Acta rerum naturalium 10: 1–10, 2011
ISSN 1801-5972
Pozůstatky po těžbě zlata v okolí Humpolce
Remains of gold mine-workings in the Humpolec surroundings
LENKA LOSERTOVÁ1, ZBYNĚK BUŘIVAL2, ZDENĚK LOSOS1, BOHUMIL VELEBA2
1Institute of Geological Sciences, Masaryk University, Kotlářská 2, CZ – 611 37 Brno; e-mail: [email protected], [email protected]; 2GEOMIN
družstvo, Znojemská 78, CZ – 586 01 Jihlava; e-mail: [email protected]
Abstract: This paper provides a detailed overview of the most significant publications and the history of mining in the interesting Humpolec area. The
mineralogy is described only briefly according to the main purpose, which was detailed mapping of the mining works. Relics of historical mining works
were mapped on a scale of 1:3000 and in total 1259 workings were found. Previous papers and mapping results were correlated and greatly improved
knowledge about historical gold mining in the Humpolec area. Many new huge placer mines and mining relics were found in the Trucbába-Valcha area,
and many unknown small workings were also revealed in the “Na Štůlách” area. Historical mining in the Humpolec area was probably on a much larger
scale than previously expected.
Key words: Humpolec, historical, mining, workings, medieval, gold, deposit, sink hole, placer
ÚVOD
Lokalita „Na Štůlách“, známější jako Orlík u Humpolce, je pokládána za typický prevariský stratiformní výskyt
zlata v moldanubiku. Méně známé jsou výskyty zlata v oblasti Trucbába–Valcha. Tyto výskyty patří do humpolecké
zlatonosné zóny, která je vázána na pestrou skupinu moldanubika.
Práce podává přehled o dosavadních poznatcích historie
těžby, průzkumu a mineralogii rudních výskytů v blízkém
okolí Humpolce. Byla provedena revize současného stavu
lokalit a byly podrobně zmapovány pozůstatky po historické těžbě zlata. Výsledky terénního výzkumu byly čerpány
z bakalářské práce L. Losertové (Losertová 2011).
VYMEZENÍ A GEOLOGIE ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ
Zájmové území se nachází v okolí města Humpolce, který leží u dálnice D1 mezi Prahou a Brnem v okrese Pelhřimov. Ve zkoumané oblasti se nalézají dvě zlatonosné
lokality „Na Štůlách“ a Trucbába–Valcha.
Celé zájmové území spadá do prostoru českého moldanubika v blízkosti variských plutonů. Základními horninami
jsou sillimanit-biotitické pararuly a biotit-sillimanitické pararuly, místy s cordieritem, náležející do jednotvárné skupiny moldanubika (Mísař et al. 1983, Chlupáč et al. 2002).
Topografická a geologická situace je znázorněna na obr. 1.
Pararuly jsou v různém stupni migmatitizace, od lehce
zvrásněných pararul až po anatektické migmatity, které do
sebe plynule přecházejí. Pouze v úzkém pruhu vystupují
horniny pestré skupiny náležející do chýnovsko-ledečského pruhu. Pestrá skupina je charakteristická přítomností
vložkových hornin, které tvoří erlany, kvarcity, mramory,
amfibolity a skarnoidy (Mísař et al. 1983).
Dále do zájmového území zasahují variské plutonity.
Jedná se zejména o apofýzy blízkého centrálního moldanubického plutonu a leukokrátní žilné granitoidy. Zájmové
území sousedí na západě a na severu s centrálním moldanubickým plutonem, severní části centrálního plutonu
jsou označovány jako melechovský a lipnický masiv. S variskými plutonity je spjat i vznik četných pegmatitových
těles (Mísař et al. 1983, Veselá 1991, Hron 1995, Štěpánek
1995, Štěpánek 1997).
Zlatonosná zóna se nachází v západní části Českomoravské vrchoviny. Zóna probíhá moldanubickým krystalinikem vsv. směrem od v. okolí Tábora přes jv. okolí Pacova,
sz. okolí Pelhřimova a Želiv k Humpolci, kde se stáčí sv.
směrem k Lipnici nad Sázavou. Dále tato zóna pokračuje
mezi Čáslaví, Golčovým Jeníkovem a Ledčí nad Sázavou.
Obr. 1. Topografická a geologická mapa okolí Humpolce s vymezením
zájmových území, © SHOCart s.r.o. 2010, © ČGS 2010.
Fig. 1. Topographical and geological map of the Humpolec surroundings with
delimitation of area of interest, © SHOCart s.r.o. 2010, © ČGS 2010.
1
Acta rerum naturalium 10: 11–18, 2011
ISSN 1801-5972
Šipákové doubravy na Vysočině
Vegetation of Downy Oak Forests in the Vysočina Region
(Moravia, Czech Republic)
JAN ROLEČEK
Ústav botaniky a zoologie, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, Brno, CZ – 611 37; Botanický ústav AV ČR, Oddělení vegetační ekologie, Lidická 25/27,
Brno, CZ – 602 00; e-mail: [email protected]
Abstract: Downy oak forests are communities of thermophilous oak forests occurring on base-rich soils in warm and dry lowlands and hilly regions of
Central Europe. In southern Moravia, they occur mainly on the southern outposts of the Western Carpathians. However, a recent survey revealed several
new sites on the south-eastern edge of the Bohemian Massif. The present study documents vegetation at three peripheral sites of downy oak forests located
deep in the Bohemian Massif, on the boundary of the Vysočina region. All three sites are confined to spots of base-rich soils in predominantly acidic environments of the Rokytná, Jihlava and Chvojnice river valleys. Downy oak forest vegetation is well developed here and includes many thermophilous species, some of which reach their distributional limit in Moravia here. Classification based on cluster analysis assigned most recorded relevés to a Quercion
pubescenti-petraeae alliance. The study acknowledges the importance of thermophilous communities for the biodiversity of the Vysočina region.
Key words: Quercus pubescens, vegetation, diversity, classification, Quercion pubescenti-petraeae, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic
ÚVOD
Šipákové doubravy jsou bazifilní teplomilné dubové
lesy s výskytem dubu pýřitého čili šipáku (Quercus
pubescens) ve stromovém patře. V České republice
jsou rozšířeny téměř výhradně v teplých oblastech na
vápníkem bohatých substrátech (vápence, spraše, vápnitý
karpatský flyš, vápnité sedimenty České křídové tabule,
bazické neovulkanity). Ve střední Evropě představují
submediteránně-subkontinentální vegetační typ. V tradiční
fytocenologické klasifikaci (Chytrý 1997) jsou řazeny do
zvláštního svazu Quercion pubescenti-petraeae BraunBlanquet 1932, který ovšem zahrnuje i teplomilné dubové
lesy bez šipáku s podobným druhovým složením. V tomto
příspěvku šipákovými doubravami rozumím jakékoli
porosty s výskytem šipáku, byť by jejich fyziognomie
nesplňovala kritéria pro lesní vegetaci (např. příliš malá
rozloha nebo nedostatečný zápoj stromového patra)
a druhové složení vykazovalo přechody k jiným typům
dubových lesů (např. příměs acidofilních druhů).
Výskyt šipákových doubrav na Moravě je soustředěn do
jižních výběžků Západních Karpat (především do předhůří
Ždánického lesa a na Pálavu) a do Praebohemika (sensu
Suza 1935, 1944), tedy na jihovýchodní okraj Českého masivu (Chytrý et Horák 1997). Výskyt v Praebohemiku je
většinou fragmentární a je vázán na ostrůvky bázemi bohatých substrátů v jinak převážně kyselém prostředí, nejčastěji
na výslunných svazích a jejich horních hranách v zaříznutých údolích vodních toků. Rozsáhlejší okrsky příznivých
substrátů jsou jen v okolí Brna (devonské vápence v Moravském krasu a na Tišnovsku) a Moravského Krumlova
(permské slepence). Současné výzkumy však ukazují, že
větších či menších porostů šipáku je v Praebohemiku více než dvacet, a toto území tak představuje nejrozsáhlejší
arelu šipákových doubrav v České republice (obr. 1). Jak je
z obrázku patrné, mezní lokality této arely zasahují směrem
k severozápadu až k hranicím kraje Vysočina, kde se tato
teplomilná vegetace jinak nevyskytuje. Cílem předkládaného příspěvku je tyto mezní lokality charakterizovat po
stránce stanovištních podmínek, druhového složení vegetace a výskytu šipáku.
METODIKA
V letech 2005–2010 jsem se věnoval průzkumu
vegetace šipákových doubrav v Praebohemiku. Vedle
lokalit popsaných ve fytocenologické literatuře (např.
Chytrý et Horák 1997) jsem navštívil i všechny ostatní
lokality odkud pocházejí snímky šipákových doubrav
uložené v České národní fytocenologické databázi (ČNFD;
Chytrý et Rafajová 2003). Navštívil jsem také další místa
s výskytem šipáku, ze kterých fytocenologická data dosud
chyběla. K jejich vyhledání jsem použil především herbář
BRNU, internetové databáze (www1, www2) a doporučení
regionálních znalců (zejména R. Řepky, V. Grulicha, D.
Zeleného a F. Lysáka), několik lokalit jsem nově objevil při
vlastním terénním průzkumu. Na navštívených lokalitách
jsem dohledal porosty s výskytem šipáku a zapsal zde
11
Acta rerum naturalium 10: 19–25, 2011
ISSN 1801-5972
Faunistický průzkum můrovitých (Lepidoptera: Noctuidae) na lokalitě Stupník
v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy
Faunistic Survey of the Noctuid Moths (Lepidoptera: Noctuidae) at the Stupník Site in Žďárské vrchy Protected
Landscape Area
PAVEL BÍNA
Kocanda 328, Herálec, 592 01 – CZ; e-mail: [email protected]
Abstract: The findings of a two-year faunistic study on the noctuid moths (Noctuidae) conducted at the Stupník site in Žďárské vrchy hills in the
Bohemian-Moravian Highland are summarized. The number of species and individuals were monitored using a light trap; 144 species were found among
7,889 individuals. The interesting species are commented on from the faunistic and ecological point of view.
Key words: noctuid moths, faunistic, Žďárské vrchy hills, Bohemian-Moravian Highland, Czech Republic
ÚVOD
CHARAKTERISTIKA STUDOVANÉHO ÚZEMÍ
V rámci působení autora v oblasti a zpracování diplomové práce byl proveden průzkum lokality Stupník v centrální
části Žďárských vrchů na Českomoravské vrchovině. Cílem práce bylo navázat na podobné práce v daném území
v předchozích letech, které provedli především Laštůvka et
Dvořák (1990), Schmöger et al. (1990), Laštůvka (1991a,
b, c, d), Šumpich (1995), Šumpich et al. (1998) a Dvořák
et Šumpich (2001), a přispět tak k lepšímu lepidopterologickému poznání Žďárských vrchů a Českomoravské vrchoviny.
Chráněné území Stupník se nachází severozápadně od
obce Kocanda (obr. 1) blízko komunikace ve směru Cikháj
- Herálec. Ze západu je ohraničena lesním komplexem
smrčin, z dalšich stran pak zemědělskými pozemky nebo
zahradami. Zaujímá plochu 3,28 ha v nadmořské výšce
665–675 m ve velmi mírně svažitém, široce rozevřeném
údolí směrem k řece Svratce. Nachází se v 5. vegetačním
lesním stupni (Míchal 1992). Stupník je podmáčená,
místy bažinatá nebo zrašelinělá louka s výskytem
vlhkomilných a chráněných druhů rostlin (Dactylorhiza
majalis, Dactylorhiza maculata, Comarum palustre,
Parnassia palustris, Platanthera bifolia aj.). Nachází
MATERIÁL A METODIKA
Výzkum můrovitých ve Žďárských vrších
První zmínky o čeledi přinesl Hrbek (1948), který do
své práce zahrnul 41 druhů můrovitých, zaznamenaných
ve Žďárských vrších. Na jeho práci nenavazuje v kratším
časovém úseku žádná ucelená dobová publikace, objevují se pouze poznámky o jednotlivých druzích (Starý
et Marek 1966, Jakeš et Marek 1975). V oblasti působí
několik sběratelů, jejich faunistické údaje však nejsou
až na výjimky (Šumpich et Dvořák 1993) publikovány.
Systematičtější průzkumy včetně publikovaných výstupů přicházejí až v devadesátých letech dvacátého století
a významnou měrou se na nich podílí J. Šumpich. Publikované jsou jak faunistické práce (Schmöger et al. 1990,
Šumpich 1993, 2006b, Šumpich et al. 1998, 1999, 2005,
Liška et al. 2000), tak synekologické studie jednotlivých
lokalit (Laštůvka et Dvořák 1990, Laštůvka 1991a, b, c,
d, Šumpich 1995, 2001, 2005, 2006a, 2007, 2008, Dvořák
et Šumpich 2001).
Obr. 1. Orientační mapka studované lokality. Vysvětlivky:
...umístě...les, stromy, křoviny,
...bažinaté rákosiny,
...zahrady,
ní lapače,
domy obce.
...place of the trap,
...forest,
Fig. 1. Map of the study site. Notes:
trees, bushes, ...moorland reeds, ...gardens, village houses.
19
Acta rerum naturalium 10: 27–62, 2011
ISSN 1801-5972
Motýli (Lepidoptera) údolí řeky Brtnice II
Butterflies and Moths (Lepidoptera) of Brtnice Valley II
JAN ŠUMPICH
Česká Bělá 212, CZ – 582 61 Česká Bělá; e-mail: [email protected]
Abstract: This contribution summarizes all present knowledge about lepidopteran fauna in Brtnice Valley (declared as Údolí Brtnice Nature Reserve)
acquired from various sources, in particular from research executed between 1993 and 1997 (Šumpich et Dvořák 1998) and 2009–2010. The result is
a summary of 968 butterfly and moth species found. As it turns out, there is a high probability that some ecologically demanding species died out in that
location, namely Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758), Pseudophilotes vicrama (Moore, 1865), Glaucopsyche alexis (Poda, 1761), Maculinea arion
(Linnaeus, 1758), Polyommatus dorylas (Den. et Schiff., 1775) and Coenonympha tullia (Müller, 1764); on the other hand, for some spreading species Brtnice Valley provides a suitable habitat, e.g. Colias erate (Esper, 1805), Lycaena dispar (Haworth, 1803), Proxenus lepigone (Möschler, 1860),
Apamea oblonga (Haworth, 1809), Mythimna sicula (Treitschke, 1835) or Noctua interjecta Hübner, 1803. Siederia pineti (Zeller, 1852) and Platyptilia
farfarella (Zeller, 1867) were recorded in Moravia for the first time; Syncopacma azosterella (Her.-Sch., 1854) is new for the Czech Republic. Brtnice
Valley is currently probably the most north-western locality in Moravia for the following species: Batia internella (Jäckh, 1972), Coleophora oriolella
(Zeller, 1849), Rhyacionia hafneri (Rebel, 1937), Stenoptilia annadactyla (Sutter, 1988), Agriphila tolli (Bleszyňski, 1952), Brintesia circe (Fabricius,
1775) and Arethusana arethusa (Den. et Schiff., 1775). Changes in lepidopteran taxocoenoses in dependence on spontaneous succession of natural
habitats in the past few decades are discussed.
Key words: Lepidoptera, faunistics, diversity, conservation, Nature Reserve, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic
ÚVOD
Údolí řeky Brtnice lze právem považovat za „hot spot“ biodiverzity Jihlavska. Charakter hluboce zaříznutého údolí s bočními skalnatými stráněmi jednoznačně představuje lokální
fenomén a v řadě ohledů převyšuje význam tohoto území hranice Jihlavska nebo dokonce kraje Vysočina. Územní ochrany
se tomuto výjimečnému koutu přírody však dostalo až poměrně
nedávno, a to 20. 7. 2001, kdy byla Okresním úřadem Jihlava
vyhlášena Přírodní rezervace (dále PR) Údolí Brtnice. Jedním
z podstatných odborných podkladů pro vyhlášení se staly výsledky průzkumu motýlí fauny z let 1993 až 1997 (Šumpich et
Dvořák 1995, 1998, Šumpich 1998b, Liška et al. 2000, Šumpich et Žemlička 2002, Šumpich et al. 1999, 2007). Před tímto
průzkumem byly z území publikovány pouze ojedinělé nálezy
motýlů (Povolný 1969, Schmöger et al. 1990, 1995). Až studie
Šumpicha et Dvořáka (Šumpich et Dvořák 1998) přinesla první
souhrnné informace o výskytu druhů z řádu motýlů a poukázala
na přírodní výjimečnost tohoto území. Ukázalo se, že lokální
podmínky údolí řeky Brtnice umožňují výskyt a v řadě případů
i prosperitu populací řady druhů s velmi vyhraněnými ekologickými nároky. Za zvlášť pozoruhodný byl považován vysoký
podíl teplomilných druhů, z nichž některé zde dosahují hranice
svého areálu. Toto poznání koresponduje se závěry Povolného
(Povolný 1969), který na několika příkladech doložil pronikání
xerofilních druhů z teplejšího Třebíčska údolím řeky Jihlavy až
téměř ke krajskému městu Jihlava. Je tedy zřejmé, že většina
těchto druhů nalézala vhodná útočiště nejen v okolí řeky Jihlavy, ale i v bočních údolích jejích přítoků, včetně zkoumaného
údolí Brtnice. Zatímco v blízkém okolí lidských sídel nacházejí
ekologicky náročné druhy stále méně vhodných útočišť (postupující devastaci okolí blízkých obcí zmiňuje ve své práci už
D. Povolný), v údolí Brtnice přežívá řada takových druhů až do
dnešních dnů.
Po více než 10 letech, v letech 2009 a 2010 byl v údolí Brtnice proveden opakovaný průzkum, přičemž byly použity odlišné
metody sběru dat než v předchozích letech. Příspěvek je zároveň
obohacen o data získaná během nahodilých exkurzí v mezidobí
stejně tak jako o data pořízená některými kolegy v minulých letech. Předchozí práce Šumpicha et Dvořáka (Šumpich et Dvořák 1998) poukazovala na vysokou druhovou diverzitu tohoto
území formou výčtu zjištěných druhů a jejich potravních nároků, neobsahovala však až na výjimky fenologická data pozorování jednotlivých druhů a také nebyla v rámci tohoto rozsáhlého
území rozlišována jednotlivá stanoviště. Tento příspěvek shrnuje veškeré dosud získané faunistické informace o motýlí fauně.
V dalších letech tak bude možné sledovat vývoj přírodních poměrů jednotlivých stanovišť, a to nejen na základě výskytu význačných a ochranářsky významných druhů motýlů, ale i podle
změny velikostí populací druhů dosud relativně hojných.
NÁSTIN PŘÍRODNÍCH PODMÍNEK
PR Údolí Brtnice se nachází cca 10 km jihovýchodně od
Jihlavy v katastru obcí Komárovice, Malé, Střížov, Panská
Lhota, Dolní Smrčné a Přímělkov, přičemž přírodně nejcennější partie skalních stepí leží jižně od obce Střížov a jihozápadně od obce Přímělkov. Říční údolí dolního toku Brtnice je
chráněno v délce cca 7 km a zaujímá plochu 68,84 ha. Nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí 440–520 m.
Podrobnou charakteristiku přírodních podmínek viz Laštovička (1972) a Zlámalík (1998). Vegetační poměry tohoto
území detailně charakterizují Růžička et Zlámalík (1998).
27
Acta rerum naturalium 11: 65–71, 2011
ISSN 1801-5972
Přirozená radioaktivita čerstvých a hydrotermálně alterovaných hornin na
lokalitě Pohled (moldanubikum)
Natural Radioactivity of Fresh and Hydrothermally Altered Rocks at the Pohled locality (Moldanubicum)
EVA MASTÍKOVÁ, ZDENĚK DOLNÍČEK
Katedra geologie, Palackého univerzita, 17. listopadu 12, Olomouc, CZ – 771 46; e-mail: [email protected]; [email protected]
Abstract: In quarry Pohled near Havlíčkův Brod there are found mainly Moldanubian granites and paragneisses, rarely also amphibolite, eclogite,
serpentinite and pyroxenite. The rocks are cut by numerous hydrothermal veins and in their neighbourhood there are developed extensive hydrothermal
alterations. In addition, disseminated Mo-mineralization occurs in granites. Both macroscopic and microscopic changes are observed especially in granites and gneisses adjacent to mineralization. Radioactivity of fresh and altered rocks was measured using field and laboratory gamma-ray spectrometry.
The highest measured values of K, U and Th showed granites. Altered granite showed higher average content of K (3.5 %) and lower Th (11.9 ppm)
than fresh unaltered granite (K 3.0 %, Th 13.3 ppm), whereas content of U is essentially the same, 6.0 ppm. Gneisses have average content of potassium
1.3 %, thorium 2.8 ppm and uranium 2.2 ppm. During alteration, increase of content of K, U and Th was observed. Pegmatite veins had average content
of potassium 2.7 %, uranium 6.9 ppm and thorium below detection limit (<1.5 ppm). Amphibolites, eclogites, serpentinites and pyroxenites have the all
determined elements below detection limits. Generally the rocks investigated belong to low or middle radioactive one.
Key words: Moldanubicum, Pohled quarry, gamma-ray spectrometry, natural rock radioactivity
ÚVOD
Lom Pohled je čtyřetážový činný lom nacházející se ve stejnojmenné obci čtyři kilometry východně od Havlíčkova Brodu. Podle regionálně-geologického členění spadá do pestré
skupiny moldanubika. Nejběžnějšími horninami jsou žula
a rula. Pohledská žula je světle šedá, středně zrnitá hornina.
Hlavními minerály jsou křemen, živce a biotit, akcesoricky
se vyskytoval zirkon (Mastíková 2009), chlorit, apatit, pyrit,
muskovit a kalcit (Welser, Záruba 2004). Geneze granitu je
spojována s melechovským masivem moldanubického plutonu (http://pruvodce.geol.cechy.sci.muni.cz/pohled/pohled.
htm). Ruly lze definovat jako biotitické pararuly, postižené různým stupněm migmatitizace, přecházející lokálně až
v migmatit. Podřízeně jsou zastoupeny amfibolické ruly.
Vedle hlavních fází, křemene, plagioklasu, biotitu/amfibolu
a muskovitu jsou v rulách v malé míře zastoupeny sillimanit,
chlorit, granát, apatit, zirkon a titanit (http://pruvodce.geol.
cechy.sci.muni.cz/pohled/pohled.htm). Dalšími horninami,
nalezenými v malém množství v podobě max. 50 cm velkých
čoček uzavřených v rulách, jsou amfibolit, eklogit, serpentinit
a pyroxenit. Podrobněji se o výskytu a složení ultrabazických
uzavřenin zmiňuje Turek (2006). Na některých místech jsou
odkryty i pegmatitové žíly, tvořené křemenem, K-živci, biotitem, ojediněle amfibolem, fluorapatitem či skorylem (Welser,
Záruba 2004, Mastíková 2009).
V lomu Pohled bylo nalezeno vtroušeninové Mo-zrudnění
a následující typy žilné mineralizace: žíly s polymetalickým
zrudněním, žíly pouze s křemenem, žíly s kalcitem, žíly alpského typu a žíly s palygorskitem (Mastíková 2009). Vtroušeninové molybdenitové zrudnění se vyskytlo na rozhraní
dvou litotypů, migmatitu a granitu v západní části třetí etáže
lomu. Molybdenitem obohacený červeně zbarvený granit
obsahuje kromě obvyklých fází i tabulky a šupiny molybdenitu o velikosti 1,5 mm. Velmi hojné hydrotermální žíly
s polymetalickým zrudněním kutnohorského typu mají různou mocnost (mm – cm, max. 30 cm). Rudní minerály (sfalerit, galenit, pyrit, chalkopyrit, arzenopyrit a pyrhotin) jsou
obvykle doprovázeny křemennou a karbonátovou žilovinou.
Nejběžnější mineralizací jsou křemenné žíly. Křemen je bílé
nebo šedé barvy, poměrně časté jsou drobné krystaly v dutinách, místy s přechody do křišťálu (Dobeš, Malý 2001). Kalcitové žilky jsou tvořeny samotným kalcitem, někdy s malou
příměsí doprovodných minerálů. Kalcit tvoří hrubě až jemně
zrnité agregáty, bílé až šedé barvy. Doprovodnými minerály mohou být pyrit, křemen či fluorit. Žíly alpského typu se
vyskytují jen sporadicky. Jsou tvořeny křemenem, kalcitem,
tmavě zeleným chloritem, pyritem, pyrhotinem a molybdenitem (Mastíková 2009).
V nejbližším okolí hydrotermálních žil došlo často k různě
intenzivní alteraci okolní horniny. Alterace makroskopicky
zasahuje do vzdálenosti několika centimetrů od žíly, nejvýrazněji je patrná u granitů. Makroskopicky se projevila změnou
barvy (červené zbarvení alterované zóny). Mikroskopicky
změny nejvíce postihly biotit a plagioklas. Biotit podléhá podél štěpných trhlin rozsáhlé chloritizaci. Veškeré živce byly
více či méně sericitizované. Ke změně v textuře nedošlo.
Obecně každá hornina vykazuje specifickou přirozenou
radioaktivitu, způsobenou rozpadem nestabilních izotopů
U, Th a K. Radioaktivita hornin odráží jejich mineralogické
složení. Nejvyšší obsah draslíku mají draselné živce, leucit,
65
Acta rerum naturalium 11: 73–76, 2011
ISSN 1801-5972
Luminiscence v podzemí města Jihlavy
Luminescence in the Jihlava Underground
JAN ŠUSTR
Zhoř 55, CZ – 588 26; e-mail: [email protected]
Abstract: The thesis is aimed at explaining the fluorescence of rock walls found in one of the corridors of Jihlava´s complex underground system. The
goal of this work is to put an end to all serious and buoyant theories and speculation regarding the origin and composition of the material that causes
a greensome illumination of the said corridor.
Key words: underground galéry, green luminiscence, synthetic color, zinc silicite, zinc sulfide, Jihlava, Czech Republic
ÚVOD
labyrintu o délce chodeb 220 m známou jako Starý
okruh, která je zachována bez sanační obezdívky a s obnaženým horninovým podkladem. Představuje zcela
samostatnou jednotku rozsáhlého jihlavského historického podzemí a od ostatního labyrintu je oddělena
stavebními úpravami. Vlastní výzkum probíhal v podzemní chodbě dlouhé 12 m, známé též jako „svítící
chodba“, vyražené v hloubce 11,60 m pod úrovní terénu
Masarykova náměstí v Jihlavě.
Jihlavské historické podzemí se rozkládá pod Městskou památkovou rezervací Jihlava (MPR). Je vybudováno ve třech patrech, přičemž vrchní patro leží
v hloubce asi 1–4 m pod povrchem, druhé asi 4–7 m pod
povrchem a třetí 6–12 m pod povrchem. Hloubka podzemních chodeb je odvislá od samotné hloubky sklepa, velikosti domu i charakteru podloží, na kterém byl
dům postaven. Jeho plocha se odhaduje na 50 000 m2
a celková délka chodeb na 25 km. Cílem této práce bylo
objasnění jedné ze
záhad jihlavského
historického podzemí a tím ukončení
všech
seriózních
i neseriózních dohadů o původu a složení hmoty, která
v podzemní chodbě,
po předešlém osvícení, způsobuje nazelenalý svit (obr.
1). Tato hmota sice
již byla v minulosti zkoumána (např.
Mackerle 1996), její
složení ale nebylo
analýzou zcela objasněno. Sledovaná
oblast je co do plochy velmi malá. Obr. 1. Fotografie svitu v podzemní chodbě po předešlém nasvícení UV lampou (foto L.Pavlíček 2009).
Jde o část historic- Fig. 1. A photograph of light in the underground corridor after prior illumination with a UV lamp (photographed by L.
kého podzemního Pavlíček 2009).
73
Acta rerum naturalium 11: 77–86, 2011
ISSN 1801-5972
Řasová flóra Fryšávky v CHKO Žďárské vrchy
Algae of the Fryšávka Stream in the protected region Žďárské vrchy
BLAŽENA BRABCOVÁ1, JAROSLAVA BUCHTOVÁ2
1Katedra
biologie, Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, Poříčí 7/11, CZ – 635 00 Brno; e-mail: [email protected]; 2Daňkovice 81,
CZ – 592 03 Sněžné
Abstract: The paper deals with the distribution of cyanobacteria and algae taxa at 13 sites distributed in a longitudinal profile of the Fryšávka Stream
in the Bohemian-Moravian Highlands, in the protected area of Žďárské vrchy. The work contains results on the quality of community cyanobacteria
and algae, the relative abundance of diatoms and some abiotic parameters of the water. Fieldwork research was carried out during the 2005 vegetation
season. Samples were taken six times during that season. Altogether, 211 taxa cyanobacteria and algae were recorded. The most abundant were taxa of
diatoms. The distributional patterns of abundant and indicative taxa are discussed with respect ecological links to environmental parameters.
Key words: cyanobacteria, algae, diatoms, Fryšávka, Žďárské vrchy, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic.
ÚVOD
V roce 2005 byl v rámci diplomové práce na katedře biologie Pedagogické fakulty MU prováděn průzkum řasové
flóry v říčce Fryšávce. Povodí Fryšávky se nachází na území Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy. Fryšávka pramení západně od obce Fryšava pod Hudeckou
skálou ve výšce 760 m n. m. a ústí zprava do Svratky u obce Jimramov v 490 m n. m. (Vaníček 1995). Plocha povodí Fryšávky činí 66,58 km2 a délka toku 22,6 km (Vaníček
1995). Průměrný roční průtok je asi 1,75 m3.s-1 (Vaníček
1995). 65 % plochy povodí tvoří lesní porosty, zbytek tvoří
louky a pastviny (Sukop et al. 2010).
Cílem průzkumu bylo popsat taxonomickou strukturu sinicové a řasové flóry Fryšávky v celém podélném profilu
toku.
V minulosti prováděla výzkum řas na Fryšávce Z. Žáková z několika vzorků odebraných v letech 1979–1983 (Žáková, ústní sdělení). Výsledky nebyly zveřejněny v žádné
publikaci ani závěrečné práci. Žádný jiný dlouhodobý odběr vzorků řas nebyl na Fryšávce dosud prováděn.
METODIKA
Na říčce Fryšávce byly během vegetačního období
r. 2005 (8. 5. 2005, 5. 6. 2005, 16. 7. 2005, 3. 8. 2005,
4. 9. 2005 a 9. 10. 2005) sledovány sinice a řasy na 13 lokalitách. Na každé lokalitě byl v těchto datech odebrán jeden
směsný vzorek sinic a řas (celkem 78 vzorků).
8. 5. 2005 byly na všech lokalitách (s výjimkou lokality
č. 1) jednorázově změřeny (u břehu, 5 m nad místem odběru
sinic a řas) přístrojem Horiba U10 hodnoty: obsahu kyslíku
ve vodě (mg.l-1), pH a elektrické vodivosti vody (µS.cm-1).
Hodnoty koncentrace rozpuštěného kyslíku ve vodě byly
přepočteny na % nasycení vody kyslíkem podle Gessnera
(Gessner 1959). Při každém odběru byla (v rozmezí 11.00
až 16.00 SEČ) měřena teplota vody digitálním teploměrem
Thermo care s přesností na 0,1 °C (při břehu, 5 m nad místem odběru sinic a řas, 10 cm pod hladinou).
Mapa studovaných lokalit (obr. 1) byla vytvořena s pomocí mapové služby ArcGIS Serveru v aplikaci ArcMap
(http://geoportal.gov.cz/webguest/wms) ve službě cenia
_T_podklad – základní topografický podklad – DMÚ25
a další vrstvy.
Mikrofotografie rozsivek (obr. 7) byly vytvořeny s pomocí fotoaparátu Leica DC 480, připojeného na mikroskop
Olympus BX 60 a ovládaného pomocí počítačového programu LUCIA.
Na každé lokalitě byla stanovena tři místa (na obou okrajích toku a uprostřed toku), z každého místa byly odebrány
dva kameny. Celkem tedy 6 kamenů z každé lokality. Pokud byla při okraji toku tišina (viz popis lokalit), byl odběr proveden právě z tišiny. Kameny byly společně dány
do fotografické misky s vodou z místa odběru a odrhnuty
(zubním kartáčkem). Pokud se na dané lokalitě nacházela
makrofyta či volně plovoucí vláknité řasy, byly přemístěny
do stejné misky. Obsah misky byl přelit do PE lahve. Na lokalitě č. 1 - Pramen Fryšávky (bez kamenů), byly vzorky
odebírány z větviček, nebo ze smrkových šišek.
Všechny vzorky byly ještě za živa determinovány. Z fixovaných vzorků byly zhotoveny trvalé rozsivkové preparáty podle Ettla (Ettl 1978), metodikou upravenou podle
Saidlerové (Saidlerová 1995).
Nomenklatura sinic a řas byla sjednocena podle literatury: Cyanoprokaryota podle Komárka a Anagnostidise
(Komárek et Anagnostidis 1999), Rhodophyta a Chromophyta (kromě Bacillariophyceae) podle Hindáka (Hindák
et al. 1975), Bacillariophyceae podle prací Krammera
77
Acta rerum naturalium 11: 87–102, 2011
ISSN 1801-5972
Vegetace a flóra PP U Bezděkova a PP Díly u Lhotky v CHKO Žďárské vrchy
Vegetation and flora of two nature monuments Díly u Lhotky and U Bezděkova
in the Protected Landscape Area Žďárské vrchy
JIŘÍ JUŘIČKA, KAMILA JUŘIČKOVÁ
Muzeum Vysočiny, p.o., Masarykovo nám. 55, Jihlava, CZ – 586 01; e-mail: [email protected]; [email protected]
Abstract: Results of phytosociological and floristic survey of two nature monuments U Bezděkova and Díly u Lhotky near Nové Město na Moravě
town (Protected landscape area Žďárské vrchy) are presented. Several types of wet meadows, characteristic for higher altitudes of Bohemian-Moravian
Highlands, occur on these relatively small sites. During a floristic research conducted in 2010, 153 taxa of vascular plants (six of them included in the
Czech red list) have been recorded at U Bezděkova site; 144 taxa (twelve of them included in the Czech red list) have been recorded at Díly u Lhotky site;
in both cases these numbers are higher than those recorded during the last researches performed in 80´s of the 20th century. Identified vegetation types
are documented by five and seven phytosociological relevés, respectively. The types were assigned to following syntaxa using an expert system: PooTrisetetum flavescentis (Arrhenatherion), Angelico-Cirsietum palustris (Calthion), Cirsietum rivularis (Calthion), Lysimachio vulgaris-Filipenduletum
(Calthion), Festuco capillatae-Nardetum (Violion caninae), Equiseto fluviatilis-Caricetum rostratae (Magno-Caricion elatae) and Sphagno recurviCaricetum rostratae (Sphagno-Caricion canescentis).
Key words: plant inventory list, wet meadows, actual vegetation, Protected Landscape Area Žďárské vrchy, Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic
ÚVOD
Přírodní památka (PP) U Bezděkova byla zřízena v roce
1953 jako Státní přírodní rezervace k ochraně jediné lokality šafránu bělokvětého (Crocus albiflorus) na Českomoravské vrchovině. PP Díly u Lhotky byla vyhlášena roku
1985 z důvodu ochrany společenstev středně vlhkých až
zrašelinělých luk s výskytem orchidejovitých (Dactylorhiza majalis, Gymnadenia conopsea, Platanthera bifolia)
a dalších ohrožených druhů rostlin a živočichů. Na obou
lokalitách se vyskytují typické porosty vlhčích typů luk
vyšších poloh Českomoravské vrchoviny. Zde předkládané
výsledky inventarizace vznikly v roce 2010 na požadavek
Správy Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy.
Cílem provedených průzkumů bylo získat aktuální poznatky o vegetaci a výskytu taxonů cévnatých rostlin jako podklady pro vypracování dalších plánů péče pro obě lokality.
HISTORIE FLORISTICKÉHO VÝZKUMU LOKALIT
Vzhledem k výskytu atraktivního šafránu bělokvětého se
o lokalitě U Bezděkova zmiňují V. Krist (Krist 1934) a J.
Šmarda (Šmarda 1969). Území navštěvoval i novoměstský
rodák M. Smejkal (1951). Nejpodrobněji lokalitu zkoumala E. Balátová-Tuláčková: v letech 1972-73 zde studovala
charakteristiky asociace Angelico-Cirsietum oleracei (Balátová-Tuláčková et al. 1977) a v roce 1976 zde zpracovala
inventarizační seznam (Balátová-Tuláčková 1976). Lokalitu několikrát navštívil I. Růžička, jeho floristické údaje
z 24. 4. 1996 jsou zaznamenány ve floristické databázi Muzea Vysočiny (Růžička et al. 1968–2011) a posléze byly
i publikovány (Růžička 1999). V letech 1966 a 1969 zde
sbíral herbářové doklady druhu Crocus albiflorus. V roce
1985 zde F. Grüll zpracoval inventarizační průzkum, který jsme bohužel neměli k dispozici; pracovali jsme pouze
s fytocenologickými snímky uloženými v České národní fytocenologické databázi (ČNFD) (Chytrý et Rafajová
2003) pod čísly 110187–110193 (celkem sedm snímků)
s uvedením Grüllovy práce jako zdroje. Při zpracování výsledků jsme ale zjistili, že jde o původní snímky E. Balátové-Tuláčkové z let 1973 a 1976, které jsou v databázi nyní
uloženy pod čísly 116759–116767.
První údaje z lokality Díly u Lhotky, včetně devíti fytocenologických snímků, publikovala v diplomové práci
o vstavačovitých Žďárských vrchů Heroldová (1982). Ze
Správy CHKO Žďárské vrchy zde v letech 1979–80 zapsala floristický seznam A. Hrdá (1980). Nejdůkladnějším
zdrojem informací o území je inventarizační průzkum E.
Balátové-Tuláčkové a P. Bureše (Balátová-Tuláčková et
Bureš 1988), který obsahuje floristickou i fytocenologickou část (čísla snímků v ČNFD 430703–430706). Při návštěvě lokality 20. 6. 1995 zde společně s V. Zabloudilem
a P. Burešem zapsal floristický seznam I. Růžička (in Růžička et al. 1968–2011).
METODIKA
PP U Bezděkova byla v sezóně 2010 navštívena v termínech 8. 4., 26. 5., 8. 6., 26. 7., 10. 8. a 21. 9. Mimo vlastní
plochu chráněného území byla navíc zkoumána přiléhající
část úzké parcely 3563 mezi mezemi na východním okraji
lokality. PP Díly u Lhotky jsme navštívili v termínech 1. 6.,
9. 6., 26. 7., 10. 8. a 21. 9. Lokality jsme vzhledem k jejich
87
Acta rerum naturalium 11: 103–106, 2011
ISSN 1801-5972
Prvonálezy ve fauně sekáčů (Opiliones) České republiky
The first findings in the fauna of harvestmen (Opiliones) of the Czech Republic
PAVEL BEZDĚČKA
Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 55, Jihlava, CZ – 586 01, Czech Republic; e-mail: [email protected]
Abstract: Author gives a checklist of the first findings in the fauna of harvestmen (Opiliones) of the Czech Republic. The year of finding, name of collector, locality (if this data were found) and always the source publication are presented. Some problematic data are discussed.
Key words: harvestmen, Opiliones, first findings, Czech Republic
ÚVOD
Jako prvonález obvykle označujeme první doložení určitého taxonu z vymezeného území, nejčastěji pak první
doklad konkrétního druhu z území některého politického
státu (např. České republiky, Slovenské republiky, Německa). Méně časté je užití pro větší regiony (střední Evropa),
světadíly (Evropa) nebo geografické oblasti (Palearkt),
stejně jako pro menší oblasti (Jeseníky). Prvonálezy odjakživa patří k nejvýznamnějším výsledkům faunistických
průzkumů a jejich publikování je pilnému badateli často
nejkrásnější odměnou. Sestavíme-li přehled prvonálezů
určité skupiny organismů, získáme jedinečný zdroj informací pro posuzování dynamiky šíření jednotlivých druhů
i vyšších taxonů. Takový přehled může být cenný i z historického hlediska, protože poskytuje jedinečné informace
o stavu poznání fauny daného území v různých obdobích.
V odborné literatuře se však přehledy prvonálezů běžně nenacházejí a jsou dosud pravděpodobně výhradní specifikou
české arachnologické komunity (Růžička 2002, Růžička et
Buchar 2004, ČAS 2011a, b, c).
METODY
Tento přehled prvonálezů sekáčů na území České republiky (tab. 1) vychází výhradně z publikovaných dat. Kde to
informace v publikaci umožňovaly, zapsal jsem autora, rok
i lokalitu prvního nálezu. V ostatních případech, zejména
u starších literárních dat, jsem zapsal alespoň autora a vročení publikace, v níž byl druh pro naše území prvně uveden. Některé problematické případy objasňuji v následující
diskuzi. Použitá nomenklatura odpovídá nejnovějšímu seznamu sekáčů České republiky (Bezděčka 2008a).
DISKUZE
První údaje o výskytu jednotlivých druhů sekáčů na českých
lokalitách podal Bárta již v 19. století (Bárta 1869). Ze soupisu
sedmi uvedených druhů (z toho dnes šest validních) sbíral dva
druhy Antonín Frič (Mitopus morio – v článku uveden jako
Opilio grossipes Hb. a Leiobunum rotundum – uveden jako
L. hemisphaericum Herb.). Ostatní druhy sbíral autor osobně.
Jedná se o Phalangium opilio (uveden také jako P. cornutum),
Paranemastoma quadripunctatum (jako Nemastoma flavimanum K.), Platybunus bucephalus (jako Platylophus alpestris
K., tuto interpretaci jsem diskutoval v práci Bezděčka 2010)
a Ischyropsalis hellwigii. Bárta v úvodu své práce uvádí, že
publikovaný materiál pavouků a sekáčů nasbíral v severních
Čechách v letech 1864 až 1866. Ovšem v práci Bartoše (Bartoš 1938) jsem našel poznámku, že první nález druhu I. hellwigii uskutečnil Bárta již v roce 1862. V tomto nesouladu dat
však upřednostňuji Bártův údaj jako jistější (viz tab. 1).
Nové údaje přinesl až koncem 19. století Absolon (1899),
který při průzkumu v jeskyních Moravského krasu doložil
dva další druhy pro naše území (Mitostoma chrysomelas
a Nemastoma lugubre). Další jím uváděný druh Leiobunum
silvaticum Simon – dnes Nelima silvatica (Simon, 1879) je
vzhledem k areálu tohoto druhu velmi málo pravděpodobný
a dokladový materiál se nedochoval.
Následovala velmi významná práce Noskova „Klíč k určování českých sekáčů“ (Nosek 1900). V tomto na svoji dobu jedinečném klíči přinesl Nosek informace o 27 druzích
sekáčů, z nichž osmnáct druhů uvedl z území Čech a z toho
deset druhů bylo pro naše území dosud nezaznamenaných
(tab. 1). Až na výjimky nezapsal u jednotlivých druhů žádnou lokalitu či oblast, ale charakterizoval spíše prostředí
a hojnost výskytu u nás. Rovněž neuvedl zdroj svých informací, tedy konkrétní sbírku či sběratele.
V rozsáhlém díle „Die Weberknechte der Erde“ (Roewer
1923), autor uvedl u některých druhů výskyt i na našem
území, zejména na lokalitách jižních a západních Čech
(Böhmerwald, Franzensbad), případně zapsal Böhmen či
Sudeten. Některé z jeho údajů jsou chybné (např. Paranemastoma sillii a P. kochi v Čechách), jiné lze bez problémů
akceptovat. To se týká např. uvedení druhu Nemastoma
triste pro Šumavu a Sudety (tab. 1).
103
Acta rerum naturalium 11: 107–110, 2011
ISSN 1801-5972
The two largest known aggregations of mound-building wood ants Formica rufa
(Hymenoptera: Formicidae)
Dvě největší známé agregace hnízd lesních mravenců Formica rufa (Hymenoptera: Formicidae)
KLÁRA BEZDĚČKOVÁ, PAVEL BEZDĚČKA
Metodické centrum pro myrmekologii, Muzeum Vysočiny Jihlava, Masarykovo náměstí 55, Jihlava, CZ – 586 01
Abstract: Ants of the species Formica rufa Linnaeus, 1758 typically live in monogynous and monodomous colonies and only locally form aggregations of nests, comprising at most about 100 mounds according to the present knowledge. We describe here the two largest nest aggregations of F. rufa,
containing 1752 and 573 nests, respectively, found to date. Both these aggregations are situated in non-native forest stands in the southern part of the
Bohemian-Moravian Highlands, Czech Republic.
Key words: Hymenoptera, Formicidae, Formica rufa, nest aggregations, Czech Republic
INTRODUCTION
STUDY AREAS
Mound-building wood ants of the Formica rufa group
are dominant organisms having a potential to greatly influence the functions of their ecosystems. They may affect
the structure of invertebrate communities by predation,
competition or tending Homoptera, spreading plant seeds
as well as by changing physical, chemical and biological
soil properties (e. g. Dlussky 1967, Holldöbler et Willson
1990, Lach et al. 2010). The size, density and allocation of
their mounds reflect and simultaneously influence the magnitude and spatial distribution of their activities. Therefore,
wood ants have been the subject of intensive research since
the early history of myrmecology (Cotti 1963, 1995, 1996).
Despite this interest, the taxonomy and in many aspects also the ecology of wood ants have remained under-explored.
Certain species of the Formica rufa group may form
large aggregations of nests, some of which are extremely
huge polygynous and polydomous colonies, so-called supercolonies (for first use of the term ”supercolony”, see
Gris et Cherix 1977, further e.g. Bourke et Franks 1995,
Lach et al. 2010). In Europe supercolonies containing several hundred nests are known in F. aquilonia Yarrow, 1955,
F. paralugubris Seifert, 1996 and F. polyctena Förster,
1850 (see Seifert 2007).
Formica rufa Linnaeus, 1758 builds polycalic colonies
only locally (Seifert 1996). The highest number of mounds
in aggregations of this species recorded to date is about 100
(cf. Marikovsky 1962, Miles 2006, Seifert, pers. comm.).
In this paper we describe the two hitherto largest known
aggregations of F. rufa nests, containing 1752 and 573 nest
mounds, respectively. These aggregations are located in the
southern part of the Bohemian-Moravian Highlands in the
Czech Republic.
The study areas are situated on the border of two regions
in the south of the Czech Republic.
Site I. Vojtův vrch (co-ordinates of the centre 49°7’14.61”
N, 15°25’35.60” E). Forest complex isolated in an agricultural landscape, located 4.5 km north of the centre of the town
of Dačice. The occupied area is about 50 ha in size and situated at an altitude of 500–530 m (summit of Vojtův vrch
hill 533 m). The terrain is moderately rugged with several
small outcrops. Most of the locality is situated on a slightly
inclined slope with eastern exposure, extending from the top
of the hill to the floodplain of the Vyderský stream. The forest stands consist of smaller units, predominantly Norway
Spruce (Picea abies) monocultures with scattered European
Larch (Larix decidua), Durmast Oak (Quercus petraea) and
Scots Pine (Pinus sylvestris). Approximately half of the acreage of forests is a 90–100 year old stand, in the other half
all age categories are represented. In several places pine monocultures (Pinus sylvestris) are present. Stands are interwoven with a relatively dense network of paths and local roads
and contain several small clearings after logging.
Site II. Dobrohošťský vrch (co-ordinates of the centre
49°4’18.40” N, 15°29’18.48” E). Small part of a large forest complex with the occupied area located 4.2 km east
of the centre of the town of Dačice. It is about 16 ha in
size and situated at an altitude of 525–550 m on a slightly
inclined slope with eastern exposure. Approximately half
of the area is covered by a homogenous, approx. 100 year
old monoculture of Norway Spruce (Picea abies) with
scattered European Larch (Larix decidua) and Scots Pine
(Pinus sylvestris), the other half consists of approx. 60
year old Norway Spruce stands with a high proportion of
European Larch.
107
Acta rerum naturalium 11: 111–113, 2011
ISSN 1801-5972
Vzpomínání na doktora Lunu …
ZDENĚK LAŠTOVIČKA
U Hřbitova , Jihlava, CZ – 586 01
V poslední době zažívám zvláštní situaci. Po odchodu
z činného zaměstnaneckého vztahu do tzv. „důchodcovské
nory“ jsou po mně občas požadovány písemné vzpomínky na nejrůznější pracovní i životní události, ale hlavně
vzpomínky na pozoruhodné osobnosti, které jsem na té zajímavé cestě životem potkal. A tak není divu, že jsem byl
jihlavskými muzejníky vyzván ke vzpomínce na šaramantního geologa RNDr. Jana Lunu z jihlavského Geologického průzkumu, který nás – jeho přátele, spolupracovníky
a kamarády – letos tak nečekaně (řekl bych až „zákeřně“)
navždy opustil…
Dobře, vyhovím zadanému požadavku a to zvláště proto, že na Honzu Lunu zavzpomínám velmi rád, protože
byl nejen mým kamarádem, ale navíc i povahově blízkým
člověkem. Blízkým v tom, že mimo své práce jsme měli
rádi i legraci a také v nás bylo něco „potměšilého“ – rádi
jsme si dělali neurážlivou legraci z druhých (tedy myšleno z blízkých kamarádů a přátel). Nedivte se tedy, že moje
vzpomínání na Honzu nebude vážné a pietně laděné, ale
spíše vedené v obdivně veselém duchu. A tak než začnu,
musím mé kontakty s Honzou Lunou rozdělit na tři etapy. V té první, nejstarší – je vzájemné poznání, seznámení
a téměř denní pracovní kontakt, druhá je z období, kdy
jsme se pracovně rozešli a setkávali se jen občas a třetí je
z té nejposlednější doby, ukončené tím přesmutným pátkem
6. května, kdy jsme se v jihlavském krematoriu s Honzou
tak originálním způsobem navždy rozloučili… (pochopitelně moje vzpomínky míří hlavně na etapu první!).
Na příchod doktora Luny do jihlavského Geologického průzkumu si dobře pamatuji, protože jsme byli odborně zásobováni především absolventy geologie z brněnské
Masarykovy univerzity (tehdy to byla Univerzita J. E.
Purkyně) a najednou se objevil „pan“ absolvent pražské
Karlovy univerzity. Ale měl poutavou diplomovou práci
z Vysočiny o lithném pegmatitu u Krasonic. Byl původem
z Dačic, mineralogické lokality této oblasti rád poznával
a tak jsme začali společně vyjíždět (mimo běžné pracovní
úkoly), hledat, kopat a sbírat nerosty. Byl to veselý mladík – nějak jsme k sobě patřili a naše kamarádství se stále
prohlubovalo. Bydleli jsme v Jihlavě a na chaty (vzdálené
od sebe jen 2 km) jsme jezdili do přírodního chrámu zvaného Česká Kanada (oblast mezi Dačicemi a Jindřichovým
Hradcem). Tehdy jsem začal dálkově studovat, ale na to
nebyly v Geologickém průzkumu dobré podmínky, protože
práce tam byla časově i fyzicky velmi náročná. Přešel jsem
tedy na studijně výhodnější místo – do jihlavského Muzea
Vysočiny. Honza se tomu smál, protože věděl, jak se změnil můj plat – přesněji řečeno jak se pronikavě snížil. Ale
když chce člověk mít čas na studování – musí něco obětovat. Jenže nejen to místo, ale i ta parta na přírodovědeckém
oddělení byla vynikající: zoolog Bedřich Slavík, botanik
Ivan Růžička, preparátorky: Helena Šabatková (Marie Vrzáková). Jako geolog jsem mezi ně zapadnul jak do rodiny
a hned obdržel zásadní úkol – vytvořit kolektiv spolupracovníků na Vysočině, kteří budou pomáhat doplňovat naše
ústavní geologicko-mineralogické sbírky. A když jsem přišel z Geologického průzkumu, tak jsem využil jeho geology a jeden z prvních byl dr. Jan Luna. Tímto způsobem se
dostal k muzejní spolupráci a tomuto vztahu zůstal věrný
po celý život. Jak už jsem naznačil – parta na přírodovědeckém oddělení byla veselá a tak přijetí Honzy Luny bylo
odpovídající. Zoologická preparátorka vytvořila z ulovené
myši nádherný preparát, Bedřich a Ivan to nainstalovali
tak, že na pracovních stolech, zatažením za niť, vyjel tento hlodavec (z úkrytu pod kalendářem) dopředu – směrem
k židli, kde seděl nějaký host. Honzovi Lunovi se tedy nejprve uvařila dobrá jihlavská káva, a když se chystal usrknout vonící tekutinu z porcelánového hrnku, vyjela proti
němu ta myš … a už místnost burácela smíchem. Honza
si pochopitelně leknutím kávu vylil na košili, na oblečení!
Takovýchto legrácek se na oddělení dělaly desítky (snad to
jednou někdo dodatečně zdokumentuje, byla by škoda to
zapomenout a nezveřejnit). Dr. Luna byl muzejníky a jejich
činností nadšen (nerad bych tehdejší přírodovědecké oddělení prezentoval pouze jako veselou společnost – pravdou
je, že odborně patřilo mezi nejlepší v republice!) a tak jsme
spolupracovali v terénu, kanceláři, při publikační činnosti i v laboratoři. Vzpomínám, že dokázal zajistit i vysoce
moderní průzkumnou techniku. Bylo to v době, kdy jsme
začali dokumentovat staré dolování a na jedné akci s mineralogickým kroužkem pionýrů se nám podařilo objevit
unikát – kovovou středověkou důlní známku. Honzu Lunu to nesmírně nadchlo a začal konat. Napsal své příbuzné (tetičce?) do Ameriky, zda by mu nebylo možné poslat
(jako dárek k narozeninám) přístroj na hledání kovových
předmětů. Tetička vyhověla a Honza musel přijít na celní
oddělení, kde byl balíček z Ameriky podroben přísné kontrole. Celníci vše prohlédli do detailů, včetně trubkového
hledače ve tvaru hokejky, a nakonec se zeptali, co to vlastně je? Šprýmař dr. Luna odtušil s vážnou tváří, že vysavač do auta. A tak byl tento jedinečný přístroj proclen jako
autovysavač…! A díky „vysavači“ se dostaly do sbírek
111
Download

Svazek VII. (10-11/2011) - Muzeum Vysočiny Jihlava