vypracovali: použito výpisků z 2.LF (zdroj Votava), Martina Panešová, Šárka Bohoňková, Dagmar
Mocná, Tereza Koňasová, Markéta Lorenzová, Petr Grenar, Zuzana Marvanová, Alexandra
Pitáková, 3.LF, 2012
Otázky ze speciální virologie, parazitologie a mykologie
58. Virus varicelly a herpes zoster
•
•
•
•
ČELEĎ: HERPESVIRIDAE
velké obalené DNA viry – lineární dvojvláknová NK (během množení se cirkularizuje)
kubická kapsida (100 nm)
kapsida v lipidovém obalu, ze kterého ční glykoprotein projekce - adsorpce na receptory, Ig
virion 4 části - nukleoid, kapsida, tegument, obal
tegument - útvar různé tloušťky, obsahuje asymetricky rozložený amorfní materiál
• renukleokapsida získává obal pučením přes jadernou membránu
• do okolních bb. se šíří plasmodemy, později i fúzí cytoplasm. membrán
• po promoinfekci zůstavají celoživotně - latentní infekce
• protilátky neznamenají imunitu
• mohou být aktivovány za stavů imunologické nedostatečnosti
• u některých je podezření , že se účastní vzniku maligních nádorů (EBV)
• přenos pouze bezprostředním kontaktem s nákazou - malá odolnost vůči zevním vlivům
• herpetické viry velmi rozšířené
• většina z nich se dá léčit (!ale ne eradikovat!)
známo 8 lidských druhů herpes virů: Herpes simplex hominis – typ 1 a 2 (ot.2)
virus Varicella-zoster
Cytomegalovirus (ot.3)
herpes viry 6, 7 a 8
virus Ebsteina a barrové (ot. 19)
Množení herpesvirů
- virový obal přilne na receptory na povrchu b. a splyne s její plasmatickou membránou
- uvolnění kapsidy do cytoplasmy
- proteiny z tegumentu zastavují syntézu b. bílkovin, pronikají do jádra, indukují
transkripce virové DNA
- průnik vDNA do jádra, transkripce v jádře, translace v cytoplasmě
- pučení kapsid přes jadernou membránu - vznik obalu, infekční částice
- rozpad b.
- latentni infekce - virový genom v kruhové formě, téměř žádná virová exprimace genů
virus VARICELLA – ZOSTER
(VZV)
• člověk je jediný nositel
• nijak se neliší od Herpesviridae obecně
• nejbližší příbuznost s HSV
• po antigenní stránce existuje v jedniném typu
• v nakažených b. přítomny eosinofilní intranukleární inkluze
• vyvolává plané neštovice + pásový opar
→ plané neštovice (= varicella)
primoinfekce
• 90 % nákazy v dětském věku – benigní průběh
• komplikace během adolescence dospělosti
• těhotenství → možný přenos na plod → těžký až fatální průběh (nedostatečná imunita)
• šíří se kapénkově
• nález svědivých neštovic v různém stádiu vývoje
• komplikace - pneumonie (pomnožení viru v plicních sklípcích), meningoencefalitida
sekundární infekce pustul (ex. streptokoky)
• vnik do organismu respiračním traktem, pomnožení v b. respiračního traktu → lymfatické
uzliny → primární virémie → játra a slezina → sekundární virémie → rozsévání
lymfocyty a makrofágy do kůže a sliznic → množení viru v b. sliznic a kůže → typická
vyrážka
→ pásový opar (= herpes zoster)
rekurentní infekce (výjimečně jako primoinfekce)
aktivace infekce, která latentně perzistuje v některém senzorickém gangliu
aktivace → neuritida, neuralgie v inervované oblasti (~ pás, dermatom)
může/nemusí být kožní výsev
virus centrifugálně osou neuronu → zakončení nervu → do kůže→ exantém~neštovice
nejčastěji postihuje některou z větví n.V (trigeminus),
nervy z paravertebrálních ggl C3 –L2
paréza n. VII (facialis) = BELLOVA paréza (jedna možná příčina )
•Diagnostika
→ Elektron Mikroskop
velmi rychlá X nízká specifita a citlivost + vysoká cena
→ Kultivace
vysoce specifická, získáme kmen k další analýze
pouze v kulturách lidských buněčných tkání
pomalá (min 48h – týdny) metoda a z některých vzorků málo výtěžná
→ průkaz Antigenu
rychlá a jednoduchá metoda – imunoprecipitací v gelu
stanovení z tekutiny v pustulách, nebo ze suspenze tkáně
X málo citlivý, a nízká specifita
→ Sérologie
jednoduché provedení, snadno získatelný materiál
možné vyšetření i mimo akutní fázi, přehled promořenosti
X nespolehlivá u reaktivací, nerozliší typ infekcí
→ PCR (průkaz DNA)
vysoká citlivost, specifita, rychlá
metoda volby u těžkých infekcí
X není běžně dostupná, komplikované provedení
• Léčba
specifická terapie v případě varicely jenom u významně imunosupresivních pacientů
virus nelze léčbou eradikovat (= úplné vymizení)
→ Hyperimunní gamaglobulin
→ Antivirotika
• Acyklovir: u těžkých forem pásového oparu a rekurentních aktivací; netoxický
• Foscarnet: netoxický, pouze pro rezistentní kmeny
• Prevence
teprve nově vyvinutá – u nás ještě neregistrována
živá očkovací látka proti VZV
kmen OKA s oslabenou virulencí
použití hlavně pro děti s imunitním defektem
59. Virus herpes simplex
Čeleď: HERPESVIRIDAE
• velké obalené DNA viry – lineární dvojvláknová NK (během množení se cirkularizuje)
• kubická kapsida (100 nm)
• kapsida v lipidovém obalu, ze kterého ční glykoprotein projekce - adsorpce na receptory, Ig
• virion 4 části - nukleoid, kapsida, tegument, obal
tegument - útvar různé tloušťky, obsahuje asymetricky rozložený amorfní materiál
• renukleokapsida získává obal pučením přes jadernou membránu
• do okolních bb. se šíří plasmodemy, později i fúzí cytoplasm. membrán
• po promoinfekci zůstavají celoživotně - latentní infekce
• protilátky neznamenají imunitu
• mohou být aktivovány za stavů imunologické nedostatečnosti
• u některých je podezření , že se účastní vzniku maligních nádorů (EBV)
• přenos pouze bezprostředním kontaktem s nákazou - malá odolnost vůči zevním vlivům
• herpetické viry velmi rozšířené
• většina z nich se dá léčit (!ale ne eradikovat!)
známo 8 lidských druhů herpes virů: Herpes simplex hominis – typ 1 a 2 (ot.2)
virus Varicella-zoster
Cytomegalovirus (ot.3)
herpes viry 6, 7 a 8
virus Ebsteina a barrové (ot. 19)
Množení herpesvirů
- virový obal přilne na receptory na povrchu b. a splyne s její plasmatickou membránou
- uvolnění kapsidy do cytoplasmy
- proteiny z tegumentu zastavují syntézu b. bílkovin, pronikají do jádra, indukují transkripce
virové DNA
- průnik vDNA do jádra, transkripce v jádře, translace v cytoplasmě
- pučení kapsid přes jadernou membránu - vznik obalu, infekční částice
- rozpad b.
- latentni infekce - virový genom v kruhové formě, téměř žádná virová exprimace genů
virus HERPES SIMPLEX (HSV)
• přirozeným hostitelem pouze člověk
• ve dvou antigenních podobách glykoproteinu gG, oba typy společné antigeny
• T1 – infekce většinou na obličeji/ústa
• T2 – perigenitální infekce
• 2 důležité věci pro patogenezi - neurovirulence (neurotropní virus) a latence
• infekce se šíří kapénkovitě, osobním kontaktem
• místo primárního množení jsou sliznice (oči, ústa, nos, genitálie)
• vstupuje nerv. zakončením → do senzorických ggl
• latentní perzistence virové DNA ve formě epitopů
• reaktivace vyvolána: UV, horečka, stres, hormonální nerovnováha- menstruace
• tvorba mnohojaderných syncytií, balonová degenerace bb → nekróza a zánětlivá infiltrace
• vznikají praskající puchýře, afty, většinou nezanechává jizvy
→ HSV 1
• primární inf většinou už v dětském věku, nákaza často asymptomatická
• průnik obvykle sliznicí dutiny ústní nebo spojivkou, pomnožený virus pronikne do
nervových zakončení a asi axonálním transportem proníká do ggl trigeminale
• primoinfekce
• akutní herpetická gingivostomatida
• faryngitida, rýma – nediferencovaný katar dýchací cest
• keratokonjuktivitida – infekce oční spojivky
• herpetická encefalitida
nejvážnější možný projev
nekróza nervových buněk v temporální oblasti
virus se do oblasti šíří ze zakončení čichových nervů při reinfekci nosní sliznice
z ganglia trigeminu po reaktivaci infekce
• rekurentní infekce
• herpes labiale - rozhraní kůže a sliznice na rtech
→ HSV2
• nejčastější pohlavní nákazy
• průnik obvykle sliznicí genitálu, pomnožený virus pronikne do nervových zakončení a asi
axonálním transportem proníká do ggl podél křížové kosti
• různé zátěže mohou infekci aktivovat, virus se vyseje do kůže nebo sliznice
• progenitální herpes - ♂: výsevy na glans penis
♀: léze na cervixu, vagíně, vulva, perianálně
při latentní reaktivaci- asymptomatické vylučování cervik. sekretem
• vzácně transplacentární infekce plodu
• infekce dítěte při porodu cervikálním sekretem, perinatální infekce → těžké generaliz.
onem.
• rekurentní herpes genitalis
Diagnostika
• izolace viru z tekutin puchýřů většinou na bb kulturách
• monoklonální protilátky proti HSV1 a HSV2 – expresní a specifický průkaz infekce
• PCR průkaz virové DNA
• sérové protilátky – nízké hladiny jsou u většiny lidí po celý život
• u prim i rekurent infekcí je významný vzestup IgG
• primární infekce – vždy IgM (přetrvává cca 6 týdnů)
IgM proti HSV1- typově specifické
IgM proti HSV2 – reagují s oběma typy
Důležitý je jejich průkaz zejména při perinatálních infekcí
Léčení
→ acyklovir
proti 1 i 2 - nejde odstranit latentní forma, ale zabránit aktivaci
inhibitor syntézy DNA
uplatňuje se přednostně v infikovaných bb ( podmíněn přítomností vir thymidinkináz)
minimálně toxický
→ lokální antivirotika
Prevence
vakcíny – zejména proti HSV2 – v experimentálním stadiu
důležitá je prevence HSV 2 žen ve fertilním věku
60. Cytomegalovirus
-
lidský CMV napadá pouze člověka jako přirozeného hostitele
typické intranukleární a cytoplasmatické inkluze, infikované b. se zvětšují
charakteristický vliv na hostitelskou b: enormní zvětšení b. i jádra → název
po primoinfekci perzistuje hlavně v bb slinné žlázy, ledvinných tubulů, leukocytů
naprostá většina infekcí inaparentní,výjimka imunosuprimovaní,novorozenci,plod
promořenost obyvatelstva 50-100 % (podle oblasti, způsobu života)
možné vylučování viru slinami, močí
• Patogeneze
- pomalé množení - reprodukční cyklus 48 až 72 hodin
- na rozdíl od ostatních herpesvirů stimuluje b. metabolismus
- zdrojem infekce: sliny moč, sperma, cervikální a poševní sekret, mateřské mléko
- přenos infekce: úzký kontakt s nemocným, transplacentárně, transfuzí, transplantací
- generalizace pomocí leukocytů - primární infekce inaparentní
méně často spojena s příznaky infekční mononukleózy, hepatitidy
akutní onemocnění doprovázeno lymfocytóza (hl T-bb→ tox. účinek na infik bb.)
horečnaté stavy
NE heterofilní protilátky, menší počet atyp. lymfocytů (X EBV)
- po likvidaci produktivní infekce se virus v některých b. (monocyty, makrofágy) udržuje
v latentním stavu
- aktivace latentní infekce za normální situace rovněž klinicky němá, jen krátkodobé
vylučování viru
při intrauterinní infekci, kongenitální cytomegalie
těžké malformace až úmrtí plodu
→ mikrocefalie, slepota, hepatosplenomegalie, purpura
pozdní příznaky: duševní retardace, hluchota
u imunosuprimovaných pacientů
při přenosu transfuzí, štěpem, AIDS
hlavně nebezpečí reaktivace – probíhá mnohem hůř než primární infekce
oesofagitida, retinitida, encefalitida ( hlavně u HIV+)
až fatální komplikace: pneumonie, kolitida, meningitida
cytomegalové infekce po transplantacích
zdrojem transplantovaný orgán nebo krevní transfuze
přetrvávající teploty, jako syndrom infekční mononukleózy nebo invazivní onemocnění
s těžkým postižením GIT, jater nebo plic
nejzávažnější syndrom - intersticiální cytomegalová pneumonie, špatná prognóza
• Diagnostika
význam diagnostiky hlavně pro ↑ transplantací, ↑ imunodficientních pacientů
→ Kultivace :
snadná kultivace
roste s typickým cytopatickým účinkem za 5-25 dní
za 24-48h lze prokázat jaderné inkulze monoklonální protilátky → urychlení daignost
pro akutní infekci je klinicky relevantní hl izolace z krve
průkaz CMV v moči, sekretech, slinách –může být známkou bezpříznakového
vylučování i u zdravách jedinců
→ průkaz DNA
kvantitativní stanovení
rychlé, spolehlivé, citlivější než kultivace
→ Serologie
jen alternativní metoda; protilátky neznačí imunitu
stanovení antigenů v leukocytech v periferní krvi
IgG – anamnestické, pro stanovení reaktivace nejsou příliš významné
IgM, IgA: jak u primární tak u reaktivace infekce
→ rozlišení prim a reaktivované infekce není jednoznačné
• Terapie
Hyperimunní gamaglobulin - (hlavně u transplantovaných osob)
Antivirová léčba - ganciklovir (poměrně toxický), foscarnet (také toxický)
při dlouhodobé léčbě (ex u AIDS) vznikají mutant-rezistentní kmeny
• Prevence
zatím neúspěšné pokusy o vakcínu
Epidemiologická opatření pro příjemce orgánů se těžko dodržují vzhledem k vysoké promořenosti
obyvatelstva
CMV - pacient by neměl dostat orgán od CMV+ dárce
61.Papillomaviry
dsDNA neobalené, patří mezi čeleď PAPOVAVIRIDAE (papillomavirus a polyomavirus)
kapsida kubická ze 72 kapsomer
HPV
•
schopnost latentně perzistovat v bb. -> indukce transformace bb (7 nestrukturálních
polypeptidů kódovaných virem)
• benigní tumory, hyperplasie kůže nebo sliznic, některé dysplasie (prekanceróza),
• neinfekční pro laboratorní zvířata – kultivace na bb kulturách z lidské předkožky
nebo orgánových kulturách lidské kůže
• produktivní infekce pouze v plně dif. keratinocytech a epiteliích, v nezral. bb latentní
infekce
• aktivace latentní infekce: snížená fce T-lymf - pokles imunity, hormon.vliv
(gravidita); UV záření, transaktivační účinek produktů replikace herpes simplex
• zdroj infekce: oloupané epitelie, keratinocyty – kontamin. předměty, přímý kontakt,
autoinokulace, sex
• často inaparentně, inkubač. doba 1-20m, někdy spontánní regrese onemocnění, ale
zůstává v bb
histologie bradavic:
• ohraničená prolif. epidermis, zbytnělé str. granulosum a spinosum (velké
vakualizované bb), ve str. corneum hyperkeratóza, v bazál. vrstvrách možné
prokázat DNA viru; kompletní virion v pseudokrystalickém uspořádání v jádrech
rohové vrstvy (= bazofil. Lipschützovy inkluze)
dg.:
histologie, cytologie, imunocytochemie, PCR (nejčastěji)
substrát pro rutinní průkaz není
protilátky proti nestrukturál. polypeptidu E7 – vyšší u ca dělož. čípku
terapie a prevence:
bradavice: vymizí spontánně; kryoterapie, laser, chirurgie
očkovací látky proti HPV 16 a 18, příp. 6 a 11
Lokalizace
Onemocnění
HPV
pozn.
kůže – ruce, prsty
-paže,obličej,kolena
anogenitál
dutina ústní
larynx
spojivka
verruca vulgaris
verruca plana
verruca plantaris
epidermodysplasia
verruciformis
2,4,1
3,10
1,2
5,8
condyloma
acuminatum
atypie
cervikální
sliznice
hyperplasie epitelu
rekurentní laryngeální
papilomatóza
papilom
6,11
často malig.transformace do ca kůže při
vystavení na slunci; imunosuprimovaní
(transplantace, HIV)
16,18 -> ca dělož. čípku; očkování
13,32
6,11
11
62. Adenoviry
dsDNA neobalené viry
kapsida s kubickou symetrii
patří k nejhezčím - dokonale pravidelný 20ti stěn
rezistentní vůči fyzikálním i chemickým vlivům
replikace v jádře s tvorbou specifických inkulzí
časné nestrukturální virové antigeny inhibují přepis buněčných RNA → smrt hostitel b.
lidské adenoviry dělíme do různých skupin podle schopnosti aglutinovat
podle fyzikálně-chemických kriterií
podle skupinově specifických antigenů
adenoviry se zkoušejí jako účinné vektory genů k léčbě geneticky podmíněných chorob
množení viru
- přilnutí adenoviru na povrch b., endocytóza
- únik z endozomu, pomocí mikrotubulů se virion dostane do jádra, rozpad kapsidy
- virus přiměje b. vstoupit do S-fáze
- tvorba virových proteinů, které chrání b. před protivirovou obranou organismu
- syntéza enzymů k replikaci virionu (v cytoplasmě)
- nová kapsida se skládá v jádře
- zástava syntézy b. DNA a proteinů - smrt b., uvolnění virů
-
schopnost adenovirů svými proteiny potlačovat b. odpověď na interferony
ochrana nakažené b. před cytolytickým působením cytotoxických lymfocytů a TNFα
usnadňuje dlouhodobé přetrvání adenovirů ve tkáních po akutní infekci
patogeneze, klinické příznaky
• infekce kapénkovým, alimentárním, sexuálním přenosem, kontaktem s kontamin předmětem
• primární pomnožení adenovirů - epiteliální bb spojivek, nosohltanu, střev
• infekce prochází do hlubších vrstev sliznice, tonsil, lymf uzlin
• množení viru → destrukce bb. a zánět
• běžné reinfekce – protilátky však brání průniku do hloubky sliznice a do DCD
• těžký průběh mají hlavně primoinfekce, hlavně u dětí od 0,5 – 7 let
• po nákaze můžou adenoviry perzistovat v lymfoidních tkáních a ledvinách bez příznaků
• akutní adenovirové infekce se projevují nejčastěji faryngokonjuktivální horečkou
katar HCD
•
•
•
•
•
•
•
tonzilitidy, laryngitidy, bronchitidy
zánět spojivek bývá dominujícím symptomem (hlavně u nákaz z koupání)
infekce může být spojena s rozvojem epidemické keratokonjuktivitidy
+ horečka, bolestivá lymfadenopatie periaurikulárních uzlin
zanechání jizev na rohovce
ex. přenos nedostatečnou sterilizací nástrojů očních lékařů
přenos sexuálním stykem → uretritidy, cervicitidy
častou příčinou kojeneckých a dětských průjmů (typ 40 a 41)
komplikace (u imunodeficientních pacientů) - hemoragická cystitida, meningoencefalitida,
perikard, adenovirová hepatitida a pneumonie
adenovirové nákazy jsou běžné, po celý rok
časté ohraničené epidemie ve vojenských kolektivech
• Diagnostika
izolace virů z výtěrů nosohltany, spojivek, ze stolice
kultivace na bb kulturách lidského původu
některé kmeny se nedají kultivovat → přímý elktromikroskopický průkaz ve stolici
praktický je aglutinační latexový test
typově specifické protilátky se prokazují vyšetřením párových sér (HIT.KFR)
• Terapie a prevence
neexistuje specifické chemoterapeutikum
v zahraničí se vakcinuje proti určitým typům (hl. u branců)
nebyla potvrzena genetická stabilita vakcinálních kmenů → preventivní očkování není
63.Rotaviry
Čeleď: REOVIRIDAE
• dsRNA neobalené viry
• dvojitá kaspida s kubickou symetrii (vnější kapsida je glykoproteinová)
• velmi rezistentní k fyzikálně-chemickým vlivům
• zachovávají si infekční aktivitu v širokém rozmezí pH a teplot
rod: ROTAVIRUS
•
•
•
•
•
•
•
•
•
důležití vyvolavatelé gastroenteritid lidí i zvířat po celém světě
obě kapsidy mají kubickou symetrii, kulaté (rota)
ozubená kolečka (výběžky hemaglutininu)
zevní, glykoproteinová, kapsida má hemaglutinační vlastností, typově specif antigeny
vnitřní kapsida obsahuje skupinově specifické antigen
podle elektroforetické motility RNA segmentů dělíma na 5 skupin A-E)
podle antigenní povahy vnitřní kapsidy 2 podskupiny
podle antigenů jsou nejdůležitější sérotypy P1A, P1B a G 1-4
lidský rotavirus napadá i selata, telata,.. přenos infekce mezi zvířaty a lidmi je však vzácná
• Množení
v cytoplasmě, buňky nedovedou replikovat dsRNA, příslušný enzym je součástí virionu
při pronikání do endoplasmatického retikula získává virion přechodný obal, ten je pak nahrazen
zevní vrstvou kapsidy
• Patogeneze a klinické příznaky
• nejdůležitější vyvolávatelé dětských průjmů
• šířené infekce probíhá orofekální cestou a přes kontaminované předměty
• nejvnímavější k rotavirům jsou střevní b. na vrcholcíh klků (receptor betagalaktosidasa)
• virus se množí v povrchní vrstvě sliznice tenkého střeva → změna permeability, nedochází
k rozštěpení cukerné složy, vznik plynů, rozpínání střeva
→ porucha sekrece vody, ztráty iontů
• nedochází ani k viremii ani k generalizaci onemocnění
• klinicky probíhá jako akutní gastroenterotida
• u větších dětí a dospělých probíhá infekce často inaparentně
• sérové protilátky nemají ochranný účinek → častá reinfekce
• vyšší výskyt je obecně v zimním období
• Diagnostika
• diagnóza se nejčastěji provádí z přímého průkazu virů ve stolici (norm jsou ↑ vylučovaná)
elektronmikroskopicky
průkaz antigenů metodou ELISA
• nejpraktičtější je průkaz aglutinací latexových partikulí pokrytých specifickými
protilátkami
• sérologické vyšetření párových sér se provádí hlavně pro epidemiologické účely
• Terapie
secifická terapie neexistuje
rehydratace a kontrola acido-bazické rovnováhy a ztráty iontů
• Prevence
experimetnální očkování dětí zvířecími nepatogenními rotaviry
musela být stažena - u několika dětí došlo ke vchlípení střeva
64. Ortomyxoviry
Čeleď: ORTHOMYXOVIRIDAE
patří sem hlavně viry chřipky, afinita ke sliznici dýchacích ceset (myxa- sliz)
obalený ssRNA virus (80-120nm), negativní polarita, segmentovaná RNA
helikoidální kapsida
replikace v jádře
obal získávají pučení na cytoplasmatické membráně
→ není cytotoxický (kompletace až pučením přes membránu)
lidské druhy - viry typu A, B, C (považuje se za zvláštní druh – příliš se liší od A,B)
+ řada zvířecích druhů
Antigeny a patogeneze
•
•
•
•
•
•
virion sférického tvaru - výběžky HA a NA
HA (hemaglutinin)
◦ váže virion na povrch b. na kys. sialovou
◦ Ag změny brání účinku neutralizačních protilátek
◦ 15 podtypů - H1-H15, u člověka H1, H2, H3
NA (neuraminidasa)
◦ snižuje viskozitu ochranného hlenu → přístup virů k receptorům buněk
◦ odstraňuje k. sialovou z gp na povrchu nově vzniklých virionů - viriony by jinak
vytvářely agregáty a byl by avirulentní
◦ 9 podtypů - N1-N9, u člověka zatím N1 a N2
vazba virionu na k. sialovou na b. receptorech → endocytóza → splynutí virového obalu
s membránou endosomu → průnik do cytoplasmy, pak do jádra → syntéza mRNA a vRNA
→ syntéza bílkovin na ribosomech ER → úprava proteinů (glykosylace) → dozrávání
virionů při b. membráně
množení virů → zánětlivý infiltrát, edém, destrukce sliznice
šíří se kapénkovým přenosem, inkubační doba několik hodin až 2 dny
Proměnlivost virů chřipky
antigeny jsou proměnlivé → podmiňují rozlišení podtypů, u chřipky C relativně stabilní
antigenní drift = menší změna ve struktuře povrchových antigenů
• plynulé menší změny, objevují se každý rok
• vznikají bodovými mutacemi u všech druhů chřipky
• imunita mezi driftovými variantami je částečně zkřížená
• drift vysvětluje možné reinfekce osob, které daný typ chřipky už prodělali
• probíhá i u ostatních virů chřipky (X ne jenom u chřipky A)
• proteiny nukleokapsidy a membránové proteiny jsou stabilní a druhově specif. určení
antigenní shift (zlom) = velká změna povrchových antigenů, objev náhle a rychle převládne
• u prasete se rekombinují ex. ptačí a lidský virus - nový virus (genetické
přeskládání)
• člověk je vnímavý ze zvířecích chřipkových virů pouze k praseti
• jen u skupiny A, dosud identifikováno 14 druhů H a 9 N
• ke změně dochází jednou za 10-30 let
Imunologie
• tvoří se protilátky proti povrchovým antigenům i nukleoproteinu
• neutralizační efekt mají hlavně protilátky proti hemaglutininu
blokují vazbu virionu na vnímavou buňku
jejich přítomnost brání reinfekci
• chřipka navozuje stav imunosuprese
v časné fázi – plicní makrofágy jsou permisivní k replikaci viru → snížení fagocytární
kapacity, zhoršená chemotaxe, nedostatečná kooperace s T-lymfocyty
→ zvýšená vnímavost k přidružené infekci stafylokoky, streptokoky, hemofily
• imunita je druhově a typově specifická
• není celoživotní – klesá s driftovou změnou virů
Chřipky A
•
primární místo pomnožení - sliznice HCD, většinou zůstává u lokální infekce
Klinické projevy - náhlý začátek s teplotou nad 39 °C, bolesti hlavy, kloubů, svalů, zimnice, později
projevy respirační infekce (př. pneumonie, laryngotracheobronchitis), celkové příznaky způsobeny
interleukiny a interferony
• generalizace je vzácná a velmi vážná (myokarditida, encefalitida)
• nejčastější komplikace chřipky jsou způsobeny sekundární bakteriální invazí
• zničení řasinkové výstelky virem, vdechnuté bakterie nejsou odstraněny
• S. aureus, H. influenzae (dřív považován za původce chřipek), Str. pneumoniae
• vysoká nakažlivost pro vnímavé osoby, riziko pro staré a chronicky nemocné pacienty
• v době vzniku antigenního shiftu se objevují velké pandemie s vysokou úmrtností
(ex. španělská chřipka, asijská chřipka)
• každoročně vznikají epidemie (v ČR řádově stovky úmrtí)
Chřipky B
působí menší epidemie lokálního charakteru
obecně méně závažný průběh
celkově nižší výskyt komplikací → nižší úmrtnost
Chřipky C
vyvolává jenom lehké infekce HCD
u dospělých většinou asymptomatický průběh
Diagnostika
průkaz antigenů z výtěrů nosohltanu
ELISA, imunofluorescence v laboratoři
rychlotesty v ordinaci – záchyt agens ve 40-70 % (! pro indikace léčby virostatiky)
Průkaz RNA
rychlé a velmi citlivé; zatím běžně nedostupné
Kultivace
→ na tkáňových kulturách : růst bez cytopatického účinku
průkaz monoklon protilátkami nebo hemadsorpcí
→ na kuřecím embryu: průkaz hemaglutinací
sérologie
na základě významného vzestupu hladiny specifických protilátek v párových serech
z akutního a rekonvalescentního období)
→ KFR ( komplemetfixační reakce) – stanovení etiologické diagnozy, typově spec.
→ HIT (inhibice hemaglutinace) – hlavně pro epidemiologické účely
hemaglutinin - schopnost shlukovat Ery (jen laboratorní jev)
→ IgM, IgA, IgG – rychlé rozpoznání etiologie některých komplikací
- výrazné urychlení diagnózy
• Léčba
většinou pouze symptomatická, léčba komplikací
antivirové preparáty - možné jejich profylaktické podávání
amantadin, rimantadin k léčbě a profylaxi chřipky A
inhibitory neuraminidázy k léčbě a profylaxi chřipky A a B
• Prevence
• jedinou účinnou metodou je vakcinace
• vakcína musí obsahovat povrchové antigeny aktuálních kmenů
• monitorování změna cirkulujících virů a odhady na změny v příští sezóně
•
•
•
k očkování se využívá – celovirionová formoliz. vakcína (lipidy způsobují vedl. reakce)
- subjednotková – obsahuje pouze izolované antigeny
- méně reaktogenní, ale i méně imunogenní
ochranný účinek vakcíny se projevuje u 60-80% očkovaných
hlavně brání v šíření infekce do DCD
Pandemie
1989: H2N2
1900: H3N2
1918: H1N1: "Spanish flu"-highly pathogenic strain (estimated 20-40 million deaths)
1947: H1N1
1957: H2N2 "Asian flu"-illness but low mortality
1968: H3N2 "Hong Kong flu"-illness but low mortality
1977: H1N1
Čeleď: PARAMYXOVIRIDAE
Virus parainfluenzy
Rod: Paramyxovirus
Virus příušnic
rod: Morbillivirus
Virus spalniček
rod: Pneumovirus
Lidský respirační syncytiální virus (RSV)
Rozdíly oproti Orthomyxoviridae
-
ssRNA(-) je v kontinuální, nikoliv segmentovaná
HA a NA jsou na jednom řetězci
přítmnost F proteinu – způsobuje spojování buněk a tvorbu syncytii
viry Parainfluenzy (PIV)
•
•
•
•
vyskytují se u lidí i u zvířat; lidské infekce – typ 1 a 3, vyšší riziko imunosuprimovaní, děti
podílejí se na etiologii cca 40 % akutních respiračních nákaz dětí
jediným zdrojem je člověk, šíření hlavně na jaře a podzim kapénkovým přenosem
krátká inkubační doba (2-3 dny)
•
•
•
•
zpravidla nedochází k hlubší invazi sliznic ani ke generalizaci infekce
horečnaté onemocnění s rýmou a faryngitidou
/laryngotracheitida /bronchitida / bronchopneumonie
pseudokrup – edém sliznice laryngu – častá komplikace repiračních nákaz u malých dětí
• diagnostika
kultivace a průkaz antigenu je obtížný
sérologie je málo spolehlivá
65. Virus parotitidy
Čeleď: PARAMYXOVIRIDAE
Virus parainfluenzy
rod: Paramyxovirus
Virus příušnic (V. epidemické parotitidy)
rod: Morbillivirus
Virus spalniček
rod: Pneumovirus
Lidský respirační syncyální virus (RSV)
Rozdíly oproti Orthomyxoviridae
ssRNA(-) je kontinuální, nikoliv segmentovaná
HA a NA jsou na jednom řetězci
přítmnost F proteinu – způsobuje spojování buněk a tvorbu syncítii
Virus parotidy
Obalený ssRNA vir negativní polarity
pouze 1 antigenní typ (podobný viru parainfluenzy), antigenně stálé viry
hostitelem je pouze člověk
značně labilní, citlivé k vyschnuí, teplotě, UV-záření
viriony mají neuraminidázovou, hemaglutinační a hemolytickou aktivitu
působí jako iduktory interferonů
Patogeneze
• šíří s kapénkovým přenosem
• příušnice
• generalizované onemocnění
• 2-3 týdny inkubace
• primární množení v sliznici nosohltanu – asymptomatická replikace viru
• lymfatickou drenáží přestup do krčních uzlin → generalizace krevní cestou → viremie
• afinita k slinným žlázám, žlázám s vnitřní sekrecí, meningám
• vzestup teploty a oboustranné zduření slinných žláz (příušní, podčelistní)
• častou komplikací: orchitis, pankreatitida, aseptická meningitida
• komplikace se můžou projevit i bez postižení slinných žláz
• 30-40 % onemocnění probíhá inaparentně, i inaparetně postižené osoby vylučují virus
• po onemocnění dlouhodobá imunita s pozdní přecitlivělostí proti virovým Ag
• orchitis po pubertě může způsobit sterilitu
• v prvním trimestru těhotenství vede parotida k úmrtí plodu
Diagnostika
izolace viru ze slin, likvoru, moč
kultivace na kuřecím zárodku (až po 24 h)
rychlá diagnostika stanovení specifických IgM
sérologické vyšetření – KFR. HIT, ELISA
Prevence
k očkování se využívá oslabená očkovací látka
aplikace v kombinace s očkováním proti spalničkám a zarděnkám
66. Virus spalniček
Čeleď: PARAMYXOVIRIDAE
Virus parainfluenzy
rod: Paramyxovirus
Virus příušnic
rod: Morbillivirus
rod: Pneumovirus
Virus spalniček
Lidský respirační syncyální virus (RSV)
rod Morbillivirus
Obalený ssRNA virus negativní polarity, oválné viriony (150-350nm)
povrchové glykoproteiny mají hemaglutinační a lytickou aktivitu (NE neuraminidázovou)
zvláštností replikace je hromadění N-proteinu → tvorba jaderných inkluzí
řada virů patogenních pro zvířata, jediný druh patogenní pro člověka - virus spalniček
Virus spalniček je jen v jednom antigenním typu
• Patogeneze
- vysoce nakažlivý, šíření kapénkami (i v dlouhodobě zaschlých kapénkách sekretů)
- 10 -11 dní inkubace
- všechny infekce se manifestují
- vstup respiračním traktem, množení v respirační sliznici → regionální lymfatické uzliny –
hemolytická aktivita - vznik obrovských mnohojaderných b. Warthinovy-Finkeldeyovy →
vznik viremie → vnitřní orgány a další lymfoidní tkáň → přestupem z endotelu jsou infikovány
spodní vrstvy sliznic a epidermis
- v krvi nekoluje volně, ale vázány na nakažené monocyty
- imunitní reakce destruuje nakažené b. (hl. endotelie kapilár) → charakteristická vyrážka
• Klinické projevy
- 1. katarální stadium (konečné stadium inkubace) - rýma, zánět spojivek a kašel
- 2. Koplikovy skvrny na bukální sliznici úst
- 3. červený, lehce makulopapulární exantém se šíří od hlavy k nohoum
- u nekomplikovaného průběhu kožní projevy po týdnu ustupují
- možné komplikace:
- množení viru v T a B lymf → lymfocytopenie, imunosupresivní vliv (3-6 týdnů po)
- snížená odolnost vůči bakteriím → pneumonie, bronchitida, zánět středního ucha
- výjimečně může přímo spalničkový virus způsobit pneumonii, encefalitidu
- SSPE = subakutní sklerotizující panencefalitida - vzácně, u malých dětí (0,5-2 roky)
pozdní důsledek infekce, po infekci virus přetrvá v mozku (inkluze, nukleokapsidy i
spalničkový Ag v b. mozku)
pomalu se rozvíjející onemocnění CNS, končí zpravidla letálně
• Diagnostika - většinou na základě typického klinického obrazu
Kultivace - zdrojem viru – sekret dýchacích cest, spojivek, krev, …
Sérologie- průkaz protilátek KFR, HIT, ELISA testy, stanovení specifických IgM (ELISA;IF)
• Prevence
neživá vakcína - při setkání s divokým kmenem přecitlivělost, zhoršení průběhu onemocnění
→ užívá se živá olabená vakcína, součást smíšených očkovacích látek
systematickou vakcinací je výskyt spalniček krajně vzácný, minimální pravděpodobnost projevu
SSPE po aplikaci živého viru
67. Virus poliomyelitidy
Čeleď: PICORNAVIRIDAE
Rod: Enterovirus
Poliovirus (typy 1-3)
Coxackie A
Coxackie b
Rod: Rhinovirus
Rod:Hepatovirus
ECHO
běžná rýma
Virus hepatitidy A (nově zařazen)
ROD: ENTEROVIRUS
•
•
•
•
•
•
•
•
•
genom : ssRNA, pozitivní polarity
replikace v cytoplasmě, vede k destrukci hostitelské b. ( = cytopatické)
malé ( 27-30 nm), neobalené
odolné k pH 3-10 a k éteru
infekce enteroviry jsou časté – zejména inaparentní
postihují buňky střevního epitelu a lymfatickou tkáň
viry vylučovány stolicí = fekálně orální cesta (může být i kapénkové)
zdrojem infekce: špinavé ruce, kontaminovaná voda a potraviny
infekce zanechává celoživotní imunitu
•
•
•
•
•
•
•
poliomyelitis - přenosná dětská obrna
přenos kapénkově, fekálně-orální cestou
místo primárního postižení: sliznice nasofaryngu, tonsily sliznice tenkého střeva
lymfatickými cestami do regionálních uzlin → do krve
je-li viremie dostatečně dlouhá intenzivní dochází k infekci vnímavých tkání – hlavně CNS
silně neurotropní virus (nejvyšší neurovirulence z lidských enterovirů)
infekční proces, může být likvidován už ve fázi primárního množení (v GITu)
→ nákaza by mohla projít asymptomaticky, nebo jen lehkým zánětem
v plně rozvinuté formě vede k postižení CNS a irreparabilní destrukci motoneuronů
cca u 1 % se rozvijí paralytická forma (není-li chráněno očkováním)
jsou 3 typy (mají rozdílnou neurovirulenci) - podle Ag složení povrchových proteinů
kapsidy
ve špatných hygienických podmínkách, horkém klimatu se virus vyskytuje endemicky (90
%)
pasivně přenášené mateřské protilátky brání rozvinutí paralytické formy
Po zahájení očkování (50. léta) byl poliovirus systematicky zlikvidován
POLIOVIRUS
•
•
•
•
•
•
• Patogeneze
vyvolává Poliomyelitis anterior acuta, dětská obrna
při infekci poliovirem typický klinick obraz:
1. nespecifická chřipková fáze 2-3 dny
většinou příznaky po této formě ustoupí = abortivní forma poliomyelitidy
2. meningeální fáze 4-7 dní (po 1. fázi)
dostavuje se horečka – signalizace stadium sekundární viremie
virus prochází krví přes plexus choroideus k meningám → aseptická meningitida
většinou končí uzdravením
3. paralytická fáze za 2-3 dny
paralýzy jsou známkou invaze viru do CNS
pouze u 1 %
afinity vůči motoneuronům → destrukce a následná fagocytóza
přední míšní rohy, motorická centra oblongaty, mozečková jádra, mozkový kmen,…
chabé obrny postihují v různém rozsahu různé svalové skupiny končetin/trupu
vzácně zasaženy i svaly inervované hlavovými nervy → bulbární forma
• Diagnostika
virus možno izolovat z výtěrů hrdla zejména v inkubaci a na začátku klin příznaků
v průběhu akutního onemocnění izolace ze stolice (i 2-4 dyn po odeznění)
z mozkomíšního moku ne tak častá
→ elektronová mikroskopie mozkomíšního moku
nespecifická, méně citlivá
pouze orientační, náročná a drahá
→ kultivace
technicky nenáročná
možnost další typizace, zjištění genetických vlastností, invazivitu,..
→ PCR (průkaz RNA)
rychlá metoda
v prvním kroku neodliší druhy enterovirů
! Mlk biologická typizace kmenů pro epidemiologické účely
→ Sérologie
průkaz typově specifických protilátek
pracné ( každý typ se vyšetřuje zvlášť)
není to časná diagnostická metoda
( v akutní fázi se protilátky často neprokážou → opakovat za x týdnů)
• Terapie
neexistuje specifická terapie
intenzivní rehabilitace – navození kompenzační hypertrofie svalových skupin
• Prevence
→ Salkova vakcína (1955)
první neživá vakcína proti poliomyelitidě (X obsahovala aktivní opičí poliovirus  )
injekční, dobře imunogenní
→ Sabinova vakcína (1959)
živá atenuovaná (oslabená)
perorální
• očkování probíhá v dubnu/květnu – nejmenší pravděpodobnost nakažení jinými enteroviry
• ve vyspělých zemí se prakticky nevyskytuje (Evropa prohlášena za poliomyelitidy prostou)
• onemocnění lze importovat z rozvojových zemí
• stále hrozí riziko importu poliomyelitidy
• viry jsou podávány očkovaným dětem → vylučovány → přenos
! upomínací efekt u dříve očkovaných, a k solidní imunitě populace
kmeny jsou geneticky stabilní
68. Virus coxsackie, rhinoviry
Čeleď: PICORNAVIRIDAE - ssRNA viry pozitivní polarity, neobalené, nesegmentované
Rod: ENTEROVIRUS
Viry COXSACKIE (CV)
nejsou tolik neurotropní jako polioviry - jsou polytropní
stejné receptory jako adenoviry (CAR)
podle patologických účinků na novorozené myšky (↑ citlivé na coxsackie) rozdělení:
• viry coxsackie A (CVA) Paralytické onemocnění, horečka s exantémem
Akutní infekce HCD
• viry coxsackie B (CVB) Myokarditida, perikarditida, pleurodynie
Patogeneze podobná jako ostatních enterovirů
• Vylučovány stolicí → orofekální přenos (špatné hygienické podmínky)
• primární pomnožení ve sliznici nasofaryngu, tonsily, ten.střevo→lymf. uzliny → krev
• Nejčastěji probíhají nákazy inaparentně, lokálně jako primární pomnožení v HCD
občas doprovázeno nespecifickými příznaky → kongesce HCD, rýma.
• Pokud nastává ↑ viremie → horečka s příznaky letní chřipky;
↑↑ viremie → rozsev a léze vnímavých orgánů (CNS - asept. meningitis, srdce…)
• přímý průkaz viru v mozkomíšním moku, stolici, výtěr z nosohltanu, krev...
Přehled syndromů vyvolaných coxsackieviry
• postižení CNS
• aseptické meningitidy (téměř všechny sérotypy)
• zřídka paralytické onemocnění (hl. A7)
• exantémy
• herpangina (hl. A)
• syndromy provázené vyrážkou (př. tzv. hand-foot-mouth disease- A16)
• respirační infekce
• infekce HCD (všechny typy)
• zřídka infekce dolních DC (A9)
• postižení svalů
• pleurodynie neboli bornholmská nemoc (hl. B)
• myokarditidy, zvláště těžké u novorozenců (hl. B)
• jiné
• lymfadenitidy (všechny typy)
• netypická horečnatá onemocnění (všechny typy)
• podezření
• postižení beta-b.- vznik diabetes mellitus?? (B a asi enteroviry)
Echoviry
ECHO - Entery-cytopathogenic-human-orphan (zdálo se, že k nim nenáleží žádná nemoc)
všechny typické vlstnosti enterovirů
člověk je výhradní hostitel
většina nákaz má inaparentní průběh
Enteritida, katar HCD, průjmy, aseptické meningitidy,…
přenos kontaminovanou vodou např. při koupání - infekce hl. na konci léta a u dětí
RHINOVIRY A VIRUS SLINTAVKY A KULHAVKY
Čeleď: PICNOVIRIDAE
Rod: Enterovirus
Rod: Rhinovirus
Rod:Hepatovirus
Poliovirus (typy 1-3)
Coxackie A
Coxackie b
ECHO
Virus hepatitidy A (nově zařazen)
rod: RHINOVIRUS
patří do čeledě PICORNAVIRIDAE
malý, neobalený, ssRNA vir
replikace v cytoplasmě, vede k destrukci hostitelské buňky
od enterovirů se liší labilitou v kyselém prostředí (enteroviry odolné pH 3-10)
nízké pH působí rozklad jednoho ze strukturálních proteinů
→ při infekci nemůže pronikat do střev → není tedy vylučován stolicí
přísněji druhově specifické než enteroviry
zaschlé v nosním sekretu vydrží být infekční až několik dní
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
nejčastější vyvolavatelé rýmy a „nemoci z nachlazení“ - 50%
nejlepší podmínky pro rozmnožování 33-35 °C ~ nosní sliznice
nejvyšší koncentrace infekčních částic v nosní sliznici - nosní sekret
kapénkové šíření (infekční 3h po „odloučení“ od nosní sliznice)
nešíří se do dolních cest dýchacích (u malých dětí a starších osob mohou způsobit záněty
bronchů a plic, sinusitidy, záněty středního ucha)
replikace viru → destrukce řasinkových buněk, překrvení,zánětlivá infiltrace,edém,
sekrece
příznaky způsobeny spíš reakcí organismu
inkubační doba 2-4 dny
produkce virových částic dosahuje maxima 2. - 3. den
humorální protilátky - při promoinfekci až v 2. týdnu
- při reinfekci okolo 7. dne → infekce proto postihuje vždy stejně
projevy: rýma, kašel, zarudlý nosohltan
imunita po nachlazení bývá krátkodobá
úloha prochlazení - prochlazení končetin → reflexní vasokonstrikce cév nosní sliznice,
rhinovirus se víc pomnoží, chladem se navíc snižuje aktivita řasinkového epitelu
rod: APHTOVIRUS
na rozdíl od Enterovirů nesnáší kyselé prostředí
rezistentní v mléce a zaschlém stavu, odolný zimě – až 2 měsíce
přirozeně patogenní především pro hovězí dobytek a další přežvýkavce
původce slintavky a kulhavky
vysoce nakažlivé horečnaté onemocnění
tvorba puchýřků na sliznicích úst, jazyk a kolem kopyt
výjimečně je přenosný i na člověka
u lidí vyvolává většinou benigní onemocnění – podobné příznaky jako u zvířat
69. Původci průjmových virových onemocnění (+ Toroviry → Caliciviridae)
ROTAVIRY Ot 63.
ADENOVIRY Ot. 62.
ENTEROVIRY (polioviry, coxsackie, echo) NEZPŮSOBUJÍ GASTROENTERITIDY!!
Čeledi: CALICIVIRIDAE a ASTROVIRIDAE
neobalené RNA viry, kubická kapsida
rezistentní fyzikálním a chemickým vlivům
→ lidské KALICIVIRY
• vyvolávají zvracení a průjmy hlavně u dětí
• infekce se šíří orofekálně, kontaminovanou potravou a vodou
• až 80% promořenost dětské populace
• infekce je běžná a často probíhá inaparentně
• infekce vede k trvalé imunitě
→ viry skupiny NORWALK(noroviry)
• vyvolavatelé přenosných gastroenteritid všech věkových skupin
• jen výjimečně onemocnění kojenců a batolat
• infekce se šíří orofekálním mechanismem bez výrazné sezónní prevalence
• typický je rodinný výskyt
• virus je vylučován stolicí, zvratky
• množení viru v proximální části tenkého střeva
• villi a mikrovilli jsou destruovány – plně reverzibilní změny
• náhlý začátek – nauzea, zvracení, průjem, horečky
• sérové protilátky nechrání před reinfekcí
70. Viry klíšťové encefalitidy (+celkově arboviry)
ARBOVIRUS = arthropode-borne virus
RNA-viry
řadíme mezi ně různé čeledě s 1 společným znakem - jsou přenášeny členovci
označení má ekologický význam
mají podobné šíření a cirkulaci nákazy
infikace obratlovců (~ rezervoár) → saním krve infekce členovce → aktivní množení → celoživotní
nákaza hmyzu a transovariální přenos na potomstvo → „rezervoár“
důležitý je přenos na potomstvo členovců = obnovení cirkulace po zimní přestávce
člověk je pouze náhodný,“slepý“ článek řetězu
řadíme sem některé z č. Bunyaviridae, č. Togaviridae, č. Flaviviridae
Togaviry
◦ obalené RNA(+) viry s kubickou symetrií
◦ Alpha viry přenášené komárem
▪ WEE: Western equine encephalitis (western U.S., MA Canada).
▪ EEE: Eastern equine encephalitis (eastern U.S.)
▪ VEE: Venezuelan equine encephalitis (S and centr. America. S U.S.)
◦ Rubivirus – nepatří mezi arboviry, ot. 07
Bunyaviry
◦ obalené RNA(-) viry s helikální symetrií, přenos komáry, případně klíšťaty
◦ kalifornská encefalitida, Rift Valley fever, hantavirový pulm. syndrom
Flaviviry
◦
◦
◦
◦
◦
◦
obalené RNA(+) viry s kubickou symetrií
Viry komplexu klíšťových encefalitid
Virus Japonské encefalitidy
Viry horečky dengue
Virus žluté zimnice
Západonilský virus
komplex virů Klíšťové encefalitidy
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
1.
2.
•
•
•
•
•
•
•
•
•
obalené viry – obal získávají pučení do cytoplasmatických vakuol
kubická kapsida
lineární ssRNA genom s + polaritou, reprodukce v cytoplasmě
snášejí lépe kyselé prostředí (pH 2,5-11) než ostatní flaviviridae (vydrží v tomto pH až
24h)
antigenně příbuzné viry přenášené klíšťaty (na rozdíl od ostatních Flaviviridae)
možný přenos nepasterizovaným mlékem
většinou se replikují bez cytopatického účinku
rezervoár infekce – divoce žijící savci
v endemické oblasti způsobují 40 % encefalitid
jednotlivé viry se liší závažností onemocnění
nejdůležitější jsou dva typy:
Virus klíšťové encefalitidy východního typu (ruská)
na východ od Uralu, klíšťata Ixodes persulcatus
u neočkovaných – těžké meningoencefalitidy (dvoufázová) jaro-letní
mohou zanechávat trvalé paralýzy
20 % letální
Virus evropské klíšťové encefalitidy (západního typu)
na západ od Uralu, ohniska na okrajích lesů s křovinatým porostem
vyvolávají klíšťovou meningoencefalitidu trvající léto – podzim
rezervoárem infekce jsou myšovití hlodavci
klíšťata mohou infikovat domácí dobytek → inaparentní infekce → mlékem na člověka
na celém území ČR - klíšťata Ixodes ricinus, aktivita od pozdního jara do začátku podzimu
• Patogeneze
zjevné onemocnění jen u 30% infikovaných
infekce má dvoufázový průběh
1. fáze:
• virus se množí v regionálních lymf. uzlinách → šíření infekce do lymf. tkání
• probíhá jako lehká chřipka
• často může scházet
2. fáze:
• pokud není virus zlikvidován imunologickou obranou → sekundární viremie
• virus skrz plexus choroideus do mozkomíšního moku, k meningám → množení
• replikace v endotelu kapilár → přestup do tkání CNS
• průběh jako meningitida, meningoencefalitida, encefalomyelitida
• více postižena bývají bazální ggl, šedá hmota bulbu, mozeček
• akutní fáze trvá 1-2 týdny
•
dlouhá rekonvalescence s příznivou prognózou, 1-5% mortalita
Diagnostika
→ kultivace
• z mozku: velmi obtížná
• z krve: prakticky nemožné (příliš krátká virémie v chřipkové fázi)
→ serologie
• průkaz protilátek (specifických IgM) velmi účinné
• z krve v prvním vzorku již u 80% pacientů
• z mozku až opožděně (1-2 týdny od příznaků infekce CNS)
• IgM se tvoří až 3. týden po přisátí klíštěte, hemaglutinačně inhibiční protilátky a IgG se
objevují již v prvních dnech choroby
• 4násobný vzestup titru- čerstvá infekce
Prevence
Očkování:
celovirionová inaktivovaná vakcína (mrtvá očkovací látka)
po dosažení dostatečné imunity – přeočkování 3x po 300 dnech
velmi dobrá účinnost
po první injekci možná reakce (horečka)
Hyperimunní gamaglobulin
po přisátí klíštěte v endemické oblasti
! u dětí byl po aplikaci sledován horší průběh !
Repelenty, rychlé odstranění přisátého klíštěte
71. Virus zarděnek
Čeleď: TOGAVIRIDAE
• obalený ssRNA virus, lineární RNA s pozitivní polaritou
• infekční v izolovaném stavu
• množení v cytoplasmě, do b. se dostává endocytózou, fuse virionu s membránou endosomu
• dva rody: Alfavirus - arboviry
RUBIVIRUS (virus zarděnek)
•
•
•
•
citlivý k éteru, teplu, vysokému/nízkému pH
infekční aktivita je ideální při pH 7, teplotě -70 °C
všechny kmeny jsou antigenně totožné
většinou se rozmnožuje bez CPE
Patogeneze, klinické projevy
• infekce postihuje hlavně děti
• vyskytuje se sporadicky, nebo v epidemiích (hlavně na jaře)
• šíření kapénkovým přenosem - sekret z nosohltanu
• primární množení viru probíhá v sliznici nosohltanu, krční lymfatické uzliny
• virémie až po 6. dni infekce
• šíření viru do dýchacích cest, spojivek, kůže (event. jiné orgány)
• po rozvinutí humorální imunity virus mizí
• charakteristická makulo-papulární vyrážka je důsledkem imunopatologické reakce
organismu
• na imunokomplexy kožních kapilárách
• jen polovina nákaz se projeví zjevným onemocněním: zarděnkami
• zduření lymfatických uzlin, zvýšená teplota
• typický kožní exantém (na obličeji → trup, končetiny)
• rýma, kašel, zánět spojivek
• vzácně se mohou vyskytovat komplikace - artragie, artritidy, trombocytopenie, encefalitida
intrauterinní infekce
• při nákaze v 1.a 2. trimestru → infekce plodu
teratogenní účinek, vysoká perinatální úmrtnost
• srdce – defekty sept, dukty, stenozy...
• oko – katarakta, chorioretinitida...
• CNS – meningoencefalitida, mikrocefalie, hluchota a psychomotorická retardace se
projevují až později
• hepatosplenomegalie, nefritida…
• intrauterinní nákaza nenavozuje toleranci → po narození virus často perzistuje (až 18
měsíců)
→ chronická adantní rubella, kongenitální
• časté reinfekce ojediněle můžeme pozorovat SSPE (subakutní sklerotizující panencefalitidu)
při průkazu intrauterinní infekce v 1. trimestru → aborce
Diagnostika
• izolace se provádí z výtěru z nosohltanu, z krve, moč, ev mozkomíšní mok, fetální tkáň
• sérologické vyšetření se používá nejčastěji (KFR,HIT metody) ELISA test
• při intrauterinní infekci se stanovuje IgM v séru dítěte
• Prevence
• používá se živá atenuovaná vakcína
• vakcína se podává společně s očkovací látkou proti spalničkám a příušnicím (mezi těmito
viry nedochází k vzájemným interferencím)
72. Virus vztekliny
Čeleď: RHABDOVIRIDAE
ssRNA obalené viry, negtivní polarita, střední velikost
cylindrické – tvarem ~ projektil (na jedné straně zakulacené – na druhé ploché)
kapsida helikoidální symetrie
rozmnožování v cytoplazmě, obal získávají pučením v buněčné membráně
dva rody patogenní pro člověka: rod: Vesiculovirus (VSV)
rod: Lyssavirus – viry vztekliny a další lyssaviry
virus VZTEKLINY (v. rabies, v. lyssy)
•
•
•
•
•
•
•
•
virus rozšířen po celém světě
charakteristická morfologie rhabdovirů
inaktivace éterem, tukovými rozpouštědly, detergenty, kyselým pH, vysokou teplotou, UV
glykoprotein G s hemaglutinačními účinky, jediný Ag zodpovědný za vznik protilátek
protilátky proti povrchovým glykoproteinům, které mají ochranný význam, reagují zkříženě
se všemi sérotypy viru rabies → vakcíny jsou proto účinné proti všem virům
při replikaci vznikají v cytoplasmě charakteristická oválná inkluze = Negriho tělíska
výrazně neurotropní virus, nakažlivý pro všechny obratlovce – jsou rezervoárem viru –
hlavně psovité, kunovité šelmy- v ČR je rezvoárem liška ( v každé oblasti zpravidla jeden
druh)
•
•
z „rezevoárového“ zvířete se nákaza šíří na jiná divoká, domácí zvířata
přenos na člověka je náhodný, mezilidský přenos dosud nepopsán
• Patogeneze, klinické příznaky
nákaza se přenáší kousnutím, škrábnutím nakaženým zvířetem
Reprodukce viru:
přilnutí virionu na b. receptor (zřejmě receptor pro acetylcholin) - průnik do cytoplasmy svlékání virionu - transkripce (-) RNA na jednotlivé mRNA - syntéza virových bílkovin replikace RNA- tvorba kompletního (+) RNA, přepis do (-) - skládání nových virionů - pučení
přes modifikovanou b. mebránu, získání obalu
•
◦ patogeneze se liší od ostatních virových nákaz - neurotropismus viru, bez virémie,
pozdní nástup imunitní reakce
◦ dlouhá inkubační doba v místě vstupu (10 dní až roky) - umožňuje zasáhnout před
oběvením příznaků vztekliny - postexpoziční profylaxe, očkování, pasivní imunizace
◦ po reprodukčních cyklech virus přechází ze svalových bb. na nervová zakončení
◦ šíří se centripetálně axoplazmou do regionálních ggl → další množení → dosahuje
CNS
◦ rychle zasahuje všechny bb. CNS → rozšíření do všech ostatních tkání
◦ po dosažení paravertebrálních a trigeminálních ganglií - masivní množení viru, napadení
mozku a míchy, množení v neuronech, šíření likvorem
◦ centrifugálně axony do orgánů - př. slinné žlázy
◦ viremie se nerozvíjí, virus je dlouho chráněn axoplasmou před bb. imunitního
systému
◦ u neočkovaný jedinců, Ig vznikají až současně se zjevným onemocněním ( po CNS)
◦ klinické příznaky zřejmě vyvolány poruchami nervových bb (ne zánětlivé změny
mozku)
◦ zjevné onemocnění
▪ prodromální nespecifické symptomy
▪ parestezie v okolí rány, deprese, podráždění, nespavost → vážnější příznak postižení
CNS – poruchy vegetativních fcí, hyperaktivita, meningeální příznaky,únava,
anorexie, bolesti hlavy, horečka
▪ záchvaty křečí často u žvýkacích svalů, obrny asymetrické / generalizované
▪ smrt po 2-10 dnech objevení symptomů, zástava srdce a dýchání
• Ekologie
dva typy vztekliny
městský - v Evropě se již nevyskytuje, u domácích zvířat
přírodně ohniskový - v Evropě je zdrojem nákazy hl. liška
• Diagnostika
průkaz Negriho tělísek
izolace viru z CNS, slin
Sérologie – ve „zjevné“ fázi – specifické protilátky v mozkomíšním moku
Virové antigeny - negativní nález nevylučuje infekci
NEEXISTUJE LÉČBA, PRŮBĚH VŽDY FATÁLNÍ (3 vyléčení)
• Prevence
očkování psů, likvidace toulavých zvířat, vakcinace lišek, snížila výskyt vztekliny
po poranění podezřelým zvířetem:
dezinfekce a ošetření rány → infiltrace okolí rány antirabickým sérem
odchyt zvířete – 10 dní pozorování nebo vyšetření mozku zvířete na Negriho tělíska
pasivní imunizace lidským imunoglobulinem
aktivní imunizace mrtvým rabies virem
účinek posteexpoziční vakcinace záleží na době inkubace - ! zahájí vakcinaci co nejdřív!
vakcinace probíhá látkami připravenými na buněčných kulturách
73. Flaviviry a arenaviry
FLAVIVIRIDAE – Flavivirus, Pestivirus, viry hep.C
+ssRNA obalené
genom překládán do jednoho polyproteinu – štěpen na (ne)strukturální polypeptidy – v cytoplasmě
FLAVIVIRUS
• arbovir
• termolabilní
• množení v novorozených myškách, kuř. embryích
• flaviviry antigenně příbuzné – reagují zkříženě v testech inhibice hemaglutinace
• 4 sk.: virus Japonské encefalititidy a spol., viry dengué, žlutá zimnice a komplex
klíšť.encefalitid
Japonská encefalitida
• oblasti pěstování rýže – V a JV Asie
• rezervoár: divocí ptáci, prase; přenašeč: komáři Culex
• většinou inaparentně; průběh encefalitidy těžký
• vysoká teplota, únava, nausea, spavost, delirium, kóma, hypomimie, ataxie, možné křeče a
parézy HN i končetin
• neurologická postižení přetrvávají u 30%, vleklý průběh = lepší prognóza
• dg.: IgM v likvoru či séru(ELISA), PCR; v likvoru obraz aseptické meningitidy; na CT,
MRI edém mozku, postižení zejména oblasti Th, BG, mozečku
• očkování – inaktivovaná vakcína
+ Západonilská horečka: reservoárem ptáci, přenašeč komár; Afrika, Asie, J a V Evropa, USA
• primární virémie - pomnožení v lymf. uzlinách, asymptomaticky odezní
• sekundární – replikace v RES pokračuje, prostup i přes HEB
• inaparentní; horečka, bolest hlavy, nausea, myalgie, artralgie, makulopapulózní vyrážka,...
obrny periferie, meningeální příznaky
• dg.: specif.protilátky v krvi, PCR krve a MMM
• terapie symptomatická, není vakcína
•
+ Murray Valley, St. Luis encefalitidy
horečka Dengué
• „breakbone fever“
• 4 sérotypy (1-4); endemicky v tropech , letištní dengue
• reservoár: člověk (opice), přenašeč: komár
• febrilní viróza s exantémem(DF-dengue fever), hemoragická horečka (DHF) až sy šoku
(DSS – dengue shock syndrome)
•
•
•
•
•
•
hlavně mladí, děti
inkubač.doba: 4-7d => náhlá horečka s bolestmi hlavy, kloubů, svalů (1-3d, po jednodenní
remisi 2.fáze 3-6d) + mokulopapulózní vyrážka na trupu ve 2.fázi
DHF: projevy na kůži 3-7d, možný ascites, pleurál. výpotek, zvracení – vyléčení nebo
progrese do DSS – hypotenze, hypovolemie, šok – opakovaná nákaza jiným sérotypem –
IgG s viriony heterologního sérotypu tvoří imunokomplexy -> tvorba cytokinů
v monocytech a makrofázích
DHF a DSS častěji u astmatiků, diabetiků a při srpkovité anémii
dg.: izolace viru, sérologie – specif.protilátky; dif.dg: malárie, exantémové rickettsiózy,
spalničky, zarděnky
terapie: symptomatická, ne kys. acetylsalicylová (kvůli hemorag. diatéze); prevence
pobodání
Žlutá zimnice
• endemicky tropická Afrika, J a Stř. Amerika
• městský (hostitel člověk; komár Aedes) a džunglový (opice, vačice; komáři) typ
• replikace v lymf.uzlinách => virémie a infekce tkáňových mfágů (hlavně Kupffer bb) =>
replikace v játrech, plicích, (nad)ledvinách, slezině, kost.dřeni
• apoptóza hepatocytů – lobulární nekrózy, ale ne fibrotizace a cirhóza
• inkubační doba 3-6d
• náhle horečka, slabost, bolest hlavy a zad, zarudnutí na tvářích, překrvené spojivky, jazyk na
okraji červený a uprostřed povleklý – „červené stádium“
• mírný průběh – konec do 3d a remise, těžší formy – horečka klesá 5.d a remise kratší(hoddny)
• „žluté stádium“ – stadium intoxikace; horečka, bradykardie, hepatocelulární ikterus,
přetížení ledvín -> albuminurie, oligurie, petechie, hematemeza (difuzní gastritis); apatie,
delirium, křeče, koma
• pokud člověk přežije, nezanechává následky
• dg.: sérologie IgM, IgG; v ČR dg viru obtížně–pouze Národní ref.lab. pro klíšť.encef
• terapie: sympt.,
• atenuovaná a lyofilizovaná vakcína Stamaril Pasteur– jediná povinná imunizace pro
cestovatele
• Komplex virů klíšťové encefalitidy
• E, Asie, Sam; rezervoár: divoce žijící savci, vektorem klíšťata
• infekční aktivita při pH 2,5-11,5 až 24hod
• dobré množení v novorozených myších, bb liniích vepř.ledvin, kuřecích fibroblastech
• druhy antigenně příbuzné – liší se závažnost onemocnění
nemoc Kyasanurského lesa (Indie), Omská hemoragická horečka (Sibiř) – těžká onemocnění
CNS s heorag. sy
virus vrtivky (louping-ill) – u lidí inaparentní, jinak ovce ve VB; virus Powassan – Kanada a USA,
průběh lehký
klíšťová meningoencefalitida
• „západní typ“, „Středoevropská klíšť. encef.“
• začátek léta až pozdní podzim; rezervoár: myšovití hlodavci, vektor: klíště Ixodes; domácí
zvířata inaparentně infikována na pastvě – vylučování viru mlékem
• množení v reg. lymf. uzlinách, šíření do ostatních – primární virémie
• sekundární – přes choroidální plx do MMM a k meningám, replikace v endotelu kapilár
CNS – přestup do tkání CNS
• ink.d.: 7-14d
• 1.fáze: chřipkové příznaky, několikadenní remise => 2.fáze v CNS
forma:
• INAPARETNÍ (pouze protilátková odpověď),
• ABORTIVNÍ (chřipkové příznaky, ne změny v MMM),
• MENINGICKÁ (horečky špatně reagující na antipyretika, mening. příznaky, nauzea,
světloplachost; patologie v MMM),
• (MENINGO)ENCEFALITICKÁ (+ postižení zejména šedé hmoty, poruchy vědomí, útlum,
delirium, hypomimie, třes prstů jazyka a víček, nepřesná taxe – kombinace mozečkových a
extrapyramidových příznaků),
• BULBÁRNÍ (porucha motoriky – n.IX,X,XI – huhňavá reč, porucha polykání; vzácné, ale
nebezpečné),
• ENCEFALOMYELITICKÁ (jako encefalitická + chabé parézy – léze před.rohů – nejčastěji
1 ramenní pletenec – nemožnost elevace nad horizontálu, abdukce)
•
•
•
•
•
•
akutní fáze cca 1-2t, rekonvalescence dlouhá
dg.: izolace viru z krve na novoroz. myších(neprovádí se); specif. IgM v séru akutně
nemocných (ELISA), PCR ne!; MMM: max lehce zamlžený, mírná proteinorachie, glc
v normě, lymfocyty (v počátku granulocyty)
terapie: sympt., antiedematózní manitol, kortikosteroidy, klid na lůžku
smrt na edém mozku, prodl. míchy nebo komplikace srdeční, plicní
očkování: celovirionová inaktivovaná vakcína, adsorbovaná na Al(OH)3; 3 dávky i.m. (mezi
1.a 2. 1-3m, 2.a 3. 9-12m), booster po 3r; zrychlená vakcinace během 21d
postexpoziční profylaxe – specif Ig, podání do 48hod po přisátí – u nás ne
ruská jaro-letní k.e.
• „východní typ“ – na východ od Uralu
• virémie po celé období nemoci
• často imunopatolog. reakce
• i chronická forma s virem přežívajícím v nerv. bb
• průběh prudší, těžší, alterace vědomí, křeče, hyperkineze, obrny, častější postižení krční
intumescence
• dg.: sérologie, kožní test s virovým antigenem
HCV
• viz. ot. 74, 77
ARENAVIRIDAIE – ARENAVIRUS
• obalené, helikální symetrie, -ssRNA; lipidový obal s paličkovitými výčnělky ze dvou
glykoproteinů, virion se zrny (ribozomy z hostitelské b)
• část + polarita – kódování nestrukturál. proteinů, přepisování z komplementárního vl.
• obal pučením na cytoplasmat. membr.
• virus lymfatické choriomeningitidy, virus Lassa, viry komplexu Tacaribe –
jihoamerické hemorag. horečky
• rozlišení arenavirů neutralizačním testem – uplatnění protilátek proti druhově speif. povrch.
antigenům virionu
• reservoár: hlodavci, netopýři – perzistentní inaparentní infekce s trvalou virémií
• zdroje infekce: voda, potrava, prach kontaminovaný exkrety zvířat; Lassa a Machupo –
mezilidský přenos; ne hmyzí vektor
• množení hlavně v lymf. a RES
Virus lymfocytární choriomeningitidy = Armstrongova nemoc
• reservoár: myš domácí, syrský křeček
• část nákaz inaparentně
• ink.doba zjevných onemocnění: 6-13d => teplota, chřipkové příznaky s rýmou, broncitidou
a myalgií, někdy aseptická meningitis (zmnožení lymfocytů v MMM)
• dobrá prognóza
• dg.: kultivace viru z MMM, moči, postižených tk.; sérologie
• terapie: sympt.
• Horečka Lassa
• Z Afrika
• z člověka na člověka – vzdušná cesta, kontamin.předměty –slinami, sputem, krví,
močí(nejdelší, až 2 měsíce)
• ink.d.: 7-12d
• schopen infekce téměř všech tk. v těle – nejprve bb sliznice v místě vstupu -> krev-> další
org.
• DIC, mediátor z infikovaných makrofágů – systémová zánětlivá odpověď (SIRS) a šok
• nekrózy v játrech, slezině, nadledvinách
• 80% asymptomaticky
• bolest v krku(tonsilitis – žluté povlaky), horečka, bolesti hlavy, svalů, malátnost, zvracení,
bolesti v epigastriu – stupňuje se, zduření uzlin, hepatosplenomegalie ,
• horečka přetrvává až 2t
• proteinurie, bazilární pneumonitida s výpotkem, zvýšení aminotransferáz až 10násob
• dg.: 4násobný vzestup titru specif. protilátek – nepřímá IF, průkaz specif. IgM
• terapie: sympt., úprava vodního a minerál. prostředí ! očkování není; i.v. ribavirin
• izolace pacienta, HEPA filtry, dezinfekce
• jihoamerické hemoragické horečky
• rezervoár: hlodavci, vektor není
• dg.: hlavně sérologie – kultivace ne – manipulace s infekčním materiálem nebezpečná
• terapie: i.v. ribavirin;
virus Junin: argentinská; na jaře, zemědělci
virus Machupo: bolivijská; infekce lidí vzácně – pokud ano – zjevná a 30% letální
virus Guanarito: venezuelská; vysoce letální, nepozorován mezilidský přenos
virus Sabia: brazilská
74. Původci virových hepatitid +75. Virus hepatitidy A +76. Virus
hepatitidy B +77. Virus hepatitidy C
VIROVÉ HEPATITIDY:
klinické známky hepatitidy se mohou nepravidelně objevovat u různých virových infekcí
(EBV, CMV, rubeolla, enteroviry,…)
hepatitida A
B
C
D
RNA virus
DNA virus
RNA virus
RNA virus
Picornaviridae /Heparnavirus
Hepadnaviridae/Hepadnavirus
Flaviviridae/Flavivirus
HBV dependentní/Deltavirus?
•
•
•
•
E
RNA virus Caliciviridae
G RNA virus Flaviviridae?
TTV DNA virus Circoviridae?
uvedené viry nemají žádné společné antigeny, nereagují zkříženě v imunologických testech
člověk je výhradním hostitelem
kultivace in vitro je nemožná /vysoce obtížná
navzájem nerozeznatelné klinické projevy
fekálně-orální cestou: A,E
krví: B,C,D
Hepatitida
1. akutní – způsobují všechny typy
2. chronická – způsobují jen B,C,D
Zvýšené jaterní enzymy
• aspartát aminotrasferasa (AST) – hodně zvýšeny u hepatitid
• alanin aminotransferasa (ALT) – hodně zvýšeny u hepatitid
• gamma-glatamyl transpeptidasa (GGT) – méně u hep., hodně u žlučových kamenů
• alkalická fosfatasa – méně u hep., hodně u žlučových kamenů
virus HEPATITIDY A (HAV)
malý ssRNA(+) virus
čeleď Picornaviridae
geneticky homogenní
oproti enterovirům: pomalá replikace bez cytopatického účinku
výrazná termostabilita; tropismus k jaterním bb.
• patogeneze, klinický obraz
• nákaza se šíří orofekálním přenosem, vstupní branou je zažívací trakt
• vylučuje se stolicí (maximálně ke konci inkubace – 15-45 dnů)
• virus se primárně replikuje v GITu primární virémie (krátká) → jaterní bb
• pomalu se množí v jaterním parenchymu → žlučí uvolňován do střeva
• infekce probíhá často inaparentně
• různý rozsah a míra poškození hepatocytů, dezintegrace žluč. kanálků → obraz hepatitidy
• nevyvolává chronické infekce, nikdy nepřechází v nosičství
• většinou probíhá bez komplikací do 3-4 týdnů uzdravení
• jen výjimečně fulminantní onemocnění končící smrtí
• pomoření obyvatelstva stoupá s věkem → častěji jsou infikované děti
• diagnostika
elektromikroskopický průkaz ve stolici
v poslední třetině inkubační doby a krátce po začátku klinických příznaků
průkaz antigenu a RNA
ve stolici, ~ mikroskopie
sérologie
hlavní diagnostický marker – specifické IgM – akutní infekce, rekonvalescence
– celkové Ig – rozvinutí infekce, imunita (očkování, inf.)
• terapie, prevence
• po kontaktu s infekcí – zabrání se rozvoji infekce podáním lidského Ig
• prevence probíhá inaktivovanou vakcínou – účinné
virus HEPATITIDY B
•
•
•
•
•
•
•
•
•
dříve se označovala za sérovou hepatitidu
velký dsDNA virus, ikosaedrální kapsida, obalená
v infikované b. vznikají - Daneovy částice (infekční je jen částice s HBsAg)
ač obalený - vysoce rezistentí
genom - relaxovaná, cirkulární, částečně dvojvláknitá mlk DNA, ne zcela symetrická
enzymy - polymeráza a reverzní transkriptáza
přepis DNA → RNA → DNA
zralé viriony exportovány z b. aniž dochází k jejímu rozpadu
onkogenita - chronická HBV vede k jaterní cirhóze, poté ke vzniku hepatocelulárního
karcinomu (mechanismus nejasný)
• HBV - asociované antigeny
diagnosticky velmi důležité:
HBs – obal virionu
4 antigenní subtypy → epidem. význam
zjišťuje se ze séra
protilátky = imunita proti HBV
HBc - nukleokapsidový protein
lokalizován výhradně v cytoplasmě
infikovaných bb., ne v séru
HBe – solubilní glykoprotein, vzniká během
množení HBV
kódován stejným genem jako HBC
jeho přítomnost v séru je důležitou
známkou aktivity infekčního procesu
zřejmě potlačuje imunitní reakci vůči viru
• patogeneze, klinický obraz
• hlavní zdroj nákazy: krev, sekrety (mateřské mléko, sliny, sperma), šíří sexuálním stykem,
injekčními jehlami, vzácně transplacentárně
• velmi dlouhá inkubační doba - 2 měsíce a víc
• infekce hepatocytů může vést k produktivní infekci a latentní perzistenci DNA viru
• v akutním stadiu infekce – HBs prakticky ve všech hepatocytech, HBc jen někde
• ve vzniku chorobných příznaků převažuje imunitní reakce hostitele (není jasné, co přesně
probudí imunitní systém po tak dlouhé inkubační době)
• tendence perzistovat v organizmu → způsobuje chronické záněty (5-10% přechod do
chron.)
→ jaterní cirhózy, hepatocelulární karcinom…
• u perzistujících zánětů kolísá počet infikovaných hepatocytů od 1-100 %
• destrukce hepatocytů není přímým lytickým účinkem viru, ale až sekundárně –
•
•
lymfocyty
je-li T-lymf odpověď nedostatečná → asymptomatický průběh → chronická forma
na infekci HBV jsou vnímavé i bb IS f lymfocyty – stávají se rezvoárem HBV
Diagnostika
• nejčastěji se využívá sérologického vyšetření, markery HBV:
Antigeny:
• HBs Ag - tvoří se v nadbytku u akutní i chronické, známka nosičství
• HBe Ag – akutní, silná inf.
• HBc Ag – nová infekce
Protilátky:
• anti HBs - imunní, po očkování
• anti HBe - v rekonvalescenci (ústup infekce)
• anti HBc - celoživotní známka prodělané infekce
• diagnostika – Kvalitativní - u mutantních kmenů
- jinak má jen orientační charakter
– Kvantitativní - vyšetření při indikaci léčby
monitorování výsledku léčby:
Terapie, prevence
• léčba kortikosteroidy sice potlačuje klinické příznak, ALE podporuje rozmnožování
viru
• v terapii se tedy používají ↑ dávky interferonu (u 25-40 % aktivní infekce vymizí)
• léčba antivirotiky
• jako preventivní účinek – kontrola krevních dárců
• dojde-li ke kontaktu s infekcí, podává se hyperimunní globulin – ochranný účinek
• k očkování se používá purifikovaný HBs antigen
virus HEPATITIDY C
obalený ssRNA virus (rod: Flavivirus)
zatím nekultivovatelný
heterogenní skupina virů (6 typů a 40 subtypů)
prevalence jednotlivých typů se liší v různých oblastech světa
citlivý k vnějším vlivům
patogeneze, klinický obraz
• strukturální obalové proteiny E1 a E2 - významné Ag epitopy, hypervariabilní rychle
mutující oblast - znesnadňuje imunitě odstranit virus → vznik kvazidruhů v rámci jednoho
organismu
• až 80 % procent infekcí vede k chronické formě
• infekce se šíří hlavně parenterální cestou
• sexuální, vertikální přenos z matky na dítě jsou vzácné
• přenos krví je díky kontrole dárců výrazně omezen
• inkubační doby 7-8 týdnů
• začátek infekce je nenápadný, často celý průběh inaparentní (anikterická forma)
• časté vyústění do cirhózy jater a hepatocelulárního karcinomu (hl. u pacientů HIV)
Diagnostika
• laboratorní průkaz HCV se opírá hlavně o sérologické vyšetření – nejjednodušší vyšetření
• vyšetření protilátek (metodou ELISA) – protilátky prokazatelné až 4-6 týdnů po infekci
• sérologické testy ale nejsou dostatečně citlivé a nejsou schopny rozlišit chronické
onemocnění
• od stavu po překonané infekci
• stanovení virové RNA v séru – nejcitlivější metoda průkazu aktivní infekce
•
pozitivní nález už 2 týdny po infekci → možná diagnóza i časné infekce
• Kvantitativní stanovení počtu kopií RNA - monitorování aktivity viru a účinnosti léčby
•
•Terapie, klinický obraz
• speciální terapie chronické HC – interferon (imunomodulační)
– ribavirin (virostatikum)
• nejúčinnější je kombinovaná léčba
• zatím neexistuje účinná očkovací látka
virus HEPATITIDY D (HDV, Delta agens)
• obalený RNA virus, cirkulární RNA
• dependentí virus – samotný není patogenní
• je závislý na HBV – koinfekce způsobuje těžké hepatitidy s fulminantním průběhem
• nikdy nemůže jít o samostatnou infekci
• očkování proti HBV působí protektivně i proti HDV
• obal virionu tvoří HBs
• šíří se parenterálním způsobem – krví( může být i sperma/poševní sekret)
• inkubace 3-7 týdnů
• HDV se množí i v hepatocytech, které produkují pouze HBs → těžší průběh
diagnostika
• průkaz infekce HBV
• průkaz protilátek IgG, IgM (proti antigenu delta) – metodou ELISA
• průkaz virové RNA
virus HEPATITIDY E (HEV)
•
•
•
•
•
•
•
•
neobalený RNA virus
morfologicky podobný kalcivirům, hluboké rozdíly v enzymech nutných pro replikaci HEV
rozšířené po celém světě – kmeny mají společné antigenní determinanty
3 genotypy- 1- Afrika a Asie, 2 a 3- S. Amerika
poměrně labilní – destruován ↑ koncentrací solí a zmražením
původce alimentárně přenosné hepatitidy – přenos or.fekální cestou
inkubační doba 6 týdnů
vylučován žlučí do střev – desintegrován proteázami → stolicí se vylučuje jen malé
množství
• nepřechází do chronicity
závažnější průběh než HAV
• u těhotných žen má 20% letalitu; v průběhu epidemií bývají postižené až 9x častěji
• možná transplacentární přenos
• naopak u dětí a dospělých (hlavně nad 40) průběh jako středně těžká hepatitida, chřipka
• u dětí může probíhat inaparentně
diagnostika
• průkaz specifických protilátek v séru (Metoda ELISA)
• na konci inkubační doba – průkaz viru v séru (PCR)
- ve stolici
• specifická terapie ani prevence dosud nejsou
virus HEPATITIDY G
•
•
•
•
•
•
•
•
obalené ssRNA viry podobné HCV
pravděpodobně několik typů
rozlišuje se HGV a GBV (A-C)
patogenní je pravděpodobně GBV-C
přenos krví (posttransfuzní)
vyskytuje se i u zdravé populace
Průkaz virové RNA
Průkaz protilátek není zatím spolehlivý
78. Virus Epsteina a Barrové
Čeleď: Herpesviridae (viz. ot. 58)
• Morfologicky se neliší od ostatních příslušníků čeledi
• Antigenně se liší (není blízký žádnému jinému lidskému viru)
• Po celý život latentně perzistuje v těle (epitel orofaryngu, B-lymfocyty), možná reaktivace
• Jediný herpesvir způsobuje transformaci buňky hostitele
• - schopnost transformovat in vitro B-lymfocyty v nesmrtelné b. linie
→ pravděpodobně se etiologicky podílí na vzniku nádorů
Burkittův lymfom ( první objevení EBV)
• geny činné při lytické infekci se od genů latentní infekce naprosto liší - zřejmě pocházejí
z buněčné DNA (př. jeden EBV gen velice podobný genu pro IL-10)
• Patogeneze
 přenos intimním kontaktem (líbání) – vstupní branou je sliznice ústní dutiny → infekce
epitelu sliznice nosohltanu a slinných žláz
 epitelie nasofaryngu jsou nejdůležitějším typem bb., kde in vivo dochází k replikaci EBV
a zároveň hlavním zdrojem infekce B-lymfocytů (hl. lymfatická tkáň)
 EBV je lymfocytotropní
•
transformuje infekcí B-lymfocyty → jejich imortalita (neomezený růst)
•
virus na začátku infekce funguje jako polyklonální aktivátor B-lymf. → vznik autoprotilátek
(rheumatoidní faktor, antimitochondr...)
typický obraz primoinfekce je infekční mononukleóza (IM)
– povlaková angína, lymfadentis, hepatitis, splenomegalie,
– krevní obraz – silně zmnožené lymfocyty (50-70 tisíc), později převažují
supresorové T-bb. - snaží se zničit nakažené B-bb.
– proliferace B-bb vede k infiltraci dalších lymf. takání (slezina, játra)
– může se projevit imunopatologické uplatnění autoprotilátek
•
•
•
po prim. infekci perzistuje latentně virová DNA v klidových B-lymf a epiteliich
reaktivace bývá s nespecifickými příznaky
vzácně může nastat encefalitida, hemolytická anemie
po akutní infekci možný rozvoj syndromu chronické infekční mononukleózy
fatální lymfoproliferativní syndrom
•
u osob s imunologickou nedostatečností, imunosuprese
•
nekrózy a zánětlivé procesy v thymu
Burkittův lymfom
•
v oblastech rovníkové Afriky
•
nejčastější zhoubný nádor u dětí
•
pravděpodobná etiologická souvislost s EBV
• Diagnostika
→ Kultivace: obtížná, málo citlivá
→ průkaz DNA: v leukocytech, plasmě, biopsiích; náročná – běžně se neprovádí
→ nespecifické testy: Paul - Bunnelova reakce – heterofilní protilátky
Hemaglutinační test
Krevní obraz- hl. bílá řada, jaterní testy
→ Serologie: nejčastěji využívaná diagnostika EBV
průkaz specifických protilátek proti EBV kódovaným antigenům
EA – časný antigen; marker probíhající infekce (50-60% akutních)
přetrvává jen 2-3 měsíce po odeznění primární infekce (Bednář) → ??
VCA – kapsidový antigen
IgM: marker akutní, reaktivované infekce
IgG: prokazatelné u chronické IM, po akutní infekci přetrvávají měsíce
anti-EBNA:
známkou překonané infekce
IgG – perzistují po celý život
Terapie
léčba IM – symptomatická
u imunosuprimovaných lidí léčba acykloviry, interferony → min. úspěšnost
•Prevence
není dostupná; podíl EBV na vzniku malignit stimul pro vývin očkovacích látek
79. Retroviry + 80. Lidské viry imunologické nedostatečnosti
Virus HIV
• obalené ssRNA-viry, pozitivní polarity, nesoucí RT – Retroviridae – rod Lentivirus
Popis viru
virion
• kulovitý tvar v řezu s průměrem 110 nm
• uvnitř nukleoid (dřeň, kónický útvar se známkami ikosaedrální symetrie), užším konce
připojen k obalu
• prostor mezi nukleoidem a obalem vyplněn matrixovým proteinem
• obal - glykoproteiny z buňky, vyčnívá 72 pravidelně uspořádaných výběžků
genom
• gen gag – prekurzorový polyprotein, virovou proteasou rozštěpen na matrixový, hlavní
kapsidový a nukleokapsidový protein
• gen pol – prekurozorový polyprotein > enzymy - proteasa, RT a integrasa
• gen env – prekurzor > obalové glykoproteiny (zevní a transmembránový)
proteiny
• obalové glykoproteiny – ve výběžcích - větší zevní (gp120) nasedá na menší
transmembránový (gp41) a ten ukotven v lipidové vrstvě obalu
• glykoprotein gp120 – vazba na receptor – CD4 a koreceptory (receptory pro chemokiny a
cytokiny)
• gp41 – uplatnění při splývání obalu s membránou
• matrixový protein – časná stadia replikace, transport do jádra
• kapsidový protein – p24, hlavní kapsidový protein
• nuklokapsidový protein – kondenzace genomové RNA a průběh RT
• proteasa – štěpí prekursory proteinů
• reverzní transkriptáza (RT) – přepis RNA na DNA (provirus)
• integrasa – integrace proviru do buněčného genomu
• přídavné proteiny – nestrukturální, aktivační a reg. fce (Vif, Tat, Vpr)
množení
• – časná fáze
• obalový glykoprotein gp120 vazba na receptor CD4 makrofágů nebo T-lymfocytů a
koreceptory (M-tropní viry – CCR5, T-tropní CXCR4)
• fuze a uvolnění nukleokapsidy
• reverzní transkripce, vytvoření proviru
• provirus k jádru pomocí aktinových vláken buňky
• protein Vpr vytvoří vstupy do jádra
• integrasa včlení provirus do genomu
• pozdní fáze – transkripce RNA z integrovaného proviru > translace v cytoplazmě > nezralé
nukleokapsidy > obalí se pučením přes membránu > konečné štěpení prekurzorů
variabilita – nesmírná
• RT – nepřesná, není schpmá opravy chybně začleněného nukleotidu
• gen env – hypervariabilní oblast (odpovídá za neutralizační epitopy gp120)
• velký rozsah množení – 109 denně > quasispecies v jednom hostiteli (populace lehce
geneticky odlišných virionů společného původu)
typy – rozdíly ag, genetické i původem
• HIV-1 – hlavní skupina M - subtypy A-K (Evropa B), sk.O – centrální Afrika
• HIV-2 méně patogenní, horší přenos matka>plod, centrální Afrika
• odolnost – choulostivý, v zevním prostředí labilní, ryvhlá inaktivace desinfekcí
Onemocnění
patogeneze
• v HIV jsou vnímavé buňky nesoucí CD4+ receptor, tj. makrofágy, lymfocyty
• vstup hlavně přes sliznici genitálu > primárním cílem Langerhansovy buňky v lamina
propria (vnímavé k M-tropním)
• reakce s CD4+ lymfocyty - do uzlin - pomnožení > krev > rozsev do mozku, sleziny,
lymfoidní tkáně střeva a ostatních uzlin, virémie vysoká (možno prokázat v krvi virový
antigen p24)
• pokles virémie a rovnovážný stav mezi množením a odstraňováním T-buněk (Tc CD8, Ig po
několika týdnech)
• vyčerpání organismu > snižování počtu CD4+ buněk > potlačení buněčné složky imunitní
reakce > oportunní infekce (aktivované lymfocyty vnímavější k HIV) – mykobakteria,
herpesviry (CMV), kandidy, Pneumocystis carinii, salmonely, Toxoplazma gondii, vznik
Kaposhiho sarkomu, lymfomů
patogenita
akutní retrovirový syndrom – po inkubaci 3 týdnů, „chřipka“
klinická latence
• po několika letech pre-AIDS – zvýšená teplota, hubnutí, zvětšení uzlin, noční poty a průjem,
anémie, snížení CD4+, lymfopenie a trombopenie
AIDS – kandidový soor, herpes zoster, CMV renitis, esofagitis a pneumocystová pneumonie,
postižení CNS
Klinická stádia
A - Asymptomatický průběh, akutní infekce, benigní lymfadenopatie
• nad 500/µl CD4+ lymfocytů
B - Malé oportunní infekce (orofaryngeální nebo vulvovaginální kandidóza, průjem, vlasatá „hairy“
leukoplakie, periferní neuropatie)
• 200-500/µl CD4+ lymfocytů
C - Velké oportunní infekce (CMV retinitida, pneumocystová pneumonie, toxoplasmová nebo HIV
encefalitida, tuberkulóza, Kaposhiho sarkom, lymfom, kryptokokové infekce..)
• pod 200/µl CD4+ lymfocytů
přenos
• pohlavní styk (mikrotraumata sliznic)
• krev (narkomani, transfuze)
• matka>dítě (transplacentárně, porod, kojení)
epidemie
• přenos z opice při kuchyňské přípravě ve 30. letech, první případy nemoci popsány 1981,
nyní pandemie
• 1. vlna – přenos krví, homosexuálním stykem, nyní Sever, převaha muži
• 2. vlna – přenos heterosexuálním stykem, nyní Jih, muži i ženy
Léčba
• prevence
◦ omezení expozice - kondom, výchovné programy, kontrola krve, sterilní jehly
◦ zabránění rozvoje
▪ léčba těhotných
▪ vakcíny - indukce buněčné imunity Tc - v budoucnu
• povrchové antigeny – variabilita viru
• poxvirus s expresí HIV antigenů – variabilita viru
• atenuovaný virus - riskantní
• rezistence vůči HIV
◦ cytotoxický efekt T lymfocytů - závisí na dávce viru a gen. výbavě hostitele
◦ cytokiny blokující receptory pro HIV, závisí na kmeni HIV
◦ neutralizační protilátky proti konzervativním epitopům viru
• terapie – léčba oportunních infekcí, podávání antiretrovirotik
◦ nukleosidové inhibitory RT – zidovudin, didanosin, zalcitabin, lamivudin
◦ nenukleosidové inhibitory RT – nevirapis, delavurdin, capravirin
◦ inhibitory virové proteasy – saquinavir, atanazavir, ritonavir
◦ inhibice vstupu do buňky – enfuvirtid
◦ inhibitory transkripce - ribavirine
◦ antiintegrasy, antiglykozidázy
• x rychlý vznik rezistence > kombinace – tzv. vysoce účinná antiretrovirová terapie
• i po terapii virus zůstává schován v genomu – rezervoár mozek
• lab. průkaz
◦ průkaz Ig – Ig proti obalovým glykoproteinům (gp41) za 3 týdny ale někdy i za 3
měsíce, ELISA, při pozitivitě opakování, pak jako reaktivní vzorek na konfirmaci Westernblott
◦ přímý - ve specializovaných laboratořích
▪ kultivace na mononukleárech pupečníkových leukocytech
▪ průkaz kapsidového p24 když ještě nejsou Ig
▪ PCR – průkaz provirové DNA, hladina virové RNA v plazmě (virová nálož)
81.Infekční agens bez nukleových kyselin. Pomalé virové infekce (viz
spalničky, zarděnky - SSPE → ot. 66 + 71)
Pomalé vir. inf.
- manifestace po dlouhé latenci→rychlá progrese→ vždy…
v. zarděnek + v. spalniček- SSPE= subakutní sklerozující panencefalitida
lidský poliomavirus JC: PML= progres. multifokální leukoencefalopatie
HIV 1,2: AIDS
Prionové choroby
PRIONY= bílkoviny (žádná NK!); v organismu fyziologicky v α-konfiguraci (α-helix)→za
určitých okolností změna na β-konfiguraci
 β-konfigurace proteinu:
- jiné vlastnosti
- zásah do proteosyntézy a úpravy proteinů (asi autokatalyticky)→vznik stejných inf.
proteinů
- není toxický, ale hromadí se (hl. nervová tkáň)→NEURODEGENERATIVNÍ
ONEMOCNĚNÍ
- netvoří se proti němu xL
2 typy prion. proteinů (PrP):
1)PrPC- celulární, senzitivní vůči proteasam
- normální membrán. glykoprotein neuronů a lymfat. tkáně
2)PrPSc- scrapiový, rez. vůči proteasam
- patogenní izoforma; menší molekula, ↑ odolnost (denaturace až při 133°C!)
- přenos: alimentární (potrava) + iatrogenní (lidský STH a gonadotropiny z hypofýz
zemřelých,transplantace rohovky, neurochirurgie,…)
Patogeneze:
- jiný metabolismus a hromadění PrP
-3 způsoby vzniku on.:
a) dědičně- mutace genu pro PrP
b) sporadicky- spontánní konverze na patol. PrP
c) získané on.(=infekční)- kontaktem patol. PrP s normálním PrP
-šíření patol. izoformy:
1. vazbou PrPSc na prion. receptor zdravých buněk→indukce PrPC na PrPSc
2. shluky PrPC= krystalizační jádra (seeds), kolem nabalením PrPC změna na PrPSc
- není integrace do membrán; hromaděním vznik amyloidních plaků
Histologie:
-tvorba vakuol (spongiformní degenerace)
- ukládání amyloidu
- žádný zánět!
Klinika:
- subakutní nezánětl. degenerativní on. mozku
- inkubace několik let; vždy končí 
- progresivní demence, svalové křeče, změny EEG
Dg.: MMM, EEG, CT/MRI, histol., genetika; Fakultní Thomayer. nem
Terapie: výzkum, pokusy na zvířatech (kongo červeň, β- sheet blokátory,…)
Prevence: likvidace při 133°C, tlak 3bary; konc NaOH nebo 10% chlór
CREUTZFELDTOVA-JAKOBOVA NEMOC (CJD)
- sporadický výskyt (např. Orava- „Oravské kuru“)
- inkubace 4měs. až 4 roky (ale i 20 let…)
Formy nemoci:
1) SPORADICKÁ (KLASICKÁ) CJD
- nejčastěji, 1/1 mil.; 5.-6. dekáda, ženy 3:2
- spontánní konverzí
2) DĚDIČNÁ (FAMILIÁRNÍ) CJD
- AD; mutací PrP genu, 20.chromosom
- Židé libyjského původu
- zároveň infekční (mozkem)
3) INFEKČNÍ CJD
- iatrogenní
4) ALPEROVA NEMOC= dětská forma CJD, také jaterní steatosa
Klinika:
- plíživý nástup:
- presenilní demence během 3-5 měs.
- zrak. postižení
- motorické obtíže – generaliz. myoklonie
- extrapyramid. a mozečkové příznaky- porucha koordinace, parézy, inkontinence
- abnormální EEG
Dg.:
MMM :biochemie a cytol. v normě
- PROTEIN 14-3-3 = marker neuronální smrti; už v časném stadiu sporadické formy
- i u jiných mozk. on. …
- neuron specifická enolasa- méně senzit., specif.
EEG: bi/trifázické periodické komplexy, f=0,5-2 Hz; 100-300ms (u 60-80%)
CT/MR: norma
lab.: ↑ ALT, AST (v 30%)
! histologie: biopsie kůry nedominantního frontál. laloku
- spongiformní degenerace neuronů (vakuoly; jako „mořská houba“)
- astrocytární glióza bez zánětu
- amyloidní plaky
- atrofie mozku
- imunohistochem.: PrPSc
Terapie: clonazepam (potlačení myoklonů), sedativa, prevence dekubitů
Prognóza: smrt do 1 roku 90%
NOVÁ VARIANTA CJD (vCJD, nvCJD)
- po nákaze bovinními priony, u geneticky vnímavých jedinců
- 2.-4. dekáda
- změny chování, ataxie, dysestezie (↑ citlivost, brnění,...)
- mimovol. pohyby, poruchy orientace→→demence,  za 8-24 měs.
- není charakteristické EEG!!
- biopsie: „kopretinové plaky“ – okolo plaků halo spongiformních vakuol
KURU „usměvavá nemoc“
- Papua Nová Guinea
- rituální kanibalismus mozků zemřelých (ženy, děti x muži jedli svaly:)
- mozečkové příznaky, demence
Gerstmannův-Strausslerův-Scheinkerův sy
- extrémně vzácně; 4.dekáda
- ataxie s demencí
- bodovou mutací
Fatální familiární insomnie
- pozvolná insomnie, bez demence!
- atrofie neuronů v talamu
- bodovou mutací
82. Trypanosomy
(hmyz jako vektor infekčních chorob)
aktivní přenos – biologický, specifický, cyklický přenos
• agens závislé na svém přenašeči, množí se v něm, prodělává vývojový cyklus
• nasávání zárodků chorob z krve nebo tkáňového moku – roznášení
inokulace ústním ústrojím členovce
• původce ve slinách (salivární přenos) – trypanosomy
• protržení sosáku přenašeče (filárie)
přenos přenašečovými výkaly (kontaminativní přenos)
• průnik poškozenou kůží po vpichu, škrábání
• skvrnitý tyfus, Chagasova nemoc
tělesné tekutiny přenašeče (kontaminativní přenos)
• nákaza při rozmačkání členovce
dělení podle toho, zda je přenašeč součástí vývojového cyklu
• přenos propagativní – pouze mnohonásobné pomnožení (skvrnitý tyfus a veš šatní)
• přenos cyklomorfní – prodělání části vývojového cyklu bez množení (filárie)
• přenos cyklopropagativní – část vývoje i s množením (malarická plasmodia)
pasivní přenos – mechanický
• infekční agens přežívá ve vektoru
• roznos bakterií, cyst prvoků, vajíček červů
• hlavně mouchy a šváby
• Africké trypanozomy
•
• T. brucei gambiense, T. brucei rhodesiense – západní Afr., jižní Afr. – hranice velká jezera
• přenašeč – moucha rodu Glossina - tse-tse
• africká trypanosomosa - spavá nemoc, zdroj – nemocný člověka a rezervoárová zvířata
(antilopy, skot)
morfologie – štíhlí, 1 bičík tvořící undulující membránu, vybíhá vpředu
výskyt – extracelulární paraziti - v lymfě, krvi a likvoru, množení binárním (podvojným) dělením,
nevnikají do buněk
životní cyklus - trvání 1-6 let
• krátké tlusté formy nasáty mouchou tse-tse
• z člověka – gambiense
• z kopytníků - rhodensieinse
• ve střevě mouchy – přeměna na dlouhé štíhlé formy, binární dělení
• za 2 týdny do slinné žlázy – množení – infekční forma
patogeneze
• trypanosomový šankr v místě bodnutí
• lymfa >zduření krčních uzlin=Winterbottomův příznak>bolesti hlavy, kloubů, horečky
• krev – bez příznaků – množení v krevní plazmě
• plexus chorideus > CNS, variabilita antigenní struktury > vyčerpání imunitního systému >
poruchy spánku, meningoencefalitida, letargie, kachexie, koma
• - inkubační doba – rhod. – 8-21 dní, gamb. – i léta
terapie – před nakažením CNS – suramin, potom melarsoprol
lab. průkaz – jen čerstvý materiál, koncentrační metody – centrifugace > buffy coat
• mikroskopie - barvení dle Giemsy – červeně barvená kinetoplast, světle modrá buňka, bičík
•
Krevní bičíkovci a výtrusovci
bičíkovci
• trypanozomy – šíření extracelulárního stádia krví (ot. 82)
• možno zahrnout leishmanie – napadají makrofágy a šíří se krví (ot. 83)
výtrusovci – krvinkovky – přímé postižení erytrocytů
• plazmodia (ot. 88)
• babesie (klíštěnky) – obdoba plazmodií, přenašeč klíště, u imunokompetentních často
asymptomaticky, může ale být i smrtelné
•
•
- výtrusovci – kokcídie
možno zahrnout toxoplasmu – tachyzoiti se mohou šířit krví (ot. 87)
Americké trypanozomy
T. cruzi – Chagasova nemoc
Latiská Amerika
• přenašeč ploštice čeledi Reduvidae (zákeřníkovití), krevní transfuze, matka > plod,
transplantace
morfologie
• EXC stadium – krev, bičíkaté, dlouhé, undulující membrána, tvar C, U, S, nemnoží se
• INC stadium – drobná, bez bičíku, množení binárním dělením
patogeneze
• – defekace ploštice na kůži při sání > průchod při škrábání
akutní
• napadání svalových a tukových buněk blízko vpichu, ztráta bičíku a množení > zánět –
chagoma, spojivka – jednostranné zduření obou víček – Romaňův příznak
• destrukce buněk > krev > bičíkatá forma - jiné tkáně (CNS)
• horečky, bolest svalů, vyrážka, podkožní otoky, akutní myokarditida
chronické – po letech, dilatace srdce, méně často poruchy GIT (megajícen, megakolon), výjimečně
CNS
terapie – akutní – nifurtimox, benzonidazol
epidemiologie – 60% nakažených bezpříznaková manifestace, rezervoárová zvířata – lenochodi,
vačice, pásovci, zlepšení bydlení (ploštice v blátu)
lab. průkaz
• akutní - mikroskopie v periferní krvi, nativní preparát – pohyb, koncentrační metody,
namnožení kultivací, PCR, xenodiagnóza (nasátí ploštice a průkaz vývojových stádií)
• při chronické málokdy v krvi > průkaz IgG, PCR
83. Leishmanie
• tropy, subtropy, částečně mírný pás, ne Austrálie
intracelulární parazit, kožní x viscerální forma leishmaniózy
přenašeč – bodavý hmyz rodu Phlebotomus
morfologie
• v přenašeči – extrac. forma v GIT, bičík
• člověk – intrac., binární dělení, bez bičíků
patogeneze
• nakažení při probingu před vpichem
• počátek v kůži > vřed
• makrofágy – množení v bezbičíkaté formě > prasknutí
• buď se parazit nešíří (kožní) nebo do nasofaryngeálních sliznic (kožně-slizniční)
• nebo se šíří - kožní afekce minimální a rychlý přenos makrofágy (viscerální), kolísavá
horečka, hepatosplenomegalie, lymfadenopatie, anemie, kachexie
• L. tropica, L. major – kožní leishmanióza Starého světa – suchý vřed, vlhký vřed
• L. braziliensis – kožně-slizniční leishmanióza Nového světa – espundia (znetvořující kožní
léze, metastázy do slinic, špatná prognóza)
• L. donovani, L. infantum – viscerální leishmanióza Starého světa – kala-azar (horečka
dumdum), dětská viscerální leishmanióza
• L. chagasi – viscerální L. Nového světa – zavlečená L. infantum
terapie – sloučeniny antimonu pentamidiny, pro viscerální amfotericin B (lipozomy)
lab. průkaz – kultivace z kožních lézí, orgánové biopsie (viscerální), průkaz Ig pouze u viscerálních
84. Trichomonas vaginalis
• - bičenky
• - geopolitně rozšířený bičíkovec, prevelence pod 1% v ČR
morfologie – nepravidelně oválný tvar, 4 dopředu mířící bičíky, 1 vzad s krátkou undulující
• membránou, axostyl středem buňky, netvoří cysty
• množí se podvojným dělením, neproniká do sliznic
patogeneze
• přenos – pohlavní styk, malá odolnost mimo hostitele (mimořádně vaginálním sekretem
nebo močí), termální bazény
• množení příčným dělením na vaginální sliznici
• ženy 20-50% asymptomaticky, vaginitis (kolpitida) – žlutozelený sladce páchnoucí výtok,
množství leukocytů, pálení, svědení, překrvené sliznice, edematózní, tendence ke
krvácivosti, macerace zevních genitálií
• - muži – 50-90% asymptomatické, uretritis, vzácně epidimytis a prostatitis
lab. průkaz – mikroskopie - stěr z vaginální sliznice in vivo nebo Gieamsa (MOP), močový
sediment u mužů, výtěr z uretry, exprimát z prostaty
• kultivace – speciální půdy pro trichomonády, transportní (a kultivační) medium CAT pro
kandidy a trichomonády
• nezanechává imunitu
terapie – metronidazol, oba partneři
85. Entamoeba histolytica
• Měňavka úplavičná, améboidní prvok, kosmopolitní v tropech a subtropech
morfologie
• forma minuta – menší, tvoří cysty s 1-4 jádry (4jaderná je zralá), chromidie (tyčinkovité
útvary), neinvazivní
• forma magna – v plazmě fagocytované erytrocyty, netvoří cysty, invazivní
patogeneze – forma minuta - asymptomatické, klinická manifestace - forma magna
• pozření cyst, které vyloučil jiný člověk, nemá zvířecí rezervoár
• v tenkém střevě z cyst –> 4jaderné améby –> 1jaderné améby
• forma minuta v tlustém střevě, potrava – bakterie, množení binárním dělením, v colon
descendens encystace
• změna ve forma magna > napadnutí sliznice > průnik hlenem, likvidace enterocytů >
submukóza > ulcerace tvaru láhve
• střevní onemocnění – akutní kolitida, dyzenterické průjmy, bez teploty, bolesti vpravo,
malinová barva stolice (natrávená krev)
• extraintestinální onemocnění - jaterní amébový absces – portální žilou, septické horečky
s bolestí, vzácně jiné orgány
terapie – bez léčení smrtelná, metronidazol, ornidazol, tinidazol, Endiaron pro lumen, chirugie
v játrech
lab. průkaz – mikroskopie trofozoitů v čerstvé stolici, antivní preparát obarvený trichromem,
koncentrační metody pro cysty, kultivace, extraintestinální – Ig ELISOU
•
v lidském zažívacím ústrojí žije dalších sedm dalších druhů měňavek – např. Ent. coli,
vzácně patogenní
86.Měňavky, Naegleria fowleri
Acanthamoeba
kosmopolitní rozšíření, voda, půda
morfologie - améboidní prvok
• trofozoiti – tenké rozvětvené panožky
• cysty – 1 jádro, dvouvrstevná paprsčitě prolamovaná stěna
patogeneze
• granulomatózní amébové encefalitidy
• infekce CNS sekundárně z dýchacího traktu nebo ulcerací na kůži a sliznici
• subakutní až chronické onemocnění
•
•
•
•
•
místí zánět mozku s plíživým nástupem
nejasné symptomy (bolesti hlavy, teploty, bolest v krku)
fokální granulomatosní léze v mozku (trofozoiti i cysty)
sérum – IgM a IgG
vážné onemocnění u HIV+, alkoholiků, těhotných, postižených jater, ledvin, TBC, u
léčených chemoterapeutiky nebo steroidy
keratitida
dlouhodobý bolestivý zánět rohovky
infiltrát stromatu rohovky
nedostatečná hygiena kontaktních čoček
•
•
•
•
terapie
• CNS - není účinná, clotrimazol
• oči – oční masti s dibrompropamidem, kapky s neomycinem, intrakonazolem
prevence – není, extrémně odolné, sterilizace čoček
lab. průkaz
• mikroskopie améb a cyst v likvoru, mozková biopsie > Giemsa nebo Gomoriho trichrom
• kultivace – nevýživný agar a tepelně usmrcenými bakteriemi (E. coli) – jako Naeglerie
fowleri, seškrab rohovky nebo roztok čoček
podobnou infekci CNS způsobuje
• Balamuthia mandrillaris – vzácná, dosud nebylo zaznámenáno přižití, neznámý způsob
přenosu, prevence, terapie
• Naegleria fowleri – v teplé vodě, celosvětově několik stovek nákaz ročně, ze sliznice nosní
podél čichového nervu do mozku, téměř vždy smrtelné, rychlý průběh
Entamoeba histolytica
• Měňavka úplavičná, améboidní prvok, kosmopolitní v tropech a subtropech
• morfologie
• forma minuta – menší, tvoří cysty s 1-4 jádry (4jaderná je zralá), chromidie (tyčinkovité
útvary), neinvazivní
• forma magna – v plazmě fagocytované erytrocyty, netvoří cysty, invazivní
patogeneze – forma minuta - asymptomatické, klinická manifestace - forma magna
• pozření cyst, které vyloučil jiný člověk, nemá zvířecí rezervoár
• v tenkém střevě z cyst –> 4jaderné améby –> 1jaderné améby
• forma minuta v tlustém střevě, potrava – bakterie, množení binárním dělením, v colon
descendens encystace
• změna ve forma magna > napadnutí sliznice > průnik hlenem, likvidace enterocytů >
submukóza > ulcerace tvaru láhve
• střevní onemocnění – akutní kolitida, dyzenterické průjmy, bez teploty, bolesti vpravo,
malinová barva stolice (natrávená krev)
• extraintestinální onemocnění - jaterní amébový absces – portální žilou, septické horečky
s bolestí, vzácně jiné orgány
terapie – bez léčení smrtelná, metronidazol, ornidazol, tinidazol, Endiaron pro lumen, chirugie
v játrech
lab. průkaz – mikroskopie trofozoitů v čerstvé stolici, antivní preparát obarvený trichromem,
koncentrační metody pro cysty, kultivace, extraintestinální – Ig ELISOU
• - v lidském zažívacím ústrojí žije dalších sedm dalších druhů měňavek – např. Ent. coli,
vzácně patogenní
NAEGLERIA FOWLERI
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
onemocnění: primární amébová meningoencephalitis - PAME, naeglerióza
charakteristika: tvoří odolné cysty
výskyt: kosmopolit; teplá voda (bazény, teplé prameny, …)
přenos: kontaminovanou vodou
průběh onemocnění:
ze sliznice dutiny nosní podél n.I do mozku → akutní purulentní meningoencephalitis
bolest hlavy, horečka, zvracení, meningeální příznaky
koma a smrt během několika dnů
diagnostika: mikroskopicky nebo kultivačně z likvoru
terapie: amfotericin B, pro rychlý průběh onemocnění ale většinou není nasazen
87. Toxoplasma gondii
• výtrusovci (sporozoa) – kokcidie
• celosvětové rozšíření, nakaženo 50% populace
• způsobuje toxoplasmozu – morbus Janků – u imunokompetentních asyptomaticky, patří
k nejčastějším příčinám úmrtí u HIVpozitivních
morfologie
• bez bičíků, panožek, pohyb klouzáním
• k průniku do buněk – apikální komplex
• tachyzoiti – půlměsícový tvar, při akutní fázi kolují v tělních tekutimńách a napadají
hostitelské buňky
• bradyzoiti – morfologicky jako tachyzoiti, klidová intracelulární stadia, shlukující se do
tkáňových cyst
• oocysty – konečné stadium pohlavního cyklu, uvnitř dvě sporocysty (každá 4 sporpzoity)
přenos a patogeneze
• ve střevních epitelových buňkách kočky (definitivní hostitel) – sex. vývoj
• infekční oocysta - vylučování trusem po 7-20 dní, dozrávání na vzduchu
• nakažení člověka pozřením zralé oocysty, vyloučené kočkou, nebo tkáňové cysty z
nedostatečně tepelně upraveného masa jiných mezihostitelů
• v tenkém střevě se z obou typů cyst uvolňují sporozoiti
•
•
•
•
•
•
pronikají do epitelových buněk – přeměna na tachyzoity – množení – akutní fáze
onemocnění
tachyzoiti pronikají do tkání (oko, mozek, svalstvo) – tkáňové cysty vyplněné bradyzoity
přežití, reaktivace při oslabení imunity - dělením se mění v tachyzoity
akutní toxoplasmóza - 80-90% asymptomatické a benigní, zduření mízních uzlin na krku a
šíji, horečka, bolest hlavy a svalů, únavnost, výjimečně – makulopapulózní vyrážka,
hepatitida, encefalitida, myokarditida
intrauterinní infekce plodu – při nakažení matky během gravidity - vzácně potrat,
hydrocefalus, mikrooftalmus, encefalomyelitis, zpomalení duševního vývoje
ovlivnění psychiky – pomalejší reakce
lab. průkaz – serologie – průkaz specifických sérových protilátek
• komplement fixační reakce (KFR) – zjišťuje přítomnost nákazy
• ELISA – určení stadia nemoci, IgG dlouho přetrvávají
terapie – pyrimethamin v kombinaci s sulfodiazidem, spiramycin
88. Plasmodia, malárie
• prvoci – výtrusovci (apicoplexa) - krvinkovky
• tropy a subtropy, 200 milionů nakažených ročně
Plasmodium falciparum (tropika), P. vivax + P. ovale (terciána), P. malariae (kvartána)
• 80% P.vivax, 15% P. falciparum (nejzávažnější) z malarických infekcí celkově
morfologie - sporozoiti, trofozoiti (v krvinkách), schizonti obsahující merozoity (játra), gametocyty,
oocysta
patogeneze a vývojový cyklus
• v samicích komára Anopheles (definitivní hostitel) při příznivé teplotě – vývoj: splynutí
gamet, vznik oocysty (makrogamety + mikrogamety > zygota > oocysta), rozpad oocysty na
sporozoity
• člověk mezihostitel – sporozoity ze slinných žláz komára > krví do jater
• v jaterních buňkách vznikají schizonti plní merozoitů
• hepatocyt praská – merozoiti uvolněni do krve
• napadají erytrocyty (zdrojem živin hemoglobin), vyvíjejí se v trofozoity
• v erytrocytech vznikají schizonti plní merozoitů
• erytrocyty praskají – malarický záchvat – uvolnění merozoitů
• po několika erytrocytárních cyklech se díky neznámému stimulu vytvářejí sexuální formy mikrogametocyty a makrogametocyty
• ty jsou nasáty komárem
• malarický záchvat – při vyplavení merozoitů - mrazení, třesavka (10-15 minut), vysoká
horečka (2-6 hodiny), profusní pocení, bez léčby opakování po několik měsíců, různá
časová periodicita
• anémie, život ohrožující klasická malárie (P. falciparum) – erytrocyty adherujují k sobě a
ke stěnám > obstrukce kapilár – nedokrvení orgánů – značná část poškození způsobena
spíše reakcí hostitele než parazitem samotným (edém plic, hypoglykémie, tubulární nekróza
ledvin), nadprodukce TNF
• inkubace 1-2 týdny, možnost až za několik měsíců, bolest hlavy, fotofobie, bolesti svalů,
nevolnost
• P. ovale a P. vivax mají dormantní fázi v jaterních buňkách – hypnozoity
lab. průkaz – mikroskopie
• tlustá kapka z periferní krve – určení pozitivity
• krevím roztěr – barvení Giemsa – určení druhu
• sérologie, PCR
terapie
• okamžitá i bez vyšetření, určení druhu plasmodia a stádia vývoje
• základní lék chlorochin x rezistence
• kombinace antimalarik - chinin sulfát kombinovaný se sulfoamidy
• řada nežádoucích účinků
prevence – populace reinfikována, cestování – anofely aktivní po soumraku a v noci, letištní malárie
• chemoprofylaxe, moskytiéry, repelenty
89. Pneumocystis carinii
• nejasná systematická příslušnost
• dříve prvok, nyní houba
• pro fungi - lamelární struktura mitochondrií (u prvoků tubulární), homologní rRNA
s askomycetami, cysty mají tělíská podobná askosporám
• anti fungi - místo ergosterolu je cholesterol a pro houby unikátní steroly, slabá stěna
trofozoitů (u kvasinek silná)
• zvířecí kmeny - Pneumocystis carinii
•
•
•
•
•
•
•
•
lidské kmeny – P. jiroveci
Otta Jírovec ho roku 1951 objevil
specifický parazit plicních alveolů, klinické projevy pouze u imunokompromitovaných
(AIDS, transplantace, nedonošenci)
způsobuje pneumocystovou pneumonii - hypoxie a intersticiální pneumonie
trofozoiti – drobné buňky, velmi nepravidelný tvar s povrchovými výběžky, nasedají na
povrch pneumocytů I (do nich zanoření výběžky – pevné uchycení) > zaplní celou dutinu
alveolu
precysty > cysty – zakulacení a zvětšení, ztloustnutí b. stěny > dělením 8 intracystických
tělísek > vykašlání ? – přenos kapénkovou infekcí
lab. průkaz – rtg a symptomatika > bronchoalveolární laváž > mikroskopie – cysty, barvení
Giemsou, toluidinovou modří, stříbření, imunofluorescence, PCR, sérologie bez významu
(většina populace pozitivní)
léčba – co-trimoxazol (i profylaxe), pentamidin (aerosol)
90. MOTOLICE
•
•
•
•
červi plochého těla dlouzí několik mm až cm
přísavky a trny pro uchycení k hostiteli
životní cyklus: vajíčka produkovaná hermafrodickými dospělci → vyloučení z organismu
hostitele → ve vodním prostředí larvy (miracidium) → nepohlavní množení v mezihostiteli
(plž) → plovoucí larva s ocáskem (cerkárie) → pokožkou nebo sliznicí do různých orgánů
člověka NEBO s potravou v podobě encystovaných larev (metacerkárie)
především tropy a subtropy
•
•
onemocnění: schistosomóza, cerkáriová dermatitis
charakteristika:
SCHISTOSOMA HAEMOTOBIUM
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
gonochoristé, žijí v žilním systému
vajíčka v kapilárách urogenitálního systému → moč
výskyt: Afrika, Střední Východ
přenos: průnik cerkárií skrz kůži ve vodě, kde žijí mezihostitelé
průběh onemocnění:
akutní schistosomóza (2.-7. týden po infekci): horečka, urtikarie v místě průniku cerkárií
chronická schistosomóza (6 měsíců-roky): hematurie
antigeny z vajíček → lokální zánětlivá reakce → granulomy → fibróza → karcinom
močového měchýře
cerkáriová dermatitis:
dermatitida při průniku cerkárií do kůže (svědění, makuly, papuly, erytém)
při opakovaném pronikání vznik hypersenzitivní reakce
výskyt i v ČR
pro zmírnění příznaků antihistaminika
diagnostika: mikroskopický průkaz vajíček v močovém sedimentu, ev. sérologie
terapie: praziquantel
SCHISTOSOMA MANSON (1)I, SCHISTOSOMA JAPONICUM (2)
•
jako Schistosoma haemotobium, až na následující rozdíly:
charakteristika: vajíčka v kapilárách střev a jater → stolice
výskyt: Afrika, Arabský poloostrov, SV Jižní Ameriky (1), Čína, Indonésie, Japonsko (2)
průběh onemocnění:
akutní schistosomóza (2.-7. týden po infekci): horečka, urtikarie v místě průniku cerkárií
chronická schistosomóza (6 měsíců-roky): krvavý průjem, hepatosplenomegalie, portální
hypertenze
diagnostika: mikroskopický průkaz vajíček ve stolici
•
•
•
•
•
•
onemocnění: fasciolóza
charakteristika: parazit žlučovodů přežvýkavců
výskyt: kosmopolit; u skotu běžně
přenos: požitím metacekrárií na syrových vodních rostlinách
průběh onemocnění: zánět jater, dyspeptické a žlučníkové obtíže
terapie: bithionol
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
FASCIOLA HEPATICA (MOTOLICE JATERNÍ)
FASCIOLOPSIS BUSKI
onemocnění: fasciopsilóza
výskyt: JV Asie
průběh onemocnění: průjmy a zažívací obtíže
terapie: praziquantel
CLONORCHIS SINENSIS (MOTOLICE ŽLUČOVÁ)
onemocnění: čínská jaterní distomatóza
přenos: požitím nedostatečně tepelně upraveného masa sladkovodních ryb
průběh onemocnění: zánět žlučových cest a žlučníku, hepatomegalie
terapie: praziquantel
OPISTORCHIS FELINEUS (MOTOLICE PSÍ)
onemocnění: opistorchóza
výskyt: V Evropa, Sibiř, Thajsko, Japonsko
přenos: požitím nedostatečně tepelně upraveného masa sladkovodních ryb
terapie: praziquantel
PARAGONIMUS WESTERMANI
onemocnění: paragonimóza
výskyt: Dálný Východ, Afrika, Amerika
•
•
•
přenos: konzumací nedostatečně tepelně zpracovaného krabího masa
průběh onemocnění: dyspnoe, bronchitida, postižení CNS
terapie: praziquantel
91. Tasemnice (Cestoda)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
parazité ve střevech obratlovců, člověk obvykle definitivní hostitel (střevo – cestózy
střevní), může být i mezihostitel (cysty v orgánech – cestodózy tkáňové)
ploché článkované tělo
chybí trávicí soustava, potravu přijímají osmoticky celým povrchem těla
hlavička – skolex
přichycení na sliznici - přísavné rýhy (bothria), přísavky (4, po obvodu)
na horním konci - háčky (rostellum)
vlastní tělo – strobila
každý článek obsahuje kompletní sadu pohlavních orgánů (hermafrodité)
najstarší zadní články – děloha s vajíčky
články dozrávají, oddělování > stolice > píďalkovitý pohyb článků po kratší dobu > rozpad a
uvolnění vajíček > larvy se líhnou v mezihostiteli nebo ve vodě (výjimečně vývoj v jednom
hostiteli)
v mezihostiteli (hovězí dobytek, prasata) cysty (boubel)
Taenia saginata (tasemnice bezbranná)
• 40 milionů lidí postiženo
morfologie – 3-10 m, skolex se 4 přísavkami, rostellum bez háčků
vývoj
◦ vajíčka s radiálními rýhami, střapatý obal + larva (onkosféra)
◦ přežití v půdě i měsíce, pozření larvy skotem
◦ boubel (Cysticercus bovis) – ve svalech skotu, mm-1 cm,
patogeneze
◦ konzumace nedostatečně tepelně upraveného hovězího masa
◦ pozření boubele
◦ v horní čádti tenkého střeva – vychlípení skolexu
◦ taenióza – někdy asymptomatické, GIT potíže, někdy eozinofilie, hubnutí
lab. průkaz
◦ mikroskopie nálezem článků nebo vajíček v perianálních stěrech a otiscíxh (obvykle ne
ve stolici)
◦ více větvená děloha než u T. solium
terapie – niklosamid, praziquantel
Taenia solium (t. dlouhočlenná)
• 2,5 milionu lidí postiženo
morfologie – 2-3 m, skolex se 4 přísavkami, rostellum s dvojitým věncem háčků, méně větvená
děloha, až 1000 článků
vývoj
• žije až 25 let
• mezihostitel – prase, člověk jako definitivní
• boubel – Cysticercus cellulosae (váček s tekutinou, dovnitř vchlípena hlavička) - svaly,
mozek, mícha, podkožně, plíce, srdce, oko
• pozření boubele > v žaludku uvolnění z masa > vychlípení skolexu
patogeneze
• taenióza
• dospěla tasemnice ve střevě
• konzumace nedostatečně tepelně upraveného vepřového masa
cysticerkóza
• boubel v orgánech (mozek, svaly, srdce, oko, podkožní vazivo)
• forma izolovaného vývoje jednotlivých váčků – c. cellulosae
• forma pospojovaných rozvětvených váčků – c. racemosus
• vajíčka kontaminují potravu, vodu, autoinfekce fekálně-orální cestou
• mozek - neurocysticerkóza – křeče, intrakraniální hypertenze se zvracením, bolesti hlavy,
poruchy vidění, psychické poruchy - fatální v 50%
• oko – víčko, spojivka, oční komora, při uhynutí - zánět
• svaly - po 3-5 letech zvápenatí a částečně se resorbují
diagnostika
• taenióza - mikroskopie nálezem článků nebo vajíček v perianálních stěrech a otiscíxh
(obvykle ne ve stolici), méně větvená děloha než u T. solium
• cysticerkóza - sérologie, CT (např. v mozku), rtg (při kalcifikaci), sonografie
terapie – praziquantel kombinovaný se steroidy (zmenšení zánětlivé reakce po smrti parazita),
chirugie, hrozí nebezpečí autoinfekce
Diphyllobothrium latum (škulovec široký)
- největší lidská tasemnice – 10m i více, přichycovancí štěrbiny (bothrie)
- velké řeky a jezera mírného pásma
- z vajíčka ve vodě – obrvená larva – drobní korýši (buchanka) > ryby - (zvířata) – člověk
- patogeneze – dospělá - tenké střevo člověka – difylobotrióza - většinou bezpříznakově
- někdy anémie (kompetice parazitů s hostitelem o vit B12)
- lab. průkaz – mikroskopický nález vajíček a článků
- terapie – niklosamid, praziquantel, vit B12
Hymenolepis nana (tasemnice dětská)
• morfologie – drobná (7-40 mm), tenké střevo
• patogeneze
• vajíčka se většinou vyvíjejí přímo – larva se zavrtává do sliznice střeva – vývoj
v cysticerkoidy – zpět do střeva – dospělá tasemnice
• několik desítek tasemnic najednou
• vývoj i přes mezihostitele (hmyz – potemník moučný)
• hymenolepióza - slabé nákazy asymptomatické, silné – dyspnoe, periodické průjmy, bolesti
břicha, hlavy, závratě, svědění a podrážděnost, anémie a kachexie (děti)
• lab. průkaz – mikroskopicky vajíčka ve stolici
• terapie – praziquantel, niklosamid
Echinococcus granulosus (měchožil zhoubný)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
morfologie - malé (2-10 mm), 3-4 články, skolex se 4 přísavkami, dvojitá řada háčků
vývoj
jako dospělé ve střevě psovitých šelem (vajíčka na čenichu)
člověk jako mezihostitel – ve střevě onkosféra z vajíčka > průnik do střevní stěny > krev >
mozek, játra, plíce, svalovina, ledvina, slezina
cysty – hydatidy – echinokoky (až 15-20 cm) - hydatidóza (echinokokóza)
z vnitřní stěny pučí dceřinné zárodky (hlavičky) > dceřinné cysty nebo dospělé tasemnice
tlustá vazivová stěna tvořená hostitelem
patogeneze
závisí na lokalizaci cyst (nejčastěji játra), jejich velikosti a alergické reakci
často bezpříznakově
svou velikostí boubel narušuje funkci poškozeného orgánu
při prasknutí cysty může být anafylaxe a smrt, při přežití šoku může vzniknout
generalizovaná hydatidóza
lab. průkaz – serologie, CT, rtg, sonografie
•
•
•
terapie
chirurgie (nejdříve vnitřek usmrcen formalinem)
albendazol, mebendazol, x kostní cysty
Echinococcus multilocularis (měchožil větvený)
•
•
•
•
vzácně, definitivní – lišky a psi, mezihostiteli drobní hlodavci
alveolární hydatidóza (alveokokóza) – podobný vývoj jako měchožil zhoubný
většinou játra
cysty tvořeny mnohočetnými septovanými měchýřky – prostor mezi měchýřky –
granulační a pak fibrózní tkáň, střed nekrotizuje
• hostitel nevytváří kolem cysty vazivový obal - proliferace cyst (metastatické cysty infiltrativní růst – jako maligní nádor)
terapie - vysoké dávky albendazolu (jinak 90% smrt)Echinococcus a cysticerkózy
Echinococcus granulosus (měchožil zhoubný)
morfologie - malé (2-10 mm), 3-4 články, skolex se 4 přísavkami, dvojitá řada háčků
• vývoj
◦ jako dospělé ve střevě psovitých šelem (vajíčka na čenichu)
◦ člověk jako mezihostitel – ve střevě onkosféra z vajíčka > průnik do střevní stěny >
krev > mozek, játra, plíce, svalovina, ledvina, slezina
◦ cysty – hydatidy – echinokoky (až 15-20 cm) - hydatidóza (echinokokóza)
▪ z vnitřní stěny pučí dceřinné zárodky (hlavičky) > dceřinné cysty nebo dospělé
tasemnice
▪ tlustá vazivová stěna tvořená hostitelem
• patogeneze
závisí na lokalizaci cyst (nejčastěji játra), jejich velikosti a alergické reakci
často bezpříznakově
svou velikostí boubel narušuje funkci poškozeného orgánu
při prasknutí cysty může být anafylaxe a smrt, při přežití šoku může vzniknout
generalizovaná hydatidóza
lab. průkaz – serologie, CT, rtg, sonografie
terapie
◦ chirurgie (nejdříve vnitřek usmrcen formalinem)
◦ albendazol, mebendazol, x kostní cysty
◦
◦
◦
◦
•
•
Echinococcus multilocularis (měchožil větvený)
•
•
•
•
vzácně, definitivní – lišky a psi, mezihostiteli drobní hlodavci
alveolární hydatidóza (alveokokóza) – podobný vývoj jako měchožil zhoubný
většinou játra
cysty tvořeny mnohočetnými septovanými měchýřky – prostor mezi měchýřky –
granulační a pak fibrózní tkáň, střed nekrotizuje
• hostitel nevytváří kolem cysty vazivový obal - proliferace cyst (metastatické cysty infiltrativní růst – jako maligní nádor)
terapie - vysoké dávky albendazolu (jinak 90% smrt)
DIPHYLLOBOTHRIUM LATUM (ŠKULOVEC ŠIROKÝ)
•
onemocnění: difylobotrióza
•
charakteristika:

až 10 m

v dospělosti v tenkém střevě člověka

vajíčka vylučována stolicí → larvální vývoj ve vodě (mezihostiteli postupně korýši a ryby)
→ definitivní hostitel
•
výskyt: mírné pásmo a subarktické oblasti; oblasti velkých řek
•
přenos: konzumace syrových nebo nedostatečně tepelně upravených ryb
•
průběh onemocnění: anemie (kompetice o B12)
•
diagnostika: mikroskopický průkaz vajíček a článků
terapie: niklosamid, B12 jako podpůrná léčba
92.Enterobius vermicularis, Ascaris lumbricoides, Toxokary
Enterobius vermicularis
• roup dětský - nematoda (hlístice)
• enterobióza – nejběžnější parazitární onemocnění na světě
morfologie – gonochoristé - samička 8-13 mm, sameček menší se spirálovitě zatočeným zadečkem,
bělaví, na konci těla zúžení
vývoj a patogeneze
• spolknutí infekčních vajíček > dospělci ve tlustém a slepém střevě
• produkce velkého počtu nerýhovaných vajíček – kladení v perianální oblasti hlavně v noci
(v klidu a teple)
• vajíčka – oválná, z jedné strany zploštělá, tvar krajíce chleba, dozrávání na vzduchu za
několik hodin
• nákaza - kontakt s vajíčky - dětské kolektivy, autoinfekce, zaschlá lehká vajíčka vzduchem
• zažívací potíže, perianální pruritus, nespavost, vzácně apendicitis, dětský vaginální výtok
lab. průkaz – průkaz vajíček Grahamovou metodou – seškrab Schüffnerovou tyčinkou nebo lepící
páskou (před mytím!), vyšetření stolice na vajíčka není spolehlivé
terapie – pyrvinium, albendazol (Zentel), benzimidazoly, léčení kolektivu, dekontaminace prádla
(žehlení), dodržování hygieny, stříhání nehtů
Ascaris lumbricoides (škrkavka dětská)
• nematoda (hlístice)
morfologie - 10-30 cm (samičky), samci menší se zatočeným ocáskem, nažloutlé nebo narůžovělé
barvy
vývoj
• dospělci - tenké střevo člověka, samička – velký počet vajíček > stolice
• vnější prostředí – za 2-3 týdny ve vajíčku larva – infekční > pozření
• ve střevě se larvy uvolňují
• přes střevní stěnu do krve a lymfy > plíce > trachea > polknutí
• dospívání ve střevě
přenos – perorálně potravou kontaminovanou vajíčky, vajíčka měsíce infekční (půda), hnojení
lidskými výkaly
patogeneze - askaridóza
• migrující larvy – poškození plicních kapilár a alveolů, lehké horečky, tvorba plicních
infiltrátů, krev ve sputu, bolest za sternem, mohou proniknout i jinam (mozek, ledviny, oko,
mícha)
• dospělí červi – silnější infekce – kolika a GIT potíže, snaha pronikat do žlučovodů,
pankreatu nebo slepého střeva > cholecystitida, pyogenní jaterní abcesy, pankreatitida,
apendicitida, pronikání červů až do úst nebo análního otvoru, obstrukce střeva, někdy
peritonitida
lab. průkaz – vajíčka ve stolici, larvy v tkáni - serologicky
terapie – benzimidazolové preparáty – mebendazol, levamizol, albendazol, možnost piperazin
Toxocara canis (škrkavka psí), Toxocara cati (kočičí)
• toxokaróza – 2. nejrozšířenější závažná parazitóza v ČR
• nakažení perorálně vajíčky, podobná migrace jako škrkavky dětské
• u člověka nedokončí svůj vývoj a přežívají dlouhodobě v orgánech – původce tkáňových
nematodóz
• ohrožení dětí (hygiena, styk s prostředím – pískoviště), v ČR 20% psů a 50% koček
• patogeneze – závisí na lokalizaci a stupni poškození orgánů
◦ většinou asymptomaticky
◦ viscerální forma - v akutní fázi celkové příznaky – teploty, eozinofilie, hepatomegalie,
kašel, hypergamaglobulinémie
◦ oční forma (obtížná diagnostika, simuluje retinoblastom) – starší děti a dospělí, není
doprovázena eozinofilií, nebolestivá endoftalmitida > poruchy vidění a granulomatózní
léze sítnice
◦ vzácně při migraci srdcem nebo mozkem smrt
• lab. průkaz – výhradně sérologicky – ELISA (metabolické ag)
• terapie – benzimidazoly s protizánětlivými léky
93.Filárie
(http://www1.lf1.cuni.cz/uim/mater-tropy/Filarie_filariozy.pdf)
Wuchereria bancrofti, Brugia malayi
onemocnění: filarióza, lymfatická filarióza
charakteristika:
• v lymfatických cestách
• životní cyklus: živé larvy (mikrofilárie) → krevní řečiště → hmyzí přenašeč
• výskyt: tropy a subtropy
• přenos: inokulace při sání přenašeče, komáři
• průběh onemocnění:
• dlouhá ID
• často asymptomatický průběh
• lymfangitis, lymfadenitis, horečnaté stavy; vzácně elefantiáza
• diagnostika: mikroskopický mikrofilárií průkaz v krvi
• terapie: pyrazíny (dietylkarbamazin), antialergika
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
LOA LOA
onemocnění: filarióza, loaosis
jako Wucherria bancrofti, až na následující rozdíly:
charakteristika: v podkoží a orgánech
přenos: ovádi
průběh onemocnění: kamerunské nebo kalabarské boule
ONCHOCERCA VOLVULUS
onemocnění: onchocerkóza, říční slepota
jako Wucherria bancrofti, až na následující rozdíly:
charakteristika: v podkožních nodulech
přenos: muchničky
průběh onemocnění: fibrózní noduly (onchocerkomy) v podkoží obsahující samičky
diagnostika: mikroskopický průkaz mikrofilárií v kožní biopsii
terapie: Ivermektin
•
•
•
•
•
•
•
•
•
TRICHURIS TRICHIURA (TENKOHLAVEC LIDSKÝ)
onemocnění: trichurióza
charakteristika:
ztluštělý zadní konec těla
tkáňový parazit, žije v epitelu tlustého a slepého střeva; vajíčka vylučována se stolicí, vývoj
bez mezihostitelů
výskyt: tropy a subtropy; u nás jen jako importovaná infekce
přenos: vodou a potravinami kontaminovanými infekčními vajíčky
průběh onemocnění: krvavé a hlenovité průjmy, anémie, bolesti břicha, kolitida
diagnostika: mikroskopický průkaz vajíček ve stolici
terapie: benzimidazoly (mebendazol, albendazol)
94.Trichinella spiralis, Dracunculus medinensis
Trichinella spiralis (svalovec stočený)
• onemocnění: trichinelóza
• charakteristika: v epitelu tenkého střeva → larvy skrz stěnu střevní do krevních a
lymfatických cév → usídlení v příčně pruhované svalovině → opouzdření
• výskyt: divoce žijící masožravci a všežravci
• přenos: pozření nedokonale tepelně zpracovaného masa s encystovanými larvami, často
vepřové
• průběh onemocnění:
• střevní fáze infekce (první týden): nespecifická gastroenteritis
• migrační a svalová fáze (druhý týden): horečky, myalgie, edémy
• smrt obvykle v důsledku akutní pneumonie a srdečního selhání
• diagnostika: klinické příznaky, ev. sérologie (ELISA, imunofluorescence), biopsie a
mikroskopický průkaz cyst
• terapie:
• střevní fáze: benzimidazoly (mebendazol, albendazol)
• svalová fáze: thiabendazol, není spolehlivá léčba
• kortikosteroidy pro potlačení zánětlivých svalových reakcí
• nutná hospitalizace
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
DRACULCULUS MEDINENSIS (VLASOVEC MEDINSKÝ)
onemocnění: drakunkulóza
charakteristika:
samičky až 80 cm, šířka do 2 mm
v tělních dutinách nebo ve tkáních orgánů → migrace do podkoží → při kontaktu s vodou
perforace kůže → kladení larev do vody → pozření buchankami → vývoj do infekčního
stádia
výskyt: tropická Afrika, J Asie
přenos: vodou s nakaženými korýši
průběh onemocnění:
střevem do lymfatických uzlin a odtud do pojivové tkáně
kopřivka, nauzea, zvracení, průjem; příp. alergická reakce
terapie: nitroimidazoly (niridazol), benzimidazoly (mebendazol, tiabendazol); navíjení na
dřívko
95.Přenos infekčních chorob členovci, parazitující členovci
Hmyz jako vektor infekčních chorob
aktivní přenos – biologický, specifický, cyklický přenos
• agens závislé na svém přenašeči, množí se v něm, prodělává vývojový cyklus
• nasávání zárodků chorob z krve nebo tkáňového moku – roznášení
•
•
•
•
•
•
•
•
inokulace ústním ústrojím členovce
původce ve slinách (salivární přenos) – trypanosomy
protržení sosáku přenašeče (filárie)
přenos přenašečovými výkaly (kontaminativní přenos)
průnik poškozenou kůží po vpichu, škrábání
skvrnitý tyfus, Chagasova nemoc
tělesné tekutiny přenašeče (kontaminativní přenos)
nákaza při rozmačkání členovce
•
•
•
•
dělení podle toho, zda je přenašeč součástí vývojového cyklu
přenos propagativní – pouze mnohonásobné pomnožení (skvrnitý tyfus a veš šatní)
přenos cyklomorfní – prodělání části vývojového cyklu bez množení (filárie)
přenos cyklopropagativní – část vývoje i s množením (malarická plasmodia)
pasivní přenos – mechanický
• infekční agens přežívá ve vektoru
• roznos bakterií, cyst prvoků, vajíček červů
• hlavně mouchy a šváby
Význam klíšťat v patogenezi lidských onemocnění
• viry - arboviry – flavivirus klíšťové encefalitidy (i transovariálně ze samičky na potomstvo),
orbivirus Tribeč, bunyavirus Uukuniemi, koltivirus Eyach
• bakterie - Borrelia burgdorferi, Anaplasma phagocytophilum (lidská granulární ehrlichióza),
francisella tularensis, Coxiella burnetii, Rickettsia helvetica
• prvoci – babesie (patogeny domácích zvířat)
Argas reflexus (klíšťák holubí), Argas polonicus
• charakteristika:
• ploší roztoči, samičky 1 cm, samečci menší, šedavě zbarvení
• skrývají se ve stěnách holubníků a půd, odtud napadají holuby
• výskyt: většina území ČR
• přenos: v některých obdobích migrace do lidských obydlí a napadání lidí
• průběh onemocnění: erytém, svědění
• terapie: prostředky zklidňující kůži, dezinsekce holubníků a jiných postižených míst
Ixodes ricinus
• klíště obecné
• pavoukovci – roztoči – klíšťatovití (ixodidae)
morfologie a životní cyklus
• dospělí – 5 mm, samečci menší a nepříjímají potravu, záda opatřena štítem
• cyklus 3 roky – 3 hostitelé – 3 stádia: larva, nymfa, imago (dospělec)
• samičky nakladou vajíčka na zem
• larvy (3 páry nohou) – 3-6 dní na malém savci – po nasátí odpadnou
• nymfy (4 páry) – větší savci
• dospělí (4 páry) – pohlavní vyspělost, ještě větší savci
• páření + velké sání krve (6-14 dní) – samičky 200x zvětší objem, odpadnou, kladou vajíčka
• přenos stykem s vegetací (do výšky asi 1 m), na člověku mohou sát všechna vývojová
stádia
výskyt Evropa do 800-1000 m n.m., okraje listnatých a smíšených lesů, vrchol výskytu: dubenčerven, září-říjen
patogeneze – erytém kolem přisátého klíštěte, často do papuly (mm), zpravidla po čase svědí
(borrelióza v cm a tendence se rozšiřovat)
Příbuzní
• klíšťákovití – roztoči - sají jen krátkou dobu, často na ptácích (holubi), v chýších afrických
domorodců
• piják lužní, klíšť lužní – klíšťatovití – vzácný výskyt na jižní Moravě
Sarcoptes scabiei (zákožka svrabová)
• pavoukovci - roztoči
morfologie - velmi drobné (neviditelné okem), kulovité, silně zkrácené kuželovité nožky (8)
patogeneze
• chodbičky ve stratum granulosum kůže tvoří jen samičky (živí se tkáňovým mokem),
ostatní vývojová stádia a samečci zůstávají na povrchu kůže
• životnost týdny až měsíce
• svrab - silně svědící dermatidy, dříve zápěstí, meziprstí a jemné části pokožky, dnes i jinde
(vnější části pohlavních orgánů, dvorce bradavek)
• netypické formy a ekzematizované a alergizující podoby, těžká forma u imunodeficitů
(scabies norvegica, AIDS)
přenos – mezilidským stykem, prádlem
lab. průkaz
• lze vidět jemné, zarudlé chodbičky > vypíchnutí z kůže a mikroskopie
• hlubší seškrab podezřelých míst po rozvolnění 5-10% KOH > nativní preparát, postačí
průkaz prázných vaječných obalů
terapie – mazání těla Tacutinem (lindan), sirná mast
Neotrombicula autumnalis (sametka podzimní)
• - pavoukovci - roztoči
• morfologie
• larvy – červení roztoči se 3 páry nohou, 0,2 mm,
• patogeneze
• po celý rok v zemi, dravci, v srpnu vylézají larvy na povrch a napadjí teplokrevné
obratlovce
• vyleptávání sací chodbičky do kůže – histisiphon, 2-3 dny, pustí se a vrátí se do země
• srpnová vyrážka (trombikulóza) - erytém, svědění v místě přisátí, mizí po odpadnutí
roztoče, vzácně vážnější alergické reakce
◦ - přenos - není přenos mezi lidmi, infekce dotykem s travinami
• terapie – není potřeba, tekutý pudr na zklidnění
Demodex follicuorum, Demodex brevis (trudníci)
• charakteristika:
• nápadně protažená zadečková část
• žijí v luminu chlupových folikulů a mazových žlázek
• výskyt: výskyt minimálně u 20 % populace
• terapie: není třeba
Dermatophagoides farinae, Dermatophagoides pteronyssinus
• charakteristika:
• malí roztoči žijící v lůžkovinách a matracích (vlhkost 70-90 %)
• živí se mykotickými organismy z kožních odpadů
• výskyt: kosmopolit
• průběh onemocnění: jejich výkaly vyvolávají alergické reakce (alergická rýma, dermatitida)
• terapie: vyčištění matrace a lůžkovin, pro symptomatickou léčbu antialergika
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Insecta (hmyz)
PEDICULUS CAPITIS (VEŠ DĚTSKÁ)
onemocnění: pedikulóza
charakteristika:
drobný bezkřídlý hmyz
vajíčko (hnida), 3 nedospělá stádia (nymfa), dospělec – mají vyvinuto bodavě sací ústrojí a
živí se sáním krve
výskyt: kosmopolit; ve vlasech (i hnidy)
přenos: mezilidský, často v dětských kolektivech nebo přes pokrývku hlavy
průběh onemocnění: svědění, otok a zarudnutí v místě bodnutí; po rozškrábání často
sekundární bakteriální infekce
terapie: insekticidy (Diffusil)
PEDICULUS HUMANUS (VEŠ ŠATNÍ)
jako Pediculus capitis, až na následující rozdíly:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
výskyt: u lidí s nízkou úrovní hygieny; na oděvech (i hnidy), na těle jen při sání
přenos: mezilidský, oděvy zamořené vešmi či hnidami
může přenášet Rickettsia prowazeki (skvrnitý tyfus), Rickettsia volhynica (volyňská
horečka), Borrelia recurrentis (návratná horečka)
PTHIRUS PUBIS (VEŠ MUŇKA)
onemocnění: pthiriáza
charakteristika: morfologie odlišná od vší
výskyt: v ochlupení, ne ve vlasech
přenos: nejčastěji pohlavním stykem
průběh onemocnění: namodralé skvrnky v místě bodnutí, po rozškrábání často sekundární
bakteriální infekce
terapie: insekticidy (Diffusil), insekticidní šampony a spreje (Orthosan)
CIMEX LECTULARIUS (ŠTĚNICE)
charakteristika:
hnědavé ploštice s oválným tělem a redukovanými křídly, max 7 mm
přes den ukryté ve škvírách, v noci sají na teplokrevných živočiších
vajíčka kladená do úkrytů → nymfa → pětinásobné svlékání, před každým alespoň jedno
sání → dospělec
výskyt: kosmopolit
přenos: v zavazadlech, prádle, nábytku, ale i ze sousedních bytů
průběh onemocnění:
svědivé narůžovělé pupeny v místě bodnutí
u citlivých jedinců horečky, otoky, kopřivka
terapie: symptomatická, likvidace štěnic insekticidy
DIPTERA (DVOUKŘÍDLÍ)
Culicidae (komáři)
charakteristika:
proměna dokonalá (larva, nymfa, kukla, dospělec)
živí se krví (napadají člověka hlavně v noci), jen samice
výskyt: i mírné pásmo
průběh onemocnění: svědění, erytém, otoky v místě pobodání (sliny obsahují vazodilatační
a antikoagulační látky)
terapie: symptomatická, v extrémních případech antihistaminika a kalcium i.v.
přenos filárií (Wuchereria bancrofti, Brugia malayi) a u rodu Anopheles i malarických
plasmodií
Phlebotominae (flebotomové)
výskyt: tropy a subtropy
přenos leishmanií
Simuliidae (muchničky)
průběh onemocnění: zvlášť výrazné otoky
přenos Onchocerca volvulus
Glossinidae (glossiny, mouchy tse-tse)
charakteristika: napadají samečkové i samičky
výskyt: subsaharská oblast Afriky
přenos trypanosom
dále Muscidae (bodalky), Ceratopogonidae (tiplíci), Tabanidae (ovádi)
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
SIPHONAPTERA (BLECHY)
Pulex irritans (blecha obecná), Ctenocephalides canis (blecha psí), Ctenocephalides felis
(blecha kočičí), Cerratophyllus gallinae (blecha slepičí)
charakteristika:
drobný bezkřídlý hmyz tmavé barvy, ze stran zploštělý
výlučně parazitický způsob života – sání krve teplokrevných obratlovců
výskyt: kosmopolit
přenos: v obydlích hostitelů nebo z jiného hostitele
průběh onemocnění: papula se středovou hemorrhagií (purpura pulicosa), svědění
terapie: symptomatická, likvidace blech insekticidy
Xenopsylla cheopis (blecha morová) přenašečem Yersinia pestis, jiné druhy přenášejí
Rickettsia conori (krysí skvrnivka)
samičky Tunga penetrans (blecha písečná) se zavrtávají do kůže člověka a způsobují
tungózu (bolestivý otok, ulcerace, těžké sekundární infekce, tetanus)
96. Candida albicans, Cryptococcus neoformans
•
•
hlavní původci povrchových i systémových mykóz
další zástupci: C. tropicalis, C. stellatoidea, C. krusei, C. Glabrata
C. albicans
• nejpatogennější druh kandid
• G+ mikroorganismus
• morfologie - závisí na charakteru prostředí
◦ kvasinkovité b. - oválné (blastospory)
◦ pseudohyfy (blastokonidie) → řetízky, i pravé hyfy
◦ množí se pučením i germinací (tvorba zárodečných klíčků z blastokonidií → pravé
hyfy)
◦ pučení → pseudomycelia
• kultivace - aerobní, nenáročné, smetanově bílé, mazlavé kolonie, chlebová vůně
◦ KA, Sabouraudův agar - 48 hodin
• biochemie
◦ využití cukrů a nitrátů, kvasí cukry (glu, mal, sach, lak)
• antigeny - komplex Ag v BS → sérotypizace, není moc osvědčená
• patogenita - oportunní patogen (komenzál), u většiny jedinců v malém počtu bez
příznaků (GIT, pochva)
◦ faktory patogenity
▪ adherence - manaprotein (adhezin, ochrana x fagocytosou)
▪ germinace, tvorba hyf - snažší invaze (klíčící hyfy snadněji pronikají, uvolňují
se i po ingesci fagocytem)
▪ rychlé klíčení ve tkáních
▪ schopnost rychle měnit povrchové struktury
▪ proteináza - lysa keratinu, invaze do podkoží
◦ uplatnění se jako patogen
▪ u novorozenců, nedonošenců - není vyvinutá normální mikroflóra
▪ hormonální změny - těhotenství, diabetes mellitus, endokrinní poruchy
▪ déletrvající podávání ATB (širokospektrých)
▪ oslabení imunity
▪ místní poruchy bariér
•
•
•
onemocnění - kandidózy, většinou endogenního původu
◦ u zdravých jedinců
▪ na kůži v místech vlhké zapářky
▪ vaginální kandidóza
▪ soor - moučnivka, bílé povlaky na sliznicích úst a jazyka
◦ u imunokompromitovaných jedinců
▪ kandidová oesophagitis, kvasná dyspepsie
▪ systémové kandidózy - vzácné, nejtěžší formy
• krevní cestou → plíce, bronchy, GIT, ledviny → sepse
▪ chronická mukokutánní kandidóza - u T buněčného deficitu, ↑ postižení kůže,
sliznic, invaze hlouběji do tkáně
▪
terapie - lokální léčba - imidazoly, systémové kandidózy - triazolové deriváty
diagnostika – přímá - kultivace, mikroskopie
◦ odlišení - auxogramy, krátká pestrá řada
◦ citlivost k ATB - chromogenní půda, difusní diskový test
Cryptococcus neoformans
•
•
•
•
•
•
•
kvasinka, množí se pučením, netvoří pseudohyfy
hlenové pouzdro - ochrana proti fagocytose, ukrývá povrchové Ag před imunitou
kultivace - růstově nenáročná, Sabouraudův agar
epidemiologie - kosmopolitní půdní saprofyt, rezervoár často trus ptáků (holubi) →
inhalace neopouzdřené houby
patogenita - primární i sekundární mykózy (hl. u pacientů s AIDS)
◦ kryptokokózy - špatná prognóza, recidiva u 50%
◦ inhalace → plíce → rozsev krví → CNS → akutní těžká meningoencefalitis
diagnostika - mikroskopie (ze sputa, moč, krev, likvor) → nativní preprát nebo
v nátěru s tuší jsou vidět pouzdra
◦ v likvoru nalézáme kapsulární Ag.
terapie - před zavedením Amfotericinu B vždy smrtelný průběh
97. Aspergilové infekce. Původci systémových mykóz
Aspergilové infekce
•
•
•
•
•
Eumycetes – pravé houby
pravé hyfy - dělené, septované mycelium
◦ mycelium vegetativní (bazální) - vrůstá do půdy a čerpá živiny
◦ mycelium vzdušné (reprodukce) - konce jeho vláken rozšířeny v konidiofory - řetízky
konidií
několik set druhů, kolem 20ti patogenních pro člověka
kultivace - rychle rostoucí, chmýřovité kolonie, mohou difundovat daleko do agaru
◦ pestrá škála pigmentů (žluté, žlutozelené, modrozelené, černošedé...)
▪ pigmentace výrazná na Czapek-Doxově agaru
patogenita - oportunně patogenní, těžší formy onemocnění u imunosuprimovaných
◦ systémové infekce - endokraditidy, aspergilózy, abscesy
◦ povrchové infekce
◦ produkce mykotoxinů - poškození ledvin, jater, karcinogenní
•
•
•
•
▪ aflatoxiny, ochratoxiny...
▪ občas zdrojem hromadných otrav
onemocnění - aspergilóza
◦ inhalační infekce konidiemi → vyklíčí hyfy → mycelium…
◦ alergické reakce (asthma) – IgE zprostředkované
◦ primárně postižení DC → akutní pneumonie, sinusitidy, otitidy, pleuritidy, postižení
orbity, sklon prorůstat do cév → postižení CNS
◦ aspergilomy v plicních kavernách po tuberkulóze
◦ častí původci nosokomiálních nákaz
terapie - obtížná, rezistence na téměř všechny dostupná antimykotika, vorikonazol
diagnostika
◦ přímá - mikroskopie, kultivace (sputum, bronchiální laváž, biopsie)
◦ nepřímá - imunofluorescence, ELISA
zástupci - A. fumigatus, A. flavus, A. niger, blízký příbuzný - Penicilinum
Původci systémových mykóz
•
•
•
•
•
•
•
mykóza - pravé infekční onemocnění vyvolané zpravidla mikromycetami
◦ povrchové mykózy - postižení kůže, adnex a viditelné sliznice
◦ hluboké, orgánové a systémové
mikromyces
◦ houby mikroskopických rozměrů, typické eukaryotní organismy
◦ v membráně steroly (výchozí látkou ergosterol - ne cholesterol)
◦ buněčná stěna ze složitých cukrů - z chitinu
◦ schopnost střídat pohlavní a nepohlavní rozmnožování
▪ vegetativní - konidie
▪ sexuální - spory
patogenita
◦ adheze na kůži, sliznice - nezbytné pro kolonizaci
◦ penetrace do tkání - změnou formy u dimorfních hub (z vláknité do kvasinkové změna metabolismu houby)
◦ schopnost množení ve tkáni hostitele
◦ překonání imunity hostitele (např. cytotoxiny proti imunokompetentním b.)
◦ poškození tkání - ne účinkem toxinů (mykotoxikóza), ale invazí s poškozením buněk,
zánětem, mechanickým útlakem (obstrukce)
imunita - základním mechanismem je fagocytóza, při jejím výpadku → disseminace
◦ buněčná - T-b., při nedostatku (imunosuprese, AIDS) → sekundární mykosy
◦ látková - význam spíše diagnostický
nejdůležitější systémové mykózy - aspergilóza, podkožní a nosní fykomykóza,
mukormykóza, chromomykóza, kladosporióza, adiasporomykóza. mycetomy,
rhinosporodióza, klasická a africká histoplazmóza, kokcidioidomykóza, blastomykóza,
parakokcidioidomykóza, sporotrichóza, kryptokokkóza, kandidóza, geotrichóza aj.
terapie
◦ nejúčinnější antikymotika - nystatin, Amphotericin B, pimaricin, imidazolové deriváty clotrimazol (Canesten), miconazol...
◦ chemoterapeutika - jodid draselný
Candida- viz otázka 96
•
•
Cryptococcus neoformans -viz otázka 96
Aspergillus- viz otázka 97
Mucorales
• ykomycety (pravé plísně) - vlákité houby, mycelium bez sept, spory v kulovitém sporangiu
(endospory)
• oportunní patogen - mykormykózy, zygomykózy
• epidemiologie - všude, infekce vdechnutím, alimentární, kožní poranění
• patogenita
• systémové infekce sekundární (imunosuprimové)
• vdechnutí spor → plicní forma (častá komplikace leukémií, lymfomu...)
• rhinocerebrální forma (při DM, transplantaci orgánů), velmi invazivní
• mycelium invaduje do cév → trombózy → nekrozy → smrt
• systémová mukormykósa rychle prograduje a je téměř vždy smrtelná
• terapie - amfotericin B
• diagnostika - mikroskopie ze sekčního materiálu
původci primárních systémových mykóz, dimorfní houby
- striktně patogenní
- Saprofytické stádium – v přírodě, při teplotě cca 20 0C, plísňová forma
- Parazitická forma - ve tkáních hostitele (37 0C), kvasinkovité pučící buňky
Histoplasma capsulatum - v povodí Mississippi
Blastomyces dermatidis – v povodí Mississippi – nejvzácnější, nejvážnější
Coccidoides immitis – JZ USA
-
infekce inhalací, ne z člověka na člověka, ale z trusu ptáků, z půdy, vegetace
antigeny - coccidioidin and histoplasmin – možno testovat jako tuberkulinový test
3 formy
většinou asymptomatická
plicní forma simulující TBC (granulomy, kalcifikace, kaverny)
diseminovaná – vzácná, léze orgánů, kostí, meningitidy – u imunokompromit
8.Chorobné stavy vyvolané houbami (mykózy, mykotoxiózy,
mykoalergózy, mycetismy) – definice, příklady
-
CHOROBNÉ STAVY VYVOLANÉ HOUBAMI
4 skupiny:
o mykózy
 pravá infekční onemocnění, vyvolány mikromycetami
o mykotoxikózy
 stavy vyvolané mtb. produkty hub
 houbové intoxikace
• jednorázové poškození zdraví toxic. látkami v houbách, makromycety
• Např: Otrava muchomůrkou hlízovou)
 vlastní mykotoxikózy
• toxickými metabolity uvolňovanými do prostředí, mikromycety;
chronické, opakující se otravy nižšími dávkami; možné i akutní až
smrtelné otravy nebo stavy s chronic. následky, které nejsou
bezprostředním projevem intoxikace
• Např. Intoxikace Aflatoxinem Aspergilu
o Karcinogenní  Hepatocel. karcinom
o mykoalergózy
 stavy přecitlivělosti na některé mtb. produkty, hmotné částice houbovitého
původu - různé typy spor (konidie, aerospory); neliší se od jiných
přecitlivělostí
 Mykid
• Alergická vyrážka způsobená mykózou, jež je lokalizovaná na jiném
místě
• Mizí po zhojení infekčního ložiska
o mycetismy
 vyvolány mycetickými elementy
 tkáňové podráždění pouze svou mech. přítomností, aniž měly možnost se
aktivně pomnožovat;
 Např. adiaspiromykóza
-
MYKOTICKÁ BB.
základním sterolem membrány  ergosterol
Rozdíl od bakteriální bb.
o Eukaryotická bb.!
 v bb. jádro s membránou, dělení mitoticky
o není přítomen petidoglykan, místo něj chitin
o nepřítomnost kys. Lipoteichové, lipopolysacharidu
 Na místo nich – peptidomanany
-
MYKÓZY
počet případů roste - nepřímé a přímé příčiny:
nepřímé –
o lékaři myslí častěji na možnost mykotické etiologie + zlepšování a prohlubování
mykotické dg. → zvyšuje záchytnost mykóz
přímé
o zvýšení cestovních možností („zmenšení světa“)
 přenos endemických mykóz na velké vzdálenosti - záleží na tom, aby v nové
lokalitě byly podobné ekologické podmínky; takto přenesen např. původce
kokcidioidomykózy (Coccidioides immitis) z Arizony do Itálie
o iatrogenní faktory
 používání širokospektrých ATB, kortikoidů a cytostatik; imunosuprese po
transplantaci, operace na otevřeném srdci, hemodialýza, i. v. alimentace; ženy
s hormonální antikoncepcí, kandidové nákazy u diabetiků; AIDS - smrtící
komplikace
o ekologické příčiny
 změněné prostředí lidskými vlivy, rychle se rozvíjející technický pokrok →
těžká narušení prostředí → poškození lidského zdraví; př. aspergilóza (plicní
formy) - ovlivňujícím faktorem v městském prostředí je trvalá
mikrotraumatizace dolních DC (prachové částečky, poleptání oxidem
siřičitým, oxidy dusíku aj.), na venkově jiné faktory - technologie
zemědělské výroby, spory v ovzduší
-
-
původci mykóz:
Ascomycetes
o imperfektní houby a houby vřeckaté; kosmopolitní; (výjimečně stopkovýtrusné)
Mikromycety - endemité urč. oblastí - zavlečení (člověkem)
-
-
-
-
-
-
-
o pokud příznivé podmínky → součást místní mykoflóry → po nějaké době
onemocnění
Saprofytické druhy
o hlavně sem patří i celá řada druhů označovaných jako oportunní houby
o normálně saprofytické, ale za některých podmínek → parazité; zvrat závisí na stavu
napadeného, na vlastnostech vyvolávajícího kmene a podmínkách prostředí)
nové, dosud neznámé a nepopsané druhy - poslední skupina původců mykóz
BĚŽNĚ ROZDĚLUJEME HOUBY NA
makromycety
o větší plodnice (hřib, bedla)
mikromycety:
o vláknité houby
o kvasinky
některé druhy hub v obou uvedených typech morfologických i kultivačních v závislosti na
podmínkách prostředí = houby dimorfní (bifázické) - podstatným faktorem je teplota
MORFOLOGIE MIKROMYCET
Blastokonidie
o Oválná/kulatá bb. charakteristická pro kvasinky
Hyfa
o Vlákno, může být větvené
o Obsahující přepážky, bez přepážek
Mycelium
o Soubor hyf
o A) vegetativní  ukotvuje houbu v substrátu
o B) generativní „vzdušné“  nese rozmnožovací struktury houby
Spory
o Pohlavní rozmnožovací element
o Askospory
 Váčky obsahující vždy sudý počet pohlavních bb.
o Oospory
 Vznik spojením bb. samčí s buňkou samičí
o Zygospory
Konidie
o Nepohlavní reprodukční tělíska
o Jejich morfologie je typická pro jednotlivé druhy  významný diagnostický znak
o Arthrokonidie
 Vznik. Fragmentací koncových částí vláken
o Blastokonidie
o Chlamydokonidie
 Silnostěnné útvary
o Mikrokonidie
o Makrokonidie
EPIDEMIOLOGICKO-EKOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA MYKOZ
- dělí mykózy do 6 tříd (vychází ze stupně adaptace mykoorganismu na parazitickou existenci
v lidském organismu):
- I. TŘÍDA (Aspergiloza, mukormykoza)
o přirozená forma původce je saprofytická, i v organismu hl. jako saprofyt, adaptabilita
na parazitický způsob života je oboustranně nízká;
o v příhodných konstelacích (vlastnosti kmene, stav makroorganismu, podmínky
prostředí) může vyvolat i těžká onemocnění; nákazu jen saprofytická stádia; přenos z
nemocného na vnímavého (N→V) jedince není možný;
o saprofytická existence v makroorganismu → jeho přítomnost neznamená funkci jako
eitologic. agens; př. aspergilóza, mukormykóza
o SUMA SUMARUM
 Nákaza ze Saprofytických zdrojů
 Nízká adaptibilita na parazitický způsob života  nutné výrazné oslabení
imunity
-
II. TŘÍDA (Histoplazmoza, Kokcidiomykoza, Severoamerická blastomykoza)
o přirozená forma saprofytická
o pokud v organismu - vždy parazitická existence + průnik do tkání/bb. = skutečné
onemocnění; nákaza ze saprofyt. zdrojů,
o přenos N→V není možný (jen arteficielně);
o průkaz v organismu vždy průkazem jeho etiologické úlohy; histoplasmóza,
kokcidioidomykóza, severoamerická blastomykóza, parakokcidioidomykóza
o SUMA SUMARUM
 Nákaza ze Saprofytických zdrojů (ne z člověka na člověka)
 ALE! Průkaz v makro organismu ukazuje na majoritní eti. Úrovně v daném
organismu
-
III. TŘÍDA ( sporotrichóza, geofilní dermatofytóza )
o původci saprofyti, v organismu vždy paraziti
o přenos ze saprofyt. zdroje, ale vzácně už i přenos N→V
o nález mykoorganismu v tkáních = průkaz onemocnění;
o sporotrichóza, geofilní dermatofytóza
-
IV. TŘÍDA: ( dermatofytózy vyvolané zoofilními dermatofyty )
o původce specif. adaptován na urč. živočišný druh → přímý/nepřímý přenos na
člověka;
o prudká zánětlivá reakce → dobře léčitelná; šíření většinou ze zvířete na zvíře přísluš.
druhu,
o v menší míře na člověka; př. dermatofytózy vyvolané zoofilními dermatofyty
-
V. TŘÍDA: ( dermatofytózy vyvolané antropofilními dermatofyty )
o vysoká adaptace na parazitickou existenci v organismu člověka;
o přenos na zvíře se spíše nedaří;
o člověk též vysoce adaptován na přítomnost → nezabrání vzniku infekce, ale reakce
mírné;
o chronický obraz, nevelká zánětlivá reakce, obtížná léčitelnost; šíření výhradně z
člověka na člověka; př. dermatofytózy vyvolané antropofilními dermatofyty
-
VI. TŘÍDA: ( Candidoza )
o oboustranně vysoká adaptace - úzký,
o oboustranně prospěšný komensalizmus → nález v makroorganismu neznamená
průkaz původce onemocnění;
o za urč. podmínek vzestup virulence nebo pokles odolnosti makroorganismu → těžká
až život ohrožující mykóza
o zdroj často endogenní, nákaza i exogenním kmenem (získal virulenci pasáží na
vhodném terénu); mykóza pak vzniká jako sekundární komplikace jiného vážného
onemocnění, nebo i primárně, jde-li o kmen
o vysoké virulence → v poslední době často: přenos z jedné osoby na druhou, přičemž
zdrojová osoba může být zdravá nebo jen s mírným projevem nemoci;
o Např. mykózy vyvolané kvasinkovými mykoorganismy
o SUMA SUMARUM
o Vzájemná adaptace na velmi vsoké úrovni
o Průkaz mikromycet neznamená průkaz půvdce onemocnění
 Většinou se rozvijí jako sekundární komplikace
PATOGENEZE:
- invaze do hostitele, přežití, virulence
- adherence
o sliznice, str. corneum kůže = předpoklad pro kolonizaci
- penetrace
o dosažení cíl. orgánů, většinou netvoří zvláštní produkty sloužící penetraci;
o některé houby přecházejí z vláknité formy do kvasinkové X invaze C. albicans
o tvorba vláknitých forem
- množení ve tkáni
o musí snášet teplotu a fyz.-chem. podmínky prostředí, utilizace dostupných živin,
překonávat obranu hostitel (cytotoxiny proti imunokompetent. bb.)
- poškození tkání
o nevylučují toxiny škodlivé pro hostitele, poškození zřejmě přímo invazí a zánětlivou
reakcí; fungi mohou tvořit velké masy bb. → obstrukce (poškození ledvin, bronchů)
o jiné prorůstají cévami → tromby, nekrózy (Např. Mukormykoza )
-
IMUNITA U MYKÓZ:
o základní obranný mech. je fagocytóza (plicní MF - likvidace inhalovaných bb.)
o specif. humorální i buněčná odpověď
 protilátky významné pro lab. dg.,
 pro imunitu důležitá spíše buněčná odpověď (T-lymfocyty)
o při poruše buněčné odpovědi → sekundární mykózy (chronická mukokutánní
kandidóza - nereagují testem pozdní přecitlivělosti na Ag kandidy, u norm. populace
pozitivní v 80%)
o u AIDS typický komplikace - kandidy, kryptokoky
99. Klasifikace mykóz dle lokalizace a příklady (povrchové, kožní,
podkožní, systémové)
POVRCHOVÉ MYKÓZY
o Čistě kosmetická záležitost bez zánětlivé reakce
- Ptyriasis versicolor
o postižení kůže → depigmentované skvrny; Malassezia furfur
o Nesvědí  čistě kosmetická záležitost
o Léčba: Solutio Castelani
- Tinea nigra
o makulární, pigmentované léze; Cladosporium werneckii
- Piedra
o tmavé/světlé noduly ve vlasech/ochlup. místech; Piedraia hortae
-
-
-
KOŽNÍ MYKOZY
o houby, které se množí v keratinových vrstvách kůže a jejích adnex, nepronikají
hlouběji
o Při postižení hlubších vrstev kůže  mírná zánětlivá reakce = svědění, zarudnutí
o Mykid
 Alergická vyrážka způsobená mykózou, jež je lokalizovaná na jiném místě
 Mizí po zhojení infekčního ložiska
DERMATOFYTA
3 rody: Trichophyton, Microsporum, Epidermophyton
skupina keratinofilních hub
morfo
o optovaná, větvená vlákna s mikro- a makro- konidiemi
patogenita
o relativně nízká
o obvykle se uchytí v místech poškození kůže a velmi pomalu prorůstají do okolí
o počátek: vniknutí mikromycet do stratum corneum
o Hlavní nástroj patogenity  keratinolytické proteasy
o Vzniklé kožní léze  následek zánětlivé odpovědi makrocytů
Léčba kožních mykoz = TERBINAFIN (lamisil)
v keratinové vrstvě - hyfy a tzv. arthrospory (hranaté bb.) - vznikají fragmentací hyf
Sabouraudův agar: kolonie s bohatým bazálním a vzdušným myceliem, liší se povrchem a
zbarvením, dg. význam morfologie konidií
rodově a druhově specif. antigeny:
Trichofytin - smíšený extrakt, obsahuje galaktomannan a peptid; v kožním testu vyvolává
reakci přecitlivělosti pozdního typu → alergen pro ověření specif. buněč. imunity
kosmopolitní
parazité člověka/zvířat, některé tak adaptovány na parazitismus, že nejsou v půdě
přenos přímým kontaktem, společnými předměty
podle lokalizace: dermatomykózy, trichomykózy, onychomykózy
vyvolané dermatofyty → dermatofytózy (tinea - t. capitis, t. barbae, t. corporis, t. pedis =
noha atletů - interdigitální mykóza nohou, t. unguium)
-
rod Trichophyton
o kolonie různě pigmentované, povrch zrnitý/práškovitý/vatovitý, reprodukční spóry mikrokonidie; původci infekcí
o T. mentagrophytes (interdigitální, kůže, vousy), T. tonsurans (tinea capitis), T.
rubrum (všechny struktury kůže), T. verrucosum (ze zvířat)
-
rod Microsporum
o septované makrokonidie vřetenovitého tvaru; kůže a vlasy
o M. audouini, M. canis, M. gypseum
-
rod Epidermophyton
o jediný druh E. floccosum → kůže, nehty, kyjovité makrokonidie, kolonie zelenožluté
až hnědé
-
JINÉ KOŽNÍ MYKÓZY:
Candidové mykózy
-
-
o viz systémové
dg. seškraby - kůže, nehty, kožní šupiny, vlasy; kultivace: Sabouraud + ATB, 20°C, 1-3
týdny
SUBKUTÁNNÍ MYKÓZY
houbami, které žijí saprofyticky v půdě (rozkládající se rostliny a dřevo), málo invazivní onemocnění jen pokud zaneseny do tkáně
infekce podkoží, šíří se pomalu
Hluboká zánětlivá ložiska, píštěle nichž vytéká hniz obsahující drůzy
Obtížná léčba  NUTNÝ CHIRIGICKÝ ZÁKROK !
sporotrichóza - Sporotrix schenckii
o dimorfní, Sabouraud: 3-5 dní - kolonie smetanové až černé barvy
o Výskty: Ne střední Evropa, spíše USA
o infekce člověka drobným poraněním; chronický granulomatosní zánět, infekce
podél lymf. cév do uzlin, abscesy, ulcerace; profesionální povaha (zahradníci,
zemědělci)
o Léčba: Jodid draselný, Amphotericin B
Chromoblastomykoza - chromomykóza
o chronická granulomatosní infekce, pomalá progrese, bradavičnatá ložiska na kůži;
původce Cladosporium carrionii;
o Výskyt:v tropech
o nákaza při poranění - vniknutí hub do tkáně (chodidla)
-
MYCETOMY
infekce vyvolané houbami (fungální mycetom = maduromykóza) nebo aktinomycetami
původce: Madurella, Allescheria boydii
tropy, postihuje hlavně „bosonohé“ osoby (kromě chodidel - ruce, záda)
houby poraněním do podkoží → lokální zduřelé léze až chronic. abscesy s píštělemi; v hnisu
tuhá granula z mycelia houby
-
SYSTÉMOVÉ MYKÓZY
A) Oportunní patogeny
o rod Candida – viz. 96
o rod Asperigillus - viz ot. č. 97
o Mukormykoza
B) Primární patogeny
o Cryptococcus neoformans - viz ot. č. 51
o Histoplasma capsulatum
-
OPORTUNNÍ PATOGENY
- MUKORMYKÓZA (Mucor, Rhizopus, Absidia):
o infekce nejč. vdechnutím spor
o sys. infekce sekundárně u již nemocných osob
 Rizikové skupiny: DM, Leukémie, Lymfom - v imunosupresi jsou Mucorales
velmi invazivní
o Patogeneze
 Prorůstání mycelia do lumen cév  infarkt
 Velmi rychlý průběh, 100% smrtnost
o nejobvyklejší forma rhinocerebrální - postižení nosu, paranasálních dutin, očnice a
mozku; rizikovým faktorem
PRIMÁRNÍ PATOGENY
-
CRYPTOCOCCUS NEOFORMANS
o Kosmopolitní výskyt
o Nakažení: inhalací ptačího trusu
o Faktor patogenity: pouzdro – brání fagocytoze
o Onemocnění
 1. faze
• Postižení Plic – Pneumonie,
• CAVE! Totostádium často proběhne symptomaticky
 2. fáze
• Hematogenní rozsev  Akutní těžká meningoencefalitis
-
HISTOPLASMA CAPSULATUM
o Endemické mykozy: S. Amerika, Afrika => tropické pralesy
o histoplasmóza
 Nastupuje jako lehké chřipkové onemocnění
  onemocnění plic podobně TBC, ale více primárních komplexů(diseminace
do RES)
-
BLASTOMYCES DERMATITIDIS
o severoamerická blastomykóza
o Primárně postihuje plíce  následuje diseminace do kůže
o Diagnostika: Kožní test: Blastomycin
-
Paracoccidioides brasiliensis
o → parakokcidioidomykóza (jihoamerická blastomykóza) - GIT
-
Coccidioides immitis
o → kokcidioidomykóza - plíce (obraz bronchopneumonie), v 1% diseminace
100. Léčba mykóz
- DĚLENÍ ANTIMYKOTIK
- polyenová amk
- antimetabolity
- azolová amk - deriváty imidazolu
- deriváty triazolu
- lokální azolová amk
- ostatní amk
- zdroje
- vysvětlivky
- malé mikrobiologické ántré - Fungi
♦ MYKOTICKÉ INFEKCE
- systémové - syst.onemocnění or napadení vnitřního orgánu
- při oslabení organismu, terapii atb, cytostatiky, imunosupresivy, AIDS
- histoplazma, aspergilus, kryptokoccus, blastomyces, mucormyces, candida
- lokální - postižení kůže a sliznice
- dermatofytózy, sporotrichózy, chromomykózy, rhinosporidiózy, trichomoniázy
♦ DĚLENÍ ANTIMYKOTIK
polyenová antimykotikasystémová
(tvoří hydrofilní póry v
lokální
membr.,
fungicidní)
Antimetabolity
azolová antimykotika systémová
(inhibují syntézu
ergosterolu
→ porušení b.stěny,
fungist.)
lokální
ostatní antimykotika systémová
Lokální
amfotericin B
nystacin
pimaricin - natamycin
flucytosin
ketokonazol
Mikonazol
Flukonazol
Itrakonazol
Ekonazol
Tiokonazol
Klotrimazol
Terkonazol
Fentikonazol
Oxikonazol
Griseofulvin
Terbinafin
Ciklopiroxolamin
♦ A) POLYENOVÝ ANTIMYKOTIKA
- MÚ - vytvářejí hydrofilní póry v buněčné membráně (vazbou na ergosterol) → FUNGICIDNÍ
1) AMFOTERICIN B
- spektrum účinku - nejširší spektrum účinku, nejnižší výskyt rezistence
- aspergilus, mukormykóza, Candida, cryptococcus
- Blastomyces dermatitis, Coccidiodes immitis, Paracoccidiodes brasiliensis, Histoplasma
capsulatum, Sporothrix spp.,
Leishmania, Plasmodium falciparum
- ne dermatofyty
- I – „Zlatý standart“ pro systémové mykózy, lokálně - kandidózy
- profylakticky po protinádorové léčbě, po transplantaci orgánů (jater, srdce, kostní dřeně)
- MÚ - vazba na ergosterol → rozpuštění stěny (fugicidní)
- méně antifugálně specifický (cholesterol ⇒ toxicita)
- indukce tvorby PGE2, IL-1 a TNF
- lze zkřížená rezistence s natamicinem, fungicidinem
- NÚ - vysoká toxicita!!!, použití prakticky vždy provázeno NÚ → pokud možno, tak užít
imidazolová amk (viz dále)
- akutní projevy - způsobené PGE2, TNF, a IL-1jejichž tvorbu indikuje
- horečka, třesavka, rigor, nausea, zvracení, bolesti hlavy, svalstva, kloubů,
průjem, alergické rce,
tromboflebitida v místě aplikace
- chronické projevy – nefrotoxicita ! s následnou elektrolyt.dysbalancí - tubulární nekrózy
(reversibilita dle celkové
dávky) - přímý vasokonstrikční účinek na kapiláry glomerulu
- existují formy amf.B na tukovém nosiči - méně nefrotoxické (Ambizon -
lipozomální preparát
Amf.B, nižší
NÚ, u nás zatím ne)
- normocytární normochromní anemie (↓ erytropoetinu), neurotoxicita
- snížení toxicity - akutní projevy - premedikace (NSAF, kortikoidy)
- doba aplikace (ne < 45 min, optim. 2 hod)
- pomalé zvyšování dávek (opuštěno)
- chronické projevy - monitoring (laboratoř + ekg + hydratace)
- suplementace Na+, K+
- pentoxifyllin - na akutní i chronické projevy
- (↓ cytokinů + renální vasodilatace PGI2) - zatím
v experimentu
- FK - aplikace - p.o. - nevstřebává se, sanace GIT
- i.v. - systémové infekce
- lze i podání do těl.dutin, endobronchiálně
- distribuce - vazba na bílkovinu 90-95% (+ erytrocyty + cholesterol)
- relativně špatný průnik do tkání a tekutin (lépe infikované)
- špatný průnik do špatně prokrvených oblastí; hodně v játrech, slezině; velmi málo
v bronch.sekretu,
moči, CSF
- velký distribuční objem (4 l/kg) díky vysoké vazbě na membr. struktury
(cholesterol)
- eliminace - nemetabolizuje
- sérový poločas 18-24 hodin, poločas eliminace 15 dní
- vylučován nezměněn žlučí, močí vylučován málo
- interakce - antimykotický sinergismus s flucitosinem - lze snížení dávky amf.B v léčbě
aspergilózy, těžkých kandidóz,
kryptokokóz
- trojkombinace s rifampicinem a tetracyklinem - aspergilóza
- kombinace s azolovými amk se nedoporučuje
- cyklosporin A, nefrotox.cytostatika, aminoglykosidová atb - potencována nefrotoxicita
- dávkování - zpočátku 0,1 mg/kg po dobu 6 hod i.v.infuzí
- postupně zvyšovat denní dávku na 0,5-0,7 mg/kg/den
- u těžkých případů až 1 mg/kb/den or 1,5 g/kg/obden
- léčba 6-8 tý
2) Nystacin
- výhradně lokální použití
- nevstřebává se při p.o. podání, působí ve střevě, nevstřebává se při lokální aplikaci na kůži or
sliznici
- aerosol při onemocnění sliznice dých.cest
3) Natamycin
- výhradně lokální použití
- Indikace: Candida Albicans
♦ B) ANTIMETABOLITY
Flucytosin
- I - systémové infekce - kandidy, kryptokokus
- MÚ - antimetabolit - analog cytosinu - přeměna na 5-fluorouracil (5-FU), inkorporace do RNA a
inhibuje syntézu
nukl.kyselin
- v menší míře přímá inhibice synt DNA as antagonista cytosinu
- FUNGISATITCKÝ - v nižších dávkách inhibuje adhezi kandid na sliznici
- NÚ - GIT, poruchy jater (přechodné ↑ testů), leukopenie
- interakce - synergie s amf.B, azolovými deriváty → potenciace účinku (fungistatický a
fungicidní)
♦ C) AZOLOVÁ ANTIMYKOTIKA
- antimikrob.spektrum
- Candida spp., Blastomyces spp., Coccidiodes immitis, Paracoccidiodes brasiliensis,
Histoplasma capsulatum,
Phialophora spp., Plazmodium falcipari, Trypanozoma cruzi, některé g+ bkt a enterokoky
- I - hl.kandidové infekce
- ne aspergilóza krom itrokonazolu, nejsou účinná při mukormykóze
- postupně roste rezistence
- MÚ - inhibice syntézy ergosterolu - blok konverze lanosterol - ergosterol (ovlivňuje fci cyt. P450) → vliv na permeabilitu
- malá antifungální specificita nežádoucí účinky u lidí
buň.stěny mikroorg.
- mikonazol - blokáda tromboxansyntetázy
- ketokonazol - reverzibilní suprese steriodní syntézy
- itrakonazol - ovlivnění imunitních fcí
- NÚ - mikonazol, ketokonazol - ano; flukonazol, itrokonazol snášen dobře
- Int - početná, metabolizace cytP450 3A v játrech
- KI - přecitlivělost na azolová atm
- dělení
1) deriváty imidazolu - ketokonazol, klotrimazol, mikonazol, ekonazol
2) deriváty triazolu - flukonazol, itrakonazol
⇒ 1) DERIVÁTY IMIDAZOLU
- lokálně - krémy, vag.krémy, lotion - léčba týdny-měsíce
- p.o - ketokonazol - krátkodobě
- NÚ - neresorbují se, max.lokální alergická rce
- dlouhodobě p.o. - těžké poškození jater
a) KETOCONAZOL
- širokospektré syntetické lipofilní imidazolové amk
- I - systémové mykózy
- slizniční kandidové infekce
- profylaxe u pac. před transplantací
- infekce kůže, vlasů, nehtů způsobená dermatofyty or kvasinkami (dermatophysis,
onychomykosis, kandidová
perionyxitis, pityriasis versicolor/capitis, folliculitis vyvolaná Pityrosporum spp., chronická
mukokutánní kandidóza)
- kvasinkové infekce GIT
- MÚ - inhibice syntézy ergosterolu - blok konverze lanosterol - ergosterol (ovlivňuje fci cyt. P450)
- malá antifungální specificita nežádoucí účinky u lidí
- působí jako reverzibilní inhibitor syntézy steroidních hormonů v nadledvinách
- FUNGISTATICKÝ
- NÚ - 10%  jaterních enzymů
- vzácně nekrosy hepatocytů jaterní selhání
- při vysokém dávkování jaterní steatosa
- blokáda produkce steroidů -  androgenů a hydrokortisonu
- vzácně nadledvinkové krize
- nebezpečí lékových interakcí obdobných itrakonazolu
- ?časté ale nezávažné NÚ - zvracení, bolesti břicha, alergie?
- FK - as mikonazol
- aplikace - pouze pro p.o. terapii
- dobré vstřebávání z GIT (kyselé pH)
- distribuce - výrazná akumulace v kůži - přetrvává až 5 dní po přerušení léčby
- vazba na bílkoviny séra 98%
- dobrý průnik do tkání a tekutin ( mimo CSF)
- eliminace - biolog.poločas eliminace - 8 hodin
- metabolizován játry, vylučování metabolitů stolicí
- obvyklá dávka - 200 mg/den p.o.
b) Mikonazol
⇒ 2) DERIVÁZY TRIAZOLU
- I - lokální mykózy nereagující na léčbu
- široké antimykotické spektrum
- MÚ - inhibice syntézy ergosterolu a tím tvorby buněčné stěny mikromycetů
- účinky už při nízkých dávkách
- NÚ - poruchy GIT
- FK - aplikace - p.o. - systémová terapie
- dobře se vstřebává - velmi dobré FK vlastnosti, podávat 1x denně
- dobře se snáší
a) FLUKONAZOL
- spektrum účinku - Candida spp.(nejcitlivější), Cryptoccocus spp., dermatofyty (Microsporumj
spp., Trichophyton spp.),
Blastomyces dermatitis, Coccidiodes immitis, Histoplazma capsulatum …
- primárně rezistentní - Candida Krusei, získaná rezistence Candida glabrata
- převážně neúčinný na - aspergilózy, zcela neúčinný na zygomykózy
- I –Terapie systém. Mykoz  nahrazuje amphotericin B
- kandidózy (systémové (orgánové), kandidemie, slizniční orofayngeální, chronická orální
atrofická, jícnová,
mukokutánní, kandidóza genitálu)
- kryptokokózy (nitrolební, plicní, kožní)
- dermatomykózy (tinea pedis/corporis/cruris/unguinum (onychomykóza)/versicolor)
- systémové endemické mykózy (para/kokcidiomykózy, sporotrychózy, histoplazmózy)
- primární i sekundární profylaxe u rizikových pac
- MÚ - blok konverse lanosterol - ergosterol (P-450) FUNGISTATICKÁ
- NÚ - vysoká antifungální specificita (netoxický)
- minimum - GIT projevy (nausea, rush, bolesti hlavy, břicha)
- kožní projevy - častější u AIDS
- asymptomatické ↑ ALT, vzácně toxické poškození hepatocytů
- FK - od ostatních azol.amk se liší FK - je hydrofilní, nevyšší terapeutický index, nejméně NÚ a
lék.interakcí
- aplikace - p.o.- dobře rozpustný ve vodě
- dobré vstřebávání z GIT (hladiny podobné i.v.)
- ne vliv potravy a achlorhydrie na vstřebání
- distribuce - vazba na bílkoviny séra 11%
- velká biolog.dostupnost - 90%
- dobře prostupuje do tkání vč. CSF, placenty a mat.mléka
- vysoká koncentrace v moči a kůži, v kůži a nehtech dlouhodobý depot, hodně i ve
fagocytujících bb.
- eliminace - poločas 25-30 hodin (prodloužen při poškození ren.fcí)
- vylučován z 80% glom.filtrací ledvinami v aktivní formě (nezměněn)
- Int - rifampicin - snížení účinku flukonazolu (urychlení biotransformace)
- cyklosporin A - zvýšení jeho nefrotoxicity
- ↑ účinku sulfonylurey, warfarinu, midazolam, triazolam - nutnost snížit jejich dávku
- kombinace - synergie s flucytozinem, mikonazolem
- převážně antagonistický účinek s amfotericinem
- dávkování - u syst.mykóz počáteční dávka 2násobná, aplikace ještě 2-3 dny po vymizení nálezu
- 50-200(400) mg/den v jedné dávce dle typu, rozsahu infekce
b) Itrakonazol
- P.O.
- léčba aspergilozy
c) Vorikonazol
- U život ohrožujících stavů
- Podává se jako infuze
3) LOKÁLNÍ AZOLOVÁ ANTIMYKOTIKA
- ekonazol, klotrimazol - imidazolová
- fentikonazol, tiokonazol, oxikonazol, terkonazol
a) KLOTRIMAZOL
- I - dermatofytózy, kandidózy, pityriasis versicolor, interdigitální mykózy, paronychie, balanitidy,
vulvitidy
- účinek - fungistaticky až cidně na proliferující houby, plísně a kvasinky, nepůsobí na spory
(konidie)
- bktstatický na většinu g- bkt vč. Propiobacterium acnes
- FK - tvoří depot v rohové vrstvě epidermis, nízká perkutánní resorbce
- po resorbci měněn v játrech na neúčinné hydroxyderiváty, vylučuje se hl.stolicí, méně močí
- nanáší se ráno a večer na postižená místa v 8-12 hod intervalech, pokračovat v léčbě i po vymizení
příznaků a obtíží
♦ D) OSTATNÍ ANTIMYKOTIKA
- systémová - griseofulvin, terbinafin
- lokální - ciklopiroxolamin, tolnaftát
1) TERBINAFIN (LAMISIL)
- spektrum účinku - dermatofyty (Epidermophyton floccosum, Trichophyton spp., Microsporum
spp.)
- kvasinky (Candida spp., Pityrosporum spp., Scopulariopsis brevicaulis)
- pliísně (aspergilus spp.)
- dimorfní houby (Sporothrix schenckii, Blastomyces dermatitis, Histoplasma
capsulatum)
- paraziti (Tripanosoma cruzi)
- I - relativně široké spektrum
- tineie (tinea corporis/cruris/pedis)
- kvasinkové inf.rodu Candida
- onychomykóza /houbová infekce nehtů) z dermatofytů
- tablety na pityriasis versicolor
- MÚ - brání tvorbě ergosterolu - inhibuje skvalen-epoxidázu → ic kumulace skvalenů →
fungicidní
- na rozdíl od azolových amk neinhibuje procesy závislé na cytochromu P450 → nesnižuje c
ster.hormonů
- FUNGICIDNÍ
- NÚ - dyspepsie, alerg.exantémy, lze přechodné zvýšení jaterních testů
- FK - aplikace - p.o. - vstřebání více něž 70%, ne podstatný vliv potravy
- distribuce - vazba na plazmat.prot – 99%
- lipofilní a keratinofilní → postupná koncentrace v tuku, kůži a adnexách
- eliminace - poločas eliminace - 4-5 dní , zachování fungicidní c vůči dermatofytům ještě 3 tý
- biotransformace v játrech (porucha fce → akumulace)
- vylučován hl.močí, méně stolicí
- Int - ketokonazol - synergie při inf. Trypanosoma cruzi (Chagasova nemoc)
- potencuje účinek triazol.amk
2) Jodid draselný - KI
- činné chemoterapeutikum všech orgánových a systémových mykóz, hlavně v dýchacím traktu
- nutno vysoké dávkování - 5-7 g u dospělých, 3-5 g děti)
- u nás se moc neužívá
= zdroj - Lékařská mikrobiologie
Download

58. Virus varicelly a herpes zoster virus VARICELLA