Vypracované otázky ke zkoušce Obecné základy patologie a patofyziologie
Kristýna Vymětalová, Šárka Bohoňková, Alexandra Pitáková, 2012
Patologie:
REGRESIVNÍ ZMĚNY
Ischemie – příčiny a důsledky
PŘÍČINY
ateroskleróza – viz 3
trombóza – viz 154
embolie – viz 12
šok – viz 153
DŮSLEDKY
náhle vzniklá  nekróza – viz 83
postupně vznikající  atrofie – viz 4
Ischemie – příklady v orgánech
slezina, ledvina, myokard – koagulační nekróza
kosterní sval – atrofie (prostá)
šokové orgány – ledviny, plíce
Hypoxie a ischemie – mikroskopické projevy
uzávěr přívodné tepny ateromovým plátem, trombem, embolií nebo spasmem
následky určuje uspořádání cévního řečiště, rychlost vzniku uzávěru, celkový stav
oběhu (anémie, hypoxémie) a momentální stav tkáně a druh tkáně (ggl. buňky
mozkové kůry vs mesechymové struktury)
pokud dojde k pomalému zužování (ateromem) – atrofie z cévních příčin
náhlé uzavření vede k infarktu – světlý a červený infarkt
makroskopický obraz vyvinut až za 48 hodin, mikroskopický do hodin
obvykle jde o koagulační nekrózu, může jít i o kolikvační (CNS) a hemorhagickou
(střevo), případě gangrénu
dále viz nekróza a atrofie
Nekróza, apoptóza- patogenetické principy
APOPTÓZA
geneticky naprogramovaná , společná pro všechny buňky
aktivace enzymů degradujících DNA a bíkoviny
buněčná membrána zůstává zachovaná, ale změní se – je terčem fagocytózy – je
rychle odstraněna a tak nevyvolá zánětlivou reakci
morfologické rysy – svráštění buňky, kondenzace chromatinu, cytoplasma vypučí ve
výdutě a ty pak dají vznik apoptotickým tělískům
hormonálně závislá involuce – zánik buněk endometria, atrofie laktující mléčné žlázy,
prostaty po kastraci
nadbytečné buňky – například neutrofily a lymfocyty po zánětu (nedostatek
antiapoptotických signálů – růstových faktorů)
zničení poškozených buněk Tc lymfocyty (virem nakažené, nádorové)
může provázet i nekrózu
p53 je proapoptotický protein (antionkogen)
štěpení bílkovin kaspázami  aktivace DNAáz
štěpení DNA mezi nukleosomy(Ca-Mg dependentní endonukleázy) žebříček na elfo,
asi 200 párů bazí
na vnější stranu membrány se přesune fosfatidylserin (vazba barviv - annexin) a
adhezivní trombospondin (fagocytóza)
1. úvodní fáze – death receptor – TNF, Fas
2. intracelulární signály – vnitřní cesta nebo mitochnondriální cesta, zvýšená
mitochondriání permeabilita  uvolnění proapoptotických molekul
3. exekuční fáze – kaspáza 3 a 6
4. fagocytóza zaniklých buněk
Nekrosy
místní odúmrť tkáně
jádra se zmenšují a tmavnou (pyknóza)
 nástěnná hyperchromatóza (chromatin periferně)
 karyorexe (rozpad na fragmenty)
 karyolýza, ztráta barvitelnosti
rozpad buněk–autolýza (uvolnění dehydgogenáz, animotransferáz, kreatinfosfát
kináz dg.)
denaturace bílkovin, ztráta ribozomů  eosinofilie cytoplasmy
PROSTÁ NEKRÓZA
ztráta barvitelnosti jader, eosinofilie, projevy jen mikroskopicky
hl. tkáně s hodně ECM (kost, kůže)
KOAGULAČNÍ NEKRÓZA
makroskopicky patrné 3 dny po odúmrti – tuhnutí, do žluta
mikroskopicky – bez obrysů buněk – amorfní drť
hlavně parenchymatózní orgány bohaté na bílkoviny
akutní IM – ztráta příčného pruhování, hrudkovitá cytoplasma, ztráta barvitelnosti
jader, nekrotická vlákna mají vlnitý průběh, v intersticiu mnoho neutrofilů (po asi 12
hod.), později makrofágy
často nasedající trombóza, pericarditis petrosa nad infarktem, jizva  aneurysma
slezina – klínovitý tvar (koncové arterie bez a – a anastomóz, žlutá)
infarkt ledviny – síťovitě patrná původní struktura – jádra se nebarví, na periferii
demarkační lem s neutrofily a vně hemorhagický lem
kaseosní nekróza – homogenizace (vysrážení fibinu), ztukovatění (shlukují
se membrány)
bazofilní poprašek – mycobacterium zabraňuje denaturaci bílkovin
tbc plic – granulom – makrofágy se zvětšují  epiteloidní buňky a
Langhansovy buňky
měkký uzlík – s nekrózou, tvrdý bez ní
Zenkerova nekróza – při infekčních procesech v kosterním svalu – bakteriání
toxiny, svaly jsou jako uvařené, zčásti prokrvácené
KOLIKVAČNÍ NEKRÓZA
zkapalnění tkáně, u tkání chudých na bílkoviny
například při chorobné místní aktivaci pankreatických enzymů, při zánětu (enzymy
z neutrofilů)
hemorhagická nekróza v mozku nebo střevě (při embolizaci – hromadění
krve)
u infarktu střeva – širší submukóza, zánětlivý edém
GANGRÉNA
Gangrény
vzhled nekrózy byl modifikován druhotnými změnami
Suchá gangréna – při cévním uzávěru
mumifikace, jako pergamen, rozpad erytrocytů, přeměna hemoglobinu na
hematin (černý), na končetinách
Vlhká gangréna – hnilobné bakterie
H2S, spinavě zelená, nejčastěji v plicích, GIT, nádorech, na noze při diabetu
Plynatá sněť – Clostridie
anaerobně mění glykogen na metan, třaskání bublin ve svalu
hlavně poslední dvě hrozí smrtí na toxémii
mrtvá tkáň je pro organismus cizí  demarkace, resorpce a náhrada – nespec.
granulační tkáň  jizva (platí obecně pro nekrózy)
Atrofie
patologické zmenšení normálně vyvinutého orgánu
vs. aplasie – nevyvinutí se orgánu
atrofické orgány jsou tvrdší
způsobena inaktivitou, denervací, tlakem (benig. nádorem), vaskulárně (postupné
snižování prokrvení), zářením, amyloidem
fyziologicky senilní atrofie, involuce – lymfatická tkáň, thymus, děloha, varlata,
vaječníky, často z endokrinních vlivů - osteoporóza
PROSTÁ ATROFIE
zmenšení buněk a snížení jejich funkčnosti
hlavně u tkání s malou obměnou buněčné populace
tmavší jádro, bazofilní cytoplasma

atrofia fusca - hlavně svaly a játra, relativní hromadění lipofuscinu
v játrech v okolí centrální žíly
lipofuscin vzniká lipoxygencí lipidů – barví se PASem karmínově červeně
ve svalu po denervaci – relativně hodně jader, atrofují jen myofibrily, po renervaci se
opět zmnoží
mezi atrofickými vlákny jsou tukové buňky

atrofia gelatinosa – zmnožení GAG v tukové tkáni
hromadění lipochromu – sytě žlutá
NUMERICKÁ ATROFIE
snížení počtu buněk často ve prospěch tukové tkáně – lipomatóza – například
myokard
pokud probíhá rychle – zánětlivá atrofie
celková přestavba postiženého orgánu
například pankreas…
DYSTROFIE
Steatózy
IC a EC, malokapénková (PL) a velkokapénková (TAG)
parafinová metoda – extrakce lipidů, kryostatová metoda + OranžG
PL se prakicky nebarví Sudanovými barvivy a nedají se extrahovat studeným
acetonem
INTRACELULÁRNÍ STEATÓZA
mitochondriální insuficience – myokard, kosterní sval – metabolicky náročné
tkáně, většinou kvůli ischemii, toxické vlivy (alkohol); tygří (drozdí) srdce
lysosomální dysfunkce – zvýšená endocytóza nebo lipidózy
Zvýšená endocytóza: nedostatečnost lysosomů  pěnité makrofágy,
zrnéčkové buňky (CNS) - pozánětlivý pseudoxantom, choesterolóza žlučníku,
ateroskeróza
Lipidózy: viz genetické defetky lysosomů
nedostatek lipoproteinů – onemocnění hepatocytů a enterocytů nebo genetické,
více lipidů v plasmě, tvorba xantomů, hladovění, nedostatečná utilizace (DM)
EXTRACELULÁRNÍ STEATÓZA
hyperlipémie – při hypercholesterémii se zvyšuje transport LDL do makrofágů a
endotelu
←hyperlipoproteinémie – chybění receptoru pro LDL, mutace Apo, chybění
LCAT
←familiární hypercholesterémie – mutace receptoru pro LDL, časná
ateroskleróza, 2-3x víc cholesterolu
→ateroskleróza
Amyloidóza
amyloid= sbst. podobná škrobu
makroskopicky: orgán je tužší, opalescence, homogenní, Virchowovo barvení na
amyloid: 1. Lugolův roztok – hnědá, 2. H2SO4 - zelená
mikroskopicky růžová homogenní hmota, Kongo červeň – červená, v polarizovaném
světle apple green
amyloid. prekurzor  amyloidogenní proces  jen beta sheet  fibrilární struktura
vznik během syntézy nebo degradace
GENERALIZOVANÁ AMYLOIDÓZA
do krve, hromadění dle afinity v orgánu

AL amyloidóza – primární (nebyl znám podklad)
VL doména Ig – plasmocytom – Benze Jonesova bílkovina v séru a moči –
samotné monoklonální lehké řetězce
vždy u jednoho pacienta stejná bílkovina, u různých pacientů jiné
nejen při nádorech B řady – také při monoklonální gamapatii – zvýšené množství
plasmocytů v kostní dřeni a produkce monokl. Ig nebo volné lehké řetězce
 do sval tkáně, kardiovaskulárního systému, tuku
 AA amyloidóza – sekundární
SAA (serum amyloid A) protein – protein akutní fáze – při chronických zánětech,
vždy u všech pacientů stejný produkt
 do jater
revmaoidní artritis, chron. hnisavá osteomyelitis, chron. tuberkulózní zánět,
Grawitzův tumor a Hodgkinův lymfom
 z prealbuminu (transthyretinu)
srdce se zvětšuje, snížená schopnost stahovat se
LOKALIZOVANÁ AMYLOIDÓZA
protein zůstává v okolí buňky, která jej produkuje
 z kalcitoninu – při solidním medulárním ca štítné žlázy
 Alzheimer – APP (amyloid. prekurzorový protein) – má kritický amyloidogenní
úsek amyloid-beta-protein– častější u různých mutací, trisomii 21
APP normálně v CNS, časem se hromadí v mozku – amyloidní senilní plaky –
neurocentrické deposice a cévách - kongofilní angiopatie – zvýšené riziko
krvácení do mozku z atypických lokalit, u normotonika vždy pojmeme podezření
 spongiformní encefalopatie – prion based
 AD amyloidóza – dermální, v horním koriu, derivát keratinu
 AS amyloid – semilní, myokard a aorta
 spojená s hemodyalýzou – depozice beta 2 mikroglobulinu
Krystaly, konkrementy – přehled
KALCIFIKACE
URÁTOVÉ KRYSTALY
dna, 98% idiopatická, v chrupavce, synovii a podkoží
jehlicovité krystaly
dnavé tofy – ložiska v kůži, hl. paraartikulárně
CHOLESTEROLOVÉ KRYSTALY
kde se hroamadí lipidní látky (ateromový plát, pseudoxantom, staré hematomy)
jehlicovité útvary (brousek na kosu), vymyjí se při fixaci
po uvolnění lipidů ze zrnéčkových buněk (makrofágů - lipofágů)
OXALÁTOVÉ KRYSTALY
zelenavé, radiálně žíhané, v tubulech ledvin
KRYSTALY PARAPROTEINŮ
oxyfilní krystaly v ledvinných kanálcích
při nádoru plasmocytů a B buněk
CHOLELITHIASIS
UROLITHIASIS
Lithiasis – příčiny a následky
CHOLELITHIASIS
cholesterolový kámen – žíhaný (žlutobělavo hnědý), většinou solitární, i hodně
velké
pigmentový kámen (bilirubin)
smíšené kameny – tmavší až černé, mnohočetné, fasetované, v souvislosti se
zánětem
mucocoela – ucpání ductus cytsicus (nadprodukce hlenu při přítomnosti kamenů a
zánětu)  nádor
kameny a zánět se navzájem podporují – pH, mechanické poškození sliznice
UROLITHIASIS
calciumoxalát – malé ostnité
fosfátové – při infekcích močových cest, velké odlitkové
urátové
Patologická kalcifikace


dystrofická - patologicky změněná tkáň, při normokalcémii
pravděpodobně přes fosfolipidy
nejčastěji do nekrózy, novotvořeného vaziva po zánětu, hyalinně změněného
vaziva
metastatická - tam kde je kyselo při hyperkalcémii: žaludek, ledviny, plíce, tepny
Patologie lysosomálního systému
primární lysosom – vznikne v ER a GA, naplněn lysosomálními enzymy
sekundární lysosom – po splynutí s fagosomem (heterofagie) nebo váčkem plným
vlastního materiálu k degradaci (autofagie)
INSUFICIENCE Z PŘETÍŽENÍ ENDOSOMÁLNÍHO SYSTÉMU
hyalinní zkapénkovatění epitelií proximálních tubulů při proteinurii
zadržení bilirubinu v tubuech při cholemické nefróze
lysosomální steatóza buněk tubulů při hyperlipémii
Councilmanova tělíska – hepatocyty nebo histiocyty fagocytují apoptotické
hepatocyty
REZIDUÁNÍ TĚLÍSKA
některé nenatravitelné molekuly se hromadí – lysosomy persistují jako res. tělíska
ceroid – histiocyt, který fagocytoval materiál bohatý na lipidy, v hematomech,
melanosis coli
lipofuscin – hnědý, tmavne v průběhu stárnutí
siderosomy – obsahují železo, na ferritinu se oxiduje na Fe3+, v lysosomu se mění
na hemosiderin, v místě hematomu, při hemochromatóze, opakovaných transfuzích,
hemolytické stavy
kuprosomy – lysosomy obsahující měď, Wilsonova choroba (hepatolentikulární
degenerace) – zablokovaná sekrece mědi do žluči
Vrozené lysosomální poruchy
ENZYMOPATIE
střádání nahromaděného nerozštěpeného materiálu nebo nějakého jeho
meziproduktu
MUCOPOLYSACHARIDÓZY
geneticky kódované deficity lysosomálních enzymů
postižené buňky jsou světlé a zduřené, PAS+
hromadění v neuronech (MR, opožděný vývoj), kolagenních vláknech ( zákal
rohovky, zhrubění kůže a rysů obličeje, ztuhlost kloubů), srdce, játra, ledviny
(mucopolysacharidurie)
I – Hurleův syndrom, II – Hunterův sy, III – Sanfilippo sy, IV – Morquoi sy, V – Sly sy
LIPIDÓZY
steatózy z vrozených defektů, nejčastěji postiženy lysosomy  střádání v nich, může
nastat i sekundárně - endocytozou
mikrovakuolární nebo voštinový vzhled buňky
Tay-Sachsova choroba, gangliosidóza a Sandhoffova ch.– gangliosidNS
sfingomaelinóza (Niemann-Pick) – sfingomyelin i chlesterol a glykolipidy  NS a
viscerální
Fabryho choroba – endotel, nefropatie, kardiomyopatie
lipogranulomatóza (Farber) – ceramid vazivo, plíce
Gaucherova choroba – glukocerebrosid – RES
Krabbeho choroba – galaktocerebrosid  CNS
sulfatidóza – CNS, játra, ledviny
cholesterolóza (Wolmann) – CHE  RES, játra, ledviny
ceroidlipofuscinóza – lipopigment  NS
Pigmenty – přehled
EXOGENNÍ
tetováž – do škáry, inertní pokud není infikován, traumatická
antrakóza – v plicích, subpleurálně, intraseptálně, v uzlinách, inertní
ENDOGENNÍ
melanin, ceroid, lipofuscin, lipochrom
HEMATOGENNÍ
vznik degradací hemoglobinu
hemosiderin, hematin, bilirubin, porfirin
Pigmenty endogenní
MELANIN
viz 112
CEROID
hnědý intracelulární pigment, z nenasycených mastných kyselin
melanosis coli – pigmentace sliznice střeva, při chronické iritaci
LIPOFUSCIN
lipoxygenací lipidů, atrofia fusca
LIPOCHROM
od karotenoidů
xantóza - u diabetiků – žluté dlaně, plosky a kalva
Pigmenty hematogenní
HEMOSIDERIN
v siderofázích, tam kde došlo ke krvácení
pigment rezavé barvy, detekce Perlsovou reakcí
rezavá indurace plic – levostranné srdeční selhání
hemosideróza – není to nemoc, je to znak dlouhotrvjající hemolýzy, hromadění
v RES v játrech, slezině, uzlinách, ledvinách…
hemochromatóza – dědičné – primární (sekundární je vzácná, vzniká
u hemolytických anemií), zvýšená resorpce železa, nahromaděné železo je toxické,
vznikají radikály, stimuluje se tvorba kolagenu, depozice v různých orgánech, např.
v myokardu, játrech (Fe interakcí s DNA  hepatocel. ca) a slinivce (bronzový
diabetes)
hemofuscin je směs hemosiderinu a ceroidu
HEMATIN
železo je v pevné vazbě, nereaguje na Pearlsovu reakci
na spodině peptidického vředu (redukce kyselinou chlorovodíkovou) a v suché
gangréně
BILIRUBIN
ikterus – prehep., posthepatický, hepatický, hemolyticus simplex
hematoidin se chemicky totožný s bilirubinem
PORFYRIE
metabolická porucha, jsou známé formy dědičné i získané (otrava olovem)
porucha některého z enzymů podíejících se na syntéze hemu – nedostatek hemu a
hromadění produktu před blokem
červená fluorescence v UV světle
chronická intermitentní hepatální porfyrie – fotosensibilace kůže – dermatitis
akutní intermitentní hepatická porfyrie – náhlá příhoda břišní
kongenitální erytropoetická porfytie – fluorescence stolice, tmavé zuby a kosti,
hyperpigmentace kůže
Poruchy melaninové pigmentace
neuroektoderm
OKULOKUTÁNNÍ
z tyrosinu
eumelanin (černý) a feomelanin – ten je červenohnědý, obsahuje síru (cystein) –
světlá barva vlasů a kůže
hyperpigmentace
celková při Addisonově chorobě (POMC, nedostatečnost kůry nadledvin)
melasma – nerovnoměrné v těhotenství
melanodermie – místní, způsobená slunečním zářením, lentigo solaris
névus – zmnožený melanin i melanocyty (jen zmnožení melaninu, ale ne
melanocytů – pihy ephelides), viz 75
melanom
hypopigmentace
vrozené
albinismus – porucha migrace z neurální lišty
vitiligo – místní, po narození, nejsou diferencované melanocyty
získané
leukoderma – po prodělaném zánětu kůže, l. psoriaticum a syfiliticum
ochromóza – porucha mtb tyrosinu – alkaptonurie (meziprodukt)  hnědá
moč, tmavé chrupavky a šlachy
NEUROMELANIN
nažloutlá až hnědá barva
katecholaminergní neurony – sbst. nigra, locus coeroleus, ncl. dorsalis n. X a spinální
ggl.
granula jsou obdána membránou, součástí je lipopigment
Parkinsonova choroba – neuromelanin redukuje Fe na Fe2+ - to pak jde do
Fentonovy reakce  OH radikál
Pneumokoniózy
konis = prach, prachy jsou agresivní nebo neagresivní
částečky mensí 5 um se neeliminují řasinkami – odstranění až v plicích makrofágy
NEAGRESIVNÍ
žádná tkáňová reakce
antrakóza – prach obsahuje uhlík, prostá antrakóza a komplikovaná antrakóza
(podílí se i agresivnější prach, kouření  fibrotizace, uhlovkovské plíce)
AGRESIVNÍ
porušují buňky, fibroproduktivní změny
silikóza – agresivní prach SiO2, tvoří organosilikáty – narušují buněčné funkce,
buňka se rozpadne, fagocytuje to další makrofág …
změny i v lymfatických uzlinách
postupně vzniká větší a větší poškození:
prostá silikóza – retikulární fibróza, snížená elasticita tkáně
nodulární silikóza – silikotické uzlíky s perifokálním edémem
splývající fibróza – snížený průtok krve, plicní hypertense (cor pulmonale –
hypertrofie pravého srdce)
azbest – následek vdechování vlákének azbestu, na ně se adsorbují toxické látky
z ovzduší, pokrývají se proteinem se železitým pigmentem  azbestová tělíska,
fibroprodukce, kalcifikace, srůsty, kancerogenní
PROGRESIVNÍ ZMĚNY
Progresivní změny
REGENERACE
restituce  plnohodnotné tkáně
jen u určitých tkání a za určitých okolností
rozlišovat kmenové buňky: totipotentní buňky  všechny tři zárodečné listy
kmenové buňky dané tkáně – jsou nutné pro regeneraci, asymetrická mitóza
neregenerují gangliové buňky CNS, myokard, glomeruly
podmínkou pro regeneraci je zachování BM popřípadě retikulární kostry a kambiové
vrstvy (v kůži stačí buňky vlasových folikulů, v játrech periportální buňky)
primitivní buňky – bazofilní, nepravidelné, jaderné odchylky
u velkých defektů, i když je možná regenerace, předběhne ji tvorba granulační tkáně
– u plošných popálenin implantujeme sazenice epidermis – epitelizační cetra
REPARACE
substituce  obměna tkáně  jizva
většinou vazivem – nespecifická granulační tkáň – fibroblasty, endotel + zánětlivé
buňky, exsudát
angiogeneze – pučením endotelií existujících venul, vaskulogeneze – de novo
z angioblastů, méně časté
druhá populace fibroblastů – myofibroblasty – zodpovědné za kontrakci rány (mají
jiný typ aktinu, spojeny mezibuněčnými spoji), jejich vystupňovaná proliferace je
spojená se vznikem keloidu (- více fibronektinu a ↑ poměr kolagenu III a kolagenu I)
fibrinogen  fibrin  kolagen – hojení per primam
granulační tkáň zaplní defekt  jizva – hojení per secundam
svalek – organizace hematomu, po zatížení primárně kostěnného svalku se
remodeluje – trámce ve směru zatížení
organizace trombu – do straženiny proniká z intimy fibroblasty a endotelové buňky 
zajizvení a obliterace nebo rekanalizace
nekróza – totální  jizva
částečná – přežijí-li progenitorové buňky a kostra tkáně  regenerace
HYPERPLASIE, HYPERTROFIE, METAPLASIE a ADAPTACE
přizpůsobení změněným podmínkám
Nádory nepravé-pseudotumory




reaktivní růst tkáně
hyperplasie – zmnožení buněk
hypertrofie – zvětšení objemu buněk
pseudohypertrofie – zmnožení intersticia
metaplasie – změna diferenciace, Barretův jícen, dlaždicová metaplasie čípku

cysta – dutina s vlastní epitelovou výstelkou, podle obsahu: serózní, mucinózní,
epidermoidní (keratin. šupiny), branchiogenní
Hypertrofie a hyperplasie
HYPERTROFIE
zvětšení objemu buněk – není to jen zduření, ale syntéza buněčných složek
adaptace na zvýšené požadavky  svaly (kosterní i myokard), fyziologicky i
patologicky
aktivují se geny pro růstové faktory  reaktivují se geny z embryonálního období 
aktin, myosin
dále viz OBĚHOVÉ SELHÁNÍ
HYPERPLASIE
zmnožení buněk, někdy spojena s hypertrofií, můžou být navozeny stejným
podnětem
endokrinně  děloha (HT i HP), mléčná žláza
kompenzatorně  hepatocyty při regeneraci (po parc. hepatectomii) nebo po
hepatitidách
patologická  endometrium (při nadbytku estrogenu), prostata (odpověď na
androgeny), zastaví se vrátí-li se hladina hormonů do původního stavu, představuje
rizikový faktor pro vznik nádoru
PŘÍČINY NEMOCÍ
Příčiny a mechanismy zánětů
zánět = nespecifická obranná reakce organismu na poškození tkáně
PŘÍČINY:
mechanické trauma – pořezání, poškrábání, rozdrcení
chemické vlivy – kyseliny a alkálie
UV a RTG záření
extrémní teploty – omrziny a popáleniny
mikroorganismy
ischemie – infarkt
vystupňované imunitní mechanismy
cizorodé materiály – šicí materiál, náhrada kloubů
Lokální zánět – ohraničení a odstranění škodliviny a poškozených buněk
FÁZE ZÁNĚTU:
Cévní složka (sekundy, minuty):
krátká vazokonstrikce, potom vazodilatace, smrštění endotelu (↑ permeabilita)
exsudace:
okamžitá přechodná cévní reakce – 15-30 minut
opožděná persistující cévní reakce - změna cytoskeletu (TNF, IL-1), po několika
hodinách, vydrží i den
okamžitá trvající cévní reakce – poškozením endotelu – deskvamace, nekrózy,
např. u popálenin
dále z novotvořených cév – nezralý endotel
aktivní hyperémie  pasivní hyperémie  exsudace
Plasmatická složka:
obnažená bazální membrána  koagulace, fibrinolýza, komplement, kalikrein/kinin
koagulace  ohraničení ložiska, v rovnováze s fibrinolytickým systémem,
Hagemannův faktor XII aktivuje komplement (chemotaxe, opsonizace, lýza bb.) a
kalikrein/kininový systém (vazodilatace,  bradykinin – bolest)
Buněčná složka (hodiny až dny):
1. linie – buňky v tkáni – makrofágy, mastocyty a endotel
makrofágy – fagocytóza, stimulace endotelu (atrakce neutrofilů), zapojení
specifické imunity cytokiny – celkové příznaky
mastocyty –heparin (antikoagulans), histamin (vazodilatace), chemotaktické
molekuly, PAF
2. linie – první z krve přijdou neutrofily – fagocytují, pak se rozpadnou a uvolní se
z nich proteázy
3. linie – monocyty (8-12 hodin) – aktivují se na makrofágy – tvoří také cytokiny (IL-1,
6, TNF)  zapojení specifické imunity…
4. linie – kostní dřeň – 3-4 dny – produkce granulocytů a monocytů
Celkové příznaky:
Il-1,6, TNF
stres (CRF),horečka, spánek, nechutenství, leukocytóza (← aktivace sympatiku, ze
sleziny, jater i kostní dřeně), tvorba bílkovin akutní fáze – CRP (opsonin), fibrinogen
(ohraničení), antiproteázy (ohraničení), cerulopasmin (váže Cu, kterou potřebujou
bakterie)…
Fyzikální příčiny nemocí
TERMICKÁ POŠKOZENÍ
Popáleniny
1. stupeň – erytematózní dermatitis, není zánětlivá reakce, hyperémie, mírný edém
2. stupeň – bulózní dermatitis – subepiteliální puchýře, místní zánětlivá reakce (hl.
neutrofily), snadné hojení – nepoškozená škára
3. stupeň – nekróza, tvorba příškvarů – povrchová (jizva) nebo v celé šíři škáry (malá
možnost hojení)
(4. stupeň – karbonizace, součást rozsáhlejších popálenin 3. stupně)
celková reakce organismu – traumatický šok se šokem ze ztráty tekutin
extrémně citlivé jsou děti – stačí 2. stupneň na 10% povrchu těla
mikroskopicky protažení buněk epidermis, nitkovitá jádra
Úpal
významné ztráty vody – šok, rhabdomyolýza a hemolýza
Úžeh
poruchy krevního oběhu v hlavě
Hypotermie
postupně svalové křeče, zmatenost, fibrilace  snížení dechové frekvence a akce
srdeční  kóma, asystolie
Omrzliny
podobá se popáleninám, vazokonstrikce, poškození endotelu, po zahřátí edém a
puchýře
ÚRAZ EL. PROUDEM
nejškodlivější je střídavý proud o frekvenci 50 Hz
záleží na odporu tkáně a cestě průchodu
fibrilace komor a smrt, v místě vniku nekróza a zuhelnatění tkáně
ZMĚNY ATM. TLAKU
Pomalé snížení
výšková nemoc – edém plic, selhání pravého srdce, uplatňuje se i snížení parciálního
tlaku plynů, zvýšená viskozita krve - trombofilie
Náhlé snížení
kesonová nemoc, i náhlý vzestup v letadle
Prudké zvýšení
při výbuchu bomby, větší poškození pokud k tomu dojde ve vodě
MECHANICKÉ POŠKOZENÍ
komoce mozku x kontuze mozku
vulnus scisum, sclopetarium, punctum, laceratus
střelná rána – vstřel, výstřel, střelný kanál (primární - širší než kulka, sekundární –
retrakce tkáně), sebevřažda – střelný prach kolem vstřelu
ZÁŘENÍ
Infračervené
tepelná nekróza
Ultrafialové
zvýšená tvorba melaninu, dystrofické změny
Ionizační záření
kancerogenní – roky, i nízké dávky, hlavně štítná žláza a plíce (izotop I, po výbuchu
Černobylu lidé pili Lugolův roztok)
kostní dřeň – měsíce, rozvoj leukemií v řádu let, 100 mSv
střeva – dny, při vysokých dávkách, nekrózy
CNS – hodiny, velmi vysoké dávky (10 Sv)
radiomimetická pneumonitis – u vyšších dávek, i terapeuticky ozáření, deskvamace
výstelky sklípků, reparace – buňky proliferují, cytologické nepravidelnosti
rtg dermatitis – dříve u rentgenologů a terapeuticky ozařovaných pacientů (pro
bolestivé stavy)
radiační vaskulitida – obliterující  ischemické změny orgánů
Chemické příčiny nemocí
ORGANICKÁ ROZPOUŠTĚDLA
chloroform – nekróza a steatóza jater
ethylenglykol – tubulární nekróza v ledvinách
methanol – nekróza ggl buněk sítnice
benzen – leukémie a plasmocytární myelom, aplastická anémie
ORGANOFOSFÁTY
inhibice acetylcholinesterázy  křeče
PLYNY
CO – 250 x vyšší afinita k Hb než kyslík, <10%koncentrace COHb je běžná u kuřáků,
>50% způsobuje křeče a koma
kůže a orgány světle červené, drobné nekrózy v bazálních ggl, srdci a koster svalech
KOVY
olovo – toxicné pro NS, krvetvorbu a ledviny
u dětí hlavně CNS, u dospělých PNS
mikrocytární hypochronní anémie s bazofilními tečkami
poškozuje epitel proximálních tubulů – animoacidurie a glykosurie
rtuť – anorganické sloučeniny: ledviny - nekróza epitelií prox. tubulů, chronicky –
membranózní glomerulonefritida
organické sloučeniny: CNS – zejména granulární část kůry mozečku
arzen, nikl – karcinogeny
KYSELINY A ZÁSADY
kyseliny koagulují bílkoviny, odnímají tkáním vodu, po požití nekróza sliznic
(koagulační)
v malém množství – refluxní esofagitis
alkálie tvoří albumináty – kolikvační nekróza, zmýdelnění, horší než kyseliny
LÉČIVA A DROGY
heroin – s.c. a i.v., euforie, předávkování: hypotermie, bradykardie
kokain – šňupání nebo i.v., euforie, předávování: úzkost, delirium, arytmie
podobný je amfetamin „speed“ – záchvaty arytmií
LSD (k. lysergová) – poruchy smyslových vjemů, předávkování: koma, křeče,
zástava dechu
komplikace: endokarditidy, hepatitida B a C, AIDS
léková poškození až u 5% hospitalizovaných
orální antikoncepce – tromboflebitis ( embolie plicnice, cholestatická žloutenka,
IM…) – estrogenní komponenta
KOUŘENÍ
spolu s hypertenzí a hypercholestriémií se podílí na kardivask. onemocněních
ateroskleróza u kuřáků je těžšího stupně
Bürgerova nemoc – trombangitis obliterans DK
kancerogeny – dehet
 20x častější brochogenní ca, ca rtu, jazyka, hrtanu, jícnu, moč. měchýře,
ledvin, děložního čípku…, chronická bronchitida, CHOPN, dřívější
menopauza, uteroplacentární komplikace a nižší porodní váha
ALKOHOL
Morfologické projevy toxického působení alkoholu
rizikové je 40g/den, nebezpečné 100g/den
steatóza jater  cirhóza  hepatocelulární ca – zhoršené odbourávání estrogenů –
gynekomastie, atrofie varlat, jícnové varixy (+ málo koagulačních faktorů)
chronická pankreatitida – fibróza, porucha funkce exokrinní a později i endokrinní
funkce, kulatobuněčný infiltrát
alkoholová kardiomyopatie – dystrofické změny myokardu – přímé toxické
působení alkoholu a jeho metabolitů a nepřímo podvýživou, jde o dilatovanou
kardiomyopatii – dilatace a hypertrofie, trombóza oušek
hypersekrece HCl – vředy a refluxní esofagitis
Wernickeova encefalopatie – těžký nedostatek B1, delirium, demence, ataxie
Korsakovova psychóza – porucha corpora mammilaria, nedostatek B1, amnézie
alkoholická cerebelární degenerace
polyneurie
Virové infekce
vytvářejí v buňce inkluzní tělíska
mohou přímo poškozovat buňku do které vstupují – inhibicí syntézy NK nebo
proteinů, včleněním proteinů do membrány a narušení její integrity, vyvoláním lýzy,
stimulací imunitního systému, usnadněním vzniku sekundární infekce, stimulací
proliferace a nádorové transformace
Variola
pox viry, cytoplasmatické inkluze – Guarnieriho tělíska, byly vymýceny
papuly, puchýřky na kůži, sliznicích i v orgánech
Influenza
ortomyxovirus typu A a B,
katar (hemoragický) sliznic dých. cest, pneumonie, superinfekce větš. stafylokokem
Morbilli
spalničky, paramyxovirus
vyrážka, Koplikovy skrvny v dutině ústní (později ulcerace)
Warthinovy Finkeldeyovy buňky – jaderné i cytopl. inkluze
Parotitis
paramyxovirus
edém žlázy a varlat, steatóza pankreatu a demyelinizace v CNS
Rubeola
zarděnky, zduření uzlin, rýma a kašel, typický exantém (začíná na obličeji, šíří se i na
trup a končetiny),teratogenní
Herpes simplex
intraepidernální puchýře – IC edém, povrchové ulcerace, šíří se podél nervů
může vzniknout Kaposiho sarkom
HSV-1 – opar retní, HSV-2 – genitální opar
Varicella/zoster
hematogenní diseminace, kožní léze, přetrvává v dorsálních ggl
první infekce – neštovice, druhá infekce – pásový opar
AIDS
HIV – RNA retrovirus
váže se na CD4 Th buňky, intracelulární replikace vede k lýze buňky
akutní fáze – chřipkové příznaky
střední, chronická fáze – postupný pokles T buněk bez klinické manifestace
pozdní fáze – rychlý úbytek CD4+ lymfocytů, oportunní infekce, nádory
spojen s Kaposiho sarkomem, agresivním B NHL
Mononukleóza
horečka, bolest v krku, splenomegalie, mírná hepatomegalie, edém CNS
Hepatitida B
na akutní fázi může navazovat chronická, hepatocelulární karcinom
Papilomaviry
veruky (verucca vulgaris = bradavice) a kondylomata (condyloma acuminatum –
genitál)
koilocyty – dvojjaderné buňky, perinukleární halo
může přejít v karcinom
Bakteriální infekce
symbióza, komensalismus, patogenita (oportunní, primární)
poškozují hostitele invazí do buněk, produkcí toxinů, vyvoláním zánětu a
imunopatologických reakcí
exotoxiny a endotoxiny (LPS)
celková infekce:
bakteriémie – bakterie kolují krví, sama o sobě se klinicky neprojevuje, může
vést k sepsi, pyémii a infekční endokarditidě
sepse – bakterie a jejich toxiny převládnou nad imunitním systémem –
septické horečky, aktivace RES a sleziny, zvětšení lymfatických uzlin,
nebezpečí vzniku druhotných ložisek infekce (renální karbunkl, mozkový
absces a hnisavá osteomyelitida)
pyémie – podobné sepsi, ale jsou přítomny infikované tromby, předpokladem
vzniku je hnisavá tromboflebitida nebo endocarditis
lokální infekce:
nedochází k hematogennímu rozsevu, organismus ale může být zaplaven
toxiny (toxémie)
Gram +
Stafylococcus
hnisavé záněty: stafylodermie (karbunk, furunkl...), mastitida, osteomyelitida
enterotoxikóza  až toxický šokový syndrom
sekundární infekce – provázejí virové infekce (chřipka  abscedující pneumonie
atd.)
Streptococcus
pneumokok – krupózní pneumonie
S. pyogenes – povrchové záněty s edémem – erysipel, faryngitida (s abscesy)
sterilní následky – revmatická horečka a akutní glomerulonefritida
Záškrt
exotoxin, nekrózy a fibrinózně hnisavý zánět, polyneuritidy, intersticiální myokarditida
Listerióza
abscedující, nekrózy, adnatální listerióza – exsudativní meningitida
Antrax
exotoxin, pneumonie – hemorhagicko nekotický zánět, gastrointestinální forma –
nekrózy, septikémie, DIC, septický tumor sleziny (sněť slezinná)
Gram -  LPS
Neisseria
kapavka – katarálně hnisavý zánět, abscesy, tendence k chronicitě, můžou se tvořit
vazivové srůsty, sterilita
meningitida – DIC (krvácení do nadledvin –Waterhouse-Friedrichsen sy, purpura na
trupu), hnisavá leptomeningitida převážně na konvexitě
Černý kašel
ulcerózní faryngitida a tracheobronchitida, záchvaty kašle
Pseudomonady
podmíněný patogen, DC a močový trakt, velká afinita mikroba k plastům
Legionella
podmíněný patogen, pneumonie
Campylobacter
podmínný patogen, gastroenteritidy a colitidy, postinfekční následky – syndrom
Guilliana Barrého(demyelinizace PNS) a artritida
Helicobacter
většina populace bezpříznakově promořena, chronická gastritida B, ureázou štěpí
močovinu na amoniak (neutralizace pH), může se rozvinout vředová choroba a
carcinom žaludku
Escherichia coli
komensál tlustého střeva, jinde se projevuje patogenně – hnisavý zánět se sklonem
k sepsi (hnisavá peritonitida, pyelonefritida a zánět žlučových cest)
ve střevě pablánová nekrotizující enteritis, až hemorhagie
Salmonelóza
typhus – bakterie se pomnoží v lymfatické tkáni střeva (zduření, prominence plaků do
lumina, tvoří se uzlíky tyfových buněk – tyfomy, vznikají nekrózy a vředovatění), poté
proniknou do krve, přežívají dlouho ve žlučníku
Shigelózy – dysenterie
produkce neurotoxinu, teplota není zvýšena, v tlustém střevě
stadium katarální, pablán, zvředovatění
Cholera
katarální zánět, enterotoxin – cAMP stimuuje sekreci Cl a inhibuje resorpci Na
Pestis
poškození endotelu s trombózou a hemorhagikými nekrózami, krvácení do sliznic a
kůže, bubo – zvětšená uzlina po bodnutí hmyzem, pneumonie (primární – kapénková
nákaza, sekundární - po rozsevu z buba), sepse, kožní projev (petechie, exantém)
Hemofilus
H. influensae – komensál, následuje chřipku – infekce DC a závažná
leptomeningitida
H. Ducrey – ulcus molle – podobný furunklu, zvětšení, spylnutí a zhisání regionálních
uzlin
Mycobakterie
Leptospirózy
Weilova choroba – horečnaté onemocnění s postižením jater (ikterus, krvácivost),
nekrózy hepatocytů, tubulů ledvin a kosterních svalů
Boreliózy
vratná horečka (vratný typhus) – přenos vší šatní, návratná bakteriémie
Lymeská borelióza (B. burgdorferi) – přenos klíšťaty, erytém, pozdní forma
s poškozením kloubů, nervového systému a kůže
Klostridie
toxické příznaky a nekrotizující účinek
klostridiová celulitida – infekce povrchových ran, méně závažná
klostridiová myonekróza – i viscerální (stěna žlučníku, dělohy…), potraumatické
tetanus – neurotoxin tetanospasmin, blokuje inhibiční neurony v předních rozích
míšních
botulismus – neurotoxin blokuje uvolňování ACh na nervosvalové ploténce
Chlamydie
nemají buněčnou stěnu a netvoří ATP
genitální infekce provázené faryngitidou, konjunktivitidou a monoartritidou – Reiterův
sy
lymfogranuloma venereum – tropy a subtropy, nebolestivé ucerativní léze na
genitálu, zhnisání uzlin a horečka, mohutný zánět genitálu – elefantiáza
trachom – konjunktivitis – bílé uzlíky na spojivce, později přes rohovku přerůstá bílá
membrána, vazivo proniká do rohovky
Mykotické infekce
plísně, tvoří spory – stélkaté (houby) – ty jsou pravé, nepravé a nedokonalé
nemají chorofyl, takže nejsou schopné žít autotrofně – parazitují (většina rostlinách,
část na živočiších včetně člověka)
plísně parazitující na člověku dělíme na aktinomycety, plísně a kvasinky
mykózy dělíme na povrchové (kůže a adnexa) a hluboké (hlubší vrstvy kůže a
orgány, hematogenní šíření, sekundární tvorba trombů  ischemie, nekrózy)
kvasinky – kulaté a oválné, tvoří nepravá vlákna (pseudohyfy), kandidy, kryptokoky,
blastomykóza
plísně – tvoří vlákna (hyfy), jejich síť je mycelium, extracelulárně, aspergilus,
fykomycety, zygomycety
mykofyta – sferuly se sporami, intracelulárně, adieaspiromykózu, kokcidioidomykózu
lze je znázornit PASem nebo stíbřením dle Grocotta
reakce tkáně:
 pokud na povrchu, reakce není
 nespecifická zánětlivá reakce až nekróza
 obrovskobuněčná reakce (typu cizích těles)
 tuberkuloidní granulomy s kaseosní nekrózou, fibrózní přeměna a kalcifikace
nárůst infekcí – časté užívání atb, kortikoidů, nosokomiální infekce, defekty imunity
POVRCHOVÉ MYKÓZY
Kožní = dermatomykózy = tineae
microsporon, epidermophyton
Slizniční
dutina ústní, jícen, nosní a vedl. nosní dutiny, rohovka, genitál
kandidóza, aspergilóza
HLUBOKÉ MYKÓZY
vznikají často u zhoubných nádorů krvetvorby, leukopenií, diabetu, malnutrice (děti),
drogově závislých…
Primárně invazivní
primární ložisko nejčastěji v plicích, GIT, kůži, vlákna pronikají do cév  trombóza,
fungémie, rozsev po orgánech
Sekundárně invazivní
=oportunní
komplikují různé imunodeficience – AIDS, leukémie, krevní onemocnění, metabolická
onemocnění (DM, malnutrice), účinek atb, cytostatik, kanylace…
HYFY (PLÍSNĚ)
Aspergilóza
častá, sliznice cest dýchacích, vnitřní genitál žen, v plicích nekrotizující pneumonie,
proniká snadno do cév – v CNS hnisavé meningitidy a abscesy
Zygomykóza
oportunní infekce kožní i generalizovaná, v souvislosti s transplantací a chemoterapií
Chromomykóza
postižení kůže nebo oportunní infekce
kožní forma v ranách, chronické onemocnění
Dermatomykózy
primární – u oslabených jedinců, sekundární – z primárního ložiska např. v plicích
epidermomykóza, trichomykózy (vlasatá část hlavy), onychomyózy (prsty, nehty)
Mycetomy
pseudotumory s granulomatózní histologickou strukturou
abscedující hnisavé záněty, píštěle, jizvení
madurská noha – na DK, sekundární postižení lymf. uzlin
aspergillus, actinomyces, nocardia
KVASINKY
Kandidóza
sliznice – bělavé pablány – soor
kůže – ekzém
viscerální – ledviny, CNS, endokard, slezina, játra…, septikopyémie
Kryptokóza
u člověka nejčastěji v plicích, dále GIT a kůže
primární u imunokompetentních jedinců při plicní chorobě
sekundární – u lidí s imunosupresí, epiteoidní granulomy
Sporotrichóza
kožní – nejčastější, ulcerace na prstu, plicní, generalizovaná
Histoplasmóza
plicní po vdechutí spor, generalizace, podobá se tbc- primární komplex atd.
Dralingova nemoc – infantilní histoplasmóza, hepatosplenomegalie
SFERULY
Adiaspiromykóza
hlavně zvířata, vzácně člověk, respirační trakt, podobná miliární tbc
Kokcidiomykóza
plíce – podobné tbc, kožní forma – ulcerace, generalizace – velice závažná
Rinospiróza
granulomatózní reakce, polypy an sliznici
Pneumocystóza
Pneumocystis jiroveci, pneumocystová pneumonie, hlavně imunitně oslabení jedinci,
AIDS
ZÁNĚT
Nespecifické záněty – přehled
zánět je lokání odpověď na poškození – předem připravené
komplex jevů alterace, exsudace, reparace a imunita
alterace – regresivní zmeny od poruchy metabolismu až k nekróze
přičítá se jen primárnímu účinku etiologického agens
i sama nekróza může vyvolat zánětlivou reakce
zevní faktory – fyzikální, chemické, biologické
vnitřní faktory – autoimunita, ischemie
exsudace – serotonin, histamin  zvýšení permeability kapilár
tekutina s bílkovinami – exsudát (x transudát, edém)
infiltrace – zánětlivá celulizace spojená s exsudací
marginace (hromadění při stěně cévy) nebo leukostáza (vyplnění celého lumen
leukocyty)  leukodiapedeza
proliferace – projev reparace
nespecifická granulační káň – fibroblasty a endotelie
Celsovy znaky – rubor, tumor, calor, dolor a functio laesa
akutní – vznik v minutách, trvá několik dní, končí zhojením
chronický – primárně nebo po nezhojení akutního zánětu
 Alterativní zánět
nekróza, difterický toxin, virová hepatitida
celulizace může být zanedbatelná
 Exsudativní zánět
dělení dle typu exsudátu: serózní, katarální, lymfoproliferativní, hnisavý, fibrinózní
dle místa – na serózách, na sliznicích, v intersticiu
 Proliferativní zánět
Morfologické projevy akutního a chronického zánětu
akutní: neutrofilymakrofágy
chronický: lymfocyty
dále viz záněty
Záněty nehnisavé – přehled
SERÓZNÍ ZÁNĚT
snadné hojení vstřebáním nebo punkcí serózního exsudátu
exsudát mikroskopicky neodlišitelný od transudátu – má vyšší spec. hmotnost
na serózních blanách – výpotky v preformovaných dutinách
na sliznicích – většinou označován jako katarální – s hlenem, klasický příkad je rinitis
na kůži – vezikuly naplněné serozním obsahem (intra nebo subepidermálně) –
fyzikální vlivy, virové infekce, pemphigus vulgaris
v intersticiu –kopřivka, v kůži vznikají papule, serózní exsudace s eosinofily v okolí
cév škáry
katarální zánět
fibrinózní zánět
NEHNISAVÝ = LYMFOPLASMOCYTÁRNÍ ZÁNĚT
malé lymfocyty v infiltrátu, trochu více proteinů, větší proliferace
zcela se zde stírají rozdíly mezi povrchovým a intersticiálním zánětem
sliznice – virového původu, překrvení a zduření, připomíná katar ale exsudace je
nevýrazná
kůže – dermatitida (ekzém)
intersticium – v parechymových orgánech – nehnisavá myokarditida, nefritida,
thyreoititida nebo chronické virové hepatitidy
při nehojení se – atrofie a nekróza
virová meningitida, chronická gastritida, kontaktní alergie, sialoadenitis (příušnice)
Nehnisavé intersticiální záněty
Katarální záněty
malá alterace vodnatý exsudát (málo fibrinu) smíšený s hlenem, jsou v něm
granulocyty (kataráně hnisavý zánět)
jen na sliznicích
červená překrvená sliznice, edém
rýma, bronchitis, urocystitis, nasopharyngitis, gastritis
někdy silněji vyjádřená proliferace – hypertrofický katar
Fibrinózní záněty – přehled
exsudát je bohatý na fibrin – tvoří nálety nebo pablány
z povrchu kotví do interstitia – stírají se rozdíly mezi povrchovým a intersticiálním
zánětem
větší proliferativní a alterativní složka
 na serózách
 na sliznicích
 intersticiální
Fibrinózní záněty intersticiální
revmatická horečka – Aschoffův uzlík – granulom v endokardu
Aschoffovy buňky – vícejaderné s bazofilní cytoplasmou
Fibrinózní záněty na sliznicích
šedavě žluté pablány
Krupózní – malá alterace, pablána je mělce ukotvená – menší poškození epitelu,
pablána jde sloupnout
bohatá neutrofilní infiltrace
krupózní pneumonie = lobární:
překrvení (několik hodin)  červená hepatizace (stlačení tkáně exsudátem, 2-3 dny)
 šedá hepatizace (stisk cév v septech fibrinem, 4-6 dní)  žlutá hepatizace
(rozklad fibrinu makrofágy), vykašlávání, resoluce
pokud výrazná reparativní složka a sklípky přeplněné vazivem – karnifikace
Difterický – pablána zakotvena do l. propia
dvouvrstvá – na povrchu fibrin, pod ním nekrotická tkáň
velká alterace epitelu – ten prakticky chybí
dysenterie (Shigella, améby), záškrt, Treitzova colitis (chemická noxa)
Eschariotický – převažuje alterativní složka, exsudace fibrinu do nekrotické sliznice
pablánu tvoří nekrotická tkáň prostoupené fibrinovou síťkou
při odtržení pseudomembrány se tvoří vřed
hojení odloupnutím membrány a produktivním zánětem, fibrin z části rozpuštěn, vřed
vyplněn granulační tkání
Fibrinózní záněty serózních blan
šedožlutavé povlaky, pod nimi je serózní blána zarudlá
hojí se procesem organizace – do fibrinových mas nacestují makrofágy (rozpustí
fibrin) a granulační tkáň  ztluštění seróz, srůsty
serózně fibrinózní pericarditis – hromadění exsudátu v dutině  cor vilosum
pericarditis constrictiva
může být i příměs neutrofilů – fibrinózně hnisavý zánět
Hnisavý zánět – přehled
málo fibrinu – exsudát na povrchu zůstává tekutý
hnis je tvořen mrtvými a vitálními neutrofily a malým množstvím proteinů a hlenu
Hnisavé záněty sliznic
často začíná jako katar
snadná restituce ad integrum, malá alterativní a proliferativní složka
pokud chronický, může se tvořit pozánětlivý pseodoxantom (vazivo s lipofágy –
zrnéčkovými buňkami – PL z rozpadlých membrán; typicky ve stěně žlučníku nebo
vejcovodu), pokud se hromadí hnis v dutině vystlané epitelem, vzniká pseudoabsces
katarálně hnisavá bronchopneumonie
pyelonefritis
Hnisavý zánět intersticiální
hnisavé roztavení intersticia
flegmona – neohraničené, fibrinolýza
absces – dutina vyžraná neutrofily, ohraničené fibrinovou bariérou, nemá vlastní
stěnu, akutní absces má nepravidelnou stěnu, chronické abscesy jsou okrouhlé a
kryté pyogenní membránou
pyogenní membrána – několik mm silná semipermeabilní membrána tvořená nespec.
granulační tkání
pokud je při povrchu může se provalit  píštěl, dutina pak může kolabovat a vyplní ji
granulační tkáň  jizva
pokud nekolabuje tvoří se také pseudoxantom
pokud zasáhne stěnu cévy – bakteriémie, metastatický absces = pyémie (periferní)
(centrální pyémie – zdroj v trombech na srdeč. chlopních)
Hnisavý zánět serózních blan
nahromadění žlutavé tekutiny (neutrofily), pokud je příměs fibrinu ten se může
organizovat a vnikají pseudoabscesy
empyém dutin
hnisavá meningitis
hnilobné záněty seróz – průnik střevního obsahu do peritoneální dutiny
Záněty serózních blan
Záněty intersticiální
revmatická horečka – polyartritis migrans, erythema marginatum, chorea minor,
akutní pancarditis (Aschoffovy uzlíky kolem cév, makrofágy = Aschoffovy buňky),
vaskularizace chlopní, chlopenní vady
SRDCE
infekční endocarditis – Str. mutans = viridans, infekčně prostoupené tromby, 90%
levostranné
myocarditis – málo časté, mladí lidé, neinfekční i infekční – viry, borelie,
toxoplasma, většinou se vyhojí bez následků
CÉVY
alergická vaskulitida – Henoch-Schonleinova purpura, Goodpasteur syndrom,
Wegenerova granulomatóza, SLE
fibrinoidní nekróza, leukocytoblastový poprašek
polyarteritis nodosa – není přesně známá etiologie, fokální postižení,
v aneurysmatech tromby, mezi nimi stenózy
Kawasakiho nemoc – u dětí, až IM – aneurysmata na koronárních tepnách
luetická aortitis – zkrabatění medie
Bürgerova nemoc – žíly DK, u kuřáků
JÁTRA
abscesy – cholangiogenní, metastatické (pyémie)
hepatitida – nehnisavý zánět, hlavně poškození hepatocytů, vazivové rozšíření
portálního pole  koincidence s jaterní cirhózou a hepatocelulárním ca
granulomatózní záněty – součást jiných horob – tbc, sarkoidóza
LEDVINY
glomerulonefritidy – akutní nefritický syndrom (zničí se všechny glomeruly, rychle
progredující renální selhání), nemoci cév (systémové vaskulitidy – Wegener,
Goodpasteur, ANCA pozitivní, divné ORL záněty)
tubulointersticiání nefritidy – abúsus analgetik, edém intersticia
CNS
hematogenní šíření – selhání HEB, vmetání inf. trombu
přímý přestup – trauma, z okolí – v.n.dutiny, okočelistní záněty – mohou roztavit kost
skrz PNS – rabies, H. zoster – virové inkluze v cytoplasmě nebo jádře
Chronické záněty – přehled
pokud vázne hojení, přetrvává infekční agens nebo toxický materiál v tkáni – přejde
akutní zánět do chronicity, trvání delší než šest měsíců
makrofágy – dostávají se během 1-2 dnů do zánětu jako monocyty – transformují se,
fagocytují a zvětšují se
lymfocyty – typický kulatobuněčný infiltrát v místě chronického zánětu, mohou se i
tvořit folikuly
 chronické alergické záněty – ekzém, bronchitida





virové infekce – akutní zánět přejde do chronicity, hepatitida
autoimunitní onemocnění – vždy chronické, chronická ai. gastritis, Hashimotova
thyreitis
idiopatické záněty – UC a Crohnova choroba
chronické intoxikace – alkoholová pankreatitis
granulomatózní záněty
Chronické záněty intersticiální
Virová hepatitida
Chronická pancreatitis
Chronické záněty serózních blan
Chronické záněty sliznic
Chronická urocystitis
Dermatitis
Chronická bronchitis
Morfologický obraz granulomatózních zánětů
viz granulomatózní záněty
Záněty granulomatózní – přehled
dříve specifické
specifická granulační tkáň  granulom – histiocyty se zvětší a nakupí kolem nekrózy
– epiteloidní buňky a spojí se dalšími histiocyty a vytvoří obrovské mnohojaderné
buňky Langhansova typu
chybí vzestup sérových protilátek
jde o alergickou reakci tuberkulinového typu – IV. typ imunopatol. reakce
antigen nepodléhá žádnému štěpení
IC lokalizace etiologického agens  IS útočí na tyto buňky  nekróza
 tuberkulóza
 lepra
 syfilis
Záněty granulomatózní – Syphilis, lepra
LEPRA
endemické oblasti: Brazílie, Indonésie, Burma, Indie, Nigérie
přenos s dlouhou inkubační dobou – 3-20 let
Mycobacetrium leprae – přenos přímým kontaktem, lékem, transplacentárně
Lepromatózní typ – povrchová vrstva škáry – boule (macula, papula, nodulus)
v obličeji  lví tvář (facies leontina)
histiocyty plné M. leprace – Virchowovy buňky
Tuberkulózní typ – makuloanestetický syndrom, v nervových zakončeních v kůži u
pacientů s vyšší rezistencí, ne tak velké deformity
SYFILIS
Tr. pallidum – pohavní styk, transfuze, vrozené – placentou
1. primární infekt – ulcus durum – nebolestivý, většinou na penisu, vulvě, cervixu
zatím hlavně plasmatické buňky
2. stadium – 75% neléčených pacientů po 2 – 3 měsících
mucocutánní léze – jako dermatitida, léze v dutině ústní, rozsev po těle, vysoce
infekční stadium, cyndylomata lata – léze na genitálu, mokvá, bolestivé
3. stadium – po latentní fázi, 1/3 neléčených pacientů
entarteritis vasa vasorum aorty – ruce pradleny – zkrabacení – nekrózy ve stěně,
aneurysmata
neurosyfilis – meningovasulární onemocnění – demyelinizace zadních provazců
míšních
gummata – ložisko kdekoli v těle – granulom s hodně plasmocyty
Kongenitální syfilis – 25% intrauterinní smrt
infantilní forma – projev v prvních dvou letech
mucocutánní léze, šavlovité tibie, pazourková játra (fibróza, tvrdá), pneumonia alba
(difuzní fibróza plic), sedlový nos (jako přeražený)
pozdní forma – 50% neléčených pacientů
Hutchinsonova triáda – keratitis, soudkovité řezáky, hluchota  zánět cév, někdy i
atrofie n. opticus
Záněty granulomatózní – TBC
mycobakterium brání fúzi lysosomů s fagosomy, acidorezistentní (vosky v buněčné
stěně), neprodukují toxiny, nejčastěji kapénková infekce, dříve mlékem, výjimečně
vpichem a transplacentárně
granulom: po vniku mycobacteria přijdou do 12 hodin neutrofily, potom atrakce
makrofágů – tbc se v nich množí
potom atrakce T buněk (Th  B buňky)  opožděná imunita, imunopatol. reakce
typu IV.
makrofágy se zvětší  epiteloidní a Langhansovy buňky
měkký granulom obsahuje kaseosní nekrózu je žlutavý a měkký
tvrdý neobsahuje nekrózu, = miliární uzík, 1 – 2 mm, šedavý
kaseosní nekróza časem kolikvuje – kolikvovaná a vyprázdněná nekróza  kaverna
PRIMÁRNÍ TBC
dětský typ, preimunitní, první setkání s antigenem, šíří se hlavně hematogenně
primární infekt v místě vstupu – v plicích primární Ghonův fokus v dolním laloku 
hilová uzlina, ve střevě hlavně v terminálním ileu  uzlina v mesenteriu, při imunizaci
uzlík v kůži ramene  uzlina v axille
primární komplex = granulom v plíci a regionální uzlině
5% se nevyhojí – komplikace:
šíření na další uzliny – pakety (splynuté uzliny)–mohou se provalit (skrofulóza)
hematolymfogenní šíření – zpět do plic a orgánů RES – miliární tbc, malé a
velké (slezina) uzly
vyhojená tbc se může projevit ve stáří – stařecká tbc (horší hygiena, DM, oslabení…)
SEKUNDÁRNÍ TBC
dospělý typ
po prodělání primární infekce – primární komplex zhojený, zjizvený, kalcifikovaný,
může být i orgánová tbc, nejčastěji ale jen jeden orgán
hlavně porogenní šíření – nedochází ke generalizaci
v plíci typicky apikálně
kaverny se mohou provalit (kaverna nemá výstelku)  fibrokavernózní, otevřená,
kavernózní tbc
může nabourat i cévu  vykrvácení
u pacientů s hypersensitivitou – kaseosní pneumonie – celá plíce nekrotizuje
miliární sekundární tbc – co celého těla – leptomeningitida (epiteloidní bb. = Ortovy
bb.), chronická hnisavá osteomyelitida
Landousi sepse – superrychlý průběh, ten kdo imunitně vůbec nezareaguje
Ulcerózní záněty – přehled
erose (jen mucosa) x vřed (hlubší)
všechny pablánové záněty
pertussis
Vředová choroba gastroduodena:
etiologie: H. pylori, abusus nesteroidních protizánětlivých léků, nerovnováha mezi
protektivními a agresivními faktrory:
protektivní: hlen, HCO3-, prostaglandiny, regenerační schopnost sliznice,
dobrá perfuze sliznice
agresivní: HCl, pepsin, H. pylori, ischemie, duodenogastrický reflux, kouření,
alkohol, káva, stres
vředy: akutní (nálevkovitý útvar, černá spodina) x chronický (okrouhký se světlou
spodinou =granulační tkáň)
malá curvatura, pylorus, duodenum (bulbus)
ONKOLOGIE
Prekancerózy – přehled
genetické a epigenetické změny  změna proteinu, změna funkce, změna
proliferace, apoptózy a diferenciace
prekancerózy: změna diferenciace, uspořádání tkáně a cytologicé odchylky (velikost,
tvar)
PREKANCERÓZNÍ STAVY
chronická iritace tkáně, chronické záněty, metaplasie
PREKANCERÓZNÍ LÉZE
již jsou známky transformace buněk – ohraničená afekce definovaná morfologicky
dysplasie
benigní nádory
Prekancerózní stavy
chronická iritace tkáně, chronické záněty, metaplasie
METAPLASIE
reversibilní náhrada diferencované tkáně jnou diferencovanou tkání
přímá změna fenotypu dif. buňky (histiocytepiteloidní b.), přeprogramování
kmenových buněk (nejrůznější dlaždicové metaplasie) nebo diferenciace
nediferencovaných mesenchymových buněk vaziva
Barretův jícen – refluxní esofagitis, intestinální metaplasie
chronická atrofická gastritis – často intestinání metaplasie
dlaždicová metaplasie čípku děložního
CHRONICKÉ ZÁNĚTY
ulcerózní colitis
Prekancerózní léze
již jsou známky transformace buněk – ohraničená afekce definovaná morfologicky
DYSPLASIE
nemusí být zjevný nádor, strukturní a cytologické nepravidelnosti
low grade - DALM – dysplasia associated lesion or mass – bazofilnější, méně
diferencované buňky, relativně větší jádro, menší pravidelnost, např. u ulcerózní
colitidy
high grade - jádra putují apikálně, výrazné cytologické nepravidelnosti
(pseudostratifikace) = ca in situ (intraepiteliální neoplasie) – používá se už jen u
dysplasií kůže
Prekancerózní léze cylindrického epitelu
posuzujeme architektoniku (žlázky, klky), diferenciace
buněčná atypie, vyšší bazofilie, větší jádro, polarizace
ADENOMY
Prekancerózní léze dlaždicového epitelu
posuzujeme: stratifikace zachována v horní 1/3, 2/3 atd., buněčné atypie, mitotická
aktivita – kde, jak moc
PAPILOMY
CA IN SITU (morbus Bowen)
Onkogeneze a kancerogeneze
1/3 úmrtí ve vyspělých státech – kancerogeny, prodloužení doby života
v 80 letech ca prostaty ve 100% případů
změna na genové úrovni – porucha regulačních mechanismů (proliferace, apoptóza,
diferenciace)  další změny (migrace, metabolické)
místně neregulovaný růst tkáně o autonomní povaze (platí pro solidní nádory, ne
třeba pro leukemie)
transformací tkáňových kmenových buněk – klonální populace, pak další změny mezi
nádorovou populací – maligní nádory jsou heterogenní
změna genu:
STRUKTURÁLNÍ
jiný protein
mutace, inzerce, delece
REGULAČNÍ
epigenetické působení – např. translokace
gen je v pořádku, změní se regulace jeho exprese
komplexní změna – nestačí změna jednoho genu  simultánní nebo sukcesivní
vznik
 změna diferenciace
 nadměrná tvorba – enyzymy (destrukce původní tkáně, růstové faktory, receptory,
protilátky, hlen, hormony)
 změna povrchu buňky – adheze, možnost migrace
 změna buněčného cyklu
 buňky se nedělí – terminálně diferencované, čekají na apoptózu, převážná
většina buněk, ve střevě jen asi 5 dní, v kůži dva měsíce
 buňky se dělí – progenitorové buňky dané tkáně
 buňky v G0 fázi – čekají na aktivaci





G1 fáze – kontrola DNA – p53 pustí dál až když je kontrola hotová a
v pořádku (opraví to nebo apoptóza) – nereplikativní syntéza DNA
S fáze – replikaticní syntéza DNA
G2 fáze – další kontrola DNA
M fáze – dělení
po M fázi často terminální diferenciace – G0 fáze nebo další dělení
Ki 67 – proliferační marker
gate keepers – p53, pRb (transkripční faktor), APC gen (adenomatózní polypóza)
care takers – BRCA – 1 a 2 (DNA reparace), MSH2 (missmatch repair, colorectální
nepolyp. hereditární ca)
TEORIE CANCER STEM CELLS
např. v ca střeva – CD 133 najde CSC
nedif. bb.
dif. bb.
?
CSC
diferenciace, dělení…
CSC
CSC
relaps
metastáza
Grading a staging nádorů – klinický význam
GRADING
kvalifikovaný odhad stupně agresivity nádoru na základě cytologické a strukturání
diferenciace a proliferační aktivity
čím je méně diferencovaný tím je zpravidla agresivnější ale také citlivější k léčbě
u každé nosologické jednotky se stanovuje odlišně
většinou G 1 až 3, u CNS pro glioblastoma multiforme grade 4
STAGING
stanovení rozsahu onemocnění
u každé nosologické jednotky samostatně
T – velikost primárního nádoru a jeho šíření do okolí
T2 – k lamina muscularis
T3 – adventicie, pericolická tuková tkáň
T4 – k seróze, okolním orgánům
N – metastáza v regionální uzlině, 1-3
M – vzdálená metastáza, 1/0
zpravidla má větší klinický význam než grading
nakonec se tvoří 5 stadií
stadium 0 – ca in situ
stadium 1 – malý invazivní nádor bez metastáz
stadium 2 – velký nádor, můžou být postižené uzliny
stadium 3 – rozsáhlé postižení uzlin
stadium 4 – vzdálené metastázy při jakémkoli rozsahu primárního nádoru
Dukes systém –kolorektání ca
FIGO systém – ca děložního čípku
Clark a Breslow – maligní melanom
Gleason skóre – prostata
Ash, Mostofi a Berkvist grading – urotelový karcinom
Fuhrman nuclear grade – ledvina
Epitelové nádory – přehled
1. z povrchového epitelu – krycího a výstelkového
papilom, karcinom
 dlaždicový, přechodní epitel a kubický až cylindrický epitel vývodů žláz
2. ze žlazového epitelu
adenom, adenokarcinom
 cylindrický epitel, hepatocyty
3. obtížně zařaditelné
CYLINDROM
na pokraji malignity, z povrchového i žlazového epitelu, typicky v kůži (epidermis i
mazové žlázy) nebo slinných žlazách
hustě nakupené epiteliální buňky, mezi nimi mukoidně změněné vazivo stromatu,
to místy hyalinizuje – nádor roste v plochých lamelách a uskřinuje se  krajkovitý
vzhed, na periferii čepů jsou myoepiteové bb. produkující myxoidní hmoty
ONKOCYTOM
oxyfilní adenom, liší se morfologicky od ostatních adenomů – větší bb. s drobným
jádrem, zvýšené množství mitochondrií, makroskopicky hnědý a dobře ohraničený
Hurleův adenom ve štítné žláze, laryngu, slinných žlazách a plicích
KARCINOID
neuroendokrinní (DNES) buňky, insulární buňky pankreatu, světlé bronchiální a
pulmonální bb., také gastrinom a malobuňěčný plicní ca
tuhé zduření stěny, na řezu okrové, solidní
nejčastěji v appendixu – zde benigní i když invazivní, ileu, jícnu a žaludku
(metastazuje  játra, uzliny)
 karcinoidový syndrom – serotonin – flush, průjem, asthmatické dušení,
postižení chlopní
podle diferenciace neuroendokrinní karcinomy: karcinoid, atypický karcinoid,
nízce diferencovaný neuroendokrinní ca
atypický karcinoid – zvýšená mitotická aktivita, četnější buněčné atypie,
nekrotizace
nízce diferencovaný NEC – především v plicích, jedna z forem:
malobuněčný ca, malé okrouhlé nádorové buňky, ca z Merkelových bb.,
velkobuněčné
Epitelové nádory – základní charakteristiky
benigní papilomy/adenomy, maligni karcinomy
základní marker je cytokeratin (I – kyselý, II – bazický) a EMA (epitelový
membránový antigen)
organoidní struktura – dobře patrný rozdíl mezi parenchymem a stromatem,
nádorové buňky jsou velké s hrubým chromatinem a nápadným jadérkem
napodobují výchozí epitel a zachovávají si vlastnosti – kohezivita, tigmotaxe
(pokrývání volných povrchů)
metastazují především lymfogenně a porogenně
karcinomy jsou nejčastější maligní nádory dospělých
♂ plíce, kolorektální ca, žaludek, prostata
♀ prs, děloha, kolorektální ca
Benigní epitelové nádory
PAPILOMY
měkký papilom – jemné stroma, často mnohočetné – papilomatóza, snadná
traumatizace s krvácením, častý v močovém měchýři, vzácný z dlaždicového epitelu
 condyloma acuminatum – anogenitální nebo orofaciální oblast kůže, bělavé
– povrchová hyperkeratóza, obsahuje coilocyty – buňky s pyknotickým
jádrem obklopeným halo, původcem je HPV
intraduktální papilom – kubický nebo cylindrický epitel vývodů
tvrdý papilom (fibroepiteliální) – mnohem více stromatu, rozšířené stratum
spinosum (akantóza), hyperkeratóza, parakeratóza (keratinové perly), virové inkluze
v cytoplasmě
 verruca vulgaris – vychází z epidermis, infekce HPV, ve stromatu papil i ve
škáře je kulatobuněčný infiltrát
invertovaný papilom – endofyticky, dlaždicový i přechodní epitel, jemné stroma
ADENOMY
alveolární, tubulární, solidní (trabekulární, aleveolární) a folikulární
hranice vůči stroamtu je ostrá, epitelie nasedají na BM, kromě solidních adenomů
většinou cylindrický epitel, makroskopicky kulovité
tubulární adenom – prsní žláza, střevo, polyposní (úzká stopka) nebo vilózní (široce
přisedá), mnohočetný výskyt – adenomatóza nebo polypóza
cystadenom – rozšířený tubulární až vzniknou cysty – unilokulární nebo
multilokulární, epitel dále proliferuje – v cystě se mohou tvořit papily – cystadenoma
papilliferum (i směrem ven z ní – cystadenoma evertens), podle obsahu je serózní
nebo mucinózní
nejčastěji v ovariu, největší
acinózní adenom – vzácný, slinné žlázy nebo pancreas, skupiny acinů vytvářejí
lalůčky
folikulární adenom – benigní nádor štítné žlázy, totožný s koloidní strumou, jen je
opouzdřen
solidní adenom – endokrinní žlázy (alveolární v hypofýze, tubulární v kůře
nadledviny, trabekulární v játrech)
CA IN SITU
= preinvazivní prekanceroza, těžka dysplazie, intraepiteliální neoplasie
ohraničené okrsky, neprorůstá BM, může přejít do maligní formy
Pagetova nemoc bradavky, Bowenova dermatóza, de Queyratova erythroplasie
(glans penis)
Karcinom – základní klasifikace
maligní nádor epitelového původu
argentafinní – barvící se solemi stříbra bez následné redukce, argyrofilní – barvící se
solemi stříbra po následné redukci
Maligní epitelové nádory
Z KRYCÍHO EPITELU
papilokarcinom – urotheliální papiloca, de novo (není to malignizace papilomu),
nejprve má podobu ca in situ, potom roste exofyticky, potom roste endofyticky a
nakonec získává solidní podobu
dlaždicový karcinom (spinocelulární) – parechym napodobuje strukturu str.
spinosum, veké polygonální buňky s hojnou cytoplasmou, buňky od sebe odděleny
štěrbinami a spojovacími můstky, parakeratóza (kankroidové perly a monocelulární
keratinizace), časem dochází k exulceraci a invazi do hloubky, kůže a sliznice kryté
dlaždicovým epitelem – i na podkladě metaplasie (na sliznicích epidermoidní ca)
lymfoepiteliom – vysoce maligní varianta dlaždicového karcinomu, nasofaryngeální
ca, infiltrace stromatu lymfocyty, vztah k EBV infekci
basaliom – nejčastější maligní nádor kůže, zejména starší osoby, napodobuje kůži
bez stratifikace, vysoké buňky na periferii, řazeny palisádovitě, může být přítomna
abruptivní keratinizace, nejčastěji na kůži obličeje, hlavní příčina UV záření, roste
pomalu ale lokálně agresivně, později dochází k nekróze a exulceraci (ulcus rodens),
metastazuje výjimečně a to do lokálních uzlin
basaliomy ve sliznicích jsou vysoce maligní
adamantiom – podobný basaliomu, vychází ze zubních základů
ca z přechodních buněk – podobný basaliomu, na přechodu cylindrického a
dlaždicového epitelu – nasophafynx, anus, děložní čípek, také se nazývá basaloidní
ca, může se diferencovat ve dvě buněčné linie
ZE ŽLÁZOVÉHO EPITELU
adenokarcinom prostý, medullární (více buněk) a skirhotický (více stromatu)
rostou endofyticky i exofyticky (jako polyp), později ulcerují, může pronikat celou
tloušťkou stěny
adeno ca parechymatozních orgánů – přesně ohraničené uzly s nepravidelnými
výběžky, regresivní změny v cetru (pseudocysty, nekrózy)
adenocarcinoma adenomatosum – tubulární, alveolární a folikulární uspořádání,
cylindrické buňky, nejdříve exofyticky (polyp)
větší buňky, hyperchromasie jader, ta jsou v různé výšce a obsahují časté mitozy,
nádorové tubuly prorážejí do submucosy
někdy hlenotvorný ca – epitelie se odloupávají do hlenu, cysticky rozšířené tubuly
carcinoma solidum – solidní nebo trabekulární formace, malý stupeň polarity buněk,
polygonální, tmavá jádra, někdy kribriformní – rozestup buněk a tvorba dutinek, prsní
žláza, žaludek, střevo
carcinoma diffusum – buňky tvaru pečetního prstene (IC hlenové vakuoly) ztrácejí
soudržnost, uvolňují se do stromatu – toho je převaha  skirhus, žaludek, střeva,
pankreas
carcinoma mucosum (gelatinosum) – buňky plavou v masách hlenu,
makroskopický vzhled je rosolovitý, často v žaludu a střevech
z trabekulárních žlaz – hepatom, ca kůry nadledvin, ca insulárního aparátu,
karcinoidy
PODVOJNÉ CA
basaloidní ca
adenoskvamózní ca – na hranicích dvou epitelů si buňky udržují možnost
diferencovat se oběma směry, např. cervix
adenoakantom – dlažicové elementy v adenokarcinomu se jeví jako metaplasie,
např v těle dělohy
mukoepidermoidní ca – slinné a brochiální žlázy, na rozdíl od adenoskvamóz. ca
chybí výraznější jaderné atypie , mitózy a nekrózy, chování de převažující struktury –
dlaždicová agresivnější
NEDIFERENCOVANÝ CA
anaplastické formy – všechny karcinomy je mají – většinou různá stadia diferenciace
existují ale i nádrory monomorfní, dg. imunohistochemicky
lymfoepitelový ca
dediferencované – sarkomatoidní – připomínají sarkomy, netvoří ani cytoskeletární
filamenta typická pro epitel, může dokonce převažovat vimentin
mohou se vyviniout z dlaždicobuň. ca, z ca štítné žlázy a ca ledvin
karcinosarkom (=metaplastický ca) – změna diferenciace karcinomu  jako
osteogenní sarkom, vzácný, například mléčná žláza
Nádory parenchymových orgánů
LEDVINY
papilární adenom – častá afekce, 40% pitvaných, žlutavý v kortexu, průměr <5mm
renální onkocytom – hematurie, imituje karcinom, poměrně velký mahagonový,
ostrůvkovité formace nádorových buněk
Karcinomy: kouření, obezita, expozice chemikáliím, hematurie, bolest
světlobuněčný renální ca (Grawitzův tu) – až ¾ všech renálních ca, žlutavý
prokrvácený uzel, nukární grading de Fuhrmannové
papilární renální ca – až 15% renálních ca, lepší prognóza, typ I malé tmavé
buňky, typ II větší buňky
chromofobní renální ca – 5%, nejméně agresivní, kuovitý hnědý,
hrozinkovitá jádra, pozitivní Haleho reakce (koloidání železo)
ca ze sběrných kanálků – špatná prognóza, v pyramidách
JÁTRA
mesechymové – kavernózní hemangiom, hemangiosarkom (chem. indukovaný – Ar)
hepatocelulární adenom (ženy po dlouhodobém podávání p.o. antikoncepce, muži po
steroidech), kulovitý, dvojřadé trámce
hepatocelulární karcinom – až 90% vzniká v cirhóze, noduární (jeden větší uzel),
mnohouzlový, difuzní; různě široké trámce, dobře diferencované hepatocyty i malé
bazofilní elementy, zvláštní varianta: světlobuněčný hc ca (hodně glykogenu v bb.)
hepatoblastom – časné dětství, zakládá se v době vývoje jater, epitelový x smíšený
(s mesenchymovou komponentou)
Nádory sliznic tvořených cylindrickým epitelem
ŽALUDEK
stromální nádory – leiomyom, neurofibrom, lymfomy – MALT lymfom
Karcinom – velká kurvatura, difuzní adenoca, Kruckenbergův nádor, tubulární
adenoca, solidní adenoca
STŘEVO
tubulární a vilózní adenomy, adenomatózní familiární polypóza (AD dědičnost,
Gardnerův syndrom – v tlustém střevě), nejčastěji adenoca s různým stupněm
diferenciace, dále gelatinózní adenoca
ŽLUČNÍK
poměrně častý, častěji infiltrující než polypózní, prorůstá do jater
PLÍCE
bronchogenní
malobuněčné – neuroendokrinní, ovískové buňky
tubulární – žlázový, nešíří se mimo hrudní dutinu
nediferencované – malobuněčné x velkobuněčné
Nádory sliznic tvořených vrstevnatým epitelem
UROTHEL
urothelial papiloma – pap. u. neoplasm of low malignant potential – papillary u. ca
(low grade) – papillary u. ca (high grade), ca in situ, invasive u. cancer
papilom - < 1%, exofytický nebo invertovaný papilom
PUNLMP – mírné cytologické atypie, recidivuje, neinvaduje
low-grade papilární ca – pravidelný, více vrstev, málo jaderných atypií, recidivuje,
může invadovat
high-grade pap. ca – velká jádra, anaplasie, časté mitózy, porucha architektoniky,
často invaduje
CIS –maligní buňky v ploché lézi, v celé šíři nebo pagetoidní šíření, multifokální, až ¾
progrese do invazivního ca
invazivní ca – podle prorůstání (submukóza/svalovina/adventicie/okolní orgány) 
staging
nebolestivá hematurie, dysurie; cytologické vyšetření moči
DLAŽDICOBUNĚČNÝ KARCINOM DĚLOŽNÍHO ČÍPKU
začíná jako mikroinvazivní ca, častěji endofytický než exofytický, snadno metastazuje
souvislost s HPV
Mesenchymové nádory – přehled
obecně metastazují spíše krevní cestou
BENIGNÍ
-om
relativně časté
MALIGNÍ
sarkom
spíše vzácné
makroskopicky vzhled rybího masa
hodně moc buněčné
 z tukové tkáně – lipom, liposarkom, hibernom, myxoidní liposarkom
 z vaziva – fibrom, fibrosarkom, dermatofibrosarkoma protuberans, fibrózní
histiocytom, synovální sarkom, myxom, myxosarkom
 z chrupavky – chondrom, osteochondrom, chondroblastom, chondrosarkom
 z kosti – osteochondrom, osteom, osteoidní osteom, osteosarkom, chordom
 z cév – hemangiom, angiosarkom Kaposi, lymfangiom
 ze svalu – leiomyom, leiomyosarkom, rhabdomyosarkom
Nádory mezenchymální – přehled
Nádory kostí
osteom – osteoma durum – mikroskopicky z velmi hutné kostní tkáně
osteoidní osteom – uvnitř kosti, obsahuje vnitřní oblast – nidus
osteosarkom – častěji v mladém dospělém věku, roste destruktivně a paprsčitě
vyrůstá do okolí, spikula – podélné útvary
velice vzácné nádory, mikroskopicky buněčnější, různé stupně diferenciace
chordom – na bazi lební
Nádory mezenchymální cévní
hemangiom – nádor krevních cév, větší plošná ložiska v kůži = oheň – naevus
flavens
kapilární, kavernózní (játra), arteriovenózní (mozk. pleny)
angiosarkom Kaposi – maligní varianta, v kůži, vínová ložiska, více u pacientů
s AIDS
lymfangiom – cystický, kavernózní, ve stromatu lymfocyty
Nádory mezenchymální z vazivové tkáně a chrupavky
fibrom – z kolagenního vaziva, nepříliš častý, podkoží
na nádor relativně málo buněčný – fibroblasty
keloidní fibrom
fibrosarkom – maligní, hodně buněčný, hodnotí se mitotická aktivita, buňky
připomínají fibroblasty
dermatofibrosarkoma protuberans – viditelné útvary v kůži
fibrózní histiocytom – z nediferencovaných buněk, diferenciace částečně
k fibroblastům a částečně k histiocytům
obrovskobuněčné nádory – Toutonovy buňky
maligní i benigní varianta
synoviální sarkom – bifázický (i epitel připomínající buňky) a monofázický (jen
vřetenité bb.)
myxom – nahromadění hlenových látek, gelatinózní tkáň, protáhlé nebo hvězdicovité
bb.
myxosarkom
chondrom
osteochondrom
chondrosarkom – v žebrech, translucentní, charakter hyalinní chrupavky
chondroblastom – v mladším věku, buněčnější, z méně zralých buněk
Nádory mezenchymální ze svalové a tukové tkáně
leiomyom – z hladké svaloviny, děloha – uterus myomatosus, relativně časté,
vícečetné, opouzdřené, vřetenité bb.
leoimyosarkom
rhabdomyom – z kosterní svaloviny, extrémně vzácný
rhabdomyosarkom – častější než benigní varianta, botryoidní (děti), adultní,
alveolární (menší primitiv. buňky)
Nádory měkkých tkání
viz 72 a 73
Nádory neuroektodermové – přehled
i benigní nádory v mozku vadí – útlak okolních struktur
nádory CNS
nádory PNS
nádory melanocytární
Nádory neuroektodermové – CNS
asi v polovině případů jde o metastázy
ASTROCYTÁRNÍ
většina nádorů CNS
20% tvoří diferencované astrocyty
perifokální edém, regresivní změny – dutinky, nekrózy, střední buněčnost, stírá
rozdíly mezi bílou a šedou hmotou
průkaz – specifické protilátky, bilární astrocytární fibrilární protein
fibrilární astrocytom – difuzní, starší dospělí, světlé buňky
gemistocelulární astrocytom – nepřipomíná vůbec astrocyty
juveniní pilocytární atrocytom – děti, mozeček, III. komora, cystický, Rosenthalova
vlákna
anaplastický astrocytom – grade III, vyšší buněčnost, polymorfismus, krevní cévy
glioblastoma multiforme – u starších lidí až 40% všech primárních nádorů CNS,
mapovité nekrózy, motýlovitý vzhled, krvácení
OLIGODENDROCYTÁRNÍ
bílá hmota hemoisfér, ohraničený, kalcifikace, gelatinózní
bb.- jako volké oko – světlé jádro
pomalý růst (nejsou nekrózy), možní progrese do gliobl. mustiforme, častý ve stáří
EPENDYMOM
IV. komora  vnitřní hydrocefalus nebo filum terminale
relativně dobře ohraničený, roste do dutin i do mozku
kolem cév – pseudorozety, kolem dutinek – rosety
uniformní nádorové buňky, bez nekróz a mitóz
myxopapilární subtyp – filum terminale – vodojasné elementy (podobný
hlenotvornému adenokarninomu)
PAPILOM CHOROIDÁNÍHO PLEXU
většinou benigní, existují i karcinomy choroidálního plexu
postranní komory malých chlapců  hydrocephalus
PRIMITIVNÍ NEUROEKTODERMOVÉ TUMORY
nejagresivnější, primitivní malé tmavé elementy
meduloblastom – častý u dětí, u dospělých raritní, zadní jáma lební – mozeček
obrovské nekrózy, metastázy cestou MMM
malé nepravidelné ovoidní buňky, Homer-Wrightovy rosety
dnes už 50% 10 leté přežití
meningeom – ženy, 4. – 5. dekáda, má receptor pro estrogen
spíše benigní, i mnohočetný  meningomatóza
součást MEN sy, trisomie 21, NF 2 nebo sporadický
dobře ohraničený, kalcifikovaný, tuhý, často spojen s dura mater
mikroskopicky – vírovitý, psamomata
CHORDOM
rosolovitý, supraselárně, base lební
další: dermoidní, epidermoidní cysta, lipom, nádor z germináních buněk, lymfomy,
metastázy
Nádory neuroektodermové - PNS
tvoří zdužení a uzly kolem hlavových a periferních nervů
Schwannom – neurinom, neurilemom
benigní, dobře ohraničený kulovitý nádor související s nervem
 VIII. HN – hluchota, ↑ ICP
buňky tvoří snopce, jádra jsou hustě nakupena – sešikování jader
mikroskopicky:
Antoni A – Verocayova tělíska (sešikovaná jádra)
Antoni B – myxomatózní, méně pravidelný
Neurofibrom
podobný neurinomu, jen vyšší fibroprodukce, obsahuje žírné buňky
pleiformní – sleduje větvení nervů – zbytnělé tlusté svazky
difuzní – růst podél všech struktur, nedestruktiví, ztluštění kůže
NEUROFIBROMATÓZA
AD dědičné onemocnění, vychází z buněk neurální lišty
mnohočetný výskyt neurofibromů, hlavně v kůži
NF I (morbus von Recklinghausen, periferní typ)
neurofibromy v periferii, kožní skvrny barvy cafe au lait, hamartom řasnatého tělesa –
Lischovy uzlíky, větší riziko různých nádorů
NF II (centrální typ)
vyššímortalita, typický je bilaterání Schwannom akutiku, nenacházíme Lischovy
uzlíky, jen skvrny cafe au lait
Neurosarkom
maligní, rychlý růst, podobá se vřetenitému sarkomu, neohraničený, malignizací
neurofibromu
Neuroblastom
maligní dětský nádor, většinou ze sympatických ggl (dřeň nadledvin)
drobné kulaté buňky – neuroblasty, Homer-Wrightovy rozety
Ganglioneurom
benigní, dobře ohraničený, bez nezraých elementů, u jedinců starších 10 let
Paragangliom
dřeň nadledvin, karotická i aortická tělíska
jako ganglioneurom, ale hormonální sekrece
feochromocytom – měkký, dobře ohraničený, prokrvácený, 10% maligní, 10% u dětí,
velké cípaté buňky, polymorfní jádra, dospělí středního věku, hlavně ženy,
záchvatovitá hypertenze
Nádory neuroektodermové melanocytární
NÉVUS
transformované melanocyty bez maligních znaků – névové buňky
hnízda proliferujících buněk, odkapávají z epidermis do dermis
junkční névus
smíšený névus
intradermání névus – všechny névy pokud se maligně nezvrhnou sem dospějí
pokud névus netvoří pigment – klinik ho nazve fibrom
MELANOM
na povrchu krvácí, zvředovatěl, krusta
angioinvaze
SSM – superficialy spreading melanoma – šíří se v junkční zóně, velká květákovitá
prominence
nodulární typ – rovnou i do hloubky
lentigo maligna – stařecké skvrny na osluněných místech (x lentigo senilis)
Germinální nádory – přehled
varlata, ovaria, epifýza
stromální nádory – Sertoliho a Leydigovy buňky, benigní
incidence 2-3 na 100000 mužů, nejčastější maligní nádor mužů ve 3. a 4. dekádě
méně časté u žen
kromě teratomů vždy maligní, velmi často smíšené
velká většina je radiorezistentní, s úspěchem se využívá chemoterapie
seminom/dysgerminom – metastázy hlavně lymfogenní
non-seminom – metastázy hlavně hematogenní
Choriokarcinom
Teratom
Embryonální ca – vysoce maligní, rychle roste, nekrotizuje, hemorhagie,
infiltruje cévy, papilární, solidní, pacient 20 – 30 let, hCG
Yolk-sac tumor – extraembryonální diferenciace, častý u dětí, voštinovité
buňky, glomerulovitá Schiller-Duvalova tělíska, nádorový marker alfa feto
protein
smíšené
teratom + embyronální ca, seminom + non-seminom
často u pacientů s kryptorchismem
obvykle unilaterální, metastazují, malignita dle nejhorší složky
Germinální nádory – seminom a choriokarcinom
SEMINOM/DYSGERMINOM
nejčastější, nejvíce ♂ okolo 40 let
homogenní šedobělavý, dobře ohraničený, ale maligní
světlé polygonální buňky, vazivová septa, někdy granulomatózní zánět, lymfocyty
gonády, epifýza
seminom/dysgerminom in situ – intratubulární germinální neoplasie, pokud jsou
nádorové buňky i na luminání straně často (30-40%) postiženo i druhé varle
CHORIOKARCINOM
nepravidelné soubunní – trofoblastická diferenciace, nekrózy, hemorhagie
hemorhagická nekróza, hodně invaduje do cév (výchozí tkáň to má v popisu práce),
metastázy
secernuje hCG
 teratogenní – hodně špatná prognóza
 v souvislosti s graviditou – gestační trofoblastická nemoc, i generalizovaný
dobrá prognóza
Germinální nádory – teratom
děti a mladí dospělí, nejpozději kolem 35 let
nejčastější germinální nádor u žen
obsahuje různé tkáně ze všech 3 zárodečných listů (kůže, CNS, chrupavka, kost,
štítná žláza, plíce, kožní adnex 
se somatickou maligní komponentou – může se tam objevit dlaždicobuněčný
karcinom
diferencovaný zralý – benigní, pouze u mužů po pubertě maligní, cystický nádor
diferencovaný nezralý – nejisté biologické chování
Mezoteliom
maligní častější, mizerná prognóza – max. jeden rok
nejčastěji pleura
benigní – papilární, adenomatoidní (varle, cyst. dutiny)
maligní – spojení s výskytem azbestu – 10 let po expozici
molekula v makrofágu propíchne lysosom  chronický zánět
váže se tam hemosiderin – feruginózní tělísko
bifázický, epiteloidní, sarkomatoidní, desmoplatický
Myeloproliferativní onemocnění
nemoci podmíněné defektní apoptózou
týká se 2 a více populací myeloidní řady – v periferii zvýšeny
normální vyzrávání a morfologie, efektivní hematopoeza, normální počet blastů
na začátku nemoci 100% buněčná dřeň, potom postupně 100 – věk%
po úbytku celularity kostní dřeně – extramedulární hemaopoeza
(hepatosplenomegalie)
normální lokalizace krvetvroby v dřeni:
červená řada intertrabekulárně, mezi nimi jednotlivé makrofágy
lymfocyty a monocyty jednotlivě
granulocyty paratrabekulárně
normálně v dřeni nejsou kolagenová vlákna (jen retikulová) ta se tam tvoří po úbytku
krvetvorby – myelofibróza, myelosklerofibróza
CML
POLYCYTEMIA VERA
trilineárníklonání proliferace – produkce zejméne erytrocytů nezávisle na
erytropoetinu
hyperviskozita a sklon k trombózám a krvácení
nemoc hlavně pozdního věku, chronická v jejím závěru může dojít k vyčerpání kostní
dřeně  myelofibróze (dřeň nahrazena vazivem) – výrazná hepatosplenomegalie a
nebo k transformaci do AML
ESENCIÁLNÍ TROMBOCYTÉMIE
klonální myeloproliferace postihující téměř výlučně megakaryocyty – tvoří se clustery
někdy i zvětšených buněk
pacient ohrožen trombózou a krvácením
normocelulární dřeň a méně často dochází k myelofibróze i blastickému zvratu
SYSTÉMOVÁ MASTOCYTÓZA
nově řazena do MPO, vzácné onemocnění
naměrná prliferace žírných buněk, jejich hromadění v jednom či více orgánů
změna tvaru: oválné  vřetenité, částo v peritrabekulární lokalozaci
barví se toluidinovou modří červeně (= metachromatická granula – barví se jinou
barvou, než má ta barvička)
infiltrace kůže, dřeň postižena v 70% případů – může vést k osteoporóze a
osteomyeloskleróze
Maligní lymfomy Hodgkinova typu
začínají bujet v nějaké uzlině (skupině uzlin) – nejčastěji na krku a mediastinu
proces progreduje a šíří se na další uzliny, slezinu, kostní dřeň, parechymové orgány
jen malé množství nádorových buněk v uzlině: Hodgkinovy buňky (jednojaderné) a
Reed-Strenbergovy buňky (dvojjaderné, zároveň diagnostické)
neznámá etiologie, původ RS buněk je nejasný (snad B nebo T lymfocyty)
jeden z nejčastějších maligních nádorů mladých dospělých, věkový průměr 32 let
KLASICKÉ
nodulární skleróza – nejčastější
až úplná hyalinóza uzlin
lakunární buňky – při fixaci se cytoplasma retrahuje – další dg buňka
syncytiální forma:mnoho lakunárních a RS buněk nahloučeno, vytváří dojem syncytia
adolescenti a mladí dospělí, častěji ženy
smíšená celularita
hodně RS buněk, pestré buněčné pozadí, oblasti jizvení a nekróz
často již v době diagnózy zasažena slezina, horší prognóza
bohaté na lymfocyty – nejlepší prognóza
převaha malých lymocytů a málo histiocytů v pozadí – histiocyty často epiteloidně
změněny, ve skupinkách
hodně málo RS buněk, více H buněk
kromě této difuzní formy ještě existuje nodulární paragranulom (příbuzný)
s deplecí lymfocytů – nejhorší prognóza, nejméně častý
hodně RS buněk, ty jsou pleomorfní
dva typy:
difuzní fibróza – mezi zmnoženými kolagenními vlákno relativně málo buněk
retikulární forma – mnoho buněk, obraz se podobá NHL
u starších osob, v době diagnózy bývá diseminovaný
NODULÁRNÍ PARAGRANULOM
LP buňky, popcorn jádro
Maligní lymfomy non-Hodgkinova typu – přehled
viz materiály od Vernerový
Leukemie
nádorová proliferace buněk kostní dřeně a lymfocytů, maligní onemocnění
manifestující se jako lymfom nebo leukemie
incidence 13 nových případů na 100000 obyvatel a rok
způsobené ionizujícím zářením, benzenem a dalšími aromatickými uhlovodíky a léky
akutní leukemie (hlavně AML) mohou být předcházeny myelodysplatickým
syndromem (= skupina onemocnění, vyšší výskyt blastů v dřeni i krvi, anémie,
hypercelulární kostní dřeň, přesun myeoblastů z jejich typicky peritrabekulární pozice
do intertrabekulárních prostorů, čím více blastů, tím pravděpodobnější zvrat
v leukemii)
leukemická populace postupně vytlačuje ostatní buňky – anémie, krvácivost,
nedostatek granulocytů a lymfocytů (infekce)
myeloidní – nejčastěji vychází z granulocytů
lymfoidní – nejčastěji z B lymfocytů
u děti je častější akutní forma, u dospělých chronická
od lymfomů se liší místem postižení – leukemie je definovaná postižením kostní
dřeně a přítomností alespoň 30% blastů v krvi
AKUTNÍ LEUKEMIE
anémie, krvácivost, infekční komplikace, minimum zralých granulocytů v krvi
infiltrace hlavně v kostní dřeni, málo extramedulárně (slezina, játra, uzliny, meningy,
ledviny)
hypercelulární kostní dřeň s masivní infiltrací nádorovými buňkami
doutnající leukemie – je infiltrace nádorovými buňkami, ale nejsou klinické projevy,
řada měsíců i let
ALL
80% dětských leukemií, v dospělosti řídká
významná koincidence s Downovým syndromem
FAB klasifikace – L1 – L3 podle velikosti blastů (L1 malé)
75% z B buněk
AML
častá u starých dospělých
Fauerovy tyčky – materiál z azurofilních granul v blastech
chybí granulocyty
v játrech hlavně periportálně
FAB klasifikace - typy M0-7 podle vyzrávání
CLL
nejčastější leukemie dospělého věku, přežití až 20 let, typicky pacient nad 65 let věku
95% jde o B lymfocyty
klasifikace dle Bineta – A, B, C
infiltarce jater hlavně v portobiliárních polích
CML
15-20% všech leukemií
největší četnost mezi 30. a 60. rokem
špatná prognóza, 4 roky, malý počet úspěšných transplantací
velmi vysoký počet bílých krvinek (až 200 000/ul)
charakteristický znak je Ph chromosom, nejvýraznější splenomegalie (až 10 kg)
infiltrace jater především v sinusech
Nádory dětského věku – přehled
30- 35%: ALL (2. – 5. rok života)
3%: Ewingův sarkom (druhé desetiletí života)
každý 2 – 9 %:blastomy (batolata): Wilmsův tumor (nefroblastom), medulloblastom,
hepatoblastom, neuroblastom, retinoblastom
3%: germinální nádory
dohromady 14%: Hodgkinův lymfom i NHL (děti školního věku)
8%: nádory CNS (prvních deset let života) –
dohromady 6-17%: sarkomy – hlavně rhabdomyosarkom a osteosarkom
histiocytóza
Nádory endokrinní a neuroendokrinní
NEUROENDOKRINNÍ
Podle diferenciace:
NET – grade 1 (karcinoid – nevysovovat před Mandysem! ), grade 2
NEC (neuroendokrinní karcinom) – grade 3 (malobuněčný, velkobuň. karcinom)
Podle toho, co tvoří:
serotonin produkující NET (karcinoid), gastrin p. NET, glukagon p. NET atd.
Karcinoid:
nejlépe diferencovaný, vychází z buněk RES, malý solidní uzle v submukóze
OBERNDORFERŮV ARGENATAFINNÍ KARCINOID – v GIT, produkce histaminu a
serotoninu, patří sem karcinoid z pohárkových buněk – vzácný
serotonin  karcinoidový syndrom (při nedostatečném odbourávání v játrech) –
flush, průjmy (↑ motilita střev), astmatické záchvaty, ztluštění chlopní
v GIT nejčastěji v appendixu a ileu, nádor potenciálně maligní, může metastazovat
KARCINOID Z JINÝCH BUNĚK DNES
gastrin produkující neuroendokrinní tumor duodena/žaludku (nesprávně
gastrinom) – Zollinger-Elisonův syndrom – zvýšená sekrece HCl  vředy, po
karcinoidu 2. nejčastější, součástí MEN I (+ přištít. tělíska, hypofýza)
ENDOKRINNÍ
Štítná žláza
FOLIKULÁRNÍ ADENOM
solitární opouzdřený uzel, expanzivní růst (tlaková atrofie ostatních struktur)
může obsahovat polyploidie a regresivní změny, maligní zvrat je vzácný
může být doprovázen hyperthyreoidismem
onkocytární adenom – buňky s objemnou eosinofilní cytoplasmou, excentrické jádro
není doprovázen hyperthyreoidismem
FOLIKULÁRNÍ KARCINOM
nejvyzrálejší formy podobné adenomu – ale metastazuje a invaduje skrz pouzdro do
okolí
doprovodná thyreotoxikóza je výjimečná
PAPILÁRNÍ KARCINOM
nejčastější maligní nádor štítné žlázy
ženy středního věku, může se vyvinout i v první dekádě života
i mikrokarcinomy (<1 cm) mohou metastazovat, bývají mnohočetné
k diagnóze je třeba nález matnicových jader – větší, konturované, částečně se
překrývající
KARCINOM Z OXYFILNÍCH BUNĚK
varianta folikulárního nebo papilárního karcinomu
NEDIFERENCOVANÝ KARCINOM
7.-8. dekáda, rychlá progrese, smrt i během několika měsíců
tvrdý nebo měkký (hemoragie, nekrózy)
buněčně různorodý – malobuněčný, velkobuněčný, sarkomatoidní…
MEDULÁRNÍ KARCINOM
vychází z parafolikulárních (C) buněk – solitární i multifokání – ten je familiární (MEN
II)
vřetenité buňky, amyloidóza (z kalcitoninu)
sporadická forma má reativně dobrou prognózu
asociovaný s MEN IIb (+feochromocytom, adenom přištít. tělísek, slizniční neuromy)
je agresivnější
Hypofýza
nejčastější jsou adenomy, má je až každý desátý jedinec při pitvě – některé jsou
klinicky zcela němé, některé produkují hormony nebo zničí tkáň produkující hormony,
utlačí chiasma opticum nebo obecné příznaky nitrolební expanze (bolest hlavy,
zvýšený ICP, nauzea)
nejčastěji laktotropní, potom nonsekreční (onkocytární), somatotropní, kortikotropní…
LAKTOTROPNÍ – ♀ amenorhea-galaktorhea (nemá menstruaci, laktuje), ♂
impotence
ONKOCYTÁRNÍ – projeví se až útlakem struktur
SOMATOTROPNÍ – gigantismus, akromegalie, DM, osteoporoza, hypertenze…
KORTIKOTROPNÍ – Cushingova nemoc
Nelsonův syndrom – sekundárně vzniklý kortikotropní adenom hypofýzy u
adrenalektomovaných pacientů – hyperpigmentace bez hyperkortikalismu
vzácně karcinomy, gliové nádory…
Patologická fyziologie:
Patofyziologie přenosu signálů pomocí receptorů
Poruchy signalizace z buněčné membrány (receptory a kanály)
receptory – metabotropní (G protein, tyrosin kinázy) a ionotropní (vlastní kanál)
Gs protein – stimulace adenylát cyklázy  protein kináza A, fosfodiesterázy vypínají
 některé tropiny a RH/IH, 5-HT, DA (D1), PTH, ADH, glukagon, beta rec. …
deriváty xantinu (na astma bronchiale) tlumí fosfodiesterázy
choleratoxin zabraňuje deaktivaci alfa podjednotky - ↑ aktivace na cAMP
závislých Cl kanálů
Gi protein – inhibuje adenylátcyklázu  ↓ cAMP
 somatostatin, dopamin (D2), alfa1 adrenerg. rec., M2 rec. ACh…
pertussitoxin blokuje Gi protein  ↑ cAMP
cGMP – ANF, NO
G0 protein – PIP2  IP3 a DAG (fosfolipázou C)
IP3: uvoňuje Ca z ER  calmodulin dep. kinázy
DAG: proteinkináza C  další kinázy (Raf), transkripč. faktory, Na/H výměník (↑ pH)
uhličitan lithný – brání regeneraci IP3, antidepresivum
fosfolipáza A zase může odštěpit z membrány AA  COX  PG, PGI, TX nebo
LOX  LT
inhibitor COX – k. acetylsalicylová, paracetamol (selektivně COX-2
v hypothalamu)
tyrosinkinázy – spouští kinázovou kaskádu končící MAP (mitogen activated kinase)
 řízení exprese přes transkripční faktory
růstové faktory a apoptotické signální molekuly půsí přes tzv. malé G proteiny
(pRas) nebo transkripční faktory (c-myc, c-fos, c-jun…)  to jsou protoonkogeny –
mutací nádorové bujení
steroidní hormony mají intracelulární nebo intrajaderné receptory, regulují
transkripci
MUCOVISCIDÓZA = CYSTICKÁ FIBRÓZA
porucha regulace transportu chloridových iontů – zároveň Na a vody
mutace CFTR (cystic fibrosis transmembrane regulator) – chloridový kanál
slanější pot, snížená sekrece Cl a zároveň zvýšená resorpce Na a vody – zahuštění
sekretu – vývod se před uzávěrem rozšíří a parenchym atrofuje
pankreas, bronchy, střevo (ileus, malabsorpce)
Patofyziologie receptorů v endokrinním systému
receptor down regulation – při dlouhotrvajícím nadbytku hormonů
Poruchy řízení v endokrinním systému
ektopická tvorba hormonů –záněty a nádory bronchů a plic
nadměrná tvorba řídícího hormonu – adenomy hypofýzy
nádory produkující hormony (neuroendokrinní tumory, nesidion – tvoří inzulín)
autoimunitní podklad – DM I, Hashimotova thyroitis, Basedowova struma
Poruchy jednoduchých endokrinních regulačních obvodů na příkladu:
porucha odbourávání amk – ty stimulují výdej inzulinu  hypoglykemie
insuficience jater – hyperglykémie při nadbytku inzulínu
Poruchy hormonů regulovaných hypothalamem na příkladu:
nadbytek ACTH - ↑ kortisol
nadbytek kortisolu - ↓ ACTH ale i dalších složek POMC
pokud odstraněny nadledviny – může vzniknout adenom hypofýzy
KREV
Změny složení krve a jejich důsledky
Hyper/hypokalémie
Hyper/hypokalcémie
Alkalémie/Acidémie
Hypo/hyperosmolarita, dehydratace, hyperhydratace
Glykémie
hypoalbuminémie
amémie…
Důsledky akutního a chronického krvácení
krvácení – tepenné x žilní x vlásečnicové, zevní x vnitřní (lze znovu využít její
součásti – hlavně železo)
při poškození cévy zevně, nahlodáním nádorem nebo zánětem, nebo prostupem
cévní stěnou (městnání, toxické poškození)
krvácivost – trombocytopenie, hemofilie, DIC, zvýšená fragilita cév (kurděje)
petechie  sufuze (plošné)  purpura (mnohočetné)
ekchymóza (podkožní výron), hematom (stlačuje okolní tkáň)
hemoptýza (sputum zbarvené krví), hemoptoe (chrlení krve)
apoplexie (zničující krvácení např. do mozku)
Celkové následky ztráty krve:
náhlá ztráta do 20% a i větší pomalé ztráty mají malý význam
po chronickém krvácení hemorhagická anemie (sideropenická)
u krvácení do dutin se může vyvinout ikterus
při náhlé ztrátě většího množství krve se vyvíjí hypovolemický šok
Místní následky krvácení:
mechanicky - poškození mozku, tamponáda srdce, kolaps plíce
po hematomu může zůstat místní ikterus (hematoidin) nebo se může opouzdřit a
organizovat (chronický hematom)
Poruchy transportu dýchacích plynů krví
viz:
anémie = Hb < 120g/l
otrava CO
hypoxie
Anemie – patogenetické členění
pokes počtu erytrocytů, jejich velikosti nebo množství hemoglobinu v nich při
normáním cirkulujícím objemu krve
posuzuje se buněčný objem:
mikrocytární – nedostatek železa, talasémie, chronické krvácení
normocytární – krvácení, anaplastická, některé hemolytické
makrocytární – nedostatek B12 a k. listové
obsah Hb: hypo, normo a hyperchromní
retikulocytóza – ukazuje na obrat erytropoezy, chronicky zkrácená doba života
erytrocytů (chronické krvácení nebo hemodyalýza)
stanovení erytropoetinu v krvi – u většiny anemií kompenzatorně zvýšen
patogenetické členění dle mechanismu vzniku:
ANAPLASTICKÁ
nedostatek prekurzorů v kostní dřeni – panmyelopatie a myeloidní leukemie nebo
izolovaná anaplastická – poškození erytroidních prekurzorů např. virem nebo
autoimunitně protilátkou
RENÁLNÍ
nedostatek erytropoetinu, insuficience ledvin
SEKUNDÁRNÍ
chronické záněty – interleukiny tumí erytropoezu
MEGALOBLASTICKÁ
porucha příjmu nebo metabolismu kyseliny listové nebo kobaltaminu (B12) 
omezení syntézy DNA, syntéza Hb pokračuje ale zpomalí se buněčný cyklus –
megaloblasty
předčasný zánik v kostní dřeni i ve slezině
k. listová – nutná pro syntézu thyminu, B12 – pro regeneraci THF
perniciózní anemie – z nedostatku B12, při autoimunitní atrofické gastritidě –
protilátky proti vnitřnímu faktoru a parietálním buňkám – chybí vnitřní faktor a HCl 
atrofie sliznice a žlazek, colická metaplasie – přibývá pohárkových buněk,
demyelinizace (neurologické příznaky)
Z PORUCHY SYNTÉZY HB
obecně mikrocytární hypochromní anemie
sideroblastická anemie – defekt ALA syntázy
porfyrie
srpkovitá anemie – nedeformovatelné erytrocyty zůstávají vězet v kapilárách,
agregace nějakou dobu trvá, v ohrožení je třeba vasa recta v ledvinách a slezina,
malárie
beta thalasemie – místo řetězce beta se tvoří delta nebo gama (ten je normálně ve
fetálním Hb), dochází k sekundární hemochromatóze, protože je porucha
zabudovávání železa, erytrocytyjyou mechanicy zranitelnější, heterozygot –
thalasemia minor, homozygot – thalasemia major, smrtelný průběh už před pubertou,
alfa thalasemie – odumření už ve stadiu plodu (není tvořen ani fetální Hb)
Z NEDOSTATKU ŽELEZA
celkem v těle asi 2-3 g železa, z toho 2/3 v Hb, ¼ zásobní (ferritin, hemosiderin),
zbytek funkční (myoglobin, cytochromy), ztáty jsou okolo 2 mg/den, z potravy se
resorbuje asi 20%, příjem by měl činit 10 – 20 mg/den
dobře se resobruje Fe2+, jako Fe3+ se váže na ferritin (v enterocytu, odloupne se a
odejde z těla) i na apotransferinu (v krvi), železo uvolněné z erytrocytů se váže na
haptoglobin
hypochromní mikrocytární anémie – ztráta krve, narušení recyklace Fe (infekce),
maý příjem, narušení absorpce (málo HCl, nemoci tenkého střeva, složky potravy
vyvazující Fe – fytáty v obilí, šťavelany), zvýšená potřeba (těhotenství, růst), vzácný
defekt apoferitinu
přetížení železem  hemochromatóza
HEMOLYTICKÉ ANEMIE
flexibilita, mechanická odolnost, redukční potenciál a produkce energie erytrocytu –
porucha těchto mechanismů – korpuskulární hemolytická anemie
extrakorpuslukární h. a. – zvýšená koncentrace erytropoetinu
hemolýza většinou extravaskulárně (v kostní dřeni, slezině)  pohlaceno makrofágy
a reutilizace, maé množství Hbuvolněného do krve se váže na haptoglobin, může ale
vyvolat akutní renální selhání a anémii z nedostatku železa (Hburie), intravaskulární
hemolýza může vést k embolii a trombóze
Korpuskulární anemie
hereditální sférocytóza – porucha membrány – spektrinu, kulovitý tvar, terapie
splenetomií
enzymové defekty – porucha energetického mtb (Glu-6-P DH nebo hexokinázy) 
nedostatek NADPH a GSH
srpkovitá anemie a thalasemie – také hemolytická složka
vrozená paroxysmální noční Hburie – citlivost erytrocytů ke komplementu, proč
zrovna ve spánku není vysvětleno
Extrakorpuskuární anemie
umělé náhrady chlopní nebo tepen
chybná transfuze nebo Rh inkompabilita, toxiny, autoimunitní hemolytická anemie
(protilátky proti antigenům vlastních krvinek)
Hypoxie (příčiny a dělení)
globální hypoxie – málo kyslíku a hodně CO2 x parciální hypoxie – málo O2
hypoxémie – nedostatek kyslíku v krvi
anoxie – nepřítomnost kyslíku nikde
asfyxie – dušení – málo kyslíku a hodně CO2
ischemie – hypoxie, málo živin a hodně odpadních látek
atmosféra – O2 160 torr, CO2 1,5 torr
alveoly – O2 105 torr, CO2 46 torr
arterie – O2 100 torr, CO2 40 torr
venózní konec kapilár – O2 40 torr, CO2 46 torr
1. Hypoxická
obstrukce dýchacích cest, nižší pO2 v okolí, hypoventilace, mismatch (perfuze
neodpovídá ventilaci, větší funkční mrtvý prostor)
2. Anemická
anemie – málo Hb, málo erytrocytů, otrava CO
3. Ischemická (stagnační)
kardiogenní – IM, tamponáda…
obstrukční
4. Histotoxická
CN, Co, laktát (blokují DŘ)
pO2 arterie
pO2 vény
a-v diference
cyanóza
Hypoxická
↓
↓
A
Anemická
N
Ischemická
↓
↑
A
histotoxická
↑
↓
N
Hypoxická hypoxie (příčiny a důsledky)
cyanóza – pokud koncentrace deoxyHb stoupne nad 50g/L, nezáleží na tom, kolik je
oxyHb
centrální cyanóza – i jazyk je fialový
(u stagnační hypoxie je periferní cyanóza)
embolie cévy  zvětšený mrtvý prostor
ucpání bronchiolu  venózní příměs, autoregulace – konstrikce cévy (lidé, co se
přistěhovali do hor, mají plicní hypertenzi a taky víc epo ↑viskozitu krve – riziko
trombů)
Příčiny a důsledky anemické hypoxie (kompenzace)
viz hypoxie a anémie
Inkompatibilita krevních skupin
ABO SYSTÉM
skupina A: antigen A, protilátky anti-B
skupina B: antigen B, protilátky anti-A
skupina AB: antigen A i B, protilátky nemá
skupina O: antigen nemá, protilátky anti-A i anti-B
skupina O univerzální dárce, skupina AB univerzální příjemce
inkompabilita – hemolýza
malá a velká křížová zkouška, biologická zkouška
RH FAKTOR
85% lidí je Rh+  mají antigen D
žádné přirozené protilátky proti němu nejsou
po prvním styku pacienta, který je Rh- s krví Rh+  vytvoří si protilátky, při další
reakci dojde k hemolýze, např. icterus neonati gravis (hemolytická nemoc
novorozence, fetální erytroblastóza)
Ikterus
normální hladina bilirubinu je 1,7 – 17,4 umol/l, žloutenka vznikce při asi 40umol/l
 prehepatický – hemolytický
ikterus hemolyticus simplex – žloutenka novorozenců, může způsobit
Kernikterus – nevyvinutá HEB
icterus neonati gravis – při Rh inkompabilitě, hemolytická nemoc novorozence,
fetální erytroblastóza
snížená konjugace bilirubinu – např. Gilbertův syndrom (AR dědičnost, 5%
populace)
 hepatický – zánět, cirhóza
 posthepatický – obstrukce žlučovodů, depozice žluči IC i EC – žlučové tromby,
acholická stolice
Poruchy hemostázy – krvácení (příčiny)
obecně pokud je problém spíš v cévách nebo trombocytech  petechie, pokud ve
srážecích faktorech  modřiny
Vnější systém: začíná díky tkáňové trombokináze (III)  VII  X
Quickova hodnota (INR) – warfarin, vit. K
Vnitřní systém: začíná v místě defektu (- náboj) – XII  XI  IX + VIII  X
APTT test - heparin
Společná část: X  V  II (protrombin)  I (fibrinogen), XIII stabilizuje
trombinový čas
na vitaminu K závislé srážecí faktory: II, V, VII, IX, X
VROZENÉ PORUCHY SRÁŽLIVOSTI
Hemofilie A – X vázaná choroba, nedostatek faktoru VIII
krvácení do kloubů – sideróza synovie, pseudodna
léčka koncentrátem plasmy, dříve nákaza hepatitidou B nebo HIV
Hemofilie B – 10x méně častá, chybění faktoru IX (Christmasův) nebo jeho inaktivita
Afibrinogenemie – chybí fibrinogen
ZÍSKANÉ PORUCHY SRÁŽLIVOSTI
DIC
jaterní insuficience – kromě nedostatků srážecích faktorů i nedosatek vitaminu K
(ten se v játrech skladuje), ale také antikoaguačních a fibrinolytických faktorů 
snazší rozvoj DIC
avitaminóza K – nedostatečná tvorba bakteriemi (po atb), malabsorpce (tuků nebo
celková), požkození jater
komplikace antikoagulační léčby
TROMBOCYTOPENIE
ze snížené tvorby destiček – porucha dřeně (myelofibróza, metastázy, aplastická
anemie...), cytostatická léčba
ze zvýšené destrukce destiček – nejčastější, hypersplenismus
pro DIC
hemolyticko-uremický syndrom – blízké DIC, časté u dětí, působení toxinu E.Coli
idiopatická trombocytopenická purpura – část je autoimunitní, dochází k destrukci
trombocytů ve slezině – indikace ke splenectomii
Poruchy hemostázy – trombofilie (příčiny a důsledky)
= sklon ke zvýšenému srážení krve
Příčiny:
↑ viskozita krve – obyvatelé vysokých hor, sportovci na Epo, příp. nádor ledviny
produkující erytropoeitin
estrogenní perorální antikoncepce
mutace ve fakoru V a II (protrombin) – FVL (universita Leiden) a FII mutace
insuficience jater
rizikové faktrory:
varixy na DK
ateroskleróza a její rizikové faktory
dlouhodobé znehybnění
dehydratace
onkologická onemocnění a jejich léčba
těhotenství a šestinedělí
Důsledky:
viz trombóza, embolie, DIC…
ABR
Poruchy ABR – přehled
pH = 7,4, odpovídá koncentraci 40nM H+
acidóza, alkalóza – stavy vedoucí k acidémii, alkalémii
Hendersenova rovnice
pH~HCO/pCO2, normálně 25/5, Hesselbach přidal logaritmus
anion gap: co zbyde z aniontů po odstranění Cl a HCO – mění se hlavně kvůli
laktátu, změny iontů dorovnává HCO – mění se tím pH
PUFRY
pár kyseliny a zásady, který je schopen vázat/pouštět ion H+ a udržovat tím stálé pH,
většinou směs slabé kyseliny a její soli nebo slabé báze a její soli
maximální pufrační kapacita – když koncentrace obou složek stejná, tj. při pH = pKa
pufru
HCO3- - rychlý, nejdůležitější v krvi
bílkoviny, Hb
fosfáty – hlavně IC
KOMPENZAČNÍ SYSTÉMY
plíce a ledviny – plíce rychleší, ale kvůli závislosti na kyslíku nejde zkompenzovat
vše
volatilní látka – to co lze vydýchat
játra – tvorba močoviny při alkalóze, zůstává Gln při acidóze, močovinový cyklus
okyseluje
kosti – při acidóze se H+ ukládá do kostí (osteoporóza), při alkalóze je
hypokalcemie, protože bílkoviny, které váží normálně H+ ho pouštějí a váží Ca
Poruchy acidobazické rovnováhy – metabolická acidóza a alkalosa
METABOLICKÁ ACIDÓZA
Příčiny:
ketoacidóza – hladovění, diabetes
laktátová acidóza
alkoholická acidóza
renální tubulární acidóza: distální (porucha exkrece H+) a proximální (porucha
resorpce HCO3-)
hyperchlorémie
Příznaky:
dech při ketoacidóze, hypoventilace, spavost, utlumenost  koma
METABOLICKÁ ALKALÓZA
Příčiny:
ztráta Cl – diuretika, zvracení
hyperaldosteronismus
ztráty H+
Příznaky:
nauzea, hypertenze (při hyperaldosteronismu), hypoventilace, agresivita, křeče 
koma
Poruchy acidobazické rovnováhy – respirační acidóza a alkalóza
RESPIRAČNÍ ACIDÓZA
Příčiny:
hypoventilace – trauma hrudníku, CNS, porucha svalů, míchy, intoxikace,
obstrukce DC
akutní RAc – benzodiazepiny, CNS, poruchy neuromuskulární ploténky, pleurální
výpotky, pneumotorax, zlomená žebra, akutní obstrukce nebo nemoc DC
chronická RAc – CHOPN, vrozené nebo získané deformity hrudního koše,
rozsáhlé popáleniny (jizvy – stahují se)
Příznaky:
dušnost, cyanóza, kyselá moč, spavost, koma
RESPIRAČNÍ ALKALÓZA
Příčiny:
hyperventilace – bolest, stimulace dechových center, stres, strach, vysoká
nadmořská výška
Příznaky:
dušnost, bolest, alkalická moč, zvýšená dráždivost, koma
MINERÁLY
Poruchy vodní bilance (příčiny a důsledky)
tělní voda: 60% hmotnosti těla – 1/3 EC, z toho 2/3 intersticium a 1/3 intravazálně
osmoreceptory: játra a hypotalamus
baroreceptory: vysokotlaké - glomus aorticum (X) a glomus caroticum (IX) a
nízkotlaké – kardiopulmonální
volumoreceptory: pravá síň, Bainbridgeův reflex: zvýšený žilní návrta  zvýšený tlak
v PS  sympatikus zvýší frekvenci
hormony: ADH, osa RAA, ANF
JUXTAGLOMERULÁRNÍ APARÁT
 renin  angiotensin  ACE  angiotensin II: vazokonstrikce, sekrece
aldosteronu: zvýšení krevního tlaku, retence sodíku a exkrece kalia
Hyperaldosteronismus:
primární = Connův syndrom – hypoplasie zona glomerulosa, adenom nebo ca kůry
nadledvin
hypokalémie, hypervolémiehypertenze, polyurie, alkalóza
případně nádor ledvin produkující renin, stenóza a. renalis
Hypoaldosteronismus:
= Addisonova choroba
centrální, méně časté – porucha na úrovni CNS, zachována sekrece
aldosteronu, nedostatek kortisolu
periferní - zničeno 80-90% kůry nadledvin, autoimunitní (proti 21-hydroxyláze),
infekce (meningokok – Waterhouse-Friedrichsen sy), chybí aldosteron i
kortisol, více POMC  pigmentace, endorfiny
hypekalémie, hypovolémie a hyponatrémie, acidóza
(Cushingův syndrom – hypersekrece kortisolu, Cushingova nemoc – hypersekrece
ACTH)
OSMORECEPTORY HYPOTHALAMU
ADH a pocit žízně, ADH dále aktivováno stresem
reabsorpce vody ve sběrných kanálcích
SI-ADH:
 zvýšená sekrece ADH – retence vody (hypoosmolární hyperhydratace)
po úrazech nebo infekcích mozku, produkce v zánětech nebo nádorech plic
vzniká IC otok – edém mozku (somnolence, bolest hlavy, koma)
Diabetes insipidus:
 hyperosmolární dehydratace, polydipsie, polyurie
po operaci mozku, zlomeninách baze – centrální – léčba kapkami do nosu s ADH
sekundární – porucha receptoru, nadbytek ADH, vrozené x získané (vratné při
dlouhodobé hypokalemii a hyperkalcémii)
Hyperhydratace:
isotonická – infuze FR, iontové nápoje, hyperaldosteronismus
hypotonická – SI-ADH, intoxikace vodou
hypertonická – pití mořské hody, mírně také hyperaldosteronismus (K+)
Dehydratace:
isotonická – popáleniny, krvácení, průjmy, isostenurie (2., polyurická fáze akutního
renálního selhání)
hypotonická – pocení, zvracení, průjmy
hypertonická – diabetes insipidus, pocení, zvracení, průjem
Poruchy hospodaření s vodou (dehydratace)
viz vodní bilance
isostenurie
diabetes insipidus
Příčiny a důsledky změn osmolality v extracelulárním prostředí
viz vodní bilance
Poruchy metabolismu minerálů (Ca, P)
VÁPNÍK
sérum 2,5 mM, IC v klidu 50nM
intracelulární transmiter – uvolňování transmiterů, hormonů, produktů žláz, aktivuje
K+ kanály v srdci podílející se na depolarizaci
extracelulární vápník stabilizuje sodné kanály a utěsňuje tight junctions, účastní se
krevního srážení
Hypokalcemie:
hypoparathyreoidismus nebo omezení účinku PTH
nedostatek vitaminu D – u dětí křivice , u dospělých osteomalacie
renální insuficience – nevylučují se fosfáty a ty pak v plasmě vypadávají s vápníkem
nedostatek Mg – ten stimuluje výdej PTH
alkalóza – zvýšená tvorba komplexů s bílkovinami a hydrogenkarbonátem
akutní pankreatitida – komplexy s mastnými kyselinami
 zvýšená dráždivost svalů a nervů – tetanus a parestezie (snížení prahu Na
kanálu), epileptické záchvaty, na srdci prodloužení AP – prodloužení ST
intervalu
Hyperkalcemie:
hyperparathyreoidismus a nadbytek vitamínu D
zhoubné nádory metastazující do kostí
nádory tvoří OAF (osteoklasty aktivující faktor)
atrofie skeletu z inaktivity
acidóza – H+ do kostí místo Na a Ca
 intestinální potíže (nevolnost, zácpa), polyurie (uzávěr tight junctions
v tubulech), žízeň, metastatická kalcifikace (renální selhání, i do rohovky),
zkrácení ST intervalu a větší citlivost na digitalis
FOSFÁTY
sérum 1 mM, moč 15-90 mM
součást nukleotidů, kreatinP, intermediárních substrátů mtb, aktivují/inaktivují
enzymy, pufry v buňkách a moči
Hypofosfatémie:
snížená střevní resorpce (alkoholici, Al(OH)3 – v antacidách, nedostatek vit.D)
renální ztráty (hyperparathyreoidismus, nedostatek vit. D, fosfátový diabetes –
porucha tubulů)
přesun do buněk – po přívodu glukózy (po hladovění) nebo inzulinu (u
hyperglykemického komatu), při těžké alkalóze
 svalová slabost (i srdeční), hemolýza, křeče, koma (hlavně kvůli ↓ ATP), při
dlouhodobé hypofosfatemii osteomalacie
Hyperfosfatemie:
intoxikace vit. D, renální insuficience, hypoparathyreoidismus, mobilizace z kostí
nebo buněk
 spolu s hyperkalcemií kalcifikace šlach, kůže, tím klesá Ca, stimuluje se výdej
PTH a uzavře se bludný kruh
Parathormon:
uvolňován při hypokalcemii, mobilizuje kalciumfosfát z kostí, zadržuje vápník
v ledvinách a vylučuje tamtéž fosfáty
také podporuje vznik kalcitriolu – ten stimuluje vstřebávání Ca i P ve střevě,
PATOFYZIOLOGIE KOSTI
odbourávání kostí  urolithiasis, při nádorech, imobilizaci
osteopenie=osteoporóza – redukce masy skeletu ← hodně kortikoidů, málo
estrogenu, inzulinu, nebo primární (bez známé příčiny)
osteomalacie/rachitis – porucha mineralizace, statické bolesti skeletu, chybný růst,
zduření žeberních chrupavek (růženec) ← málo kalcitriolu, estrogenů, fosfátový
diabetes,
Poruchy metabolismu minerálů (Fe)
ŽELEZO
celkem 2-5 g v těle, 2/3 v Hb, ¼ zásobní a zbytek funkční – myoglobin, cytochromy
příjem by měl činit 10-20mg/den – více u dětí, žen, těhotných, vstřebá se (v duodenu)
asi 10%
resorbuje se dvojmocné železo (redukce HCl a ferireduktázou + vit C)
ve sliznici se ukládá jako trojmocné do feritinu
jako dvojmocné se může dostat do krve, tam je pomocí ceruloplasminu oxidováno a
váže se na apotransferin
z hemolyzovaných erytrocytů se váže na haptoglobin a hemopexin
Nedostatek: hypochromní mikrocytární anémie
Nadbytek: hemochromatóza
primární – častá AR dědičná choroba, silně zvýšená resorpce
sekundární – poruchy zužitkování Fe (neefektivní erytropoéza – betathalasemie a sideroblastická anemie), jaterní choroby, nadměrný příjem nebo
atransferinemie
následkem je hemosideróza = nadměrné ukládání do tkáně  tvorba radikálů,
poškození DNA, zvýšená tvorba kolagenu, bronzový diabetes, kardiomyopatie
Poruchy metabolismu Na, K, Cl
SODÍK a CHLOR:
viz Vodní bilance
DRASLÍK:
v plasmě: 3,5 – 5,3 mM
v buňkách: 142 mM
Přívod:
i.v. podání – nejprve ovlivní plasmu, pomalý přísun do buněk
ledviny: distální diuretika, hypoaldosteronismus, nedostatečnost ledvin, acidóza
Ztráty:
renální ztráty při hyperaldosteronismu, zvýšené nabídce Na nebo alkalóze
střevem
Přesuny mezi buňkami a EC:
nedostatek energie, rozpad buněk
transfuze
acidóza – hyperkalemie a naopak
nedostatek inzulinu a hypoglykémie: z buněk ven, inzulin je třeba do kapačky podat
s K+
katecholaminy – vstup do buněk přes beta receptory a výstup přes alfa rec.
Hypokalemie:
hyperpolarizuje
snižuje dráždivost buněk, heterotopní automacie v srdci a fibrilace, zpomalená
repolarice : vlna U
polyurie, alkalóza, přerušen výdej některých hormonů: inzulinu, aldosteronu
Hyperkalemie:
depolarizuje 
zvyšuje dráždivost, zkrácen AP a tím i ST interval a stanovité T
Patofyziologie vápníku
viz kalcifikace, minerály – Ca a P
Endokrinní příčiny změn metabolismu minerálů
hypo/hyperaldosteronismus
PTH, kalcitriol, kalcitonin
METABOLISMUS
Maldigesce a malabsorpce
porucha zpracování a enzymatického štěpení – maldigesce
porucha vstřebávání – malabsorpce
živiny, vitamíny, železo, stopové prvky, žlučové kyseliny v enterohepatálním oběhu…
urychlené vyprazdňování žaludku posouvá vstřebávání víc aborálně, až do ilea – tam
se může dokonce změnit sliznice na více podobnou jejunu
některé látky se mohou vstřebávat jen v terminálním ileu –B12, žlučové kyseliny
resekce žaludku, vagotomie – snížena stimulace produkce hormonů a pankretické
šťávy a vyprazdňování žlučníku, urychlení pasáže tenkým střevem, gastrinom
(Zollinger-Ellisonův syndrom)
choroby pankreatu – chron. pankratitida, karcinom, mukoviscidóza, resekce,
nedostatek enzymů a bikarbonátu
atrofická gastritida – nedostatek HCl, ustává trávení v žaludku, osídlení tenkého
střeva bakteriemi – ty uvolňují žlučové kyseliny z konjugace a štěpí vazbu mezi B12
a vnitřním faktorem
nedostatek disacharidáz kartáčového lemu – malabsorpce disacharidů, častý je
nedostatek laktázy
defekty transportních systémů – malabsorpce, aminokyseliny (cystinurie,
Hartnupův sy)
globální defekty při celiakii, trupické sprue, Crohnově chorobě, AIDS, infekcích,
enteritidě z ozáření, resekci větších úseků tenkého střeva…
alkohol – insuficience pankreatu a jater
léky – colchicin (tlumí dělení buněk krypt), některá atb, metotrexát (tlumí resorpci
folátu), laxativa…
zpracování uvnitř buněk – abetalipoproteinemie – malabsorpce tuků
porucha prokrvení střev
BÍLKOVINY  úbytek svalstva, edémy
SACHARIDY  jsou potom zpracovány v tlustém střevě bakteriemi – flatulence,
osmoticky podmíněné vodnaté průjmy
TUKY steatoroe (stolice bohatá na tuky), ztráta hmotnosti, malabsorpce v tuku
rozpustných vitaminů
Přehled poruch výživy
stanovení BMI – 20 – 25 je normální
lean body mass – suchá hmotnost bez tuku – pokud se změní o 40% velký problém
kvalitativní x kvantitativní
sacharidy – 60%, tuky – 25%, proteiny – 15%, energetická hodnota tuků je 40kJ/g,
bílkovin a proteinů 17 kJ/g, etylalkohol 30 kJ/g
příjem potravy je řízen hypothalamem – hlad – lat., sytost – ventromed., ghrelin (ze
žaludku 2 hodiny po vyprázdění), leptin (z tukové tkáně úměrně jejímu množství)
PODVÝŽIVA
viz snížení příjmu potravy
kwashiorkor – proteinová malnutrice
kachexie – silná celková sešlost s hubnutím a slabostí, následek vážných
onemocnění, může souviset se stagnací v játrech a GIT - ♥ selhání (kardiální
kachexie)
OBEZITA
androidní typ – břicho, muži, snadno se zhubne, výrazně metabolicky aktivní:
pokud je tuku málo produkuje adiponektin – protizánětlivý, chrání před
ateroskl.
pokud je ho hodně secernuje rezistin (DM II) a kortisol
metabolický syndrom (sy X, Reavenův) – obezita, hypertenze, hyperlipidémie,
DM II, v průměru do osmi let smrt, také způs. chronickým stresem- kortisol
gynoidní obezita – ženy, boky, nedá se zhubnout, pouze poškození kloubů a
zhoršené dýchání
zváštní obezita – při Cushingově sy – kulaté tělo a tenké končetiny, při hypothyreóze
Snížení příjmu potravy (příčiny a důsledky)
PŘÍČINY
maldigesce a malabsorpce – viz 54
poruchy příjmu potravy – bulimie a mentální anorexie (bulimia a anorexia nervosa)
90% případů mladé ženy, genetické vlohy, narušená rodinná interakce,
sexuální pubertální konflikty, sociokulturní vlivy
HLADOVĚNÍ
kvalitativní x kvantitativní
prosté x stresové
Prosté hladovění
první tři dny
lehká hypoglykemie  glukagon, sympatikus (CRH  kortisol a katecholaminy)
glykogenolýza a glukoneogeneze (lipolýza a proteolýza – 75g/den)  zvýšení
glykemie
Adaptace na prosté hladovění:
pokles aktivace sympatiku  zpomalení proteolýzy (25g/den), pokles glykemie,
lipolýza (ketolátky)
pokles koncentrace T4/T3 – snížení bazálního metabolismu
vydržím 30 dní, potom do stresového hladovění
Stresové hladovění
po úrazu, operaci, při nádoru, zánětu, pokud už hladovím více než měsíc
stimulace sympatiku
 CRH  kortisol  proteolýza
 IL-1, 6, TNF  proteiny akutní fáze na úkor jiných proteinů, zvýšení BM
DŮSLEDKY:
imunita – málo Ig, horší proliferace, horší hojení ran
kardiovaskulární systém – atrofie myokardu, změna hladin iontů (↑ K, Ca – rozpad
buněk)
bronchopneumie – slabší svaly horší motilita řasinek
termoregulace – pokles BM, horší izolace
pokles libida, amenorhea
vodnaté průjmy – poškození epitelu, snížená produkce hormonů
pancytopenie, anémie – málo bílkovin, B12 a ost. vitamínů
poruchy neuromuskulární dráždivosti – hyperkalémie
epileptické záchvaty, atrofie mozkové kůry
Poruchy energetického metabolismu
1. poruchy příjmu potravy (malnutrice, malabsorpce)
2. poruchy v intermediárním metabolismu (hyperthyreóza, obezita, nádorová
kachexie, orgánové dysfunkce)
3. poruchy v buněčné respiraci (hypoxie, otrava kyanidem)
HYPOXIE:
patofyziologické typy:
A – nízká minutový výdej srdeční nebo málo O2 v krvi
B – dysperfuze (edém, a-v zkraty…)
C – zvýšení požadavků tkáně
viz také otázky porucha výživy, mtb sacharidů a tuké, stres,
Poruchy metabolismu základních živin
viz poruchy mtb sacharidů, lipidů, poruchy výživy
Přehled poruch metabolismu sacharidů
na mtb sacharidů se podílejí: inzulin, glukagon, kortisol, STH, adrenalin, inkretiny (z
GIT pojídle, stimulují výdej inzulinu)
DIABETES MELLITUS
OGTT, glykémie 3,5 – 5,3mM, po jídle max 8mM, ledvinný práh 11mM
DM I. typu:
inzulin dependentní, netvoří se inzulin, autoimunitní destrukce B buněk
hlavně děti, často se projeví po viróze, 10-12 let
hodně čůrají, pijou a jedí, moc neprospívají (pokud chybí jeden z: inzulin, STH, T4 –
failure to thrive)
léčba inzulinem
hyperglykemické kóma (25-30mM) – přidává se k němu ketoacidotické
hypoglykemické koma – po fyzické námaze, moc velké dávce inzulinu nebo malé
jídla, vlčí hlad, s sebou cukr, i per rectum
DM II. typu:
non-inzulin dependentní, inzulin se tvoří, ale recepory neodpovídají – je v nadbytku
starší jedinci, únava
léčba nejdříve dietou, potom antidiabetika p.o., nakonec také inzulín (postupem času
klesne produkce v pankreatu), z dvojky se stane jednička
čistě hyperglykemické koma – až 40mM
hypoglykemické koma
Komplikace:
ophtalmolog to zjistí první – osmoticky změněný tvar bulbu, až po letech poškození
sítnice
cukr obaluje bíkoviny, poškození endotelu – mikro a makroangiopatie, poškození
ledvin
vasa nervorum a reakce s myelinem – poškození nervů
glykovaný Hb – vydrží asi 1-2 měsíce
MODY diabetes – maturity onset diabetes of young, není závislý na inzulinu, objevuje
se v období puberty, liší se v původu i terapii
LADA diabetes – I. v pozdním věku – latentní autoimunitní diabetes
Galaktosemie – vrozené, hromadící se galaktóza v různých orgánech
Vrozená nesnášenlivost fruktózy – vede k jaternímu selhání
Glykogenózy – viz poruchy mtb glykogenu
Přehled poruch metabolismu lipidů
Lipidózy
Poruchy mtb lipoproteinů
chylomikrony odnášejí (lymfatickou cestou) TAG a CH ze střeva do tkání (sval, tuk) a
jejich zbytky jdou do jater
játra opouští VLDL – míří do periferie (ztrácí CII a exponuje ApoE  IDL)
půlka IDL se vrací do jater, z půlky se stane LDL (ztráta ApoEApoB100)
1/3 LDL ovezdává náklad extrahepatálním tkáním – např. makrofágům
HDL vzniká v játrech a GIT a jde do tkání pro nadbytečný cholestrol, který schová
pomocí LCAT (CHCHE) do nitra částice a nese ho do tkání tvořících steroidy
HYPERCHOLESTEROLÉMIE
polygenní – každý pátý dospělý v EU – naváha, živočisné tuky (zvyšují syntézu CH –
tím snižují hustotu LDL-rec. a víc LDL tedy pohltí makrofágy svými scavenger rec.)
familiární (IIa) – heterozygoti 1:500, 2x vyšší hladina CH v krvi, mladiství mohou mít
infarkt, genetický defekt LDL receptoru
léčba: vyvázání žluč. kyselin ve střevě, inhibitogy HMGCoA-reduktázy
HYPERLIPIDEMIE
kombinovaná (IIb) – lehce zvýšeny i TAG, zvýšená syntéza VLDL – nadprodukce
ApoB
familiární dys-beta-lipoproteinémie (III) – aberantní ApoE – porucha vychytávání
chylomikronů a IDL v játrech
HYPERTRIACYLGLYCEROLEMIE
zvýšená syntéza TAG
hyperlipoproteinemie typ I – porucha odbourávání chylom. a VLDL  pankreatitida
Tangierova choroba – defekt ApoA – snížené HDL
A-beta-lipoproteinemie – porucha syntézy ApoB, chybí LDL, steatóza jater a střeva
Poruchy metabolismu glykogenu
GLYKOGENÓZY
štěpení glykogenu je blokováno – ten se hromadí, vzniká hypoglykemie – nebo
syntéza – v srdci, mozku a svalech skladovám abnormální glykogen
defekty enzymů
jaterní typy: I, III, VI, VIII – hepatomegalie a hypoglykemie
svalové typy: V, VII – svalová slabost, únavnost
I – von Gierke (25%) – Glc-6-fosfatáza
II – Pompe (15%) – infantilní (kardio a hepatosplenomegalie), juvenilní a adultní
forma
III – Forbes (20%) – fibróza, výjimečně cirhóza jater, svalová slabost
IV – Andersen (<1%) – cirhóza jater
V – McArdle (<1%)
VI – Hers (40%)
VII –Tarui
VIII – McKusick
O – glykogensyntáza – deficit glykogenu
Vitamíny (avitaminózy a hypervitaminózy)
organické látky pro život nezbytné, které si člověk neumí vyrobit v těle sám
některé endogenně: K a biotin střevní flora, D UV zářením z cholestrolu, další ze
svých prekurzorů (A – karotenoidy…)
chemicky heterogenní
rozpustné v tucích (A,D,E,K) – malabsorpce tuků vede k hypovitaminóze, větší
zásoby v tělesných tucích (játra), při nadměrném přívodu se hromadí –
hypervitaminózy
rozpustné ve vodě (B,C) – v organismu v minimální zásobě, hypervitaminózy nejsou
známy (snadno se vylučují močí), hypovitaminózy se ale projeví dřív (kromě B12 –
zásoby v játrech i na několik let)
hypovitaminózy jsou způsobneny:
nedostatečný přívod v potravě (avitaminóza B1 tam, kde se jí loupaná rýže)
nedostatečná endogenní tvorba (dysmikrobie, nedostatek světla)
porucha resorpce ( perniciózní anemie)
vrozená nebo získaná porucha metabolismu vitamínu (vitD rezist. rachitis I)
rezistence na vitamín (vitD rezist. rachitis II)
zvýšená potřeba – růst, těhotenství, hyperthyreóza, malignity
farmakologicky navozená hypovitaminóza
nežádoucí – dysmikrobie po atb, B6 avitaminóza při léčbě tbc izoniazidem
žádoucí – vytěsnění vit. K z vazby na hepatocyt warfarinem
VITAMIN A
skupina látek – retinol, retinal a k. retinová, provitaminem jsou karotenoidy
retinol/al v sítnici  hypovitaminóza: šeroslepost
diferenciace epitelu  hypovitaminóza: skvamózní metaplasie a keratinizace
k. retinová se podílí na vývoji plodu  hypervitaminóza: teratogen
VITAMIN D
kalcitriol
endogenní tvorba pokrývá asi 80% spotřeby
1. hydroxylace v játrech,druhá v ledvinách
hypovitaminóza: porucha absorpce, renální a jaterní insuficience, vzácně při chybění
receptoru  rachitis/osteomalacie (porucha osikiface)
VITAMIN E
tokoferol, hypovitaminóza není známá, antioxidant
VITAMIN K
naftochinon, jaterní mikrosomální karboxylázy  koagulační faktory
malý exogenní příjem je i přes syntézu střevní florou nezbytný
VITAMIN B1
thiamin, jihovýchodní Asie, alkoholici
ne zcela známým mechanismem udržuje normální funkci PNS
hypovitaminózy:
beriberi: polyneuropatie (demyelinizace) a kardiovaskulární syndrom (edém,
dilatace srdce)
Wernickeho-Korsakoffův syndrom – demence, ataxie, amnézie, konfabulace
VITAMIN B2
riboflavin, součást FMN, FAD
v rozvinutých zemích u alkoholiků – roztržené ústní koutky, dermatitis
VITAMIN B6
pyridoxin, pyridoxafosfát jako koenzym, dermatitidy
VITAMIN B12
vstřebává se v duodenu díky vnitřnímu faktoru
hpovitaminóza – vegetariáni, malabsorpce (nedostatek IF – autoim. reakce proti
parietálním buňkám žaludku nebo proti IF, gastrectomie), tropická sprue, ZollingerEllisonův syndrom
je nezbytný k přeměně homocystein methionin a tím regeneraci THF
 megaloblastická anemie ( i hypovit. folátu)
FOLÁT
umožňuje vazbu methyových skupin do org. sloučenin
VITAMIN C
k. askorbová
hydroxyace (např. prolinu  kolagen), antioxidant
hypovitaminóza je vzácná, kurděje (petechie, gingivitida)
STRES A SPOL.
Stres
nespecifická reakce organismu na jakýkoli stresor
stresor: podnět z CNS – strach, PNS – zrakový, sluchový, čichový, bolest, ANS –
změna homeostázy (hypoxie, volémie, glykémie), prostřednictvím IL1 a 6 a TNF 
aktivace hypothalamu aktivace sympatiku ( nadledviny – adrenalin), ADH, CRH
eustres x distres (provázený negativními emocemi), akutní x chronický
dříve akutní stres zajišťoval přežití rodu a jednotlivce, dnes spíše distres a chronický
– vede k chorobám
odpověď na stres – stresové osy a stresové hormony, centralizace oběhu
různá u muže a u ženy (a vojáků) - FoF vs. TaB (tend and befriend)
Stresové osy: sympatoadrenální a hypothalamus-hypofýza-nadledviny (ta má
zpoždění asi 30 minut, protože steroidní hormony se syntetizují de novo
Stresové hormony:
noradrenalin – spíše mediátor sympatiku, zvyšuje ventilaci a vede k vyplaveí ADH a
adrenalinu
adrenalin – glykogenolýza, snižuje periferní citlivost k inzulinu (glukóza pro mozek),
lipolýza, vazodilatace srdce, plic, mozku a svalů, jinde vazokonstrikce, pozitivně
chrono, dromo, ino i bathmotropně na srdce, zvyšuje pohotovost destiček, pocení
ADH – udržení objemu krve, vazokonstrikce, oligurie
CRH –  endorfiny a kortisol
kortisol – glukoneogeneze z proteinů, snižuje příjem Glc svaly, zvyšuje imunitu a
působí vazokonstrikčně, stimuluje sympatikus – udržuje stresovou reakci, ve
vysokých koncentracích má aldosteronové účinky – retence vody
STH – zvyšuje se pouze na dvě hodiny a potom klesá (děti z rozvrácených rodin jsou
malé), lipolýza, podobně působí prolaktin (ten navíc aktivuje imunitu a potlačuje
ovulaci)
aldosteron – zvyšuje se kvůli vazokonstrikci v ledvinách – tu juxtaglom. aparát
vyhodnotí jako hypovolemii
neuromediátory – v CNS díky CRH, ACh – zvyšuje koncentraci, DA – schopnost
rozhodování, 5-HT – zbavuje strachu
naopak se snižují hormony štítné žlázy a pohlavní hormony
ukončení stresové odpovědi – postupným zvyšováním aktivity PS, u starých lidí je
to problematické – podílí se na tom melatonin?
Důsledky stresu:
mírný opakovaný stres vede k adaptaci
krátkodobý intenzivní stres může vést k šoku až ke smrti nebo psychyckým
důsledkům
dlouhodobý stres – hypertenze, žaludeční vředy (kortisol nepřímo zvyšuje sekreci
HCl), poškození paměti, změny chování a deprese (CRH), poruchy plodnosti
metabolický syndrom – hypertenze, hypertrofie srdce, tachykardie  zkrácení
diastoly  snížené prokrvení myokardu, zvýšená pohotovost destiček  tromby,
adrenalin i kortisol zvyšují glykemii  DM 2, porucha mtb tuků  ateroskleróza
Role glukokortikoidů v rozvoji patologických stavů
viz stres
Cushingova choroba – nadbytek kortikoidů
 steroidní diabetes, redistribuce tuku, zpomalení hojení a růstu, hypertenze, vředy
IMUNO
Imunopatologické reakce
IMUNOPATOLOGICKÁ REAKCE I. TYPU
typ anafylaktický, atopický
humorální reakce založená na IgE
tvorba IgE proti exoantigenům – pnc, pyl, rotzoči, potraviny, srst zvířat, sliny,epitelie
časná – minuty, sensibilizace pacienta, diferenciace specigických Th a B lymfocytů,
pod vlivem Il-4 a 5 IgE (agregace receptorů) při druhém setkání uvolnění granul ze
žírných buněk – histamin, heparin
při druhé fázi se syntetizují metabolity kyseliny arachidonové
léčka – antihistaminika, kortikoidy
hyposensibilace – postupné podávání antigenu, přesun t Th2 ana Th1 typ imunity 
inhibice tvorby alergenního IgE
IMUNOPATOLOGICKÁ REAKCE II. TYPU
cytotoxicvký typ
humorální založená na IgG a IgM a násedné aktivaci Tc lymfocytů
IgG a IgM aktivují kmplement a způsobují na protilátkách závislou cytotoxicitu – Fc
receptory fagocytů a NK buněk
transfuzní reakce, hemolyt. nemoc novorozenců, autoimunitní choroby
blokující nebo stimulující protilátky – proti membránovému receptoru
Graves-Basedowova choroba – proti rec. pro TSH – stimulující
myastenia gravis – ACh receptor, blokující
dále proti vnitřnímu faktoru, thyroidáním hormonům, receprotu pro inzulin, spermiím,
oocytům…
IMUNOPATOOGICKÁ REAKCE III. TYPU
Arthůs typ
humorální, tvorba imunokomplexů, způsobená IgG
imunokomplexy se váží na Fc receptory nebo aktivují komplement  zánětlivá
reakce (neutrofily, žírné buňky)
dlouhá reakční doba – musí být dost protilátek – po dvou týdnech
IK se usazují – glomerulonefritidy, vaskulitidy, artritidy
sérová nemoc – po opakovaném parenterálním podání bílkovin – např. antiséra
farmářská plíce, SLE, revmatoidní artritis, sterilní následky nemocí, Arthusův
fenomén (lokální nekróza v míste vpichu antigenu)
IMUNOPATOLOGICKÁ REAKCE IV. TYPU
typ pozdní, buněčný
T lymfocyty, 12 – 48 hodin po styku s antigenem, v séru nejsou volné protilátky
tuberkulinový typ – delayed type hypersensitivity, tvrdý otok, indurace
buněčná cytotoxická reakce – ekzémový typ, kontaktní
reakce na cizí těleso – kontaktní čočky, silikóza, šicí materiál
Poruchy imunity
AUTOIMUNITNÍ ONEMOCNĚNÍ
centrální tolerance – klonální delece v kostní dřeni a thymu
periferní tolerance – T lymfocyty, které unikly nedostanou kostimulační signál – útlum
SLE – 10X častěji ženy, protilátky proti ds DNA, LE buňky – fagocyty s poškozenou
strukturou jádra, akutní nekrotizující arteritis, motýlovitý exatém
Sjörgenův syndrom – portilátky proti buňkám vývodů žláz, často ve spojení s jinými
autoimunitními onemocněními
sklerodermie – lépe systémová skleróza, fibrotizace kde čeho, dosud neznámy
antigen
polyarteritis nodosa = neinfekční nekrotizující vaskulitis – všechny typy cév, nejvíce
svalové tepny středního kalibru, aneurysmata
Goodpasteurův syndrom – protilátky proti kolagenu IV v BM – ničí alveoly a
glomeruly
perniciózní anemie – protilátky proti vnitřnímu faktoru – nevstřebává se B12,
zároveň vede k chronické atrofické gastritidě
autoimunitní hemolytická anémie – proti antigenům vlastních krvinek
pemphigus vulgaris – proti desmosomům, kožní onemocnění
myasthenia gravis – proti ACh receptorům
Gravesova nemoc (Basedowovo struma)– stimulační protilátky na receptor pro TSH
Hashimotova thyreoitida – proti thyreoglobulinu, zvětšení (zánětl. infiltrace) ale
dysfce
Reiterův syndrom – navazuje na infekci, monoartikulitis
autoimunitní lymfoproliferativní syndrom (ALPS) – ai hemolytická anémie a
trombocytopenie, zvětšení uzlin a sleziny, defekt Fas receptoru
dále: UC, Crohnova choroba, membranózní glomerulonefritida, některé infertility, DM
I, roztroušená skleróza
ALERGIE
viz Imunopatologické reakce
PORUCHY FAGOCYTÓZY
Kostmannův syndrom – vrozená agranulocytóza
cyklická neutropenie – cyklický pokles neutrofilů
chronická granulomatózní choroba – defekt NADPHoxidázy, tvoří se granulomy –
nerozloží pohlcený materiál
LAD I syndrom – defekt integrinu
autoimunitní neutropenie
 stafylokoky, enterokoky, plísně, mykobakterie
PORUCHY KOMPLEMENTU
velmi vzácné poruchy
vedou k SLE – imunokomplexovým chorobám, vyšší náchylnost k neisseriím
defekt C1 inhibitoru – lokální edémy
porucha jater
PORUCHY T BUNĚČNÉ IMUNITY
těžké kombinované defekty imunity (SCID) – záhy po narození těžé infekce, porucha
adenosin deaminázy, SCID T-B-, SCID T-B+ (nejčastější)
diGeorgův syndrom – vývojový defekt 3. a 4. žaberní výchlipky  tedy i thymu,
dále vrozené vady srdce a absence přištít. tělísek
syndrom holých lymfocytů – porucha exprese HLA (častěji II. tř.)
AIDS – virus ničí CD4+ lymfocyty
 viry, IC paraziti, častějsí malignity, někdy i náchylnost k autoimunitám a alergiím
PORUCHY PROTILÁTKOVÉ IMUNITY
agamaglobulinemie (Brutonova)– X vázaná, žádné B lmfocyty
deficit IgA – nejrozšířenější, vyšší náchylnost k respiračním, autoimunitním,
alergickým a národorovým onemocněním
přechodná hypogamaglobulinemie – opožděný nástup tvorby IgG u kojenců
běžná variabilní imunodeficience (CVID) – manifestace v dospělosti
získané – ztráty ledvinami, hladovění, porucha, malignity B lymfocytů
 infekce vyvolaná opouzdřenými mikroby (opsonizace)
SPLENECTOMIE
indikovaná při některých anémiích
opouzdřené mikroorganismy
Patofyziologie akutního lokálního zánětu
aktivní  pasivní hyperémie  exsudace
makrofágy (tkáňové)  neutrofily  monocyty-makrofágy
Poruchy funkce endotelu
fyziologicky – antitrombogenní potenciál, lokální regulace průtoku, regulace
permeability
Regulace zánětu:
lokální indukce změn tonu cévy
hemostáza
zvýšení permeability – průnik proteinů a krevních buněk
Vazodilatace:
vazodilatační působky jsou zároveň antitrombotické a naopak
eNOS a iNOS (ta aktivovaná prozánětl. cytokiny – IL-1,6, TNF a IFN-y nebo LPS, je i
v krevních buňkách )  NO  do hl. svaloviny: ↑ cGMP  ↓ Ca – vazodilatace
Vazokonstrikce a hemostáza:
endotelin 1 – vazokonstrikce, dále tromboxan A2 a PAF z leukocytů
exprese ACE: angiotenzin II je vazokonstriktor
stimulace endotelu vede k expresi negativně nabité PL – srážení a von Wilebrandova
faktoru – adheze destiček, dále zvýšení permeability – zpřístupnění
subendoteliálního tkáňového faktoru
Rolling a diapedeza:
selektiny (+ sacharidy) a ICAM/VCAM (+integriny)
1. Stimulace: rychlý reversibilní proces nezávislý na proteosyntéze, kontrakce,
selektiny  rychlá přechodná reakce
2. Aktivace – při zánětu (IL-1, TNF): reorganizace cytoskeletu, exprese
receptorů, těžkoreversibilní změny  pomalá persistující reakce
3. Ireversibilní poškození: bakteriální toxiny, deskvamace, nekróza  rychlá
persistující reakce
Role bílých krvinek v zánětu
NEUTROFILY
marginace  rolling  diapedeze  chemotaxe  aktivace v místě zánětu
fagocytóza opsonizovaných částic( IgG, C3b…) – pomocí Fc receptorů rec. pro
komplement
mikrobicidní substance v lysosomech – myeloperoxidáza, hydrolázy, defensiny (díra
v membráně)
přežijí v místě zánětu maximálně 48 hodin, potom se rozpadnou a vylijí se toxické
produkty
MONOCYTY A MAKROFÁGY
tvoří proteázy, součásti komplementu, koagulační a vazoaktivní látky, IL-1 a TNF,
podílejí se především na vzniku chronických zánětů
DENDRITICKÉ BUŇKY
interdigitující – v místě zánětu, prezentují antigen CD4+ lymfocytům
folikulární – v lymfatické uzlině hlavně B lymfocytům
EOSINOFILY
nejvíce v případě alergií a parazitárních infekcí
bazický protein – usmrcuje parazity
dvoulaločnaté jádro – brýlové
ŽÍRNÉ BUŇKY a BAZOFILY
regulují cévní permeabilitu a tonus (histamin), srížení krve (heparin)
LYMFOCYTY
hlavně chronický zánět – viz chronický zánět
OBĚH
Místní poruchy oběhu
viz embolie, trombóza, hyperémie, ischemie, infakrt, edém, dehydratace, hemorhagie
HYPERÉMIE
Aktivní tepenná hyperémie
reflexně zvýšený přítok – GIT při trávení, svaly při zátěži, zánět…
Pasivní žilní hyperémie
zhoršený odtok žilní krve – negativní jev – hypoxie
hemorhagiocká infarzace – infarkt střeva
Důsledky poruch membránového potenciálu v srdci
buňky pacemakeru – pomalá depolarizace (SDD, pro SA uzel začíná asi na -70 mV
= MDP) prostřednictvím K+ kanálů až na hranici prahového potenciálu (PP, asi -40
mV) – rychlý proud Ca do buňky
změny na této úrovni (eferentní inervací S a PS):
posun maximálního diastolického potenciálu (MDP)
strmost vzestupu SDD
posun hodnoty PP
změna doby repolarizace (začíná jindy nebo probíhá jinak rychle)
sekundární pacemaker – AV uzel: 40-60 tepů za minutu
terciární pacemaker – svalovina komor – 20 – 40 tepů za minutu
pracovní myokard – rychlé napěťově řízené Na+ kanály, poté plató díky pomalým
Ca kanálům, zabraňuje reentry, Ca z EC i SR (ryanodinové kanály)
eferentní inervace – přizpůsobení
chronotropie – frekvence
dromotropie – rychlost šíření
bathmotropie – vzrušivost
inotropie – kontraktilita
nervus vagus a větve sympaticu – muskarinové a beta1 adrenergní receptory
na SA uzel působí noradrenalin sympatiku i adrenalin jako hornom, na další části
převodního systému už jen NA
vagus mění hlavně rychlost vedení v AV uzlu
ZMĚNY MEMBRÁNOVÉHO POTENCIÁLU
snížený membránový potenciál - zvýšená nebo hodně snížená EC koncentrace K,
hypoxie, acidóza, digitalis  snížená amplituda a prakticky zaniklé plató 
extrasystola
příčiny extrasystol:
méně negativní membránový potenciál
depolarizujcí následný potenciálčasný – když je trvání AP prodlouženo, bradykardie a blokátory Na a
Ca kanálů
pozdní – předchází mu hyperpolarizace, zrychlená tepová frekvence,
intoxikace digitalisem a zvýšené EC konc. Ca
následky extrasystoly:
membránový potenciál je normální – jedna nebo salva (tachykardie)
membránový potenciál zvýšen – reentry – fibrilace
k reentry dochází pokud – vzroste velikost smyčky (hypertrofie), je zkrácena
refrakterní fáze nebo rychlost šíření vzruchu snížena, při AV blokádě
Wolf-Parkinson-White syndrom – ještě jedna dráha kromě AV uzlu mezi síněmi a
komorami – syndrom preexcitace (je tam dřív než skrz AV uzel), může vzniknout i
kroužení
Patofyziologie cévního řečiště
viz jiné otázky
Patofyziologie arteriálního řečiště (ateroskleróza, embolie)
viz ateroskleróza a embolie, compliance, změny tlaků…
Poruchy perfuze
ateroskleróza
trombóza
embolie
VASKULITIDY:
polyarteritis nodosa – menší a střední arterie: ledviny, srdce, játra
temporální vaskulitida – klaudikace žvýkacích svalů, bolesti hlavy
Burgerova choroba (trombangiitis obliterans) – střední a malé arterie končetin: kuřáci,
muži
Raynauldův fenomén – cévní spasmy – ischemie (bílá) cyanóza  hyperémie, u
mladších Raynauldova choroba
Poruchy regulace cirkulace ve speciálních oblastech – přehled
Mozek – lokání regulace pomocí pCO2
Kůže – termoregulace, krevní depot
Játra – autoregulatory escape (vlastní metabolická regulace může převážit centrální),
zásobárna krve
Plíce – regulace na základě hypoxie v příslušném alveolu
Ledviny – výrazná autoregulace (GFR se nemění mezi 60 a 150 torry systolického
tlaku)
Kosterní sval – svalová práce
Arterioskleroza
arterioskleróza je širší termín pro ztluštění a ztrátu elasticity arteriální stěny, kromě
aterosklerózy zahrnuje arteriolosklerózu a Mőnckebergovu mediokalcinózu
ATEROSKLERÓZA
dosud se nepodařilo zjistit její přesnou etiologii, známe jen rizikové faktory:
hypercholesterémie – hlavně LDL
hypertonická choroba – vliv angiotensinu II
kouření – zvyšuje množství kyslíkovách radikálů
pomocné rizikové faktory – DM, věk, ženské pohlaví, genetické dispozice, orální
antikoncepce, nedostatek pohybu, zvýšená hladina homocysteinu v krvi (poškozuje
endotel a níčí NO), poruchy hemostázy, zvýšená hladina CRP
arteritida nejasné etiologie
poškození endotelu – některé mikroby, herpetické viry, homocystein, kouření
to zvýší pronikání LDL do intimy – přispívá tomu jeho zvýšená hladina
lipidy podléhají oxidaci (radikály), proteiny glykosylaci (hyperglykémie - DM) – na
změněné LDL reagují endotelie zánětlivou reakcí
dochází k fagocytóze LDL – pěnité makrofágy
díky mediátorům zánětu dochází k fibroprodukci – fibrózní kryt plátu
po rozpadu lipofágů a uvolnění cholesterolu do stromatu intimy dojde k vytvoření
ateromového plátu
může nastat krize plátu po narušení jeho fibrózního krytu (např. kvůli zánětu)
uvnitř plátu je hodně srážecích faktorů – dochází ke vzniku trombu, zánět zabraňuje
trombolýze  ischemie – zúžení lumina plátem, trombózou nad plátem atd.
nebo dojde k ruptuře a krev se mísí s vnitřkem plátu, může dojít k embolizaci a
vzniku sklerotického tepenného aneurysmatu
starší pláty mohou podléhat dystrofické kalcifikaci, masivní kalcifikace udělá z tepny
rigidní rouru  pružníková hypertenze
MÖCKENBERGEROVA MEDIOKALCINÓZA
ukládání deposit vápníku do medie svalových tepen starších osob, nezužuje lumen
ARTERIOLOSKLERÓZA
nejvýznamnější v ledvinách, často spojena s hypertenzí a diabetem
hyalinní – starší osoby, hlavně hypertonici a diabetici (mikroangiopatie) – hyalinizace
stěny způsobená prosáknutím složek plasmy do stěny cévy
hyperplastická – při maligní hypertenzi, stěna cévy ztluštěna koncentrickými
lamelami, zužují lumen, dochází k nekróze stěny – nekrotizující arterioloitis
Trombóza
intravitální tvorba krevní sraženiny – v cévách nebo srdci
vzniká jako následe nepatřičné aktivace hemostázy – Virchowova trias: poškození
endotelu/endokardu, stáza nebo turbulence krve, hyperkoagulační stav
POŠKOZENÍ ENDOTELU
uplatňuje se zejména při vzniku trombu v tepnách
trauma, zvředovatělý ateromový plát, zánět, hypertenze, nad infarktem, na chlopni
STÁZA A TURBULENCE
nomální proud je laminární, krvinky jsou centrálně
hlavně v žilách dolních končetin, varixech, při fibrilaci síní, v aneurysmatech
HYPERKOAGULACE
její mechanismus není vždy jasný, je nejméně častá
generalizace nádorů, stavy po traumatech, perorání antikoncepce, genetika
STAVBA
kostrou je fibrinová síť – v ní jsou zachyceny krevní buňky
Červený trombus – převaha erytrocytů
Bílý trombus – převaha destiček a fibrinu
Smíšený trombus – vrstevnatě uspořádaný, korálový
Žilní tromby – prakticky vždy červené, tvoří odlitek žíly – uzavírající, stagnační –
nejčastěji na DK, méně často v žilních splavech mozku a vrátnici
Tepenné tromby – poškození endotelu, zejména na ateromových plátech, hlavní
složkou je fibrin
Srdeční tromby – typicky nástěnné, hlavně v síňových oušcích – turbulence nebo na
poškozeném endokardu, tromby na chlopních = vegetace (sterilní nebo infekční),
bývají často smíšené
VÝVOJ
nad trombem krev stagnuje – trombogenní potenciál, v tepnách narůstá proti proudu,
v žilách po proudu
 embolizace
 spontánní fibrinolýza – vzácná, v prvních 1-2 dnech od vzniku, provádí se
terapeuticky (streptokináza)
 organizace – vrůstá do něj granulační tkáň, může rekanalizovat
KLINICKÉ PROJEVY
Žilní – v systému v. saphena magna při varixech, dochází pod nimi k městnání a
cyanóze (tromboflebitis – otok, zarudnutí – připomíná to zánět, většinou se ale o něj
nejedná) v hlubokých žilách mají tendence se uvolnit a embolizovat nejčastěji plicnici
Tepenné – komplikace pokročilé aterosklerózy, embolizace do tepen DK, hlavní
nebezpečí spočívá v tom, že jsou většinou uzavírající – nekróza
Nitrosrdeční – nejčastěji v levém srdci při mitrální stenóze a fibilaci síní, embolizují
do systémových tepen
Mikrocirkuace- DIC
Embolie
zanesení nějakého útvaru na místo anatomického zúžení cévy bránící jeho prostupu
ischemická nekróza tkáně za uzávěrem (tkáň bez a-a anastomoz – ledviny, slezina)
nebo hemorhagická nekróza před uzávěrem (dobře prokrvené tkáně s hodně a-a
anastomozami – střevo)
TROMBOEMBOLIE
Žilní embolie
zdroj v žilách a cílem je plicnice
vzniká cor pumonale acutum nebo chronicum podle velikosti embolu – kongestivní
selhání pravého srdce
plicní infarkt – hemorhagický
Tepenná embolie
obvykle zdroj v trombech levé síně nebo vegetacích mitrální a aortální chlopně a
v nástěnných trombech velkých tepen
cílem jsou systémové tepny – nejčastěji mozku, ledvin, sleziny a dolních končetin
koagulační (ischemická) nekróza ledvin, sleziny, kolikvační mozku
Paradoxní embolie
předpokladem je persistnce foramen ovale v síňovém septu (20-25% lidí)
nejdříve jde o embolizaci plicnice, kvůli tomu naroste tlak v pravé části srdce a
převýší tlak v levé – oválné okénko se otevře a další embolus může projít do
systémových tepen
Vrátnicová embolie
velmi vzácná, zdrojem je trombóza portálního řečiště, cílem jsou játra
podle materiálu dělíme:
TUKOVÁ EMBOLIE
nejčastěji z kostní dřeně při tříštivých frakturách nebo po ortopedických operacích,
vzácněji z podkožního tuku při tupých poraněních a popáleninách
jde o žilní embolii, cílovým orgánem jsou plíce
syndrom tukové embolie – u 1% lidí s vícečetnými frakturami – 24-72 hodin po úrazu
tachypnoe, dušnosta tachykardie, kapénky se později mohou protlačit plicním
řečištěm a projdou do systémového oběhu  poškození mozku (neklid, koma),
sítnice, ledvin, smrtelný v asi 10% případů, uplatňuje se i toxický vliv mastných
kyselin na endotel, na kapénkách tuku jsou vychytávány destičky  petechie
VZDUCHOVÁ A PLYNOVÁ EMBOLIE
vzduch – velkými žilami hlavy a krku a srdce při otevřených operacích nebo úrazech,
pánevními žilami
jde o žilní embolii, ke smrti vede až 100 ml, při otevřených operacích levého srdce i
do mozku – tam stačí malá bublina
kesonová nemoc – přetlak pod vodou způsobuje zvýšené rozpouštění plynů v krvi a
tuku, při rychlém vynoření dojde k dekompresi – dusík se uvolní ve formě bublin
(kyslík se rozpustí)
cholesterolové emboly – ze zvředovatělých ateromových plátů, hlavně v břišní
aortě – do tepen končetin, malé – bez většího významu
nádorová embolie – je podkladem vzniku metastáz, dojde při proniknutí nádoru do
žíly, hematogenní rozsev – nejčastěji do plic, jater, kostí, mozku a nadledvin
pyémie – do krve se dostávají infekčně prostoupené tromby, zaklíněním vzniká i
infarkt i embolický absces – druhotné ložisko, centrální (endokarditida) x periferní
(tromboflebitida)
embolie plodové vody – vzácná, nejasná příčina, často smrtelná a nejde jí
předpovědět, nejčastěji u starších multipar s překotným porodem – vnik plodové vody
do otevřených žil dělohy, cílovým orgánem jsou plíce, v plodové vodě jsou navíc
vazogenní působky (plicní vazokonstrikce) a trombogenní faktory (DIC – nestavitelné
krvácení a akutní ledvinné selhání)
Fyziologické a patologické změny krevního tlaku v nízkotlakém a
vysokotlakém systému
PLICNÍ HYPERTENZE
příčíny – obstrukce nebo redukce tepen (embolizace, emfyzém, koniózy, chronická
pneumonie, tuberkulóza, vazokonstrikce při hypoxii – vysoké nadmoř. výšky)
důsledek – dilatace nebo hypertrofie pravé srdeční komory – cor pulmonale
 poškození intimy malooběhových tepen
SYSTÉMOVÁ HYPERTENZE
fyziologická přechodná při fyzické zátěži
esenciální – neznámá etiologie, genetické dispozice, civilizační faktory (kouření,
hodně soli v potravě), více než 80% euroamerických hypertoniků
symptomatická:
renální – ischemie ledvin, fixace hypertenze zničením glomerulů druhé ledviny
těhotenská toxikóza – preeklampsie – ischemie placenty
endokrinní hypertenze – feochromocytom, Connův a Cushingův syndrom,
nádor juxtaglom. aparátu
sklerotická – ztráta funkce pružníku při ateroskleróze
důsledky: koncentrická hypertrofie a insuficience levé komory, nefroskleróza,
hypertonická encefalopatie, hemoragie do mozku, ateroskleróza  smrt na krvácení
do mozku, selhání srdce nebo ledvin
SYSTÉMOVÁ HYPOTENZE
posturální hypotenze- u geneticky predisponovaných mdloba, kolaps
cirkulační šok
esenciální hypotenze – kapénkové srdce, aorta angusta
endokrinní hypotenze – Addisonova choroba, hypoglykemie
Plicní hypertense a plicní embolie
viz výše
Změny tlaku v plicním řečišti (příčiny a důsledky)
viz edém, embolie
Poruchy mikrocirkulace (edémy, význam při šoku)
najednou funkčních jen asi 20% kapilár – význam pro termoregulaci a přizpůsobení
průtoku krve orgány situaci
ŠOK
prekapilární sfinktery – rozdíl mezi kompenzovanou a dekompenzovanou fází šoku
DIC
omezení průtoku v periferii – centralizace oběhu
EDÉM
zánět – kontrakce endotelu  zvýšení propustnosti
vzestup tlaku na venózním konci (kongesce)  nenasává se tekutina z intersticia
Šokové stavy (definice a obecné dělení)
dodávka kyslíku nestačí krýt potřebu buněk  ↓ perfuze  ischemie
ischemie – nedostatečný přísun kyslíku a živin a odebírání odpadních látek 
zastaví se syntéze ATP aerobně, laktát způsobí MAc, z nedostatku energie přestane
fungovat NaK pumpa, Na vstupuje do buněk – zduření
FÁZE ŠOKU:
1. fáze - kompenzace
aktivace sympatiku a osy RAA, sekrece ADH, ACTH (glukokortikoidů)
zvýšení srdeční frekvence, vazokonstrikce periferie a GIT, kontrakce prekapilárních
svěračů – voda z intersticia do kapilár, zvýšená retence sodíku a vody
2. fáze - dekompenzace
nástup závisí na množství ztracené krve a energetických zásobách organismu
rozvoj acidózy, selhání membránového potenciálu, otok buněk, únik hydroláz,
poškození buněk
v kyselém prostředí svěrače nevydrží a povolí – začne se naopak vracet voda z cév
do intersticia, lokálně se uvolňuje histamin a serotonin a ty prohlubují permeabilitu
kapilár
DIC – dojde k uvolnění prokoagulačních působků, vznikají drobné tromby – ucpávají
kapiláry v plicích a ledvinách (šokové orgány), zároveň se tím vyčerpávají koagulační
faktory a destičky a dochází ke krvácivosti
3. fáze – ireversibilní
funkční změny ve vitálně důleitých orgánech
zhroucení cirkulace- paradoxní vazodilatace, tachykardie až 180 bpm vede k poklesu
srdečního výdeje, zkracuje se diastola a tím i doba průtoku krve v koronárním řečišti
Orgánové změny:
spanchnická oblast – ischemie, uvolnění proteáz, porucha integrity střevní stěny a
prostup bakterií
ledviny – ischemie a nekróza tubulárních buněk, v důsedku DIC šoková ledvina
(selhání až s anurií)
plíce – uvolění bronchokonstrikčních látek, v důsledku DIC dojde k destrukci
výstelky, zástavě tvorby surfatantu, dochází ke kolapsu alveolů a intraalveolárnímu
edému, šoková plíce – dojde k poklesu arteriální pO2
mozek – do poslední chvíle snaha o perfuzi, potom koma, části mozku vypovídají
službu od nejmaldší (kůra  zmatenost, agresivita, RF  ztráta vědomí, prodl.
mícha  zástava dýchání)
Příznaky:
nejdříve neklid, potom stupor, žízeň, zvýšené pocení a chladná kůže, zvyšování ♥
frekvence a snižování tlaku, oligurie
Typy šoku:
hypovolemický šok – krvácení, ztráta plasmy popáleninami, dehydratace
kardiogenní šok – selhání srdce, závažné poruchy rytmu
obstruktivní – srdeční tamponáda, plicní embolie, ventilový pneumothorax
distributivní – neurogenní, septický, anafylaktický
Hypovolemický šok
snížený CVP  ↓ žilní návrat  klesá tepový objem
příčinou může být krvácení, silné zvracení a průjem, popáleniny, otoky (ascites…)
kompenzace: ADH, osa RAA  retence vody a vazokontrikce, kontrakce
prekapilárních sfinkterů – voda z intersticia intravazálně
terapie: infuze FR nebo plasmy nebo transfuze
Kardiogenní šok
na rozdíl od hypovolemického šoku je CVP zvýšený – kongestivní šok
srdeční selhání – IM, nekompenzovan insuficience, maligní arytmie (Mobitz 2),
chlopenní insuficience, obstrukce velkých cév, zhoršené plnění srdce (tamponáda,
mitrální stenóza, konstriktivní perikarditida)
to uvádí Sibernagl, Bernášková řadí obstrukci velkých cév a zhoršené plnění pod
obstrukční šok
Kompenzační mechanismy při šoku
viz Šokové stavy
Patogenetické dělení edému
nahromadění tekutiny v mezibuněčných prostorech nebo tělních dutinách
transudát (chudý na bílkoviny, specifická hmotnost do 1,012) vs. exsudát
dochází k němu při zvýšení kapilárního filtračního tlaku, poklesu onkotického tlaku,
retenci sodíku a vody ledvinami, zvýšením permeability kapilár, obstrukci
lymfatického odtoku
generalizovaný – srdeční selhávání, nefrotický syndrom, jaterní cirhóza
lokalizovaný – zánět, lymfedém, trombóza a tromboflebitida (asymetrické)
OBĚHOVÉ SELHÁNÍ
dochází k městnání v žilním systému a nebo v plicích
systolická insuficience – slabá kontrakce, neúplně vyprázdnění komory
diastolická insuficience – nedostatečné plnění z důvodu nedostatečné dilatace
komory (velká hypertrofie, myokardiální fibróza, amyloidóza, konstriktivní
perikarditida)
porucha krevního proudění – stenózy a dilatace chlopní, hypertenze, koarktace aorty
organismus to dohání hypertrofií, tachykardií, preloadem, retencí vody
akutní levostranné selhání– IM, hypertonická krize, dilatace komory, edém plic
akutní pravostranné selhání – embolie plicnice, dilatace komory - cor pulmonale
acutum – plic. hypertenze
chronické levostranné selhání – ICHS, hypertenze, nejdříve koncentrická
hypertrofie, potom i dilatace (excentrická hypertrofie), plicní edém, rezavá indurace
plic, přenesení na pravé srdce – cor dextrum transaltum
chronická pravostranné selhání – u chorob plic (fibróza…), vznikne kardiální
edém, venostáza ve vénách způsobuje induraci jater (muškátová játra) a sleziny,
vznikne hydrothorax a hydropericardium, splenomegalie
HYPOALBUMINOTICKÝ
nefrotický syndrom/jaterní cirhóza - proteinurie/nedostatečná tvorba bílkovin
malnutrice
ZÁNĚTLIVÝ/ ALERGICKÝ
zvýšená permeabilita kapilár, lokalizován na místě poškození, doprovázen hyperémií
– zarudnutím a ztepláním
LYMFOSTATICKÝ
např. při rakovině prsu na horní končetině (obstrukce lymfatických cév a uzlin
matestázou)
Edémy (příčiny a důsledky)
kardiální edém – u chodících na dolních končetinách, zvýšené ADH a aldosteron
renální edém – při nemocech ledvin – proteinurie a hyperaldosteronismus
zánětlivý a alergický – na místě poškození
lymfatický – nejčastěji na HK při rakovině prsu
DÝCHÁNÍ
Poruchy výměny krevních plynů
koncentrace kyslíku v alveolu a kapiláře závisí na poměru ventilace a perfuze
ten je vyšší na apexu plic, bazálně je vyšší ventilace i perfuze – hydrostatický tlak
Omezená perfuze:
plicní embolie
velkým omezením difuze – fibróza, intersticiální plicní edém, emfyzém
zvětšuje funkční mrtvý prostor
kompenzace prohloubeným dýcháním
Nedostatečná ventilace:
vzniká funkční arteriovenózní zkrat
nedostatek kyslíku v okolí - hory
obstrukční plicní nemoci – astma b., chronická bronchitida
ucpání nádorem, cizím tělesem
srůsty a pleurální výpotky, nádory pleury, pneumotorax, ochrnutí bránice – brání
rozvinutí části plic
nemůže být účinně kompenzována hyperventilací, nedochází k hyperkapnii (C02
difunduje rychleji), naopak dochází k hypokapnii kvůli přestřelující hyperventilaci
při značné venózní příměsi nepomáhá ani dýchání kyslíku
autoregulace – kompenzatorní vazokonstrikce jako reakce na místní hypoxii – cor
pulmonale
Poruchy difúze dýchacích plynů v plicích
množství plynu, který difunduje závisí na difuzní ploše, tlakovém gradientu a difuzní
vzdálenosti a Kroghově difuzním koeficientu – ten je asi 20x vyšší pro CO2 než pro
kyslík
porucha difuze nastane při snížení poměru ventilace/perfuze – projeví se tedy spíš
při zvýšeném srdečním výdeji (kratší doba kontaktu)
Prodloužení difusní vzdálenosti:
zánět – edém, fibróza
také při dilataci cév a anémii (záleží na vzdáenosti mezi krvinkou a sklípem a ne
cévou a sklípkem)
Zmenšení difusní plochy:
resekce plíce – dojde i k omezení kapacity plicního řečiště  rychlejší průtok a kratší
doba kontaktu
emfyzém – také ubývá kapilár v septech
výpadek alveolů při pneumonii, tuberkulóze nebo fibróze, edému nebo infarktu
atelektáza – kolaps sklípků při uzávěru přívodných dýchacích cest, urychlená při
předchozím dýchání čistého kyslíku (alveolus je uzavřený systém a difuzí plynů z něj
do krve se stále zmenšuje – krev přijímá více kyslíku než vydává CO2 – 250/200ml)
Důsledky:
ovlivní více kyslík než CO2 a tím pH  centrální cyanóza
hypoxie – stimulace dýchacího centra, hyperventilace ale pomáhá jen málo, naopak
vzniká hypokapnie – alkalóza
může být korigováno dýcháním vzduchu obahaceného o kyslík a snížením spotřeby
O2 v periferii
NEURO
Bolest jako signál
nocisenzory – vysoká intenzita – teplota, tlak, poškození tkání
nekrotické buňky – vylití K+ - depolarizuje nocisenzory
zánět – leukotrieny, prostaglandin E2, histamin – sensibilizace nocisenzorů –
hyperalgesie
lokální edém – vzestup tlaku, také stimuluje nocisensory
bolest – spontánní pocit
bolestivost – způsobena vyšetřením, cíleným tlakem někam
viscerální bolest – tupá, nelokalizovaná, někdy umístěna tam, kde byl orgán
embyronálně uložen
koliková bolest – rozpínání dutých orgánů
somatická bolest – z orgánů při podráždění peritonea, ve skutečném místě postižení,
defense musculaire
 bolestivý syndrom – viscerání bolest přejde v somatickou – proces se rozšířil a
zasáhl i serózu
vyzařování bolesti – přenesená bolest –Headovy zóny
projikovaná bolest – drážděním n. ulnaris v sulcus ulnaris, fantomová bolest
časná bolest – hned po jídle (žaluideční vřed) x pozdní (pylorický, duodenální vřed)
v CNS přepojení do kůry, cingula, insuly – vnímání lokalizace, emoce, reflexní uhnutí,
vegetativní složky
descendentní dráhy – z kůry a PAG – endorfiny, léze talamu toto tlumení ruší –
thalamický syndrom
léčení – ochlazením, blokace sodíkových kanálů (lokální anestezie), na úrovni
thalamu (narkóza, alkohol)
Horečka a její důsledky
nastavená teplota se zvýší a termoreguační mechanismy ji udržují
exogenní pyrogeny – endotoxin – ten je opsonizován a fagocytován – makrofágy
potom vyloučí endogenní pyrogeny – IL-1, 6, 8, 11, IFN-y a TNF
ty jdou do cirkumventrikulárních orgánů – tam je osmabená HEB: area preoptica a
OVLT – prostřednictvím PGE2 se zde přenastavuje termostat
antipyretika: k. acetysalicylová inhibuje COX – netvoří se PGE2 z arachidonové
kyseliny
vyloučí se ADH a CRH – endogenní antipyretika – zpětnovazebná regulace
důsledkem horečky se zvýší tepová frekvence a BM  únava, bolesti kloubů,
zmnožení spánku pomalých vln
užitek horečky: inhibuje množení některých mikrobů, klesají plasmatické koncentrace
kovů, ničí se buňky poškozené viry (omezení repikace)
je tedy prospěšná a antipyretiky by měly být nasazována až při teplotě > 39°C
horečka začíná třesem (teplota je nižší než nastavená hodnota) a končí pocením (je
vyšší)
Poruchy spánku
fyziologický požadavek organismu – restituce zásob energie a ukládání do
dlouhodobé paměti
dynamický proces, střídají se různé fáze
Pomalý spánek:
= nonREM spánek=telencephalický=synchronizovaný
pokles srdeční frekvence, tlaku, prohloubené dýchání, pokles tělesné teploty a
svalového tonu
1. usínání – nejlehčí, alfa a theta vlny
2. lehký spánek – theta vlny a spánková vřetena
3. hluboký spánek – theta začíná být vytačována deltou
4. nejhlubší spánek – EEG skoro jako u člověka v komatu, převládají delta vlny
Rychlý spánek:
=REM spánek, paradoxní
intenzivnější fyziologické procesy
EEG podobné tomu v bdělém stavu – beta vlny – známka desynchronizace
útlum motorických funkcí kromě okohybných svalů
spánkové cykly trvají obvykle 90 – 100 minut, během noci se prodlužuje REM fáze
fyzická zátěž  převažuje nonREM
psychická zátěž  převažuje REM
selektivní deprivace nonREM  deprese, anoxie, únava
selektivní deprivace REM  poruchy paměti, polyfagie, agresivita
Vznik spánku:
snížení stimulace ARAS
vaskulární teorie – menší cévní zásobení CNS ve spánku
hypnotoxická teorie – sleep inducing peptides
serotonin – hormon spánku
Obvyklá potřeba spánku 6-9 hodin
hypersomnie: nepřichází v záchvatech, postižený má čas se připravit na spaní
hyposomnie: nemůže usnout nebo se brzy budí, pravá insomnie neexistuje
parasomnie:
narkolepsie – v záchvatech, paroxysmus trvá několik minut a opakuje se
několikrát denně
somnambulismus – náměsíčnisctví, projevy dětské neurózy, pouze v REM
spánku
somnilokvie – mluvení ze spaní, častěji po konzumaci alkoholu
pavor nocturnus – noční děs – většinou epileptického původu, v nejhlubším
spánku – náhlý přechod do stadia 1, postiženého nejde probudit, nepamatuje
si to
noční můra – v REM fázi, lze z nich probudit, po probuzení si je dotyčný
pamatuje
sedativa a hypnotika snižují poměr REM/nonREM
epilepsie – téměř mizí REM spánek
při psychózách mizí nonREM
spánková apnoe – nadměrný spánkový útlum – postihne i dýchací centra, vede
k hypertenzi, její vznik usnadňuje alkalóza
Poruchy termoregulace
Úpal:
ochranou je pocení na običeji – ochlazená krev do sinus cavernosus – tam chladí
karotidu, která běží skrz
po vzestupu teploty jádra nad 41°C selžou termoregulační mechanismy a pocení
ustává  úpal  edém mozku
termoreguační centra se tím můžou navždy poškodit
Maligní hypertermie:
genetický defekt ryanodinový receptor – uvolnění Ca ze SR ve svalu  svalové
záškuby – generují hodně tepla + acidóza, hyperkalemie, tachykardie
Hypotermie:
stadium podráždění (35-32°C) – svalový třes, vzroste BM, bolesti v akrech,
tachykardie
stadium vyčerpání (28-32°C) – bradykardie, hypoglykemie, halucinace
stadium ochrnutí (<28°C) – koma, komorová fibrilace, mozek déle toleruje hypoxii
Horečka:
exogenní pyrogeny (hl. LPS)  endogenní pyrogeny (PGE2)  přenastavení
hypothalamu
začíná třesem, končí pocením
Poruchy vědomí (obecné mechanismy vzniku poruch vědomí)
vědomí je stav uvědomování si sebe sama a svého okolí a schopnost reagovat na
podněty
má dvě složky: bdělost a uvědomění
Řízení vědomí:
1. bdělost:
ARAS: ACh – pontinní RF – klidné bdění
DA – sbst. nigra – aktivní bdění
5-HT – ncl. raphe – nonREM spánek
NA – l. coeruleus – REM spánek
2. myšlení řídí kůra
pro normální funkci je třeba propojení
dvě kontinua:
patologické: vědomí  bezvědomí ( smrt)
fyziologické: bdění  spánek
KVALITATIVNÍ
porucha přímu a zpracování informace v kůře
halucinace, delirium
KVANTITATIVNÍ
úbytek bdělosti – spíše porucha RF
somnolence – sopor (probudí se jen na nocicepční podněty) – koma (jen obranné
pohyby)
progrese komatu:
kůra – dekortikace – doll´s eyes
střední mozek – decerebrace – fixace pupil, neurogenní dýchání (až 40/min)
prodloužená mícha – mizí decerebrace, nekoordinované dýchání
Glasgow coma scale, u nás Benešova neurochirurgická stupnice
dekortikace – flexe HK, extenze DK
decerebrace – spasmus extenzorů
Locked-out sy = koma vigile = apalický stav  nefční kůra – odpojena od zbytku
mozku – zničena hypoxií, zničené podkorové spoje (trauma), zničení thalamu
(transtentoriální herniace)
zachovány vegetativní regulace, reakce na sluchové a další podněty, často i dýchá
samostatně
Locked-in syndrom – nejčastěji krvácením do přední části pontu – paralýza, není
žádná porucha vědomí, jen okohybné svaly
KRÁTKODOBÉ PORUCHY
synkopy (hypotenze, WPW syndrom)
narkolepsie
eklampsie – při těhotenství,
hysterie
epilepsie – záchvatovité onemocnění, náhlá přechodná změna v činnosti mozku,
záchvat ještě nemusí znamenat že postižený trpí epilepsií, výskyt asi 1%, 5% lidí
někdy mělo epileptický záchvat
šíření na okolníneurony  synchronizace, po prodělaném záchvatu dojde
k plastickým změnám v CNS, které usnadňují vznik dalšího záchvatu
fokální a generalizované záchvaty
Poruchy vegetativního nervového systému
HYPOTHALAMUS
řídí vegetativní, endokrinní systém a homeostázu
Přední hypothalamus: termoregulace a cirkadiální rytmy
Intermediární hypothalamus: termoregulace, žízeň, výživa, paměť, emoce
Zadní hypothalamus: ANS, emoce, paměť
SYMPATIKUS
aktivován emocemi, poklesem TK a hypoglykemií
feochromocytom
částečně nebo (vzácně) úplně vyřazen – autonomic failure  idiopatická,
ortopnoická hypotonie
Pancoastův nádor
bolest ca hlavy pankreatu – ggl. coeliacum
PARASYMPATIKUS
výpadek blokádou cholinergních receptorů
transversání míšní obrna – nejdříve míšní šok, distálně vyhasnou všechny reflexy – i
defekační a mikční, po 1-6 měsících se vegetativní funkce upraví
močový měchýř může být poté vyprázdněn například poklepem na kůži, ale již ne
podnětem z kůry (automatický měchýř)
Přehled patofyziologie motoriky
SESTUPNÉ MOTORICKÉ DRÁHY
pokud přerušení na úrovni prvního axonu (mezi kůrou a příslušnými zadními míšními
rohy)  hyperreflexie, po odeznění míšního šoku (to je areflexie)
pokud na úrovni druhého axonu (mezi přísl. zadními míšními rohy a nervosvalovou
ploténkou)  areflexie
křížení probíhá z 80% v deccusatio pyramidum an úrovni prodloužené míchy
nejčastěji poškození:
capsula interna – krvácení, převaha poškození flexorů HK a extenzorů DK
ncl. ruber – ten tlumí třesy
ncl. vestibulares – závratě a nystagmus
Babinského reflex – důkaz poškození pyramidové dráhy, patologická je dorzální flexe
BAZÁLNÍ GANGLIA
Parkinsonova choroba (hypokinetický, hypertonický syndrom), zničení sbst. nigra
snižuje dopaminerní inervaci striata, tlumení thalamu  potlačení volní motoriky,
klidový třes
Hyperkineze:
Huntingtonova chorea: zánik neuronů striata (nahromadění hungtintinu)
Sydenhamova chorea: reversibilní poškození neuronů striata (ch. minor, po
infekci Str. pyogennes
hemibalismus – zánik ncl. subthalamicus
 odtlumení buněk thalamu  mimovolní nekoordinované pohyby
MOZEČEK
hlavně intoxikace – ethanol, DDT, lithium…; dále úpal, hypothyreóza
hemisféry- volní motorika – léze poškozují iniciaci a plánování pohybů
pars intermedia – kontrola pohybů
floculus, nodulus a vermis – rovnováha
rebound fenomen – pacienti při uhnutí protitlaku nezregulují pohyby
nechopnost provádět rychle pronace-supinace
poziční pokus – udrží před sebou napnuté ruce jen omezenou dobu
skandovaná řeč, explozivní
ataxie – chůze o široké bázi
nystagmus
Poškození motorické jednotky a jejich důsledky
motorická jednotka – svalová vlákna a alfa motoneuron, který je inervuje
motoneuron – poliomyelitis, diabetes, avitaminózy B1 a B12, olovo, alkohol…
genetické defekty iontových kanálů – Na kanálová myotonie (opožděná aktivace
Na kanálů), defekty Cl kanálů  myotonie – Thomsenova (AD) a Beckerova (AR)
svalové dystrofie – Duchenova (nefunkční dystrofin, dožití asi 20 let), Beckerova
(vadný ale částečně funkční dystrofin – mírnější projevy)
Diagnóza:
EMG – protože motorická jednotka nemá všechny svá vlákna na jednom místě,
pokud je původ choroby ve svalu klesá potenciál, pokud nervový klesá méně
měření kreatininu v moči – odpovídá množství funkční svalové tkáně
MYASTHENIA GRAVIS
autoimunitní onemocnění, kdy se tvoří autoprotilátky proti nikotinovému receptoru pro
ACh
BOTULISMUS
Clostridium botulinum - půda, uzenářské výrobky (ze zvířecích střev), extrémně
odolné spóry
botulotoxin inhibuje uvolňování ACh na presynaptické membráně, první příznaky jsou
poruchy hlavových nervů
terapie antibotulinovým sérem
TETANUS
Clostridium tetani - anaerobní, sporulující tyčka
tetanospasmin – pj A je účinná složka, na úrovni míchy a kmene blokuje uvolňování
inhibičních mediátorů, dále působí sympatotropně, poté vazba v CNS - irevesibilní
opistotonus, laryngospasmus - cyanóza
KURARE
šípový jed, z jihoamerických rostlin
blokuje přenos na nervosvalové ploténce – fatální je obrna dýchacího svalstva
podobné (tzv. kurareformní) látky používají jako myorelaxanncia – tubokurarin,
alkuronium chlorid (indikací je i myastenia gravis)
Dysfunkce hladké svaloviny
HYPERKALCEMIE  zácpa, ileus
ASTMA BRONCHIALE
záchvatovitá dušnost – exspirační za spasmu hladké svaloviny
reakce přecitlivělosti I. typu
dále ztluštění stěny bronchu – zánětlivý infiltrát s hodně eosinofily a BM – deposita
IgE, hypersekrece žlazek
ATONIE
ochrnutí svaloviny střeva nad překážkou, nejprve zvýšená peristaltika, potom
ochabuje – možná i rozpad vlivem bakterií
ILEUS
mechanický – okluzní (ucpání zvenku), strangulační (uskřinuté i cévy – přidávají se
cirkulační poruchy)
dynamický = paralytický – ochrnutí střevní svaloviny – poškozením svaloviny nebo
nervových pletení i centrálních ústředí, při hemoragické infarsaci střeva a hnisavé
peritonitidy, spastický ileus je vzácný – může ho vyvolvat porfyrie nebo otrava olovem
pitevní nález – vzedmuté břicho, stejnoměrně rozšířené tenké střevo, stěna se
snadno trhá, obsahuje zánětlivou celulizaci
HORNEROVA TRIAS
Pancoastův nádor – v plicním hrotu
trias: myóza, ptóza a enoftalmus (porucha m. orbitalis)
EMBRYOLOGIE
Patofyziologie novorozeneckého období
FETÁLNÍ OBĚH
Ductus arteriosus patens:
porucha v indukci TGF-beta po narození, zarděny během časného těhotenství,
předčasně narozené děti, syndrom respirační tísně (↓ kyslíku v krvi), často spojen
s koaktací aorty a jinými vývojovými vadami
Ductus venosus patens:
může sloužit jako portokavální zkrat
Foramen ovale patens:
paradoxní embolie, mísení krve při plicní hypertenzi (embolie plicnice)
IMUNOLOGIE:
IgG skrz placentu, potom IgA v mateřském mléce
vlastní IgG – přechodná hypogamaglobulinemie
ICTERUS:
icterus hemolyticus simplex a icterus neonati gravis (Rh inkomabilitita)
METABOLISMUS:
nezralost konjugačních metabolismů a zároveň HEB  Kernikterus
neefektivní erytrocytární mechamismy udržující železo v Hb dvojmocné – při podáváí
nitrátů se může ve zvýšené míře tvoři MetHb
v tomto období se projeví enzymopatie – rutinní screening na fenylketonurii a
galaktosemii
Poruchy vývoje plodu
gametopatie – na úrovni zárodečných buněk – nejsou schopny vývoje
blastopatie – do 15. dne – porucha nidace
embryopatie – do 3. měsíce
30% dědičné, 10% infekce (rubeola, toxoplasmóza), 60% léky, výživa,
ozáření…
hermafroditismus:
pravý: vyvinou se mužské i ženské gonády, jedinci mohou být i fertilní při léčbě
mužský pseudohermafroditismus – syndrom testikulární feminizace – rezistence vůči
androgenům
ženský pseudohermafroditismus – pokud při karyotypu 44+XX zevní genitál nevyhlíží
žensky
kryptorchismus – prostý (není součástí předchozích vad) – není znám důvod, mohou
být poškozena torzí nebo ischemií, atrofují (příliš vysoká teplota), vyšší riziko nádorů
poruchy růstu:
STH, thyroxin a inzulin
Vrozené vady – přehled
teratologie, teratogen
malformace – změna morfologického uspořádání orgánu, je spojena i s jeho funkcí,
pro jedince s hrubě zmněněnou vnější stavbou těla se používá označení zrůda –
monstrum
disrupce – sekundární destrukce původně normálně založeného orgánu, zevním
zásahem, např. amniální pruhy odškrtí nožičku
deformace – změny tvaru a struktury vyvolané vnějším zásahem – abnormálními
mechanickými faktory, např. omezením pohyblivosti v dutině děložní (uterus bicornis,
leiomyom, vícečetné těhotenství, oligohydramnion)  pes equinovarus
Příčiny:
genetické příčiny – trisomie 21 (10-15%), mutace jednoho genu (2%), polygenní (2025%)
nejvíce změn v průběhu gametogeneze – není familiární
zevní příčiny – 10-12% - TORCH(toxoplasmosa, ostatní viry, rubeola,
cytomegalovirus, herpes virus), radiace a chemické vlivy (alkohol, thalidomid)
nejkritičtější doba je prvních 8 týdnů
rubeová embryopatie – katarakta, srdeční vady, hluchota, MR
fetální alkoholový syndrom – růstová retardace, faciální dysmorficmus, defekt ♥ sept,
psychomotorické poruchy
diabetes  organomegalie se zmnožením tukové a svalové tkáně (hyperinzulinismus
plodu)
fáze preorganogeneze: první dva týdny: vše nebo nic
fáze organogeneze – 3.-9. týden: kritická perioda jednotlivých orgánů, pro vznik
transformace se musí překrývat s periodou sensiivity daného teratogenu
fetální období – v něm lze narušit jemnou stavbu orgánů, zarděnky již nevyvolají
vrozené vady, ale způsobí zánět plodu (kongenitální encefalitida)
izolované malformace x mnohočetné
Mnohočetné mohou vznikat:
jako syndrom – jediná příčina (často genetická) – působí simultánně na
několika místech organogeneze
jako sekvence – kaskádovitá malformace, např. sekvence Potterové: ageneze
ledvin  chybění moči  oligohydramnion  komprese, omezen i růst
hrudního koše  hypoplasie plic
jako asociace – několik malformací bez známé společné příčiny, nejde o
sekvenci
MONOZYGOTNÍ DVOJČATA:
obvykle vznikají ve stadiu blastocysty – rozdělením embryoblastu  monochoriati
biamniati
 může se vytvořit fetofetální transfuze – jeden plod degeneruje
zřídka se oddělí ve 2-8 buněčném stadiu – bichoriati biamniati
mohou se oddělit i později (13.-14. týden, když se tvoří primitivní proužek) –
monochoriati monoamniati
 riziko vzniku podvojných zrůd
Vrozené vady – monstra simplicia
Downův syndrom – trisomie 21, roli hraje věk matky, hypotonie, maý vzrůst, větší
sklony k epilepsii a Alzeheimerově chorobě
Edwardsův syndrom – změny v obličeji, ruce v pěst, srdeční vady, maximáln rok
života
Turnerův syndrom – nízký vzrůst, poruchy sluchu a zraku, neplodnost, absence
sekundárních pohl. znaků
Klinefelterův syndrom – gynekomastie, sterilita, hypogonadismus, poruchy chování
cri du chat – delece části 5. chromosomu, anomálie hrtanu, mikrcefalie, MR
rozštěpy rtu, patra a čelisti – součástí nejrůznějších syndromů
syndrom fragilního X – mentální reterdace, protáhlý obličej, makroorchidismus
thalidomid – meromelie (redukce končetin)
kyselina retinová – mikrootie, mikrognathie, rozštěpy, defekty kardiovask. systému i
neurální trubice
uhličitan lithný – vady srdce a velkých cév
rtuť (v rybách) – nemoc Minamata – neurologické a behaviorální poruchy
rubeola
CMV, HSV – potraty
toxopasmóza – mikrocefalie, mikroftalmie
Fallotova tetralogie – defekt komorového septa, koarktace aorty  stenóza plicnice
 hypertrofie PK (pentalogie= + defekt septa síní
cyanóza, paličkovité prsty, vždy indikace k operaci
Vrozené vady – monstra duplicia
incidence 1:50 000 – 100 000, ¾ jsou ženského pohlaví
nejčastější je thoracopagus
Asymetrické duplicity:
autosit (normálně vyvinutý jedinec) a rudimntární druhý jedinec – parazit
může být na hrudníku, v oblasti pánve, na spodině lební (v d. ústní) nebo tělních
dutinách autosita
plynulý přechod k vrozeným teratomům
Symetrické duplicity:
thoracopagus – klasifikace podle srdce (samostatná ve vlatním perikardu, společné
perikardu, sdílejí síně, sdílejí síně i komory)
cephalothoracopagus – sdílejí hlavu i hrudník
ileothoracopagus
pygopagus – sdílejí „zadky“
BLÁÁBLÁÁ
Překážky v dutých systémech a jejich důsledky
viz arterioskleróza, trombóza, embolie, lithiasis
Splenomegalie
zvětšená slezina, ta je za normálmích okolností nehmatná
není nemoc, ale symptom
klinické projevy: bolest může vystřeovat do levého ramene, pocit sytosti z důvodu
útlaku žaludku
hypersplenismus – zvýšená fagocytóza krevních elementů ve zvětšené slezině 
leuko, trombocytopenie a anémie, hypercelularity kostní dřeně, indikace ke
splenektomii
Reaktivní zmnožení bílé pulpy:
infekce a jiné záněty (SLE)
Porucha krevních elementů
myeloproliferativní onemocnění a malignity krvetvorby
anémie (srpkovitá, hemolytická)
Městnání
portální hypertenze nebo trombóza
pravostranné ♥ selhání
Střádací choroby
Gaucherova choroba – AR dědičná choroba, chybí beta-glukocerebrosidáza,
cerebrosidy se střádají v játrech, slezině a kostní dřeni, může i v CNS
amyoidóza
Extramedulární hematopoéza
idiopatická myelofibróza
Izolované postižení sleziny
hemangiomy, nádory a metastázy, cysty, abscesy
1. cirhóza jater (33%), 2. hematologické malignity (27%), 3. infekce (23%)
masivní splenomegalie – CML, myelofibróza, hairy cell leukemia, Gaucherova nemoc
Stárnutí
střední délka života se dnes pohybuje mezi 38 (Sierra Leone) a 80 lety (Japonsko)
změnily se nejčastější příčiny srmti: 1. kardiovaskulární onemocnění, 2. nádory
nejdéle žijící člověk byla francouzka 122 let
Hayfickův limit – asi 50 dělení, telomery, kromě kmenových, nádorových
hemopoetických kmen. buněk
geneticky předurčené – mutace DNA-helikázy zkracuje život – hromadí se mutace
radikály – hromadění poškozených lipidů, DNA a proteinů
redukce tělesných funkcí – GFR, MV srdce, minutová ventilace
přibývý tuku na úkor svalů a různých orgánů – involuce dělohy, ovarií, varlat… endokrinní příčiny
snížený počet Glu receptorů v gyrus dentatus – paměť
homeostenóza
PROGERIE
nemoc způsobující urychlený vývoj stařeckého vzhledu i nemocí
pravá progerie – Hutchkinson-Glifordův syndrom – velmi vzácné onemocnění,
stařecký fenotyp do 2 let věku, medián dožití 13 let
mutace pro jaderný protein lamin
progerie dospělých – Wernerův syndrom – manifestace v 3. decéniu, mutace
helikázy
Změny compliance v jednotlivých orgánech
compliance je míra tendence dutého orgánu změnit objem na základě změny tlaku
je to převrácená hodnota elastance
PLÍCE
určuje strmost relaxační křivky: vztah intrapulmovárního tlaku a objemu plic
určuje se společně pro hrudník a plíce
Restrikční choroby plic  snížení compliance – větší dechová práce
dále snížení vitální kapacity a difuzní kapacity (ztráta funkce schopné plicní
tkáně)
FEV1 je normální
zároveň se zvyšuje odpor i krevním cévám  cor pulmonale
změna dechového vzoru - ↑ frekvence, ↓ dechového objemu
anatomická ztráta plicní tkáně: resekce plíce, atelektáza
funkční ztráta plicní tkáně: edém, zánět, fibróza, deformity hrudníku,
pneumothorax, ochrnutí bránice
Nedostatek surfaktantu  snížení compliance  atelektáza
oxidace kyslíkem, předčasně narozené děti
CÉVY
větší compliance mají žíly – rezervoárová část řečiště, má velký vliv na tlak krve
pokud je compliance vén moc velká může vést k otokům a varixům
dysfunkce endotelu  větší tuhost arterie, obzvlášť v malých arteriích  hypertenze,
odporové cévy
snížená compliance bývá viděna u pacientů s DM a kuřáků  bludný kruh 
ateroskleróza vede k dalšímu tuhnutí
↓compliance  není pružníkový efekt
určují rychost postupu tepové vlny
ztuhnutím cévní stěny - ateroskleróza
ZDROJE:
Obecná patologie – Povýšil
Speciální patologie I-III – Povýšil 
Atlas patofyziologie člověka – Silbernagl
Obecná patologická fyziologie – Nečas
Základy imunologie – Bartůňková
Zrození člověka – Moore
Wikiskripta
Bartůňková
poznámky z přednášek, prezentace, internet a tak…
Týna, 2012
Download

Vypracované otázky - verze 2011/2012(.pdf)