VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ
FAKULTA STAVEBNÍ
POZEMNÍ STAVITELSTVÍ II (S) –
SCHODIŠTĚ A MONOLITICKÉ
STĚNOVÉ SYSTÉMY
MODUL 01
VĚRA MACEKOVÁ, LUBOMÍR ŠMOLDAS
STUDIJNÍ OPORY
PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA
Pozemní stavitelství II (S) – M01
© …Ing. Lubomír Šmoldas, Brno, 2006
Ing. Věra Maceková, CSc., Brno, 2006
- 2 (103) -
Obsah
OBSAH
1 Úvod ...............................................................................................................5
1.1 Cíle ........................................................................................................5
1.2 Požadované znalosti ..............................................................................5
1.3 Doba potřebná ke studiu .......................................................................5
1.4 Klíčová slova.........................................................................................5
2 Schodiště........................................................................................................7
2.1 Obecné zásady pro navrhování (dle ČSN 734130 Schodiště a šikmé
rampy) ...................................................................................................7
2.2 Konstrukční prvky schodišť................................................................11
2.2.1
Schodišťová ramena..............................................................11
2.2.2
Schodišťové stupně...............................................................14
2.2.3
Schodišťové podesty.............................................................16
2.2.4
Navrhování křivočarých a smíšenočarých schodišť .............18
2.3 Konstrukce vnitřních schodišť ............................................................22
2.3.1
Stupně podporované na jednom konci..................................22
2.3.1.1 Visutá schodiště ....................................................................23
2.3.1.2 Vřetenová schodiště ..............................................................23
2.3.2
Stupně podporované na obou koncích ..................................23
2.4 Materiálové varianty schodišť.............................................................25
2.4.1
Monolitická schodiště ...........................................................28
2.4.1.1 Železobetonová schodiště monolitická desková...................28
2.4.1.2 Železobetonová schodiště monolitická schodnicová ............29
2.4.1.3 Železobetonová schodiště montovaná schodnicová .............30
2.4.1.4 Železobetonová schodiště montovaná panelová...................31
2.4.2
Ocelová schodiště .................................................................37
2.4.3
Dřevěná schodiště .................................................................39
2.5 Konstrukce vnějších schodišť .............................................................40
2.6 Schodišťová zábradlí...........................................................................43
2.7 Postup při návrhu schodiště ................................................................56
2.8 Rampy, žebříky, stupadla....................................................................61
2.8.1
Šikmé rampy .........................................................................61
2.8.1.1 Obecná charakteristika..........................................................61
2.8.2
Žebříky..................................................................................64
Žebříková schodiště ............................................................................64
Ocelové žebříky ..................................................................................66
Stupadlové žebříky.............................................................................68
Požární a únikové žebříky..................................................................74
2.8.3
Pohyblivé schody (eskalátory)..............................................76
2.8.4
Invalidní plošiny ...................................................................78
2.8.5
Parkovací systémy ................................................................79
2.9 Výtahy.................................................................................................82
2.9.1
Lanové výtahy.......................................................................84
- 3 (103) -
Obsah
2.9.2
Hydraulické výtahy .............................................................. 85
2.9.3
Výtahy oběžné (paternosterové)........................................... 87
2.9.4
Nákladní výtahy ................................................................... 88
3 Nosné stěny monolitické ............................................................................ 91
3.1 Betonové stěny monolitické ............................................................... 92
3.2 Druhy bednění .................................................................................... 93
3.2.1
Tradiční bednění................................................................... 94
3.2.2
Systémová bednění............................................................... 96
3.2.3
Ztracená bednění .................................................................. 98
4 Studijní prameny ..................................................................................... 102
4.1 Seznam použité literatury ................................................................. 102
4.2 Seznam doplňkové studijní literatury............................................... 102
5 Závěr ......................................................................................................... 103
- 4 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
1
Úvod
1.1
Cíle
Cílem předmětu je seznamování se a získávání dalších informací a základního
názvosloví z předmětu „Pozemní stavitelstvími II“. Snahou předmětu je objasnit základní účelovou, funkční a konstrukční strukturu staveb a stavebních částí.
1.2
Požadované znalosti
Znalosti teoretické i praktické- zakreslování stavebních výkresů, výpočty
předmětů z 1. ročníku:
BH02 Nauka o pozemních stavbách
BD01 Základy stavební mechaniky
BI01 Stavební látky
předmětů z 2. ročníku:
BH55 Pozemní stavitelství I,
BD02 Pružnost a pevnost
BI02 Zkušebnictví a technologie
1.3
Doba potřebná ke studiu
Časový limit nelze nestavit pro každého studenta stejně. Doba vyplývá
z pochopení učiva na konzultacích a doplnění samostudiem z literatury.
1.4
Klíčová slova
Schodišťový stupeň, , schodišťová podesta, rameno, zrcadlo, rameno nástupní
a výstupní, stupnice, podstupnice, jalový stupeň, schodnice, podchodná výška,
průchodná výška, smíšenočaré schodiště, visuté schodiště, vřetenové schodiště,
prvkové schodiště, panelové schodiště, dvakrát zalomená deska, součinitel
smykového tření, rampy, rampy přímé a zakřivené, rampy vnitřní a vnější, jednopruhová rampa, hromadné garáže, osobní a nákladní výtahy, lanové a hydraulické výtahy, eskalátory, invalidní plošiny, pohyblivé chodníky, parkovací
plošiny,
Opus caementum, opus emplekton, bednění, ztracené bednění, tradiční dřevěné
individuální a dílcová bednění, systémová bednění, příložná, posuvná, samozdvižná tunelová bednění, filigránová stěna, …
- 5 (103) -
Schodiště
2
Schodiště
2.1
Obecné zásady pro navrhování (dle ČSN 734130
Schodiště a šikmé rampy)
Schodiště je stupňovitá stavební konstrukce určená k překonávání rozdílu výškových úrovní chůzí. Základní ustanovení společná pro všechny druhy schodišť i jejich jednotlivé části obsahuje ČSN 73 4130 Schodiště a šikmé rampy.
Pokud se vyskytují zvláštní požadavky, zaměřené na určitý provoz v budově,
platí pro schodiště ustanovení projektových norem příslušných objektů.
Požární bezpečnostní předpisy pro schodiště jsou obsaženy v ČSN 73 0802 a
73 0833. Požární odolnost konstrukce schodiště je odvozena od stupně požární
odolnosti dané budovy. V občanských, průmyslových i obytných budovách lze
použít pouze schodů z nehořlavých hmot; v rodinných domcích a rekreačních
objektech s nejvýše dvěma nadzemními podlažími je dovoleno použít hmot
těžko hořlavých.
Konstrukce ohraničující prostor schodiště (včetně zastropení nebo zastřešení)
musí být s výjimkou rodinných domků a chat nehořlavá. Je-li schodiště vyvedeno do půdního prostoru, musí být průchod na půdu uzavřen nehořlavými
dveřmi. Od sklepního prostoru musí být schodišťový prostor oddělen dřevěnými dveřmi, pokud jsou ve sklepě uloženy hořlaviny, musí být dveře ohnivzdorné (ocelové).
Z hlediska bezpečnosti provozu ve schodišťovém prostoru je třeba pamatovat
na dobré osvětlení a větrání schodiště. Osvětlení má být, pokud možno, přímé.
Umělé osvětlení schodiště má mít intenzitu alespoň 40 luxů.
Větrání schodišťového prostoru má být rovněž přímé. Není-li možné větrání
okny nebo ventilačními průduchy, musí být zajištěno odvětrání větrací klapkou
v nejvyšším místě schodišťového prostoru.
Užitné zatížení pro konstrukce schodišť předpisuje ČSN 73 0035 Zatížení stavebních konstrukcí těmito hodnotami:
•
v obytných a kancelářských budovách, zdravotních zařízeních 3,0 kN/m2
•
ve školách, jídelnách, restauracích, v divadlech, kinech,
obchodních domech, knihovnách
4,0 kN/m2
k tribunám všeho druhu a v nástupištích veřejné dopravy
5,0 kN/m2.
•
- 7 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Podle umístění rozlišujeme schodiště (schody) vnitřní (umístěné v budovách) a
vnější (situované vně budovy). Podle účelu rozdělujeme vnitřní schodiště na:
hlavní a vyrovnávací, sloužící jako základní vertikální pěší spojení v objektu
(budově); pomocná - sloužící k občasnému použití pouze malým počtem osob.
Vnější schodiště rozdělujeme na:
•
předložená (navazující na objekt),
•
terénní (umístěná samostatně v terénu).
Schodiště je složeno z ramen a podest (odpočívadel).
Rameno je souvislá sestava schodišťových stupňů, ve které jsou nejméně tři
výšky schodišťových stupňů.
Schodišťový stupeň - schod je prvek schodiště překonávající výškový a délkový rozdíl, který odpovídá rozměru jednoho lidského kroku. Je tvořen stupnicí a podstupnicí.
Schodišťová podesta - odpočívadlo -součást schodiště, zpravidla vodorovná
plošina, spojující nebo ukončující schodišťová ramena a umožňující přechod a
odpočinek osob pohybujících se po schodišti. Podle výškového umístění vzhledem k podlažím se rozeznávají podesty podlaží nebo-li hlavní a mezipodlažní
nebo-li vedlejší.
Obr. 2.1: Názvosloví schodů
a) nástupní rameno, b) výstupní rameno, c) vyrovnávací schodiště, d) vnější
(předložené) schodiště, e) předložený stupeň, f) podlažní podesta,
g) mezipodlažní podesta, h) zrcadlo
- 8 (103) -
Schodiště
Schodišťové zrcadlo je volný prostor, jehož obrys je ohraničen půdorysnými
průměty schodišťových ramen a podest.
Podle počtu ramen připadajících na výšku jednoho podlaží třídíme schodiště
na jednoramenná, dvouramenná a víceramenná.
Obr. 2.2: Schodiště přímočará
a-jednoramenné, b-dvouramenné pravotočivé, c-tříramenné levotočivé,
d-dvouramenné větvené
Zvláštním druhem víceramenného schodiště jsou schodiště sdružená neboli
větvená, kdy v některých úsecích je možno tentýž výškový rozdíl překonávat
dvěma nebo více různými rameny. V případě velké konstruktivní výšky podlaží navrhuje se schodiště, které překoná výšku podlaží více rameny umístěnými
nad sebou.
Podle směru při výstupu rozlišujeme schodiště přímá, pravotočivá a levotočivá.
- 9 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.3: Schodiště křivočará a smíšenočará: a-kruhové, b-jednoramenné
s pravoúhlou otáčkou, c-smíšenočaré dvouramenné
Podle půdorysného tvaru ramen rozlišujeme schodiště přímočará, křivočará a smíšenočará (kombinovaná).
Podle sklonu schodišťových ramen (úhel mezi vodorovnou rovinou a výstupní čarou) dělíme schodiště na rampová, mírná, běžná, strmá a žebříková.
Obr. 2.4: Schodiště podle sklonu schodišťových ramen
- 10 (103) -
Schodiště
2.2
Konstrukční prvky schodišť
Výstupní čára je myšlená čára spojující přední hrany schodišťových stupňů
v teoretické ose výstupu. Začíná na hraně prvního nástupního stupně a končí na
hraně posledního ukončujícího stupně schodiště.
U schodišť přímočarých leží výstupní čára v ose ramene; pouze u schodišť se
zakřivenými rameny je poloha výstupní čáry závislá na průchodné šířce schodišťového ramene a leží u průchodné šířky 900 mm ve vzdálenosti 300 mm, u
průchodné šířky 900 - 1200 mm ve vzdálenosti 400 mm od vnějšího okraje (tj.
od okraje s větším poloměrem), u průchodné šířky 1200 - 1800 mm ve vzdálenosti rovnající se 1/3 průchodné šířky od vnějšího okraje a u průchodné šířky
1800 a větší v ose schodišťového ramene.
Na výstupní čáře musí mít všechny schodišťové stupně stejnou šířku.
2.2.1
Schodišťová ramena
Schodišťová ramena se dělí podle polohy v podlaží na ramena nástupní (první rameno v podlaží při výstupu), výstupní (poslední rameno v podlaží při výstupu) mezilehlá (ostatní ramena v podlaží).
Sklony schodišťových ramen hlavních a vedlejších schodišť vyplývají
z grafického znázornění na obr. "Schodiště podle sklonu schodišťových ramen". Spodní hranice je pouze doporučená, horní je nejvýše dovolená.
Obr. 2.5: Rozměry schodišťových ramen a stupňů
L - půdorysná délka schodišťového ramene, hSR - výška schodišťového ramene,
b - šířka schodišťového stupně, h - výška schodišťového stupně, α - úhel sklonu
schodišťového ramene
Půdorysná délka schodišťového ramene L se měří jako vodorovná vzdálenost
hrany nástupního a hrany ukončujícího stupně v rameni na výstupní čáře.
- 11 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Průchodná šířka schodišťového ramene bp se měří jako vodorovná vzdálenost
mezi:
•
•
•
ohraničujícími konstrukcemi (např. stěnami, pilíři), pokud mezera mezi
schodišťovým ramenem a konstrukcí není větší než 50 mm
ohraničující konstrukcí a myšlenou svislou rovinou vedenou vnějším okrajem ramene, pokud mezera mezi schodišťovým ramenem a konstrukcí není
větší než 50 mm
dvěma myšlenými svislými rovinami vedenými vnějšími okraji ramene.
Obr. 2.6: Průchodná šířka schodišťového ramene
Průchodná šířka schodišťového ramene má být násobkem 550 mm, což je šířka
pro průchod dospělého člověka.
Nejmenší dovolenou průchodnou šířku schodišťových rmen bp min. pro jednotlivé druhy stavebních objektů stanoví příslušné technické normy a další přepisy.
U obytných budov může do této šířky zasahovat z jedné strany nebo oboustranně
•
•
•
zábradlí
madla
schodnice
nejvýše 50 mm
nejvýše 100 mm
nejvýše 200 mm
Nejmenší dovolené průchodné šířky bp pro:
•
•
•
pomocná schodiště
hlavní schodiště v rod. domcích
ostatní hlavní schodiště
550 mm
900 mm
1100 mm.
- 12 (103) -
Schodiště
Podchodná výška se měří na svislici jako vzdálenost mezi hranou schodišťového stupně a konstrukcí (podhledem) nad touto hranou. Nejmenší dovolená
podchodná výška pomocných schodišť, schodišť v rodinných domcích a
uvnitř dispozice bytu v bytových domech je 2100 mm.
Obr.2.7: Podchodná výška
V ostatních případech se nejmenší podchodná výška h1 určí v závislosti na
sklonu schodišťového ramene α podle vzorce
h1 = 1500 +
750
cos α
[mm]
V případě, že se po schodišti předpokládá manipulace s rozměrnými předměty
nebo zařízením (např. nábytek), nutno prověřit ještě kolmou vzdálenost mezi
výstupní čárou a konstrukcí (podhledem) nad výstupní čárou, tzv. průchodnou
výšku h2.
Tato průchodná výška se určí podle vzorce:
h2 = 750 + 1500 . cos α
[mm]
a nesmí klesnout pod hodnotu 1900mm u budov občanských a administrativních, bytových domů a domů s bydlením kolektivního charakteru a rodinných
domků (s výjimkou schodišť do podkroví, kde je 1900 mm hodnotou doporučenou). U budov výrobních a provozních nesmí klesnout pod hodnotu vyplývající z rozměrů přenášených předmětů a jejich manipulace po schodišti.
Nejmenší dovolená podchodná a průchodná výška nesmí být žádnou konstrukcí, ani žádným zařízením snížena.
- 13 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
2.2.2
Schodišťové stupně
Podle polohy ve schodišťovém rameni rozeznáváme stupeň:
•
jalový
stupeň v rovině dolní podesty, jímž se nepřekonává výš
kový rozdíl (rameno nemusí mít vždy jalový stupeň),
•
nástupní
první dolní stupeň ve schodišťovém rameni, které nemá
jalový stupeň,
•
běžný
stupeň ve schodišťovém rameni mezi stupněm jalovým,
popř. nástupním a stupněm výstupním
•
výstupní
poslední horní stupeň ve schodišťovém rameni se
stupnicí v rovině podesty (zpravidla má jinou šířku než
ostatní stupně).
Podle půdorysného tvaru rozeznáváme stupně:
•
rovné
•
kosé
•
zvláštní
přední hrany schodišťových stupňů jsou přímé a navzájem rov
noběžné (stupnice má tvar obdélníka)
přední hrany schodišťového stupně jsou přímé a nejsou
rovnoběžné (stupnice má tvar lichoběžníka)
přední hrany schodišťových stupňů jsou křivky
Výška schodišťového stupně h je svislá vzdálenost úrovní předních hran stupnic dvou po sobě následujících stupňů.
Všechna schodišťová ramena téhož schodiště (s výjimkou ramen do sklepa
nebo na půdu), mají mít stejně vysoké stupně.
Největší dovolené výšky schodišťových stupňů hlavních a vedlejších schodišť:
•
•
•
•
•
•
vnější (terénní) schodiště
občanské budovy (schodiště určená převážně pro veřejnost),
správní budovy, školy, obchody, restaurace, divadla,
kina apod.
zdravotnické budovy
výrobní, provozní a administrativní budovy
bytové domy a domy s bydlením kolektivního charakteru
rodinné domky
150 mm
160 mm
150 mm
180 mm
180 mm
200 mm.
Největší dovolená výška schodišťových stupňů pomocných schodišť je 210
mm.
- 14 (103) -
Schodiště
Šířka schodišťového stupně b je vzájemná vzdálenost půdorysných průmětů
předních hran dvou po sobě následujících stupňů, měřená na výstupní čáře.
Nejmenší dovolená šířka schodišťového stupně je 210 mm a nejmenší šířka
stupnice je 250 mm.
Obr.2.8: Tvary a rozměry schodišťových stupňů:
a-stupeň rovný, b-stupeň kosý, c-stupeň zvláštní, d-nejmenší šířky schodišťových stupňů a stupnic, e-úpravy hrany stupňů
Kosé a zvláštní stupně u zakřivených a smíšených schodišťových ramen dvouproudových a víceproudových (bp > 1200 mm) musí mít nejmenší dovolenou
šířku schodišťového stupně a šířku stupnice ve vzdálenosti nejvýše 400 mm od
vnitřního okraje, tj, od okraje s menším poloměrem zakřivení. Ve svém nejužším místě musí mít šířku schodišťového stupně alespoň 130 mm.
Poměr výšky a šířky schodišťového stupně je závislý na průměrném lidském
kroku, což je vodorovně 630 mm a svisle 310 mm. Vzájemný vztah mezi výškou h a šířkou b schodišťového stupně je dán vzorcem
2 h + b = 630 mm
s možnou tolerancí směrem dolů až o 30 mm (tj 600 mm) za předpokladu, že
nebude překročen nejvýše přípustný sklon schodišťového ramene.
Počet výšek schodišťových stupňů v jednom schodišťovém rameni smí být
nejvýše 16, u rodinných domků a pomocných schodišť 18.
Při větším počtu výšek se musí schodišťové rameno rozdělit podestou na dvě
nebo více ramen.
U dvouramenných a víceramenných schodišť se doporučuje dodržet ve všech
ramenech téhož schodiště stejný počet výšek schodišťových stupňů. Překonávání výškového rozdílu jednou nebo dvěma výškami schodišťových stupňů se
nepovažuje za schodiště (schodišťové rameno) a z bezpečnostních důvodů se
nedoporučuje.
Stupnice schodišťového stupně musí být vodorovná, příčný sklon ve směru
sestupu není dovolen.
- 15 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Hrana schodišťového stupně (tj. hrana stupnice a podstupnice) může být zaoblena nebo skosená. Největší dovolený poloměr zaoblení je 10 mm, největší
dovolený rozměr okosení je 25 x 5 mm.
Povrch schodišťových stupňů má být odolný proti mechanickému namáhání, u
vnějších schodišť odolný proti všem vlivům vnějšího prostředí např. vodě, vlhkosti, změnám teploty apod.
Protiskluzové vlastnosti stupnice musí vyhovovat těmto požadavkům Stavebního zákona:
a) součinitel smykového tření povrchu stupnice při okraji schodišťového
stupně musí být nejméně µ = 0,6 (splnění požadavku lze dosáhnout i přídavnými protiskluznými úpravami, např. lištami, úpravou hran, profilovanými rohovníky, protiskluzovými pásky),
b) součinitel smykového tření na ostatních plochách stupnice musí být nejméně µ = 0,3. Protiskluzové úpravy nesmějí vystupovat nad povrch stupnice
více než 3 mm.
2.2.3
Schodišťové podesty
Podesty (odpočívadla)
Průchodná šířka podlažních a mezipodlažních podest se musí rovnat nejméně
průchodné šířce přilehlých schodišťových ramen ve směru úniku a nesmí být
žádným zařízením zúžena. Podlažní podesty se doporučují nejméně o 100 až
200 mm širší než je šířka přilehlých schodišťových ramen.
Délka mezipodlažní podesty, na které nedochází ke změně směru při pohybu
z jednoho schodišťového ramene ke druhému nebo podesty vložené tak, aby
nebyl překročen nejvýše dovolený počet stupňů, musí odpovídat nejméně průměrné délce kroku 630 mm, zvětšené o jednu šířku schodišťového stupně přilehlých ramen.
Schodišťové rameno musí mít od dveří náležitý odstup. U hlavních a vedlejších
schodišť musí mít dveře otevřené na podestu takovou vzdálenost od hrany nejbližšího schodišťového stupně nebo zrcadla, aby otevřené dveřní křídlo
v žádné poloze nebránilo pohybu na únikové cestě a nezužovalo její průchodnou šířku. U dveří otvíravých mimo podestu (např. do bytu apod.), musí být
vzdálenost vnitřní hrany zárubně od nejbližšího schodišťového stupně alespoň
300 mm.
Povrch podest (odpočívadel) má být z materiálů stejných mechanických vlastností jako povrch stupnic schodišťových stupňů.
Součinitel smykového tření povrchu podest vnitřních schodišť musí mít hodnotu nejméně µ = 0,6.
Podélný sklon podest (odpočívadel) vnějších schodišť ve směru sestupu smí
být větší než 7 % (µ = 0,6 + tgα).
- 16 (103) -
Schodiště
Obr. 2.9: Podesty (odpočívadla)
a-stanovení průchodné šířky mezipodlažní podesty, b-určení délky mezilehlého
(vloženého) odpočívadla - směr pohybu na schodišti se nemění, c,d-odstup
schodišťového ramene od dveří - hlavní a vedlejší schodiště, e- odstup schodišťového ramene od dveří - pomocné schodiště, f-řešení rohové podesty
U pomocných schodišť musí být odstup mezi dveřním otvorem (dveře otevíravé k nebo od schodišťového ramene) a hranou ukončujícího stupně nejméně
600 mm, mezi dveřním otvorem a hranou nástupního stupně nejméně 300 mm
(u dveří otevíravých od schodišťového ramene) a větší nejméně o 50 mm od
dráhy otevírání křídla dveří otevíravých ke schodišťovému rameni. Schodišťová ramena, která jsou za sebou řazena ve tvaru L (zvláště při trojramenných
schodištích), jsou navzájem propojena rohovým odpočívadlem. V tomto případě je nutno se vyhnout řešení, při němž se v jednom místě současně překonávají dvě výšky stupňů.
- 17 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Kontrolní otázky
1. Jaké tvary schodišťových stupnů znáte?
2. V jakých rozmezích stupňů je mírné schodiště?
2.2.4
Navrhování křivočarých a smíšenočarých schodišť
Křivočará schodišťová ramena jsou sestavena z kosých stupňů. Vypočítané
šířky stupňů se nanášejí na výstupní čáru.
Umístění výstupní čáry u kruhových schodišťových ramen je závislé na průchodné šířce bp. Průchodnou šířku schodišťového ramene bp lze považovat za
šířku únikové cesty, je-li na čáře vnitřního výstupu šířka schodišťových stupňů
alespoň 210 mm. Na čáře vnějšího výstupu nemají mít schodišťové stupně šířku větší než 430 mm.
Obr. 2.10: Umístění výstupní čáry kruhových schodišť
1-výstupní čára; 2-čára vnitřního výstupu; 3- čára vnějšího výstupu
Určení polohy výstupní čáry při různých šířkách ramen a určení poloměrů zakřivení při různých poměrech šířky a výšky stupňů je vyjádřeno na schématech
a v tabulce 2.1.
- 18 (103) -
Schodiště
Tab. 2.1: Poloměry zakřivení kruhových schodišťových ramen různých šířek bp
ve vztahu k šířkám a výškám stupňů (b x h).
bp = 900
b
h
Rmin
R1
bp = 1200
Rmin
R1
bp = 1500
bp = 1800
Rmin
R1
Rmin
R1
bp = 2200
Rmin
R1
210 210 975
1575
220 205 867
1467
230 200 780
1380
4950
5750
240 195 709
1309
3200
4000
250 190 650
1250
2325
3125
260 185 600
1200
1800
2600
2120
3120
2960
3760
2540 3640
270 180 557
1157
1450
2250
1700
2700
2467
3267
2050 3150
280 175 520
1120
1200
2000
1400
2400
2057
2857
1700 2800
290 170 487
1087
1012
1812
1175
2175
1700
2500
1437 2537
300 165 459
1059
867
1667
1000
2000
1467
2267
1233 2333
310 160
750
1550
860
1860
1280
2080
1080 2180
320 155
654
1454
745
1745
1127
1927
936
330 150
650
1650
1000
1800
1210 2310
340 145
619
1619
892
1692
1544 2644
Kruhová schodiště bývají navrhována v reprezentačních prostorách (hotelové
haly apod.), zpravidla k překonání výšky jednoho podlaží, jako součást architektonického řešení interiéru. Výstupní čára smíšenočarých schodišť se skládá
z úseků přímých spojených kruhovým obloukem.
Účelem použití smíšenočarých schodišť bývá zpravidla úspora půdorysné plochy schodišťového prostoru. Z toho důvodu nebývá šířka zrcadla tak velká, aby
umožnila směřování hran stupňů do středu zakřivení, při současném splnění
pravidel o tvaru kosých stupňů.
Metodou optimálního stanovení půdorysných tvarů kosých stupňů je rozvinutí
šířky stupňů, které vede k plynulému přechodu z rovných stupňů na kosé v celé
šířce schodišťového ramene.
Pro řešení tvaru kosých stupňů schodišťového ramene s půlkruhovou otáčkou
bývá využívána metoda stejných dílků.
- 19 (103) -
2036
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.11:
Příklad jednoramenného smíšenočarého schodiště s vloženým
odpočívadlem. Vhodné při malé
šířce zrcadla. Na začátek a konec ramene lze zařadit přímé
stupně.
Obr. 2.12:
Příklad jednoramenného smíšenočarého schodiště s větší šířkou
zrcadla avšak malou půdorysnou
délkou schodišťového prostoru.
Všechny stupně jsou kosé.
Volba způsobu řešení čtvrtkruhové otáčky souvisí s délkou kratší větve schodišťového ramene. Potřebný počet kosých stupňů může být rozdělen souměrně
nebo nesouměrně.
Obr. 2.13: Příklad jednoramenného schodiště souměrného
- 20 (103) -
Schodiště
Obr. 2.14: Příklad jednoramenného schodiště nesouměrného
(metodu lze použít i pro stupně rozdělené souměrně).
- 21 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Kontrolní otázky
1. Jak zní Lehmannův vzorec a z čeho vychází?
2. Z čeho se určuje podchodná a z čeho průchodná výška?
2.3
Konstrukce vnitřních schodišť
Konstrukce schodišť je ovlivněna jednak použitým materiálem (schodiště kamenná, betonová, cihelná, kovová, dřevěná, kombinovaná), jednak volbou způsobu podepření schodišťových stupňů (stupně konzolové, vetknuté, oboustranně podporované, plně uložené na desce).
2.3.1
Stupně podporované na jednom konci
Schodiště se stupni jednostranně vetnutými rozdělujeme na visutá a vřetenová.
Obr. 2.15: Přehled konstrukcí schodišťových ramen se stupni konzolově vetnutými do: a-schodišťové zdi (schodiště visuté), b-krajní schodnice (schodiště
visuté), c-vřetenové zdi (schodiště vřetenové), d-sloupového vřetene (schodiště
točité vřetenové).
- 22 (103) -
Schodiště
2.3.1.1 Visutá schodiště
Stupně visutých schodišť jsou jako konzoly jedním koncem zazděny do
schodišťové zdi (Obr. 2.15: a) nebo kotveny v monolitické stěně, popř. u monolitických skeletů v šikmém železobetonovém nosníku, podobajícím se
schodnici (Obr. 2.15: b). Při kotvení stupňů do zdi, je nutno vyhovět následujícím podmínkám:
•
musí být posouzena pevnost zdiva v uložení stupňů,
•
musí být prověřena bezpečnosti proti překocení,
•
stupně se musí zabezpečit proti posunutí ve směru vzestupu.
Z těchto důvodů musí být stupně vetknuty do zdi na dostatečnou hloubku. Délka uložení se navrhuje asi 1/6 - 1/5 vyložení stupně, nejméně však 220 mm.
Má-li jako protizávaží působit celá tloušťka zdi, je třeba, aby byly stupně
vetknuty dostatečně daleko za polovinu tloušťky zdi. Největší délka vyložení
stupňů je 1,5 m. Volné konce stupňů se při osazování podpírají šikmou ližinou
na sloupcích.
U zdiva nesoucího vyložené stupně, je třeba co nejvíce omezit jeho sedání.
Toho lze dosáhnout zděním na cementovou maltu a dodržováním minimální
tloušťky ložných spár. Uvedenou konstrukce visutého schodiště je dovoleno
používat pouze v bytových domech; dnes se visuté schodiště navrhuje zřídka,
poněvadž stabilita stupňů je velmi závislá na kvalitě obezdění vetknutých konců.
V monolitickém skeletu je konstrukce schodiště spojena s nosným systémem
budovy, neboť zdivo je pouze výplňové. Vyložení stupňů je odvislé od statického výpočtu.
2.3.1.2 Vřetenová schodiště
Stupně vřetenového schodiště jsou kotvena do vřetene, které zaujímá prostor
zrcadla schodiště. Vřetenem může být buď stěna plná nebo prolamovaná, nebo
plný či dutý sloup (Obr. 2.15: c,d). Na vnější straně nevyžadují stupně žádnou
podporu, takže obvod schodiště může být ohraničen pouze zábradlím nebo
prosklenou stěnou.
2.3.2
Stupně podporované na obou koncích
Stupně mohou být na obou koncích podporovány podezděním, zazděním, schodnicemi nebo zavěšením (Obr. 2.16).
- 23 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Stupně podporované podezděním nebo zazděním na obou koncích se používaly u schodišť vřetenových a dnes se používají nejčastěji pro přístup do
podzemního podlaží. Dvouramenná schodiště vřetenová se vyznačují tím, že
jednotlivé stupně jsou jedním koncem uloženy ve schodišťové zdi a druhým
koncem ve zdi vřetenové, která zaujímá prostor zrcadla. Schodišťový prostor
pozbývá vestavěním vřetenové zdi na prostrannosti a přehlednosti, takže se
dnes již toto schodiště navrhuje velmi zřídka, i když pro vyprazdňování veřejných budov je velmi bezpečné.
Při šířce ramen do 1,5 m stačí délka uložení stupňů 75 mm, při šířce ramen 1,5
- 2 m se navrhuje 150 mm (Obr. 2.16 ).
Obr. 2.16: Přehled konstrukcí schodišťových ramen se stupni oboustranně
podporovanými: a-stěnami, b-stěnou a schodnicí, c-schodnicemi,
d-stěnou a zavěšením, e-zavěšením, f-stěnou a sloupovým vře
tenem (točité).
- 24 (103) -
Schodiště
Stupně podporované schodnicemi (schodiště schodnicová) mají široké uplatnění z důvodů bezpečnosti konstrukce při jakékoliv šířce ramen. Schodnice je
široký nosník železobetonový, ocelový nebo dřevěný, který podporuje stupně
na obou koncích. Úprava schodnicových schodů závisí na materiálu stupňů a
schodnic. Použití ocelových válcovaných nosníků na schodnice má výhodu
rychlé montáže. Schodnice je obvykle vynášena podestovým nosníkem nebo
podestou jako plošnou konstrukcí. Vnější schodnice lze zazdít do schodišťové
stěny nebo uložit volně podél stěny (Obr. 2.16: b, c).
Stupně podporované zavěšením (Obr. 2.16: d, e). U zavěšených schodišť
jsou stupně nebo celá ramena, popř. i podesty vynášeny táhly zakotvenými do
stropní konstrukce příslušného podlaží. Schodiště není vázáno na svislé nosné
konstrukce a může být umístěno i zcela volně v prostoru.
Točité schodiště vřetenové zaujímá minimální půdorysný prostor; vnější konce stupňů se osazují do zdi na hloubku 1/4 cihly (Obr. 2.16: f).
Železobetonová schodiště jsou nejčastěji navrhována z důvodu zvláště dobré
požární odolnosti. Podle způsobu provádění se dělí na monolitická a skladebná
(montovaná). Monolitická schodiště se snadno přizpůsobují různým požadavků
co do velikosti, tvaru a zatížení. Skladebná schodiště se montují z prefabrikátů;
jsou navržena pro typizované objekty, ale používají se v ostatních stavbách se
stejnými rozměry a zatížením schodiště. Obě technologie lze kombinovat; přitom jde hlavně o použití hotových stupňů.
2.4
Materiálové varianty schodišť
Jednotlivá ramena mohou být vytvořena stupni buď osazovanými nebo betonovými přímo ve schodišťovém prostoru. Osazované stupně se zhotovují
z přírodního kamene (z žuly, porfýru, syenitu, mramoru, z tvrdých pískovců
apod.) nebo ze železobetonu, zpravidla s teracovým povrchem.
Tvar průřezu jednotlivých osazovaných stupňů je ovlivněn polohou stupňů ve
schodišťovém rameni. Stupně běžné jsou snímané (Obr. 2.17: a1-4), stupeň
jalový, ukončující a nástupní mají plný profil (Obr. 2.17: b1-4). Jednotlivé
stupně do sebe zapadají v polodrážkách, širokých 30 - 40 mm a vysokých 40 50 mm. Ukončující stupeň, který je delší o šířku zrcadla se spojuje s jalovým
stupněm zpravidla prostým srazem, dokonalejší spoj je čepem.
- 25 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Profilace stupňů se řídí náročností projektu. Nejjednodušší úprava je svislá
podstupnice se zaoblením hrany proti obrusu a uražení (Obr. Průřez osazovaných stupňů :a1). Při menší šířce stupnice se provádí podkosená podstupnice,
jež zvětšuje pohodlnost schůze při vystupování (Obr. Průřez osazovaných
stupňů :a2).
Obr. 2.17: Průřez osazovaných stupňů
a1-4-stupně snímané běžné, b1-2-stupně plné nástupní, b3-stupeň plný ukončující, b4-stupeň plný jalový
- 26 (103) -
Schodiště
Náročnější úpravou je profilování (Obr. 2.17: a3). Obchází-li profil po třech
stranách podstupnice, vzniká uprostřed zrcátko (Obr. 2.17: a4).
Monolitické stupně se betonují do bednění ve schodišťovém prostoru; vyžadují dodatečnou povrchovou úpravu, která musí vyhovovat řadě provozních
požadavků. Zejména stupnice musí být dostatečně odolné proti mechanickému
poškození a být snadno čistitelné. Hrany hladkých stupňů je nutno upravit tak,
aby zamezovaly sklouznutí (Obr. 2.18). Nejčastěji se stupně obkládají teracem
(Obr. 2.18: a). V reprezentačních budovách se používají obklady z kamenných
desek, které se ukládají do cementové malty s případným kotvením kovovými
skobkami (Obr. 2.18: c). Pro bezpečnost chůze je vhodné kamenné stupnice
zdrsnit jemným opracováním; podstupnice mohou být leštěné.
Obr. 2.18: Průřez a obklady monolitických stupňů
Pružné a snadno čistitelné jsou obklady z linolea, pryže a PVC. Hrany se obkládají profilovými rohovníky z pryže nebo PVC, které se nalepují tmelem
(Obr. 2.18: b).
- 27 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obklady z tvrdého dřeva (dubového, jasanového apod.) je možno použít na
pomocné schodiště ve veřejných budovách a na schodiště v rodinných domech.
Stupnice se připevňují vruty k lištám nebo špalíkům, zapuštěným do betonových stupňů; podstupnice se spojují se stupnicemi na péro a drážku (Obr. 2.18:
d).
2.4.1
Monolitická schodiště
2.4.1.1 Železobetonová schodiště monolitická desková
Monolitická železobetonová schodiště mohou být konstruována jako desková
nebo schodnicová. Desková podpůrná konstrukce může být přímá, uvažovaná
na délku ramene, nebo na délku (hloubku) celého schodišťového prostoru jako
lomená, vytvářející souvislé rameno a jednu nebo obě podesty, event. stupňovitě lomená, vytvářející současně stupně (Obr. 2.19).
Přímá deska je podporována podestovými nosníky, které mohou být
v podhledu viditelné nebo skryté v průřezech krajních stupňů (Obr. 2.19: a 1,2 )
Stupně mohou být osazované nebo betonované na místě (viz det. Obr. 2.19: f).
Lomená deska má v přechodech ramen do podestových desek jen lomy (Obr.
2.19: b). Reakce, kterými schodišťové rameno působí v místech lomu mohou
být převzaty:
•
•
•
prostorovým působením vzájemně svázané podstupňové desky
s podestovými deskami. Poněvadž podstupňová deska je prodloužena až
k nosným čelným zdem, příp. nosníku ve skeletu, lze ji považovat za dvakrát lomený nosník;
skrytými podestovými nosníky o výšce rovnající se tloušťce zesílených
podestových desek;
podestovými deskami uloženými na schodišťových zdech.
Stupňovitá lomená deska monolitická je velmi pracná, neboť tvoří stupně
(Obr. 2.19: c). Uplatňuje se proto hlavně ve veřejných reprezentačních budovách u exponovaných schodů interiérových.
- 28 (103) -
Schodiště
2.4.1.2 Železobetonová schodiště monolitická schodnicová
Řešení schodnicového schodiště ve skeletových stavbách je v zásadě možné
buď se zalomenými nebo nezalomenými schodnicemi. Zalomené schodnice,
skryté ve schodišťové zdi, jsou vetknuty do nosných sloupů. Do zalomených
schodnic jsou upnuty podestové nosníky, které podpírají schodnice při zrcadle
(Obr. Monolitická schodiště : d).
Obr. 2.20: Monolitická schodiště
a,b,c-schodiště desková, d, e-schodiště schodnicová v monolitickém skeletu, fpodrobnost úpravy deskového schodiště s nadbetonovanými stupni,gpodrobnost úpravy schodnicového schodiště se stupni nadbetonovanými a alternativní řešení se schodnicí viditelnou v pohledu a stupni osazenými
Jsou-li všechny schodnice rovné (přímé), vetknou se do podestových nosníků.
Mezipodestový nosník se buď zavěsí táhlem na nosník v úrovni stropu (Obr.
2.20: e1), nebo se podepře sloupkem (Obr. 2.20: e2).
V podrobnosti na obr. 2.20: g) jsou znázorněny možnosti vetknutí podstupňových desek do schodnic. Esteticky nejlépe vyhovuje vetknutí desky při spod- 29 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
ním líci schodnice, neboť rameno získá rovný podhled. Po stránce statické je
výhodnější upnutí podestové desky do schodnice v podhledu viditelné. Jsou-li
schodnice uloženy na podestovém nosníku, vytvářejí půlkruhový nebo hranatý
ohybník. Má-li být v obou ramenech průsečnice podstupňových desek
s podestou ve stejné výšce, je nutno hrany stupňů při podestě posunout asi o
půl šířky stupně. Nadbetonované stupně jsou obloženy kamennými deskami,
hotové stupně se osazují na desku do maltového lože tak, aby přesahovaly
schodnici u zrcadla o 20 až 30 mm.
2.4.1.3 Železobetonová schodiště montovaná schodnicová
Podle způsobu montáže ramen se dělí tato schodiště na prvková a spínavá.
Konstrukce schodišťového ramene je dána těmito skladebnými prvky: dvěma
schodnicemi průřezu L a stupni vylehčenými válcovými dutinami. Schodnice
jsou uloženy na prefabrikovaných podestových nosnících. Na podestě mezi
konce schodnic se vkládá betonová vložka, jejíž šířka odpovídá šířce schodišťového zrcadla. Stupně a schodnice jsou obloženy teracem, podhled ramen a
podest se omítá.
Obr. 2.21: Skladebné schodiště prvkové
Prvkové schodiště je určeno pro stavby prováděné lehkými jeřáby. Jednotlivé
prvky se osazují přímo ve schodišťovém prostoru. Nosná konstrukce podest je
- 30 (103) -
Schodiště
zpravidla z prefabrikovaných železobetonových desek. Dvouramenné schodiště
prvkové je typizováno pro konstrukční výšku podlaží 2,85 m, šířku schodišťového prostoru 2400 mm a užitné zatížení 3 kN/m2. Stupně profilu 178 x 260
mm jsou dlouhé 1000 mm. Zrcadlo má šířku 100 mm. Schodišťové zdi mohou
mít tloušťku 250 až 300 mm (Obr. 2.21).
2.4.1.4 Železobetonová schodiště montovaná panelová
Panelová schodiště byla vyvinuta pro montované stavby panelové a skeletové,
ale používají se i v ostatních stavbách, které jsou prováděny s použitím jeřábů
větší únosnosti. Po stránce statické a konstrukční jsou to desková schodiště,
jejichž skladba je odvislá od seskupení ramen. Jednotlivé panely ramen a podest mohou být z dílců přímých nebo zalomených. Konstrukce schodišťových
panelů se řídí rozměrovými a zatěžovacími parametry. Prvky deskové jsou
hospodárné při menších rozpětích a zatíženích, při větších nárocích se navrhují
panely s okrajovými žebry (žebrové desky).
Dvouramenné panelové schodiště pro unifikovanou konstrukční soustavu
malorozponovou P.1.1 je zobrazeno na obr. 2.22. Schodišťové rameno je unifikovaný dílec pro všechny konstrukční soustavy řady P.1.1. Jeho půdorysná
délka (průmět do vodorovné roviny) je 2270 mm, šířka 1070 mm. Rameno má
stupně s povrchem z teracových profilů L, které nepřesahují jeho spodní betonovou část. Patrová podesta o celkové tloušťce 200 mm včetně povrchové
úpravy litým broušeným teracem je uložena přímo na příčné nosné panely;
mezipodesta se ukládá na ocelové konzoly vložené a zabetonované do otvorů v
nosných panelech. Kontakt konzoly a mazipodestového panelu je zprostředkován pryžovým ložiskem.
Obr. 2.22: Dvouramenné panelové schodiště pro unifikovanou konstrukční
soustavu P.1.1.: a-s výtahem, b-bez výtahu
- 31 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.23: Schodišťové dílce konstrukční soustavy Larsen – Nielsen: aschodišťové rameno, b-mezipodesta, c-detail uložení schodišťového ramene na
mezipodestu, d-uložení mezipodesty na konzolu stěnového panelu
Na obr. 2.23 jsou zobrazeny schodišťové dílce vyráběné u nás v dánské licenci.
Schodiště je navrženo dvouramenné z panelových schodišťových ramen,
z patrové podesty a mezipodesty. Panely patrové i mezipatrové podesty jsou
navrženy plné, železobetonové desky 160 mm s povrchovou vrstvou broušeného teraca tloušťky 25 mm, takže celková tloušťka panelů je 185 mm. Okraje
všech schodišťových panelů jsou lemovány požlábkem z teracové mazaniny o
výšce 20 mm. Mezipodesta je uložena pružně na železobetonové konzoly nosných panelů.
- 32 (103) -
Schodiště
Obr. 2.24: Jednoramenné panelové schodiště s přímými rameny:
1-podestové panely, 2-schodišťové rameno
Jednoramenná panelová schodiště se navrhují s příčnými schodišťovými
rameny nebo ze zalomených prvků, vytvářejících současně podesty. Z hlediska
konstrukčního jsou jednoramenná schodiště výhodná (odpadá komplikace
s uložením mezipodesty); nevýhodou je velký počet stupňů schodišťového ramene, který je na horní normové hranici a velká délka schodišťového prostoru.
Na obr. 2.24 je znázorněno schodiště sestávající ze tří podestových panelů,
z nichž dva jsou uloženy na příčné nosné stěně a třetí je uložen mezi ně na
ozuby. Podestové panely jsou plné železobetonové desky s povrchovou úpravou (podlahou) z broušeného litého teraca s celkovou tloušťkou 210 mm.
Schodišťové rameno je deskového tvaru se stupni stejné úpravy jako podesty.
- 33 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Jednoramenné panelové schodiště z dílců dvakrát zalomených bylo vyvinuto
pro panelové domy typu T-08 B s konstrukční výškou podlaží 2800 mm a osovou vzdáleností nosných stěn 6000 mm (Obr. 2.25). Schodišťový panel jednoramenného schodiště je ve skladebné délce 6000 mm a šířce 1200 mm včetně
obou podest. Schodišťový panel je řešen jako dvakrát zalomená žebrová deska
(žebra plní funkci schodnic). Schodišťový jednoramenný panel se ukládá přímo
na příčné stěnové panely.
Obr. 2.25: Jednoramenné panelové schodiště se zalomenou žebrovou deskou
Konstrukce schodišť v montovaném železobetonovém skeletu je vysvětlena
na příkladu unifikované skeletové konstrukce II a III kategorie - části konstrukce schodišť S 1.S.
V typovém podkladu jsou uplatňovány dva způsoby řešení konstrukce schodišť. Jednak jsou to schodiště nezávislá na konstrukci rámu, jednak konstrukce
schodišť, využívající konstrukci skeletu. Dříve jmenovaný typ konstrukce nazýváme schodiště s vlastní konstrukcí. V obou případech lze orientovat schodišťová ramena jak rovnoběžně s rámy, tak kolmo na rámy.
- 34 (103) -
Schodiště
Schodiště s vlastní konstrukcí (Obr. 2.26)
Schodišťové panely jsou v úrovni podlaží uloženy na schodišťovém trámu;
v úrovni mezi stropními konstrukcemi na mezipodestovém panelu. Mezipodestový panel je podpírán schodišťovými bloky. Schodišťový průvlak, který
slouží k podepření schodišťových trámů, je na jednom konci uložen na schodišťových blocích, na druhém konci pak na sloupu schodišťové konstrukce.
Obr. 2.26: Dvouramenné schodiště s vlastní konstrukcí
Legenda značek: S-sloup; SP-schodišťový panel; PP-podestový panel; MPmezipodestový panel; SPR-schodišťový průvlak; ST-schodišťový trám; SBSschodišťový blok spodní; SBH-schodišťový blok horní
Schodiště využívající konstrukci rámu. U schodiště, využívajícího nosné
konstrukce skeletu rozlišujeme konstrukci s rameny kolmými k rámům a konstrukci s rameny rovnoběžnými s rámem.
U schodiště s rameny kolmými k rámům (Obr. 2.27:) jsou schodišťové panely uloženy z jedné strany přímo na průvlaky nosného rámu. Z druhé strany
spočívají schodišťové panely na mezipodestě, která je podporována schodišťovými bloky. Bloky jsou v tomto případě samostatnou svislou nosnou konstrukcí. Schodišťový trám, průvlak a sloupy schodiště se v této skladbě schodiště
neobjeví.
- 35 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.27: Dvouramenné schodiště využívající nosnou konstrukci objektu –
schodišťová ramena kolmá k rámům.
U schodiště s rameny rovnoběžnými s rámy jsou schodišťové panely uloženy na schodišťový trám a mezipodestu. Schodišťový trám je uložen přímo na
příruby průvlaku rámu skeletu. Mezipodesty se kladou na schodišťové bloky,
které jsou ukládány na průvlaky nosného rámu.
Tato popsaná skladba je proveditelná pouze tehdy, když schodišťová konstrukce vyplní prostor vymezený nosnými rámy. V ostatních případech dochází
k modifikacím této varianty s částečným použitím vlastní schodišťové konstrukce přilehlé k rámu.
Styky spoje jsou vesměs řešeny svařovanými spoji s dodatečnou zálivkou. Pokud je svařované spojení navrženo, provádí se prostřednictvím ocelové desky
100 x 10 x 150 mm. Spojení sloupů schodišť se schodišťovými průvlaky je
stejné jako u hlavní nosné konstrukce skeletu. Výztuž sloupu prochází svislými
otvory průvlaku a přivaří se k botce sloupu vyššího podlaží.
- 36 (103) -
Schodiště
2.4.2
Ocelová schodiště
Ocelová schodiště se navrhují s přímými i zakřivenými rameny. Konstrukčně
se provádějí jako schodiště schodnicová nebo vřetenová.
Ocelová schodiště schodnicová se montují z jednotlivých prvků, nebo
z předem sestavených větších dílců. Schodišťové rameno se skládá ze dvou
schodnic z ocelových profilů tloušťky 3 mm a ze stupňů vytvořených ze zalamovaného ocelového plechu tloušťky 2 mm (Obr. 2.28), nebo pouze ze stupnic
z lisovaného plechu, které se ke schodnicím přivaří nebo přišroubují na úhelníky připevněné ke schodnicím.
Obr. 2.28: Ocelové schodiště schodnicové:
a-detail horního kotvení, b-detail spodního kotvení, c-příčný řez schodnicí, daxonometrický pohled
Ocelová vřetenová schodiště točitá umožňují spojení podlaží při minimální
potřebě půdorysné plochy, snadno se osazují a mají malou hmotnost. Jejich
stoupání je však strmé, neboť slouží obvykle jako pomocná kruhová schodiště
a je třeba u nich pamatovat na dostatečnou podchodnou výšku.
- 37 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.29: Ocelové schodiště vřetenové
a-schéma řezu, b-nástup na schody (půdorys), c-výstup na podestu, d-schéma
skladby stupňů, e-půdorys stupně, f-kotvení vřetenové trubky; 1-zábradelní
sloupek ∅ 20 mm, 2-schodnicová vzpěrka 35/8 mm, 3-matice s pružnou podložkou, 4-trubka ∅ 28 mm, 5-vřetenová trubka (plynárenský) ∅ 2,5 mm, 6distanční trubka (plynárenská) ∅ 3,5 mm, 7-žebrovaný plech 8 mm tlustý, 9kotevní šrouby ∅ 22 mm, dlouhé 300 mm, 8-úhelník 40/40/5 mm, 10-kotvení
podestou do konstrukce stavby,
Nosné vřeteno z ocelové trubky je v patě zakotveno v litinové botce,
v podlažích a na poslední úrovni je zachyceno podestami. Po obvodu jsou
- 38 (103) -
Schodiště
stupně spojeny příhradovinou nebo plnou schodnicí, spojenou se zábradlím.
Schodnice zajišťuje polohu stupňů v rameni, ztužuje konstrukci a jako šroubovice pomáhá přenášet zatížení. Stupnice se obkládají podlahovinou z PVC,
hrany stupňů se opatřují pryžovými rohovníky s rýhováním. Podstupnice se
rovněž obkládají podlahovinou nebo natírají olejovou barvou.
2.4.3
Dřevěná schodiště
Dřevěná schodiště lze navrhovat v rodinných domcích, chatách apod. Umísťují
se nejčastěji v hale nebo v obývací místnosti, nebo ve vlastním schodišťovém
prostoru, který má alespoň těžce hořlavé zastropení (z rákosové omítky na
podbíjení dřevěných stropnic, případně krokví v šikmé části podhledu). Šířka
ramen má být nejméně 900 mm. Dřevěná schodiště se zhotovují ze dřeva smrkového, borového, modřínového, dubového apod. Tvrdé dřevo lépe odolává
mechanickému opotřebení. Povrchová úprava se volí podle použitého druhu
dřeva. Schodiště z měkkého dřeva se často natírají krycími barvami, z tvrdého
dřeva nátěry transparentními (průsvitnými). Na stavbě se schodiště montují
z celých ramen, případně z jejich dílů.
Dřevěná schodiště se navrhují v několika konstrukčních obměnách, avšak nejčastěji jsou schodnicová s rameny přímými nebo zakřivenými, event. točitými
s vřetenovým sloupem. Výška schodnice je 200 – 250 mm.
Obr. 2.30: Dřevěná schodiště schodnicová
a-spojení stupnic se schodnicí, b-schodiště se stupnicemi (bez podstupnic), c-se
stupnicemi a podstupnicemi, c2-schodnice stupňovitě vyřezaná pro přišroubování stupnic shora.
- 39 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Stupně mohou být tvořeny stupnicemi a podstupnicemi, nebo jen stupnicemi
bez podstupnic (Obr. 2.30). Nejmenší tloušťka stupnic je 25 mm a ke schodnicím je lze připojit na pravoúhlou nebo rybinovou drážku, nebo uložit na latě,
přišroubované k bokům schodnic. Schodnicová ramena se stáhnou ocelovými
táhly ∅ 10-14 mm ve vzdálenostech maximálně 1,5 m proti vybočení schodnic.
Poloha schodišťových ramen se zajišťuje opřením schodnic o zabetonovanou
ocelovou kotvu nebo pevný práh, nahoře přišroubováním ke stropnici nebo
podestovým trámům svorníky.
Jsou-li stupně vytvořeny ze stupnic a podstupnic, pak tloušťka podstupnic je
minimálně 19 mm a spojují se se stupnicí na péro a drážku, event. dole se
podstupnice ke stupnici jen přišroubují. Přesah stupnice přes podstupnici má
být aspoň 30 mm.
Kontrolní otázky
1. Co je to vřeteno?
2.
2.5
Jaká je nejmenší šířka schodišťového ramene?
Konstrukce vnějších schodišť
Vnější schodiště lze rozdělit na předložené a terénní.
Předložené schody vedoucí ke vstupu do objektu (vstupní schody) – bývají
často chráněny proti dešti přístřeškem. Přesto je nutné jejich odvodnění včetně
nejbližšího okolí dešťovými vpustěmi, aby nedocházelo k podmáčení a následnému podmrzání.
Podélný sklon stupnice ve směru sestupu pro snadné stékání dešťové vody
předpisy nepřipouštějí. O to důležitější je kontrola vodorovnosti stupnice, aby
vlivem nepřesností nedošlo k opačnému sklonu a tím k zadržování vody na
jednotlivých stupních.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat volbě materiálu pro výrobu stupňů. Kromě
přírodních povětrnostních vlivů nelze opomenout používání chemických přípravků při zimní údržbě – odstraňování sněhu, námrazy a náledí. Vhodným
materiálem jsou hlubinné vyvřeliny (žula, syenit) s povrchem kamenicky upraveným pemrlováním. Při použití betonových stupňů dáváme přednost jejich
průmyslové předvýrobě z důvodů možnosti účinného zhutnění a řízeného zrání
betonu.
Předložené schody rozdělujeme podle způsobu navázání na budovu na schody
pevně spojené s budovou, schody kloubově uložené na konstrukci budovy a
schody zcela oddělené od budovy dělící (pohybovou) spárou.
Schody pevně spojené s budovou navrhujeme při malém počtu stupňů (max.
3 stupně). Založíme je na konzole vyložené z budovy.
- 40 (103) -
Schodiště
Obr. 2.31 Vnější předložené schodiště pevně spojené s budovou
a) stupně uložené na konzole, b) alternativa s otvory v podstupnicích k větrání
podzemí; 1-obvodová nosná stěna, 2-železobetonová konzola, 3-stropní konstrukce, 4-předložený stupeň, 5-násyp, 6-drenáž, 7-větrání podzemí, 8-tepelná
izolace
V tomto případě nemusíme uvažovat polohu schodů při provádění výkopů pro
budovu, je však třeba pamatovat na takovou úpravu, aby se schody při sedání
budovy neporušily; to znamená buď schody provést až po sednutí stavby, nebo
jejich konstrukci podsypat, aby bylo umožněno dodatečné sednutí. Podzemní
prostor v místě předložených schodů lze větrat otvory v podstupnicích stupňů.
Schody kloubové uložené na konstrukci budovy můžeme volit při malém
počtu předložených stupňů nebo v případě, že před budovu předkládáme také
vstupní podestu. Schody tvoří zpravidla zalomená deska, popř. při větších rozměrech zalomené schodnice, nesoucí kamenné nebo prefabrikované stupně.
Kloubové spojení s budovou je zajištěno uložením podestové desky do polodrážky vynechané v líci budovy nebo uložení schodnic na konzoly kotvené
do budovy. Základ pod nástupním stupněm je v nezámrzné hloubce z důvodu
zamezení dodatečného sedání. Schody osazujeme až po dokončení hrubé stavby, kdy budova již z větší části sedla.
Obr. 2.32: Předložené schody
a) s nosnými podezdívkami, b) kloubově uložené na konstrukci budovy
- 41 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Schody oddělené od budovy dělící (pohybovou) spárou jsou vhodné při větších rozměrech (větším počtu stupňů). Dělící spára umožní nestejnoměrné sedání budovy a schodů. Stupně jsou zpravidla podporovány na obou koncích
zazděním nebo podezděním. Podporující zídky mohou končit pod stupni, nebo
jsou vyvedeny nad stupně jako soklík popř. plné zábradlí. Při návrhu schodů
spolurozhodují také další okolnosti: rozsah výkopových prací v místě schodů,
řešení svislé izolace proti zemní vlhkosti, uložení inž. sítí a přípojek atd. Rovněž je třeba přihlížet k provozu kolem budovy (chvění a otřesy).
Terénní schody mohou být tvořeny stupni podporovanými po celé ploše
deskou nebo upravenou zeminou, nebo podezděním či zazděním na obou koncích. Stupně lze vyrobit předem nebo betonovat na místě. Při volbě konstrukce
bereme v úvahu délku stupňů, jejich zatížení, kvalitu a stabilitu podloží, navázání schodů na zpevněné cesty apod. Pokud je nutno do schodů vložit odpočívadlo (podesty) mohou tyto mít podélný sklon ve směru sestupu až 7 %. Součinitel smykového tření povrchu podest je potom:
µ= 0,6 + tgα
kde α je úhel sklonu podesty.
Obr. 2.33: Schody v terénu: půdorys a řez;
1-pěchovaný štěrkopísek, 2-odvodňovací rigol
Kontrolní otázky
1. Jaké způsoby uložení vnějšího schodiště znáte?
2. Jakou musí mít povrchovou úpravu vnější schody?
- 42 (103) -
Schodiště
2.6
Schodišťová zábradlí
Ochranné zábradlí je trvalá konstrukce určená k ochraně osob proti neúmyslnému pádu z volného okraje pochůzné plochy do volného prostoru. Pochůzná
plocha je plocha určená pro pobyt nebo pohyb osob po rovině, po schodech, po
šikmé rampě apod. Volný okraj pochůzné plochy je krajní hrana nebo čára, na
níž má konstrukce povrchu pochůzné plochy ještě únosnost odpovídající zatížení osamělým břemenem nejméně 1 kN. Volný prostor může být vymezen jak
stavebními konstrukcemi, tak přírodními útvary (skalní stěna, přirozený nebo
upravený svah, vodní hladina apod.), případně kombinací obou.
Hloubka volného prostoru je svislá vzdálenost mezi úrovní volného okraje pochůzné plochy a dnem volného prostoru, tj. úrovní na níž končí neúmyslný pád
osob.
Šířka volného prostoru je vodorovná vzdálenost mezi volným okrajem pochůzné plochy a protilehlou konstrukcí, omezující neúmyslný pád osob z volného
okraje pochůzné plochy.
Příklady určení hloubky volného prostoru jsou uvedeny na obr. „Měření
hloubky a šířky volného prostoru“.
- 43 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.34: Měření hloubky a šířky volného prostoru.
a-plocha dna nemá vlastní zábradlí; b-plocha dna má vlastní zábradlí; cmezilehlá plošina má dostatečnou šířku nutnou pro funkci dna volného prostoru; d-dno se svažuje do volného prostoru pod úhlem nejvýše 300 od vodorovné
roviny; e-kritérium přibližně vodorovné roviny dna; f-g-dno volného prostoru
se nachází pod hladinou vody(jiné kapaliny); h-určení hloubek volného prostoru pro různá zábradlí (různé pochůzné plochy)
Pro stanovení technických požadavků na zábradlí se pochůzné plochy třídí:
- 44 (103) -
Schodiště
•
podle intenzity provozu na plochy
-
•
s intenzívním provozem (shromažďovací prostory, komunikační prostory ke shromažďovacím prostorům, např. komunikace ve školách),
s běžným provozem – např. budovy pro bydlení, provozy občanského vybavení (administrativa, zdravotnictví apod.).,
s nízkým provozem – dočasná, přechodná a občasná pracovní místa
a přístupy k nim
podle přístupu osob na plochy
-
-
s přístupem omezeného počtu povolaných dospělých osob např.
pracovní nebo kontrolní plošiny a přístupy k nim
s volným přístupem dospělých osob, popř. jednotlivých dětí do 12
let, zpravidla pod individuální kontrolou dospělých osob, např. objekty pro bydlení, objekty občanského vybavení,
s volným hromadným přístupem dětí do 12 let v provozech především pro ně určených, např. v mateřských a základních školách,
dětských odděleních nemocnic a poliklinik, ozdravovnách pro děti,
dětských domovech, v loutkových divadlech..
Za pochůznou plochu se považuje každá přístupná přibližně vodorovná plocha
nebo šikmá rampa o půdorysných rozměrech 300x300 (mm) nebo větších a
každý schodišťový stupeň.
Podle výplně (konstrukce zábradlí mezi jeho horní hranou a pochůznou plochou) se zábradlí třídí na:
• plné s výplní bez otvorů,
• s mezerami nebo otvory (prolamované apod.) s výplní
- tyčovou z tyčí rovnoběžných s horní hranou zábradlí (vodorovných
nebo šikmých),
- mřížovou z tyčových prvků svislých, šikmých, různosměrných nebo
křivočarých,
- tabulovou z celistvých plošných prvků s mezerami popř. s otvory,
- sloupkovou ze svislých prvků bez mezery nad okrajem pochůzné
plochy (např. kuželek),
- jiné konstrukce (např. kombinované z prvků předchozích).
Výška zábradlí se měří na svislici od úrovně nejvyšší hrany horní plochy zábradlí:
- k povrchu pochůzné plochy (vodorovnému nebo šikmému)
- u schodiště k myšlené spojnici nezkosených hran schodišťových
stupňů (ke zkosení se nepřihlíží).
- 45 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.35: Měření výšky zábradlí.
a- k vodorovnému povrchu pochůzné plochy; b-k šikmému povrchu pochůzné
plochy; c-u schodiště
Nemá-li zábradlí jednoznačnou horní hranu (plochu) měří se výška k nejvýše
ležící úrovni, rovnoběžné s pochůznou plochou.
Šířka zábradlí se měří jako půdorysný průmět vnějších hran (ploch) horní plochy zábradlí.
Mezery v zábradlí i mezi zábradlím a sousedící konstrukcí, popř. pochůznou
plochou, se měří jako kolmá vzdálenost mezi posuzovanými prvky (konstrukcemi). Rozměry mezer jsou stanoveny jako světlé rozměry, tj. bez ohledu na
tloušťku a tvar přilehlých prvků.
Zábradlí se musí zřídit na volném okraji pochůzné plochy, před níž je volný
prostor hlubší (d) a širší (b) než podle tab. 2.2.
- 46 (103) -
Schodiště
Tab. 2.2: Mezní rozměry volného prostoru
Pol.
č.
1
2
3
4
5
6
Zatřídění pochůzné plochy
s omezeným přístupem s běžným provozem
s nízkým provozem
osob
s volným přístupem dospělých osob
v provozech určených pro děti
s volným přístupem
hlediště, která se při
dospělých osob
provozu zatemňují (kina, divadla, koncertní v provozech určených
síně apod.)
pro děti
Mezní rozměr volného
prostoru v mm
hloubka(d)
šířka (b)
800
1500
200
300
500
300
300
150
100
150
200
100
Zábradlí se nemusí zřídit na volném okraji pochůzných ploch
- pokud by bránilo základnímu provozu, pro který je plocha určena
(např. nástupiště do dopravních prostředků, rampy pro nakládání
předmětů, jeviště, pódia, bazény koupališť, přístavní mola). Možnost neúmyslného pádu osob se musí omezit označením bezpečnostní značkou a označením volného okraje pochůzné plochy, nebo
vyznačením bezpečnostního pásu na okraji pochůzné plochy, nebo
- jestliže hloubka volného prostoru je nejvýše 3,0 m
a na volném okraji pochůzné plochy s běžným a nízkým provozem je podél
tohoto okraje nepochůzný bezpečnostní pás široký nejméně 1500 mm, který je
zřetelně vymezen některým ze způsobů uvedených na obr. „Vymezení nepochůzného bezpečnostního pásu“.
Obr. 2.36: Vymezení nepochůzného bezpečnostního pásu
a-stavební konstrukcí o výšce nejméně 150 mm; b-vodní plochou se dnem
v hloubce nejméně 150 mm; c-vysázenou souvislou trvalou zelení o výšce
aspoň 500 mm.
- 47 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Výšku zábradlí stanoví tab. 2.3.
Tab 2.3: Nejmenší dovolené výšky zábradlí
Pol.
č.
1
Použití
Nejmenší dovolená
výška zábradlí (h) v
mm
snížená
900
hloubka volného prostoru (d) je nejvýše 3,0 m
(viz též pol.3)
2
ve všech případech, kdy není předepsána větší
základní
1000
výška nebo dovolena snížená výška (podle
pol.1)
3
zvýšená
1100
a) hloubka volného prostoru (d) je větší
než 12,0 m, nebo
b) pochůzná plocha se ve vzdálenosti
menší než 1,0 m svažuje k volnému
okraji sklonem větším než 10 % nebo
stupňovitě, bez ohledu na hloubku volného prostoru (pokud není třeba použít
pol.4), nebo
c) ve volném prostoru je ohrožení žíravými a jinými látkami škodlivými zdraví*)
nebo horkými (nad 50 0C) látkami nebo
materiály
4
zvláštní
1200
hloubka volného prostoru (d) je větší než 30,0
m
*
) Stanoví se podle vládního nařízení č. 56/1967 Sb. o jedech a jiných látkách
škodlivých zdraví
U schodišť, popř. u šikmých ramp (např. v hromadných garážích), se zrcadlem
se výška zábradlí stanoví:
- podle hloubky volného prostoru v zrcadle, je-li zrcadlo širší než 200
mm, nebo
- podle největšího výškového rozdílu k nejblíže níže ležící podlaze
(podestě, schodišťovému rameni) za zrcadlem, není-li zrcadlo širší
než 200 mm.
Výšku zábradlí lze u pochůzných ploch s omezeným přístupem osob nebo
s volným přístupem dospělých osob částečně nahradit zvětšenou šířkou zábradlí (bz)v úrovni jeho horní hrany viz obr. „Úpravy výšky zábradlí zvětšením
jeho šířky“.
- 48 (103) -
Schodiště
Obr. 2.37: Úpravy výšky zábradlí zvětšením jeho šířky
a,b-tvary rozšířeného zábradlí; c-diagram pro určení upravené výšky zábradlí
Horní plocha zábradlí nemá mít sklon směrem do volného prostoru. Doporučuje se sklon směrem k pochůzné ploše.
Na pochůzných plochách s omezeným přístupem osob může být zábradlí
s výplní:
- 49 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
-
-
dvoutyčovou se zarážkou, jestliže spodní tyč je rovnoběžně s horní
hranou (plochou) zarážky a je umístěna 350 až 500 mm nad touto
hranou, nebo
několikatyčovou nebo jinou se zarážkou a s mezerou mezi její horní
hranou a spodním okrajem výplně (spodní tyčí) nejvýše 350 mm ve
vnitřních prostorech s prostředím vlhkým nebo mokrým, v ostatních
prostorech bez zarážky a s mezerou mezi výplní a pochůznou plochou nejvýše 250 mm.
Obr. 2.38: Zábradelní výplň na plochách s omezeným přístupem osob
a-se zarážkou; b-bez zarážky; c-u žebříkového schodiště
Na pochůzných plochách s volným přístupem osob musí mezery v zábradelní
výplni vyhovovat těmto podmínkám:
- svislé a šikmé (úhlu do 450 od svislice) mezery mezi svislými tyčemi, tabulovými prvky, sloupky apod. nesmějí být širší než 120 mm,
- vodorovné a šikmé (v úhlu více než 450 od svislice) mezery nesmějí
být širší než 180mm (včetně mezery mezi zábradelní zarážkou a
výplní),
- mezera mezi vodorovnou pochůznou plochou a zábradelní výplní u
zábradlí bez zarážky nesmí být širší než 120 mm,
- 50 (103) -
Schodiště
-
půdorysný průmět mezery mezi předsazeným zábradlím a okrajem
pochůzné plochy nesmí být širší než 50 mm (např. mezi koncem
schodišťových stupňů a zábradelní výplní),
-
všechny ostatní mezery nebo otvory ve výplni zábradlí musí být
uspořádány tak, aby jimi v žádné poloze kolmé k zábradelní výplni
neprošel zkušební hranol podle obr. 2.39.
Na pochůzných plochách (v terénu) s volným přístupem osob a s běžným provozem lze použít i zábradlí s dvoutyčovou výplní za podmínek, zřejmých
z vyobrazení. Zábradlí nemusí mít zarážku.
Obr. 2.39: Zábradelní výplň na plochách s volným přístupem osob
a-zábradlí osazené do pochůzné plochy; b-předsazené zábradlí; c-průřez zkušebního hranolu, d-zábradlí v terénu
- 51 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Na pochůzných plochách v provozech určených pro děti musí mezery
v zábradelní výplni vyhovovat těmto podmínkám:
•
svislé a šikmé (v úhlu do 450 od svislice) mezery nesmějí být širší než 80
mm,
•
do výšky 600 mm nad pochůznou plochou smí být zábradelní výplň jen
plná, tabulová nebo ze svislých tyčových prvků,
•
vodorovné a šikmé (v úhlu více než 450 od svislice) mezery umístěné nad
úrovní 600 mm od pochůzné plochy nesmějí být širší než 120 mm,
•
vzdálenost mezi pochůznou plochou a zábradelní výplní nesmí být větší
než 80 mm,
•
půdorysný průmět mezery mezi předsazeným zábradlím a okrajem pochůzné plochy nesmí být širší než 30 mm,
•
všechny ostatní mezery nebo otvory ve výplni zábradlí musejí být uspořádány tak, aby jimi neprošel zkušební hranol dle obr. 2.40.
Obr. 2.40: Zábradelní výplň na plochách určených pro děti
a-zábradlí osazené do pochůzné plochy; b-předsazené zábradlí; c-průřez zkušebního hranolu
- 52 (103) -
Schodiště
Obr. 2.41: Zábradelní výplň na plochách určených pro děti
a-zábradlí osazené do pochůzné plochy; b-předsazené zábradlí; c-průřez zkušebního hranolu
Na pochůzných plochách v provozech určených pro děti a v obytných domech
má být zábradlí plné nebo zábradlí s výplní tabulovou, sloupkovou či mřížovou
ze svislých tyčových prvků.
Šikmé zábradlí schodišť a šikmých ramp musí mít zábradelní madlo umístěné
ve výšce nejméně 900 mm a nejvýše 1200 mm.
Navíc se má umístit ještě další zábradelní madlo u schodišť a ramp
v provozech určených pro děti a to
•
•
ve výšce nejméně 400 mm a nejvýše 500 mm pro děti do 6 let
ve výšce nejméně 600 mm a nejvýše 700 mm pro děti do 12 let.
V provozech, kde schodiště a šikmé rampy používají převážně osoby
s omezenou schopností pohybu (v budovách zdravotnických zařízení,
v domovech důchodců apod.), musí být na obou stranách umístěna madla ve
výši 900 mm, která musí přesahovat první a poslední schodišťový stupeň, případně začátek a konec šikmé rampy o 150 mm.
- 53 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.42: Umístění madel na zábradlí
a-umístění dalšího madla (provoz dětí do 6 let); b-dtto (provoz dětí do 12 let);
c-umístění dalšího madla (pro používání pře vážně osobami s omezenou
schopností pohybu).
Šikmé rampy musí mít po obou stranách vodící tyč ve výši 250 mm.
Schodišťové rameno musí mít madlo
- alespoň na jedné straně u přímých ramen s průchodnou šířkou do
1650 mm a u smíšených ramen do 1100 mm,
- na obou stranách u schodišťových ramen s větší průchodnou šířkou.
Schodišťové rameno širší než 2750 mm se doporučuje rozdělit mezilehlým
zábradlím s madlem.
Zábradelní madlo má mít průřez vhodný k uchopení rukou shora. Průřezem
zábradelního madla musí být možno opsat nejméně ¾ kružnice o průměru D:
- v provozech s volným přístupem dospělých osob nejméně 30 mm a
nejvýše 60 mm,
- v provozech určených pro děti (druhá madla) nejméně 30 mm a
nejvýše 40 mm.
Obr. 2.43: Průřez zábradelního madla
Zábradelní madla mají při změnách sklonů (např. při přechodu mezi schodišťovým ramenem a podestou) i jiných změnách směru plynule navazovat.
- 54 (103) -
Schodiště
Doporučuje se, aby povrch zábradelního madla alespoň v prostorech
s intenzivním a běžným provozem byl z materiálu, jehož součinitel tepelné
vodivosti (λ)není větší než 0,5 W.m-1.K-1.
Šikmé zábradelní madlo delší než 1500 mm se doporučuje zabezpečit proti
klouzání (sjíždění) osob (zejména dětí).
Zábradelní sloupky se do schodišťových ramen a podest osazují buď shora
nebo zboku.
Sloupky se zakotvují do každého třetího až čtvrtého stupně na hloubku min. 80
mm. U zakřivených schodišť jsou sloupky osazeny do každého stupně.
Obr. 2.44: Konstrukce a způsob kotvení schodišťového zábradlí
a1,2-zábradlí kotveno do čel stupňů v zrcadle; c-kotvení samostatného madla
do schodišťové (vřetenové) stěny
- 55 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Kontrolní otázky
1. Čím se liší výška zábradlí u schodišť a u šikmých ramp?
2. Co musí mít zábradlí ramp pro osoby se sníženou pohyblivostí?
2.7
Postup při návrhu schodiště
Příklad návrhu uspořádání schodiště se zabývá obytným domem a to novostavbou respektující v plné míře požadavky předpisů o bezbariérovém přístupu ke
všem bytům v domě.
Úvahy o řešení vstupů do domů musí začínat již v návrhu situačního,
z výškového začlenění objektů do terénu (sklon ve vztahu ke světovým stranám, k příjezdové komunikaci z parkovací plochy apod.).
V našem příkladu je navrhován řadový obytný dům o více sekcích s hlavními
vstupy ze strany komunikace a vedlejšími z meziblokového prostoru (průchozí). Konstrukční uspořádání s podélnými nosnými stěnami se světlostí traktů
5,0 m. Konstrukční výška obytných podlaží je 3,0 m, podzemního podlaží 2,85
m.
Druh výtahu závisí na počtu podlaží (celkovém zdvihu) v našem případě postačí hydraulický výtah s kladkou (zdvih až do 22 m s pohonem za kabinou), strojovna může být situována do místnosti v podzemí vedle schodišťového prostoru. Výtahová šachta je umístěna do zrcadla schodiště, jehož šířka je navržena
dle požadavku z konkrétního katalogu výtahů.
Stanovení rozměrů stupňů:
Běžné podlaží KV 3,0 m, dvouramenné schodiště, výška překonávaná jedním
ramenem je 1,5 m..
Navrhneme předběžně výšku stupně h = 170 mm
Počet výšek stupňů =
hk 1500
=
= 8,82 ≅ 9 výšek
h
170
Upřesnění výšky stupně h =
1500
= 166,7 mm
9
Šířka stupně ze vztahu
2h + b = (600 až 630) mm
- 56 (103) -
Schodiště
b = 600 – 2x166,7 až 630 – 2x166,7
b = 266,6 mm až 296,6 mm
Navrhneme b = 275 mm
Sklon schodišťového ramene α
tgα =
166,7
= 0,606 ⇒ α = 32°30´, což je
275
méně než αmax pro domy s výtahem (35°)
Půdorysná délka ramene
Lr = 8 x 275 = 2200 mm
Na podesty zůstává
5000 – 2200 = 2800 mm
Navrhneme šířku mezipatrové podesty 1300 mm (Šr + 100),
pro šířku patrové podesty zůstává
5000 – 2200 – 1300 = 1500 mm.
Podzemní podlaží je navrženo ve dvou variantách dle sklonu původního terénu a předpokládaných komunikací.
První varianta předpokládá umístění hlavního vstupu v úrovni 1. podlaží na
výšce 0,000. Výškový rozdíl mezi úrovní přístupového chodníku a úrovní
vstupu je vyrovnáván jednak předloženými vnějšími schody, jednak dvouramennou rampou o sklonu 11 % pro umožnění vstupu osobám s omezenou
schopností pohybu (invalidní vozík, používání holí a berel).
Vedlejší vstup do budovy je umístěn na mezipatrovou podestu v úrovni –1,330,
výstupní rameno plní funkci vnitřních vyrovnávacích schodů.
Rozměry stupňů (navržen počet 8 výšek)
výška h =
1330
= 166,2
8
- 57 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Šířka stupňů kopíruje tvar stupnic ostatních podlaží, což je výhodné z hlediska
povrchových úprav (kamenné nebo teracové desky, keramické schodišťové
dlaždice).
Nástupní rameno mezi úrovní –1,330 a –2,850 svou délkou kopíruje ramena
v běžných podlažích (před vstupem do výtahu musí být zachován manipulační
prostor).
Počet výšek stupňů je tedy 9
výška stupně h =
Poznámka:
přesahující
1520
= 168,9 mm
9
max. rozdíl výšek stupňů v ramenech následujících po sobě ne5 mm je z hlediska fyziologického tolerován.
Druhá varianta s hlavním vstupem umístěným v úrovni podlahy podzemního
podlaží –2,850. Výškový rozdíl mezi úrovní podlahy a úrovní přístupového
chodníku je vyrovnán rampou o sklonu 12,5 %.
Před vstupními dveřmi je vytvořeno závětří jako manipulační prostor pro invalidní vozík. Vedlejší vstup je umístěn na mezipodestě v úrovni –1,500, výstupní rameno kopíruje svým tvarem ramena dalších podlaží. Nástupní rameno
mezi
úrovní
–2,850
a
–1,500
má
8
stupňů
s výškou
2850 − 1500
h=
= 168,7 mm šířka stupňů je shodná pro celé schodiště, tj. 275
8
mm.
Před vedlejší vstup je umístěn minimálně jeden předložený stupeň s hlavní
funkcí zábrany proti vniknutí srážkové vody při přívalovém dešti.
- 58 (103) -
Schodiště
Obr. 2.45: Schéma řešení schodiště s umístěním hlavního vstupu
v 1. nadzemním podlaží
- 59 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.46: Schéma řešení schodiště s umístěním hlavního vstupu
v podzemním podlaží
Příklad 2.1
Vypočítejte šířku a výšku stupňů pro dvouramenné schodiště do občanské
budovy o konstrukční výšce 3,250 m. Použijte výšky stupňů běžného sklonu.
Úkol 2.1
Zakreslete půdorysy monolitického dvouramenného schodiště bytového domu (1S, 1NP, 2NP, 3NP-ukončující podlaží).
Půdorysy doplňte řezem přes celý schodišťový prostor.
- 60 (103) -
Schodiště
2.8
Rampy, žebříky, stupadla
2.8.1
Šikmé rampy
2.8.1.1 Obecná charakteristika
Rampy jsou šikmé konstrukce, umožňující překonávání výškových rozdílů bez
stupňovité úpravy. Podle účelu (způsobu užívání ) dělíme šikmé rampy na:
•
rampy pro pěší provoz
•
rampy pro provoz silničních motorových vozidel (zejména automobilů)
Podle umístění ve vztahu k budovám rozlišujeme
•
rampy vnitřní
•
rampy vnější
Podle půdorysného tvaru rozlišujeme
•
rampy přímé
•
rampy zakřivené
Rampy pro veřejný pěší provoz
Jsou určeny k překonávání rozdílu výškových úrovní chůzí s možností provozu
ručních vozíků (přeprava nemocných, jízda dětských kočárků apod.).
Při navrhování těchto ramp je nutno respektovat ustanovení Vyhlášky č. 174,
1994 Sb., kterou se stanoví obecné technické požadavky, zabezpečující užívání
staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.
Rampy musí být široké nejméně 1300 mm. Podélný sklon smí být nejvýše
1:12 (8,3 %). Není-li rampa delší než 3000 mm smí mít výjimečně sklon nejvýše 1:8 (12,5 %).
Rampa delší než 9000 mm musí být přerušena odpočívadly o délce nejméně
1500 mm.
V místech s možností pádu osoby z výšky musí být zábradlí s minimální výškou 1100 mm.
- 61 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Rampa musí být po obou stranách opatřena madly ve výšce 900 mm a vodícími
tyčemi ve výšce 300 mm.
Nejmenší podchodná výška šikmé rampy, měřená na svislici, je 2100 mm.
Součinitel smykového tření povrchu šikmé rampy musí být nejméně µ = 0,6 +
tgα, kde α je úhel sklonu šikmé rampy.
Rampy pro provoz silničních motorových vozidel
Používají se především ve vícepodlažních (max. 7 nadzemních podlažích)
hromadných garážích s pohybem vozidel vlastní silou.
Garáže s rampami mají mnoho různých řešení. Může se užít různých druhů
ramp, různého tvaru a různě umístěných. Rampy mohou být uvnitř, venku
nebo mohou tvořit spojovací článek. Nejčastěji užívaná řešení jsou schematicky znázorněna na obr. "Hromadné garáže s rampami".
Obr. 2.47: Hromadné garáže vícepodlažní
a- s přímými rampami, b- s kruhovými rampami, c- s parkovacími rampami,
d – s polorampami
Sklony a šířky ramp stanovuje ČSN 73 6058 Hromadné garáže. Největší
sklon 17 % mohou mít polorampy a vyrovnávací rampy, 14 % přímé rampy,
13 % zakřivené rampy, 10 % všechny vnější rampy, kromě vyrovnávacích,
které mohou mít 17 %.
- 62 (103) -
Schodiště
Minimální šířky ramp pro osobní automobily jsou:
přímá rampa jednopruhová 2500,
přímá rampa dvoupruhová 5300,
kruhová rampa jednopruhová 3500,
kruhová rampa dvoupruhová 7500 (při poloměru vnitřního okraje vozovky
4000).
Mezi jednotlivými pruhy musí být vloženy obrubníky v šířce 300 mm u přímých ramp a 500 mm u ramp zakřivených. Bezpečnostní okrajové obrubníky
musí být nejméně 250 mm široké, jsou-li užívány chodci musí mít nejmenší
šířku 750 mm. Viz obr. "Příčné a podélné profily ramp".
Obr. 2.48: Nejmenší šířky přímé rampy
a) jednopruhové; b) dvoupruhové
Obr. 2.49: Nejmenší šířky zakřivené rampy
c) jednopruhové, d) dvoukruhové
- 63 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.50: Přechody z vodorovné na šikmé plochy
Zvláštní pozornost je třeba věnovat pozvolnému přechodu vodorovné plochy
do sklonu, aby se vozidlo při najíždění nepoškodilo. Nejmenší poloměry zaoblení vyhovující všem osobním automobilům při max. sklonu 17 % jsou při nájezdu na rampu 11 m, při výjezdu z rampy 6 m.
Největší kapacita jednoho pruhu rampy je 600 osobních automobilů za hodina.
Jedna jednopruhová rampa stačí nejvýše pro provoz 100 vozidel umístěných
v nejblíže vyšším nebo nižších podlaží.
Dvě jednopruhové rampy stačí pro provoz v garáži s kapacitou 1000 stání. Pro
každých dalších 1000 stání musí být další dvě jednopruhové rampy.
2.8.2
Žebříky
Žebříková schodiště
Pomocná schodiště používaná pouze občas omezeným počtem osob (např.
k trvale neužívaných půdám, na střechy a půdy rodinných domků apod.) mohou být navržena jako schodiště žebříková.
Klasifikace schodišť podle sklonu schodišťového ramene pod pojmem žebříkové schodiště zahrnuje ramena se sklonem nad 450 do 580.
Šířka ramene žebříkovitého schodiště se navrhuje pro jednoproudový provoz
s minimální průchodnou šířkou 550 mm; tato minimální šířka nesmí již být
ničím zúžena.
Nejmenší dovolená podchodná výška h1 při sklonu ramene do 500 může být
2100 mm, při sklonu větším než 500 musí být aspoň 2300 mm.
- 64 (103) -
Schodiště
Nejmenší šířka schodišťových stupňů b, měřená jako vodorovná vzdálenost
půdorysných průmětů hran stupňů po sobě následujících je 150 mm.
Stupně žebříkových schodišť nesmí mít podstupnice (pozn.: Starší literatura
nazývá žebříkovými schodišti všechna schodiště bez podstupnic.).
Chůze po žebříkovém schodišti, zvláště při sestupu, vzhledem k malé šířce
stupňů, není bezpečná ani pohodlná.
Pro zvýšení bezpečnosti je předepsána povrchová úprava stupnic v celé šířce
zajišťující hodnotu součinitele smykového tření nejméně µ = 0,6.
Pokud jsou stupnice navrženy z děrovaného materiálu (prolamovaný plech,
poro-rošt) nesmí mít otvory žádný z rozměrů větší než 30 mm.
Žebříkové schodiště musí být na volných stranách opatřeno zábradlím a oboustranně vybaveno madly.
Zlepšení komfortu při používání žebříkových schodů lze dosáhnout i úpravou
půdorysného tvaru stupnic jak je patrno z obr. Půdorysné tvary stupnic žebříkových schodů.
Schody s uvedenou úpravou bývají nazývány mlynářskými. Tvar jednotlivých
stupnic zajišťuje zvětšení šířky stupně v místě předpokládaného kladení chodidla. Zároveň určuje způsob nástupu na schodiště (pravou nebo levou nohou).
Jako příklad je uveden návrh žebříkových schodů (mlynářských) pro konstrukční výšku podlaží 2850 mm s maximálním dovolených sklonem 580.
Pozn.: Podobné konstrukce tzv. prostorově úsporných schodišť jsou na trhu
velice frekventované a podle obrazových příloh nabídek používané pro spojení
obytných podlaží přesto, že nesplňují základní požadavky z úvodu této kapitoly.
Obr. 2.51: Půdorysné tvary stupnic žebříkových schodů
- 65 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.52: Žebříkové schody (mlynářské);
a) tvar stupnice, b) schodnice, c) zábradlí
Ocelové žebříky
Žebříky, které jsou trvalou součástí stavby, se navrhují podle účelu pro který
jsou určeny. Žebřík určený pro více účelů současně musí splňovat požadavky
stanovené pro jednotlivé účely.
Provozní žebříky se rozmisťují v souladu s požadavky stavební a technologické části stavby a podle bezpečnostních předpisů. Rozmístění požárních a únikových žebříků stanovují předpisy ČSN 73 0802 a ČSN 73 0840.
Žebříky mají být umístěny tak, aby nebránily provozu a aby osoby používající
žebřík nebyly provozem ohroženy (např. břemenem jeřábu, pádem předmětu,
výpary apod.). Podle sklonu dělíme žebříky na svislé (800< ∝ ≤ 900) a skloněné
(750< ∝ ≤ 800). Žebříky se sklonem menším než 750 lze navrhovat jen
v případech, kdy je stanoven způsob jejich bezpečného užívání (např. provozním předpisem).
Provozní žebříky se navrhují příčlové nebo stupadlové, svislé nebo skloněné.
- 66 (103) -
Schodiště
Příčlový žebřík sestává z podélných nosných prvků (štěřínů) spojených příčlemi (vodorovnými prvky určenými pro umístění nohy osoby lezoucí po žebříku). Šířka příčlových provozních žebříků musí být nejméně 400 mm a nemá
být větší než 450 m. Žebříky do délky 3 m a žebříky používané pouze pro
údržbu mohou mít šířku menší, nejméně však 300 mm.
Vzdálenost os příčlí nesmí být menší než 280 mm a větší než 330 mm a musí
být po celé délce žebříku stejná. Případný rozdíl mezi délkou žebříku a násobkem osových vzdáleností příčlí se vyrovnává úpravou vzdáleností nástupní
příčle od nástupní úrovně. Tato vzdálenost však nesmí být větší než 400 mm a
menší než 250 mm. Osa poslední příčle musí být v úrovni výstupní plošiny
nebo odpočívadla, pokud není poslední příčel nahrazen plošinou nebo odpočívadlem.
Obr. 2.53: Příčlové žebříky
a-šířka a vzdálenost příčlí; b-vzdálenost příčlí od konstrukcí; c-vzdálenost
štěřínů od konstrukcí
Mezi příčlemi a stěnou nebo jinou svislou konstrukcí za žebříkem musí být
volný prostor o šířce nejméně 180 mm, do kterého mohou zasahovat vyčnívající části s rozměry podle obr. 2.53: b). Mezi štěřínem a stěnou nebo jinou souvislou konstrukcí u žebříku musí být nejméně prostor 60 mm, do kterého mohou zasahovat prvky pro připojení žebříku ke konstrukci.
- 67 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Stupadlové žebříky
Stupadlový žebřík je tvořen stupadly – vodorovnými ocelovými nosnými prvky, připojenými zpravidla na nosnou konstrukci (do zdiva, do betonové stěny,
na trubkový stožár). Nejmenší šířka stupadlových žebříků je 300 mm nebo 2x
150 mm. Jsou-li stupadla žebříku umístěna po stranách konstrukce (např. u
jednodříkového sloupu, trubkového stožáru apod.), nesmí být vodorovná vzdálenost mezi vnitřními okraji stupadel větší než 250 mm.
Obr. 2.54 Stupadlové žebříky
a-tvary a rozměry stupadel; b-vzdálenost stupadel od konstrukcí; c-stupadla po
stranách konstrukce
Vzdálenost os stupadel nesmí být menší než 250 mm a větší než 330 mm a
musí být po celé délce žebříku stejná. Ukončení žebříku u nástupní a výstupní
- 68 (103) -
Schodiště
plošiny je obdobné jako u příčlových žebříků. Mezi stupadly a stěnou za žebříkem musí být vzdálenost nejméně 180 mm kromě vyčnívajících částí, které
mohou zasahovat do tohoto prostoru s vymezením podle obr.2.54: b).
Mezi kotevní části stupadla a stěnou nebo jinou souvislou konstrukcí, do které
není stupadlo vetknuto, musí být nejméně 400 mm.
Největší dovolená délka příčlového žebříku s jednou větví je 12 m, stupadlového nejvýše 9 m. Žebříky delší se rozdělí na větve tak, aby žádná větev nebyla delší než 9 m. Délky větví mají být stejné.
Obr. 2.55: Maximální délky větví provozních žebříků
U provozních žebříků lze délku žebříku zvětšit nejvýše na 25 m (např. u osvětlovacích stožárů) v případech, kdy je stanoven způsob jejích bezpečného užívání (např. provozním předpisem).
Žebříky delší než 6 m, které procházejí na výstupní úrovni podlažími a žebříky
dlouhé 5 m a více musí mít ochranný koš, popř.ochranný třmen. Ochranný koš
musí být i u žebříků kratších, jsou-li umístěny v prostoru, kde může dojít
k ohrožení lezoucí osoby (únik škodlivých plynů, padající předměty apod.).
Ochranný koš se skládá ze třmenů a pěti podélných prutů stejnoměrně rozmístěných po obvodu třmenu. Třmeny se připojují nejvýše ve čtyřnásobné
vzdálenosti příčlí zpravidla na oba štěříny nebo na jinou vhodnou konstrukci.
Ochranný koš má průleznou šířku 700 mm a vzdálenost
prutu od osy příčlí podle sklonu žebříku
do 800
do 850
do 900
- 69 (103) -
středního spojovacího
750 mm
700 mm
680 mm
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.56: Rozměry ochranných košů a konstrukcí
a-tvary a rozměry ochranných košů; b-žebřík mezi stěnami a sloupem; c-žebřík
v ochranné šachtě.
Žebříky umístěné mezi stěnami nebo jinou konstrukcí s rozměry a mezerami
odpovídajícími rozměrů a mezerám ochranného koše nemusí mít ochranný koš.
(viz obr. Rozměry ochranných košů a konstrukcí). Začátek ochranného koše
smí být nejvýše 3 m nad nástupní úrovní.
- 70 (103) -
Schodiště
Obr. 2.57: Žebřík s ochranným košem
Vystupuje-li se z příčlového žebříku čelně, musí stěříny i ochranný koš přesahovat nad výstupní úroveň nejméně 1100 mm.
Je-li na výstupní úrovni zábradlí, musí být přerušeno a upraveno. V opačném
případě musí mít konce štěřínů směrem k výstupu sklon 150. V místě čelního
výstupu ze žebříku musí být volný průchod široký nejméně 600 mm, do kterého mohou zasahovat pouze štěříny.
- 71 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.58: Příklady čelního výstupu ze žebříku
a-se zábradlím; b-bez zábradlí
Vystupuje-li se ze žebříku do strany (boční výstup), musí být žebřík prodloužen do výšky nejméně 1500 mm nad výstupní úroveň (odpočívadla, plošiny).
Část žebříku převyšující výstupní úroveň lze nahradit držadly stejného průřezu
jako příčle nebo stupadla, umístěnými na výstupní čáře žebříku nebo dvěma
sloupky zábradlí ve stejné vzdálenosti jako štěříny vzdálenými od výstupní
čáry nejvýše 150 mm.
- 72 (103) -
Schodiště
Obr. 2.59: Příklady bočních výstupů ze žebříků
a-výstup s přesahem žebříků; b-výstup zajištěný držadly; c-výstup zajištěný
sloupky zábradlí
Žebřík o více větvích musí mít na přestupech odpočívadlo, pokud není přestup navržen v úrovni plošiny. Odpočívadlo, popř. plošina, musí mít plochu
nejméně 600 mm x 600 mm. Osová vzdálenost mezi jednotlivými větvemi žebříku má být nejméně 700 mm, přičemž vzdálenost mezi hranou odpočívadla,
popř. plošiny a osou dolní větve žebříku nesmí být větší než 400 mm.
Ochranný koš musí přesahovat nad výstupní úroveň (odpočívadlo) nejméně o
1100 mm. Ochranný koš horní větve žebříku musí začínat v rovině odpočívadla. Pro přestup z jedné větve na druhou větev musí být koš přerušen nad rovinou odpočívadla s průlezným otvorem o nejmenší světlosti 600 mm x 2100
mm.
Obr. 2.60: Odpočívadlo žebříku
- 73 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Otvor v podlaze, kterou prochází žebřík bez ochranného koše, musí mít průleznou světlost minimálně 700 mm x 700 mm. U málo používaných vstupních
otvorů musí mít otvor v podlaze (ve stropech, v plošinách) nejmenší průleznou
světlost 600 mm x 600 mm nebo průměr 600 mm. Průlezná světlost nesmí být
zmenšena žádnou konstrukcí (příčkami, štěříny atd.)
Obr. 2.61: Žebříky procházející otvory
a-otvor do šachet nebo kanálů; b-otvor v podlaze chráněný zábradlím; cpřístup k větvím žebříku
Otvor v podlaze musí být chráněn zábradlím tak, aby výstup ze žebříku i vstup
na žebřík byl z boční strany. Pokračuje-li žebřík v úrovni podlahy další větví,
navrhne se zábradlí tak, aby přístup k této větvi byl zepředu. Zábradlí musí být
i tehdy, je-li otvor zakryt poklopem.
Požární a únikové žebříky
Požární žebříky se navrhují příčlové a mohou být svislé nebo skloněné. Pro
navrhování požárních žebříků platí většinou stejná pravidla jako u žebříků provozních. Dále jsou uvedeny některé odlišnosti.
Největší dovolená délka požárního žebříku s jednou větví je 15 m. Žebřík
s délkou do 30 m musí být dělen do dvou větví s odpočívadlem, přičemž žádná
z větví nesmí být delší než 15 m. Žebřík dlouhý 30 m a více nesmí mít větve
delší než 9 m. Větve jednoho žebříku mají být stejně dlouhé.
- 74 (103) -
Schodiště
Svislé žebříky dlouhé 30 m a více musí mít ochranný koš. Skloněné žebříky
dlouhé 30 m a více se navrhují s pevnými madly v kolmé vzdálenosti 300 mm
od štěřínů.
Obr. 2.62: Skloněné požární žebříky s délkou nad 30 m s odpočívadly
Ochranný koš kruhového tvaru má zvětšenou vzdálenost středního spojovacího
prutu podle sklonu do 850…na 800 mm, do 900… na 750 mm.
V případě, že by začátek žebříku na nástupní úrovni překážel provozu nebo by
svojí polohou umožňoval zneužití nepovolanými osobami, může být dolní část
žebříku odnímatelná nebo zasouvací. Musí být zachována podchodná výška
minimálně 2100 mm. První příčel může být nejvýše 2500 mm nad nástupní
úrovní vzhledem k délce nastavovacích žebříků, které jsou součástí požární
výzbroje.
Obr. 2.63: Žebřík s odnímatelným nebo zasouvacím vstupem
- 75 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
U svislých požárních žebříků bez odpočívadel může trubka požárního vodovodu nahradit jeden štěřín žebříku. U žebříků s odpočívadly lze vést samostatné potrubí pro přívod požární vody mezi větvemi žebříku.
Obr. 2.64: Potrubí požárního vodovodu
a-potrubí jako štěřín; b-samostatné potrubí
Únikové žebříky se navrhují v souladu s požadavky podle ČSN 73 0802 nebo
ČSN 73 0840 zejména z hlediska umístění žebříku, požární bezpečnosti a požární odolnosti souvisících konstrukcí.
Únikové žebříky mají být příčlové. Šířka příčlových únikových žebříků má být
400 mm, nemá být větší než 450 mm a nesmí být menší než 300 mm. Vstup na
únikový žebřík lze navrhnout i mezi odpočívadly průlezným otvorem
v ochranném koši o nejmenší šířce 600 mm a nejmenší podchodné výšce 2100
mm nad pochůznou úrovní únikové plošiny.
2.8.3
Pohyblivé schody (eskalátory)
Běžnou součástí moderních nákupních a společenských center, nádražních i
letištních hal a hlavně metra jsou pohyblivé schody a chodníky. Umožňují plynulou přepravu velkého počtu osob, včetně přepravy jejich zavazadel, popř.
kočárků, sportovních potřeb, drobných domácích zvířat apod. Zejména ve velkých letištních terminálech, jejichž plocha je značně rozsáhlá, jsou pohyblivé
chodníky ideální možností horizontální dopravy, ulehčující a zpříjemňující
cestování.
Pohyblivé schody se navrhují se sklonem 300 nebo 350 (obdoba běžného sklonu schodišťových ramen).
- 76 (103) -
Schodiště
Pro usnadnění bezpečného nástupu a výstupu na pohyblivou část jsou zařazeny
na obou koncích vodorovné úseky L1, L2 v délce 2 nebo 3 stupňů (šířka stupně
cca 300 mm). Bezpečnost uživatelů je dále zajištěna oboustranným plným zábradlím s madly pohybujícími se stejnou rychlostí jako vlastní schody.
Obr. 2.65: Schéma eskalátoru
Pohyblivé chodníky jsou buď vodorovné nebo se sklonem 100, 110, nebo 120
(nahrazují rampy pro pěší provoz).
Teoretická přepravní kapacita je závislá na využitelné šířce eskalátoru (600
mm, 800 mm, 1000 mm) a činí při běžné rychlosti 0,5 m/s 4500, 6750, 9000
osob/hod; rychlost pohyblivých chodníků bývá až 0,65 m/s, kapacita chodníku
šířky 800 mm je až 8700 osob/hod, při šířce 1000 mm – 11700 osob/hod a při
šířce 1400 mm – 16400 osob/hod.
Dispozičně mohou být eskalátory umístěny jedním směrem (na různých místech půdorysu) nebo oběma směry (sdružené).
Všechny eskalátory a pohyblivé chodníky jsou konstruovány pro jízdu v obou
směrech (má význam pro řízený pohyb návštěvníků zvláště při ukončení provozní doby).
- 77 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 2.66: Možnosti instalace
a-umístění jedním směrem – střídavé; b- umístění jedním směrem – rovnoběžné; c-umístění oběma směry – křížem; d- umístění oběma směry – rovnoběžné.
2.8.4
Invalidní plošiny
jsou jednou z možností jak splnit požadavek zabezpečení přístupu do obytných
podlaží nebo minimálně k bytům v 1. nadzemním podlaží osobám se sníženou
schopností pohybu (na invalidním vozíku).
Výtah se skládá z vlastního stroje (pohonná jednotka včetně všech mechanických a elektročástí) a z plošiny (nosná část).
Pro přímá schodišťová ramena (vyrovnávací rameno) se pojezdová drážka (vodítka) umisťuje vždy podél stěny.
Při překonávání výškového rozdílu dvěma a více rameny se pojezdová drážka
montuje podél zábradlí.
V dolní stanici, na nejníže položeném schodě, se plošina instaluje tak, aby co
nejvíce usnadnila vstup (výstup) osob. V horní stanici, na konci schodiště, se
plošina zastaví tak, aby tvořila jednotný celek s podestou. Pro překonávání
výškových rozdílů není teoreticky žádné omezení.
- 78 (103) -
Schodiště
Zabezpečení proti pádu osob z plošiny je provedeno a jištěno sklopnými lištami a bezpečnostní závorou. Lišty lemující plošinu jsou přizpůsobeny podlaze
v místě dolní a horní stanice. Zde se po dojetí sklopí a umožní tak vstup či výstup.
Bezpečnostní závora ve tvaru L je umístěna na okraji plošiny ve směru výstupu. Jde o sklápěcí ochranu s automatickým blokováním během jízdy přepravované osoby. Sklopné lišty i bezpečnostní závora patří k povinnému vybavení
výtahu, stejně jako ochranné zařízení pod plošinou, které chrání spodní část
plošiny při nárazu na překážku.
Standardní ovládání je složeno z klíčového přepínače a dvou tlačítek (jízda
nahoru a dolů), umístěných na horní části plošiny.
Plošinu je možno pomocí mechanického zařízení sklopit do parkovací polohy
(zpravidla ke stěně). Tato poloha je pak elektricky jištěna bez možnosti samovolného vyklopení. Přepravní rychlost 0,07 až 0,10 m/s (přímé a lomené schodiště).
Obr. 2.67: Invalidní plošina
2.8.5
Parkovací systémy
Parkování automobilů je zvláště obtížné v husté zástavbě center měst, kde jsou
soustředěny úřady, banky, obchodní zastupitelství. Budování vícepodlažních
parkovacích garáží, umístěných do podzemí nebo nadzemních podlaží naráží
na problém nedostatku místa pro zřízení nájezdových a vyrovnávacích ramp při
pohybu vozidel vlastní silou.
- 79 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Řešením je použití výtahů pro automobily k jejich dopravě do podlaží a poté
horizontální pohyb jízdou.
Na následujícím vyobrazení je příklad výtahu pro automobily s hydraulickým
pohonem (strojovna může být vzdálena ode dna šachty až 15 m). Průjezdná
kabina výtahu umožňuje plynulý jednosměrný provoz v podlaží. Automatický
systém umožňuje vjezd a výjezd z výtahu bez vystoupení řidiče z vozidla.
Obr. 2.68: Hydraulický výtah pro automobily
Podstatnou úsporu půdorysné plochy přinášejí speciální parkovací systémy
zajišťující jak vertikální tak horizontální pohyb vozidel na principu paletového
zakladače. Celý systém je řízen elektronicky, řidič vozidlo opustí v prostoru
vjezdu a nejčastěji ze stejného místa odjede. Kromě úspory parkovacího prostoru jsou takto vozidla zabezpečena proti zcizení.
- 80 (103) -
Schodiště
Obr. 2.69: Příklad automatického parkovacího systému
Pro individuální garáže slouží vestavěné hydraulické plošiny, umožňující
garážování osobních automobilů ve dvou i třech „vrstvách“ nad sebou
s možností nezúženého vjezdu a výjezdu každého vozidla. Druh použitého systému závisí na výškových poměrech parkovacího prostoru.
Obr. 2.70: Hydraulické plošiny pro parkování automobilů
- 81 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
2.9
Výtahy
Podle způsobu jízdy dělíme osobní výtahy na
•
•
výtahy s přerušovanou jízdou
výtahy s nepřetržitou jízdou (oběžné)
Podle druhu pohonu rozlišujeme výtahy
•
•
elektromechanické (lanové)
hydraulické
Kapacita výtahů musí být vyznačena v každé stanici i kabině a to počtem osob
i nosností v kg. Aby se zabránilo přetížení kabiny, musí být užitečná plocha
kabiny omezena ve vztahu k nosnosti dle tab.2.4.
Tab. 2.4: Vztah nosnosti a velikosti užitečné plochy kabiny
Nosnost (kg)
Max. užitečná plocha Nosnost (kg)
Max. užitečná plocha
2
klece (m )
klece (m2)
100 a)
0,37
900
2,20
180 b)
0,58
975
2,35
225
0,70
1000
2,40
300
0,90
1050
2,50
375
1,10
1125
2,65
400
1,17
1200
2,80
450
1,30
1250
2,90
525
1,45
1275
2,95
600
1,60
1350
3,10
630
1,66
1425
3,25
675
1,75
1500
3,40
750
1,90
1600
3,56
800
2,00
2000
4,20
825
2,05
2500 c)
5,00
a) Minimum pro výtah pro 1 osobu
b) Minimum pro výtah pro 2 osoby
c) Při více než 2500 kg je třeba přidávat na každých 100 kg 0,16 m2
Pro mezihodnoty nosnosti se může užitečná plocha lineárně interpolovat
nosnost
, přičemž
75
výsledek se zaokrouhlí na nejblíže nižší celé číslo, nebo z tab. 2.5.
Počet osob musí odpovídat menší hodnotě buď ze vzorce:
- 82 (103) -
Schodiště
Tab. 2.5: Minimální užitečná plocha kabiny pro daný počet osob
Počet
Min.. užitečná plocha
Počet
Min.. užitečná plocha
cestujících
klece (m2)
cestujících
klece (m2)
1
0,28
11
1,87
2
0,49
12
2,01
3
0,60
13
2,15
4
0,79
14
2,29
5
0,98
15
2,43
6
1,17
16
2,57
7
1,31
17
2,71
8
1,45
18
2,85
9
1,59
19
2,99
10
1,73
20
3,13
Pro více než 20 cestujících se přidává na každého dalšího cestujícího 0,115 m2
Podle Vyhlášky Ministerstva hospodářství č. 369/2001 Sb., kterou se stanoví
obecné technické požadavky zabezpečující užívání staveb osobami
s omezenou schopností pohybu a orientace musí
•
Volná plocha před nástupními místy do výtahů, schodišťových výtahů
a svislých zdvihacích plošin určených pro dopravu osob na vozících
musí být nejméně 1500 mm x 1500 mm nebo o průměru 1500 mm.
Rozměry volné plochy před nástupními místy u schodišťových výtahů
a svislých zdvihacích plošin určených pro dopravu sedících nebo stojících osob mohou být zmenšeny za předpokladu zajištění bezpečného
nástupu do těchto zařízení.
• Šířka šachetních a klecových dveří výtahů, schodišťových výtahů a
svislých zdvihacích plošin s ohrazenou šachtou a vstupními otvory zařízení neohrazených musí být nejméně 800 mm.
• U výtahů mohou být použity pouze samočinné vodorovně posuvné
dveře.
• Klec výtahu musí mít šířku nejméně 1100 mm, hloubku 1400mm, u
změn staveb musí mít šířku nejméně 1000 mm a hloubku 1100 mm.
Dopravní plošina schodišťových výtahů a svislých zdvihacích plošin
určených pro dopravu osob na vozíku musí mít šířku nejméně 800 mm
a délku 1250 mm s tím, že pokud je toto zařízení instalováno ve stavbách občanského vybavení, musí mít šířku nejméně 900 mm a délku
1400 mm. U svislých zdvihacích plošin určených pro dopravu stojící
osoby musí být šířka nejméně 650 mm a délka nejméně 650 mm;
v případě dopravy do výšky 500 mm pak šířka nejméně 325 mm a délka nejméně 350 mm.
- 83 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
•
Klece výtahů musí být vybaveny obousměrným dorozumívacím zařízením umístěným nejvýše 1000 mm nad podlahou, sklopným sedátkem
ve výši 500 mm nad podlahou umístěným v dosahu ovládacích prvků.
Ovládací prvky výtahu musí být umístěny ve výšce od 800 mm do
1200 mm a ve vzdálenosti nejméně 400 mm od čelní nebo zadní stěny
klece.
• Ovládače pro volbu stanic v klecích a ve stanicích, pro znovuotevření
dveří, obousměrnou komunikaci a případné další ovládače v klecích
výtahu musí mít hmatné značení v souladu s jejich funkcí. Hmatné značení je možné umístit
- na neaktivních částech ovládacích prvků tak, že vlevo od ovládačů se umístí označení v Braillově slepeckém bodovém písmu
a vpravo hmatné symboly.
- na aktivních částech ovládacích prvků s tím, že nejmenší síla
potřebná ke stlačení ovládače je 2,5 N a největší 5 N.
Velikost hmatných symbolů musí být nejméně 15 mm a nejvýše 40 mm
plastického provedení s tloušťkou písma 1 mm + 0,5 mm – 0 mm, kontrastní s použitým podkladem. Hmatné označení nesmí být ryté.
• Akusticky musí být ve stanici oznámen příjezd klece do stanice a
v kleci výtahu musí být oznámen příjezd výtahu do stanice, ve které výtah zastavil. Nastavení akustických signálů musí být v rozmezí 35 až 55
dBA.
2.9.1
Lanové výtahy
Elektrické výtahy lanové mohou mít strojovnu umístěnou nad šachtou nebo
vedle šachty. Strojovně nad šachtou dáváme přednost z důvodů jednoduchosti
a malé energetické náročnosti. Rozlišujeme výtahy s třecím kotoučem u něhož
je přenos síly založen na tření nosných lan v drážkách třecího kotouče výtahového stroje a výtahy bubnové, u nichž je nosné lano navíjeno na plášť bubnu
(přenos síly není závislý na tření). U lanových výtahů není omezen zdvih a
rychlost pohybu, proto jsou vhodné pro výškové budovy a rychlovýtahy.
- 84 (103) -
Schodiště
Obr. 2.70: Schémata výtahů s lanovým pohonem
A-strojovna umístěna nad šachtou, B-strojovna vedle šachty
Základní části: 1-výtahový rozvaděč, 2-omezovač rychlosti, 3-výtahový stroj, 4nosná lana, 5-samočinné kabinové dveře, 6-kabina výtahu zavěšená v rámu, 7bezpečnostní systém dveří, 8-zachycovač, 9-vyvažovací závaží, 10-šachetní
dveře, 11-nárazníky.
Kromě lanového pohonu bývá použito též gallových řetězů, zvláště u nákladních a malých nákladních výtahů.
2.9.2
Hydraulické výtahy
Hydraulické výtahy jsou výtahy, kde zdvíhací sílu dodává elektricky poháněné čerpadlo, které dopravuje hydraulickou tekutinu do přímočarého hydromotoru působícího přímo nebo nepřímo na klec.
Hydraulické válce výtahu musí být umístěny v téže šachtě jako klec. Mohou
zasahovat do podzemí nebo do jiných prostor. Dolní část šachty musí končit
prohlubní, jejíž dno musí být rovné a pokud možno vodorovné s výjimkou postavců pro nárazníky, vodítka, přímočaré hydromotory a odvodňovací zařízení.
Šachta slouží výlučně pro provoz výtahu. Zařízení (elektrická vedení, potrubí,
případně jiné části), které nepatří k výtahu nesmí být v šachtě. Šachty musí mít
trvale namontované elektrické osvětlení, které poskytuje osvětlení i při zavřených šachetních dveřích pro opravy a údržbářské práce.
- 85 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Strojovna hydraulického výtahu může buď přiléhat k výtahové šachtě nebo
může být umístěna v místnosti vzdálené max. 10 m od šachty. Pokud strojovna
nepřiléhá k šachtě, musí být hydraulické potrubí a elektrické vodiče spojující
strojovnu a šachtu instalováno ve vedení nebo kanálu zvlášť vyhrazeném pro
tento účel.
Světlá výška klece musí být nejméně 2 m stejně jako výška vstupů do kelce.
Výtah musí být opatřen takovým elektrickým zařízením, které zabrání rozjezdu
při překročení plného zatížení o více jak 20 %. Musí být použito zařízení zabraňující volnému pádu klece nebo jízdě klece dolů nadměrnou rychlostí a klesání klece z úrovně stanice o více než 0,12 m.
Jmenovitá rychlost hydraulických výtahů bývá v rozsahu 0,20 až 1,00 m/s.
Maximální zdvih bývá do 25 m.
Obr. 2.71: Schéma hydraulického výtahu s kladkou (lanování 1:2)
a-řez šachtou, b-půdorys šachty (neprůchozí klec), c-půdorys šachty (průchozí
klec), d-půdorys strojovny. Základní části: 1-samočinné kabinové dveře, 2kabina výtahu zavěšená v rámu, 3-nosná lana, 4-šachetní dveře, 5-hydraulický
válec s pístem (hydromotor), 6-pojistný ventil, 7-hydraulický agregát, 8-vedení
elektrické a hydraulické instalace, 9-nárazní.
- 86 (103) -
Schodiště
2.9.3
Výtahy oběžné (paternosterové)
Osobní výtahy oběžné – paternosterové mají řadu kabin, které se ve společné
šachtě pohybují v jedné její polovině nahoru a ve druhé dolů. Klece jsou spojeny řetězy speciální konstrukce a přesouvají se a mění směr vždy v krajních
polohách. Do kabin výtahů se nastupuje a vystupuje za jízdy, čímž je zdůvodněn předpis, že v každé kelci smějí být nejvýše 2 osoby a jmenovitá dopravní
rychlost nesmí překročit 0,3 m/s. Proti možným úrazům je zařízení zabezpečeno důmyslným bezpečnostním systémem, který přeruší chod výtahu
v kritických případech. I v případech přejetí horní nebo dolní stanice není
nikterak ohrožena bezpečnost pasažéra.
Paternosterové výtahy jsou vhodné pro nižší administrativní budovy s čilým
stykem mezi jednotlivými podlažími. Pro vertikální dopravu ve špičkových
údobích mají pouze podřadný význam a v budově musí být instalován minimálně 1 normální osobní výtah.
Obr. 2.72: Schématické svislé řezy šachtou oběžného výtahu
- 87 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
2.9.4
Nákladní výtahy
Nákladní výtahy stolové se spodním závěsem mají klec zavěšenou na její
spodní části, přičemž nosné orgány probíhají po stranách klece přes soustavu
odkláněcích kladek na hnací kladky výtahového stroje.
Dělí se na :
•
stolové výtahy se spodním závěsem a s poklopem .
Jsou určeny převážně k dopravě popelových nádob s kotelny a do dvo
ra. V horní stanici je instalován místo šachetních dveří dvoudílný po
klop, který otevírá sama klec zvlášť k tomu uzpůsobenými obloukový
mi najížďkami. Pokud nemá klec pod najížďkami strop je doprava osob
zakázána.
• stolové výtahy se spodním závěsem bez pokopu, u nichž jsou v horní
stanici šachetní dveře a jichž se používá i jako výtahu s řidičem.
Obr. 2.73: Nákladní výtah lanový – standardní provedení s poklopem, strojovna vedle šachty. PH-hloubka prohlubně, SH-výška horní části šachty, THmaximální zdvih
- 88 (103) -
Schodiště
Malé nákladní výtahy slouží k přepravě menších nákladů do hmotnosti max.
300 kg, kdy použití nákladních či osobních výtahů by bylo neekonomické. Jejich obsluha je jednoduchá, požadavek na prostor šachty je malý, a proto se
dají téměř všude vestavět i dodatečně. Vhodná volba výtahu, zejména jeho
dveří, které mohou být umístěny buď v úrovni podlahy nebo ve výši prsou
značně ulehčí a zefektivní práci uživatelů.
Šachtové dveře mohou být buď zvedací nebo jednokřídlové otočné opatřené
spínačem proti odjetí klece, jsou-li otevřené.
Rozměry klece malých nákladních výtahů znemožňují vstup obsluhy do klece a
tím je doprava osob vyloučena. Klec se považuje za nepřístupnou osobám,
jestliže její rozměry jsou max.: plocha 1 m2, hloubka 1 m, výška 1,20 m. Když
má klec více oddílů z nichž každý nemá větší rozměr než je uvedeno, připouští
se výška každého 1,20 m.
Jmenovitá rychlost 0,45 m/s při nosnosti 100 kg, 0,3 m/s při nosnosti 300 kg.
K dorozumění mezi jednotlivými místy obsluhy slouží signalizační světla a
akustické signály.
Obr. 2.74: Schéma malého nákladního výtahu se strojovnou nad šachtou a
dveřmi ve výši prsou (nebo pracovního stolu)
- 89 (103) -
Nosné stěny monolitické
3
Nosné stěny monolitické
patří do svislých nosných konstrukcí, přenášejí zatížení ze střechy, stropních
konstrukcí, a schodišť do základů. Plní nosnou funkci. Zatížení je u nich rozloženo liniově (do celé plochy). Tyto konstrukce jsou namáhány dostředným
nebo mimostředným tlakem.
Stěnové konstrukce plní funkci statickou, mají vysokou smykovou i ohybovou
tuhost, proto mohou plnit i funkci ztužující, záleží to však na spojení s dalšími
konstrukcemi (stěnami a stropními konstrukcemi).Další funkce, které musí
stěny plnit jsou funkce tepelně izolační, akustické, protipožární a dělící.
Prvními monolitickými stěnami byly již v sumerském období stěny z dusané
hlíny vyztužené slámou nebo rákosem, ty dodávaly zdivu elasticity. Takovéto
stěny najdeme i v Egyptě. V antickém Řecku i Římě byly nalezeny stěny vyzděné z kamene nebo pálených cihel (tvořily bednění) a vylité směsí drobného
kameniva a vápna nebo tufového popele, tzv. opus caementum. A stěny zhotovené do dřevěného bednění, vysypávané směsí malty a drobnějšího kameniva
- opus emplekton, (obr. 3.1 )
Obr. 3.1: Předchůdce monolitických stěn, a) opus caementum,
b) opus emplekton,
- 91 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
3.1 Betonové stěny monolitické
Novodobé betonové stěny se provádějí přímo na stavbě do předem připraveného bednění. Po zatuhnutí se stěny odbedňují nebo se může použít bedněnítzv.ztracené bednění, které trvale zůstává součástí stavby.
Monolitické nosné stěny se provádějí ze směsí cementu a kameniva (písku a
štěrku) dokonale promísených s vodou. Při betonáži se směsi musí hutnit. Je
nutné dodržet předepsanou technologickou lhůtu pro zatuhnutí. Pevnost betonového zdiva (zatuhnutého) se přibližně rovná pevnosti kamenného zdiva a
závisí na množství a druhu cementu, na jakosti směsi kameniva a na vodním
součiniteli betonové směsi.
Monolitické nosné stěny se provádějí z betonu prostého nebo častěji vyztuženého v tloušťkách nad 150 mm.
Stěny z prostého betonu mají dobrou pevnost v tlaku , ale malou pevnost
v tahu, proto se doplňují ocelovou výztuží, vznikají tak. železobetonové monolitické stěny.
Pro betonáž používáme betony:
-
lehké, tzv. izolační, např. plynobetony, plynosilikáty,.. (s objemovou hmotností do 1000 kg/m3),
- středně těžké, např.keramzitbetony, struskopemzobetony,..(12001600 kg/m3),
- těžké (1800-2400 kg/m3).
Pro betonové monolitické nosné stěny používáme jen betony středně těžké a
těžké.
Kvalitu a pevnost konstrukcí ovlivňuje nejen druh kameniva, množství a druh
cementu, ale i vodní součinitel betonové směsi. Také je důležité správné ošetřování betonu před účinky slunce a mrazu.
Monolitické stěny můžeme provádět s povrchovými úpravami, omítkami, obklady nebo bez nich, tzv. pohledové betony.
Nevýhody monolitických stěn
− při použití tradičních technologií velká spotřeba řeziva na bednění ,
− vysoká pracnost při pokládání a svazování výztuže,
− doba výstavby se prodlužuje s dobou tuhnutí betonové směsi,
− neprodyšnost,
− nasákavost a orosování povrchu,
− mají špatné izolační vlastnosti, proto je nutné přidávat tepelnou izolaci,
která může být ve formě i ztraceného bednění.
- 92 (103) -
Nosné stěny monolitické
Výhody dnešních monolitických stěn
− využití návrhu konstrukcí z libovolného tvaru, členitých půdorysů a velkých výšek,
− možnosti využití složitých architektonických a konstrukčních návrhů,
− možnost použití stěn i bez povrchových úprav- tzv. pohledový beton,
− krátký výrobní proces (podle druhu technologie i jeden až dva dny) pro
dosažení 50% krychelné pevnosti k odbednění,
− použití velkoplošných bednění s velkou obratovostí,
− použití předem vyrobených výztužných košů,
− jednoduché navazování svislých stěn na stropní konstrukce (šroubové spojky).
3.2 Druhy bednění
Podle technologických postupů se betonové stěny provádějí do speciálních
bednění, které jsou pro jednotlivé druhy charakteristické. Dnes musí bednění
umožňovat snadné ukládání betonové směsi a výztuže, snadné zhotovení a odbednění stěny. Je nutné, aby se přizpůsobovalo i tvarové konstrukci stěn.
Druhy bednění se podle technologie pro svislé nosné konstrukce dělí na:
1. tradiční dřevěné :
-individuální bednění
-dílcová bednění
2. systémová bednění :
-příložná bednění,
-posuvná bednění,
-samozdvižná
-tunelová bednění
3. ztracená (zabudovaná) bednění typu
- Velox
- z polystyrén tvarovekfiligrán, Rastra,
- ztracená bednění. (obr. 3.8 - 3.12)
- 93 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
3.2.1 Tradiční bednění
Tradiční bednění dřevěné individuální (viz obr.3.2) se používají dnes zřídka
a to pro konstrukce zcela atypické a pro konstrukce, kdy se betonují menší objemy. Bednění se zhotovuje jen na jedno použití, je drahé, pracné a tedy nehospodárné. Na konstrukci se používá běžného řeziva (fošny, hranoly, desky,
latě, kulatina a vodovzdorné překližky) převážně ze smrkového dřeva. I u tohoto typu bednění lze dřevěné prvky nahradit ocelovými nosníky a trubkami.
Obr. 3.2: Individuální dřevěné bednění
Dílcová bednění – univerzální bednící dílce (viz obr.3.3, 3.4) se již mohou
použít několikanásobně. Vyrábějí se ze dřeva (vodovzdorných překližek a hranolů,) nebo z oceli (plechy, vyztužené po obvodu rámem z úhelníků, např. systém MECCANO, DOKA, VARIO,…).
- 94 (103) -
Nosné stěny monolitické
Obr. 3.3: Univerzální dílcové bednění
Obr. 3.4: Univerzální ocelové bednění
- 95 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
3.2.2 Systémová bednění
Systémová bednění příložná (např.obr.3.5) jsou sestaveny z velkoplošných
dílců.z vodovzdorných překližek, plechů, sklolaminátových desek, nesených
nosníky z kovu (ocel, hliníkové slitiny, často příhradovými), vyztuženými vodorovnými rozpěrami (paždíčky). Používají se tam, kde se opakují tvary, u
větších objektů a při velkých zatíženích.
Obr. 3.5: Systémové bednění
Posuvné bednění má nosnou konstrukci ocelovou: Skládá se z ocelových
nosných rámů, tzv. stoliček, které se posunují po ocelových vzpěrných tyčích,
které zvedají bednění se závěsnou pracovní plošinou. Pohyb bednění je zajištěn hydraulicky (obr. 3.6). Používají se většinou jednoúčelově
Obr.3.6: Posuvné bednění –DOKA
- 96 (103) -
Nosné stěny monolitické
Samozdvižné (šplhavé) bednění je systémem s přerušovaným betonováním.
Pro podepření a kotvení závěsné pracovní plošiny a bednících dílců je využívána vlastní konstrukce prováděné monolitické stěny.Technologická přestávka
je nutná k postupnému odbedňování a bednění následujících částí. Příkladem je
systém DOKA. Jednotlivé fáze pracovního postupu se stále opakují a skládají z
osazení kotev pro závěs, upnutí samozdvižné konstrukce na kotvy a samozdvižného automatického šplhavého zdvihu (obr. 3.7).
Obr. 3.7: Samozdvižné bednění, systém Doka
- 97 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Tunelové bednění je soubor obedňovacích prostorových buněk, které se osazují a betonují na již vybetonovaných a odbedněných stropech a stěnách předchozího podlaží. Betonuje se současně stěna i strop. S výhodou se používají
pro betonování příčných nosných systémů. Příklad použití je na obr. 3.8.
Obr. 3.8: Tunelové bednění
3.2.3 Ztracená bednění
Ztracené neboli zabudované bednění je zhotovováno z dílců, které po vybetonování stěny zůstávají trvalou součástí stavby.
Bednícími prvky vytvořené stěny mohou plnit nejen funkci statickou, ale i architektonickou
(pohledový beton), tepelně izolační (obvodové stěny), zvukově-izolační (vnitřní stěny) a funkci požární.
Pro vytvoření lepších statických vlastností se do stěn vkládá výztuž.
Bednění mohou tvořit dřevocementové desky- typu VELOX (viz obr. 3.9),
polystyrénové tvarovky se svislou výztuží (obr. 3.10), polystyrénové dílce typu
RASTRA (obr.3.11), profilované plechy, betonové filigránové desky (3.12),
atd.
Ztracené bednění VELOX (viz obr. 3.9) je tvořeno dřevocementovými (dřevoštěpovými) deskami v tloušťkách 25, 35 nebo 50 mm.
Desky se kladou postupně na sebe s převázáním spár. Distance desek se vytvoří pomocí drátěných spon provlečených distančními trubkami. Tloušťky stěn
jsou od 220 do 320 mm, tloušťky polystyrénových desek 50 až 100 mm. Do
stěn se vkládají svislé výztuhy a svislá výztuž, která zajišťuje stabilitu stěny.
Při montáži je možné vložit do stěn i instalace.
- 98 (103) -
Nosné stěny monolitické
Tepelně-technické nebo akustické vlastnosti zvyšuje vložená deska
z polystyrénu. Z hlediska požární odolnosti je třeba navrhnout celou konstrukci
(sendvičovou) komplexně podle ustanovení ČSN 73 0802 nebo ČSN 73 0804
na požadované hodnoty.
Obr. 3.9: Ztracené bednění typu VELOX
Polystyrénové tvarovky se svislou výztuží (obr. 3.10) mají menší únosnost,
výhodou jsou velmi dobré tepelně-technické vlastnosti. Jsou lehké a lze je provádět bez těžké mechanizace. Doporučují se pro nízkopodlažní objekty, monolitické nosné (opěrné) stěny venkovní a vnitřní ve všech konstrukcích.
Tvárnice ztraceného bednění se ukládá do podélných (venkovních) stěn, musí
být spojena nejméně dvěma kolmými příčkami. Přesně specifikovaný tvar
tvárnic při položení na sebe dovoluje vodorovné a svislé armování zdi a po
vyplnění tvárnic betonem pevné propojení všech prvků. Ztracené bednění musí
být tak pevné, aby odolalo tlaku zálivkového betonu.
- 99 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
Obr. 3.10: Ztracené bednění z polystyrénových tvárnic s výztuží
Polystyrénové dílce typu RASTRA (obr.3.11)
Obr. 3.11: Ztracené bednění z polystyrénových tvarovek typu RASTRA
- 100 (103) -
Nosné stěny monolitické
Betonové filigránové desky (3.12)
CHARAKTERISTIKA
IZACE
Filigranová stěna je tenká železobetonová prefabrikovaná deska, která je součástí nosné stěny. Stěnové desky se osazují dvě proti sobě, vzájemně se spojují prostorovou výztuží. s mezerou pro zmonolitnění. Po zalití betonem se tak
vytvoří sendvičová nosná stěna, která je stabilní, odolná proti vodě, plně nenasákavá.. Výhodou je rychlý pracovní postup se snadnou montáží, vytvoření
stěn beze spár, armování na stavbě odpadá, není nutné použití omítek. Uvnitř
stěny je možné provádět rozvody technických instalací. Také tepelná izolace
v požadované tloušťce je možná doplnit podle potřeby vně nebo dovnitř.
Obr. 3.12: Ztracené bednění z filigránových desek
- 101 (103) -
Pozemní stavitelství II (S) – M01
4
Studijní prameny
4.1 Seznam použité literatury
[1]
Matoušková, D.: Pozemní stavitelství I.,II. VUT Brno, 1993,1995.
[2]
Vlček, M a kol.: Praktická příručka technických požadavků na výstavbu.. Verlag Dashöfer
[3]
Hájek, P.: Konstrukce pozemních staveb 10, Nosné konstrukce I.,
ČVUT Praha, 2004
[4]
Nové Rochlovy stavební tabulky, díl I., Praha 2002
[5]
ČSN 73 4130:1985 Schodiště a šikmé rampy. Základní ustanovení.
[6]
ČSN 01 3420:2004 Výkresy pozemních staveb - Kreslení výkresů staveb
ní části
[7]
ČSN 74 3305:1988 Ochranná zábradlí. Základní ustanovení
[8]
ČSN 74 3282:19892 Ocelové žebříky. Základní ustanovení.
[9]
Sbírka zákonů č. 369/2001. Vyhláška ministerstva pro místní rozvoj o
obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.
4.2 Seznam doplňkové studijní literatury
[10]
Vlček, M a kol.: Praktická příručka technických požadavků na výstavbu.. Verlag Dashöfer
[11]
Horniaková, L. a kol.: Konštrukcie pozemních stavieb. Jaga
[12]
Matoušková D., Solař J.: Pozemní stavitelství I., FAST Ostrava, 2005.
[13]
Syrový, B.: Architektura, SNTL Praha 1973
[14]
Stavební katalog ABF, ABF Praha
- 102 (103) -
5
Závěr
Tyto studijní materiály, určené pro kombinované bakalářské studium, ale i pro
denní bakalářský studijní program předmětu Pozemní stavitelství II, je rozděleno do tří částí, modulů - M01, M02, M03. Moduly na sebe navazují a shrnují
učivo podle základní karty předmětu BH 03.
Studijní opory, shrnují poznatky a základní požadavky na schodiště a monolitické nosné stěny z hlediska typologie stavebních objektů, ale i z hlediska konstrukčního, statického a hygienického. Tepelně technické, akustické a požární
požadavky zde nejsou řešeny, neboť je zahrnují jiné kurzy.
Studijní texty jsou upraveny tak, aby co nejlépe vystihovaly dané problémy a
využily tím všech i nejnovějších poznatků v pozemním stavitelství. Navazují
na vybrané studijní materiály viz. literatura. Obrázky jsou nově zpracovány,
upravovány, ale i přebírány z použitých titulů.
Touto cestou děkuji svému kolegovi Ing. Lubomíru Šmoldasovi za zpracování
kapitoly druhé - Schodiště), Ing Petru Kacálkovi za tvorbu a úpravu obrázků a
Ing. Dáši Sukopové za úpravu a pomoc při zpracování textové části do šablon
studijních opor.
Ing. Věra Maceková, CSc.
- 103 (103) -
Download

Stáhnout materiál Schodistě