2012
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
08/12
stavebnictví
MK ČR E 17014
časopis
Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs
stavby pro volnočasové aktivity
osobnost stavitelství: František Faltus
fotoreportáž: současný stav tunelového komplexu Blanka
cena 68 Kč
www.casopisstavebnictvi.cz
Cihly pro budoucnost
U až 0,11 W/m2K
HELUZ FAMILY 2in1
broušené cihelné bloky s integrovanou tepelnou izolací
ˆ
pro jednovrstvé obvodové zdivo šířky 50, 44 a 38 cm
s nejvyššími tepelněizolačními parametry
SK Á FI
20let
ČE
R
M
pro nulové, pasivní a nízkoenergetické domy
ˆ
zajistí optimální mikroklima pro zdravé bydlení
ˆ
tradiční materiál - nadčasové řešení
A
ˆ
na tr
hu
Vývoj produktu HELUZ FAMILY 2in1 byl realizován za finanční podpory z prostředků státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.
HELUZ cihlářský průmysl v. o. s., 373 65 Dolní Bukovsko 295,
tel.: 385 793 030, mobil: 602 451 399, e-mail: [email protected],
www.heluz.cz, zákaznická linka: 800 212 213
Vážení čtenáři,
Česká republika je díky své poloze
tranzitní zemí pro dopravu zboží
i cestujících ze všech světových
stran. A co vlastně svým poutníkům nabízí? Mizerné dálnice a silnice, drahé pohonné hmoty, železnici
(ne)omezených možností a také
nesplavné řeky. Právě uvedené se
samozřejmě netýká jen projíždějících. Cestující z Prahy do Brna má
například dle billboardu Českých
drah unikátní příležitost využít jejich
nejrychlejšího spoje a překonat tuto
vzdálenost už za dvě a tři čtvrtě hodiny. Co to ovšem je proti tři
sta devětapadesáti rokům
čekání na realizaci ideje koridoru Dunaj –
Odra – Labe.
Na druhou stranu své tranzitní hosty v lásce moc nemáme.
Přeložené balkánské kamiony
demolují poslední zbytky D1 a jejich
řidiči nahánějí hrůzu všem ostatním
účastníkům dopravy. Nemáme rádi
ani sami sebe – čeští průmysloví
výrobci volají po snadnější dopravě
svých produktů (například právě po
vodě) už hodně dlouho; statistiky
nehodovosti v České republice
zhusta zvyšují nehody zaviněné
právě kamiony.
Fakt, že se přes Českou republiku
musí přepravit tuny nákladu a tisíce
lidí, je třeba brát jako konkurenční
výhodu oproti ostatním státům
a založit na ní „politiku dopravy“.
Připravit všem potenciálním klientům fungující dopravní portfolio
evropské kvality a nechat si za to
také dobře zaplatit, vždyť mýtná
brána byla zlatým dolem už před
mnoha tisíci lety. Ano, uznávám,
objevuji tady Ameriku, ale je pro-
stě frustrující sledovat nekonečné
tápání České republiky v oblasti
dopravní infrastruktury, a to i v příjemných srpnových dnech.
Vždycky jsem tvrdil, že na kopec je
lepší vylézt, než se na něj pohodlně
nechat vyvézt lanovkou. Při pohledu na stále funkční muzeální exponát tohoto dopravního prostředku,
který si na Sněžce kroutí už své
sedmé desetiletí, to platí dvojnásob. Lanovka, postavená v roce
1949, měla plánovanou životnost
sedmnáct let, nicméně po několika
opravách funguje dodnes. Je fascinující, jak málo optimizmu projevila
budovatelská doba ke své rekreační
chloubě. Je naopak typické, že práce na přípravě zásadní rekonstrukce lanové dráhy na Sněžku jsou
delší než její původně plánovaná
životnost. Stručnou historii příprav
rekonstrukce najdete uvnitř čísla.
Můžete sledovat, jak ekologičtí
aktivisté, Správa Krkonošského národního parku,
ale i řada politických a podnikatelských
vlivů oddálila
rekonstrukci
technicky poměrně jednoduché stavby.
Dalo by se říci,
že čím je kopec menší, tím zuřivější
ochranu si zasluhuje. Uvědomujeme si vůbec, že ve výšce 1600 m
n.m. v sousedním Rakousku často
teprve nastupujeme na lanovku,
která nás veze na vrchol? A kolik
lidí ví, jaký stavebních ruch panoval
na Sněžce na konci devatenáctého
století?
inzerce
editorial
Hodně štěstí přeje
Jan Táborský
šéfredaktor
[email protected]
stavebnictví 08/12
3
obsah
6–8
10–13
Stavba roku 2012 – druhé kolo
Trychtýř ve dvoraně Salmova paláce
V přehledu staveb postupujicích do druhého kola soutěže Stavba roku se
projevuje současný stav českého stavebnictví. Více než třetina jsou rekonstrukce, zatímco dopravní stavby lze spočítat na prstech jedné ruky.
V rámci rekonstrukce Salmova paláce v Olomouci došlo i k zastřešení jeho dvorany. Investor s projektantem zvolili odvážně řešenou
ocelovou konstrukci.
14–16
50–52
Osobnost stavitelství: František Faltus
Aktuální stav tunelového komplexu Blanka
Profesor František Faltus byl jednou z nejvýznamnějších osobností
v oblasti navrhování ocelových konstrukcí. Díky dlouholeté kariéře
na ČVUT v Praze nese jeho odkaz velký počet jeho žáků.
Fotoreportáž z výstavby tunelového komplexu Blanka ukazuje stav
všech jeho stavenišť v červenci 2012. Zároveň připomíná i fakt, že
Praha s touto stavbou žije již pět let.
Vyhlášení IX. ročníku soutěže ČKAIT
Cena Inženýrské komory 2012
Česká komora inženýrů a techniků činných ve výstavbě
(ČKAIT) vyhlásila a pořádá již devátý ročník soutěže Cena
Inženýrské komory 2012.
Poslání soutěže
Hlavním posláním soutěže je prezentovat a zviditelnit kvalitní stavební a technologické inženýrské návrhy ze všech autorizačních
oborů a specializací ČKAIT, které se mohou uplatnit v praxi ve
stavebnictví, a seznámit s těmito návrhy, včetně jejich autorů, širší
odbornou i laickou veřejnost.
4
stavebnictví 08/12
Kritéria soutěže
Inženýrské návrhy budou posuzovány na základě zaslané přihlášky a připojených dokladů. Hodnotitelská porota ve svém návrhu
zohlední zejména:
■ původnost řešení;
■ přínos životnímu prostředí;
■ funkčnost řešení;
■ technickou úroveň řešení;
■ použití nové technologie;
■ schopnost aplikace a realizace;
■ splnění případného tematického zaměření.
Vyhlašovatel Ceny ČKAIT, organizační zajištění: Česká komora
inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), Sokolská 15,
120 00 Praha 2. Více informací na: www.ckait.cz.
08/12 | srpen
3 editorial
4 obsah
stavba roku
6 Stavba roku 2012 – druhé kolo
66Soutěž Stavba Ústeckého kraje 2011
68Dny stavitelství a architektury
Karlovarského kraje 2012
70Stavba roku Středočeského kraje 2012
Vyhlášení výsledků soutěže
realizace
10 Zastřešení dvorany Salmova paláce
50Tunelový komplex Blanka:
aktuality z výstavby, červenec 2012
osobnost stavitelství
14 František Faltus
téma: stavby pro volnočasové aktivity
18 Sportmost – hraniční lávka
přes řeku Olši
Ing. Richard Novák
Ing. Petr Kocourek
Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc.
Ing. Pavel Fischer
24 Z
kušenosti z výstavby Pavilonu
indonéské džungle ZOO Praha
Ing. arch. Jaromír Kosnar
Ing. arch. Vratislav Danda
32 Cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof
Prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD.
Ing. Marcel Vanko
37 Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka
Ing. Miloš Pařízek
Ing. arch. Stanislava Kratochvílová
44 Nový koncertní sál Pražské konzervatoře
Ing. Karel Sehyl
53 vodohospodářské stavby
54 konference
58 historie ČKAIT
63 svět stavbařů
65 reakce, komentáře
71 infoservis
74 v příštím čísle
foto na titulní straně: Salmův palác v Olomouci, zastřešení atria, Tomáš Malý
inzerce
stavebnictví 08/12
5
stavba roku
foto www.stavbaroku.cz
Stavba roku 2012 – druhé kolo
Do druhého kola soutěže Stavba roku 2012 postoupilo třicet jedna staveb. Více než třetinu tvoří
rekonstrukce či revitalizace. V nových stavbách figurují mimo jiné nízkoenergetický a pasivní dům.
Dopravní stavitelství letos reprezentují dva mosty, zastoupení mají i stavby těsně spjaté s krajinou. Odborná sedmičlenná porota tyto stavby
posoudí a vybere jich do posledního, nominačního kola maximálně patnáct – každá z těchto
staveb má tedy možnost získat cenu Stavba roku,
některou ze zvláštních cen či Cenu veřejnosti.
▲ Štětkova 18 – Rekonstrukce objektu Administrativní budova, Praha
▲C
entrum technického vzdělávání, Ostrov
▲ Servisní tréninkové centrum – Service Training
Center ŠKODA AUTO a.s., Kosmonosy
▲ Fabrika hotel, Humpolec
▲R
ekonstrukce zámku Herálec
▲ Park Malinová – Chrpová, Praha
▲ Přírodovědné exploratorium – rekonstrukce
a dostavba, Brno
▼ Průmyslový provoz pro výrobu kovaných výrobků a polotovarů pro strojírenský průmysl –
rychlokovací stroj, Ostrava – Vítkovice
▼ Rekonstrukce zimního stadionu, Jičín
▼ Silnice I/9 Líbeznice – obchvat, Líbezníce
6
stavebnictví 08/12
▲ Rekonstrukce sportovního areálu Bavlna,
Hradec Králové
▲ Výstaviště České Budějovice – pavilon T
▲ Rehabilitace a restaurování vily Tugendhat,
Brno
▲ Rekonstrukce Domu s pečovatelskou
službou, Roháčova 24, 26, Praha
▲ Horská chata Dolní Malá Úpa, okres Trutnov
▲ Ski Bar Horní Malá Úpa, okres Trutnov
▲ Main Point Karlin, Praha
▲ Projekt revitalizace Centra vzdělávání ISŠTE, Sokolov
▲ Rozvoj infrastruktury cestovního ruchu Karviné –
Golf Park Darkov (Golf Club Lipiny), Karviná
inzerce
Life
Nová kolekce
fasádních barev
Všechny barvy
vašeho života
Baumit. Váš dům. Vaše
e barvy. Váš život.
stavebnictví 08/12
7
▲ Rekonstrukce františkánského kláštera, Hostinné
▲ Velkokapacitní zásobníky na pohonné hmoty, Loukov
▲ Hangár N, Letiště Praha – Ruzyně
▲ Rekonstrukce hotelu Gomel, České
Budějovice
▲ Revitalizace historického jádra města Slaný
▲ Most na silnici I/67 v km 0,360 přes Bohumínskou
stružku, trať ČD a ulici J. Palacha, Bohumín, Skřečoň
▲ Nízkoenergetické rodinné domy, Sedlec
u Líbeznic
▲ SO 221 – Most na cyklistické stezce Ostravská přes
dálnici, silnici I/67 a odvodní příkop, Bohumín
▲ Rekonstrukce a přístavba administrativní budovy
TV NOVA, Praha
▼ Rezidenční park Baarova, Praha
▼ Zpřístupnění kulturní památky těžní věže dolu KUKLA
v Oslavanech
▼ Energeticky pasivní bytová Vila Pod Altánem,
Praha
8
stavebnictví 08/12
Nový Hilux
Pořádně mu naložte!
Nezastavitelný Hilux 4 x 4 již od 495 000 Kč
Historie modelu Hilux se začala psát v roce 1968 a od té doby se ve světě prodalo již více než 13 milionů těchto vozů.
Nezničitelný Hilux se osvědčil i v těch nejextrémnějších podmínkách, v arktických tundrách či v saharských písečných
dunách. Lehce zdolává skalnaté oblasti, překonává vodní toky a blátivé úseky. Hilux je zkonstruován pro tvrdou práci,
zábavu i dobrodružství. Toyotu Hilux nic nezastaví – přesvědčte se sami.
Otestujte nový Hilux u autorizovaných prodejců a informujte se o speciálních
podmínkách pro rmy.
www.toyota.cz
Toyota Hilux kombinovaná spotřeba 7,3–8,6 l/100 km a emise CO2 194–227g/km. Zobrazený vůz může mít prvky příplatkové výbavy. Cena je uvedena bez DPH. Více informací na www.toyota.cz
realizace
text Ing. Petr Brosch | grafické podklady Tomáš Malý, archiv autora
▲ Novostavba zastřešení dvorany
Zastřešení dvorany Salmova paláce
Na přelomu let 2011 a 2012 došlo v rámci rekonstrukce Salmova paláce na severozápadním
okraji Horního náměstí v Olomouci k odvážnému
počinu zastřešení jeho dvorany. Účelem tohoto
zastřešení bylo sjednotit prostor přízemí paláce,
přizpůsobit jej potřebám obchodních aktivit
a otevřít novou obchodní pasáž v okolí náměstí.
Salmův palác patřící mezi nejvýznamnější budovy v centru Olomouce byl vystavěn v barokním
slohu na konci 17. století Juliem
Salmem původně jako dvouposchoďový. Třetí poschodí získal
po rekonstrukci z roku 1792. Od
té doby byla budova několikrát
rekonstruována. Nejrozsáhlejší
rekonstrukce proběhla v padesátých letech dvacátého století.
Současná rekonstrukce má paláci
10
stavebnictví 08/12
vrátit jeho přední místo mezi olomouckými historickými stavbami
a zvýšit jeho užitnou hodnotu.
Dvorana
V průběhu navrhování a realizace
zastřešení se účastníci tohoto procesu museli mimo jiné vyrovnat
s několika dispozičními a architektonickými překážkami. Mezi
ně patří také dědictví posledních
přibližně šedesáti let, k němuž
náleží ne zcela zmapovaný kryt
civilní obrany pod dvoranou, jenž
si vyžádal komplikovanější zakládání nových konstrukcí. Navíc se
na pozůstatky starších staveb
přicházelo až při samotné realizaci
nových základů.
V devadesátých letech dvacátého
století byla poměrně necitlivě
do dvorany vestavěna budova
restaurace McDonald’s, která její
plochu zmenšila přibližně o jednu
třetinu. Rovněž tato vestavba
měla za následek složitější přístup
k řešení dispozičních problémů
v novém atriu.
Samotné zastřešení atria má
půdorysný tvar nepravidelného
asymetrického pětiúhelníku.
Konečná varianta vychází z archi-
tektonického návrhu prosklené
střechy ve tvaru „deštníku“
s proskleným středovým sloupem. V původním návrhu byly
prosklené plochy navrženy jako
zborcené. Po zvážení řady důvodů
byl tento záměr zjednodušen na
kombinaci jehlanů a hranolů s několika konstrukčně náročnými
přechody mezi těmito tvary. Nepravidelný půdorysný tvar má za
následek komplikované průniky
se stěnami přilehlých historických
budov a z toho vyplývající složité odvodnění střechy dvorany
s mnoha odlišnými spády.
Nosná konstrukce
Zastřešení nádvoří má dvě části.
Hlavní část zastřešení je pro-
▲ Detailní pohled na trychtýř střechy
sklená. Části přilehlé k budově
McDonald‘s jsou pojaty jako
vegetační střecha. Konstrukci
zastřešení prosklené části tvoří soustava dvanácti hlavních
vazeb, vějířovitě uspořádaných
do tvaru „deštníku“. Půdorysný
tvar hlavní části tvoří nepravidelný pětiúhelník, jehož obvod je
definován tvarem nádvoří, tj. líci
přilehlých budov.
Ocelová konstrukce prosklené
střechy dvorany má hlavní vazby
dvojího typu. První typ tvoří uzavřené svařované vazníky, spojitě
přecházející ve středové sloupy
proměnného průřezu. V místě
přechodu vazníku ve středo vý sloup jsou vazby propojeny
trubkovým prstencem. Vazby
druhého typu mají obdobný tvar,
jsou však zakončeny na trubkovém prstenci, nepřecházejí tedy
ve středové sloupy. Oba typy
vazeb se vzájemně střídají tak,
že šestice vazeb přechází ve
sloupy a šestici vynáší středový
prstenec. Středový sloup má
tedy výsledný půdorysný tvar
šestiúhelníku.
Dimenzi průvlaků hlavních vazeb
ovlivňují zejména dva lehce protichůdné faktory. Na jedné straně
snaha o pohledové sjednocení
rozměrů hlavní konstrukce, na
druhé straně značné rozdíly
v rozpětí průvlaků hlavních vazeb
ve škále od 4,3 m do 15,7 m.
Nelehkým úkolem se stalo rovněž vypořádání se s požadavky
současných norem na zatížení
sněhem a výskyt spadu sněhu
z okolních sedlových střech.
Na toto téma proběhlo několik
konzultací s odborníky v oboru.
Vnější části vazeb obou typů jsou
podepřeny kruhovými sloupy
z trubek. Vnější trubkové sloupy
současně vynášejí obvodový
svařovaný nosník lemující vnitřní
tvar nádvoří. Z celkové geometrie
plyne fakt, že sloupy na obvodu
nejsou stejně vysoké, neboť
obvodový nosník není vodorovný.
Na hlavní vazby jsou ,,pavučinově“ připojeny vaznice a vaz-
▲ Hmotová axonometrie
ničky z válcovaných profilů IPE.
Vaznice i vazničky geometricky
přesahující vnější obrys ,,pavučinové“ soustavy jsou zakončeny
uložením na obvodový nosník.
Obvodový svařovaný uzavřený
nosník rovněž vynáší odvodňovací žlab lemující nádvoří. Tato část
ocelové konstrukce slouží přímo
pro kotvení hliníkového systému
sloupko-příčkového zasklení.
Vzhledem k tomu, že o dimenzích nosné ocelové konstrukce
rozhodovaly především tuhostní
parametry, bylo pro její realizaci
přednostně použito oceli S235.
stavebnictví 08/12
11
▲ Příčné řezy zastřešením
▼ Detail zasklení
12
stavebnictví 08/12
▼ Detail přechodové části
Prosklení a opláštění
Prosklená plocha zastřešení
a tubusu je řešena pomocí hliníkového sloupko-příčkového
fasádního systému. Hliníkový
sloupko-příčkový fasádní rastr je
▼ Dvorana paláce
skrytě kotven ocelovými kotvami k nosné ocelové konstrukci.
Důmyslně byl navržen systém
fixních a pohyblivých kotev vzhledem k očekávaným dilatačním
posunům a deformacím asymetrické konstrukce složitého tvaru.
Pr ůhledné č ásti zastřešení
jsou zaskleny čirým dvojsklem
ve skladbě o celkové tloušťce
36 mm. Vodorovné spáry výplní
jsou na zastřešení navrženy jako
tmelené, případně s přítlačnými
terčíky. Na sloupcích a krokvích
(ve směru spádu) je kryjí pohledové přítlačné a krycí lišty.
Obdobně (méně náročným způsobem) je zasklen vnitřní tubus.
Neprůhledné části rastru jsou
uzavřeny sendviči z hliníkového
plechu. Doplňuje je extrudovaná
deska tepelné izolace a zateplení
minerální vatou.
Do prosklené střechy byly navrženy prosklené otvírky OTK
s elektromotory, které budou
sloužit i pro běžné větrání. Pro
vstup údržby do tubusu jsou
do šestibokého rastru vloženy
balkonové dveře.
Přechod dvanáctiúhelníkové
prosklené plochy zastřešení
do šestiúhelníkového svislého
tubusu, jejichž hliníkové rastry
mezi sebou nejsou systémově
propojeny, řeší přechodový prstenec. Vnější povrch přechodu
tvoří dílce z titanzinkového plechu ohýbaného do odpovídajícího
geometrického tvaru.
K odvodnění po obvodu slouží fóliový žlab vytápěný topnými kabely
a krytý pororošty. Poroštové lávky
vybavené podélnou trubkou pro
jištění slouží pro pohyb obsluhy.
Vnější oplechování k okolním
budovám je navrženo z předzvětralého titanzinkového materiálu.
Celou konstrukci zastřešení doplňují trubky nad krokvemi, které
mají ochrannou funkci a slouží
pro položení a upevnění podlážek
či žebříků při čištění a opravách
prosklení.
Probíhající rekonstrukce si klade
za cíl nejen vrátit paláci jeho
významné místo mezi stavbami
Olomouce, ale také zpříjemnit návštěvníkům pobyt přinejmenším
v této oblasti historického centra
města. ■
Základní údaje o stavbě
Název stavby:
Salmův palác – zastřešení dvorany
Investor:
SALM PALACE s.r.o.
Zastřešení dvorany
Realizace OK a opláštění:
OK mont – STM,
spol. s r.o.
Stavbyvedoucí:
Ing. Jindřich Bartoněk
Generální projektant rekonstrukce:
Ing. GEC – AGP Olomouc
Generální dodavatel rekonstrukce:VALTR, generální dodavatel staveb, s.r.o.
Doba výstavby:
2011–2012
▲ Pohled od vstupu
▼ Zasklení trychtýře
stavebnictví 08/12
13
osobnost stavitelství
text Petr Zázvorka | foto archiv ČVUT v Praze
Škodovy závody
v Plzni
▲ Prof. Ing. Dr. František Faltus, DrSc.
František Faltus
Prof. Ing. Dr. František Faltus, DrSc., proslul zejména jako konstruktér a znalec v oboru ocelových konstrukcí, hlavně mostů, budovaných za
jeho éry zcela novou technologií svařování.
Vídeň
František Faltus se narodil 5. ledna
1901 v české rodině ve Vídni. Po
maturitě na státní reálce ve Vídni
(kterou složil dne 4. července
1918) začal studovat stavební
inženýrství na vídeňské Vysoké
škole technické (K. k. Technische
Hochschule Wien). Po vykonání
první státní zkoušky v roce 1920
působil během své prázdninové
praxe u firmy Úprava Tiché Orlice
u Kyšperka. Tato jeho životní etapa
se pojí s účastí na společenském
životě vídeňské české menšiny.
Faltus byl členem Jednoty Sokol
14
stavebnictví 08/12
Vídeň I, kde byl cvičitelem a stal
se náčelníkem jednoty. Studium
na vysoké škole zakončil složením
druhé státní zkoušky v roce 1923.
Poté byl v letech 1923–1926 zaměstnán jako statik a konstruktér
v mostárně firmy Waagner-Biro AG
ve Vídni. Právě v této firmě vznikl
i jeden z prvních Faltusových návrhů mostů, ocelový most přes
Dunajský kanál ve Vídni.
V roce 1926 dokončil Faltus
svou dizertační práci s titulem Příspěvek k řešení staticky neurčitých
konstrukcí (Beitrag zur Berechnung
statisch unbestimmter Tragwerke),
na jejímž základě obdržel titul doktora technických věd.
Do oddělení konstrukcí mostů
Škodových závodů v Plzni nastoupil 1. března 1926. Později se stal
vedoucím oddělení pro svařování.
Téhož roku získal Faltus československé státní občanství. Následující
rok se oženil se Zdenkou, rozenou
Kučerovou. Z jejich manželství
vzešly dvě dcery: Zdenka (1928)
a Věra (1930).
Škodovy závody se postupně staly
průkopníkem v oboru svařovaných
stavebních konstrukcí. Sám Faltus
vypracoval pro podnik interní směrnice pro metodiku svařování. Zabýval se nadále především studiem
ocelových svařovaných konstrukcí
a mostů. Výsledkem jeho činnosti
byl kromě svařovaných konstrukcí
domů i první a v té době největší
příhradový svařovaný most, postavený v Plzni v areálu Škodových
závodů v roce 1930, a první obloukový celosvařovaný most na světě –
Tyršův most, který byl postaven
v roce 1933 rovněž v Plzni přes řeku
Radbuzu. V roce 1929 se zúčastnil
soutěžního návrhu na výstavbu
dnešního Jiráskova mostu v Praze.
V roce 1938 bylo projednáváno
jeho jmenování profesorem ocelových konstrukcí na ČVUT v Praze
za odcházejícího profesora Jana
Koláře, ale vzhledem k uzavření
českých vysokých škol k němu již
nedošlo. Ve Škodových závodech
v Plzni tak působil až do konce
2. světové války.
Studijní cesty
Ještě během působení ve vídeňské
firmě podnikl několik studijních podnikových cest, např. do Švýcarska
nebo do Kruppových závodů v Německu, kde se poprvé seznámil
s ručním svařováním elektrickým
obloukem. Rovněž se účastnil řady
mezinárodních kongresů a konferencí. V roce 1926 stál u zrodu
Mezinárodního sdružení pro mosty
a konstrukce (IABSE – International
Association for Bridge and Structural Engineering). V následujících
letech navštívil Mezinárodní mostárenské kongresy ve Vídni (1928),
v Paříži (1932) a v Berlíně (1936),
Mezinárodní kongres pro ocelové
stavby v Lutychu (1930), Mezinárodní kongres pro svařování kotlů
v Haagu (1931) nebo Sympozium
o technice svařování železa a oceli
v Londýně (1935).
Období po 2. světové
válce
V červnu 1945 byl pověřen suplováním přednášek na téma Železné
mosty na Vysoké škole inženýrského stavitelství v Praze v prázdninovém běhu roku 1945. Řádným
profesorem byl jmenován 26. ledna
1946, s účinností od 1. října 1945.
V zimním semestru 1945–1946,
již tedy jako řádný profesor oboru
železných konstrukcí staveb mostních a pozemních na VŠ Inženýrského stavitelství ČVUT v Praze,
byl pověřen suplováním cvičení
s tematikou železné mosty a ocelové konstrukce v oboru konstrukce
a dopravní stavby. Patřil k obnovitelům předválečného Prvního ústavu
stavitelství mostního (pozdější
katedra ocelových konstrukcí ČVUT
v Praze), když byl ústav za německé
okupace prakticky zdevastován.
V prvních letech působení na ČVUT
spolupracoval i nadále se Škodovými závody v Plzni. Na fakultě
nechal zřídit svářečskou laboratoř,
což charakterizuje Faltusovo nejen
vědecké, ale i praktické zaměření.
Dokladem je rovněž jeho práce
Příručka svařování (1953), určená
především svářečům, mistrům
nebo technologům. Podílel se na
vydání vysokoškolských skript,
z nichž lze zmínit například Mostní
stavitelství (1949), Prvky ocelových konstrukcí (1951), Ocelové
konstrukce pozemního stavitelství
(1954). Vydal řadu odborných publikací, například Svařované konstrukce příhradové (1947), Americké
ocelové mosty (1949), Ocelové
konstrukce pozemního stavitelství
(1960), Plnostěnné ocelové mosty
trámové (1965), Ocelové mosty příhradové, obloukové a visuté (1971),
Spoje s koutovými svary (1981),
u řady publikací byl spoluautorem.
V období let 1949–1950 byl zvolen
děkanem Vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT v Praze.
V letech 1966–1969 zastával funkci proděkana oboru konstrukce
▲ Svařovaná stavební konstrukce domu v Revoluční ulici v Praze, 1928
▲ Svařovaná stavební konstrukce domu v Dlouhé ulici v Praze, nedatováno,
konec dvacátých let 20. století
a dopravní stavby na Stavební
fakultě ČVUT. Od roku 1953 byl
členem a korespondentem ČSAV.
Celkem dvacet tři let, mezi ročníky
1946–1947 až 1969–1970, působil
jako vedoucí katedry ocelových
konstrukcí. Profesor Faltus působil
na Stavební fakultě ČVUT do akademického roku 1971–1972.
V následujících letech se věnoval
především poradenské, konzultační
a expertizní práci při navrhování
mostů, hal nebo elektráren. Působil
rovněž jako expert při posuzování
nejrůznějších havárií na ocelových
konstrukcích.
Škodovými závody a s Ing. J. Blažkem velký most v Bytči přes Váh.
Na něm poprvé použil nový typ
ocelových konstrukcí se spřaženou
betonovou deskou. Jako odborný
konzultant se podílel na návrhu
Štefánikova (tehdy Švermova) mostu v Praze (1949–1951) a působil
v porotě na přemostění Nuselského
údolí (1967–1973). Rovněž spolupracoval na konstrukci továrních
budov NHKG v Kunčicích, velkého
hangáru v Praze – Ruzyni a na řešení svařování tlakové nádoby pro
první jadernou elektrárnu na území
ČR – A1. Sám profesor Faltus se
V prvních dvou letech poválečného
období se Faltus zúčastnil několika
delších studijních cest, navštívil
Švédsko (1946) a Spojené státy
americké (1947), kde se seznamoval s tamními zkušenostmi při
svařováním ocelových konstrukcí.
V akademickém roce 1959–1960
působil v Charbinu na vysoké škole
technické v Číně.
Poválečné realizace
V období po 2. světové válce navrhoval Faltus ve spolupráci se
významně podílel na návrhu mostu
u Žďákova (1958–1967, s přestávkou v letech 1960–1964), což byl
v té době most s největším ocelovým plnostěnným svařovaným
obloukem na světě.
Posudková činnost
Příkladem Faltusovy odborné poradenské činnosti může být jeden
z řady posudků, dochovaný v archivu ČVUT v Praze. Jde o odborné
přezkoumání parametrů navrženého mostu (tehdy Mostu SNP,
inzerce
stavebnictví 08/12
15
▲ Lávka v Sušici, nedatováno
nynějšího Nového mostu) v Bratislavě, který byl v letech 1967–1971
postaven podle návrhu A. Tesára,
J. Lacka a I. Slameňa. Jedná se
o most o celkové délce 430,8 m, šířce 21 m a váze 7537 t. Dva ocelové
komorové nosníky o výšce necelých
5 m s ortotropní mostovkou jsou na
mostě zavěšeny na jednom pylonu
vysokém 84,6 m. Atrakcí je restaurace ve tvaru disku v hlavici pylonu ve
výšce 80 m, spojená s vyhlídkovou
plošinou. Do levého pylonu je situován výtah, do pravého schodiště.
Profesor Faltus ve svém několikastránkovém posudku podrobně
porovnal předpokládané parametry
mostu s podobnými realizacemi
v Německu, propočetl složitou
statiku mostu v různých variantách
zajištění pylonu a došel k závěru,
uvedenému v citaci.
Průhyb mostu od svislého nahodilého zatížení byl vypočten na 1200 mm,
tj. 1/256 rozpětí. V NSR se tak
měkké mosty běžně staví a plně
se osvědčily. U visutých mostů
se vyskytují i ještě větší průhyby,
dokonce střídavě dolů a nahoru,
aniž by to způsobovalo zvlášť nepříjemné pocity u chodců. Výraznějšího zmenšení průhybu by bylo
možné dosáhnout zvětšením výšky
zavěšení kabelů, zesílením kabelů VI
a nejvýrazněji pomocným pilířem při
levém břehu; zvětšení trámu by pomohlo velmi málo. Řešení příčného
trámu je velmi šťastné. Střední uzavřený průřez dává mostu potřebnou
tuhost v kroucení, ortotropní deska
mostovky v plné šíři spolupůsobí
s trámem… Nejvýraznějším prv-
16
stavebnictví 08/12
kem mostu je pylon s kavárnou na
vrcholu. Pylon je rozkročený, takže
most prochází zcela nerušeně pod
jeho dříky. Úprava pylonu byla do
značné míry ovlivněna požadavkem
na vrcholu umístit kavárnu a v dřících výtah a schodiště pro přístup
do kavárny. Kabely se z tohoto
důvodu od závěsných bodů v trámu
vějířovitě sbíhají k tažným sedlům
umístěným na mohutném příčníku,
který spojuje rozbíhající se dříky. Je
to v mostním stavitelství ojedinělé
řešení… Realizací projektu se získá
objekt světových parametrů dokumentující vysokou úroveň mostního
stavitelství u nás. Určité drobné
úpravy, které doporučuji, nenarušují
celkovou koncepci a lze se s nimi
vypořádat při zpracování dalšího
stupně přípravy projektu.
Odkaz profesora
Faltuse
Za období své aktivní činnosti získal
František Faltus řadu vyznamenání,
akademických hodností i mezinárodních ocenění jako uznávaný
představitel oboru. Uznáním průkopnické práce profesora Faltuse
se stala rovněž účast představitelů firmy Waagner-Biro AG na
konferenci Ocelové konstrukce,
která byla u příležitosti Fatusových
osmdesátých narozenin věnována
významu jeho osobnosti.
Profesor František Faltus zemřel
v Praze dne 6. října 1989.
K uctění památky profesora
Faltuse jako zakladatele svařova-
ných ocelových konstrukcí v Československu byla založena v roce
2001 Nadace Františka Faltuse,
jež si klade za cíl podporovat
vzdělávání a práce studentů,
doktorandů a mladých pedagogů
v oboru stavebních ocelových
konstrukcí na Fakultě stavební
Českého vysokého učení technického v Praze. ■
Podklady z osobního archivu profesora Františka Faltuse poskytl
redakci Archiv ČVUT v Praze.
▲ Posudek návrhu mostu SNP (v současnosti Nového mostu) v Bratislavě,
náčrt možných variant řešení náklonu pylonu, sedmdesátá léta 20. století
▼ Zátěžový test modelu železného mostu, 1927
8. mezinárodní
veletrh obráběcích
a tvářecích strojů
54. mezinárodní
strojírenský
veletrh
MSV 2012
IMT 2012
MSV 2012
Zaregistrujte se před svou návštěvou veletrhu,
ušetříte čas i peníze! www.bvv.cz/msv
10.–14. 9. 2012, Brno – Výstaviště
Indie – partnerská země MSV
Na MSV naleznete mimo jiné také tyto obory:
Vytápěcí technika • vzduchotechnika • klimatizace • chlazení
• potrubí a armatury • spojovací technika • čerpadla • měřicí
technika • vodiče a kabely • regulační, snímací a měřicí
zařízení • osvětlovací technika • doprava a logistika
Veletrhy Brno, a.s.
Výstaviště 1
647 00 Brno
Tel.: +420 541 152 926
Fax: +420 541 153 044
[email protected]
www.bvv.cz/msv
stavby pro volnočasové ak tivity
text R. Novák, P. Kocourek, J. Stráský, P. Fischer | grafické podklady Stráský, Hustý a partneři s.r.o.
▲ Obr. 1. Nová lávka přes řeku Olši spojující města Český a Polský Těšín (Cieszyn)
Sportmost – hraniční lávka
přes řeku Olši
Ing. Richard Novák
Absolvoval Fakultu stavební VUT
v Brně, obor konstrukce a dopravní
stavby, v roce 2002. Od té doby pracuje
jako projektant mostních konstrukcí
v inženýrské kanceláři Stráský, Hustý
a partneři s.r.o. v Brně, od roku 2009
je vedoucím střediska Mosty 3. Je
autorizovaným inženýrem pro obor
mosty a inženýrské konstrukce v České
republice a na Slovensku.
E-mail: [email protected]
Spoluautoři:
Ing. Petr Kocourek
E-mail: [email protected]
Prof. Ing. Jiří Stráský, DSc.
E-mail: [email protected]
Ing. Pavel Fischer
E-mail: [email protected]
Nová lávka přes řeku Olši spojující města Český
a Polský Těšín (Cieszyn), která byla realizována
v rámci přeshraniční spolupráce, byla slavnostně
otevřena v červnu 2012. Součástí stavby se stala
i rekonstrukce parku Adama Sikory a terénní
18
stavebnictví 08/12
a sadové úpravy obou břehů. Tak byl po obou
stranách řeky vytvořen prostor pro setkávání,
oddych a rekreaci.
S ohledem na navazující komunikace a hladinu stoleté vody je lávka ve
výrazném půdorysném oblouku s poloměrem 100 m a ve výškovém
zakružovacím oblouku s poloměrem 441,192 m s maximálním podélným
sklonem 5,70 %. Celková délka lávky činí 93 m, pole přemosťující řeku má
rozpětí 45 m. Vzhledem k prominentní poloze stavby se všichni zúčastnění snažili navrhnout atraktivní moderní konstrukci, jež svým řešením
bude důstojně reprezentovat současnou dobu. Pro nalezení optimálního
řešení byly vypracovány studie dvou konstrukcí. První byla konstrukce
zavěšená na vnitřním okraji na jednosloupovém pylonu situovaném mimo
mostovku na polském břehu, druhou byla konstrukce ztužená jednostranným skloněným obloukem (obr. 2). Z těchto alternativ si investor vybral
konstrukci obloukovou.
▼ Obr. 2. Konstrukční řešení (vizualizace)
Q100
a)
1
17.000
2
3
45.000
ČESKÝ TĚŠÍN
4
18.000
5
13.000
CIESZYN
Olše
93.000
b)
▲ Obr. 3. Podélný řez (a) a půdorys (b)
6.750
Snahou projektanta bylo navrhnout atraktivní a současně úspornou
konstrukci, jejíž architektura umocní její statické působení. Výsledné
uspořádání lávky vyplynulo z architektonických a konstrukčních studií
a podrobných statických a dynamických vyhodnocení. Hlavním kritériem návrhu byla pohoda uživatelů a minimální údržba. Z toho důvodu je
mostovka vetknuta do krajních opěr a konstrukce tvoří integrální systém
bez dilatačních závěrů. Pro vodorovné zatížení a objemové změny působí
mostovka jako tuhý vodorovný oblouk, v němž změny teploty vyvolávají
změnu jeho vzepětí. Vzhledem k tomu, že je konstrukce lávky založena
na poměrně krátkých pilotách vetknutých do únosného skalního podloží,
nebylo možné mostovku rámově spojit se štíhlými podpěrami a bylo
nutno ji podepřít elastomerovými ložisky výšky 250 mm.
575
6.400
800
4.375
1.360
Lávku tvoří půdorysně zakřivený ocelobetonový komorový nosník
o čtyřech polích s rozpětími 17,00 + 45,00 + 18,00 + 13,00 m (obr. 3).
V hlavním poli přemosťujícím řeku je nosník na vnitřní straně půdorysného
oblouku ztužen skloněným obloukem (obr. 4). Svislé vzepětí oblouku je
6,75 m, jeho sklon ke svislé rovině činí 30º, sklon závěsů situovaných
po 3,00 m pak 45º (obr. 5a). Komorový nosník nesymetrického průřezu
je vetknut do krajních opěr a je spřažen s betonovou deskou tloušťky 120 mm z betonu C 30/37. Komorový nosník ztužují krajní obruby
vystupující nad povrch chodníku. V obrubách vedou vnější kabely kotvené
v křídlech opěr.
810
60°
Konstrukční řešení
3.000
2.320
▲ Obr. 5a. Příčný řez mostem uprostřed rozpětí hlavního pole
▼ Obr. 5b. Příčný řez mostem u krajní opěry
575
3.000
800
40 ÷ 1.015
▼ Obr. 4. Konstrukční řešení (vizualizace)
3.295
600
805
stavebnictví 08/12
19
550
457
375
250
328
4.375
▲ Obr. 7. Příčný řez mostovkou
▲ Obr. 6. Spodní stavba
▲ Obr. 9. Podepření oblouku (vizualizace)
▲ Obr. 8. Mostovka
▲ Obr. 10. Spojení oblouku s nosníkem
▼ Obr. 11. Závěsy
20
stavebnictví 08/12
575
120
275
3.000
420
445
325 250
Opěry a pilíře jsou založeny na vrtaných pilotách Ø 900 mm. Pod každou
opěrou se nachází šest kusů pilot délky 10,00 m. Pilíře 2 a 3 jsou založeny na čtyřech pilotách délky 8 m, pilíř 4 je založen na dvojici pilot délky
8,00 m. Všechny piloty jsou vetknuty do skalního podloží tvořeného jílovci
svrchních těšínských vrstev.
Dřík vnitřních podpěr má proměnný průřez, jenž se mění od kruhového
v hlavě do eliptického v patě (obr. 6). Kruh v hlavě má průměr 800 mm,
v patě podpěr 2 a 3 činí velikost poloos 2320 a 1360 mm. Kratší podpěra 4
má tvar vzniklý zkrácením vyšších podpěr. Bednění podpěr bylo tvořeno
4 x 18 prkny lichoběžníkového tvaru. Protože projektant požadoval, aby
spáry mezi prkny sledovaly spádnici, mají prkna rozdílnou šířku. V hlavě
podpěr mají šířku 35 mm, v patě 56–90 mm. Delší stranu podpěr odlehčuje svislá rýha.
Opěry jsou tvořeny svislým dříkem s konzolou podpírající ocelovou
konstrukci (obr. 5b). Součástí opěr jsou křídla, ve kterých jsou kotveny
kabely, na něž navazují zábradelní zídky. Tyto zídky nejen architektonicky
ukončují most, ale také umožňují napojení osvětlovacích kabelů vedených
v madlech zábradlí.
Spřažený komorový nosník šířky 4,375 m má výrazně nesymetrický průřez navržený tak, aby se střed smyku nacházel co neblíže jednostrannému
zavěšení (obr. 7). Nesymetrickému průřezu také odpovídá nesymetrické
podepření. Ocelová konstrukce celkové délky 89,90 m má délku polí
15,40 + 45,00 + 18,00 + 11,40 m.
Komorový průřez po cca 3,00 m ztužený příčníky má v příčném směru
proměnnou výšku (obr. 8). Dolní pásnici rozvinuté šířky cca 4,40 m vytváří skružení plechu P10 do tří tečně navazujících poloměrů R 10 000,
R 3000 a R 1350 mm. Po cca 600 mm je pásnice vyztužena sedmi kusy
podélných výztuh L 100/50/8. Výztuhy se uvažují jako průběžné, k příčníku jsou přivařeny tupým svarem. Horní pásnici tvoří přímý plech P10
1.550
12.450
1
18.000
2
15.000
3
18.000
93.000
12.000
4
5
stočení nosníku
14.450
1.550
6
80
0
41
nadvýšení oblouku
▲ 12. Montážní podepření
31
25
▲ Obr. 13. Osvětlení mostu
▲ Obr. 14. Montážní podepření a nadvýšení oblouku
▲ Obr. 15. Montáž oblouku
o šířce cca 3,50 m. V podélném směru je vyztužen osmi kusy neprůběžných podélných výztuh P6 x 90. V místech tzv. rámových rohů navazují
na horní pásnici vodorovné podélné výztuhy, také z plechu P10. Vnější
i vnitřní stěny trámu jsou průběžné, všechny z plechů P10. Na horní líce
stěn jsou průběžně přivařeny trubky TR 152,4 x 10, ve kterých jsou vedeny
předpínací kabely. Všechny svarové spoje jsou, s ohledem na namáhání,
navrženy jako plnoprůvarové, podložené. Horní pásnice truhlíku a šikmé
podélné výztuhy jsou opatřeny trny pro spřažení s železobetonovou
mostovkovou deskou.
Parabolický oblouk je vyroben skružením z trubek. Skružená trubka je
z profilu TR F 457 x 25. Od paty až do místa za první závěs je zesílena
na 40 mm. Oblouk je vyplněn betonem C 30/37 vytlačovaným od pat
k jeho vrcholu. Po cca 3,00 m jsou z vnější strany navařeny styčníkové
plechy P20 pro závěsy. Po celé délce oblouk doplňuje tvarovaná chránička
z plechu P6 pro umístění osvětlení.
Oblouk je přivařen ke kuželovitým patním plechům tloušťky 200 mm
(obr. 9). Spodní pásnice je v uložení odstupňována; v šířce 2,30 m a délce
5,00 m zesílena na 16 mm a v šířce 1,80 m a délce 2,60 m dále zesílena
na 35 mm. Oblouková síla se do celého průřezu přenáší diagonálními
výztuhami přivařenými ke spodní pásnici.
Tyčové závěsy HPT 40 se smluvní mezí kluzu 860 MPa jsou v dolní části
rektifikovatelné. Použité systémové řešení vyvinul dodavatel ocelové
konstrukce. Závěsy (obr. 11) jsou připevněny čepy ke styčníkovým plechům, které jsou u dolního konce součástí příčníků, u horního konce jsou
navařeny k ocelové trubce oblouku (obr. 7).
Spřažená deska je u opěr zapuštěna do ocelového průřezu. Nad konzolou opěry je ve spodní pásnici vynechán otvor, v němž se nachází svislá
betonářská výztuž zajišťující spřažení ocelové konstrukce s betonovou
konzolou. Rámové spojení ocelové konstrukce s dříkem opěry je zajiš-
těno navázáním betonářské výztuže desky na výztuž dříku a podélným
předpětím.
Konstrukce je předepnuta dvěma vnějšími kabely vedenými a zainjektovanými v ocelových trubkách situovaných v krajních obrubách ocelové
konstrukce. S ohledem na zajištění maximální ochrany proti korozi jsou
kabely tvořeny monostrandy, na vnitřním okraji kabel sestává z devatenácti lan, na vnějším okraji z šesti lan.
Dostatečný podélný spád umožnil odvést srážkovou vodu za opěry, kde
vodu zachycuje příčná liniová vpusť a odtud je svedena z OP1 do řeky Olše
a z OP5 do potoka Puncowka. Chodník osvětlují svítidla LED situovaná
v madle zábradlí a v chráničce umístěné mezi závěsy oblouku (obr. 13).
Blízkost Třineckých železáren a jejich spad výrazně ovlivnily architektonické řešení mostu. Z obavy, že spad zůstane mezi oky tahokovu, bylo nutné
navrhnout klasickou svislou výplň zábradlí. Transparentní vodorovnou
výplň však polský investor nepřijal. Protože spad by mohl také znehodnotit
stříbrnou metalízu navrhovanou projektantem, nosná konstrukce a madla
zábradlí jsou natřeny barvou vybranou městem s označením Pacific Colar.
Stavba lávky
Po provedení pilot a spodní stavby byla zahájená montáž nosné konstrukce. Vzhledem k tomu, že při nedávných povodních řeka Olše zaplavila
montážní podpěry a skruže stavěných mostů, bylo rozhodnuto smontovat
ocelovou konstrukci na podpěrách situovaných na skruži, jež přemosťují
řeku (obr. 12).
Konstrukce se při stavbě deformovala nejen ve svislém, ale i vodorovném směru a při stavbě docházelo také k výraznému zkrucování
konstrukce; proto byla mimořádná pozornost věnována určení výrobního
stavebnictví 08/12
21
geometrie konstrukce a poloze montážních podpěr. Zatímco nad-
▲ Obr. 16. Výpočtový model
a)
nadvýšení, které dosahovalo velikosti až 410 mm (s vlivem stočení
nosníku 490 mm).
Montážní podpěry musely být navrženy tak, aby při postupné výstavbě
umožnily natočení a příčný pohyb montované konstrukce. S ohledem
na tvar příčného řezu, který neumožňoval jednoduché podepření, byla
montovaná konstrukce podobně jako při výrobě v místě příčníků zavěšena
na podpěry (obr. 14).
Ocelová konstrukce mostovky byla postupně sestavena ze šesti segmentů délek 12,00–18,00 m. Oblouk byl sestaven ze tří dílů délek 10,50 m
a 18,80 m (obr. 15). Na krajních opěrách byla konstrukce podepřena ve
svislém směru ve dvou bodech, ve vodorovném směru polohu montované konstrukce zajišťovaly svislé čepy.
Při stavbě se nejdříve vzájemně svařily díly mostovky 2, 3 a 4 a obloukové
segmenty. Potom se závěsy napnuly na 50 % projektované hodnoty.
Následně se přivařily zbylé montážní díly mostovky 1, 5 a 6. Po provedení
všech svarů se odstranilo podepření konstrukce na mezilehlých montážních podpěrách. Následovalo vybetonování oblouku a po dosažení
požadované pevnosti betonu se závěsy dopnuly na 100 % jejich projektované hodnoty. Potom byla najednou vybetonována spřažená deska.
Až se dosáhla požadovaná pevnost, napnuly se předpínací kabely. Při
jejich napínání se konstrukce na montážních podpěrách příčně posunula
do projektované polohy. Konstrukce pak byla na podpěrách výškově
rektifikována a uložena na ložiska.
Díky přesné výrobě a kontrole při stavbě se podařilo smontovat konstrukci
v požadované geometrii.
Statické a dynamické posouzení
▲▼ Obr. 17. Prostorová analýza
výšení oblouku v jeho rovině činilo maximálně 19 mm, jeho příčné
b)
▼ Obr. 18. Příčný řez: rovnováha sil
22
stavebnictví 08/12
Lávka byla analyzována jako geometricky nelineární konstrukce programovým systémem ANSYS. Globální analýza se provedla na prostorovém
prutovém modelu (obr. 16), včetně detailů mostovky a detailů spojení
mostovky s obloukem na prostorovém modelu sestaveném z deskostěnových a objemových prvků (obr. 17). Aby se vystihlo reálné podepření
lávky, byla konstrukce namodelována včetně opěr a pilot podepřených
pružinami vystihujícími podloží. S ohledem na postupnou výstavbu
byla mostovka modelována dvojicí průřezů modelujících ocelový průřez
a betonovou mostovku.
Na vnitřních podpěrách bylo bráněno jen svislým deformacím. Při tomto
uložení vznikají v konstrukci maximální ohybová a smyková namáhání.
U spřažené mostovkové desky se rovněž počítalo s redukovanou tuhostí
vystihující její možné porušení trhlinami.
Základní krok výpočtu znamenal nalézt výchozí rovnovážný stav [1]. Ten byl
určen iterativně, přičemž v jednotlivých krocích se postupně měnily sklon
oblouku a závěsů, tvar průřezu (poloha těžiště a středu krutu) a poloha
i velikost předpínacích kabelů. Výsledkem se stala konstrukce, ve které
síly závěsů spolu s radiálními silami od kabelů vyrovnávaly kroucení od
stálého zatížení (obr. 18).
Takto definovaná konstrukce pak sloužila k analýze účinků nahodilého
zatížení, objemových změn a větru. Pro výpočet maximálního napětí
v mostovce byla zohledněna její lokální stabilita. Stabilita oblouku byla
spočtena včetně zadaných imperfekcí pro zatížení větrem a postupně
se zvětšující nahodilé zatížení. Oblouk vybočil až při šestnáctinásobku
nahodilého zatížení. Únosnost oblouku se vyčerpala při 3,1 násobku
nahodilého zatížení; kdy došlo ke zplastizování paty oblouku. Ke ztrátě
stability tedy nedojde před vyčerpáním únosnosti. Vzhledem k tomu,
že stabilita oblouku závisí na únosnosti závěsů, byly závěsy podrobně
posouzeny nejen pro jejich tahové, ale také ohybové namáhání.
Montážní geometrie konstrukce se získala postupným odebíráním konstrukčních prvků od výchozího rovnovážného stavu.
Důležitá se ukázala také dynamická analýza konstrukce. S ohledem na
skutečnost, že první torzní frekvence je menší než 1 Hz a první ohybová
Střed hlavního pole
Teoretický průhyb –
(ložiska volně pohyblivá)
Teoretický průhyb –
(ložiska omezeně pohyblivá)
Změřený pružný průhyb
Změřený trvalý průhyb
Pružný / teoretický průhyb
(ložiska volně pohyblivá)
Pružný / teoretický průhyb
(ložiska omezeně pohyblivá)
A (vnější
okraj)
Bod
B (střed C (vnitřdesky) ní okraj)
108,8 mm 88,3 mm 67,8 mm
92,7 mm 76,4 mm 60,0 mm
86,0 mm 68,1 mm 51,1 mm
2,2 mm 2,5 mm 1,2 mm
79 %
77 %
75 %
93 %
89 %
85 %
▲ Tab. 1. Vypočítané a změřené deformace
Konstrukce
Ložiska volně pohyblivá, deska s trhlinami
Ložiska omezeně pohyblivá, deska bez trhlin
Dynamická zkouška
ft(1)
0,754 Hz
0,911 Hz
0,980 Hz
fo(1)
2,513 Hz
2,874 Hz
2,930 Hz
▲ Tab. 2. Vypočítané a změřené první torzní (t) a ohybové (o) frekvence
frekvence se pohybuje v rozsahu frekvence lidských kroků, byla konstrukce postupem uvedeným v [2] posouzena na vybuzené kmitání. Maximální
amplituda kmitání mostovky max u = 6,430 mm, maximální rychlost
kmitání max v = 0,030 m/s a maximální zrychlení amax = 0,346 m/s2. Toto
zrychlení je menší než přípustné zrychlení alim = 0,434 m/s2.
Statické předpoklady a kvalitu provedení ověřila statická a dynamická
zatěžovací zkouška [3]. Při statické zkoušce konstrukci zatížily palety
obrubníků situovaných ve středním poli. Účinnost zatížení byla 77,3 %.
Svislé deformace, zkroucení mostu a deformace oblouku byly v dobré
shodě s vypočítanými hodnotami (tab. 1).
Při dynamické zkoušce byly nejdříve ověřeny vlastní tvary a frekvence
kmitání (tab. 2). Ukázalo se, že konstrukce je tužší, protože spřaženou
desku neporušují trhliny a elastomerová ložiska svou tuhostí brání volnému posunu a pootočení konstrukce. Proto byl proveden nový výpočet
zohledňující skutečnou tuhost desky a ložisek. Dále byla konstrukce
buzena náhodným a synchronizovaným přechodem chodců a přejezdem
vozidla rychlosti 5 a 15 km/hod. Při buzení synchronizovanou dvojicí chodců bylo naměřeno maximální zrychlení amax = 0,04 m/s2, při přechodu
synchronizovanou skupinou sedmnácti chodců modelujících vandalizmus
bylo naměřeno maximální zrychlení amax = 0,24 m/s2.
Konstrukce lávky se před dynamickým zatěžováním i po něm chovala
pružně a nebyly odhaleny závady či poruchy globálního anebo lokálního
charakteru. Konstrukce je velmi tuhá, nechvěje se a uživatelé nemají
nepříjemný pocit, když stojí anebo jdou po lávce.
Závěr
Výstavba lávky byla zahájena na podzim roku 2010 a ukončena na podzim
roku 2011. Lávka byla předána veřejnosti spolu s parkovými úpravami
v červnu 2012 (obr. 19). ■
Projekt byl spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro
regionální rozvoj v rámci Operačního programu přeshraniční spolupráce
ČR – PR 2007–2013.
Při návrhu mostu byly využity výsledky řešení projektu Ministerstva
průmyslu a obchodu ČR Impuls FI – IM5/128 Progresivní konstrukce
z vysokohodnotného betonu. Příspěvek byl vypracován v rámci výzkumného záměru MSM 0021630519 Progresivní spolehlivé a trvanlivé nosné
stavební konstrukce.
▲ Obr. 19. Lávka přes Olši
Základní údaje o stavbě
Název stavby:
Sportmost – Hraniční lávka přes řeku Olši
Investor:Město Český Těšín (vedoucí partner) spolu
s Miasto Cieszyn (projektový partner)
Projektant:
Stráský, Hustý a partneři s.r.o.
Zhotovitel:
EUROVIA CS, a.s.
Dodavatel ocelové konstrukce:
OK-BE s.r.o.
Technický dozor:
Mott MacDonald CZ, spol. s r.o.
Hlavní stavbyvedoucí:
Ing. Pavel Fischer
Stavbyvedoucí lávky:
Ing. Lukáš Matýsek
Realizace:
podzim 2010/podzim 2011
Použitá literatura:
[1]Strasky, J.: Stress Ribbon and Cable-Supported Pedestrian Bridges. ISBN: 0 7277 3282 X. Thomas Telford Publishing, London 2005,
2nd edition 2011.
[2] Stráský, J., Nečas, R., Koláček, J.: Dynamická odezva betonových
lávek. Beton TKS 4/2009. ISSN: 1213-3116.
[3]INSET s.r.o.: Český Těšín, SO 201 Sportovní lávka na cyklostezce
přes řeku Olši: Zpráva o statické a dynamické zatěžovací zkoušce lávky.
Ostrava 12/2011.
english synopsis
Sportmost – A Border Pedestrian Bridge
across the River Olše
A pedestrian bridge connecting two cities, Czech and Polish Těšín,
is described in terms of the architectural and structural solution,
static and dynamic analysis and process of construction. The bridge
of total length of 93 m is formed by a curved continuous box girder
of four spans of lengths of 17.00 + 45.00 + 18.00 + 13.00 m and
is stiffened by one-side inclined arch in the main span crossing the
river. The girder is integral with the abutments and it is prestressed
by cables situated at the steel edge beams. Both the girder and the
arch are made of steel and concrete.
klíčová slova:
lávka pro pěší, zakřivený spřažený nosník, jednostranně skloněný
oblouk, vnější předpětí, integrovaný most
keywords:
pedestrian bridge, curved composite girder, one-side inclined
arch, external prestressing, integral bridge
stavebnictví 08/12
23
stavby pro volnočasové ak tivity
text Jaromír Kosnar, Vratislav Danda | grafické podklady Ester Havlová, AND architektonický ateliér
▲ Interiér expoziční haly Pavilonu indonéské džungle v ZOO Praha
Zkušenosti z výstavby Pavilonu
indonéské džungle ZOO Praha
Ing. arch. Jaromír Kosnar
Studium na Fakultě architektury
ČVUT v Praze dokončil v roce 1987.
Od roku 1992 působí v architektonickém ateliéru AND.
E-mail: [email protected]
Spoluautor:
Ing. arch. Vratislav Danda
E-mail: [email protected]
Příspěvek shrnuje zkušenosti z provozu stavby Pavilonu indonéské džungle v ZOO Praha
a představuje výsledná řešení, která byla ve
své době experimentální nebo nová. Vyžadovala proto úzkou spolupráci odborníků z různých
24
stavebnictví 08/12
oborů a také jistou míru odvahy podstoupit
riziko při realizaci atypických, neověřených
postupů.
Pavilon indonéské džungle v pražské ZOO, dokončený před osmi
lety, získal v nedávné době pozoruhodné ocenění v mezinárodním
měřítku: tým odborníků, připravující výstavbu obdobného pavilonu
v zoologické zahradě v britském Chesteru (jedné z nejoceňovanějších
evropských ZOO), zvolil pražský pavilon za nejvhodnější referenční
stavbu z hlediska architektonického, provozního a technického řešení.
Znamená to, že z pražské realizace budou čerpány technické podklady
a zkušenosti z návrhu, výstavby a provozu pro řešení nového pavilonu
ve Velké Británii. A důvod této volby? Podle mínění britských specialistů
se jedná o nejlepší pavilon svého druhu v Evropě!
Uvedený příklad dokazuje, že v České republice může vzniknout
unikátní stavba, která nejen že dosahuje plně srovnatelné mezinárodní úrovně, ale může být inspirací a vzorem pro podobné stavby
v zahraničí.
▲ Osazení budovy na pozemku a její tvarování vychází ze záměru optimálního začlenění pavilonu do okolního terénu při respektování potřeb vnitřní
prostorově náročné expozice
Zadání
Řešení nového pavilonu pro pražskou ZOO (financovaného z rozpočtu
hlavního města Prahy) bylo vybíráno formou veřejné architektonické
soutěže. Již od soutěžního zadání byly určeny dvě základní roviny
návrhu – vnitřní uspořádání pavilonu, které umožní chov zvířat
z prostředí deštného pralesa, a vnější tvarování budovy s ohledem
na její okolí.
Z hlediska vnitřního uspořádání sleduje pavilon současné trendy
v chovu a prezentaci zvířat, jež v podstatě vycházejí z principu safari.
Opouští jednotlivé dílčí expozice a propojuje je vzájemně do velkých
tematických celků, kde často ve společných výbězích žije řada druhů
zvířat. Expozice představuje v první řadě biotop jako celek, v němž žijí
zvířata, ale zároveň podává i další informace o daném prostředí, se
kterými se dříve v zoologických zahradách nebylo běžné setkávat –
jedná se například o historii lidského osídlení dané lokality, ukázku
charakteristických geologických jevů, typických představitelů rostlin
apod. Dochází k logickému prolínání zoologických, botanických a etnografických prvků, skládajících mozaiku komplexní expozice, kterou
návštěvník nesleduje z vnějšku, ale vstupuje dovnitř a stává se její
součástí. Tato expozice je navíc řešena za pomoci scénografických
a dalších technických prostředků tak, že návštěvník na chvíli zažije
dojem z prostředí, které působí na všechny jeho smysly. Vzhledem
k tomu, že se jedná o současný trend, buduje pavilony podobného
charakteru, ukazující různé typy biotopů, řada zoologických zahrad.
Pražský pavilon je však jedinečný tím, že v něm jsou chována velká,
vzácná a chovatelsky náročná zvířata v čele s primáty (orangutan
sumaterský) a velkými plazy (varan komodský).
Z hlediska vnějšího vzhledu a tvarování budovy bylo požadováno,
aby se pohledově uplatňovala jen minimálně, v optimálním případě
aby pak zůstala skryta, „neviditelná“.
▲ Vstup do pavilonu – svažitost pozemku umožnila situovat vstup a výstup
z pavilonu ve dvou rozdílných úrovních
▼ Z hlediska vnějšího vzhledu a tvarování budovy bylo požadováno,
aby se pohledově uplatňovala jen minimálně
Architektonické řešení: „neviditelná“ stavba
Realizovaný vítězný návrh pražské kanceláře AND architektonický ateliér pojal budovu formou rozměrného expozičního skleníku eliptického
půdorysu, doplněného venkovní voliérou a budovou chovatelského
a technického zázemí.
Osazení budovy na pozemku a její tvarování vychází ze záměru
optimálního začlenění pavilonu do okolního terénu při respektování
potřeb vnitřní prostorově náročné expozice (pro chovaná stromová
zvířata je více než půdorysná plocha rozhodující výška a objem prostoru, který obývají). Základní myšlenkou je skrýt objem pavilonu
vytvořením umělého pahorku srostlého s okolním terénem. Výsledkem popsané úvahy je návrh expoziční haly eliptického půdorysu,
stavebnictví 08/12
25
11
9
11
3
2
7
10
6
3
1
2
4
3
1 - VSTUP
2 -NÁVŠTĚVNICKÁ CESTA
3 - VODNÍ PŘÍKOP
4 - VÝBĚH VARANA
5
5 - VÝBĚH MAKAKŮ
6 - VÝBĚH HULMANŮ
7 - EXPOZICE NOČNÍCH ZVÍŘAT
8 - AKVARIA
9 - VÝBĚH ORANGUTANŮ
10 - VÝBĚH GIBONŮ
11 - TECHNICKÉ ZÁZEMÍ
8
1
0
5
10
0
▲ Pavilon – půdorys 1.PP
▲ Pavilon – půdorys 1.NP
0
5
10
▲ Podélný řez expoziční halou pavilonu
zapuštěné do svažitého terénu a zastřešené prosklenou kupolí tvaru
úseče rotačního elipsoidu. Tento základní tvar je doplněn kvádrem
dvoupodlažní budovy chovatelského a technického zázemí a vstupní
halou válcového tvaru. Obě tyto části jsou navrženy s plochou střechou s vegetační úpravou.
Pavilon je na pozemku osazen tak, že osa expoziční haly je orientována ve směru severozápad – jihovýchod, zatímco obslužná část
zázemí je situována souběžně s přilehlou hospodářskou komunikací
ze severní strany. Zvolené umístění umožnilo navázání stěn pavilonu
pomocí nasypaných valů na stávající terén. Svažitost pozemku umožnila situovat vstup a výstup z pavilonu ve dvou rozdílných úrovních.
V severozápadní části pozemku se nachází rozměrná voliéra (venkovní výběh) pro orangutany a gibony. Objem voliéry je obdobně
jako pavilon zapuštěn do stávajícího terénu – voliéru vymezují železobetonové opěrné zdi, zastřešení tvoří síť z nerezových ocelových
lanek, zavěšená na nosné ocelové stožáry. Návštěvníci procházejí
podél voliéry uměle vytvořeným „kaňonem“, ze kterého nahlížejí do
voliéry prosklenými průhledy.
26
stavebnictví 08/12
Dispoziční a provozní řešení: „deštný prales“
uvnitř budovy
Návrh vnitřního uspořádání expoziční haly vychází z následujících
myšlenek.
■ Celý interiér je řešen jako celek – jednotlivé expozice sjednocuje
scenérie deštného pralesa. Pro expozici bylo vytvořeno základní libreto,
které bylo v průběhu realizace doplňováno dalšími prvky.
■ Tvarování vnitřního prostoru, jeho uspořádání a scénografické řešení
jednotlivých pohledových plánů je vedeno snahou potlačit snadnou
orientaci a odhad reálného rozměru expoziční haly – na malém prostoru
je vytvořena složitá nepřehledná trasa s řadou překvapení.
■ Ve všech částech expozice by měl být dosažen nerušený výhled
na vystavovaná zvířata a zároveň omezen vizuální kontakt s ostatními
návštěvníky v jiných částech pavilonu.
■ Zvířata nejsou od návštěvníků oddělena mřížemi, ale pouze vodními
příkopy nebo skleněnými bariérami.
Celá expozice je z prostorových a scénografických důvodů rozdělena
do dvou podlaží. To umožnilo podsunout prostory nazvané Nokturno
pod část horní expozice a tím efektivněji využít danou půdorysnou
plochu. Vzniklý výškový rozdíl navíc dává předpoklady pro bohatší
prostorové řešení interiéru.
Vstup návštěvníků je navržen ve spodní úrovni. Prvním prostorem je
kruhová vstupní hala určená pro prezentaci kultury a historie Indonésie.
Výstavní exponáty jsou doplněny rozměrnými akvárii po obvodu haly.
Ze vstupní haly návštěvník vstupuje do sníženého prostoru s průhledem do expozice varanů komodských – zvířata jsou oddělena pouze
skleněným zábradlím a vodním příkopem.
Ze sníženého prostoru se otevírají pohledy do velké expoziční haly,
které však částečně cloní spleť kořenů, spadajících ze stropu vstupního prostoru k zemi. Po opuštění snížené části se před návštěvníky
otevírá expoziční hala, jejíž spodní část je pojata jako vodou vymletá
proláklina bažinného deštného pralesa. Návštěvník prochází středem
expozičního skleníku a obě strany lemují výběhy opic, oddělené od
prostoru návštěvníka pouze vodním příkopem. Trasa vede spletí
obnažených kořenů a lián (makety) a porosty živé vegetace a podél
expozice mangrovů k úrovňovému zlomu tvořenému břehem – „stěnou“ s vodopádem. Expozici mangrovů tvoří nádrže s brakickou vodou
a simulovaným přílivem a odlivem.
Z vyhlídek a průhledů porostem jsou viditelné poloostrovy s hulmany
a makaky, oddělené vodní plochou. Jejich expozice jsou koncipovány vertikálně, což zvětšuje aktivní plochu výběhů a zlepšuje jejich
přehlednost pro diváky. Důraz je kladen na vytvoření autentického
pralesního prostředí v těsném sousedství prohlídkové trasy, protože
v prostoru výběhů nelze živou zeleň uplatnit, devastují ji totiž zvířata.
Dojmu autenticity při průchodu džunglí napomáhají i kmeny a drobné
překážky, které musí návštěvník obcházet.
Vchodem do podemletého břehu („jeskyně“) návštěvník prostupuje
do sníženého a temného prostoru Nokturna, což je expozice nočních
zvířat s obráceným světelným režimem den a noc. Cesta vede za
clonou vodopádu, přes který je možné ještě obhlédnout celou spodní
expozici. Po vstupu do tmavé části Nokturna návštěvník prochází členitým prostorem podél nepravidelně umístěných terárií (s nártouny,
outloni a linsangy).
V centru prostoru se nachází otevřená expozice kuskusů a ježur.
Volné stěny mimo terária jsou pojaty jako vymletý břeh s řadou výklenků pro pobyt kaloňů přímo v prostoru návštěvníků (mimo něj je
pro kaloně zřízena krmná místnost přístupná z obslužné chodby). Posledním „exponátem“ dolní části expozice je rozměrné akvárium, jež
navozuje dojem pohledu pod vodní hladinu v následující vyšší úrovni
návštěvnické trasy. Po schodech vystupují návštěvníci na „břeh“
nad bažinatou částí pralesa (vyšší úroveň haly). Imobilní návštěvníci
a dětské kočárky mohou pro výstup na horní úroveň využít výtah.
Horní úroveň expozice tvoří souvislý pralesní porost. Oproti dolní části
jsou kořeny stromů převážně skryty a v této části se uplatňují převážně
živé rostliny. V korunách stromů se volně pohybují ptáci.
Obdobně jako v dolní úrovni jsou mezi porosty vegetace a kmeny
stromů ponechány průhledy, tentokrát na poloostrovy orangutanů
a gibbonů, oddělené vodní plochou. Na protilehlé straně je vegetace
vysazena v souvislém neprůhledném pásu, který spolu s modelací
terénu omezuje vizuální kontakt návštěvníků mezi horní a dolní částí
expozice. Ztvárnění vnitřního prostoru pavilonu vychází ze záměru vytvořit iluzi
deštného pralesa s jeho charakteristickými prvky.
Prostor expoziční haly je členěn maketami velkých stromů s několika
základními funkcemi. Z estetického hlediska určují měřítko prostoru
a doplňují botanickou část expozice. Makety ve výbězích slouží pro
pohyb chovaných zvířat (živá zeleň by nájezd zvířat nevydržela). V prostorech návštěvníků doplňují stromy živou zeleň – slouží jako podpůrné
▲ Pavilon indonéské džungle – objem pavilonu je skryt vytvořením umělého
pahorku vystupujícího z okolního terénu (model)
▲ Pavilon indonéské džungle – pohled do expoziční haly (model)
konstrukce pro popínavé a epifytické rostliny. Některé z maket jsou
součástí vzduchotechnického systému – kmeny slouží jako potrubí
odvádějící přehřátý vzduch z prostoru pod střechou.
Stěny interiéru svou povrchovou úpravou imitují terénní reliéf s bahnitými břehy. Stěny v pozadí expozic jsou v místech chráněných proti
nájezdům zvířat osázeny živou vegetací, jež se uplatňuje na horizontu
dálkových pohledů.
Popsané prvky interiéru jsou podřízeny celkovému scénickému řešení
prostoru – pracují s větším detailem v blízkosti návštěvníka a s menším
ve vzdálenějších částech. Do prostorového řešení jsou jako pozadí
zapojeny také živé stromy v okolí pavilonu, viditelné z interiéru průhledem skleněnou kupolí.
Veškeré hospodářské a technické zázemí pavilonu je soustředěno
mimo prostor hlavní expoziční haly, do samostatné dvoupodlažní
budovy přiléhající k hale ze severní strany. Horní patro se využívá pro
odstavné boxy, sklady a přípravu krmiva, sklad větví a podestýlky
i jako zázemí pro zaměstnance. Ve spodním podlaží se nacházejí
sklady a technické zázemí pavilonu (kotelna, strojovny, úpravna vody,
rozvodna elektrických instalací apod.). Obě podlaží propojuje schodiště
a nákladní výtah. Přístup do hospodářského a technického zázemí
vede z obslužné komunikace v zázemí areálu ZOO.
Pro potřeby chovatelů zvířat a údržbu zeleně a technických zařízení
střešního pláště jsou po obvodě expoziční haly navrženy obslužné
lávky. Ve spodním podlaží po obvodu pavilonu vede obslužná chodba,
z níž jsou pro chovatele přístupné všechny expozice včetně terárií
Nokturna a odstavné boxy. Chodba slouží pro zásobování krmivem,
odsun odpadu i přepravu zvířat, zároveň je v ní umístěna většina
technických zařízení a instalací.
stavebnictví 08/12
27
▲ Základy pavilonu
▲ Výstavba suterénu pavilonu
▲ Nosná železobetonová konstrukce pavilonu
▲ Zasklívání kupole expoziční haly pavilonu
▲ Pohled na ocelovou nosnou konstrukci zastřešení
▲ Zasklená kupole hlavní expoziční haly
▼ Některé z maket stromů jsou součástí vzduchotechnického systému – kmeny slouží jako potrubí odvadějící přehřátý vzduch z prostoru pod střechou
▼ Dojmu autenticity při průchodu džunglí napomáhají i kmeny a drobné
překážky, které musí návštěvník obcházet
28
stavebnictví 08/12
▲ Nosná konstrukce a zasklení kupole expoziční haly pavilonu
Pro provoz pavilonu je kromě každodenní údržby expozic a krmení
zvířat nezbytné zajistit pravidelnou výměnu substrátu ve výbězích
i případnou obnovu rozměrných konstrukcí umístěných v interiéru
expoziční haly. Pro tyto účely jsou po obvodu pavilonu navrženy tři
manipulační otvory. Jeden umožňuje příjezd nákladního automobilu,
zbývající dva využívají jinou mechanizaci (montážní otvor pro spuštění
kontejneru, popř. využití pásového dopravníku).
Technické řešení pavilonu
Důležitou částí návrhu pavilonu bylo řešení vnitřního prostředí, jež
vytváří věrohodnou iluzi džungle s její charakteristickou atmosférou.
Prvním krokem bylo zpracovat studii vnitřního prostředí expozičního
skleníku. Na základě architektonického návrhu se jí ujali specialisté
z ČVUT. Studie určila požadavky na řešení vzduchotechniky, vytápění,
chlazení (adiabatické a strojní) a vlhčení. Ze studie vyplynulo, že pro
zajištění stabilního vnitřního prostředí není nutné stínění kupole. Pro
zdravý rozvoj rostlin stínění nahradilo speciální lepené sklo, použité
pro zastřešení kupole (zvolený typ skla zároveň zajišťuje prostup
dostatečného množství UV záření pro zvířata).
Prostor expozičního skleníku je klimatizovaný, s automatickou regulací, větrací okna ve střeše slouží pouze jako pojistka v mimořádných
situacích. Pavilon má vlastní náhradní zdroj, který zajišťuje nezbytné
funkce tak, aby nebyla ohrožena chovaná zvířata.
Z důvodu výsadby rozměrných rostlin je budova propojena s podložím –
nemá klasickou konstrukci podlahy, ale stojí jako jakýsi poklop na terénu. Botanická část expozice je oproti běžným skleníkům výjimečná tím, že ji není
možné chránit proti škůdcům běžně používanými chemickými prostředky
(mohlo by dojít k ohrožení chovaných zvířat) – využívá se tedy maximálně
biologická ochrana pomocí přirozených nepřátel cizopasných druhů.
Technické řešení prosklené kupole zastřešení
Původní návrh tvaru zastřešení Pavilonu indonéské džungle, tak jak
byl navržen v architektonické soutěži, nebyl exaktně definován. Byl
určen požadavkem na vnitřní prostor, který byl vymezen tvarem
křivky kupole v ose její symetrie. Při zpracování návrhu byly tvar
i nosná konstrukce dále rozpracovány. Prostorové požadavky splňovala úseč rotačního elipsoidu. Tvořicí křivku v ose symetrie nahradila
část elipsy. Ta byla skloněna pod úhlem přibližně 40º. Vrchol hlavní
poloosy se nacházel v nejvyšším bodě uložení kupole. Rotací této
elipsy vznikla tvořicí plocha kupole. Kupole je ovšem jen částí rotačního elipsoidu – jeho úsečí. Sečná rovina je opět vedena vrcholem
elipsoidu, ale svírá s rotační osou elipsoidu úhel 25º. Tak byla získána
exaktně definovaná plocha, kterou bylo možné vymodelovat a studovat
na počítačovém modelu. Takto bylo možno vytvořit nosnou konstrukci
kupole z příhradových vazníků tvaru segmentu mezikruží, pokud byly
tyto vazníky kolmé na rotační osu elipsoidu. To ovšem znamenalo, že
se vazníky odkloní od svislice. Z modelu dále vyplynulo, že pokud se
povede úsečí rotačního elipsoidu svislý řez rovinou, jež bude kolmá
na rovinu symetrie kupole, získáme křivku, kterou lze dále nahradit
kružnicí procházející patou křivky a jejím vrcholem. Kupole vytvořená
z částí kružnic získaných tímto postupem se ukázala být jen málo
odlišná od původní úseče rotačního elipsoidu a zcela vyhovovala požadavkům na vnitřní prostor i vnější vzhled. Nosnou konstrukci tedy
mohly tvořit příhradové vazníky tvaru mezikruží, jež však tentokrát
ležely ve svislé rovině. Vzdálenost jednotlivých vazníků byla určena
možnostmi zasklení – tedy maximální velikostí skel. Byla zvolena
půdorysná vzdálenost vazníků 2,05 m.
Následně se začala nosná konstrukce a zasklení kupole ubírat samostatnými cestami. Geometrický model nosné konstrukce byl definován
a stal se podkladem pro práci statika. Při návrhu proskleného opláštění
střechy se pokračovalo v práci na modelu. Koncepčně bylo vyřešeno
stavebnictví 08/12
29
▲ Prostor expozičního skleníku je klimatizovaný, s automatickou regulací, větrací
okna ve střeše slouží pouze jako pojistka v mimořádných situacích
způsobem se postupovalo ve směru podélné osy střechy od jedné
kružnice ke druhé. Kupole tedy byla vytvořena z n-bokých komolých
jehlanů navazujících na sebe. Tím byl získán model zasklení pomocí
rovinných čtyřúhelníků (popsaná geometrická konstrukce jednoznačně prokázala, že tvar střechy lze „geometricky“ pokrýt rovinnými
čtyřúhelníky – na základě tohoto důkazu mohla být opuštěna méně
vhodná alternativa pokrytí střechy trojúhelníkovými skly). Postup
modelování vedl od tvořicí kružnice s největším poloměrem, kde
byla stanovena šířka strany jehlanu jako maximální možná šířka skla.
Dále v obou směrech se skla směrem ke krajním vazníkům kupole
zužovala. Tento pracný postup byl usnadněn pouze tím, že kupole je
symetrická, jinak však bylo nutno modelovat každé sklo ručně. Potom
byla krajní skla oříznuta v modelu podle detailu ukončení kupole, jenž
byl spolu s betonovým kuželem pod zasklením rovněž vymodelován.
V některých místech se v tomto případě korigovala zasklení pouze
interpolací a náhledy na model z různých stran.
Takto byl model zpracován dvakrát. Poprvé jako příloha prováděcí dokumentace, podruhé na základě výrobní dokumentace ocelové nosné
konstrukce (od dodavatelské firmy) a zaměření skutečného provedení
betonů a uložení ocelové konstrukce na staveništi. Na základě tohoto
druhého modelu pak dodavatelská firma nechala vyrobit jednotlivá
skla v továrně a na stavbě provedla pouze montáž na nosnou ocelovou konstrukci. Zvláštností bylo i to, že při realizaci nebylo možné
zaměnit ani dvojici skel podle osy symetrie, neboť skla měla vnitřní
a vnější stranu, a nebylo je tedy možno obracet. Na stavbu bylo každé
z přibližně pěti set skel s průměrnou plochou okolo 4 m2 dovezeno
vždy s číslem a půdorysným pohledem na kupoli, kde byla vyznačena
pozice skla. Během montáže pak byla všechna skla přesně osazena.
Řešení výsadeb v interiéru pavilonu
▲ Důležitou částí návrhu pavilonu bylo řešení vnitřního prostředí, jež vytváří
věrohodnou iluzi džungle s její charakteristickou atmosférou
▲ Nokturno – expozice nočních zvířat s obráceným světelným režimem den a noc
uchycení zasklení na nosnou konstrukci a prostorové požadavky na
rektifikaci a překonání nepřesností při realizaci. Bylo stanoveno, že pro
realizaci zasklení bude stačit prostor 250 mm mezi nosnou konstrukcí
a skleněným pláštěm. Tvar zasklení byl definován pomocí ekvidistanty
ve vzdálenosti 300 mm od hřebenu horní pásnice příhradového nosníku kupole. Zasklení bylo tedy tvarově určeno, stejně jako nosná konstrukce, částmi kružnic. Vždy dvojicí sousedních kružnic bylo možno
proložit povrch kuželu a ten posléze nahradit n-bokým jehlanem. Tímto
30
stavebnictví 08/12
Původní záměr vytvořit vegetaci v interiéru z rostlin původem z Indonésie se ukázal vzhledem k vysokým finančním nárokům jako nereálný.
Sortiment rostlin vycházel tedy z druhů dostupných na trhu a z tohoto
důvodu byl rozšířen o druhy z celé jihovýchodní Asie, částečně i severní Austrálie a několik druhů pochází také z Madagaskaru.
Po návštěvě obdobných pavilonů v Evropě, kde je vegetace založena
na jednom dominantním druhu Ficus benjamina, bylo použito několik
dalších druhů (Ficus binnendijkii, Ficus deltoidea, Ficus microcarpa,
Ficus australis, Ficus elastica) a kultivarů (Ficus binnendijkii Alii, Ficus
binnendijkii Amstel King), aby bylo dosaženo maximální různorodosti
listové struktury, kterou tyto druhy umožňují. Uvedené taxony byly
dostupné i ve velikostech 4500–5000 mm. Rostliny byly vysazovány
s maximálním důrazem na rozmanitost odpovídající druhové pestrosti
deštných pralesů. Celkem bylo v pavilonu vysázeno přes 2600 jedinců
rostlin v sortimentu přes 60 taxonů.
Největším problémem bylo zajistit rostliny mangrovníků. Žádný
z dodavatelů (dovozců) v ČR nedokázal zástupce této skupiny zajistit.
I v zahraničí to nebylo jednoduché – selhala jednání s berlínským skleníkem Biosphäre, kde se běžně prodávají mladé rostliny i návštěvníkům.
Nakonec byly rostliny získány zásluhou Ing. Pavlaty (ZOO Praha) od
dodavatele z Vídně.
Výsadby v návštěvnickém okruhu pavilonu byly dokončeny v červenci
roku 2004, ale různé dílčí úpravy probíhají průběžně v rámci běžné
údržby.
Shrnutí zkušeností z návrhu a realizace
Pro dané řešení neexistovaly jednoznačné, normou stanovené parametry – ať už se jednalo o požadavky na kvalitu prostředí, tepelný režim,
bezpečné vzdálenosti mezi výběhy a prostorem pro návštěvníky, volbu
materiálů apod. V takových případech bylo třeba hledat nová řešení
i za cenu nezbytných experimentů. Jako nejkomplikovanější se ukázala
problematika tepelného a světelného prostupu střešní prosklenou
konstrukcí, kde bylo nezbytné přizvat ke spolupráci specializované
pracoviště ČVUT a v závěru i zpracovatele tepelně technické normy
a najít kompromisní řešení mezi skleníkem na jedné straně a plně izolovanou budovou na straně druhé. V situaci, kdy jako v tomto případě
není k dispozici konkrétní typologie stavby, nabývá na významu úzká
spolupráce odborníků zadavatele s architekty a projektanty. Jedině
díky dlouhodobé kvalitní spolupráci mohl být počáteční návrh dopracován do potřebných podrobností a mohly být definovány všechny
potřebné parametry stavby.
V současné době (po osmi letech od uvedení do provozu) se dá konstatovat, že pavilon funguje velice úspěšně. Dokladem jsou mimo jiné
četné chovatelské úspěchy (především odchov vzácných a chovatelsky nesmírně náročných varanů komodských).
■ Dispoziční a technické řešení pavilonu
Přestože se jedná o úzce specializovanou budovu určenou pro zcela
specifické využití (vnitřní expoziční celky a provozy mají zadány přesné
parametry rozměrů i kvality vnitřního prostředí), osvědčila se v návrhu
určitá míra flexibility vnitřního uspořádání pavilonu jak v dispozičním,
tak technickém řešení. To umožnilo v průběhu provozu pavilonu pružně
reagovat na nové nebo měnící se požadavky z provozního i chovatelského hlediska (např. doplnění a rozšíření zázemí pro chovaná zvířata,
doplnění nových expozičních celků nebo nových technických zařízení).
■ Vnitřní prostředí pavilonu
Po osmi letech provozu lze konstatovat, že parametry stanovené
v úvodní studii vnitřního prostředí odpovídají reálným podmínkám
v realizovaném pavilonu a že navržené technické vybavení budovy
splňuje požadované parametry vnitřního prostředí. Největší riziko,
kterým se návrh zabýval, představovalo přehřívání vnitřního prostoru skleníku – výsledkem studie vnitřního prostředí byl závěr,
že klasické mechanické stínění není při navrženém obestavěném
prostoru skleníku nezbytné. Na základě toho bylo kromě pojistného
větrání okny ve střešním plášti navrženo též zchlazování vzduchu
rozstřikováním vodní tříště. To se postupně stalo natolik oblíbeným
expozičním efektem, že je provozováno výrazně nad rámec původně
uvažovaného využití.
■ Rostliny v interiéru
Obecně lze říci, že po nezbytném úvodním doladění výsadeb prosperují živé rostliny velmi dobře. Daří se omezovat cizopasníky a škůdce
vhodně volenou biologickou ochranou, která není v konfliktu s chovanými zvířaty. U některých rostlin došlo k tak masivním přírůstkům, že
již byly několikrát výrazně redukovány. Až na výjimky se nepotvrdily
obavy ze „spálení“ rostlin vzhledem k absenci mechanického stínění.
Dokonce se dá říci, že celé vnitřní prostředí pavilonu dosáhlo určité
úrovně rovnováhy, jež umožnila minimalizovat jak zásahy do porostů,
tak i frekvenci výměn pěstebního substrátu. ■
Základní údaje o stavbě
Název stavby:
Pavilon indonéské džungle ZOO Praha
Zpracovatelé PD:
AND architektonický ateliér
Architektonický návrh:Ing. arch. Vratislav Danda, Ing. arch.
Jaromír Kosnar, Ing. arch. Pavel Ullmann,
Ing. arch. Miloš Hůla
Stavební část:Ing. T. Šmejkal, Ing. E. Šmejkalová,
V. Klimeš, Ing. D. Reichl, Ing. M. Kovařík,
Ing. V. Pöschl, Ing. R. Fischer
▲ Celé vnitřní prostředí pavilonu dosáhlo určité úrovně rovnováhy, jež umožnila
minimalizovat jak zásahy do porostů, tak i frekvenci výměn pěstebního
substrátu
Statika:
Ing. J. Felix, Ing. T. Felix
Odborní konzultanti ZOO Praha:
RNDr. P. Brandl, Z. Šíša, J. Kotek,
P. Velenský, RNDr. K. Pithart, RNDr.
R. Anděrová, RNDr. I. Vilhumová,
Ing. L. Pavlata
Generální dodavatel stavby:
Skanska a.s.
Zastřešení pavilonu: Mechanika Prostějov
Zastřešení pavilonu (sklo):Glaverbel Czech
Vodní hospodářství: ENERGIS 92, s.r.o.
Makety stromů, povrchové úpravy stěn:
Staopra a.s.
Zahradní úpravy v interiéru:
Atelier Krejčiřík – Ing. P. Krejčiřík, Ph.D.,
Ing. K. Krejčiříková, Ph.D
Realizace: 2002–2004
Celkové náklady: 185 mil. Kč
english synopsis
Experience in the Construction of the Indonesian
Jungle Pavilion in the Prague ZOO
The article summarises the experience gained in the construction
of the Indonesian Jungle pavilion in the Prague ZOO and presents
the final solutions which at the time were experimental or brand
new requiring a very close co-operation of professionals from
various fields, and to a certain extent also the courage to run the
risks of implementing non-standard and non-proven procedures.
klíčová slova:
Zoologická zahrada Praha (ZOO), Pavilon Indonéské džungle
keywords:
The Prague Zoological Garden (ZOO), The Indonesian Jungle
Pavilion
stavebnictví 08/12
31
stavby pro volnočasové ak tivity
text Zoltán Agócs, Marcel Vanko | grafické podklady archiv autora
▲ Obr. 1. Pohľad na oceľovú konštrukciu mosta
Cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof
Prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD.
V rokoch 1962–2008 člen katedry kovových a drevených konštrukcií (KKDK)
Stavebnej fakulty STU v Bratislave.
Profesor v odbore teória a konštrukcie
inžinierskych stavieb na SvF STU od roku
1994; prodekan (1990–1994), vedúci
KKDK (1994–2000). Predseda Slovenskej spoločnosti pre oceľové konštrukcie.
E-mail: [email protected]
Ing. Marcel Vanko
V roku 2004 ukončil štúdium na Katedre
kovových a drevených konštrukcií SvF
STU v Bratislave. Doktorandské štúdium
2004–2007. Od roku 2007 pôsobí ako
samostatný projektant vo firme Ingsteel
spol. s r.o. Autor a spoluautor viacerých
projektov oceľových nosných konštrukcií
inžinierskych aj pozemných stavieb.
E-mail: [email protected]
Za rakúsko–uhorskej monarchie spájalo brehy
Moravského poľa a Záhoria 24 mostov. V roku
1990, po páde železnej opony, tam nezostal ani
jediný. Do súčasnosti bol postavený iba most
32
stavebnictví 08/12
medzi Moravským Svätým Jánom a Hohenau.
V marci 2010 sa zástupcovia Bratislavského samosprávneho kraja a Dolného Rakúska spoločne
rozhodli postaviť most pre cyklistov a peších
medzi Devínskou Novou Vsou a Schlosshofom.
Cyklomost je postavený v historickej trase (obr. 2). Výška mosta nad
hladinou Moravy umožní v budúcnosti bezpečnú plavbu po rieke.
25. septembra 2011 bol slávnostne položený základný kameň stavby.
Pri voľbe tvaru mosta, ktorý spája dva susedné štáty v blízkosti hlavných
miest, je ťažké rozhodovať o tom, aký typ mosta sa postaví. Pri návrhu
zohrávala dôležitú úlohu aj skutočnosť, že most je budovaný nad inundačným územím v oblasti chránených lužných lesov.
▼ Obr. 2. Zvyšky pôvodného kamenného klenbového mosta
▲ Obr. 3. Schéma oceľovej konštrukcie premostenia nad tokom Moravy
▲ Obr. 4. Schéma mosta nad inundačným územím na slovenskej strane
▲ Obr. 5. Schéma mosta nad inundačným územím na rakúskej strane
Trasa cyklomosta od koncovej opory smerom k Devínskej Novej Vsi pokračuje na násype a je napojená na komunikáciu na ulici Na mýte. Trasa
mosta smerom na Schlosshof pokračuje na už obnovenom klenbovom
kamennom moste a na hrádzi.
Oceľová konštrukcia mostného objektu hornej stavby pozostáva z troch
častí:
■ trojboký priehradový zavesený trojpoľový trám s osovými vzdialenosťami podpier 30,0 + 120,0 + 30,0 = 180,0 m nad tokom rieky (obr. 3);
■ inundačný most nad pevninou (SK) – osová vzdialenosť zvislých podpier
je 8 x 30,0 = 240,0 m (obr. 4);
■ inundačný most nad pevninou (A) – osová vzdialenosť podpier je
3 x 30,0 + 15,0 = 105,0 m (obr. 5).
Most má päť dilatačných celkov. Celková dĺžka premostenia je 525,0 m.
S ohľadom na šírkové usporiadanie cyklotrasy je voľná šírka na moste
konštantná – 4,0 m. Prejazdová šírka (4,0 m) ortotropnej oceľovej mostovky je rovná šírke vozovky. Mostovka má strieškovitý tvar s priečnym
sklonom 2 % od pozdĺžnej osi mosta k okrajom.
Hlavné pole nad tokom rieky Morava
Ide o zavesený symetrický trojpoľový samostatný dilatačný celok s rozpätiami 30,0 + 120,0 + 30,0 = 180,0 m. Výstužný nosník je rúrkový,
trojboký s ortotropnou mostovkou. Teoretická výška výstužného nosníka
stavebnictví 08/12
33
▲ Obr. 6. Ortotropná mostovka – medziľahlý priečnik
▲ Obr. 7. Trojboký rúrkový výstužný nosník
nia priečnych stužujúcich závesov pri pylónoch je hrúbka mostovkového
plechu zväčšená na 20, respektíve 25 mm.
Trojboký trám
Trojboký trám má premennú výšku 2,0–2,80 m a pozostáva z rúrkových pásových a medzipásových prútov (obr. 7). Osová vzdialenosť
prútov horného pása 4174 mm je konštantná po celej dĺžke mosta.
Horné pásy s konštantným vonkajším priemerom 177,8 mm majú
premennú hrúbku steny 10 a 20 mm. Dolný pás má taktiež konštantný
vonkajší priemer 355,6 mm. Hrúbka steny je 12,5 alebo 20 mm. Medzipásové prúty (diagonály a zvislice) majú vonkajší priemer 133 mm.
Hrúbka steny zvislíc je jednotná, má 8 mm. Diagonály majú hrúbky
stien 8; 10 a 16 mm.
▲ Obr. 8. Pylón a priečne stužujúce závesy mosta
v krajných poliach je premenná, a to 2,0–2,8 m. V strednom poli je výška
konštantná – 2,8 m.
V strednom poli má výstužný nosník kvôli plavebnému gabaritu tvar
kruhového oblúka s polomerom zakrivenia 376,350 m.
Mostovka
Mostovka je ortotropná (obr. 6), má po celej dĺžke rovnakú nosnú kostru,
ktorá je zložená z týchto prvkov:
■ mostovkový plech;
■ nadpodperové koncové priečniky;
■p
riečniky v mieste kotvenia závesov M100 a v oblasti uloženia trámu
na vetvičkovú podperu;
■ medziľahlé priečniky;
■ pozdĺžne výstuhy.
Mostovkový plech P12 x 4000 je vystužený sústavou priečnikov a pozdĺžnych výstuh, v oblasti kotvenia šikmých závesov M100 a v mieste kotve-
34
stavebnictví 08/12
Pylóny
Pylóny sú navrhnuté ako pravouhlé dvojkĺbové rámy (obr. 8). Stĺpy pylónov
sú v mieste uloženia votknuté do základovej konštrukcie, rámová priečla
je kĺbovo uložená na hlavách pylónov.
Kotvenie pylónu (obr. 9) je radiálne, s vopred zabetónovanými kotevnými
skrutkami 16 x M36 z ocele S355.
V hlave pylónu (obr. 10) sú kotvené šikmé závesy M100, M56
a priečny stužujúci záves M56. V tomto mieste je kĺbovo pripojená aj
rámová priečla. Horná časť drieku pylónu Ø 914 x 12,5 pod čapovými
doskami závesov M100 je vystužená hrubými vnútornými výstuhami
výšky 340 mm v tvare nepravidelného kríža.
Rámová priečla
Rámová priečla s celkovou dĺžkou 18 740 mm je navrhnutá ako priestorové
trojboké vzpínadlo (obr. 11). Priečla je k hlavám driekov pylónu pripojená
kĺbovo prírubovým spojom pomocou krátkej vodorovnej rúry Ø 273 x 16.
V inundačných poliach je teoretická výška trámu konštantná 2,0 m. Konštrukcia mostovky a vozovky inundačných mostov je totožná s riešením
mosta nad tokom rieky. Všetky podpery mosta sú oceľové, tvaru V (obr. 12),
s premennou výškou.
Konštrukcia mosta je oceľová, so zváranými montážnymi stykmi.
Z montážneho hľadiska bola najzaujímavejšia etapa uloženia stredného dielca trámu nad tokom rieky (obr. 14). Montáž prebiehala
za sťažených klimatických podmienok – nízke teploty, vysoká
hladina vody.
▲ Obr. 9b. Kotvenie pylónu
▲ Obr. 9a. Kotvenie pylónu
▲ Obr. 10a. Hlava pylónu
▲ Obr. 10b. Hlava pylónu
▲ Obr. 11a. Rámová priečla pylónu – trojboké vzpínadlo
▲ Obr. 11b. Rámová priečla pylónu – trojboké vzpínadlo
Po zmontovaní trámu hlavného poľa boli namontované a predopnuté
pozdĺžne a priečne stužujúce ťahadlá typu Macalloy. Pohľad na ukončenú
konštrukciu pred ukončením montáže zábradlia je na obr. 1.
Spoľahlivosť nosnej konštrukcie premostenia je overovaná dynamickou
a základnou statickou zaťažovacou skúškou. V zmysle výsledkov dynamickej skúšky sa namontujú v strednej časti hlavného poľa tlmiče vertikálnych
a horizontálnych kmitov.
Záver
Na Slovensku ide o prvú unikátnu kombinovanú konštrukciu pre cyklistov
a peších, ktorá prepojí existujúce cyklotrasy na slovenskom a rakúskom
brehu Moravy a umožní behom niekoľkých minút návštevu vzácneho
kaštieľa v Schlosshofe. ■
stavebnictví 08/12
35
▲ Obr. 12a. Oceľové podpery mosta
▲ Obr. 12b. Oceľové podpery mosta
Základné údaje o stavbe
Architektonické riešenie: Ing. arch. M. Beláček
DÚR: prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs, PhD.,
Ing. Marcel Vanko
DSP: Projkon s.r.o.
DRS OK: prof. h. c. prof. Dr. Ing. Zoltán Agócs,
PhD., Ing. Andrej Pálfi, Ing. Marcel Vanko,
Ingsteel, spol. s r.o.
Zhotoviteľ: Združenie Cyklomost Ingsteel & Doprastav
Investor: BSK Bratislava
Doba výstavby: 09/2011–06/2012
english synopsis
Biking Bridge Devínská Nová Ves – Schlosshof
▲O
br. 13. Oceľová konštrukcia trojbokého priehradového trámu
s ortotropnou mostovkou vo výrobnej hale v Trstíne
▼ Obr. 14. Uloženie záverečného dielca hlavného poľa
It is the first unique combined project in Slovakia for bikers and
pedestrians connecting the existing biking paths at the Slovak and
Austrian side of the river Morava. The bridge structure is made of steel,
welded with welded assembly connection points. The bridge height
above the river Morava level will facilitate safe sailing on the river in the
future.
klíčová slova:
cyklomost Devínská Nová Ves – Schlosshof, oceľová konštrukcia mosta
keywords:
biking bridge Devínská Nová Ves – Schlosshof, bridge steel structure
odborné posouzení článku:
Ing. Michael Trnka, CSc.,
autorizovaný inženýr ČKAIT v oborech statika a dynamika
staveb a mosty a inženýrské konstrukce
36
stavebnictví 08/12
stavby pro volnočasové aktivity
text Miloš Pařízek, Stanislava Kratochvílová | grafické podklady archiv TRENTO s.r.o. a ateliéru k2-architekti
▲ Pohled ze svahu na horní stanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci původní stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).
Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka
Ing. Miloš Pařízek
Vystudoval FSv ČVUT v Praze, obor PS.
Nastoupil do Stavoprojektu v Hradci Králové (1987), poté do arch. ateliéru Zídka –
Plocek – Misík. V roce 1995 založil firmu
TRENTO s.r.o., kde zastává funkci zodpovědného projektanta akce, popř. HIP.
Je autorizovaným inženýrem pro obor PS.
E-mail: [email protected]
Ing. arch. Stanislava Kratochvílová
V roce 2001 vystudovala FA ČVUT
v Praze, praxi absolvovala v ateliéru
akad. arch. O. Hozmana, akad. arch.
J. Formana. a spolupracovala s akad.
arch. Jiřím Veselým. V roce 2003 spolu
s manželem Ing. arch. Davidem Kratochvílem založila arch. ateliér k2-architekti.
E-mail: [email protected]
V září roku 2011 začala rekonstrukce stávající
dvousedačkové lanové dráhy na trase mezi stanicemi Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka,
která slouží veřejnosti od roku 1949. Uvedení
nové čtyřmístné kabinkové lanové dráhy do provozu pro veřejnost se předpokládá v říjnu 2014.
Z historie rekonstrukce
lanové dráhy na Sněžku
■ 1987 – vznikl návrh na projekt nové lanové dráhy (LD) s kapacitou
550 lidí za hodinu, zadavatelem byl Interhotel Krkonoše.
■ 1989 – objevily se první protesty ekologů, byla vyvíjena snaha vrchol
Sněžky chránit.
■ 1990 – Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) podpořila názor
novou lanovku nestavět.
■ 1994 – byly podány čtyři návrhy na privatizaci LD.
■ 1995 – vlastník LD, České dráhy, a.s., chtěl LD pro její špatný technický
stav uzavřít.
■ 1997 – vlastníkem se stalo město Pec pod Sněžkou (51% podíl) a město
Malá Úpa (49% podíl).
■ 1997 až 1999 – spory mezi oběma městy o využívání LD.
■ 1999 – město Malá Úpa schválilo prodej svého podílu městu Pec pod
Sněžkou.
■ 2000 – město Pec pod Sněžkou prezentovalo záměr postavit novou
lanovku až na vrchol Sněžky, Správa Krkonošského národního parku měla
k tomuto záměru důrazné výhrady.
■ 2002 – ministři životního prostředí České republiky a Polska se dohodli
na zvýšené ochraně vrcholu hory Sněžka.
■ 2004 – město Pec pod Sněžkou a Správa KRNAP se dohodly, že
nová lanovka bude vedena pouze v trase Pec pod Sněžkou – Růžová
hora. Z Růžové hory povede do Pece pod Sněžkou nová lyžařská
sjezdovka. V úseku Růžová hora – Sněžka bude ponechána stávající
LD „na dožití“.
stavebnictví 08/12
37
▲ Pohled ze svahu na horní stanici lanové dráhy. Ukázka původní studie rekonstrukce LD. Nová stavba horní stanice LD (zdroj: ateliér k2-architekti).
■ 2005 – do sporu vstoupil předseda Senátu ČR. KRNAP byl ochoten jednat o možnosti vést novou lanovku až na vrchol Sněžky.
■ 2006 – město Pec pod Sněžkou souhlasilo s tím, aby se lyžařský areál
plánovaný na Růžové hoře přesunul na Vlašský vrch. Začala projektová
příprava – provozovatel Lanová dráha Sněžka, a.s., prověřil hmotové varianty řešení nové stavby dolní stanice Pec pod Sněžkou. Vypracováním
studie byl pověřen ateliér k2-architekti.
■ 2006 – město Pec pod Sněžkou, Lanová dráha Sněžka, a.s, a Správa
KRNAP se dohodly na limitech pro rekonstrukci LD a na maximální
přepravní kapacitě nové lanovky na Sněžku – jednalo se o 250 lidí za
hodinu. Město Pec pod Sněžkou upustilo od záměru výstavby lyžařského
areálu na Růžové hoře a ukončilo probíhající proces EIA. Za těchto podmínek KRNAP souhlasil s výstavbou nové lanovky až na vrchol Sněžky.
Projektová příprava počítala s novými stavbami horní stanice Sněžka
a mezistanice Růžová hora.
■ 2007 květen – prezentace studie rekonstrukce lanové dráhy na Sněžku včetně nových staveb všech tří stanic na semináři v hotelu Horizont
ateliérem k2-architekti. Prezentace se účastnili zástupci KRNAP, města
Pec pod Sněžkou, předseda Senátu ČR a další.
■ 2007 – po intenzivním jednání pracovní skupiny, pověřené řešením
rekonstrukce lanové dráhy na Sněžku, a Správy KRNAP dochází k odklonu
od původního řešení. Horní stanice a mezistanice lanové dráhy má být
řešena rekonstrukcí stávajících objektů, dolní stanice LD jako nová stavba.
■ 2007 – odsouhlasení studie finální varianty všech tří stanic lanové dráhy.
Jako generální projektant byla vybrána firma TRENTO s.r.o.
■ 2007–2008 – intenzivní projektová činnost a práce na žádosti o dotaci
z regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod, zpracování dokumentace pro územní řízení, stavební povolení a výběr dodavatele stavby.
■ 2009 – z finančních důvodů je přistoupeno ke změně budovy dolní
stanice LD. Autorem úprav byla firma TRENTO s.r.o., návrh vychází
z původního urbanistického řešení a provozního schématu. Změna dokumentace pro výběr dodavatele stavby.
■ 2010 – výběr dodavatele stavby, výběrové řízení bylo následně zrušeno.
■ 2010 – nový výběr dodavatele stavby, vítězem výběrového řízení se
stalo sdružení firem BAK stavební společnost, a.s., a LEITNER AG.
■ 09/2011 – počátek realizace stavby.
■ 03/2014 – předpokládané dokončení díla, zahájení zkušebního provozu.
■ 09/2014 – předpokládané ukončení zkušebního provozu.
■ 10/2014 – předpokládané uvedení lanové dráhy do provozu pro veřejnost.
Zadání a limity stavby
Zadání apelovalo na zachování stávající plochy a hmoty stavby v co možná
největším rozsahu – s minimalizací případných nezbytných zásahů do
podloží pod budovami, při zachování stávajícího rozsahu poskytovaných
služeb.
Rekonstrukce dosluhující stávající LD na Sněžku spočívá zejména ve
výměně technologie dvouúsekové LD včetně budov jednotlivých stanic
LD. Stávající kapacita a trasy LD zůstanou zachovány. Nová trasa bude
umístěna do osy stávající trasy tak, aby byl spodní úsek LD protažen od
stávající budovy spodní stanice dále do údolí řeky Úpy. Stávající budova
dolní stanice LD u Lesovny bude situována u obrátky silnice do Obřího
dolu (u Lesovny) a zasazena do protějšího svahu. Rekonstrukce stávající
38
stavebnictví 08/12
mezistanice na Růžové hoře a horní stanice na Sněžce proběhne zejména
z důvodu větších prostorových nároků nové technologie LD.
Pro trasu LD bylo zadáno, zejména v horním úseku LD Růžová hora –
Sněžka, použít podpěry tvořené příhradovou konstrukcí. Na horním úseku
LD jsou také omezeny jakékoliv zásahy do terénu. Rekonstrukce vyloučí
veškeré výkopové práce pro vedení inženýrských sítí a zabezpečovacích
zařízení, s výjimkou nezbytné výměny jednotlivých stožárů. Zohlední se
krajinný ráz masivu Sněžky – stávající výška stožárů zůstává zachována
a vedení LD bude „kopírovat terén“. Následně případně proběhne diskuze ohledně přijatelné úpravy výšky stožárů v návaznosti na technické
řešení LD. Základové betonové patky pro podpěry lanové dráhy budou
s ohledem na citlivé tundrové ekosystémy situovány v místě původních
základů nebo uvnitř obvodové křivky stávajících základů LD. Zabezpečovací a komunikační kabely LD budou vedeny v chráničce do průměru
50 mm po povrchu půdy a v jednotlivých úsecích trasy LD bude dohodnut
konkrétní způsob jejich kotvení.
Rekonstrukce současného spodního úseku LD, v úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora, především případné zemní práce, například výměnu
sloupů, lze realizovat pouze v rozsahu dohodnutém se Správou KRNAP.
V rámci technické infrastruktury budou zřízeny nové kanalizační a vodovodní přípojky i přípojky NN budovy dolní stanice. U mezistanice se využijí
stávající přípojky VN, jež by byly v případě nutnosti posíleny. Jako zdroje
vody poslouží vodovodní přípojky stávajícího vrtu. Kanalizační přípojky
z mezistanice k dolní stanici se nově vybudují. Vrchní stanice bude napojena na stávající přípojku NN, respektive VN. Pitná voda a splašky se
budou dopravovat stejně jako doposud, tj. lanovou dráhou.
Reálnost dodržení limitů
Dohodnuté limity nejsou doslovně splněny, ale řešení je navrženo s ohledem na maximální přiblížení se daným limitům. Příkladem je reálnost
požadavku zachování stávajícího objemu horní stanice a mezistanice,
kde z důvodu použití nové technologie LD, která je podstatně větší než
původní, nelze limitům dostát. Původní půdorysnou plochu a obestavěný
prostor se návrh snaží respektovat a maximálně se mu přibližuje.
Navržené řešení
Rekonstrukce lanové dráhy je realizována ve stávající trase, s přemístěním
nástupní stanice k objektu Lesovna a tím s prodloužením trasy dolního
úseku. Současně zůstává zachován stávající provoz, stávající přístupové
cesty, návaznosti na pěší tahy a turistické trasy. Z důvodů umístění dolní
stanice LD je nutná přeložka stávající komunikace blíže ke břehu řeky
Úpy. Nový návrh budovy dolní stanice LD vychází zejména z prostorových
nároků nové technologie LD.
Budovy mezistanice a horní stanice jsou navrženy s maximálním ohledem
na zachování hmoty a vzhledu stávajících budov. Stanice Růžová hora jako
přestupní mezistanice a výstupní stanice Sněžka zůstávají na stávajících
místech. Z důvodu nové prostorově náročnější technologie LD dochází
k nevyhnutelnému navýšení plochy a objemu obou stanic.
Vlastní technologie LD byla navržena podle dostupných materiálů firem
s bohatými zkušenostmi s výstavbou lanovek. Pohony obou úseků, dolního i horního, budou umístěny v mezistanici na Růžové hoře.
Urbanistické řešení
Horní stanice Sněžka
Objem horní stanice je maximálně zachován. Je v něm osazeno nové
technologické zařízení a budova je v místech nástupiště a výstupiště
rozšířena opláštěním ve tvaru dvou kvádrů. Základní principy dispozičního
uspořádání včetně vstupů do budovy jsou zachovány.
▲ Pohled na horní stanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci stávající stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).
▲ Ukázka původní studie rekonstrukce LD – Nová stavba horní stanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).
▲ Pohled na mezistanici lanové dráhy. Nový stav po rekonstrukci stávající stavby (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).
▲ Ukázka původní studie rekonstrukce LD – Nová stavba mezistanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).
Mezistanice Růžová hora
Objem současné budovy mezistanice bude z velké části zachován,
bude však osazeno nové technologické zařízení LD. Nástupiště
a související technologie je z důvodů minimalizace zásahů do terénu
u výjezdu na stanici Sněžka osazena o 2,8 m výš nad stávající úroveň nástupiště. Výškové osazení technologie si vyžádalo dispoziční
změny, které ovlivňují návrh nového umístění vstupu do objektu
z východní strany.
Dolní stanice Pec pod Sněžkou
Umístění budovy dolní stanice limituje samotná osa LD, délka a šířka
technologického vybavení a okolní provoz. Při protažení osy LD je budova
stanice osazena do blízkosti stávající točny komunikace okolo objektu Lesovna. Příjezd je i v zimních měsících možný jak pro imobilní návštěvníky,
tak pro zásobování až k objektu. Také pro pěší je takto umístěná budova
dostupnější – jako hlavní přístup pěších z města návrh předpokládá
obnovenou pěší „zadní“ cestu.
Vstupní část stanice je obrácena čelem k příchozím. Vcházet lze ve dvou
úrovních – z terénu do veřejných toalet a z přístupové rampy do úrovně
nástupiště LD a občerstvení. Výjezd kabin ze stanice putuje z vyšší úrovně
z důvodů podjezdnosti a podchodnosti LD u řeky Úpy.
Architektonické řešení
Horní stanice LD
Současný vzhled se zakládá na účelném použití stavebních materiálů, na
dostupnosti a možnostech dopravy materiálu na stavbu. Použit je převážně přírodní materiál, kámen a dřevo. Kámen by měl být brán z místních
zdrojů a bude zachován v podobě soklů stavby a nárožních pilířů. Původní
charakter stanice je z velké části zachován pro budoucí generace, nové
objemy jsou navrženy moderně, aby vypovídaly o době svého vzniku.
Kvádry technologie a nástupiště osazené na stávající stavbu budou
z ocelové nosné konstrukce a lehkého obvodového pláště tvořeného
tónovaným sklem, aby se snadno montovaly. Alternativně s potiskem,
plechem – tahokovem v tmavě šedé barvě, případně z trvanlivých plastových hmot. Kryt technologie svým „nosem“ vystupuje oproti kvádru
nástupiště, proto budou jeho boky celoplošně proskleny a členěny tak,
aby byl vizuální dojem minimální.
Mezistanice LD
Mezistanice LD je architektonickým a dispozičním řešením nejsložitější.
Osazení kvádrů krytů technologie LD nad úroveň stávajícího hřebenu
střechy udávají šířka a výška technologie. Nástupiště a výstupiště tvoří
▲ Pohledy na novou stavbu dolní stanice (zdroj: TRENTO s.r.o.)
▼ Ukázka původní studie rekonstrukce LD. Nová stavba dolní stanice LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti).
stavebnictví 08/12
39
kvádry umožňující prostor pro bezpečný pohyb přepravovaných turistů.
Z důvodu zvýšení nástupiště nebylo možné využít stávajícího výstupu
po venkovních schodech východním směrem. Kvádry technologie a nástupišť výrazně zúžily východní trakt zázemí pracovníků lanovky. To se
proto částečně přesunulo do západní části stavby. Nový východní trakt je
využit pro vertikální komunikace – schodiště, výtah, velín, zázemí velínu
a pokladnu. Západní a střední část mezistanice je tvarově zachována,
menší jsou jen vnější změny v umístění oken a vnitřní změny v dispozici.
Nacházejí se v ní prostory depa pro uskladnění kabin, dílna, nocležna,
denní místnost, rozvodna NN, rozvodna VN a trafostanice.
Dolní stanice LD
Hlavní hmotu dolní stanice tvoří stavba nepravidelného půdorysu, zastřešená tradiční sedlovou střechou. Tvar stanice je přizpůsoben dané
technologii lanové dráhy. Odbavovací hala se na severozápadě rozšiřuje
Konstrukční řešení
▼ Situace, vnější vztahy (zdroj: ateliér k2-architekti)
11
7
9
8
10
6
4
3
5
2
1
40
stavebnictví 08/12
směrem do svahu o prostor depa, v jihozápadní části na ni navazují vstupní
hala a občerstvení. Odbavovací hala je částečně prosklená, aby bylo možné sledovat nejpodstatnější část stanice – technologii. Objekt je v celém
rozsahu podsklepen, v podzemním podlaží se nacházejí veřejné toalety
a technické prostory. Kanceláře vedení lanové dráhy byly situovány do
2.NP, které má čtvercový půdorys a jako strážní věž se stanovou střechou
vystupuje z hlavní hmoty stanice.
Hlavní vstup do stanice je v úrovni 1.NP. Přístup zajišťuje vyrovnávací
rampa navazující na obnovenou cestu pro pěší ze záchytného parkoviště U Kapličky. Tato rampa slouží i pro zásobování provozu občerstvení.
Vedlejší vstup vbíhá z úrovně 1.PP a umožňuje vejít přímo do stanice
z točny komunikace u Lesovny. Terénní úpravy v okolí stanice jsou řešeny
opěrnými stěnami ze železobetonu a gabiony.
1 – přípojný bod kiosek
2 – vodovodní, kanalizační, telefonní
přípojka dolní stanice LD
3 – dolní stanice lanové dráhy
4 – přípojka NN dolní stanice LD
5 – trafostanice Růžový důl
6 – slaboproudé kabel. vedení 10 KV
– první úsek LD
7 – zdroj vody Růžová hora
8 – mezistanice lanové dráhy
9 – vodovodní přípojka mezistanice LD
10 – nová trafostanice
11 – horní stanice lanové dráhy
Horní stanice LD
Požadavky Správy KRNAP významně omezily nejen architektonické ztvárnění horní stanice, ale také její konstrukční řešení. Limitním požadavkem
se stalo zejména zachování stávající zastavěné plochy a stejné kubatury
budovy oproti stávajícímu řešení. Do původní velikosti stavby, navržené
pro technologii s podélným umístěním dvousedačkové lanovky s roztečí
lan 3,0 m, se měla umístit nová technologie pro lanovku s kabinkami
pro čtyři osoby a s roztečí lan 4,4 m. Z tohoto důvodu bylo nutno stávající stavbu rozdělit na dvě části. Přední část sloužící pro umístění nové
technologie lanové dráhy byla z větší části rozebrána a nahrazena novou
konstrukcí, zadní část stavby byla konstrukčně zachována. Z důvodu
větších prostorových nároků dané technologie LD bylo nutno prostor
odbavovací haly vykonzolovat přes obrys budovy, kompletně změnit
návrh vnitřního dispozičního uspořádání a najít tak maximálně úsporné
řešení pro umístění všech potřebných prostor.
Nově budovaná přední část stanice je navržena jako ocelová konstrukce
tvořící vlastní odbavovací halu, opláštění technologie lanové dráhy nad
prostorem odbavovací haly, nástupiště a zastřešení prostoru pro rychlé
občerstvení. Konstrukce tak vytváří prostorově tuhý celek schopný
odolávat extrémním povětrnostním podmínkám. Je navržena na zatížení
větrem o velikosti 1,29 kN/m2 (do maximální rychlosti 215 km/h) a na
normové zatížení sněhem o hodnotě 8,82 kN/m2. Nejvíce je větrem
namáhána část konstrukce opláštění technologie LD, kterou tvoří dvojice příhradových vazníků délky 13 m a výšky 2,7 m s převislou délkou
konzoly 7,5 m. Stavba je navíc umístěna na hraně sousedící s Obřím
dolem, kde dochází z tohoto údolí k silnému vzestupnému proudění
vzduchu, v zimě doprovázeném mocnými námrazami, se kterými bylo
nutno při návrhu také počítat.
Založení sloupů ocelové konstrukce využívá stávající základy, které budou
po jejich odhalení a vyhodnocení vhodně zesíleny.
Ocelovou konstrukci oplášťují hliníkové prosklené stěny s jednoduchým bezpečnostním zasklením pro nevytápěné prostory nástupiště
a odbavovací haly a s izolačním dvojsklem pro vytápěný prostor velínu.
Ostatní stěny budovy jsou obloženy dřevem. Soklové části a část
stěn zůstanou v původním provedení režného kamenného zdiva. Jako
střešní krytina slouží střešní fólie z měkčeného PVC s rastrováním
profily vytvářejícími dojem plechové střechy. Hromosvodní ochranu
zajistí mřížová soustava.
Okenní výplně otvorů jsou navrženy z plastu, s izolačním dvojsklem,
pro vytápěné části jsou zdvojené.
Stanice je napojena na elektrickou energii z distribuční trafostanice
uvnitř budovy a vytápějí ji elektrické přímotopy. V budově je navržena
jednotná datová síť, která umožňuje připojit libovolné zařízení – počítač,
terminál, telefon, modem apod. Všechny stanice propojuje optický
kabel, zajišťující s datovým propojením také připojení k internetu stá-
=
POHLED
OD ZÁPADU
()*+,-ÿ)-ÿ:;(%-<=
POHLED OD JIHU
()*+,-ÿ)-ÿ:;(%-<=
()*+,-ÿ)-ÿBC*<=
()*+,-ÿ)-ÿ17A*)-<
POHLED OD SEVERU
POHLED OD VÝCHODU
+,>,2-% 0%&,123*)ÿᖀ,ᘀ,26=
()*+,-ÿ)-ÿ17A*)-<
()*+,-ÿ)-ÿ8,1,&<=
():2;?@%=
!"#$"ÿ3%ᖀ5!#-.ÿᘀ)*+ÿ,ÿ3%+$"K5B5ÿ6#7%2-"ÿ"ÿ<1+ᘀᙀÿ;ÿ%2%"-;2-6.$LBCÿ<1)BCᛠ>ÿ.6.<.$Lÿ<1)BCÿ$BC.*.$LBCÿ*$)ᖀ5>ÿ-+%ᆠ#
<1"3%.$?C.ÿ.*$ᆠ%#+$"B5C.ÿ<.%#E!5ÿ-" 3)$)#-5&ÿ<#ᛠჀ)15
!"#)$-?ÿ.*3%5-7ÿ$)ᘀ6)#LBCÿ$L#.!6ᛠ>ÿ<.$#B
6.-6#?%-5C.ÿ*.*"$"%)1)ÿNNN
6.-6#?%-5ÿ!"#)$-Lÿ.*3%5-ÿ$័*7ÿ.*3.EC1"32%
$L#.!.Eÿ3%"$)!-5BCÿ)1)&)-%ᛠÿ-)!.ÿ<ᖀ)*ÿ*.
$)ᘀ6)#+ÿ<.$#BC.$+ÿO<#"$"ÿ$ᘀ)BCÿ3%"$)!-5B
)F%#?&-5&ÿ<.$ᆠ%#-.3%-5&ÿ$12$ᛠ&ÿ,ÿ.!$.*.$L
;&ᆠ-7>ÿ)F%#?&-5&ÿ$ᆠ%#ᛠ&ÿ<ᖀ)$7ᘀEK5B5ÿ351Eÿ.#
%)-%.ÿ$L6#)3ÿ;-+;.#ᑰEK)ÿ<.E;)ÿ!"#)$-?ÿᖀ)
)1)&)-%ᛠÿ%)BC-.1.D2)ÿ1"-.$?ÿ*#+C7ÿK3.Eÿ<ᖀ
-)*51-.Eÿ3.EჀ+3%5ÿ%?%.ÿ<#.K)6%.$?ÿ*.6E&)
!"#$"ÿ%&"$ᆠÿᘀ)*+ÿ,ÿ-.$+ÿ/012.$+ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-"ÿ!"#$%&ÿ'(ÿ)*+ 8.*3%%5-ÿ/ÿ9:ÿ,ÿ*1)ÿ2;.1<#.%"-=>ÿ$)ᘀ6)#?ÿ373%?&.$?
*.<1ᑰ67ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-7ÿ8<.<1"3%Aÿ<1)BC>ÿ#"3%#.$+-5ÿ.&"D" <#./217=
!"#$"ÿᘀ)*+ÿ,ÿC12-56.$?ÿ6.-3%#E6B)ÿ$ÿ<#.$)*)-5ÿ<ᖀ5#.*-5ÿ)1.FGÿ*$5ᖀ6"ÿ<ᖀ)BC.*.$?ÿ6#"!2B)ÿ31<Gÿ/012)ÿ#+&ᛠÿ.6)-Gÿ#+&7
"ÿ6ᖀ5*1"ÿ$3%E<-5BCÿ*$)ᖀ5Gÿ<"#"<)%7ÿ.6)--5BCÿ.%$.#ᛠ
!"#$"ÿ%&"$+ÿჀ)#$)-+ÿ8$2ᘀ)ᑰ=ÿ,ÿ*ᖀ)$ᆠ-Lÿ.!61"*ÿ.!$.*.$?C.ÿ<1+ᘀ%ᆠÿ$Ⴠ)%-ᆠÿ.3%ᆠ-5>ÿ-"*<#"័5ÿ"ÿ*)ᘀ%ᆠ-5ÿ.6)--5BCC
.%$.#ᛠ
!"#$"ÿᘀ)*.ÿC-ᆠ*+ÿ,ÿ6"&)--?ÿ;*2$.
!"#$"ÿ&1?Ⴠ-+ÿ"័ÿ.6#.$+ÿ,ÿ;"361)-5ÿ;+6#7%Eÿ%)BC-.1.D2)> <#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ-)<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BC
<#.K)$ᛠÿ-"ÿ)F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ
!"#$"ÿ3$ᆠ%1+ÿ&.*#.,ᘀ)*+ ,ÿ;"361)-5ÿC"17ÿ1"-.$67>ÿ<#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BCÿ<#.K)$ᛠÿ-"
)F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ
()*+,-ÿ)-ÿ8,1,&<=
()*+,-ÿ)-ÿBC*<=
▲ Horní stanice LD – pohledy (zdroj: TRENTO s.r.o.)
()*+,-ÿ)-ÿ8,1,&<=
()*+,-ÿ)-ÿBC*<=
rie bude také ovládat senzor. Místa mimo dosah sběrných nádrží budou
přečerpávána. Uzavřené plastové nádoby jsou napojeny na ventilační
F#G###ÿHÿ(ᛠ1)-26ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠÿHÿJÿKLLGJ$#ÿ0"M"N"
systém, který ventilátory odvádí zápach do venkovního prostoru. Likvidace
odpadních vod bude probíhat formou odvozu splašků speciálními vozy
lanové dráhy, na kterých bude umístěna příslušná nádrž. Z akumulačních
nádrží se splašky přečerpají do přepravních nádrží za současného odvodu
&,@)289&<@A,ÿ+%2)13ÿ-&;*.ÿ82ᆠ័@%
vytlačovaného vzduchu mimo prostor stanice. Splašky se dopraví na
)0B,@9ÿ8)ÿ#$ÿ/ÿ*)&26ÿ89%2CA,ÿ82ᆠ័@%
()*+,-.ÿ/ÿ0%&,123ÿᖀ,ᘀ,26ÿ/ÿ2)17ÿ89%1
!"#$"%&"$'
mezistanici, kde se ve speciálním prostoru vypustí do kanalizace, nádr+,>,2-% 0%&,123*)ÿᖀ,ᘀ,26=
():2;?@%=
že se vymyjí a znovu pošlou k naplnění. Jedná se o unikátní technické
+,>,2-% 0%&,123*)ÿᖀ,ᘀ,26=
():2;?@%=
O#G$##ÿHÿ2)13ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠÿHÿJÿKLLGP$#ÿ0"M"N"
řešení dodavatele
technologie lanové dráhy, které dosud nebylo nikde
F#G###ÿHÿ(ᛠ1)-26ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠÿHÿJÿKLLGJ$#ÿ0"M"N"
O#G$##ÿHÿ2)13ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠÿHÿJ
v zahraničí realizováno.
BCÿ$L#.!6ᛠ>ÿ<.$#BCᛠ>ÿ-+%ᆠ#ᛠÿ"ÿ;"361)-5ÿ!E*.Eÿ$.1)-"ÿ-"ÿ;+61"*ᆠÿ$L!ᆠ#Eÿ;)ÿ$;.#6.$-56E
NN
ÿ$័*7ÿ.*3.EC1"32%ÿ3ÿ"#BC2%)6%)&ÿ"6B)ÿ" .*<.$ᆠ*-L&ÿ;+3%E<B)&ÿ2-$)3%.#">ÿ"ÿ%.ÿ<ᖀ)*
)-%ᛠÿ-)!.ÿ<ᖀ)*ÿ*.*+$6.Eÿ-+%ᆠ#ᛠÿ-"ÿ3%"$!EÿNNN
$"ÿ$ᘀ)BCÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5ÿ" <#$6ᛠÿ&E35ÿ!L%ÿ$.1)-"ÿ3ÿ&"F2&+1-5ÿ.*.1-.3%5ÿ<#.%2
&ÿ$12$ᛠ&ÿ,ÿ.!$.*.$Lÿ<1+ᘀᙀÿ!E*)ÿ$73%"$)-ÿ$73.6L&ÿ#.;*51ᛠ&ÿ%)<1.%ÿ3ÿ#7BC1L&ÿ<#ᛠ!ᆠC)&
<ᖀ)$7ᘀEK5B5ÿ351Eÿ.#6+-E>ÿ-+&#";+&>ÿ*#.!-L&ÿ1?%"K5B5&ÿ<ᖀ)*&ᆠ%ᛠ&A
ÿ<.E;)ÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5Aÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ$ᘀ)BCÿ6.-3%#E6B5ÿ"
-.$?ÿ*#+C7ÿK3.Eÿ<ᖀ)*&ᆠ%)&ÿ3"&.3%"%-?C.ÿ<#.K)6%Eÿ%)BC-.1.D2)A
#.K)6%.$?ÿ*.6E&)-%"B)ÿK)ÿ%)BC-2B6+ÿ;<#+$" /APQA"#APRA
O#G$##ÿHÿ2)13ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠÿHÿJÿKLLGP$#ÿ0"M"N"
Ⴠ+3%ÿ*.6E&)-%"B)Z
3%"$)!-5
;.*<Aÿÿ<#.K)6%"-%
2-DAÿ"1)ᘀÿC.1)&L
$7<#"B.$"1Z
&"#%2-ÿ2112BC
Ⴠ531.ÿ;"6+;67Z
PWQ93RXÿ,ÿYPR
C1"$-5ÿ<#.K)6%"-%
%#)-%.ÿSATAUA>ÿK2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$?
$)*.EB5ÿ<#.K)6%"-%
2-DAÿ&21.ᘀÿ<"ᖀ5;)6
"#BC2%)6%ÿ.!K)6%E
2-DAÿ"#BCA *"$2*ÿ6#"%.BC$51
.!K)*-"%)1ÿ<*
!"6ÿS\]^_`abÿScUd_აaUS\>ÿ]ASA>ÿ$UfabÿRWW>ÿX:RÿPRÿ%Tg\aU^
K2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$?
2Ⴠ.ZÿQWXÿPQÿRVP>ÿ*2ჀZÿB;ÿQWXÿPQÿRVP
_,h]idZÿiajUklhc\UcAmn
!"០$%ÿ&'()ÿ*((ÿ(+ÿ,-./01ÿ2-34567
8Ⴠ:;<+=ÿ>?ÿ@(?)ÿA8Ⴠ;ÿBC<+=>?@(?
0ÿDÿE."4;ÿF.-"G0HIJ-0$J5KL0G$.EI1G
Ⴠ531.ÿ;"6+;67
PWRW[YPP
*#ECÿ<*
<#.ÿ<#.$)*)-5ÿ3%"$!7
*"%E&
PR[QPRQ
&ᆠᖀ5%6.
RÿZÿXP
RÿZÿRPP
.;-"Ⴠ)-5ÿ$L6#)3E
!"#$"ÿ3%ᖀ5!#-.ÿᘀ)*+ÿ,ÿ3%+$"K5B5ÿ6#7%2-"ÿ"ÿ<1+ᘀᙀÿ;ÿ%2%"-;2-6.$LBCÿ<1)BCᛠ>ÿ.6.<.$Lÿ<1)BCÿ$BC.*.$LBCÿ*$)ᖀ5>ÿ-+%ᆠ#
<1"3%.$?C.ÿ.*$ᆠ%#+$"B5C.ÿ<.%#E!5ÿ-" 3)$)#-5&ÿ<#ᛠჀ)15
!"#$"ÿ%&"$ᆠÿᘀ)*+ÿ,ÿ-.$+ÿ/012.$+ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-"ÿ!"#$%&ÿ'(ÿ)*+ 8.*3%%5-ÿ/ÿ9:ÿ,ÿ*1)ÿ2;.1<#.%"-=>ÿ$)ᘀ6)#?ÿ373%?&.$?
*.<1ᑰ67ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-7ÿ8<.<1"3%Aÿ<1)BC>ÿ#"3%#.$+-5ÿ.&"D" <#./217=
!"#$"ÿᘀ)*+ÿ,ÿC12-56.$?ÿ6.-3%#E6B)ÿ$ÿ<#.$)*)-5ÿ<ᖀ5#.*-5ÿ)1.FGÿ*$5ᖀ6"ÿ<ᖀ)BC.*.$?ÿ6#"!2B)ÿ31<Gÿ/012)ÿ#+&ᛠÿ.6)-Gÿ#+&7
"ÿ6ᖀ5*1"ÿ$3%E<-5BCÿ*$)ᖀ5Gÿ<"#"<)%7ÿ.6)--5BCÿ.%$.#ᛠ
!"#)$-?ÿ.*3%5-7ÿ$)ᘀ6)#LBCÿ$L#.!6ᛠ>ÿ<.$#BCᛠ>ÿ-+%ᆠ#ᛠÿ"ÿ;"361)-5ÿ!E*.Eÿ$.1)-"ÿ-"ÿ;+61"*ᆠÿ$L!ᆠ#Eÿ;)ÿ$;.#6.$-56E
6.-6#?%-5C.ÿ*.*"$"%)1)ÿNNN
6.-6#?%-5ÿ!"#)$-Lÿ.*3%5-ÿ$័*7ÿ.*3.EC1"32%ÿ3ÿ"#BC2%)6%)&ÿ"6B)ÿ" .*<.$ᆠ*-L&ÿ;+3%E<B)&ÿ2-$)3%.#">ÿ"ÿ%.ÿ<ᖀ)*
$L#.!.Eÿ3%"$)!-5BCÿ)1)&)-%ᛠÿ-)!.ÿ<ᖀ)*ÿ*.*+$6.Eÿ-+%ᆠ#ᛠÿ-"ÿ3%"$!EÿNNN
$)ᘀ6)#+ÿ<.$#BC.$+ÿO<#"$"ÿ$ᘀ)BCÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5ÿ" <#$6ᛠÿ&E35ÿ!L%ÿ$.1)-"ÿ3ÿ&"F2&+1-5ÿ.*.1-.3%5ÿ<#.%2
)F%#?&-5&ÿ<.$ᆠ%#-.3%-5&ÿ$12$ᛠ&ÿ,ÿ.!$.*.$Lÿ<1+ᘀᙀÿ!E*)ÿ$73%"$)-ÿ$73.6L&ÿ#.;*51ᛠ&ÿ%)<1.%ÿ3ÿ#7BC1L&ÿ<#ᛠ!ᆠC)&
!"#$"ÿ3%ᖀ5!#-.ÿᘀ)*+ÿ,ÿ3%+$"K5B5ÿ6#7%2-"ÿ"ÿ<1+ᘀᙀÿ;ÿ%2%"-;2-6.$LBCÿ<1)BCᛠ>ÿ.6.<.$Lÿ<1)BCÿ$BC.*.$LBCÿ*$)ᖀ5>ÿ-+%ᆠ#
;&ᆠ-7>ÿ)F%#?&-5&ÿ$ᆠ%#ᛠ&ÿ<ᖀ)$7ᘀEK5B5ÿ351Eÿ.#6+-E>ÿ-+&#";+&>ÿ*#.!-L&ÿ1?%"K5B5&ÿ<ᖀ)*&ᆠ%ᛠ&A
<1"3%.$?C.ÿ.*$ᆠ%#+$"B5C.ÿ<.%#E!5ÿ-" 3)$)#-5&ÿ<#ᛠჀ)15
%)-%.ÿ$L6#)3ÿ;-+;.#ᑰEK)ÿ<.E;)ÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5Aÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ$ᘀ)BCÿ6.-3%#E6B5ÿ"
)1)&)-%ᛠÿ%)BC-.1.D2)ÿ1"-.$?ÿ*#+C7ÿK3.Eÿ<ᖀ)*&ᆠ%)&ÿ3"&.3%"%-?C.ÿ<#.K)6%Eÿ%)BC-.1.D2)A
-)*51-.Eÿ3.EჀ+3%5ÿ%?%.ÿ<#.K)6%.$?ÿ*.6E&)-%"B)ÿK)ÿ%)BC-2B6+ÿ;<#+$" /APQA"#APRA
!"#$"ÿ%&"$ᆠÿᘀ)*+ÿ,ÿ-.$+ÿ/012.$+ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-"ÿ!"#$%&ÿ'(ÿ)*+ 8.*3%%5-ÿ/ÿ9:ÿ,ÿ*1)ÿ2;.1<#.%"-=>ÿ$)ᘀ6)#?ÿ373%?&.$?
Ⴠ+3%ÿ*.6E&)-%"B)Z
*.<1ᑰ67ÿ3%ᖀ)ᘀ-5ÿ6#7%2-7ÿ8<.<1"3%Aÿ<1)BC>ÿ#"3%#.$+-5ÿ.&"D" <#./217=
!"#$"ÿ%&"$+ÿჀ)#$)-+ÿ8$2ᘀ)ᑰ=ÿ,ÿ*ᖀ)$ᆠ-Lÿ.!61"*ÿ.!$.*.$?C.ÿ<1+ᘀ%ᆠÿ$Ⴠ)%-ᆠÿ.3%ᆠ-5>ÿ-"*<#"័5ÿ"ÿ*)ᘀ%ᆠ-5ÿ.6)--5BCC
.%$.#ᛠ
!"#$"ÿᘀ)*.ÿC-ᆠ*+ÿ,ÿ6"&)--?ÿ;*2$.
;.*<Aÿÿ<#.K)6%"-%
!"#$"ÿ3$ᆠ%1+ÿ&.*#.,ᘀ)*+ ,ÿ;"361)-5ÿC"17ÿ1"-.$67>ÿ<#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BCÿ<#.K)$ᛠÿ-"
)F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ
2-DAÿ"1)ᘀÿC.1)&L
$7<#"B.$"1Z
&"#%2-ÿ2112BC
!"#$"ÿᘀ)*+ÿ,ÿC12-56.$?ÿ6.-3%#E6B)ÿ$ÿ<#.$)*)-5ÿ<ᖀ5#.*-5ÿ)1.FGÿ*$5ᖀ6"ÿ<ᖀ)BC.*.$?ÿ6#"!2B)ÿ31<Gÿ/012)ÿ#+&ᛠÿ.6)-Gÿ#+&7
"ÿ6ᖀ5*1"ÿ$3%E<-5BCÿ*$)ᖀ5Gÿ<"#"<)%7ÿ.6)--5BCÿ.%$.#ᛠ
Ⴠ531.ÿ;"6+;67Z
PWQ93RXÿ,ÿYPR
!"#$"ÿᘀ)*.ÿC-ᆠ*+ÿ,ÿ6"&)--?ÿ;*2$.
!"#)$-?ÿ.*3%5-7ÿ$)ᘀ6)#LBCÿ$L#.!6ᛠ>ÿ<.$#BCᛠ>ÿ-+%ᆠ#ᛠÿ"ÿ;"361)-5ÿ!E*.Eÿ$.1)-"ÿ-"ÿ;+61"*ᆠÿ$L!ᆠ#Eÿ;)ÿ$;.#6.$-56E
6.-6#?%-5C.ÿ*.*"$"%)1)ÿNNN
6.-6#?%-5ÿ!"#)$-Lÿ.*3%5-ÿ$័*7ÿ.*3.EC1"32%ÿ3ÿ"#BC2%)6%)&ÿ"6B)ÿ" .*<.$ᆠ*-L&ÿ;+3%E<B)&ÿ2-$)3%.#">ÿ"ÿ%.ÿ<ᖀ)*
$L#.!.Eÿ3%"$)!-5BCÿ)1)&)-%ᛠÿ-)!.ÿ<ᖀ)*ÿ*.*+$6.Eÿ-+%ᆠ#ᛠÿ-"ÿ3%"$!EÿNNN
$)ᘀ6)#+ÿ<.$#BC.$+ÿO<#"$"ÿ$ᘀ)BCÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5ÿ" <#$6ᛠÿ&E35ÿ!L%ÿ$.1)-"ÿ3ÿ&"F2&+1-5ÿ.*.1-.3%5ÿ<#.%2
)F%#?&-5&ÿ<.$ᆠ%#-.3%-5&ÿ$12$ᛠ&ÿ,ÿ.!$.*.$Lÿ<1+ᘀᙀÿ!E*)ÿ$73%"$)-ÿ$73.6L&ÿ#.;*51ᛠ&ÿ%)<1.%ÿ3ÿ#7BC1L&ÿ<#ᛠ!ᆠC)&
;&ᆠ-7>ÿ)F%#?&-5&ÿ$ᆠ%#ᛠ&ÿ<ᖀ)$7ᘀEK5B5ÿ351Eÿ.#6+-E>ÿ-+&#";+&>ÿ*#.!-L&ÿ1?%"K5B5&ÿ<ᖀ)*&ᆠ%ᛠ&A
%)-%.ÿ$L6#)3ÿ;-+;.#ᑰEK)ÿ<.E;)ÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ3%"$)!-5BCÿ6.-3%#E6B5Aÿ!"#)$-?ÿᖀ)ᘀ)-5ÿ$ᘀ)BCÿ6.-3%#E6B5ÿ"
K2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$?
)1)&)-%ᛠÿ%)BC-.1.D2)ÿ1"-.$?ÿ*#+C7ÿK3.Eÿ<ᖀ)*&ᆠ%)&ÿ3"&.3%"%-?C.ÿ<#.K)6%Eÿ%)BC-.1.D2)A
2Ⴠ.ZÿQWXÿPQÿRVP>ÿ*2ჀZÿB;ÿQWXÿPQÿRVP
-)*51-.Eÿ3.EჀ+3%5ÿ%?%.ÿ<#.K)6%.$?ÿ*.6E&)-%"B)ÿK)ÿ%)BC-2B6+ÿ;<#+$"
_,h]idZÿiajUklhc\UcAmn /APQA"#APRA
%#)-%.ÿSATAUA>ÿK2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+1.$?
$)*.EB5ÿ<#.K)6%"-%
2-DAÿ&21.ᘀÿ<"ᖀ5;)6
"#BC2%)6%ÿ.!K)6%E
2-DAÿ"#BCA *"$2*ÿ6#"%.BC$51
.!K)*-"%)1ÿ<*
!"6ÿS\]^_`abÿScUd_აaUS\>ÿ]ASA>ÿ$UfabÿRWW>ÿX:RÿPRÿ%Tg\aU^
Ⴠ+3%ÿ*.6E&)-%"B)Z
3%"$)!-5
;.*<Aÿÿ<#.K)6%"-%
2-DAÿ"1)ᘀÿC.1)&L
$7<#"B.$"1Z
&"#%2-ÿ2112BC
*#ECÿ<*
!"#$"ÿ3$ᆠ%1+ÿ&.*#.,ᘀ)*+ ,ÿ;"361)-5ÿC"17ÿ1"-.$67>ÿ<#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BCÿ<#.K)$ᛠÿ-"
)F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ
Ⴠ531.ÿ;"6+;67Z
!"០$%ÿ&'()ÿ*((ÿ(+ÿ,-./01ÿ2-34567
8Ⴠ:;<+=ÿ>?ÿ@(?)ÿA8Ⴠ;ÿBC<+=>?@(?
0ÿDÿE."4;ÿF.-"G0HIJ-0$J5KL0G$.EI1G
Ⴠ531.ÿ;"6+;67
!"#$"ÿ&1?Ⴠ-+ÿ"័ÿ.6#.$+ÿ,ÿ;"361)-5ÿ;+6#7%Eÿ%)BC-.1.D2)> <#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ-)<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BC
<#.K)$ᛠÿ-"ÿ)F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ
vajícím přístupovým bodem na mezistanici a telefonní linku z telefonní
ústředny na dolní stanici.
Vzduchotechnika zajišťuje nucené větrání v rozsahu prostoru občerstvení,
podtlakové odsávání hygienických zařízení a větrání technických místností. Při větrání se využívá zpětné získávání tepla z odváděného vzduchu
(rekuperace) a odpadního tepla z provozu trafostanice.
Stanice nemá vlastní zdroj vody, zásobování vodou zajistí z mezistanice
speciální vozy lanové dráhy, na kterých bude osazena nádrž na pitnou
vodu. Po vjezdu do horní stanice tento vůz zaparkuje na odstavnou kolej
a voda se z nádrže přečerpá do soustavy akumulačních nádrží o objemu
3,5 m3 umístěných v technické místnosti. Splaškové vody budou gravitačně svedeny do plastových akumulačních nádrží o objemu 5,9 m3
umístěných v technických prostorech. Toalety v kabinkách pro veřejnost
budou fungovat na principu suchého WC, s přímým spadem do sběrných
nádrží. Pisoáry budou splachovány dávkově senzorem, umyvadlové bate-
F#G###ÿHÿ(ᛠ1)-26ÿ2;89<(Cᘀ9ᆠ
Mezistanice LD
Také návrh budovy mezistanice významně ovlivnily požadavky Správy
&,@)289&<@A,ÿ+%2)13ÿ-&;*.ÿ82ᆠ័@%
)0B,@9ÿ8)ÿ#$ÿ/ÿ*)&26ÿ89%2CA,ÿ82ᆠ័@%
KRNAP. Nová
stavba představuje obdobu původního tvaru mezistanice,
()*+,-.ÿ/ÿ0%&,123ÿᖀ,ᘀ,26ÿ/ÿ2)17ÿ89%1
!"#$"%&"$'
&,@)289&<@A,ÿ+%2)13ÿ-&;
s vloženou dominantní ocelovou konstrukcí tubusu sloužícího k zakrytí
)0B,@9ÿ8)ÿ#$ÿ/ÿ*)&26ÿ89%2CA,
()*+,-.ÿ/ÿ0%&,123ÿᖀ,ᘀ,26ÿ/ÿ2)1
technologie lanové dráhy.
Původní stavba byla zcela odstraněna až do úrovně základů, jež byly
částečně využity pro nové konstrukce a podle potřeby zesíleny. V budově
se nacházejí pod úrovní nástupiště pohony pro oba úseky lanové dráhy.
Z tohoto důvodu byla úroveň původního nástupiště zvýšena. Kabinky
lanovky tak vjíždějí až do úrovně 2.NP. Ve směru horního úseku bylo nutno
proto 1.NP rozšířit a částečně zahloubit do stávajícího terénu. Východní
polovina stavby zachycující silové účinky provozu lanové dráhy je železobetonová až do úrovně podlahy nástupiště a komunikační části v úrovni 2.NP.
Západní část se zázemím budovy je zděná. Na úrovni stropu nad 1.NP je
založena ocelová konstrukce odbavovací haly tvořená čtyřmi stěnovými
příhradovými vazníky délky 14,5 a 15,2 m s převislými konci 11,5 a 10,8 m.
Stěnové vazníky svírají úhel cca 135° a podepírají je ocelové sloupy. Na
nosnou konstrukci odbavovací haly navazují konstrukce zastřešení depa,
technického zázemí a nástupišť a vytvářejí tak prostorově tuhý celek.
!"#$"ÿ%&"$+ÿჀ)#$)-+ÿ8$2ᘀ)ᑰ=ÿ,ÿ*ᖀ)$ᆠ-Lÿ.!61"*ÿ.!$.*.$?C.ÿ<1+ᘀ%ᆠÿ$Ⴠ)%-ᆠÿ.3%ᆠ-5>ÿ-"*<#"័5ÿ"ÿ*)ᘀ%ᆠ-5ÿ.6)--5BCC
C1"$-5ÿ<#.K)6%"-%
.%$.#ᛠ
▲ Statický model ocelové konstrukce přední části stavby horní stanice Sněžka
(zdroj: TRENTO s.r.o.)
!"#$"ÿ&1?Ⴠ-+ÿ"័ÿ.6#.$+ÿ,ÿ;"361)-5ÿ;+6#7%Eÿ%)BC-.1.D2)> <#.$)*)-5ÿ&"%-?>ÿ<#ᛠ3$2%-?>ÿ-)<#ᛠC1)*-?>ÿ!);ÿ#)/1)F-5BC
<#.K)$ᛠÿ-"ÿ)F%)#2?#.$?ÿ3%#"-ᆠ
3%"$)!-5
C1"$-5ÿ<#.K)6%"-%
PWRW[YPP
<#.ÿ<#.$)*)-5ÿ3%"$!7
2-DAÿ&21.ᘀÿ<"ᖀ5;)6
2-DAÿ"#BCA *"$2*ÿ6#"%.BC$51
!"6ÿS\]^_`abÿScUd_აaUS\>ÿ]ASA>ÿ$UfabÿRWW>ÿX:RÿP
*"%E&
PR[QPRQ
"#BC2%)6%ÿ.!K)6%E
&ᆠᖀ5%6.
RÿZÿXP
RÿZÿRPP
.!K)*-"%)1ÿ<*
.;-"Ⴠ)-5ÿ$L6#)3E
▼ Podélný řez horní stanicí lanové dráhy (zdroj: TRENTO s.r.o.)
ŘEZ F-F´
NOVÁ NOSNÁ KONSTRUKCE
STŘECHY
STÁVAJÍCÍ UPRAVENÁ NOSNÁ
KONSTRUKCE STŘECHY
STÁVAJÍCÍ UPRAVENÁ NOSNÁ
KONSTRUKCE STŘECHY
STÁVAJÍCÍ STROPNÍ
NOSNÍKY (I 200)
SDK
PROSTOR
PŮVODNÍ ŽUMPY
(ROZMĚRY A STAV
NEBYLO MOŽNÉ
OVĚŘIT)
stavebnictví 08/12
PWQ93RXÿ,ÿYPR
%#)-%.ÿSATAUA>ÿK2័-5ÿVWP>ÿXPPÿPYÿC#"*)Bÿ6#+
$)*.EB5ÿ<#.K)6%"-%
41
Při řešení větrání budovy se využívá rekuperace. Stávající stanice
není napojena na kanalizaci. Z tohoto důvodu je navržena nová tlaková
splašková kanalizace z mezistanice do dolní stanice. Splaškové vody od
zařizovacích předmětů jsou svedeny gravitačně pod podlahou 1.NP. do
přečerpávací šachty. Odtud jsou splašky vedeny tlakovou kanalizací až
do nové kanalizační přípojky u nové dolní stanice. Voda pro mezistanici
se bude získávat z obnoveného stávajícího zemního vrtu. Odtud se bude
postupně čerpat do akumulačních nádob o objemu 25 m3 sloužících i jako
zásoba požární vody. Vodní nádrže budou napojeny na domácí vodárnu,
od které vede tlakový rozvod vody k jednotlivým odběrným místům
v budově. Na tlakovém rozvodu bude zhotovena odbočka s hadicí pro
plnění nádob vyvážených do horní stanice. Druhý okruh se napojí na
požární tlakovou stanici, od které vede tlakový rozvod vody k vnitřním
požárním hydrantům a k venkovnímu nadzemnímu hydrantu. Požární
tlaková stanice bude napojena také na náhradní zdroj elektrické energie.
▲ Letecký pohled na mezistanici LD (vizualizace, zdroj: ateliér k2-architekti)
Pro mezistanici jsou použita obdobná materiálová a konstrukční řešení
jako u stavby horní stanice. Ocelová konstrukce je opláštěna hliníkovými
prosklenými stěnami s jednoduchým bezpečnostním zasklením. Stěny
západní části objektu jsou obloženy dřevěným horizontálním obkladem,
východní část plechovými kazetami se svislým rastrováním. Stěny jsou
sendvičové, s tepelnou izolací z minerální vlny a s provětrávanou vzduchovou dutinou.
Budova je napojena na elektrickou energii z vlastní trafostanice umístěné
uvnitř. Z důvodu nedostupnosti budovy v zimních měsících je trafo navrženo se 100% zálohou. Východní část budovy vytápějí elektrické přímotopy,
západní část bude vytápět teplovodní otopná soustava s elektrokotlem.
Ohřev TV je navržen lokálně, zásobníkovými ohřívači.
▲ Statický model ocelové konstrukce stavby mezistanice Růžová hora
(zdroj: TRENTO s.r.o.)
▼ Podélný řez dolní stanicí lanové dráhy (zdroj: TRENTO s.r.o.)
42
stavebnictví 08/12
Dolní stanice LD
Pro návrh dolní stanice již nebyly ze strany Správy KRNAP stanoveny
žádné omezující podmínky. Limity se vyskytly pouze v rámci stávající linie
lanové dráhy a prostorových možností lokality u Lesovny. Původní návrh
dolní stanice ztvárněný ateliérem k2-architekti z důvodu hledání možných
úspor později nahradilo nové řešení, s tradičnějším pojetím konstrukcí,
navrženým firmou TRENTO s.r.o.
Dolní stanice byla situována v místě stávající komunikace do Obřího dolu,
proto bylo třeba navrhnout novou komunikaci kolem toku Úpy a zároveň
zajistit dostatečnou podjízdnou výšku pod trasou lanové dráhy – tento
požadavek určil výškovou úroveň odbavovací haly a souvisejících prostor.
Vzhledem k požadavkům na vybavení stanice a prostorové možnosti
byla zvolena koncepce se zcela podsklepenou budovou a kancelářemi
v patře. Podzemní podlaží je tak téměř z poloviny zahloubeno do svahu.
Konstrukční řešení stavby vytváří prostorově tuhou konstrukci – svislá
nosná konstrukce je stěnová železobetonová, včetně pylonů pro osazení technologie. Stropní konstrukce je rovněž železobetonová. Vlastní
odbavovací halu tvoří dřevěná konstrukce vaznicové soustavy s ležatou
stolicí a vzpěradly pro vrcholovou vaznici. Podélné ztužení zajišťují ocelová
diagonální táhla. Celá dřevěná konstrukce je ukotvena k železobetonové
konstrukci. Ostatní části budovy zastřešují dřevěné krokve uložené na
ocelové vaznice. Střechy jsou navrženy sedlové, pultové a stanové. Střešní
krytina a opláštění 2.NP je z titanzinkového plechu na celoplošné bednění
z prken. U okapových ploch s možným pohybem osob jsou navrženy
sněhové zachytávače.
Obvodové stěny jsou převážně sendvičové, s větranou vzduchovou dutinou. Povrchy tvoří deskový materiál na bázi dřeva a plechová falcovaná
krytina. Struktura předvěšených fasád je dána rozměrem dřevěných
desek, případně plechových tabulí. Soklovou část zatepluje kontaktní
POHLED OD JIHU
POHLED OD JV
POHLED OD SV
POHLED OD SZ
▲ Dolní stanice LD – pohledy (zdroj: TRENTO s.r.o.)
zateplovací systém. Tepelné izolace jsou pro vytápěné prostory navrženy
na doporučené hodnoty stanovené ČSN 730540-2. Prosklené plochy jsou
ze samonosného hliníkového fasádního systému. Výplně otvorů jsou hliníkové, s přerušeným tepelným mostem, zasklené izolačním dvojsklem.
Do budovy stanice bude v souvislosti s přeložkou vedení VN 10kV a vedení sítě elektronických komunikací (PVSEK) umístěna nová trafostanice
TS 395 a přesunut rozvaděč O2 SR 13A. Ochranu nové stanice lanovky
před přímým úderem blesku zajistí jímač. Stanici budou vytápět dva
teplovodní přímotopné elektrokotle.
Splaškové vody od zařizovacích předmětů jsou svedeny gravitačně pod
podlahou 1.PP před stanici, kde je potrubí napojeno na venkovní kanalizaci. Ta je svedena do šachty kanalizační přípojky vedené z odstavného
parkoviště U Kapličky. Do přípojky se také napojí splaškové vody z horní
stanice a mezistanice novou venkovní kanalizací. Dešťové vody jsou svedeny samostatně dešťovou kanalizací do řeky. Vodu do objektu přivede
nová vodovodní přípojka.
Návrh gastronomického provozu vychází ze záměru investora poskytnout
návštěvníkům lanové dráhy stravu ve formě rychlého občerstvení. Provoz
je koncipován jako výdejní linka.
Technické parametry lanové dráhy
■ Stávající technologie LD
Dvousedačková LD:
– nástupní stanice: Pec pod Sněžkou, výška: 866 m n.m.;
– přestupní stanice: Růžová hora, výška: 1336 m n.m.;
– výstupní stanice: Sněžka, výška: 1588 m n.m.;
– umístění pohonů: Růžová hora;
– teoretická přepravní kapacita: 250 osob/hod.;
– okamžitá vytíženost LD: 90%, kapacita: 225 osob/hod.;
– dopravní rychlost: 2,5 m/s;
– doba jízdy z Pece pod Sněžkou do Růžové hory: 11,0 min.;
– doba jízdy z Růžové hory na Sněžku: 13,5 min.;
– vodorovná délka úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora: 1560 m;
– vodorovná délka úseku Růžová hora – Sněžka: 1967 m.
■ Nová technologie LD
Čtyřmístná kabinková LD:
– nástupní stanice: Pec pod Sněžkou – Lesovna, výška: 826 m n.m.;
– přestupní stanice: Růžová hora, výška: 1335 m n.m.;
– výstupní stanice: Sněžka, výška: 1588 m n.m.;
– teoretická přepravní kapacita: 250 osob/hod.;
– dopravní rychlost: 5,0 m/s;
– počet vozů pro cestující v I. úseku (Pec pod Sněžkou – Růžová hora): 15;
– počet vozů pro cestující v II. úseku (Růžová hora – Sněžka): 17;
–p
očet vozů nákladních – 2 ks na vodu, 2 ks na splašky, 2 ks servisních
(montážních) a 2 ks zásobovacích vozů;
– počet vozů celkem: 40 kabin (vozů);
– doba jízdy z Pece pod Sněžkou do Růžové hory: 7,36 min.;
– doba jízdy z Růžové hory na Sněžku: 8,24 min.;
– vodorovná délka úseku Pec pod Sněžkou – Růžová hora: 1647 m;
– vodorovná délka úseku Růžová hora – Sněžka: 1969 m.
Po dohodě mezi dodavatelem, investorem a projektantem bylo oproti
původnímu návrhu zvoleno úplné bezbariérové řešení nástupu do kabin,
tzv. „Level Walk“, při kterém je úroveň podlahy kabiny a nástupiště v jedné úrovni. Při tomto řešení umožňují všechny použité kabiny přepravu
imobilních osob na invalidním vozíku. Tato změna si vyžádala dodatečnou
úpravu projektové dokumentace jednotlivých návrhů stanic. ■
Základní údaje o stavbě
Název stavby: Rekonstrukce lanové dráhy Sněžka
Místo stavby: Pec pod Sněžkou – Růžová hora – Sněžka
Investor: město Pec pod Sněžkou, Alan Tomášek
(starosta města, zástupce investora)
Autoři návrhu horní stanice, mezistanice:ateliér k2-architekti, Ing. arch. David Kratochvíl, Ing. arch. Stanislava Kratochvílová
Dolní stanice:ateliér k2-architekti – urbanistické řešení,
provozní schéma
TRENTO s.r.o., Vladimír Janata – architektonické řešení
Generální projektant: TRENTO s.r.o., Ing. Miloš Pařízek
Zpracovatel stavební části horní stanice a mezistanice:
HMP top s.r.o., Ing. Aleš Holemý
Dodavatel: sdružení firem BAK stavební společnost, a.s.,
a LEITNER AG.
Technologie lanové dráhy: Ing. Jan Sorg (hlavní technolog)
english synopsis
Renovation of the Cableway Sněžka
In September 2011 the two-seat cableway serving to the public
since 1949 started to be renovated between stations Pec pod
Sněžkou – Růžová hora – Sněžka.
The renovated four-seat gondola cableway is expected to be put
into operation for the public in October 2014.
klíčová slova:
lanová dráha Sněžka, technologie lanové dráhy, Sněžka, Růžová hora,
Pec pod Sněžkou, Správa Krkonošského národního parku (KRNAP)
keywords:
cableway Sněžka, cableway technology, Sněžka, Růžová hora,
Pec pod Sněžkou, The Krkonoše National Park Authority (KRNAP).
stavebnictví 08/12
43
cena ČK AIT
text Karel Sehyl | grafické podklady Karel Sehyl a archiv SONING Praha, a.s.
▲ Vstup do nové budovy (foto: Ing. Jiří Matula)
Nový koncertní sál Pražské konzervatoře
Ing. Karel Sehyl
V roce 1981 absolvoval Stavební fakultu
ČVUT v Praze, obor pozemní stavby.
Do roku 1990 pracoval v Krajském projektovém ústavu Praha, kde se podílel
na významných projektech v Praze,
Středočeském kraji a na Slovensku.
V rámci Architektonické služby a ČFVU
spolupracoval v týmu architektů na výtvarných libretech. Od roku 1993 vlastní
projektovou kancelář.
E-mail: [email protected]
Nová stavba koncertního sálu Pražské konzervatoře vytváří nový mezník zhodnocení umělecké a pedagogické činnosti. Specifická stavba
poskytuje výborné akustické a vizuální dějiště
nejen pro studenty a pedagogy, ale i návštěvníky
koncertů. Návrh získal již tři ocenění: od firmy
Autodesk a AB studia za stavební CAD PROJEKT
44
stavebnictví 08/12
v kategorii Architektura a stavební projekt v roce
2010, Cenu Inženýrské komory Cena ČKAIT 2011
v kategorii Zvláštní ocenění a cenu Stavba roku
2011 Zlínského kraje v kategorii Stavby realizované mimo území Zlínského kraje.
Z historie Pražské konzervatoře
Pražská konzervatoř byla založena 24. dubna roku 1811 jako první škola
svého druhu ve střední Evropě. Vyučovat se začalo v dominikánském
klášteře sv. Jiljí, podle osnov vypracovaných prvním ředitelem Pražské
konzervatoře Bedřichem Dionýsem Weberem.
V roce 1884 škola získala nové prostory v budově právě dostavěného
Rudolfina a v jejím čele stanul proslulý houslový pedagog Antonín Benewitz. Tehdy se už na Pražské konzervatoři začaly vyučovat téměř všechny hudební obory včetně skladby a dirigování. V roce 1891 v ní začal
působit také Antonín Dvořák, nejprve jako profesor skladby, později jako
ředitel (1901–1904), a vychoval celou plejádu významných skladatelů,
mezi něž patřil např. Vítězslav Novák a pozdější profesor a čtyřnásobný
rektor konzervatoře Josef Suk, ale také světoví operetní skladatelé
Rudolf Friml, Oskar Nedbal či Franz Lehár. Slavných osobností, které
▲ Historická budova Pražské konzervatoře v ulici Na Rejdišti, v sousedství budova Rudolfina (pohled od Vltavy)
prošly Pražskou konzervatoří, bylo mnoho: Otakar Ševčík, Jan Kubelík,
Jaroslav Kocian, Václav Talich, Karel Ančerl, Rafael Kubelík a další.
Po roce 1918 přišla konzervatoř o své prostory v Rudolfinu. Po určitou
dobu sídlila opět v klášteře, tentokrát benediktinském, pak v Trojanově
ulici a konečně v budově Na Rejdišti na pražském Starém Městě, kde
působí dodnes. Po roce 1945 jako koncertní a výukový prostor konzervatoře opět sloužilo Rudolfinum, jež se však po roce 1992 stalo sídlem
České filharmonie. Při rekonstrukci (v letech 1990–1992) byla zbourána
spojovací chodba – most mezi budovou konzervatoře a Rudolfinem a tím
byla historicky ukončena nejen symbolická, ale i praktická symbióza
těchto dvou budov. Pro zkoušky orchestrů konzervatoře, sbírající ocenění
po celém světě, chyběl důstojný prostor s odpovídající plochou orchestřiště, splňující základní akustické požadavky a umožňující prezentace
před školním i mimoškolním publikem.
V roce 2005 byl zahájen schvalovací proces návrhu výstavby nového
koncertního sálu na dvoře historických budov Pražské konzervatoře
a současně také realizace divadelního sálu ve stávající budově školy.
Vlivem umístění stavby v památkové rezervaci zapsané na seznamu
UNESCO bylo schvalování stavby mimořádně náročné, ale nakonec byl
návrh Sborem expertů odboru památkové péče Magistrátu hlavního
města Prahy, včetně zatím nerealizované nástavby nové přízemní
budovy koncertního sálu, povolen. V roce 2009 mohla být výstavba
zahájena a Pražská konzervatoř, která si v loňském roce připomněla
již 200. výročí od svého založení, tak při příležitosti svého význačného jubilea získala nové prostory v podobě vlastního koncertního sálu
s nahrávacím studiem, vlastního divadla a půdní vestavby historické
budovy.
Architektonické a konstrukční řešení
▲ Vstup do historické budovy Pražské konzervatoře
▲ Model nové stavby koncertního sálu harmonicky doplňujícího hmotu
a prostory stávajícího historického domu
▼ Model nové budovy koncertního sálu, včetně budoucích dalších podlaží stavby
Nová budova koncertního sálu organicky splývá s hmotou a prostory
stávajícího domu, se kterým tvoří harmonicky se doplňující celek. Nosná
konstrukce koncertního sálu počítá s pozdější, již schválenou realizací
dalších podlaží budovy. Z tohoto důvodu je třeba chápat exaktně pojatý
koncertní sál jako piedestal pro další navrženou moderní nástavbu. Do
doby, než bude nástavba realizována, se bude střecha koncertního
sálu využívat jako relaxační zahrada s osazenými šesti velkoplošnými
střešními okny pro zajištění denního osvětlení koncertního sálu. Budova
slouží jako kulturní centrum a pro její akustickou kvalitu ji lze využívat také
jako nahrávací studio pro větší symfonická tělesa. Ostatní prostory se
stavebnictví 08/12
45
129æ 67$9
(= 
129æ 67$9
7DEXOND–PtVWQRVWt
▲ Řez 3–3'
červeně vyznačeny jsou nové stavební úpravy a konstrukce
. 967831Ë +$/$
KRUQt iVW VH
7DEXOND
PtVWQRVWt
VFKRGLãWP
-PpQR
tVOR
.
6&+2',â76
. 32'(6728
967831Ë +$/$
. %$/.21
KRUQt iVW VH
. VFKRGLãWP
967831Ë +$/$
. =$'1Ë
6&+2',â76
È67
32'(6728
. 6./$' '.3
. %$/.21
8
.
. 7
.
129æ 67$9
(= 
. . '95
. 96783(1.<
1
7DEXOND
. :&PtVWQRVWt
' . -PpQR
. 967831Ë +$/$
KRUQt iVW VH
VFKRGLãWP
3/
[ ' YR
i
Y R Q NR Y R Q
iE H
iE H
åt
åt
. . 967831Ë +$/$
=$'1Ë È67
3
. 5
. . ' ' ' ' . ' . ' 4
6
. . i NR
' [ 2
. 6./$' '.3
. 6./$' '.3
. '95
. 96783(1.<
.
' <1
29
35
È.
25
27
8'
)<
(/ 1
2
= ,.
$
8 $ / ) ,1
'2
80
.2
32
. -$
1=
'=
'
(5
(0
9
$72
Ë=
$3
8â
71
È
. . 6&+2',â76
32'(6728
. %$/.21
â
' ' YR
. :&
3/
<1
29
35
È.
25
27
8'
)<
(/ 1
2
= ,.
$
8 $ / ) ,1
'2
80
.2
32
3
-$
/ <'
1=
1
'
(
=
2
5
(
35
9
2 5 0ÈË =.$2 9$72
378(
8'
)<
â/71$
2
= ,.
1
8 $ / ) ,1
È
'2
80
.2
32
-$
1=
'=
'
(5
(0
9$
Ë=
72
$3
8â
71
È
. . 6./$' '.3
. 967831Ë +$/$
. '95
=$'1Ë È67
. 96783(1.<
. 6./$' '.3
. :&
. 6./$' '.3
tVOR
(= 
-PpQR
6 HG
P
F Wp K Q iF Wp K
R OLV
R
WRSD OLVWRSD
GX
GX
tVOR
â
' ' ' ' ' . . i NR
. ' 129æ 67$9
â
13
1D 5HMGLãWL 7DEXOND
PtVWQRVWt
52=92'1$
tVOR
. .
129æ 67$9
13
SD GX
7(&+1,&.È
0Ë671267
' -PpQR
967831Ë +$/$
R OLV
WR
' ' 1D 5HMGLãWL ' YR
-PpQR
' 6 HG
7DEXOND PtVWQRVWt
tVOR
' [ YR Q
iE H
' '
PQ i
åt
. ' 967831Ë +$/$
7(&+1,&.È
32',80
0Ë671267
+/(',â7
5(ä,(
&+2'%$
7(&+1,&.È
7(&+1,&.È
0Ë671267
0Ë671267
7(&+1,&.é
5(ä,(
3526725
6 HG
. . PQ i
F Wp K
7(&+1,&.È
32',80
▲ Půdorys
1.NP – červeně jsou vyznačeny nové stavební úpravy a konstrukce; 1 – vstupní hala (horní část se schodištěm), 2 – schodiště s podestou,
0Ë671267
. +/(',â7
52=92'1$
3 – balkon,
4 – vstupní hala (zadní část), 5 a 6 – sklad DKP, 7 – dvůr, 8 – vstupenky.
. &+2'%$
. ▼ Půdorys 1.PP – červeně jsou vyznačeny nové stavební úpravy a konstrukce; 1 – vstupní hala, 2 – pódium, 3 – hlediště, 4 – chodba, 5 a 7 – technická
místnost, 6 – režie, 8 – technický prostor, 9 – předsíň, 10 – izolační prostor, 11 – strojovna chlazení, 12 – kotelna, 13 – strojovna VZT, 14 – sklad,
129æ 67$9
15 – ..trafokobka,
16 – rozvodna VN, 17 – rozvodna NN.
.
.
.
.
.
$
' .
7(&+1,&.È
. $
3('6Ë
. 0Ë671267
6./$'
. 323(/1,&
7(&+1,&.é
7DEXOND
PtVWQRVWt
. tVOR
. .
. . ..
3526725
,=2/$1Ë
-PpQR
3526725
3('6Ë
7(&+1,&.È
6752-291$
6./$'
0Ë671267
&+/$=(1Ë
323(/1,&
52=92'1$
.27(/1$
,=2/$1Ë
967831Ë
+$/$
3526725
6752-291$
..
..
32',80
9=7
6752-291$
..
.27(/1$
&+2'%$
75$)2.2%.$
. . . 678'1$ .
. . 3('6Ë
. 6./$'
323(/1,&
. ,=2/$1Ë
3526725
. 6752-291$
&+/$=(1Ë
. .27(/1$
. 6752-291$
9=7
. 6./$'
52=92'1$
91
52=92'1$ QQ
. . . . . $
' 9 6783
' 2 33
2
â
â
' 10
. â
5(ä,(
. . . . â
' 1
â$71$
â$71$
678'1$
â$71$
â$71$
' ' 8
. ' ' 3
7
. $
. . ' . 5
. . . 11
. ' . 13
. 6
14
. â
â
' 12
. 5(ä,(
' ' . 4
. ' %8)(7
. 5(ä,(
%8)(7
9
. . $
9 6783
' 2 33
75$)2.2%.$
. . . 678'1$
..
. 13
1D 5HMGLãWL . +/(',â7
&+/$=(1Ë
6./$'
6752-291$
52=92'1$
7(&+1,&.È
9=7
91
0Ë671267
QQ
52=92'1$
6./$'
..
5(ä,(
. 75$)2.2%.$
. $ 7(&+1,&.È
. 52=92'1$
0Ë671267
91
. . 7(&+1,&.é
52=92'1$ QQ
3526725
' ' . 129æ 67$9
33
129æ 67$9
33
9 6783
' 2 33
' â$71$
%8)(7
' 46
stavebnictví 08/12
â$71$
' ' 16 17
15
. . . ' 129æ 67$9
33
zázemím, včetně zkušeben, nahrávacího studia a režie, jsou vestavěny
do různých úrovní historické budovy konzervatoře.
Dispoziční a technické řešení muselo v daném limitovaném prostoru
skloubit dvě provozně a technicky na sobě nezávislé fungující činnosti
nového koncertního sálu a prostoru divadla vybudovaného v přízemí
východního křídla stávající historické budovy. Nově koncipované zázemí
v 1.PP stávajícího objektu konzervatoře muselo být proto navrženo tak,
aby jej bylo možné využít jak pro koncertní sál, tak pro divadlo. Z tohoto
důvodu byly stávající technické rozvody a instalace z 1.PP budovy přesunuty do nově vytvořených prostor 2.PP (technické chodby). Téměř
pod celou budovou se ručním kopáním vyhloubilo další podlaží, kde se
nyní nachází provozní, technické a skladové zázemí koncertního sálu
a divadla. Tímto byla získána plocha 500 m2.
V klenutých prostorách centrální chodby v 1. PP vznikl promenádní
parter navazující na vstupní foyery koncertního sálu a divadla.
Dvorní stavba koncertního sálu má základovou spáru cca 6 m pod terénem, tedy ve stejné niveletě s hladinou Vltavy. Zázemí sálu je přímo
napojeno na prostory v 1.PP a 1.NP stávající budovy. Pro dosažení
optimálních akustických vlastností a s ohledem na výšku plánovaného
umístění varhan vystupuje hmota koncertního sálu cca 5 m nad terén
dvora. Hmotnost varhan, jež se blíží hodnotě cca 9 t, také ovlivnila návrh
základové desky stavby. Tato deska tloušťky 350 mm nad neúnosnou
půdou je včetně obvodových stěn vybetonována z vodostavebného železobetonu s utěsněním pracovních spár plechy Ilichman s dotěsněním
MQB 150 aktiv. Železobeton je oboustranně opatřen speciální izolační
vrstvou na bázi bentonitu. Izolaci proti tlakové vodě primárně zajišťují pásy SBS, kotvené ke stěnám z monolitického železobetonu pomocí
systému Terastop, řešena je i dilatace mezi novým koncertním sálem
a stávající historickou budovou konzervatoře. Základovou desku podporují mikropiloty délky cca 9 m.
Samostatnou disciplínou bylo zakomponování stávající gotické studny
do hlediště sálu. Bylo třeba zaměřit se zejména na ochranu proti tlakové
vodě tak, aby při zvednutí hladiny vody v blízké Vltavě nedošlo k zaplavení hlediště a dalších suterénních prostor. Konstrukce bočních částí
obvodového pláště sálu je navržena ze subtilních hliníkových profilů a izolačního dvojskla a trojskla se samočisticí funkcí.
Nosné konstrukce stropů nad vyhloubenými prostory jsou tvořeny ocelovými stropnicemi vynášejícími trapézový plech s ŽB deskou, které jsou
ukládány na ocelové průvlaky. Nosníky jsou podepřeny ocelovými pilíři
se základem podporovaným mikropilotami.
▲ Výstavba koncertního sálu. Stávající gotická studna byla zakomponována
do hlediště.
▲ Detail výztuže stropu
Prostorová akustika a design interiérů
Neopomenutelnou částí koncertního sálu Pražské konzervatoře je jeho
interiér. Právě jeho osobité moderní zpracování s ohledem na stanovenou prioritu – kvalitní akustiku – jej činí nezaměnitelným. Jednoduchou
zkratkou autoři návrhu dokázali z ryze technologického prostoru vytvořit reprezentativní prostředí, jemuž vládne kontrast materiálů dřeva
a skla. Úzkou spoluprací architekta s akustikem tak byl podtržen i vztah
funkce a formy. Základní tvarování obkladů vychází z akustického
předpisu maximalizovat jejich difuzní funkci, což má zásadní vliv na
bohatost a prostorovost vnímané hudby. Struktura difuzoru byla formátována a opakována tak, aby vytvořila celistvou dřevěnou plochu,
jejíž kompaktnost odlehčují speciální tvárnice z litého křišťálového skla.
Ty svým organickým tvarováním symbolizují nedalekou Vltavu. Skleněné
tvárnice jsou navíc prosvíceny LED diodami v měnitelné barevné škále
RGB a dotvářejí tak slavnostní atmosféru koncertů. Lehkost a eleganci
prostoru dokresluje dřevěný podvěšený akustický podhled v perlově
bílé barvě, jehož tvarování bylo projektováno s ohledem na rozptyl
a distribuci zvuku jak v prostoru jeviště, tak směrem do hlediště sálu.
Všechny akustické prvky jsou atypické a prošly postupným vývojem –
▲ Pod hledištěm byl vytvořen prostor pro umístění vzduchotechniky,
odkud je pod každé sedadlo přiváděn čerstvý vzduch
▼ Instalace akustických podhledů nad jevištěm sálu
stavebnictví 08/12
47
▲ Pohled na vegetační střechu nové budovy
▲ Interiér nového koncertního sálu (foto: Ing. Jiří Matula)
▲ Pohled na jeviště nového koncertního sálu
▲ Konstrukce bočních částí obvodového pláště sálu je navržena ze subtilních
hliníkových profilů a izolačního dvojskla a trojskla se samočisticí funkcí Bioclean
▲ Konstrukce křesel z masívního dubového dřeva je řešena tak, aby umožnila
pohodlí po celou dobu koncertu
▼ Vstup do koncertního sálu a pohled na výtahovou šachtu historické budovy
▼ Pohled na fasádu nové budovy koncertního sálu
48
stavebnictví 08/12
▲ Měření činitele zvukové pohltivosti v dozvukové místnosti – sedadla diváků
(foto: SONING Praha, a.s.)
slitiny rozmístěnými v nice stěny jeviště. Scéna se skládá z automaticky
řízených pohyblivých (zvedacích) stolů umožňujících vytvoření stupňového pódia, které lze ovládat z něj i režie. Všechny mobilní prvky jsou
senzorově a dotykově zabezpečeny proti úrazu automatickou blokací.
Pódium je rovněž vybaveno automaticky řízeným širokoúhlým promítacím plátnem pro multifunkční využití. Pod hledištěm byl vytvořen prostor
pro umístění vzduchotechniky, odkud je pod každé sedadlo přiváděn
čerstvý vzduch. Konstrukce křesel z masivního dubového dřeva je řešena tak, aby umožnila pohodlí po celou dobu koncertu. Byla navržena
ergometrie křesel s naklopením opěráku podle polohy v hledišti. ■
Koncertní sál Pražské konzervatoře byl zařazen do závěrečného čtvrtého
dílu publikace Akustika hudebních prostor v České republice. Všechny
čtyři díly dohromady dokumentují akustické parametry rovné stovky
prostor využívaných ke koncertním účelům v rámci České republiky
včetně těch nejvýznamnějších.
▲ Měření činitele difuzity metodou hraniční roviny – difuzory (foto: SONING
Praha, a.s.)
od teoretického návrhu přes měření absorpčních a difuzních vlastností
zhotovených prototypů.
Projekt prostorové akustiky byl kromě empirických výpočtů založen na
počítačovém 3D modelu vytvořeném v simulačním software EASE.
Právě počítačový model umožňuje úzké propojení návrhu prostorové
akustiky s ozvučením a jejich vzájemnou optimalizaci. V projektové
fázi lze analyzovat řadu velmi důležitých akustických parametrů – dobu
dozvuku, rozložení akustického tlaku, distribuci a odrazy zvuku (tzv. ray
tracing), impulzovou odezvu atd.
V průběhu vlastní realizace stavby byla uskutečněna celá řada akustických měření. Jednalo se o měření činitele zvukové pohltivosti akustických obkladů a sedadel diváků v dozvukové místnosti, měření činitele
difuzity difuzních obkladů metodou hraniční roviny, etapová měření
in-situ přímo na stavbě a samozřejmě detailní závěrečné měření po
dokončení celého díla. Po každém měření vždy proběhlo porovnání
výsledků měření s teoretickým předpokladem a v případě nutnosti byly
provedeny potřebné úpravy navržených struktur v rámci optimalizace
výsledných akustických poměrů v koncertním sále.
Cílová doba dozvuku koncertního sálu byla stanovena na T0 = 1,1–1,15 s.
Při jeho objemu 1600 m3 se jedná o doporučené hodnoty pro komorní
hudbu, respektive zkušebnu orchestru, což lze považovat za nejčastější využití sálu. Nutno podotknout, že díky simulačním možnostem
a podpoře akustických měření se predikované a změřené hodnoty
akustických parametrů velmi dobře shodovaly. Pro svou akustickou
kvalitu a technologické vybavení lze tento sál využít i jako nahrávací
studio pro sólisty, komorní i symfonická tělesa.
Dominantním prvkem interiéru stavby se stanou do budoucna také
třímanuálové varhany s mechanickou trakturou s píšťalami z cínové
▼ Speciální tvárnice z litého křišťálového skla svým organickým tvarováním
symbolizují nedalekou Vltavu (foto: Zdeněk Chrápek)
Počet míst: 333 (přízemí 226, balkón 107)
Objem sálu: 1610 m3
Plocha pódia: 122 m2
Šířka; délka v ose; výška koncertního sálu:
19,5–20,5 m; 15,3 m; 7,4 m
Šířka; hloubka pódia: 19,5 m; 7,7–4,5 m
Základní údaje o stavbě
Název stavby: Koncertní sál Pražské konzervatoře, Praha 1
Investor: Magistrát hlavního města Prahy, odbor
městského investora
Architektonicko stavební řešení, interiér, barevné řešení, design
interiérů, design, křesla: Ing. Karel Sehyl, ARCH TECH
Statika: Ing. Martin Škoda, Prestain
Prostorová akustika, design akustických obkladů, audiovizuální
technika: Ing. Vít Domkář, Ing. Tomáš Hrádek,
Ing. Martin Vondrášek, SONING Praha a.s.
Scénické osvětlení: Jan Sedláček, Art Lighting Production, s.r.o.
Vzduchotechnika a klimatizace:
Ing. L. Cuhra, Ing. P. Černoch, LI-VI Praha,
spol. s r.o.
EPS: Ing. Vít Hanke, Telecom Projekt, spol. s r.o.
Požárně bezpečnostní řešení stavby:
Ing. Jaroslava Lešková
Konzultant pro návrh izolace proti tlakové vodě:
Ing. Marek Novotný, Ph.D.
Dodavatel: VW WACHAL a.s.
Technický dozor: STAVOKONTROL s.r.o.
Stavbyvedoucí:
Lukáš Minařík
english synopsis
New Prague Conservatoire Concert Hall
This specific building forms a new milestone in the presentation of
artistic and teaching activities, and it provides excellent acoustic and
visual venue not only for students and teachers but also for concert
visitors. The design has already won three awards.
klíčová slova:
nový koncertní sál Pražské konzervatoře, Cena ČKAIT 2011
keywords:
new Prague Conservatoire concert hall, Award of the Czech Chamber
of Authorised Engineers and Technicians Involved in Construction
stavebnictví 08/12
49
realizace
text a foto Jakub Karlíček, SATRA, spol. s r.o.
Tunelový komplex Blanka:
aktuality z výstavby, červenec 2012
Výstavba Městského okruhu v úseku Malovanka – Pelc-Tyrolka, známého také pod názvem
Tunelový komplex Blanka, začala v roce 2007
na staveništích Troja a Letná. Soubor tří na sebe
navazujících staveb s evidenčními čísly 0079 Špejchar – Pelc-Tyrolka, 0080 Prašný most – Špejchar
a 9515 Myslbekova – Prašný most – doplňuje ještě
samostatná investiční akce, stavba s evidenčním
číslem 0065 Strahovský tunel, 2. stavba. Ta zahrnuje dostavbu mimoúrovňové křižovatky Malovanka a úsek hloubených tunelů mezi portálem
v křižovatce a technologickým centrem TGC1,
které je již součástí stavby 9515.
Nejprve byly zahájeny práce na
stavbě 0079, byly hloubeny stavební jámy Troja a Letná. Z trojské strany byla v září 2007 zahájena ražba
2,2 km dlouhého raženého úseku,
zahrnujícího také ražené technologické centrum včetně rozsáhlé strojovny vzduchotechniky. V červenci
2009 začala protiražba z Letné; v té
době již probíhaly také práce na staveništích Hradčanská, Prašný most
a Myslbekova, odkud byla v říjnu
2009 zahájena ražba druhého
raženého úseku. V dubnu 2005 započala v předstihu výstavba MÚK
Malovanka, včetně portálového
objektu tunelu.
V prostorově a dopravně velmi
exponovaném území mezi tramvajovou smyčkou Špejchar a křižovatkou Prašný most se hloubené
tunely budovaly tzv. modifikovanou
milánskou metodou. Po vytěžení
mělké jámy byly vybudovány podzemní konstrukční stěny a stropní
deska, nad níž byly obnoveny
inženýrské sítě, byl upraven povrch
a následně obnoven provoz. Pod
ochranou stropní desky byl pak čelně vytěžen profil tunelu a byla vybudována spodní rozpěrná deska.
Obdobným způsobem se budovaly
i tunely v prostoru Patočkovy ulice
Značná část konstrukce tunelu
je umístěna do stavební jámy
50
stavebnictví 08/12
hloubené z povrchu. Vzhledem
k nebývalému rozsahu odkryvu
(místy více než 25 metrů) tak stavba
tunelu představovala jedinečnou
příležitost pro archeology – mohli
zachytit stopy osídlení sahající až
do starší doby kamenné. Od října
2008 se při výstavbě prováděl
záchranný archeologický průzkum,
vedený Archeologickým ústavem
AV ČR v Praze a firmami Archaia
a Prospecto. Byla učiněna řada
významných nálezů, z nichž ten
nejdůležitější až v dubnu 2011. Severně od ulice U Prašného mostu
a barokního bastionu XIV bylo
objeveno dosud neznámé pohřebiště, celkem bylo prozkoumáno
77 kostrových hrobů se 78 nebožtíky, z nichž nejméně 29 patřilo
dětem včetně kojenců. Na základě
nálezů šperků a keramiky je možné
toto pohřebiště datovat do sklonku
9. století až první poloviny 10. století.
Svůj otisk v krajině severně od
Pražského hradu zanechalo i období novověké. Stavba tunelu
Blanka ve staveništích Prašný most
a Myslbekova se bezprostředně
dotýká severního pásma barokního
opevnění Prahy. V rámci výstavby
se revitalizuje prostor pod bastiony
a vytvářejí se v dříve nepřístupných
lokalitách nové parkové plochy pro
veřejnost.
Od července 2010 se realizuje také
výstavba nového sdruženého mostu přes Vltavu mezi Holešovicemi
a Trojou, kde bude stavba ústit
do křižovatky Troja na Městském
okruhu. Most bude po svém dokončení nejširší v Praze a bude sloužit
pro vedení 2 x 2 jízdních pruhů pro
automobilovou dopravu. Doplní
je stezky pro cyklisty, chodníky
a především střední tramvajové
těleso. Po převedení dopravy na
nový most bude po 33 letech (!)
zrušeno mostní provizorium z roku
1981, lidově zvané Rámusák.
Aktuální dění
na staveništích
(červenec 2012)
Křižovatka Malovanka
V současné době je téměř dokončena, pouze doprava je vedena
v některých směrech odlišně od
výsledného stavu. Hloubené tunely pod Patočkovou ulicí jsou ve
stadiu hrubé stavby, na stropě
tunelu budovaného v podzemních
konstrukčních stěnách je obnoven
provoz od Břevnova až ke křižovatce s Myslbekovou ulicí.
Staveniště Patočkova
Navazující úseky klenbových hloubených tunelů ve staveništi Patočkova jsou ve stadiu hrubé stavby
(obr. 1), téměř dokončeny jsou až
k objektu technologického centra TGC1. Probíhají hydroizolace
konstrukcí, zásyp stavební jámy
a jeho hutnění po vrstvách. Staví
se centrum TGC1 ve 4. úrovni nad
komunikacemi (obr. 2). Dokončen
je také vzduchotechnický kanál
a šachta, propojující centrum TGC1
s výdechovým objektem v ulici Nad
Octárnou. V ražených tunelech
Brusnice je hotové definitivní ostění. Pokládají se odvodňovací prvky
a obrubníky, ukládají chráničky
a betonují se chodníky v tunelech.
Staveniště Prašný most
Na tomto staveništi jsou v celém
rozsahu dokončeny hloubené tunely a vjezdová rampa 4 ze Svatovítské ulice. Staví se podzemní
garáže nad tunely, technologické
centrum TGC2 a výjezdová rampa 3
do křižovatky Prašný most (obr. 3).
V ulici Milady Horákové jsou provedeny zásypy na stropě tunelu
a připravuje se obnova komunikace.
V rámci výstavby Městského okruhu byl také snesen původní most
přes železniční trať Praha – Kladno
ve Svatovítské ulici. Nahradil jej nový
most v šířce celé komunikace, propojující Dejvice s křižovatkou Prašný most. Most je v současné době
stavebně dokončen, doprava je
vedena provizorně po jeho východní třetině. Je připravena definitivní
tramvajová trať na mostovce a na
severním předpolí mostu (obr. 4).
Západní zábradlí mostu včetně pylonů získá povrchovou úpravu podle
požadavků památkářů; východní
zábradlí mostu se vybuduje až po
převedení dopravy na mostě do
definitivního uspořádání. Zajíma-
▼ Obr. 1. Zásyp jámy klenbových tunelů ve staveništi Patočkova
▲ Obr. 2. Výstavba budovy technologického centra TGC1
▲ Obr. 3. Staveniště hloubených tunelů, TGC2 a podzemních garáží
na Prašném mostě
▲ Obr. 4. Realizace definitivní tramvajové tratě na novém mostě v ulici
Svatovítská
▲ Obr. 5. Výstavba podchodu pod železniční tratí do Dejvic
▲ Obr. 6. Dokončovací práce v hloubených tunelech na Letné
▲ Obr. 7. Zkušební pole keramického obkladu v hloubeném tunelu
▼ Obr. 8. Zakrytí požárních kanálů v klenbě raženého tunelu
▼ Obr. 9. Vzduchotechnické klapky v ražené strojovně vzduchotechniky
stavebnictví 08/12
51
vostí je, že založení nového mostu
počítá se zahloubením železniční
tratě při výstavbě rychlodráhy na
letiště; při těchto pracích již nebude
nutné omezovat dopravu v ulici
Svatovítská.
Staveniště Hradčanská
V tomto staveništi jsou kompletně
dokončeny hloubené tunely, nad
kterými je již od září roku 2010
obnoven provoz na definitivní komunikaci v ulici Milady Horákové.
V současnosti probíhají dokončovací práce v tunelech. Pokládají
se odvodňovací prvky, obrubníky
a chráničky a následně se betonují
chodníky včetně instalací poklopů
revizních šachet. Při výstavbě tunelu bylo nutno dočasně uzavřít část
vestibulu metra Hradčanská a zrušit
starý úzký podchod do ulice Dejvická. Při obnovení provozu v roce
2010 nebylo možné z důvodu nevyřešených majetkoprávních sporů
provést demolici objektu stavebnin,
který překážel dostavbě napojení
podchodu vějířovým schodištěm
směrem do Dejvic. Teprve na začátku roku 2012 se podařilo sporné
otázky uzavřít a v současnosti
probíhá dostavba zbývající části
podchodu (obr. 5). Je vybetonována základová deska a další práce
pokračují podle harmonogramu tak,
aby bylo možné podchod předat do
užívání v říjnu 2012.
Staveniště Letná
Také na tomto staveništi jsou již dokončeny veškeré hrubé konstrukce
tunelů a ramp křižovatky U Vorlíků, technologického centra TGC3
a podzemních garáží; zbývá dokončit pouze rampu pro vjezd a výjezd a budovy pro výstup z garáží.
V tunelech jsou již provedeny dokončovací práce, natřeny stropy
a stěny a začaly práce na keramic-
kém obkladu stěn (obr. 6–7). Řešení
obkladu je shodné jako v tunelu
Mrázovka na Městském okruhu.
Stěna je obložena do výše cca 3,5 m
škálou béžové barvy. Gradient je
přerušen barevným vodicím pruhem
ve výši očí řidiče, který identifikuje
příslušný tunelový úsek Městského
okruhu. Protože tunelový komplex
Blanka se provozně dělí na tři úseky, budou se v nich řidiči setkávat
s oranžovou, fialovou a tmavě modrou barvou. V místech výklenků SOS
a tunelových propojek toto řešení
doplňuje pruh přes strop tunelu
v signální zelené barvě, ve kterém
bude výrazné označení konkrétní
propojky provedeno luminiscenční
barvou.
Ražené tunely Královská obora
V tunelech probíhají dokončovací
práce, pokládají se obrubníky,
odvodňovací žlábky a chráničky,
instalují se poklopy revizních šachet
a betonují chodníky. Zakrývají se
požární kanály v klenbě tunelů kalcium-silikátovými deskami (obr. 8).
Dokončují se také práce na mezistropech v místě napojení požárních
kanálů. V ražených technologických
objektech, stejně jako v technických chodbách pod vozovkou
probíhají montáže technologického
vybavení v návaznosti na stavební
připravenost jednotlivých montážních úseků. V ražené strojovně
vzduchotechniky jsou instalované
nerezové uzavírací klapky a připravuje se montáž ventilátorů hlavního
větrání tunelů (obr. 9).
Staveniště Troja
Na staveništi byly dokončeny
práce na hloubených tunelech,
v technologickém centru TGC6 se
montuje technologické vybavení.
V návaznosti na protipovodňová
opatření hlavního města Prahy se
▼ Obr. 11. Montáž prvních dílů oblouků nového mostu
52
stavebnictví 08/12
▲ Obr. 10. Strojovna vzduchotechniky v technologickém centru TGC6
dolaďují terénní úpravy na povrchu
v okolí nadzemní části TGC6 (obr.
10). Odvodňuje se křižovatka Troja
a pracuje se na povrchovém úseku
Městského okruhu mezi portálem
tunelu a napojením na Povltavskou
ulici.
Výstavba Trojského mostu
Výstavba pokračuje předmontáží
a svařováním jednotlivých dílů ocelových oblouků, které jsou následně
vysouvány a zavěšovány na tyče
a ukládány na podpěry. V následujících týdnech se začnou montovat.
Nad mostovkou jsou postaveny
věže typu pižmo, jež slouží právě
pro montáž dvou spojených oblouků, mezi nimiž bude v budoucnu
umístěna tramvajová trať (obr. 11).
Závěr
Zprovoznění Tunelového komplexu
Blanka bylo, i s ohledem na snížení
finančních prostředků na výstavbu,
posunuto na duben roku 2014. Za
uplynulých pět let, kdy probíhaly
práce intenzivně se dotýkající
života uvnitř města, především
prostřednictvím rozsáhlých uzavírek
komunikací, změn MHD, ale objevoval se i hluk a prach ze staveništní
dopravy, vyvolávala stavba určité
kontroverze. Ty byly vydatně živeny
prostřednictvím médií, která ve
stavbě cítila silné atraktivní politické téma. V současnosti se práce
přesouvají do značné míry mimo
pozornost veřejnosti. Ze stavenišť
zmizí jeřáby, staveništní doprava
se přesune téměř beze zbytku pod
zem a lidé za pár týdnů pod nánosem jiných zpráv zapomenou na
to, že se pod jejich okny budovala
jedna z nejsložitějších staveb, které
na území hlavního města vznikly.
Až se v roce 2014 tunel Blanka
otevře veřejnosti, bude představovat funkční technické dílo, sloužící
obyvatelům a návštěvníkům Prahy,
a projeví se jeho pozitivní dopady na
každodenní život města. ■
Základní údaje o stavbě
Investor:hlavní město Praha, OMI
MHMP, zastoupené
správcem stavby Inženýring dopravních staveb
a.s., respektive VIS, a.s.,
pro stavbu 0065
Projektant a koordinátor:
SATRA, spol. s r.o., ve
spolupráci se společností Metroprojekt Praha
a.s. (pro stavbu 0080),
PUDIS a.s. (pro stavbu
9515 a 0065)
Dodavatel stavební části:
Metrostav a.s. (pro stavby 0079, 0080 a 9515)
sdružení EUROVIA CS,
a.s., a Energie – stavební
a báňská a.s. (pro stavbu
0065 SAT 2B)
Dodavatel technologické části:
ČKD Praha DIZ, a.s.
vodohospodářské stavby
text Tomáš Kolařík | grafické podklady archiv Plavba a vodní cesty o.p.s.
Průplav Dunaj – Odra – Labe
opět o něco blíže
Ministerstvo dopravy ČR pokročilo ve snaze posunout vpřed přípravu vodního koridoru Dunaj –
Odra – Labe (D-O-L). Snahu ministerstva podporuje vláda ČR, která schválila 14. března 2012
průlomový materiál na podporu rozvoje vnitrozemských vodních cest v ČR (Usnesení vlády ČR
č. 155/2012). Materiál uvádí jako prioritní výstavbu
plavebních stupňů v Děčíně v hodnotě čtyř až pěti
miliard korun a v Přelouči v hodnotě tří miliard
korun, které mají zajistit celoroční splavnost Labe
až do Pardubic.
Plavba není na rozdíl od silniční a železniční přepravy zatížená poplatky
a ministerstvo proto očekává konkurenční snižování cen. Výsledkem
by mohl být levnější dovoz a vývoz
z České republiky, odhad roční
úspory je až 4,2 miliardy korun. To
potvrzují i velké podniky: „Špičkové
výrobky jsou nám k ničemu, pokud
je, na rozdíl od naší konkurence, neumíme dostat do světa rychle, levně a přitom bezpečně a ekologicky.
Potřebujeme dostatečnou kapacitu
dopravních koridorů minimálně
z Ostravy, Hradce Králové a Plzně do říčních přístavů v Mělníku
a v Bratislavě,“ řekl na konferenci
Strojírenství a doprava v Ostravě
10. května 2012 generální ředitel
společnosti VÍTKOVICE, a.s., Jan
Světlík.
Vláda také pověřila ministra dopravy, aby vypracoval ve spolupráci
s ministry životního prostředí, zemědělství a ministrem pro místní
rozvoj do konce roku 2013 komplexní dopravní a environmentální
analýzu vodního koridoru D-O-L.
Materiál uvádí, že při realizaci této
studie je nezbytné brát v úvahu
zájmy České republiky na vytvoření
odpovídající konkurenceschopné
vodní cesty.
Význam vodních cest si uvědomuje i Poslanecká sněmovna
Parlamentu České republiky,
která přijala 15. prosince 2011
usnesení č. 948, kde zdůrazňuje,
že pokládá rozvoj vodních cest
v České republice za strategickou
příležitost z hlediska národohospodářského i regionálního rozvoje
České republiky.
Řídicí skupina Dunajské strategie
EU zařadila 3. května 2012 komplexní analýzu vodního koridoru
D-O-L mezi projekty infrastruktury vodních cest této strategie,
což znamená rozšíření možností
financování a podpory ze strany
EU a partnerů Dunajské strategie.
Další ze snah o pokročení v přípravách vodního koridoru D-O-L
je snaha o jeho zařazení do nového návrhu transevropské dopravní sítě TEN-T. V současné
době je sice vodní koridor D-O-L
v této dopravní síti zařazen, ale
v novém návrhu se s ním zatím
nepočítá. Jeho případné nezařazení by znamenalo omezení
možností financování jeho příprav
a výstavby z fondů EU určených
na rozvoj dopravní infrastruktury.
Ve dnech 23. až 24. května 2012
se v Hradci nad Moravicí sešla
stálá Česko-polská pracovní skupina D-O-L, která byla zřízena za
účelem příprav vodního koridoru
D-O-L. Jedním z významných
pokroků této pracovní skupiny po
jejím obnovení v roce 2009 byla
shoda na novém vedení trasy
vodní cesty v prostoru Bohumín –
Chalupki.
Krátký pohled
do historie
První návrh na spojení Dunaje
s Odrou pochází již z roku 1653.
Od té doby byla vypracována
řada projektů, ale na vodní cestě
spojující rozvodí veletoků ve
střední Evropě se reálně pracuje
od roku 1901, kdy byl přijat tzv.
vodocestný zákon. Díky tomu se
urychlila výstavba vodních cest
na přístupových vodních cestách
a byly postaveny některé prvky
tohoto vodocestného systému.
Mezi světovými válkami patřil
mezi největší zastánce výstavby
průplavu Dunaj – Odra – Labe
Tomáš Baťa a po něm Jan Antonín Baťa, díky kterým vznikla na
Moravě ukázková stavba vodní
cesty, současný Baťův kanál.
Jejich snahu na realizaci velké
vodní cesty bohužel zhatila válka.
V období budování socializmu se
práce na vodních cestách zaměřily především na Labe a Vltavu,
nicméně stále pokračovala i příprava dokončení průplavu Dunaj –
Odra – Labe.
Hydroprojekt Praha zpracoval
na základě vládního usnesení
č. 222/1966 a na objednávku
Ředitelství vodních toků Praha
studii Průplavní spojení Dunaj –
Odra – Labe – generální řešení
1968. Osud generálního řešení
nakonec poznamenalo období
tzv. období normalizace. V této
atmosféře bylo přijato vládní
usnesení č. 169/1971, které
ukládalo příslušným veřejnoprávním orgánům územně chránit trasu budoucího průplavu
definovanou generálním řešením tak, aby nekoordinovanou
investiční činností v zájmovém
území nebyla znemožněna nebo
neúměrně prodražena jeho
realizace. Tato situace trvá až
do současnosti a vodní koridor
Dunaj – Odra – Labe stále není
dokončen. ■
▲ Ukázka pečlivě zpracované dokumentace průplavu Dunaj – Odra – Labe v rámci tzv. generálního řešení z roku 1968
stavebnictví 08/12
53
konference
text Petr Zázvorka, s využitím materiálů konference | foto Jan Borecký
▲ Účastníci mezinárodní konference Městské inženýrství Karlovy Vary 2012 před hotelem Imperial
Lázně a město
17. ročník mezinárodní konference Městské
inženýrství Karlovy Vary 2012, kterou pořádala
ČKAIT a ČSSI pod záštitou hejtmana Karlovarského kraje Dr. Josefa Novotného a primátora
Karlových Varů Ing. Petra Kulhánka 8. června
2012 v hotelu Thermal v Karlových Varech, se
konečně dočkala témata, jež je pro tuzemské
přední lázeňské město nejvlastnější. Tím tématem je Lázeňství a město.
Je až k neuvěření, že v Karlových
Varech téma Lázeňství a město
čekalo na zařazení do programu
konference plných šestnáct let.
„Jeho důležitost dokládá kromě
účasti českých inženýrů rovněž
úspěšná spolupráce s profesními
organizacemi slovenských, saských, bavorských, polských a maďarských odborníků,“ řekl v úvodu
konference Ing. Svatopluk Zídek,
předseda OK ČKAIT Karlovy Vary,
člen představenstva ČKAIT a prezidia ČSSI, spiritus agens tohoto
i předchozích ročníků. Účastníci
dané téma pojali podle specifických podmínek regionů.
54
stavebnictví 08/12
Přednášky
■ Koupání na řece
Podtitul: Historie, tradice a budoucnost na příkladu Drážďan.
Přednášející: Dipl. Ing. Claudia
Blaurock.
Potenciál Labe je v rámci městské
aglomerace Drážďan nedostatečně využíván k rekreaci. Hlavní
myšlenkou návrhu je koncepce
a návrh nových lázní na Labi, kde
by bylo možné se opět koupat.
Koupání v řece bylo kolem roku
1950 zakázáno a zákaz doposud
platí, poprvé však byl v roce
2002 u příležitosti Dne koupání
v Labi zrušen v celé délce Labe.
Ke zrušení přispěl návrat lososů, potvrzujících zlepšenou kvalitu vody.
Historicky lze na Labi rozlišovat
tři typy lázní, které se vyskytovaly
samostatné i souběžně. Prvním
typem byly kabinové lázně, nacházející se mimo břehy na pontonu
uprostřed řeky. Dosažitelné byly
pouze na gondole, kdy koupající
vstoupil na krátkou dobu do vody
částečně v kabině a částečně
mimo ni. Druhým typem byly
komorové lázně, tedy bazén, obklopený šatnami na konstrukcích,
podobných voru nebo na pontonech. Poslední typ byly plážové
lázně, vzniklé díky lodní dopravě
a svobodnějšímu společenskému
vědomí na labských loukách.
Vzhledem k zlepšující se kvalitě
vody v Labi lze čekat v blízké
době opětovné povolení koupání
pro veřejnost. V souladu s tradicí
lze navrhnout koncepci zařízení
lázní na řece, zahrnující plavání,
vzdušnou a sluneční lázeň, s doplňujícími službami, jako je kavárna
apod. Navržené lázně nemají
sloužit pouze jako letní koupaliště,
ale mají být k dispozici po celý rok
(sauna, masáže, relaxace, výhledy
na město). Je navržena konkrétní
stavba, včetně konstrukčního
a architektonického řešení. Jde
o čtvrtý typ lázní, kde dominuje
sklo a zábradlí z oceli. Koupaliště
vypadá jako dřevěná paluba plovoucí na vorech. Mnohé vestavby
jsou mobilní. Průhledný prostor
kolem bazénu propojuje s břehem
lávka. Voda v osvětleném bazénu
by měla být v prvních letech předčištěna, jinak by byla na desku dna
na sítích zavěšena podvodní deska,
takže by vznikla klec otevřená
nahoru. Lázně mají mít svoji ČOV
pro toalety a olejové vytápění pro
zimní období. Jejich kapacita se
má pohybovat okolo padesáti až
dvě stě osob. Podle této koncepce
by se výstavbou plovárny navázalo
na přerušenou tradici a atraktivním
způsobem by se nově zpřístupnila
obrovská krajinná hodnota téměř
nezastavěné řeky uprostřed města.
■ Květinové termální lázně,
Werder (Havel)
Přednášející: Werner Grosse,
starosta města Werder.
Město Werder (Havel) je od roku
2002 tzv. státem uznaným rekreačním místem, poskytujícím
v současné době cca 300 000 noclehů ročně. Pro další možnosti
rozšíření rekreačních kapacit bylo
nutno se pokusit o prodloužení
rekreační sezóny, která by přinesla
zvýšení počtu návštěvníků. V roce
2002 se zrodila idea zřídit v lokalitě termální lázně. Po řadě úvah
došlo vedení města k zajímavému
řešení, jež bychom mohli také nazvat projekt PPP, ovšem naruby.
Původní myšlenka na vybudování
bazénu za 10 milionů eur byla
opuštěna, neboť ze znaleckého
posudku vyplynulo, že údržba bazénu by vyžadovala roční příspěvek od města ve výši minimálně
500 000 eur, jinak by byl bazén
ztrátový. Na základě průzkumu
trhu se zjistilo, že za tyto peníze
by soukromý provozovatel mohl
vybudovat namísto pouhého bazénu termální lázně s koupalištěm
pro rodiny. Po vyhlášení evropské
soutěže, které se zúčastnilo po
dialogu s vyhlašovatelem sedm
účastníků, zakázku získala společnost Kristall Bäder AG. Místo
městské jednorázové investice
10 milionů eur a každoročního
příspěvku použilo město částky
500 000 eur na úvěr na částku
dalších 9 milionů eur. Tak mohlo
společnosti poskytnout částku
18 milionů eur a 1 milion eur byl
použit na vyrovnání nákladů ve
fázi přípravy. V reakci na to se
společnost Kristall Bäder AG zavázala platit za nově vybudované
lázně městu roční nájem, čímž se
zatížení za splátky městu omezí
na 200 000 eur. Toto zatížení se
ovšem vyrovnává jednou z položek – péčí o občany města –
konkrétně se jedná o plavání pro
školy, jež je zajištěno smluvně
i v pozemkové knize.
Bez ohledu na to provozuje společnost Kristall Bäder AG termální
lázně pod vlastním jménem a na
vlastní účet. Celková částka investic se již dostala na 21 milionů eur,
přičemž další 3 miliony eur dodala
provozující společnost z vlastních
prostředků, získala další pozemky
pro rozšíření lázní a pro výstavbu
hotelu. Termální lázně se nacházejí na pozemku o rozloze 28 000 m²
a jsou součástí areálu o velikosti
145 ha, jenž kdysi využívala armáda. Situovány jsou přímo u jezera Grosser Zernsee, u uměle
vybudovaného přístavu, s velmi
dobrým napojením na železnici
i dálnici. Tzv. Květinové termální
lázně se dělí do tří funkčních
částí – plaveckého bazénu, tzv.
termálního světa a sauny.
Pro plavecký bazén se čtyřmi dráhami o délce 25 m jsou smluvně
stanoveny sociálně únosné ceny.
Termální svět a sauny plní v první
řadě zdravotní a relaxační funkci
celého zařízení.
Kromě devíti saun, několika bazénků wellness a masážních bazénků se slanou vodou o různých
koncentracích, rehabilitačního prostoru a několika gastronomických
úseků lázně zahrnují dva velké
kombinované vnitřní a venkovní
plavecké bazény. Ty do komplexu
termálních lázní zapojují i venkovní
prostory, které budou připraveny
do konce roku 2012.
■ Bad Sulza
Podtitul: Od lázní 80. let k solným
a léčebným lázním a ke středisku
lázeňské turistiky.
Přednášející: Dipl.-Ing. Tina Kaiser, Architekten & Ingenieure,
Ingenieurkammer Thürinngen.
Malé město Bad Sulza s méně
než 3000 obyvateli se nachází na
severozápadě Durynska. Oblast
je z důvodů své polohy, jižních
svahů, a mírného klimatu také
nazývána Toskánskem východu.
Etablovalo se v ní také vinařství
a s ním spojená turistika. V roce
1990 bylo město, již v roce 1847
označované jako solné lázně,
předběžně opět uznáno německým lázeňským svazem za lázně
s tím, že se do patnácti let podrobí
řízení predikátu léčebných a solných lázní. V roce 1990 existovala
ve městě čtyři lázeňská zařízení,
jež odůvodňovala lázeňský status
města a představovala výchozí
bod pro další rozvoj lázeňství ve
městě. Bylo však nutné nalézt
nové provozovatele a novou koncepci provozu.
Potřeba oprav byla obrovská
nejen v lázeňských a jiných zařízeních, ale i v soukromém sektoru.
V průběhu devadesátých let byla
vypracována koncepce lázní, která se neustále aktualizuje. Jsou
v ní zachycena veškerá opatření,
jež bylo nutné pro získání predikátu dosáhnout. K tomu byly
potřeba vize, cíle a také aktéři na
obecní úrovni i ze soukromého
sektoru. Důležitá se přitom ukázala kontinuita starosty, odpovědného ředitele lázní a soukromého
provozovatele termálních lázní,
▲ Lázeňství a město – téma letošní konference
kteří město Bad Sulza přivedli
k rozkvětu. Všechny ostatní cíle
byly podřízeny zachování, důkladné rekonstrukci a dalšímu
aktivnímu rozvoji města jako
lázní. Město velmi brzy objevilo
šanci v lázeňské turistice, neboť
druhý aspekt možných příjmů
představují služby pro partnery
doprovázející pacienty, kteří využívají pobyt v lázních jako zdravotní dovolenou a pobyt i wellness.
Město Bad Sulza nešlo cestou
zábavních podniků či atrakcí, ale
tlakem na trvale se rozvíjející
lázeňskou turistiku. V odborných
kruzích tak vznikl nový termín –
model Bad Sulza.
Byla definována opatření, na
která bylo nutné najít finance
a realizovat je ve fázi návrhu, tvůrčího řešení i výstavby. Z hlediska
obce šlo například o rekonstrukce
a rozšíření místní infrastruktury,
rekonstrukce veřejných sítí, rozšíření telekomunikační sítě, okolí
místa, projektování dopravních
cest, silnice, cyklistické a turistické stezky. Důležité bylo také zachování a rozšíření, ale i odborné
uzavření stávajících zdrojů solanky, péče o ně, orientace rozvoje
města podle potřeb hostů (přičemž i obyvatele města je třeba
považovat za hosty). Patřila sem
i úplná rekonstrukce centrálního
lázeňského parku s vytvořením
informačního střediska pro hosty,
knihovny, dietetického střediska,
rekonstrukce a vybudování nových sportovišť (tenis, kuželky,
dětské hřiště pro míčové hry).
Bylo třeba rovněž zachovat školu (rekonstrukce základní školy
1. stupně, novostavba základní
školy II. stupně) a rekonstruovat
koupaliště s finanční podporou
sousední obce.
Souběžně a jako doplněk k obecním opatřením v nejrůznějších
oblastech se angažovali občané
a soukromé podniky. Jednalo se
o renovace obytných a kancelářských budov, zachování a rozšíření maloobchodu v centru města,
renovace a rozšíření zařízení pro
děti, mládež a rodiny, renovace
a oživení starých vinařských
pozemků ve městě a okolí či
založení muzea NDR na nádraží. Lázeňská zařízení mají být
v budoucnu provozována zcela
soukromým sektorem. Podařilo
se najít spolehlivé partnery, kteří
již provozují rehabilitační, lázeňská a fyzioterapeutická zařízení
včetně školy poskytující vzdělání
v těchto oborech, Sophiinu kliniku (zařízení evangelické církve),
termální lázně se saunami, hotel s konferenčním střediskem
a Dům hostů.
Zvláštní pozornosti a vzrůstající
oblibě lázeňských hostů se těší
gradovna Louise, založená v roce
1754, poslední z tradice solivarů,
kde se zahušťovala solanka již
od roku 1560. Gradovnu tvoří
několik dřevěných konstrukcí,
dlouhých cca 150 m a vysokých
několik metrů, vyplněných svazky
trnkových větví. Přírodní solanka
se čerpáním dopravovala na gradovnu. Přes odkapové žlábky se
rozváděla po stěnách z trnkových
větví a protékala jimi, čímž se
povrch solanky zvětšoval a v důsledku toho se rychleji odpařovala voda, především při slunci
a větru. Tento proces způsobuje
usazování uhličitanů a síranů,
jež tvoří charakteristickou krustu,
ale zajišťuje také slaný vzduch
v bezprostřední blízkosti místa.
Od roku 1906 se gradovna využívala také k léčebným účelům,
stavebnictví 08/12
55
▲ Dny stavitelství a architektury Karlovarského kraje 2012, jejichž součástí byla i konference Městské inženýrství 2012,
vyvrcholily slavnostním večerem v Karlovarském městském divadle
byly zde zřízeny kryté promenády
a místa k sezení. Od roku 1925
se přistavila také rozprašovací
hala, kde se rozprašovaná přírodní solanka mění v hustou
mlhu. Gradovna byla kompletně
rekonstruována, včetně nosného
systému a vnitřní části rozprašovací haly. Kromě gradovny byla
postupně, s relativně nevelkými
náklady, rekonstruována pitná
hala v památkově chráněném
lázeňském parku, včetně sítě
lázeňských cest a inhalatoria,
koncertní mušle a pramene Carla
Augusta. O někdejším solivaru,
historii soli a rozvoji lázeňství ve
městě Bad Sulza informuje v současnosti Solivarské a vlastivědné
muzeum, vybudované v 19. století, které bylo rovněž vzhledem
k velmi špatnému stavu v letech
1998–1999 podle zásad památkové péče nově rekonstruováno.
Na vývoj města podle stanovené
koncepce reaguje i stále vzrůstající počet návštěvníků lázní
v letech 1990–2012.
■ Lázně Darkov a Klimkovice
Podtitul: Součást ostravské sídelní
a průmyslové aglomerace.
Přednášející: prof. Ing. Vítězslav
Kuta, CSc., Fakulta stavební
VŠB – TU Ostrava, katedra městského inženýrství; Ing. Stanislav Endel,
Fakulta stavební VŠB – TU Ostrava,
katedra městského inženýrství.
Na ostravsko-karvinských a specificky darkovských karbonských
56
stavebnictví 08/12
vrstvách se hromadily jodobromové minerální vody dlouhá tisíciletí
a hromadí se na nich i v současnosti v podobě mořské pánve
hluboko pod celým darkovským
katastrem. Pokusné vrty daly
vzniknout nesčetným jodovým
pramenům v celém Ostravsko-karvinském revíru. Uvedené jevy
daly vzniknout řadě zájmových
střetů mezi těžbou uhlí a lázeňským využitím léčebných vod,
neboť jak uhlí, tak minerální vody
se vyskytují ve stejném prostoru.
Tato situace je známá i z jiných oblastí republiky, např. v trojúhelníku
tvořeném Karlovými Vary, Mariánskými Lázněmi a Františkovými
Lázněmi. Obzvlášť složitou situaci
představují Lázně Teplice, avšak
i v oblasti těžby lignitu na Hodonínsku je problém markantní.
V blízkosti hranic s Polskem se
nacházejí Lázně Darkov, jejichž
vznik se datuje rokem 1867, kdy
po provedení prvních vědeckých
analýz přírodního léčivého zdroje
minerálních jodobromových vod
byla zahájena první lázeňská
sezona. Obyvatelé znali léčivý
účinek místních minerálních vod
již předtím, avšak vydatné prameny solanky vytryskly až při hledání
zásob uhlí. Nejstarší dochované
lázeňské budovy vznikly v letech
1870 až 1879. Postupem času
se potvrdila vzácná kvalita vody
s vynikajícími účinky, zejména
pro léčbu pohybového ústrojí
a cévního systému. V roce 1889
byla provedena rozsáhlá rekonstrukce stávajících budov a byl
založen lázeňský park s vzácnými
dřevinami. Lázeňský park se postupně spojil se zámeckým. Další
lázeňské budovy byly postaveny
v letech 1895–1902, kdy se budovala další ubytovací zařízení.
Návštěvnost lázní prudce stoupala –
v roce 1930 dosáhla 3666 hostů
oproti 700 hostům v roce 1913.
V blízkosti železobetonového
mostu přes Olši, postaveného
v roce 1925, bylo v roce 1931
postaveno Sanatorium, moderně
řešená monumentální budo va, uvedená do provozu v roce
1933 (včetně lázní vybudovaných
v suterénu a prostoru nutného
k moderní léčbě) podle návrhu
architekta Ludvíka Jaroše z Frýdku. Autor tak vytvořil dominantu,
která dovršuje téměř sedmdesátiletý vývoj harmonického celku
na obvodu Ostravsko-karvinského
černouhelného revíru. V době
zejména po roce 1989, kdy došlo k omezení důlní činnosti, se
lázeňské budovy rekonstruovaly
a modernizovaly. Lázně Darkov
v současnosti poskytují klientům
248 lůžek a v dětském oddělení
dalších 64 lůžek.
V polovině dvacátého století se
uskutečnil na území Ostravsko-karvinské černouhelné pánve
široce pojatý geologický průzkum,
včetně hlubinných vrtů, jež prokázaly v hloubce 300–400 m rozsáhlá ložiska sedimentů, nasycených
vodou. Úvahy o léčebném využití
začaly teprve v osmdesátých
letech, kdy rozbory prokázaly, že
voda obsahuje mimořádně velké
množství minerálů (především
jodu a bromu v největší koncentraci v Evropě – v množství
až 52 mg na litr). O využití se
uvažovalo v letech, kdy pokračovala intenzivní a razantní těžba
černého uhlí, která po zahájené
výstavbě Dolu Darkov dokonce
ohrožovala samu existenci tamějších lázní. Hrozilo jednak ohrožení
existence lázeňských domů a také
nebezpečí zániku nebo silného
omezení zdrojů vlastních minerálních pramenů a tím zpochybnění
základní funkce lázní vůbec.
Právě ve zmíněné souvislosti
vznikla myšlenka na vybudování lázní v nové lokalitě v rámci
černouhelného revíru. Výsledek
hodnocení vyzněl ve prospěch lokality Hýlov v katastrálním území
Klimkovice. Lokalita byla vybrána
nejen s ohledem na výskyt solanek v potřebné kvalitě a množství,
ale i s ohledem na ovzduší, jež
je v oblasti hýlovského kopce
na Ostravsku nejčistší. Vlastní
rozhodování o výstavbě probíhalo
velmi obtížně, mimo jiné z finančních důvodů. Myšlenka se
začala prosazovat v roce 1989,
možnosti vybudovat další lázně
se ujala Česká pojišťovna. Autorem impozantního návrhu se stal
Ing. arch. Zdeněk Kupka z projektové kanceláře Loko ateliér Ostrava.
Stavební program zahrnuje všechny nezbytné provozy a zařízení
pro chod lázeňského komplexu
i doprovodné služby včetně lékařských ordinací a ubytování klientů
i potřebné hospodářské a administrativní prostory a zařízení spojená s jednotlivými segmenty technické infrastruktury. Součástí je
rovněž zařízení na přívod, akumulaci, úpravu a distribuci minerální
vody, přiváděné do lázeňského
komplexu z vrtů vzdálených cca
11 km. Lázně Klimkovice jsou
unikátním komplexem moderních
budov s velkorysou kolonádou,
netypicky umístěnou ve vnitřních
prostorách hlavní budovy. Lázně
se nacházejí v přírodním prostředí
na návrší nad městem Klimkovice
a jsou s ním propojeny místní komunikací o délce menší než 4 km.
Urbanistický koncept lázní vycházel z požadavku, aby lázeňským
návštěvníkům byla k dispozici kromě služby lázeňského areálu rovněž veškerá občanská vybavenost
města Klimkovice, přičemž cesta
měla tvořit přirozený vycházkový
koridor, včetně uplatnění městské
hromadné dopravy. První etapa
výstavby lázeňského komplexu
byla dokončena v roce 1994,
současná kapacita lázní představuje 500 lůžek (včetně 150 lůžek
dětské léčebny, která je součástí
komplexu). Druhá etapa, jež není
časově vymezena, by měla podle
původního záměru zvýšit jejich
kapacitu na 1200 lůžek. V roce
2001 se Sanatoria Klimkovice
osamostatnila, od té doby poskytují rehabilitačně lázeňské služby
jako nestátní zdravotnické zařízení,
jejichž součástí je jediná dětská léčebna pohybových potíží v České
republice využívající jodobromovou minerální vodu.
V souvislosti s výstavbou a provozem Lázní Klimkovice došlo
ke střetu zájmu mezi vlastními
lázněmi a výstavbou dálnice
D47 (dnes D1). Ve všech typech
územních plánů zpracovaných
v poválečných letech byla zahrnuta výstavba dálnice s tím, že na
území této trasy byla vyhlášena
v podstatě stavební uzávěra.
Trasa vedla Moravskou bránou
a překračovala polskou hranici
v katastru obce Věřňovice. V prostoru mezi Studénkou a Ostravou probíhala trasa v souběhu
s řekou Odrou a Severní dráhou
Ferdinandovou. V rámci zpracování byla dokumentace dálnice
podrobena institutu vliv stavby na
životní prostředí (zákonná úprava
byla přijata až po roce 1989),
jehož výsledkem se stalo v prostoru Klimkovic vysunutí trasy do
prostoru mezi město Klimkovice
a lázně v lokalitě Hýlov. Rozhodující argument spočíval v tom, že
původní trasa dálnice by kolidovala s vyhlášenou Chráněnou krajinnou oblastí Poodří. Předložené
řešení odmítl rezort zdravotnictví,
neboť by došlo k mimořádnému
znehodnocení lokalizace lázní.
Bylo by znemožněno urbanistické
propojení města Klimkovic a lázní
▲ Podzemí Vřídla v Karlových Varech
a zcela znehodnocena vazba
na přírodní prostředí. Základní
argument rezortu zdravotnictví se opíral o konstatování, že
v případě nově navržené trasy
dálnice by stavba lázní nikdy
nebyla umístěna do prostoru
Klimkovice – Hýlov. Střet zájmů
mezi rezortem zdravotnictví a dopravy se nakonec vyřešil tak, že
mezi Klimkovicemi a Hýlovem
byla dálnice převedena dálničním tunelem v délce cca 1100
m, i s ekonomickými důsledky
vyplývajícími z tohoto rozhodnutí.
Trasa dálnice se v uvedeném
úseku prodloužila o přibližně
2–3 km, což představuje cca
3 miliardy Kč, a navíc výstavba tunelu představuje náklady
2,5– 3 miliardy Kč. Investičně se
tedy jedná o prodražení stavby
dálnice asi o 6 miliard Kč, včetně
dalších negativních dopadů na
životní prostředí, dlouhodobé
navýšení provozních nákladů pro
motoristy i provozovatele dálnice
v oblasti finančního zajištění provozu, obnovy a údržby. ■
Poděkování patří všem organizátorům i účastníkům konference.
inzerce
stavebnictví 08/12
57
historie ČK AIT
text Hana Dušková, | foto redakce, archiv ČKAIT
▲ Fotografie účastníků debaty konané v zasedací místnosti budovy ČKAIT v Sokolské ulici. Zleva: Ing. Bohumil Rusek, Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Miroslav Loutocký,
Ing. Jindřich Pater, Ing. Jiří Schandl, prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.
Počátky zahraniční spolupráce ČKAIT
VII. díl: období let 1992–2004
Sedmý díl seriálu, mapujícího hlavní události
dvacetiletého období činnosti České komory
autorizovaných inženýrů a techniků činných ve
výstavbě (ČKAIT), představuje historické etapy
zahájení spolupráce se zahraničními inženýrskými organizacemi.
Účast v debatě přijali tito odborníci –
reprezentanti České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných
ve výstavbě a Českého svazu stavebních inženýrů: Ing. Miroslav Loutocký,
tajemník Regionální sekce ČKAIT
Brno; prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.,
prezident ČSSI v letech 1992–2005,
přednosta OK ČKAIT Praha a Středočeský kraj v letech 1992–93;
Ing. Jindřich Pater, místopředseda
58
stavebnictví 08/12
ČKAIT od jejího založení doposud;
Ing. Bohumil Rusek, místopředseda
ČKAIT v letech 1992–2008 a první
přednosta OK ČKAIT Hradec Králové; Ing. Jiří Schandl, první přednosta OK ČKAIT České Budějovice;
Ing. Svatopluk Zídek, první přednosta
OK ČKAIT Karlovy Vary od jejího
založení doposud, prezident ČSSI
v letech 2005–2011, od roku 2012
pastprezident ČSSI.
■ Období let 1992–1998 pro
Komoru znamenalo také začátek spolupráce se zahraničními
inženýrskými organizacemi.
Jaký byl hlavní význam a cíl této
spolupráce?
Ing. Loutocký: K tomu, aby se
Komoře opět podařilo zahájit činnost podle současných evropských
tradic, přispěla právě významná
pomoc některých zahraničních
inženýrských organizací již v období
před obnovením činnosti ČKAIT
v roce 1992. Bylo třeba spolupracovat hlavně na tvorbě řádů ČKAIT,
při které se vycházelo zejména ze
společných rakousko-uherských
komorových pravidel, tedy z tradice, která v Rakousku v podstatě
bez přerušení přetrvala. Vzhledem
k tomu, že v tuzemsku byla činnost
Komory v roce 1951 násilně přerušena, bylo třeba určité původně
zavedené pasáže přetransformovat
do současných podmínek.
■ Jakým způsobem se podařilo
navázat potřebnou spolupráci
s rakouskými inženýrskými
organizacemi?
Ing. Loutocký: V roce 1991, kdy se
nově připravoval autorizační zákon,
byla již brněnská pobočka Českého
svazu stavebních inženýrů v kontaktu s Rakouským svazem inženýrů
a architektů, a byla tedy přípravným
výborem ČSSI pověřena reprezentativním jednáním. Po čase nám
rakouský svaz umožnil setkání také
s rakouskou Spolkovou komorou
inženýrů a architektů-konzultantů.
Viceprezidentem rakouské Inženýrské komory a předsedou sekce
inženýrů-konzultantů byl tehdy
Dipl.-Ing. Josef Robl, který se později, po vzniku ČKAIT, stal jejím
čestným členem. V současné době
zastává funkci prezidenta Evropské
komory stavebních inženýrů (ECEC).
■ Jak se vyvíjela spolupráce
s ostatními zahraničními inženýrskými organizacemi v době,
kdy již ČKAIT obnovila svoji
činnost?
Prof. Pavlík: S předsedou ČKAIT
Ing. Václavem Machem jsme se
již na počátku činnosti Komory
shodli na stěžejních bodech vzájemné spolupráce inženýrských
organizací ČKAIT a ČSSI a jedním
z nejdůležitějších bodů bylo právě
rozvíjení zahraničních kontaktů.
Ing. Zídek byl díky své iniciativě
v tomto směru v představenstvu
Komory styčným důstojníkem.
Ing. Zídek: V té době jsem často
pracovně působil v Německu,
kde jsme připravovali realizaci
několika staveb. Byl jsem spolu se
svým kolegou Ing. Karlem Budkou
většinou ubytován u jeho bratra,
emigranta Ing. Pavla Budky, který
se mně po čase pochlubil, že se stal
členem Bavorské komory inženýrů.
Napadlo mě, že tato skutečnost by
mohla vést k navázání mezinárodní
spolupráce mezi českými a bavorskými inženýrskými organizacemi,
a požádal jsem jej, zda by v tomto
směru nenavázal kontakt s tehdejším předsedou Bavorské komory
inženýrů, prof. Ing. Karlem Klingem.
V roce 1993 se pak uskutečnila
první neoficiální zahraniční cesta
do Mnichova.
Prof. Pavlík: Profesor Kling, osvícený člověk, jehož jméno provází
zahraniční činnost ČKAIT i ČSSI
dodnes, dlouho působil jako poslanec v Parlamentu Svobodného
státu Bavorsko a společně s předchozím ministerským předsedou Svobodného státu Bavorsko,
Franzem Josefem Straussem,
se de facto zasloužil o to, že byla
Bavorská komora inženýrů v rámci Spolkové republiky Německo
v roce 1992 pilotně ustavena.
Česká delegace přijela ve složení:
Ing. Svatopluk Zídek, Dr. Ing. Vladimír Sklenář, tehdejší tajemník ČSSI,
jenž bohužel nedávno zemřel, a já,
jako prezident ČSSI. Profesora Klinga doprovázel česky hovořící kolega
Ing. Pavel Budka, kterého označil
profesor Kling za svého „ministra
zahraničí“. Na první schůzce jsme
si vyjasnili svá stanoviska a profesor
Kling nám nabídl nadstandardní
spolupráci v oblasti získávání kontaktů se zahraničím. To byl první
významný krok. Na základě tohoto
jednání se pomalu začala rozvíjet
vzájemná spolupráce. Následně
jsme byli pozváni na Inženýrský
den Bavorské komory inženýrů do
Mnichova a také profesor Kling se
od té doby pravidelně účastnil shromáždění delegátů ČKAIT v Praze.
■ Kam dále směřovala zahraniční spolupráce českých inženýrských organizací?
Prof. Pavlík: Bavorsko je územně
největší z šestnácti spolkových
zemí Německa a každá spolková
země má svoji inženýrskou komoru.
Bavorská komora inženýrů si v tomto směru převzala Českou republiku
do své kompetence. Profesor Kling,
jenž kromě funkce předsedy Bavorské komory inženýrů také určitou
dobu zastával funkci prezidenta
Spolkové inženýrské komory Německo, a byl tedy v úzkém styku
i s dalšími německými profesními
komorami, nám doporučil obrátit
se následně na dalšího přímo sousedícího partnera, Saskou komorou
inženýrů.
Ing. Zídek: V dalších letech se
spolupráce s Bavorskou komorou
inženýrů postupně prohlubovala
a 29. července roku 1994 následoval podpis první mezinárodní
smlouvy o spolupráci mezi ČKAIT,
ČSSI a Bavorskou komorou inženýrů v Karlovarském kraji, konkrétně
v Klášteře v Teplé.
Prof. Pavlík: Ano, i většina budoucích mezinárodních setkání
a oficiálních podpisů smluv se na
základě návrhu Ing. Zídka odehrála
a dodnes odehrává v Karlových
Varech. Toto město má mezinárodní věhlas a z Německa je blíže
než Praha.
Ing. Zídek: Smlouva, která byla podepsána v roce 1994 přímo v místním klášteře, za účasti převora,
byla i první mezinárodní smlouvou
Bavorské komory inženýrů. Stala
se základem všech příštích smluv,
▲ Pracovní setkání delegací Saské komory inženýrů a Ministerstva stavebnictví
a veřejných prací Svobodného státu Sasko s delegacemi ČKAIT, ČSSI,
SPS v ČR a Ministerstva pro místní rozvoj ČR v září 2001
jež byly podepsány mezi profesními
stavebními organizacemi dalších
spolkových zemí Německa, ale také
ostatními zahraničními profesními
organizacemi Evropy.
Prof. Pavlík: V roce 1995 byla opět
v Karlových Varech podepsána
smlouva o spolupráci mezi ČKAIT,
ČSSI a Saskou komorou inženýrů,
vedenou prof. Dr. Reinhardem
Erfurthem.
Ing. Zídek: Smlouva z roku 1994
byla také základem pro smlouvu
o spolupráci s Durynskou komorou
inženýrů, která byla podepsána
8. června letošního roku viceprezidentem Dipl.-Ing. Elmarem Drägerem, který zastoupil prezidenta prof.
Hanse Ulricha Mönniga, Ing. Pavlem Křečkem, předsedou ČKAIT,
a Ing. Pavlem Štěpánem, prezidentem ČSSI, opět v Karlových Varech,
u příležitosti konání již 17. ročníku
mezinárodní konference Městské
inženýrství.
■ Jaké jsou hlavní cíle a obsah
smlouvy o zahraniční spolupráci?
Ing. Zídek: Cíle byly od počátku
jasně definovány. Týkají se zejména
zlepšení společenského postavení
inženýrů, tvorby honorářových řádů
v rámci veřejných zakázek, ale také
v současnosti například zavádění
Eurokódů nebo výuky na vysokých
a středních odborných školách.
Ing. Loutocký: Jedná se o silná
témata, která zaznívají také na
Inženýrských dnech ostatních zahraničních organizací.
Ing. Zídek: V Německu se v současnosti již ve všech šestnácti
spolkových zemích v rámci státních zakázek postupuje podle
honorářového řádu. V ČR se dosud
nepodařilo dosáhnout toho, aby
zejména státní zakázky byly limitovány určitou honorářovou stup-
nicí, zajišťující kvalitní zpracování.
Situace, kdy vítězí pouze nabídka
s nejnižší nabídkovou cenou, má
pro vlastní inženýrské dílo velmi
špatné důsledky.
Ve smlouvách se zahraničními partnery jsou mimo jiné také stanovena
pravidla financování vzájemných
zahraničních aktivit daných inženýrských organizací, jež se dodržují. Za
celou dobu mezinárodní spolupráce
nedošlo ke kontroverzím při úhradě
jednotlivých nákladů.
Ing. Loutocký: Spolupráce samozřejmě nespočívá pouze v rovině
setkávání představitelů organizací. Cílem je poskytnout jak členům ČKAIT,
tak členům ČSSI co nejvíce praktických informací a poznatků v rámci
stavební a ekonomické činnosti.
■ Od počátku vzniku ČKAIT probíhala zahraniční spolupráce jak
na centrální, tak na regionální
bázi. Jaká byla v tomto směru situace v jednotlivých regionech?
Ing. Loutocký: Například v Rakousku existují čtyři samosprávné
komory, každá pro více spolkových zemí. Komory se dělí na
sekci architektů a sekci inženýrů.
Všechny komory pak mají ve Vídni
koordinační centrum. Pro české
inženýrské organizace je proto
důležitá spolupráce jak s Vídní, tak
s jednotlivými regiony.
Ing. Schandl: V rámci ČKAIT bylo
rozhodnuto, že pražské ústředí,
respektive Kancelář Komory Praha,
uzavře smlouvu s Vídní a ostatní
oblastní kanceláře budou sjednávat
příslušné dohody s jednotlivými samostatnými komorami. Postavení
Českých Budějovic je v tomto rámci
spolupráce poněkud atypické. Jako
oblast nemáme uzavřenu žádnou
mezinárodní dohodu, ale máme
podepsanou příhraniční dohodu.
Spolupráce s Komorou architektů
stavebnictví 08/12
59
▲ Slavnostní setkání u příležitosti 5. výročí činnosti SKSI. Prezident Slovenské
republiky Ing. Rudolf Schuster v rozhovoru s prezidentem Bavorské komory
inženýrů prof. Ing. Karlem Klingem.
a inženýrů pro Horní Rakousko
a Salzburg trvá již patnáct let.
Začátek této spolupráce se odvinul
od iniciativy Ing. Loutockého, který
mi předal kontakt na Dipl.-Ing. Josefa Robla. V roce 1997 jsem
oslovil kolegy z Lince, kde je sídlo
Komory pro spolkové země Horní
Rakousko a Salzbursko, a zúčastnil
jsem se valné hromady této organizace. Na základě doporučení
profesora Klinga, se kterým ČKAIT
v té době již třetím rokem spolupracovala a který byl také přítomen,
jsme mohli velice rychle příhraniční
spolupráci rozběhnout.
Ing. Zídek: V rámci vzájemné
spolupráce byl také vytvořen určitý systém v oblasti odborných
akcí. Například už v roce 1996 byla
v Karlových Varech uskutečněna
1. konference Městské inženýrství
a od té doby se všech jejích ročníků
účastní jako spoluorganizátoři inženýrské komory Bavorska a Saska.
Po třech letech jsme také navázali
spolupráci s celoněmeckou spolkovou organizací Svaz poradních
inženýrů Německa (VBI – Verband
Beratende Ingenieure). Od prvního
ročníku konference samozřejmě
spolupracujeme také se slovenskou
Inženýrskou komorou i dalšími
partnery z Visegrádské čtyřky. Konference je tedy mezinárodní, stala
se tradicí pro nejbližší partnerské
inženýrské organizace a jednacím
jazykem je čeština, slovenština
a němčina.
Ing. Loutocký: Pravidelným místem dalšího setkávání delegací
inženýrských organizací jsou každoročně Inženýrské dny.
■ Dodnes se pravidelně konají
setkání představitelů inženýrských organizací zemí tzv. Visegrádské čtyřky (V4). Jak se
tato spolupráce inženýrských
organizací zemí ČR, Slovenska,
Maďarska a Polska postupně
vyvíjela?
Ing. Rusek: Je důležité zmínit, že
země Visegrádské čtyřky musely
historicky řešit podobný problém
v podobě přetržené kontinuity inženýrských komor po dobu socialistického období. Na rozdíl například
od zemí, jako je Rakousko nebo
Německo, které v podstatě bez
přerušení pokračovaly v činnosti již
od začátku 20. století. Tyto komory
vznikly kolem roku 1911 a existují
doposud. V ČR byla činnost Komory na čtyřicet let přetržena a stejně
tak tomu bylo i v Maďarsku a Polsku. U „východních“ Němců po
sjednocení všechny tyto problémy
vymizely, protože formálně převzali
původní komorová pravidla. Bylo
tedy logické, že se státy V4 sjednotily, aby tyto společné problémy
kolektivně řešily.
■ Jaký byl novodobý vývoj
jednotlivých inženýrských organizací zemí V4?
Ing. Rusek: Dalo by se říci, že
v rámci inženýrských organizací
zemí V4 polské a maďarské organizace čerpaly ze zkušeností českých a slovenských inženýrských
organizací.
Ing. Zídek: Například Polská komora inženýrů slaví letos teprve
10. výročí obnovení činnosti. Při
zahájení mezinárodní spolupráce
tehdy mohli ČKAIT a ČSSI jednat
jen s Polským svazem stavebních
inženýrů.
Prof. Pavlík: Ano, Polský svaz stavebních inženýrů má naopak velmi
dlouhou tradici.
Ing. Zídek: Maďarská inženýrská komora vznikla v roce 1997.
Navazovala na činnost instituce,
jejíž organizace by se dala přirovnat
k českému ČS VTS (Český svaz
vědeckotechnických společností)
před rokem 1989.
▼ Hosté 7. inženýrského dne ČKAIT & ČSSI, konaného v září 2001 v Praze v Hotelu President na téma Postavení a úloha inženýrských komor a spolků ve sjednocené Evropě. Zleva prof. Ing. Karl Kling, Bavorská komora inženýrů, Dipl.-Ing. Josef
Robl, Rakouská komora inženýrů a architektů, Ing. Karel Havlíček, MMR ČR, Ing. Václav Mach, ČKAIT, Ing. Pavel Budka,
Bavorská komora inženýrů, ČSSI, Ing. Hans Reiner Waldbröl, Bavorská komora inženýrů.
■ Jaké je uspořádání jednotlivých inženýrských organizací
zemí V4?
Ing. Zídek: Na Slovensku jsou
podobné systémy profesních organizací jako v ČR – mají Svaz inženýrů, na rozdíl od České komory
autorizovaných inženýrů a techniků
však slovenská Komora sdružuje
jako řádné členy pouze autorizované
inženýry, nikoliv techniky. V Polsku
mají oproti tomu Svaz stavebních
inženýrů a techniků a Komoru (pouze inženýrů). Maďaři nemají svaz
inženýrů, jen Komoru, která však
sdružuje nejen stavební inženýry,
ale inženýry všech oborů, tedy
např. i chemiky a další nestavební
profese. S Maďarskem jsou velice
složité vztahy. V současné době
je vztah s vrcholnými představiteli
Maďarské inženýrské komory nejhorší za celou historii. Velmi záleží
na osobnostech ve vedení celé
komory.
Ing. Schandl: Rozdíl v pojímání
funkce komory v tuzemsku a např.
v západních zemích vidím v historických souvislostech. Komory na
západě, nebo ve světě obecně,
vznikly ze spolků svobodných
povolání. V České republice tato
kategorie svobodných povolání
s komunizmem naprosto vymizela.
Když tedy v současnosti srovnáme
strukturu činností, které jednotlivé
komory v těchto zemích vyvíjejí,
vyplývají odlišnosti právě z jejich
funkce – jsou to organizace pro
svobodná povolání. Typické je například to, že mají zajištěno sociální zabezpečení svých členů, plní funkci
živnostenského úřadu apod. ČKAIT
sice podobné funkce také plní, ale
u osob, jež by vykonávaly činnost
v režimu svobodného povolání, má
minimum. V tom je největší rozdíl.
■ Kdy a kde se první setkání
partnerských organizací zemí
Visegrádské čtyřky působících
ve výstavbě konalo?
Ing. Rusek: První setkání inženýrských organizací zemí Visegrádské
čtyřky se uskutečnilo z iniciativy
a na pozvání Slovenské komory stavebních inženýrů (SKSI) a Slovenského svazu stavebních inženýrů
(SZSI) v listopadu roku 1994 v Bratislavě. Jednání se kromě pořadatelů
zúčastnily delegace jednotlivých
stavovských organizací, které vedli
60
stavebnictví 08/12
Ing. Václav Mach, předseda ČKAIT,
Ing. Miloslav Pavlík, CSc., prezident
ČSSI, Dr. Hajtó Ödön, prezident
Maďarské inženýrské komory,
a Dr. Andrej Nowakovski, prezident
Polského svazu stavebních inženýrů
a techniků ve stavebnictví.
Prof. Pavlík: Od té doby se představitelé profesních organizací zemí
V4 zúčastňují každoročních setkání,
která jsou vždy střídavě pořádána
v jedné ze zemí V4.
Ing. Loutocký: Výsledky jednotlivých jednání vždy byly velmi konkrétní, každé jednání má zvolené
téma a zástupci jednotlivých zemí
se informují o nejnovějším dění
v oblasti stavebnictví i o činnosti
stavovských organizací ve svých
státech.
Ing. Rusek: V září roku 1995 se
např. setkání konalo v polském
lázeňském městě Krynice. Hlavním
tématem jednání byly informace
o stavu předpisů a legislativních
změn ve výstavbě v jednotlivých
zemích, vzájemné slaďování termínů významných odborných
a společenských akcí a navazování
spolupráce s inženýrskými organizacemi dalších evropských zemí.
O rok později, v říjnu roku 1996,
následovalo setkání v maďarském
královském městě Visegrád, kde
se jednalo o podmínkách pro získání
oprávnění k činnostem ve výstavbě
v jednotlivých zemích a porovnávaly se systémy oblasti realizace
veřejných zakázek.
Ing. Pater: Česká republika se
stala místem konání IV. setkání
zástupců zemí V4 v říjnu roku 1997
v Olomouci, VIII. setkání v Českém
Krumlově v roce 2001, XII. setkání
v roce 2005 v Liberci. V roce 2009
hostila na XVI. setkání zástupce inženýrských komor zemí V4 Ostrava.
Ing. Zídek: V rámci společných
aktivit zemí V4 je třeba zmínit
také společnou ediční činnost.
Od roku 2000 do roku 2010 byly
vydány střídavě ve všech zemích
V4 celkem čtyři díly pětijazyčné
publikace Technické památky zemí
Visegrádské čtyřky. V říjnu na
setkání představitelů inženýrských
organizací zemí V4 v Budapešti
bude představen I. díl nové edice
Inženýrské stavby zemí V4.
■ Zastavme se podrobněji
u spolupráce se Slovenskou
komorou stavebních inženýrů.
Kdy byla podepsána Smlouva
o spolupráci s touto inženýrskou organizací?
Prof. Pavlík: V dubnu roku 1993
se na pozvání SKSI konalo v Bratislavě společné jednání vedení SKSI
a SZSI s předsedy ČKAIT a ČSSI.
Funkci předsedy SKSI místo tehdy již abdikujícího Ing. Stanislava
Schustera zastupoval budoucí
předseda SKSI Ing. Ján Kyseĺ.
Ing. Zídek: Jednání se za českou
stranu zúčastnili: Ing. Václav Mach,
předseda ČKAIT, Ing. Miloslav Pavlík, CSc., prezident ČSSI, Ing. Jiří Kuchynka, Ing. Jiří Plíčka, CSc., a další
zástupci tuzemských inženýrských
organizací. Hlavním cílem jednání
bylo připravit a podepsat dohodu
o vzájemné spolupráci a vzájemném uznávání oprávnění. Dohodu
o spolupráci ČKAIT a Slovenské komory stavebních inženýrů podepsali
Ing. Ján Kyseĺ, Ing. Václav Mach
a Ing. Miloslav Pavlík, CSc., v září
roku 1995 v Bratislavě.
■ Kdy došlo k podepsání avizované smlouvy o vzájemném
uznávání odborné způsobilosti?
Jaká je v tomto směru současná
situace?
Ing. Rusek: Mezinárodní smlouva
o vzájemném uznávání oprávnění
k výkonu odborných činností ve
výstavbě mezi ČKAIT a SKSI,
a tím možnost profesního působení v partnerském státě, byla
podepsána na závěr IV. setkání
zemí V4, jež pořádaly české inženýrské organizace v říjnu roku
1997 v Olomouci. Tato smlouva
vstoupila v platnost k 1. lednu 1998.
K 31. prosinci roku 1999 bylo na
SKSI uznáno 252 autorizací a na
ČKAIT bylo uznáno 89 autorizací
slovenských hostujících členů. Platnost smlouvy skončila v roce 2006,
kdy byla nahrazena směrnicí EU
o vzájemném uznávání kvalifikací
v zemích EU.
Ing. Zídek: Rád bych v této souvislosti také zmínil současnou nadstandardní spolupráci se slovenskými kolegy. Intenzita spolupráce se
po rozdělení federace na dva státy
ještě zvýšila. Pořádáme pravidelná
setkání konaná střídavě na obou
stranách hranice, jež jsou užitečná
pro obě strany. První Setkání na
hranici se konalo v roce 1999 v Lu-
▲ VIII. setkání představitelů inženýrských organizací zemí Visegrádské čtyřky
v Českém Krumlově v roce 2001
hačovicích. Na dalších setkáních
se nejprve po roce, a v současnosti již po dvou letech, střídáme.
Pravidelně se také zúčastňujeme
konferencí slovenských kolegů,
jako je konference Statika pořádaná
v Piešťanech, tak konference Zakládání ve Vysokých Tatrách. V ČR se
kolegové ze Slovenska pravidelně
účastní kromě konference Městské
inženýrství také Bienále technických památek.
První bienále se konalo v roce 2001,
a zatím poslední, šesté bienále
bylo uskutečněno v loňském roce
v Ostravě. Této akce se pravidelně
zúčastňují i kolegové z Německa,
Polska a Maďarska.
■ S jakými zahraničními organizacemi ČKAIT uzavřela dále
smlouvu o spolupráci?
Prof. Pavlík: Je třeba zmínit, že tyto
smlouvy představovaly až dovršení
určitých postupných kontaktů. Mezinárodní spolupráce se však chronologicky odvíjela v jiném pořadí.
Ing. Loutocký: Smlouva o spolupráci mezi ČKAIT, ČSSI a rakouskou
Spolkovou komorou inženýrů a architektů-konzultantů byla podepsána v březnu roku 1995.
Prof. Pavlík: V květnu roku 1997
byla podepsána Smlouva o spolupráci mezi ČKAIT, ČSSI a Lotyšským, Litevským i Estonským
svazem stavebních inženýrů. Kontakt začal v roce 1996, kdy ČKAIT
a ČSSI, tehdy ještě se sídlem
v Legerově ulici, navštívili zástupci
Lotyšského svazu stavebních inženýrů a pozvali nás na návštěvu
hlavního města Rigy.
Cesty se zúčastnili také kolegové Ing. Václav Mach a Ing. Jiří
Plíčka, CSc., který bohužel nedávno zemřel. Tehdy začal Ing. Jiří
Plíčka, aktivně pracovat v oblasti
zahraniční činnosti jako místopředseda ČKAIT pro zahraniční styky.
V této funkci byl také přítomen
při podpisu Smlouvy o spolupráci
mezi ČKAIT, ČSSI a Americkou
společností stavebních inženýrů
(ASCE) v květnu roku 1997 ve
Washingtonu.
Ing. Rusek: Ing. Jiří Plíčka, který
byl později zvolen také místopředsedou Evropské rady inženýrských
komor, také velkou měrou přispěl
k přijetí ČKAIT a ČSSI do evropských Inženýrských organizací
ECCE a ECEC. Členy Evropské rady
civilních inženýrů (European Council
of Civil Engineers – ECCE) se staly
na zasedání ECCE v červnu roku
1997 v Paříži. Později byly přijaty
také do Evropské rady inženýrských
komor (European Council of Engineers Chambers – ECEC), jež byla
založena v září roku 2003 ve Vídni.
Prof. Pavlík: Přijetí do ECEC
a ECCE bylo zvláště významné,
a to nejen s ohledem na odbornou
a společenskou prestiž, ale i pro
postupné začleňování do Evropy.
Ing. Loutocký: Cílem obou organizací, které mají řadu společných
aktivit, je posílit vliv národních
inženýrských komor a asociací
stavebních inženýrů na harmonizaci
zákonů, předpisů a norem, které
se týkají výkonu činnosti autorizovaných osob. Jde také o systémy
vzdělávání, celoživotní vzdělávání,
uznávání kvalifikace a umožnění
pracovní mobility autorizovaných
inženýrů.
Prof. Pavlík: Pokud si zpětně
připomínáme historii postupného
budování mezinárodních odborných
vztahů z pohledu smluv o vzájemné
spolupráci, je třeba uvést ještě dalšího významného partnera, a tím
je Ruský svaz stavebních inženýrů
v Moskvě. Za přítomnosti ministra
stavebnictví 08/12
61
bude konat v srpnu v Polsku – místem setkání jsou Sromowce Nižné
na slovensko-polské hranici. Náplň
se mírně odlišuje od setkávání Velké Visegrádské čtyřky. Oblasti mají
poněkud jiné specifické problémy
a potřeby než centrální instituce.
Řekl bych, že po pracovní stránce jsou konstruktivnější setkání
regionů, kde se přímo konkretizují
jednotlivé akce na oblastech.
▲ XIII. setkání představitelů inženýrských organizací zemí Visegrádské čtyřky
v Liberci v roce 2005
pro místní rozvoj prof. Ing. Jaromíra Císaře, CSc., byla v červnu
roku 1999 podepsána trojstranná
Dohoda o spolupráci mezi Komplexem perspektivního rozvoje města
Moskvy, ČKAIT a ČSSI v budově
Tančícího domu v Praze.
Ing. Zídek: Základem spolupráce
s Moskvou byl region Karlovy Vary,
kontakt nám zprostředkoval konzul
Ruské federativní republiky, stavební inženýr Ing. Michail Tulinov.
Prof. Pavlík: Ano, aktivita v rámci
regionů byla pro další zahraniční
činnost velmi důležitá. Vznikaly
přímé osobní kontakty, ze kterých
se později odvíjely oficiální vztahy
mezi inženýrskými organizacemi.
Ing. Pater: OK ČKAIT Ostrava
například představovala kontaktní
místo v rámci spolupráce s polskými inženýry. Varšava byla velmi
daleko, a první kontakty s Polskem
tedy začaly přes Krakov. Tato spo-
lupráce později vyústila v listopadu
roku 2002 regionální příhraniční
dohodou o spolupráci OK ČKAIT
Ostrava s Krakovem, a o čtyři roky
později, tedy v únoru 2006, s Katovicemi. Prvními oficiálními i neoficiálními kontakty s polskou stranou,
účastí na sjezdech Svazu inženýrů
a techniků a později na sjezdech
Komory inženýrů, ať již v Řešově,
v Chořově, Katovicích, Krakově
či později ve Varšavě, zástupci
OK Ostrava v orgánech ČKAIT výrazně přispěli k současné výborné
úrovni vzájemných vztahů.
Ing. Zídek: Pokud hovoříme o zahraniční spolupráci na úrovni regionů, neměli bychom zapomenout
také na setkání tzv. Malé Visegrádské čtyřky, která spojuje dnes již
šest oblastních kanceláří – Karlovy
Vary, Krakov, Miskolc, Košice, předloni přibyla Ostrava a v loňském
roce Trnava. Letošní setkání se
■ Jak tedy na závěr hodnotíte význam této první etapy zakládání spolupráce mezi
mezinárodními inženýrskými
organizacemi?
Prof. Pavlík: Od počátku jsme
činnost Komory konfrontovali s děním ve světě. Zejména díky dění
v regionech a osobním kontaktům
se Komoře podařilo zařadit mezi
evropské inženýrské organizace.
Naše inženýrské organizace měly
v rámci dané politické situace mnohem složitější situaci, než tomu bylo
v západní Evropě. Bylo tedy logické,
že se státy V4 sjednotily, aby tyto
problémy společně řešily. V tomto
směru je třeba zdůraznit zásadní roli
Bavorské komory inženýrů, která
nám díky profesorovi Klingovi pomohla se do Evropy začlenit a která
nás v našem úsilí o mezinárodní
spolupráci velmi podporovala.
Ing. Loutocký: Položení základů
pro Inženýrskou komoru na území ČR vycházelo z tradic první
▼ Setkání Malé Visegrádské čtyřky oblastních kanceláří – Karlovy Vary, Krakov, Miskolc, Košice v roce 2005. Místem
setkání byla Mariánská v Karlovarském kraji. Malá V4 spojuje dnes již šest oblastních kanceláří – předloni přibyla Ostrava
a v loňském roce Trnava.
62
stavebnictví 08/12
republiky. Čtyřicetileté přetržení
činnosti, pro nás téměř zničující,
bylo překlenuto a Komora byla
založena v takovém pojetí, které
umožnilo velmi rychle se propojit
na evropské komory, jež žádné
přerušení svojí činnosti v tomto
směru neměly.
Je třeba akceptovat, že základ obnovy Komory byl položen v době,
kdy ještě neexistovala, a to Svazem
inženýrů ČSSI, respektive několika
osvícenými lidmi, kteří byli v té
době jeho členy. Byli to zejména
pražští kolegové a kolegové z Hradce Králové, kteří formulovali zásadní
myšlenky, a nastavili je tak, že bylo
možno splynout se sousedními
komorami.
Ing. Pater: Inženýrské organizace
ČKAIT a ČSSI si velmi dobře uvědomovaly důležitost mezinárodních
kontaktů dlouho před vstupem
do Evropské unie. Je důležité,
aby v tomto trendu pokračovala
i budoucí generace vedení ČKAIT
a ČSSI jak na centrální úrovni, tak
i v rámci příhraničních regiónů.
Prof. Pavlík: Motto, které náš
přítel, profesor Kling, často na
konferencích uvádí, zní: Inženýři
jsou stavitelé mostů mezi národy,
a to nejen fyzických, ale i těch
duševních.
Ing. Schandl: V souvislosti s nastávajícím stoletým výročím vzniku inženýrských komor na území tehdejšího Rakousko-Uherska bych chtěl
vzpomenout dokument z první mezinárodní Konference inženýrských
komor, která se uskutečnila v roce
1928 v Československé republice.
Tento dokument je velice zajímavý
ze dvou hledisek. Jednak byl vydán
v němčině a v češtině a také je
problematika, která se v něm řeší,
z větší části platná dodnes. Na
slavnostním zasedání v roce 2003
v Linci, kde se oslavovalo 90. výročí
vzniku rakouské Spolkové komory
architektů a inženýrů-konzultantů,
jsem měl tu čest tento dokument
předložit. Zhruba přeloženo, zní
takto: Rozšíření technických znalostí
a jejich uvedení do praxe musí být
volně šířeno a nesmí být omezováno státními hranicemi.
Ing. Zídek: Rád bych na závěr ještě
jednou citoval profesora Klinga:
Inženýři byli předvojem spolupráce
mezi národy. Byli první, kteří pochopili smysl této spolupráce. ■
svět stavbařů
text prof. Ing. Václav Havlíček, CSc. | foto Tomáš Malý
Memorandum Vědecké rady
Národního technického muzea
2. července bylo Petru Nečasovi, předsedovi Rady
pro výzkum, vývoj a inovace, na Úřad vlády ČR
zasláno Memorandum Vědecké rady Národního
technického muzea v Praze. Týká se druhé fáze
hodnocení výzkumných organizací pro financování jejich dlouhodobého rozvoje, konkrétně zařazení Národního technického muzea.
Vážený pane předsedo,
Vědecká rada Národního technického muzea se cítí povinna vyjádřit se k aktuální absenci Národního
technického muzea v seznamu
výzkumných organizací zařazených do druhé fáze posouzení
finanční podpory dlouhodobého
koncepčního rozvoje.
Národní technické muzeum je
státní příspěvkovou organizací,
která má vědeckou a výzkumnou
činnost přímo zakotvenou ve své
zřizovací listině. Výzkum a vývoj
je podstatným předpokladem
činnosti Národního technického
muzea, neboť kromě vlastní výzkumné činnosti dané zaměřením
a koncepcí muzea tvoří badatelská
a vědecká činnost nutnou platformu podporující odborné zázemí
sbírek a expozic.
Vědecký výzkum se v Národním
technickém muzeu opírá i o sbírky
unikátní v mnoha aspektech, shromaždované díky systematické
práci několika generací muzejníků.
V NTM tak v uplynulých letech vy-
krystalizovalo několik odborných
pracovišť, jež se stala vůdčími ve
svém oboru historického bádání.
Organizace disponuje odpovídajícím vědecko -výzkumným
zázemím. Vznik Archivu dějin
techniky a průmyslu se datuje
do třicátých let dvacátého století
a disponuje v současnosti vedle
rozsáhlého archivního materiálu,
postihujícího plošně řadu technických a vědních oborů, i akreditaci
specializovaného archivu s celorepublikovou působností. Počátky Archivu české architektonické
tvorby (nyní Archiv stavitelství
a architektury NTM) spadají do
čtyřicátých let dvacátého století. Národní technické muzeum
disponuje i rozsáhlou odbornou
knihovnou se zaměřením na
historii vědních a aplikovaných
technických disciplín. Oba archivy i knihovna jsou vyžívány nejen
vědeckými pracovníky Národního
technického muzea, ale i širokou
odbornou veřejností a jejich úloha
je v tomto aspektu v tuzemsku
nezastupitelná.
▼ Expozice stavitelství a architektury v NTM, ilustrační foto
Národní technické muzeum je
organizací, která na rozdíl od
výzkumných ústavů nemá základní a aplikovaný výzkum jako
svůj jediný předmět činnosti, ale
vědecké a badatelské zázemí
je naprostou nutností úspěšné
práce organizace v současnosti
i v budoucnosti. Přihlédnuto
musí být i k tomu, že v oblasti
dějin aplikovaných vědeckých,
a zejména technických oborů,
je Národní technické muzeum
takměř výlučným vědeckým
pracovištěm, které se snaží v kooperaci s výrobní sférou mapovat
nejen historii, ale i současnost
technických i vědeckých odborů.
Bez podpory vědecké činnosti
není NTM schopné plnit odpovídající měrou své poslání ve směru k odborné i laické veřejnosti.
Národní technické muzeum je
zapsáno jako znalecký ústav
v evidenci Ministerstva spravedlnosti pro obory znalecké
činnosti, jakými jsou např. historické přístroje z oboru exaktních
věd, dějin techniky, průmyslu
a socialistické industrializace,
historie hornictví, metalurgie,
strojírenství, spotřebního průmyslu, dopravy (pozemní, železniční,
vodní a letecké), elektrotechniky,
historie sdělovací techniky, stavitelství, architektury a historické
technické literatury.
Národní technické muzeum v Praze je tedy výzkumnou organizací
s dlouholetou tradicí výzkumu,
zejména na poli dějin vědy a techniky, architektury a stavitelství.
Po formální stránce Národní technické muzeum splnilo všechna
kritéria nutná pro jeho zařazení do
tohoto seznamu. Stejně tak naplňuje všechna kritéria posouzení
odborné úrovně uchazeče: vykonává činnost ve výzkumu, vývoji
a inovacích (VaVaI) nepřetržitě,
poskytuje aplikované výsledky
VaVaI zájemcům za stejných
podmínek a naplňuje předpoklad
dlouhodobého rozvoje výzkumné organizace a její činnosti ve
VaVaI. Své výsledky zařazuje do
Informačního systému IS VaVaI
a celkovou bodovou hodnotu
dosažených výsledků překračuje
požadované kritérium 1500 bodů.
Vzhledem k těmto ověřitelným
faktům a také vzhledem k nesporně zavazující historické tradici podpory výzkumu v Národním
technickém muzeu Vědecká rada
Národního technického muzea
věří, že Rada pro výzkum, vývoj
a inovace přehodnotí absenci Národního muzea v prezentovaném
seznamu výzkumných organizací
pro druhou fázi hodnocení.
S pozdravem
prof. Ing. Václav Havlíček, CSc.,
rektor ČVUT, předseda Vědecké
rady Národního technického
muzea. ■
Poznámka redakce: K memorandu je připojena příloha se
všemi jmény členů Vědecké rady
NTM a jejich originálními podpisy
(seznam dvaceti pěti osobností
současné české vědy, techniky
a průmyslu a čtyř osobností
z oblasti vědy a výzkumu NTM
lze nalézt na webových stránkách
www.ntm.cz). Dodáváme, že ve
Vědecké radě NTM zastupuje
ČKAIT Ing. Pavel Křeček a ČSSI
Ing. Svatopluk Zídek.
Čtenáře časopisu Stavebnictví
rádi informujeme o skutečnosti,
že předchozí Memorandum Vědecké rady NTM, se kterým byli
rovněž seznámeni, zřejmě důrazně podpořilo snahy vedení NTM.
Z objektů Železničního muzea na
území Masarykova nádraží, které
jsou ve vlastnictví NTM, byla po
sedmileté snaze sejmuta stavební uzávěra, a bude tudíž možné
zahájit projektové a následně
i stavební práce. Vedení NTM
tímto blahopřejeme.
stavebnictví 08/12
63
svět stavbařů
15. září 2012: Den památek
techniky a průmyslového dědictví
▲ Ilustrační foto
Pod názvem Industriální stopy –
Den památek techniky a průmyslového dědictví – se v letošním
roce uskuteční poprvé akce,
která si klade za cíl propagovat
tuzemské technické dědictví
v širokém spektru a po celém
území ČR. V rámci zářijových
Dnů evropského dědictví (EHD)
se otevře pro veřejnost nejen
celá řada drobných technických
památek, ale i některé velké
průmyslové areály. Akce navazuje na první propojení EHD
s aktivitami Industriálních stop,
které se k propagaci technického dědictví hlásí od roku 2001.
Záměr organizovat pravidelně
podobnou každoroční akci se
připravuje již několik let. Vychází ze zkušeností a kontaktů
organizátorů dosavadních šesti
bienále Industriální stopy – Výzkumného centra průmyslového
dědictví VCPD FA ČVUT, Kolegia
pro technické památky ČKAIT
TOP STAV 100
a MID-TOP STAV 2011
Každoroční žebříček nejúspěšnějších
stavebních podniků TOP STAV 100
a žebříček nejvýznamnějších středně velkých stavebních firem MID-TOP STAV působících na českém
stavebním trhu je důležitou informací pro domácí i zahraniční investory.
TOP STAV zahrnuje přibližně
70 stavebních podniků a 30 podniků výroby stavebních hmot.
MID-TOP STAV reprezentuje středně velké podniky (s obratem cca
50–250 mil. Kč), které tvoří s velkými stavebními firmami nezastupitelnou součást stavebního trhu.
Oba žebříčky mají příznivý ohlas
u odborné i laické veřejnosti, tím
spíš v současném období dlouhodobé recese ve stavebnictví.
ÚRS PRAHA, a.s., spolu se svými
partnery, Svazem podnikatelů ve
stavebnictví v ČR a mediálním partnerem, redakcí časopisu Stavebnictví, proto opět letos poskytne těmto
64
stavebnictví 08/12
společnostem publicitu v odborném
tisku a zveřejní výsledky těchto stavebních firem za rok 2011.
Výsledky již jedenáctého ročníku MID-TOP STAV a patnáctého
ročníku TOP STAV 100 budou
tradičně zveřejněny v časopise
Stavebnictví, ale i v dalších médiích
a na webových stránkách. Výsledky ankety TOP STAV 100 budou poskytnuty organizacím FIEC
a EUROCOSTRUCT.
Prvních deset firem žebříčku
MID-TOP STAV pak bude na společném setkání oceněno představiteli
Svazu podnikatelů ve stavebnictví
v ČR a dalšími partnery soutěže.
Termín závěrky letošního ročníku
TOP STAV 100 i MID-TOP STAV
je 24. září 2012. Podrobné informace včetně podmínek účasti lze
získat na adrese: ÚRS PRAHA, a.s.,
Ing. Zdeněk Kunc, CSc., Pražská 18,
102 00 Praha 10. ■
a ČSSI, Národního památkového ústavu NPÚ ve spolupráci
se Sdružením historických sídel
Čech, Moravy a Slezska, organizátorem Dnů evropského
dědictví.
Z již přihlášených akcí je místem,
které stojí za to navštívit, Dolní
oblasti Vítkovice spojená s prohlídkou vysoké pece a alternativním programem na Dole Hlubina
v Ostravě. V jižních Čechách
návštěvníky přivítají Jindřichohradecké místní dráhy, stejně
jako ve Zbýšově nebo v Kutné
Hoře. Otevřen bude i Plzeňský
Prazdroj a Černokostelecký pivovar. Také mlýny, např. Janatův
vodní mlýn nebo větrný mlýn
v Partutovicích, otevřou své
brány.
Ti, kdo se z řad vlastníků, správců, sdružení, neziskových orga-
nizací, umělců a přátel technického a industriálního dědictví
připojí ke Dni památek techniky a průmyslového dědictví
a vlastní akcí a iniciativou umožní
návštěvu jindy nepřístupné
památky, oživí pozapomenutá
historická výrobní místa a připomenou zašlou slávu průmyslové
minulosti. Pomohou tím ohroženým stavbám a upozorní na
jejich nové využití.
St av by a akc e b u d o u p re zentovány podrobně na portále www.industrialnistopy.cz
a také na stránkách VCPD FA
ČVUT, Národního památkového ústavu a ČK AIT. ■
Autorka:
Ing. arch. Eva Dvořáková,
NPÚ, ÚP Praha, Kolegium pro
technické památky ČKAIT & ČSSI
Středoevropský stavební trh poklesne:
Maďarsko není výjimkou
Přes původně mírně optimistická očekávání bude rok 2012 již
sedmým rokem poklesu maďarského stavebnictví. Klesají tržby,
počet zakázek i vytížení kapacit
stavebních firem. Vyplývá to
z výsledků nejnovější Kvalitativní
studie maďarského stavebnictví
2012, kterou každoročně vydává společnost CEEC Research
specializující se na analýzy ve
stavebnictví ve spolupráci s poradenskou společností KPMG
Česká republika.
Minulý rok pokleslo maďarské stavebnictví o 7,7 %. Český trh se podobá maďarskému (odhad poklesu
o 7,5 %), polský by měl klesnout
o 6,8 %, slovenský o 3,9 %.
Největším problémem je pro
středoevropské stavbaře byrokracie, tj. legislativní požadavky
na stavební společnosti a nesystematické a rozhodování státu
znemožňující firmám dlouhodobé
plánování. Druhým omezujícím
faktorem je nedostatek financí,
třetím malá poptávka ze soukromých i veřejných zdrojů.
Letos klesl podíl firem, které
přijímají zakázky s nulovou či
zápornou marží, neboť si to už
nemohou dovolit. V Maďarsku
k takovému kroku přistupuje
31 % firem (oproti 41 % v červnu
2011), v ČR 30 %, v Polsku 34 %
a na Slovensku 28 %. „Společnosti si uvědomily neudržitelnost
takovéhoto chování – udržet společnost při životě nošením peněz
na stavbu dlouhodobě nelze,“
vysvětluje Jiří Vacek, ředitel CEEC
Research.
Aktuální informace o českém
trhu budou zveřejněny v Kvartální
analýze českého stavebnictví
3Q/2012 na Setkání lídrů českého stavebnictví 23. srpna 2012
v Praze.
Celá studie o maďarském stavebnictví je k dispozici na stránkach
www.ceec.eu. ■
reakce, komentáře
Reakce firmy VELUX na komentáře
uvedené v časopise Stavebnictví 05/12
Na základě zveřejnění jednostranného názoru
Ing. Jiřího Šály, CSc., a Ing. Václava Macha na
změnu tepelně technické normy ČSN 73 0540-2
ve Stavebnictví č. 05/12 považujeme za důležité uvést publikované informace na pravou
míru a doplnit uvedená nepřesná tvrzení.
Norma Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky ČSN
2-730540, přesněji řečeno požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů,
byl shledán v rozporu s evropským právem a se směrnicí
Rady 89/106/EHS o sbližování
právních a správních předpisů
členských států týkajících se
stavebních v ýrobků. Rozpor
tohoto normového požadavku
s evropskou směrnicí a nutnost jeho změny byly potvrzeny Ministerstvem průmyslu
a obchodu ČR a Úřadem pro
technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,
které za normu zodpovídají.
Důvodem pro nutnou změnu
normy byla skutečnost, že původní znění normy z roku 2007
stanovilo na okna dodatečné
p o ž a d av k y n a d ráme c h armonizované normy pro okna
Č S N EN 14 3 51-1+A1/ 2 011.
Evropská legislativa však členským státům ukládá, že nesmí
v ž ádném p ř ípad ě klást na
st ave b ní v ý ro b k y, jež jsou
opatřeny označením CE, žádný dodatečný požadavek na
národní, regionální nebo místní
úrovni, který by bránil volnému
pohybu a používání stavebních
výrobků s označením CE. To
se týká zejména dodatečných
požadavků na jinou charakteristiku, než jsou charakteristiky
již obsažené v harmonizované
technické specifikaci. Nutno
poznamenat, že právě požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů
je takovým dodatečným požadavkem. Na tento jednoznačný
rozpor rovněž upozorňovala
jiná technicko - normalizační
komise TNK 6 0 – Ot vorové
výplně a lehké obvodové pláště, která navrhovala, aby požadavek měl jen doporučující
charakter.
Bez ohledu na uvedený právní
rozpor je nutné si uvědomit
také p ř ímý vliv ex trémní
úrovně požadavku na vnitřní
povrchovou teplotu na hospodárnost a ekonomický aspekt
v ýplní otvorů a staveb. Nee fek tivně stanovené normo vé p o ž a d av k y n a s t ave b n í
v ýrobk y mohou zby tečně
nav yšovat jejich cenu a ná sledně omezovat a zdražovat
v ýst av bu. Okolní č lenské
státy EU jako Rakousko nebo
Německo nemají v souladu
s platnou evropskou legislativou požadavek na povrchové
teploty výplní otvorů povinný
a navíc doporučené hodnoty
jsou počítány pro daleko mírnější venkovní teplot y, než
je tomu v České republice.
Efe k t i v n ě j š í p o ž a d av k y n a
povrchové teploty v ýplní otvorů stanovilo např. i hornaté
Šv ýcarsko, které není člen skou zemí EU. P r ak tick ý m
důsledkem toho je, že okna
splňující normov ý požadavek
ve švýcarském Davosu (1590
m n.m.) nesplňují informativní normov ý požadavek v Praze (181 m n.m.).
J e d n í m z h l av n í c h s my s l ů
evropských harmonizovaných
norem pro stavební výrobky je
definovat základní požadavky
na stavby a stavební výrobky
takov ým způsobem, aby při
j e j i c h p o u ž i t í ve s t a v b á c h
b y l y z a j i š t ě ny b ez p e č n o s t
staveb, ochrana zdraví uživatelů, úspory energie a ochrana
veřejného zájmu. Tyto harmonizované vlastnosti v ýrobků
je každý výrobce povinen měřit, transparentně prokazovat
a bezplatně posk y tovat jak
projektantům, tak spotřebitelům. Požadavky harmonizovaných norem tak plně zajišťují
ochranu uživatele. ■
Autor:
RNDr. David Brož, CSc.,
generální ředitel,
VELUX Česká republika, s.r.o.
inzerce
KONFERENCE ŘEDITELŮ
PROJEKTOVÝCH A INŽENÝRINGOVÝCH
SPOLEČNOSTÍ 2012
4. září 2012, Praha
více na: www.studieStavebnictvi.cz
stavebnictví 08/12
65
stavba roku
text Ing. Martin Mandík | grafické podklady archiv OHK Litomeřice a autora
Soutěž Stavba Ústeckého kraje 2011
V letošním roce proběhl již 5. ročník krajské
soutěže Stavba roku. Stavbou Ústeckého
kraje 2011 se stal Domov důchodců v areálu
seniorů – Litoměřice. Druhou cenu získal Zimní stadion Chomutov, třetí cena byla udělena
Lanové dráze na Větruši. Čestným uznáním
byla oceněna Regenerace Křinického náměstí
v Krásné Lípě.
Soutěž tradičně vyhlašovala OHK
Litoměřice, zastoupená ředitelkou
Mgr. Alenou Kaiserovou. Generálním partnerem byla společnost
Lafarge Cement a.s., zastoupená
ředitelem Ing. Ivanem Marešem,
nově se stala hlavním partnerem
společnost Swietelsky stavební
s.r.o., závod Dopravní stavby západ, zastoupená ředitelem Reném
Procházkou. Dalším partnerem
byla Equa bank a.s., pobočka
Litoměřice. Záštitu nad soutěží
převzala hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vaňhová. Odborným garantem a spolupořadatelem se stala
OK ČKAIT Ústí nad Labem, zastoupená předsedou Ing. Martinem
Mandíkem, a SPS v ČR – Sdružení
stavebních firem Ústeckého kraje,
zastoupené oblastním manažerem
Jaroslavem Tvrzským.
Porota soutěže zasedala 30. května 2012 ve složení prof. Ing. Miroslav Pavlík, CSc.,Ing. Martin
Mandík, Mgr. Zbyněk Pěnka,
Ing. Josef Ouvín a Ing. Jan Ganaj.
Do užšího výběru postoupilo šest
staveb.
Výsledky soutěže byly slavnostně
vyhlášeny 19. června 2012 v reprezentačních prostorách nově
zrekonstruovaného Starého hradu
v Litoměřicích.
Význam této události potvrdila
účast významných hostů – ministra obrany a senátora za Litoměřicko Alexanda Vondry; ředitele
společnosti Lafarge Cement, a.s.,
Ing. Ivana Mareše; ředitele závodu
Louny – společnosti Swietelsky
stavební s.r.o. Reného Procházky;
předsedy ČKAIT Ing. Pavla Křečka; prof. Ing. Miroslava Pavlíka,
▼ Domov důchodců v areálu seniorů – Litoměřice
CSc., prorektora ČVUT a předsedy poroty; předsedy OHK Litoměřice Mgr. Zbyňka Pěnky a další.
Soutěž se koná v sudých letech
od roku 2000. Vzhledem k tomu,
že z důvodu nevyjasněných kompetencí se v roce 2010 nekonala,
letošní ročník se týkal staveb
uvedených do užívání za období
leden 2008 až prosinec 2010.
Výsledky
■ 1. cena a titul Stavba Ústeckého kraje 2011
Domov důchodců v areálu seniorů –
Litoměřice
Přihlašující: ARCHATELIÉR
2000, a.s.
Domov důchodců je podle rozhodnutí investora umístěn do bývalého areálu městské porodnice
v prostoru Dómského pahorku.
Porota vysoce ocenila celkovou
urbanistickou a architektonickou
koncepci, která velice citlivě
reaguje na podmínky zástavby
lokality v městské památkové
rezervaci. Současně architekt
a jeho tým akceptovali potřebu
vyváženosti. Nastává tak potřebný kontakt uživatelů se životem
bezprostředního okolí intravilánu
města. Propojuje se s intimitou
podmíněnou dokonalým funkčním
řešením skladby domů zkvalitňujícím život v seniorském věku.
Porotu bezprostředně zaujalo
architektonické řešení tvarosloví
budov i barevné řešení, které se
jednoznačně hlásí k historickému
odkazu a výrazovým prostředkům
tohoto regionu, s patřičnou pokorou k místní tradici. V základním
koncepčním principu se na páteřní
komunikaci napojují jednolůžkové
a dvoulůžkové pokoje s plnohodnotným hygienickým zázemím
a nadstandardním interiérovým
vybavením. Současně porota
svým rozhodnutím ohodnotila
také zdařilou volbu konstrukčního
řešení, které umožnilo uplatnit
stávající technologickou úroveň
českého stavebnictví. Příkladem
může být realizace části budovy,
která je pro nezasvěceného pozorovatele utajena, což je například
zvolený systém založení stavby.
Ocenění patří i velmi dobré úrovni
řemeslného zpracování detailů.
Dalším pozitivem je odpovídající
a požadované snížení provozní
energetické náročnosti, které bylo
součástí zadání.
Porota svým verdiktem potvrdila
také schopnost investora dosáhnout požadovaných standardů EU
v rámci zlepšení pečovatelských,
rehabilitačních, zdravotnických
a dalších služeb pro pohodlí občanů.
■ Čestné uznání
Regenerace Křinického náměstí
v Krásné Lípě
Přihlašující: SaM silnice a mosty
Děčín a.s.
Jedním z nejvíce sledovaných
a obyvateli vnímaných veřejných
programů a projektů jsou investice do veřejných prostor. Právě
z těchto důvodů zaujala porotu
vydařená regenerace náměstí
v Krásné Lípě. Původní plocha
náměstí, rozdělená dopravním
řešením, využívá kombinaci žulových a betonových materiálů.
Celkový příznivý dojem spoluvytvářejí předsazená schodiště
66
stavebnictví 08/12
▲ Zimní stadion Chomutov
a imitace toku původní říčky,
vytvořená v dlažbě včetně původního mostku a sochařského
výtvarného díla. Porota rovněž
ocenila městský mobiliář, který
barevně kontrastuje s barvou
dlažeb. Realizaci velmi vhodně
doplňuje osvětlení, jež respektuje
půdorysný tvar náměstí.
Svým rozhodnutím porota vyjádřila podporu tvorbě, která je založena na funkčnosti všech detailů,
snaze investora zaměřené na
pohodlí uživatelů, ale především
se vrací ke kvalitě řemeslného
zpracování celé investiční akce.
■ 2. cena
Zimní stadion Chomutov
Přihlašující: Statutární město
Chomutov
Zimní stadion tvoří v rámci dlouhodobé koncepce Integrovaného
plánu rozvoje města součást
komplexní revitalizace bývalého
areálu kasáren. Současné požadavky na sportovní arény vyžadují
multifunkční vnitřní uspořádání
s odpovídající diváckou kapacitou,
což kultivovaná budova v blízkosti
Kamencového jezera splňuje.
Navíc se stává podnětem pro
naplnění dalších plánovaných
investičních akcí v podobě výstavby fotbalového a atletického
stadionu i navazujícího kulturně-společenského centra s odpovídající kapacitou parkovacích stání.
Celková architektonická, zdánlivě
jednoduchá koncepce modulů
řešených na vysoké technické
úrovni graduje v podobě výrazného tvarového a konstrukčního
pojetí arény. Porota ocenila i estetické ztvárnění jednotlivých částí,
které respektuje minimalistické
pojetí autora návrhu, ale umožňuje
i expresivně členitou strukturu
oddělující vnější prostor areálu od
vnitřního prostoru vlastní haly. Na
▲ Regenerace Křinického náměstí v Krásné Lípě – pískovcové sochy
ocenění se podepisuje i koncept
statického řešení v podobě oblouku se zavěšenými příhradovými
vazníky, což umožnilo maximální
snížení jejich výšky a ve svém
důsledku navýšení střední světlé
výšky v prostoru alternativního
využití arény. Dále porotu zaujala
důsledná snaha uspořit energii při
provozu budovy nejen v podobě
minimalizace objemu vytápěného
prostoru, ale i dalších opatření
v oblasti techniky prostředí staveb
umožňujících multifunkční využití objektu. Jedná se o systém
regulace a zpětného využívání
odpadového tepla pomocí systému tepelných čerpadel v úrovni
nízkopotencionálního využívání
tepla. Statutární město Chomutov
jako investor tak získává pro své
obyvatele první část ambiciózního
projektu rekreačního centra v sousedství jedinečné přírodní lokality.
■ 3. cena
Lanová dráha na Větruši
Přihlašující: Viamont DSP a.s.
Využití možného dopravního propojení mezi obchodním centrem
a prostorem výletního zámečku Větruše v Ústí nad Labem
provokovalo odbornou i laickou
veřejnost dlouhou dobu. Původní
pěší cesta ze středu města podél
meandru řeky Bíliny byla obtížně
prostupná. Porota proto ocenila
progresivní počin investora v podobě nového propojení vzduchem. Obnovila se tak původní
historická stopa pěšího spojení
a z toho vyplývající logické navýšení návštěvnického potenciálu
zmíněné oblasti.
Dalším pozitivním faktorem při
rozhodování tohoto investičního
počinu byla zásada bezbariérového řešení, které umožňuje přepravu osob se sníženou schopností
pohybu a orientace, dětí i cestu-
▲ Lanová dráha na Větruši, Ústí nad Labem
jících s jízdními koly. Na spodní
stanici, v minulosti již stavebně
připravenou, navazuje vybudování horní stanice, dislokované
do blízkosti zámečku Větruše.
Architektonické a konstrukční řešení stanice vychází z požadavku
přímé vazby na původní budovu
včetně přístavby v podobě rozšíření její hotelové části. Využívá
soudobých výrazových prostředků celoplošného izolačního prosklení i progresivních stavebních
technologií nosné konstrukce
s ohledem na kritérium trvanlivosti a jednoduché údržby.
Ve svém hodnocení porota také
vysoce ocenila vlastní technologii
lanové dráhy dodanou zahraničním výrobcem. Dvoustopá
kabinková dráha s kyvadlovým
provozem svými konstrukčními
parametry odpovídá všem provozním a bezpečnostním požadavkům na úrovni standardů EU.
Součástí slavnostního odpoledne
bylo dále předání Ceny ČKAIT
Ústeckého kraje projektantovi
a stavbyvedoucímu úspěšných
staveb. Ceny ČKAIT předávali
předseda ČKAIT Ing. Pavel Křeček a předseda OK ČKAIT Ústí
nad Labem Ing. Martin Mandík.
Cenu ČK AIT Ústeckého kraje
2011 pro projektanta obdržel
Ing. Vladimír Janata, CSc., za
projekt originálního statického
řešení předpjaté ocelové konstrukce zastřešení víceúčelové
haly v Chomutově. Cenu ČKAIT
Ústeckého kraje 2011 pro stavbyvedoucího obdržel Martin Kománek ze společnosti Viamont
DSP a.s. za vedení stavby Lanové
dráhy na Větruši v Ústí nad Labem
a náročnou koordinační činnost
mezi množstvím dodavatelů v náročných podmínkách.
Po skončení slavnostní části byli
účastníci pozváni k diskuzi týkající se přípravy dalšího ročníku
soutěže. Netradičně se totiž
předpokládá její konání v roce
2013 tak, aby do ní byly zahrnuty
stavby realizované v letech 2011
a 2012. ■
Informace: Ing. Martin Mandík,
předseda OK ČKAIT Ústí nad Labem
stavebnictví 08/12
67
stavba roku
text Ing. Anna Vlášková | foto archiv autorky
Dny stavitelství a architektury
Karlovarského kraje 2012
Jako jedna z hlavních akcí Dnů stavitelství
a architektury Karlovarského kraje 2012 se
uskutečnil již 12. ročník soutěže a přehlídky
Stavby Karlovarského kraje.
Po zkušenostech z předešlých
ročníků byla soutěž a přehlídka opět
rozdělena na dvě části – realizace
a projekty. Přihlášené stavby posuzovala odborná porota i laická veřejnost, která hlasovala na internetu.
Nejlepší stavby a projekty byly
vyhlášeny na slavnostním večeru
v Městském divadle v Karlových
Varech dne 7. června 2012.
Stavby Karlovarského
kraje 2012
■ Hodnocení odborné poroty
Stavby
1. místo: Využití Paláce princů
pro Městskou knihovnu v Ostrově
Investor: Město Ostrov
Architektonický návrh: JURICA a.s.
Projektant: JURICA a.s.
Zhotovitel: TIMA, spol. s r.o. –
obchodně výrobní služby
2. místo: Interaktivní galerie
Becherova vila, Karlovy Vary
Investor: Karlovarský kraj
Architektonický návrh: Ing. arch.
Miloslav Bokota, Ing. arch. Michal
Karas
Projektant: Ing. arch. Miloslav
Bokota
Zhotovitel: THERMIA-BAU a.s.
Technický dozor: INVESTON s.r.o.
3. místo: Revitalizace centra
vzdělávání ISŠTE Sokolov
Investor: Karlovarský kraj
Architektonický návrh: Milan Koucký s.r.o.
Projektant: RECONSTRUCTION
s.r.o.
Zhotovitel: SYNER, s.r.o., Algon,
a.s., ISSO – Inženýrské stavby
Sokolov, s.r.o.
Technický dozor: INVESTON s.r.o.
Čestné uznání: za Významný
společenský přínos v regionu
Kulturní centrum Svoboda
v Chebu
Investor: Město Cheb
Architektonický návrh: Adam Rujbr
Architects s.r.o.
Projektant: Adam Rujbr Architects
s.r.o.
Zhotovitel: Algon, a.s., Metrostav a.s.
Technický dozor: INVESTON s.r.o.
Čestné uznání: za Podporu školství a vzdělanosti
Centrum technického vzdělávání Ostrov
Investor: Střední průmyslová škola
Ostrov, Karlovarský kraj
Architektonický návrh: A69 – architekti s.r.o.
Projektant: RECONSTRUCTION s.r.o
Zhotovitel: Sdružení CTV Ostrov,
Metrostav a.s.
Čestné uznání: za Příkladnou
privátní investici
SPA & Kur Hotel Harvey, Františkovy Lázně
Investor: Harvey a.s.
Architektonický návrh: Ing. Jiří
Treybal – TMS projekt Strakonice
Projektant: Ing. Jiří Treybal,
MS architekti s.r.o.
Zhotovitel: HYPERSTAVEBNINY
CZ, a.s.; Metrostav a.s.
Technický dozor: INVESTON s.r.o.
Projekty
1. místo: Víceúčelová naučná
stezka klášter – město Teplá
Investor: Město Teplá, Obermayer
Albis – Stavoplan, spol. s r.o.
Architektonický návrh: Obermayer
Albis – Stavoplan, spol. s r.o.
Projektant: Obermayer ALBIS –
Stavoplan spol. s r.o.
■ Cena hejtmana Karlovarského
kraje
Revitalizace centra vzdělávání
ISŠTE Sokolov
■ Cena primátora města Karlovy Vary
Obvodní oddělení Policie ČR
Investor: Krajské ředitelství policie
ČR Karlovarského kraje
Architektonický návrh: TORION,
projekční kancelář, s.r.o.
Projektant: TORION, projekční
kancelář, s.r.o.
Zhotovitel: SILBA-Elstav s.r.o
▲ Ing. František Linda
▼ Interaktivní galerie Becherova vila, Karlovy Vary
68
stavebnictví 08/12
▼ Obvodní oddělení Policie ČR, Karlovy Vary
▲ SPA & Kur Hotel Harvey, Františkovy Lázně
▲ Využití Paláce princů pro Městskou knihovnu v Ostrově
■ Cena veřejnosti
Stavba
Využití Paláce princů pro Městskou knihovnu v Ostrově (1172
hlasů)
Projekt
Naučná stezka klášter – město
Teplá (2749 hlasů)
2. místo: Střední průmyslová
škola stavební a Obchodní akademie Kadaň – Jan Buchlák, Petr
Moschner, Martin Hladík
3. místo: Vyšší odborná škola
a Střední průmyslová škola
stavební Děčín – Jaroslav Kaňka,
Jakub Flek, Jiří Klofák ■ Označení Ohrožená památka
Karlovarska
Zřícenina hradu Andělská Hora
(1164 hlasů)
■ Výsledky soutěže Středních
průmyslových škol stavebních
Ročníkové projekty
1. místo: Miroslav Fízik, Střední
odborná škola a Střední odborné
učiliště Horšovský Týn
2. místo: Jan Jablončík, Střední
odborná škola stavební Karlovy
Vary
3. místo: Jan Buchlák, Střední
průmyslová škola a Obchodní akademie Kadaň Celkové hodnocení škol
1. místo: Střední průmyslová
škola stavební v Plzni – Tomáš
Rendl, Petra Schůtová, Michaela
Mentbergerová
■ Osobnost stavitelství
Ing. František Linda (in memoriam)
Významný dlouholetý člen a místopředseda Regionálního stavebního sdružení Karlovy Vary, první
porevoluční starosta města Cheb,
výrazná osobnost mezi podnikateli
i ve veřejném a společenském
životě. Podílel se na významných
stavbách na západě Čech, především v Chebu a ve Františkových
Lázních.
Seznam všech staveb a projektů, které se zúčastnily soutěže,
i další podrobnosti lze nalézt na
www.stavbykarlovarska.cz. ■
Autorka:
Ing. Anna Vlášková,
Regionální stavební sdružení Karlovy Vary
inzerce
Suso_PR_185x125.indd 1
18.7.12 10:41
stavebnictví 08/12
69
stavba roku
text redakce | foto archiv Nadace pro rozvoj architektury a stavitelství
Stavba roku Středočeského kraje 2012
Vyhlášení výsledků soutěže
Letošní ročník byl první, premiérový. Přihlásilo se do
něj celkem dvacet devět staveb. Titul získlala Revitalizace historického jádra města Slaný, konkrétně
rekonstrukce obloukového kamenného mostu s
vodním příkopem – respektovala památkovou zónu
a zároveň splnila novodobé technické požadavky.
■ Titul Stavba roku Středočeského kraje
Revitalizace historického jádra
města Slaný
Autor: prof. Ing. arch. Jaroslav
Sýkora, DrSc.
Dodavatel: POHL cz, a.s.
Stavbyvedoucí,aut.os.:Ing.KarelBiskup
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jan
Mrzílek
Investor: město Slaný
■ Cena za nejlepší stavbu určenou k veřejnému účelu, Cena
veřejnosti
Nová radnice Milovice
Autoři: ai5 s.r.o. – MgA. Mikuláš
Medlík, MgA. Přemysl Kokeš,
Ing. Jaroslav Kroupa, Ing. Bohuslav
Mansfeld
Projektanti: Ing. Bohuslav Mansfeld, Ing. Jaroslav Kroupa
Dodavatel: KONSTRUKTIVA KONSIT a.s.
Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. Lukáš
Galert
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jaroslav Kroupa
Investor: město Milovice
■ Cena za nejlepší rekonstrukci
památkového objektu
Muzeum Dobrovice
Autoři: akad. arch. Vladimíra Axmannová, Ing. Petr Wudy, Ing. Roman
Renč, Ing. František Bartoš; SGL
projekt, s.r.o. – akad. arch. Jiří Javůrek, Ing. arch. Silvie Bednaříková
Dodavatel: Metrostav a.s., divize 1
Stavbyvedoucí, aut. os.: Pavel
Szmek, Jan Papík, Karel Šubrt,
Jaroslav Krkavec
Investor: Dobrovická muzea, o.p.s.
■ Cena za nejlepší investiční
záměr
Obnova historického centra
města Vlašim
Autoři: ARCHITEKTONICKÝ ATELIÉR 2H s.r.o. – Ing. arch. Ivan Hořejší, Ing. arch. Jan Hořejší
Dodavatel: STRABAG a.s., odštěpný závod Praha, oblast Jih
Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. Vlastimil Ptáček
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. arch.
Ivan Hořejší
Investor: město Vlašim
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jiří
Schindler
Investor: Česká republika, Ředitelství vodních cest ČR
■ Cena za stavbu, která nejlépe
rozvíjí kulturní hodnoty krajiny
nebo okolní zástavby
Obnova rybniční soustavy Černý
kříž
Autor a projektant: Ing. Martin
Poláček
Dodavatel: PAS PLUS s.r.o.
Stavbyvedoucí, aut. os.: Ing. David
Bosák
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Martin Poláček
Investor: AGRO BIO PRO s.r.o.
■ Cena za drobnou architekturu
v krajině
Kaple St. Pierre
Autoři: Ateliér Mozkyt – Ing. arch.
Rudolf Grimm, Ing. arch. Jiří Dostál
Dodavatel: STAVAKU, s.r.o.
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. arch.
Oliver Kálnássy
Investor: Jan Maštalíř
▲ Revitalizace historického jádra města Slaný (Stavba roku Středočeského kraje)
■ Cena za dopravní infrastrukturu
Rekonstrukce železničního mostu v Kolíně
Autoři: Ing. Jiří Schindler, Ing. Pavel
Ryjáček, Ph.D., Ing. Pavel Očadlík,
Ing. Jan Henzl
Projektant: Sdružení VPÚ DECO
PRAHA a SUDOP Praha, zmocněnec VPÚ DECO PRAHA a.s.
Dodavatel: sdružení Viamont
DSP, Eurovia CS a EDS hold,
zastoupené společností Viamont
DSP a.s.
Stavbyvedoucí, aut. os.: Dipl. Ing.
Bedřich Šafařík
▼ Kaple St. Pierre (Cena za drobnou architekturu v krajině)
▼ Rekonstrukce železničního mostu v Kolíně (Cena za dopravní infrastrukturu)
70
stavebnictví 08/12
■ Cena hejtmana Středočeského
kraje
Rekonstrukce ulic a dlažeb historického jádra města Kutná Hora
Autor a projektant: Ing. Miroslav
Ondrák
Dodavatel: SILNICE ČÁSLAV –
HOLDING, a.s.
Stavbyvedoucí, aut. os.: Jitka Kabátková
Vedoucí projektant, aut. os.: Ing. Jiří
Kejval
Investor: město Kutná Hora
infoservis
Rekonstrukce fasády Národního divadla
V červnu byla slavnostně zahájena dlouho očekávaná rekonstrukce fasády historické budovy
Národního divadla. I když budou náročné stavební úpravy ukončeny až na konci roku 2015, chod
divadla nebude nijak zásadně omezen.
▲ Obvodový plášť historické budovy
před rekonstrukcí
Návštěvníci budou moci do budovy vstoupit jak hlavním vchodem
z Národní třídy, tak i bezbariérovým vchodem z Masarykova
nábřeží. Dopravní provoz v okolí
historické budovy Národního di-
vadla nebude vlivem stavebních
prací přerušen.
„Rekonstrukce Zítkovy budovy je
náročný projekt, který vzhledem ke
stavu obvodového pláště budovy
nelze odkládat,“ řekl PhDr. Ondřej
Černý, ředitel Národního divadla,
na tiskové konferenci uspořádané
11. června v hlavním foyeru historické budovy divadla.
Generální opravou projde obvodový
plášť historické budovy, a to včetně
všech plošných, plastických, zdobných a uměleckých prvků z kamene, omítky i štuku a také oplechovaných částí fasády, mříží, podstavců,
nástěnných maleb, výplní otvorů,
teras a balkónů. Součástí zakázky
je rovněž vnější stožárové osvětlení budovy, dlažba pod vstupním
portikem a kočárovnou, vnější zóny
pro očištění obuvi, podstavce trig
a balustrádové zábradlí mostu nad
Divadelní ulicí.
„Provoz divadla i jeho vnější vzhled
bude v průběhu stavebních prací zasažen co nejméně,” řekl Ing. Michal
Štefl, předseda představenstva
a generální ředitel společnosti OHL
ŽS, a.s.
Rekonstrukce tedy bude probíhat
ve čtyřech samostatných etapách,
opláštěna bude vždy pouze jedna
fasáda. Po dobu rekonstrukce fasády na Národní třídě i fasády na
Masarykově nábřeží zajistí chodcům
bezpečný průchod podchozí lešení.
V první etapě, jež právě začala
a bude trvat přibližně rok, se opraví
balkóny a terasy po celém obvodu
budovy a zrekonstruuje severní fasáda, tedy průčelí na Národní třídě.
Návštěvníkům bude zajištěn bezpečný a pohodlný přístup k hlavnímu
vchodu. Stavební práce druhé a třetí
etapy rekonstrukce budou mít na návštěvníky minimální dopad. Poslední
etapa, tedy oprava fasády směrem
k Vltavě, se uskuteční v roce 2015
a bezbariérový vchod do budovy
stavbou nebude omezen.
Národní kulturní památka bude
po dobu rekonstrukce pod stálou
kontrolou Národního památkového ústavu, v čele s PhDr. Pavlem
Jeriem. Rekonstrukci předcházel
důkladný restaurátorský průzkum
a podílí se na ní řada odborníků
z Akademie výtvarných umění
v Praze, Univerzity Karlovy, VŠCHT
v Praze či Akademie věd ČR. Projektovou dokumentaci zpracovala
společnost OMNIA projekt, s.r.o.,
dodavatelem stavby je společnost OHL ŽS, a.s., divize Plzeň.
Celkové náklady dosáhnou výše
78,81 milionů Kč (bez DPH). ■
inzerce
stavebnictví 08/12
71
infoservis
Veletrhy a výstavy
31. 8–2. 9. 2012
KLADENSKÝ VELETRH 2012
III. ročník veletrhu stavebnictví,
automobilů, bytového zařízení,
zahradnictví a hobby
Kladno – Rozdělov,
Kladenská sportovní hala,
Sportovců 817
E-mail: [email protected]
4.–7. 9. 2012
AQUA-THERM 2012
Mezinárodní výstava
vodohospodářství
Kazachstán, Atakent
Exhibition Centre, Almaty
E-mail: [email protected]
www.aquatherm-almaty.kz
4.–7. 9. 2012
KAZBUILD 2012
19. ročník mezinárodního
veletrhu stavebnictví a interiérů
Kazachstán, Atakent
Exhibition Centre,
Almaty,
E-mail: [email protected]
www.kazbuild.kz
10.–12. 9. 2012
BALTICBUILD 2012
16. ročník mezinárodního
veletrhu stavebnictví
a interiérů
Rusko, Petrohrad,
Veletržní areál Lenexpo,
Bolshoi prospekt 103
E-mail: [email protected]
www.balticbuild.primexpo.com
18.–22. 9. 2012
FOR WASTE 2012
7. mezinárodní veletrh
nakládání s odpady, recyklace,
průmyslové a komunální ekologie
Praha 9 – Letňany,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.waste.cz
osvětlovací techniky
a zabezpečovacích systémů
Praha 9 – Letňany, Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.for-elektro.cz
18.–22. 9. 2012
FOR THERM 2012
3. veletrh vytápění,
alternativních zdrojů
energie a vzduchotechniky
Praha 9 – Letňany, Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.for-therm.cz
18.–22. 9. 2012
SPORT TECH 2012
4. veletrh sportovních staveb,
jejich technologií a vybavení
Praha 9 – Letňany, Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.sporttech.cz
18.–22. 9. 2012
BAZÉNY, SAUNY
& SPA 2012
7. mezinárodní veletrh bazénů,
bazénových technologií
a saun
Praha 9 – Letňany,
Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.vystava-bazeny.cz
Odborné semináře
a konference
13. 8. 2012
CADKON RCD
Školení
Brno, Křenová 52,
AB studio (učebna)
E-mail: [email protected]
13.–14. 8. 2012
CADKON + Vzduchotechnika
Školení
Praha, Jeremenkova 90a
E-mail: [email protected]
18.–22. 9. 2012
FOR ARCH 2012
23. mezinárodní stavební veletrh
Praha 9 – Letňany, Beranových 667
E-mail: [email protected]
www.forarch.cz
14.–15. 8. 2012
10. výročí povodně 2012
Odborná konference
Praha 1,
Nová radnice,
Mariánské náměstí 2
E-mail: [email protected]
18.–22. 9. 2012
FOR ELEKTRO 2012
5. veletrh elektrotechniky,
15.–16. 8. 2012
AutoCAD LT
Školení
72
stavebnictví 08/12
Brno, Křenová 52,
AB studio (učebna)
E-mail: [email protected]
16. 8. 2012
Zdravé bydlení
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o.,
Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
20. 8.–7. 12. 2012
Osoba odborně způsobilá pro
úkoly v prevenci rizik v oblasti
BOZP
Rekvalifikační program
Praha 1, Výzkumný ústav
bezpečnosti práce, v.v.i.,
Jeruzalémská 9
E-mail: [email protected]
23. 8. 2012
Umění vyjednávání, argumentace a přesvědčování
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o., Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
23. 8. 2012
Setkání lídrů českého stavebnictví 2012/H2
Diskuzní setkání zástupců státu,
klíčových představitelů největších stavebních společností
a médií v letech 2012 a 2013
Praha 8, Pobřežní 1a,
KPMG Česká republika
E-mail: [email protected]
28. 8. 2012 a 30. 8. 2012
Technické požadavky
na stavební výrobky
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o., Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
30. 8. 2012
Příprava k autorizačním
zkouškám ČKAIT
Intenzivní školení ke zkoušce
Praha 9, Lisabonská 2394/4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
30.–31. 8. 2012
Revit Architecture
Školení
Praha, Jeremenkova 90a,
E-mail: [email protected]
31. 8. 2012
Kolaudace a zápisy
nových staveb do katastru
nemovitostí
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o.,
Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
3.–4. 9. 2012
AutoCAD
Školení
Praha, Jeremenkova 90a,
E-mail: [email protected]
6. 9. 2012
Rizika spojená se stavební
výrobou
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o.,
Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
10.–11. 9. 2012
Osoba odborně
způsobilá pro úkoly
v prevenci rizik v oblasti
BOZP
Rekvalifikační program
Praha 1, Výzkumný ústav
bezpečnosti práce, v.v.i.,
Jeruzalémská 9
E-mail:
[email protected]
10. 9.–12. 12. 2012
Manažer bezpečnosti práce
Distanční nadstavbové vzdělávání
akreditované MŠMT
Praha 1, Výzkumný ústav
bezpečnosti práce, v.v.i.,
Jeruzalémská 9
E-mail:
[email protected]
11. 9.–8. 11. 2012
Osoba odborně způsobilá
na úseku požární ochrany
Vzdělávací program
akreditovaný MŠMT
Praha 1,
Výzkumný ústav
bezpečnosti práce, v.v.i.,
Jeruzalémská 9
E-mail:
[email protected]
11. 9. 2012
Technický dozor investora
Odborný seminář
Součást celoživotního
vzdělávání ČKAIT a ČKA
Praha 9,
Lisabonská 2394/4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
13. 9. 2012
Technický dozor investora
Odborný seminář
Součást celoživotního
vzdělávání ČKAIT a ČKA
Ostrava – Pustkovec,
Technologická 372/2
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
20. 9. 2012
Stavební stroje a stavební
mechanizmy
Odborný seminář
Brno, Národní stavební
centrum s.r.o., Bauerova 10
E-mail:
[email protected]
www.stavebnicentrum.cz
13.–15. 9. 2012
EMTECH 2012
6. ročník mezinárodní konference
Praha 6, ČVUT v Praze,
Fakulta elektrotechnická
E-mail: [email protected]
25. 9. 2012
Novela zákona č. 184/2006 Sb.,
o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku
nebo ke stavbě (zákon
o vyvlastnění)
Odborný seminář
Praha 1, ČVTSS,
Novotného lávka 5
E-mail: [email protected]
www.cvtss.cz
26. 9. 2012
Novela zákona č. 183/2006 Sb.,
o územním plánování
a stavebním řádu
(stavební zákon)
Odborný seminář
Praha 1, ČVTSS,
Novotného lávka 5
E-mail: [email protected]
www.cvtss.cz
Odborné semináře ČKAIT v září
■ 12. 9. 2012 od 10.00 hod.
Bezbariérové užívání staveb
P ředná š ející: Ing. Renat a
Zdařilová, Ph.D.
Nové požadavk y v yhlášk y
č. 398/2009 Sb., o obecných
te c h n i c k ýc h p o ž a d avc í c h
zabezpečující bezbariérové
řešení staveb.
■ 13. 9. 2012 od 14.00 hod.
Autorská práva ve výstavbě
Přednášející: JUDr. Jiří Kadlec
Proces výstavby a jeho charakteristika. Architektonické dílo,
práva a jeho specifické znaky,
užití a licence. Dílo vytvořené
na objednávku, zaměstnanecké
dílo a kolektivní dílo.
■ 18. 9. 2012 od 14.00 hod.
Va d y s o u v i s e j í c í s v ý ko nem činnosti autorizovaných
osob
Přednášející: Ing. Ladislav Bukovský, Mgr. Miroslav Šianský
Definice vad, odlišnosti mezi
obchodněprávními a občanskoprávními vztahy, spotřebitelské
smlouv y, příklady č asto se
opakujících vad u staveb.
■ 19. 9. 2012 od 14.00 hod.
Jak bránit starou Prahu –
pražská architektura a „developerský pragmatizmus“
Přednášející: Ing. arch. Martin Krise, PhDr., Richard Biegel, Ph.D.
Informace o 110 letech činnosti
členů Klubu Za starou Prahu.
Historie Karlova mostu, Petřínské serpentiny a tunelu, Kampy
atd. Bilance uplynulého dvacetiletí v pražské architektuře.
■ 21. 9. 2012 od 10.30 hod.
Co hrozí panelov ým do mům při neodborném zásahu
Přednášející: Ing. Vrba, CSc.,
a kol.
Normové požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu
panelových domů, požadavky
na zřizování otvorů, tuhost
styků stěnových a stropních
dílců, výpočtové modely atd.
Podrobné informace k uvedeným seminářům naleznete na:
www.ckait.cz.
inzerce
stavebnictví 08/12
73
v příštím čísle
09/12 | září
Zářijové číslo časopisu se zaměří
na progresivní materiály a technologie a jejich uplatnění. Existuje
již na trhu ČR dostatečná nabídka stavebních materiálů a komponentů, aby se staly běžnou
součástí sortimentu pro výstavbu pasivních a nulových domů?
Zajímavý článek seznámí také
s detaily Nařízení pro stavební
výrobky č. 305/2011 (CPR), které
začne platit od 1. července 2013.
Ročník VI
Číslo: 8/2012
Cena: 68 Kč vč. DPH
Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno
IČ: 44960751
Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2
Tel.: +420 227 090 500
Fax: +420 227 090 614
E-mail: [email protected]
www.casopisstavebnictvi.cz
Číslo 09/12 vychází 7. září
ediční plán 2012
předplatné
Celoroční předplatné (sleva 20 %):
544 Kč včetně DPH, balného
a poštovného
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
■
ediční plán 2012
www.casopisstavebnictvi.cz
pozice na trhu
Objednávky předplatného
zasílejte prosím na adresu:
EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, 648 03 Brno
(IČO: 44960751,
DIČ: CZ44960751,
OR: Krajský soud v Brně,
odd. C, vl. 3809,
bankovní spojení: ČSOB Brno,
číslo účtu: 377345383/0300)
Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Předplatné můžete objednat
také prostřednictvím formuláře
na www.casopisstavebnictvi.cz.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský
Tel.: +420 602 542 402
E-mail: [email protected]
Redaktor: Petr Zázvorka
Tel.: +420 728 867 448
E-mail: [email protected]
Redaktorka odborné části:
Ing. Hana Dušková
Tel.: +420 227 090 500
Mobil: +420 725 560 166
E-mail: [email protected]
Inzertní oddělení:
Manažeři obchodu:
Daniel Doležal
Tel.: +420 602 233 475
E-mail: [email protected]
Igor Palásek
Tel.: +420 725 444 048
E-mail: [email protected]
Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,
doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.,
Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,
Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),
Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová
Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl
Tel.: +420 541 159 374
E-mail: [email protected]
Předplatné: Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Tisk: EUROPRINT a.s.
pozice na trhu
časopis
Stavebnictví je členem
Seznamu recenzovaných
periodik vydávaných
v České republice*
*seznam zřizuje
Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR
www.casopisstavebnictvi.cz
Kontakt pro zaslání edičního plánu 2012 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:
Věra Pichová
tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]
74
stavebnictví 08/12
Náklad: 32 650 výtisků
Povoleno: MK ČR E 17014
ISSN 1802-2030
EAN 977180220300508
Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa
© Stavebnictví
All rights reserved
EXPO DATA spol. s r.o.
Odborné posouzení
Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví
podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.
O tom, které články budou odborně posouzeny,
rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž
určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři
recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých
příspěvcích posudky recenzentů.
Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě
bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce
neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.
DECEUNINCK SE MĚNÍ NA INOUTIC
BUDOUCNOST SE OTEVÍRÁ
Inoutic – společně vstříc budoucnosti
Německá společnost Inoutic, člen Deceuninck Group, se již více než padesát
let věnuje vývoji energeticky účinných řešení, jejichž výsledkem jsou vysoce
inovativní výrobky a služby. Inoutic nastavuje standardy kvality v oblasti
funkčnosti, spolehlivosti a maximální preciznosti. Abychom upevnili naši pozici
předního evropského výrobce plastových okenních a dveřních profilů, budeme
nadále naše know-how poskytovat pod jednou značkou:
Deceuninck se mění na Inoutic.
Uf = 0
,9
W/m 2 5
K
Otevřete okna do svojí budoucnosti a staňte se našimi partnery.
www.inoutic.cz/budoucnost
Download

english synopsis - Časopis stavebnictví