Sociologie masové komunikace
Akademie managementu a komunikace
PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.
19. 11. 2013
Sociologie masové komunikace: přehled témat
• 1. Historie masové komunikace (dějiny, typologie, funkce)
• 2. Předchůdci vědy o masové komunikaci (Weber, Lippmann, Dewey,
Lasswell)
• 3. Matematická a systémová teorie komunikace (Shannon, Weaver,
Saussure, Jakobson, Lotman, Propp)
• 4. Administrativní výzkum a Chicagská škola (Lazarsfeld, Katz)
• 5. Kritický výzkum a Frankfurtská škola (Adorno, Horkheimer)
• 6. Příjemci, účinky médií, komunikační modely a Birminghamská škola
(Hall, McQuail)
• 7. Mediace vs. medializace – pojetí masové komunikace ve 20. století
• 8. Funkcionalismus, symbolický interakcionismus, sociální konstrukce
reality (Durkheim, Blumer, Mead, Cooley, Goffman, Berger, Luckmann)
• 9. Globální divadlo vs. globální vesnice, postmoderní znaková situace
(McLuhan, Barthes, Baudrillard)
• 10. Etické a vzdělávací aspekty působení médií na společnost (společenská
odpovědnost mediálních korporací)
• 11. Sociální média a sociologie mediálního marketingu
• 12. Základní teze koncepce mediálních studií
Sociologie masové komunikace: doporučená studijní literatura
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
BARTHES, Roland. Mytologie. Praha : Dokořán, 2004. 170 s. ISBN 80-86569-73-X.
BAUDRILLARD, Jean – POSTER, Mark. (ed.) Selected Writings. California : Stanford
University Press, 2001. 304 s. ISBN 0-8047-4272-3.
ČERNÝ, Jiří – HOLEŠ, Jan. Semiotika. Praha : Portál. 2004.
DEFLEUR, Melvin l. – BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové komunikace.
Praha : Univerzita Karlova, 1996.
HALL, Stuart. (ed.) Representation: Cultural representations and signifying practices.
London – California : Sage, 1997 (2003). ISBN 0 7619 5432 5.
KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha : Karolinum, 1995.
McLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím. Praha : Odeon, 1991. 348 s.
MCQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, 2007.
MEYROWITZ, Joshua. Všude a nikde: vliv elektronických médií na sociální chování.
Praha : Karolinum, 2006. 341 s.
MIKULAŠTÍK, Milan. Komunikační dovednosti v praxi. Praha : Grada, 2003. ISBN 80247-0650.
SHANNON, Claude E. – WEAVER, Warren. The Mathematical Theory of
Communication. USA : The University of Illinois Press, 1964. 125 s.
VYMAZAL, Jiří. Koncepce masové komunikace v sociologii. Praha : Univerzita Karlova,
1991. 120 s.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Denis McQuail vysvětluje, že:
„média do značné míry konstruují společenskou realitu a
hlavní rysy normality pro potřeby veřejného, sdíleného
společenského života a rovněž slouží jako rozhodující zdroj
standardů, modelů a norem“
McQuail, D. Úvod do teorie masové komunikace, p. 87.
Médiá tedy souvisí:
• s konstrukcí, přenosem i příjmem symbolického obsahu ve
společnosti
• s kontrolou a normami (jazyk, politika, medializace vs.
mediace)
• se strukturováním společnosti (publikum, novinářigatekeeping, spirála mlčení, masová kultura, atd.)
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Strukturální funkcionalismus (nebo také sociologický
funkcionalismus) je směr teoretické sociologie, který chápe
společnost jako složenou ze struktur, které plní dílčí funkce,
podobně jako orgány v těle živočicha.
Vlastní strukturální funkcionalismus je ... spojen s dílem
Talcotta Parsonse. Jeho teorie jsou založeny na předpokladu
existence dvou složek; složky sociální činnosti a složky
sociálního systému. Tyto složky jsou vzájemně propojené.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Strukturální_funkcionalismus
Talcott Parsons (1902 – 1979), nejvýznamnější díla:
Struktura sociálního jednání (1937)
Sociální systém (1951)
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
V 50. letech 20. století se pozornost sociologů se
soustřeďovala na průběh a sociální důsledky prudkého
ekonomického rozvoje (teorie ekonomického růstu, vznik
postindustriální společnosti, manažerské revoluce apod.) a na
změny v sociální struktuře obyvatelstva (teorie elit, teorie
společnosti, masové spotřeby …). Talcott Parsons (1902 1979) v letech 1927 až 1973 působí na Harvardské univerzitě
a východiskem jeho učení je konstatování, že každý sociální
systém má své systémové potřeby. Přichází s teorií
strukturního funkcionalismu, který sleduje, jak do sebe
zapadají jednotlivé části struktury a jakou funkci plní ve
vztahu k celku. Systém může podle něho fungovat jen tehdy,
když mnoho jeho členů vykonává podstatné sociální role s
přiměřeným účinkem.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Každé sociální jednání je podmíněno různými idejemi a
tužbami. Parsons stanovil čtyři systémové roviny:
Kulturní systém - je závazný pro členy společnosti a určuje
přípustné formy jednání a myšlení.
Sociální systém - je souborem sociálních rolí a rolových
očekávání.
Systém osobnosti - je člověk se svými individuálními
potřebami, motivy a postoji.
Systém behaviorálního organismu - člověk je biologický tvor,
který se pohybuje v určitém fyzickém prostředí.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
TEORIE JEDNÁNÍ - orientující podmínky jednání
Protože centrem Parsonsovy teorie je premisa stability
systému, hledá Parsons podmínky, které v tomto směru
poskytují orientaci jednajícím osobám; přestože sám označil
svou teorii za voluntaristickou, odůvodňuje nutnost a moc
normativní orientace ve společnosti a dokazuje, že jednající
mají tendenci řešit vztah mezi osobními a společenskými
požadavky ve prospěch rovnováhy systému (upřednostním
systém, neb se obávám sankce).
SYSTÉM, STRUKTURA A FUNKCE
V sociologii je pojem systém obvykle nadřazen pojmu
struktura, systém má strukturu, je strukturován; systém je
chápán jako dynamická, funkční entita; struktuře jako
vlastnosti systému je spíše přiřazována statická povaha.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Společenská realita jako systém, v jehož rámci jsou jednotlivé
jevy a procesy vzájemně spjaty svými funkčními vztahy;
(sociálních) systémů je mnoho (interakce 2 jedinců x
nejsložitější je společnost jako celek) a každý má svou
strukturu, která je obnovována funkcemi jednotlivých
elementů systému.
Tři základní pojmy strukturního funkcionalismu: systém,
struktura a funkce
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
SYSTÉM a jeho pojetí: holistické (celek je neredukovatelný na
části); systém je situován v určitém prostředí, v okolním světě
(vůči tomuto světu je oddělen hranicemi, které ale nemají
neprostupný charakter); systém vykazuje tendenci k
sebezachování a sebeudržování, což Parsons vyjadřuje
pojmem ekvilibrium, resp. později (pod vlivem kritiky)
dynamické ekvilibrium (řeší se problémy, cíl je rovnováha;
homeostáze); v systémech vládne tendence ke stabilitě a
setrvalosti; ta je udržována vestavěnými mechanismy
adaptace a kontroly; významnou vlastností systému je
interdependence jeho částí či proměnných; systém je vnitřně
diferencovaným a strukturovaným celkem; struktura systému
se vyznačuje stabilitou a homogenitou.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
STRUKTURA: je nástroj analýzy i vlastnost sociální reality;
označuje relativně stabilní elementy systému.; síť vztahů mezi
aktéry zahrnutými do interakčních procesů; tato síť je
utvořena z rolí, institucionalizovaných norem a hodnot;
individuální aktéry lze členit podle znaků a dispozic (pohlaví,
věk, biologické, osobnostní rysy apod.), kolektivní aktéry
představují příbuzenské skupiny, komunity (sídelní
společenství), etnické skupiny a třídy; tyto čtyři základní
uskupení představují tzv. minimum society; součástí struktury
jsou také alokace (rozdělení nedostatkových statků a rolí mezi
jednotky struktury); jádrem struktury jsou
institucionalizované hodnoty, hodnotové vzory a orientace;
klíčovou úlohu zde hraje kulturní systém (zprostředkovává
hodnoty pomocí symbolů)
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
FUNKCE: systém je funkční celek; jeho jednotlivé elementy
plní určité funkce a tím přispívají k fungování celku;
funkcionální hledisko umožňuje zkoumat účinky jednání a
procesů na celkový stav systému. Tyto účinky mohou
směřovat k zachování struktury nebo vyvolání změny
(sjednocení či narušení systému) ; funkcionální metoda
spočívá v tom, že se jednotlivé prvky systému zkoumají z
hlediska svých příspěvků – funkcí k fungování systému jako
celku
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Systém na dosažení sociální rovnováhy musí naplnit potřeby
podle AGIL:
• adaptaci na prostředí (A)
• dosahování cílů (G – goal)
• zajišťování vnitřní integrace (I)
• udržování vzorců chování (L – ang. latent pattern)
V systému jednání odpovídají těmto potřebám jednotlivé výše
zmíněné systémy v této podobě: behaviorální systém – A,
systém osobnosti – G, sociální systém – I, kulturní systém - L.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
V sociálních systémech je odpovědí na první z uvedených
potřeb ekonomický subsystém, jehož funkcí je přizpůsobení se
prostředí a osvojení přírodních zdrojů. Druhou potřebu
uspokojuje politický subsystém, který určuje prioritní cíle a
mobilizuje zdroje potřebné k jejich dosažení. Při zajišťování
vnitřní integrace hraje výraznou úlohu právní subsystém
regulující vztahy mezi jednotlivými aktéry či skupinami.
Konečně funkcí subsystému náboženského, ale i vzdělávacího
či rodinného je udržování hodnotového systému v takovém
stavu, aby motivoval aktéry k hraní předepsaných rolí a tímto
způsobem garantoval udržování a přenos hodnot dané
struktury.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Interpretativní paradigma. Soustředí se na každodenní život
běžných lidí. Platí, že lidé jednají automaticky, ne příliš
racionálně, jak tvrdí předchozí teorie. Interpretativní
sociologie netvoří jednotnou školu. Řadíme sem:
1. symbolický interakcionalismus
2. fenomenologickou sociologii
3. obtížně zařaditelné sociology, jejichž díla jsou však silně
ovlivněna interpretativními postupy
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Sociální konstruktivismus je skupina sociologických směrů,
které tvrdí, že „sociální realita není jedinci objektivně dána
jako fakt, ale je neustále znovu konstruována v procesu
sociální interakce a komunikace.“
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sociální_konstruktivismus
Symbolický interakcionismus vychází z předpokladů, že:
„chování člověka není tak určeno vnějšími nebo vnitřními
nekontrolovatelnými faktory, ale spíše subjektivními významy,
které lidé aktivně přikládají objektům, osobám a interakcím v
situaci.“
Hendl, Jan. Symbolický interakcionismus a kvalitativní výzkum. In Aktuální otázky
kinantropologie, sborník ze semináře sekce pedagogické kinantropologie (eds. Hošek, V.,
Kovář R.) Praha : Karlova Universita 1998, s. 30-34. Dostupné elektronicky na:
http://www.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/symbint.htm
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Symbolický interakcionismus
• pojem se připisuje Herbertovi Blumerovi (dav, masa,
veřejnost), který rozvíjel myšlenky svého učitele Georga H.
Meada (1863- 1931) a dalších příslušníků Chicagské školy
• Wiliam James (1842-1910) v díle The Principles of
Psychology (1890) vysvětluje, že reálné je „pouze to, co se
vztahuje k našemu aktivnímu životu a čemu věnujeme
pozornost a reálnou se pro nás stává jen tato nepoměrná
část skutečnosti“.
• Jeho žák John Dewey (1859-1952) označil interakci za
proces utváření významů, ve kterém mají aktivní úlohu
inteligence, percepce a očekávání (zkušenost)
Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na:
http://pf.ujep.cz/files/user_files/Interakn_symbolismus.doc
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Symbolický interakcionismus
• Charles H. Cooley (1902), který zase pojímal osobnost, jako
zrcadlové já, odrážející způsob, jak je jedinec vidí ostatní.
Obdobný pohled na sociální skutečnost můžeme nezávisle
najít i v díle autora Williama. J. Thomase a jeho teorie, kde
označuje za skutečnou takovou skutečnost, jaká je lidmi
označená za reálnou, a taková situace se i stává reálnou ve
svých důsledcích. Lidé se pak v takové situaci chovají podle
toho, jak situaci definují a rozumí ji. Změní-li se definice
situace, změní se i chování, které se situací souvisí.
Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na:
http://pf.ujep.cz/files/user_files/Interakn_symbolismus.doc
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Symbolický interakcionismus
• 1) Lidé myslí a jednají na základě významů, které připisují
jevům kolem sebe, i když si nejsou vždy vědomi toho, jak
takové významy vznikají.
• 2) Významy jsou tvořeny prostřednictvím sociální
interakce a jsou pochopitelné jen uvnitř osobních a
mezilidských kontextů, které je utvářejí.
• 3) Významy se mění a jsou zpracovávány v
interpretačním procesu použitým jedincem
• ve vztahu (interakci) s předměty, jevy a definicemi
skutečnosti druhých. (Blumer 1969)
Karel, David. Interakční symbolismus a sociální konstruktivismus. Dostupné elektronicky na:
http://pf.ujep.cz/files/user_files/Interakn_symbolismus.doc
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Symbolický interakcionismus
• Charles Horton Cooley a jeho koncepce tzv. zrcadlového Já
– domnívá se, že si člověk buduje své mínění o sobě nikoli
nezávisle na druhých, nýbrž tak, jak se snaží pohlížet na
sebe jejich očima. Podle teorie zrcadlového já si člověk
buduje své mínění o sobě nikoliv nezávisle na druhých,
nýbrž tak, že pohlíží na sebe i jejich nebo dokonce
především jejich očima. Názory druhých (zejména z rodiny,
vrstevníků a sousedů) bývají často směrodatné pro
budování vlastní identity.
• Zrcadlové „Já“ – to co si o mne myslí jiní. V neznámé situaci
je mínění druhých hlavním vodítkem. Druzí lidé slouží jako
zrcadlo, ve kterém mohu spatřit sebe. To, co si o sobě
myslíme, formují domněnky o tom, co si o nás myslí druzí.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Symbolický interakcionismus
• Vidíme se očima těch druhých. Nejzávažnější je pro nás
mínění těch nejbližších (rodina).
• Utváříme sebepojetí na základě mínění druhých – osob,
které v období socializace s námi tráví nejvíce času –
matka, otec, babička aj. Někdo nám v té době řekne, že je
to špatně -> podle toho pak jednáme celý život.
Zrcadlové já se utváří ve 3 fázích:
1. Jedinec si představuje, jak se jeví ostatním
2. Jedinec si představuje mínění ostatních
3. Jedinec si utváří emocionální odezvu na toto mínění –
proces hodnocení sebe sama pomyslným okem druhých
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Symbolický interakcionismus
• Americký sociální psycholog a filozof (pragmatik) George
Herbert Mead (1863 - 1931 ) jako vlastní zakladatel
symbolického interakcionismu měl jako svou ústřední
myšlenku pojem sociálního já (Self). Lidé konstruují své
představy o světě i o sobě samých v průběhu interakcí s
druhými lidmi. Člověka chápal symbolický interakcionismus
jako bytost zároveň individuální, činorodou a aktivní a
zároveň jako produkt sociálních vztahů (interakcí). Úroveň
komunikace mezi lidmi je závislá na diskurzivním univerzu.
To je také pojem G. H. Meada. Je to sémantický prostor
vlastní takové skupině jednotlivců, kteří přikládají gestům i
verbálním symbolům stejné významy.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Symbolický interakcionismus
• Jestliže komunikující nesdílejí totéž diskursivní univerzum,
pak to ohrožuje možnost vzájemného porozumění a
smysluplné komunikace mezi nimi, protože dochází ke
vzniku komunikačních bariér a desinterpretací. Jakoby
každý mluvil jiným cizím jazykem.
• „Já“ vyrůstá ze sociální zkušenosti, a proto je chápáno jako
sociální struktura, regulovaná společenskými normami,
hodnotami a kulturními vzorci. Klíčovou úlohu ve vývoji
„já“ hraje jazyk pomocí nějž si lidé sdělují osobní i sociální
významy, je tedy nástrojem internalizace sociálních
významů. G. H. Mead bývá označován také za sociálního
behavioristu, tedy za představitele sociálně
psychologického směru v behaviorismu.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Symbolický interakcionismus
• George Herbert Mead je spolutvůrcem teorie sociálních
rolí. Podstata sociální role netkví v tom, co člověk dělá, ale
v tom, jak na něj ostatní lidé pohlížejí a co od něho
očekávají. Přejímáním rolí na sebe člověk přejímá i vědomí,
že od něj budou očekávány jisté výkony. Analyzuje proces,
ve kterém se vytváří Self. Tímto procesem je interakce s
druhými lidmi. Pro proces socializace má obrovský význam
možnost “pochopit druhého“. Znamená to, že člověk je
schopen pohlížet na sebe z pohledu druhého člověka.
Meadovo pojetí socializace chápe člověka jako bytost
činorodou a zároveň aktivní a také jako produkt sociálních
vztahů.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Symbolický interakcionismus
• Sociální role je jednání očekávané vzhledem k držiteli určité
sociální pozice. Sociální pozice je možno vymezit jako
sociální hodnotu místa (postavení), které zaujímá jedinec v
nějakém sociálním útvaru ve vztahu k ostatním sociálním
pozicím (tj. pozicím jiných jedinců - držitelů jiných
sociálních pozic v sociálním útvaru).
• Sociální pozice se skládá ze sociálního statusu a sociální
role.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Symbolický interakcionismus
• G. H. Mead ve své práci (Mind, Self and Society; 1934)
analyzuje proces socializace, v jehož průběhu dítě přejímá
existující způsoby řešení druhých lidí. Tím si dítě zároveň
osvojuje obecnější zkušenost, a to schopnost považovat
očekávání druhých za závazná. Učí se zároveň poohlížet na
sebe očima druhých a nasměrovat tak tu svou vlastní
činnost s přihlédnutím na reakce očekávaných druhými.
Soubor respektovaných očekávání vytváří sociální stránku
lidské osobnosti, umožňuje kooperaci v rámci skupiny.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Teorie sociální konstrukce reality vychází se spjatosti
struktury světa, v němž člověk žije, s procesem jejich
dotváření – instinktivní vybavení člověka není totiž tak
vyvinuté jako u zvířat (lidské pudy například nejsou tak úzce
specializované) a člověk tedy nevstupuje do světa jako hotový
jedinec, ale dokončuje se v něm. Lidská přirozenost pak
existuje ve smyslu antropologických konstant – osobnost se
vyvíjí i v souvislosti se sociálními procesy, lidé utvářejí své
sociální a kulturní prostředí společně. Lidská existence se
odvíjí v prostředí řádu – sociálního řádu – vzájemně
provázaných institucí a systémů vytvořených a ovládaných
člověkem.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Sociální řád se utváří v antropologických konstantách
(habituizace, internalizace, institucionalizace, legitimizace a
pojmová externalizace). Výsledkem je, že instituce získává
vlastní realitu a opodstatnění. Stává se „normální“ a normální
bývá nezřídka i normativní.
Berger – Luckmann. Sociální konstrukce reality. Brno: Centrum pro studium demokracie a
kultury, 1999.
Sociologie masové komunikace: Funkcionalismus, symbolický
interakcionismus, sociální konstrukce reality
Francouzský sociolog, filozof a sociální psycholog David Emile
Durkheim (1858 - 1917) považoval osobnost za výtvor,
výsledek sociogeneze, sociální interakce, společenského
života. Osobnost je považována za výsledek zvláštní sociální
situace, ve které jedinec žije a na kterou ustavičně reaguje.
V interakci s jinými lidmi a skupinami se tvoří sebepojetí:
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie:
„Sebepojetí je sociálněpsychologický pojem, který vyjadřuje
postoje a očekávání, která jedinec chová vůči
sobě samému. Vytváří se po celý život již od prenatálního
období v sociálních interakcích, jeho důležitými
součástmi jsou sociální srovnání a zpětná vazba.“
podle Kohoutek, Rudolf a kol. Základy sociální psychologie. Brno: CERM, 1998. strana 126.
Sociologie masové komunikace
Děkuji za pozornost!
Studijní podklady v elektronické formě:
http://mediaanthropology.webnode.cz/kurzy/sociologie-mk/
Akademie managementu a komunikace
PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D.
19. 11. 2013
Download

Sociologie masové komunikace osma prednaska.pdf