Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
5 Tepelná ochrana budov
5.1 Širší souvislosti
Hlavními úkoly tepelné ochrany budov (stavební tepelné techniky, jako součásti stavební fyziky) je
přispět ke kvalitnímu vnitřnímu prostředí pro uživatele budov, nízké energetické náročnosti budov i
k zajištění odpovídající životnosti stavebních prvků a konstrukcí. Ke stavební fyzice dále patří
zejména stavební akustika a osvětlení. Požadavky z těchto vzájemně se ovlivňujících oblastí by
měly v ideálním případě všechny být v harmonickém souladu s celkovým architektonickokonstrukčním řešením budov.
V posledních letech se stále více diskutuje o potřebě navrhovat skutečně energeticky úsporné
budovy. V každé souhrnné zprávě o stavebním průmyslu a budovách nalezneme konstatování
mimořádně velkého vlivu budov na spotřebu energie a na životní prostředí vůbec [1]. Např. OECD
považuje v tomto smyslu za klíčové tři oblasti – energetickou náročnost provozování budov
(především s ohledem na produkci CO2), kvalitu vnitřního prostředí v budovách a zacházení se
stavebním a demoličním odpadem. Provoz budov je ve vyspělých zemích zodpovědný za více než
40 % potřeby energie a tomu odpovídající množství emisí CO2.
Potenciál úspor energie a snižování environmentálního zatížení v souvislosti s budovami jsou
lákavé především pro jejich značný rozsah, nezpochybnitelnou dlouhodobost na rozdíl od jiných
oblastí výroby a služeb, skutečnou využitelnost jejich podstatné části již dnes známými a ověřenými
technologiemi, i ekonomickou atraktivnost při využívání alespoň části tohoto potenciálu, a to i při
dnešních cenách energie. K tomuto pohledu se jako významný argument obvykle přiřazuje i výhoda
tvorby nových pracovních míst v souvislosti s výstavbou nových budov a zejména při energetické
obnově budov.
Čím níže se budeme dostávat v deklarované potřebě tepla na vytápění, tím více se budeme muset
zabývat ostatními energetickými potřebami provozu budov a dále uvažovat v obecnějších
souvislostech. Ke konci devadesátých let dvacátého století se z terminologie udržitelného rozvoje
společnosti začínají odvozovat požadavky na výstavbu a objevují se dosud neznámé pojmy
udržitelné výstavby (sustainable construction, sustainable building).
Pro technické řešení budovy můžeme z obecných úvah odvodit snadno srozumitelný dílčí závěr [2],
že je vhodné navrhovat taková řešení budov, aby bylo požadavku nízké energetické náročnosti
dosahováno efektivně, tedy zejména s nízkou investiční náročností a s malou zátěží pro životní
prostředí, po celý životní cyklus budovy. Výsledné energetické vlastnosti budovy lze zpravidla
nejlépe ovlivnit při vytváření celkové koncepce v přípravné fázi projektu, zejména dobrou koordinací
s koncepcí nosné funkce, vytápění a osvětlení budovy. Taková koncepce by měla být
charakterizována mj. vyvážeností objemového a konstrukčně technologického řešení všech
prostorů a konstrukcí, při nejnižší energetické náročnosti budovy.
Nedávno schválená směrnice EU o energetické náročnosti budov (červen 2010) [3] má znamenat
další významný impuls. Po roce 2020 by měly všechny nově stavěné budovy být energeticky nulové
(!) nebo být takovému cíli velmi blízko.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-1-
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
5.2 Tepelná bilance budovy
5.2.1 Základní pojmy
Uvedené nejzákladnější pojmy většinou odpovídají definicím v [4 aj.], kde je možné najít další
upřesnění.
vytápěný prostor – místnost nebo uzavřený prostor vytápěný na požadovanou teplotu
nevytápěný prostor – místnost nebo uzavřený prostor, které není součástí vytápěného prostoru
vytápěná zóna – část vytápěného prostoru s danou požadovanou vnitřní teplotou, uvnitř kterého se
odchylky vnitřní teploty považují za zanedbatelné. Budova se pro účely energetických výpočtů
může skládat z jedné nebo více zón. Pravidla pro takové rozdělení jsou uvedena v [4].
výpočtové období – časový úsek pro výpočet tepelných ztrát a zisků a pro sestavení energetické
bilance budovy. Obvyklým výpočtovým obdobím je jeden měsíc, pro jednoduché domy se výpočty
provádí i pro celé otopné období vcelku.
vnitřní teplota – aritmetický průměr teploty vzduchu a střední sálavé teploty ve středu místnosti
(vnitřní suchá výsledná teplota)
požadovaná teplota – návrhová vnitřní teplota
potřeba tepla na vytápění – teplo, které je třeba dodat vytápěnému prostoru pro zajištění
požadované teploty vytápěného prostoru v daném období při ideální otopné soustavě
potřeba energie na vytápění – tepelná energie, kterou je třeba dodat otopné soustavě pro pokrytí
potřeby tepla
přerušované vytápění – způsob vytápění, při kterém se období normálního vytápění střídá s
obdobími s redukovaným vytápěním (snížení výkonu, vypnutí)
měrný tepelný tok – podíl tepelného toku mezi dvěma teplotními zónami a rozdílu teplot v obou
zónách
měrná tepelná ztráta – podíl tepelného toku z vytápěného prostoru do vnějšího prostředí a rozdílu
teplot mezi nimi
tepelná ztráta budovy – množství tepla odvedeného za danou dobu z vytápěného prostoru do
vnějšího prostředí prostupem tepla a větráním
Poznámka: Definice je tedy principiálně odlišná od dřívějších zvyklostí české technické praxe. Jako
tepelnou ztrátu budovy označovala starší „topenářská“ norma veličinu výkonu ve wattech,
charakterizující maximální potřebný výkon pro návrh otopné soustavy.
ztráta prostupem tepla – tepelná ztráta prostupem tepla obvodovými konstrukcemi a přes
přiléhající zeminu
tepelná ztráta větráním – tepelná ztráta v důsledku odvádění vzduchu z vytápěného prostoru
exfiltrací (únik vzduchu spárami a netěsnostmi obálky budovy) a větráním (cílenou výměnou
vzduchu)
tepelné zisky – teplo vznikající ve vytápěném prostoru nebo vstupující do vytápěného prostoru z
jiných zdrojů, než je otopná soustava a systém ohřevu teplé vody. Obsahují vnitřní tepelné zisky a
solární zisky.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-2-
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
vnitřní tepelné zisky – teplo vznikající uvnitř budovy od osob (citelné metabolické teplo) a od
spotřebičů jiných než je otopná soustava a systém ohřevu teplé vody, tedy osvětlení, domácí
spotřebiče, kancelářské vybavení apod.
solární zisky – teplo vznikající slunečním zářením pronikajícím do budovy okny a pasivními
solárními systémy, jako jsou zimní zahrady, transparentní tepelné izolace a solární stěny
stupeň využití – činitel redukující celkové měsíční nebo sezónní zisky ke stanovení výsledného
snížení potřeby tepla. Charakterizuje praktickou využitelnost tepelných zisků, v průběhu roku se
jeho hodnota mění.
zpětně získané teplo – množství tepla získaného z okolního prostředí nebo z otopné soustavy
nebo systému přípravy teplé vody (včetně pomocného zařízení), pokud není přímo zahrnuto ve
snížení ztrát otopné soustavy
zpětně získané teplo z větrání – teplo získané z odpadního vzduchu
potřeba konečné energie na provoz budovy – množství dodané energie, které je třeba pro
provoz budovy. Obvykle zahrnuje energii na vytápění (případně i chlazení), ohřev teplé vody a
energii na pokrytí tepelných ztrát způsobených vlastním energetickým systémem.
měrný tepelný příkon – odpovídá nejvyššímu potřebnému výkonu tepelného zdroje pro vytápění
budovy za smluvních výpočtových podmínek, vztaženému na podlahovou plochu budovy [3]
potřeba primární energie z neobnovitelných zdrojů na provoz budovy – výpočtem stanovené
množství primární energie, tedy energie, která musí být přeměněna, aby bylo zajištěno potřebné
množství konečné energie na provoz budovy. Obsahuje přeměnu energie například v elektrárně,
energetické náklady na distribuci energie a další vyvolané energetické náklady. Uplatní se zde
faktor energetické přeměny [2], který je výrazně odlišný podle použitého energetického média.
ekvivalentní emise skleníkových plynů – výpočtem stanovené množství emisí CO2, které jsou
uvolňovány do ovzduší v souvislosti s provozem budovy. Další skleníkové plyny jsou přepočítávány
podle svého účinku na ekvivalenty CO2.
5.2.2 Bilanční schéma
Jednoduché bilanční schéma podle je na obr.1: Ztráta prostupem tepla (QT) a výměnou vzduchu
(QV) musí být kompenzována dodanou energií. Příznivě se zde projeví zpětně získané teplo z
větracího vzduchu (QVr). Dodaná energie se z části skládá z vnitřních tepelných zisků Qg, přesněji
řečeno jejich využitelné části ηQg – od osob (Qm), spotřebičů (Qoa) a proměnlivých pasivních
solárních zisků (QS). Druhá část musí být dodána pomocí otopné soustavy (Qh). Otopná soustava
často také řeší ohřev teplé vody (Qww). Na vstupu do objektu musíme dodat dostatečné množství
energie (Q) tak, abychom kromě skutečné potřeby pokryli i tepelné ztráty technického systému v
důsledku úniků tepla i nevhodné regulace (Qhs). V některých případech můžeme využít i nějakou
zpětně získanou energii z technologických procesů (Qr), například odpadní teplo ve výrobním
areálu. Takovou celkovou bilanci je možné sestavit pro krátký časový úsek, pro jednotlivé měsíce i
pro celý rok. Proporce jednotlivých prvků bilance budou pochopitelně odlišné. Uvedená bilance se
nezabývá chlazením budovy.
Schéma komplexnějšího přístupu k energetické bilanci, kdy se podle typu budovy a potřebné
podrobnosti výsledku volí konkrétní výpočtový postup, je uvedeno na obr.2. Obr.3 naznačuje
rozšíření energetické bilance budovy o environmentální souvislosti zajištění energetických služeb.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-3-
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
Obr.1 Schéma energetické bilance (podle ČSN EN ISO 13790 [4]). (Číslem 1 je označena budova,
2 příprava teplé vody, 3 otopná soustava se zdrojem tepla a 4 celek)
Obr.2 Schéma pro podrobnější výpočty energetických bilancí budov. Vybírá se mezi jednoduchou
bilanční metodou s měsíčními úseky výpočtu, obdobnou metodou, kdy se v letních měsících dá do
výpočtu zjednodušeně zahrnout i strojní chlazení budovy (je-li požadováno), a výpočtem pro celý
rok s hodinovým krokem výpočtu.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-4-
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
energetické služby
Obr.3 Schéma rozšířené energetické bilance budovy
5.2.3 Základní určení tepelných ztrát a tepelných zisků
Při členění tepelných ztrát můžeme pro názornost vycházet ze schématu na obr.4, ať je řešená
budova jakkoli složitá. Tepelné ztráty můžeme rozdělit na ztráty prostupem tepla a ztráty větráním.
Prostup tepla probíhá konstrukcemi přímo, pokud jsou v kontaktu s venkovním vzduchem, nebo
nepřímo, pokud je mezi vytápěným prostorem a exteriérem prostor nevytápěný. Dalším a
složitějším případem je prostup tepla přes zeminu přiléhající k budově. Sem se řadí situace, kdy je
pod vytápěnou budovou jen základová konstrukce na zemině, nevytápěný suterén, otevřený
průlezný prostor i suterén v části nebo zcela vytápěný. Většina těchto výpočtům je vyhrazena
specialistům.
Obr.4 Schématický přehled tepelných ztrát budovy
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-5-
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
Ztráty prostupem tepla
Měrná ztráta prostupem tepla HT [5] se vypočte podle vztahu:
HT = LD + LS + HU
kde je:
LD
tepelná propustnost obvodovým pláštěm mezi vytápěným prostorem a vnějším prostředím,
LS
ustálená tepelná propustnost přes zeminu,
HU
měrná ztráta prostupem tepla přes nevytápěné prostory.
Před výpočtem měrné ztráty prostupem tepla se musí jednoznačně stanovit vytápěný prostor
posuzované budovy. Ztrátu prostupem tepla uvažujeme na hranicích vytápěného prostoru
(vytápěné zóny). Hranice mezi „podzemní“ částí, zahrnující prostup tepla zeminou, a „nadzemní“
částí budovy, která má přímou tepelnou ztrátu do vnějšího prostředí, jsou podle ČSN EN ISO 13370
[6] stanoveny takto:
• pro budovy s podlahou na terénu, se zvýšenou podlahou a nevytápěným suterénem: rovina
vnitřního povrchu podlahy přízemí,
• pro budovy s vytápěným suterénem: úroveň vnějšího terénu.
Přímý prostup tepla do vnějšího prostředí
Měrná ztráta prostupem tepla obvodovým pláštěm budovy oddělující vytápěný prostor a vnější
vzduch se stanoví podle vztahu:
LD = Σi Ai Ui + Σk ℓk ψk + Σj χj
První člen vztahu (suma) odpovídá prostupu tepla v ploše konstrukcí, druhý člen přídavnému
prostupu tepla v důsledku napojení konstrukcí mezi sebou (lineární tepelné vazby) a třetí člen, který
bývá velmi často ve výpočtech zanedbáván, odpovídá přídavnému bodovému prostupu tepla
(bodovému tepelnému mostu). Energetický vliv lineární tepelné vazby je objasněn na obr.5.
Ve výše uvedeném vztahu je:
A
plocha prvku i obvodového pláště. Plochy oken a dveří se uvažují rozměry otvoru ve stěně;
2
Ui
součinitel prostupu tepla prvku i obvodového pláště [W/(m K)], stanovený podle ČSN EN
ISO 6946 [7] pro neprůsvitné prvky nebo podle ČSN EN ISO 10077-1 [8] pro zasklené
prvky,
ℓk
délka lineární tepelné vazby k [m],
ψk
lineární činitel prostupu tepla tepelné vazby k [W/(m.K)], převzatý z katalogu nebo
vypočtený podle ČSN EN ISO 10211-1 [9],
χj
bodový činitel prostupu tepla tepelného mostu j [W/K], vypočtený podle [9]
Bodové tepelné mosty, které jsou součástí plošných prvků a již jsou zahrnuty v jejich součiniteli
prostupu tepla, se zde neobjeví. Pokud je hlavní izolační vrstva souvislá bez přerušení a má všude
stejnou tloušťku, mohou být lineární činitele tepelné propustnosti zanedbány, jsou-li použity vnější
rozměry. Hlavní izolační vrstvou je myšlena vrstva s nejvyšším tepelným odporem. Paušální
přirážky na blíže nespecifikovaný vliv tepelných mostů mohou někdy vést k nesprávným závěrům.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-6-
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
Obr.5 Schéma ke stanovení energetického vlivu tepelné vazby v napojení obvodové stěny a ploché
střechy
Základní hodnoty součinitele prostupu tepla jsou velmi nízké a každá nehomogenita se zde projeví
relativně výrazně více než u konstrukcí dosud obvyklých. Hodnoty lineárních a bodových činitelů
prostupu tepla se stanoví vyhodnocením výpočtů vícerozměrného vedení tepla. K tomu je k
dispozici potřebný software vycházející z mezinárodních norem. Ve výpočtech se vždy pracuje s
vnějšími rozměry konstrukcí. Výpočtové normy umožňují pracovat i s jinou soustavou rozměrů,
například s vnitřními rozměry, výsledek je ovšem na zvolené soustavě rozměrů závislý, což bývá
zdrojem nedorozumění při porovnávání hodnot.
Hodnoty lineárního činitele prostupu tepla pro nároží obvodových stěn bez omezení tepelně izolační
vrstvy mohou být i záporné. Mimořádně pečlivě je třeba přistupovat k volbě odpovídajícího modelu
výpočtu (rozhodnutí, zda se jedná o dvourozměrné nebo obecné trojrozměrné vedení tepla,
rozhodnutí o velikosti posuzovaného výřezu konstrukce, možnosti zjednodušení tvaru i zanedbání
některých vrstev, i o způsobu vyhodnocení výsledků výpočtů). Tyto výpočty mají provádět pouze
specialisté. Spíše výjimečně uvádí hodnoty výrobci stavebních systémů a oken.
Pro určitou orientaci je možné využít publikovaných katalogů obvyklých tepelných mostů. Hodnoty
lineárních činitelů prostupu tepla je možné nalézt v již hotovém katalogu v tištěné nebo elektronické
formě.
Tepelná propustnost přes zeminu
Tepelná propustnost přes zeminu se vypočítá podle ČSN EN ISO 13370 [6]. Zde jsou uvedeny
výpočtové vztahy postihující odlišnou „cestu tepelného toku“ z interiéru do exteriéru přes základové
konstrukce a přiléhající zeminu v konkrétním případě. Ve výpočtu je zohledněn vliv vícerozměrného
vedení tepla při obvodu budovy i případného umístění přídavné tepelně izolační vrstvy při okrajích
základové desky i základových pasů (pro pruhy svisle i vodorovně umisťované izolace).
Několika vztahy se pak nahrazuje jinak potřebný výpočet vícerozměrného vedení tepla. Hrubě
zjednodušený výpočet, využívající korekčního součinitele podle druhu konstrukčního uspořádání
(přítomnost nebo nepřítomnost suterénu apod.) a podle výškového vztahu mezi suterénní stěnou a
okolní zeminou, není pro dobře izolované konstrukce nízkoenergetických domů příliš vhodný.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-7-
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
Tepelná ztráta přes nevytápěné prostory
Měrná ztráta prostupem tepla mezi vytápěným prostorem a vnějším prostředím přes nevytápěné
prostory se stanoví podle vztahu:
b=
HU = Liu b
H ue
H iu + H ue
kde je
Liu
tepelná propustnost mezi vytápěným a nevytápěným prostorem [W/K],
Hiu
měrná tepelná ztráta z vytápěného prostoru do nevytápěného [W/K],
Hue
měrná tepelná ztráta z nevytápěného prostoru do vnějšího prostředí [W/K],
b
redukční součinitel [-], který charakterizuje odlišnost teploty nevytápěného prostoru od
teploty vnějšího prostředí. Hiu a Hue zahrnují tepelnou ztrátu prostupem tepla a větráním,
podrobněji v [5].
Jednodušší postup, kdy se redukční součinitel přímo stanoví z tabulky hodnot podle druhu a
konstrukčního řešení přiléhajícího nevytápěného prostoru, není pro nízkoenergetické domy
zpravidla příliš vhodný.
Tepelné ztráty větráním
Známe-li množství vzduchu, které je z vytápěné místnosti odváděno a na jehož místo je přiváděno
stejné množství vzduchu čerstvého, není obtížné určit tepelnou ztrátu s tím spojenou. Měrná
tepelná ztráta výměnou vzduchu HV [W/K] se stanoví podle vztahu:
HV = ρ · c · V
kde je:
3
V objemový tok vzduchu [m /s]
3
ρ hustota vzduchu [kg/m ],
c měrná tepelná kapacita vzduchu [J/(kg.K)].
3
3
Tepelná kapacita vzduchu ρ . c se uvažuje hodnotou 1200 J/(m K), což odpovídá 0,33 Wh/(m K).
Množství přiváděného čerstvého vzduchu by mělo odpovídat hygienickým a dalším požadavkům,
účelu místnosti, aktuálnímu obsazení osobami atd. Často se v technické praxi používá hodnota
–1
intenzity větrání n [h ]. Ta by ovšem měla být chápána jako hodnota odvozená. V době, kdy
–1
místnost je užívána, musí intenzita větrání místnosti n, v h , splňovat požadavek:
n > nN
kde nN
–1
je požadovaná intenzita větrání užívané místnosti, v h , stanovená z potřebných
minimálních průtoků čerstvého vzduchu
Do větrání místnosti se zahrnou všechny prvky, které zajišťují větrání v přítomnosti uživatele. Pokud
je místnost užívána v prokazatelném pravidelně proměnlivém režimu (např. koupelny, kuchyně,
učebny základní školy), je možné podmínku posuzovat s uvážením proměnlivých požadavků na
větrání v čase (v denním nebo týdenním cyklu).
Pro hodnocení potřeby energie na vytápění, například při dimenzování zdrojů či v energetických
auditech, se celková intenzita větrání v budově nebo její ucelené části stanoví jako vážený průměr
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-8-
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
podle vzduchových objemů jednotlivých místností. Přitom je možné přiměřeně uvažovat
nesoučasnost obsazení místností, pokud není jiným předpisem stanoveno odlišně.
Současně musí intenzita větrání místnosti v otopném období splňovat požadavek:
n < 1,5 nN.
Požadované hodnoty nN se stanovují bilančním výpočtem, kam se zahrnou všechny požadavky na
průtok nebo dávku čerstvého vzduchu. Požadované hodnoty je třeba zajistit v provozní době, co
nejblíže podle skutečného provozního stavu.
Pro obytné budovy leží požadovaná intenzita větrání stanovená z minimálních množství potřebného
–1
–1
čerstvého vzduchu obvykle mezi hodnotami nN =0,3 h až nN = 0,6 h . Pro pobytové místnosti se
3
zpravidla požaduje zajistit nejméně 15 m /h na osobu při klidové aktivitě s produkcí metabolického
2
2
3
tepla do 80 W/m a při aktivitě s produkcí metabolického tepla nad 80 W/m až nejméně 25 m /h na
osobu.
3
3
V učebnách se požaduje výměna vzduchu 20 m /h až 30 m /h na žáka. V administrativních
3
budovách se (obvykle) požaduje 50 m /h na pracovníka. Výměna vzduchu v hygienických
3
zařízeních se zpravidla uvádí v m /h vztažených na jednotku zařízení (na sprchu, šatní místo
apod.). Uvedené hodnoty je třeba zajistit v provozní době, obvykle celoročně.
Požadavek současně zajišťuje přiměřenou potřebu energie v důsledku výměny vzduchu v chladné
části roku. Do výměny vzduchu se zahrnou všechny prvky, které zajišťují výměnu vzduchu v
přítomnosti uživatele. Pokud je místnost užívána v prokazatelném pravidelně proměnlivém režimu
(např. koupelny, kuchyně, učebny základní školy), je možné výše uvedenou podmínku posuzovat s
uvážením proměnlivých požadavků na výměnu vzduchu v čase (v denním nebo týdenním cyklu).
Pro hodnocení potřeby energie na vytápění, například při dimenzování zdrojů či v energetických
auditech, se celková intenzita výměny vzduchu v budově nebo její ucelené části stanoví jako
vážený průměr podle vzduchových objemů jednotlivých místností. Přitom je možné přiměřeně
uvažovat nesoučasnost obsazení místností.
Norma [2] uvádí i doporučení pro minimální větrání v době nepřítomnosti uživatelů, čímž se
omezuje nárůst koncentrací škodlivin ve vnitřním prostředí v této době, i a další podrobnosti.
Vnitřní tepelné zisky
Značný vliv na celkový výsledek energetické bilance má započítávání vnitřních tepelných zisků. Aby
byly výsledky porovnatelné pro odlišné varianty téže budovy nebo při kontrole splnění
energetického cíle, musí být i přístup k započítávání vnitřních tepelných zisků jednotný.
Protože se v tomto případě jedná o výpočet potřeby tepla na vytápění, měly by být vnitřní tepelné
zisky uvažovány realistickými, spíše nižšími hodnotami, aby nebyl jejich pozitivní příspěvek v
chladné části roku přeceňován. V metodice PHPP [10] pro pasivní domy se současně uplatňují dva
principy:
2
a) užití jednotných smluvních hodnot (ve W/m ),
b) zjištění co nejpřesnější hodnoty vnitřních zisků podle vybavení elektrickými spotřebiči a jejich
předpokládaného užití v čase. Současně se použijí buď obvyklé (ze statistik vycházející) hodnoty
„standardního obsazení“ (tedy údaje o charakteristické obytné nebo užitkové ploše připadající na
osobu v budově), nebo konkrétní údaje o počtu osob, pro které je dům navrhován.
Obdobný přístup je použit v TNI 73 0329 a TNI 73 0330. Protože se v tomto případě jedná o
výpočet potřeby tepla na vytápění, měly by být vnitřní tepelné zisky uvažovány realistickými, spíše
nižšími hodnotami, aby nebyl jejich pozitivní příspěvek v chladné části roku přeceňován.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
-9-
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
Pasivní solární zisky
Jedná se o energii, která proniká do interiéru budovy prosklenými plochami v obvodovém plášti
(okny, jinými transparentními plochami, jako jsou zasklení atrií, prosklené plochy zimních zahrad a
dalšími). Pro výpočet jsou zásadní tyto údaje:
2
• celková plocha A [m ] zaskleného prvku (například okna včetně rámu);
• celková energetická propustnost slunečního záření g [-], která charakterizuje zasklení včetně
případné trvalé sluneční ochrany. Udává podíl energie pronikající skrz zasklení do interiéru
(tabulková hodnota);
• korekční činitel rámu FF [-], podíl průsvitné plochy a celkové plochy okenní konstrukce uvažované
ve výpočtu. Je třeba si uvědomit, že tento poměr se u stejně konstruovaných oken podle jejich
velikosti liší. U velmi malých oken může plocha rámu tvořit například 40 % velikosti okenního
otvoru, u velkých oken třeba méně než 15 %, tomu by pak odpovídaly hodnoty korekčního činitele
rámu FF 0,6 a 0,85;
• korekční činitel stínění FS [-] vyjadřuje vliv okolních budov a dalších vyvýšených objektů a
horizontu. Pro stanovení této hodnoty je rozhodující úhel spojnice posuzovaného okna a horní
hrany stínícího objektu s vodorovnou rovinou. Stínit mohou pochopitelně i konstrukce navrhované
budovy – nadokenní markýzy, boční stínicí žebra apod. Hodnoty jsou uvedeny v tabulkách v [4] a
odpovídajících výpočetních programech. Pozor: Hodnoty mohou být tedy odlišné pro různě
situovaná okna na téže budově;
• korekční činitel clonění FC [-] charakterizuje vliv clonících prostředků na oknech, jako jsou závěsy,
žaluzie apod. Obvyklé hodnoty jsou také uvedeny v tabulce v [4];
2
• účinná sběrná plocha AS [m ] okna nebo jiného zaskleného prvku se pak stanoví z jednoduchého
vztahu:
AS = A · FS · FC · FF · g.
5.3 Tepelně-technické vlastnosti konstrukcí
Obvodové a další konstrukce, oddělující prostory s rozdílnými teplotami vzduchu, musí splnit řadu
požadavků, v případě nízkoenergetických domů zpravidla výrazně přísnějších než u výstavby
dosud převažující. Mezi hlavní, kvantitativně vyjádřené vlastnosti patří zejména:
• omezení prostupu tepla – vyjádřeno pomocí součinitele prostupu tepla (jednotlivé hodnoty pro
teplosměnné plochy, průměrná hodnota pro obálku budovy,
• omezení energetického vlivu tepelných mostů (tepelných vazeb) v místech napojení konstrukcí
mezi sebou.- vyjádřeno ve formě lineárního činitele prostupu tepla a ve formě paušálních přirážek
k hodnotě průměrného součinitele prostupu tepla obálky budovy
• zajištění dostatečné teploty na vnitřním povrchu konstrukcí i za velmi nízkých venkovních teplot vyjádřeno pomocí nejnižší vnitřní povrchové teploty, zpravidla ve formě teplotního faktoru,
• vyloučení nebo alespoň omezení kondenzace vodních par v konstrukcích – vyjádřeno pomocí
roční bilance zkondenzovaného a vypařitelného množství vodní páry,
• vyloučení průniku vzduchu skrz konstrukce, omezení průniku vzduchu funkčními spárami a
konstrukčně podmíněnými netěsnostmi, vyjádřeno ve formě celkové intenzity výměny vzduchu při
tlakovém rozdílu 50 Pa
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 10 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
5.3.1 Součinitel prostupu tepla
Součinitel prostupu tepla se hodnotí současně dvěma způsoby: pro jednotlivé konstrukce a pro
budovu jako celek. Oba požadavky musí být splněny současně, pokud není výjimečně připuštěno
jinak.
Požadované hodnoty součinitele prostupu tepla se použijí pro hodnocení konstrukcí podle
zvláštního předpisu. Použití hodnot doporučených se doporučuje všude tam, kde tomu nebrání
technické, ekonomické nebo legislativní překážky. Hodnoty doporučené pro pasivní budovy se
použijí zejména pro předběžný návrh konstrukcí pasivní budovy. Tyto hodnoty můžeme považovat
za hodnoty cílové ve střednědobém výhledu.
Aktuální požadavky jsou podrobněji uvedeny v tabulce 1 podle ČSN 73 0540:2 [2]. V hodnotě
součinitele prostupu tepla musí být zahrnut vliv očekávaných (předvídatelných) lokálních zhoršení v
důsledku nejrůznějších nehomogenit, přítomnosti spojovacích prvků apod.
Tabulka 1: Přehled součinitelů prostupu tepla pro vytápěné budovy s převažující vnitřní teplotou
18 až 22 °C (včetně)
Popis konstrukce
Stěna vnější
Střecha strmá se sklonem nad 45 °
Střecha plochá a šikmá se sklonem do 45 °
Strop s podlahou nad venkovním prostorem
Strop pod nevytápěnou půdou (se střechou bez
tepelné izolace)
Stěna k nevytápěné půdě (se střechou bez
tepelné izolace)
Podlaha a stěna vytápěného prostoru přilehlá
4, 6)
k zemině
Strop a stěna vnitřní z vytápěného
k nevytápěnému prostoru
Strop a stěna vnitřní z vytápěného
k temperovanému prostoru
Strop a stěna vnější z temperovaného prostoru
k venkovnímu prostředí
Podlaha a stěna temperovaného prostoru přilehlá
k zemině 6)
3)
Stěna mezi sousedními budovami
Strop mezi prostory s rozdílem teplot do 10 °C
včetně
Stěna mezi prostory s rozdílem teplot do 10 °C
včetně
Strop vnitřní mezi prostory s rozdílem teplot do
5 °C včetně
Stěna vnitřní mezi prostory s rozdílem teplot do
5 °C včetně
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
2
Součinitel prostupu tepla [W/(m ·K)]
Požadované
Doporučené
Doporučené
hodnoty UN,20 hodnoty Urec,20 hodnoty pro
pasivní
budovy
Upas,20
1)
0,30
těžká: 0,25
0,18 až 0,12
lehká: 0,20
0,30
0,20
0,18 až 0,12
0,24
0,16
0,15 až 0,10
0,24
0,16
0,15 až 0,10
0,30
0,20
0,15 až 0,10
0,30
1)
0,45
těžké: 0,25
lehké: 0,20
0,30
0,18 až 0,12
0,22 až 0,15
0,60
0,40
0,30 až 0,20
0,75
0,50
0,38 až 0,25
0,75
0,50
0,38 až 0,25
0,85
0,60
0,45 až 0,30
1,05
1,05
0,70
0,70
0,5
–
1,30
0,90
–
2,2
1,45
–
2,7
1,80
–
- 11 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
Výplň otvoru ve vnější stěně a strmé střeše,
z vytápěného prostoru do venkovního prostředí,
kromě dveří
Šikmá výplň otvoru se sklonem do 45°,
z vytápěného prostoru do venkovního prostředí
Dveřní výplň otvoru z vytápěného prostoru do
venkovního prostředí (včetně rámu)
Výplň otvoru vedoucí
z vytápěného do temperovaného prostoru
Výplň otvoru vedoucí z temperovaného prostoru
do venkovního prostředí
Šikmá výplň otvoru se sklonem do 45 ° vedoucí
z temperovaného prostoru do venkovního
prostředí
Lehký obvodový plášť (LOP),
hodnocený jako smontovaná sestava
včetně nosných prvků, s poměrnou
fw ≤ 0,5
plochou průsvitné výplně otvoru
2
1,5
2)
1,2
0,8 až 0,6
1,4
7)
1,1
0,9
1,7
1,2
0,9
3,5
2,3
1,7
3,5
2,3
1,7
2,6
1,7
1,4
0,3 + 1,4·fw
2
fw = Aw/A [m /m ],
0,15 + 0,85·
0,2 + fw
fw
kde je
A ... celková plocha lehkého
2
obvodového pláště (LOP) [m ];
fw > 0,5
0,7 + 0,6·fw
Aw ... plocha průsvitné výplně otvoru
sloužící převážně k osvětlení interiéru
včetně příslušných částí rámu v LOP
2
[m ].
Kovový rám výplně otvoru
–
1,8
1,0
Nekovový rám výplně otvoru 5)
–
1,3
0,9–0,7
Rám lehkého obvodového pláště
–
1,8
1,2
Poznámky
1)
2
Pro jednovrstvé zdivo se nejdéle do 31. 12. 2012 připouští hodnota 0,38 W/(m .K).
2)
2
Nejdéle do 31. 12. 2012 se připouští hodnota 1,7 W/(m .K).
3)
Nemusí se vždy jednat o teplosměnnou plochu, ovšem s ohledem na postup výstavby a možné
změny způsobu užívání se zajišťuje tepelná ochrana na uvedené úrovni.
4)
V případě podlahového a stěnového vytápění se do hodnoty součinitele prostupu tepla
započítávají pouze vrstvy od roviny, ve které je umístěno vytápění, směrem do exteriéru.
5)
Platí i pro rámy využívající kombinace materiálů, včetně kovových, jako jsou například
dřevohliníkové rámy.
6)
Odpovídá výpočtu součinitele prostupu tepla podle ČSN 73 0540-4 (tj. bez vlivu zeminy), nikoli
výslednému působení podle ČSN EN ISO 13370.
7)
2
Nejdéle do 31. 12. 2012 se připouští hodnota 1,5 W/(m .K).
5.3.2 Součinitel prostupu tepla – průměrná hodnota
Kromě jednotlivých hodnot součinitele prostupu tepla jsou stanoveny požadavky na průměrnou
hodnotu součinitele prostupu tepla obálky budovy- využitím principu referenční budovy. Referenční
budova je virtuální budova stejných rozměrů a stejného prostorového uspořádání jako budova
hodnocená, shodného účelu a shodného umístění, na jejíchž všech plochách obálky budovy jsou
použity konstrukce se součiniteli prostupu tepla odpovídajícími právě příslušné normové
požadované hodnotě. Pokud součet průsvitných ploch tvoří více než 50 % plochy teplosměnné
části obvodových stěn budovy (neprůsvitných i průsvitných, přilehlých k venkovnímu prostředí),
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 12 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
započte se na 50 % plochy teplosměnné části obvodových stěn budovy odpovídající požadovaná
hodnota součinitele prostupu tepla výplní otvorů a ve zbytku se uvažuje požadovaná hodnota
součinitele prostupu tepla neprůsvitného obvodového pláště. Pro budovu s lehkým obvodovým
pláštěm se při stanovení požadované hodnoty použije pro neprůsvitné výplně požadovaná hodnota
součinitele prostupu tepla pro vnější stěny a pro průsvitné výplně požadovaná hodnota součinitele
prostupu tepla pro výplně otvorů (okna) ve vnější stěně. Vliv tepelných vazeb mezi konstrukcemi
referenční budovy je vždy vyjádřen paušální přirážkou.
Pro každou posuzovanou budovu jsou tedy stanoveny individuální požadavky tím, že se provede
výpočet průměrného součinitele prostupu tepla referenční budovy. Jako požadavek pro hodnocení
návrhu budovy se pak použije takto získaná referenční hodnota, nejvýše však konstantní hodnota
uvedená v tabulce 2.
Doporučená hodnota Uem,rec se stanoví podle vztahu:
Uem,rec= 0,75 · Uem,N
Použití doporučených hodnot se uplatní všude, kde tomu nebrání technické nebo ekonomické
překážky.
Pokud při stavebních úpravách, udržovacích pracích, změnách v užívání budov a jiných změnách
dokončených budov není splnění diskutovaného požadavku technicky nebo ekonomicky
proveditelné s ohledem na životnost budovy a její provozní účely, pak lze překročit požadovaný
průměrný součinitel prostupu tepla budovy, ale nejvýše tak, aby prokazatelně nedocházelo k
poruchám a vadám při užívání. V případě změn staveb se povinnost splnění požadavku vztahuje
pouze na nově vzniklé ucelené části budovy. Princip referenční budovy (přesněji referenční obálky
budovy) v kombinaci s omezením hodnoty shora řeší současně problém porovnávání stavební
kvality velmi různorodých budov – aby nebylo podporováno neodůvodněně velké prosklení a
současně nebyla podporována nadměrná členitost fasád budov.
Tabulka 2: Průměrný součinitel prostupu tepla – požadované hodnoty pro budovy s převažující
návrhovou vnitřní teplotou 18 až 22 °C včetně
Nové obytné
budovy
Ostatní budovy
Požadované hodnoty průměrného součinitele prostupu tepla Uem,N,20
2
[W/(m ·K)]
Výsledek výpočtu metodou referenční budovy, nejvýše však 0,50
Výsledek výpočtu metodou referenční budovy, nejvýše však hodnota:
Pro objemový faktor tvaru:
A/V ≤ 0,2 Uem, N, 20 = 1,05
A/V > 1,0 Uem, N, 20 = 0,45
Pro ostatní hodnoty A/V:
Uem, N, 20 = 0,30 + 0,15/(A/V).
5.3.3 Teplota na vnitřním povrchu
V souvislosti s postupným zpřísňováním požadavků na hodnotu součinitele prostupu tepla
docházelo postupně k příznivému zvyšování vnitřních povrchových teplot obvodových konstrukcí.
Čím více se teploty povrchů, které obklopují osoby pobývající v místnostech, blíží teplotě vzduchu,
tím je vnímáno vnitřní prostředí příznivěji. Nedochází například k výrazné asymetrii v sálavé složce
přenosu tepla a ani k vyvolávání nepříjemného proudění vzduchu.
Pokud budou splněny požadavky z hlediska součinitele prostupu tepla, bude dosaženo dostatečné
teploty na vnitřním povrchu konstrukce i při nejnižších teplotách venkovního vzduchu v souladu
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 13 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
s normovými požadavky s ohledem na riziko povrchové kondenzace vodní páry. Pozornost je třeba
ovšem vždy věnovat místům oslabení konstrukcí – tepelným mostům. Komplikovanější situace je u
výplní otvorů.
Konstrukce a styky konstrukcí v prostorech s běžným vnitřním prostředím (návrhovou relativní
vlhkostí vnitřního vzduchu ϕ i ≤ 60 %) musí v zimním období za normových podmínek vykazovat
v každém místě takovou vnitřní povrchovou teplotu, aby odpovídající teplotní faktor vnitřního
povrchu fRsi, bezrozměrný, splňoval podmínku:
fRsi ≥ fRsi,N
kde
[2])
fRsi,N je požadovaná hodnota nejnižšího teplotního faktoru vnitřního povrchu (podrobněji v
Splnění tohoto požadavku je prevencí rizika povrchové kondenzace u výplní otvorů a růstu plísní u
ostatních konstrukcí. Vnitřní povrchovou teplotu θsi je výhodné hodnotit v poměrném tvaru jako
teplotní faktor vnitřního povrchu fRsi, neboť fRsi je jednoznačnou vlastností konstrukce nebo styků
konstrukcí ve sledovaném místě, která nezávisí na teplotách přilehlých prostředí. Pro θsi a fRsi platí
vztahy:
fRsi =
θ -θ
θ si - θ e
= 1 - ai si
θ ai - θ e
θ ai - θ e
kde Ux je
θsi = θai – (1- fRsi).(θai - θe)
fRsi = 1- Ux.Rsi
lokální součinitel prostupu tepla v místě x vnitřního povrchu
U stavebních konstrukcí v prostorech s vyšší návrhovou relativní vlhkostí vnitřního vzduchu
ϕ i > 60 % (vlhké prostory) je možné zajistit vyloučení rizika růstu plísní jiným způsobem než
splněním výše uvedeného požadavku. Účinnost, nezávadnost a dlouhodobost takového opatření je
nutné doložit například podle ČSN 72 4310 či jiným dostačujícím způsobem. Zároveň musí být buď
vyloučeno riziko vzniku povrchové kondenzace, nebo musí být zajištěna bezchybná funkce
konstrukce při povrchové kondenzaci a vyloučeno nepříznivé působení kondenzátu na navazující
konstrukce (např. zajištěním odvodu kondenzátu).
Výplně otvorů v prostorech s návrhovou relativní vlhkostí vnitřního vzduchu ϕi > 60 % musí v
zimním období buď splňovat výše uvedený požadavek, nebo musí být zajištěna jejich bezchybná
funkce při povrchové kondenzaci a vyloučeno nepříznivé působení kondenzátu na navazující
konstrukce, např. zajištěním odvodu kondenzátu.
Vnitřní povrchové teploty θsi a jim odpovídající teplotní faktory vnitřního povrchu fRsi se obvykle
ověřují v kritických detailech stavebních konstrukcí, kterými jsou například tepelné mosty v
konstrukcích a tepelné vazby mezi konstrukcemi.
U výplní otvorů a lehkých obvodových plášťů se splnění požadavku ověřuje na řezu lineární
tepelnou vazbou (např. rámem se zasklením v místě ostění) včetně vlivu zabudovaných schránek
pro žaluzie a rolety, avšak bez vlivu vnitřních i venkovních žaluzií, rolet a okenic. Tím se ověřuje
způsob zabudování výplně otvoru do budovy. Pokud se na výplně otvorů vztahují požadavky jiných
norem, uplatní se vždy přísnější z požadavků.
Nízkoteplotní vytápění, sálavé vytápění a lokální vytápění vzdálené od vnějších výplní otvorů může
zvyšovat riziko orosování výplní otvorů na vnitřním povrchu. Proud teplého vzduchu v souvislosti
s otopnými tělesy vhodně umístěnými pod okny (kromě těles pro nízkoteplotní vytápění) a proud
teplého vzduchu ze vzduchotechnického systému směrovaný na plochu výplně otvoru může zaručit
vyšší bezpečnost, neboť přispívá k místnímu zvýšení teploty vnitřního vzduchu u výplně otvoru.
5.3.4 Bilance vlhkosti
Výpočtovým postupem uvedeným v [11] se zjišťuje pro standardizované zimní výpočtové podmínky
výskyt kondenzace vodní páry ve skladbě konstrukce. Pokud ke kondenzaci nedochází, je
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 14 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
konstrukce vyhovující. Jestliže ke kondenzaci dochází, můžeme konstrukci přesto považovat za
vyhovující, pokud:
a) přítomnost kondenzátu nemůže ohrozit požadovanou funkci konstrukce,
b) množství kondenzátu není velké,
c) roční bilance dokládá, že v průběhu let nemůže dojít ke hromadění vlhkosti v konstrukci.
Za ohrožení požadované funkce je obvykle považováno zkrácení předpokládané životnosti
konstrukce, snížení vnitřní povrchové teploty konstrukce vedoucí ke vzniku plísní, objemové změny
a výrazné zvýšení hmotnosti konstrukce mimo rámec rezerv statického výpočtu, a zvýšení
hmotnostní vlhkosti materiálu na úroveň způsobující jeho degradaci.
Při zabudování dřeva a/nebo materiálů na bázi dřeva do stavebních konstrukcí je nutné dodržet
jeho dovolenou vlhkost např. podle ČSN EN 14220. Překročí-li za normových podmínek užívání
rovnovážná hmotnostní vlhkost dřeva nebo materiálu na bázi dřeva 16 %, je požadovaná funkce
konstrukce ohrožena.
2
Za malé množství kondenzátu se v souladu s [2] považuje hodnota menší než 0,1 kg/(m a) v
případě jednoplášťových střech, obvodových konstrukcí s vnějším zateplením a všech dalších
konstrukcí s málo propustnou vrstvou při vnějším líci. Současně se nesmí zvýšit vlhkost v materiálu,
kde dochází ke kondenzaci vodní páry nad 3 % plošné hmotnosti, je-li jeho objemová hmotnost
3
vyšší nebo rovna 100 kg/m nebo nad 6 % plošné hmotnosti, je-li jeho objemová hmotnost menší
3
než 100 kg/m .
Pro ostatní obvodové konstrukce se za malé množství kondenzátu považuje hodnota menší než 0,5
2
kg/(m a). Současně se nesmí zvýšit vlhkost v materiálu, kde dochází ke kondenzaci vodní páry nad
3
5 % plošné hmotnosti, je-li jeho objemová hmotnost vyšší nebo rovna 100 kg/m nebo nad 10 %
3
plošné hmotnosti, je-li jeho objemová hmotnost menší než 100 kg/m .
Ve stavební konstrukci s připuštěnou omezenou kondenzací vodní páry uvnitř konstrukce nesmí
v roční bilanci kondenzace a vypařování vodní páry zbýt žádné zkondenzované množství vodní
páry, které by trvale zvyšovalo vlhkost konstrukce. Roční množství zkondenzované vodní páry
2
uvnitř konstrukce Mc, v kg/(m ·a), tedy musí být nižší než roční množství vypařitelné vodní páry
2
uvnitř konstrukce Mev, v kg/(m ·a).
Požadavky se uplatňují pro vnější i vnitřní konstrukce s výjimkou konstrukcí přilehlých k zemině a
prokazují se bilančním výpočtem po měsících podle ČSN EN ISO 13788.
V odůvodněných případech (např. u konstrukcí obsahujících kapilárně aktivní materiály) se
připouští hodnocení šíření vlhkosti konstrukcí pokročilejšími metodami výpočtu, než jsou výše
uvedené. I v takových případech musí být výpočtem roční bilance prokázáno, že se hmotnostní
vlhkost žádné z vrstev konstrukce trvale nezvyšuje. Při výpočtu musí být použity okrajové podmínky
pro hodnocenou lokalitu a vnitřní prostředí v souladu s ČSN 73 0540-3 a ČSN EN ISO 13788.
U konstrukcí s větranou vzduchovou vrstvou se samostatně hodnotí souvrství od vnitřního povrchu
k větrané vzduchové vrstvě a souvrství od větrané vzduchové vrstvy k venkovnímu vzduchu.
5.3.5 Průvzdušnost
V doporučeních pro nízkoenergetické domy i v doporučeních a předpisech pro hodnocení
energetické náročnosti budov obecně v některých zemích nalezneme požadavek relativní
vzduchotěsnosti (nízké průvzdušnosti) budovy. Požadavek je velmi přísný u domů s deklarovanou
extrémně nízkou potřebou tepla na vytápění, o něco méně přísný u budov obvyklých s přirozeným
větráním.
V několika zemích se tento požadavek považuje za naprosto zásadní, je uváděn v projektové
dokumentaci, bývá měřen jako součást kontroly kvality a jeho plnění je součástí smluvních vztahů.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 15 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
Měřicí zařízení vlastní v těchto zemích kromě zkušeben a výzkumných pracovišť také inženýrské
kanceláře i stavební firmy. V řadě jiných zemí se tento jev (dosud) za tak významný nepovažuje.
Mezi první skupinu zemí patří jednak ty, kde je tradičně větší podíl dřevostaveb (tedy budov se
skládanými obvodovými konstrukcemi a s tím spojeným velkým množstvím konstrukčních spár), a
dále v zemích, které jsou nejvíce pokročilé v prosazování nízkoenergetické výstavby v praxi.
Celková průvzdušnost obálky budovy nebo její ucelené části se ověřuje pomocí celkové intenzity výměny
–1
vzduchu n50 při tlakovém rozdílu 50 Pa, v h , stanovené experimentálně podle ČSN EN 13829.
Doporučuje se splnění podmínky:
n50 < n50,N
kde
n50,N je
doporučená hodnota celkové intenzity výměny vzduchu při tlakovém rozdílu 50 Pa,
–1
v h , která se stanoví podle tabulky 3
Hodnoty na úrovni I se doporučuje splnit vždy, hodnoty na úrovni II se doporučuje splnit
přednostně.
Jako projektový předpoklad se pro výpočet energetické náročnosti budovy použijí doporučené
hodnoty na úrovni I podle tabulky 3, pokud nebyly hodnoty zjištěné měřením, například při
dodatečném vyhodnocení realizované budovy nebo při přípravě energetické obnovy budovy. Další
informace pro hodnocení stávajících budov jsou uvedeny v TNI 730329 a TNI 730330.
Doporučuje se dosahovat co nejnižších hodnot celkové intenzity výměny vzduchu n50, mimo jiné
vzhledem k zvýšenému riziku poškození konstrukce souvisejícímu s intenzivním šířením tepla a
vodní páry prouděním v netěsné konstrukci. Ani splnění doporučených hodnot podle tabulky 3 pro
obálku budovy ovšem nemusí vždy zajistit vyloučení lokální nepříznivé situace.
Tabulka 3: Doporučené hodnoty celkové intenzity výměny vzduchu n50,N
Větrání v budově
Doporučená hodnota celkové intenzity
výměny vzduchu n50,N
–1
[h ]
Úroveň I
Úroveň II
Přirozené nebo kombinované
4,5
3,0
Nucené
1,5
1,2
Nucené se zpětným získáváním tepla
1,0
0,8
Nucené se zpětným získáváním tepla v budovách se
zvláště nízkou potřebou tepla na vytápění (pasivní
budovy)
0,6
0,4
Doporučuje se, aby průvzdušnost místností, kde se použije nuceného větrání nebo klimatizace, byla
velmi malá. Hodnotí se pomocí výpočtem stanovené intenzity přirozené výměny vzduchu bez
–1
započtení funkce větracího nebo klimatizačního zařízení n, v h , pro návrhové podmínky v zimním
období. Doporučuje se, aby takto stanovená intenzita přirozené výměny vzduchu splňovala
požadavek:
–1
n ≤ 0,05 h ,
pokud zvláštní předpisy a provozní podmínky nepožadují hodnoty vyšší (např. v nouzovém
provozním režimu při výpadku větracího nebo klimatizačního zařízení).
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 16 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
Norma [2] současně omezuje spárovou průvzdušnost funkčních spár oken a dveří v závislosti na
výšce budovy a způsobu větrání. Stanoví, že průvzdušnost styků a spojů konstrukčních prvků má
být prakticky nulová.
5.3.6 Lineární a bodový činitel prostupu tepla
V napojeních plošných konstrukcí mezi sebou, v místech prostupujících tepelně vodivějších
konstrukčních prvků apod. dochází zpravidla ke zvýšenému prostupu tepla s důsledkem nižší
povrchové teploty (viz 3.3) a zvýšených tepelných ztrát. Je tedy vhodné kromě stanovení
požadavků na plošné prvky stanovit i požadavky na tato místa. V průběhu let, kdy postupně
docházelo ke zpřísňování požadavků na plošné konstrukce, se relativně zvyšoval vliv takových
tepelných vazeb, pokud nebyly důsledně řešeny.
V napojeních dvou plošných prvků můžeme identifikovat lineární tepelnou vazbu (vyjádřenou
lineárním činitelem prostupu tepla). V místech lokálního (bodového) zvýšení prostupu tepla
můžeme identifikovat bodovou tepelnou vazbu (vyjádřenou bodovým činitelem prostupu tepla).
Lineární i bodový činitel prostupu tepla Ψ, ve W/(m·K), a χ, ve W/K, tepelných vazeb mezi
konstrukcemi musí splňovat podmínku:
Ψ ≤ ΨN
kde
χ≤ χN.
ΨN je požadovaná hodnota lineárního činitele prostupu tepla, ve W/(m·K), podle tabulky 4;
χN
požadovaná hodnota bodového činitele prostupu tepla, ve W/K, podle tabulky 4.
Tato hodnocení se použije i při návrhu a posouzení tepelných vazeb mezi konstrukcemi na
doporučené hodnoty lineárního a bodového činitele prostupu tepla.
Tabulka 4 – Požadované a doporučené hodnoty lineárního a bodového činitele prostupu tepla
tepelných vazeb mezi konstrukcemi
Lineární činitel prostupu tepla
[W/(m⋅K)]
Požadované
hodnoty
Doporučené
hodnoty
ΨN
Ψrec
Vnější stěna navazující na další konstrukci
s výjimkou výplně otvoru, např. na základ, strop
nad nevytápěným prostorem, jinou vnější stěnu,
střechu, lodžii či balkon, markýzu či arkýř, vnitřní
stěnu a strop (při vnitřní izolaci), aj.
0,20
0,10
0,05
Vnější stěna navazující na výplň otvoru, např. na
okno, dveře, vrata a část prosklené stěny
v parapetu, bočním ostění a v nadpraží
0,10
0,03
0,01
Střecha navazující na výplň otvoru, např. střešní
okno, světlík, poklop výlezu
0,30
0,10
0,02
Typ lineární tepelné vazby
Typ bodové tepelné vazby
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
Doporučené
hodnoty pro
pasivní
budovy
Ψpas
Bodový činitel prostupu tepla
[W/K]
- 17 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
Průnik tyčové konstrukce (sloupy, nosníky,
konzoly, apod.) vnější stěnou, podhledem nebo
střechou
χN
χrec
χpas
0,4
0,1
0,02
Pokud je návrhem i provedením zaručeno, že působení tepelných vazeb mezi konstrukcemi je
menší než 5 % nejnižšího součinitele prostupu tepla navazujících konstrukcí, pak se splnění
požadované normové hodnoty lineárního a bodového činitele prostupu tepla v těchto stycích
nemusí hodnotit.
Souhrnné působení tepelných vazeb je menší než 5 % obvykle v těch případech, kdy hlavní
tepelněizolační vrstva ve stycích mezi konstrukcemi navazuje souvisle, nemá výrazná zeslabení
tloušťky a neprochází jí vodivější prvky. (Hlavní tepelněizolační vrstva je vrstva s nejvyšším
tepelným odporem ve stavebních konstrukcích.)
Lineární a bodový činitel prostupu tepla Ψk a χj se stanoví podle ČSN EN ISO 10211, ČSN
EN ISO 14683, ČSN EN ISO 13370 s podmínkami pro vnější rozměry konstrukcí podle ČSN 73
0540-4. Výpočet je založen na matematickém modelování dvou- a trojrozměrného vedení tepla
v ustáleném teplotním stavu. K dispozici jsou validované počítačové programy. Inženýrskou úlohou
i nadále zůstává sestavení korektního modelu reálné situace a vyhodnocení výsledků výpočtu.
5.3.7 Hodnocení tepelné stability místností a budov
Níže uvedenými přístupy se hodnotí vliv celkové tepelné setrvačnosti ve dvou mezních situacích:
a) v zimním období, zpravidla pro zimní výpočtové teploty venkovního vzduchu. Jde o zjištění,
jak dlouho bude místnost (prostor, budova) použitelná při výpadku (chtěném, nechtěném)
dodávky energie pro vytápění.
b) v letním období, zpravidla pro letní dny s vysokými teplotami. Zde jde o zjištění, zda bude
místnost (prostor) použitelná s ohledem na nárůstu teplot v interiéru.
Z dále uvedeného textu je zřejmé, že posuzované místnosti, označované jako kritické (rozhodující)
v téže budově se mohou lišit při hodnocení zimní a letní stability.
Pokles výsledné teploty v místnosti v zimním období
Požaduje se, aby kritická místnost (vnitřní prostor) na konci doby chladnutí t vykazovala pokles
výsledné teploty v místnosti v zimním období ∆θ v (t), ve °C, podle vztahu:
∆θ v(t) ≤ ∆θ v,N(t)
kde ∆θ v,N(t) je požadovaná hodnota poklesu výsledné teploty v místnosti v zimním období, ve °C,
stanovená z tabulky 5, kde θ i je návrhová vnitřní teplota
Tabulka 5: Požadované hodnoty poklesu výsledné teploty v místnosti v zimním období ∆θ v,N(t)
Druh místnosti (prostoru)
S pobytem lidí po přerušení vytápění:
– při vytápění radiátory, sálavými panely a teplovzdušně;
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
Pokles výsledné teploty
v místnosti v zimním období
∆θ v,N(t)
[°C]
3
- 18 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
– při vytápění kamny a podlahovém vytápění;
4
Bez pobytu lidí po přerušení vytápění:
– při přerušení vytápění topnou přestávkou:
– budova masivní;
6
– budova lehká;
8
– při předepsané nejnižší výsledné teplotě θ v,min;
θ i – θ v,min
– při skladování potravin;
θi – 8
– při nebezpečí zamrznutí vody.
θi – 1
Nádrže s vodou (teplota vody).
θi – 1
Toto hodnocení předpokládá, že výkon otopné soustavy v době chladnutí je nulový. Pro posouzení
budovy s tlumeným vytápěním se použijí postupy podle ČSN EN ISO 13790. Kritickou místností je
místnost s nejvyšším průměrným součinitelem prostupu tepla konstrukcí místnosti Um podle
ČSN 73 0540-4. Často je to rohová místnost pod střechou. Doporučuje se ověřit i ty místnosti,
jejichž průměrný součinitel prostupu tepla místnosti Um se neliší od hodnoty pro kritickou místnost
2
o více než 0,05 W/(m ·K).
Nejnižší výsledná teplota θ v,min je pro uvažovaný provoz v místnosti (prostoru) dána předpisy nebo
požadavky investora. Jedná se zejména o nepodkročitelná minima pro skladování nebo pro bezchybný
provoz technologického zařízení.
Tepelná stabilita místnosti v letním období
Kritická místnost (vnitřní prostor) musí vykazovat nejvyšší denní teplotu vzduchu v místnosti
v letním období θai,max, ve °C, podle vztahu:
θai,max ≤ θai,max,N
kde θai,max,N je požadovaná hodnota nejvyšší denní teploty vzduchu v místnosti v letním období,
ve °C, která se stanoví podle tabulky 6.
Tabulka 6: Požadované hodnoty nejvyšší denní teploty vzduchu v místnosti v letním období θai,max,N
Druh budovy
Nevýrobní
Nejvyšší denní teplota
vzduchu v místnosti v letním
období θai,max,N [°C]
1)
Ostatní
s vnitřním
zdrojem tepla
27,0
– do 25 W/m
včetně
3
– nad 25 W/m
29,5
3
31,5
1) U obytných budov je možné připustit překročení požadované
hodnoty nejvíce o 2 °C na souvislou dobu nejvíce 2 hodin během
normového dne, pokud s tím investor (stavebník, uživatel) souhlasí.
Kritickou místností je místnost s největší plochou přímo osluněných výplní otvorů orientovaných na
Z, JZ, J, JV, V, a to v poměru k podlahové ploše přilehlého prostoru. Splnění požadavku se obvykle
ověřuje výpočtovými postupy podle ČSN EN ISO 13791 a ČSN EN ISO 13792 při použití
okrajových podmínek podle ČSN 730540-3. Hodnocení se provádí bez započtení vnitřních zisků
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 19 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
v místnosti. V hodnocení je možné uvažovat proměnlivou intenzitu větrání, například zvýšenou
intenzitu větrání v nočních hodinách, pokud je to provozně zajištěno a je to bezpečně možné. Další
požadavky na teplotní režim místností v letním období mohou být stanoveny ve zvláštních
předpisech v závislosti na charakteru provozu budovy, technologických požadavcích, tělesné
aktivitě osob apod.
Pro školní a administrativní budovy se doporučuje prověřit riziko přehřívání i pro jarní měsíce roku.
Navrhovat chlazení budov se doporučuje pouze v takových případech, kdy prokazatelně nelze
stavebním řešením docílit splnění výše uvedeného požadavku. Budovy vybavené strojním
chlazením musí splnit podmínku nejvyšší denní teploty vzduchu v místnosti v letním období θai,max
≤ 32 °C, přičemž se do výpočtu pro tento účel nezahrnuje ani chladicí výkon klimatizace ani tepelné
zisky od technologických zařízení a kancelářského vybavení.
Nesplnění požadavku se připouští výjimečně, prokáže-li se, že jeho splnění není technicky možné
nebo ekonomicky vhodné s ohledem na životnost budovy a její provoz. Požadavek zajišťuje, že
podstatnou část eliminace rizika přehřívání představuje stavební řešení budovy. Současně je
zajištěno, že v havarijní situaci (výpadek nebo omezený provoz chlazení) bude budova alespoň
částečně použitelná.
3.8 Hodnocení podlahových konstrukcí
Hodnocení se zabývá požadavkem z hlediska kvality vnitřního prostředí – vnímání pocitu chladu při
kontaktu lidského těla s povrchem stavební konstrukce, zpravidla podlahy. Požadavek souvisí
s druhem činnosti (účelem místnosti – viz tabulka 8) a vyjadřuje se veličinou pokles dotykové
teploty ∆θ10,N. Podlahy se zatřiďují z tohoto hlediska do kategorií podle tabulky 7.
Tabulka 7: Kategorie podlah z hlediska poklesu dotykové teploty podlahy ∆θ10,N
Kategorie podlahy
Pokles dotykové teploty
podlahy
∆θ10,N
[°C]
I. Velmi teplé
do 3,8 včetně
II. Teplé
do 5,5 včetně
III. Méně teplé
do 6,9 včetně
IV. Studené
od 6,9
Pro zatřídění do odpovídající kategorie musí být splněna podmínka poklesu dotykové teploty
podlahy ∆θ10, ve °C:
∆θ10 ≤ ∆θ10,N
kde
∆θ10,N je požadovaná hodnota poklesu dotykové teploty podlahy, ve °C, která se stanoví
z tabulky 8. Pokles dotykové teploty podlahy ∆θ10 se stanoví podle ČSN 73 0540-4 na
základě tepelné jímavosti podlahy B a vnitřní povrchové teploty podlahy θsi.
Tento požadavek se nemusí ověřovat u podlah s trvalou nášlapnou celoplošnou vrstvou z textilní
podlahoviny a u podlah s povrchovou teplotou trvale vyšší než 26 °C. Takové podlahy jsou
zařazeny do kategorie I. podle tabulky 7.
Pro podlahy s podlahovým vytápěním se pokles dotykové teploty podlahy ∆θ10 stanovuje a ověřuje
pro vnitřní povrchovou teplotu podlahy θsi stanovenou bez vlivu vytápění při návrhové teplotě
přilehlého prostředí odpovídající návrhové teplotě venkovního vzduchu na začátku nebo na konci
topného období θe = 13 °C.
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 20 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
Tabulka 8: Kategorie podlah – požadované a doporučené hodnoty
Druh budovy
Účel místnosti
Kategorie podlahy
Požadovaná
Obytná budova
Občanská
budova
Výrobní budova
Doporučená
dětský pokoj, ložnice
I.
obývací pokoj, pracovna, předsíň sousedící
s pokoji, kuchyň
II.
I.
koupelna, WC
III.
II.
předsíň před vstupem do bytu
IV.
III.
učebna, kabinet
II.
tělocvična
II.
dětská místnost jeslí a školky
I.
operační sál, předsálí, ordinace, přípravna,
vyšetřovna, služební místnost
II.
chodba a předsíň nemocnice
III.
II.
pokoj dospělých nemocných
II.
I.
pokoj nemocných dětí
I.
pokoj intenzivní péče
II.
kancelář
II.
hotelový pokoj
II.
pokoj v ubytovně
III.
sál kina, divadla
II.
místa pro hosty v restauraci
III.
prodejna potravin
III.
trvalé pracovní místo při sedavé práci
trvalé pracovní místo
předepsané teplé obuvi
sklad se stálou obsluhou
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
bez
podlážky
I.
II.
II.
II.
nebo
III.
II.
IV.
III.
- 21 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
5.4 Budovy s velmi nízkou energetickou náročností
5.4.1 Obecně
Postupně má být dosaženo stavu, kdy budou všechny novostavby realizovány jako budovy s nulovou
energetickou náročností (nulové budovy) nebo takové úrovni blízké. Efektivní cestu ke splnění takových
cílů představují stavební řešení s velmi redukovanou potřebou tepla na vytápění a dalších energetických
potřeb (chlazení, příprava teplé vody, elektrická energie potřebná pro provoz technického zařízení
budovy a elektrická energie pro užívání budovy – domácí a další elektrické spotřebiče). K dalším krokům
patří přednostní volba energetických zdrojů s nízkým faktorem energetické přeměny (přepočet energie
na vstupu do budovy na množství energie primární k tomu účelu uvolněné) a použití systémů
produkujících energii z obnovitelných zdrojů v budově nebo jejím bezprostředním okolí nezávisle na
aktuální potřebě budovy.
Principiálně shodný přístup je potřebné uplatňovat i v případě změn staveb, s uvážením všech omezení
technické i netechnické povahy. Je potřebné přitom rozlišovat, zda se jedná o zlepšení stavu stávajících
konstrukcí (doplněním nebo výměnou některých vrstev) nebo o výměnu celých konstrukcí nebo o
uplatnění nových konstrukcí a nových částí budovy. Mezi netechnická omezení patří důsledky
památkové ochrany a majetkověprávní omezení. Požadavky pro změny staveb (rekonstrukce) mohou
být stanoveny odlišně od požadavků na novostavby uvedené níže.
Soubor požadavků pro hodnocení pasivních budov vychází z obdobných zahraničních podkladů
s důrazem na provázanost s českými technickými normami. Soubor požadavků pro hodnocení
energeticky nulových domů je třeba považovat za orientační, protože rozsáhlejší zkušenosti dosud chybí
a zahraniční podklady nejsou ve svém přístupu jednotné.
Pro hodnocení energeticky nulových budov se uplatňuje přístup započtení roční bilance potřeb a
produkce s využitím energetických sítí (net-zero buildings). Součástí takových budov jsou zpravidla
systémy s produkcí energie z obnovitelných zdrojů, částečně nebo zcela nezávislé na aktuální potřebě
energie dané budovy. Z toho vyplývající zatížení lokální elektrické nebo tepelné rozvodné sítě není
hodnoceno v rámci této normy. Omezení započitatelnosti takové produkce ve prospěch dané budovy
může být stanoveno ve zvláštních předpisech
5.4.2 Nízkoenergetické budovy
Nízkoenergetické budovy jsou charakterizovány nízkou potřebou tepla na vytápění. Té je dosahováno
zejména optimalizovaným stavebním řešením obálky budovy. Za nízkoenergetickou budovu se podle [2]
považuje budova, jejíž průměrný součinitel prostupu tepla nepřekračuje doporučenou hodnotu podle
tabulky 5 a současně měrná potřeba tepla na vytápění stanovená v souladu s ČSN EN ISO 13790, TNI
2
73 0329 a TNI 73 0330 nepřekračuje 50 kWh/(m a). Pro budovy s převažující návrhovou teplotou mimo
interval 18 °C až 22 °C se hodnocení neprovádí. Podrobněji v 4.6.
5.4.3 Pasivní budovy
Pasivní budovy jsou charakterizovány minimalizovanou potřebou energie na zajištění požadovaného
stavu vnitřního prostředí a minimalizovanou potřebou primární energie z neobnovitelných zdrojů na jejich
provoz díky optimalizovanému stavebnímu řešení a dalším opatřením.
Hodnoty potřeby tepla na vytápění a dodané energie na vytápění se stanoví postupem podle
ČSN EN ISO 13790 s využitím vstupních údajů uvedených v TNI 73 0329 a TNI 73 0330. Hodnoty
dodané energie na chlazení se stanoví postupem podle ČSN EN ISO 13790 nebo podrobněji. Hodnoty
dodané energie pro přípravu teplé vody, pomocné elektrické energie na provoz energetických systémů
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 22 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
budovy a hodnoty dodané elektrické energie na elektrické spotřebiče se stanoví podle TNI 73 0329, TNI
73 0330 nebo podrobněji podle ověřených podkladů.
Povinně hodnocenou vlastností je celková průvzdušnost obálky budovy podle ČSN EN 13829,
TNI 73 0329 a TNI 73 0330. Celková intenzita výměny vzduchu n50 při tlakovém rozdílu 50 Pa nesmí
překročit hodnotu
-1
n50 = 0,6 h .
Do hodnocení primární energie se zahrnou roční energetické potřeby podle tabulky A.2. Pro
přepočet množství dodané energie na hodnoty odpovídající primární energie se použije faktor
energetické přeměny stanovený v tabulce A.3. Pro dálkové teplo, kogenerační výrobu a další
kombinované energetické systémy se hodnoty stanoví podle ČSN EN 15316-4-5.
Výsledky výpočtových hodnocení pasivních budov provedených podle odlišných národních metodik
se mohou zpravidla nepodstatným způsobem odlišovat. Při porovnávání takových výsledků je
potřebné zejména ověřit, jaký výpočet vztažné podlahové plochy a jaké vnitřní tepelné zisky byly
uvažovány. Konkrétní řešení budov tím není ovlivněno.
Pro pasivní budovy s převažující návrhovou teplotou mimo interval 18 °C až 22 °C nejsou požadavky
dosud stanoveny. Přiměřeně lze použít poznatky publikované v odborné literatuře.
Obytné budovy
Pasivní obytné budovy musí splňovat odpovídající požadavky podle tabulky 9. Další podrobnosti
k hodnocení pasivních obytných budov jsou uvedeny v TNI 73 0329 a TNI 73 0330. Konstrukce
teplosměnných ploch se přednostně řeší tak, aby odpovídaly doporučeným hodnotám pro pasivní
budovy v tabulce 3. Pro rodinné domy se podle konkrétních podmínek doporučuje volit hodnoty při
spodním okraji příslušného intervalu, pro kompaktní bytové domy může být dostačující použít hodnoty
při horním okraji příslušného intervalu.
Větrání čerstvým vzduchem musí být zajištěno ve všech pobytových místnostech. Vzduchotechnické
jednotky mají být vybaveny zařízením pro zpětné získávání tepla s co nejvyšší možnou účinností.
Nebytové budovy
Pasivní budovy neobytné s převažující návrhovou vnitřní teplotou v rozmezí 18 °C až 22 °C musí
splňovat odpovídající požadavky podle tabulky 9. Přiměřeně se pro ně též použijí informace uvedené
v TNI 73 0330.
Tabulka 9: Základní vlastnosti pasivních budov
Obytná budova
Průměrný
součinitel
prostupu tepla
Uem
2.
[W/(m K)]
Rodinný
dům
< 0,25
požadováno
< 0,20
doporučeno
Bytový
dům
< 0,35
požadováno
< 0,30
doporučeno
1)
Neobytná budova
s převažující
< 0,35
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
Měrná
potřeba tepla
na vytápění
2.
[kWh/(m a)]
Měrná
potřeba
energie na
chlazení
2.
[kWh/(m a)]
Měrná potřeba
primární energie
2.
[kWh/(m a)]
0
2)
< 60
< 15
0
2)
< 60
< 15
< 15
< 20
požadováno
< 15
doporučeno
< 120
- 23 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
teplotou 18°C –
22 °C
Ostatní budovy
Požadavky stanoveny individuálně s využitím
aktuálních poznatků odborné literatury
< 120
POZNÁMKY
1)
Uvedená hodnota je doporučená, nejvýše však musí být rovna odpovídající hodnotě Uem,rec
podle 5.3.2.v [2].
2)
Stavební řešení musí být takové, aby strojní chlazení nebylo potřebné. Pokud by výjimečně
bylo dodatečně použito, musí být odpovídajícím způsobem zahrnuto do hodnocení primární
energie, a to i kdyby se jednalo o individuální jednotky považované za elektrické spotřebiče.
Tabulka 10: Přehled energetických potřeb zahrnutých do hodnocení primární energie pasivních
budov (hodnotí se položky označené X)
Obytné budovy
Vytápění
Neobytné budovy
X
X
1)
Chlazení a úprava vlhkosti
-
X
Příprava teplé vody
X
X
Pomocná elektrická energie na provoz
energetických systémů budovy
X
X
Elektrické spotřebiče a umělé osvětlení
-
-
1) Stavební řešení musí být takové, aby strojní chlazení nebylo potřebné. Pokud by výjimečně
bylo (dodatečně) použito, musí být odpovídajícím způsobem zahrnuto do hodnocení primární
energie, a to i kdyby se jednalo o individuální jednotky považované za elektrické spotřebiče.
Tabulka 11: Referenční hodnota faktoru energetické přeměny pro přepočet na hodnoty primární
energie z neobnovitelných zdrojů
Zdroj
Faktor energetické přeměny
[kWh/kWh]
Zemní plyn a další fosilní paliva
1,1
Elektrická energie
3,0
Dřevo, ostatní biomasa
0,05
Dřevěné peletky
0,15
Soustava zásobování teplem – fosilní paliva
1,5
Soustava zásobování teplem - kombinovaná výroby elektřiny
(35 %) a tepla
1,1
Soustava zásobování teplem - kombinovaná výroby elektřiny
(70 %) a tepla
0,8
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 24 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
Soustava zásobování teplem – biomasa
0,3
Solární systémy termické
0,05
Solární systémy fotovoltaické – použití pro vlastní potřebu
budovy
0,05
Solární systémy fotovoltaické – zapojené do veřejné sítě
0,2
Solární systém fotovoltaický nahrazující konvenční výrobu
1)
elektrické energie
-2,8
Spalování biomasy nahrazující výrobu tepla spalováním plynu
1)
-1,0
1) Hodnoty jsou odvozeny zjednodušeně, jako rozdíl faktoru energetické přeměny obnovitelného a
konvenčního zdroje (pro fotovoltaický systém: 0,2 – 3,0 = -2,8 (záporná hodnota). Obdobně lze odvodit
další hodnoty. Zvláštní předpis může stanovit odlišný způsob započtení takové produkce.
2) Hodnoty faktoru primární energie pro zde neuvedené zdroje a systémy se stanovují kvalifikovaným
přepočtem z hodnot uvedených v tabulce a dále s využitím ČSN EN 15316-4-5.
5.4.4 Energeticky nulové budovy
V dalším textu je uvedena velmi předběžná informace, s ohledem na to, že o definici nulových
budov se zatím vedou odborné diskuse.
Hodnocení vychází z roční bilance energetických potřeb a energetické produkce v budově a jejím
okolí, vyjádřené v hodnotách primární energie. Předpokládá se, že budova je připojena na obvyklé
energetické sítě. Zpravidla je výhodné, aby stavební řešení a technická zařízení budovy byla
navržena tak, aby odpovídala standardu pasivní budovy podle 4.3.
Jsou stanoveny dvě základní úrovně hodnocení:
Úroveň A – do energetických potřeb budovy se zahrne potřeba tepla na vytápění, potřeba energie
na chlazení, energie na přípravu teplé vody, pomocná elektrická energie na provoz energetických
systémů budovy, elektrická energie na umělé osvětlení a elektrické spotřebiče.
Úroveň B – jako A, ale bez zahrnutí elektrické energie na elektrické spotřebiče.
Pro obě úrovně je v tabulce 12 uvedeno, co se považuje za dosažení úrovně „energeticky nulové
budovy“ a co za dosažení úrovně „blízké energeticky nulové budově“.
S ohledem na vývoj technologií je možné v blízké době očekávat upřesnění zde uvedených
způsobů hodnocení a konkrétních hodnot.
Tabulka 12: Základní požadavky na energeticky nulové budovy
Závaznost kritéria
Požadovaná
hodnota
Doporučená
hodnota
Požadovaná hodnota podle
zvolené úrovně hodnocení
Průměrný
součinitel
prostupu tepla
Uem
2
[W/(m K)]
Měrná potřeba
tepla na
vytápění
EA
2
[kWh/(m a)]
Měrná roční bilance potřeby a
produkce energie vyjádřená
v hodnotách primární energie
z neobnovitelných zdrojů
1)
PEA
2
[kWh/(m a)]
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 25 -
Jan Tywoniak
Neobytné
2)
budovy
Obytné budovy
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
1)
2)
Úroveň A
Úroveň
B
Nulový
Rodinné domy <
0,25
Rodinné domy
< 20
0
0
Blízký
nulovému
Bytové domy
0,35
Bytové domy
< 15
80
30
Nulový
< 0,35
< 30
0
0
120
90
1)
<
Blízký
nulovému
Uvedená hodnota je doporučená, nejvýše však musí být rovna odpovídající hodnotě Uem,rec podle
5.3.2 [2].
Neobytné budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou 18 °C až 22 °C včetně. Pro jiné budovy
není stanoveno.
Do hodnocení primární energie se zahrnou roční energetické potřeby podle tabulky 13. Hodnoty
dodané energie na vytápění se stanoví postupem podle ČSN EN ISO 13790. Hodnoty dodané
energie na chlazení se stanoví postupem podle ČSN EN ISO 13790 nebo podrobněji. Hodnoty
dodané energie pro přípravu teplé vody, pomocné elektrické energie na provoz energetických
systémů budovy a hodnoty elektrické energie na elektrické spotřebiče se stanoví podle
TNI 73 0329, TNI 73 0330 nebo podrobněji podle ověřených podkladů. Pro přepočet množství
dodané energie na hodnoty odpovídající primární energie se použije příslušný faktor energetické
přeměny stanovený v tabulce 11. Pro dálkové teplo, kogenerační výrobu a další kombinované
energetické systémy se hodnoty stanoví podle ČSN EN 15316-4-5. Výsledek výpočtu měrné
2
primární energie z neobnovitelných zdrojů se vyjadřuje v kWh/(m a) a zaokrouhluje na celé číslo.
Tabulka 13: Přehled energetických potřeb zahrnutých do hodnocení primární energie energeticky
nulové budovy (hodnotí se položky označené X)
Obytné budovy
Vytápění
Chlazení a úprava vlhkosti vzduchu
Neobytné budovy
Úroveň
A
Úroveň
B
Úroveň
A
Úroveň
B
X
X
X
X
X
X
--
1)
--
1)
Příprava teplé vody
X
X
X
X
Pomocná el.energie na provoz
energet.systémů
X
X
X
X
Umělé osvětlení
X
X
Elektrické spotřebiče
X
--
X
2)
X
X
2)
--
1)
Stavební řešení musí být takové, aby strojní chlazení nebylo potřebné. Pokud by výjimečně bylo
dodatečně použito, musí být odpovídajícím způsobem zahrnuto do hodnocení primární energie.
2)
Odlišně od hodnocení pasivních neobytných budov.
Do hodnocení primární energie vyprodukované v souvislosti s budovou se zahrne roční produkce
z obnovitelných zdrojů energie, sloužící potřebám domu i energie využitá jinde prostřednictvím
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 26 -
Jan Tywoniak
Tepelná ochrana budov
_______________________________________________________________________
energetické sítě (například veřejná elektrická síť). Pro přepočet produkované energie na energii
primární se použije odpovídající faktor přeměny energie podle tabulky 11.
Ve prospěch hodnocení budovy je možné dále zahrnout produkci elektrické energie z obnovitelných
zdrojů umístěných na dalších blízkých stavebních objektech (přístřešky, oplocení, opěrné stěny a
jiné budovy), pokud taková produkce již nebyla zahrnuta ve prospěch jiné budovy. Předpokládá se,
že takto produkovaná elektrická energie nahrazuje konvenční elektrickou energii ve veřejné
elektrické síti. Ve prospěch hodnocení budovy je možné dále zahrnout i produkci tepla
z obnovitelného zdroje (spalování biomasy, bioplynu apod.), která je předávána dalším budovám
nebo tepelné síti. Předpokládá se, že takto produkovaná tepelná energie nahrazuje jinak potřebnou
výrobu tepla spalováním zemního plynu.
5.4.5 Energeticky nezávislé budovy
Jako energeticky nezávislé budovy se označují budovy bez potřeby dodávek energie ze zdrojů
mimo budovu. Zpravidla se jedná o budovy mimo zastavěné území, kde by napojení na energetické
sítě nebylo možné a jiná dodávka energie by byla obtížná.
V takovém případě je výhodné, aby budova byla řešena jako pasivní. Vyrovnání mezi energetickou
produkcí a spotřebou energie slouží akumulace energie do tepelných zásobníků, elektrických
akumulátorů a využití akumulace energie v podzákladí.
V oblasti aplikovaného výzkumu je možné sledovat trend hledání řešení pro energetickou
nezávislost i v zastavěném území, buď pro jednotlivou budovu, nebo pro jejich skupinu nebo ještě
větší celek. Uvážíme-li nesoučasnost užití energií pro vytápění, chlazení a elektrické spotřebiče
v budovách odlišné funkce, současné možnosti řízení energetických sítí, ukládání energie, včetně
užití baterií v elektromobilech jako zásobníků, je možné, že se jedná o perspektivní cestu.
Podklady
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
[14]
[15]
[16]
[17]
Agenda 21 on Sustainable Construction. CIB Report 237. 1999, česky www.substance.cz
ČSN 73 0540:2 Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU O energetické náročnosti budov
(přepracování), červen 2010
ČSN EN ISO 13790 Tepelné chování budov – Výpočet potřeby energie na vytápění
ČSN EN ISO 13789 Tepelné chování budov – Měrné tepelné toky prostupem tepla
a větráním – Výpočtová metoda
ČSN EN ISO 13 370 Tepelné chování budov – Přenos tepla zeminou – Výpočtové metody
ČSN EN ISO 6946 Stavební prvky a stavební konstrukce – Tepelný odpor a součinitel
prostupu tepla – Výpočtová metoda
ČSN EN ISO 10077-1 Tepelné chování oken, dveří a okenic – Výpočet součinitele prostupu
tepla – Část 1: Zjednodušená metoda, ČSNI 2001
ČSN EN ISO 10211-1 Tepelné mosty ve stavebních konstrukcích – Výpočet tepelných toků
a povrchových teplot – Část 1: Základní metody
PHPP 2007. Passive House Planning Package. Requirements for Quality Approved
Passive Houses.Passivhaus Institut Darmstadt, 2007
ČSN 73 0540:4 Tepelná ochrana budov. Část 4: Výpočtové postupy, ČSNI 2005
TNI 73 0329, Zjednodušené výpočtové hodnocení a klasifikace obytných budov s velmi
nízkou potřebou tepla na vytápění – Rodinné domy. ÚNMZ 2010
TNI 73 0330, Zjednodušené výpočtové hodnocení a klasifikace obytných budov s velmi
nízkou potřebou tepla na vytápění – Bytové domy. ÚNMZ 2010
Tywoniak, J.: Energeticky nulové domy – východiska řešení. Sborník konference
Alternativní zdroje energie 2010, Kroměříž. Společnost pro techniku prostředí, Praha
Novák, J.: Vzduchotěsnost obvodových plášťů budov. GRADA 2008
ČSN EN 13829 Tepelné chování budov – Stanovení průvzdušnosti budov – Tlaková
metoda
Tywoniak, J.: Nízkoenergetické domy. Principy a příklady. 2 GRADA 2008
Prohlubovací kurs v oboru dřevostaveb
- 27 -
Download

Tepelná ochrana budov