Resume české
Hlavním cílem článku je diskutovat obecný problém, do jaké míry lze na základě rozdílů
v podobě dvorů poddanských usedlostí poznat majetkovou, popř. sociálně-ekonomickou
diferenciaci vesnice předindustriálního období. Každá interpretace tohoto druhu přitom
vychází z předpokladu, že existovala vazba mezi (1) rozsahem hospodářského provozu
usedlosti a (2) velikostí dvorové parcely a zástavby dvora. Řešení stanoveného problému
proto bylo rozděleno do čtyř částí.
V první části (kap. 2-3) je zdůvodněno, proč mohla skutečně existovat vazba mezi
vybavením usedlosti materiálními zdroji, rozsahem jejího hospodářského provozu a podobou
jejího dvora. Minimální velikost dvorové parcely, její struktura a minimální velikost zástavby
byly totiž determinovány (1) ubytovacími a sociálně-kulturními nároky hospodařící rodiny,
popř. dalších trvale integrovaných pracovních sil a (2) provozními nároky vlastního
hospodářství. Určité velikosti hospodařící rodiny, určitému množství pracovních sil a nářadí,
počtu potahů a trvale ustájeného dobytka by měl v optimálním případě odpovídat určitý
interval rozsahu orných pozemků a výnosů. Modelově tak lze očekávat jistou korelaci mezi
hmotovými kategoriemi dvorů, majetkovými kategoriemi a sociálně-ekonomickými typy,
které mají význam pro historickou interpretaci. V následujících částech je testováno, jak
modelová představa odpovídá realitě v obilnářské oblasti východně od Prahy, mezi Labem a
Sázavou (panství Uhříněves).
Nejprve je testováno, jak spolu souvisel rozsah orných ploch, počet potahů a
ustájených zvířat, a tím odvozeně i velikost hospodařící rodiny a množství pracovních sil
(kap. 4). Na míře korelace mezi těmito veličinami totiž závisí potvrzení či vyvrácení
modelové představy o vazbě mezi hmotovou podobou dvora a majetkovou kategorií usedlosti.
Analýza konkrétního vzorku 7 raně novověkých vesnic prokazuje jistou míru pozitivní
korelace mezi sledovanými veličinami, alespoň na úrovni základní tendence. Podstatné pro
interpretaci hmotných, a tedy i archeologických pramenů je ale poznatek, že různé sociálněekonomické typy usedlostí mohly mít shodné požadavky na velikost dvorové parcely a
zástavbu dvora. Konkrétně, různé sociálně-ekonomických typy usedlostí se mohly shodovat
ve třech hlavních faktorech, které určovaly minimální velikost dvora – (1) velikost
hospodařící rodiny a množství pracovních sil, (2) množství nářadí a (3) počet trvale
ustájených tažných i chovných zvířat. Nároky odlišných sociálně-ekonomických typů
usedlostí tak mohl v praxi uspokojit i stejný dvůr a stejně velká dvorová parcela. Pro
analyzované vesnice nelze potvrdit, že by se od sebe měly výrazněji odlišovat např. dvory
chalupnických a malých selských usedlostí, nebo dvory různých selských usedlostí mezi
sebou. Rozdíly ve velikosti dvorových parcel a zástavby dvora nelze proto přímo ztotožnit
s majetkovou a sociálně-ekonomickou diferenciací vesnice. Odlišitelné by nicméně měly být
extrémní rozdíly: dvůr chalupnické od střední nebo velké selské usedlosti, dvůr malé selské
usedlosti od dvora velké tržně zaměřené usedlosti atd.
Ve třetí části je na stejném vzorku raně novověkých vesnic testována vazba mezi
majetkovým rozsahem usedlostí a soudobým perspektivním znázorněním jejich dvorů (kap. 57). Analýza se opírá o úvahu, že i přes velkou míru schematizace mohl kartograf ve svých
zobrazeních zachytit skutečné rozdíly v hmotové podobě raně novověkých dvorů. Výsledky
ukazují, že na zobrazeních byly od velkého množství dvorů poddanských usedlostí odlišeny
jen dvory usedlostí nacházejících se na samé špičce majetkové pyramidy – tj. usedlostí s více
párovými potahy, větším množstvím trvale integrovaných pracovních sil a výraznou tržní
produkcí. Analýze kartografických pramenů byla věnována detailní pozornost také proto, že
poskytují spektrum analogií pro hmotovou rekonstrukci a interpretaci reliktů zaniklé vesnice,
která je předmětem následující části.
Poslední čtvrtá část (kap. 8-9) aplikuje dosažené poznatky na konkrétní příklad, který
představuje jedinečná archeologická situace v areálu zaniklé vesnice v poloze „Žák“
v Klánovickém lese (Hl.m. Praha). Její potenciální výpověď je jedinečná a do jisté míry
srovnatelná s obdobnými lokalitami jako je Svídna u Slaného nebo Mstěnice u Hrotovic. Na
základě velikosti reliktů zástavby a půdorysného rozsahu dvorové parcely v areálu zaniklého
„Žáku“ jsou charakterizovány základní hmotové skupiny dvorů. Z velikosti a zástavby dvora
pak je usuzováno na maximální velikost hospodařící rodiny a na množství tažného a
chovného dobytka, který mohl být na dvoře ustájen. Limitem přitom zůstává, že poznat lze
jen maximální kapacitu dvora, nikoliv to, jak tato kapacita byla v minulosti reálně naplněna.
Jednoznačné sociálně-ekonomická interpretace hmotových kategorií dvorů sice není možná,
dosáhnout lze alespoň intervalové interpretace. Jejím základním poznatkem je, že zaniklá
vesnice byla výrazně majetkově a sociálně-ekonomicky diferencována. Zastoupeny byly
usedlosti obou extrémních kategorií, které lze ve vesnické komunitě očekávat – nesoběstačná
zahradnická nebo chalupnická usedlost na jedné straně, a velká tržně orientovaná usedlost
nebo režijní dvůr s více páry potahů na straně druhé. Široké spektrum mezi nimi vyplňovalo
nejméně 10 chalupnických nebo malých selských usedlostí (nanejvýše 1 párový potah, 1
biologická rodina) a 3 snad středně velké selské usedlosti (1-2 párové potahy, biologická
rodina trvale rozšířená o další pracovní síly). Přibližně 1/5 dvorových parcel v areálu zaniklé
vesnice bohužel nemůže být kvůli novodobému setření povrchových reliktů interpretována.
Závěrem je třeba si položit otázku, proč analýza skutečných dat nepotvrzuje
modelovou představu o poměrně jednoduché a přímé vazbě mezi vybavením usedlosti
materiálními zdroji, rozsahem jejího hospodářského provozu, velikostí dvorové parcely a
podobou jejího dvora. Na tomto předpokladu, který paradoxně nebyl dosud soustavněji
testován, totiž stály sociálně-ekonomické interpretace archeologicky dokumentovaných
vesnických půdorysů. Mezi hlavní důvody, které deformují modelové představy, a tím kladou
limity archeologické interpretaci, lze jistě zařadit:
1) z písemných pramenů jsme informováni primárně o majetkovém rozsahu, nikoliv o
skutečných výnosech a celkových příjmech usedlostí. Právě to mohlo ovlivnit míru pozitivní
korelace mezi rozsahem orných ploch, počtem potahů a hovězího dobytka, a následně tak
setřít souvislost mezi modelově stanovenými majetkovými kategoriemi, sociálněekonomickými typy usedlostí a hmotovými kategoriemi jejich dvorů.
2) vesnice procházely sídelním vývojem, který se odrážel jinak v osnově plužiny a jinak ve
vesnickém půdorysu. Sídelní forma kladla limity dělení a rozšiřování dvorových parcel, které
pak nemuselo odpovídat přesunům pozemků a změnám parcelních hranic v plužině. Rozsah
orných ploch téže usedlosti mohl narůstat, zatímco velikost dvorové parcely zůstávala stále
limitována. Poměr v rozdělení dvorových parcel zase nemusel odpovídat poměru rozdělení
pozemků atd.
3) rozdílnou dynamiku jednotlivých jevů. Do podoby dvora se promítala řada historicky
proměnlivých faktorů jako demografické chování a kulturně-sociální nároky komunity,
stavební tradice, ekonomická konjunktura, rozšíření pozemků atd. Následky těchto výkyvů
pak mohly být v hmotové podobě dvora dlouhodobě konzervovány. Velikost dvorové parcely
a zástavba dvora musela mít také dostatečnou kapacitu, aby nekladly zásadní limity běžným
demografickým a hospodářským výkyvům v životě usedlosti.
4) usedlost nemusela být organizována ekonomicky účelně a hospodařící rodina nemusela na
řadu podnětů adekvátně reagovat. Zvýšení nároků na hospodářskou a ubytovací kapacitu
dvora se v jeho podobě, a tím méně v archeologicky dokumentované situace, nemusely
projevit.
Download

Resume české Hlavním cílem článku je diskutovat obecný problém