2011
11–12/11
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
stavebnictví
časopis
MK ČR E 17014
Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs
požární bezpečnost
staveb
s tavba roku: Společenské
centrum Trutnovska
osobnost stavitelství:
Bedřich Hacar
cena 68 Kč
www.casopisstavebnictvi.cz
Vážení čtenáři,
právě jsem se dočetl, že v čínské
provincii Ťi-lin řídil výstavbu železničních mostů a železničního
tunelu coby stavbyvedoucí místní
kuchař, který předtím nepostavil
ani pec. Výsledkem jsou samozřejmě katastrofálně nevyhovující
konstrukce a miliardové škody.
Ano, je to Čína, a podobných,
pro Evropana těžko uvěřitelných
zpráv máme na internetu sedm
do týdne. Na druhou stranu
znám země, kde své práci rozumí
projektanti, architekti, stavební
firmy, výrobci materiálů, ale
správní orgány na nejvyšší úrovni
mají k jejich práci vztah na úrovni
výše zmíněného kuchaře. Škody
jsou pak, logicky, ještě vyšší…
O jaký stát jde, nebudu jmenovat,
protože jsem se do české vlády
„navážel“ v minulém editorialu
a nechtěl bych se opakovat. Při
té příležitosti dlužím omluvu
náměstkovi ministra pro místní
rozvoj Miroslavu Kalousovi, kterému jsem v posedlosti bojovnou
múzou přisoudil resort životního
prostředí. Pro pana Kalouse také
neplatí výše zmíněné podobenství s čínským kuchařem.
Na začátku října se v Senátu PČR
konalo vyvrcholení Dnů stavitelství a architektury. Dřívějším
tradičním scenářem bylo právě
setkání ve Valdštejnském paláci
a následně galavečer v Betlémské kapli. Místo dlouholetého Husova správcovství se
tentokrát obešlo bez stavbařů
z důvodů více než prozaických –
v době, kdy se „nežere“, tak
se ani nemlaská. Nemyslím
si však, že by tím vyvrcholení
DSA ztratilo na důstojnosti. Co
Dnům stavitelství a architektury
na důstojnosti ubírá, je účast
krajů na Dni otevřených dveří na
stavbách. Podle oficiálních webových stránek www.dsa-info.cz
nabídlo veřejnosti prohlídku nejlepších regionálních staveb jen
6 (slovy ŠEST) krajů. Praha nabídla tradiční tahák v podobě
tunelu Blanka a ostatní hrdinové
v poli pak byly kraj Jihomoravský,
Olomoucký, Zlínský, Karlovarský
a kraj Vysočina. Osmkrát škoda,
protože právě intenzivnější komunikace s laickou veřejností byla
od počátků hlavním mottem Dnů
stavitelství a architektury.
Vrátíme-li se na setkání v Senátu,
musím zmínit ocenění Osobnost
stavitelství, které získal bývalý
předseda České komory architektů Jan Štípek. Autorita a také
neuvěřitelně svérázný člověk,
který poskytl časopisu Stavebnictví rozhovor hned pro jeho
první číslo. Z mnoha zajímavých
odpovědí vybírám:
…abychom si nedělali iluze,
v nejúspěšnějším období české
architektury, tzn. ve 20. a 30. letech minulého století, navrhovali
architekti maximálně 6 % celkové
stavební produkce. Dneska jsou
architekti a inženýři podepsaní
téměř pod vším, jestli však najdeme kvalitní architektury také
6 %, tak je to moc…
…ptáte se mě, kam se bude architektura dále ubírat. Nevím. Ale
ono se to nějak vybere…
inzerce
editorial
Váš partner
pro komplexní dodávky
velkých technologických celků
v oblasti průmyslových staveb
DOSTAVBA PLAVECKÉHO AREÁLU
A PŘÍSTAVBA AQUAPARKU
Nově vznikající Plavecký areál Šutka je situován na severním okraji zastavěného území městské části Praha 8 - Kobylisy pod ulicí
Čimickou. Stavbu realizujeme ve sdružení se společností CLEvans jako sdružení typu arge. Investorem stavby je Hlavní město
Praha. Výstavba krytého multifunkčního sportovního plaveckého
areálu Šutka je rozdělena do dvou etap: I. etapa řeší kompletní dostavbu objektu rozestavěného plaveckého bazénu z roku 1988
včetně vybavení a venkovní objekty, kterými jsou inženýrské sítě
Hodně štěstí přeje
a komunikace. Ve II. etapě bude areál dokončen přístavbou objektu Aquaparku. Tato přístavba bude navazovat stavebně i technologicky na dostavbu stávajícího objektu.
Jan Táborský
šéfredaktor
[email protected]
www.smp.cz
stavebnictví 11–12/11
3
obsah
8–13
18–19
UFFO hlídá smečka pardálů
Osobnost stavitelství: Bedřich Hacar
Společenské centrum Trutnovska pro kulturu a volný čas je mimořádným,
na relativně malé město až neuvěřitelným stavebním počinem. Chlubí
se například víceúčelovým sálem, který může mít pět různých funkcí.
Profesor Bedřich Hacar měl ohromný profesní záběr. Výsledkem
jeho výzkumné činnosti jsou například tzv. roxory, svoji organizační
genialitu prokázal ve spolupráci s Františkem Kloknerem.
60–64
56–58
■
www.snehovamapa.cz
Historie ČKAIT: období 1992–1993
Projekt nové digitální mapy zatížení sněhem na zemi (VŠB-TU Ostrava
a ČHMÚ) vychází z půdorysné sítě 100 x 100 m a nepracuje tak s osmi
diskrétními sněhovými oblastmi jako mapa tištěná.
V pořadí druhá debata osobností, které byly u obnovení Inženýrské
komory, mapuje období těsně po jejím vzniku. Mimo jiné byla
zdůrazněna spolupráce s ČVUT a součinnost s ČSSI.
Stavba roku Středočeského kraje
Krajský úřad Středočeského kraje spolu s Českou komorou
architektů, středočeskými oblastmi České komory autorizovaných inženýrů a techniků, Českého svazu stavebních
inženýrů a Svazu podnikatelů ve stavebnictví a s Nadací pro
rozvoj architektury a stavitelství vypisují soutěž: Stavba roku
Středočeského kraje. Soutěž se koná pod záštitou hejtmana
Davida Ratha. Přihlašovat je možno stavby, které byly zkolaudovány v období od 1. 1. 2009 do 29. 2. 2012. Bližší informace
jsou uvedeny na webových stránkách: www.stavbaroku.cz
- záložka Stavba roku Středočeského kraje.
4
stavebnictví
stavebnictví
11–12/11
10/11
Moderní budova Tchaj-pej 101, která se svou výškou 508 m patří
mezi nejvyšší světové stavby, získala díky své energetické účinnosti
a konstrukci šetrné k životnímu prostředí certifikát LEED Platinum.
11–12/11
listopad–prosinec
3 editorial
4 obsah
aktuality
6 DSA 2011– slavnostní setkání v Senátu
stavba roku
8 Identifikovaný nelétající objekt
navrhování staveb
47Ke zvukové pohltivosti zařízení pro
snižování hluku silničního provozu
Ing. Pavel Rubáš, Ph.D.
56K možnostem použití digitální mapy
sněhových oblastí České republiky
Ing. Vít Křivý, Ph.D.
realizace
14Výstavba podchodu v drážním tělese
za plného provozu na železniční trati
obnova staveb
50Snižování vlhkosti zdiva v příkladech,
část IV. – volba nejvhodnějších metod
Ing. Michael Balík, CSc.
osobnost stavitelství
18Bedřich Hacar
historie ČKAIT
6020. výročí Inženýrské komory (ČKAIT)
II. díl: období let 1992–1993
téma: požární bezpečnost staveb
20 Ovládání a zkoušky požárně
bezpečnostních zařízení: 2011
Ing. Slavomír Entler
24 Požiarna odolnosť betónových
konštrukcií a jej overenie podľa EN
Ing. Mária Bellová, PhD.
29 Požární průzkum šikmého zauhlovacího
mostu v Elektrárně Tušimice II
Ing. Slavomír Entler
34Požární odolnost obvodových stěn NED,
PD z přírodních a recyklovaných materiálů
Ing. Jan Růžička, Ph.D.
40 Bezpečnostní zkoušky požárního
větrání tunelů Cholupice a Lochkov
Ing. Jiří Zápařka
svět stavbařů
67Industriální stopy 2011 – konference
a exkurze do Ostravy
68Průmyslové dědictví – na hraně...
úplně jiná studentská konference
70 infoservis
firemní blok
72Rekonstrukce nadzemního parkoviště
obchodního centra Futurum Brno
82 v příštím čísle
foto na titulní straně: Společenské centrum Trutnovska, Tomáš Malý
inzerce
Řízení
stavebních
zakázek
součást eRP systému InFOpower
efektivní příprava zakázky, včetně nabídkového řízení
Plánování zdrojů a kapacit
Průběžné sledování plánovaných a skutečných nákladů
vyhodnocení stavební zakázky
Svět stavebnictví na dotek
RTS, a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz
e: [email protected], t: +420 545 120 211, f: stavebnictví
+420 54511–12/11
120 210
5
aktuality
text: redakce
foto: Tomáš Malý
DSA 2011– slavnostní setkání v Senátu
V pondělí 3. října vyvrcholil tradičním slavnostním setkáním v Senátu Parlamentu ČR pátý
ročník projektu Dny stavitelství a architektury
(DSA). Za přítomnosti reprezentantů oboru a vrcholných politiků byly předány oborové ceny
a zároveň byly oficiálně vyhlášeny výsledky
19. ročníku soutěže Stavba roku (viz Stavebnictví 09/11). Vyhlášena byla také Osobnost stavitelství a další prestižní soutěže.
Nejlepší výrobce
stavebnin 2010
Tato soutěž byla podle počtu
zaměstnanců rozdělena na dvě
skupiny – a to na firmy, provozy
a podnikatele do 150 zaměstnanců a na výrobní závody s počtem
nad 150 zaměstnanců.
Firmy, provozy a podnikatelé
do 150 zaměstnanců
V této skupině uspěly tři společnosti. První z nich je společnost DITON
s.r.o., tradiční výrobce a dodavatel
produktů venkovní architektury.
Svými kvalitními výrobky a příznivou cenou se řadí mezi nejvýznamnější výrobce v České republice.
Druhou oceněnou společností se
stala firma LIADUR s.r.o., která
pro výrobu protihlukových stěn
z lehkého keramického kameniva
používá ekologický a recyklovatelný materiál. Tyto stěny se
vyznačují vysokou vzduchovou
neprůzvučností a volitelným
stupněm zvukové absorpce.
Třetí společností je STOMIX s.r.o.,
dodavatel vnějších zateplovacích
systémů, omítkovin, barev, nátěrů
a tmelů. Tato společnost klade
důraz na nabídku služeb zákazníkům – poskytuje poradenství,
návrhy zateplení na míru, školení
stavebních firem, zajištění nezávislého technologického dohledu
nad činností montážních firem.
Výrobní závody nad 150 zaměstnanců
V této skupině byly oceněny rovněž tři společnosti. Patří mezi ně
6
stavebnictví 11–12/11
firma BEST a.s., český výrobce
betonových stavebních prvků pro
venkovní a zahradní architekturu,
jenž vlastní sedm výrobních areálů
ve všech regionech Čech a Moravy a staví výrobní areál v Rumunsku. Exportuje do Německa,
Rakouska, Polska a na Slovensko.
Porotu zaujalo, že kromě klasického sortimentu uvádí nově na trh
zdicí systém Unika.
Oceněna byla rovněž akciová
společnost LAFARGE Cement,
hlavní výrobce cementu v České
republice. Činnost firmy se řídí
těmito pěti principy: bezpečnost
práce a ochrana zdraví; kvalita výrobků a péče o zákazníky; ochrana
životního prostředí a sociální zodpovědnost; lidské zdroje; finanční
výsledky.
Odborná porota udělila ocenění
také firmě WIENERBERGER cihlářský průmysl a.s. – její sortiment
vyráběných cihlářských materiálů
je totiž dlouhodobě vyhledáván
pro svoji kvalitu a estetický vzhled.
Při nízkoenergetické výstavbě
bez zateplení se například dobře
uplatňuje nová generace cihel
POROTHERM 44 EKO+ z řady
superizolačních cihel.
Nejlepší stavební
firmy za rok 2010
Ocenění si odnesly také nejlepší
stavební firmy. V kategorii Malá
stavební firma s počtem do 25 pracovníků zvítězila společnost Kers
s.r.o. specializující se na sportovní
stavby, především lanové dráhy,
kde uplatňuje inovační a progre-
sivní technologie.
Tato progresivně
se vyvíjející firma
v roce 2010 dokázala zvýšit obrat
o 30 % na 256 mil.
Kč a dosáhla hrubého zisku přes
7 mil. Kč.
V kategorii Střední stavební firma
s počtem do 250
pracovníků byla
oceněna společnost Kaláb – stavební firma s.r.o.,
známá v ysokou
kvalitou prováděných prací. Několikrát získala ocenění v krajské soutěži
o Stavbu roku. Tato
společnost úspěšně bojuje s recesí
ve stavebnictví; ▲ Osobnost stavitelství: doc. Ing. arch. Jan Štípek
přes pokles obratu
o čtvrtinu a počtu pracovníků o 4 % Družstva architektů A13. Zde
dokázala udržet průměrný výdělek působil až do roku 1972, kdy
svých pracovníků a dokonce snížit nastoupil do Projektového ústazávazky po lhůtě splatnosti na vu ČSVD. Od roku 1974 až do
roku 1990 působil jako hlavní
minimum.
V kategorii Velká stavební firma architekt Pragoprojektu Praha.
s více než 250 pracovníky se pak V letech 1990–2008 se věnoval
na prvním místě umístila firma v ýchově mladých architektů
EUROVIA CS a.s., jež vykazuje jako pedagog a vedoucí Ústavu
dlouhodobě dobré výsledky. nauky o budovách na Fakultě
Celkový vývoj společnosti byl architektury ČVUT. Zpracoval
příznivý i v roce 2010. Při mírném řadu odborných textů a skript.
poklesu počtu pracovníků se po- Je zakládajícím členem České
dařilo výrazně zvýšit obrat i hrubý komory architektů, desetkrát byl
zisk a též průměrný výdělek. zvolen jejím předsedou.
V současné době uvádí tato firma Mezi jeho nejvýznamnější práce
na trh nový výrobek VIAPHONE – z raného období patří galvanovna
jedná se o vrstvu krytu vozovky KOH-I-NOOR v Děčíně, závod
s vyváženými protismykovými Tichá či pavilon čs. stavitelství
v Moskvě (spolupráce J. Šafer,
a protihlukovými vlastnostmi.
J. Witzany). Z pozdějších realizací je to např. hotel Tranzit
Osobnost stavitelství v Praze – Ruzyni či právě realizovaná stavba Ústavu umění a deOsobností stavitelství pro le- signu Západočeské univerzity
tošní rok byl v Senátu vyhlášen v Plzni. Celým svým profesním
doc. Ing. arch. Jan Štípek. Po životem, pedagogickou činností
studiích na pražské ČVUT a po i působením v řadě odborných
krátkém působení v projektové porot a komisí dokazuje, že je
složce Pragounionu se v roce výraznou osobností českého
1968 stal zakládajícím členem stavebnictví. ■
Soutěž Environmentálně vyspělý rodinný dům „nové generace“
V rámci doprovodného programu
22. mezinárodního veletrhu FOR
ARCH 2011 byla oficiálně vyhlášena soutěž Environmentálně vyspělý rodinný dům „nové generace“.
Soutěž je určena studentům architektury a stavebního inženýrství
vybraných vysokých škol v České
republice a na Slovensku – ČVUT
v Praze, VUT v Brně, VŠB-TU
Ostrava, TU v Liberci, STU v Bratislavě, TU v Košicích a ŽU v Žilině.
Cílem soutěže je navrhnout environmentálně vyspělý rodinný dům
zasazený do skutečného prostředí.
Důraz je kladen na ekologii a minimální provozní náklady, návrh
objektu musí respektovat všechny
aspekty udržitelnosti, zohledněna
budou kritéria energetická a ekologická, ale také ekonomická
a sociálně-kulturní. Vhodným
architektonickým, konstrukčním
a technologickým řešením by
mělo být dosaženo maximální provozní efektivity a užitnosti. Stavba
musí být urbanisticky začleněna do
okolí a architektonicky ztvárněna
dle platných regulačních podmínek
územního plánu.
Soutěž je dvoukolová – první kolo
probíhá od září 2011 do února
2012. Druhé kolo, do něhož postoupí deset nejlepších projektů,
potrvá od března do září 2012.
Hodnotit se bude stavba jako celek, architektonický návrh a splnění
požadavků na environmentálně
vyspělý dům. Vítězný návrh bude
představen na veletrhu FOR ARCH
2012 a následně zrealizován na
Soutěž organizuje Středoevropská
asociace environmentálně efektivních a inteligentních budov (AEEIB)
a jejím garantem je Stavební fakulta ČVUT v Praze.
Studenti mají možnost si v této
soutěži vyzkoušet realizaci projektu již během studia a navázat
spolupráci z firmami z praxe.
Více informací (včetně přihlášek
a podkladů k soutěži) lze nalézt na
stránkách asociace AEEIB:
www.aeeib.com/soutez. ■
inzerce
Firemní účet je základním stavebním
kamenem v podnikání
Architekti, autorizovaní inženýři a technici, ti všichni
mají společný problém, kterým jsou pozdě proplácené faktury. Sami pak nemohou včas zaplatit svoje
spolupracovníky, v horších případech mohou mít problém se splácením úvěru. Jak usnadnit situaci těmto
podnikatelům radí Martin Eyberger, výkonný manažer
segmentu Podnikatelé a firmy z ČSOB.
pání účtu. Samozřejmou součástí
kont je pak internetové bankovnictví, platební karta zdarma
a přehled o dění na účtu prostřednictvím e-mailu nebo SMS zpráv.
Vodovod Region Jih II
Ve druhé polovině října bylo
v Kunicích slavnostně uvedeno
do provozu nemalé vodohospodářské dílo, díky němuž se
obyvatelé dvanácti obcí středočeského kraje dočkali přívodu
kvalitní pitné vody ze Želivky.
Skupinový vodovod Region Jih
bude po dokončení zásobovat
vodou 15 obcí s cca 9500 obyvateli. Vodovod tvoří 46,784 km vodovodních řadů, 6 vodojemů a 4
čerpací stanice. Dodavatelem
stavby je společnost Energie-stavební a báňská a.s. Celkové
investiční náklady na jeho výstavbu představují 281,501 mil. Kč.
Výstavba byla rozdělena do dvou
etap, II. etapa pak na tři stavební
části. Se stavbou I. etapy se
začalo v roce 2003 a poslední
část II. etapy byla stavebně
dokončena v srpnu 2011. Stavba využívala kombinovaného
financování z rozpočtů obcí,
dotací Ministerstva zemědělství,
bezúročných úvěrů ČMZRB
a v posledních dvou částech
stavby i Středočeského kraje. ■
jaře 2013 v obci Koleč cca 25 km
západně od Prahy.
Aby bylo dosaženo optimálního
návrhu budovy, je preferována
týmová spolupráce dvou až čtyř
studentů různých zaměření (architekt, projektant, stavební fyzik,
specialista na TZB apod.). Volba
konstrukčního a materiálového
řešení je přímou volbou soutěžních
týmů. Konkrétní výrobky poté
budou aplikovány na produktové
listy partnerů soutěže.
Chystají se v kontextu s těmito konty i nějaké novinky?
Martin Eyberger
Nabízí ČSOB zmíněným
profesím nějakou pomoc při
řešení uvedených problémů?
Naším cílem je přinášet řešení šitá
na míru, a tak jsme ve spolupráci
s profesními komorami připravili
Program pro architekty a Program
pro autorizované inženýry a techniky činné ve stavebnictví, jež
komplexně řeší jejich potřeby.
O jaká řešení se jedná?
V první řadě jde o ČSOB Firemní konto pro architekty a ČSOB
Firemní konto pro autorizované
inženýry a techniky činné ve stavebnictví. Obě konta jsou vytvořena na základě specifických
potřeb těchto podnikatelů. Mezi
jejich hlavní výhody patří veškeré
příchozí platby zdarma, nepřetržitý přístup k penězům a snadná
dostupnost povoleného přečer-
Ano, v létě jsme rozšířili nabídku.
K ČSOB Firemnímu kontu navíc
nabízíme možnost bezplatné
aktivace ČSOB Aktivního konta
pro soukromé účely. Cena ČSOB
Firemního konta zůstává stále
stejná.
Proč by si měli podnikatelé
založit ČSOB Firemní konto?
Díky ČSOB Firemnímu kontu si
mohou snadno a přehledně oddělit finance plynoucí z podnikatelské činnosti od těch soukromých,
což jim výrazně zjednoduší vedení
účetnictví a daňovou evidenci.
ČSOB Aktivní konto je navíc mezi
našimi klienty velmi oblíbené.
Více než dvě třetiny nových klientů
si vyberou pro správu soukromých
financí právě toto konto. Lze je
navíc pohodlně využít i jako účet
pro celou rodinu. K ČSOB Aktivnímu kontu si lze dokoupit Rodinný
balíček. Celkem tak plně pokryjete
rodinné finanční transakce.
CSOB-ADV_Prof komory_2011_Stavebnictvi_125x185_NEW.indd 1
Architekti také jistě ocení
povolené přečerpání účtu.
Jaké má parametry?
Dobře si uvědomujeme, že
tito podnikatelé často bojují
s nedostatkem peněz, což je
přímý důsledek toho, že jsou
jim opožděně propláceny faktury. U nás jsme schopni s nimi
během třiceti minut podepsat
smlouvu k povolenému přečerpání účtu, na jejímž základě jim
poskytneme až 1 milion korun
s výhodným úročením. Dostačující podmínkou pro poskytnutí
úvěru je alespoň šestiměsíční členství v profesní komoře
s doložením dokladu o členství,
dále pak vyplněná žádost o úvěr,
jejíž součástí je prohlášení
o bezdlužnosti vůči státu, daňové
přiznání za uplynulý rok a potvrzení o zaplacení daně z příjmu
za uplynulý rok (pokud jste zpracovávali daňové přiznání).
Máte zároveň nějaké řešení
pro výhodné zhodnocení
úspor těchto podnikatelů?
Byli bychom špatní správci peněz
našich klientů, kdybychom neměli. Z naší nabídky mohu doporučit
ČSOB Spořicí účet pro podnikatele, který nabízí zvýhodněnou
úrokovou sazbu. Peníze na něj lze
vkládat kdykoliv a v libovolné výši
a má jednodenní výpovědní lhůtu.
Více informací získáte
na www.csob.cz,
www.csobleasing.cz nebo
na Infolince 800 300 300.
10/7/2011 2:56:05
PM
stavebnictví
11–12/11
7
stavba roku
text: AG Studio, a.s.
foto: archiv BAK, stavební společnost
Identifikovaný
nelétající objekt
I když se v internetové soutěži stavba Společenského centra Trutnovska pro kulturu a volný čas
stala Stavbou desetiletí Východočeského kraje,
bylo jasné, že pro samo město je UFFO, jak také
zní jeho název, spíše stavbou století. Multifunkční
budova (s náklady téměř 480 milionů korun, na
které přispěla 180 miliony korun i Evropská unie)
umožňuje provozování klasického divadla s kukátkovou scénou i vytvoření divadelní arény nebo
sálu pro plesy a koncerty. Zdařilý kulturní stánek,
který nemá variabilitou svého prostoru v České
republice prakticky obdoby, získal v soutěži Stavba roku 2011 právem nejvyšší ocenění.
Urbanistické řešení
Budova společenského centra představuje architektonickou
dominantu náměstí Republiky
v městské části Střední Předměstí
města Trutnov. Plocha tohoto
náměstí, částečně formovaného
pochozí střechou podzemní podnože budovy, výškově navazuje
na komunikace Horská a Nádražní,
východní roh suterénního podlaží,
a tedy i náměstí pak vzhledem ke
svažitosti terénu vystupuje nad povrch až do podoby zvýšené terasy
nad křižovatkou ulic Spojenecká
a Veleslavínova. Jednoduchá pravoúhlá hmota nadzemní části
budovy, korunovaná eliptickou
bazilikou, je umístěna samostatně v ploše náměstí. Hlavní pěší
nástupní osa vstupního vestibulu
budovy je orientována k příjezdu
do města směrem od Krkonoš
a k stávajícímu autobusovému
a železničnímu nádraží. Vjezd do
podzemních garáží a zásobování
budovy jsou řešeny z protilehlé
strany novostavby s připojením
k ulici Spojenecká. Pěší nástupy
do provozní části budovy vedou
z úrovně plochy nového náměstí
na severovýchodní a jihozápadní
straně budovy, kde rovněž ústí vý-
8
stavebnictví 11–12/11
chody z bočních foyerů na úrovni
přízemí společenského centra.
Garážová stání v pozemní části
budovy jsou vyhrazena jednak
pro návštěvníky Společenského
centra, kterým slouží vstup z garáží
přímo do vestibulu před šatnami
v 1.PP, ale plní i funkci veřejných
parkovacích stání s přístupem
dvěma schodišti přímo z plochy
náměstí.
Architektonické řešení
Po více než dvaceti letech se
v České republice naskytla možnost výstavby nového divadla „na
zelené louce“. Novostavba je tvořena jedním podzemním podlažím
obdélného půdorysu 67,80 x 62,90
m a třemi nadzemními podlažími
o rozměrech 30,6 x 48,6 m.
V podzemním podlaží jsou veřejné hromadné garáže s parkovacími stáními pro osobní automobily (81 stání, z toho 6 stání
pro tělesně postižené), veřejné
WC, technické a skladové zázemí víceúčelového sálu. V části
půdorysné plochy suterénu se
nacházejí šatny a sociální zařízení
pro provoz víceúčelového sálu
v 1.NP a 2.NP a dále zázemí pro
provoz baru a kavárny.
▲ Pohled na vstupní průčelí Společenského centra Trutnovska, v popředí sousoší Smečka
Tři podlaží nadzemní části budovy
obsahují šatnové zázemí umělců,
technické příslušenství objektu,
administrativními plochy ve 3.NP,
hlavní vstupní halu s galerií, sloužící
jako univerzální výstavní prostor, ale
především víceúčelový sál umožňující variabilní prostorové a funkční
využití a prostupující celou výškou
nadzemní části budovy. Kromě
klasického divadla s kukátkovou
scénou pro 391 diváků umožňuje
vytvořit
arénu pro 589 diváků a půdorysně
se tak blíží římskému Koloseu.
Odstraněním akustických panelů
dochází k expanzi „komorního“
hlediště do foyerů s navýšením
kapacity sálu pro maximální počet
641 diváků. Konstrukce hlediště je
v tomto případě přesunuta do suterénního skladu jevištním výtahem,
který umožňuje další scénické vy-
užití (orchestřiště, zvýšené pódium
atd.) Touto úpravou se získává sál
s rovnou podlahou a různé varianty
uspořádání akustických panelů pak
nabízejí ideální prostor pro pořádání
konferencí, plesů i koncertů. Protože mezi hledištěm a náměstím
neexistuje po odstranění dělicích
panelů vizuální bariéra, je vtahován
do dění na jevišti i prostor celého
náměstí.
Vysoce variabilní divadelní prostor,
který využívá i přirozeného osvětlení, nemá v Evropě obdoby a může
se stát impulzem pro pořádání
divadelních festivalů, televizních
přenosů atd.
Vnější výraz budovy přiznává rozdělení na část pro diváky se skleněnou
fasádou, co nejvíce otevřenou
do prostoru náměstí, a provozní
část, vymezenou plnými stěnami.
K opláštění pevné části budovy byly
použity sklocementové desky pískové barvy s povrchovou úpravou
vytvářející graficky zajímavou formu
pro integraci postfunkcionalistického díla do organizmu města. Obě
části budovy, vyjadřující symbolicky
rozdělení vnitřních funkcí jinak velmi
jednoduché kubické formy objektu,
spojuje v interiéru budovy oválná
hmota jeviště a hlediště, která se
uplatňuje i v siluetě budovy a pro-
pisuje se do oblého tvaru střešní
baziliky.
Nové náměstí, jež barvou dlažby
opticky prostupuje do interiéru divadla, spolu s veřejným a slavnostním
osvětlením zvýrazňuje výjimečnost
funkce a architektury budovy.
V interiéru převládá snaha o vytvoření příjemného klimatu použitím
tradičních materiálů, jako je dřevo,
textilie, beton a sklo.
Zemní práce
Podle geologického průzkumu
byly vyhodnoceny v místě stavby
jednoduché základové poměry.
Základová spára novostavby je na
kótě 410,30 v terase štěrkopískové
údolní nivy. Hladina podzemní vody
ve vrtaných sondách na staveništi
se pohybovala od 0,5–1,5 m pod
základovou spárou. Zájmové území
bylo rovinné, povrch staveniště
byl tvořen konstrukcí vozovek
a chodníků, pod kterými ležela
vrstva navážek z elektrárenského
popílku a zbytky demolic budov. Pro
založení byla vyhloubena stavební
jáma o půdorysném rozměru 67,80
x 62,90 m a hloubce 2,1–3,5 m.
Stabilita kolmých stěn byla zajištěna
kotveným pažením.
inzerce
stavebnictví 11–12/11
9
Konference
Koncert
Divadlo,
kukátková scéna
▲ 1.NP – hlavní varianty uspořádání sálu
Konstrukční
řešení stavby
Spodní stavba
Konstrukčním řešením spodní
stavby je monolitický kombinovaný
nosný systém s podporami v podobě sloupů a vnitřních a obvodových
stěn. Tato konstrukce přenáší účinky svislého zatížení do základové
půdy pomocí základové desky,
vzdoruje zemnímu tlaku a zároveň
slouží jako hydroizolace, neboť
spodní stavba je navržena jako
vodotěsná konstrukce (bílá vana).
■ Základová deska – má tloušťku
400 mm, lokálně je zesílena na
600 mm. Je řešena jako vodotěsná konstrukce. Nepropustnost
konstrukce je zajištěna použitím
vodostavebního betonu v minimální
tloušťce stěn 300 mm.
■ Svislé konstrukce – svislé
nosné konstrukce suterénu tvoří
čtvercové sloupy o rozměrech
300 x 300 mm a 400 x 400 mm, kruhové sloupy o průměrech 300 mm
a 400 mm, obvodové stěny tl.
300 mm a 260 mm, vnitřní stěny a stěny komunikačních jader
a výtahových šachet tl. 200 mm.
Stěny výtahových šachet jsou
z akustických důvodů zdvojené,
10
stavebnictví 11–12/11
s vnitřní železobetonovou stěnou
tl. 120 mm, resp. 150 mm. Stěny
v kontaktu se zeminou jsou navrženy jako vodotěsná konstrukce
z vodostavebního betonu.
■ Vodorovné konstrukce – tvoří
ve dvou směrech pnuté železobetonové desky. Stropní deska nad
suterénem byla navržena ve dvou
výškových úrovních. Pod nadzemní
částí budovy má stropní deska
tloušťku 250 mm, pod exteriérem
na nižší úrovni tloušťku 300 mm.
Vrchní stavba
Konstrukčním řešením vrchní stavby je monolitický kombinovaný nosný systém s podporami v podobě
sloupů a vnitřních a obvodových
stěn. Tato konstrukce je způsobilá
odolávat vodorovným účinkům
větru a přenášet veškerá zatížení do
základové půdy pomocí základové
desky.
■ Svislé konstrukce – svislé
nosné konstrukce nadzemních
podlaží tvoří kruhové sloupy o průměru 300 mm, obvodové stěny
tl. 200 mm, vnitřní stěny a stěny
komunikačních jader a výtahových
šachet tl. 150 mm a 200 mm.
Stěny výtahových šachet jsou
z akustických důvodů zdvojené
s vnitřní železobetonovou stěnou
tl. 120 mm, resp. 150 mm. Podél
prosklené fasády jsou navrženy
sloupy průměru 300 mm průběžné
přes všechna tři nadzemní podlaží.
■ Vodorovné konstrukce – tvoří
ve dvou směrech pnuté železobetonové desky. Stropní desky
mají konstantní tloušťku 250 mm.
V úrovni stropní desky nad 3.NP
jsou fasádní sloupy propojeny
s vnitřními sloupy prefabrikovanými trámky o průřezu 200 x 450 mm.
Tyto prefabrikované trámky jsou
na sloupy osazeny pomocí skrytých konzol a zmonolitněny se
stropní deskou. Část proskleného
střešního pláště je uložena na
prefabrikovaných trámcích.
■ Nástavba – na stropní desce
3.NP ji tvoří ocelová konstrukce
z válcovaných ocelových profilů. Válcová plocha je sestavena
z podélných příhradových vazníků
s přímou horní pásnicí a zakřivenou spodní pásnicí. Vazníky jsou
uloženy na ocelových sloupech
různých výšek. Konstrukce jako
celek je vodorovně ztužena diagonálami.
■ Markýza – je navržena s nosnou
konzolou z nerezové oceli se skleněnou výplní nad hlavním vstupem.
Samotné konzoly tvoří dvojice
nerezové pásoviny proměnného
průřezu s vylehčením kruhovými
otvory. Jednotlivé konzoly, které
jsou kotveny do kruhových fasádních železobetonových sloupů
přes prvky přerušující tepelný
most, jsou propojeny příčníky z nerezové pásoviny. Pod konstrukcí je
podvěšena skleněná výplň z vrtaného lepeného bezpečnostního
skla. Markýzy nad bočními vstupy
a zadním vjezdem jsou ocelové
konzoly z válcovaných ocelových
profilů, čela jsou obložená mléčnými bezpečnostními skly a ve
střešní rovině je titanzinkový plech
břidlicové barvy.
Podlahy
■ V celém administrativním prostoru ve 3.NP s výjimkou sociálních buněk je podlaha dvojitá
(dutinová), z oplechovaných DT
desek na podložkách, kvůli variabilitě silnoproudých a slaboproudých
rozvodů k jednotlivým pracovištím
v podlahách.
■ Ve vnitřní části vjezdových ramp
a podzemních garážích je epoxidová stěrka v tl. 3 mm, která je
vodo-nepropustná a odolná proti
úkapům ropných produktů.
■ V ostatních prostorách je položena těžká plovoucí podlaha s betonovou mazaninou a s nášlapnou
Ples
Divadlo, aréna
▲ Podélný řez stavbou
inzerce
stavebnictví 11–12/11
11
▲ Variabilní víceúčelový sál
▼ Schodiště ve vstupní hale
12
stavebnictví 11–12/11
▼ Vstupní hala s galerií
vrstvou podle účelu užití místností
– keramická dlažba, dřevěná lamelová podlaha z tvrdého dřeva,
vinylová podlahovina, pryžová
podlahovina, čisticí zóna Topwell
26 mm – Extra. Ve skladbách
podlah vymezujících komunikačně
zatížené plochy je izolace proti kročejovému zvuku zajištěna pomocí
podlahových desek.
■ Izolace stropní desky nad 1.PP
je řešena přídavnou pojistnou živičnou izolací ve 2% spádu.
■ V konstrukci zelené střechy je
izolační vrstva doplněna o drenážní
a akumulační systém a konstrukci
proti prorůstání kořenů.
■ Izolace střechy nad 3.NP je fóliová.
■ Ve skladbách podlah v hygienickém zázemí je fóliová izolace pod
dlažbou s vytažením min. 300 mm
nad podlahu.
Tepelná izolace
■ Svislé konstrukce pevné fasády
jsou zatepleny tepelnou izolací z desek z minerální vlny v tl. 160 mm.
■ Střecha budovy je zateplena
spádovým polystyrenem a tepelnou izolací deskami tl. 200 mm.
Tloušťka tepelné izolace v zateplení
konstrukce stropu nad 1.PP (pod
venkovním prostředím) ve skladbě
pochozích ploch je z desek Styrodur
v tl. 140 mm, ve skladbě zelené
střechy pak v tl. 100 mm.
Fasáda
■ Prosklená část fasádního pláště – fasáda je předsazena před stavební konstrukci, je použit systém
rastrový, typu sloupek – příčník,
s vnějšími přítlačnými lištami s pohledovým zdůrazněním podélných
příčníků. Povrchová úprava viditelných hliníkových profilů je provedena práškovým vypalovacím lakem
a zasklení izolačními dvojskly.
■ Pevná část fasádního pláště –
fasádní plášť je z velkoformátových
sklocementových desek, s tepelnou izolací z desek z minerální vlny
v tl. 160 mm. Obklad deskami je
proveden pomocí šroubů z vnitřní
Hydroizolace
■ Izolaci spodní stavby proti podzemní
vodě a zemní vlhkosti umožňuje
použití vodostavebního betonu v obvodových konstrukcích spodní stavby.
strany na osazovací rošt, který
je kotven pomocí hmoždinek do
stavební konstrukce bez narušení
exteriérového povrchu desek. Osazovací rošt je z aluminiových profilů
bez povrchové úpravy.
Varianty dispozičně
provozního řešení
Víceúčelový shromažďovací prostor
v 1.NP a 2.NP podle funkčního využití spolu s vazbou na ekonomicky
řešenou rozměrovou a tvarovou
řadu posuvných stěn vytváří tvarové a rozměrové řešení půdorysných
variant uspořádání shromažďovacího prostoru v těchto velikostech
a funkcích:
■ divadlo – kukátková scéna (1.NP:
247 diváků, 2.NP: 144 diváků, celkem: 391 diváků);
■ divadlo – amfiteátr (1.NP:
393 diváků, 2.NP: 196 diváků,
celkem: 589 diváků);
■ konferenční sál (1.NP: 392 míst,
2.NP: 60 míst, celkem: 452 míst);
■ koncertní sál (1.NP: 497 diváků,
2.NP: 144 diváků, celkem: 641 diváků);
■ plesový sál (1.NP: 436 míst,
2.NP: 86 míst, celkem: 522
míst).
V každé variantě upořádání shromažďovacího prostoru je v podélném obvodu budovy řešen provoz
kavárny a baru s návazností na
foyer nástupu do shromažďovacího
prostoru. ■
Základní údaje o stavbě
Název stavby:
Společenské centrum
Trutnovska pro kulturu
a volný čas
Investor:Město Trutnov
Autor: AG Studio, a.s.
Ing. arch. Radek Vopalecký
Ing. arch. Luděk Štefek
Ing. Jana Vebrová
Ing. Michal Fousek
doc. Miroslav Melena
Zhotovitel:
BAK stavební společnost, a.s.
Stavbyvedoucí:
Jiří Rajsner
Doba výstavby:
09/2008–04/2010
inzerce
e
e zd
Jsm
...
Vá
pro
• KVALITA
• RYCHLOST
• ZÁRUKY
• CERTIFIKACE
• STABILITA
• SOLIDNOST
Realizace staveb pro státní i soukromý sektor
• sportovní, průmyslové, zemědělské
a ostatní halové stavby
• administrativní, provozní a skladové
objekty
• rodinné domy, dvojdomy, řadové
domy, bytové domy
• střešní konstrukce (krovy, vazníky,
lepené prvky)
• ostatní stavby
www.Haas-Fertigbau.cz
Sídlo firmy a výrobní závod
Haas Fertigbau Chanovice s.r.o.
Chanovice 102
341 01 Horažďovice
tel.: 376 535 111 • fax: 376 535 867
[email protected]
Obchodní centrum v Praze
Černokostelecká 143
108 00 Praha 10
tel.: 281 000 111 • fax: 281 000 880
[email protected]
stavebnictví 11–12/11
13
realizace
text a foto: Ing. Michal Sedláček, Ing. Alena Svěrková
Výstavba podchodu v drážním tělese
za plného provozu na železniční trati
Cílem výstavby podchodu pod drážním tělesem
bylo propojení dvou oddělených parkových ploch
v jeden rozsáhlý celek. Podchod se nachází v katastrálním území Praha – Kbely a kříží jednokolejnou trať Praha hl. n. – Turnov ve staničení 15,890 km
(obr. 1). Příspěvek prezentuje výstavbu uskutečněnou za plného provozu na železniční trati.
Z důvodu zachování provozu na
železniční trati po dobu realizace
díla byla zvolena technologie
výstavby podchodu hornickým
způsobem, tedy bez odstranění
nadloží. Stavba byla rozčleněna
na následující stavební objekty:
■ SO-01 Podchod;
■ SO-02 Portály;
■ SO-03 Přístupové cesty;
■S
O-04 Ochrana inženýrských
sítí;
■ SO-05 Osvětlení podchodu;
■ SO-06 Zásahy do zeleně.
Zajištění
drážního tělesa
Pro zajištění stability drážního tělesa byly nejprve zpevněny svahy
tzv. hřebíkováním a následně byl
realizován mikropilotový deštník
(obr. 3). Hřebíkování svahu probíhalo v rastru 1,5 m vodorovně
a 1,0 m svisle, hřebíky Ø 22 mm
byly osazeny do vrtů Ø 110 mm
s cementovou zálivkou. Hlavy
hřebů byly opatřeny závitem
a hřeby se aktivovaly dotažením
matice k podkladní ocelové desce. Mikropilotový deštník byl na▼ Obr. 4. Mikropilotový deštník
14
stavebnictví 11–12/11
vržen ve dvou řadách, s použitím
ocelových trubek 114/10 v délce
15 m (obr. 4). Celkový počet mikropilot byl 23 kusů (horní řada 10
ks, dolní řada 13 ks).
▲ Obr. 1. Situace
Výstavba podchodu
Podchod je realizován v jednotném příčném profilu, jako
kruhová klenba s rovnými stěnami a rovným dnem, o světlých
rozměrech 3,0 x 3,0 m. Celková
délka podchodu činí 24 m, v podélném směru je navržen sklon
1,0 %.
S ohledem na zvolenou technologii výstavby hornickým způsobem je podchod rozdělen na
provizorní a definitivní konstrukci.
Provizorní konstrukce zajišťuje
bezpečnost a stabilitu díla během
výstavby, definitivní konstrukce pak mechanickou odolnost
a stabilitu při užívání díla v období
návrhové životnosti stavby.
Provizorní konstrukce byla formována ocelovými rámy profilu K21
z důlní výztuže a ocelovými pažinami v kombinaci se stříkaným
betonem pevnostní třídy C 16/20.
▲▼ Obr. 2 a 3. Zajišťování svahu
▲ Obr. 6. Instalace výztuže
▲ Obr. 5. Dokončená ražba
▲ Obr. 7. Dokončení betonáže
Definitivní konstrukce byla tvořena litým betonem pevnostní
třídy C 3 0/ 37. Byla použita
prutová výztuž z oceli B 500B
(dno, stěny), současně se svařovanými sítěmi z oceli B 500A
(stropní klenba).
▲ Obr. 8. Bednění klenby
Ochrana definitivní konstrukce
proti podzemní vodě byla řešena
mezilehlou hydroizolací na bázi
elastomerické membrány (Masterseal 345), jež byla aplikována
nástřikem na provizorní konstrukci v tloušťce 3 mm.
Výstavba portálů
Podchod je z obou stran zakončen portály, které zajišťují násep
drážního tělesa proti sesuvu
a vytvářejí architektonickou tvář
díla. Portál tvoří dvakrát zalomená
železobetonová stěna – čelo a dvě
šikmá křídla proměnné výšky. Stěna je na vzdušné straně doplněna
obkladem z lomového kamene.
Výška čela portálu je 6,0 m, délka
šikmých křídel činí 10,5 m.
stavebnictví 11–12/11
15
▲ Obr. 9. Přípravné práce
▲ Obr. 11. Kamenické práce
▲ Obr. 10. Bednění křídel
Založení portálu a křídel bylo
navrženo plošné, pomocí základových pásů. Nosná konstrukce
je ze železobetonu pevnostní
třídy C 30/37, výztuž byla použita
prutová, z oceli B 500B, současně se svařovanými sítěmi z oceli
B 500A.
Vrchol portálu je opatřen třímadlovým zábradlím městského
typu. Zábradlí je metalizováno
třemi vrstvami ochranného nátěru v celkové tloušťce 320 μm.
Sloupk y zábradlí budou do
konstrukce por tálu kot veny
chemickými kotvami na patní
plechy.
Realizovaná měření
▲ Obr. 12. Finální podoba portálu
inzerce
16
stavebnictví 11–12/11
Nivelační měření
Během výstavby byly měřeny
svislé posuny na určené síti geodetických bodů. Body byly osazeny s předstihem před zahájením
stavební činnosti a bylo provedeno základní, tzv. nulové čtení.
Veškerá následně naměřená
data byla vztažena k základnímu
(nulovému) měření a zpracována
do tabulek a grafů.
Na terén kolmo na osu štoly se
osadilo pět geodetických profilů
značených G1 až G5. Dva profily
(G2, G3) byly přímo na koleji, konkrétně na vnějších šroubech. Profily G1 a G4 byly osazeny na obou
stranách podél koleje cca 6 m
od nejbližší kolejnice. Realizovány
byly do terénu zapuštěnými svislými ocelovými trny.
Konvergenční měření
Měření konvergencí slouží ke
zjištění změny tvaru sledovaného raženého profilu. Výsledkem
měření konvergencí jsou relativní
deformace profilu tunelu v místech osazených konvergenčních
bodů. Proto se měření doplňuje
absolutním zaměřováním vrcholového bodu v tunelu (střed horní
klenby) pro zjištění absolutních
posunů podzemního díla jako
celku s připojením na pevné body
mimo stavbu.
V raženém tunelu byly postupně
osazeny tři konvergenční profily
K1–K3, kde profil K2 byl umístěn
pod osou koleje železniční trati,
profil K1 pod nivelačním profilem
G1 a profil K3 pod nivelačním
profilem G4.
Měření náklonu portálu
Na zajištěném svahu čela tunelu
(portálu) se uskutečnilo geode-
▲ Obr. 13. Nivelační body na terénu a v kolejišti
▲ Obr. 14. Geodetické body na portálech
tické měření náklonu metodou
protínání vpřed (měření úhlů
a délek) z pevné protilehlé základny umístěné mimo oblast
očekávaných posunů.
Na každém zajištěném svahu
čela tunelu byly osazeny tři měřicí
body ve výšce 0,5 až 1,0 m nad
dnem tunelu. Střední bod byl
umístěn nad osou tunelu a dva
krajní body se nacházely 3,5 m od
osy tunelu na obě strany.
Závěr
Výstavbou podchodu byly propojeny dvě oddělené parkové
plochy v jeden rozsáhlý celek.
Veškeré stavební práce probíhaly
za plného provozu na trati. Vzhledem k navrženým opatřením
(mikropilotový deštník, kotvení
portálu) a aktivní spolupráci mezi
projektantem, zhotovitelem a firmou zajišťující geodetická měření
se podařilo docílit minimálních
poklesů ve sledovaných nivelačních profilech. ■
▲ Obr. 15. Geodetické body na portálech
Použitá literatura:
[1] P-564/08 Stavba č. 0093 TV
Kbely, Projektová dokumentace – DSP, KO-KA s.r.o.
[2] P-762/10 Stavba č. 0093 TV
Kbely, Projektová dokumentace – RDS, KO-KA s.r.o.
[3] Fotografie: archiv firmy KO-KA s.r.o.
[4] Projekt geotechnického monitoringu, INSET s.r.o.
Autoři článku:
Ing. Michal Sedláček, Ph.D.
e-mail: [email protected]
Ing. Alena Svěrková,
e-mail: [email protected]
KO-KA s.r.o.
▲ Obr. 16. Záznam konvergenčních měření
stavebnictví 11–12/11
17
osobnost stavitelství
Bedřich Hacar
Jméno profesora Bedřicha Hacara se možná
ne zcela právem nachází poněkud ve stínu
jeho slavného učitele a předchůdce, profesora
Františka Kloknera. Zanícení pro vědu i vlohy
pro její aplikaci v praxi však spojují obě velké osobnosti českého stavitelství natolik, že
úspěch společného díla, kterým bylo především založení a úspěšné fungování ústavu nesoucího dnes Kloknerovo jméno, by bez jejich
mnohaleté spolupráce nebyl představitelný.
▲ Profesor Bedřich Hacar
Jestliže byl akademik František
Klokner tím, kdo stál vždy v čele
často urputného boje o samu existenci a později i prestiž potřebné
instituce, pak akademik Bedřich
Hacar zajišťoval řadu let bezchybný chod a později, když byl v čele
ústavu, přispěl význačnou měrou
k jeho rozvoji a zařazení mezi světově uznávaná vědecká pracoviště.
Počátky spolupráce
a založení ústavu
Stejně jako František Klokner,
pocházel i Bedřich Hacar z chudé
rodiny, takže v průběhu studií na
střední i vysoké škole se živil z kondic a stipendií.
Pocházel z městečka Čechy pod
Kosířem na Hané, kde se naro-
18
stavebnictví 11–12/11
dil 24. května 1893. Po studiu
na českém reálném gymnáziu
v Prostějově studoval v letech
1913–1919 velice úspěšně na
vysoké škole, tehdy stavebním
odboru České vysoké školy technické, a obě předepsané státní
zkoušky složil s vyznamenáním.
Přitom současně absolvoval obor
kulturního i zeměměřičského
inženýrství. V závěru studia již
zároveň pracoval u stavební firmy
Ing. Dr. Skorkovský, podnikatelství betonových staveb. Dne 1.
října 1919 nastoupil jako konstruktér v Ústavu staveb ze železobetonu a železných konstrukcí
pozemních staveb (v roce 1919
ještě nazývaného Stolice pozemního stavitelství IIIA a IIIB ) u profesora Kloknera. František Klokner, tehdy sedmačtyřicetiletý
přednosta (děkan) odboru, dosáhl
po mnohaletém úsilí souhlasu
Ministerstva školství a národní
osvěty RČS se založením výzkumného a zkušebního ústavu
a Bedřich Hacar se již od samého
počátku přípravných prací rovněž
zúčastnil. V roce 1921 tak zahájil
činnost Výzkumný a zkušební
ústav hmot a konstrukcí stavebních, přímý předchůdce dnešního
Kloknerova ústavu. V témže roce
byla inženýru Hacarovi udělena
hodnost doktora technických
věd za disertační práci Základová
deska kruhová a v roce 1924 autorizace civilního inženýra. Roku
1923 byl Bedřich Hacar jmenován
správcem provozu ústavu a o dva
roky později se stal Kloknerovým
zástupcem ve funkci přednosty.
text: Petr Zázvorka
Do čela ústavu
V roce 1939 se Bedřich Hacar
úspěšně ucházel o docenturu,
která mu ovšem byla úředně potvrzena až v roce 1946. Uzavření
vysokých škol se samozřejmě
týkalo i tohoto ústavu. Posléze se
však podařilo Bedřichu Hacarovi
prosadit, aby ústav, spolupracující
především se stavební praxí, byl
znovu otevřen již v červnu 1940.
Vzhledem k tomu, že František
Klokner odešel do předčasného
důchodu, stal se Bedřich Hacar
jeho přednostou a pokračoval
v trendu, který František Klokner
nastolil. Ve funkci přednosty byl
Bedřich Hacar potvrzen na návrh
profesorského sboru znovu na
podzim 1948. Po válce se mnohem
více věnoval práci pedagogické
jako docent a počínaje rokem 1947
i jako profesor. Od roku 1941 vedl
rovněž katedru stavebních konstrukcí, od roku 1956 betonových
mostů a konstrukcí. V roce 1959
odešel do důchodu, čímž sice
ukončil své působení na vysoké
škole, stále však zůstával ředitelem Ústavu aplikované mechaniky
ČSAV, který vznikl v roce 1955
z původního Kloknerova ústavu
po jeho začlenění do ČSAV. V roce
1960 byl zvolen akademikem.
Ředitelem ÚTAM byl až do roku
1963. Krátce potom, co z funkce
odešel již dosti nemocný, dne
9. října 1963 zemřel.
Výzkumná činnost
Výzkumná činnost v celém období
jeho vědecké dráhy se zaměřovala
hlavně na technologii výroby betonu, zakládání staveb, betonové
konstrukce, teorie skořepin, ocelové konstrukce, nedestruktivní
vyšetřování hmot a konstrukcí.
Zabýval se například lepenými
dřevěnými konstrukcemi, svařovanými ocelovými konstrukcemi
a výztuží do betonu (Roxory).
Rozvoj betonového stavitelství
a konstrukcí podmiňoval Hacarovu aktivitu v tomto oboru již před
2. světovou válkou. Z té doby pochází řada experimentálních staveb
a konstrukcí. Současně se účastnil
výzkumných prací z oboru využití
foto: archiv ČVUT
dřevin pro stavební účely, zkoumání únosnosti cihelného zdiva,
fyzikálních vlastností stavebních
hmot a konstrukcí (průteplivost,
akustika, otřesy, tepelná odolnost)
a také zatěžovacím zkouškám
a posuzování vadných konstrukcí.
Z jeho četných prací v tomto oboru
je nutné jmenovat alespoň: Logaritmický zákon vzrůstu pevnosti
betonu a malty, Otázky hydratačního tepla cementu v betonech
masivních konstrukcí, Stanovení
dovoleného namáhání základové
půdy zkouškami, Soudržnost
oceli, Četné konstrukční prvky ze
železového betonu (sloupy, klenby
atd.), Hřibové stropní konstrukce,
Zborcené skořepiny, hlavně konoidy a hyperbolické paraboloidy,
Nýtované a svařované ocelové
prvky a konstrukce, Vyšetřování
a využití hmot a konstrukcí z hlediska tepelné a zvukové izolace,
akustika velkých prostorů, Použití
mesotheria (paprsků γ) pro vyšetřování stavebních hmot a konstrukcí (defektoskopie, poloha výztuže).
Praktická činnost
Praktická činnost profesora Hacara
spočívala především v účastí při
projektování železobetonových
konstrukcí všeho druhu, a to již
v počátcích jeho praxe. Ze staveb,
na kterých se zúčastnil, jmenujme
alespoň: palác Lucerna v Praze,
most přes Mrlinu (pravý přítok
Labe), četné rámové konstrukce
průmyslových závodů, elektrárny v Semilech a v Pardubicích,
plynárna v Praze – Michli, kotelna
a rozvodna v Ervěnicích, hřibové
stropy Státní fakultní nemocnice
v Praze, vodárna v Praze – Podolí,
nádraží v Hradci Králové a v Poděbradech, Chemický ústav ČVUT
v Praze – Dejvicích atd. V rámci této
činnosti založil v roce 1927 společně s Ing. Dr. Celestýnem Kloučkem první kancelář betonových
konstrukcí. Velmi rozsáhlá byla jeho
projektová a poradenská činnost
v oboru skořepinových konstrukcí,
šlo např. o výrobní haly v Rybitví
a v Neratovicích, perónní přístřešky v Českých Velenicích, haly ve
Veselí nad Moravou a v Roudnici
nad Labem, garáže v Praze – Hloubětíně a v Šumperku atd.
Zvláštním oborem praktické působnosti profesora Hacara byly rekonstrukce průmyslových a historických
staveb poškozených za války, nebo
dalšími vnějšími vlivy (požáry), ale
též stavby zvláštní důležitosti. Zvláště záslužná je jeho účast na záchraně
historických stavebních památek,
jako je Míčovna a Belvedér na Pražském hradě, kostel a klášter Na Slovanech v Praze, arciděkanský kostel
v Ústí nad Labem, na úpravách
pražského Karolina, Strahovského
kláštera, Betlémské kaple nebo
kláštera kajetánů v Praze, záchranné
práce na hradech Orlík a Zvíkov a na
řadě dalších památkově chráněných
objektů.
Poradenská činnost
Poradenská činnost Bedřicha
Hacara se uplatnila v době jeho působení v ústavu téměř na každé významnější stavbě na území Čech,
Moravy a Slovenska. Bylo by velmi
nesnadné provést alespoň neúplný
výčet staveb, u nichž pomohl při
řešení různých obtíží. Účast na
těchto pracích byla výbornou školou i pro ostatní pracovníky ústavu.
Jednalo se přitom o koncepční
otázky týkající se zakládání staveb,
konstrukčního pojetí, detailů konstrukce i technologie, jako tomu
bylo například při stavbě vysokých
betonových komínů v Praze – Karlíně nebo v Brně. Profesor Hacar se
podílel svými radami i na stavbách
velkých přehrad nejen u nás (Štěchovice, Slapy, Křímov, Žermanice,
Vír, Lipno, Orlík atd.), ale i v tehdejší
Jugoslávii a v Rumunsku. V souvislosti s projekty skořepinových
konstrukcí přednášel rovněž ve
Varšavě, Lodži, Bělehradě a v Sarajevě. Díky svým zkušenostem
a znalostem byl rovněž jmenován
členem řady komisí, např. Komise
pro výstavbu hlavního města Prahy, Komise pro posouzení projektu
vodního díla Orlík a pro přemostění
orlické nádrže, Komise pro cement
a beton, atd.
Archivní materiály
z pozůstalosti
O málokterém technikovi z jeho
éry jsou dnes zachovány písemné
dokumenty i zvukové materiály
tak kompletní, a proto z hlediska
dějin vědy, techniky i školství tak
cenné, jako o Bedřich Hacarovi. Jeho biografické dokumenty
z pozůstalosti, doklady o studiu,
podklady i výsledky vědecké i pedagogické práce, bohaté expertní
činnosti za celou dobu jeho aktivity
na ČVUT i ČSAV jsou uloženy
především v Archivu ČVUT, jehož
význam není vždy dostatečně
doceněn. Materiály, zpřístupněné
jeho pracovníky, umožnily i toto
připomenutí geniální osobnosti
českého stavitelství. Příkladem
složité opravy i ukázkou tehdejších
možností a přístupu k záchraně
válkou poškozené památky je realizovaná záchrana arciděkanského
kostela v Ústí nad Labem. Při popisu a fotodokumentaci opravy bylo
využito materiálů, poskytnutých
Archivem ČVUT z pozůstalosti
profesora Hacara.
Unikátní oprava kostela Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad
Labem, řešená za účasti profesora Bedřicha Hacara
V dubnu 1945 bylo letecky bombardováno Ústí nad Labem. Při
náletu byla vážně poškozena
dominanta města, arciděkanský
kostel Nanebevzetí Panny Marie,
z roku 1318, se současnou novogotickou podobou po přestavbě
podle návrhů Josefa Mockera
v 19. století. Do nejbližšího okolí
spadlo a vybuchlo pět leteckých
bomb USA GP 1000 LB (hmotnost
trhaviny 300 kg TNT). Ty zasáhly
chrámovou loď a nejbližší okolí
věže, jež byla porušena na dvou
protilehlých stranách svislou trhlinou až 130 mm širokou, táhnoucí
se od zvonice do základů. Obě
části věže se přitom posunuly
tak, že se osa věže vychýlila. Pod
základy byla dodatečně zjištěna
dutina o obsahu 3,5 m³. Další,
šestá bomba, která pronikla kněžištěm a klenbou dovnitř kostela
do hloubky 4 m pod jeho dlažbu,
naštěstí nevybuchla a byla posléze
odstraněna a zneškodněna.
Záchrana celého objektu spočívala:
■ V dočasném zabezpečení vychýlení věže ve dvou kolmých směrech
dřevěnou konstrukcí. Původní
vychýlení vrcholu věže kolmo na
osu chrámu bylo po bombardování
1000 mm, při zajišťování vzrostlo
ještě o dalších 860 mm. Ve směru
kolmém činila konečná výchylka
450 mm.
■ Zainjektování zdiva věže, hlavně v okolí trhlin. Předtím byly
široké trhliny v celé tloušťce
kamenného zdiva pečlivě zabetonovány. Na protilehlých stranách trhlin bylo porušené zdivo
provrtáno, do vrtu byla vložena
ocel Roxor Ø R 28 a poté zainjektována. Vzdálenost vrtů byla
1,2 až 1,7 m. Věž byla vyztužena
vytvořením tří železobetonových
podlaží roštové soustavy s obvodovými obrubami zapuštěnými
do starého zdiva. Aby se zabránilo
dalšímu vzájemnému posuvu
zdiva, byly obě části věže spojeny železobetonovými hmoždíky
rybinového tvaru.
■ V obvodovém stažení a rozšíření
základového zdiva věže železobetonovým vnějším pásem tak, aby
při konečném dosednutí na základovou půdu bylo její zatížení menší
než 3,5 kg/cm² (při váze věže cca
8000 t). Rovněž základy čtyř štíh-
lých kamenných sloupů s kanelurami o opsaném průměru 800 mm
byly rozšířeny obetonováním.
■ V dozdění vybombardovaného
obvodového zdiva a zhotovení
dvou gotických oken s kamennými
příčlemi a sloupky podle původního tvaru.
■ V doplnění části diamantové
klenby zasažené bombami železobetonovou skořepinou tloušťky
50 mm původního tvaru s kamennými žebry, rovněž původního
uspořádání.
■ Ve zpevnění ostatních částí kleneb porušených trhlinami rubovou
vyztuženou stříkanou omítkou
tloušťky 30 mm.
■ V opravě části poškozené střešní
konstrukce dřevem.
Po této úpravě je arciděkanský
kostel Nanebevstoupení Panny
Marie v Ústí nad Labem jediný
kostel v České republice s věží
vychýlenou o téměř 2 m od
svislé osy při výšce 56 metrů.
Jde o nejvíce vychýlenou věž na
sever od Alp. ■
▼ Zajištění arciděkanského kostela v Ústí nad Labem při opravě po náletu
stavebnictví 11–12/11
19
požární bezpečnost staveb
text: Slavomír Entler
grafické podklady: autor
Ovládání a zkoušky požárně
bezpečnostních zařízení: 2011
Ing. Slavomír Entler
Absolvoval Moskevský energetický
institut, obor jaderné elektrárny a zařízení. Do roku 1991 pracoval v Ústavu
jaderného výzkumu v Řeži na výzkumu v rámci programu mezinárodního
termojaderného reaktoru ITER. Od
roku 1991 se zabývá projektováním
EPS a požární bezpečností staveb.
V současnosti působí ve firmách Profitech s.r.o. a Elektra Zlín s.r.o.
Je autorizovaným inženýrem pro
požární bezpečnost staveb a techniku
prostředí staveb, specializace elektrotechnická zařízení.
E-mail: [email protected]
■
V tomto roce vyšly dvě nové normy
ČSN 73 0875 a ČSN 34 2710, týkající se elektrické požární signalizace (EPS). Protože EPS
často tvoří jádro požárně bezpečnostních
opatření, dotýkají se nové normy velkého
množství staveb a ostatních požárně bezpečnostních zařízení.
Ovládání PBZ
Snad každý projektant elektrické požární signalizace (EPS) se
dostal za dobu své praxe alespoň jednou do situace, že musel na
kontrolním dnu stavby řešit otázku ovládání požárně bezpečnostních zařízení (PBZ). Investor, uživatel, HIP nebo i dodavatel měření
a regulace (MaR) s pravidelnou jistotou prosazovali, aby se požárně
bezpečnostní zařízení ovládaly systémem MaR. Jestliže nebylo
o způsobu ovládání rozhodnuto dopředu v požárně bezpečnostním
řešení stavby, mohl čekat projektanta EPS při prosazování ovládání
PBZ přímo z EPS tvrdý boj.
Ovládání všech zařízení domovní technologie jedním centrálním
systémem má svoji logiku, protože přináší správci objektu komfort jednoduché centrální kontroly a správy všech zařízení a jejich
součinnosti. Vyjmout něco z tohoto centralizovaného systému bylo
proto vždy chápáno téměř jako zločin a především jako technologická anarchie. Pokud investor prosadil svou a PBZ byla ovládána
systémem MaR, realizace protipožárních opatření spočívala především v získání signálu z EPS a naprogramování software MaR.
Systém MaR dostal informace o lokaci požárního poplachu od EPS,
sám následně informaci distribuoval a zajistil aktivaci protipožárních
zařízení. Argumentem pro využití MaR při řízení PBZ byla také
možnost rychlého operativního zrušení protipožárních opatření
přímo technikem MaR, když planý požární poplach blokoval životně
důležitá zařízení, např. výtahy nebo výrobní technologie.
20
stavebnictví 11–12/11
Potenciální hrozby
Na kontrolní dny požární specialisté chodí pouze výjimečně a projektant EPS byl na jednání obvykle jediný, kdo alespoň zčásti vnímal
nezbytnou podstatu požárně bezpečnostních opatření. Někdy se
věci vyřešily samy – požární klapky byly nainstalovány s vlastním
spouštěcím čidlem, obvykle tepelnou tavnou pojistkou, a ovládání
nepotřebovaly. Výrobci EPS postupně začlenili do sestav EPS vlastní
elektromagnetické stavěče požárních dveří, které se tak staly součástí EPS. V případě ovládání technologií s významnou elektročástí,
například posilovacích čerpadel požární vody, požárních výtahů nebo
elektrických zámků dveří, však byl boj vždy obtížný. Když projektant
EPS nebojoval nebo prohrál, ovládání PBZ zajistil systém MaR nebo
dokonce obsluha MaR. V jednom konkrétním případě, který jsem měl
možnost posuzovat, jsou doposud:
■ požární klapky ovládané ručně obsluhou MaR;
■ únikové a požární dveře ovládané signálem z MaR do kartového
systému;
■ větrání únikových cest ovládané MaR.
Laikům mohou uvedené případy připadat v pořádku. Požárnímu specialistovi se však musí ježit vlasy na hlavě hrůzou. Je totiž zřejmé, že
v takovém objektu může dojít v případě požáru k vysokým ztrátám na
lidských životech. Systém MaR ani kartový systém nejsou konstruovány na funkci při požáru. Pokud selžou, protipožární opatření se zhroutí.
Únikové cesty nebudou průchodné, chráněné ani odvětrávané, nebo
se kvůli změně programového vybavení MaR požárně bezpečnostní
opatření vůbec nespustí. V důsledku toho pak při požáru obyvatelé
objektu uhoří, nebo se otráví zplodinami.
Hlavní roli hrají následující skutečnosti:
■ MaR ani kartový systém nejsou požárně bezpečnostní zařízení;
■ MaR ani kartový systém nemusí mít zajištěnou funkčnost při požáru;
■ MaR ani kartový systém nemusí mít pravidelné kontroly provozuschopnosti a koordinační zkoušky;
■ obsluha MaR nemusí být vyškolena pro činnost při požáru;
■ ovládání lze kdykoliv odprogramovat, zablokovat nebo zrušit.
Pokud MaR nebo jiné nepožární zařízení zajišťuje ovládání PBZ, není nijak garantována jeho správná funkce při požáru a požárně bezpečnostní
opatření mohou být aktivována zmatečně, nebo nemusí být aktivována
vůbec. Například pro odblokování únikových východů obsahuje vazba
EPS -> MaR -> kartový systém -> únikové dveře hned dva nevhodné
články, které nezaručují funkčnost při požáru. Hrozí, že dveře zůstanou
při požáru uzamčeny se všemi důsledky pro prchající osoby. Pravidelné
revize se přitom provádějí pouze na EPS, a jen málokde se do revize
zahrnují ostatní články cesty ovládacího signálu k ovládaným PBZ,
ačkoliv to legislativa vyžaduje. Takzvaná zkouška na relátka je v revizích
častým jevem, přestože je bezcenná a nijak nezaručuje, že se potřebné
požárně bezpečnostní opatření skutečně provede.
Zvláště alarmující je, pokud uživatel objektu připustil ve větším rozsahu režim manuálního ovládání PBZ. Manuální režim ovládání má svůj
důležitý význam pro lokální ovládání PBZ jednotkou požární ochrany
v místě požárního poplachu. Avšak v případě centrálního manuálního
ovládání více požárně bezpečnostních zařízení, např. desítek požárních
klapek, strmě narůstá negativní vliv lidského faktoru. Pravidlo chybovat je lidské zde může způsobit uzavření nesprávných klapek nebo
nesprávných požárních dveří, a tím umožnit rychlé rozšíření požáru.
Významnou roli v řešení uvedených problémů by mělo hrát požárně bezpečnostní řešení stavby (PBŘ). Úloha zpracovatele PBŘ je
legislativně ukotvena v odst. 2 § 5 vyhlášky č. 246/2001 Sb. Pokud
v minulosti PBŘ předepsalo závazné řešení součinnosti PBZ, obvykle
je stavba dodržela. Kolik takových řešení však bylo? Podrobná PBŘ se
zpracovávala pouze na rozsáhlé objekty a většina PBŘ byla povrchní
a formální. Někteří zpracovatelé PBŘ ignorovali i základní požadavky
na součinnost PBZ, stanovené v ČSN. Projektant EPS se pak dostával
do sporů, které mu vlastně ani nepříslušely.
ČSN 73 0875:2011
V průběhu uplynulých let došlo k významnému posílení protipožární
ochrany. Vyhlášky č. 246/2001 Sb. a č. 23/2008 Sb. uzákonily soubor
organizačních, stavebních a technických opatření požární ochrany.
Konkretizaci podmínek ovládání PBZ přineslo nové vydání normy
ČSN 73 0875 v dubnu tohoto roku. Norma zásadním způsobem upravuje způsob ovládání PBZ. Výslovně stanovuje, že vazby PBZ musí být
řešeny v požárně bezpečnostním řešení a odpovědný za součinnost
PBZ je zpracovatel PBŘ, bez ohledu na jednotlivá konkrétní požárně
bezpečnostní zařízení.
Mechanizmus spouštění PBZ definuje ČSN 730875 explicitně v odst.
4.9.4: „Ovládání EPS musí být provedeno přímo. Není dovoleno využívat jiné softwarem řízené systémy (např. software systému měření
a regulace apod.) pro ovládání zařízení. Jiné řešení je možné pouze
na základě studie spolehlivosti s průkazem, že ovládané zařízení přes
jiný systém bude bezpečné a bude zajištěno i v případě požáru (např.
řídicí systémy tunelů)“. Tím, že normotvůrci výslovně vyloučili systém
MaR z ovládání PBZ, zásadním způsobem vyřešili výše popisované
spory na stavbách. Přitom ponechali možnost individuálního řešení
pro komplikované projekty.
Problematiky se okrajově dotýká i nové vydání ČSN 34 2710:2011,
které v odst. 4 vyžaduje navržení a výstavbu systému EPS provést
tak, aby nemohla být jeho funkce narušena ostatními technickými
zařízeními včetně systémů měření a regulace.
Citovaná ČSN 73 0875 obsahuje zcela nový přístup k rozdělení úloh
mezi projektanta PBŘ a projektanta EPS. Projektant PBŘ se stává
projektantem požární bezpečnosti jako celku a projektant EPS se
stává čistokrevným projektantem elektrického zařízení. Je odstraněna
dosavadní chudokrevnost požárně bezpečnostních řešení, které se
omezovaly na strohé vyrovnání se s jednotlivými odstavci ČSN 73 08xx
na jedné straně a dvojakost projektování EPS na straně druhé, kdy
projektant EPS musel řešit otázky návrhu elektrického zařízení a současně počítat požární rizika.
▲ Zařízení elektrické požární signalizace, ilustrační foto
Zpracovatel PBŘ nyní musí stanovit, co se má střežit, jakým způsobem
se má střežit a jaká se mají aktivovat protipožární opatření. Následně
musí koordinovat a kontrolovat, aby jednotlivá požárně bezpečnostní
zařízení v součinnosti skutečně poskytla jím požadovanou funkční
ochranu. Stanovení mechanizmu ovládání PBZ a jeho kontroly nyní
není závislé na libovůli investora, uživatele, projektanta MaR nebo
projektanta EPS, a je svěřeno do rukou nejpovolanějšího – zpracovatele
požárně bezpečnostního řešení.
Projektant EPS musí pouze zajistit, aby byly splněny požadavky PBŘ.
Již nebude nucen typovat požární nebezpečí podle tabulek a odhadovat vhodný způsob součinnosti PBZ. Stanovení součinnosti a popis
ovládání PBZ musí být do budoucna součástí PBŘ a nová norma
stanovuje minimální rozsah tohoto popisu.
Současně je zpracovateli PBŘ stanovena povinnost koordinovat
společné zkoušky požárně bezpečnostních zařízení jako celku. Je tak
vytvořena příležitost, při které může zpracovatel PBŘ kontrolovat, jak
je jeho řešení v praxi naplňováno, a může zakročit, pokud zjistí porušení požadavků PBŘ. Normou jsou ustanoveny jak povinné výchozí
koordinační zkoušky PBZ, tak povinné periodické koordinační zkoušky, a také základní pravidla jejich provádění. Znehodnocení požárně
bezpečnostních opatření proto bude v budoucnu mnohem obtížnější.
To je revoluce. Revoluce, se kterou se však ne každý zpracovatel
PBŘ vyrovná.
Zkoušky PBZ
Kominíci říkají, že pokud se nekontroluje pravidelně komín, tak se ucpe
a dům buď vyhoří, nebo se lidé v něm udusí spalinami. Ucpání komínu
je snadno představitelné, důsledky závažné, a přesto pravidelné revize
komínu část národa neprovádí. U kontrol požárně bezpečnostních zařízení (PBZ) je situace v něčem horší a v něčem lepší. Horší je v tom,
že selhání zařízení je představitelné obtížněji, a proto jsou náklady na
pravidelné kontroly často považovány za zbytečné. Stačí přece, že
inzerce
stavebnictví 11–12/11
21
„to bliká“. Naštěstí jsou tato zařízení obvykle ve firemních objektech
a firmy si mohou spočítat, že by škody způsobené požárem mohly
být nesrovnatelně vyšší, než jsou náklady na udržování PBZ v plném
provozu. Většina firem proto dbá na to, aby probíhaly pravidelné
kontroly PBZ a následně byly odstraňovány zjištěné závady, které se
najdou téměř vždy.
Někdy se stane, že firma ignoruje základní bezpečnostní pravidla.
Například požární preventista jedné dopravní společnosti před lety
rozhodl, že v částečně zatopených podzemních kabelových kanálech
musí být kouřová čidla elektrické požární signalizace (EPS), protože
tam přece hoří kabely s vysokým vývinem kouře. Nepřihlédl k vlivu
100% vlhkosti vzduchu ani k názoru odborníků, kteří upozorňovali na
nevyhnutelnou korozi kouřových čidel. Po několika měsících provozu
koroze vyřadila čidla z provozu a kontrola zjistila nefunkčnost celé části
EPS. Zařízení však bylo nové a firma po několik let nevyčlenila potřebné
investice na výměnu čidel. V důsledku byla EPS v kabelových kanálech
několik let nefunkční. Jak je to možné? Nabízejí se jen dvě vysvětlení:
revizní technik vystavil nepravdivý doklad o provozuschopnosti nebo
firma provozovala EPS v objektech bez platné revize. Každopádně firma
jako provozovatel systému EPS svým nekonáním porušila ustanovení
odst. 6 § 7 vyhlášky č. 246/2001 Sb., který požaduje, aby provozovatel
provedl opatření k neprodlenému uvedení EPS do provozu.
Vyhláška č. 246/2001 Sb.
Provádění zkoušek a kontrol všech typů PBZ legislativně sjednotila zmíněná vyhláška MV č. 246/2001 Sb., o požární prevenci. Tato vyhláška
stanoví základní pravidla pro provoz, údržbu a kontroly PBZ bez ohledu
na jeho druh nebo typ. Je stanoveno, že provozuschopnost zařízení se
prokazuje mimo jiné dokladem o funkční zkoušce zařízení a dokladem
o kontrole provozuschopnosti zařízení (odst. 3 § 7). Funkční zkoušky
a kontroly provozuschopnosti musí být provedeny podle zmíněné
vyhlášky, podle příslušných norem (pro EPS ČSN 34 2710 a 73 0875),
podmínek vyplývajících z ověřené projektové dokumentace a postupy
stanovenými v průvodní dokumentaci výrobce (odst. 4 § 7, odst. 1 § 10,
odst. 1 § 7). Požadovanou odbornou způsobilost osob, provádějících
zkoušky a kontroly, stanovuje průvodní dokumentace výrobce zařízení v souladu se stanovenými právními a normativními požadavky
(odst. 3 § 10). Osoba, která zkoušky a kontroly provedla, odpovídá za
jejich kvalitu a úplnost a musí písemně potvrdit, že splnila podmínky
stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní
dokumentací výrobce konkrétního typu zařízení (odst. 2 § 10). Při ověřování způsobilosti PBZ k provozu se pak vychází mimo jiné z dokladů
o provedených funkčních zkouškách a kontrolách provozuschopnosti
(odst. 5a § 46), z dokladů, potvrzujících oprávnění osob k montáži PBZ
a z výše uvedeného písemného potvrzení (odst. 5b § 46).
Funkční zkoušky a kontrola provozuschopnosti musí být provedeny
před uvedením zařízení do provozu (odst. 1 § 7) a poté nejméně jednou
za rok, pokud například ověřená projektová dokumentace nestanoví
kratší lhůty (odst. 4. § 7). V případě EPS vyhláška stanovuje povinnost provádět nejméně jednou měsíčně zkoušky činnosti ústředen
a doplňujících zařízení a nejméně jednou za půl roku zkoušky činnosti
samočinných hlásičů požáru a zařízení, které elektrická požární signalizace ovládá (odst. 1 § 8).
Protokol o funkčních zkouškách a kontrolách provozuschopnosti
musí obsahovat povinné údaje. Jde především o přesnou specifikaci
provozovatele PBZ a místa provádění kontroly, druhu PBZ a o datum
provedení a výsledek kontroly (odst. 8 § 7).
Citovaná vyhláška měla 23. července 2011 své 10. narozeniny. Řada
jejích ustanovení se již stala nedílnou součástí každodenní praxe, jiné
jsou provozovateli objektů ignorovány. Jen minimálně se provádějí
22
stavebnictví 11–12/11
měsíční zkoušky ústředen. Nejčastěji se v praxi se provádějí pouze
půlroční zkoušky EPS a roční kontroly provozuschopnosti PBZ. Pouze
mizivá část projektantů využívá v rizikovém prostředí nebo provozně
složitých technologických instalacích možnost zpřísnění požadavků na
zkoušky PBZ, které vyhláška umožňuje. A pokud tak projektant učiní,
vůbec není jisté, zda je provozovatel bude plnit. Důsledných kontrol je
v této oblasti jako šafránu.
Půlroční zkoušky ovládaných zařízení
Zcela výjimečně se plní citované ustanovení odst. 1b § 8 vyhlášky,
které stanovuje povinnost jednou za půl roku zkoušet zařízení, která
EPS ovládá. Pokud EPS ovládá stabilní hasicí zařízení (SHZ), mělo by
být podle tohoto ustanovení vyhlášky SHZ zkoušeno nejméně jednou
za půl roku. To je ovšem v rozporu s celkovým pojetím vyhlášky, které
stanovuje pro SHZ, jako samostatné PBZ, povinnost kontroly provozuschopnosti 1x ročně. Může za to nepřesná formulace požadavku:
pokud jde o jednoduché zařízení, které je revidováno společně s EPS,
například sirény, magnetické stavěče dveří, elektromagnetické zámky
apod., je bezpochyby půlroční kontrola vhodná. Pokud však EPS ovládá
jiné PBZ, na které se vztahují samostatné normativy, například SHZ,
požární výtahy nebo větrání únikových cest, pak musí být postupováno
podle normativů toho konkrétního PBZ a zmíněné ustanovení vyhlášky
se na tato zařízení nevztahuje. Tento výklad vyhlášky potvrzuje nedávno aktualizovaná norma ČSN 73 0875:2011, která explicitně definuje
koordinační funkční zkoušky EPS a dalších PBZ s intervalem provádění
1 rok (odst. 4.8.5 ČSN 73 0875). Případné novele vyhlášky by proto
prospělo odstavec 1b § 8 upřesnit.
ČSN 34 2710:2011
Až donedávna platná ČSN 34 2710:1990 přes řadu novelizací poskytovala v otázce zkoušek nejasný výklad. Nová ČSN 34 2710:2011
sladila normativní požadavky s požadavky vyhlášky č. 246/2001 Sb.
popsané v předchozím textu. Požadavky vyhlášky byly do normy plně
přeneseny, a to včetně výše popsané chyby v obsahu půlročních
zkoušek (odst. 12.2), která je ještě znásobena seznamem ovládaných
zařízení v odst. 6.10.1 normy. Nová ČSN 34 2710:2011 tak konzistentně
vyžaduje každých půl roku spolu s EPS zkoušet ovládané PBZ a rozpor
s ostatními ustanoveními vyhlášky nebo ČSN 73 0875:2011 místo
vyřešení naopak prohloubila. Systémy SHZ a ZOKT ovládané z EPS
je proto podle této normy nutné zkoušet 2x ročně.
Nově jsou zpracovány podmínky provádění revizí elektrické části EPS
s uvedením specifik revizí zařízení EPS (příloha J). Interval periodických
revizí elektrického zařízení EPS je stanoven odkazem na tabulku 1
ČSN 33 1500:1990.
ČSN 73 0875:2011
Nová ČSN 73 0875 přistupuje k problematice zkoušek PBZ z hlediska
zajištění správné součinnosti různých technologií požární ochrany. Tím
se přímo dotýká zkoušek EPS, protože EPS obvykle svým programovým vybavení součinnost PBZ zajišťuje. Otázka zkoušek součinnosti
PBZ nebyla dříve nikde detailně a byla zmíněna pouze v nejasném
ustanovení 434 b) ČSN 34 2710:1990, které převzala vyhláška ve
zmíněném ustanovení odst. 1b) § 8, kde je požadováno zkoušení
zařízení, které EPS ovládá, s periodou půl roku.
ČSN 73 0875:2011 tuto problematiku podrobně řeší a zavádí pojem
koordinační funkční zkoušky. Norma rozlišuje koordinační funkční
✓
zkoušku výchozí před uvedením zařízení do provozu a periodické
koordinační funkční zkoušky. Periodické koordinační funkční zkoušky
musí být provedeny minimálně jednou za rok.
Koordinační funkční zkouška částečně odpovídá pojmu komplexní
zkoušky, který byl doposud používán. Má za hlavní cíl ověřit součinnost
a správnou koordinaci mezi propojenými systémy PBZ a správnou
reakci jednotlivých zařízení. Protože jde o koordinační zkoušku protipožárních opatření, předpokládá se také účast HZS na zkouškách.
Norma stanoví povinnost v dostatečném předstihu informovat územně
příslušný orgán HZS o provádění zkoušek.
Koordinací zkoušek je pověřen zpracovatel požárně bezpečnostního řešení, který kontroluje, aby zkoušky potvrdily jím navrženou součinnost
PBZ. Protože při zkouškách nejde jen o správné předání signálů, ale
prověření správné funkce protipožárních opatření jako celku, je normou
výslovně zakázáno pouhé sledování výstupů EPS, jako je například
zkouška na relátka. Zkouška na relátka je v současnosti běžnou praxí,
jak obejít potřebnou koordinaci PBZ.
Nová ČSN 73 0875 přináší do současné praxe mnoho změn.
S těmito změnami se budou muset vyrovnat servisní organizace
EPS, řešitelé požární bezpečnosti a především provozovatelé,
správci, majitelé i uživatelé objektů. Odměnou jim bude významně
vyšší jistota, že při požáru budou požárně bezpečnostní opatření
funkční. ■
Zkratky:
PBZ
požárně bezpečnostní zařízení
EPS
elektrická požární signalizace
MaR
měření a regulace
PBŘ
požárně bezpečnostní řešení stavby
inzerce
SHZ
ZOKT
stabilní hasicí zařízení
zařízení pro odvod kouře a tepla
Použitá literatura:
[1] Vyhláška č. 264/2001 Sb.
[2] ČSN 730875:2011
[3] ČSN 342710:1990
[4] ČSN 342710:2011
english synopsis
Tests of Fire Protection Equipment Tests of fire protection equipment represent one of important fire
protection duties for many of the buildings. The implementation of
the tests is regulated by the Decree No. 264/2001 Coll. It’s still a valid
historical standard ČSN 34 2710. The new standard ČSN 73 0875,
released this year, describes the test for fire protection equipment as
a whole.
klíčová slova:
požární ochrana, požárně bezpečnostní zařízení, elektrická požární
signalizace, požárně bezpečnostní řešení, zkoušky, ČSN 73 0875,
ČSN 34 2710, Vyhláška č. 264/2001 Sb.
keywords:
fire protection, fire protection equipment, fire alarm system, fire
safety solution, tests, Standard ČSN 73 0875, Standard ČSN 34
2710, Decree No. 264/2001 Coll.
Načerpejte energii s topnou technikou
Viessmann a ušetřete až 50 % nákladů!
Na období od 1. září 2011 do 31. prosince 2011 jsme pro Vás připravili výjimečnou
akci na koupi kotle Viessmann.
Kromě možnosti úpory až 30 % nákladů
na vytápění s moderními kondenzačními kotli Viessmann máte možnost načerpat novou
energii během dvoudenního pobytu
v jednom z více než 250 evropských
hotelů a ušetřit až 50 % nákladů. Proto neváhejte a modernizujte své vytápění. Tak
ušetříte hned dvakrát!
Uvedená akce platí od 1. září do 31. prosince
2011 s možností využití poukázky do 31. prosince 2013. Uvedená poukázka na bezplatné
ubytování na jednu noc (při zaplacení druhé
noci v daném hotelu) bude přibalena k dodanému kotli *.
O dalších podrobnostech této mimořádné
akce a moderní topné technice Viessmann se
informujte u partnerů pro montáž kotlů Viessmann nebo na stránce www.modernizujte.cz.
* Týká se kotlů a tepelných čerpadel do jmenovitého tepelného výkonu 35 kW.
stavebnictví 11–12/11
23
požární bezpečnost staveb
text: Mária Bellová
grafické podklady: autorka
Požiarna odolnosť betónových
konštrukcií a jej overenie podľa EN
Ing. Mária Bellová, PhD.
Absolventka Stavebnej fakulty SVŠT
(teraz STU) v Bratislave, kde pôsobí od
roku 1974 na katedre betónových konštrukcií a mostov ako pedagóg. V rámci
zavádzania európskych noriem do praxe
sa zaoberá navrhovaním betónových,
a tiež murovaných konštrukcií na účinky
požiaru. Okrem toho sa venuje tiež
problematike navrhovania murovaných
konštrukcií na účinky ostatných zaťažení
pri bežnej teplote podľa už výlučne
platných európskych noriem.
E-mail: [email protected]
■
Betón ako stavebný materiál nosných konštrukcií – podobne ako murivo – vykazuje
v porovnaní s inými nosnými stavebnými materiálmi (oceľ, drevo) výbornú odolnosť voči
účinkom vysokých teplôt.
Táto jeho výhoda sa využíva pri budovaní požiarnych stien, ktoré
predstavujú prekážku pri šírení požiaru.
Napriek tejto priaznivej vlastnosti betónu musí byť každá betónová
konštrukcia, navrhnutá podľa ČSN/STN EN 1992-1-1 [3], ktorá môže
byť vystavená účinku požiaru, overená z hľadiska požiarnej bezpečnosti podľa normy ČSN/STN EN 1992-1-2 [4].
Postupy overovania požiarnej odolnosti
betónových konštrukcií v minulosti a v sůčastnosti
V roku 2010 bola koncom marca zrušená norma ČSN/STN 73 0821
Požární bezpečnost staveb – Požární odolnost stavebních konstrukcí
[1] z roku 1974, v ktorej boli uvedené prehľadné univerzálne tabuľky na
preukázanie požiarnej odolnosti konštrukčných prvkov z rôznych materiálov. Tá vznikla na základe požiarnych skúšok, výskumu, výpočtov a prác
Výzkumného ústavu pozemních staveb (VÚPS) Praha ešte v bývalom
Československu. V praxi sa táto norma veľmi dobre osvedčila a stala sa
často používanou pomôckou na preukázanie požiarnej odolnosti rôznych
konštrukčných prvkov.
V prípade požiarnej odolnosti betónových konštrukcií rozlišovala norma
[1] betónovú zmes, z ktorej boli tieto konštrukcie zhotovené, na základe
druhu použitého kameniva na:
■ skupinu A (ľahké, pórovité kamenivo);
■ skupinu B (hutné kamenivo).
Tabuľky v [1] boli diferencované podľa druhu použitého stavebného materiálu (murivo, betón, drevo, oceľ) a funkcie stavebného prvku/konštrukcie
(stĺpy, steny, stropy).
24
stavebnictví 11–12/11
Pre prvky, zhotovené z betónu, boli v tabuľkách uvedené hodnoty
požiarnej odolnosti – čas v minútach v rozsahu od 15 minút do
240 minút – jednotlivých betónových prvkov: stĺpov, stien a stropov
(zhotovených z betónu skupiny A, resp. B), ktoré boli omietnuté, alebo neomietnuté, v závislosti od ich hrúbky (od 50 mm do 280 mm),
pričom muselo byť dodržané minimálne krytie hlavnej výstuže,
uvedené v tabuľkách.
Následný proces požiarnych skúšok a výpočtov nedokázal sledovať masívny vývoj a rozšírenie nových materiálov, prvkov a konštrukcií v stavebnej
praxi, ktorý bol v ostatných dvoch desaťročiach na Slovensku aj v Česku
zaznamenaný, a zaostal za ním. Dôvody boli jasné – vysoká finančná náročnosť požiarnych experimentov a veľká rôznorodosť a množstvo modifikácií
nových materiálov a výrobkov pre stavebnú prax. Táto skutočnosť spôsobila, že pôvodné tabuľky požiarnej odolnosti, ktoré obsahoval normový
predpis [1], zastarali. V roku 2010 bola do sústavy slovenských technických
noriem (STN) zavedená k pôvodnej norme ČSN/STN 73 0821 [1] Zmena
3 [2], ktorá ju aktualizuje, ale táto môže byť použitá na overenie požiarnej
odolnosti len u tých stavieb, ktoré boli navrhnuté podľa pôvodných STN
ešte pred ich definitívnym zrušením v marci 2010.
Podľa predpisov platných pre objekty pozemných a inžinierskych stavieb,
navrhnutých a zrealizovaných v krajinách Európskej únie, a teda aj v Českej
a Slovenskej republike (po 1. apríli 2010), musia tieto objekty okrem iných
požiadaviek spĺňať aj základnú požiadavku požiarnej bezpečnosti.
Základným cieľom požiarnej bezpečnosti v prípade požiaru je obmedziť
riziká pre jednotlivca i spoločnosť, pre okolité stavby a tam, kde sa to vyžaduje, aj pre priamo ohrozený majetok. Pre obmedzenie rizika pri požiari
uvádza Smernica pre stavebné výrobky nasledujúce základné požiadavky.
Stavba musí byť navrhnutá a zhotovená tak, aby v prípade požiaru:
■ bola počas stanovenej doby zachovaná únosnosť konštrukcie;
■ bol vo vnútri stavby obmedzený vznik a šírenie ohňa a dymu;
■ bolo obmedzené šírenie ohňa na okolité stavby;
■ mohli užívatelia opustiť stavbu alebo byť zachránení iným spôsobom;
■ bola vzatá do úvahy bezpečnosť zásahových jednotiek.
Budovy a inžinierske stavby, navrhnuté na účinky zaťaženia pri bežnej
teplote už podľa v súčasnosti výlučne platných európskych noriem na navrhovanie nosných konštrukcií stavieb – Eurokódov – musia byť navrhnuté
na účinky požiaru podľa častí 1-2 jednotlivých materiálových Eurokódov,
ktoré uvádzajú postupy navrhovania konštrukcií na účinky požiaru. V prípade betónových konštrukcií ide o normu ČSN/STN EN 1992-1-2 Eurokód 2:
Navrhovanie betónových konštrukcií. Časť 1-2: Navrhovanie konštrukcií
na účinky požiaru [4] a jej Národnú prílohu.
Požiarna odolnosť stavebnej konštrukcie je doba, počas ktorej je stavebná
konštrukcia schopná odolávať teplotám, vznikajúcim pri požiari. Konštrukcie, vystavené normalizovanému požiaru sa posudzujú s prihliadnutím
k funkciám:
– únosnosti a stability (kritérium R – mechanical resistance);
– celistvosti (kritérium E – integrity);
– izolácie (kritérium I – insulation);
– mechanickej odolnosti (kritérium M – mechanical impact).
R – nosnosť: je schopnosť prvku stavebnej konštrukcie odolávať určitý
čas požiaru, pôsobiacemu z jednej alebo viacerých strán pri danom mechanickom namáhaní bez straty jeho konštrukčnej pevnosti a stability.
E – celistvosť: je schopnosť prvku stavebnej konštrukcie, ktorý má požiarnu deliacu funkciu, odolávať požiaru, pôsobiacemu z jednej strany bez jeho
prenosu na neexponovanú stranu v dôsledku prieniku plameňov alebo
horúcich plynov, ktoré by spôsobili zapálenie povrchu na neexponovanej
strane, prípadne iného materiálu, susediaceho s povrchom konštrukcie.
I – izolácia: je schopnosť prvku stavebnej konštrukcie odolávať požiaru,
pôsobiacemu z jednej strany bez jeho prenosu na neexponovanú stranu
v dôsledku významného prestupu tepla. Prestup tepla musí byť obmedzený tak, aby sa neexponovaná strana ani nijaký materiál v jej tesnej blízkosti
nevznietili. Prvok musí byť tiež prekážkou prestupu tepla postačujúcou
na ochranu osôb v jeho blízkosti.
M – mechanická odolnosť: je schopnosť prvku odolať nárazu, spôsobenému poškodením (pádom) iného prvku. Táto požiadavka sa uplatní
v prípade požiarnych stien, ktoré oddeľujú požiarne úseky alebo budovy.
Navrhovanie betónových
konštrukcií na účinky požiaru
Rozsah platnosti a metódy posudzovania
Časti 1-2 noriem na navrhovanie konštrukcií na účinky požiaru uvádzajú
len rozdiely alebo doplnenia, ktorými sa navrhovanie na účinky požiaru líši
od postupov navrhovania pri bežnej teplote. Pre navrhovanie betónových
konštrukcií na účinky požiaru platí norma [4].
Eurokódy sa zaoberajú len pasívnymi metódami požiarnej ochrany, teda
dimenzovaním zodpovedajúcej únosnosti stavebných konštrukcií a ich častí,
nevyhnutnej pre zabezpečenie podmienok evakuácie osôb a uskutočnenia
hasiaceho zásahu, a kde je to nutné, aj pre obmedzenie rozvoja požiaru.
■ Normy neplatia pre predpäté konštrukcie s vonkajšími káblami a pre
škrupiny.
■ Možno ich použiť pre konštrukcie, zhotovené z betónu až do triedy C
90/105, pričom pre vyššiu triedu ako C 50/60 platia už doplňujúce pravidlá.
Hodnoty zaťaženia, vrátane teplotnej analýzy, sa určujú podľa normy
ČSN/STN EN 1991-1-2 [5]. Požiarna situácia je definovaná ako mimoriadna
návrhová situácia. Preto sa účinky zaťaženia pri požiari stanovia ako hodnoty pre čas t = 0 redukované s použitím súčiniteľov kombinácie podľa [5].
Zjednodušene možno stanoviť návrhovú hodnotu účinku zaťaženia Efi,d
pre požiarnu situáciu vynásobením účinku zaťaženia Ed stanoveného v
návrhu pre bežné teploty: (20°C) redukčným súčiniteľom ηfi nasledovne:
Efi,d = ηfi . Ed
kde: Ed je návrhová hodnota príslušnej sily alebo momentu pri bežnej
teplote zo základnej kombinácie zaťažení;
ηfi redukčný súčiniteľ pre úroveň návrhového zaťaženia pri požiarnej situácii.
Hodnota redukčného súčiniteľa ηfi je odporúčaná v európskych normách
pre navrhovanie konštrukcií z jednotlivých materiálov na účinky požiaru.
Pre betónové konštrukcie je možné tento súčiniteľ zjednodušene uvážiť
hodnotou: ηfi = 0,70.
Pri posúdení požiarnej odolnosti konštrukcie je potrebné preukázať,
že v priebehu celej doby požiarneho namáhania je návrhová hodnota
príslušných účinkov zaťaženia pri požiarnej situácii určená podľa [5] vrátane vrátane účinkov teplotných zaťažení menšia, než návrhová hodnota
odolnosti prvku pri požiarnej situácii v čase t.
Podmienka spoľahlivosti má teda tvar:
Efi,d ≤ Rfi,d,t
kde: Efi,d je návrhový účinok (sila alebo moment) pri požiarnej návrhovej situácii;
Rfi,d,t návrhová hodnota odolnosti prvku pri požiarnej situácii v čase t.
Posúdenie požiarnej odolnosti betónovej konštrukcie je možné vykonať
týmito spôsobmi:
■ osvedčenými návrhovými postupmi: skúškou konštrukcie alebo použitím tabuľkových hodnôt, kde údaje v tabuľkách zodpovedajú závislosti
teploty od času pri požiari podľa normovej skúšky;
■ použitím zjednodušených výpočtových metód pre určité typy
prvkov;
■ posúdením presnejšími výpočtovými metódami, pričom sa posúdenie vzťahuje na jednotlivý prvok, časť konštrukcie, alebo celú
konštrukciu.
Posúdenie skúškou koštrukcie
Z dôvodov, uvedených v úvode tohto príspevku, sa preukazovanie
požiarnej odolnosti skúškami (uskutočnením požiarneho experimentu)
bude realizovať len celkom výnimočne, a to v prípadoch, ktoré sa budú
týkať prvkov/konštrukcií:
■ s vysokou mierou požiarneho rizika;
■ s veľkým počtom opakovaného výskytu;
■ s vysokými ekonomickými stratami v dôsledku požiaru, napríklad:
betónových prefabrikátov tunelového ostenia.
Posúdenie pomocou tabuliek
Tabuľky reprezentujú najjednoduchší spôsob overenia požiarnej odolnosti
betónových prvkov, nie sú však univerzálne. Ich používanie je možné, len
ak sa splnia určité konštrukčné zásady. Hodnoty uvedené v tabuľkách
sú konzervatívne, teda na strane bezpečnosti. Pri ich zostavovaní sa
vychádzalo z normovej teplotnej krivky.
■ Tabuľky platia len pre masívne (nevyľahčené) prvky zo železobetónu
a z predpätého betónu.
■ V tabuľkách nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu,
určenú pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť.
■ Tabuľky sú zostavené pre železobetónové stĺpy, nenosné aj nosné
betónové/železobetónové steny, a tiež pre nosníky a dosky zo železobetónu a z predpätého betónu s dobou požiarnej odolnosti od 30 do
240 minút.
■ Hodnoty požiarnej odolnosti uvedené v tabuľkách zohľadňujú tiež
okrajové podmienky, teda spôsob uloženia betónových prvkov.
Prehľad prvkov, pre ktoré poskytuje norma [4] tabuľkové hodnoty požiarnej
odolnosti, uvádza tab. 1.
■ Tabuľky platia pre obyčajný betón s kremičitým alebo vápencovým
kamenivom (obsahujúcim najmenej 80 % hmotnosti vápencového
kameniva) až do triedy pevnosti C 90/105 a pre ľahký betón až do triedy
pevnosti LC 55/60.
■ Hodnoty, uvedené v tabuľkách, platia pre obyčajný betón (2000 až 2600 kg/m3)
s kremičitým kamenivom, pri použití vápencového alebo ľahkého kameniva možno u nosníkov alebo dosiek zmenšiť uvažovaný najmenší
rozmer prierezu o 10 %.
■ Pri použití tabuľkových hodnôt nie je požadované ďalšie posúdenie, týkajúce sa odštiepovania betónu s výnimkou povrchovej
výstuže.
■ Pri uplatnení kritéria R – nosnosť, sú v tabuľkách uvádzané minimálne
nutné rozmery priečneho rezu b, h a d pre príslušnú dobu požiarnej
odolnosti, a tiež minimálna osová vzdialenosť a/asd prútov výstuže od
okraja prierezu.
Pri určovaní požiarnej odolnosti betónových prvkov podľa normy [1],
ktorá platila v minulosti, rozhodovala vzdialenosť povrchu výstuže,
umiestnenej najbližšie k povrchu betónového prvku, ktorý bol vystavený účinku požiaru. Podľa európskej normy sa posudzuje najmenšia
vzdialenosť ťažiska takejto výstuže od okraja betónového prierezu, ktorý
je vystavený účinku požiaru.
stavebnictví 11–12/11
25
Konštrukčný prvok
Kritérium
(pož. odolnosť
– minúty)
Poznámka
Tabuľka x*
Stĺp
R (30 ~ 240)
■ Prierez: kruh; pravouhlý
■ Vystavenie účinku požiaru: z 1 alebo viac strán
Tabuľka 2
Stena nenosná
EI (60 ~ 240)
Stena nosná plná
REI (30 ~ 240)
Požiarna stena
M (30 ~ 240)
Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu
R (30 ~ 240)
Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu R (30 ~ 240)
Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu
R (30 ~ 240)
Nosník zo železobetónu a z predpätého betónu
R (30 ~ 240)
Dosky železobetónové a predpäté plné
REI (30 ~ 240)
Dosky železobetónové a predpäté plné
REI (30 ~ 240)
Dosky železobetónové a predpäté rebrové
REI (30 ~ 240)
Dosky železobetónové a predpäté rebrové
REI (30 ~ 240)
Tabuľka 3
■ Prosto podopretý
■ Vystavenie účinku požiaru: z 3 strán (okrem hornej)
■ Spojite podopretý
■ Vystavenie účinku požiaru: z 3 strán (okrem hornej)
■ Spojite podopretý
■ Prierez tvaru „I”
■ Vystavenie účinku požiaru: z 3 strán (okrem hornej)
Tabuľka 4
■ Vystavenie účinku požiaru: zo všetkých 4 strán
■ Prosto podopreté
■ Nosné v 1 alebo v 2 smeroch
■ Bodovo podopreté
Tabuľka 5
■ Nosné v 2 smeroch
■ Proste podopreté
■ Nosné v 2 smeroch
■ Aspoň 1 okraj votknutý
▲ Tab. 1. Sortiment konštrukčných prvkov, pre ktoré sú k dispozícii tabuľky požiarnej odolnosti, x* – číslo tabuľky v tomto príspevku, ktorá obsahuje hodnoty požiarnej
odolnosti vybraných (označených) konštrukčných prvkov
■
Najmenšie rozmery b / a, resp. d / a [mm]
Požiarna
odolnosť R
[minúty]
▲ Obr. 1. Rozmery prierezu b, h a d a osová vzdialenosť výstuže a / asd od okraja prierezu
prvku s nosnou výstužou umiestnenou v jednej vrstve
30
Niektoré zo značiek, použitých v tabuľkách, definuje obrázok 1.
■ Značka a, uvádzaná v tabuľkách, predstavuje osovú vzdialenosť betonárskej
alebo predpínacej výstuže od najbližšieho povrchu, vystaveného účinku požiaru.
■ Ak je osová vzdialenosť výstuže a od okraja prierezu väčšia alebo
rovná 70 mm, má sa navrhnúť povrchová výstuž, ktorú tvorí výstužná
sieť, umiestnená pri okraji prierezu, s priemerom drôtov najmenej 4 mm,
a s rozostupmi najviac 100 mm v oboch smeroch. Krytie výstužnej siete
má byť najmenej 20 mm, a najviac 50 mm.
■ V ťahaných oblastiach betónového prierezu prostých nosníkov a dosiek
sa v tabuľkách zjednodušene predpokladajú kritické teploty oceľovej
výstuže nasledovne:
– nepredpätá betonárska výstuž: θcr = 500 °C;
– predpínacia oceľ: tyče θcr = 400 °C;
– predpínacia oceľ: drôty a laná θcr = 350 °C.
■ Medzi hodnotami uvedenými v tabuľkách sa dovoľuje lineárne interpolovať.
■ Hodnoty uvedené v tabuľkách predpisujú najmenšie rozmery b, h a d
z hľadiska požiarnej odolnosti ako doplnenie ku konštrukčným zásadám
predpísaným v ČSN/STN EN 1992-1-1 [3]. Niektoré hodnoty osovej
vzdialenosti výstuže od okraja prierezu a, uvedené v tabuľkách, sú menšie
než tie, ktoré vyžaduje norma [3] vzhľadom na minimálnu hrúbku betónu
krycej vrstvy výstuže.
60
Zjednodušenú ukážku požiarnej odolnosti železobetónových a predpätých
stĺpov pravouhlého alebo kruhového prierezu, namáhaných prevažne
tlakom v stužených konštrukciách, znázorňuje tabuľka 2, ktorú možno
používať len spolu s pripojenými poznámkami.
26
stavebnictví 11–12/11
90
120
180
240
Menší z rozmerov priečneho rezu b stĺpa pravouhlého prierezu
/ osová vzdialenosť a výstuže od okraja prierezu
Priemer kruhového prierezu stĺpa d / osová vzdialenosť a výstuže od okraja prierezu
Stĺp vystavený účinkom Stĺp vystavený účinkom požiaru
požiaru len z jednej strany z viac, než jednej strany
b/a
155/25
b/a
200/32
d/a
155/25
d/a
300/27
b/a
155/25
b/a
250/46
d/a
155/25
d/a
350/40
b/a
155/25
b/a
350/53
d/a
155/25
d/a
450/40*
b/a
175/35
b/a
350/57*
d/a
175/35
d/a
450/51*
b/a
230/55
b/a
450/70*
d/a
230/55
d/a
450/70*
b/a
295/70
d/a
295/70
▲ Tab 2. Požiarna odolnosť železobetónových a predpätých stĺpov pravouhlého alebo
kruhového prierezu – v stužených konštrukciách – namáhaných prevažne tlakom
Poznámky:
1. T
abuľku 2 možno použiť v prípadoch, ak súčasne platí:
a) Účinná dĺžka stĺpa pri požiarnej situácii je lo,fi £ 3 m, pričom sa
predpokladá, že účinná dĺžka stĺpa pri požiarnej situácii lo,fi sa vždy
rovná lo pri bežnej teplote. Pre stužené konštrukcie sa v medziľahlých
podlažiach účinná výška rovná 0,5.l a pre najvyššie podlažie 0,5.l £ lo
= lo,fi £ 0,7.l (l je skutočná výška podlažia).
M0Ed, fi
b) Excentricita prvého rádu pri požiarnej situácii je: e =
£ emax,
pričom odporúčaná hodnota pre emax = 0,15.h (alebo b). N0Ed, fi
c) P
locha pozdĺžnej výstuže je: As < 0,04.Ac
2. Medzi hodnotami, uvedenými v tabuľke, sa dovoľuje lineárne interpolovať.
3. V tabuľke nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu, určenú
pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť (napr. pre R 15 sa uvážia rozmery,
určené pre R 30).
Požiarna
odolnosť
R
(minúty)
Ukážku požiarnej odolnosti nosných stien z vystuženého aj z nevystuženého betónu uvádza tabuľka 3, ktorú možno použiť len spolu s pripojenými
poznámkami.
30
Najmenšie rozmery d / a (mm)
Požiarna
odolnosť
(minúty)
30
Hrúbka steny d / osová vzdialenosť a výstuže od okraja prierezu
Stena vystavená účinkom poPožiarna stena vystavená
žiaru z dvoch strán (kritérium
účinkom požiaru len z jednej
R) (napr. vo vnútri požiarneho
strany (kritérium REI)
úseku)
*
120/10
120/10*
60
130/10*
140/10*
90
140/25
170/25
120
160/35
220/35
180
210/50
270/55
240
270/60
350/60
▲ Tab. 3. Požiarna odolnosť nosných stien z vystuženého aj z nevystuženého
betónu.* Zvyčajne rozhoduje krycia vrstva požadovaná podľa ČSN/STN EN
1992-1-1 [3].
Poznámky:
1. Pri použití vápencového kameniva možno hrúbku steny d zmenšiť o 10 %,
pričom výsledný rozmer odporúčame zaokrúhliť nahor na 50 mm.
2. Pomer svetlej výšky steny k jej hrúbke nemá byť väčší než 40.
3. Ak má požiarna stena spĺňať aj požiadavku odolnosti proti nárazu M
(kritérium M – štítové steny), má byť najmenšia hrúbka nosnej steny z vystuženého betónu d = 140 mm, a osová vzdialenosť výstuže od povrchu
nosnej steny a nemá byť menšia ako 25 mm, t.j. pre požiarnu odolnosť
30 a 60 minút platia minimálne rozmery ako pre požiarnu odolnosť 90
minút, teda: d/a →140/25 pre kritériá REI – M.
4. Medzi hodnotami, uvedenými v tabuľke, sa dovoľuje lineárne interpolovať (napr. pre R 45).
5. V tabuľke nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu, určenú
pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť (napr. pre R 15 uvážiť hodnoty
uvedené pre R 30).
Ukážku požiarnej odolnosti spojitých nosníkov, ktoré sú vystavené účinkom požiaru z troch strán, t.j. vrchná strana je izolovaná doskou po celý
čas požiarnej odolnosti, uvádza tabuľka 4, ktorú možno použiť len spolu
s pripojenými poznámkami.
inzerce
60
90
120
180
240
Najmenšie rozmery (mm)
Možné kombinácie hodnôt: a; bmin
a priemerná osová vzdialenosť výstuže od okraja
vystaveného požiaru
bmin šírka nosníka
15*
a
12*
bmin
80
160
25
12*
a
120
bmin
200
35
25
a
150
250
bmin
a
45
35
35
bmin
200
300
450
a
60
50
50
bmin
240
400
550
a
75
60
60
bmin
280
500
650
prierezu,
30
500
40
600
50
700
▲ Tab. 4. Požiarna odolnosť spojitých nosníkov zo železobetónu a z predpätého betónu.
* Zvyčajne rozhoduje krycia vrstva požadovaná podľa STN EN 1992-1-1 [3].
Poznámky:
1. Tabuľka 4 platí len za predpokladu, ak redistribúcia ohybového momentu
v návrhu pri bežnej teplote neprekročí 15 %. Ak nie je táto podmienka
splnená, nosník je potrebné považovať za prostý.
2. Pri predpätých nosníkoch sa má osová vzdialenosť a výstuže od okraja
prierezu zväčšiť o hodnoty:
a) 10 mm – pri predpínacích tyčiach (predpokladaná kritická teplota
výstuže je θcr = 400 °C);
b) 15 mm – pri predpínacích drôtoch a lanách (predpokladaná kritická
teplota výstuže je θcr = 350 °C).
3. Pre rohové prúty betonárskej alebo predpínacej výstuže, umiestnené
pri bočnej stene nosníka, je potrebné hodnotu osovej vzdialenosti prútov
výstuže od bočného líca nosníka zväčšiť na hodnotu:
asd = a + 10 mm,
ale len v prípade, ak je výstuž nosníka umiestnená len v jednej vrstve.
Ak však je šírka nosníka väčšia, než hodnoty bmin, uvedené vo 4. (označenom) stĺpci tabuľky, zväčšenie hodnoty a na asd sa nevyžaduje.
4. V prípade, ak je nosník vystavený účinkom požiaru zo všetkých štyroch
strán, okrem hodnôt a a bmin podľa tabuľky 4, musí navyše platiť:
h ³ bmin
stavebnictví 11–12/11
27
Požiarna
odolnosť
REI
(minúty)
30
60
90
120
180
240
Najmenšie rozmery (mm)
Osová vzdialenosť výstuže a od okraja prierezu
Dosky nosné vo dvoch smeHrúbka dosky Dosky nosroch
hs (mm)
né v jednom
(hodnota a platí pre dolnú výstuž)
smere
1,5 < ly/lx £ 2,0 ly/lx £ 1,5
*
10*
10*
60
10
*
80
20
15
10*
100
30
20
15*
120
40
25
20
150
55
40
30
175
65
50
40
▲ Tab. 5. Požiarna odolnosť proste podopretých dosiek zo železobetónu.
a z predpätého betónu, nosných v jednom alebo vo dvoch smeroch.* Zvyčajne rozhoduje krycia vrstva požadovaná podľa STN EN 1992-1-1 [3], hs
hrúbka dosky (pozri poznámku 1.), lx a ly rozpätia dosky, nosnej vo dvoch
smeroch, kde ly je väčšie rozpätie.
teda výška nosníka h nemá byť menšia ako najmenšia šírka, požadovaná
pre príslušnú požiarnu odolnosť, a prierezová plocha nosníka nemá byť
menšia, ako:
Ac ³ 2.b2min
Poznámky:
1. Keďže pri stropnej konštrukcii sa okrem požiarne deliaceho kritéria (EI)
vždy požaduje aj splnenie nosnej funkcie (kritérium R), za hrúbku dosky
hs (mm) treba považovať len hrúbku dosky, prevzatú z návrhu podľa
ČSN/STN EN 1992-1-1 [3], teda hrúbku nosnej konštrukcie bez vrstiev
■
podlahy
aj v prípade, ak je nášľapná vrstva podlahy nehorľavá.
2. Pri doskách nosných vo dvoch smeroch hodnota a reprezentuje osovú
vzdialenosť tej vrstvy výstuže od povrchu dosky, ktorá je umiestnená
bližšie k povrchu dosky.
3. Pri predpätých doskách sa má požadovaná osová vzdialenosť a výstuže
od okraja prierezu zväčšiť o hodnotu:
a) 10 mm – pri predpínacích tyčiach (predpokladaná kritická teplota
výstuže je θcr = 400 °C);
b) 15 mm – pri predpínacích drôtoch a lanách (predpokladaná kritická
teplota výstuže je θcr = 350 °C).
4. Hodnoty a pre dosky nosné vo dvoch smeroch (dva posledné stĺpce
tabuľky 5) platia len za predpokladu podopretia dosky po celom obvode.
V ostatných prípadoch sa odporúča použiť hodnoty a, určené pre dosky
nosné v jednom smere.
5. Medzi hodnotami, uvedenými v tabuľke, sa dovoľuje lineárne interpolovať (napr. pre R 45).
6. V tabuľke nemožno extrapolovať, ale je možné použiť dimenziu, určenú
pre najbližšiu vyššiu požiarnu odolnosť (napr. pre R 15 uvážiť hodnoty
uvedené pre R 30).
Zjednodušené výpočtové metódy
Norma [4] vo svojich prílohách uvádza 2 rôzne zjednodušené výpočtové
metódy pre posúdenie požiarnej odolnosti betónových prvkov. Pri nich sa
určí zredukovaná medzná únosnosť požiarom znehodnoteného prierezu,
ktorá sa porovná s účinkami zaťaženia pri požiarnej situácii. Je to metóda
izotermy 500 °C a zónová metóda. Použitie týchto metód si vyžaduje
vykonanie teplotnej analýzy, teda stanovenie priebehu teplôt v priereze
v čase zaťaženia požiarom. Normový predpis [4] uvádza priebehy teplôt
po priereze pre tieto základné prvky: dosky, stĺpy a trámy.
Metóda izotermy 500 °C vychádza z predpokladu, že betón, zohriaty na teplotu vyššiu ako 500 °C, stratil svoju nosnú funkciu, a je z únosnosti vylúčený.
Zbytková (vnútorná) časť prierezu si naopak zachová svoju únosnosť. Jej
použitie vyžaduje poznať priebeh izotermy 500 °C, ktorá vymedzí funkčnú
časť prierezu. Výstuž, ktorá sa nachádza vo vnútri izotermy 500 °C, bude
mať redukovanú pevnosť v závislosti od jej teploty.
Zónová metóda je alternatívou k metóde izotermy 500 °C, je však presnejšia. Prierez sa pri nej rozdelí na zóny s rozdielnym stupňom požiarneho
namáhania, stanoví sa priemerná teplota v každej zóne, a k nej príslušný
28
stavebnictví 11–12/11
redukčný súčiniteľ pevnosti betónu v tlaku. Určí sa okrajová časť prierezu,
ktorá je vylúčená z nosnosti. Pri výpočte medznej únosnosti redukovaného
prierezu sa aj u tejto metódy zohľadní redukovaná pevnosť betónu v tlaku.
Presnejšie výpočtové metódy
Presnejšie výpočtové metódy vychádzajú z modelu teplotnej odozvy,
ktorý zohľadňuje priebeh a rozloženie teplôt v prvkoch, a z modelu
mechanickej odozvy, ktorý definuje zmeny mechanických vlastností
železobetónu pri požiarnej situácii.
Záver
Príspevok prináša prehľad postupov overenia požiarnej odolnosti betónových konštrukcií podľa pôvodnej národnej normy, ale najmä podľa v súčasnosti výlučne platných európskych noriem, ktoré boli implementované do
sústav noriem ČSN aj STN. Požiarna odolnosť betónových konštrukcií patrí
podobne ako mechanická odolnosť a stabilita k základným požiadavkám,
ktoré musia stavby splniť. Navrhovanie na účinky požiaru je neoddeliteľnou súčasťou projektovej dokumentácie stavieb. Jadro príspevku tvorí
informácia o spôsobe overenia požiarnej odolnosti betónových prvkov
(stĺpov, stien, nosníkov a dosák) pomocou tabuliek. ■
Príspevok je časťou problematiky riešenej v rámci projektu podporovaného agentúrou VEGA 1/0857/11.
Použitá literatúra:
[1]ČSN 73 0821 Požární bezpečnost staveb. Požární odolnost stavebních
konstrukcí. Praha: Vydavatelství ÚNM, 1974
[2]STN 73 0821/Z3 Požiarna bezpečnosť stavieb. Požiarna odolnosť
stavebných konštrukcií. Zmena 3. Bratislava: SÚTN 2010
[3]STN EN 1992-1-1: Eurokód 2 Navrhovanie betónových konštrukcií.
Časť 1-1: Všeobecné pravidlá a pravidlá pre pozemné stavby. Bratislava, SÚTN 2006
[4]STN EN 1992-1-2: Eurokód 2 Navrhovanie betónových konštrukcií.
Časť 1-2: Navrhovanie na účinky požiaru. Bratislava, SÚTN 2007
[5]STN EN 1991-1-2: Eurokód 1 Zaťaženia konštrukcií. Časť 1-2: Všeobecné zaťaženia. Zaťaženia konštrukcií namáhaných požiarom. Bratislava,
SÚTN 2007
[6]Olbřímek, J., Bellová, M., Štujberová, M., Osvald, A.: Požiarna odolnosť stavebných konštrukcií podľa eurokódov v tabuľkách. Bratislava,
SÚTN 2010
[7]Bellová, M.: Požiarna odolnosť betónových konštrukcií podľa európskej
normy. Statika stavieb 2011, Piešťany , Spolok statikov Slovenska 2011
english synopsis
Fire Resistance of Concrete Structures and its
Verification According to European Codes The article presents possibilities of concrete structures fire resistance
determination according to Eurocode 2: Design of concrete structures
– Part 1-2: General rules – Structural fire design.
klíčová slova:
požiarna odolnosť, tabuľky požiarnej odolnosti
keywords:
fire resistance, tables of fire resistance
odborné posouzení článku:
prof. Ing. Jaroslav Procházka, CSc.,
Fakulta stavební ČVUT Praha
požární bezpečnost staveb
text: Slavomír Entler
grafické podklady: autor
Požární průzkum šikmého zauhlovacího
mostu v Elektrárně Tušimice II
Ing. Slavomír Entler
Absolvoval Moskevský energetický institut, obor jaderné elektrárny a zařízení. Do
roku 1991 pracoval v Ústavu jaderného
výzkumu v Řeži na výzkumu v rámci programu mezinárodního termojaderného
reaktoru ITER. Od roku 1991 se zabývá
projektováním EPS a požární bezpečností staveb. V současnosti působí ve
firmách Profitech s.r.o. a Elektra Zlín s.r.o.
Je autorizovaným inženýrem pro požární
bezpečnost staveb a techniku prostředí
staveb, specializace elektrotechnická
zařízení.
E-mail: [email protected]
Požární inženýrství poskytuje projektantům
odpovědi na otázky požární bezpečnosti, které
obvyklým postupem požárně bezpečnostního
řešení zjistit nelze. V příspěvku uvedeném případě šikmého zauhlovacího mostu v Elektrárně
Tušimice II vedlo obvyklé požárně bezpečnostní
řešení v případě detekce požáru systémem EPS
k ohrožení zasahujících hasičů. Požární inženýrství umožnilo problém vyřešit.
poplachy. Falešný požární poplach následovaný hašením naložených
dopravníkových pásů by na šikmém mostu mohl, v krajním případě,
znamenat až několikadenní odstávku celé elektrárny. Proto byl stanoven
úkol zhodnotit vliv odkladu automatického spuštění hašení na vývoj požáru
a na nosnost a celistvost konstrukce mostu.
Požární inženýrství
Pro řešení požární bezpečnosti mají zpracovatelé požárně bezpečnostních řešení mocný nástroj – požární inženýrství. Zákon o požární ochraně
č. 133/1985 Sb., ve znění zákona č. 186/2006 Sb., povoluje v § 99 použít
postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo
jiný technický dokument, upravující podmínky požární ochrany, a kterým
je právě požární inženýrství. Problematika a postupy řešení požárního
inženýrství jsou popsány v ISO/TR 13387. Řešitel stanoví pravděpodobné
zdroje a následný průběh požáru.
Základní metodou požárního inženýrství je specifikace vhodných návrhových požárních scénářů a návrhových požárů. Návrhový požární scenář je
popisem průběhu konkrétního požáru v čase a prostoru, jenž specifikuje,
jaký má na požár vliv charakteristika objektu, uživatelé, požárně-bezpečnostní zařízení a všechny ostatní faktory. Definuje zdroj a průběh vznícení,
rozvoj a šíření požáru, vzájemné ovlivňování požáru okolím a naopak
ovlivňování okolí požárem, uhasínání a uhasnutí požáru.
Důležitou součástí požárního scenáře je návrhový požár. Návrhový požár
je idealizovanou představou skutečného požáru, ke kterému může v dané
situaci skutečně dojít. Podstatou návrhového požáru je popis jednotlivých
fází požáru. Výpočet návrhového požáru poskytuje množství výsledků,
kterými jsou například stanovení rychlosti nárůstu teplot stavebních
konstrukcí nebo pohyb kouře ve sledovaném prostoru.
Požární průzkum
V rámci Komplexní obnovy elektrárny Tušimice II vznikla diskuze týkající
se automatického spuštění hašení systémem stabilního hasicího zařízení
(SHZ) na šikmém zauhlovacím mostu dopravníkových pásů T12. Podle
původního požárně bezpečnostního řešení (PBŘ) mělo být hašení automaticky zahájeno nejpozději do 5 minut od vyhlášení poplachu elektrickou
požární signalizací (EPS), aby nebyla ohrožena stabilita konstrukce mostu.
Ve stanoveném intervalu však nebylo možné provést fyzicky náročný
požární průzkum mostu. Požární průzkum je přitom nezbytný z důvodu
zamezení významných ekonomických ztrát, spojených s falešnými
▼ Obr. 1. Šikmý zauhlovací most pásů T12
Konstrukce zauhlovacího mostu
Zauhlovací most pásů T12 (obr. 1) je tvořen opláštěnou ocelovou příhradovou konstrukcí s dvojicí pásových dopravníků uhlí. Celý most stoupá
pod úhlem přibližně 16° z úrovně terénu do výšky 47 m. Celková délka
mostu je 170 m, šířka 6,6 m a výška 3,6 m. Střešní a obvodový plášť
mostu je z hliníkového plechu, boční okenní plochy jsou tvořeny sklem
s drátovou vložkou. Podlaha je betonová.
Vznik požáru
Obecně lze stanovit čtyři hlavní příčiny vzniku požáru zauhlovacích pásů
na mostě, kde nejsou hnací soustrojí ani jiná technologie:
■ zadřený rozžhavený váleček pásu iniciuje zahoření stojícího pásu;
■ jiskry od zadřeného válečku pásu iniciují požár uhelného prachu;
■ dopravení ohniska a jeho rozhoření;
■ jiná příčina – elektroinstalace, lidská chyba apod.
Požární scenáře
V závislosti na příčině vzniku požáru se požár rozvíjí různými mechanizmy:
■ Pryžové dopravníkové pásy jsou vyrobeny z gumotextilního jádra, gumových krycích vrstev a gumových okrajů. Požár pásu vzniká vznícením
stavebnictví 11–12/11
29
Teplota pod válečky pásu a
uhlovodíkových plynů, uvolněných tepelným rozkladem krycí vrstvy pásu.
Kontaktem pryže s předmětem vyšší teploty než 460 °C může snadno
dojít k jejímu vznícení. Při teplotě 500 °C se tento čas pohybuje od 10 do
20 sekund [6]. Po prohoření pásů nastane jednak vznícení uhlí na pásu,
pokud není pás prázdný, a také k přetržení pásu. Přetržení pásu kvalitativně změní podmínky požáru. Dojde k rychlému pohybu pásu oběma
směry s následným rozvířením uhelného prachu z pásu s možností jeho
výbuchu. Hořící pás se svine k napínačkám, umístěným u jedné z nosných
konstrukcí mostu. Při rozvoji požáru svinutého pásu u napínačky může
dojít k rychlému narušení statiky nosné konstrukce mostu.
■ Jiskry od zadřeného válečku iniciují zahoření usazeného uhelného
prachu na podlaze prostoru nebo na konstrukcích v okolí pásu. Od hořícího uhelného prachu se oheň šíří na uhlí na pásech a na pryžové pásy.
■ Dopravení ohniska a jeho rozhoření způsobí požár uhlí na pásu a postupné zahoření pryže pásů.
■ Závada na elektroinstalaci nebo lidská chyba může iniciovat zahoření
usazeného uhelného prachu nebo uhlí na pásu. V obou případech se požár
postupně rozšíří na uhlí na pásu a na pryžový dopravník.
Posuzovaný zauhlovací most je vybaven moderními technologiemi na
odstraňování uhelného prachu, které zabezpečují nízkou prašnost dopravy
uhlí. Pravidelná údržba zajišťuje čistý most s minimální vrstvou uhelného
prachu na konstrukcích. Díky tomu je nepravděpodobné primární zahoření
uhelného prachu a popsané mechanizmy lze shrnout do dvou následu■ požárních scenářů.
jících
■ Scenář A: Zahoření pásu zespoda od válečku, prohoření a následné
přetržení pásu a rychlé rozšíření požáru po celé ploše mostu s možností
výbuchu zvířeného uhelného prachu.
■ Scenář B: Zahoření uhlí na pásu s pozdějším prohořením pásu.
Požární scenář A
Zahoření pásu zespoda a následné přetržení pásu způsobí velmi rychlý
a destruktivní průběh požáru. Pohyb pásu po přetržení způsobí zvíření
hořících látek, veškerého uhelného prachu a pokud je na pásu uhlí, pak
se celý náklad rozptýlí do vzduchu. Tím může dojít k překročení meze
výbušnosti uhelného prachu a k jeho explozi. Současně jsou rozptýleny
hořící částice pryže a uhlí po celé ploše mostu bez ohledu na požární
úseky. Pás se svine k napínačce, kde se rozhoří. Protože se napínačka
nachází v blízkosti nosné opory mostu, dojde rychle k narušení statiky
celé konstrukce mostu.
Specifika tohoto požárního scenáře spočívají v tom, že již počáteční fáze
požáru narušuje pevnost pásu a přetržení pásu způsobí řádové urychlení
rozvoje požáru. Přitom možnost detekce požáru zespoda pásů je omezená. Včasné zjištění vzniku požáru pásu zespoda je možné pouze sledováním teploty v prostoru válečků. Detekce teploty nad pásem, sledování
kamerovým systémem nebo sledování zvýšení koncentrace CO nemá
v těchto případech potřebný efekt, detekce kouře není v zauhlovacím
prostoru použitelná.
Počáteční fáze tohoto scenáře trvá však relativně dlouho. Nejprve se při
pohybu pásu intenzivně zahřívá zadřený váleček, avšak dokud se pás
pohybuje, pryž se nevznítí. Po zastavení pásu a po vznícení pryže trvá
prohoření pryže řádově minuty až desítky minut. Při tabulkové rychlosti
odhořívání jednotkové plochy pryže 0,48 mm/min je teoretická doba
prohoření pásu o tloušťce 13 mm 27 min. V praxi bude ovšem rychlost
hoření záviset na konkrétním složení pásu a bude ovlivňována teplotou
a dalšími parametry prostředí. Nelze také přesně stanovit, kdy dojde
k přetržení pásu, protože jeden váleček zaujímá méně než 1/3 šířky
pásu a bude záležet na napnutí a zatížení pásu. Uvedené skutečnosti lze
shrnout do závěru, že zvýšená teplota v okolí válečků předejde přetržení
pásu až o několik desítek minut.
Posuzovaný most T12 má v prostoru válečků pásů instalován lineární
teplotní hlásič. Přesné měření maximálních teplot po celé délce kabelu
30
stavebnictví 11–12/11
Teplota pod válečky pásu B
▲ Obr. 2. Signalizace teploty pod válečky na velínu zauhlování
je graficky signalizováno na velín zauhlování. Překročení teploty 80 °C je
také signalizováno na stanici HZS elektrárny. Signalizace vyšší teploty
však nespouští žádnou hasební sekvenci. Není žádoucí zastavovat pás,
protože by tím došlo k iniciaci požáru pásu. Automatické spuštění hašení
systémem SHZ není v tomto případě také žádoucí, protože vyžaduje
zastavení pásů a přineslo by při hoření pásu zespodu jen malý efekt.
Při správné funkci teplotního hlásiče a součinnosti obsluhy zauhlování
s jednotkou HZS lze rozvoji požáru a přetržení pásu podle posuzovaného
scénáře účinně zabránit. Protože nedochází k automatické aktivaci SHZ,
nemá uvedený požární scénář A pro stanovené zadání odkladu spuštění
hašení význam.
Požární scenář B
Zahoření uhlí na dopravníkovém pásu probíhá, na rozdíl od předchozího
scénáře, bez kvalitativních zvratů. Požár uhlí je řízen palivem nebo odvětráním podle podmínek panujících na mostu. K přetržení pásu na počátku
fáze rozvoje požáru podle tohoto scénáře nedojde.
Specifika scénáře spočívají v rozvoji požáru uhlí na pásu s následným
vlivem požáru na konstrukci mostu. Detekce vzniku požáru je možná
sledováním teploty nad pásem, případně sledováním videokamerami
nebo sledováním zvýšené koncentrace CO. V okamžiku detekce zvýšené
teploty nad pásy nad 80 °C jsou v souladu s ustanovením 12.2.6.3 b)
ČSN 730804 pásy zastaveny a je zahájena hasební sekvence.
Časové nastavení automatické hasební sekvence je cílem této analýzy
a závisí na rychlosti rozvoje požáru v prostředí mostu. Rychlost rozvoje
požáru lze zjistit výpočtem návrhového požáru. Výpočet návrhového
požáru umožní určit časové milníky ohrožení nosné konstrukce mostu.
Návrhový požár podle požárního scenáře B
Analýza návrhového požáru je provedena podle Přílohy C a E
ČSN EN 1991-1-2. Metodika lokálního požáru je vhodná pro detailní posouzení rozvoje požáru pro průměr ohně < 10 m a při rychlosti uvolňování
tepla < 50 MW.
Uvedený návrhový požár se týká požáru na pásu s následujícími podmínkami:
■ je posuzována nejkonzervativnější varianta, kdy jsou oba pásy plné uhlí;
■ návrhový požár neuvažuje přetržení pásu, ke kterému dojde až sekundárně;
■ návrhový požár neuvažuje výbuch uhelného prachu, technologicky
je zajištěna minimální prašnost provozu a čistota prostor a k přetržení
pásu dojde až sekundárně.
Všechny podmínky jsou v počátečním stadiu rozvoje požáru splněny.
Komínový efekt
V šikmém mostě dochází k silnému komínovému efektu, který urychluje
hoření. V uzavřeném dlouhém stoupajícím prostoru dojde při požáru
k výraznému rozdělení teplot vzduchu a spalin v dolní a horní části mostu. Most je rozdělen na dva požární úseky, jež jsou odděleny požárními
stěnami, avšak v těchto požárních stěnách jsou velké otvory pro pásové
dopravníky. Plocha otvorů umožňuje proudění vzduchu a vznik výrazného komínového efektu. Chladný vzduch bude přisáván spodními otvory
a horními otvory bude odcházet horký vzduch.
Komínový efekt je kvantifikován na základě analýzy výměny plynů vertikálními otvory při různých teplotách pro jednotnou tlakovou distribuci a jejího
porovnání se standardní výměnou vzduchu bez komínového efektu [3].
Vzdálenost neutrální roviny od přívodního otvoru zjistíme podle vzorce:
▲ Graf 1. Aproximace komínového efektu
kde:
CD1 je výtokový součinitel přívodních otvorů;
CD2 je výtokový součinitel odvodních otvorů;
A1 je plocha přívodních otvorů;
A2 je plocha odvodních otvorů;
H je vzájemná vzdálenost přívodních a odvodních otvorů;
ρ je hustota vzduchu, index i pro vnitřní teplotu, index j pro teplotu vně
otvorů.
Hmotnostní množství vzduchu přívodními otvory lze stanovit rovnicí:
kde:
t je čas od počátku rozvoje požáru;
tα je doba pro dosažení rychlosti uvolňování tepla 1 MW.
Plně rozvinutá fáze požáru je určena maximální hodnotou Q. V případě
požáru řízeného palivem je tato hodnota závislá na maximální rychlosti
uvolňování tepla RHRf.
kde: g je gravitační zrychlení.
Shodnou výměnu vzduchu bez komínového efektu lze popsat podle [3]
vzorcem pro výměnu plynu jedním vertikálním otvorem bez přímého
zadání neutrální roviny:
kde:
RHRf je maximální rychlost uvolňování tepla;
Afi je maximální plocha požáru.
Pokud je požár řízen odvětráním, pak je maximální hodnota Q určena
vztahem:
kde:
bo je šířka otvorů;
ho, eq je výška otvorů, která zajistí stejnou výměnu vzduchu jako komínový
efekt.
S použitím limitního stavu mji při teplotách > 300 °C zjistíme ekvivalentní
výšku otvorů pro 300 °C:
Výsledné přiblížení komínového efektu pomocí ekvivalentní výšky otvoru
ho,eq vykazuje do 350 °C velmi dobrou shodu s výpočtovým komínovým
efektem v rozsahu a při vyšších teplotách je výsledek z hlediska vlivu na
rozvoj požáru konzervativnější, jak je zřejmé z grafu 1. Proto můžeme
přistoupit k vlastnímu výpočtu návrhového požáru.
kde:
m je součinitel hoření;
Hu je hodnota čisté výhřevnosti dřeva;
Av je plocha otvorů;
ho,eq je ekvivalentní výška otvorů se započtením komínového efektu.
V popisovaném případě je Q max palivo = 81,6 MW a Q max odvětrání = 73,8 MW.
Protože Q max odvětrání < Q max palivo, je požár bez ohledu na komínový efekt
omezen přívodem vzduchu a je řízen odvětráním.
Čas dosažení plně rozvinuté fáze tf1 je:
Vyhoření požárního zatížení ve fázi rozvoje Qfi,k,1 je dáno vztahem:
Fáze požáru
Rychlost uvolňování tepla při požáru závisí na tom, v jaké fázi se požár
nachází. Rozlišujeme čtyři fáze požáru:
■ iniciační fázi;
■ fázi rozvoje;
■ plně rozvinutou fázi;
■ fázi útlumu.
Fáze útlumu hoření je charakteristická lineárním poklesem a začíná po
vyhoření 70 % požárního zatížení. Vyhoření požárního zatížení v plně
rozvinuté fázi Qfi,k,2 zjistíme ze vztahu:
Iniciační fáze nemá pro náš účel význam a pomineme ji.
Fáze rozvoje požáru je obecně popsána vztahem:
Qfi,k je charakteristické požární zatížení a je podle ČSN EN 1991-1-2
definováno jako:
stavebnictví 11–12/11
31
▲ Graf 2. Rychlost uvolňování tepla při návrhovém požáru podle požárního
scénáře B
kde:
Mk,i je množství hořlavého materiálu;
Hui je hodnota čisté výhřevnosti;
Ψi je součinitel chráněného požárního zatížení.
▲ Graf 4. Vývoj teploty v ose plamene na úrovni stropu a na úrovni čidla EPS
v první minutě
Doba ukončení plně rozvinuté fáze tf2
■
Fáze útlumu hoření
Návrhový požár odpovídá stanoveným předpokladům přibližně v prvních
20 minutách rozvoje požáru. Další průběh je uveden pouze pro celkovou
ilustraci.
Lokální požár
Délka plamene Lf je dána vztahem:
Teplota v ose plamene je dána vztahem:
Virtuální počátek osy zo je dán vztahem:
kde:
Q je rychlost uvolňování tepla podle předchozího článku;
D je průměr ohně za předpokladu kruhového ohniska.
▼ Graf 3. Vývoj výšky plamene
▲ Graf 5. Vývoj teploty v ose plamene na úrovni stropu
Výsledky rozboru
Návrhový požár poskytuje odpovědi na základní časové souvislosti
rozvoje požáru podle požárního scénáře B. V prostoru 0,5 m nad
pásem, kde je umístěn teplotní hlásič EPS, dojde v případě vznícení
uhlí na pásu k dosažení iniciační teploty 80 °C poplachu nejpozději do
10 sekund od zahájení rozvoje požáru. V 7. minutě plameny dosáhnou
stropu mostu.
V 10. minutě je v nejkritičtějším místě u stropu dosaženo teploty plamene přibližně 520 °C. Mechanické vlastnosti nosné konstrukce jsou
ohroženy pnutím tepelné roztažnosti. Konstrukce jsou však chladnější
než teplota plamene a jejich stabilita ještě není narušena.
ČSN 730810 v odstavci 5.1.3 udává za kritickou teplotu bez průkazu
560 °C pro střešní nosníky a podlahové prvky a 620 °C pro nosné prvky
obvodových plášťů. Nosné konstrukce s kritickou teplotou 500 °C se
nacházejí pod pravděpodobnými ohnisky požáru, a proto nebudou
ohřívány. K dosažení kritické teploty střešních nosníků na vnitřním
povrchu konstrukce dojde přibližně ve 14. minutě od iniciace požáru.
Vyhodnocení scénářů
Technicko-organizační opatření musí zajistit nepřetržité sledování
teploty v prostoru válečků pásů s cílem zamezení vzniku nebo rozvoje
požáru podle požárního scenáře A. Hašení se spouští manuálně až po
provedení požárního průzkumu.
V případě požárního scenáře B odklad automatického hašení o 10
minut nezpůsobí významné ohrožení konstrukce a je možný. Požár se
v 10. minutě však významně rozšíří, proto je odklad přípustný pouze za
přítomnosti jednotky HZS. Organizačně musí být zajištěno manuální
32
stavebnictví 11–12/11
[5] ČSN 730810
[6] Kratochvíl T., Lochman, J.: Návrh opatření zamezujících vzniku
požáru dopravních pásů velkostrojů v SHD z titulu prokluzu dopravních pásů na rotačním bubnu, i-TES 1990
[7] Entler, S.: PBŘ Zauhlování T10, T11 a T12, KO ETUII, Profitech
s.r.o. 2011
zahájení hašení jednotkou HZS nejpozději v 7. minutě od vyhlášení
poplachu. Pokud nebude přítomnost jednotky HZS možná a průzkum
nebude prováděn, je nutné zahájit hašení v nejkratší možné době po
vyhlášení poplachu.
Vyřešení zadání
Na základě vyhodnocení požárního scénáře B bylo realizováno řešení
stanoveného zadání. Standardním postupem při požárním poplachu na
mostu je provedení požárního průzkumu a manuální spuštění hašení po
lokalizaci požáru nejpozději do 7 minut od vyhlášení poplachu. Pokud
dojde k nepředvídaným okolnostem, je v 10. minutě po vyhlášení
poplachu hašení spuštěno automaticky.
Dispečer stanice HZS potvrzuje do 1 minuty od vyhlášení poplachu
provedení požárního průzkumu. Pokud není provedení požárního
průzkumu potvrzeno, hašení se spustí automaticky ve 2. minutě od
vyhlášení poplachu.
english synopsis
Fire Protection Engineering In Practice Zkratky:
EPS
elektrická požární signalizace
PBŘ
požárně bezpečnostní řešení
SHZ
stabilní hasicí zařízení
PBZ
požárně bezpečnostní zařízení
Fire Protection Engineering allows developers to find out the answers
to most of the issues of fire safety. Unlike the formal investigation,
procedure referred to the standards provides much more precise
answers and allows the fire safety solution in difficult conditions in
case of any objects.
klíčová slova:
Použité dokumenty:
[1] ISO/TR 13387, Požární inženýrství
[2] ČSN EN 1991-1-2, Eurokód: Zatížení konstrukcí vystavených účinkům požáru
[3] Kučera, P., Kaiser, R., Pavlík, T., Pokorný, J.: Dynamika požáru,
SPBI 2009
[4] Šenovský, M. a kol.: Základy požárního inženýrství, SPBI 2004
požární ochrana, požárně bezpečnostní řešení, požární
inženýrství, návrhový požár, zauhlování
keywords:
fire protection, fire safety solution, fire protection engineering,
fire design, coal handling
inzerce
Vidíme věci jinak.
Unikátní ocelové konstrukce
navrhujeme kreativně a ekonomicky.
Naše myšlenky, znalosti a zkušenosti v oboru ocelových
konstrukcí umožňují k Vašim přáním přistupovat kreativně
a zároveň ekonomicky.
Disponujeme rozsáhlým technickým zázemím, vlastním
výrobním závodem a technickou kontrolou na nejvyšší úrovni.
Spoléhejte na profesionály v oboru.
NÁVRH
Zimní stadion, Chomutov
DODÁVKA A MONTÁŽ
Protihluková stěna - II. etapa, Hradec Králové
SPOLEČNOST
JE ŘÁDNÝM
ČLENEM ČAOK
ŘÍZENÍ STAVEB
Konstrukce rozhledny
Velký Kamýk, Písek
DIAGNOSTIKA
Stanice metra Střížkov, Praha
EXCON, a.s.
Sokolovská 187/203, 190 00 Praha 9
Hangár, letiště Ostrava - Mošnov
Tel.: +420 244 015 111
Fax: +420 244 015 340
ELENZ - zauhlování, Ledvice
[email protected]
www.excon.cz
stavebnictví 11–12/11
33
požární bezpečnost staveb
text: Jan Růžička, Marek Pokorný
grafické podklady: archiv autorů
Požární odolnost obvodových stěn NED,
PD z přírodních a recyklovaných materiálů
Požadavky
na snížení energetické náročnosti
■
staveb se v současnosti stávají nedílnou součástí
návrhu kvalitních staveb. Koncept staveb navržených v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu je obecně přijímán jako řešení, které tyto
požadavky naplňuje.
Specifickými vlastnostmi obvodových konstrukcí staveb navržených
v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu jsou mj. velké objemy
teplených izolací, velké tloušťky konstrukcí a relativně komplikovaná
souvrství. V souladu s obecnými principy udržitelné výstavby [1] je snaha
co nejvíce snížit negativní environmentální dopad těchto konstrukcí [2],
což znamená mj. i využívat tzv. environmentálně efektivní materiály, tj.
materiály z obnovitelných, recyklovaných či snadno recyklovatelných
zdrojů nebo materiálů s co nejmenšími hodnotami svázaných emisí CO2,
SO2 a zabudované energie. Do popředí zájmu se tak dostávají především konstrukční, tepelně izolační a pohledové materiály na bázi dřeva
nebo celulózy, ale také z konopí, slámy, rákosu, ovčí vlny, dále pak jílové
obkladové desky a omítky, ale i výrobky z recyklovaného plastu nebo
z recyklovaných nápojových kartonů.
Všechny tyto materiály, současně subtilní nosné prvky konstrukcí, velké
tloušťky tepelných izolací, náročné kotvení jednotlivých vrstev představují
z hlediska požární odolnosti těchto konstrukcí specifické problémy.
Cílem zkoušek požární odolnosti nosných obvodových stěn bylo ověření
základních konstrukčních principů a skladeb z požárního hlediska a analýza
chování materiálů v průběhu zkoušky. Požární zkoušky byly provedeny
v autorizované zkušební laboratoři PAVUS, a.s., ve Veselí nad Lužnicí
v roce 2011.
Požadavky na požární odolnost
Požadovaná požární odolnost (PO) v minutách konstrukce závisí na tzv.
stupni požární bezpečnosti (SPB) daného požárního úseku. SPB (I až VII)
závisí na požární výšce objektu, požárním zatížení a konstrukčním systému
budovy z požárního hlediska. Pro rodinné domy řešené jako dřevostavby
s hořlavým konstrukčním systémem se běžně uvažuje následující SPB
34
stavebnictví 11–12/11
a jemu odpovídající požadovaná PO pro nosnou obvodovou, případně
pro vnitřní nosnou stěnu: jednopodlažní RD – I. SPB – požadovaná PO =
15 min; dvoupodlažní RD – II. SPB – požadovaná PO = 30 min pro 1.NP,
15 min pro 2.NP; třípodlažní RD – III. SPB – požadovaná PO = 45 min
pro 1.NP a 2.NP, 15 min pro 3.NP.
Metodika zkoušek požární odolnosti
Zkoušky požární odolnosti svislých nosných konstrukcí byly provedeny
podle ČSN EN 1363-1:2000 Zkoušení požární odolnosti; Část 1: Základní
požadavky a podle ČSN EN 1365-1:2000 Zkoušení požární odolnosti
nosných prvků; Část 1: Stěny. Požární odolnost byla zkoušena na výsecích
nosných stěn o velikosti 3 x 3 m. Úroveň tepelného zatížení ve zkušební
peci (výkon hořáků) byla dána tzv. požárním scenářem, normovým požárem, pro který je zkoušená konstrukce zamýšlená (viz obr. 1). Vnitřní
požár simuluje podmínky uvnitř hořícího prostoru s plně rozvinutým
požárem (stav po tzv. prostorovém vzplanutí – flashover efekt). Vnější
požár představuje tepelné zatížení vnější části stěny, způsobené např.
sousedním hořícím objektem.
Kromě vlastní doby v minutách jsou ve výsledné požární odolnosti uváděny mezní stavy: R (únosnost a stabilita), E (celistvost neohřívaného
povrchu, tj. zejména omezení vzniku trhlin), I (tepelně izolační schopnost
neohřívaného povrchu). Dále je uváděn druh konstrukce: DP1 (nejčastěji
zcela nehořlavé konstrukce, např. zděná či železobetonová), DP2 nebo
DP3 (konstrukce s jistým podílem hořlavých materiálů zejména v nosné
konstrukci či opláštění).
Vlastní průběh zkoušek byl vždy proveden v souladu s normovou metodikou. Vzhledem k výzkumnému charakteru projektu byly zkoušky
provedeny ve dvou zkušebních režimech, které se lišily úpravou zkušebních vzorků:
■ tzv. deklarační zkouška – konstrukční řešení a skladba zkušebního vzorku je neměnná v celé jeho ploše; výsledky zkoušky je možno chápat
jako deklaraci požární odolnosti zkoušené konstrukce;
■ tzv. experimentální (ověřovací) zkouška – konstrukční řešení a skladba
zkušebního vzorku se liší v různých částech vzorku, jsou ověřovány
různé materiály, skladby a různá konstrukční řešení; výsledky zkoušek
ukazují orientační (předpokládanou) míru požární odolnosti nejslabšího
článku složené konstrukce.
Přínosem experimentálního pojetí zkoušky bylo především ověření většího počtu konstrukčních a materiálových řešení. Zkušební vzorky byly
osazeny kromě teplotních čidel na neohřívaném povrchu vzorku také
sadou čidel uvnitř skladby, což umožnilo vytvořit tzv. teplotní profil stěny.
Ten umožňuje hlubší analýzu konstrukce a jejího chování v průběhu požáru
a může sloužit jako podklad pro další optimalizaci konstrukční skladby
z hlediska požární odolnosti.
▼ Obr. 1. Požární scenáře v oblasti požárního zkušebnictví pro vnitřní a vnější požár
(teplota ve zkušební peci)
1000
Teplota v peci (°C)
Ing. Jan Růžička, Ph.D.
Absolvent Stavební fakulty ČVUT,
obor Pozemní stavby a architektura.
Působí jako odborný asistent na katedře konstrukcí pozemních staveb
a ve Výzkumném centru CIDEAS
na FSv ČVUT. Je praktikujícím architektem ve volném sdružení architektů
atelier KUBUS.
E-mail: [email protected]
Spoluautor:
Ing. Marek Pokorný
E-mail: [email protected]
800
600
400
Normová teplotní
křivka (vnitřní požár)
Křivka vnějšího
požáru
200
0
0
15
30
45
60
75
Doba trvání požáru (min)
90
105
120
▲ Schéma 1. Skladba 1a – LOP na bázi dřeva – systému 2 x 4 s izolací z dřevní hmoty
▲ Schéma 3. Skladba 2a – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z dřevní hmoty
Návrh modelových skladeb
Konstrukční skladby byly navrženy na principu dřevostaveb systému
2 x 4 nosnými sloupky ze dřeva nebo na jeho bázi a s tepelnými izolacemi z dřevní hmoty, foukané celulózy nebo minerální vlny, popř. slámy.
Specifickou konstrukcí je nosná stěna ze slaměných balíků. I toto, byť
velmi specifické řešení, může v řadě případů být vhodnou materiálově
konstrukční variantou k běžným konstrukcím, jak ukazují četné zahraniční
[3] i domácí příklady [4].
Konstrukční skladby a dimenze nosných prvků byly cíleně navrženy na
předpokládané spodní hranici požární odolnosti. Záměrně byly použity co
nejsubtilnější nosné prvky a co nejmenší tloušťky požáru odolných vrstev
(krycích i tepelně izolačních). Zkoušené skladby tedy sice neodpovídají
tepelně technickým požadavkům pro nízkoenergetické a pasivní domy,
ale tvoří vždy základ reálné konstrukce a jsou navrženy tak, aby odpovídaly
běžným statickým a stavebně fyzikálním požadavkům pro nosné obvodové stěny. Předpokládá se, že konstrukce použitá pro konkrétní projekt
bude buď pracovat právě s těmito minimálními dimenzemi a tloušťkami
vrstev, nebo budou konstrukční prvky a tloušťky vrstev vždy vyšších dimenzí, tj. tzv. na straně bezpečnosti proti zkoušenému vzorku. Celkem bylo
zkoušeno 6 skladeb ve 4 zkušebních stěnách (schémata 1–7 a obr. 2–6).
Skladba 1a – LOP na bázi dřeva systému 2 x 4 s izolací z dřevní hmoty
Stěna je charakteristická zejména štíhlostí nosných prvků z hraněného
řeziva KVH 40/140 mm (oproti běžně používaným sloupkům tl. 60 mm).
Konstrukční plášťování a vzduchotěsná vrstva je tvořena deskou OSB
4PD tl. 15 mm, hlavní tepelnou izolaci tvoří dřevní hmota STEICO Flex tl.
140 mm. Z exteriéru je skladba kryta dřevovláknitou deskou DHF 4PD
tl. 15 mm bez povrchové úpravy. Vnitřní povrch je tvořen SDK Rigips
RF tl. 12,5 mm na dřevěném prkenném roštu 24/60 mm na kovových
závěsech. Instalační dutina tl. 60 mm je vyplněna teplenou izolací z dřevní
hmoty STEICO Flex.
▲ Schéma 2. Skladba 1b – LOP na bázi dřeva – systému 2 x 4 s izolací z foukané celulózy
▲ Schéma 4. Skladba 2b – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z foukané celulózy
Skladba 1b – LOP na bázi dřeva systému 2 x 4 s izolací z foukané
celulózy
Stěna je konstrukčně obdobná jako u skladby 1a, ale jsou použity jiné
druhy tepelných izolací. Instalační dutina tl. 60 mm je vyplněna tepelnou
izolací z minerálních vláken ORSIL Orsik, hlavní tepelně izolační vrstvu
tl. 140 mm tvoří foukaná celulóza CIUR. Povrchové úpravy z exteriéru
a interiéru jsou jako u skladby 1a.
Skladba 2a – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z dřevní hmoty
Konstrukce stěny vychází z principů 2 x 4, hlavní nosný prvek je tvořen
I-nosníky STEICO WALL 60/160. Tepelná izolace mezi sloupky je tvořena dřevovláknitými rohožemi STEICO FLEX tl. 2 x 80 mm a vnější
tuhou dřevovláknitou deskou STEICO Protect tl. 60 mm, na kterou byla
provedena vnější povrchová úprava vyztuženou stěrkou Knauf Uniritmo
s armovací síťkou. Konstrukční plášťování je tvořené vnitřní deskou OSB
4PD tl. 15 mm.
Skladba 2b – LOP s dřevěnými I-nosníky a izolací z foukané celulózy
Stěna je konstrukčně obdobná jako u skladby 2a, ale jsou použity opět jiné
druhy tepelných izolací. Tepelná izolace mezi sloupky je tvořena foukanou
celulózou CIUR. Z exteriéru jsou desky DHF 4PD tl. 15 mm a STEICO Protect
tl. 40 mm. Na této části skladby nebyla realizována vnější povrchová úprava.
Pozn.: Skladby 2a a 2b byly testovány na tzv. vnější požár, proto nezahrnují
vnitřní instalační předstěnu na vnitřní straně stěny. Cílem zkoušky bylo
mj. ověřit případný vliv povrchové úpravy na vnější (požární) straně stěny
na průběh zkoušky.
Skladba 3 – nosná stěna ze slaměných balíků
Stěna je z balíků slámy 500 x 410 x 500 mm, které plní tepelně izolační
a nosnou funkci. Prahová a věncová fošna z panelu NOVATOP tl. 84 mm
jsou spřaženy po 600 mm stahovacími závitovými tyčemi M12, které slouží
ke stlačení balíků. Objemová hmotnost nestlačených balíků je 77,0 kg/m3,
po finálním přitížení 93,1 kg/m3. Z interiéru je na rabicové pletivo provedena
stavebnictví 11–12/11
35
▲ Obr. 2.–6. Zkušební stěny a skladby (zleva): Zkušební vzorek s nosnými prvky z profilů 40/140 mm se skladbami 1a, 1b. Skladby 2a, 2b s nosnou konstrukcí z I-nosníků. Nosná
stěna ze slaměných balíků (skladba 3). Skladba 4a s dřevěnými nosnými profily 50/100 mm s tepelnou izolací ze slaměných balíků a směsí foukané slámy a celulózy. Skladba 4b
s dřevěnými I-nosníky s konstrukčním plášťováním z desek z recyklovaného tetrapaku a s foukanou izolací ze směsi celulózy a slámy.
■
▲ Schéma 5. Skladba 3 – nosná stěna ze slaměných balíků
▲S
chéma 6. Skladba 4a – LOP s dřevěnými sloupky s izolací ze slámy a foukané celulózy
STANDARD tl. 15 mm. Tepelnou izolaci tvoří směs foukané celulózy CIUR
(50 %) a slaměné řezanky (50 %). Z interiéru je provedena jílová omítka
PICAS tl. 30 mm na rabicovém pletivu, horní část stěny je opět opatřena
stěrkovým podkladem ze stavebního lepidla. Z exteriéru je záklop z dřevovláknitých desek EGGER DHF 4N+F EN tl. 15 mm.
Průběh a vyhodnocení požárních zkoušek
▲ Schéma 7. Skladba 4b – LOP s nosníky STEICO s foukanou izolací ze směsi
slámy a celulózy
jílová omítka PICAS tl. 50 mm, z exteriéru pak vápenná omítka tl. 30 mm
na rabicovém pletivu.
Obvodová stěna je navržena na principu systému 2 x 4. Je tvořena
nosnými dřevěnými sloupky 50/100 mm s plášťováním z desek OSB
4PD tl. 15 mm. Tepelnou izolaci tvoří vnější slaměné balíky tl. 410 mm,
dutina mezi balíky a OSB deskami je vyplněna foukanou směsí celulózy
CIUR (50 %) a slaměné řezanky (50 %). Z interiéru je na OSB deskách
provedena jílová omítka PICAS tl. 30 mm na rabicovém pletivu, v horní
polovině stěny je pod jílovou omítkou proveden stěrkový podklad ze
stavebního lepidla. Z exteriéru je vápenná omítka na rabicovém pletivu
tl. 30 mm.
Skladba 4b – LOP s nosníky STEICO s foukanou izolací ze směsi
slámy a celulózy
Konstrukce stěny vychází opět ze systému 2 x 4 a je tvořena nosnými
dřevěnými I-nosníky STEICO WALL 60/160 s konstrukčním plášťováním
z desek z recyklovaných tetrapakových obalů FLEXIBUILD BASIC D1,5
36
stavebnictví 11–12/11
Zkoušky byly prováděny ve svislé stěnové peci, vzorky byly zabudovány do ocelového zatěžovacího rámu s možností volné dilatace po
okrajích. Zatěžovací rám byl vložen do čela zkušební pece a třicet
minut před započetím zkoušky bylo hydraulickými lisy vneseno
definované svislé zatížení, jež může v reálných podmínkách nastat
od účinků stálého nebo nahodilého zatížení. Z celkem realizovaných
čtyř zkušebních stěn byla jedna zkouška (stěna 3) provedena jako
tzv. deklarační, ostatní zkoušky jako tzv. experimentální. Zkušební
stěny 1, 3 a 4 byly testovány na vnitřní požár a stěna 2 na vnější
požár.
Zkušební stěna 1 (skladba 1a, 1b) – LOP na bázi dřeva
Vzorek byl testován při tzv. vnitřním požáru a při zatížení 22,5 kN/m.
V 68. minutě byl dosažen mezní stav E (celistvost povrchu), kdy prohořela
vnější DHF deska u horního okraje vzorku v části tepelně izolační výplně
s foukanou celulózou. Požární odolnost konstrukce byla stanovena REI
60 DP3 a ta je jako minimální předpokládána pro obě skladby.
V průběhu zkoušky byl prokázán vliv použité tepelné izolace na průběh
zkoušky. Ze snímků z termokamery i z teplotního profilu stěny jsou patrné
vyšší povrchové teploty v části konstrukce s tepelnou izolací z dřevovláknitých desek, což je způsobeno nepatrně horšími tepelně izolačními vlastnosti dřevovláknitých desek, které lépe vedou teplo k vnějšímu líci konstrukce,
tj. k neexponované straně odvrácené od požáru (dřevovláknité desky
▲ Obr. 7–9. Vlevo: Prohoření vnějšího záklopu s trvalým plamenným hořením (70. min). Uprostřed: Snímek z termokamery v cca 63. minutě zkoušky – levá část (foukaná celulóza)
vykazuje nižší povrchovou teplotou než pravá část (dřevovláknitá izolace), tmavá plocha ukazuje počátek selhávání celistvosti stěny (mezní stav E) v části s foukanou celulózou, okolní
povrchové teploty cca 12–70 °C. Vpravo: Konstrukce po zkoušce – patrná je absence tepelného izolantu u obou skladeb a míra poškození nosného sloupku v místě kolapsu.
λD = 0,039 W.m-1K-1,
fo u k a n á c e l u l óz a
λD = 0,035 Wm-1K-1).
Avšak příčinou selhání
konstrukce byla lokální
nehomogenita a narušení kompaktnosti
skladby s foukanou
izolací z celulózy. Příčinou této nehomogenity mohlo být např.
vypadnutí části izolace směrem do pece
po destrukci záklopu,
▲ Graf 1. Teplotní profil skladby 1a
sednutí izolace či vznik
▼ Graf 2. Teplotní profil skladby 1b
dutiny při hoření ve
vnitřní části stěny.
Z grafů teplotního
profilu stěn (graf 1, 2)
je patrné, že po cca
12.–15. minutě dochází
k prudkému nárůstu
teplot pod interiérovou
SDK deskou, což vypovídá o jistém požárním
limitu této protipožární ochrany. Ten byl
v praxi již mnohokrát
ověřen (deska tl. 12,5
mm v jedné vrstvě).
V instalační předstěně
s dřevovláknitou tepelnou izolací (skladba 1a) je nárůst teploty výraznější,
což souvisí s vyšší hořlavostí oproti skladbě 1b, kde je použita v předstěně
minerální izolace. Obě skladby dle předpokladu vykazovaly velice nízké
teploty na neohřívané straně (nárůst pouze o cca 20 °C), a to díky jejich
značné tepelně izolační schopnosti.
Zkouška požární odolnosti obvodové stěny prokázala především reálnost
použití velmi subtilních dřevěných nosných sloupků šířky 40 mm a zároveň
poukázala na snazší možnost destrukce tepelného izolantu z foukané
izolace (celulózy) po prohoření záklopu.
Zkušební stěna 2 (skladba 2a, 2b) – LOP na bázi dřeva
Zkouška byla koncipována na tzv. vnější požár (např. požár sousedního objektu). Svislé zatížení stěny v průběhu zkoušky bylo
22,5 kN/m.
V průběhu zkoušky byla překročena požadovaná teplota v peci
příslušného požárního scenáře vlivem hoření části konstrukce
(graf 3). Z hlediska rozvoje požáru se ukázaly významné spoje pero-drážka v dřevovláknitých deskách, které zabraňovaly prostupu
požáru do dalších vrstev. Zkouška byla ukončena ve 105. minutě pro
porušení celistvosti E s trvalým průnikem plamenů v části skladby
2b s foukanou tepelnou izolací z celulózy (obr. 10). Příčinou
mohla být opět lokální nehomogenita
buď z výroby vzorků, nebo destrukce
izolace v průběhu
zkoušky. Byla dosažena požární odolnost REI 90 DP3
a ta je jako minimální předpokládána
pro obě skladby.
Princip prohřátí
▲ Graf 3. Teplotní profil skladby 2a
▼ Graf 4. Teplotní profil skladby 2b
a porušení obou
skladeb je podobný jako u stěny 1.
Zajímavé je chování
tuhé dřevovláknité desky oriento vané směrem do
p e c e. D e sk y s e
vzájemnými spoji
p e ro - d r á ž k a b ě hem zkoušky odhořívaly, uhelnatěly,
avšak jejich izolační
schopnost i přes
relativně malou
tloušťku (40 nebo
60 mm) byla značná a výrazně chránily další souvrství stěny. Zkouška neprokázala vliv povrchových úprav na vnější exponované straně.
Dřevovláknité desky v části, kde omítka neodpadla, byly vizuálně ve
stejném stavu jako u neomítnuté části (obr. 12), naopak vliv styku
desek pero-drážka je klíčový.
Na teplotním profilu stěny (graf 3) se skladbou 2a je na povrchu
tuhé dřevovláknité desky (pod vnější tenkovrstvou omítkou) patrný
nárůst teploty nad teplotu požárního scénáře. Příčinou bylo hoření
a žhnutí této desky, jež tak sama o sobě přispívala k rozvoji požáru
i v okamžiku, kdy hořáky byly z důvodu regulace teploty vypínány. Na
druhou stranu spoj pero-drážka, velká tepelná kapacita dřevovláknité
desky a její dobré tepelně izolační schopnosti udržovaly teploty na
vnitřní straně desky na nízké úrovni. Izolace tak velmi dobře tlumila
účinek vnějšího požáru a chránila další souvrství stěny. Obě skladby
vykazovaly minimální nárůst povrchové teploty na neohřívané straně
(graf 3, 4).
Tato zkouška prokázala především vysokou ochrannou schopnost
tuhé dřevovláknité desky, jakožto přírodního hořlavého materiálu,
odolávat účinku požáru působícího přímo na povrch desky, a to po
dobu 90 minut.
stavebnictví 11–12/11
37
▲ Obr. 10–12. Vlevo: Prohoření vnějšího záklopu s trvalým plamenným hořením (107. min) – ztráta celistvosti. Uprostřed: Snímek z termokamery v cca 100. minutě
zkoušky – levá část (dřevovláknitá izolace) s vyšší povrchovou teplotou, pravá část (foukaná celulóza) s nižší povrchovou teplotou, tmavá plocha ukazuje na místo
selhání konstrukce v části s foukanou celulózou, okolní povrchové teploty cca 19–76 °C. Vpravo: Konstrukce po zkoušce – patrná je absence omítkové stěrky na
části skladby 2a a absence tepelného izolantu z foukané celulózy u skladby 2b.
Zkušební stěna 3 (skladba 3) – stěna z nosných slaměných balíků
Nosná stěna ze slaměných balíků byla
zkoušena při vnitřním
požáru, zkouška byla
provedena jako tzv.
deklarační. Zatížení
stěny po dobu zkoušky bylo 12,0 kN/m.
Zkouška byla ukončena ve 145. minutě
z důvodu nadměrné
svislé deformace, tj.
■
dosažení mezního stavu požární odolnosti R.
Povrch stěny zůstal
▲ Graf 5. Teplotní profil skladby 3
po celou dobu zkoušky celistvý a nedošlo
k prohoření stěny (obr. 13). Od 114. minuty, patrně v souvislosti s degradací
požární ochranné vrstvy z jílové omítky a vyhoříváním slaměných balíků, narůstá
rychlost svislé deformace. Bylo dosaženo požární odolnosti REI 120 DP3.
Zkouška prokázala význam povrchových vrstev a jejich provedení
pro požární odolnost konstrukce. Jednoznačně byl prokázán význam
kotvení, tj. rabicového pletiva, pro zajištění stability ochranné požární
vrstvy, v tomto případě jílové omítky. Ta může být v praxi nahrazena
pravděpodobně i jinou omítkou.
Z teplot v průběhu požáru z teplotního profilu stěny (graf 5) je patrný
klíčový význam povrchových úprav u této specifické konstrukce. Hliněná omítka v tloušťce 50 mm dokáže efektivně ochraňovat další souvrství, teplota pod omítkou je od 90. minuty konstantně cca o 200 °C
nižší než teplota v peci. Ve 144. minutě je z teplotního profilu patrné
odpadnutí hliněné omítky a prudký nárůst teploty, který se projevuje
i v dalších vrstvách (obr. 15). Průběh teploty v 1/3 tloušťky slaměné
izolace ukazuje zpomalení nárůstu teploty vlivem odpařující se přirozené vlhkosti slaměné stěny, cca od 20. do 60. min je teplota konstantní na 100 °C, poté se zpožděním narůstá a blíží se teplotě pod
omítkou. Je patrný skokový nárůst teploty v okamžiku odpadnutí hliněné omítky. Teploty v dalších vrstvách se přibližují hodnotě 100 °C,
průměrná teplota z příslušných čidel na neohřívaném povrchu snímaná z čidel je 66 °C, maximální teplota z příslušných čidel je pak
61,8 °C, tj. maximální teplota na neohřívaném povrchu (nárůst o cca
140 °C) dle ČSN není atakována.
Konstrukce nosné stěny ze slaměných balíků prokázala při zatížení
12,0 kN/m a při výše popsaných povrchových úpravách a konstrukčních opatření dostatečnou požární odolnost a z tohoto pohledu
je možné její využití jako nosné obvodové stěny. Klíčový význam
z hlediska požární odolnosti hrají povrchové úpravy slaměné stěny,
zejména tloušťka omítky a způsob kotvení k podkladu.
Zkušební stěna 4 (skladba 4a, 4b) – LOP s tepelnou izolací ze slámy
Vzorek byl testován při tzv. vnitřním požáru a při zatížení 22,5 kN/m.
38
stavebnictví 11–12/11
Zkouška byla ukončena v 66. minutě vlivem porušení celistvosti E
s trvalým průnikem plamenů v části skladby 4b se ztužujícími tetrapakovými deskami. Část vzorku se skladbou 4a (slaměné balíky
s foukanou celulózou a ztužujícími OSB deskami) byla v okamžiku
ukončení zkoušky bez jakýchkoliv známek porušení na vnější straně
(obr. 16). Dosažená požární odolnost REI 60 DP3 je jako minimální
předpokládána pro obě skladby.
Zkouška obdobně jako u stěny 3 potvrdila významnou ochrannou
funkci hliněné omítky a balíků slámy jako tepelného izolantu, dále
ověřila použitelnost hořlavé tetrapakové desky v požárně dělicí
konstrukci jako vnitřního konstrukčního prvku za předpokladu její
dostatečné protipožární ochrany. Na druhou stranu právě přítomnost
plastů a hliníku v tetrapakové desce jsou limitující z hlediska požární
odolnosti konstrukce jako celku.
Na teplotním profilu obou skladeb je, stejně jako u skladby 3, patrná
značná ochranná funkce hliněné omítky. U skladby 4a (graf 6) byla
hliněná omítka aplikována na dřevěnou OSB desku, která vytvářela
během testu spolehlivější nosič pro omítku než tetrapaková deska
ve skladbě 4b (graf 7), kde cca ve 45. minutě došlo pravděpodobně
k destrukci vrstvy hliněné omítky v důsledku jejího selhání. S přibližně desetiminutovým zpožděním došlo opět k prudkému zvýšení
teploty pod tetrapakovou deskou kvůli jejímu hoření. Nízké povrchové teploty v rozmezí 20–29 °C v okolí porušení celistvosti vzorku
(obr. 18) při ukončení zkoušky ukazují na rychlý rozvoj hoření po
selhání tetrapakových desek.
Použití tetrapakové
desky pro konstrukční plášťování a vzduchotěsnou vrstvu je
i s ohledem na požární ochranu svislých nosných prvků
možné, ale je třeba
vnímat limity tohoto
recyklovaného materiálu, dané zejména
přítomností plastů
a hliníku. Zkoušená
skladba 4b byla z tohoto pohledu velmi
▲ Graf 6. Teplotní profil skladby 4a
exponovaná, i přesto
▼ Graf 7. Teplotní profil skladby 4b
byla dosažena u požární nosné obvodové stěny odolnost
60 minut. U skladby
4a s tepelnou izolací
z balíků slámy a celulózy lze očekávat
obdobnou nebo vyšší požární odolnost
jako u skladby 3.
▲ Obr. 13–15. Vlevo: Slaměná stěna po ukončení zkoušky bez vnějších známek poškození, patrné jsou tmavé skvrny na povrchu vnější vápenné omítky. Uprostřed:
Snímek z termokamery při ukončení zkoušky v cca 146. minutě – na snímku je patrné mírně nerovnoměrné prohřátí stěny, povrchové teploty jsou v rozmezí 64–74 °C.
Vpravo: Hořící povrch slaměných balíků po odpadnutí jílové omítky v době po ukončení zkoušky.
▲ Obr. 16–18. Vlevo: Demontáž stěny (skladba 4b) po ukončení zkoušky, skladba 4a bez porušení. Uprostřed: Snímek z termokamery – prokreslování místa selhání
celistvosti u skladby 4b s tetrapakovými deskami (cca 62. min), nízké povrchové teploty v okolí v rozmezí 20–29 °C ukazují na rychlý rozvoj hoření po selhání desek.
Vpravo: Na snímku je patrný rozdílný stav konstrukcí po ukončení zkoušky – skladba 4a pouze se zuhelnatělým povrchem, skladba 4b s prohořelým místem.
Závěr
Realizované zkoušky požární odolnosti, způsob jejich provedení
a analýza výsledků přinášejí cenné zkušenosti s chováním obvodových konstrukcí pro nízkoenergetické a pasivní domy . Ukazuje se,
že velké tloušťky tepelných izolací v těchto konstrukcích může být
využito za předpokladu správné volby požárně odolného tepelného
izolantu kromě jiného i ke zvýšení požární odolnosti. Z tohoto pohledu si lze představit i kombinaci souvrství, kdy ochrannou vrstvu
z interiéru a exteriéru budou tvořit tepelné izolace s vyšší požárně
ochrannou funkcí a vnitřní vrstvu méně požárně stabilní (např. na
bázi EPS, XPS), aplikované z ekonomických, technologických, popř.
stavebně fyzikálních důvodů.
U složitých vícevrstvých skladeb se jako velmi účinný nástroj pro analýzu
výsledků ukázalo osazení teplotních čidel dovnitř skladby a vytvoření tzv.
teplotního profilu stěny, což může být velmi efektivní pro optimalizaci
konstrukčních skladeb u finančně velmi náročných požárních zkoušek.
V neposlední řadě dosažené výsledky požární odolnosti navržených
modelů skladeb ukazují, že použití přírodních, obnovitelných a recyklovaných materiálů je velmi efektivní nejen z environmentálního,
ale i z požárního hlediska. Požární odolnosti všech testovaných
konstrukcí splňují splňují s rezervou normové požadavky pro nosné
obvodové stěny zejména rodinných domů. ■
Zpracovatelem projektu byla katedra konstrukcí pozemních staveb
Fakulty stavební ČVUT v Praze, výsledky projektu jsou veřejně přístupné na webových stránkách zpracovatele http://kps.fsv.cvut.cz/.
Tento výsledek byl získán za finanční podpory programu Efekt MPO ČR
v rámci Projektu 1221420507: Vybrané vlastnosti přírodních a dalších
stavebních materiálů, stavebních prvků a budov.
Na projektu spolupracovali: AB atelier, RIGI s.r.o., Penatus s.r.o, CIUR a.s.,
M.T.A. s.r.o., Flexibuild s.r.o., Tesařství Biskup s.r.o.
Použitá literatura:
[1]AGENDA 21 pro udržitelnou výstavbu – CIB Report Publikation 237, český překlad CIB Report 237, ČVUT v Praze, Praha,
ISBN 80-01-02467-92, 2001
[2] Růžička, J., Mančík, Š.: Environmentální kvalita pasivních domů
podle kritérií udržitelné výstavby – případová studie, praktický
příklad. Sborník z konference Pasivní domy 2010, Brno
[3] Minke, G., Mahlke, F.: Building with straw. Birkhäuser – Publishers for Architecture, Basel, ISBN 3-7643-7171-4, 2005
[4] Márton, J. a kol.: Stavby ze slaměných balíků, ISBN 978-80-254-6610-0,
2010
english synopsis
Fire Resistance of Perimeter Walls for Low Energy and
Passive Houses Made of Natural and Recycled Materials
The tests of fire resistance, the performance thereof and the analysis
of their results bring valuable experience in the behaviour of perimeter
structures for low energy and passive houses exposed to fire. It looks
that the big thickness of heat insulation in these structures may be used,
among others, to increase fire resistance provided the appropriate fire
resistant insulating material is chosen.
klíčová slova:
požární odolnost, obvodové stěny, nízkoenergetické domy, pasivní
domy, deklarační zkoušky, experimentální zkoušky
keywords:
fire resistance, perimeter walls, low energy houses, passive houses,
declaration tests, experimental tests
stavebnictví 11–12/11
39
požární bezpečnost staveb
text: Jiří Zápařka
grafické podklady: archiv autora
■
▲ Obr. 1. Pohled z výjezdového portálu tunelu Cholupice do údolí Vtavy a Berounky. Na pravé straně v dálce jsou vidět portály tunelu Lochkov.
Bezpečnostní zkoušky požárního
větrání tunelů Cholupice a Lochkov
Ing. Jiří Zápařka
Vystudoval Vysoké učení technické
v Brně. Od roku 1998 je externím spolupracovníkem společnosti SATRA, spol.
s.r.o., v oboru větrání silničních tunelů.
E-mail: [email protected]
Příspěvek pojednává o zkouškách podélného
požárního větrání v dálničních tunelech Cholupice a Lochkov, které se uskutečnily v období od května do září 2010. Volně navazuje na
článek z květnového čísla ročníku 2009 s ná40
stavebnictví 11–12/11
zvem Bezpečnost při požáru v tunelu, který se
pokoušel o ucelený souhrn této problematiky.
Obsah dokumentuje průběh zkoušek požárního větrání před uvedením do provozu dvou
dálničních tunelů v jižní části Pražského silničního okruhu. Zároveň rekapituluje poznatky
o požárním větrání dálničních tunelů v České
republice a jeho zkoušení.
Specifika silničních tunelů při požáru
Silniční tunely jsou obecně dvakrát bezpečnější než otevřené komunikace. Existují ovšem scenáře, které v tunelu mohou mít, oproti otevřeném
prostoru, katastrofické následky. V tunelech jsou tyto scenáře spojeny
hlavně s požárem a způsobem šíření kouře v jeho prvních minutách.
Standardní požadavky na stavební a technologické vybavení pro
odvod kouře a tepla v tunelu jsou 90–120 minut a tradičně se posuzují podle teplotních křivek. Trvalo nějaký čas, než se do povědomí
dostala zásadní důležitost správné funkce požárního větrání v prvních
10–15 minutách od vzniku požáru. Silné podélné proudění v tunelu
během požáru často dodává podmínkám pro šíření kouře taková
specifika, jaká nejsou v žádné jiné stavbě reálná.
Tunely Cholupice a Lochkov
Tunely Cholupice o délce 1,9 km (Tunel 513, dříve často uváděný jako
Tunel Komořany) a Lochkov o délce 1,6 km (Tunel 514), se nalézají
v jižní části Pražského silničního okruhu, po obou stranách Vltavy,
a jsou spojeny mostem. Tyto tunely jsou řešeny jako jednosměrné
(samostatný tunel pro každý směr jízdy). Stoupající tunely jsou třípruhové a klesající dvoupruhové.
Požární větrání je rozděleno na Hlavní větrání – tj. větrání tunelových
těles a Větrání pomocných prostor – tj. větrání propojek mezi tunely,
které slouží k úniku osob ze zasaženého tunelu do tunelu požárem
nezasaženého.
Hlavní větrání
Kouř je při jednosměrném provozu odváděn ze zasaženého tunelu
podélně, pomocí proudových ventilátorů pod stropem tunelu, a je
vytlačen ve směru jízdy výjezdovým portálem z tunelu. Rychlost,
která je třeba k šíření kouře jedním směrem, se nazývá kritická a pro
oba tunely je rovna velikosti uKRIT = 2,7 m/s. V nezasaženém tunelu je
proudění reverzováno proti směru jízdy, ve směru shodném se zasaženým tunelem. Kouř se tak z portálu zasaženého tunelu nedostane
do tunelu únikového.
Při obousměrném provozu je rychlost regulována na rychlost nižší u =
1,5 m/s, aby byly vytvořeny takové podmínky, kdy se kouř bude držet
u stropu a u vozovky zůstane nezakouřená vrstva.
V tunelu Cholupice je instalováno ve dvojicích a trojicích 22 proudových
ventilátorů, z toho:
6 ks ve stoupajícím tunelu (D = 1400 mm; Pm = 45 kW) a 16 ks v klesajícím tunelu (D = 1120 mm; Pm = 37 kW).
V tunelu Lochkov je ve dvojicích a trojicích instalováno 20 proudových
ventilátorů, z toho:
6 ks ve stoupajícím tunelu (D = 1400 mm; Pm = 45 kW) a 14 ks v klesajícím tunelu (D = 1120 mm; Pm = 37 kW).
Rychlost proudění je regulována dle průměrné hodnoty ze dvou senzorů měření rychlosti v tunelu. V případě, že je ohnisko požáru identifikováno v blízkosti proudových ventilátorů, je pro regulaci rychlosti
využíváno pouze ventilátorů nejvzdálenějších.
Vliv podélné rychlosti na šíření kouře
Zásadní pro rychlost a směr proudění v první fázi požáru je dopravní
stav. Většinou je výchozí proudění ve směru jízdy a jeho rychlost
klesá k nule, jak vozidla za požárem vyjíždějí a vozidla před požárem
dojíždějí. Po uzavření tunelu a vyjetí posledního vozidla pístový efekt
vozidel odezní a s narůstajícím požárem začne převládat vliv vztlaku
požáru v závislosti na sklonu tunelu. V tunelech Cholupice a Lochkov
činí podélný sklon 4 %. V případě, že by požární větrání nezafungovalo
a kouř se šířil přirozeně, situace by vypadala jako na obrázku 2.
Při nižších rychlostech se kouř šíří oběma směry – tedy i nad zablokovaná vozidla před požárem, ale umožňuje stratifikované šíření kouře
v obou směrech v horní části klenby tunelu, a u vozovky tak vzniká
vrstva čerstvého vzduchu, proudícího k požáru. Množství kouře je
▲ Obr. 2. Simulace šíření kouře v tunelu Lochkov. Ukázka vlivu nejprve doznívajícího pístového efektu vyjíždějících vozidel a následně vzrůstajícího vlivu komínového efektu ve 4% klesání, na šíření kouře při přirozeném proudění (případ selhání
detekce požáru nebo nespuštění požárního větrání).
v poměru s průběhem tepelného výdeje požáru [MW] a jeho produkce
při návrhovém požáru 80 m3/s. Kouř je směrem od ohniska stále více
ochlazován a ředěn. Pokud není odsáván, klesne na úroveň proudu
čerstvého vzduchu, který si přisává požár, a celý prostor se zakouří.
Při rychlostech vyšších, než je rychlost kritická, se kouř šíří pouze
ve směru proudění.
Správná funkce větrání při požáru závisí na rychlosti detekce a na
správně fungujícím spolehlivém řídicím systému. Při zásahu HZS
může vyvstat potřeba reverzace proudění v zasaženém tunelu. Pro
tyto účely slouží poloautomatický režim reverzace, kterým může
operátor přerušit automatický požární režim, spuštěný bezprostředně
po potvrzení požáru.
Větrání pomocných prostor
Propojky mezi tunely jsou chráněny proti vniknutí kouře pomocí
přetlakového větrání. Ventilátor v propojce přivádí vzduch z tunelu
nezasaženého požárem do propojky a vytváří v ní přetlak oproti zakouřenému tunelu. Kouř se tak při otevření dveří nešíří do propojky
a do nezasaženého tunelu.
V zahraničí, v některých zemích jako Švýcarsko, povolují příslušné
předpisy mezi tunely jen jedny dveře (na rozdíl od dvojitých dveří,
tvořící mezi tunely přetlakovou komoru, jako je tomu v ČR). Dveře jsou
řešeny jako posuvné, aby rozdíl tlaků mezi tunely neznemožnil otevření,
a přetlak je řešen pomocí hlavního větrání v nezasaženém tunelu.
Zkoušky požárního větrání tunelů Cholupice
(květen, září 2010) a Lochkov (srpen, září 2010)
Počáteční podmínky
Rychlost přirozeného proudění v tunelu vlivem větru působícího
na portály dosahovala během zkoušek ±2 m/s. Nejvyšších hodnot
z vyhodnocovaných dat dosáhla v období mezi 16.–18. květnem
2010. Na obou portálech byl měřen západní vítr o síle 4–5 m/s.
Vyvozená rychlost proudění u tunelu Cholupice v pravém, klesajícím
dvoupruhovém tunelu dosahovala –2 ÷ –2,5 m/s (proti směru jízdy)
a ve stoupajícím třípruhovém tunelu +2 ÷ +3 m/s (ve směru jízdy).
stavebnictví 11–12/11
41
▲ Obr. 3. Hlavní větrání - vývoj šíření kouře při požárním režimu větrání s barevným rozlišením teplotních polí. Návrhový požár 30 MW dosahuje teplot 800–1000ºC.
V případě městského tunelu, při dopravní kongesci, mohou být vozidla zablokována z obou stran. V těchto tunelech je zásadní vývoj 1,2,3. U dálničních tunelů, jako
je jsou tunely Cholupice a Lochkov, zvláště pak při podélném sklonu 4% se volí co nejrychlejší náběh na kritickou rychlost viz 4.
▲ Obr. 4. Přetlakové větrání propojky
▲ Obr. 5. Posuvné dveře propojky – tunel Gothard
Využití mobilního ventilátoru při zkouškách větracího systému
Při požárních zkouškách lze pomocí mobilního ventilátoru simulovat
vliv protivětru na portál. Bylo tak možné prověřit různé stavy a nebýt odkázán pouze na přirozené proudění jako počáteční stav pro
zkoušku. Scenář zkoušek tak byl reálnější a časy náběhu větracího
systému byly prověřeny i za nepříznivých počátečních podmínek.
Průběh zkoušek a výsledky
Postupně byly prověřovány:
- funkční zkoušky požárního automatického režimu; - ověření výkonu podélného větrání v ručním a poloautomatickém režimu;
- vizualizace kouře pomocí aerosolu;
- prověření přetlakového větrání propojek.
42
stavebnictví 11–12/11
▲ Obr. 8. Zkouška se uskutečnila za podmínek přiškrceného rozpočtu v takovémto rozsahu pouze díky vstřícnosti mnoha zúčastněných
▲ Obr. 9. Tunel Cholupice - mobilní ventilátor připraven k vytvoření protitlaku na
portál při zkoušce požárního větrání
▲ Obr. 6. Počáteční podmínky - rychlost větru na portálech a rychlost
proudění v tunelu Cholupice. Oba tunely se v tomto směru chovají velice
obdobně. Směr proudění v tunelu nejvíce ovlivní rozdíl povětrnostních
podmínek v údolí a na kopci. Vzhledem k orientaci východ-západ, kolmo
na údolí Vltavy, hraje velkou roli, na které portály svítí slunce (kladný směr ve směru jízdy, záporný směr - proti směru jízdy).
▼ Obr. 7. Mobilní ventilátor ZVVZ – APWR 55 kW
▲ Obr. 10. Diesel agregát 200 kW při zapojení hvězda – trojúhelník 55 kW
motor zvládl
▼ Obr. 11. Portál tunelu Lochkov
stavebnictví 11–12/11
43
▲ Obr. 12. Automatický požární režim – graf na obrázku dokumentuje průběh čtyř opakovaných zkoušek (zkoušky ±7 – ±10) z 15. září, kdy byl prověřován upravený
algoritmus. Graf dokládá rychlost náběhu a schopnost udržování rychlosti proudění (viz zkouška ±10 trvající 45 minut).
▲ Obr. 13. Poloautomatický režim – reverzace. Graf dokumentuje dvě opakované zkoušky reverzace. Větrací systém je reverzován na plný výkon všech dostupných
proudových ventilátorů. Proto dosahuje za určitých okolností až 7 m/s. Funkce je však splněna při dosažení rychlosti + 2,7 m/s v zasaženém tunelu a –1,5 m/s.
44
stavebnictví 11–12/11
▲ Obr. 14. Vizualizace příčného odvodu klapkou v mezistropu tunelu. Tunel
Isla-Bella; A13; Švýcarsko 2010.
▲ Obr. 15. Vizualizace proudění při příčném odvodu pomocí nafty a benzínu –
rychlost 1,5–2 m/s. Tunel Mrázovka; Městský okruh; Praha 2004.
■ Během prvních zkoušek se pohybovaly potřebné časy k dosažení kritické rychlosti mezi 7 a 10 minutami. Dokud není dosažena
kritická rychlost, kouř se stále šíří proti vozidlům, proto bylo třeba
regulátor upravit.
■ Rychlost náběhu na nominální výkon je například v Rakousku
požadována do 5 minut s tolerancí podle RVS 09. 02. 22 ±0,3 m/s.
V doporučení Světové silniční asociace PIARC je pásmo tolerance
uvedeno pro rychlosti pro obousměrný provoz nebo kongesci:
1,5 ±0,2 m/s.
■ Po úpravě byly dosahované časy 3:00 ÷ 4:45 minut s pásmem
tolerance 1,5 ±0,2–0,3 m/s.
■ Provedené zkoušky prokázaly splnění požadavků na požární režim
větrání tunelů a udržování přetlaku propojek.
proudovými ventilátory pro podélný odvod kouře v případě požáru.
Během těchto let se v odborné veřejnosti rozvinula bouřlivá debata
o požárním větrání tunelů s podélným větráním a o potřebě a podobě
zkoušek před uvedením do provozu pomocí tzv. horkého kouře.
Některé státy vyžadují v rámci provozních zkoušek také zkoušku
studeným nebo horkým kouřem před uvedením tunelu do provozu.
V případě příčného odvodu kouř průkazně názorně ukazuje sací účinnost otvoru pro odvod kouře. Při těchto zkouškách se často využívá studeného kouře z toho důvodu, aby se lépe projevila účinnost odsávání.
U podélného větrání k ověření funkčnosti stačí měření rychlosti
a směru proudění v tunelu. Význam kouřových zkoušek je hlavně
ve vizualizaci šíření kouře pro výcvik záchranných složek. U tunelů
Cholupice a Lochkov byla zpočátku požadována zkouška o výkonu
15 MW, což by mělo zásadní dopad na vybavení tunelu. Pokud se
zkouška horkým kouřem uskutečňuje, pohybuje se výkon zkušebního požáru většinou do 5 MW, aby nedošlo k poškození tunelu.
V České republice doposud proběhly dvě zkoušky horkým kouřem
před uvedením do provozu, a to v městském tunelu Mrázovka
2004 (délka 1,2 km; příčné větrání; 2 MW) a v podélně větraném
dálničním tunelu Valík 2006 (380 m; 5 MW). U tunelů Cholupice
a Lochkov nakonec bylo rozhodnuto, že k vizualizaci proudění bude
použit aerosol.
Vizualizace kouře
Během posledních šesti let byly v České republice otevřeny dálniční
tunely Valík 2006 (u Plzně), Panenská a Libouchec 2006 (u Ústí nad
Labem), Klimkovice 2008 (u Ostravy) a naposledy loni na podzim
tunely Cholupice a Lochkov 2010. Všechny tunely jsou vybaveny
inzerce
stavebnictví 11–12/11
45
Použitá literatura:
[1]Road Tunnels: Operational Strategies for Emergency Ventilation prepared by Working Group 6: Ventilation and Fire Control and approved by
Technical Committee C3.3 – Road Tunnel Operation of the World Road
Association – PIARC (2009) Silniční tunely: Strategie řízení požárního
větrání; Sborník PIARC– Světové silniční asociace
[2]SOKP, stavba 513 Vestec – Lahovice; Zkoušky požárního režimu větrání;
Výkonové a funkční zkoušky systému větrání tunelů; květen–červen
2010
[3]SOKP, Stavba 514 Lahovice – Slivenec; Zkoušky požárního režimu větrání;
Výkonové a funkční zkoušky systému větrání tunelů; srpen–září 2010
english synopsis
Safety of Tunnels in the Capital Prague
The article informs about the tests of fire ventilation of the tunnels
Cholupice and Lochkov before their commissioning; in the southern
part of the Prague motorway circuit, presenting the development of
the Municipal Circuit safety concept over the years, and the ventilation
system project in the tunnel complex Blanka.
klíčová slova:
systémy požárního větrání, tunel Cholupice, tunel Lochkov, tunelový komplex Blanka
■
keywords:
▲ Obr. 16. Vizualizace proudění pomocí aerosolu–kritická rychlost proudění
v tunelu uKRIT = 2,7 m/s. Tunel Cholupice; Dálniční okruh; Praha 2010.
fire ventilation systems, Cholupice tunnel, Lochkov tunnel, Blanka
tunnel complex
inzerce
Výstavba kanalizace a ČOV v obci Březolupy – I. etapa
V souvislosti s novými požadavky EU, vztahujícími se ke kvalitě životního prostředí, rozhodla
se obec Březolupy pro výstavbu čističky odpadních vod a 2000 metrů nové kanalizační sítě.
Celkové náklady investice se vyšplhaly na
40 mil. Kč, což vedlo ke snahám o získání dotace Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. To se díky kvalitně zpracovaným
podkladům podařilo.
Požadavkem obce bylo použití kvalitního potrubí s vysokou spolehlivostí a maximálními zárukami, samozřejmě s přihlédnutím k jeho ceně.
Pro dané geologické podmínky zvolil V-projekt
Zlín třívrstvý plnostěnný systém PP Master
SN 8. Další důvod použití potrubí z polypropylenu byl ten, že stavební práce měly probíhat
i v zimních měsících, kdy potrubí musí splňovat
46
stavebnictví 11–12/11
podmínky pokládky za nízkých teplot.
Rozsah průměrů sahal od DN 200 až k DN
500. Většinu trasy tvořilo potrubí PP Master
DN 300 a DN 400, bylo položeno i 100 m
kanalizace Pragma 630 mm. Pokládka byla
díky nízké hmotnosti trub snadná a velmi rychlá. K naprosté spokojenosti investora ji provedla
firma FIRESTA-Fišer, Brno, v termínu 08/2008–
10/2009. Starosta Březolup uvádí, že z jeho
pohledu i z pohledu provozovatele, Moravské
Vodárenské a.s., je nová kanalizační síť po více
než roce provozu naprosto bez závad.
Nezničitelné polypropylenové trubky PP
Master se vyrábí v kruhové tuhosti SN 10
a SN 12 (v Březolupech byla použita starší varianta SN 8). Pipelife dal trubkám PP Master
do vínku vysokou tvrdost povrchu a také
zcela ojedinělou stabilizaci povrchové vrstvy
proti účinkům UV paprsků.
Vnitřní trubní stěna je světlá, aby při kamerové
zkoušce vynikly všechny chyby pokládky –
a také aby bylo možné přečíst dosud málo
běžný vnitřní popis trubek, který dává
investorovi záruku, že během stavby nedošlo k záměně trub za výrobky nízké kvality.
Integrované hrdlo je vybaveno osvědčeným
jazýčkovým těsněním, v kombinaci se zcela
unikátním typem podpůrného kroužku.
Systém PP MASTER přináší vysokou příčnou i podélnou tuhost. Je předurčen pro těžké nebo
velmi nepříznivé podmínky pokládky
i provozu, pro místa s vysokými nároky
na bezpečnost kanalizačního řadu a podobně.
Díky extrémní odolnosti vůči abrazi, nadstandardní dlouhodobě zkoušené těsnosti a vysoké odolnosti proti poškozeni je PP MASTER
v provozu výrazně lepši než trouby z jiných
materiálů, především dříve používaného betonu či kameniny.
Pipelife Czech, s.r.o.
Kučovaniny 1778, 765 02 Otrokovice
Tel.: 577 111 211, fax: 577 111 227
e-mail: [email protected]
www.pipelife.cz
navrhování staveb
text: Pavel Rubáš
grafické podklady: autor
Ke zvukové pohltivosti zařízení pro
snižování hluku silničního provozu
Ing. Pavel Rubáš, Ph.D.
Autor článku absolvoval obor pozemní
stavby s modulem stavební fyzika na
Stavební fakultě ČVUT. V současné
době působí v Technickém a zkušebním
ústavu stavebním Praha s.p. ve funkci
ředitele pobočky Teplice. Profesně se
zabývá odbornými a znaleckými posudky v oboru stavební fyziky (světlená
technika, stavební akustika, radioaktivita) a systémy managementu kvality,
životního prostředí, bezpečnosti práce,
sociální odpovědnosti.
E-mail: [email protected]
Příspěvek podrobněji seznamuje odbornou veřejnost s problematikou absorpce zvuku a se
souvislostmi v rámci hodnocení zařízení pro
snížení hluku silničního provozu.
Harmonizovaná norma ČSN EN 14388 – Zařízení pro snížení hluku
silničního provozu – zahrnuje všechny výrobky používané k snížení
hluku silničního provozu, vyrobené z jakýchkoliv materiálů, přičemž
stanovuje funkční požadavky a metody pro hodnocení zařízení
pro snížení hluku silničního provozu. Norma zahrnuje akustické
a neakustické vlastnosti, definuje akustické vlastnosti, jako jsou
zvuková neprůzvučnost a zvuková pohltivost, které souvisejí s primární funkcí zařízení – snižovat hluk silničního provozu. Zvuková
pohltivost je vlastností často ne zcela pochopenou, a tak se ve
výběrových řízeních objevují požadavky na nesmyslně vysoké
hodnoty jednočíselné veličiny zvukové pohltivosti těchto zařízení,
nebo je pro železniční aplikace využíváno normalizované spektrum
silničního hluku.
Činitel pohltivosti a pohlcování zvuku
Jedním z nejdůležitějších aspektů při potlačování hluku v praxi je
problém zvukové pohltivosti konstrukcí a předmětů. Dopadne-li
zvuková vlna na plochu, její energie se zčásti pohltí. Schopnost
plochy pohlcovat zvukovou energii se obecně vyjadřuje pomocí
činitele pohltivosti a. Tento činitel je definován jako poměr energie
pohlcené plochou k energii na plochu dopadající, prakticky může
nabýt kterékoliv číselné hodnoty ležící v intervalu [0; 1]. Při měření
v dozvukové místnosti může činitel zvukové pohltivosti nabývat
i hodnot větších než 1, což je způsobeno tzv. okrajovým efektem.
Nízké hodnoty činitele pohltivosti jsou charakteristické pro vysoce
odrazivé plochy (např. mramorové dlaždice).
Dopadající zvukové vlny způsobí, že zrna a jiné částice, ze kterých
se konstrukce elementárně skládá, začnou vibrovat. Vibrace působí
tření a okamžitou přeměnu akustické energie na tepelnou, přičemž
v tomto případě jde o změny teploty, které nejsou pozorovatelné
lidskými smysly. Přeměna akustické energie se uskutečňuje třením
molekul vzduchu o materiál konstrukce. Pro přeměnu dostatečného
množství energie musí být plocha, na níž nastává tření, dostatečně
velká. Z tohoto důvodu se k pohlcování zvuku nejlépe hodí látky porézní nebo s mezerovitou strukturou. Zvuk se šíří jemnými póry, jejichž
celková plocha je vzhledem k jejich objemu značně velká, resp. zvuk
je dobře pohlcován vzniklými mezerami. Všeobecně je velký problém
s pohlcováním zvuku na nízkých kmitočtech s dlouhou vlnovou délkou,
v tomto případě se uplatní větší tloušťka pohltivého materiálu, protože
s rostoucí tloušťkou pohltivé vrstvy konstrukce dochází obecně ke
zlepšení činitele zvukové pohltivosti, jelikož se první maximum posouvá
do nižších kmitočtů. Absorpce zvuku je efektivnější, protože pohltivý
materiál je umístěn v místech, kde je vysoká akustická rychlost – rychlost částic. Využívají se i další fyzikální principy, např. kmitající desky
a membrány nebo dutinové rezonátory.
Činitel pohltivosti je kmitočtově závislou veličinou, jako příklad lze
uvést povrchy obsahující rezonanční dutiny, které se vyznačují
kmitočtovou oblastí s velkou pohltivostí, obklopenou oboustranně
oblastmi s malou pohltivostí. K popisu pohltivosti musíme znát křivku
závislosti a na kmitočtu. Problematika je však podstatně složitější,
zvuk se od reálných konstrukcí mnohonásobně odráží, zvukové vlny
dopadají na různé plochy pod různými úhly dopadu. Pro vyjádření reálného a prakticky uplatnitelného ukazatele se měří statistická střední
hodnota činitele pohltivosti as v třetinooktávových pásmech od 100
do 5000 Hz. Ve velkém prostoru (> 150 m3) s aktivním zdrojem hluku
je počet zvukových vln dopadajících na konkrétní plochu tak velký,
že v každém bodě plochy je stejná pravděpodobnost dopadu vlny
pod kterýmkoliv úhlem. Zvukové pole v takovém prostoru nazýváme
difuzním. Deklarované činitele pohltivosti protihlukových stěn se při
počáteční zkoušce typu měří v dozvukové komoře, kde je stupeň
difuze mnohem vyšší než v běžných místnostech.
Zvuková pohltivost
Zvuková pohltivost je vlastností konstrukce (nikoliv samotného materiálu) pohlcovat část akustického výkonu dopadající zvukové vlny.
Zvuková pohltivost A (m2) v kmitočtovém pásmu je jako veličina absolutním ukazatelem této vlastnosti. Používá se pro ni také výstižný
název ekvivalentní pohltivá plocha v kmitočtovém pásmu (1):
kde as střední činitel pohltivosti (-) v kmitočtovém pásmu;
S – plošný obsah (m2) volného povrchu konstrukce.
Měření činitele pohltivosti
v dozvukové komoře
Činitel pohltivosti měřené konstrukce se určuje z rozdílu měřených
dob dozvuku prázdné komory a komory s instalovaným vzorkem.
stavebnictví 11–12/11
47
Doba dozvuku je časový úsek, v němž intenzita zvuku v komoře
klesne po náhlém ukončení činnosti zdroje zvuku na miliontinu
původní hodnoty, resp. v němž hladina akustického tlaku klesne po
náhlém ukončení činnosti o 60 dB. Dozvuková komora je obvykle
konstruována tak, že stěny nejsou souběžné a paralelní, ale jsou
hladké a odrazivé. Objem komory musí mít přes 150 m3, aby se difuzní zvukové pole vytvořilo také na nízkých kmitočtech. Měření se
provádí podle ČSN EN ISO 354 při všesměrovém dopadu zvukových
vln na zkoušený vzorek (zařízení). Z rozdílu naměřených hodnot se
stanovuje ekvivalentní pohltivá plocha vzorku a střední činitel zvukové
pohltivosti as. Měření protihlukových stěn probíhá v rozsahu kmitočtových pásem 1/3 okt. od 100 do 5000 Hz. Výsledkem zkoušky jsou
hodnoty činitele zvukové pohltivosti as v třetinooktávových pásmech
v rozsahu od 100 do 5000 Hz.
Průměrná doba dozvuku v dozvukové místnosti se zjišťuje měřením
s namontovaným zkušebním vzorkem a bez vzorku. Ekvivalentní
pohltivá plocha A1 (v m2) prázdné dozvukové místnosti se vypočítá
pomocí vzorce (2):
kde V je objem (v m3) prázdné dozvukové místnosti;
c■ rychlost šíření zvuku ve vzduchu (v m.s -1);
T1 doba dozvuku v prázdné dozvukové místnosti (v sekundách);
m1 součinitel útlumu ve vzduchu (v m-1), vypočítaný podle ISO 9613-1
s ohledem na klimatické podmínky, které panovaly v prázdné dozvukové místnosti během měření.
Obdobně se stanoví ekvivalentní pohltivá plocha A 2 (v m2) dozvukové
místnosti obsahující zkušební vzorek. Vypočítá se pomocí vzorce (3):
kde V a cmají stejný význam jako v předchozím odstavci;
T2 doba dozvuku v dozvukové místnosti po vložení zkušebního
vzorku (v sekundách);
m2 součinitel útlumu ve vzduchu (v m-1), vypočítaný podle ISO 9613-1
s ohledem na klimatické podmínky, které panovaly v dozvukové
místnosti s vloženým vzorkem.
Ekvivalentní pohltivá plocha A (v m2) se vypočítá pomocí vzorce (4):
Hodnocení zvukové pohltivosti protihlukových
stěn pro snižování hluku z dopravy
Hlavním výsledkem, který se objektivně vztahuje k měřené konstrukci – zařízení pro snížení hluku silničního provozu, je jednočíselná
veličina zvukové pohltivosti zařízení DLa v dB, zaokrouhlená na celé
číslo. Jednočíselná veličina pro hodnocení zvukové pohltivosti DLα
v dB je dána vztahem (6):
kde aSi jsou střední činitele zvukové pohltivosti v třetinooktávovém
pásmu v rozsahu od 100 Hz do 5 kHz určené měřením podle ČSN
EN ISO 354;
Li normalizované spektrum hluku silničního provozu (dB).
Normalizované spektrum hluku silničního provozu se používá
k výpočtu jednočíselných veličin zvukové pohltivosti a vzduchové
neprůzvučnosti zařízení snižujících hluk silničního provozu v blízkosti pozemních komunikací; toto spektrum je definováno hladinami
akustického tlaku z „typické silniční dopravy“ váženou funkcí filtru
zvukoměru A (lidské ucho) v třetinooktávových pásmech kmitočtového rozsahu 100 Hz až 5 kHz. Největší váhu mají kmitočty okolo 1000
Hz, kde je lidský sluch nejcitlivější. V současné době se připravuje
prEN 16272-3-1. Railway applications – Track – Noise barriers and
related devices acting on airborne sound propagation – Test method
for determining the acoustic performance Part 3-1: Normalized
railway noise spectrum and single number ratings for diffuse field
applications. Norma obdobným způsobem definuje normalizované
spektrum hluku železničního provozu, jelikož jde o spektra odlišná
a při porovnání vážených hodnot konkrétních zařízení pro silnice
a železnice může dojít ke zdánlivému paradoxu, že zařízení A, které
je lepší než zařízení B při vážení normalizovaným spektrem silničního
hluku, bude horší za použití normalizovaného spektra železničního
hluku.
Je-li třeba kromě stanovení hodnoty DLα zvukovou pohltivost kategorizovat, použijí se kategorie uvedené v tabulce z ČSN EN 1793-1.
Kategorie
A0
A1
A2
A3
A4
DLα (dB)
neurčeno
<4
4 až 7
8 až 11
> 11
kde c1 je rychlost šíření zvuku ve vzduchu při teplotě t1;
c2 rychlost šíření zvuku ve vzduchu při teplotě t2;
A1, V, T1, m1, A 2, T2 a m2 mají stejný význam jako v předchozích
odstavcích.
▲ Tab. 1. Kategorizace podle ČSN EN 1793-1
Činitel zvukové pohltivosti vzorku α se vypočítá pomocí vzorce (5):
Norma ČSN EN 1793-1 uvádí, že v některých případech, u vysoce
pohltivých zařízení, může poměr součtových členů ve výrazu (6)
pro DLα překročit hodnotu 1, což je pro výpočet DLα nepřípustné,
protože nelze vyčíslit dekadický logaritmus hodnoty menší nebo
rovné nule. Proto je maximální hodnota tohoto poměru omezena na
0,99. Problémem je samotné chápání významu pojmu poměr; pokud
za poměr považujeme celý zlomek, tak maximální hodnota DLα
kde AT je ekvivalentní pohltivá plocha A (v m2);
S plocha pokrytá zkušebním vzorkem (v m2).
48
stavebnictví 11–12/11
Virtuální realita pohltivých zařízení
Střední
hodnota
činitele
Střední
hodnota
činitelepohltivosti
pohltivosti,a�ss ¾ ®
1,2
1,0
0,8
0,6
0,4
0,2
0,0
100
160
250
400
630
Zařízení č.1 (13 dB)
▲G
raf 1. Závislost jednočíselné veličiny zvukové pohltivosti zařízení na
činiteli pohltivosti
dosáhne 20 dB při dosazení omezení 0,99. Autor článku se však
v zahraničních protokolech setkal s konzervativním přístupem,
kdy byl za poměr považován pouze samotný čitatel, jelikož jmenovatel je konstantou. Bylo použito omezení 0,99 pouze v čitateli
a DLα mohl mít hodnotu maximálně 13 dB. Možná jde o logické
vyčíslení zejména s ohledem na tab. 1. V dalším textu je za poměr
považován celý zlomek.
Výsledná jednočíselná hodnota DLα je exponenciálně závislá, proto
dochází při hodnotách čitatele blízkých jmenovateli k výraznému
nárůstu DLα, který však již vůbec nesouvisí s růstem zvukové
pohltivosti výrobku. Lze konstatovat, že výrobek s DLα = 13 dB
má zvukovou pohltivost identickou s výrobkem, který dosáhl
výsledku DLα = 19 dB, viz graf 2. U výrobků se zjištěným DLα ≥
11 dB, resp. zařazených do kategorie A4, je vzájemné porovnání
jednočíselných hodnot neobjektivní. Rozdíl několika decibelů
v deklaraci zvukové pohltivosti může pozitivně působit na zákazníka, avšak z fyzikálního pohledu je absurdní. Přesto se můžeme
setkat s požadavkem na akustické vlastnosti zařízení DLα > 16 dB;
tím jsou neoprávněně diskriminovány všechny konkurenční výrobky kategorie A4.
Porovnání vysoce pohltivých zařízení s rozdílným DLα lze nejlépe
demonstrovat na konkrétním případu. Střední hodnoty činitele pohltivosti byly záměrně změněny, aby nedošlo ke konfrontaci dvou
reálných zařízení, viz graf 2 a zařízení označená č. 1 a č. 2.
Dvě vysoce pohltivá zařízení se v průběhu střední hodnoty činitele
pohltivosti liší o necelá 4 % na všech kmitočtových pásmech, což
odpovídá rozdílu as do 0,05 na všech kmitočtových pásmech, ale
jednočíselná hodnota DLα je rozdílná o astronomických 6 dB.
Pokud by se podobná situace hypoteticky projevovala u obyčejného
zařízení v kategorii A2, došlo by za stejných podmínek při nepatrné
změně as k posunu o těžko uvěřitelné dvě kategorie až na A4, avšak
popsané problémy s vyčíslováním vzorce (6) se projevují pouze
u vysoce pohltivých zařízení, viz graf 1 s limitou k 0,99.
Vezmeme-li v úvahu opakovatelnost a reprodukovatelnost laboratorních měření zvukové pohltivosti u laboratorních měření podle
ČSN EN ISO 354, tak uvedený rozdíl 4 % je pod hranicí reprodukovatelnosti a často i opakovatelnosti zkušebního postupu. Autor
článku proto plánuje rozsáhlé mezilaboratorní porovnání vysoce
pohltivého zařízení ve skupině laboratoří sdružených ve skupině
ECI–ICE (www.eciice.org), aby otevřeně poukázal na rozdílné výsledky vážené hodnoty DLa, které mohou být neúmyslně uváděny
akreditovanými laboratořemi v Evropě u vysoce pohltivých zařízení
a následně výrobci neoprávněně označovány, možná i zneužívány,
jako konkurenční výhoda.
1000
1600 2500 4000
Kmitočet, f, Hz � ®
Zařízení č. 2 (19 dB)
Rozdíl
▲ Graf 2. Závislost jednočíselné veličiny zvukové pohltivosti zařízení na
činiteli pohltivosti
Závěr
Zvuková pohltivost zařízení pro snižování hluku silničního, resp. železničního provozu je nepochybně cennou vlastností těchto konstrukcí. Avšak
u vážené hodnoty DLa musíme zejména u vysoce pohltivých zařízení
v kategorii A4 brát opatrně, neboť publikované, resp. deklarované jednočíselné hodnoty výrobců se mohou značně lišit, ačkoliv z fyzikální podstaty
nemají odlišnou přidanou hodnotu. Laicky řečeno není v hodnotách >11
dB (kategorii A4) žádný podstatný rozdíl v dosažené hodnotě pohltivosti.
Proto také předmětná norma ČSN EN 1793-1, Zařízení pro snížení hluku
silničního provozu – Zkušební metody stanovení akustických vlastností –
Část 1: Určení zvukové pohltivosti laboratorní metodou, již neuvádí horní
hranici kategorie A4, případně by se pak musela zavést kategorie další (A5,
A6 apod.). Proto jsou veškeré hodnoty deklarované v rozmezí 12–20 dB
umožněny pouze prostorem v normě pro způsob výpočtu hodnot potřebných ke stanovení konečné hodnoty DLa , viz graf 1.
Při porovnání deklarovaných údajů nezapomínejme na vlastní nadhled
a na konzultace s odborníky v oboru stavební akustiky. ■
[1]Beranek, L.: Noise Reduction, New York: McGraw-Hill Book
Company, Inc., 1960
[2] Čechura, J.: Stavební fyzika – akustika stavebních konstrukcí,
Praha: Vydavatelství ČVUT, 1999
[3] Jaksch, I.: Základy akustiky a hlukové diagnostiky, Liberec: Vydavatelství TUL, 2010
english synopsis
Sound Absorption of Equipment for Traffic Noise
Reduction The sound absorption of the equipment for road and railway traffic noise
reduction is undoubtedly a valuable characteristic of structures. But we
must be very careful about the weighted value DL particularly in highly
absorptive equipment of class A4 because the published or declared
single-digit values given by manufacturers may differ to a large extent
although from the physical point of view their added value is not different.
klíčová slova:
zvuková pohltivost, zařízení pro snižování hluku, silniční provoz,
železniční provoz
keywords:
sound absorption, noise reduction equipment, road traffic, railway traffic
stavebnictví 11–12/11
49
obnova staveb
text: Michael Balík
grafické podklady: autor
▲ Celkový pohled na areál hospodářských budov kláštera. Vlevo je západní věžní rizalit při bývalé konírně, v popředí sýpka (dnes restaurace) a související
prostory, v pozadí velehradská bazilika.
Snižování vlhkosti zdiva v příkladech,
část IV. – volba nejvhodnějších metod
■
Ing. Michael Balík, CSc.
Vystudoval Stavební fakultu ČVUT
v Praze. Je majitelem ateliéru pro
návrhy sanace zdiva, ochrany fasád
a všech souvisejících vlivů, autor jedenácti odborných publikací v daném
oboru. Předseda odborné společnosti pro odvlhčování staveb ČSSI. Je
expertem Českého egyptologického
ústavu FF UK.
E-mail: [email protected]
Součástí historických areálů nejsou pouze budovy hlavní – původně obytné, ale také často
rozsáhlé objekty hospodářské. Jejich prostorové
možnosti bývají pro majitele zajímavé a stávají
se důvodem pro celkovou obnovu. V místech
původně určených pro běžné sklepy, k ustájení
zvířat, konírny, chlévy, ale i sýpky apod. jsou
nově plánovány budoucí provozy, které vyžadují
velmi kvalitní vnitřní prostředí. Tyto, z technického hlediska, nepříliš vhodné a rozumné záměry
využití stávajících prostor nelze často zvrátit
a je třeba volit relativně velmi nákladné způsoby
odvlhčení konstrukcí. Zvolené sanační kombina50
stavebnictví 11–12/11
ce nebývají vesměs kladně přijímány zástupci
památkové péče a podmínky formulované v závazných rozhodnutích navržené úpravy prakticky
vylučují. Projektant-specialista se tak při řešení
daného zadání pohybuje v jakémsi kruhu.
Při návrzích rekonstrukcí původních zámeckých nebo klášterních areálů
využívají architekti prostor hospodářských budov pro účely např. galerií,
muzeí, koncertních a jiných společenských místností, a často také restaurací a vináren. Zdivo těchto budov bývá dlouhodobě poškozováno
nejenom vlhkostí, ale zejména vysokou salinitou živočišného původu.
Rozhodování projektanta jsou v těchto případech ovlivňována skutečnostmi zjištěnými na základě stavebního průzkumu. Většinou je třeba
se zbavit všech kontaminovaných omítek, často i degradovaného zdiva,
včetně podlahových vrstev atd. Části těchto konstrukcí jsou však často
zdobeny výtvarnými a architektonickými prvky (např. niky s lunetami,
kamennými napáječkami, ostěními oken a dveří atd.) a jsou chráněny
z hlediska památkové péče.
Úkolem projektanta-specialisty je tedy navrhnout takové úpravy, které
vytvoří vhodné vnitřní prostředí a také přiměřený vzhled povrchů určených
pro nové využití. Do zdiva a souvisejících konstrukcí však není možno z hlediska jejich památkové ochrany jakkoliv vstupovat – jsou tedy vyloučeny
destruktivní, avšak i částečně destruktivní úpravy. Dohoda o účinné metodě odvlhčení nebývá tedy často možná. Projektant bezvýsledně dokazuje,
že např. provedení chemických clon v podzákladí nebo v oblasti mezi
základy a zdivem neznamená žádnou zásadní destrukční úpravu, nebo
že aplikace omítek, které jsou vnitřně hydrofobizované, nemůže vyvolat
další problémy. S těmito argumenty předložené návrhy často posuzují
Proces rozhodování o volbě sanační
metody na konkrétním příkladu
Areál hospodářských stavení kláštera ve Velehradě
Čtvrtý příklad v rámci seriálu představuje návrh a realizaci dodatečné izolace
areálu hospodářských stavení kláštera ve Velehradě. Předmětem projektu
byla náhrada anebo doplnění nefunkční a neexistující původní izolace. Objekty
tvoří tvar písmene L. Při průjezdu jsou situovány bývalé sýpky a na straně
severní bývalé konírny s rizalitem věže. Zdivo objektů je vesměs kamenné,
částečně cihelné v části nadzemní. Budovy se nacházejí v mírném terénním
zářezu – kritická je strana severní u koníren. Část sýpek je podsklepena.
Architektonický návrh předpokládá zcela nové využití a řadu nových konstrukčních prvků v rámci dispozice obou budov. Objekty jsou památkově
chráněny a nelze zasahovat jakýmkoliv způsobem do zdiva (stanovisko
zástupců památkové péče).
Příčiny poruch zdiva
Příčinami, které způsobují poruchy z hlediska vlhkosti, jsou:
■ voda, která vzlíná do zdiva z podzákladí;
■ v oda, která se kumuluje v terénu a do zdiva proniká druhotně (v oblastech
obvodového zdiva pod terénem – tj. zejména v oblasti severní fasády
konírny);
■ dalším významným důvodem pro vznik poruch je vysoká salinita.
zástupci památkové péče. Hlavními důvody neporozumění a dlouhých
diskuzí mezi projektanty a zástupci památkové péče jsou zejména:
■ Nedostatek přehledu o možných sanačních opatřeních, z hlediska jejich
provádění a vlivu na památkově chráněné konstrukce a na jejich detaily.
■ Jistá paušalizace vlastností úprav, bez posouzení daného příkladu
a problému na konkrétní stavbě.
Často se tak lze setkat s tvrzením, že např.: sanační omítky jsou nevhodné,
protože uzavírají vlhkost ve zdivu a posouvají její úroveň do vyšších oblastí…, nebo že vnější vzduchové kanály způsobují destrukci základového
a nadzákladového zdiva…, anebo také že životnost chemických clon je
velmi krátkodobá…, atd. Tato tvrzení jsou ovlivňována semináři a školeními, kde odborníci, často v dobré víře, poukazují na negace některých
sanačních opatření, ale nezdůrazňují potřebu hodnotit přiměřenost nebo
nepřiměřenost sanačních zásahů individuálně ke každé stavbě. Žádná
sanační metoda není jediná možná, není receptem, ale také není jednoznačně nevhodná pro všechny objekty.
Zástupci památkové péče mnohdy čerpají pouze z teoretických podkladů,
bez znalostí skutečného provádění různých opatření přímo na stavbách.
Totéž v jiné modifikaci platí i pro autory sanačních opatření, kteří ne vždy mají
přirozenou pokoru ke kulturnímu dědictví našich předků. V obou případech
je to otázka všeobecného vzdělání.
Původní izolace nejsou dnes již funkční a umožňují pronikání vlhkosti do
zdiva.
Rozbory vzorků (3 kusy ve výšce 0,9 m – 2x sýpka, 1x konírna) byly zprůměrovány tak, aby byly směrodatné a charakteristické pro celé objekty. Obsahy vodorozpustných solí ve zdivu byly vysoké, a to převážně síranů – nejmenší hodnota 4,6 % hm., maximálně 8,3 % hm., tj. průměrně 6,4 % hm.
▼ Výdech v drenážním výkopu v rámci obvodového zdiva objektu konírny.
Návrh snížení vlhkosti zdiva úpravami, které podpoří difuzi vlhkosti ze
zdiva – metodami vzduchovými. Související úpravou je i drenážní systém
podél obvodu budov.
▼ Interiér bývalé konírny s patrnými poruchami z hlediska vlhkosti, které
zasahují až do patek kleneb
stavebnictví 11–12/11
51
■
▲ Detail z průzkumů vlhkosti nosných zdí a grafické vyhodnocení úseků zdiva poškozovaných vysokou a velmi vysokou vlhkostí
▼ Variantní možnosti řešení dodatečné izolace obvodového zdiva objektu sýpky
•••• • • •• • •••• • ••• • • • ••• •• • • • •• • • • • • •• • • • • • • • •• • •• • •• • • •• • • ••• • •• •• • • • •• • •• • •• • ••• • • •• • •
a) nerealizováno
52
stavebnictví 11–12/11
• ••• • • • • • • •••• • • •• • •••• • ••• • • • ••• •• • • • •• • • • • • •• • • • •
b) realizováno
▲ Schematický návrh metod – způsobů snížení vlhkosti vzhledem k budoucímu využití budov
nerealizováno
• • • • •c)• ••••
• • •• • •••• • ••• • • • ••• •• • • • •• • • • • • •• • •d)• realizováno
• • • • •• • •• • •• • • •• • • ••• • •• •• • • • •• • •• • •• • ••• • • •• • ••
stavebnictví 11–12/11
53
Obsahy dusičnanů byly vysoké zejména v konírně, a to 3,7 % hm.,
obsahy chloridů byly v celém rozsahu nízké. Dusičnany byly vneseny do
zdí předchozím užíváním – stáje, eventuálně hnojiva, sírany měly původ
ve zdicím materiálu, pravděpodobně skladováním chemických hnojiv.
Technologie sanačních úprav
Na základě zkušeností s objekty situovanými v podobných podmínkách
a na základě znalosti a účinnosti té které sanační úpravy, a zejména
s ohledem na potřebu nezhoršovat stav zdiva další kumulací vody byla
navržena a realizována kombinace sanačních úprav, která vychází z následujících variantních návrhů:
■ metoda mírné elektroosmózy na určených oblastech obvodového zdiva;
■ aplikace vnitřně hydrofobizovaných omítek na vybraných plochách;
■ provedení dutinových podlah v celém rozsahu obou objektů;
■ vytvoření drenážního systému při severní stěně konírny s dílčím odvětráváním zdiva.
Tato zvolená kombinace je jistým kompromisem. Původně navržená
nepřijatá úprava s aplikací chemických clon byla předmětem diskuzí
a kritiky.
Varianta 1. Systém plošných dutin pod podlahami, drenážní rýha
podél budovy a horizontální chemická clona v nosných zdech (viz
řez A-A´ a B-B´) – nerealizovaná
■ úpravy vycházejí přímo z poznaných příčin poruch a vytvářejí proti
Tyto
dalšímu vnikání vody účinnou bariéru. Zjednodušeně se dá říci, že pokud
by byla tato opatření realizována, nahradila by izolace původní, pokud
existovaly. Sanační řešení je tvořeno několika stavebními etapami a jeho
účinnost je zaručena až po realizaci celého systému.
Jedná se o:
■ provedení dutiny ve skladbě podlah, která je pasivně zprovozněna
vdechovými a výdechovými otvory;
■ výdechové otvory jsou propojeny s dílčí plošnou dutinou vytvořenou
při líci zdiva pod úrovní terénu zvenku – ta je samostatně odvětrávána;
■ pomocný výkop pro vnější dutinu je odvodněn vloženou drenáží se
spádem do terénu a kanalizace;
■ v lastní izolace zdiva je řešena utěsňující a hydrofobizovanou vrstvou,
která vznikne naplněním infúzních vrtů zvolenou chemickou směsí –
tzv. chemickou clonou.
Varianta nebyla realizována kvůli jejím částečně destruktivním způsobům
provádění. Projektant se však domnívá, že hlavním důvodem pro nepřijetí
této varianty byla nedůvěra k její účinnosti a zejména životnosti. V daném
případě bylo možno nahradit toto řešení jiným, z hlediska podmínek
památkové péče, šetrnějším.
Varianta 2. Suterén plošných dutin pod podlahami, vnější plošná
dutina, drenáž a elektroosmóza – realizovaná
Izolace mírné elektroosmózy je řešením, které nijakým způsobem nepoškodí historické – památkově chráněné konstrukce. Nevýhoda této
metody je v přípravných pracích pro uložení kladných – pásových elektrod.
Potřeba odbourat pás omítek (ve výšce cca 250 mm) je často pro zástupce
památkové péče problémem z hlediska ochrany případně zachovalých
historických omítek. Výhodou metody mírné elektroosmózy je nejen
vytvoření účinné bariéry proti dalšímu vzlínání, ale také „odsunu“ vody
ve zdivu nahromaděné. Zvolené sanační opatření však nemůže zabránit
volné vodě, která by mohla do zdiva vnikat.
Celkové posouzení možných sanačních opatření
Investor zvolil variantu sanačních úprav, která je z hlediska památkové
ochrany vůči zdivu šetrnější a jednodušší z hlediska souvisejících stavebních prací. Utěsnění zdiva ve variantě, která kalkuluje s aplikací chemické
54
stavebnictví 11–12/11
▲ Relativně komplikované odvodnění nepravidelného obvodového zdiva objektu konírny pomocí dutin a uplatněním drenáže – realizováno
▼ Návrh kombinace dvou systémů řešení dodatečného snížení vlhkosti zdiva objektu sýpky – vzduchových úprav pod podlahami
a mírné elektroosmózy, která je instalována na nosných zdech
a kotvená v podzákladí – realizováno
▲ Objekt bývalé sýpky (dnes restaurace) po obnově
clony, by bylo z tohoto hlediska logickou náhradou horizontálních izolací.
Zvolená kombinace odvlhčovacích opatření je řešením kompromisním,
avšak jednoznačně účinným. ■
english synopsis
Examples of Reduction of Masonry Moisture,
Part IV – Selection of the Most Appropriate Methods The fourth example in the series presents the design and implementation of additional insulation of the farm buildings in Velehrad
Monastery. In the parts where there used to be regular cellars, barns,
horse stables, cow sheds, and also granary, etc., new facilities were
added which require top quality interior environment conditions. The
assignment for the project was to replace and/or complement the
non-functioning and non-existing original insulation.
klíčová slova:
▲▼ Prostory bývalé konírny (dnes galerie) po obnově
památkově chráněná stavba, chemická clona, mírná
elektroosmóza
keywords:
listed building, chemical curtain, mild electric osmosis
odborné posouzení článku:
doc. Ing. Jaroslav Solař, Ph.D.,
Fakulta stavební, VŠB–TU Ostrava
stavebnictví 11–12/11
55
navrhování staveb
text a grafické podklady: Vít Křivý, Petr Brož, Luboš Němec, Marie Studničková
K možnostem použití digitální mapy
sněhových oblastí České republiky
Ing. Vít Křivý, Ph.D.
Od roku 2005 působí jako odborný
asistent na katedře konstrukcí Fakulty
stavební VŠB-TU Ostrava, kde se věnuje oborům ocelové konstrukce, dřevěné
konstrukce, zatížení stavebních konstrukcí a teorie spolehlivosti konstrukcí.
Od roku 2007 je současně zaměstnán
jako vědecko-výzkumný pracovník
Institutu ocelových konstrukcí s.r.o., kde
se zabývá hodnocením spolehlivosti
a prováděním preventivních a podrobných prohlídek ocelových konstrukcí.
E-mail: [email protected]
Spoluautoři:
doc. Ing. Petr Brož, DrSc.
Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta
aplikovaných věd
E-mail: [email protected]
RNDr. Luboš Němec
ČHMÚ – pobočka Praha
E-mail: [email protected]
Ing. Marie Studničková, CSc.
Kloknerův ústav ČVUT v Praze
E-mail: [email protected]
■
Novou digitální mapu zatížení sněhem na
zemi, uvedenou na www.snehovamapa.cz,
lze použít pro stanovení charakteristických
hodnot zatížení sněhem. Podmínky použití
digitální mapy jsou uvedeny v předkládaném
článku.
Digitální mapa zatížení sněhem na zemi je výstupem řešení projektu
GA ČR 103/08/0589 Pravděpodobnostní aplikace geostatistických
metod zpracování charakteristik sněhové pokrývky pro zajištění
spolehlivých nosných konstrukcí, řešeného v letech 2008–2010 ve
spolupráci Fakulty stavební VŠB-TU Ostrava a ČHMÚ. Autoři mapy
publikovali potřebné informace o předpokladech zpracování mapy
a o meteorologických údajích v různých časopisech a sbornících
[1, 2 a 3] a zevrubná informace je přímo uvedena na úvodní webové
stránce mapy pod tlačítkem O aplikaci.
Koncepce mapy je volena tak, aby byla uživatelsky příjemná. Sněhové charakteristiky pro danou lokalitu lze obdržet buď poklepem
na virtuální mapu, nebo přímým zadáním souřadnic GPS. Digitální
mapa je použitelná nejen pro tradiční analýzu konstrukcí metodou
dílčích součinitelů, ale také pro přímé pravděpodobnostní posudky
konstrukcí.
Rozdílné hodnoty mezi digitální a tištěnou mapou
Při porovnání charakteristických hodnot zatížení sněhem na zemi sk
odečtených z mapy sněhových oblastí na území ČR [5] s hodnotami
poskytnutými novou digitální mapou lze u mnoha lokalit pozorovat
významné rozdíly. Pro většinu území České republiky udává digitální
mapa nižší hodnoty sk ve srovnání s mapou tištěnou.
Příčiny vedoucí k časté odlišnosti mezi mapami jsou následující.
■ Nová digitální mapa nepracuje s osmi diskrétními sněhovými
oblastmi jako mapa tištěná. Půdorysná síť o základním rozměru
100 x 100 m pokrývá území České republiky tak hustě, že lze téměř
hovořit o spojitém rozdělení sledované veličiny. Největší rozdíly tak
jsou u lokalit ležících těsně za hranicí sněhových oblastí, definovaných
v tištěné mapě, kde dochází ke skokovému nárůstu při stanovení
zatížení sněhem.
■ Je třeba si uvědomit, že například třetí sněhová oblast podle [5]
pokrývá rozsah hodnot sk = 1,0 až 1,5 kN/m2. V oblastech, kde se
reálná hodnota sk pohybuje těsně nad sk = 1,0 kN/m2, se tak musí
podle tištěné mapy uvažovat hodnota sk = 1,5 kN/m2.
■ Rozlišení tištěné mapy nemůže být takové, aby podrobněji vystihlo
lokální charakteristiky posuzované oblasti (údolí, osamělé kopce,
konvexnost či konkávnost terénu a pod.), které mohou významně
ovlivňovat sněhové charakteristiky oblasti.
■ V porovnání s tištěnou mapou uvedenou v [5] byl při sestavování
digitální mapy použit sofistikovanější výpočetní model. Při tvorbě
tištěné mapy se nepřihlíželo k terénním charakteristikám posuzované
lokality (sklon, orientace, konvexnost), jak je tomu v metodě MWLR
[3], aplikované při tvorbě digitální mapy. Vhodné klimatologické
stanice pro regresní analýzu byly při tvorbě tištěné mapy vybrány
pouze na základě kritéria nejmenší horizontální vzdálenosti od posuzovaného bodu.
Pro zpracování obou map byla použita téměř totožná data z klimatologických stanic – pro novou digitální mapu to byla data z let 1961 až
2009, pro tištěnou mapu data z let 1961 až 2006. Tištěnou i digitální
mapu vydal Český hydrometeorologický ústav.
Použití digitální mapy
Koncepce digitální mapy
Digitální mapa zatížení sněhem na zemi pokrývá Českou republiku
půdorysnou sítí o základním rozměru 100 x 100 m, přičemž pro
každý čtverec sítě 100 x 100 m byly metodou MWLR [3] stanoveny
příslušné sněhové charakteristiky. Pro výpočet databáze byla použita
statistická data Českého hydrometeorologického ústavu o naměřené
nebo odvozené vodní hodnotě sněhu z období let 1961–2009.
56
stavebnictví 11–12/11
Zatížení sněhem na území České republiky se určuje podle platné
normy ČSN EN 1991-1-3 [4], pokud se projektant, objednatel a příslušný stavební úřad nedohodnou jinak. Základním údajem pro výpočet
zatížení sněhem na střechách je charakteristická hodnota zatížení
sněhem na zemi sk. Tato hodnota se v současnosti obvykle určuje
podle Mapy sněhových oblastí na území ČR, která je předmětem
Změny Z1 k [4], vydané v roce 2006 [5]. Tištěná mapa je tak základním
podkladem pro stanovení sk.
zatížení sněhem na zemi (kN/m2)
Roční maxima zatížení sněhem na zemi
Klimatologická stanice Horšovský Týn
Národní příloha k [4] ve svém článku NA.2.7 umožňuje stanovit
charakteristickou hodnotu sk také podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu. V článku NA.2.7 se konkrétně uvádí: V místech,
kde malá podrobnost mapy sněhových oblastí neposkytuje dostatek
údajů o tíze sněhu, případně ze znalosti místních sněhových poměrů
vyplývá, že tíha sněhu by mohla být jiná než stanoví mapa, doporučuje
se určit zatížení sněhem podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu. Internetová verze sněhové mapy, uvedená na stránkách
www.snehovamapa.cz, obsahuje data, jež jsou garantována Českým
hydrometeorologickým ústavem. Charakteristické hodnoty zatížení
sněhem na zemi sk uvedené v digitální mapě lze tedy použít jako
rovnocenné k údajům tištěné mapy [5].
Digitální mapa zatížení sněhem na zemi funguje v roce 2011 v režimu
testovací verze, kdy dochází k drobným úpravám v koncepci mapy
a k zapracování připomínek odborné veřejnosti. Od počátku roku 2012
bude digitální mapa fungovat jako plná verze, použití digitální mapy
pro běžnou projektovou činnost nebude zpoplatněno.
Koncept digitální mapy byl na pravidelném zasedání v květnu 2011
představen členům TNK 38. Rovněž byla uskutečněna pracovní
schůzka autorů mapy s odborníky z Kloknerova ústavu – prof. Ing.
Milanem Holickým, DrSc., Ph.D., doc. Ing. Janou Markovou, Ph.D.,
Ing. Marií Studničkovou, CSc., a Ing. Miroslavem Sýkorou, Ph.D.
Z pracovní schůzky vyplynuly požadavky a některá doporučení na
úpravu a omezené použití digitální mapy. Všem těmto požadavkům
bylo vyhověno – zásadní úpravy a omezení plynoucí z pracovní
schůzky jsou uvedeny v další kapitole a budou rovněž zapracovány do
manuálu k použití digitální mapy. Autoři digitální mapy předpokládají,
že na podzimním zasedání TNK 38 předloží návrh změny Z4 k [4], ve
kterém bude doplněno ustanovení Národní přílohy NA.2.7 o větu:
Údaje Českého hydrometeorologického ústavu jsou k dispozici na
www.snehovamapa.cz.
▲ Obr. 1. Roční maxima zatížení sněhem na zemi pro klimatologickou
stanici Horšovský Týn
statistického souboru. Jako příklad je uvedena klimatologická stanice
Horšovský Týn, kde jedna hodnota z roku 1970 výrazně překračuje
další naměřené hodnoty a podle [7 a 8] má charakter mimořádného
zatížení, viz obr. 1. Ve smyslu normy [4] se jedná o tzv. výjimečné
podmínky, konkrétně o výjimečný spad sněhu. Podle národní přílohy
normy ČSN EN 1991-1-3 se však pro území České republiky výjimečné
zatížení sněhem nepředpokládá. Tato nesrovnalost je částečně vykompenzována minimální charakteristickou hodnotou zatížení sněhem
na zemi uvažovanou pro trvalé a dočasné návrhové situace, která je
podle tištěné mapy [5] pro I. sněhovou oblast rovna sk = 0,7 kN/m2.
Digitální mapa zatížení sněhem na zemi však pro oblasti s malým
sněhovým zatížením často udává charakteristickou hodnotu zatížení
sněhem sk, která je nižší než sk = 0,7 kN/m2 (pro Horšovský Týn je to
hodnota sk = 0,54 kN/m2) a zvyšuje se tak riziko, že při výjimečném
spadu sněhu nebude konstrukce, navržená na nízkou hodnotu zatížení
sněhem, dostatečně spolehlivá.
Z výše uvedených důvodů se proto doporučuje při aplikaci digitální
mapy předpokládat minimální charakteristickou hodnotu zatížení
sněhem na zemi sk,min = 0,7 kN/m2.
Omezení při používání digitální mapy
Minimální charakteristická hodnota zatížení sněhem na zemi sk
V souladu s [4 a 6] je charakteristická hodnota zatížení sněhem na
zemi sk definována jako 98% kvantil z rozdělení ročních maxim tíhy
sněhu, což odpovídá střední době návratu 50 let. Hodnota sk uvedená
ve výstupním formuláři digitální mapy je určena v souladu s touto definicí, přičemž 98% kvantil byl určen z předpokladu tříparametrického
lognormálního rozdělení ročních maxim tíhy sněhu.
Ze statistického zpracování ročních maxim vodních hodnot sněhu
získaných pro jednotlivé klimatologické stanice vyplývá, že především
u stanic s malým sněhovým zatížením občas nastává situace, kdy
jedna hodnota ročního maxima výrazně překračuje další hodnoty ze
Použití digitální mapy pro pravděpodobnostní posuzování
konstrukcí
Koncepce digitální mapy je volena tak, aby byla použitelná nejen pro
tradiční analýzu konstrukcí podle metody dílčích součinitelů, ale také
pro přímé pravděpodobnostní posudky [9 a 10]. Kromě charakteristické
hodnoty zatížení sněhem na zemi sk poskytuje mapa také statistické
charakteristiky rozdělení ročních maxim pro danou lokalitu (střední
hodnota, směrodatná odchylka, variační koeficient, šikmost) a křivku
trvání zatížení pro danou lokalitu [10].
inzerce
0ROĊ¬KONTROLOVANϬVčTRÉNÓ¬
.AVÝTIVTE¬NÉS¬NA¬VELETR
HU
06!¬0RAHA,ETĕANY¬
(ALA¬¬3TÉNEK¬ĉ¬
OCHRANA
PROTI¬PLÓSNÓM
OMEZENÓ
ALERGIÓ
PRACH¬¬HLUK
ZģSTÉVAJÓ¬VENKU
ÞSPORA¬ENERGIE
NA¬VYTÉPčNÓ
VHODNϬPRO¬¬ s¬¬NOVOSTAVBY¬¬s¬¬REKONSTRUKCE
¬
¬s¬¬DOMY¬¬s¬¬BYTY¬¬s¬¬KANCELÉęE¬¬¬s¬ÝKOLKY¬¬s¬¬HOTELOVϬPOKOJE
!).6%.4¬SRO
3TRAKONICKɬ¬¬¬¬(ORAäĦOVICE¬TEL¬¬¬¬EMAIL¬INFO INVENTERCZ
WWWINVENTERCZ
$ECENTRÉLNÓ¬SYSTÏM
ĚÓZENÏHO¬VčTRÉNÓ
S¬REKUPERACÓ
stavebnictví 11–12/11
57
Regresní analýza
Závislost šikmosti na střední hodnotě
dobnostní analýzu konstrukcí se doporučuje konzultace s odbornými
pracovišti, která mají s pravděpodobnostním posuzováním konstrukcí
dostatečné zkušenosti. ■
Šikmost a
data ze stanic
polynom 1. stupně
střední hodnota μ (kg/m2)
▲ Obr. 2. Zatížení sněhem na zemi – závislost šikmosti na střední hodnotě
Zatímco střední hodnotu rozdělení ročních maxim pro danou lokalitu lze
určit poměrně přesně s využitím plošné interpolace a metody MWLR
– tzn. že hodnota pro danou lokalitu se stanovuje podle údajů z deseti
nejvíce „podobných“ klimatologických stanic [2 a 3], hodnoty směrodatných odchylek a šikmostí mohou být ovlivněny větší statistickou
chybou. Nelze je totiž určit plošnou interpolací (data z „podobných“
klimatologických stanic jsou často velmi rozdílná). Musí se proto použít
■
polynomická
regrese v závislosti na středních hodnotách všech 825
klimatologických stanic v České republice.
Například závislost šikmosti na střední hodnotě je pro všech 825
klimatologických stanic znázorněna na obr. 2. Z obrázku vyplývá,
že reálná hodnota šikmosti může „oscilovat“ nad a pod příslušnou
regresní křivkou – největší rozdíly nastávají u hodnot šikmostí v oblastech s malým sněhovým zatížením. Při výpočtu charakteristické
hodnoty zatížení sněhem na zemi sk, která je definována jako 98%
kvantil z rozdělení ročních maxim tíhy sněhu, nehrají tyto rozdíly
významnou roli. Při pravděpodobnostní analýze konstrukcí podle
ČSN EN 1990 [6] a dokumentů JCSS [9], kdy jsou počítány pravděpodobnosti poruchy v řádu 10 -5, již mohou být výsledky možným
rozptylem hodnot směrodatné odchylky a šikmosti významněji
ovlivněny. Pro tyto případy se proto doporučuje považovat hodnoty
směrodatné odchylky a šikmosti za informativní a vždy se doporučuje
konzultace s odbornými pracovišti.
Poděkování
Tento příspěvek vznikl za finanční podpory projektu MŠMT v rámci
programu LH-Kontakt II, evidenční číslo projektu LH11073. Digitální
mapa zatížení sněhem na zemi vznikla za finanční podpory projektu
GA ČR 103/08/0589.
Použitá Literatura:
[1]Křivý, V.: Nová digitální mapa zatížení sněhem na zemi. Konstrukce, 2011, r. 10, č. 1, s. 20–25. ISSN 1213-8762
[2]Křivý, V., Čajka, R.: Design and reliability assessment of roof
structural elements using the new digital ground snow load
map of the Czech Republic. In Proceedings of 17th International
conference Engineering Mechanics 2011. Svratka: Academy of
Sciences of the Czech Republic, 2011. ISBN 978-80-87012-33-8
[3]Němec, L., Stříž, M.: Mapa zatížení sněhem. Meteorologické
zprávy. 2011, r. 64, č. 5. ISSN 0026-1173
[4]ČSN EN 1991-1-3:2005 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část
1-3: Obecná zatížení – Zatížení sněhem. ČNI, 2005.
[5]ČSN EN 1991-1-3:2005/Z1:2006 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí
– Část 1-3: Obecná zatížení – Zatížení sněhem (Změna Z1), ČNI,
2006
[6]ČSN EN 1990:2004: Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí.
ČNI, 2004
[7]Sanpaolesi, L. et al.: Phase 1 Final Report to the European
Commission, Scientific Support Activity in the Field of Structural
Stability of Civil Engineering Works: Snow Loads. Department
of Structural Engineering, Univ. of Pisa, 1998
[8]Sadovský, Z. et al.: Spracovanie klimatologických údajov na
stanovenie zaťažení snehom na Slovensku, In Sborník 22. české a slovenské konference Ocelové konstrukce a mosty. Brno:
CERM, 2009. ISBN 978-80-7204-635-5
[9]The JCSS Probabilistic Model Code. JCSS, 2001 [on-line].
Dostupný z www: <http://www.jcss.ethz.ch/>. ISBN 978-3909386-79-6
[10]Marek, P., Guštar, M., Anagnos, T.: Simulation-Based Reliability
Assessment for Structural Engineers. Boca Raton: CCR Press,
FL, USA, 1996. ISBN 0-8493-8286-6
Závěr
Digitální mapu, uvedenou na stránkách www.snehovamapa.cz, lze
v souladu s platnými normami použít pro stanovení charakteristické
hodnoty zatížení sněhem na zemi sk. Mapa tak může sloužit jako plnohodnotná alternativa ke stávající tištěné mapě [5]. Hlavní výhodou
použití digitální mapy je možnost získání výstižných údajů o zatížení
sněhem na zemi v posuzované lokalitě. Při porovnání charakteristických hodnot zatížení sněhem na zemi odečtených z tištěné mapy [5]
s hodnotami poskytnutými novou digitální mapou lze u mnoha lokalit
pozorovat významné rozdíly. Četnější jsou nižší hodnoty sk stanovené
podle digitální mapy. Výsledky srovnání ukazují, že především lokality
s vyšším sněhovým zatížením jsou v tištěné mapě často zatříděny
do vyšší sněhové oblasti, než by bylo potřeba [3]. Použití digitální
mapy tak může přinést významné ekonomické úspory především při
návrhu lehkých ocelových či dřevěných střešních konstrukcí. Výhodné
uplatnění mapy lze očekávat také při hodnocení existujících konstrukcí
navržených podle původní ČSN 73 0035. Při použití digitální mapy se
doporučuje omezit charakteristickou hodnotu zatížení sněhem na zemi
na hodnotě sk,min ≥ 0,7 kN/m2. Při použití digitální mapy pro pravděpo-
58
stavebnictví 11–12/11
english synopsis
K možnostem použití digitální mapy
sněhových oblastí České republiky
V článku je představena nová digitální mapa zatížení sněhem na
zemi, kterou lze používat jako plnohodnotnou, výrazně zpřesněnou alternativu ke stávající tištěné mapě sněhových oblastí uvedené v normě ČSN EN 1991-1-3. Nová digitální mapa poskytuje
projektantovi detailní informace o sněhových charakteristikách pro
libovolně zvolenou lokalitu v České republice. Databáze digitální
mapy byla vytvořena Českým hydrometeorologickým ústavem
s využitím nejnovějších poznatků o rozložení zatížení sněhem na
zemi na území České republiky.
klíčová slova:
zatížení sněhem, digitální mapa, navrhování konstrukcí, normy
keywords:
zatížení sněhem, digitální mapa, navrhování konstrukcí, normy
inzerce
Kvalitní betonové konstrukce
Klíčovou roli při výběru vhodného materiálu už dnes hraje nejenom kvalita samotných
materiálů a služeb, které společnosti nabízejí,
ale i způsob zpracování, rychlost realizace
a v neposlední řadě finanční náklady, na které má také vliv neustálé zdražování vstupních
surovin a energie. Je známo, že betonáž zavlhlých a tuhých betonů patří k nejtěžším pracím
na stavbě. Výhodným řešením v oblasti betonových konstrukcí je použití značkových betonů EASYCRETE® – lehce zpracovatelný
beton nebo STEELCRETE® – beton s rozptýlenou výztuží od předního výrobce
transportbetonu v ČR skupiny Českomoravský
beton a.s., která je členem HeidelbergCement
Group.
STEELCRETE® – objekt bez trhlin
Základem dobré a kvalitní stavby je kompaktní únosný základ objektu, který je možné zajistit v případě použití betonu STEELCRETE®,
což je drátkobeton se zaručenými
mechanickými vlastnostmi obsahující rovnoměrně rozptýlená ocelová
vlákna – výztuž. Je to kompozitní materiál
s konstantními vlastnostmi ve všech směrech,
jehož mechanické vlastnosti a kvalita jsou zaručeny prováděnými testy. Používá se při zhotovování betonových konstrukcí staveb (např.:
základové desky, podzemní podlaží objektu),
kde nahrazuje zcela nebo částečně klasickou
betonářskou výztuž, zejména pak v oblastech
zvýšeného namáhání.
EASYCRETE
– Když potřebu- Vláknobetony jsou stavebním materiálem již dloujete stihnout termín
hodobě používaným pro zhotovování betono-
Při výstavbě se nejčastěji pro založení objektu
používá základový pás. Na první pohled je to
nejjednodušší konstrukce. Stačí pouze vybagrovat správně tvar základu do podloží a následně do něj provést betonáž. Často však dojde k časové prodlevě a do výkopu se sesunou
stěny či při betonáži dojde k opakovanému
přerušování prací, což má za následek špatné
navázání nebo nenavázání jednotlivých částí
pásu. Základové pásy nebývají zpravidla vyztuženy, a tak je mohou rovněž přerušit trhliny.
Konečným důsledkem bývá nehomogenní
konstrukce základů, která vede k nerovnoměrnému sedání objektu, což s sebou nese nepříjemné popraskání nosného i nenosného zdiva,
které pak trvá po celou dobu životnosti objektu.
Všechna tato negativa, která mohou vzniknout
při realizaci základů vašeho rodinného domu
díky špatnému technologickému postupu či
špatně zvolenému betonu, lze jednoduše eliminovat, když pro kompaktní základovou desku
použijete beton EASYCRETE®F nebo SF. Základová pláň se urovná do požadované nivelety,
osadí a zafixují se prostupy (voda, el. proud
a odpady), položí se podkladní fólie, na ni
ocelová výztuž a obední se obvod základové
desky. Zhruba tři potřebné autodomíchávače
EASYCRETE® jsou bez větší námahy schopni
uložit dva pracovníci asi za polovinu pracovní směny. Výhodou tohoto postupu je značná
úspora času, efektivita a kvalita.
vých stavebních konstrukcí. Vlákna zlepšují různé
mechanické vlastnosti betonu, jako například pevnost betonu v tahu, odolnost proti obrusu, nebo
naopak snižují rozvoj trhlin v betonu při procesu
jeho tvrdnutí a snižují i šířku trhlin ve ztvrdlém betonu. STEELCRETE® je novým druhem drátkobetonu, jehož mechanické vlastnosti jsou předem testovány dle standardizovaných zkušebních postupů
a výrobce (členové skupiny Českomoravský beton) je garantuje jako součást dodávky.
STEELCRETE® je homogenním materiálem,
a proto se díky jeho použití snižuje riziko nesprávného vyztužení či posunutí výztuže při
hutnění. Dále zlepšuje soudržnost betonu
v detailech konstrukce (hrany) a odstraňuje tzv.
opadávání betonu v okrajových částech.
Odstraněním nebo částečnou redukcí klasické betonářské výztuže v konstrukci odpadá či
se značně redukuje požadavek na dopravu
a skladování výztuže na stavbě a provádění
armovacích prací. Dodávkou rozptýlené výztuže „přímo z autodomíchávače“ se zrychlí
postup výstavby a navíc toto řešení přispívá
k nemalé úspoře nákladů na provedení stavby.
STEELCRETE® je drátkobeton, jež splňuje veškeré požadavky na beton dle ČSN EN 206-1
a navíc splňuje požadavky dle podnikové
normy vydané Českomoravským betonem a.s.
PN ČMB 01-2008, na kterou bylo vydáno stavebně technické osvědčení STO 060-028542.
STEELCRETE® je vyráběn na centrálních betonárnách za nepřetržité kontroly výrobního procesu. Na stavbu je dodáván autodomíchávači
a do konstrukce je ukládán přímo, pomocí čerpadel nebo jeřábem a bádiemi. Zhutňování se
provádí jako u obyčejného betonu.
STEELCRETE® je s výhodou používán také při
výstavbě rodinných domů na konstrukce základových desek, kde může zcela nahradit
klasickou výztuž. Dále do objektů s vysokým
nárokem zatížení na m2. Množství drátku na m3
betonové směsi STEELCRETE® se stanoví podle
požadovaného zatížení. V kombinaci s klasickou výztuží je vhodný pro provádění stěn
podzemních podlaží budov, např.: sklepy (zde
při použití technologie „bílé vany“, kdy přispěje k redukci klasické výztuže a redukuje šířku
možných trhlin v konstrukci, čímž se dosáhne
vodotěsnosti konstrukce). Je vhodný v kombinaci s klasickou výztuží i pro další stavební
konstrukce (stěny, stropy, sloupy), které vyžadují vyšší stupeň vyztužení, a použití pouze
betonářské výztuže by vedlo k problémům při
betonování průřezu a detailů.
STEELCRETE®, jak už bylo výše řečeno, je vhodný mimo jiné pro základové desky bez použití
klasické výztuže. Příprava základové desky na
betonáž je stejná jako při použití klasické betonové směsi a ocelové výztuže.
Minimální doporučená tloušťka nanesené
betonové směsi STEELCRETE® je 150 mm. Po
uložení STEELCRETE® na základovou desku lze
jednoduše hladinu směsi rozvlnit a tím dojde
k rozlití povrchu. Perfektní konzistenci a dobrou
stabilitu s vysokým nárokem na rozlití dosáhneme kvalitními příměsmi. Použití betonu s rozptýlenou výztuží STEELCRETE® se stále více
prosazuje na stavbách, kde je kladen důraz na
hospodárnost, rychlost a preciznost.
Více informací a kontakty pro dotazy naleznete na produktovém webu skupiny Českomoravský beton www.lite-smesi.cz.
stavebnictví 11–12/11
59
29.8.11 15:09
historie ČKAIT
text: Hana Dušková
foto: archiv ČKAIT, redakce
▲ Z debaty dne 3. října 2011. Zleva: prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.; Ing. Bohumil Rusek; Ing. Václav Mach; Ing. Miroslav Kotrbatý; prof. Ing. František Drkal, CSc.;
Ing. Svatopluk Zídek.
20. výročí Inženýrské komory (ČKAIT)
II. díl: období let 1992–1993
Druhý díl seriálu, mapujícího hlavní události
dvacetileté epochy činnosti České komory
autorizovaných inženýrů a techniků činných
ve výstavbě (ČKAIT), představí období, které
následovalo po vzniku Komory. Popíše tedy
zejména roli Ustavujícího výboru ČKAIT, spolupráci s příslušnými fakultami a součinnost
s Českým svazem stavebních inženýrů a některými dalšími profesními organizacemi. Obsahem je také prezentace úkolů definovaných
prvním shromážděním delegátů ČKAIT konaném v listopadu roku 1992, schválení zkušebního řádu a zahájení zkušebního procesu
v roce 1993. V této souvislosti je rovněž zmíněna historie problematiky § 34, o oprávnění
k projektové činnosti nebo osvědčení zvláštní
způsobilosti k výkonu činností ve výstavbě,
v rámci zákona č. 360/1992 Sb.
60
stavebnictví 11–12/11
Účast v debatě zabývající se výše
uvedenou problematikou, z níž prezentujeme nejzajímavější výstupy,
přijali tito odborníci – reprezentanti
Ustavujícího výboru České komory
autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě (ČKAIT), jmenovaného dne 7. července 1992
tehdejším ministrem životního
prostředí ČR: prof. Ing. František Drkal, CSc. z Fakulty strojní
ČVUT; prof. Ing. František Hrdlička,
CSc., děkan Fakulty strojní ČVUT;
Ing. Miroslav Kotrbatý, spolumajitel firmy Kotrbatý s.r.o.; Ing. Václav
Mach, první předseda ČKAIT;
prof. Ing. Miloslav Pavlík, CSc.,
prorektor pro výstavbu a investiční
činnost ČVUT v Praze, předseda Českého svazu stavebních
inženýrů v letech 1992–2006;
Ing. Bohumil Rusek, místopředseda ČKAIT v letech 1992–2008;
Ing. Svatopluk Zídek, současný
prezident ČSSI a předseda OK
ČKAIT Karlovy Vary.
■ Jak hodnotíte období procesu přípravy vzniku ČKAIT z pohledu spolupráce jednotlivých
profesních organizací?
Prof. Pavlík: Podle mého názoru
byla skupina, která iniciovala,
a poté společně pracovala na
legislativním procesu ustanovení
Komory, velice liberální. Uvědomovala si, že cíle lze dosáhnout jedině
vzájemnou komunikací a společným předložením návrhu zákona.
Základním mottem bylo, že se
činnost ČKAIT nebude omezovat
pouze na stavební inženýry, ale že
se v rámci autorizačních oborů nebudou vylučovat se stavebnictvím
související technické disciplíny.
Určitým problémem sice byly
střety s kolegy architekty, kteří,
jak již bylo dříve zmíněno, nechtěli
v rámci ČKAIT akceptovat autorizační obor Pozemní stavitelství.
Avšak ve finále se obě profesní
organizace dokázaly domluvit na
společném postupu.
Ing. Mach: Základní princip, na
kterém byla činnost ČKAIT postavena, je kontinuita se stavebním
zákonem. Stavební činnost je
v této souvislosti třeba chápat
v celém rozsahu profese. Má proto
význam, aby v rámci Komory byli
autorizováni také odborníci souvisejících oborů, kteří jsou vzděláváni na příslušných technických
fakultách. Například technologická
zařízení budov někdy tvoří až 90 %
stavby.
Prof. Hrdlička: Inženýrská komora
vznikla z iniciativy stavebních inženýrů, ale postupně se ukázalo,
že by bylo vhodné, aby se v rámci
činnosti ČKAIT zapojili také strojaři
a elektrikáři, protože to jsou profese, bez kterých jsou jednotlivé
stavby v celku nefunkční. V některých případech mají dokonce
převažující charakter. Z tohoto
důvodu také nevznikly příslušné
samostatné komory. Pouze v symbióze těchto profesí má jakékoliv
technické dílo smysl.
Ing. Mach: Velmi aktivně se na
přípravě návrhu autorizačního zákona podílel také Svaz podnikatelů
ve stavebnictví v ČR, jenž byl na
tehdejší dění od začátku napojen.
Formálně však v rámci Komory
začleněn nebyl, protože se jedná
o podnikatelskou organizaci, což
ČKAIT být neměla.
Prof. Drkal: V té době jsem kromě působení na Strojní fakultě
ČVUT byl členem představenstva
Českého svazu vědeckotechnických společností (ČSVTS).
Mým profesním zaměřením je
obor vzduchotechnika. S kolegou
Ing. Kotrbatým, který se odborně
specializuje na oblast vytápění,
jsme se v rámci informací, jež
jsme získali o iniciaci přípravy
vzniku ČKAIT, do předmětného
dění tehdy zapojili společně. Chtěli
jsme zejména podpořit záměr, aby
profese, které jsme zastupovali
a které jsou součástí studijních
programů jak na strojní, tak i na
stavební fakultě, byly zařazeny
mezi autorizační obory ČKAIT.
Ing. Mach: Stejným způsobem
se zapojila také například Česká
asociace inženýrských geologů.
Ing. Kotrbatý: Mezi členy odborné Společnosti pro techniku
prostředí (STP), jež byla jedním
ze zakládajících členů ČSVTS,
byli mnozí odborníci, kteří působili
jako vedoucí projektanti a inženýři
technologických, a to zejména
energetických staveb. Ti velmi
vítali potenciální možnost se do
činnosti Komory zapojit.
Prof. Drkal: O tom, že byl vztah
mezi Komorou a Společností pro
techniku prostředí vždy velmi dobrý, svědčí to, že je mnoho kolegů
dodnes aktivními členy jak SPT,
tak ČKAIT.
Prof. Hrdlička: Nezmínili jsme
například také organizaci s názvem
Sdružení odběratelů investičních
celků, která byla v rámci tehdejšího
dění velmi činorodá.
■ Spolupráce se samozřejmě
vyvíjela také v oblasti akademických institucí. Jakou roli
měla součinnost s jednotlivými
fakultami?
Prof. Pavlík: Je zajímavé, že
vysokoškolští pedagogové byli
členy Svazu v daleko vyšší míře,
než je tomu v současné době,
kdy spatřuji v tomto směru určitý
odstup. Tehdy bylo celé dění
sledováno právě prostřednictvím
ČSSI a fakulty se prostřednictvím
svých významných odborníků,
kteří byli členy Svazu, zapojovaly
do formování ČKAIT velmi přirozeně. Mimo jiné například pomáhali
poskytnutím prostor, protože Svaz
měl v té době k dispozici pouze
několik kanceláří budovy v pražské
Legerově ulici.
Ing. Mach: V tomto směru rozhodovaly zejména konkrétní osoby
a jejich vztah k ČSSI. Na některých
fakultách lidé celé dění velmi podporovali a cítili potřebu se připojit,
jinde tomu bylo obráceně a ochota
spolupracovat chyběla. Velmi
dobrý kontakt byl například s pražskou stavební fakultou. Naopak
s brněnskou stavební fakultou byla
spolupráce špatná.
Prof. Pavlík: Ano, na Stavební fakultě ČVUT v Praze velmi pomohli
zejména děkani, nejprve prof. Ing.
Jiří Witzany, DrSc., později také
doc. Ing. Ladislav Lamboj, CSc.,
kteří zároveň prezentovali určitý
autorizační obor. Ing. Mach: Na druhou stranu,
znám na této fakultě některé
odborníky, kteří se do činnosti ve
Svazu tehdy, ani potom později,
nikdy nezapojili.
Ing. Kotrbatý: Děkan Fakulty
strojní ČVUT Prof. Ing. Petr Zuna,
CSc., nebyl profesně zaměřen na
oblast výstavby, nicméně, když
jsme se na něj v tomto směru obrátili, vyvinul iniciativu pro zapojení
profesí technika prostředí a technologická zařízení do autorizačních
oborů v rámci Komory.
■ Jaká rozhodnutí v rámci tohoto období formování Komory
považujete pro zajištění její
smysluplné funkce za zásadní?
Prof. Pavlík: Smyslem vzniku Inženýrské komory bylo od začátku
především zvýšení kvality v rámci
profese.
Prof. Hrdlička: Jedním z hlavních
principů byl také návrat k osobní
zodpovědnosti. To byl jeden z hlavních motivů, jenž nás zásadním
způsobem oslovoval.
Ing. Mach: Velice důležité bylo
zejména definování rozsahu působnosti autorizovaných osob. Ve
výsledné verzi je mezi vybrané
činnosti, k jejichž výkonu mají
autorizované osoby oprávnění,
zařazena jak projektová činnost
ve výstavbě, tak odborné vedení
provádění staveb. Vzpomínám
si, že tuto variantu od začátku
velice podporoval například doc.
Ing. Milan Veverka, CSc., tehdy
prezident Svazu podnikatelů ve
stavebnictví v ČR. Návazně však
tehdy bylo velmi složité vyřešit
například otázky pojištění autorizovaných osob, protože pojišťovny
do té doby neměly zkušenosti
s vypracováním pojistných smluv
pro stavbyvedoucí.
Prof. Pavlík: Závažná diskuze se
tehdy vedla i o tom, zda kromě
inženýrů mají mít možnost ucházet
se o autorizaci také technici činní
ve výstavbě.
Ing. Zídek: Jedním ze zlomových
bodů tehdy bylo řešení otázky,
zda se bude jednat o Komoru
autorizovaných inženýrů, nebo
Komoru autorizovaných inženýrů
a techniků. Je škoda, že zde není
přítomen kolega Ing. Jan Zdeněk,
který v přípravném ustavujícím
výboru také zastupoval Svaz podnikatelů ve výstavbě a stále bojoval
za práva techniků. Myslím si, že
včasné rozhodnutí o autorizaci
techniků činných ve výstavbě
bylo zásadní. Tím, že technici mají
povinnost vykonat autorizační
zkoušku a vztahuje se na ně povinnost celoživotně se vzdělávat,
se významně zvýšila jejich autorita a povědomí o jejich poslání ve
společnosti. Shodou okolností
jsem včera přijel ze slavnostního
zasedání k 10. výročí založení Polské inženýrské komory
v Krakově, kde byly zmiňovány
velké problémy související právě
s absencí odborného dohledu
nad techniky.
■ Nebyla snaha o vytvoření
ČKAIT z pohledu Českého svazu stavebních inženýrů chápána jako konflikt zájmů dvou
profesních organizací?
Prof. Pavlík: V rámci Svazu byl
vztah k myšlence vzniku Komory
od počátku ideově velice silný.
Byť někteří opravdu upozorňovali
na to, že po jejím založení Svaz zůstane v pozici dobrovolné profesní
organizace a že může v rámci obou
profesních organizací dojít ke konfliktu zájmů a k otázkám způsobu
rozdělení příslušných kompetencí.
To ale v žádném případě neznamenalo, že Svaz ve své programové
struktuře nepodporoval Legislativní komisi, jejímž úkolem číslo
jedna bylo právě založení Komory.
Mohu, myslím, potvrdit, že se ani
později nikdo nesetkal s náznakem
případného uzurpování moci nebo
podobných jevů.
Musím v této souvislosti zmínit ještě další přednost, kterou se Český
svaz stavebních inženýrů v rámci
své historie vyznačoval – byl to
vysoký morální kredit.
Ing. Zídek: Je pravda, že proti vzniku Komory nebyla ze strany Svazu
sebemenší zášť, naopak projevil
velkou podporu. Bohužel, musím
konstatovat, že podobnou podporu
v současnosti v rámci zapojení se
do činnosti Svazu ze strany členů
Komory nepociťuji.
Ing. Mach: Podle mého názoru je
jednou z příčin to, že se Svaz od
Komory málo odděluje. Činnost
obou organizací se v mnohém
stavebnictví 11–12/11
61
▲ Ing. Václav Mach,
předseda
▲ Ing. Miroslav
Čermák, CSc.,
místopředseda
▲ Ing. Bořivoj Málek,
místopředseda
▲ Ing. Miroslav
Najdekr, CSc.,
místopředseda
▲ Ing. Bohumil
Rusek,
místopředseda
▲ Ing. Ivo Bajer
▲ Ing. František
Čejka
▲ Ing. Pavel Čížek
▲ prof. Ing. František
Drkal, CSc.
▲ Ing. Jan Fujáček
▲ prof. Ing. Miroslav Horák, CSc.
▲ Ing. Igor Hönig
▲ prof. Ing. František
Hrdlička, CSc.
▲ Ing. František
Kleček
▲ Ing. Jiří Kokoška
▲ Ing. Miroslav
Kotrbatý
▲ Ing. Jiří Koudelka
▲ Ing. Pavel Křeček
▲ Ing. Jiří Kuchynka
▲ doc. Ing. Ladislav
Lamboj, CSc.
▲ Ing. Miroslav
Loutocký
▲ Ing. Josef Mach
▲ Ing. Jan Merenda
▲ Ing. Vlastimil
Moucha
▲ Ing. Václav Oupor
▲p
rof. Jaroslav
Pašek, DrSc.
▲ Ing. Jindřich
Pater
▲ prof. Ing. Miloslav
Pavlík, CSc.
▲ Ing. Antonín
Postřihač, CSc.
▲ Ing. Jiří Schandl
▲ Ing. Ladislav
Vižďa, CSc.
▲ prof. Ing. Jiří
Witzany, DrSc.
▲ Ing. Jan Zdeněk
▲ Ing. Svatopluk
Zídek
▲ Třicet čtyři členů Ustavujícího výboru České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT),
který byl jmenován 7. července 1992 tehdejším ministrem životního prostředí České republiky Ing. Františkem Bendou, CSc.
Slib členů Ustavujícího výboru ČKAIT se konal 25. listopadu roku 1992.
62
stavebnictví 11–12/11
integruje a ve výsledku jsou chápány jako jeden celek, což je pro
jejich členy nevýhodou. Například
v rámci Obce architektů a Komory
architektů je činnost obou organizací diferencována a vzájemně
se neváže
Ing. Zídek: Na druhou stranu mezi
oběma profesními organizacemi,
tedy jak Svazem inženýrů, tak
Inženýrskou komorou, doposud
nevznikly jakékoliv spory, a to je
velmi pozitivní.
Je ale pravda, že v rámci činnosti
Svazu jsou v některých případech, například při organizování
odborných exkurzí na zajímavé
stavby, oslovováni členové obou
organizací.
■ Jak je v současné době diferencována činnost obou profesních organizací ČKAIT a ČSSI?
Jaké dnes mají odborníci v rámci členství v ČSSI možnosti se
odborně profilovat?
Ing. Rusek: Komora v rámci jednotlivých autorizačních oborů
zahrnuje řadu různých subjektů
– jak z oblasti stavebnictví, tak
strojírenství nebo elektrotechniky.
Na základě stavebního zákona má
však za úkol sledovat především
vybrané činnosti, jejichž výsledek
ovlivňuje ochranu veřejných zájmů
ve výstavbě. Někteří členové, především z oblasti pozemních staveb, si neuvědomují, že prostředí
pro vlastní specializovanou činnost
by se měli snažit vytvořit právě
v rámci odborných skupin ČSSI.
Komora se nemůže v tomto směru
starat o celé odborné spektrum.
Pokud nahlédneme do historie,
byl za první republiky vztah Svazu
a Komory stejný.
Ing. Zídek: Svaz, který má v současné době řádově 2000 členů,
zastává roli výběrové organizace,
která nabízí svým členům uplatnění v rámci devíti specializovaných
odborných společností, sdružujících odborníky z celé republiky.
Tyto společnosti shromažďují, konzultují a rozšiřují vědecké poznání
v příslušných oblastech a spolupracují také s experty v zahraničí.
Ing. Mach: Komora sice svým
členům v rámci organizování celoživotního vzdělávání ČKAIT (CŽV)
zajišťuje přístup k nejnovějším
informacím a znalostem, avšak
všem 28 000 autorizovaným osobám nemůže zajistit uplatnění
v podobných, úzce specializovaných odborných společnostech.
To není reálné.
Prof. Drkal: Společnost pro techniku prostředí (STP) poskytuje
svým členům odborné informace
na seminářích, kurzech, konferencích i v časopisu Vytápění,
větrání, instalace. STP sdružuje
okolo 1400 konstruktérů, projektantů, dodavatelů a provozovatelů
zařízení techniky prostředí budov.
Je členěna na 12 odborných sekcí
– úzce specializovaných odborných
skupin.
■ Vraťme se do roku 1992.
Vznik České komory autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě je datován dnem 7. července, kdy byl
ministrem životního prostředí
České republiky Ing. Františkem Bendou, CSc., na návrh
Českého svazu stavebních
inženýrů jmenován 34členný
Ustavující výbor ČKAIT.
Ing. Rusek: Úkolem Ustavujícího
výboru bylo realizovat přípravné
práce pro zahájení činnosti Komory
a v té souvislosti svolat ustavující
shromáždění delegátů ČKAIT.
Na svém prvním zasedání Ustavující výbor zvolil jeho předsedou
Ing. Václava Macha, místopředsedy Ing. Miroslava Čermáka,
CSc.; Ing. Bohumila Ruska;
Ing. Miroslava Najdekra, CSc.;
a Ing. Bořivoje Málka.
Ing. Mach: Za velmi pozitivní
považuji zejména skutečnost, že
jsme se tehdy byli schopni na
výběru těchto 34 reprezentantů
bez větších problémů v rámci
všech spolupracujících profesních
organizací domluvit.
Prof. Pavlík: Ve výběru členů,
který nebyl náhodný, skutečně
panovala shoda. Ustavující výbor
byl množinou zástupců, jež komplexně pokrývali nejen oblast regionální, ale také jednotlivé profese.
■ Jak byla definována autorizace
ve smyslu zákona č. 360/1992 Sb.?
Ing. Rusek: Autorizací zákon
rozumí vykonání zkoušky před
komisí, kterou jmenuje autorizační rada ČKAIT. Tu jmenuje na
návrh Komory příslušný ministr
▲ 15. června roku 1993 byli žijící autorizovaní civilní inženýři začleněni jako čestní členové Komory. Od té doby se setkávají
každoročně. Fotografie dokumentuje setkání čestných členů ČKAIT v budově ČSSI v Legerově ulici v roce 2000.
(v současné době ministr pro
místní rozvoj) na dobu tří let. V pětičlenných komisích jsou odborníci
ze zkoušeného oboru. Uchazeč
o autorizaci předkládá doklady
o ukončeném vzdělání a praxi,
absolvuje test z právních předpisů,
a poté rozpravu nad pracemi, které
ze své odborné praxe pokládá za
významné. Po úspěšném absolvování zkoušky skládá předepsaný
slib. Tím se stává řádným členem
ČKAIT, obdrží osvědčení o autorizaci a autorizační razítko se státním
znakem.
■ Kdy a komu byly uděleny
první autorizace?
Ing. Rusek: 26. října 1992 schválil
ministr životního prostředí ČR Ing.
František Benda, CSc., první prozatímní autorizační řád ČKAIT. Podle
něj složil dne 25. listopadu slavnostní slib autorizované osoby, ve smyslu zákona ČNR č. 360/1992 Sb.,
zvolený předseda Ustavujícího
výboru ČKAIT Ing. Václav Mach
do rukou nejstaršího člena Ustavujícího výboru Ing. Josefa Macha
a poté jej složili ostatní členové
do rukou zvoleného předsedy
Ing. Václava Macha.
Ing. Mach: Do doby zvolení řádných orgánů Komory měl právo
udělovat autorizace Ustavující
výbor ČKAIT. V té době se již
uskutečnilo školení 240 vybraných
budoucích zkušebních komisařů,
kteří pak na listopadovém shromáždění delegátů složili slavnostní
slib.
K 31. prosinci 1992 tak měla
ČKAIT celkem 256 autorizovaných
osob. Z toho 165 osob v regionální
sekci Praha a 91 osob v regionální
sekci Brno.
■ Jak vzpomínáte na období
vaší činnosti jako zkušebních
komisařů ČKAIT?
Prof. Hrdlička: Pro celý proces
bylo podstatné definovat oblasti
a formu zkoušení, složení a zejména počet zkušebních komisí. Myslím, že toto vše se podařilo zvládnout za velice krátkou dobu. I když
jsem se dříve názorově k nutnosti
zkoušení uchazečů o autorizaci
nepřikláněl, činnost zkušebního
komisaře mě přesvědčila o tom,
že je to nezbytné. Školní znalosti
mohou vytvořit kvalitní základnu,
ale nemohou nahradit praxi, jež
umožňuje na danou odbornou
problematiku nahlížet podstatně
komplexněji.
Prof. Pavlík: Proces zkoušení se
diferencoval na jednotlivé profesní
obory, které dále příslušné postupy
vnitřně organizovaly. Působil jsem
tehdy v rámci autorizačního oboru
Pozemní stavby, a pamatuji se, že
jsme České komoře architektů nabízeli vzájemnou výměnu jednoho
z komisařů. Řešit bylo třeba také
základní formu zkoušky. Záměrem
nebylo zpochybňovat vzdělání dosažené během studia, ale zjistit, jak
se dotyčná osoba orientuje v praxi.
Nakonec bylo rozhodnuto, že základem budou reference uchazečů
o autorizaci – tedy buď projektové
dokumentace, nebo projekty, které
byly dotyčnými osobami realizovány. Na tomto základě pak bude
vedena diskuze. Toto rozhodnutí se
v praxi následně osvědčilo.
Ing. Mach: Postupně jsme také
dospěli k přesvědčení, že v rámci
procesu zkoušky je velmi důležitou
složkou také oblast stavebního
práva, jehož znalosti jsou pro
autorizované osoby v rámci jejich
profesního působení podstatné.
Prof. Pavlík: Zkušební komisaři
tehdy měli v této oblasti povinná
školení. V souvislosti s přípravou
zkušebních témat jsme také začali
spolupracovat s experty, kteří se
později formovali v rámci České
společnosti pro stavební právo.
■ Kdy začalo být součástí
zkoušky odborné způsobilosti
uchazečů o autorizaci také
ověřování znalostí platných
právních předpisů?
Ing. Rusek: Již od roku 1992 je
v rámci § 8 autorizačního zákona
uvedeno, že předmětem zkoušky
odborné způsobilosti je ověření
znalostí potřebných pro výkon
příslušných odborných činností,
zejména pokud nejsou součástí
uchazečova uznaného odborného vzdělání, a ověření znalosti
platných právních předpisů upravujících výkon příslušných odborných činností, popřípadě činností
souvisejících.
Prof. Hrdlička: Znalost příslušných platných právních předpisů byla vyžadována od začátku,
stavebnictví 11–12/11
63
vyvíjela se však v tomto směru
forma zkoušení. Nejprve byla
právní problematika součástí ústní
zkoušky, o dva roky později se zavedlo ověření příslušných znalostí
formou testu, jehož úspěšné splnění podmiňuje následnou vlastní
zkoušku odborné způsobilosti.
Ing. Mach: Ve zkušební komisi byl
od počátku vždy jeden ze zkušebních komisařů právním expertem.
■ Kdy byla činnost České komory autorizovaných inženýrů
a techniků činných ve výstavbě
oficiálně zahájena?
Ing. Rusek: Činnost Komory
byla zahájena 28. listopadu 1992
prvním ustavujícím shromážděním delegátů ČKAIT, svolaném
Ustavujícím výborem ČKAIT. Na
tomto shromáždění delegátů bylo
zvoleno představenstvo ČKAIT,
v čele s předsedou Ing. Václavem
Machem, byla zvolena dozorčí rada
(předsedou byl doc. Ing. Antonín
Pokorný, CSc.) a stavovský soud
(předsedou byl Ing. Josef Mach).
Byl schválen návrh kandidátů autorizační rady z řad autorizovaných
inženýrů a řády České komory
autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (etický,
organizační, volební a jednací,
disciplinární). Sídlo Komory bylo
v domě ČSSI v Legerově ulici
č. 52, Praha 1.
Ing. Mach: Struktura Komory se
začala vytvářet územně. Na základě schváleného statutu zahájily od
1. prosince 1992 svoji činnost oblastní kanceláře ČKAIT, které byly
rozděleny na regionální sekci Praha
a Brno. Shoda v rámci tohoto rozhodnutí byla velmi důležitá, protože
zákon tuto problematiku neřešil.
■ Jaký byl zájem o autorizace
a kdy začaly být přijímány první
žádosti?
Ing. Rusek: První autorizační rada
ČKAIT byla jmenována ministrem
hospodářství doc. Ing. Karlem
Dybou, CSc., dne 14. ledna 1993.
Schválením Zkušebního řádu
ČKAIT a Směrnice pro přijímání
žádosti o autorizaci představenstvem Komory byla dokončena
příslušná příprava a mohl být
zahájen zkušební proces. Oblastní
kanceláře začaly přijímat žádosti
o udělení autorizace, byly pode-
64
stavebnictví 11–12/11
psány smlouvy se zkušebními
místy a v březnu se uskutečnily
první autorizační zkoušky.
Prof. Pavlík: Zde je nutné zmínit,
že odborná veřejnost, které Komora v té době nabízela působení, se
dělila na dvě skupiny. Jedna se
„podvolila“, absolvovala autorizační zkoušky a stala se členy Komory.
Pak zde byla skupina lidí, kteří
autorizační zkoušky složit odmítali,
i když se nedá říci, že by nebyli odborně způsobilí. Trvalo pak určitou
dobu, než změnili názor.
■ Pokud vzpomínáme na významné události v historii
Inženýrské komory, musíme
také př i pomenout datum
15. června 1993. Tehdy představenstvo ČKAIT splnilo úkol ze
shromáždění delegátů ČKAIT
začlenit žijící autorizované civilní inženýry jako čestné členy
Komory. Když byla v roce 1951
Inženýrská komora zrušena,
byli totiž tito inženýři nuceni
ukončit svoji činnost a odevzdat razítko.
Ing. Mach: V prostorách děkanátu
Stavební fakulty ČVUT v Praze
se tehdy konalo první setkání
čestných členů ČKAIT, na kterém
úředně autorizovaní civilní inženýři
obdrželi diplom a razítko čestného
člena Komory. Od této doby se
čestní členové setkávají každoročně. Kromě bývalých civilních
inženýrů se čestnými členy stávají
i osoby, které působily při vzniku
Komory, nebo významně ovlivnily
její činnost.
■ Když v červenci 1992 vstoupil
v platnost zákon č. 360/1992 Sb.,
omezil platnost dřívějších průkazů zvláštní způsobilosti do
července 1993. Po roce platnosti tohoto zákona však poslanci
Parlamentu ČR přijali novelu, kterou platnost dřívějších
průkazů zvláštní způsobilosti
opět prodloužili. Jak ovlivnila
tato skutečnost zájem odborné veřejnosti o zkoušky
odborné způsobilosti a členství
v ČKAIT?
Ing. Rusek: V původním zákoně
z května roku 1992 bylo v rámci
§ 34 toto přechodné ustanovení:
Osoby, kterým bylo uděleno oprávnění k projektové činnosti nebo
osvědčení zvláštní způsobilosti
k výkonu činností ve výstavbě podle dosavadních předpisů, mohou
vykonávat vybrané činnosti podle
tohoto zákona pouze do jednoho
roku ode dne účinnosti tohoto
zákona.
V květnu 1993 poslanci Parlamentu ČR přijali – tehdy přes odpor
vlády ČR – novelu zákona, kterou
prodloužili platnost dřívějších
průkazů zvláštní způsobilosti současně s autorizacemi, získanými
podle autorizačního zákona, o další
jeden a půl roku, tedy do 31. prosince 1994. Vláda ČR tehdy na své
schůzi 19. května 1993 v usnesení
č. 252 přijala stanovisko k této
poslanecké iniciativě, v němž
Sněmovně sdělovala:
Přijetí navržené úpravy (zákona)
se nedoporučuje. Představuje
neodůvodněné prodloužení lhůty,
v níž mohou osoby bez státní autorizace vykonávat vybrané činnosti
ve výstavbě, …a stav právní nejistoty na straně objednatelů, zda jde
o osobu kvalifikovanou k výkonu
dané činnosti. Prodloužení období, kdy lze vykonávat vybrané
činnosti bez státní autorizace,
směřuje proti základní koncepční
myšlence zákona. S udělením
autorizace a zapsáním do seznamu vedenému příslušnou
Komorou spojuje zákon závažné
právní důsledky (odpovědnost
těchto osob, povinné pojištění,
jimi podepsané dokumenty jsou
veřejnými listinami, vztahuje se na
ně působnost příslušné Komory,
apod.). S ohledem na charakter
vykonávané činnosti, tj. projektové
a realizační činnosti ve výstavbě, je
třeba chránit veřejný zájem.
Poslanci však na tyto námitky
nedbali a novelu přijali. Průkazy
zvláštní způsobilosti byly nakonec
zrušeny až novelou autorizačního
zákona z roku 2003 a platily do
1. ledna 2004.
Ing. Mach: Do konce roku 1994,
tedy po dobu dvou a půl roku, měli
všichni, kdo měli zájem a chtěli
respektovat platný zákon, možnost
autorizaci u ČKA nebo ČKAIT získat. V Praze a Brně působilo nepřetržitě 22 zkušebních komisí a další
zkušební místa včetně komisařů
byla – pro případ zvýšeného zájmu
žadatelů – připravena v Českých
Budějovicích, v Hradci Králové
a dalších městech. Tuto možnost
využilo do konce roku 1994 zhruba
10 000 inženýrů a techniků a cca
2500 architektů.
■ O dalším vývoji ustanovení
v rámci § 34 zákona 360/1992, Sb.
budeme informovat v dalších
částech seriálu. Závěrem tohoto dílu ještě zpětně zhodnoťme
rané období utváření Inženýrské komory. Co považujete
v tomto směru za jeho nejsilnější stránku?
Ing. Mach: Důležité bylo zejména
to, že v této fázi přípravy vzniku
Komory spolupracovali jak představitelé akademické sféry, tak
projektanti, ale i zástupci realizační
složky. Toto provázání vzájemně uznávaných pohledů v rámci
jednotlivých profesních pozic
bylo velmi silnou složkou celého
procesu. Když celé období zpětně
hodnotím, považuji za naprosto
základní, že se jednalo o spolupráci slušných lidí. I když jsme
neměli vždy na vše stejné názory,
což konečně vyplývá i z dnešní
debaty, pojil nás společný zájem
a vzájemný respekt. Kdyby tomu
tak nebylo, nikdy by se tento cíl
nepodařilo zrealizovat. Zpětně to
pokládám téměř za zázrak.
Ing. Zídek: Svědčí o tom skutečnost, že dodnes je většina těchto
osob v rámci Komory stále aktivně
činná.
Prof. Pavlík: Komora byla vybudována na silném základu, k jehož
principům se všichni zmiňovaní
účastníci přihlásili. Za Český svaz
stavebních inženýrů mohu konstatovat, že velká podpora vzniku
Komory, zaujetí pro tento společný
záměr a téměř automaticky pokračující aktivní spolupráce vyplynuly
zcela přirozeně, v návaznosti na
historický vývoj této profesní
organizace. A to bylo podle mě
podstatou pro to, aby tato snaha
byla úspěšná. ■
Následující díl seriálu bude zaměřen na zahájení činnosti oblastních kanceláří České komory
autorizovaných inženýrů a techniků
činných ve výstavbě. Budou prezentovány nejzajímavější momenty
z další debaty, na kterou jsou
pozváni přednostové jednotlivých
oblastí.
Aqua-therm
Praha
18. mezinárodní odborný veletrh vytápění,
ventilace, klimatizační, měřicí, regulační,
sanitární a ekologické techniky
22. - 26. 11. 2011
Výstaviště PVA Letňany, Praha 9
www.aqua-therm.cz
ZÍSKEJTE VSTUPENKU ZA 20 Kč
KONFERENCE TZB 2011
Úterý 22. 11.
■ Den portálu tzb-info.cz
– celodenní program
garant: Ing. Dagmar Kopačková, PhD.
Středa 23. 11.
11:00 – 13:00 hod., Velký sál výstaviště,
mezinárodní účast
■ TZB PRO BUDOVY S TÉMĚŘ NULOVOU
SPOTŘEBOU ENERGIE
garant: prof. Ing. Karel Kabele, CSc
Čtvrtek 24. 11.
10:30 – 12:30 hod.
■ AKUMULACE ELEKTRICKÉ ENERGIE
13:00 – 15:00 hod.
■ AKUMULACE TEPELNÉ ENERGIE
garant: doc. Ing. Tomáš Matuška, PhD.
(ve spolupráci s Československou společností
pro sluneční energii)
Pátek 25. 11.
10:30 – 12:30 hod.
■ ÚSPORY PITNÉ VODY A HOSPODAŘENÍ
S DEŠŤOVOU VODOU
garant: Ing. Dagmar Kopačková, PhD.
13:00 – 15:00 hod.
■ EKONOMIKA VYUŽITÍ SLUNEČNÍ ENERGIE
garant: doc. Ing. Tomáš Matuška, PhD.
Více na www.aqua-therm.cz
2011
jméno: ..................................................................................................... e-mail: .................................................................................................
ulice: ........................................................................................................ PSČ: ................................... město: ..................................................
Prosíme vyplnit čitelně (tiskacím písmem). Souhlasím s vedením mých osobních údajů v databázi návštěvníků veletrhu AQUA-THERM do odvolání souhlasu.
Tento kupón platí jako poukázka, kterou vyměníte u pokladen za zlevněnou vstupenku v ceně 20 Kč.
inzerce
PRODECO má teď veškeré informace a dokumentaci
k projektům vždy po ruce, a to díky úspěšné implementaci IS od firmy NAVISYS
Společnost PRODECO je inženýrsko-dodavatelská firma orientovaná na dodávky a služby
zákazníkům především na povrchových dolech
a v tepelných elektrárnách. Projekty, na kterých
pracuje, se časovou náročností pohybují v rozmezí týdnů až několika let. Dokumentaci k nim,
včetně všech faktur, smluv a změnových řízení,
mají přitom její pracovníci nyní k dispozici na
jedno kliknutí. Díky Microsoft Dynamics NAV
s oborovým řešením BIZ4BuildIn od společnosti
NAVISYS.
Přístup k informacím byl alfou i omegou
Společnost PRODECO od počátku využívala
podnikové informační systémy od lokálních výrobců. Ty však řešily pouze finanční řízení společnosti a nebyly schopny obsáhnout všechny
procesy. Hlavní předmět podnikání firmy – řízení projektů a dodávek zařízení – tyto systémy nepodporovaly. S postupně narůstajícím objemem
projektové dokumentace i elektronické a „papírové“ komunikace k jednotlivým projektům však
absence přímého elektronického přístupu k informacím o projektech začínala být problematická. Nový management, který nastoupil v roce
2006, se rozhodl, že se tato situace musí změnit,
protože bez aktuálních dat a rychlého přístupu
k potřebným informacím už nebylo možné posouvat společnost dál.
Lokální řešení se nebylo schopné firmě
přizpůsobit
Firma zvažovala hned několik variant. Poté, co
se implementace stejného systému, který používala mateřská společnost, ukázala jako časově
i ekonomicky neefektivní, zkusila firma oslovit silného lokálního dodavatele. Měl přizpůsobit svůj
systém požadavkům, které firma měla. Jenže
u něj nepochodila. Firma tak hledala jinou alternativu. Nový systém měl být dostatečně komplexní na to, aby pokryl všechny procesy, včetně
projektového řízení a správy veškeré dokumentace k projektům v elektronické formě. Zároveň
měl být schopen přizpůsobit se individuálním požadavkům firmy tak, aby si mohla zachovat svou
hlavní konkurenční výhodu i desítky let budované unikátní know-how. Po několikaměsíčním hle-
dání firma jako nejlepší alternativu vyhodnotila
Microsoft Dynamics NAV – silné nadnárodní
řešení s velkou mírou adaptability.
Microsoft Dynamics NAV jako podmínka
V roce 2009 bylo vypsáno výběrové řízení na
dodávku právě Microsoft Dynamics NAV s cílem
pokrýt všechny firemní procesy. Společnost NAVISYS nabídla kromě standardního ERP systému
i vlastní oborové řešení BIZ4BuildIn, čímž řeší
všechny klíčové procesy od řízení obchodních
příležitostí přes přípravu a realizaci zakázky, sledování a řízení projektů, řízení zdrojů a správu
dokumentů až po řízení cashflow a controlling.
Samozřejmostí je grafické plánování, včetně obvyklých Gantových diagramů, a integrace kalkulačních systémů či integrace s intranetovým portálem na platformě Microsoft SharePoint Server.
A právě tyto pokročilé funkce management společnosti PRODECO oslovily nejvíce.
Oborové řešení BIZ4BuildIn nabídlo
vše, co firma potřebovala
NAVISYS zahájil celý projekt implementace
1. července 2010. Ostrý start systému pak proběhl
již 1. ledna 2011, tedy po pouhých 6 měsících.
Microsoft Dynamics NAV výrazně usnadnil práci řady zaměstnanců. Reporting, který se dříve
prováděl ručně do několika různých excelových
tabulek, se nyní plně automatizoval. Výrazné
ulehčení práce přinesl nový systém i pracovnicím
finančního oddělení. Pravidelná finanční uzávěrka, na které se pracovalo dříve několik dní v měsíci, je teď hotová za jeden den. Vedení, které
zhruba pětinu týdne tráví na cestách a obchodních jednáních, má nyní kdykoliv přístup ke všem
informacím o dění ve firmě, a to do nejmenších
detailů. Každý projekt, každou smlouvu, každou
nezaplacenou fakturu má teď management
k dispozici přímo v Microsoft Dynamics NAV
během pár kliknutí.
Zdlouhavé hledání dokumentů a obcházení firmy zcela odpadlo
Největší posun, kterého si mohli všimnout i zákazníci a obchodní partneři společnosti PRODECO, však přineslo oborové řešení BIZ4BuildIn
a integrace veškeré dokumentace k jednotlivým
zakázkám přímo do prostředí Microsoft Dynamics NAV. Když nyní sedí obchodník na jednání se zákazníkem, může si ze svého notebooku
ihned otevřít libovolný dokument vztažený k danému projektu, včetně například předávacího
protokolu zaslaného poštou před dvěma lety.
Zrychlilo se také jednání s obchodními partnery.
Všechny informace o předchozích obchodních
kontaktech, předchozí verze smluv nebo informace o vzájemném platebním saldu jsou hned
k dispozici. Dříve přitom právě dohledávání
papírových dokumentů bylo extrémně časově
náročné. Získat k nim přístup přímo na jednání
se zákazníkem nebo obchodním partnerem
bylo prakticky nemožné. V desítkách šanonů
s papírovými dokumenty nebylo jednoduché se
vyznat. Díky elektronické podobě všech dokumentů lze v nich hypertextově vyhledávat, což
značně usnadňuje zaměstnancům práci.
Nový systém pozitivně ohodnotili
i auditoři
Společnost PRODECO klade velký důraz na
profesionalitu a standardizaci všech procesů, má zavedený a certifikovaný Integrovaný
systém řízení v rozsahu norem ČSN EN ISO
9001:2009, ČSN EN ISO 14001:2005,
ČSN OHSAS 18001:2008. Právě důsledná
dokumentace jednotlivých procesů a podrobné
manuály výrazně pomohly urychlit celou implementaci Microsoft Dynamics NAV. Ten pak
pomohl při recertifikaci pro ISO 9001. Auditoři
navíc celou implementaci ohodnotili velmi pozitivně a potvrdili, že nový systém pomůže při
dalším rozvoji firmy i z pohledu důrazu na standardizaci a dodržování nastavených procesů.
Microsoft Dynamics NAV s oborovým řešením
BIZ4BuildIn tak zautomatizoval řadu klíčových
procesů, výrazně zefektivnil oběh a zpracování
projektové dokumentace a výrazně usnadnil získávání podkladů pro rozhodování managementu společnosti PRODECO.
Profil dodavatele
Společnost NAVISYS byla založena v roce 1997.
Úspěšné implementace a kvalitní služby ji rychle
posunuly mezi nejvýznamnější prodejce a implementátory Microsoft Dynamics NAV. V současné době působí především jako dodavatel komplexních vertikálních řešení pro oblasti logistiky
dopravy, skladování, plánování a řízení výroby
a projektově orientované společnosti. Společnost získala díky implementaci komplexního
informačního systému ve společnosti
PRODECO, a.s., prestižní cenu Microsoft
Awards 2011 v kategorii Microsoft
Dynamics ERP. V roce 2011 obdržel a společnost NAVISYS ocenění za své úspěchy a stala se členem Microsoft Dynamics PRESIDENT´S
CLUB již podruhé během tří let.
svět stavbařů
Industriální stopy 2011 – konference a exkurze do Ostravy
Ve dnech 17.–18. října 2011 proběhla v rámci 6. mezinárodního
bienále Industriální stopy dvoudenní exkurze do Ostravy. Exkurze
navázala na pražskou konferenci
Průmyslové dědictví na hraně –
Architektura konverzí.
První den exkurze, 17. října 2011,
proběhlo slavnostní uvítání ve
Vítkovickém zámku generálním
ředitelem a předsedou představenstva společnosti Vítkovice, a.s.,
Ing. Janem Světlíkem, jehož společnost se stala tradičně hlavním
partnerem letošních Industriálních stop. Následovala prohlídka
areálu NKP dolu Hlubina, která
pokračovala do areálu Vítkovických
železáren, kde se účastníci seznámili s probíhající obnovou vysoké
pece č. 1, plynojemu a energetické
ústředny č. VI. Obnova železáren
je financována prostřednictvím
integračního operačního programu. Do budoucna zde vznikne
společensko-vědecké centrum se
zpřístupněnou vysokou pecí. Jed-
ná se o největší obnovu národní
kulturní památky na našem území.
Prohlídky vedl Ing. arch. Josef
Pleskot (autor obnovy vysoké pece
a plynojemu) a částečně místní
školení průvodci. Prohlídka pokračovala návštěvou území Nové
Karoliny, kde se dochovala dvojice
památkově chráněných hal, dnes
označovaných jako trojhalí. Plánuje
se jejich konverze pro multifunkční
účely označovaná jako zastřešené
náměstí, které se jistě brzy stane
atraktivním industriálním shromažďovacím prostorem, v jehož
sousedství vyrůstá nová výstavba.
Ve večerních hodinách proběhl
v kompresorovně na dole Anselm
na Landeku společenský program
doplněný slavnostním aktem
přijímání nových adeptů do cechu
hornického. Nově byli přijati Ing.
arch. Naděžda Goryczková, generální ředitelka NPÚ; Ing. Svatopluk
Zídek, prezident ČSSI; Dipl.-Soz.
Peter Backes z hutí ve Völklingenu;
architekt Rasmus Radach z Ham-
burku a Dr Miles K. Oglethorpe,
pracovník Skotské památkové péče.
Druhý den, 18. říjen 2011, byl
věnován odborným přednáškám.
Program byl rozdělen do tří tematických bloků. Dopolední program
se týkal tématu Vize proměny Ostravy: Vítkovice a Trojhalí. Program
moderoval Petr Koudela z Dolní
oblasti Vítkovice. S referáty na
toto téma vystoupili Jan Světlík,
generální ředitel, Vítkovice, a.s.;
Ing. arch. Naděžda Goryczková
a Josef Pleskot.
Odpolední blok hodnotil v prvním
panelu Udržitelný rozvoj a realizaci
projektů nového využití průmyslového dědictví. Moderování se
zhostila Nina Bartošová z Fakulty
architektury ČVUT. Zahraniční
hosté v tomto bloku seznámili
české publikum s velmi podnětnými konverzemi průmyslových
objektů v Německu a Velké Británii. Peter Backes pohovořil
na téma Strategie a marketing
udržitelného rozvoje ve Völklin-
genu, Miles Oglethorpe uvedl
příklady projektů konverzí ve
Skotsku a Rasmuch Radach nastínil případové studie z Německa.
Druhý odpolední panel byl věnován tématu Industriální turistika,
zpřístupnění památek jako kroku
k jejich záchraně. Moderovala Eva
Dvořáková z NPÚ. S referátem
v této sekci vystoupili Ing. Jakub Hlaváček, vedoucí Oddělení
inovací a trendů CzechTourism,
PhDr. Benjamin Fragner se zkušenostmi z Výzkumného centra průmyslového dědictví ČVUT při mapování průmyslového potenciálu
v ČR a Richard Žabka z Agentury
pro regionální rozvoj, který představil program se zaměřením
na zřízení industriálních stezek
v Moravskoslezském kraji. Ostravských stop se zúčastnilo přes
devadesát účastníků. ■
Autorky:
Eva Dvořáková
Pavla Hlušičková
inzerce
stavebnictví 11–12/11
67
Průmyslové dědictví – na hraně...
úplně jiná studentská konference
Mezinárodní konference Průmyslové dědictví – na hraně…, která
proběhla 14.–15. října v renovovaných prostorách Národního
technického muzea v Praze, jako
jedna z vrcholných událostí letošního 6. bienále Industriální stopy
2011, měla z několika důvodů
punc originality. Jedním z nich
byla skutečnost, že se téma
průmyslového dědictví vrátilo
na půdu NTM, kde v roce 1986
vznikla Sekce ochrany průmyslového dědictví. To, že se tak
nyní se stalo především v režii
studentů, podtrhuje symbolický
význam místa a naznačuje, že
mladší generace přestává přihlížet a ochotně přebírá rovnocennou odpovědnost za osudy
industriálních objektů.
Pozitivní odezva mezi účastníky –
studenty, ale i odbornou veřej-
ností – potvrdila, že se jednalo
o jedinečnou akci, a to nejen
ve smyslu jejího symbolického
významu. Podařilo se realizovat
konferenci ve spolupráci pracovišť dvou fakult – Výzkumného
centra průmyslového dědictví
Fakulty architektury a katedry
architektury Fakulty stavební
ČVUT v Praze. Studentská iniciativa se setkala s podporou
ze strany zkušených odborníků a pedagogů, která byla při
přípravách nepostradatelná.
Konference navíc byla finančně
podpořena grantem z prostředků na specifický vysokoškolský
v ýzkum ČVUT v Praze a při
přípravě spolupracovaly i další
odborné organizace, jako Národní památkový ústav a Kolegium
pro technické památky ČKAIT
a ČSSI.
Pečlivě sestavený program byl
zárukou atraktivity konference.
Témata prvního dne byla zaměřena
na problematiku konverzí průmyslového dědictví, ať už na základě
zkušeností z jednotlivých projektů,
z pohledu památkové péče nebo
v kontextu rozvojových strategií.
Druhý den přinesl mírné odlehčení
prostřednictvím prezentací aktivit
převážně neziskových organizací, způsobů zapojení veřejnosti
a alternativních forem využití průmyslového dědictví. Významným
přínosem byla i mezinárodní účast
z několika evropských zemí – Německa, Anglie, Španělska, Itálie,
Polska, Srbska, Rumunska a samozřejmě Slovenska.
Unikátní byla svým způsobem
i koncepce konference. Partnerem
akademickému mládí se v programu stali zástupci praxe spojené
s průmyslovým dědictvím. Jednotlivé tematické sekce otevřeli svými
příspěvky zahraniční hosté James
Douet a Miles Oglethorpe, britští
členové mezinárodní organizace
TICCIH, a německý architekt Rasmus Radach, jenž spolupracoval
na několika významných projektech zaměřených na záchranu
industriálních objektů v Porůří,
a z České republiky generální
ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková
a poradce Agentury pro podporu
podnikání a investic CzechInvest
Vít Ruprich.
Součástí programu konference
byla rovněž exkurze (nejen) za
hmatatelnými stopami průmyslového dědictví na Kladensku v sobotu 15. října odpoledne. Účastníci
měli možnost vidět továrnu na
výrobu pian Dalibor v Zákolanech
a unikátní areál Vojtěšské Huti
v Kladně. Večer navštívili hornický
skanzen Mayrau ve Vinařicích. ■
Autorky:
Nina Bartošová
Jana Hořická
inzerce
Náskok se
so systémem
systémom
Securing technology for you
inzerce GU
Otvárať,
zabezpečiť
Otvírat, pohybovať,
pohybovat,zatvárať,
zavírat, zabezpečit
Okenná
technika
Okenní technika
Dverová
technika
Dveřní technika
Automatické
vstupnésystémy
systémy
Automatické vstupní
Systémy managementu
manažmentu budov
budov
www.g-u.com
www.g-u.com
GU SLOVENSKO
s.r.o., Priemyselný
parkUNitra
- Sever,
Dolné
9518,41Tel.:
Lužianky,
Tel.:155,
037Fax.:
/ 28525
[email protected]
/ 28525 99, offi[email protected]
GU-stavební
kování CZ,
Pekařky
314/1,
180Hony
00, 24,
Praha
283 840
28300,
840Fax:
165,
68
stavebnictví 11–12/11
inzerce
Otvírat – pohybovat – zavírat – zabezpečit
Jak již motto této mezinárodní firmy GU
napovídá, je pohyb filozofií jejího života
a nejen pohyb, jako takový, ale hlavně
bezpečnost – ta je pro GU vždy na prvním místě.
Firemní skupina GU je díky svému výrobnímu závodu BKS v Německu naprostou
světovou špičkou v oblasti výroby kompletního sortimentu panikového kování.
GU-BKS vyrábí a prodává panikové
hrazdy a tlačná madla s vnitřní
a vnější montáží, jedno i vícebodové
dveřní zámky mechanické i elektronické s několika panikovými funkcemi, elektrické otvírače, certifikované štítky, kliky a koule a všechny
ostatní potřebné doplňky, to vše
pro jedno i dvoukřídlé dveře.
panikového kování na stavebních výplních.
Díky široké paletě produktů a špičkovému
mezinárodnímu zázemí, podloženému desetiletími zkušeností, fa GU vyrábí, dodává a také montuje celé komplety stavebních výplní s funkčním spojením odpovídajícího panikového kování, dle platných
norem, různých druhů pohonů a druhů otvírání dle přání zákazníka (rozměry, barva,
použité materiály,…).
Pracovníci firmy GU jsou velice kompetentní k plánování kompletního systému kování pro panikové a únikové cesty dle
požadavků norem ČSN EN 1125 a 179
a jsou schopni pomoci všem architektům a
projektantům s návrhem nejvhodnějšího kování i pro ty nejnáročnější objekty.
Plánování, montáž a dodržování (pravidelná údržba a servis) těchto norem se v dnešní době stává nejen pouhou nutností, ale již
naprostou samozřejmostí. Do všech objektů, ve kterých pracují, baví se a setkávají
lidé, jako jsou kancelářské budovy,
kina, nemocnice, školy,.. všude tam
dnes každý zodpovědný projektant navrhuje únikové cesty s použitím adekvátního
suvných dveří a panikového / únikového
východu. Tyto dveře v běžném provozu
fungují, jako běžné paralelně posuvné automatické dveře s HM pohonem. V případě
propuknutí paniky – požáru,… se po zatlačení unikajících osob na kterékoliv křídlo toto uvolní z pojistek v horní části rámu,
stane se otočně otvíravým a unikající osoby
mohou skrz vzniklý prostor opustit objekt.
Průchozí šířka je 700-1250, resp. 14002500 mm u dvoukřídlého provedení, výška
až 2500 mm a maximální hmotnost je 80 kg
na 1 křídlo. Možnost nastavení rychlosti otvírání / zavírání, doby a také šířky otevření
(např. v zimním období).
▲ AL dveře s elektromechanickým pohonem TurnMaster, laserovou závorou, zabraňující zranění osob
při zavírání / otvírání dveří a panikové madlo, vše
z produkce GU
Jako svoji novinku, nabízí GU pod názvem HM-PBO (heavyMaster-Panik Break
Out) jedinečné spojení automatických po-
Samostatné pohony a automatické
vstupní systémy fa GU vyrábí, dodává a také montuje samozřejmě i bez
panikové funkce / kování. V jejím závodě –
GU Automatic v Německu se tyto automatické systémy vyrábějí dle přání zákazníků.
stavebnictví 11–12/11
69
infoservis
Odborné semináře
a konference
8.–9. 11. 2011
Regenerace bytového fondu
VII. ročník celostátní konference
Hradec Králové
Kongresové centrum Aldis,
Eliščino nábřeží 375
E-mail:
[email protected]
www.regeneracebytovehofondu.cz
8. 11. 2011
Technický dozor investora
Odborný seminář
Praha 9,
Lisabonská 2394/4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
10. 11. 2011
Sanace, izolace a dokončovací
detaily fasád
Odborný seminář
Zařazen do programu CV ČKAIT
a jeho absolvování je ohodnoceno
1 bodem
Olomouc,
Hotel Hesperia, zimní zahrada,
Brněnská 55
E-mail: [email protected]
www.azpromo.cz
10. 11. 2011
Přístavby, nástavby a vestavby
z požárního hlediska
Odborný seminář
Praha 9,
Lisabonská 2394/4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
14. 11. 2011
Požární uzávěry a klapky –
vlastnosti a chování
za běžného provozu
a při požáru
Odborný seminář
Praha 6 – Dejvice,
Masarykova kolej,
Thákurova 1
E-mail: [email protected]
www.psmcz.cz
15. 11. 2011
Moderní materiály a technologie pro výstavbu rodinných
domů a obytných budov
Odborný seminář – představení
nominovaných výrobků soutěže
Most, Hotel Cascade, Velký salonek,
Radniční 3
E-mail: [email protected]
www.azpromo.cz
15. 11. 2011
Zákon o památkové péči
Odborný seminář
Praha 9,
Lisabonská 2394/4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
15.–16. 11. 2011
Navrhování pasivních domů –
Vytápění a větrání
Školení
Součást CŽV ČKAIT
Praha 1,
Nadace pro rozvoj
architektury a stavitelství, ABF,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.pasivnidomy.cz/kurz.html
17.–18. 11. 2011
Navrhování pasivních domů –
PHPP
Seminář
Praha 1,
Nadace pro rozvoj
architektury a stavitelství, ABF,
Václavské nám. 31
E-mail: [email protected]
www.pasivnidomy.cz/kurz.html
21. 11. 2011
Sanace, izolace a dokončovací
detaily fasád
Odborný seminář
Hradec Králové,
Kongresové centrum Aldis,
Eliščino nábřeží 375
E-mail: [email protected]
www.azpromo.cz
22. 11. 2011
Střešní konstrukce a
zateplení střešních plášťů
Odborný seminář
Brno, BVV,
Kongresové centrum,
Výstaviště 1
E-mail: [email protected]
www.azpromo.cz
22. 11. 2011
Sanace, izolace
a dokončovací fasády
inzerce
Aqua-therm letos s rozšířeným programem
I když je oblast technického zařízení
budov stejně jako celé stavebnictví
v nelehké ekonomické situaci, vlajková loď oboru, veletrh Aqua-therm
Praha, si i letos udrží vysokou laťku
kvality a přitažlivosti pro vystavovatele i návštěvníky.
Již nyní je jasné, že se veletrhu, který proběhne na pražském výstavišti PVA Expo Letňany od 22. do 26. listopadu, zúčastní přes
230 firem. Mimo jiné ABB, Atmos, AZ-Pokorny, Bosch Termotechnika, Družstevní závody
Dražice – strojírna, EBM-PAPST, Elektro-Import, Elektrodesign Ventilátory, Master Therm
tepelná čerpadla, MUT International, OPOP,
Regulus, Remko, Rosenberg, Slovarm, Stiebel Eltron, Systherm, Viega, Ziehl-Abegg
nebo ŽDB.
Jak úsporně stavět a jezdit
Veletrh nabízí pohled na úsporu energie z různých úhlů. V sekci nízkoenergetická výstavba
se představují menší firmy, které nabízejí nové
úsporné technologie a výrobky, jež si často
teprve hledají místo na trhu. Nosnými tématy
70
stavebnictví 11–12/11
sekce jsou energetická efektivita a úspory, obnovitelné zdroje energie a nízkoenergetické
domy a budovy. Sekce Autoalternativa pak
dává návštěvníkům možnost posoudit, nakolik
se posunul vývoj v oblasti automobilů a motocyklů na alternativní pohon. Své novinky určené pro běžný provoz zde letos představí např.
společnost E.ON.
Doprovodný program letos na třech
místech
Veletrhy jsou dnes místem, kde si lze nejen
fyzicky „osahat“ vystavené výrobky, ale také
získat řadu cenných informací přímo od fundovaných odborníků. Garantem doprovodného programu veletrhu Aqua-therm Praha, jenž
bude letos probíhat souběžně ve třech sálech,
je již tradičně Společnost pro techniku prostředí. Hlavním tématem letošní konference
TZB 2011, jež tvoří jeho páteř, budou budovy
s téměř nulovou spotřebou energie, akumulace elektrické a tepelné energie, úspory pitné
vody a ekonomika využití sluneční energie.
V rámci doprovodného programu budou
představeny také vítězné projekty soutěže
ČEEP 2010 – PASIVNÍ A NÍZKOENERGE-
TICKÉ BUDOVY ČR. Soutěž, kterou pořádá
agentura Top Expo, zahrnuje ocenění v kategoriích Český energetický a ekologický projekt, Česká energetická a ekologická stavba
a Česká energetická a ekologická inovace.
Doprovodný program veletrhu bude hostit
rovněž zajímavý blok přednášek konaných
pod hlavičkou celodenního semináře s názvem „Energetický management pro města
a obce“. Návštěvníci mimo jiné získají aktuální informace o novele zákona o hospodaření s energií (Ing. Pavel Jirásek, Ministerstvo průmyslu a obchodu), dozví se, jaké
jsou trendy vývoje centrálního zásobování
teplem ve městech ČR (Ing. Martin Hájek,
Ph.D., Teplárenské sdružení České republiky) a budou moci získat poznatky o energetickém plánování a sledování dat o spotřebě ve městech v ČR i v zahraničí (Miroslav
Šafařík, Porsenna o.p.s.).
Veletrh je otevřen od úterý 22. do pátku
25. listopadu od 10.00–18.00 hod., v sobotu
26. listopadu od 10.00 do 16.00 hod. Doprovodný program je návštěvníkům přístupný
zdarma, kompletní přehled seminářů najdete
na stránkách www.aqua-therm.cz.
Odborný seminář SPS
Ústí nad Labem,
Hotel Vladimír,
Masarykova 36
E-mail: [email protected]
www.azpromo.cz
23.–25. 11. 2011
Příprava ke zkoušce z OZPR
Konzultační kurz – třídenní seminář
Praha 1,
VÚBP, v.v.i.,
Jeruzalémská 9
E-mail: [email protected]
24.–25. 11. 2011
Navrhování pasivních domů –
závěr
Seminář
Brno, Lipka – školské zařízení
pro environmentální vzdělávání,
pracoviště Kamenná,
Kamenná 20
E-mail: [email protected]
24. 11. 2011
Veřejné dražby – zkušenosti
z praxe a ukázka fiktivní
dražby
Odborný seminář
Praha 9,
Lisabonská 2394/4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
28.–30. 11. 2011
Příprava k autorizaci inženýrů
a techniků činných ve výstavbě
Kurz
Praha 2,
Karlovo náměstí 7,
Gradua-CEGOS
E-mail: [email protected]
29. 11. 2011
Cyklus poruchy a sanace
Odborný seminář
Praha 9,
Lisabonská 2394/4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
1. 12. 2011
Stavební zákon – územní
řízení a stavební řád
Odborný seminář
Praha 9,
Lisabonská 2394/4
E-mail: [email protected]
www.studioaxis.cz
DSA: Dny otevřených dveří
Dny otevřených dveřích ve školách
a v projektových kancelářích se letos
budou konat ve dnech 21.–26. listopadu 2011. Seznam míst je průběžně aktualizován na www.ckait.cz.
Dny otevřených dveří na stavbách pak
probíhají postupně od září do prosince.
Ze dnů otevřených dveří na stavbách je v listopadu možné v Karlovarském kraji navštívit v Ostrově
ve čtvrtek 8. prosince 2011 od
10.00 do 17.00 hodin Střední průmyslovou školu Ostrov, Klínovecká
1197. Zájemci se mohou obrátit na
Ing. Danu Ptáčkovou (tel.: 353 416
412, 736 650 029), krajskou manažerkou za SPS v ČR je Ing. Anna
Vlášková (tel.: 603 732 876).
Ve Zlínském kraji mohou zájemci
zavítat do Školicího střediska II.
v Uherském Brodě, Nivnická 1763,
a to v pátek 25. listopadu 2011 od
12.00 do 17.00 hodin a v sobotu 26.
listopadu od 8.00 do 13.00 hodin.
Kontaktní osoba je Ing. Jan Chlebek (tel.: 776 106 742), krajským
manažerem za SPS Ing. Pavel Bělohlávek, CSc. (tel.: 607 873 902). ■
Střechy Praha a Solar Praha
Tradiční 14. odborný veletrh
Střechy Praha a 8. specializovaná
výstava Solar Praha mění termín
i místo svého konání. Poprvé
jsou návštěvníci obou akcí zváni
do pražského veletržního areálu
v Letňanech, jehož brány se jim
otevřou v termínu 8.–11. 2. 2012.
Pro změnu místa konání se pořadatel rozhodl z důvodu zachování
kvality výstavního prostoru a slu-
žeb s tím spojených. Vzhledem
k nejasné otázce nad dostavbou
vyhořelé části Průmyslového
paláce bylo rozhodnuto v rámci
snahy o eliminaci problémů způsobených technickými nedostatky výstavního prostoru o přesunu
do nové lokality. ■
Více informací naleznete na
www.strechy-praha.cz.
inzerce
Společnost Xella CZ se opět stala
partnerem soutěžní přehlídky řemesel SUSO
Společnost Xella CZ, největší tuzemský výrobce bílého pórobetonu
Ytong, již několik let spolupracuje se
všemi typy škol zaměřenými na stavebnictví. Společnost, která tradičně
udává moderní trendy na poli nízkoenergetického stavění, si je vědoma,
jak důležitá je podpora talentovaných učňů a studentů.
Mezi nejprestižnější projekty patří soutěžní přehlídka řemesel SUSO, kde se mohli budoucí
zedníci podrobně seznámit s pracovními postupy při realizaci zadání z materiálu Ytong
na finále 15. ročníku, které se uskutečnilo ve
dnech 21.–23. září při stavebním veletrhu FOR
ARCH v PVA EXPO PRAHA v Letňanech. Soutěžící si tak mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jak
jednoduchá je manipulace s pórobetonovými
tvárnicemi Ytong. K usnadnění práce přispívá
homogenní povrch tvárnic a jejich stoprocentně přírodní složení, díky kterému lze jejich rozměry upravit do požadované velikosti pouhým
přeříznutím obyčejnou pilkou na dřevo. Pro
svou snadnou opracovatelnost bývá kompletní
systém Ytong často nazýván velkou „stavebnicí“. Studenti tak měli jedinečnou šanci prohloubit si znalosti o moderním stavebním systému
Ytong formou zážitků na vlastní kůži, které jsou
pro získání stavebních dovedností tím nejefektivnějším způsobem.
Lidé ve společnosti Xella CZ dlouhodobě
věnují svou péči a podporu vzdělávacím projektům, mezi které patří nejen partnerství přehlídky SUSO, ale i organizace soutěží pro
střední a vysoké školy. Dále nabízí Xella CZ
všem vzdělávacím institucím bohatý edukační
program, který si mohou přizpůsobit přesně na
míru svým učebním plánům a záměrům, například odborné exkurze do výrobního závodu.
Široké nabídky vzdělávacích projektů je možno využít během celého roku.
stavebnictví 11–12/11
71
firemní blok
Rekonstrukce nadzemního parkoviště
obchodního centra Futurum Brno
Objekt se nachází na Vídeňské ulici v Brně a byl
dokončen v roce 2001. Je třípodlažní a s obchodním centrem Futurum je propojen visutým koridorem. Všechny podlaží slouží k parkování osobních vozidel návštěvníků centra.
Jedná se o montovanou betonovou
konstrukci se zmonolitňující betonovou deskou. Půdorysná plocha
objektu je 100 x 100 m. Předmětem rekonstrukce byl povrch 3.NP
střešního parkoviště, kde povrchová
úprava přes několikeré opravy nebyla vodotěsná a voda zatékala do
betonové konstrukce objektu. Počet
parkovacích míst na střeše je 418,
plocha je spádovaná ke vpustím
s vyhříváním.
Stav před započetím
rekonstrukce
Skladba 3.NP:
■ montovaná betonová konstrukce
z T profilů;
■ zmonolitňující betonová deska
tl. 150 mm;
■ povrchová úprava na bázi PU
s pružnou membránou uprostřed.
▲O
br. 2. Trhliny v místě dilatačních spár
▲ Obr. 1. Celkový pohled na budovu parkoviště
Defektní místa:
■ trhliny v místě dilatačních spár
skrz PU vrstvu (obr. 2);
■ odpojený povrch od podkladu
způsobený osmotickým tlakem
(viz níže), obr. 3;
■ netěsný povrch v okolí ocelových
rámů vpustí;
■ rozšířené dilatace v atice z důvodů dotvarování konstrukce;
■ trhliny obvodové atiky (obr. 5).
▲ Obr. 3. Odpojený povrch od podkladu způsobený osmotickým tlakem
▼ Obr. 4. Schéma vzniku osmotického tlaku v souvrství střechy
▲ Obr. 5. Trhliny obvodové atiky
▼ Obr. 6. Průnik vody do konstrukce
72
stavebnictví 11–12/11
Voda vnikala do konstrukce, kde
způsobovala výkvěty a poškozovala
ocelovou výztuž (obr. 6).
Osmotický tlak
„Voda z betonového podkladu
obohacená rozpuštěnými látkami
z betonu a penetrační vrstvy (ta
může obsahovat i nevytvrzené
produkty) se dostává vzlínáním do
vhodné dutiny nad penetrační vrst-
▲O
br. 7. Schémata provedených detailů
vou a je pak dotována další vodou
z betonu díky probíhající osmóze.
Objem vody v dutině tím nabývá
a destruuje okolí,“ konstatoval
Ing. Martin Zadělák ze znaleckého
ústavu QUALIFORM, a.s. Brno
(viz obr. 4).
Požadavky
na řešení vad díla
Objednatel chtěl provést odstranění
stávající vrstvy a její nahrazení novým povrchem splňujícím základní
požadavek na nepropustnost.
Důraz byl kladen na alternativní
technologie se schopností aplikace
na vlhký podklad. Součástí řešení
byl požadavek na systémové řešení
detailů, tzn. napojení na atiku, utěs-
nění vpustí, přemostění objektové
dilatace.
Varianty řešení
Existují dva přístupy k řešení povrchů střešních parkovišť:
■P
U membránové systémy;
■ stříkaná latexová izolace plněná ostrohranným kamenivem – čedičem.
První řešení bylo na střeše aplikováno a neosvědčilo se. Hlavní důvody
byly nikoliv v použitých materiálech,
ale ve způsobu jejich aplikace. PU
systémy vyžadují maximální vlhkost
podkladu na úrovni 4 %, což je
hodnota, kterou nelze objektivně
ověřit při větších plochách bodovým měřením. Druhým rizikem
je nedořešení detailů napojení na
atiku, vpusti a objektovou dilataci,
k nimž se litý povrch obvykle jen
dolije. Objednatel tedy zvolil druhou variantu, která se od první liší
v těchto bodech:
■ povrch je difúzně otevřený a lze
jej bez problémů aplikovat na
vlhký podklad po dešti;
■ neztrácí svou tažnost se stárnutím materiálu vlivem UV záření;
■ systémově řešené detaily.
Zvolený postup opravy
Odstranění současného povrchu
frézováním, malou silniční frézou,
vyhlazení povrchu menšími frézami,
zabroušení povrchu diamantovou
bruskou, vyčištění povrchu tryskáním. Provedení detailů viz obr. 7–12.
Výsledek a zkušenosti s užíváním
Provedená úprava zabránila vnikání
vody do konstrukce. Montáž retardérů zpomalila provoz a omezila
poškozování instalací v ploše. Ze
systémových řešení se zrodilo
kvalitní dílo.
Vyjádření objednatele
Skanska, a.s., se rozhodla pro tuto
technologii opravy, protože jako
jediná nabízela provedení bez vlivu
počasí a také systémově řešila
kritická místa. Kvalita provedení
splnila očekávání, střecha je těsná. Voda při dešti plynule odtéká,
protiskluzný povrch je bezpečný
i za sněhu a náledí. ■
Autoři: Ing. Jindřich Plaček,
Průmyslové podlahy Plaček, a.s.,
Ing. Vladislav Kufa,
Skanska, a.s.
▲ Obr. 8. Napojení na atiku
▲ Obr. 11. Detail aplikace stříkáním
▲ Obr. 9. Utěsnění vpustí
▲ Obr. 12. Technologický proces pokládky jedné vrstvy – stříkání izolace,
strojní zásyp čedičem zrnitosti 4–6 mm, s následným zaválcováním
▼ Obr. 10. Přemostění objektové dilatace elastickým pásem Sika Combiflex
▼ Obr. 13. Střecha parkovacího domu po provedené opravě
stavebnictví 11–12/11
73
inzerce
Konstrukční řešení staveb z pórobetonu Ytong
Problematice pórobetonových staveb byl věnován článek v časopise Stavebnictví 09/2011.
Následující text popisuje další možnosti konstrukčního řešení pórobetonových zděných
objektů a vytváří úvod k podrobnějšímu popisu
konstrukcí.
Příčný systém u zděných staveb
Příčný konstrukční systém je vhodný pro takové
dispozice objektů, kde se vedle sebe opakují
rozměrově podobné nebo účelově shodné
místnosti. Tyto místnosti oddělují nosné příčné
stěny. Jedná se často o bytové nebo kancelářské stavby.
■ Vliv stropní konstrukce
Pro návrh stropní konstrukce je výhodné užití
shodných rozpětí příčných modulů. Tímto vychází i shodné zatížení na příčné stěny a není
nutné zesilování stěn nebo volba jiných materiálů jako při užití různých větších rozpětí. Vždy
je však nutné zahrnout vliv otvorů v příčných
stěnách od podélných komunikací a veškerých
průchodů.
■ Obvodové podélné zdivo
Další významnou výhodou příčného systému
je možnost uvolnění podélných fasádních stěn
velkými okenními otvory nebo možnost užití
lehkých vyzdívek či montovaných plášťů, neboť
zatížení od stropních konstrukcí přenášejí pouze kolmé příčné stěny. Obvodové vyzdívané
stěny můžeme navrhnout v pórobetonu s vyšší
izolační schopností P1,8-300 a P2-350 s nižší
pevností a zvýšit tak tepelně izolační schopnost
objektu.
■ Příčné nosné stěny
Střední příčné nosné stěny mohou být slabší,
z materiálů s větší únosností a s menší tepelně
izolační schopností. Například pro zdivo z pórobetonu Ytong užíváme na příčné stěny tvárnice pevnostních značek P4-550 nebo P6-650 a
Příčné nosné stěny
při vyšších objektech a větší vzdálenosti stěn vyvozujících vyšší zatížení nahradíme pórobeton
vápenopískovými tvárnicemi Silka s pevností
12, 15 nebo 20 MPa. Výhodou použití těžších
materiálů je i lepší akustická funkce stěny.
Obousměrný systém
Navržení stropní nosné konstrukce v obou –
nejlépe kolmých – směrech je nejvýhodnější
pro zajištění prostorové tuhosti objektu a opření
stěn v hlavě o konstrukci tuhou ve vodorovné
rovině. Pro tento účel užíváme jako stropní konstrukce monolitické desky vyztužené ve dvou
směrech, oboustranně vyztužené filigránové
desky (s dovyztuženou druhou příčnou vrstvou), kazetové desky s vloženými vylehčujícími
prvky – kazetami – nebo trámové rošty.
Obousměrný systém je z hlediska pórobetonového zdiva a zdiva výhodný také proto, že ve
srovnání s podélným nebo příčným systémem
přenáší na zdivo vždy nižší zatížení.
Ztužující stěny
■ Smykové stěny
Smykové stěny se používají na ztužení konstrukcí proti účinkům vodorovných sil. Jedná se
především o důsledek účinků zatížení větrem.
Smyková stěna musí být zavázána do tuhé
stropní konstrukce.
Posouzení stěny je nutné provést ve vodorovné
ložné spáře zdiva v patě stěny. Musíme dále
zvážit, jak provést a posoudit i svislou spáru
mezi smykovou stěnou a příčnou ztužující stěnou. Návrh a posouzení smykové stěny se řídí
ČSN EN 1996-1-1.
■ Stěny ztužující jiné stěny
Výraz ztužující stěny je ČSN EN 1996-1-1
vyhrazen pro stěny vytvářející příčnou oporu
a ztužení nosným nebo obvodovým stěnám.
Vzdálenost příčných stěn u samostatně stojící
stěny je vhodná po 7 m a měla by být vždy do
vzdálenosti 12 m.
Jiným řešením k zajištění stěny je výrazné zesílení
tloušťky podporované stěny nebo její doplnění
pilíři. To však mimo účelové provozní stavby naráží na technické a architektonické řešení.
Správné je zabezpečit samostatnou stěnu ve
zhlaví upnutím do stropní konstrukce, která je
tuhá ve vodorovné rovině, nebo do vodorovného nosníku opřeného o příčné stěny. Za
dostatečně tuhé se považují obvyklé železobetonové stropy včetně stropů polomontovaných, vytvořených dobetonávkou. Při návrhu
vodorovných nosníků nahrazujících stropní
konstrukce musíme dbát na dostatečnou tuhost
(velikost) průřezu. Nemusí tudíž vyhovovat železobetonový profil betonovaný do U profilu.
Nízkoenergetické stavby
Nízkoenergetické pórobetonové stavby lze řešit dvěma základními způsoby:
a) jednovrstvými silnějšími stěnami;
b) s pomocí vnější dodatečné izolace.
■ Jednovrstvé stěny
Jednovrstvé stěny z pórobetonu využívají
tlouštěk 375 mm a 500 mm za použití tvárnic
pevnosti P1,8-300 a P2-350. Při užití tlouštěk
375 mm vyhovují obvodové stěny s oběma
typy tvárnic včetně omítek pro doporučené
hodnoty součinitele prostupu tepla U. Při tloušťkách 500 mm lze u stěny z P2-350 dosáhnout
součinitele prostupu tepla U 0,20 W/m2K.
■ odatečná izolace
Pro použití dodatečné tepelné izolace stěn je
preferována izolační deska Multipor jako výrobek firmy Xella CZ. s.r.o. Multipor je speciálně
vyrobený pórobeton s výbornými tepelně izolačními vlastnostmi. Udaný součinitel tepelné
vodivosti l je 0,045 W/m.K.
Podélná ztužující stěna
Obvodová nenosná vyzdívka
▲ Obr. 1. Zjednodušené schéma příčného systému pro obytný dům
▼ Obr. 2. Příklad pro obousměrný konstrukční systém a vhodné roznesení zatížení
od stropních konstrukcí na stěny
Nosné stěny
Nosné stěny
▲ Obr. 3. Schéma řešení se zdivem Ytong pro nízkoenergetické objekty
inzerce
Kde je vlna, na oheň není prostor
Skutečnost, že kvalita bydlení v domě
bez zateplení ani zdaleka nedosahuje
parametrů kvalitně izolované stavby, je dnes už všeobecně známa. Zateplení se stává přirozenou součástí
novostaveb i prioritou u rekonstrukcí
starších objektů. Ještě větší požadavky jsou kladeny na mnohopodlažní
bytové a občanské stavby. Mnohem
větší roli v nich sehrávají protipožární
vlastnosti izolace. Nehořlavá minerální vlna je zárukou zvýšené ochrany
rozšíření případného požáru a tak
i ochranou lidí i majetku. Není nic horšího než požár fasády, který se rozšíří
na celou výšku budovy. Ideální řešení
pro zateplení fasád představuje novinka od společnosti Knauf Insulation – fasádní deska na bázi kamenné
vlny s označením FKD S.
Kde je vlna, není oheň
Dům je pro mnohé životní investicí, v níž končí
podstatná část rodinných úspor. Navíc – kvůli jeho výstavbě jsme ochotni se na mnoho let
tinek a právě tyto fungují jako izolant. Izolace
FKD S tak dům dokonale zateplí, ale zároveň
umožní konstrukci dýchat – při správném provedení pak na vnitřních stěnách nekondenzuje vodní pára a netvoří se plíseň. Vše funguje
na jednoduchém principu – u nezatepleného
domu vzniká rosný bod na zdi – vlhkost vstupuje do stěn. Když tuto zeď zateplíme kamennou
minerální izolací, která je prodyšná, posuneme
rosný bod do izolace, pryč od zdi, kde se odpaří. FKD S dům spolehlivě obalí, ale neudusí.
zadlužit. Takovou investici je potřeba chránit.
Minerální izolace FKD S společnosti od Knauf
Insulation je nehořlavá (třída reakce na oheň
A1). Díky tomu vás chrání hned třikrát – šetří
náklady na topení či chlazení, spoluvytváří
zdravé vnitřní klima, čímž nabízí zdravější prostředí pro život vaší rodiny, a navíc brání následkům případného požáru.
Teplo je základ
Schopnost udržet tepelný komfort v interiéru
přesto zůstává základním předpokladem tepelné izolace. Společnost Knauf Insulation,
přední výrobce minerálních izolací, nabízí optimální řešení pro všechny typy základních konstrukcí staveb – bez ohledu na to, zda je dům
z panelu, cihly či pórobetonu, minerální izolace
se nezalekne ani otevřené konstrukce módních
dřevostaveb. Důležitým ukazatelem je součinitel tepelné vodivosti, tzv. lambda. Čím je lambda nižší, tím lépe izoluje. FKD S je kamenná
fasádní minerální izolace s nejnižší lambdou
0,036 na českém trhu.
Úspory, úspory, úspory
Stoupající ceny energií dávají za pravdu všem,
kteří neváhali a rozhodli se svůj příbytek zateplit. Navzdory slibům politiků či vývoji cen energií
na světové burze – sázka na to, že náklady na
vytápění v budoucnu porostou, se zdá být dnes
prakticky jedinou jistotou prognóz ekonomického vývoje. Kvalitní zateplení ušetří až 60 %
nákladů na vytápění či dodatečné chlazení.
Samozřejmě je potřeba sáhnout po izolaci
s vhodnými parametry, jaké nabízí například
kamenná fasádní deska FKD S od společnosti
Knauf Insulation.
Stop plísním!
Bydlení v igelitu? Ani náhodou. Minerální izolace využívají unikátních vlastností přírodních
materiálů, které tvoří základ jejich konstrukce
– skla či čediče. Minerální izolace je tvořena
množstvím mikrovláken z přírodních materiálů,
které v sobě ukrývají miliony vzduchových du-
Psst!
… tady není nic slyšet! Je jedno, zda bydlíte
u rušné silnice, nedaleko dráhy či u letiště. Minerální izolace tvoří ideální protihlukovou bariéru.
A stejně tak, jako její tepelněizolační vlastnosti
chrání dům „v obou směrech“ – tedy před pronikáním chladu zvenčí i únikům tepla zevnitř, tak
se díky vlastnostem fasádní zateplovací desky
FKD S na bázi kamenné vlny stává dům místem
nabízejícím absolutní soukromí. Tedy – pokud
zrovna doma netrénujete na bicí.
Zateplit, ale správně
Nová izolace FKD S navíc skvěle drží svůj tvar,
umožňuje snadnou manipulaci a při správné
aplikaci několikanásobně prodlužuje životnost celé stavby. Fasáda musí být zaizolována
v celé své ploše, nesmí se vyskytovat místa, kde
by nám teplo unikalo – musíme zabránit vzniku tzv. tepelných mostů. Výrobce předepisuje
i další postup – lepidlo musí být naneseno po
celém povrchu minerální desky. Ta je poté kotvena ke zdi hmoždinkami, které musí být zaizolovány použitím zátek.
Pokud dodržíte doporučený postup, bude vám
kamenný kabát sloužit dlouhá léta. Bez ohledu na módní trendy – plášť s označením FKD
S od společnosti Knauf Insulation bezpečně
„vynosí“ i vaše děti.
Pozn.: I hasiči v Letňanech mají zatepleno nehořlavou minerální vlnou.
Více info na: www.knaufinsulation.cz
stavebnictví 11–12/11
75
inzerce
Fasáda ROCKPROFIL součástí požárního experimentu
▲ Prof. Ing. František Wald, CSc., ze Stavební fakulty
ČVUT v Praze, duchovní otec projektu, a Ing. Pavel
Matoušek ze spolupořádající firmy ROCKWOOL, a.s.
▲ Přední část budovy s oběma ventilačními okny (horní okno splnilo svou roli v 1. fázi testu)
▲ Plně plošně rozvinutý experimentální požár, okno dodává palivu kyslík
▲ Veselí nad Lužnicí, 15. září 2011: požární experiment
COMPFIRE – 2patrová budova před 2. fází testu
▲ Magická hranice +1000 °C byla neočekávaně překonána, zatížený objekt to ustál
▼ Deformovaná konstrukce po požáru
V rámci unikátního požárního experimentu COMPFIRE ve Veselí nad
Lužnicí nechali stavební odborníci
15. září 2011 hořet dvoupodlažní
administrativní budovu. Při hodinovém požáru se teplota uvnitř budovy vyšplhala nad 1000 °C a ani při
tak intenzivním žáru nejevilo opláštění budovy systémem ROCKPROFIL
známky necelistvosti či porušení kritérií požární odolnosti.
Samotný experiment, který měl v praxi ověřit
platnost evropských požárních norem a posun ve vývoji ocelových konstrukcí, byl rozdělen do dvou fází. Nejdříve 6. září proběhl
přípravný požár v 1. patře, až poté následoval hlavní test. Při něm se v uměle vytvořené
administrativní budově naskládalo na podlahu v přízemí předem vypočítané množství dřevěných latí, složených do hranic jako palivo
– požární zátěž. Celá budova byla protkána
měřicími přístroji a senzory. Vedle ní, na dohled asi 300 diváků z celé Evropy i dalších
zemí, se postavila elektronická časomíra
a také display, ukazující teplotu uvnitř budovy.
Dvacet minut po zapálení nastala etapa tzv.
plně rozvinutého požáru, kdy teploty stále stoupaly a výška plamenů dosahovala až 4,5 m.
K dramatickému efektu za zdánlivě klidného
hoření, který podtrhnul rizika a nebezpečí skutečných požárů, došlo v okamžiku, kdy tlak
vodní páry uvnitř jednoho z nosných sloupů
přesáhl pevnost ocelové trubky (vyplněné betonem, z něhož pocházela vlhkost). Výsledkem
byla exploze, kdy v horní části sloupu vznikla
výrazná trhlina. Psychologický efekt byl vý-
razný. Narušený sloup však zůstal pevně stát
a přenášel i nadále zatížení, aniž by se vychýlil, prohnul nebo zlomil.
Ing. Pavel Matoušek, specialista ze spolupořádající firmy ROCKWOOL, okomentoval
průběh testu: „Sledovali jsme stav, měření
a chování vnějšího opláštění objektu – tedy
kazetových stěn systému ROCKPROFIL, které jsou vyplněny minerální vlnou Airrock ND
se speciální úpravou. Dodavatelem komponent plechových plášťů se stala společnost
Kovové profily, která poprvé zkoušela některé
z nových vnějších kazet nebo lamel řady KP
FORM (šířky od 300 do 1000 mm), obklad
z kompozitních prvků (ALPOLIC/fr) a integrované panely TRIMO Invisio – vše s výplní
z minerálních vláken. Kotvení plášťů na stěnové kazety se provádí přímo nebo přes profily
OMEGA speciálními distančními šrouby švýcarského výrobce SFS intec, s.r.o.“
Celkem bylo nainstalováno 6 různých povrchů
ROCKPROFIL. Výsledná měření dopadla na
výtečnou, u stěn se po celou dobu testování
neobjevily známky necelistvosti anebo porušení kritérií požární odolnosti. Rozpon 7,5 m
fasádního kazetového systému byl tak ověřen
v praxi a prokázalo se, že odolnost těchto stěn
během požáru skutečně dosahuje 60 minut.
Výplň z minerální vlny odolala magické hranici
1000 °C a zabránila rozšíření požáru mimo
zkušební objekt. V reálném životě to znamená
záchranu všech vytvořených hodnot a především lidských životů.
Společnost ROCKWOOL je předním světovým výrobcem minerální vlny – materiálu, který zlepšuje kvalitu života miliónů lidí
a pomáhá zmírňovat ekologické problémy.
Společnost ROCKWOOL byla založena
v roce 1909 a minerální izolace na bázi
čediče vyrábí od roku 1937. V současnosti
společnost zaměstnává přes 7800 vysoce
kvalifikovaných pracovníků. Společnost
ROCKWOOL provozuje 21 továren na
třech kontinentech, nejbližší výrobní závod
je situován v Bohumíně (okres Karviná).
Ústředí mateřské společnosti Rockwool International A/S a oddělení výzkumu a vývoje a ochrany životního prostředí se nacházejí v dánském městečku Hedehusene
poblíž Kodaně.
REFERENCE:
NAREX Česká Lípa, 2500 m2, 2005
TAKENAKA TPCA Kolín, 975 m2, 2005
Logistické centrum Praha, 2500 m2, 2007
Aquasped Modletice, 500 m2, 2007
TESCO Žatec, 2360 m2, 2007
SIEMENS Trutnov, 2280 m2, 2007
▲ Druhá fáze experimentu byla zahájena zapálením hranolů v přízemí budovy
▲ Velký počet účastníků potvrdil důležitost testu
▲ Všechny obklady na ROCKPROFILU byly po požáru
téměř bez následků
▲ Stropy nad prvním podlažím zatížily pytle s kamenivem
pro 2. fázi testu
TESCO Horní Slavkov, 800 m2, 2008
TESCO Hradec Králové, 1600 m2, 2008
TESCO Říčany, 2000 m2, 2008
Elektrárna Ledvice, 2000 m2, 2009
TESCO Aš, 1620 m2, 2009
TESCO Chrudim, 2000 m2, 2009
PHOENIX Ostrava, 1500 m2, 2009
TESCO Vlašim, 1700 m2, 2010
TESCO Praha – Chodov, 760 m2, 2010
TESCO Vimperk 760 m2, 2010
TESCO Boskovice, 1960 m2, 2010
HORNBACH Plzeň, 3350 m2, 2010–2011
Elektrárna Ledvice, 8000 m2, 2010
LEGO Kladno, 800 m2, 2011
TOYOTA Liberec, 400 m2, 2011
Elektrárna Ledvice, 7650 m2, 2011
inzerce
Fispoclean – úklidové a čisticí stroje
Fispoclean – úklidové a čisticí stroje
Fispocare – nový e-shop v provozu
Podzimní a zimní období je zpravidla ve znamení velkého úklidu vnějších prostor, ať již
veřejných, firemních nebo soukromých. Říjen
s listopadem budou jako vždy příležitost pro
vyniknutí všech praktických vlastností zametacích strojů, jako je např. schopnost zametat
a odklízet spadané listí, suchou trávu nebo jiný
nepořádek na chodnících, parkovištích a komunikacích. V zimních měsících – prosinci, lednu a únoru – pak zase vyniknou sněhové frézy,
zvláště při bohaté sněhové nadílce, která je rok
od roku překvapivější. Proto je nutné se včas
informovat o možnostech strojů z nabídky společnosti Fispoclean, ať už jde o nákup, půjčení
či dlouhodobý pronájem úklidového stroje.
Skupina Fispogroup ovšem nezapomíná ani
na vnitřní prostory. Nová divize Fispocare
nabízí nyní (kromě čisticí chemie, kterou standardně nabízí Fispoclean) sanitární zařízení
a hygienické potřeby pro využití v restauracích,
jídelnách, nemocnicích a jiných provozech
– skladech, výrobních prostorách a dalších
průmyslových zařízeních. Jedná se zejména
o vybavení toalet – zásobníky na mýdlo, na
papírové ručníky, náplně do zásobníků, různé
čisticí prostředky, jako utěrky papírové a textilní,
ručníky skládané i v rolích nebo čisticí rohože.
V oblasti ochranných prostředků pak nabízí Fispocare ochranné roušky, rukavice a pracovní
oděvy.
E-shop je dostupný na internetové adrese
www.fispocare.cz, kde také najdete všechny
potřebné informace o zboží a možnosti jeho
objednání.
Fispogroup přeje všem svým stávajícím i novým zákazníkům příjemný zbytek roku a krásné prožití vánočních
svátků. Těšíme se s Vámi na shledanou jak v dalších číslech časopisu, tak i na našich pobočkách či prostřednictvím našich obchodních zástupců.
stavebnictví 11–12/11
77
inzerce
Nové multikomfortní školicí středisko v Ostravě
Již od června letošního roku se může Ostrava
pyšnit první pasivní administrativní budovou
v České republice, jež je ve vlastnictví společnosti Intoza s.r.o. Isover se stal partnerem této
stavby a jeho materiály přispěly k realizaci
kvalitně zateplené obálky budovy. Objekt slouží nejen jako sídlo firmy, ale především jako
školicí středisko pro zájemce o problematiku
úsporných staveb. Výstavba budovy složené
ze čtyř pater sahajících do výšky patnácti metrů s celkovou využitelnou plochou 1300 m2 se
vyšplhala na 32 miliónů korun, jak potvrzuje
autor stavby Ing. arch. Radim Václavík.
Aby objekt splnil kritéria pasivního domu, je
opatřen silným tepelným štítem tvořeným převážně šedými polystyreny Isover EPS GreyWall
a Isover EPS Grey (250 mm ve stěnách,
400 mm ve střeše a 260 mm perimetrického
polystyrenu v podlahách na terénu). Kvůli eliminaci tepelných mostů jsou izolace pouze lepeny
bez mechanických kotev. Doplňkově v místech
s minimálním prostorem jsou použity ultraúčinné izolace z fenolické pěny KOOLTHERM K5
a vakuové desky VARIOTEC. Systémové řešení
kontaktní izolace je v systému Weber. Prosklené plochy v tomto plášti jsou samozřejmě z nabídky pro pasivní stavby, tj. zasklení kvalitním
trojsklem a 86mm plastovým profilem. Před pří78
stavebnictví 11–12/11
lišným tepelným ziskem ze slunečního svitu v létě
a pro omezení nočních tepelných ztrát v zimě
jsou okna opatřena účinným venkovním stíněním
s automatickou regulací.
Podlahová plocha dle
PHPP
1062 m2
Měrná potřeba tepla na
vytápění dle PHPP
11,5 kWh/
(m2a)
Celková potřeba primární
energie dle PHPP
111 kWh/
(m2a)
Celková
neprůvzdušnost n50:
0,17 h-1
Za energeticky pasivní je mimo jiné považována budova, která ročně spotřebuje maximálně
15 kWh/m2, což je zhruba o 90 % méně než
většina současných staveb. V tomto případě
byla většina požadavků splněna s dostatečnou
rezervou. Budova je navíc řešena jako multikomfortní (koncept Isover Multi-Comfort
House), proto byl brán zřetel i na akustickou
pohodu, požární bezpečnost a zdravé vnitřní prostředí zásobované čistým vzduchem.
Systém vnitřních příček a podhledů od firmy
Rigips zajišťuje dobrou akustiku i požární bezpečnost vnitřních prostor. Pro zajištění čistého
a kvalitního vzduchu bylo zvoleno řízené
větrání s rekuperací a je řešeno decentralizovaně v 5 samostatných zónách podle funkčního
využití řešených prostor. Otvíravá okna jsou tedy
navržena spíše z psychologického hlediska.
I přes minimální tepelné ztráty je nutné budovu v nejchladnějších dnech v roce vytápět.
K tomu slouží tepelné čerpadlo vzduch/voda,
doplněné solárním ohřevem teplé užitkové
vody. Na střeše budovy je dále umístěno
48 kusů fotovoltaický panelů o celkovém výkonu
10,8 kWp. Vyrobená elektrická energie (ročně
9440 kWh) bude využívána pro vlastní spotřebu v budově.
Dům služeb a školicí středisko energetických
úspor je opravdu velmi zajímavý objekt, první
pasivní administrativní budova v České republice. Budova je koncipována jako školicí pomůcka, kde si lidé mohou moderní technologie
„osahat“. Zároveň v ní budou sídlit firmy, které
se přímo zabývají energetickými úsporami.
Varšavská ulice 1583/99 v Ostravě se tedy
po právu stává centrem energetických úspor
nejenom severní Moravy.
inzerce
Oheň – dobrý sluha, ale zlý pán!
U systémů ETICS to platí dvojnásob !
Jsme česká, výrobní firma z Oder, mající ve
svém širokém výrobním portfoliu výrobky
z plastů (profily pro stavebnictví, protihlukové
stěny, široké spektrum ochranných trubek, hadice, lisované výrobky a další produkty dle přání
a poptávek zákazníků).
V roce 2009 vychází revidovaná norma ČSN
730810 Požární bezpečnost staveb, která
stanoví požadavky na stavební výrobky a konstrukce z hlediska požární klasifikace. Následuje ji norma ČSN ISO 13785-1 Zkoušky reakce na oheň pro fasády, vycházející z platné
mezinárodní normy, která specifikuje metodu
pro stanovení reakce na oheň konstrukcí fasád nebo plášťů budov. Tato metoda simuluje
venkovní požár působením plamenů přímo na
fasádu zhotoveného modelu reálného zateplovacího systému, včetně řešení detailů. Současně je tento dokument doplněn o Národní
přílohu, zpřesňující zařízení, způsob přípravy
a provedení zkoušky. Stanoví hodnoticí kritéria
a interpretaci výsledků zkoušky, včetně možnosti přímé a rozšířené aplikace. Těmito dokumenty byly jednoznačně dány požadavky požární bezpečnosti pro systém ETICS (založení,
nadpraží, ostění atd.).
Tyto skutečnosti jsou pro společnost
MATEICIUC a.s., Odry, a jejího obchodního
partnera HPI-CZ spol. s r.o., Hradec Králové,
hozená rukavice, kterou se nebojí zvednout,
a pouští se do vývoje výrobku, jenž by vyhověl
novým normovým požadavkům požární bezpečnosti staveb v ČR.
Jako cíl byl vybrán detail založení ETICS s použitým izolantem EPS – fasádní expandovaný
polystyren. Následovalo navrhování, testování
a reálné zkoušení nového výrobku, jehož závěrečnou tečkou bylo provedení zkoušky v akreditované zkušební laboratoři.
Výsledkem je protokol o zkoušce reakce na
oheň, který je následně jedním z podkladů pro
vypracování tzv. PKO – „Požárně klasifikačního
osvědčení“, což je dokument schvalující zkoušený výrobek – systém do staveb v ČR. Dokument
je určen pro projektanty, stavební dozory, státní
požární dozor, stavební řízení atd. jako doklad
o způsobilosti z hlediska požární bezpečnosti
staveb. O jaký výrobek se vlastně jedná? Zakládací sada ETICS 2009 pro vnější kontaktní zateplovací systémy ETICS.
Tento výrobek má řadu nesporných výhod
proti současnému stavu:
■ Univerzální – variabilní řešení, kdy zakládací sadu ETICS 2009 lze využít pro různé
tloušťky izolantu. Tím se omezí nároky na
skladování, na množství zásob, včetně četnosti jejich položek.
■ Splňuje zpřísněné požadavky na požární
ochranu v oblasti založení ETICS podle ČSN
73 0810:2009 a ČSN 73 0802:2009.
■ Jejím použitím vyloučíme případnou oxidaci kovových prvků.
■ Umožňuje estetické provedení v případě
pohledové soklové exponované oblasti.
■ Zajišťuje těsnost ETICS vůči nežádoucímu
nasávání vnějšího vzduchu mezi ETICS
a podkladovou konstrukcí, které by degradovalo tepelně izolační účinek ETICS a snížilo jeho požární odolnost.
■ Minimalizuje rizika technologické nekázně
při realizaci nutného zesílení a vyztužení tmelových vrstev na spodní hraně založení ETICS.
■ Umožňuje optimálně navázat vyztuženou
základní vrstvu a konečnou povrchovou úpravu v ploše ETICS na spodní hranu založení
ETICS, včetně potřebného okapního nosu.
■ Vytváří zásadní předpoklad pro zajištění
rovinnosti ETICS.
■ Zakládací sada minimalizuje únik tepla tepelným mostem v oblasti založení.
V současné době dokončujeme vývoj dalšího
výrobku pro vnější kontaktní zateplovací systémy ETICS s předpokladem splnění normových
požadavků požární bezpečnosti staveb, řešící
jeden z kritických detailů ETICS.
Závěrem bych chtěl „poděkovat“ tvůrcům výše
zmíněných norem za to, že tyto důležité dokumenty jsou psány velmi přehledně a jasně, bez
zbytečných poznámek a dodatků, aby tak zabránily případným nejasnostem, dvojsmyslným
výkladům, neboť jak všichni víme, v oblasti požární bezpečnosti staveb se jedná nejen o majetek, ale i o lidské životy!
Pro konkrétní dotazy Zakládací sady ETICS
2009 neváhejte kontaktovat p. Aloise Mika,
[email protected], nebo p. Kamila Šulce,
[email protected] Rádi Vám vyjdou vstříc
a budou se snažit zodpovědět Vaše dotazy.
MATEICIUC a.s.
Ke Koupališti 370/15
742 35 Odry
tel.: 556 312 411, fax: 556 730 417
e-mail: [email protected]
www.mat-plasty.cz
stavebnictví 11–12/11
79
inzerce
Dřevostavby v současnosti
systému jsou poměrně hustě vedle sebe, na
vzdálenost 400 nebo 600 mm, maximálně
však 625 mm. Rozlišujeme tři základní typy
lehkých skeletů:
■ Balloon frame („co největší skelet”);
■ Modifikovaný Balloon frame;
■ Platform frame (plošinový skelet).
Balloon frame se vyznačuje tím, že sloupky
probíhají od soklu až k okapu. Patrový práh
je tvořen jednoduchým průvlakem, který je
za sloupky průběžný. Na něm leží stropnice.
Vzpěrná délka sloupků se zkracuje ztužením.
Modifikovaný Balloon frame má sloupky, které jsou na patrovém prahu přerušeny. Rohový
sloupek je většinou průběžný a je tvořen hranolem nebo vyskládán z fošen. Patrový práh
je tvořen hranolem nebo dvěma fošnami položenými na sobě a je průběžný. Stropnice jsou
většinou připojeny hřebíkováním k patrovému
prahu. Konstrukce je ztužena ve stěnách.
▲ Obr. 1. Rodinný dům Malaga
Dřevostavba je charakteristická tím, že její nosná
konstrukce je především ze dřeva a materiálů na
bázi dřeva. Většina lidí si však pod pojmem dřevostavba představuje hlavně budovu v podobě
rodinného či obytného domu. Na tento druh staveb je proto zaměřen i tento článek.
Budovy ze dřeva a materiálů na bázi dřeva se
nejvíce uplatňují v nízkopodlažní zástavbě obvykle do čtyř nadzemních podlaží.
Konstrukční systémy budov ze dřeva a materiálů na bázi dřeva je možné rozdělit na srubové,
skeletové a masivní deskové.
Dřevěné konstrukce obytných budov se do první poloviny 19. stol. prováděly ve dvou základních variantách - s roubenými a s hrázděnými
stěnami. Na obě tyto varianty se používalo
hraněné řezivo a vyznačovaly se náročnými
tesařskými spoji. Od první poloviny 19. stol. se
začalo ve větší míře používat deskové řezivo
a ke spojování prvků strojově vyráběné hřebíky. V současnosti se nejvíce používají tzv. těžké
a lehké skelety v různých podobách.
Těžké skelety
Těžký skelet je nosný konstrukční systém vytvořený ze svislých a vodorovných nosných prvků
většinou z lepeného lamelového dřeva. Kompletuje se nenosnými obvodovými plášti a dělicími konstrukcemi příček.
Pro těžké dřevěné skelety jsou typické především tyto modulové rozměry 3,60 x 3,60 m a
4,80 x 4,80 m.
80
stavebnictví 11–12/11
Novodobé konstrukce těžkých dřevěných skeletů mohou mít několik variant, které se liší provedením styků vodorovných a svislých prvků
■ skelet s jednodílnými průvlaky a sloupy;
■ skelet s dvojdílnými průvlaky a jednodílnými
sloupy;
■ skelet s jednodílnými průvlaky a dvojdílnými
sloupy.
Těžké skelety se vyznačuji velkou půdorysnou
dispoziční volností. Jejich určitou nevýhodou je
náročnější provedeni konstrukčních detailů.
Lehké skelety
Lehký skelet je nosný konstrukční systém, který
tvoří převážně fošny a prkna. Sloupky tohoto
▼ Obr. 2. Rodinný dům Top Line
Platform frame má podlaží z dílů posazených
vzájemně na sebe a je dnes nejpoužívanějším
typem lehkého skeletu při stavbě jednopodlažních a vícepodlažních budov.
Prostorová tuhost budovy s lehkým skeletem je
zajišťována ztužením konstrukce stropu a stěn.
Stropní konstrukce se ztuží tak, že se stropnice
vzájemně rozepřou (ztuží) na vzdálenost asi 2 m.
Rozměr stropnice se voli tak, aby poměr její
výšky k šířce byl z důvodu stability menší než
6. Stropní deska je nejtužší z překližek, které
jsou položeny šachovnicově.
Ztužení stěn lehkého skeletu je komplikováno
tím, že sloupky stěn jsou pouze přihřebíková-
▲ Obr. 3. Rodinný dům Kubus
ny k prahům konstrukce a samy o sobě nejsou
schopny přenášet vodorovné zatížení do základových pásů. Proto se ke ztužení lehkého
skeletu používají výztužné stěny. Ty slouží ke
ztužení stavby nejen v podélném směru, ale
i ve směru příčném, protože kostra budovy je
velmi měkká a při bočním působení větru by
vykazovala velké deformace.
Výztužnou stěnou rozumíme stěnový prvek
v konstrukčním systému, který odolává vodorovnému zatížení a přenáší je do základů.
Dřevěné výztužné stěny mají dřevěný rám
z prken nebo fošen a plášť (především z překližek, třískových či OSB desek), který může být
zvnějšku nebo i zvnitřku stěny.
Lehké skelety se v současnosti používají především při realizaci rodinných a obytných domů.
Na následujících obrázcích jsou ukázány velké možnosti použití certifikovaného lehkého
skeletu systému HAAS. Lehký skelet lze kombinovat i s prvky těžkého skeletu, čímž získává na
architektonické zajímavosti, viz obrázky 3 a 4.
▲ Obr. 4.Golfové apartmány Dýšina
Závěr
Zajímavé je, že roční těžba dřeva na obyvatele
je v ČR a v USA přibližně stejná. V USA však
dřevostavby zcela dominují bytové výstavbě.
V zájmu širšího využití dřeva ve stavebnictví
u nás bude především třeba překonat zkreslené představy veřejnosti o dřevu jako stavebním
materiálu. Naším vzorem může být mimo jiné
země i Velká Británie, která ačkoliv má malé
vlastní zdroje dřeva, používá ho v bytové vý-
stavbě v neuvěřitelně velkém rozsahu. Ve Skotsku představují domy na bázi dřeva přibližně
70 % a v Anglii přibližně 25 % bytové výstavby.
Petr Kuklík, Fakulta stavební ČVUT v Praze
stavebnictví 11–12/11
81
v příštím čísle
01/12
Lednové číslo časopisu se věnuje
tématu Výzkum a vývoj v praxi.
Budou představeny například materiály vyvinuté na bázi nanotechnologií a jejich využití v oblastech
stavebních konstrukcí, dále zajímavé aplikace inteligentních materiálů
nebo uplatnění výzkumu a vývoje
v rámci informačních technologií
a v oblastech vysokorychlostní
železniční dopravy.
leden
Ročník V
Číslo: 11–12/2011
Cena: 68 Kč vč. DPH
Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno
IČ: 44960751
Číslo 01/12 vychází 9 . ledna
ediční plán 2011
předplatné
Celoroční předplatné (sleva 20 %):
544 Kč včetně DPH, balného
a poštovného
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
Objednávky předplatného
zasílejte prosím na adresu:
EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, 648 03 Brno
(IČO: 44960751,
DIČ: CZ44960751,
OR: Krajský soud v Brně,
odd. C, vl. 3809,
bankovní spojení: ČSOB Brno,
číslo účtu: 377345383/0300)
Jana Jaskulková
Tel.: +420 541 159 369
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
■
ediční plán 2011
www.casopisstavebnictvi.cz
pozice na trhu
Předplatné můžete objednat
také prostřednictvím formuláře
na www.casopisstavebnictvi.cz.
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
časopis
Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2
Tel.: +420 227 090 500
Fax: +420 227 090 614
E-mail: [email protected]
www.casopisstavebnictvi.cz
Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský
Tel.: +420 602 542 402
E-mail: [email protected]
Redaktor: Petr Zázvorka
Tel.: +420 728 867 448
E-mail: [email protected]
Redaktor odborné části:
Ing. Hana Dušková
Tel.: +420 227 090 500
Mobil: +420 725 560 166
E-mail: [email protected]
Inzertní oddělení:
Manažeři obchodu:
Daniel Doležal
Tel.: +420 602 233 475
E-mail: [email protected]
Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,
Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,
Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),
Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová,
doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.
Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl
Tel.: +420 541 159 374
E-mail: [email protected]
Předplatné: Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
E-mail: [email protected]
Tisk: EUROPRINT a.s.
pozice na trhu
časopis
Stavebnictví je členem
Seznamu recenzovaných
periodik vydávaných
v České republice*
*seznam zřizuje
Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR
www.casopisstavebnictvi.cz
Kontakt pro zaslání edičního plánu 2011 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:
Jana Jaskulková
tel.: +420 541 159 369, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]
82
stavebnictví 11–12/11
Náklad: 32 900 výtisků
Povoleno: MK ČR E 17014
ISSN 1802-2030
EAN 977180220300501
Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa
© Stavebnictví
All rights reserved
EXPO DATA spol. s r.o.
Odborné posouzení
Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví
podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.
O tom, které články budou odborně posouzeny,
rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž
určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři
recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých
příspěvcích posudky recenzentů.
Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě
bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce
neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.
Baumit
Star
Prvotřídní
zateplení
Baumit Star
Baumit Star je prémiový zateplovací systém, uspokojující nejvyšší nároky na kvalitu zateplení. Materiálová skladba systému
kombinuje zkušenost a tradici s inovací. Systém Baumit Star využívá revoluční technologii bezhmoždinkového kotvení
izolantu, je flexibilní, odolný proti nárazu a vodoodpudivý. Volbou Baumit Star snížíte své náklady na vytápění, přispějete tak
k ochraně životního prostředí. Vaše rozhodnutí na zateplovací systém Baumit Star je sázka na jistotu.
■ Špičkové tepelně izolační vlastnosti
■ Ekologická investice s návratností
■ Spolehlivost a jistota
Nápady s budoucností
Download

požární bezpečnost staveb