11. DIGITÁLNÍ SPOJOVACÍ SYSTÉMY
popis obecného blokového schéma digitálních ústředen
připojování účastníků na ústřednu - funkce účastnických sad
spojovací pole
řízení digitálních spojovacích systémů
signalizace
Popis obecného blokového schéma digitálních ústředen
V současné době se v naší telefonní síti nacházejí pouze digitální ústředny IV.generace. Síť je
tvořena dvěma typy ústředen:
a) EWSD (na jižní polovině ČR) - od firmy Siemens
b) S12 (na severní polovině ČR) - od firmy Alcatel
Oba tyto systémy mají podobné uspořádání a skládají se ze čtyř hlavních částí:
1) Účastnické sady
jsou umístěny v tzv. účastnických skupinách, které jsou umístěny buď přímo
v ústředně (LSU) nebo mimo ústřednu (RSU - třeba až 100km od ní).
V účastnických sadách se provádí digitalizace hovorů.
2) Digitální spojovácí pole (SN)
3) Blok pro zpracování signalizace (SP)
4) Řídící obvody (CP)
obr.1 Obecné blokové schéma digitální ústředny
RSU
- vzdálená účastnická skupina (obsahuje účastnické sady) umístěna mimo budovu
ústředny
LSU - místní účastnická skupina (obsahuje účastnické sady)
TCU - sada analogových spojovacích vedení
1
DLT
- sada digitálních spojovacích vedení, která pro dobré udržení synchronizace používá
kód HDB3, který u dlouhých úseků nul (0) nahrazuje některé tyto nuly jedničkami
(1), tak ,aby nevznikla posloupnost (řada nul za sebou) delší než tři nuly (0)
DMT - digitální multiplexní jednotka (demultiplexní jednotka)
SP
- zpracování signalizace
CP
- programové řízení
SN
- digitální spojovací pole
Připojování účastníků na ústřednu
Analogové i digitální (ISDN) účastnické přípojky se připojují na digitální ústředny pomocí
účastnických skupin (LSU, RSU). Účastnická skupina se skladá z určitého počtu účastnických
sad - každé účastnické vedení je zakončeno účastnickou sadou.
Účastnické sady se dělí na:
a) Analogová účastnická sada - plní funkce B, O, R, S, C, H, T.
B (Battery)
O (Overvoltage)
R (Ringing)
S (Supervision)
C (Coding)
H (Hybrid)
T (Testing)
- baterie (napájení)
- napěťová ochrana proti přepětí
- vyzvánění
- dohled nad spojením
- kódování (A/D a D/A převod)
- vidlice - převod z 2 drátu na 4 drát a naopak
- testování
b) Digitální účastnická sada - plní funkce B, O, R, S, H, T.
Všechny tyto funkce jsou stejné jako u analogové účastnické sady, až na funkci
kódování (C), která je přesunuta do digitálního účastnického přístroje. Mezi jejím
síťovým zakončením (NT) a digitální účastnickou sadou (SLCD) je použita účastnická
přípojka 2B+D. B pro přenos informací s vp=64kbit/s a D pro přenos signalizace
s vp=16kbit/s.
Spojovací pole SN
Propojuje kanálové intervaly multiplexu PCM 30/32.
obr.2 Princip časové a prostorové změny (--- prostorová změna, --- časová změna)
Na základě těchto požadavků se digitální spojovací pole dělí na:
1) Prostorové spojovací pole S (Space - prostor)
2
přesměrovává osmibitové slovo (KI) z libovolného vstupního multiplexu do stejné
časové polohy libovolného výstupního multiplexu (PM1 – časová poloha je 2→do
VM2 se stejnou časovou polohou 2, viz obr.2 princip prostorové a časové změny).
Prostorové pole se dále dělí na:
1.1 SO - řízené z výstupu (output - výstup)
1.2 SI - řízené ze vstupu (input - vstup)
2) Časové spojovací pole T (Time - čas)
přesměrovává osmibitové slovo (KI) z vstupního multiplexu do stejného
výstupního multiplexu, ovšem s časovou změnou polohy osmibitového slova
(PM2 - časová poloha je 3→do VM2 s časovou polohou 1, viz obr.2 princip
prostorové a časové změny).
Časové pole se dělí na:
2.1 TR - s řízeným čtením (read - čtení) a cyklickým zápisem
2.2 TW - s řízeným zápisem (write - zápis) a cyklickým čtením
Spojovací pole je u digitálních ústředen realizováno řazením jednotlivých článků T a S za
sebou, např.: TST, TS, ST, TSST.
Řízení digitálních spojovacích systémů
Pro řízení digitálních spojovacích systémů se používají dvě základní koncepce:
a) Decentralizované řízení s hierarchickým uspořádáním řídících procesorů
(používá se u systému EWSD)
jedná se o dvoustupňovou strukturu řízení. Zdvojený koordinační procesor (CP) je
nadřazen provozním procesorům (PP), z nichž každý řídí určitou periferní jednotku
(PJ). Periferní jednotkou může být: RSU, SN, DTM.
obr.3 Schéma decentralizovaného řízení
PJ
PP
CP
- periferní jednotka
- provozní procesor
- koordinační procesor
3
b) Distribuované řízení (používá se u systému S12)
Je založené na modulovém uspořádání spojovacího systému (ústředny). Ke každému
spojovacímu modulu (SM) je přiřazen řídící modul (ŘM), který je realizován
mikropočítačem. Každý řídící modul (ŘM) provádí funkce svého spojovacího modulu
(SM). Po jejich skončení (těch funkcí) předá řízení dalšímu řídícímu modulu (ŘM),
který pokračuje v obsluze řídícího procesoru. Řídící moduly (ŘM) si jsou rovnocenné.
obr.4 Schéma distribuovaného řízení
SM
ŘM
- spojovací modul
- řídící modul
Signalizace v digitálních spojovacích systémech IV.generace
Signalizace ve spojovacích systémech (ústřednách) a sítích slouží k sestavení spojení, dohledu
nad spojením (po celou dobu jeho trvání) a ke zrušení spojení. Signalizace se provádí
přenosem řídících signálů. Podle míst, kde se tyto řídící signály přenášejí se signalizace dělí
na:
a) Signalizaci na účastnických vedeních - tzv. Účastnická signalizace
b) Signalizaci uvnitř ústředen - tzv. Mezistupňová signalizace
c) Signalizaci mezi ústřednami - tzv. Síťová signalizace
Signalizace mezi ústřednami (síťová signalizace) se dá provádět dvěma způsoby:
1) Signalizace CAS
Je to kanálově řízená signalizace, která se používala pro spolupráci digitálních
ústředen IV.generace s analogovými ústřednami I. a II.generace. Řídící signály
sloužící pro dohled nad spojením se přenášely v 16KI rámce PCM 30/32. Pro
přenos signalizace o všech třiceti KI (hovorových kanálech) se vytvářel
multirámec. Výstavba spojení byla realizována MFC - R2 kódem a řídící signály
se přenášely v digitální podobě přímo v kanálových intervalech, které se po
vytvoření spojení použily pro přenos řeči.
2) Signalizace CCS (SS7 - signalizační systém číslo 7)
Je to centralizovaná signalizace, která přenáší v digitální podobě signalizační
zprávy (data). Signalizační zpráva obsahuje informace proměnné délky (číslo
volajícího, volaného, atd.). Tyto signalizační zprávy se přenášejí po signalizačních
kanálech (s vp=64kbit/s), kterým může být libovolný KI z rámce PCM 30/32
kromě nultého KI. V jednom tomto signalizačním kanálu lze přenášet signalizace
až o tisíci hovorových kanálech (KI). Signalizační zprávy se přenášejí mezi tzv.
signalizačními body, kde každý bod představuje jednu ústřednu.
4
Máme dva typy signalizačních bodů:
2.1 SP (Signaling point) - Je zdrojem nebo cílem signalizač. zpráv.
2.2 STP (Signaling transfer point) - Průchozí signalizační bod, signalizač. zpráva
se zde nezpracovává.
Signalizační body a signalizační kanály tvoří signalizační síť. V signalizaci CCS
(SS7) jsou definovány čtyři vrstvy. Vrstvy 1-3 odpovídají svou funkcí vrstvám 13 v modelu RM-OSI (1.fyzická, 2.linková, 3.síťová) a vrstva 4 odpovídá svou
funkcí vrstvám 4-7 v modelu RM-OSI (4.transportní, 5.relační, 6.prezentační,
7.aplikační).
obr.5 Vrstvy signalizačního systému
Signalizační systém SS7 se dělí na dvě části:
2.1
2.2
MTP (Message transfer part) - Je to část přenosu zpráv, která zajišťuje
bezporuchový přenos zpráv v signalizační síti. Vrstvy v modelu MTP mají
stejné funkce jako vrstvy 1-3 v modelu RM-OSI (1.fyzická, 2.linková,
3.síťová).
UP (User part) - Je to uživatelská část, která zajišťuje vysílání, příjem a
zpracování signalizačních zpráv.
Tato signalizace (CCS) je určena pro národní a mezinárodní telefonní síť. CCS
(SS7) je jedna z podmínek pro síť ISDN.
5
Download

11. DIGITÁLNÍ SPOJOVACÍ SYSTÉMY - Telskol