4. moravský regionální kongres
k sexuální výchově
Ostrava 2010
8.–10. dubna 2010
Editorka: Mgr. Zuzana Prouzová
Tento pracovní materiál neprošel autorskou korekturou
SBORNÍK REFERÁTŮ
2010
1
4. moravský regionální kongres k sexuální výchově
Ostrava 2010
pořádaný
Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu
a
CAT Ostrava, vzdělávací agenturou
ve dnech 8.–10. dubna 2010
Domě kultury města Ostravy
pod záštitou
náměstka primátora Statutárního města Ostravy Mgr. Lubomíra Pospíšila
za podpory
firmy Naturprodukt CZ spol. s. r. o.
Akreditace MŠMT č.j.: 3371/2009-25-78
ISBN 978-80-904290-1-7
Brno 2010
SPOLEČNOST PRO PLÁNOVÁNÍ RODINY
A SEXUÁLNÍ VÝCHOVU
a
CAT OSTRAVA, VZDĚLÁVACÍ AGENTURA
PROGRAM
4. MORAVSKÉHO REGIONÁLNÍHO KONGRESU
K SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ
Dům kultury města Ostravy, ulice 28. října 124/2556
(Přísálí)
8. 4. 2010
12, 00 – prezence účastníků před přísálím
(předložte, prosím, doklad o zaplacení účastnického poplatku, autory prosíme, aby v sále kontaktovali obsluhu PC a nahráli prezentaci, ev. text referátu)
13, 00 – slavnostní zahájení kongresu
13, 30 – zahájení odborného programu kongresu a prvního bloku přednášek
1.
2.
3.
Prof. MUDr. Jiří Šantavý – Embryonální vývoj z pohledu možností prenatální diagnostiky
Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D. – Prenatální vývoj jako součást edukace v primární
škole
MUDr. Radim Uzel, CSc – Parafilie
kávová přestávka
4.
5.
Mgr. Julius Kopčanský, Mgr. Lucie Paprsteinová – Pomoc obětem sexuálního násilí
v Bílém kruhu bezpečí – zkušenosti, praxe
MUDr. Jiří Šráček – Může mít hormonální kontracepce vliv na rozvodovost?
Zakončení prvního bloku přednášek a prvního dne kongresu
9. 4. 2010
9, 00 – zahájení druhého dne kongresu a druhého bloku přednášek
6.
7.
8.
Doc. PhDr. PaedDr.Kamil Janiš, CSc. – Sexuální úchylky slavných
PhDr. Miluše Vítečková – Nesezdané soužití (zaměřeno na páry, kde jsou přítomny děti)
MUDr. Igor Dvořáček, Ph.D. – Sebepoškozování
kávová přestávka
9.
MUDr. Petr Kovář – Sexuální deviace a sexuální delikvence
PaedDr. Josef Rydlo, Mgr. Libor Švardala – Rizika a nebezpečí virtuální reality
10.
Zakončení druhého bloku přednášek
13, 00–14, 30 – přestávka na oběd
14, 30 – zahájení třetího bloku přednášek
11.
12.
13.
14.
Mgr. Martina Janoušková – Jak jsem prošel – prošla sexuální výchovou od MŠ až po SŠ
PhDr. Dana Štěrbová, PhD. – Sexuální výchova znevýhodněných osob
Petr Hanzlík – Mezi námi….. AIDS
Diskuse k posterům:
PhDr.Dagmar Marková, PhD., Mgr. Zuzana Ďurčeková – Konštrukcie manželstva
a sexuality z hľadiska pohlavia
PhDr.Ludmila Brůhová, Mgr.Alena Bínová – Sexuální dysfunkce jako součást low back pain
Zakončení třetího bloku přednášek a druhého dne kongresu
19, 00 – SPOLEČENSKÝ RAUT v restauraci pana Antona Doboše – Prima v Domě kultury
10. 4. 2010
9, 00 – zahájení třetího dne kongresu a čtvrtého bloku přednášek
15.
16.
17.
18.
19.
MUDr. Radim Uzel, CSc. – Škodlivost prezentace sexuálně explicitních materiálů
Doc. MUDr. Peter Koliba, CSc., MUDr. Peter Koliba ml. – Předčasné ukončení těhotenství
Ing. Eva Cabrnochová – Marketingový výzkum se zaměřením na sexuální výchovu
u mladých
MUDr. Drahomíra Polcarová – Chlamydiová infekce – a kudy dále?
Mgr. Aleš Svoboda – Sexuální a reprodukční zdraví a práva v národním a mezinárodním
kontextu
13, 00 zakončení čtvrtého bloku přednášek a kongresu Ostrava 2010, vydání osvědčení o účasti dle
akreditace MŠMT č.j.: 3371/2009-25-78, příp. certifikátů dle dalších akreditací.
Organizační výbor kongresu si vyhrazuje právo k případným operativním úpravám a změnám programu.
Sexuální dysfunkce jako součást low back pain
PhDr.Ludmila Brůhová, Mgr.Alena Bínová
Sexuální dysfunkce je definována jako porucha sexuální touhy, vzrušení, bolesti orgastické a/nebo
koitální, způsobující psychické obtíže a mající významný vliv na kvalitu života.
Mezi hlavní mužské sexuální dysfunkce patří: erektilní dysfunkce, dysfunkce ejakulace a ztráta
sexuální apetence (chuti). Pro léčbu sexuálních dysfunkcí je využívána v současné době zejména
medikamentózní léčba, především na erektilní dysfunkci se objevily velmi účinné preparáty. Sexuální dysfunkce u mužů se objevují často jako první příznak některého, mnohdy i závažného postižení (cukrovka, hypertenze, nádor prostaty, ale také v průměru rok před objevením se srdečního
infarktu…), a to i u mužů mladšího věku, tedy potenciálních otců. Erektilní dysfunkce trápí jen
v ČR 500 000 – 800 000 mužů a každoročně jich asi 40 000 přibývá. Sexuální dysfunkce jsou tedy
problémem pro významné procento mužů. Praxe ale ukazuje, že jednak jen část mužů se odhodlá
k řešení těchto problémů. Jedním z důvodů je stud, dalším komunikační bariéry.. .
Mezi nejčastější ženské sexuální dysfunkce patří: nedostatek nebo ztráta sexuální touhy, sexuální
averze, frigidita, dyspareunie, vaginismus a poruchy orgasmu. Zatímco pro léčbu mužských sexuálních poruch jsou k dispozici moderní a účinné léky, pro terapii sexuálně dysfunkčních žen tyto
prostředky v podstatě zatím neexistují. Léčebné možnosti jsou v případě těchto poruch ve většině
případů omezené na psychoterapii a sexuální nácvik.
Podle posledního reprezentativního výzkumu sexuálního chování obyvatelstva (Weiss, P., Zvěřina,
J.“ Sexuální chování obyvatelstva ČR – situace a trendy. Portál, Praha, 2001) až 17 % českých žen
někdy v životě trpělo či trpí některou z uvedených dysfunkcí.
Diagnóza Low back pain neboli syndrom bolesti dolní části zad (bederní oblasti) je v dnešní době
fenoménem tak častým, že odborníci hovoří dokonce o epidemii. Tato diagnóza je jednou
z nejobvyklejších příčin pracovní neschopnosti v produktivním věku, již tedy přerůstá do sféry sociální a ekonomické. Jednou z klíčových oblastí pohybového systému je pánevní dno. Jeho postavení má zásadní vliv na průběh funkcí posturálních, lokomočních a dechových, ale i reprodukčních
a sexuálních. Břišní dutina je tvořena pánevním dnem, svalstvem břišní stěny, bederní páteře a bránicí. Pro správnou funkci všech orgánů uložených v břišní dutině je potřeba správné a vyvážené
funkce všech těchto čtyř oblastí.
Terapeutické možnosti spočívají zejména v reflexní ovlivnění nervosvalového aparátu.
Komplexní terapeutický přístup – prokazuje se, že mnoho nemocí, sexuální dysfunkce
a vertebrogenní obtíže nevyjímaje, má multifaktoriální charakter a na jejich diagnostice a léčbě se
tedy musí podílet tým odborníků. Léčení závisí samozřejmě především na příčině a také více než
jindy na vzájemné důvěře lékaře a pacienta. V současné době se hodně používá termín „patientcentered healthcare“, který je pro termín komplexní přístup do značné míry synonymem.
Experimentální studie
Charakter výzkumného plánu:
– výzkumný soubor: 50 pacientů (28–45 let)
– primární diagnóza: low back pain
5
– přidružená diagnóza: sexuální dysfunkce
► 30 ♀ low back pain + dyspareunie
► 20 ♂ low back pain + erektilní dysfunkce
– terapie: po dobu 6ti měsíců 06–12 2009
► po dobu 5ti týdnů terapie 2x týdně
► po dobu dalších 5ti týdnů terapie 1x týdně
► po dobu 4 měsíců terapie 1x za měsíc
► komplexní terapie celého posturálního systému se zaměřením na svaly pánevního
dna, hluboký stabilizační systém a dechovou mechaniku
– hodnocení terapie LBP:
► vstupní kineziologický rozbor
► kontrolní kineziologický rozbor po 3 měsících terapie
► výstupní kineziologický rozbor po 6ti měsících terapie
– hodnocení sexuální dysfunkce:
► měřítkem pro úspěšnost léčby sexuálních dysfunkcí byl standardizovaný dotazník
používaný andrology a sexuology (porovnávány výsledky před a po léčbě)
Výstupy:
► u 20 ♀ výrazné zlepšení obou diagnóz již po 3 měsících terapie
► u 6 ♀ výrazné zlepšení obou diagnóz po dalších 3 měsících terapie
► u 4 ♀ pouze částečné zlepšení LBP, však žádné zlepšení dyspareunie
► u 8 ♂ výrazné zlepšení obou diagnóz již po 3 měsících terapie
► u 9 ♂ pouze částečné zlepšení obou diagnóz po dalších 3 měsících terapie
► u 3 ♂ žádné zlepšení ani u jedné z diagnóz po 6ti měsících terapie
Přestože využití fyzioterapie u sexuálních dysfunkcí není zatím jasně vědecky definováno, je
vliv fyzioterapie na vývoj klinických příznaků nesporný.
6
Kontakt na autorky:
Zdravotně sociální fakulta
JU v Českých Budějovicích
Jírovcova 24
370 04 České Budějovice
7
Marketingový výzkum se zaměřením na sexuální výchovu u mladých
Ing. Eva Cabrnochová
Tento výzkum byl zpracován pro účely diplomové práce na Vysoké škole ekonomické v Praze ve
spolupráci se Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu.
Všechna data pocházejí z dotazníkového šetření, které probíhalo během června a července 2009
u cílové skupiny mladých do 24 let (podle definice IPPF). Pomocí několika rozdílných kanálů (Netopeeři, mail, dotazník na internetu) bylo shromážděno 220 správně vyplněných dotazníků, z toho
165 (75%) od dívek a 55 (25%) od chlapců. Tím, že vzorek respondentů podléhal náhodnému výběru, není dodržena reprezentativnost některých skupin. Pro vlastní výzkum byly sestaveny dva
dotazníky: jeden pro dívky a druhý pro chlapce. Dotazníky obsahují otevřené i uzavřené otázky,
v jedné otázce byla použita škála, na které vyjadřovali respondenti své preference. Celkový počet
otázek byl 32 pro chlapce a 33 pro dívky. Odpovědi byly zakódovány pomocí číselných kódů do
tabulky aplikace MS Excel, v tomto programu také byly vyhodnoceny pomocí grafů a tabulek. Procentní údaje jsou zaokrouhleny na jedno desetinné místo.
Charakteristiky respondentů
Věk
Z Tabulky 1 je patrné, že největší zastoupení (37,3%) mají respondenti z věkové skupiny 21 až 24
let a to jak celkově, tak u mužů (43,6%) i u žen (35,2%), naopak nejméně zastoupená skupina jsou
mladí do 15 let (7,3% z celkového počtu respondentů).
Věk
do 15ti let
16 až 17
18 až 20
21 až 24
počet procent počet procent počet procent počet procent
5
9,1%
14 25,5% 12 21,8% 24 43,6%
muži
11
6,7%
43 26,1% 53 32,1% 58 35,2%
ženy
14
7,3%
57 25,9% 65 29,5% 82 37,3%
celkem
Tabulka 1: Tabulka věkového rozložení respondentů
Vzdělání
Nejvyšší procento respondentů byli studenti střední odborné školy (29,5%), dále ti, kteří studovali
gymnázium (26,4%), jak je patrné z Tabulky 2. Minimální počet respondentů označil, že studuje
základní školu, či že má pouze základní vzdělání nebo vystudované učiliště, student učiliště se výzkumu nezúčastnil žádný.
dokončené učiVzdělání
studuji ZŠ
dokončená ZŠ studuji učiliště
liště
počet procent počet procent počet procent počet procent
3
5,5%
2
3,6%
0
0,0%
2
3,6%
muži
5
3,0%
5
3,0%
0
0,0%
2
1,2%
ženy
8
3,6%
7
3,2%
0
0,0%
4
1,8%
celkem
Vzdělání
muži
ženy
celkem
dokončená
studuji gymnádokončené
studuji SOŠ
SOŠ
zium
gym.
počet procent počet procent počet procent počet procent
10
18,2%
10
18,2%
13
23,6%
15
27,3%
55
33,3%
19
11,5%
36
21,8%
43
26,1%
65
29,5%
29
13,2%
49
22,3%
58
26,4%
Tabulka 2: Vzdělání respondentů
8
Sexuální aktivita respondentů
V Tabulce 5 vidíme rozložení respondentů podle věku, pohlaví a podle toho, zda již započali sexuální aktivitu, či ne. Pokud ano, další zkoumaná proměnná byla, zda při prvním pohlavním styku
použili kondom. Z výzkumu vyplynulo, že pohlavní styk mělo již 157 z celkového počtu 220 respondentů, tedy 71,4%. Je zajímavé, že u žen je kromě nejmladší věkové kategorie vyšší procento
těch, které již měly pohlavní styk než u mužů, u dívek ve věku 16 až 17 let je toto procento vyšší
o téměř 30%. Ženy také více uvádějí použití kondomu při prvním pohlavním styku, nejvyšší procento je u kategorie 18 až 20 let a to jak u mužů, tak u žen.
celkem
muži
z nich použilo
z nich použilo
mělo sex
kondom
mělo sex
kondom
věk
počet procent
počet
procent
počet procent
počet
procent
do 15
1
7,1%
1
100,0%
1
20,0%
1
100,0%
16 až 17
29
50,9%
18
62,1%
4
28,6%
1
25,0%
18 až 20
55
84,6%
39
70,9%
9
75,0%
6
66,7%
21 až 24
72
87,8%
37
51,4%
19
79,2%
8
42,1%
ženy
z nich použilo
mělo sex
kondom
věk
počet procent
počet
procent
do 15
0
0,0%
0
0,0%
16 až 17
25
58,1%
17
68,0%
18 až 20
46
86,8%
33
71,7%
21 až 24
53
91,4%
29
54,7%
Tabulka 3: Sexuální aktivita respondentů podle věku a pohlaví
Výsledky výzkumu
Cílem výzkumu bylo zjistit, jak jsou mladí lidé spokojeni se službami v oblasti sexuálního
a reprodukčního zdraví a jak získávají informace, případně jakým způsobem řeší, či by řešili problémy z této oblasti. Jedním z okruhů kterými se práce zabývala byly informační zdroje, které mladí využívají, jak jsou s nimi spokojeni a proč, případně jaké u nich spatřují největší nevýhody.
Informační zdroje a jejich „oblíbenost“ u mladých jsem zjišťovala pomocí odpovědí na tři otázky
z dotazníku. První otázka „Koho bys kontaktoval/a při potřebě informací či řešení problému
z oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví?“ byla otevřená a respondent měl vypsat první tři
možnosti, které ho napadnou. Pokud bylo v dotazníku uvedeno více možností, brala jsem v úvahu
pouze první tři. Celkové výsledky jsou zobrazeny v Tabulce 4, kde jsou znázorněny počty odpovědí
u jednotlivých informačních zdrojů, bez ohledu na uvedené pořadí odpovědi. Výsledky ukazují, že
mladí lidé by nejčastěji kontaktovali gynekologa a to ve 112 případech (jedná se samozřejmě jen
o dívky), na druhé pozici se umístili rodiče (v 97 případech) a jako další informační zdroj byl v 87
případech uveden lékař, kterého respondenti dále nespecifikovali. Internet a kamarádi se umístili na
čtvrté a páté pozici, škola (do této kategorie byly zařazeny i odpovědi učitel, či výchovný poradce)
na desáté pozici s tím, že by ji kontaktovalo 14 respondentů. U dívek tedy byla nejčastější odpověď
gynekolog – uvedlo jej téměř 68% všech dotázaných, u chlapců je to lékař, kterého by kontaktovalo
60% z nich.
9
celkem
muži
ženy
celkem procent
celkem procent
celkem procent
gynekolog
112
50,9%
0
0,0%
112
67,9%
rodiče
97
44,1%
20
36,4%
77
46,7%
lékař
87
39,5%
33
60,0%
54
32,7%
internet
85
38,6%
23
41,8%
62
37,6%
kamarádi
80
36,4%
17
30,9%
63
38,2%
poradna
24
10,9%
7
12,7%
17
10,3%
odborník
23
10,5%
10
18,2%
13
7,9%
sexuolog
21
9,5%
6
10,9%
15
9,1%
známí
14
6,4%
3
5,5%
11
6,7%
škola
14
6,4%
5
9,1%
9
5,5%
přítelkyně/přítel
13
5,9%
5
9,1%
8
4,8%
literatura
9
4,1%
5
9,1%
4
2,4%
sourozenci
5
2,3%
2
3,6%
3
1,8%
infolinka
4
1,8%
1
1,8%
3
1,8%
psycholog
3
1,4%
2
3,6%
1
0,6%
urolog
2
0,9%
2
3,6%
0
0,0%
sám/sama
2
0,9%
2
3,6%
0
0,0%
nikoho
2
0,9%
2
3,6%
0
0,0%
dermatovenerolog
2
0,9%
1
1,8%
1
0,6%
Tabulka 4: Koho bys kontaktoval/a při potřebě informací?
Druhá otázka, která dává odpověď na používané informační zdroje byla „Od koho (případně kde)
jsi doposud získal nejvíce užitečných informací?“. U této otázky, která byla otevřená, jsem brala
v úvahu pouze jednu možnost odpovědi, to znamená, že jsem pracovala pouze s první uvedenou
odpovědí. Jednalo se samozřejmě o osobní pocit respondenta. Celkově mladí lidé uvedli, že za
zdroj nejužitečnějších informací považují internet, tato informace byla uvedena v 73 případech,
tedy v 33,2%. Jako v pořadí druhý nejužitečnější zdroj uvedli respondenti školu, a to v 27 případech. 21 respondentů uvedlo, že pro ně jsou nejužitečnějším zdrojem informací rodiče. V předchozí
otázce respondenti převážně uvádějí, že v případě potřeby informací či řešení problému by kontaktovali lékaře či gynekologa, ale v otázce nejužitečnějších informací tyto zdroje získaly pouze 16
bodů (gynekolog) a 3 body (lékař) a to u dívek, muži tento zdroj neuváděli vůbec. Velký rozdíl
v odpovědích chlapců a dívek můžeme pozorovat u odpovědi „rodiče“, kdy dívky je uvedly
v 11,5% případů, kdežto chlapci jen v 3,6%. Naopak chlapci častěji uvádějí školu jako zdroj nejužitečnějších informací a též kamarádi jsou u nich mnohem častější odpověď než u dívek.
Pokud srovnáme tyto dvě nyní diskutované otázky, můžeme si všimnout rozdílu mezi tím, koho by
v případě potřeby informací kontaktovali a tím, koho považují za zatím nejužitečnější zdroj. 67,9%
dívek by kontaktovalo gynekologa, ale v minulosti od něj získalo informace pouze 9,7% z nich.
Ještě výraznější rozdíl je u chlapců, kteří jako zdroj užitečných informací neuvedli lékaře ani
v jednom případě.
internet
škola
rodiče
celkem
muži
ženy
počet
počet procent
počet procent
73
21
38,2%
52
31,5%
27
11
20,0%
16
9,7%
21
2
3,6%
19
11,5%
10
kamarádi
literatura
gynekolog
seminář
poradna
různě
nikde
osobní zkušenosti
lékař
média
nevím
přítel/přítelkyně
18
18
16
15
8
4
4
4
3
3
1
1
7
3
0
3
0
1
4
1
0
1
1
0
12,7%
5,5%
0,0%
5,5%
0,0%
1,8%
7,3%
1,8%
0,0%
1,8%
1,8%
0,0%
11
15
16
12
8
3
0
3
3
2
0
1
6,7%
9,1%
9,7%
7,3%
4,8%
1,8%
0,0%
1,8%
1,8%
1,2%
0,0%
0,6%
Tabulka 5: Od koho jsi získal/a nejvíce užitečných informací?
Třetí otázka – „Jakým způsobem jsi zatím získával/a informace?“ Jednalo se o polouzavřenou
otázku s možností více odpovědí. Ráda bych upozornila, že mezi možnými odpověďmi, které byly
mladým lidem nabídnuty, chyběla možnost „Lékař“, což byla pouze chyba, respondenti však měli
možnost v poslední variantě dopsat další způsob získání informací. Gynekologa doplnilo devět respondentek, třikrát byl uveden lékař, bohužel mnoho z těch, co zvolili i možnost „jinak“, nenapsali
jak.
Tabulka 6 ukazuje výsledky této otázky. Mladí lidé uvedli, že nejvíce informací získali doposud
z internetu (74,5%) či od kamarádů (71,4%). Rodiče se v tomto případě umístili na pátém místě
v pořadí, kdy je uvedlo 40,5% respondentů, školní výuku uvedlo 34,1% respondentů.
internet
hovory s kamarády,
kamarádkami
odborné články
beseda, přednáška ve škole
od rodičů
ve školní výuce
jinak
poradna
celkem
muži
ženy
počet
procent
počet procent
počet procent
164
74,5%
38
69,1%
126
76,4%
157
133
119
89
75
37
32
71,4%
60,5%
54,1%
40,5%
34,1%
16,8%
14,5%
36
26
26
15
25
13
0
65,5%
47,3%
47,3%
27,3%
45,5%
23,6%
0,0%
121
107
93
74
50
24
32
73,3%
64,8%
56,4%
44,8%
30,3%
14,5%
19,4%
Tabulka 6 : Jakým způsobem jsi doposud získával/a informace?
Na základě odpovědí z předchozích otázek jsem stanovila pět základních zdrojů informací, které
mladí lidé využívají nejčastěji, nejvíce jim věří či by je v případě potřeby kontaktovali. Tyto zdroje
jsou internet – který byl označen za zdroj, který mladým lidem v minulosti poskytl nejcennější informace, tři čtvrtiny respondentů jej také v minulosti využily jako informační zdroj a necelých 40%
by se na něj obrátilo v případě potřeby řešení problému.
Dalším vybraným zdrojem informací je lékař, ať praktický, či gynekolog, případně odborník na
problematiku sexuálního a reprodukčního zdraví, neboť jsou osobami, na které by se nejvíce mladých lidí obrátilo v případě potřeby řešit nějaký problém, či získat informace. Již dříve v textu jsem
upozornila na rozdíl mezi tím, že byl uveden lékař jako ten, koho by mladí lidé kontaktovali, ale ne
jako ten, od koho získali v minulosti nejužitečnější informace.
11
Třetím vybraným zdrojem informací jsou rodiče respondentů, kteří byli uvedeni jako druhý nejčastější kontakt při potřebě informací či řešení problému. Bohužel ani oni nebyli uvedeni příliš často
jako zdroj užitečných informací, které respondenti získali v minulosti. Zde je také velký rozdíl mezi
chlapci a dívkami, kdy dívky rodiče uvedly jako zdroj užitečných informací a jako ty, od koho
v minulosti získaly informace mnohem častěji.
Čtvrtý zdroj informací, který jsem na základě výsledků vybrala, je škola, která sice nebyla uváděna
příliš často jako instituce, kterou by mladí v případě potřeby informací kontaktovali, ale umístila se
na druhém místě v tabulce nejužitečnějších informací. Nutno podotknout, že ji mnohem častěji
uváděli chlapci než dívky (20% chlapci, necelých 10% dívky). V minulosti získalo ze školní výuky
informace 34% respondentů a besedu či přednášku ve škole uvedlo 54% respondentů.
Posledním vybraným zdrojem jsou kamarádi, jejichž služby využilo v minulosti 71% respondentů,
ale ne mnoho z nich považuje informace získané od nich za nejužitečnější – pouze 8,2%. Kamarádi
byli také často uváděni jako ti, koho by mladí lidé kontaktovali v případě potřeby informací.
Nyní uvedu další charakteristiky jednotlivých zdrojů, které jsem získala z dotazníkového šetření.
Několik otázek se týkalo internetu, první z nich: „V případě, že hledáš informace na internetu,
specifikuj kde:“ byla polouzavřená otázka a umožňovala zvolit více odpovědí.
celkem
muži
ženy
celkem procent celkem procent celkem procent
Odborné články
148
67,3%
39
70,9%
109
66,1%
Online poradny
113
51,4%
19
34,5%
94
57,0%
Fóra
77
35,0%
17
30,9%
60
36,4%
Populárně naučné články
67
30,5%
22
40,0%
45
27,3%
Chat
14
6,4%
5
9,1%
9
5,5%
Jinde
11
5,0%
7
12,7%
4
2,4%
Tabulka 7: Kde na internetu hledáš informace?
Tabulka 7 znázorňuje odpovědi respondentů na tuto otázku, celkově (67,3%) i zvlášť pro muže
(70,9%) a ženy (66,1%) byla nejčastější odpověď, že informace hledají v odborných článcích. Druhá nejčastější odpověď byly online poradny, kterým dávají přednost spíše dívky, chlapci častěji
uvedli populárně naučné články.
Další otázka, která se zabývala charakteristikami internetu byla „Vybaví se ti nějaké internetové
stránky, na kterých můžeš najít odpovědi na své otázky?“ a respondenti mohli napsat zda si pamatují stránky, na kterých hledají informace, jednalo se tedy o otázku otevřenou. 101 respondentů
(45,6%) nenapsalo žádnou odpověď, pokud to srovnáme s těmi, kteří v předchozích otázkách uvedli, že na internetu informace nehledají (56 respondentů), tak 45 z těch, co vyhledávají si žádné
stránky nevybaví. Tabulka 8 ukazuje ty stránky, které získaly tři a více odpovědí respondentů (ti
mohli uvést i více než jednu stránku).
vyhledavač
planovanirodiny.cz
sexus.cz
doktorka.cz
antikoncepce.cz
wikipedia.org
lide.cz
aids-pomoc.cz
celkem muži
ženy
31
9
22
23
2
21
19
7
12
14
2
12
10
0
10
7
6
1
7
1
6
5
1
4
12
zena.cz
myob.cz
3
3
0
0
3
3
Tabulka 8: Stránky, které znají mladí lidé
Další charakteristikou mohou být výhody a nevýhody tohoto informačního zdroje na které byli respondenti dotázáni v další části dotazníku. Uvedu pouze pět nejčastějších odpovědí. Procentní vyjádření je zde uvedeno dvěma způsoby – procento 1 je ze základu těch, kteří na tuto otázku odpověděli (respondentům bylo nabídnuto, že nemusí vlastnost připsat všem uvedeným informačním
zdrojům. K výhodám se vyjádřilo 133 respondentů a k nevýhodám 148), procento 2 je z celkového
počtu respondentů. V Tabulce 9 vidíme výhody – nejčastější byla ta, že internet je diskrétní a anonymní, dále si mladí cení jeho rychlosti a dostupnosti, naopak to, že nelze ověřit informace a že
mnoho z nich je často nepravdivých považují za největší nevýhodu. 8 respondentů uvedlo, že internet nevýhody nemá (viz Tabulka 10).
celkem
muži
proc. 1 proc. 2 počet proc. 1 proc. 2 počet
37,6% 22,7%
13 41,9% 23,6%
37
17,3% 10,5%
6 19,4% 10,9%
17
15,0% 9,1%
4 12,9% 7,3%
16
12,0% 7,3%
7 22,6% 12,7%
9
12,0% 7,3%
0 0,0% 0,0%
16
ženy
proc. 1 proc. 2
36,3% 22,4%
16,7% 10,3%
15,7% 9,7%
8,8% 5,5%
15,7% 9,7%
celkem
muži
internet
počet proc. 1 proc. 2 počet proc. 1 proc. 2 počet
nemožnost ověření
info
49 33,1% 22,3%
27 48,6% 32,7%
22
nepravdivé informace
39 26,4% 17,7%
0 24,3% 16,4%
39
nepřesnost
14 9,5% 6,4%
1 2,7% 1,8%
13
nemá nevýhody
8 5,4% 3,6%
3 8,1% 5,5%
5
není tam vše
6 4,1% 2,7%
1 2,7% 1,8%
5
ženy
proc. 1 proc. 2
počet
internet
anonymní, diskrétní
50
dostupný
23
rychlý
20
vše na jednom místě
16
přehled o všem
16
Tabulka 9: Výhody internetu
27,9% 18,8%
27,0% 18,2%
11,7% 7,9%
4,5% 3,0%
4,5% 3,0%
Tabulka 10: Nevýhody internetu
Další informační zdroje, jehož charakteristiky popíši je lékař. U dívek se některé otázky týkaly
přímo jejich gynekologa. První z otázek, které se problematikou lékařů zabývaly, byla, zda mladí
lidé odborníka na sexuální a reprodukční zdraví vůbec již navštívili. Jejich odpovědi jsou znázorněny v Tabulce 11 a 12. Zatímco téměř 93% mužů odborníka nikdy nevyhledalo, 68% dívek chodí
ke gynekologovi pravidelně a pouze necelých 14% u něj nebylo ještě nikdy. Důvody jejich první
návštěvy jsou zachyceny v Tabulce 13 (odpovědi na otázku „Jaký byl první důvod Tvé návštěvy
u gynekologa / gynekoložky?“). V této otázce byla možnost zvolit pouze jednu odpověď. 42,3%
dívek uvedlo, že důvodem první návštěvy bylo předepsání antikoncepce – procenta jsou počítána
pouze z počtu 142 dívek, které uvedly, že gynekologa již navštívily.
13
muži
ano
ne
nevím
počet
3
51
1
procento
5,5%
92,7%
1,8%
Tabulka 11: Už jsi někdy navštívil odborníka na sexuální a reprodukční zdraví?
ženy
Ano, jednou
Ano, chodím pravidelně
Ano, několikrát jsem již byla
Ne
počet
12
113
17
23
procento
7,3%
68,5%
10,3%
13,9%
Tabulka 12 : Už jsi někdy navštívila gynekologa?
chtěla jsem předepsat antikoncepci
preventivní prohlídka
měla jsem potíže, které jsem potřebovala léčit
jiný důvod
chtěla jsem vědět, že jsem těhotná
chtěla jsem testy na HIV
měla jsem podezření na sexuálně přenosnou chorobu
počet
60
33
31
14
3
1
procenta
42,3%
23,2%
21,8%
9,9%
2,1%
0,7%
0
0,0%
Tabulka 13 :Důvod první návštěvy gynekologa
Jelikož většina dívek gynekologa navštěvuje, několik dalších otázek bylo směřováno na jejich spokojenost. Z chlapců navštívili odborníka pouze tři, proto se výzkum jejich spokojeností nezabývá,
jedná se o příliš malý vzorek. Jedna z otázek pro dívky byla „Jakým způsobem sis vybrala svého
gynekologa / gynekoložku?“, ve které respondentky vybíraly jednu ze čtyř nabízených možností.
Nejvíce dívek odpovědělo, že vybíraly na základě doporučení, tuto možnost zvolilo 63 ze 142, které již gynekologa v minulosti navštívily, tedy 44,4%. Druhou nejčastější odpovědí bylo, že ke stejnému gynekologovi chodí matka, tato odpověď byla uvedena v 57 případech (40,1%). Další možností bylo, že je gynekolog v blízkosti bydliště (uvedlo 16 respondentek), případně jiná možnost
(uvedeno v šesti případech).
O spokojenosti s lékařem vypovídá přímá uzavřená otázka „Byla jsi s jeho přístupem spokojená?“,
kdy respondentky volily jednu ze tří možností. Pouze 20 respondentek nebylo s přístupem gynekologa či gynekoložky spokojeno, zbývajících 80,3% spokojeno bylo.
Všechny respondentky dále odpovídaly, zda bylo něco, co jim na přístupu jejich lékaře vadilo. Celkem 93 respondentek uvedlo, že byly spokojené a nevadilo jim nic. Nejčastější příčinou nespokojenosti je chování doktora, 14 respondentek uvedlo, že se choval s odstupem, drsně nebo o jejich
problém nejevil zájem. Dvanácti respondentkám vadil neosobní přístup lékaře. Objevily se i ojedinělé odpovědi, například že doktorka požadovala úplatek za to, že neprozradí matce respondentky,
že její dcera již není panna. V Tabulce 14 jsou uvedeny nejčastější odpovědi.
14
nic
chování (odstup, žádný zájem, drsný)
neosobní přístup
špatná diagnóza
nediskrétnost (např. přítomnost matky)
„můžeš si za to sama“, obtěžuješ
93
14
12
3
3
3
Tabulka 14 : Co ti vadilo na přístupu lékaře?
Další otázka, která měla popsat zkušenost dívek s jejich gynekologem byla „Jak bys charakterizovala přístup gynekologa / gynekoložky?“. V této otázce respondentky přiřazovaly k výrokům
o přístupu gynekologa hodnocení od 1 do 5, kde 1 znamenalo plně souhlasím a 5 plně nesouhlasím.
Výsledky je možné najít v grafu na Obrázku 1. Podle rozložení známek vidíme, že většina respondentek je s přístupem lékaře spokojená. Šest výroků bylo kladných, o spokojenosti tedy vypovídá
číslo co nejnižší, dva výroky byly záporné. Čím vyšší číslo, tím lépe respondentky přístup doktora
hodnotily. Nejhoršího výsledku dosáhli lékaři u výroku, zda se respondentky nebály na něco zeptat,
ale i průměr 2,04 svědčí o spokojenosti.
Jak bys charakterizovala přístup gynekologa / gynekoložky?
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
5 - nesouhlasím
4 - spíše nesouhlasím
3 - nevím
2 - spíše souhlasím
1 - souhlasím
choval se pozorně mi nebála jsem měl na mě
ke mně
naslouchal,
se na
dostatek
příjemně zajímal se o
cokoliv
času
mé potíže
zeptat
byl taktní a
citlivý
měla bych
strach jít k
němu
znovu
vysvětlil mi zlehčoval
příčinu
moje potíže
potíží a jak
mi pomůže
Obrázek 1 : Jak bys charakterizovala přístup gynekologa?
Co se týče informačního zdroje, který představují rodiče respondentů, v průzkumu se mu věnovaly
tři charakteristiky – zda existuje téma, o kterém s nimi mladí nedokáží mluvit, jaké je toto téma
a dále výhody a nevýhody, které mladí lidé spatřují v informacích od rodičů, či spojené se získáním
těchto informací.
79 respondentů v průzkumu uvedlo, že neexistuje téma, o kterém s rodiči nemohou mluvit, což
představuje 35,9% z celkového počtu. Jednalo se o 14 mužů (tedy 25,5%) a 65 dívek (39,4%).
Odpovědi těch, kteří uvedli, že taková témata existují, jsou uvedeny v Tabulce 15. Ve třech sloupcích, pro celkový počet respondentů, pro muže a pro ženy, jsou další tři charakteristiky souboru.
První sloupeček značí celkový počet odpovědí, které patří k údaji v řádku, tedy zvolenému tématu,
ve druhém a třetím sloupečku jsou procenta odpovědí, druhý sloupec (procenta 1) jsou procenta ze
souboru těch, pro které existuje téma, o kterém by nehovořili s rodiči (základ 141, pro muže 41, pro
ženy 100) a druhý sloupec (procenta 2) je vztažen k celému souboru respondentů.
15
celkem
počet
sexuální praktiky
47
nespecifikované téma
26
vše z této oblasti
20
problémy, úchylky
14
cokoliv o mé osobě
13
pohlavně přenosné choroby 8
sexuální orientace
5
onanie
3
nemám potřebu s nimi
mluvit
2
láska
1
nechtěné těhotenství
1
skupinový sex
1
muži
proc.1
33,3%
18,4%
14,2%
9,9%
9,2%
5,7%
3,5%
2,1%
proc.
2
21,4%
11,8%
9,1%
6,4%
5,9%
3,6%
2,3%
1,4%
počet
13
8
6
3
6
0
4
0
1,4%
0,7%
0,7%
0,7%
0,9%
0,5%
0,5%
0,5%
0
1
0
0
ženy
proc.1
31,7%
19,5%
14,6%
7,3%
14,6%
0,0%
9,8%
0,0%
proc.
2
23,6%
14,5%
10,9%
5,5%
10,9%
0,0%
7,3%
0,0%
počet
34
18
14
11
7
8
1
3
proc.1
34,0%
18,0%
14,0%
11,0%
7,0%
8,0%
1,0%
3,0%
proc.
2
20,6%
10,9%
8,5%
6,7%
4,2%
4,8%
0,6%
1,8%
0,0%
2,4%
0,0%
0,0%
0,0%
1,8%
0,0%
0,0%
2
0
1
1
2,0%
0,0%
1,0%
1,0%
1,2%
0,0%
0,6%
0,6%
Tabulka 15 :Témata o kterých mladí nemluví s rodiči
Další charakteristiku představují výhody a nevýhody, které jsou uvedeny v tabulce 16 a 17. Procenta jsou opět vztažena k celku (proc. 2 – základ 220) a k počtu těch, kteří na otázku uvedli odpověď
(proc. 1 – základ 168 u nevýhod a 126 u výhod). Největší nevýhodou, kterou mladí spatřují
v komunikaci s rodiči o tématech sexuálního a reprodukčního zdraví je stud. Někteří uvedli, že se
může jednat i o stud oboustranný. Druhá nejčastější odpověď byla ta, že rodiče jsou z jiné generace,
mají tedy na věci odlišný názor, nemají dostatek aktuálních informací. Naopak oceňují to, že mohou rodičům důvěřovat, že mají osobní zkušenosti, či že mají osobní zájem na tom, aby dobře poradili a pomohli.
rodiče
ostych, stud
jiná generace
nedostatečné informace
trapné
ztráta soukromí
celkem
muži
ženy
počet proc. 1 proc. 2 počet proc. 1 proc. 2 počet proc. 1 proc. 2
56 33,3% 25,5%
16 38,1% 29,1%
40 31,7% 24,2%
19 11,3% 8,6%
4 9,5%
7,3%
15 11,9%
9,1%
16
10
10
9,5%
6,0%
6,0%
7,3%
4,5%
4,5%
6 14,3%
3 7,1%
2 4,8%
10,9%
5,5%
3,6%
10
7
8
7,9%
5,6%
6,3%
6,1%
4,2%
4,8%
Tabulka 16 : Výhody rodičů
rodiče
důvěra
zkušenosti
chtějí pomoci
osobní přístup, znají
mě
jakékoliv téma
počet
25
22
18
celkem
proc. 1 proc. 2 počet
19,8% 11,4%
6
17,5% 10,0%
4
14,3% 8,2%
5
15 11,9%
11 8,7%
6,8%
5,0%
2
0
Tabulka 17 : Nevýhody rodičů
16
muži
proc. 1 proc. 2 počet
20,7% 10,9%
19
13,8% 7,3%
18
17,2% 9,1%
13
6,9%
0,0%
3,6%
0,0%
ženy
proc. 1 proc. 2
19,6% 11,5%
18,6% 10,9%
13,4% 7,9%
13 13,4%
11 11,3%
7,9%
6,7%
K charakteristikám posledních dvou informačním zdrojům, tedy škole a kamarádům, se v dotazníku
vázaly pouze otázky na jejich výhody a nevýhody. K nevýhodám školy se vyjádřilo 94 respondentů, k výhodám 77. Pět nejčastějších odpovědí je znázorněných v Tabulce 18 a 19. Mezi hlavní nevýhody tedy respondenti zařadili málo informací, které škola mladým lidem podává, stud před spolužáky, případně i stud učitelů, neosobní přístup. Výhody jsou takové, že škola prezentuje alespoň
základní témata z této problematiky a překvapivě také to, že informace jsou pro všechny povinné,
proto se dostanou i k těm, kteří by je sami nevyhledávali. Naopak deset respondentů přímo uvedlo,
že škola nemá vůbec žádné výhody.
škola
málo informací
stud
neosobní
posměch spolužáků
trapné
počet
36
11
10
9
7
celkem
proc. proc.
1
2
počet
30,3% 16,4%
8
9,2% 5,0%
2
8,4% 4,5%
4
7,6% 4,1%
1
5,9% 3,2%
2
muži
ženy
proc. proc.
proc. proc.
1
2
počet 1
2
32,0% 14,5%
28 29,8% 17,0%
8,0% 3,6%
9 9,6% 5,5%
16,0% 7,3%
6 6,4% 3,6%
4,0% 1,8%
8 8,5% 4,8%
8,0% 3,6%
5 5,3% 3,0%
Tabulka 18 : Nevýhody školy
celkem
škola
muži
ženy
proc.
proc.
proc.
počet proc. 1 2
počet proc. 1 2
počet proc. 1 2
základní témata
povinné, uslyší všichni
žádné výhody
dostupné
přesné, pravdivé informace
15
15
10
10
7
19,5%
19,5%
13,0%
13,0%
6,8%
6,8%
4,5%
4,5%
3
3
5
3
9,1% 3,2%
2
13,0%
13,0%
21,7%
13,0%
5,5%
5,5%
9,1%
5,5%
8,7% 3,6%
12 22,2% 7,3%
12 22,2% 7,3%
5 9,3% 3,0%
7 13,0% 4,2%
5
9,3% 3,0%
Tabulka 19 : Výhody školy
Co se týče odpovědí u kamarádů, tak nějakou charakteristiku výhod uvedlo 134 respondentů
a nevýhodu 155 z celku. Jejich odpovědi jsou v Tabulce 20 a 21. Nevýhody tedy jsou nekvalitní
informace, které kamarádi podávají – to odpovídá také tomu, že kamarádi byli jen v minimu případů uváděni jako zdroj kvalitních informací. Dalším záporem je strach respondentů z nediskrétnosti
jejich vrstevníků či jejich snaze machrovat. Výhody jsou takové, že před vrstevníky se nemusí mladí lidé tolik stydět, řeší všichni stejné problémy, mohou poradit z vlastní zkušenosti.
kamarádi
nekvalitní informace
nediskrétní
machrování
trapné
posměch
celkem
proc. proc.
počet 1
2
muži
proc. proc.
počet 1
2
96 61,9% 43,6%
24 15,5% 10,9%
8 5,2% 3,6%
6 3,9% 2,7%
6 3,9% 2,7%
Tabulka 20 : Nevýhody u kamarádů
17
16
8
2
5
4
40,0% 29,1%
20,0% 14,5%
5,0% 3,6%
12,5% 9,1%
10,0% 7,3%
ženy
proc. proc.
počet 1
2
80 69,6% 48,5%
16 13,9% 9,7%
6 5,2% 3,6%
1 0,9% 0,6%
2 1,7% 1,2%
kamarádi
beze studu
stejné problémy
zkušenosti
otevřenost
možnost mluvit o
všem
celkem
muži
ženy
proc. proc.
proc. proc.
proc. proc.
2
počet 1
2
počet
1
2
počet 1
24 17,9% 10,9%
6 20,7% 10,9%
18 17,1% 10,9%
18 13,4% 8,2%
0 0,0% 0,0%
18 17,1% 10,9%
17 12,7% 7,7%
8 27,6% 14,5%
9 8,6% 5,5%
16 11,9% 7,3%
4 13,8% 7,3%
12 11,4% 7,3%
14 10,4%
6,4%
4 13,8%
7,3%
10
9,5%
6,1%
Tabulka 21 : Výhody u kamarádů
Shrnutí
Cílem práce bylo zjistit, jaké zdroje informací v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví mladí
lidé používají, zda jim věří a co jim na nich případně nevyhovuje. Tato data pomohou udělat si obrázek o tom, kdo, či co má na vzdělání této generace vliv. Z výzkumu vyplynulo, že jedním
z hlavních zdrojů informací je internet – mladí na něm hledají řešení svých problémů, i když jsou si
vědomi, že informace, které najdou nemusí být pravdivé a přesné. Na rozdíl od lékaře je to snadno
dostupné řešení, je anonymní a diskrétní. Mladí necítí stud, který cítí při konzultaci s rodiči, nebo
při položení otázky ve škole, případně kamarádům.
Dalším zdrojem, který mladí lidé využívají je lékař. I když zde je třeba poznamenat, že se to týká
spíše dívek, neboť velká většina mužů přiznala, že nikdy odborníka s problémem z této oblasti nenavštívila. Zato dívky chodí většinou ke gynekologovi pravidelně, jsou s jeho přístupem spokojeny,
i když jim někdy vadí jeho neosobní přístup a chladné chování, což je možná odrazuje od toho, aby
se zeptaly na vše co je zajímá. Některé dívky uvedly, že s prvním gynekologem spokojeny nebyly,
proto lékaře změnily a nyní spokojené jsou.
Rodiče jsou pro mladé nejbližším kontaktem, proto je uvádějí jako ty, na koho by se případně obrátili. Na druhou stranu ale jejich informace nepovažují za příliš užitečné a myslí, že mohou být zastaralé, stejně jako jejich názory. Dalším faktorem, který je odrazuje od komunikace s nimi je stud,
proto s nimi nemohou, či nechtějí řešit všechny své problémy.
Škola a informace získané prostřednictvím ní považují za nejužitečnější především chlapci. I když
se s informacemi zprostředkovanými školou setkala většina respondentů – ať formou výuky, či
přednášky, přikládají mnohem větší užitečnost internetu (pro srovnání – 33.2% respondentů považuje za nejužitečnější informace získané díky internetu, kdežto ze školy, která byla zmiňována jako
druhá nejčastější pouze 12,3%).
Z těchto dat je vidět, že by bylo potřeba zvýšit roli jiných prostředků, díky nimž mladí získávají
informace, než je internet. Na něm mohou informace získat zkreslené, či neúplné. Toto nebezpečí
je vidět i v tom, že mladí lidé neznají konkrétní stránky – pokud nějaké uváděli, byl to v nejvíce
případech vyhledavač. Zvýšením role například školy, by se toto riziko mohlo snížit.
18
Sebepoškozování
MUDr. Igor Dvořáček Ph.D.
Společenské změny po roce 1989 doprovází celá řada negativních jevů, které jsme dříve nevídali
anebo byly úmyslně jako nežádoucí vytlačovány na okraj zájmu společnosti. Lékaři se tudíž opět
dostávají do přímého kontaktu s problematikou, která jim není z medicínského hlediska vlastní
a nezřídka jsou vtahováni do zástupných partnerských a jiných konfliktů. A právě při agravaci, simulaci nebo při sebepoškození musejí již v prvé fázi vyšetřování avizovat nesoulad nebo medicínské pochybnosti o vlastním mechanismu vzniku zjištěných poranění.
Simulace – předstírání znásilnění nebývá v praxi časté, o to více je třeba nálezu věnovat zvýšenou
pozornost. Autoerotické manipulace se vznikem drobných poranění genitálu prezentují dotyčné
osoby jako známky znásilnění. Zavádění cizích předmětů může imitovat imisi pohlavního údu. Při
předstíraném znásilnění a udávaném fyzickém odporu pak diferenciálně diagnosticky poslouží
i nepřítomnost známek agrese a sebeobrany. Znova jde o již zmiňované škrábance a podlitiny na
vnitřní straně stehen a v okolí genitálu a jen velmi drobná poranění svědčící o malé intenzitě působícího násilí. Rozložení jednotlivých morfologických změn bývá pro sexuálně motivovanou agresi
netypické, v některých lokalitách může i scházet. Často jsou to škrábance způsobené špendlíkem,
žiletkou, nožem nebo nehty, probíhající rovnoběžně, na místech a ve směru dostupných pro vlastní
ruce. Naopak bývají nezraněna prsa, prsní bradavky a genitál. Při hodnocení nálezů je nutná velká
opatrnost a rozvaha. Není dobré dávat své pochybnosti najevo především před samotnou vyšetřovanou osobou. Znova je třeba zdůraznit, že závěry je třeba dělat velmi kriticky a velmi obezřetně.
Už při vlastním anamnestickém vyšetření se mohou objevit značné rozpory v popisu mechanismu,
protože ani vlastní fantazie nemůže překonat určité mezery, které vznikají v popisu toho, co se
vlastně nestalo. Při dotazech na rozpory se vyšetřovaná osoba snaží často vyhnout odpovědi anebo
náhle emočně reaguje, pláče, může předstírat i bezvědomí.
Agravace bývá přítomna často tam, kde je pachatel znám a udávaná sexuálně motivovaná agrese
má zjevně zástupný důvod. Velmi často doprovází agravace rozchod partnerů anebo rozvodová
řízení. Lékař se pak stává nástrojem osobních a rodinných neshod a je na něj vytvářen nátlak, aby
se ve zdravotnické dokumentaci objevilo vše tak, jak postižená barvitě popisuje.
Sebepoškození je úmyslné poškození integrity vlastního těla. Jde o jednání účelové, demonstrativní, kde se sleduje určitý záměr. Sebepoškození je trestné jen tam, kde jím byly poškozeny jiné
zájmy společnosti. Již při prvotním vyšetření bývá nápadné změněné chování dané osoby, zvláštní
nebo na danou situaci nezvyklý způsob vyjadřování, zveličování nebo naopak netečnost, nepravděpodobnost některých tvrzení na kterých daná osoba až nesmyslně lpí. Zvláště obtížná je pak komunikace s toxikomany nebo alkoholiky.U sebepoškození bývají rány povrchního charakteru na místech dostupných vlastní ruce. Bývají umístěny na předních částech těla a v místech na která zraněný
vidí, kde může kontrolovat účinek nástroje a kde nejsou nebezpečné. Pachatel sebepoškození postupuje opatrněji než sebevrah, chce vidět působení nástroje i hloubku rány. Nástroj pak směřuje
proti obnažené části těla a pokud je poškozen i oděv, bývá to učiněno dodatečně. Rány bývají mnohočetné, obvykle souběžně jdoucí a to na tváři, bočních stranách krku, hrudníku, předloktích ale
i na podbřišku. Nejsou naopak tam, kde směřuje sexuální zájem agresora a to v blízkosti genitálu
a prsních bradavek. Povrchní škrábance jsou vydávány za rány řezné. Schází i potřísnění hlínou
a trávou, je-li útok popisován v přírodě. Udává-li oběť povalení na zem vždy prohlídneme dlaně,
lokty, kolena, záda. Na kůži uvedených lokalit pak scházejí oděrky a špína.
19
Kontakt na autora:
Ústav soudního lékařství FN Ostrava
17.listopadu 1790
708 52 Ostrava Poruba
[email protected]
Ústav urgentní medicíny a forenzních věd
Fakulta zdravotnických studií OU
Syllabova 19
703 00 Ostrava
20
Mezi námi ……AIDS
Petr Hanzlík
Historie ČSAP v kostce
Česká společnost AIDS pomoc (ČSAP) vznikla koncem roku 1989. K jejímu založení vzešla iniciativa ze strany blízkých, známých a rodin HIV pozitivních občanů, s cílem prakticky přispět
a pomáhat jim při řešení různých problémů, které mohou vystoupit v důsledku nemoci. Vzhledem
k tomu, že bývalí pracovníci společnosti neměli dostatek kontaktů s osobami, kterých se nemoc
přímo týkala, nedocházelo k vlastní pomoci a činnost organizace se zaměřovala spíše na prevenci
a osvětu. Proto také byla celková činnost společnosti v minulých letech poměrně málo viditelná.Tento stav se prolomil v roce 1993, kdy došlo k personálním změnám, během kterých se podařilo zainteresovat do činnosti organizace přímo osoby s HIV. Po smrti Jiřího Horského, bývalého
předsedy ČSAP, však činnost opět částečně stagnovala až do ledna roku 1997, kdy do vedení společnosti vstoupil pan Václav Strouhal. Ten kolem sebe utvořil skupinu, která vnesla do společnosti
jasnou koncepci a nový program, který oslovil nejen HIV pozitivní a nemocné AIDS. Činnost
ČSAP byla rozšířena mimo hranice České republiky.
V únoru 2007 rezignoval Václav Strouhal na všechny své funkce. Na dubnové schůzi předsednictva
ČSAP byl předsedou zvolen dosavadní místopředseda České společnosti AIDS pomoc MUDr. Ivo
Procházka, CSc (místopředsedou byl zvolen Martin Hornych).
Činnost společnosti je zaměřena na přímou pomoc lidem žijícím s HIV a na prevenci a boj proti
AIDS. V rámci péče o HIV pozitivní a AIDS nemocné ČSAP zřídila a provozuje Dům světla – sociálně zdravotní a azylové centrum nabízející veškerou pomoc pro naše klienty (ubytování, sociální
a zdravotnickou pomoc, pomoc psychologů a psychiatra). Řadu let pracujeme na projektu „Šumava“ – jedná se o rekondiční týdenní pobyt HIV pozitivních a AIDS nemocných jak z ČR, tak
z Evropy. V prevenci se zaměřuje zejména na tyto dlouhodobé preventivní projekty: AIDS poradna
v Domě světla a v Ostravě – bezplatné a anonymní testování na HIV infekci spojené
s předtestovým a potestovým poradenstvím (usilujenme o zavedení AIDS poradny v Brně), Besedy
o problematice AIDS s HIV pozitivními lektory – besedy se provádí po školách po celé ČR
a v přednáškovém sálu Domu světla, Edice Prevence – výroba preventivních materiálů, Distribuce
preventivních materiálů – rozesílání preventivních materiálů zájemcům z celé ČR, Telefonní linka
AIDS pomoci – je v provozu 24 hodin denně po celý rok, a Internetová AIDS poradna – na dotazy
odpovídá MUDr. Procházka, CSc., Streetworker – preventivní činnost zaměřená na gay minoritu.
Co je Dům světla
Pražský „Dům světla“ byl slavnostně otevřen 11. srpna 1999 pro všechny lidi postižené HIV/AIDS,
jejich přátele a členy jejich rodin. Tento objekt je bezpečné centrum pro kohokoliv, jehož život je
nějakým způsobem ovlivněn touto zákeřnou nemocí a poskytuje široký rozsah služeb. Všímá si též
otázek spojených s diskriminací, předsudky a neinformovaností na všech úrovních.
V klidném prostředí je zajištěno soukromí pro všechny návštěvníky a skupina našich pracovníků je
připravena Vám poskytnout pomoc, informace nebo podporu. Všichni, kteří mají nějaké otázky,
potřebují jen obecné informace nebo si prostě chtějí popovídat, mohou navštívit tuto oázu klidu.
V prvním patře je azylové ubytování s 15 lůžky a ubytovna s 6 lůžky, ve druhém patře je ubytovna
s 10 lůžky. Nabízí dočasnou péči během období rekonvalescence, dlouhodobé a dočasné ubytování
pro infikované osoby a jejich blízké, pro mimopražské pacienty, kteří přijíždí do Prahy k lékaři.
21
Jsou zde jedno-dvoj-trojlůžkové a jeden pětilůžkový pokoj. Kuřácká a nekuřácká místnost, klubovna, místnost s televizí, terasa, zimní zahrada, prádelna, kuchyně, kde je možno vařit vlastní jídlo,
jídelna. Hosté, včetně dětí, jsou vždycky vítáni a mohou zůstat po dohodě i přes noc.
V roce 2009 byl v půdních prostorách vybudován přednáškový sál.
AIDS poradna ČSAP a testování na HIV Praha:
•
•
Dům světla, Malého 3, Praha 8-Karlín (metro B, C Florenc; TRAM 8, 24 Florenc)
PO 16–19, ST 9–12
AIDS poradna ČSAP a testování na HIV Ostrava:
•
•
•
Infekční klinika FNsP, 17. listopadu 1790, Ostrava-Poruba (TRAM 7, 8, 9, 17 Fakultní nemocnice)
Projekt je podpořen MZdrČR částkou 80 000 Kč
ČT 15–17
Předtestové poradenství, test a potestové poradenství
Předtestové poradenství se skládá z několika otázek, které se týkají možného rizika a doby, kdy
k němu došlo a základního poučení o HIV a AIDS. Při dodržení požadované doby pro spolehlivý
výsledek (min. 2 měsíce) obdržíte číselný kód vašeho odběru, na základě, kterého vám bude sdělen
výsledek. Následuje odběr 5 ml krve z loketní jamky. Výsledky z pražské ambulance sdělujeme
každé následující pondělí (kromě státních svátků). V Ostravě se sdělují výsledky následující čtvrtek. Při sdělení výsledku, následuje potestové poradenství, kdy se upozorňuje na možná rizika vyplývající z vašeho chování.
Celkový počet odběrů:
AIDS poradna v DS, za období 31. říjen 1999 – 31. březen 2010, celková návštěvnost AIDS poradny24.987, z toho bylo provedeno celkem 23.997 odběrů, zachyceno bylo 101 nových případů HIV
infekce,
AIDS poradna v Ostravě, za období 5. říjen 2009 – 8.duben 2010, celková návštěvnost 173, z toho
bylo provedeno celkem 170 odběrů, nebyl zachycen žádný nový případ HIV infekce.
Byť je AIDS poradna ČSAP v Ostravě umístěna v prostorách infekční kliniky FNsP, AIDS centru
Ostrava nepoklesl zájem o testování.
Provoz linky AIDS pomoci
Linka AIDS pomoci, kterou provozuje Česká společnost AIDS pomoc od roku 1999, je
v provozu 24 hodin denně, 365 dní v roce. Zavolání na linku pomoci vás nebude nic stát. Je totiž
zdarma. ČSAP ji hradí ze svých prostředků a ze sponzorských darů. Na vaše dotazy budou odpovídat řádně proškolení a poučení pracovníci.
800 800 980 (NONSTOP a zdarma, pouze z ČR)
+420 224 81 07 02 (NONSTOP, cena podle tarifu volajícího, odkudkoliv)
22
Preventivní činnost
Besedy a přednášky o HIV/AIDS pro:
mládež
sociální pracovníky
personál zdravotnických zařízení
pedagogické pracovníky
vězeňskou službu
policii
•
•
•
•
•
•
Distribuce preventivních materiálů
Ve spolupráci se Státním zdravotním ústavem ČR distribujeme preventivní materiály týkající se
HIV/AIDS a pohlavně přenosných infekcí. Brožury či materiály jsou poskytovány zdarma. Tiskopisy objednávejte prostřednictvím e-mailu:
•
•
[email protected]
[email protected]
STATISTIKY:
Únor 2010: AIDS se rozvinul u třech lidí
zdroj: SZÚ, ČSAP | duben 2010
V měsíci únoru 2010 bylo v České republice nahlášeno 10 nových případů HIV infekce. Od počátku roku 2010 bylo zjištěno celkem 24 nových případů. Největší nárůst zaznamenala v únoru 2010
Praha (8). Celkový počet HIV pozitivních v ČR dosáhl počtu 1368 osob (absolutní počet od roku
1985). Nejvíce HIV pozitivních připadá na Prahu (zde je k poslednímu únoru evidováno 652 HIV
pozitivních osob), Středočeský, Ústecký a také Jihomoravský kraj. Naopak nejméně HIV pozitivních je hlášeno na Vysočině (16) a v Pardubickém kraji (16). V České republice onemocnělo AIDS
již 295 lidí. V únoru 2010 se AIDS rozvinul u třech lidí. Celkem na AIDS zemřelo v České republice 157 osob. V ČR bylo k 28. únoru 2010 evidováno 323 HIV pozitivních cizinců bez trvalého
pobytu.
Ve světě je k 31.12.2008 evidováno přes 33 miliónu HIV pozitivních osob.
23
Nový projekt ČSAP:
Prevence HIV/AIDS mezi žáky
Prevence HIV/AIDS a rizikového sexuálního chování v rámci školní výuky na
základních a středních školách a v dětských domovech – výcvik pedagogických
pracovníků
Stručný obsah projektu:
Aktivity projektu se zaměřují na žáky a studenty ve věku 13–18 let. Vzhledem k zjištěnému nedostatečnému zajištění prevence HIV/AIDS a rizikového sexuálního chování na školách ČR,
chce ČSAP, o.s (dálen jen ČSAP) zavést celorepublikový program výcviku pedagogů. Na jednotlivých základních, středních školách a v dětských domovech bude z pedagogických pracovníků vybrán tým lidí, kteří podstoupí výcvik, jenž je připraví na vedení koncepčních preventvních aktivit
na jejich „domácích“ školách. Tito pracovníci absolvují nejprve výuku odborných znalostí z oblasti
HIV/AIDS
a sexuální výchovy. Poté projdou důkladnou průpravou nácviku preventivní práce ve skupině. Budou tak proškoleni v základních technikách podporujících rozvoj důvěry v kolektivu, rozvoj technik
zaměřených na sebepoznávání a komunikaci a dalších dovedností, které jim umožní co nejúčinněji
a nenásilnou formou ovlivnit chování žáků. Všechny aktivity projektu zajistí zaměstnanci a vedení
ČSAP spolu s vybranými dodavateli služeb.
Kontaktní osoby:
Bc. Petr Hájek , vedoucí a koordinátor sociálních služeb
Telefon: 224 810 713
Email: [email protected]
Česká společnost AIDS pomoc o.s.
Malého 3/282, 186 21 Praha 8-Karlín
Petr Hanzlík, lektor a vedoucí poradny v Ostravě
Telefon: 777 342 658
Email: [email protected]
24
Jak jsem prošel sexuální výchovou od mateřské školky
až po střední školu.
Mgr. Martina Janoušková
Anotace:
Sexuální výchova je zcela neoddělitelnou složkou výchovy ke zdraví a je nezbytná pro harmonický
vývoj osobnosti dítěte. Vede žáky k tomu, aby si osvojili a kultivovali odpovědné chování, rozhodování a komunikaci v situacích souvisejících s aktivním zdravím, partnerskými vztahy, rodinným
životem a rodičovstvím. Sexuální výchova je zařazena do výukových programů základních a středních škol.Jejím hlavním cílem je seznámit budoucí dospělé se základními vědomostmi a dovednostmi souvisejícími s lidskou sexualitou a připravit je na zodpovědný sexuální život.
Zda sexuální výchova na školách probíhá a v jaké podobě významně závisí na osobnosti pedagoga.
Tento příspěvek se zabývá sexuální výchovou a její podobou v průběhu základní a střední školy.
Vychází z dotazníkového šetření prováděného v únoru a březnu tohoto roku na sídlištní střední škole. V dotazníku byla sexuální výchova definována jako výuka, jejíž hlavní náplní jsou otázky bezpečného sexu, psychické připravenosti na sex, uvědomění si nebezpečnosti pohlavních chorob, seznámení s jejich dopady, způsoby šíření a možnostmi léčby. Dále bylo uvedeno, že sexuální výchova
seznamuje žáky s možnostmi ochrany proti pohlavním chorobám (kondomy, stálost sexuálního
partnera, pohlavní zdrženlivost atd.), ochrany proti nechtěnému otěhotnění v podobě antikoncepce,
informuje o variabilitách sexuálního chování a sexuálně trestné činnosti.
Základním cílem šetření bylo získat přehled o tom, jak se respondenti setkali či nesetkali se sexuální výchovou v průběhu svého studia na základní a střední škole a jakým způsobem.
Výsledky dotazníkového šetření
Orientační šetření proběhlo formou anonymního dotazníku, který obsahoval 26 otázek (otevřených
i uzavřených), vždy s možností napsání vlastního názoru či jiné alternativy odpovědi. Dotazník byl
zadán žákům 4. ročníků maturitních oborů. Dotazník vyplnilo celkem 195 respondentů, z toho 155
dívek a 40 chlapců. Pro tento příspěvek jsem si vybrala nejzajímavější odpovědi.
SEXUÁLNÍ VÝCHOVA VE ŠKOLE
Tab. č. 2: První setkání se sexuální výchovou ve škole
První setkání se sexuální výchovou ve škole
MŠ
ZŠ – I.
f
7
56
f/n .100
3,59
28,72
ZŠ – II.
SŠ
ve škole jsem se s touto problematikou nesetkal
celkem
126
4
2
195
64,62
2,05
1,02
100
Z celkového počtu 195respondentů na otázku, kdy se poprvé setkalo se sexuální výchovou odpovědělo, že v MŠ celkem 7 dotázaných (3,59%). Poprvé se setkalo se sexuální výchovou na ZŠ
1. stupně celkem 56 dotázaných (28,72%). Poprvé se setkalo se sexuální výchovou na ZŠ 2. stupně
celkem 126 dotázaných (64,62%). Poprvé se setkalo se sexuální výchovou na SŠ celkem
4dotázaných (2,05%). Poprvé se s tématy sexuální výchovy ve škole nesetkali celkem 2 dotázaní
(1,02%).
25
První setkání se sexuální výchovou ve škole
1%
2%
4%
29%
64%
MŠ
ZŠ – I.
ZŠ – II.
SŠ
ve škole jsem se s touto problematikou nesetkal
Tab. č. 3: Setkání se sexuální výchovou v MŠ
Setkání se sexuální výchovou v MŠ
Ano
Ne
celkem
f
10
185
195
f/n.100
5,13
94,87
100
Se sexuální výchovou na MŠ se setkalo celkem 10 (5,13%) dotázaných. Se sexuální výchovou
v MŠ se nesetkalo celkem 185 (94,87%) dotázaných.
Tab. č. 4: Setkání se sexuální výchovou na ZŠ I. stupně
Setkání se sexuální výchovou na ZŠ I. stupně
f
Ano
63
Ne
132
celkem
195
f/n.100
32,31
67,69
100
Se sexuální výchovou na ZŠ I. stupně se setkalo celkem 63 (32,31%) dotázaných. Se sexuální výchovou na ZŠ I. stupně se nesetkalo celkem 132 (67,69%) dotázaných.
Tab. č. 5: Setkání se sexuální výchovou na ZŠ II. stupně
Setkání se sexuální výchovou na ZŠ II. stupně
f
Ano
163
Ne
32
celkem
195
f/n.100
83,59
16,41
100
Se sexuální výchovou na ZŠ II. stupně se setkalo celkem 163 (83,59%) respondentů. Se sexuální
výchovou na ZŠ II. stupně se nesetkalo celkem 32 (16,41%) dotázaných.
26
Tab.č. 6: Setkávání se sexuální výchovou na SŠ
Setkávání se sexuální výchovou na SŠ
Ano
Ne
celkem
f
158
37
195
f/n.100
81,02
18,97
100
Se sexuální výchovou na SŠ se setkalo celkem 158 (81,02%) dotázaných. Se sexuální výchovou
na SŠ se nesetkalo celkem 37 (18,97%) dotázaných.
Tab. č. 7: Předmět s tématem sexuální výchovy
Předmět, téma sexuální výchovy
Biologie
Rodinná výchova
Vlastivěda(přírodověda)
Prvouka
Přírodopis
Občanská výchova
Jiný předmět – např. sexuální výchova(dobrovolná hodina)
f
125
136
6
4
36
61
2
f/n.100
64,01
69,74
3,08
2,05
18,46
31,28
1,03
Respondenti uvedli, že téma sexuální výchovy se nejčastěji probíralo v předmětu Rodinná výchova,
celkem 136 (69,74%) dotázaných. Na druhém místě uvedli Biologii – celkem 125 (64,01%) dotázaných. Na třetím místě uvedli Občanskou výchovu – celkem 61 (31,28%) dotázaných. Následoval
Přírodopis – celkem 36 (18,46%) dotázaných. Respondenti uvedli, že nejméně se téma sexuální
výchovy probíralo v předmětech Vlastivěda – celkem 6 (3,08%) dotázaných a Prvouka – celkem
4 (2,05%) dotázaných.
Dva respondenti uvedli, že toto téma probírali v předmětu Sexuální výchova.
Další otázky, byly rozděleny do tří oblastí – ZŠ.I. stupeň, ZŠ. II. stupeň a SŠ.
Otázky se týkaly metod výuky sexuální výchovy. Pro velkou obsáhlost odpovědí v tomto příspěvku
uvádím pouze závěrečné srovnání .
METODY VÝUKY SEXUÁLNÍ VÝCHOVY
Pouze výklad učitele
f/n.100
46,03
29,45
5,06
ZŠ – 1. stupeň
ZŠ – 2. stupeň
SŠ
Výklad učitele a video produkce (DVD)
f/n.100
28,57
31,90
1,27
ZŠ – 1. stupeň
ZŠ – 2. stupeň
SŠ
Výklad učitele doplněný přednáškou odborníka
ano
ZŠ – 1. stupeň
ZŠ – 2. stupeň
SŠ
f/n.100
19,05
19,63
1,90
27
Výklad učitele doplněný besedou odborníka
ano
ZŠ – 1. stupeň
ZŠ – 2. stupeň
SŠ
f/n.100
14,28
18,40
2,53
Výklad učitele doplněný prožitkovým programem
ano
ZŠ – 1. stupeň
ZŠ – 2. stupeň
SŠ
f/n.100
14,28
16,56
13,92
Výklad učitele nebyl použitý v žádné formě
ano
ZŠ – 1. stupeň
ZŠ – 2. stupeň
SŠ
f/n.100
3,17
0,61
0
JINÉ METODY VÝUKY SEXUÁLNÍ VÝCHOVY
Sexuální výchova formou besedy s odborníkem
ano
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
f/n.100
41,27
35,58
34,18
Sexuální výchova formou přednášky odborníka
ano
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
f/n.100
28,57
25,77
30,38
Sexuální výchova prostřednictvím videa (DVD)
ano
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
f/n.100
12,70
19,02
13,92
Sexuální výchova formou prožit. programu
ano
ZŠ – 1. stupeň
ZŠ – 2. stupeň
SŠ
f/n.100
17,46
26,99
58,23
V dalších otázkách jsem se ptala respondentů na témata, která v rámci sexuální výchovy probírali.
Uvádím závěrečné shrnutí a srovnání.
28
ČETNOST JEDNOTLIVÝCH TÉMAT SEXUÁLNÍ VÝCHOVY
Téma č.1 Sexuální zralost, nebezpečí předčasného sexuálního života.
ano
f/n.100
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
60,31
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
93,87
Odpovědi týkající se SŠ
15,82
Téma č.2 Promiskuitní chování.
ano
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
f/n.100
17,46
33,74
9,49
Téma č. 3 Bezpečný sex – výběr partnera.
ano
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
f/n.100
61,90
100,00
20,89
Téma č. 4 Metody plánovaného rodičovství – druhy antikoncepce.
ano
f/n.100
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
49,20
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
95,09
Odpovědi týkající se SŠ
15,82
Téma č. 5 Problematika interrupce.
ano
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2 stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
f/n.100
19,04
47,85
12,66
Téma č. 6 Pohlavně přenosné choroby – projevy, šíření, prevence.
ano
f/n.100
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
23,80
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
80,98
Odpovědi týkající se SŠ
19,62
Téma č. 7 Problematika HIV/AIDS.
f/n.100
50,79
80,98
22,15
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
29
Téma č.8 Sexuální deviace.
ano
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
f/n.100
14,28
38,65
6,32
Téma č.9 Sexuální poruchy.
ano
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
f/n.100
14,28
41,72
10,13
Téma č.10 Problematika homosexuality.
ano
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
f/n.100
14,28
30,67
9,49
Téma č.11 Sexuální trestná činnost.
ano
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
f/n.100
23,81
41,72
12,03
Téma č.12 Sexuální komerční zneužívání dětí a mládeže.
ano
f/n.100
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
25,39
Odpovědi týkající se ZŠ – 2 stupeň
37,42
Odpovědi týkající se SŠ
12,03
jiné a např.
ano f/n.100
0,00
0,00
0,00
Odpovědi týkající se ZŠ – 1. stupeň
Odpovědi týkající se ZŠ – 2. stupeň
Odpovědi týkající se SŠ
Závěrečné otázky se týkaly témat, která by chtěli respondenti v rámci sexuální výchovy probírat
a zda považují sexuální výchovu ve škole za dostatečnou.
Zde uvádím odpovědi::
- probraná témata považuji za dostačující,
- všechny,
- sexuální porucha,
- interrupce,
- sexuální deviace a sexuální úchylky,
- zneužívání dětí, znásilnění,
- rizika při používání antikoncepce, druhy antikoncepce,
- pohlavní choroby,
- sexuální zralost,
30
-
těhotenství,
poradenství pro sexuálně neslušné,
sexuální trestná činnost,
porod,
ochrana pře nemocemi,
bezpečný sex, výběr partnera,
problematika HIV,
podpora rodičů s pořizováním antikoncepce.
Považujete sexuální výchovu ve škole za dostatečnou
f
f/n.100
Ano
55
28,21
Ne
55
28,21
Nevím – nedokážu posoudit
85
43,58
celkem
195
100
Považujete sexuální výchovu ve škole za
dostačující?
Ano
28%
Nevímnedokážu
posoudit
44%
Ne
28%
Ano
Ne
Nevím- nedokážu posoudit
Závěrečné shrnutí
Z výše uvedeného dotazníkového šetření je zřejmé, že se respondenti se sexuální výchovou ve škole setkali a to v největším rozsahu na ZŠ II. stupně. Dále z uvedených odpovědí vyplývá, jaké metody a v jaké podobě se nejčastěji při sexuální výchově používají a jak často.
V této oblasti se bohužel respondenti většinou setkali s jednorázovými aktivitami. Pozitivně lze
hodnotit výběr probíraných témat, i když bychom si určitě přáli, aby některá témata byla ve výuce
probírána ve větším rozsahu. Závěrem tohoto šetření je možné říci, že se situace na poli sexuální
výchovy za posledních 15 let výrazně zlepšila. Na druhé straně je stále ještě co zlepšovat z pohledu
metod a kvality výuky. Nejdůležitější otázkou však stále zůstává, zda mladí lidé dokáží své vědomosti převést i do praktického života.
31
Předčasné ukončení těhotenství
Doc. MUDr. Peter Koliba, CSc., MUDr. Peter Koliba ml.
Těhotenství je proces, kterým žena vynosí živé potomky od početí (koncepce) do doby, kdy je potomstvo schopno života mimo dělohy. Začíná početím, tj. oplodněním a formování zygoty (oplozená vaječná buňka po splynutí samčí a samičí gamety) a končí porodem, císařským řezem,
potratem nebo interrupcí. Délka těhotenství je asi 40 týdnů od prvního dne posledního menstruačního cyklu do porodu (38 týdnů od oplodnění).
Embryo vzniká ze třech zárodečných listů: Z ektodermu vzniká pokožka a nervový systém.
Z mezodermu vznikají pojiva, cévní, močová a pohlavní soustava. Z entodermu vzniká trávicí
a dýchací systém. Období embryonálního vývoje končí v 8. týdnu. Na poruchách vývoje se podílejí
embryonální a fetální abnormality (30–60%), abnormality implantace (degenerace choriové tkáně,
nedostatečná implantace, mola hydatidosa) a mnohočetné těhotenství s malformací jednoho nebo
obou plodů. V prvním trimestru hrozí nejvyšší riziko spontánního potratu.
Potrat (lat. Abortus) je ukončení těhotenství zánikem embrya nebo plodu. Je definován vyhláškou Ministerstva Zdravotnictví ČSR č. 11/1988 §4: „ Potratem se rozumí ukončení těhotenství
ženy, při němž: plod neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než
1000 g.“ Z důvodů etických se jako potrat hodnotí stav, pokud plod projevuje alespoň jednu ze
známek života, má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodin po porodu, nebo pokud bylo z dělohy ženy vyňato plodové vejce bez plodu, anebo těhotenská sliznice – decidua.
ROZDĚLENÍ POTRATŮ PODLE MKN:
1. Samovolný, spontánní (abortus spontaneus)
2. Indukovaný, legální, terapeutický (abortus inductus)
– Umělé ukončení těhotenství UUT – na žádost
– Zdravotní indikace matky
– Genetická indikace (do 24. týdne gravidity)
Incidence potratů je asi 10–15% gravidit klinicky diagnostikovaných a jejich frekvence stoupá
s věkem matky (u žen nad 40 let je asi 13%). Příčiny potratů jsou buď na straně plodu: – genetická
porucha, chromozomální porucha, nebo na straně matky: – anomálie dělohy, interní onemocnění
matky, infekce, úraz.
Interrupce, umělé přerušení (ukončení) těhotenství, nebo umělý potrat nebo abortus arteficialis (lat.) je záměrné ukončení těhotenství prostřednictvím chemické látky nebo chirurgického zákroku. Zákonná ustanovení o interrupci byly a jsou u nás značně zastaralá. Až do roku 1950 platil
rakouský trestní zákon č. 117 z roku 1852. Je paradoxem, že dosud platí zákon České národní rady
66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství v našem státě. Umělé přerušení těhotenství upravuje
zákon č. 66/1986 Sb. a prováděcí vyhláška k tomuto zákonu č. 75/1986 Sb. Zákon deklaruje legitimitu interrupcí, pokud jsou splněny podmínky v něm vymezené. Tento zákon vychází již z neexistujícího systému rajonizace a o tom, zda je možno těhotenství přerušit, rozhoduje „obvodní gynekolog podle místa trvalého bydliště, nebo může požádat o přezkoumání okresního, případně krajského
gynekologa“ (funkce „obvodní“, „okresní“ a „krajský“ gynekolog již téměř 20 let neexistuje!!!).
Dále je v citovaném zákoně dokonce věta: „Antikoncepční prostředky se ženě poskytují zdarma.”,
což v současnosti rovněž není pravda. Přijetím Listiny základních práv a svobod čl. 6 zaručuje každému právo na život. Nepopírá však právo ženy rozhodovat o jejím mateřství. Interrupce „na žádost“ dle vyhlášky č. 75/1986 Sb. umožňuje ženě požádat o interrupci, pokud těhotenství nepřesahuje 12 týdnů, a pokud tomu nebrání zdravotní důvody. Interrupce ze zdravotních důvodů, kdy je
možné limit 12 týdnů překročit:
32
– je-li ohrožen život ženy
– je-li prokázáno těžké poškození plodu
– je-li plod neschopen života
Trestní aspekty nedovoleného ukončení těhotenství řeší nový Trestní zákoník – Sbírka zákonů
č. 40 / 2009, a to Hlava I. Trestné činy proti životu a zdraví, Díl 4. Trestné činy proti těhotenství
ženy paragrafech § 159 Nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy „Kdo bez
souhlasu těhotné ženy uměle přeruší její těhotenství, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až
osm let.“, dále § 160 Nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy: „Kdo se
souhlasem těhotné ženy uměle přeruší její těhotenství jinak než způsobem přípustným podle zákona
o umělém přerušení těhotenství, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti.“ A paragrafy § 161 Pomoc těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství, § 162
Svádění těhotné ženy k umělému přerušení těhotenství. Důležité je znění § 163 Společné ustanovení, které zaručuje beztrestnost ženy.
Potratovost ve světě.
Statistika potratovosti je často obtížně zjistitelná, dostupné statistiky bývají často nepřesné. Incidence potratů ve světě a důvody pro něj jsou v každé zemi a regionu různé. Odhaduje se ročně kolem 46 milion potratů. Z toho 26 miliónů se provádí v zemích legálně, ostatních 20 miliónů se odehrává ilegálně. Celkový světový podíl potratů k těhotenstvím je 26 ku 100.
Etický problém interrupce.
Interrupce představují velký etický problém. Z technicko-chirurgického hlediska je miniinterrupce
běžný lékařský zákrok, často se však přehnaně zdůrazňuje riziko pro zdraví matky, např. riziko
neplodnosti. Kromě fyzických komplikací existuje i riziko psychických problémů v podobě tzv.
postinterrupčního syndromu. V katolické církvi se na osobu podstupující potrat i na osobu vykonávající potrat vztahuje automatická exkomunikace. Snahy o změnu probíhaly v roce 2003, kdy skupina poslanců v čele s J. Kasalem předložila nový návrh zákona, ve kterém byl přímý legislativní
zákaz potratu.
Postabortivní syndrom (PAS)
Po potratu jsou pocity smutku, viny, zármutku a ztráty normální. PAS je soubor příznaků a obtíží,
které se u části žen dostavují po prodělaném potratu, ať už samovolném či umělém – postinterrupční syndrom. Je považován za specifickou formu posttraumatické stresové poruchy (PTSP)
Symptomy PAS narušují aktivity běžného života, nebo trvá delší dobu než bezprostředně po potratu. Projevuje se běžnými symptomy – např. deprese, návaly úzkosti a zlosti, zvýšená konzumace alkoholu a drog apod., nebo má specifické projevy – např. strach z neplodnosti či nadměrná touha znovu otěhotnět, vyhýbání se specifickým situacím a podnětům a úzkost z nich (těhotné ženy,
malé děti, gynekologické vyšetření), poruchy příjmu potravy, problémy ve vztahu k vlastním dětem, sexuální problémy… PAS hraje významnou roli ve sporu o interrupce a odpůrci interrupcí
kladou na něj velký důraz a odrazují ženy od podstoupení interrupce. Na druhé straně zastánci práva na interrupci pojem PAS v souvislosti s ní většinou bagatelizují, a buďto popírají, že by existoval (či existoval ve významné míře), nebo se jej snaží vysvětlit čistě jako pocit viny vnucený ženě
k interrupci nepřátelským okolím.
Diskuse o interrupci.
Interrupce je to jeden z nejběžnějších zákroků v gynekologii, přesto vyvolává v celé medicíně nejvíce diskusí, protichůdných názorů a vášní. Otázka potratů je v naší společnosti dlouhodobě předmětem sporů a neporozumění. Jedná se o mimořádně citlivou záležitost, která v sobě skrývá množství pro a proti. Vzrušené diskuze probíhají mezi lékaři, politiky, na akademické půdě i v teologických kruzích. Postoj zdravotníků by měl být nezaujatý. Zdravotníci se musí snažit pochopit
33
pocity každé ženy, která je nešťastná. Je velmi důležité mít empatii. Zdravotnický personál by měl
dát najevo, že je na straně ženy a nikdy by ji neměl obviňovat a vyvolávat v ní pocity viny.
Závěr
V současnosti je pokles počtu interrupcí, hlavně v důsledku rozšířeného používání antikoncepčních
metod, hlavně hormonální kontracepce. Pokles počtu interrupcí je příznivý jev, ale v posledních
letech se tento pokles zastavil. Frekvence potratu svědčí o antikoncepční vyspělosti populace.
Pracoviště autorů:
Koliba P..– Gynartis, s.r.o. Ostrava – Vřesina,
Koliba P. ml. –. VFN Praha
34
Konštrukcie manželstva a sexuality z hľadiska pohlavia1
PhDr.Dagmar Marková, PhD., Mgr. Zuzana Ďurčeková
Úvod
Trendy vývoja rodín v európskych štátoch sa prejavujú aj u nás. Ide najmä o pokles pôrodnosti,
sobášnosti, zvyšovanie veku, v ktorom ľudia vstupujú do manželstva, rastie počet ľudí, ktorí majú
dieťa bez oficiálnej svadby, stúpa počet rozvodov. Odhaduje sa, že vyše 10% detí žije v SR
s jedným rodičom (Sejčová, 2005).
Inštitúcia manželstva stráca svoj monopol definovať a legitimovať vzťahy a rodiny. Teraz
platí: pár je tam, kde dvaja ľudia povedia, že párom sú, nezávisle od rodinného stavu a pohlavia
partnera/partnerky (Marková, 2007). Súčasne hľadajú mladí muži a mladé ženy vo veku od 20 do
30 rokov emocionálny záväzok. Schmidt (2003(c) In: Marková, 2007), zdôrazňuje, že „želanie dlhotrvajúceho doživotného vzťahu je tak ako predtým rozšírené, ale nie je to želanie trvácnosti ako
takej, ale trvácnosti pri vysokej emocionálnej, intímnej a občas aj sexuálnej kvalite. Nestabilita
dnešných vzťahov nerezultuje z neschopnosti alebo neochoty sa viazať, ale z vysokých nárokov na
kvalitu vzťahov. Spokojnosť so vzťahom je rozhodujúci faktor pre jeho trvanie“. Sociológ Džambazovič, tvrdí, že ak vzťah nenapĺňa predstavy, potreby a očakávania človeka, radšej zo vzťahu
odchádza (Rozvody, 2008).
Podľa výsledkov výskumu Blažkovej a Šindlera (2006) vyplýva, že ženy sú v manželstve
nespokojné viac v porovnaní s mužmi. Amato a Rogers (1997) na základe výsledkov dlhodobého
výskumu určili niekoľko ukazovateľov, vedúcich k rozvodu manželstva. Patria sem nevera, žiarlivosť, nadmerné pitie alkoholu, náladovosť, problémy s komunikáciou a agresívne správanie. Taktiež potvrdili hypotézu, že ženy udávajú viac problémov v manželstve v porovnaní s mužmi.
Sejkrová a Květoň (2001) sa vo svojom výskume sústredili na spokojnosť oboch partnerov
v manželstve. Muži podľa výskumu častejšie ako ženy uvádzali „veľmi spokojný“ vo všetkých
položkách výskumu2, výnimku tvorilo len sexuálne spolužitie. Ženy uvádzali, že sú častejšie nespokojné vo všetkých uvedených položkách, výnimku tvorilo len sexuálne spolužitie. České ženy
sú so svojím životom menej spokojné ako ich partneri.
Vo vzťahu k sexuálnej spokojnosti, z výsledkov výskumu P. Morokoff a R. Gilliland (1993)
vyplýva, že osobné sexuálne uspokojenie, sexuálna spokojnosť partnera/partnerky a frekvencia
sexuálneho styku, pozitívne korelujú s celkovou manželskou spokojnosťou. Absencia sexu môže
byť ukazovateľom rôznych ďalších problémov v manželstve (Sex, 1997).
I keď konceptualizácia sexuality na manželskú a predmanželskú stráca v súčasnosti význam, pre Slovensko typická konzervatívna klíma sa odráža aj v postojoch mladých ľudí
k manželstvu. I keď sa sexuálne životné štýly v súčasnosti diverzifikovali, želanie manželstva stále
zostáva pre niektorých mladých ľudí vo veku od 20 do 30 rokov atraktívnym vzorcom. Tiež býva
referované o rozdieloch v postojoch k manželstvu a sexualite z hľadiska pohlavia. My vychádzame
z toho, že tieto rozdiely vyplývajú z hierarchickej, rodovo nerovnej socializácie mužov a žien na
Slovensku a vyplývajú z tradičných rodovo stereotypných socializačných schém a tak sa odrážajú
rodové stereotypy v individuálnych subjektívnych konštrukciách manželstva a sexuality mužov
a žien.
1
Príspevok vznikol vďaka podpore grantu VEGA 1/0516/08: Sexuálne životné štýly mladých
ľudí a ich socio-kultúrne kontexty.
2
Sledované položky: hospodárenie s rodinnými financiami, prejavovanie citu náklonnosti, sexuálne
spolužitie, množstvo času tráveného spoločne, rozhodovanie v zásadných záležitostiach, starostlivosť o domácnosť, záujmy a činnosti vo voľnom čase.
35
Cieľ prieskumu
V príspevku prezentujeme čiastkové výsledky jedného prieskumu, ktorý bol zameraný na identifikáciu konštrukcií manželstva, rodiny a sexuality, ako aj osobných ziskov a strát manželstva z intersexuálnych aspektov.
Výber a charakteristika prieskumnej vzorky
Prieskumnú vzorku tvorilo celkom 117 respondentov a respondentiek, z toho 59 žien a 58
mužov. V oboch prípadoch išlo o zámerný výber, pričom sme nevychádzali z potreby reprezentatívnosti vzorky a vzhľadom na nižší počet respondentov/respondentiek je nutné túto
skutočnosť zohľadniť a výsledky považovať za ilustratívne.
Charakteristika prieskumnej vzorky z hľadiska veku:
Muži:
do 25 rokov – 33 respondentov
do 30 rokov – 25 respondentov
Ženy:
do 25 rokov – 45 respondentiek
do 30 rokov – 14 respondentiek
Prieskumné metódy
Na zodpovedanie stanovených prieskumných otázok sme použili nami zostavený dotazník, metódu
nedokončených viet a sémantický diferenciál.
Dotazník pozostával v viacerých častí, pričom prvá časť bola zameraná na zisťovanie demografických údajov a zvyšné časti tvorili predovšetkým škálované položky, ako aj otvorené otázky, ktoré boli zamerané identifikáciu niektorých konštrukcií sexuality a manželstva.
Taktiež metódou nedokončených viet sme zisťovali niektoré konštrukcie v predmetnej oblasti.
Metoda sémantického diferenciálu bola použitá na identifikáciu vybraných sémantických
reprezentácií manželstva, rodiny a sexuality. Metóda sémantického diferenciálu je sériou bipolárnych adjektív, ktoré sa používajú na posudzovanie pojmov, ktoré predstavujú oblasť nášho záujmu.
Ide o vystihnutie konotatívnych významov pojmov, teda toho, čo pojmy predstavujú pre subjekt
(Maršálová, Mikšík, 1990).
Matematicko-štatistické spracovanie výsledkov prieskumu
Získané výsledky sme podrobili kvalitatívnej a kvantitatívnej analýze.
Matematicko-štatistické spracovanie získaných údajov sme zabezpečili pomocou štatistického
softwaru Statistica – verzia 7 a Excel.
Odpovede na otvorené položky v dotazníku sme kategorizovali a následne sme zaznamenali
výskyt nami vytvorených kategórií odpovedí a zoradili sme ich podľa poradia od najčastejšie sa
vyskytujúcich odpovedí po najmenej časté.
Získané údaje na škálované otázky sme vyhodnocovali percentuálne. Štatistickú významnosť rozdielov medzi predmetnými skupinami sme testovali pomocou Mann-Whitneyho U testu.
Mann-Whitneyho U test predstavuje najjednoduchšiu neparametrickú obdobu t-testu pre nezávislé
súbory (Tirpáková et al., 1998).
Niektoré výsledky prieskumu
Nakoľko nie je možné prezentovať komplexné výsledky prieskumu, uvádzame ich len pomocou
príkladov analýzy niektorých položiek z dotazníka a následne uvádzame súhrnné výsledky, ktoré sú
36
zastúpené výsledkami Mann-Whitneyho U testu v oblasti sémantických reprezentácií vybraných
pojmov.
Analýza odpovedí na otvorené otázky
Na základe voľných odpovedí na otvorenú otázku, čo znamená manželstvo pre opýtaných mužov
a ženy vidíme (Tab. č. 1), že manželstvo považujú obe pohlavia v najvyššej miere za záväzok alebo
prejav vzťahu medzi osobami opačného pohlavia. Pre ženy-respondentky manželstvo znamená pocit istoty a lásky vo vyššej miere ako pre mužov-respondentov. Ak porovnáme naše výsledky
s výsledkami výskumu Bodnárovej (2004), vidíme, že títo/tieto respondenti/respondentky považujú
manželstvo za vzťah, v ktorom sa budú „môcť o niekoho oprieť“. Obe pohlavia skoro zhodne uvádzajú., že manželstvo je pre nich/ne len formalita a nepodstatná záležitosť. Snom, životným cieľom
a zmyslom života je manželstvo pre ženy- respondentky vo vyššej miere ako pre mužovrespondentov.
Tab. č. 1: Analýza odpovedí na položku: „Manželstvo pre mňa je“
Záväzok,
Pocit isto- Nepodstatné,
Snom,
vzťah
ty, lásky
nedôležité,
životným
muža
formalita
cieľom,
zmyslom
a ženy
života
Muži
36
9
8
2
Ženy
24
15
7
12
Neviem
Iné
2
1
1
0
Na položku „láska pre mňa je“ (Tab. č. 2) ženy-respondentky odpovedali, že je pre ne zmyslom
života a základným prvkom, či predpokladom fungovania vzťahu. Muži-respondenti v najvyššej
miere uvádzali, že láska je pre nich pocit, emócia a zároveň nenahraditeľná a dôležitá.
Tab. č. 2: Analýza odpovedí na položku: „Láska pre mňa je“
Pocit,
Zmyslom
Základný
Potrebná, neemócia
života
prvok,
nahraditeľná,
dôležitá
predpoklad
fungovania
vzťahu
Muži
12
8
17
17
Ženy
26
19
12
3
Neviem
Iné
1
0
3
0
V tabuľke (Tab. č. 3) vidíme, že muži-respondenti vnímajú sex ako prirodzenú biologickú potrebu
vo vyššej miere ako ženy-respondentky. Druhou najčastejšou odpoveďou respondentov
a respondentiek bolo vnímanie sexu a dôležitej súčasti vzťahu. Ženy-respondentky považujú sex za
intímnu a osobnú záležitosť. Muži-respondenti považujú sex za prostriedok na odbúranie stresu vo
vyššej miere ako ženy respondentky
Tab. č. 3: Analýza odpovedí na položku: „Sex pre mňa je“
Prirodzená
Dôležitá
Intímna
Prostriedok
Neviem
potreba
súčasť
záležitosť na odbúravzťahu
nie stresu
a lásky
Muži
21
17
7
11
0
Ženy
9
27
20
2
0
37
Iné
2
1
Muži-respondenti na položku aké sú výhody manželstva (Tab. č. 4) najčastejšie udávali odpoveď
„pravidelný sex“. Ženy-respondentky vidia pocit istoty, opory a bezpečia ako najväčšiu výhodu
manželského zväzku. Respondenti aj respondentky považujú lásku a fyzickú blízkosť za jednu
z výhod manželstva. Muži-respondenti vo vyššej početnosti uviedli, že manželstvo nemá žiadne
výhody.
Tab. č. 4: Analýza odpovedí na položku výhod (ziskov) vyplývajúcich z manželstva podľa
respondentov/respondentiek
Pravidelný
Láska,
Pocit istoŽiadne
Neviem
Iné
sex
fyzická
ty, opory,
výhody
blízkosť
bezpečia
Muži
20
7
9
17
3
2
Ženy
5
12
27
6
7
2
Analýza odpovedí na položku nevýhod vyplývajúcich z manželstva je prezentovaná v tabuľke č. 5.
Ženy-respondentky považujú možnosť rozvodu za najväčšiu nevýhodu manželstva. Mužirespondenti v porovnaní so ženami-respondentkami, vo vyššej početnosti uvádzali obmedzenie
osobnej slobody ako nevýhodu v manželstve. Respondenti aj respondentky považujú neveru
a hádky za nevýhodu manželstva v približne rovnakej miere.
Tab. č. 5: Analýza odpovedí na položku nevýhod (strát) vyplývajúcich z manželstva podľa
respondentov a respondentiek
Obmedzenie
Nevera,
Možnosť
Žiadne
Neviem
Iné
osobnej
hádky
rozvodu
nevýhody
slobody
Muži
26
15
9
3
5
0
Ženy
13
18
20
7
0
1
Analýza odpovedí škálované položky
V nasledujúcich troch grafoch sú zobrazené odpovede účastníkov a účastníčok prieskumu na tri
položky dotazníka prostredníctvom percent z hľadiska pohlavia.
Z grafu č. 1 možno vidieť, že viacerí opýtaní/é muži a ženy považujú v manželstve sexualitu za
jeho prirodzenú súčasť. I keď ženy v porovnaní s mužmi s touto položkou „úplne nesúhlasili“ vo
vyššej miere.
Graf č. 1: Analýza odpovedí na položku „Manželstvo garantuje sexuálnu aktivitu medzi manželmi“ z hľadiska pohlavia
38
V grafe č. 2 je prezentovaná analýza odpovedí pomocou ich percentuálneho zastúpenia na škálovanú položku v dotazníku „Sexuálne uspokojenie zabezpečuje manželskú spokojnosť“. Ako možno
vidieť, muži častejšie s touto položkou „úplne súhlasili“. Kým u žien je vyššie zastúpenie odpovedí
„skôr nesúhlasím“ v porovnaní s mužmi.
Graf č. 2: Analýza odpovedí na položku: „Sexuálne uspokojenie zabezpečuje manželskú spokojnosť“ z hľadiska pohlavia
Analýza odpovedí na položku „Sex je pre manželstvo dôležitý“ poukazuje na to, že s touto položkou podľa nášho predpokladu súhlasila väčšina opýtaných mužov a žien. Diferencie z hľadiska
pohlavia možno vidieť predovšetkým v odpovedi „skôr nesúhlasím“, ktorú uvádzali výlučne ženy
a taktiež v strednej odpovedi na škále viac dominovali opýtané ženy ako muži.
39
Graf č. 3: Analýza odpovedí na položku: „Sex je pre manželstvo dôležitý“ z aspektu pohlavia
Analýza sémantických reprezentácií sexu, lásky, manželstva a intimity
Tabuľky č. 6–9 obsahujú výsledky sémantického diferenciálu pre podnetové slová: sex, láska,
manželstvo a intimita, a to prostredníctvom Mann-Whitneyovho U testu, nakoľko z priestorových
dôvodov nie je možné prezentovať analýzu odpovedí vzhľadom na konkrétne bipolárne adjektíva.
V tabuľkách sú prezentované výsledky Mann-Whitneyovho U testu pomocou hodnoty
„p“, pričom ak pravdepodobnosť p bola nižšia ako 0,05, to znamená, že jednotlivé sledované skupiny /t.j. v našom prieskume muži a ženy/ sa od seba, na základe testovania štatisticky významných
rozdielov štatisticky signifikantne odlišujú.
Vo vzťahu k podnetovému pojmu „sex“, ako dokladá Mann-Whitneyov U test, rozdiely medzi
mužmi-respondentmi a ženami-respondentkami nie sú štatisticky významné na hladine významnosti 0,05. To znamená, že hypotézu „predpokladáme, že ženy-respondentky budú štatisticky signifikantne častejšie udávať negatívne sémantické reprezentácie k sexu v porovnaní s mužmirespondentmi“, nemôžeme prijať.
Tab. č. 6:
Mann- Whitneyov U test
Označené testy sú významné na hladine
p <0,05000
Úroveň p
0,587
Vo vzťahu k sémantickým reprezentáciám „lásky“, ako dokladá Mann-Whitneyov U test, rozdiely
medzi mužmi-respondentmi a ženami-respondentkami sú štatisticky významné na hladine významnosti 0,05. To znamená, že hypotézu „predpokladáme, že muži-respondenti budú štatisticky
signifikantne častejšie udávať negatívne sémantické reprezentácie k láske v porovnaní so ženamirespondentkami“, môžeme prijať.
40
Tab. č. 7:
Mann-Whitneyov U test
Označené testy sú významné na hladine
p <0,05000
Úroveň p
0,00035
Pre podnetové slovo „manželstvo“ z hľadiska pohlavia, ako dokladá Mann-Whitneyov U test, rozdiely medzi mužmi-respondentmi a ženami-respondentkami sú štatisticky významné na hladine
významnosti 0,05. To znamená, že hypotézu „predpokladáme, že muži-respondenti budú štatisticky
signifikantne častejšie udávať negatívne sémantické reprezentácie k manželstvu v porovnaní so
ženami-respondentkami“, môžeme prijať.
Tab. č. 8:
Mann-Whitneyov U test
Označené testy sú významné na hladine
p <0,05000
Úroveň p
0,00094
Ako dokladá Mann-Whitneyov U test, rozdiely v sémantických reprezentáciách „intimity“ medzi
mužmi-respondentmi a ženami-respondentkami sú štatisticky významné na hladine významnosti
0,05. To znamená, že hypotézu „predpokladáme, že muži-respondenti budú štatisticky signifikantne
častejšie udávať negatívne sémantické reprezentácie k intimite v porovnaní so ženamirespondentkami“, môžeme prijať.
Tab. č. 9:
Mann-Whitneyov U test
Označené testy sú významné na hladine
p <0,05000
Úroveň p
0,00007
Záver
I keď sú výsledky nášho prieskumu len ilustratívne, podporujú tézu o rodových stereotypoch
v konštrukciách manželstva a sexuality u mužov a žien. Možno usudzovať, že v mnohých odpovediach /i tu nepublikovaných/ sa odrážajú konštrukcie muža ako sexuálne aktívnejšieho v porovnaní
so ženou, pre ktorého je sex viac dôležitým, príp. ktorému viac záleží na sexe ako na vzťahu
v porovnaní so ženou, pre ktorú, ako sa predpokladá, má byť dôležitejšia blízkosť, resp. vzťahové
aspekty v porovnaní so sexuálnymi.
Vo vzťahu k manželstvu naše výsledky naznačujú, že pre väčšinu účastníkov a účastníčok
prieskumu je sex pre manželstvo dôležitý – 98,26% respondentov-mužov a 83% žien odpovedalo
možnosťou „úplne súhlasím“. I keď neboli v spojitosti s manželstvom uvádzané odpovede, ktoré by
spájali manželstvo s rodinou a rodičovstvom, tak ženy-respondentky, ako aj muži-respondenti považujú manželstvo predovšetkým za záväzok medzi mužom a ženou, v čom sa odráža heterosexuálna norma a tradičné ponímanie, kedy je základom tradičnej rodiny manželský zväzok ako prostriedok legitimizácie sexuálneho vzťahu muža a ženy (Marková, 2007(b). Podľa výsledkov
výskumu Bodnárovej, považuje až 17, 9% respondentov a respondentiek manželstvo za potrebné
41
pre výchovu detí. 4,8% respondentov a respondentiek spojilo manželstvo s obmedzovaním osobnej
slobody (Bodnárová, 2004). 44,83% respondentov-mužov a 22,03 % respondentiek-žien z nášho
prieskumu považuje manželstvo za obmedzovanie osobnej slobody.
Záverom považujeme za potrebné zdôrazniť, že v mnohých konštrukciách manželstva
a sexuality u opýtaných mužov a žien sa odrážajú tradičné rodové stereotypy a preto poukazujeme
na potrebu rozvíjania nepredpojatých, rodovo citlivých a neheterosexistických postojov a celkovo
kritických prístupov k sociálnym konceptom organizácie sexuálnych partnerstiev, aby bolo pre
mladých mužov a ženy možné slobodnejšie, autonómnejšie a rodovo egalitárne rozhodovanie
a konštruovanie vlastných sexuálnych partnerstiev.
Zoznam bibliografických odkazov
AMATO, P. – ROGERS, S. 1997. A longitudal study of marital problems and subsequent divorce.
Journal of Marriage and the Family. 59.
BLAŽKOVÁ, P – ŠINDLER, J. 2006. Mladá manželství v krizi. Psychologie dnes. 12, č. 3, 22.
BODNÁROVÁ, B. 2004. Mladí ľudia a ich postoje k manželstvu a rodine. Mládež a spoločnosť.
10, č. 4, 29.
JANIŠ, K. 2004. Typologie partnerského soužití v předmetu rodinná výchova. In: Cesty demokracie vo výchove a vzdelávaní VIII : Kvalita života ako mulitdisciplinárny problém, jej odraz
v projektovaní obsahu výchovy a vzdelávania v materských a základných školách. Zborník referátov. Bratislava: Univerzita Komenského PF, Občianske združenie V4 pri PdF UK, 2004, p. 54–57.
KOTRUSOVÁ, J. 2007. Človek a okamih. In: Osamelý havran. Zborník z vedeckej konferencie
konanej 17.2.2007. Nitra: UKF, 2007. ISBN 978-80-80-94-194-9.
MARKOVÁ, D. 2007/b/. Heterosexizmus a rodina. In: VAŠŤATKOVÁ, J. – LOUKOTOVÁ,
V. (Ed.). Akční pole sociální práce aneb sociálněpedagogické otázky současnosti : Sborník příspevků z I. ročníku konference konané dne 2. dubna 2007 v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého
v Olomouci, 2007, p. 189–198. (CD-ROM).
MARKOVÁ, D. 2007. Predmanželská sexualita v kontextoch sexuálnej diverzity a variability. Bratislava, Regent.
MATEJOVIČOVÁ, B. 2002. Somatické a psychosexuálne dospievanie dievčat. In: Česká antropologie, 52, Olomouc, p. 49–51.
ROZVODY PO 25 ROKOCH PRUDKO STÚPAJÚ. 2008. [Vyhľadané 24.2.2009 na
http://spravy.pravda.sk/rozvody-po-25-rokoch-prudko-stupaju- duu-/sk_domace.asp?c=A080
722_225551_sk_domace_p12].
SEJČOVÁ, Ľ. 2005. Rodinné prostredie a kvalita života dospievajúcich. Mládež a spoločnosť. 11,
č. 4, 44.
SEJKROVÁ, E – KVĚTOŇ, P. 2001. Výzkum: muži, ženy a domácnosť. Psychologie dnes.
7, č. 4, 18.
42
SEX AND MARITAL SATISFACTION. Recent Research on Adult Development. [Vyhľadané
6.3.2009 na http://www.hope.edu/academic/psychology/335/webrep/marital.html].
TIRPÁKOVÁ, A. – MARKECHOVÁ, D.– DANIEL, J. 1998. Základy štatistiky a metodológie.
Vysokoškolské Učebné texty. Nitra, PF UKF.
Kontaktné adresy
PhDr. Dagmar Marková, PhD.
Filozofická fakulta
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Hodžova 1, 949 74 Nitra
[email protected]
Mgr. Zuzana Ďurčeková
Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre
Kraskova 1, 949 74 Nitra
[email protected]
43
Bílý kruh bezpečí, o. s. (BKB)
Mgr. Lucie Paprsteinová
BKB je občanské sdružení, které se zaměřuje na pomoc obětem trestné činnosti, svědkům
a pozůstalým po obětech trestné činnosti. Poskytuje obětem odbornou, bezplatnou
a diskrétní pomoc, morální a emocionální podporu. Usiluje o zlepšení právního postavení
poškozených osob a je aktivní v oblasti prevence kriminality.
Spolupracuje s národními, mezinárodními institucemi v problematice pomoci obětem trestných činů (Evropské fórum služeb obětem, Aliance proti domácímu násilí). Od roku 1999
úzce spolupracuje také s Nadačním fondem Filipa Venclíka při poskytování finanční podpory obětem zvlášť závažné trestné činnosti a pozůstalým.
První poradna BKB byla založena v roce 1991 v Praze. K dnešnímu dni BKB registruje několik sociálních služeb:
• Poradny BKB v ČR – Praha, Brno, Ostrava, Olomouc, Plzeň, Pardubice, Liberec (odborné
sociální poradenství)
• Centrála BKB (Praha) – pomoc nonstop pro oběti trestných činů (odborné sociální poradenství, telefonická krizová pomoc)
• DONA linka (Praha) – pomoc nonstop pro osoby ohrožené domácím násilím (telefonická
krizová pomoc)
• Intervenční centrum Ostrava – pro osoby ohrožené domácím násilím (dle zákona
č. 108/2006 Sb., o sociálních službách).
Služba odborného sociálního poradenství:
přímou práci s uživateli v poradnách BKB zajišťují dobrovolníci z řad
psychologů, lékařů, sociálních pracovníků, pedagogů, právníků, policistů,
státních zástupců apod.
Nabízí pomoc v rovině trestně právní, psychologické, sociální (nejčastěji rady
a informace zaměřené na průběh trestního řízení, náhradu škody, zvládnutí
psychických a fyzických reakcí na spáchaný trestný čin, aj.) a to vždy
s ohledem na podporu samostatného jednání uživatelů a jejich vlastní
rozhodnutí.
V rámci nadstandardní pomoci jsou obětem nabízeny doprovody k soudu, na
Policii ČR, přípravy k soudnímu jednání, víkendové psychorekondiční
pobyty, apod.
Nejčastějšími trestnými činy, se kterými se oběti na poradny BKB obrací jsou
krádeže, loupeže, domácí násilí, znásilnění, pronásledování, ublížení na
zdraví.
Služba intervenční centra (IC):
poskytuje pomoc osobám ohroženým domácím násilím, a to v případech:
• do 48 hod. po doručení rozhodnutí P ČR o vykázání násilné osoby ze společného obydlí,
kdy IC kontaktuje ohroženou osobu s nabídkou pomoci (zákon č. 135/2006 Sb., zákon
č. 108/2006 Sb., § 60a)
• na požádání kterékoli ohrožené osoby (příp. jiných osob – kolegové, příbuzní)
• v případech, že se IC věrohodně dozví.
Služby IC jsou ambulantní, terénní, pobytové a zahrnují sociálně terapeutické
činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání
osobních záležitostí – pomoc při orientaci v problému, pomoc při řešení
konkrétních problémů z hlediska sociálně právního, sestavení bezpečnostního
44
plánu, pomoc při orientaci v trestním řízení, doporučení navazujících služeb,
psychologická podpora apod.
Služba IC zajišťuje v rámci své působnosti také koordinaci spolupráce
státních i nestátních institucí v problematice domácího násilí a to
prostřednictvím interdisciplinárních týmů.
Kontakty:
Centrála BKB: 257 317 110 (pomoc nonstop)
DONA linka: 2 51 51 13 13 (pomoc nonstop)
BKB Ostrava:
ul. 28. října 124
702 00 Ostrava
tel./fax: 597 489 204
731 306 411
email: [email protected]
www.bkb.cz
provozní doba: úterý, středa, pátek: 16.00–18. 00 hod.
(pátek pouze pro objednané)
nonstop záznamník – příjem telefonických vzkazů
Vedoucí pracoviště: Mgr. Julius Kopčanský
Intervenční centrum Ostrava:
ul. 28. října 124
702 00 Ostrava
tel.: 597 489 207
fax: 597 489 204
email: [email protected]
www.bkb.cz, www.domacinasili.cz
provozní doba: po: 8.00–16.00 hod.
út: 8.00–16.00 hod.
stř: pro objednané
čtv: 8.00–18.00
pá: 8.00–14. 00 hod.
O víkendech, svátcích, dnech volna : pohotovostní režim IC – nepřetržitý příjem telefonických
a faxových zpráv.
Vedoucí pracoviště: Mgr. Lucie Paprsteinová
45
Chlamydiová infekce – a kudy dále?
MUDr. Drahomíra Polcarová
Chlamydie-bakterie, jsou příčinou širokého spektra onemocnění lidské populace, které však zodpovědné zdravotní orgány neberou na vědomí (promoření dospělé populace chl. plícní je 60%–
80%, u ptačího přenosu je to několik jedinců za rok, u pohlavně přenášené chl. statistiky
v ČR neznáme – v USA to jsou 3 miliony ročně infikovaných). Celosvětově chlamydiemi onemocní asi 90–100 milionů lidí a promoření populace narůstá meziročně!
Občanské sdružení se snaží vyburcovat občanskou a odbornou veřejnost – aby se započalo
s výzkumem a následným léčením. Podstatnou úlohu pak přikládáme prevenci, která umožní předejít utrpení tisíců postižených a k ozdravění lidské populace.
Přednáška představí onemocnění v jednotlivých odbornostech ( zopakování informací z SPRSV –
Pardubice 2009) a ptá se – kdy se stát začne o téma zajímat?
Humánní medicína nezná příčiny vzniku řady závažných nemocí i zdravotních problémů lidí. Za
nejčastější příčiny se považují faktory životního prostředí, způsob života, oslabená psychika, genetika a další. Dle našeho názoru sehrávají uváděné příčiny důležitou roli při utváření zdraví konkrétního jedince, ale nejsou jediným rozhodujícím příčinným faktorem v ovlivňování zdraví lidské populace. Stále častěji se objevují odborné práce upozorňující na možnou souvislost infekce
bakteriemi čeledi chlamydiacae, rodu chlamydia se vznikem širokého spektra nemocí v lidské populaci. Na základě našich poznatků získaných z více než třicetiletého sledování zdravotních problémů velkého počtu chlamydiovou latentní (skrytou) infekcí postižených lidí (popsáno v českém
i anglickém jazyce na www.chlamydieos.cz, i v další odborné literatuře – viz www), jsme zpracovali následující závěr o tomto onemocnění:
1) Lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, že chronické chlamydiové latentní infekce
jsou příčinou vzniku širokého spektra onemocnění populace. Jedná se o spektrum od některých
krátkodobých až po závažná často i smrtelná onemocnění. Je velmi pravděpodobné, že značná část
– a nedá se vyloučit, že i většina chronických onemocnění v lidské populaci má přímou příčinnou
souvislost s latentní chlamydiovou infekcí. Při dlouholeté chlamydiové chronické infekci mají postižení lidé zpravidla souběžně více potíží. Nejčastěji jde o škálu pocitově nepříjemných subjektivních zdravotních problémů, ale mnohdy i o souběžné postižení více systémů např.cévního, urogenitálního, plícního, očního, nervového. Z mnohaletého sledování průběhu tohoto onemocnění je
zřejmé, že mnoho postižených lidí takto krutě fyzicky trpí i předčasně umírá.
2) Průběh chlamydiemi způsobených nemocí se zhoršuje s přibývajícím věkem v důsledku dlouhodobosti působení infektu v organizmu a oslabování imunitního systému zejména u starších lidí.
K oslabení až selhání imunitního systému i u mladších lidí může často přispět schopnost chlamydií vniknout do buněk imunitního systému (makrofágů), ale i vlivem patogenních faktorů vzniklých působením chlamydií v dlouhodobě infikovaném organizmu. To může mít přímou souvislost se vznikem velmi závažných onemocnění jako je chronický únavový syndrom, neplodnost
mužů i žen, rakovina, leukémie, cukrovka, revmatismus, roztroušená skleróza a jiná neurolog.
Onemocnění např. Alzheimerova a Parkinsonova choroba, dále ateromatosa s ischemickou chorobou srdeční a infarkty myokardu, cévními mozkovými příhodami a další.
3) Nástup onemocnění je u většiny latentně infikovaných lidí plíživý. Prvé příznaky jako např.
občasné pobolívání v zádech, hlavy, některého kloubu, alergie, častější neinfekční rýmy, občasné
svědění kůže a podobně, absolutně nenasvědčuje, že se jedná o infekční onemocnění. Postupně
narůstající různé subjektivní potíže, časem mohou dosáhnout velmi nepříjemné až kruté intenzity.
Protože diagnosticky lze jen obtížně zjistit příčinu těchto potíží, často se připisují nedobré psychice lidí. Občasné názory, že při vysoké promořenosti populace chlamydiemi není možné, aby chlamydie způsobovaly uváděné potíže jen některým infikovaným lidem a ostatním nikoliv, jsou zavádějící a neprofesionální. Každý jedinec je biologická individualita se svým genetickým vybavením
a potíže mohou nastat téměř u každého infikovaného. Je proto jen otázkou interakce makro a mik-
46
roorganismu, kdy se onemocnění projeví a jak se bude u konkrétního člověka vyvíjet. Zde jsou
právě velké individuální odchylky. U infikovaných lidí s dobrou imunitou mohou potíže nastoupit
zpravidla později. Svou roli zde může sehrát i výše uváděná genetika, životní prostředí, životní
styl pacienta a další vlivy. Při oslabení imunity může být i v tomto případě nástup onemocnění
i dramatický.
4) V současné době v ČR a zřejmě ani ve světě zřejmě není pracoviště, které by se bez komplikací, seriózně, komplexně věnovalo diagnostice a léčbě latentní chlamydiovou infekcí postižených lidí. Tato problematika je pro humánní medicínu doposud tabu. Nemocní a dlouhodobě postižení lidé jsou přesvědčováni, že jsou zdraví a že v jejich případě se jedná o psychické
onemocnění – a při tom tito chronicky nemocní pacienti strádají denními těžkými bolestmi a dalšími potížemi. S nejnovějšími světovými poznatky (včetně léčby), se můžete seznámit rovněž i na
světových odborných internetových stránkách. Nejnovější poznatky předního světového odborníka
Dr. Strattona, Dr. Azenabora z USA i dalších naznačují možné postupy léčby.Vědecká odborná
objektivizace vlivu latentní chlamydiové infekce na vznik nemocí a vyřešení léčby bude neocenitelným a asi i doposud největším přínosem vědy pro zdraví i délku života lidské populace.
5) Krátkodobá antibiotická léčba může být úspěšná pouze u akutních stavů infekce, ale zřejmě
ve většině těchto pozdě či špatně léčených případů se zakonzervuje chlamydie do kryptické, nedělící se formy. Tak se chlamydie stávají „tikající časovanou bombou“ v těle každého latentně infikovaného jedince, aniž by tento stav oficiální medicína uznávala. Dlouhodobější antibiotickou léčbou
lze latentní chlamydiovou infekci „poléčit“ tj. na přechodnou dobu zlepšit zdravotní stav. Ani to se
však nezdaří ve všech případech. Nejúčinnější se dnes jeví dle vyjádření pacientů dlouhodobá
léčba dle Dr. Strattona resp. Dr. Wheldona (viz. stránky www.chlamydie.info,
www.cpnhelp.org) . Tato léčba je zaměřena na eradikaci všech stadii patogena. Mnozí postižení
lidé pro krutost potíží však nemají jinou volbu než tuto léčbu absolvovat.
V kryptické (skryté ) formě jsou chlamydie schopny přežívat i po celý život jedince. Je velmi pravděpodobné, že se tedy chlamydie nacházejí současně jak v aktivní formě v malých ložiscích, tak
i ve vývojové formě retikulárních tělísek i v kryptické formě spících tělísek. Kryptické formy můžou zřejmě přecházet do aktivní formy a opačně. Při stresu a oslabení organizmu mohou vzniknout
akutní formy infekce velkého rozsahu.
6) Počátkem roku 2008 bylo v ČR založeno občanské sdružení postižených chlamydiovými infekcemi (www.chlamydieos.cz). Na těchto stránkách lze najít bližší informace o našich poznatcích
vlivu latentní chlamydiové infekce na zdraví lidí. Zájemcům o provedení seriozní odborné studie
chce Chlamydie o.s. nabídnout pomoc a podporu…
7) Je zarážející, že lidé, kteří by v ČR (i ve světě) mohli dát impulz k ucelenému a urychlenému
výzkumu této problematiky – MZd, lékařská obec, management zdravotních pojišťoven a politici,
podnikatelé, novináři, jsou k této problematice stále hluší a na tématu se nepracuje…
Jaké potíže mohou vnímat subjektivně pacienti?
Svaly – pocit neklidných nohou, záškuby, nepříjemné trnutí, mravenčení, únava pak svalů kdekoliv, jejich nevýkonnost.
Brain fog – tzv.mozková mlha: poruchy paměti, výbavnosti, vštípivosti, špatná koncentrace atd.
zřejmě při infekci či probíhajících zánětlivých změnách na mozku, jsou změny v chronické fázi i na
nukleární magnetické rezonanci (NMR).
Poruchy srdeční funkce – atakovitě kolísající tlak, kolapsy, slabost s těžkou únavou, bušením
a přeskakováním srdce (vyšetření za pár minut již bez průkazu EKG změn).
Oční potíže – záněty spojivek s pálením, řezáním, poruchami vnímání, orientace v prostoru aj.
Poruchy spánku – denního rytmu, usínání pro únavu kdykoliv.
Bolesti – svalů, břicha – pohlavních orgánů mužů i žen, močových cest. Kloubní bolesti a záněty,
bolesti a pálení kůže, podkoží, svalů.
47
Únava – těžká, až celodenní, zhoršující se během a po zátěži, nevysvětlitelná.
Psychika – a priori netrpí psych. poruchami, pokud nevznikne např. zánět plen a mozku. Teprve
díky neřešení situace pacienti začínají situaci zvládat velice obtížně – nevěří jim rodina, lékaři, přátelé – a přitom jsou ve skutečnosti těžce nemocní!
Nepříjemné pocity – trnutí, mravenčení, kořenové bolesti, pálení, píchání, stěhovavé bolesti.
Neurolog. postižení – mj. záněty nervů, kořenů, znám pacienty s roztroušenou sklerosou –
s nálezem chlamydií, ložisky na NMR mozku, s ochrnutím končetin.
Urologické a gynekolog. potíže – výtoky, bolesti, srůsty, neplodnost žen, mužů
Kloubní potíže – bolesti, výpotky aj.
Oční potíže – bolesti, poruchy zraku, potíže vnímání aj.
Zimnice+ třesavky – mnohdy navíc s bolestivými nepříjemnými pocity ve svalech a vnímáním
studených končetin. Pacient má třesavku, s pocitem vnitřně vnímané horečky – ale současně má
pocit, že se nemůže zahřát – a to bez závislosti na teplotě okolí. V chronickém stavu pac. nemá ale
teplotu, spíše se pohybuje nejčastěji mezi 36,0–37,0 C.
Jak s léčbou?
1) komplexní, dle potřeby i na dobu několika let – a to antibiotickou, doplňkovou léčbou, protizánětlivou, imunomodulační atd.
2) vytvořit léčebná centra pro léčbu chlamydios – s individuálním přístupem lékařů (podobně jako
např. u pacientů s roztroušenou sklerosou, revmatismem, apod.).
Jak zamezit šíření?
Pamatujme, že denně promoření populace roste! Zvláště u tzv. pohlavní formy můžeme již jen prostou informovaností zamezit nákaze v jejím šíření. Musíme: 1) informovat všechny generace
o chlamydiích plícních, pohlavních, ptačích – příznacích infekce a komplikacích, možných pak
i doživotních následcích – zde se může zapojit škola, lékaři, masmedia aj.
2) informovat o úskalích léčby, nutnosti léčby např. obou sexuálních partnerů současně atd.
3) celosvětově jsou uznávána kriteria pro vyšetřování žen při podezření na sexuálně přenosnou
nemoc, muži by měli být varováni pak např. praktiky, urology a dermatovenerology..Uveďme to
v život!
4) povinná hlášení zjištěné dg. a zmapování situace v ČR.
Výzkum!
Je nutné vypracovat léčebné a výzkumné projekty, které by se problematikou zaobíraly
v komplexnosti, včetně dopadu neřešení této situace nyní a na další generace ( náklady diagnostiky a léčby v akutní fázi, v chronické fázi s rozvojem do autoimunity a dalších komplikací – léčby
neplodnosti, roztroušené sklerosy, infarktu myokardu, atd.).
Závěr:
Právě ve školství se mladé generaci dá ideálně a bez finančních nákladů předat maximum
informací – prosíme Vás dnes opětovně o další spolupráci! Rovněž tento článek můžete použít
k edukaci studentů, pracovníků ve školství – předejte odkazy na naše stránky, kde najdou základní
informace. Pokud máte internetové školní stránky – předejte studentům adresu našeho sdružení,
kde pak naleznou další odkazy ( www.chlamydieos.cz).
Opakuji to, co bylo řečeno vloni – můžete efektivně a prakticky již od zítřka ovlivnit životní
osudy studentů, jejich rodin a celé budoucí generace…
Zpracováno dle materálů Chlamydie o.s., na nichž se podíleli: Ing. E.Bazala, odb. konsultant prof.
MVDr. Z. Věžník, DrSc., Výzkumný ústav veterinárního lékařství Brno a autor dnešního článku
a předsedkyně o.s. MUDr. Polcarová D.
48
Prenatální vývoj jako součást edukace v primární škole
Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D.
Prenatální vývoj jako doba vztahující se k období před narozením (např. HARTL, HARTLOVÁ,
2004, KLIMEŠ, 1995 aj.) je zařazena do obsahu sexuální výchovy v primární škole. Pro názornost
uvádíme přehled základních témat sexuální výchovy, která jsou v tomto období také zařazena do
edukace:
• rodina, partnerské soužití, projevy citu a lásky, manželství, rodičovství, etické a právní normy,
• vztahy mezi lidmi, přátelství, kamarádství,
• kulturní slovník,
• rozdílnost pohlaví, rozdíly mezi mužem a ženou,
• vztahy k druhému pohlaví, zamilovanost, láska, úcta, ohleduplnost,
• sexuální chování mezi lidmi, mazlení, objímání, líbání,
• ochrana před sexuálním a jiným zneužíváním dětí,
• sexualita a násilí ve sdělovacích prostředcích,
• lidské tělo, jeho části, význam tělesné i duševní hygieny,
• puberta, změny v pubertě, tělesný vzhled, menstruace, poluce,
• základy lidské reprodukce (vznik a vývoj jedince před a po narození),
• plánované rodičovství, početí, těhotenství, porod, novorozenec, kojení,
• rizika pohlavně přenosných chorob, včetně HIV/AIDS.
Jak jsme již nesčetněkrát sdělili, sexuální výchova tvoří integrální součást komplexní výchovy
a prostupuje všemi výchovně vzdělávacími oblastmi. Sexuální výchova jako součást komplexní
výchovy člověka probíhá v podstatě nepřetržitě, a to v rovině poučení, vzoru a vztahu (MATĚJČEK, 1996), přičemž citové vztahy dítěte tvoří základ, na který navazují jeho vzory chování a stávají se základnou pro získávání poučení. Prostřednictvím sexuální výchovy, která představuje
dlouhodobé, záměrné, cílevědomé a systematické působení na dítě, které ovlivňuje formování jeho
osobnosti, děti získávají informace, budují si postoje k morálce a k podpoře osobnostní autonomie,
seznamují se s morálními principy, způsoby jednání a rozvíjí se jejich citová oblast v návaznosti na
jeho budoucí sexuální touhy a potřeby.
Z pedagogického hlediska musíme žáka při sexuální výchově „vybavit“ zejména nezkreslenými
představami, přesnými pojmy a patřičnými znalostmi (tj. vědomostmi), dovednostmi i návyky, které jsou adekvátní specifice věku žáků primární školy (např. RAŠKOVÁ, 2007, 2008, 2009 aj.).
Nesmíme ovšem zapomenout, že při výchově nepředáváme pouze vybrané penzum znalostí, ale
současně formujeme žákovy subjektivně i společensky žádoucí postoje a chování z nejširší oblasti
sexuálního chování.
Podíváme-li se na problematiku prenatálního vývoje jako obsahu učiva, který tvoří součást edukace
v primární škole, nenajdeme žádnou složitost pro definování. Žáci jsou s prenatálním vývojem seznamováni prostřednictvím pojmu těhotenství jako procesu, kterým žena vynosí živé potomky od
početí do doby, kdy je potomstvo schopno života mimo dělohy (v překladu pro žáka to znamená, že
když je maminka těhotná, tak se jí v břiše vyvíjí miminko do té doby, než se narodí.). Pro vytvoření
nezkreslené představy o prenatálním vývoji, pro osvojení patřičných znalostí, dovedností i návyků
a pro formování žákových subjektivně i společensky žádoucích postojů a chování k danému tématu
bychom se měli z pedagogického hlediska zamyslet nad tím, které další pojmy souvisejí
s tematikou těhotenství a v jakém kontextu je žákovi interpretovat. Použijeme-li výše uvedenou
větu o těhotné mamince pro výběr souvisejících pojmů, pak se nutně nabízejí následující pojmy:
početí (proces oplodnění), vajíčko (ženská pohlavní buňka), spermie (mužská pohlavní buňka),
49
vejcovody, děloha, zárodek, plod (nenarozený potomek), plodový vak s plodovou vodou, placenta
(plodové či mateřské lůžko, plodový koláč), pupečník, porod – přičemž zvolený výčet těchto
pojmů neznamená žádnou posloupnost.
Problematika znalostí v současnosti představuje v pedagogice širokou oblast. Existují interdisciplinární přístupy ke zkoumání znalostí (JANÍK, 2005). Z pohledu pedagogiky (didaktiky) jsou znalosti obecně chápány zpravidla jako výsledek vzdělávání (výuky). Protože znalosti jsou v podstatě
zapamatované a pochopené poznatky se vzájemnými vztahy a souvislostmi, v nichž se projevuje
poznaná objektivní skutečnost, musí mít žák vytvořenou dokonalou představu o jevech, musí rozumět všem pojmům a vztahům tak, aby nakonec dokázal pamětně zvládnout veškeré související
informace (např. SKALKOVÁ, 2007 aj.).
Zaměříme-li se na žákovy znalosti o prenatálním vývoji v období, kdy se vzdělává v primární škle,
pak lze jako základní penzum pro pochopení poznatku „o vzniku a vývoji miminka v maminčině
břiše“ využít pro představu, pojmy, vztahy a pamětné zvládnutí informace například model textu:
Život člověka začíná při početí, to je v okamžiku, kdy jediná z mnoha spermií, které opustí
mužské tělo, „doplave“ v ženském těle k vajíčku a pronikne do něj (oplodní jej). Oplodněné vajíčko
putuje vejcovody do dělohy, kde se uhnízdí, vytvoří se placenta a vak s plodovou vodou. Oplodněné
vajíčko se v děloze vyvíjí v zárodek a později v plod, který je pupečníkem spojen s placentou. Když
nastane začátek porodu, vak praskne a plodová voda začne vytékat z maminčina těla ven. To je
znamení, že nenarozené miminko chce přijít na svět.
Protože si žák v primární škole musí každý poznatek představit, je potřeba informaci o prenatálním
období doložit jednoduchou ilustrací.
V neposlední řadě musíme žákovi objasnit další pojmy souvisejí s tematikou těhotenství (tj. prenatálním vývojem) – například následovně:
Těhotenství – doba asi 280 dní tj. 9 kalendářních měsíců, ve které se v maminčině bříšku (v děloze)
vyvíjí miminko do té doby, než se narodí.
Početí – oplodnění, splynutí spermie a vajíčka, uhnízdění oplodněného vajíčka v děloze, trvá asi
3 týdny.
Vajíčko – ženská pohlavní buňka, vzniká ve vaječnících.
Spermie – mužská pohlavní buňka, vzniká ve varlatech, slouží k vyhledávání a oplodnění vajíčka.
Vejcovody – dvě ohebné trubičky v břiše ženy, ve kterých dochází k oplození vajíčka, vajíčko
v jedné z nich vždy putuje jednou za měsíc.
Děloha – pohlavní orgán ženy, ve kterém se uloží a vyvíjí oplozené vajíčko (zárodek a plod),
v průběhu těhotenství se zvětšuje, po narození miminka se postupně vrací do původní podoby.
Zárodek – nenarozené miminko v období po početí do období plodu, trvá asi od 4. do 12. týdne.
Plod – nenarozené miminko v období po zárodku do porodu, trvá od 12. týdne do narození.
Plodový vak s plodovou vodou – umožňuje nenarozenému miminku pohyb, zajišťuje stálou teplotu,
chrání před otřesy.
Placenta – dočasně vznikne v děloze, je spojena pupečníkem s tělem maminky a tím umožňuje nenarozenému miminku přenos výživy a přívod kyslíku (nahrazuje plíce) i ochranných látek, zajišťuje
odvádění odpadních látek, po narození miminka vychází z maminčina těla ven.
Pupečník – šňůra, která spojuje nenarozené miminko s placentou, uvnitř proudí krev ve dvou tepnách a jedné žíle, tepny vedou odkysličenou krev od plodu k placentě, žílou protéká okysličená
krev od placenty k plodu.
Porod – narození miminka, po ustřižení pupeční šňůry novorozenec začíná dýchat plícemi
a přizpůsobuje se novému prostředí a podmínkám.
50
Pro úspěšnou sexuální výchovu existují specifické metody (jakým způsobem učit), formy (kde a za
jakých podmínek) a prostředky (co potřebujeme za pomůcky, materiál, vybavení aj.), které pomáhají při realizaci ve školních podmínkách. Navíc se sexuální výchova uplatňuje na základě principů
(pravidel), které byly vyvozeny aplikací světových zkušeností na české podmínky (společenské,
demografické, psychologické) včetně respektování podmínek materiálních a tradic regionu. Sexuální výchova musí být realizovaná na základě specifických zásad, na principu situačního učení, na
základě hravé činnosti a diskuse. Smysl sexuální výchovy se v primární škole odráží v jejím samotném definování. Jak vyplývá z definice komplexnosti sexuální výchovy, musí edukační proces
v primární škole vycházet ze širších intencí, v nichž jsou vyvážené složky, a to etická, vztahová,
sociální, emocionální i biologická. Není možné spojovat sexuální výchovu ani ve školských podmínkách pouze s tzv. biologizujícími tendencemi, které jsou jednostranně zaměřené (nejčastěji na
anatomii a fyziologii člověka, péči o své tělo, problematiku HIV/AIDS aj.). Sexuální výchovu je
třeba chápat v intencích pedagogicko-psychologických, protože objektem výchovy je celá osobnost
dítěte pro jeho sociální a sociálně sexuální fungování v partnerství, manželství, rodičovství i mezilidských vztazích obecně.
Výsadní postavení v životní etapě žáka primární školy již nezaujímá pouze dětská hra jako životní
projev a aktivita jako tomu bylo v předškolním věku. I když je v sexuální výchově hra jednou
z důležitých výchovných metod, musíme nejrůznější herní aktivity doplnit:
• o práci s obrázky,
• o čtení příběhů a pohádek,
• o poslech příběhů doplněný slovním komentářem dospělých,
• o rozhovory,
• o sledování vhodných videoprojekcí s komentářem,
• o kresebné a jiné výtvarné činnosti,
• o vymýšlení příběhů na daná témata,
• o jednoduchá vysvětlení a poučení,
• o nácviky jednotlivých dovedností.
Aktivity dítěte je potřeba rozšiřovat o další možnosti realizace sexuální výchovy. Nezastupitelnou
úlohu mají také jiné praktické činnosti jako například:
• dramatizace,
• situační, simulační a interakční hry,
• vyjadřování zážitků nejen slovem a kresbou, ale též pohybem,
• řešení modelových situací,
• modelování,
• využití stavebnic,
• luštění hádanek, křížovek, kvízů apod.
Nejdůležitější činností, kterou lze vždy uplatnit pro zdárný průběh sexuální výchovy, je možnost si
se žákem povídat. Nikoliv ve smyslu nějakého poučování, ale především odpovídáním na jeho všetečné otázky nebo doplňováním a zpřesňováním informací, které vyplývají z různých situací (např.
ze čtení, hry, poslechu, sledování televize atd.). Záleží tedy pouze na učiteli, jakou metodiku při
vytváření poznatků o prenatálním vývoji využije a do jakého kontextu ji v edukačním procesu začlení.
Jak jsme již uvedli na začátku tohoto textu, prostřednictvím sexuální výchovy současně formujeme
žákovy subjektivně i společensky žádoucí postoje a chování z nejširší oblasti sexuálního chování.
Ve spojení s tematikou těhotenství (prenatálního vývoje) se nabízejí pro výchovná využití nejrůznější alternativy včetně vytváření dovedností jako získaných dispozic pro využití znalostí, řešení
51
problému či vykonávání činností určitého druhu, a to například budování postojů k rodičovství,
příprava na těhotenství, chování a ohleduplnost k těhotným ženám atd.
Problematika prenatálního vývoje jako součásti edukace v primární škole je jedním z témat, nad
kterým se budoucí učitelé zamýšleli a zamýšlejí ve své vysokoškolské přípravě na Pedagogické
fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Neustále musíme hledat cesty, které vedou učitele primární školy k systematické, plánované a bezproblémové pedagogické činnosti v oblasti sexuální
výchovy, proto k tomuto cíli směřovala tvorba nového studijního materiálu multimediálního charakteru, který jako další nezbytný prostředek moderní výuky výrazně přispěl k prohloubení
a zdokonalení profesní přípravy v oblasti sexuální výchovy (viz Závěrečná zpráva z FRVŠ, 2009).
Již v loňském roce jsme v příspěvku ve sborníku referátů ze 17. celostátního kongresu k sexuální
výchově v České republice uvedli informaci o této aktivitě (RAŠKOVÁ, 2009), na které se mimo
jiné podíleli také pracovníci Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu (Mgr. Zuzana
Prouzová – výkonná ředitelka, MUDr. Radim Uzel, CSc. –předseda). Zmíněný studijní materiál
multimediálního charakteru, který spojil digitalizované složky v interaktivní celek, umožnil inovovat volitelné studijní disciplíny Základy rodinné a sexuální výchovy (pro studenty oborů
v prezenční, kombinované a paralelní formě studia, jež připravují budoucí učitele mateřských
a primárních škol) a Sexuální výchova v mateřské a primární škole (pro studenty doktorského studijního programu).
Vytvořením studijního materiálu multimediálního charakteru pro výše uvedené studijní disciplíny
se zkvalitnila připravenost učitelů k sexuální výchově zejména o vizualizaci specifických metodických postupů uplatněných v konkrétní pedagogické praxi navíc s využitím příslušných komentářů.
Tímto způsobem se rozšířila možnost studovat problematiku v jiné podobě, a to názorněji, efektivněji a moderněji na rozdíl od klasičtějšího studia prostřednictvím pouze tištěných (statických) materiálů. Studijní materiál je dostupný na internetu, a to na webových stránkách katedry primární pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (www.kpv.upol.cz), a tím je
nejrůznějším způsobem inspirativně využitelný pro všechny zájemce. Ze zmíněného studijního materiálu jsme vybrali ukázku z realizace vyučovací hodiny na 1. stupni ZŠ, která je tematicky zaměřená právě na prenatální vývoj a kterou vyučovaly dvě studentky z cílové skupiny projektu (viz
DVD).
V současné době na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pokračujeme
v obdobných výše uvedených inovativních aktivitách u volitelné studijní disciplíny Základy rodinné a sexuální výchovy (pro studenty oborů v prezenční, kombinované a paralelní formě studia, jež
připravují budoucí učitele mateřských a primárních škol), a to v rámci řešení projektu „Oborová
prostupnost a modularizace studijních programů ve vzdělávání učitelů“, který je spolufinancován
Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem České republiky.
Literatura
HARTL, P., HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. 776 s.
ISBN 80-7178-303-X.
JANÍK, T. Znalost jako klíčová kategorie učitelského vzdělávání. Brno: Paido, 2005. 172 s.
ISBN 80-7315-080-8.
KLIMEŠ, L. Slovník cizích slov. 5. vyd. Praha: SPN, 1995.
MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro učitele. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2005, 270
s. ISBN 80-7184-867-0.
MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 1996.
52
RAŠKOVÁ, M. Nové pedagogicko-psychologické pohledy na realizaci sexuální výchovy. Aktuální
otázky pedagogiky, psychologie a výchovného poradenství V. Ostrava: Ostravská univerzita, 2009,
s. 82–88. ISBN 978-80-7368-766-3.
RAŠKOVÁ, M. Připravenost učitele k sexuální výchově v kontextu pedagogické teorie a praxe
v české primární škole. 1. vyd. Olomouc: VUP, 2008. 190 s. ISBN 978-80-244-2077-6.
RAŠKOVÁ, M. Závěrečná zpráva projektu 330/2009/F5/d. Sexuální výchova v pedagogické praxi
mateřské a primární školy – studijní materiál multimediálního charakteru pro studenty a učitele.
Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, 2009. 10 s. [on-line] Dostupné na WWW:
http://frvs.vsb.cz/frvs/vlastniProjekty.do
RAŠKOVÁ, M. 5 otázek k sexuální výchově dětí předškolního a mladšího školního věku. Informativní příručka o sexuální výchově nejen pro studenty, učitele, vychovatele a rodiče. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 2007. 43 s. ISBN 978-80-244-1737-0.
SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. 2. rozšířené a aktualizované vyd. Praha: Grada Publishing,
2007. 328 s. ISBN 978-80-247-1821-7.
Kontakt na autorku:
Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D.
Univerzita Palackého v Olomouci
Pedagogická fakulta, katedra primární pedagogiky
Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc
+420/ 585 635 107
E-mail: [email protected]
53
Rizika a nebezpečí virtuální reality
PaedDr. Josef Rydlo, Mgr. Libor Švardala
Struktura dané problematiky:
1. Rizika práce s osobním počítačem – PaedDr. Josef Rydlo.
2. Rizika práce s internetem – Mgr. Libor Švardala.
Další materiály k dané problematice:
http://www.oazlin.cz/prevence/10.php
Rizika práce s osobním počítačem – I. část sdělení
PaedDr. Josef Rydlo
Úvod
Pro dnešní civilizaci je charakteristický hlad po informacích. Žijeme ve společnosti, která se
označuje jako společnost vědění, znalostní společnost nebo informační společnost.
Společnost vědění: moderní společnost, která je primárně založena nikoli především na
výrobě materiálního zboží, ale na produkci znalostí.
Znalostní společnost: pojem se objevil v 90. letech v dokumentech vzdělávací politiky
EU v souvislosti s koncepcí o učící se společnosti; termín není ustálený a je to pedagogicky nedefinovaný pojem; synonyma: společnost znalostí nebo společnost vědomostí; pojem je především
založený na ekonomických postulátech o tom, že vzdělávání je zdrojem prosperity a rozvoje
společnosti a že postavení každého jednotlivce bude podmíněno získanými znalostmi.
Informační společnost: moderní společnost, která je primárně založena nikoli především
na výrobě materiálního zboží, ale na produkci znalostí; je charakterizována podstatným využíváním
digitálního zpracovávání, uchovávání a přenosu informací; informace sama se stává zbožím, jehož
hodnota v současné společnosti vzrůstá.
Výše uvedené pojmy nejsou ustálené a při běžném používání se většinou chápou jako synonyma.
Mezi základní znaky této společnosti patří, mimo jiné, velké množství informací a dat (záplava
informací) a vznik infrastruktury II. řádu – komunikační sítě (informační technologie). Vztah
k těmto technologiím, ať již přímý či zprostředkovaný, má dnes již každý člen společnosti. Stále
více lidí, a to zejména žáků a studentů nejrůznějších typů a druhů škol a lidí v produktivním věku,
používá osobní počítač. Počítače jsou realitou života dnešní doby a ještě více budou realitou života
v budoucnu. To se týká nás a tím spíše generace dnešních dětí. Práce s počítačem je důležitá věc,
ale dobrá příprava na život zahrnuje i mnoho jiného.
Důležitá a zajímavá poznámka na doplnění:
Svět stále rychleji směřuje k rozdělení do 3 kontrastních a soupeřících civilizačních sektorů:
1. symbolizovaný
motykou
bude dodávat
nerostné suroviny
a zemědělské produkty
2. symbolizovaný
továrním běžícím pásem
poskytne
lacinou pracovní sílu
a pásovou výrobu
3. symbolizovaný
počítačem
bude prodávat inovace
a informace, management
a finanční servis, kulturu,
vzdělání a další služby
celému světu
ČR jakoby snad boj o třetí sektor již vzdávala; nedojde-li rychle ke změně současných
trendů, zakotví bezpečně v druhém sektoru laciné pracovní síly u běžících pásů.
54
Přehled základních pojmů
informační technologie – komplex technických prostředků (hardware) a základního programového vybavení (software), zabezpečující jeho základní funkčnost a tvořící technickou základnu informačního systému (vymezení v užším slova smyslu – informační technologie = výpočetní technika); komplex technických prostředků umožňujících zpracování informací a komunikaci
člověka (vymezení v širším slova smyslu – informační technologie = výpočetní technika, masmédia
– tisk, rozhlas a televize, videopřehrávače a digitální nosiče, telefony (hlavně mobilní telefony) aj.)
internet – celosvětová informační a komunikační síť, která vznikla propojením jiných
(menších) sítí, jako je Bitnet a Usenet; její vznik je datován do roku 1993; tehdy bylo na internetu
pouhých 43 webových adres; dnes se jejich počet pohybuje ve stovkách milionů a každým rokem
se stále zvyšuje (také World Wide Web, WWW); v rámci internetu lze využívat systém WWW,
který umožňuje klientům internetu prezentovat a vyhledávat nejrůznější informace 1
poznámka: slovo internet lze psát dvojím způsobem: „Internet“ nebo „internet“; v práci je používána možnost „internet“
nedrogové závislosti – představují takové primárně psychické závislosti, kdy se prožívání
člověka mění na základě příjemného prožitku nebo příjemných prožitků z něčeho tak, že se přestává ovládat a narůstá u něj touha po takovém chování, které směřuje k prožívání daného příjemného
prožitku; nedrogové závislosti tak fakticky představují neodolatelné touhy člověka po něčem; člověk se jich zbavuje velmi obtížně; z hlediska medicíny nepředstavují samostatnou sourodou nosologickou skupinu, ale skupinu různých poruch, z nichž mnohé nejsou dosud řádně medicínsky popsány nebo prozkoumány; příklady: závislosti vztahující se k informačním technologiím – závislost
na internetu (netomanie) a závislost na počítačových hrách; patologické hráčství (tj. chorobné hráčství, gamblerství, kompulzívní hráčství); závislost na mobilních telefonech; bankaholismus; závislost na televizi; závislost na sexu (hypersexualita); workholismus (tj. závislost na práci); patologické nakupování; patologické přejídání (tj. bulimie) 3
netomanie (netholismus, závislost na internetu) – závislost vztahující se k informačním
technologiím 3
patologické hráčství – porucha spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které
v životě dominují na úkor sociálních, hmotných, rodinných a pracovních hodnot a závazků; lidé
mohou riskovat zaměstnání, velmi se zadlužit a lhát nebo porušovat zákon, aby získali peníze nebo
unikli placení dluhů; postižení popisují intenzivní puzení ke hře, které lze těžko ovládnout spolu se
zaujetím myšlenkami a představami hraní a okolnostmi, které tuto činnost doprovázejí; často vznikají nepříznivé sociální důsledky, jako je zchudnutí, narušené rodinné vztahy a rozkol osobního
života 2
uživatel internetu (internet user) – je zpravidla jedinec užívající možnosti internetu; pro
identifikaci se používá bipolární škála představující kontinuum: jedinci užívající internet
k získávání informací ⇔ jedinci užívající internet jako hobby (k vyplňování volného času) 3
virtuální realita – je obtížně uchopitelný pojem; v současnosti se používá pro popis jevů,
které mají své založení v imitování reálného prostředí pomocí technických prostředků 3
závislost – patří mezi duševní poruchy; člověk je závislý, když dává užívání nějaké látky přednost před hodnotami, jichž si dříve cenil víc; typická je přemáhající nebo silná touha
po látce; diagnóza závislosti by se měla stanovit tehdy, jestliže došlo během roku ke třem nebo
k více z následujících známek: existuje silná touha nebo pocit puzení užívat látku; nastaly
potíže v sebeovládání ve vztahu k látce; objevil se tělesný odvykací stav, tedy tělesné potíže po
vysazení látky; roste tolerance; dochází k postupnému zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané látky; postižení pokračuje v užívání i vzdor zjevně škodlivým následkům 2
závislosti a počítač – mezi závislosti, založené na činnostech, které zprostředkovává počítač, lze v současnosti zařadit: netomanie (netholismus, závislost na internetu) a závislosti vzta-
55
hující se k hraní počítačových her 3; počítače se zajisté nevyskytují mezi návykovými látkami
(viz pojem závislost), ale i u počítačů lze uvažovat o příznacích jako „silná touha nebo pocit puzení
užívat si – počítače či internetu; potíže v sebeovládání užívání – začátek nebo ukončení práce
s počítačem, množství času stráveného na internetu; průkaz tolerance jako vyžadování vyšších dávek – času u počítače či internetu; postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch –
počítače či internetu; pokračování v užívání počítače či internetu přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků (např. na pohybový systém či mezilidské vztahy)“ 2
1
NÁDBĚLA, Josef. Velký počítačový slovník. Výklad pojmů, výrazů a zkratek z počítačové terminologie. Kralice na
Hané: Computer Media s. r. o., 2004. s. 205.
ISBN 80-86686-21-3
2
NEŠPOR, Karel. Počítače a zdraví. Nač jste se neodvažovali pomyslet, natož zeptat. Praha: BEN – technická literatura, 1999. 28–30.
ISBN 80-86056-71-6
3
POKORNÝ, Vratislav, TELCOVÁ, Jana, TOMKO, Anton. Prevence sociálně patologických jevů. Manuál praxe.
Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r.s., 2003. s. 112–129.
ISBN 80-86568-04-0
PŘEHLED RIZIK PŘI PRÁCI S OSOBNÍM POČÍTAČEM
přehled vlastních rizik:
počítač a závislosti
netomanie (netholismus) – závislost na
internetu
únavové potíže
závislosti vztahující se k hraní počítačových her
počítač a zdraví
bolestivé potíže
počítač a zdraví – bolestivé a únavové potíže (vznikají v důsledku práce s osobním počítačem –
jedná se o dlouhodobě vykonávanou jednostrannou činnost ve stabilizované poloze):
bolesti očí,
bolesti hlavy,
poškození zápěstí,
bolesti zad,
bolesti páteře,
potíže v oblasti horních a dolních končetin,
celková únava organismu.
RSI syndrom [z angl. Repetitive Strain Injury = poškození z opakujícího se přetěžování] – vztahuje se k potížím pojivového, cévního a nervového systému (po 5–7 letech intenzivní práce na počítači dochází k anatomickým změnám a na ně případně navazujícím patologickým procesům
u pohybové soustavy); důsledkem anatomických změn je jednak omezení hybnosti jedinců změnou
postižených partií a jednak bolestivý syndrom (anatomické změny se týkají například meziobratlových plotének, zkrácení
svalových vláken apod.)
platí zde zásada:
Čím dříve (z hlediska věku) se člověk začne intenzivně zabývat danou činností, tím dříve se potíže
a případné změny u něj projeví a tím širší a hlubší mají důsledky!
56
přehled symptomů (příznaků) nadměrné a jednostranné zátěže:
pálení, necitlivost v prstech, dlaních, zápěstí
pocit chladných prstů – nedokrvení, křeče – jednoho, dvou i více prstů
snížená pohyblivost v kloubech prstů
poškození v oblasti šíje, ramen, bolest zad, bolest krční a bederní části páteře
mravenčení v nohou, sedacích svalech, pocit, jako by svaly v oblasti rozkroku byly
přesezené – mravenčení, necitlivost
pálení a slzení očí, výskyt tiků, skvrny před očima, zarudnutí očních víček, potíže se
zaostřováním při přenášení pohledu z blízkého na vzdálený cíl a naopak
poruchy sebeuvědomování při práci s počítačem
virtuální nevolnost a virtuální poruchy rovnováhy (zejména při hrách na PC)
celková únava, špatné soustředění a snížené vnímání okolní reality
přehled určitých rizik při nadměrné a příliš dlouho trvající práci s počítačem:
rizika tělesná
týkající se pohybové systému (zápěstí, záda, nedostatek tělesného pohybu aj.)
rizika psychická
týkající se duševního zdraví (nedostatek spánku a jeho poruchy, chronická únava,
nižší psychická odolnost, poruchy sebeuvědomování se aj.)
rizika sociální
týkající se běžného života (zanedbávání jiných – nepracovních – stránek života, narušenost komunikačního procesu, nedostatek sociálních dovedností aj.)
počítač a závislosti – tuto problematiku lze popsat ve dvou dimenzích:
1. fyzická závislost
2. psychická závislost
netomanie (netholismus) – závislost na internetu:
Stále více lidí, a to zejména lidí mezi dvaceti a pětatřiceti lety, propadá kouzlu internetu. Jejich stav
lze přirovnat k donedávna nejznámější nedrogové závislosti – patologickému hráčství.
Závislost na internetu je závislostí primárně psychickou nikoli fyziologickou. Rozdíl mezi shora
zmíněnými gamblery a netomany je relativně malý. U obou je totiž přítomna ztráta sebeovládání,
touha po takovém chování, které směřuje k prožívání, které dotyčný člověk vnímá jako příjemné.
přehled potíží souvisejících s tímto jevem:
oblast tělesných (fyzických) potíží
průběžné poškozování krční páteře, vady držení páteře a v jejich důsledku pak vadné
držení těla, které zhoršuje funkci krevního oběhu
nadměrné přetěžování některých partií těla (zduření šlach, průběžné poškozování očí)
přetěžování organismu – zvýšená námaha a stres (zvýšené odumírání neuronů vlivem
tzv. excitačních aminokyselin, které se v mozku vyplavují při stresu)
oblast duševních (psychických) potíží
zvýšené odumírání neuronů a celkové přetěžování, resp. zahlcování se informacemi
zhoršování kvality pozornosti
poškození mozkové kůry a tím i pokles intelektových schopností u malých dětí
(vliv excitačních aminokyselin v mozku)
oblast sociálních potíží
57
počítač je pro mnoho lidí náhražkou vzájemné interakce a komunikace (člověk se
stává součástí řízené komunikace, kterou ale neřídí pouze on sám, nýbrž i jeho
počítač – výsledkem je snižování výrazových prostředků člověka)
narušení procesu učení komunikace u dětí – počítač dětem neumožňuje získat
odpovídající sociální dovednosti
narušení partnerských vztahů a sexuálního života
Podstatu netomanie lze spatřovat v tom, že většina lidí nepotřebuje naplnit své ambice a představy
v reálném světě. Velmi často stačí virtuální prožitek, někdy dokonce fantazijní uspokojení. Výhodou takového prožitku je to, že rizika z něj plynoucí jsou výrazně nižší, než rizika chování, která by
člověk podstupoval v realitě. Internet tedy nabízí člověku bezpečnou virtuální realitu, bezpečný
svět, ve kterém se může volně pohybovat, což je navíc posíleno i poměrně vysokým stupněm jeho
anonymity. Samozřejmě se tyto zážitky, které si člověk dopřává, odrážejí v jeho psychické činnosti.
Přesto ale tato „bezpečná virtuální realita“ má svá rizika a nebezpečí (viz rizika práce
s internetem).
rizikové skupiny dětí a dospělých:
hyperaktivní (nadměrně živé) děti s poruchami pozornosti
děti se sklony k násilí
mladiství patologičtí hráči
děti s nemocným pohybovým systémem
jedinci s introvertním zaměřením (s tendencí zabývat se sebou samými)
jedinci s nízkým sebevědomím a s pochybnostmi o své osobě
závislost na internetu představuje výsledek součinnosti přirozených předpokladů a životních okolností člověka
Patologické zneužívání internetu má zpravidla sociální kontext, protože člověk, který je stižen netomanií, u něj tráví nadměrné množství času, a to bez jakéhokoli cíle. Navenek se jeho chování
projevuje nutkavou potřebou neustále prohlížet svou e-mailovou poštu, nutkavou potřebou bez cíle
listovat nabídkami jednotlivých serverů, v jeho prožívání se objevují vtíravé myšlenky o internetu
ve chvílích, kdy se zabývá jinými aktivitami; potřebou zapnout internet dostavující se v místnosti,
kde se nachází počítač. Netomanie se projevuje v užívání specifických služeb, které internet poskytuje: závislost na e-mailové nebo „chatové“ komunikaci, na online okruzích, burzách, online aukcích, online nakupování, online pornografii a počítačových hrách. Existují studie, které dokládají,
že nejčastějším znamením patologického zneužívání internetu představuje nutkavé prožívání online
sexuálních služeb na internetu, neboť pornografie představuje stimul, na který psychika uživatele
reaguje okamžitě.
přehled symptomů (příznaků) netomanie:
obsedantní (vtíravé) myšlenky o internetu
snížení sebekontroly při používání internetu
neschopnost přerušit práci s internetem
potřeba utéci z reality do virtuálního světa
vyzrálý psychicky zdravý člověk, který je pevně zakotven ve světě, který ho
obklopuje, takovou potřebu přirozeně nemá
58
závislosti vztahující se k hraní počítačových her:
Nebezpečí počítače (resp. internetu) rovněž spočívá v tom, že osobní počítač se může stát prostředkem k hazardní hře. Existuje totiž jasný přechod k patologickému hráčství a s ním souvisejícím
problémům.
nehazardní videohry
hazardní hry
zákazník si kupuje čas
zákazník si kupuje možnost hry
jiná zařízení než hazardní automaty
„výherní“, resp. hazardní automaty
věkové omezení není
do 18 let věku zakázané
hranice nemusí být tak ostrá – tutéž hru lze provozovat
jako hazardní i jako nehazardní
hazardní hry a počítače:
některé počítačové hry se provozují jako hazardní,
pracovníci počítačových profesí se často vnímají jako experti na zvládnutí elektronických přístrojů; jejich zkušenost je naučila, že při dostatku trpělivosti se většinou problém s „neposlušným“ softwarem nakonec podaří nějak zvládnout; ve vztahu k hazardním hrách však toto jejich
sebevědomí naprosto oprávněné není, na což mnozí z nich přicházejí dost pozdě,
počítačoví nadšenci mají tendenci často komunikovat s přístrojem více než tváří v tvář s živými
lidmi; někdy může interakce s počítačem sloužit jako únik před nedostatkem dovednosti
v mezilidských vztazích nebo před neřešenými osobními problémy; může to být také projev
chudého životního stylu; právě to se týká i hazardních her,
nadměrné a samoúčelné zabývání se počítačem může být, podobně jako hazardní hra, pokusem
o únik z reality, které dotyčný nerozumí nebo ve které se necítí dobře,
problémy s hazardní hrou i nadměrné věnování se počítačům je daleko častější u chlapců
a mužů než u dívek a žen,
průmysl hazardních her se už dávno uchytil i na internetu a riziko šíření hazardních her prostřednictvím internetu by mohlo narůstat úměrně s počtem lidí, kteří mají na internet přístup,
je vhodné si uvědomit, že hazardní hry mohou být pro lidi kolem počítačů ještě o něco nebezpečnější než pro ostatní; hazardním hrám je proto rozumné se vyhýbat.
počítačové hry – představují samostatně se vyvíjející oblast speciálních počítačových programů,
které jsou určeny k zábavě; počítačové hry jsou odborníky, kteří se věnují léčbě závislostí, pokládány vesměs za méně nebezpečné, než je tomu u výherních automatů
důvody přitažlivosti počítačových her pro různé lidi:
dostupnost počítačových her,
pochopitelnost a jasnost pravidel,
zjednodušení světa,
nabídka různých „zkoušek“ a „životních situací“,
nabídka poznání neznámého, nového, netradičního,
nevyžadování specifické sociální či fyzické schopnosti a dovednosti,
umožnění, resp. vyžadování vnoření, které vede k odpoutání se od reality a zprostředkování
pocitu ve smyslu přesunutí se jedince do „jiného“ světa,
poskytování možnosti hrát různé role (ztotožnění se s postavou); hráči je poskytnuta ochrana
v podobě anonymity a z tohoto (a nejen toho) zážitek pocitu moci,
umožnění činností, které jsou v reálném životě neběžné, případně společensky sankciované,
poskytnutí uspokojení z výhry,
59
prožitek pocitu moci z možnosti konstruovat sebe, svou identitu, jiný svět než ten, ve kterém se
lidi za normálních okolností pohybují (hry umožňují různé druhy aktivit, včetně jejich emocionálních doprovodů),
vývoj her pokročil výrazně i v intimních oblastech, například v oblasti sexu (tzv. „virtuální
sex“, resp. cybersex).
počítačové hry a rizika vzniku závislosti:
1. v oblasti násilí a agresivity – hráč se zde podílí na násilí aktivněji, než například
v televizi či v kině, důsledkem pak může být:
− nácvik a prožitek násilí (v kontextu: „vše odpuštěno – je to jen hra“; násilí je spojováno se smíchem a pocitem úspěchu; možnost výhry, resp. úspěchu je založena
primárně na násilí, například zabití – zničení protivníka) – hráč může podlehnout
pokušení pokusit se o totéž v realitě,
− změny v chování a jednání hráčů, resp. růst verbální a fyzické agresivity nebo
pohotovosti k agresivnímu chování, které mohou mít svůj zdroj i v hraní počítačových her.
2. v oblasti životního stylu hráčů – dochází ke změnám v životním stylu (hráči mění
své postoje, hodnoty, zájmy apod.); důsledkem může mimo jiné být i jednostrannost
v zaměření, zakrnělost v sociálním zrání, deformace v komunikaci, sociálním cítění
apod.
3. v oblasti fyziologické, duševní a duchovní úrovni – i zde nastupují výrazné změny (např. deficit pohybu – převaha sezení, virtuální nevolnost, neuvědomování si reality času, preferování virtuálního světa, časté úniky před problémy v reálném životě
apod.).
Vývoj závislosti na hře se neprojevuje z počátku nijak výrazně. Nelze také tuto
závislost klást na stejnou úroveň jako závislost drogovou. Lze ale nalézt podobnosti v příznacích, které užívání drog provází – hraní tedy může vést:
k vytěsnění ostatních běžných aktivit z okruhu zájmů hráče,
simulovaný svět hry má potenciál stát se pro hráče „pravým“ světem,
nutnost být v realitě sám sebou a ve hře postavou umožňuje „žít“ dva životy (pro
vyvíjejícího se a vyzrávajícího jedince to nakonec může být velmi náročné, stejně
jako pro patologicky predisponované jedince),
simulovaný svět umožňuje: prožitek, zážitek dobrodružství, sounáležitosti, odpovědi na výzvu, vítězství, zkušenost, kterou jedinec následně disponuje, a to na
rozdíl od jiných lidí, osvědčení a ověření schopností – to vše se společně s řadou
dalších skutečností velmi úzce váže k procesům individuace a iniciace se všemi
důsledky pro jedince.
DIVÍNOVÁ, Radana. Cybersex jako způsob partnerské komunikace. Psychologie DNES. 2004, roč. 10, č. 7–8, s. 9–13.
ISSN 1212–9607
HAUSNER, Milan, HOMOLOVÁ, P. Dvanáctero zásad informačního eléva. Moderní vyučování, 2001, roč. VII, č. 10,
s. 12–13.
ISSN 1211-6858
HOUDEK, Jaroslav. Mobilní telefonní přístroj – nová možnost latentních forem sexuálních aktivit. In 12. celostátní
kongres k sexuální výchově v České republice. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2004, s. 37–
41.
ISBN 80-86559-31-9
NEŠPOR, Karel. Počítače a zdraví. Nač jste se neodvažovali pomyslet, natož zeptat. Praha: BEN – technická literatura,
1999. s. 5, 19–21, 22–23, 25–26, 40–41, 45–48.
ISBN 80-86056-71-6
POKORNÝ, Vratislav, TELCOVÁ, Jana, TOMKO, Anton. Prevence sociálně patologických jevů. Manuál praxe. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r.s., 2003. s. 112–145.
60
ISBN 80-86568-04-0
RYDLO, Josef. Psychologické aspekty chatování. In 12. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2004, s. 115–119.
ISBN 80-86559-31-9
RYDLO, Josef, ŠVARDALA, Libor. Žák a sociálně patologické jevy v kontextu střední školy – metodický materiál
pro výchovné poradce a školní metodiky prevence. In Moravský regionální kongres o sexuální výchově v Uherském
Brodě. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2006, http://www.oazlin.cz/prevence/10.php.
ŠVARDALA, Libor. Děti a nebezpečí z internetu. In 12. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2004, s. 135–140.
ISBN 80-86559-31-9
JAK DĚTI DOBŘE VYCHOVÁVAT VE VZTAHU K POČÍTAČŮM
A JAK PŘEDCHÁZET NÁVYKOVÝM NEMOCEM?
1. Získejte důvěru dítěte a naslouchejte mu.
Pak s vámi bude otevřeně hovořit i o případných problémech, ať už se týkají návykových, nebo
jiných záležitostí. Umět dítě vyslechnout a pochopit ho, neznamená vždy přistupovat na jeho stanovisko.
2. Opatřete si spolehlivé informace o návykových rizikách.
Budete tak schopni nabízet protiargumenty.
3. Posilujte sebevědomí dítěte.
Nešetřete pochvalou, když ji dítě zasluhuje. Pokud kritizujete, kritizujte chování („nelíbí se mi, že
děláš …“), ne osobnost („jsi hrozný …“). Dávejte dítěti najevo, že ho máte rádi. Sebevědomý člověk dokáže lépe odolat špatné společnosti i návykovým rizikům.
4. Předcházejte nudě.
Měli byste mít přehled, kde dítě je, co dělá a uvažovat o jeho denním programu a životním stylu.
Můžete posílit vazbu dítěte na rodinu a kvalitně trávit volný čas společně. Také může dítěti najít
dobré záliby mimo rodinu.
5. Vytvořte zdravá rodinná pravidla.
Dítě by mělo vědět, jaké předvídatelné důsledky bude mít jeho jednání. Mělo by mu být jasné, že je
výhodnější, když se bude chovat přijatelně a tato pravidla dodržovat. Děti z rodin, kde žádná pravidla neexistují a kde vládne chaos, nebývají šťastné. Zdravá rodinná pravidla snižují riziko různých
problémů, včetně problémů návykového charakteru.
6. Buďte pro dítě pozitivním modelem.
Myslete na své zdraví a svoji tělesnou a duševní kondici, rozvíjejte své kvalitní zájmy. Význam při
výchově mají i určité dobré zásady rodičů.
7. Pomozte dítěti čelit tlaku nevhodné společnosti a najít mu vhodnou společnost.
Dítě by mělo vědět, že v určitých situacích má právo a dokonce povinnost nesouhlasit se staršími
lidmi a odmítnout. Pro různé situace existují různé způsoby odmítání. Účinnou ochranou před nevhodnou společností je dobrá vrstevnická skupina.
8. Spolupracujte v rámci rodiny a s dalšími dospělými.
I v případě, že jsou rodiče dítěte rozvedeni, měli by se ve vlastním zájmu i v zájmu dítěte umět
v záležitostech výchovy dohodnout. Potřebná je také spolupráce v rámci širší rodiny, např.
s prarodiči dítěte. Vhodné je spolupracovat i s dalšími dospělými – k nim patří učitelé, sousedé nebo rodiče přátel vašeho dítěte. Můžete se navzájem informovat a při výchově dětí si pomáhat.
9. Umějte rozpoznat návykové problémy u dětí.
Čím dříve problém rozpoznáte a čím dříve ho začnete řešit, tím lépe.
61
K ČEMU SE POČÍTAČE NEHODÍ?
Člověk má dneska počítač vedle sebe jako zcela běžnou věc. Přesto je třeba si uvědomit, že je to
pouze věc, která je nahraditelná a v celé řadě životních situací zastupitelná.
Výkonný počítač nedodá trvalého lesku. Počítače stárnou ještě mnohem rychleji než auta. Sebevědomí, které by bylo postavené pouze na vnějších symbolech, by mělo velmi vratké základy.
Počítač nezajistí uživateli dobré zdraví, i když se některé programy snaží uživatelům namluvit
opak.
Počítač beze zbytku neuspokojí citové potřeby člověka.
Pokud je známo, nebyl zaznamenán jediný případ oplodnění přes internet nebo případ oplodnění prostřednictvím cédéčka jakkoliv lechtivého obsahu.
Počítač bez přispění člověka nevychová dobře děti.
Počítač také nevyřeší rodinné problémy.
Za pomoci počítače si nevytvoříte stabilní, předvídatelné a bezpečné prostředí. Stačí přece, aby
někdo v domě, kde bydlíte, vyhodil pojistky.
Počítač nenahradí spánek, odpočinek, jídlo, tekutiny, teplo, ani neuspokojí přirozenou potřebu
pohybu.
Počítač nedokáže sám o sobě uvažovat v pojmech etiky a nedokáže uspokojovat ne vždy plně
uvědomované duchovní potřeby a instinkty.
NEŠPOR, Karel. Počítače a zdraví. Nač jste se neodvažovali pomyslet, natož zeptat. Praha: BEN – technická literatura,
1999. s. 48.
ISBN 80-86056-71-6
RYDLO, Josef. Psychologické aspekty chatování. In 12. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2004, s. 115–119.
ISBN 80-86559-31-9
RYDLO, Josef, ŠVARDALA, Libor. Žák a sociálně patologické jevy v kontextu střední školy – metodický materiál
pro výchovné poradce a školní metodiky prevence. In Moravský regionální kongres o sexuální výchově v Uherském
Brodě. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2006, http://www.oazlin.cz/prevence/10.php.
ŠVARDALA, Libor. Děti a nebezpečí z internetu. In 12. celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2004, s. 135–140.
ISBN 80-86559-31-9
Kontakt na autora:
[email protected]
62
Rizika práce s internetem – II. část sdělení
Mgr. Libor Švardala
Úvod
Historie počítačové sítě internet sahá do 60. let minulého století. Již v roce 1969 vznikla v USA síť
ARPANET, která se později stala základem budoucího internetu. Zřejmě nejprudší rozmach internetu způsobilo na počátku 90. let vytvoření služby World Wide Web (ve volném překladu „celosvětová pavučina“). WWW nebo také zkráceně web, představuje systém vzájemně propojených
hypertextových dokumentů (webových stránek). Například během dvanácti let (mezi roky 1992–
2004) vzrostl počet uživatelů z 1 miliónu na 945 miliónů. V současné době je internet fenoménem
v oblasti informací a komunikace. Poskytuje celou řadu různých služeb. Stále se zvyšuje počet lidí,
kteří začínají internet využívat, a zároveň se také neustále snižuje jejich věk. Dnešní děti už vedle
informačních technologií vyrůstají a počítač a internet jsou pro mnohé zcela běžnou součástí života.
Z pohledu vývoje u nás je důležitý konec roku 1991, kdy došlo k připojení tehdejší ČSFR
k internetu. V roce 2009 bylo v ČR připojeno k internetu již 49 % domácností. Další statistické
informace o vývoji internetu v ČR dokumentují přiložené tabulky.
[Zdroj: Český statistický úřad, http://www.czso.cz/]
63
Nebezpečí internetu
Z uvedeného vyplývá, že největší skupinu z připojených domácností k internetu tvoří domácnosti
s dětmi. V mnohých případech využívají děti internet bez dozoru nebo patřičného poučení. Přitom
je jasné, že děti jsou i ve virtuálním světě zranitelnější a citlivější a celou řadu negativních vlivů
vnímají intenzivněji než dospělí. Proto je třeba mít na paměti, že i ve světě internetu je třeba děti
chránit.
1.
−
−
−
−
−
www stránky s nebezpečným obsahem pro děti
pornografické stránky;
stránky s rasovou tematikou;
stránky obsahující násilí;
stránky s tématy, o nichž si vzhledem k nízkému věku nemohou děti udělat svůj názor;
ostatní nebezpečné stránky (drogy, návody na výrobu výbušnin, sekty aj.).
Velký problém se skrývá v podobě pornografických stránek. Těch je na internetu nepřeberné množství a stále vznikají nové a nové servery s touto problematikou. Když jsem v roce 2004 napsal do
vyhledávacího řádku na Seznam.cz slovo „porno“, tak počet nalezených stránek byl 345 704. To
stejné vyhledání jsem provedl nyní a počet byl 3 211 777 nalezených stránek. Je tedy jasné, že děti
na pornografické stránky jednou musí zákonitě narazit. Jak se proti tomu bránit? Existují některé
omezené možnosti např.: filtrovat přístup k jednotlivým serverům podle klíčových slov nebo vytvořit databázi nevhodných stránek. To vše může být v režii rodičů, stačí pouze zablokovat vyhledávač
pro příslušné stránky a zvolit heslo. Jenže ne každý rodič je schopen toto technicky realizovat
a navíc stránky s tímto obsahem vznikají tak rychle a v takovém množství, že je nemožné všechny
nevhodné adresy monitorovat a nějakým způsobem zablokovat. Nezbývá tedy nic jiného než děti
náležitě o nebezpečí poučit. A u menších dětí je rozhodně vhodnější nenechávat je na internetu samotné. Osobně si myslím, že ještě nebezpečnější než pornografické stránky jsou dokumenty, které
přesně popisují nebo přímo nabádají k nelegální nebo nebezpečné činnosti např. výroba drogy, výbušniny apod.
2. dětská pornografie
Zveřejňování dětské pornografie a její předávání je díky internetu snadnější než dříve. Servery
s tímto obsahem neustále vznikají a zanikají po celém světě. Nemusíte ani cíleně tyto stránky vyhledávat. Pokud se budete pohybovat na stránkách, které se nějakým způsobem týkají nelegální
činnosti nebo se budete pohybovat na stránkách s “klasickou“ pornografií, tak se časem určitě setkáte i s pornografií dětskou. Tento problém je obecně, dle mého, dost podceňovaný. Největší nebezpečí spočívá v tom, že dnešní komunikační nástroje internetu umožňují okamžitý kontakt výrobců dětské pornografie, pedofilů a dalších nebezpečných jedinců přímo s dětmi. Alarmující je, že
přímo i děti kolikrát samy navazují nebezpečné známosti, zveřejňují o sobě a své rodině zbytečně
mnoho informací, nebo se dokonce samy pouští do výroby vlastní pornografie. Bohužel na začátku
nejsou schopny dohlédnout všechny možné důsledky a není třeba zmiňovat, že z uzavřeného kruhu
je velmi těžké hledat cestu.
3. komunikace
Díky on-line připojení se dnes uživatelům internetu odkrývají netušené možnosti: od přímé komunikace s vrstevníky prostřednictvím chatu a elektronické pošty, přes různé softwarové „kecálky“,
společenské webové systémy, zábavné servery s nekonečným množstvím nejrůznějších zdrojů informací aj. Komunikace „po síti“ má samozřejmě řadu výhod, ale jsou s ní spojená i určitá rizika
a děti jsou vystaveny nebezpečí „on-line“ obtěžování. Nejzáludnější je v této oblasti on-line komu-
64
nikace v reálném čase (chat, ICQ, Skype atd.). Zde může být na dítě naléháno tak, že nemá dostatek
času si odpovědi promýšlet a hrozí nebezpečí, že důvěřivé a hlavně nepoučené dítě tomuto rafinovanému tlaku podlehne. Přijde-li e-mail, tak je čas si rozmyslet, jestli požadavku vyhoví nebo ne,
případně se může i poradit. Je-li však v on-line kontaktu, nutí ho styl komunikace odpovídat hned
a jeho rozhodnutí může být zbrklé. Komunikace v reálném čase je sice šikovná věc, ale dosti nebezpečná a pro mladší děti se nedoporučuje. Dítě, které takovým způsobem komunikuje, by již mělo znát možná rizika, která mu hrozí, a mělo by být natolik vyspělé, aby si dokázalo tato rizika plně
uvědomovat a cíleně jim čelit. Platí, že ve virtuálním světě se děti a mnohdy i dospělí většinou
chovají méně opatrně, snadněji komunikují a více se svěřují.
4. facebook
Facebook je společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi
uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě [zdroj: Facebook průvodce]. Jedná se o jednu z největších společenských sítí na světě (přes 400 milionů aktivních uživatelů). Mezi
mladou generací v současné době prostě platí: kdo není na facebooku -nežije. I tady se však nikdo
nemůže cítit bezpečně. Existují různé případy zneužití facebooku. Některé pro představu uvádím:
− v poslední době se rozmáhají neonacistické a rasistické stránky a vzkazy;
„Servery jsou registrované v USA a tamní úřady nám s odkazem na dodatek ústavy o svobodě
slova nikdy neposkytnou konkrétní údaje o tom, z jaké adresy a kdy přesně tam byl příspěvek
vložen,“ uvedl Karel Kuchařík, šéf celorepublikového oddělení specializujícího se na internetovou kriminalitu. [zdroj: Novinky.cz, autor článku: Jakub Troníček, Právo];
− existuje aplikace, která sleduje, co na sebe napíšete v sociálních sítích (v tomto případě místo
kde se nacházíte) a podle toho doporučí váš dům k vykradení. Předpokladem je, že uživatelé
zcela samy a dobrovolně píšou světu vše, co je napadne např., odjíždím s celou rodinou na týdenní dovolenou do Itálie…;
− facebook je velmi často využíván ke kyberšikaně – jedním ze způsobů je založení skupiny
s cílem ponižovat konkrétního člověka či lidi; časté je i zveřejňování fotografií např. učitelů
v ponižujících situacích, většinou s doplněným ponižujícím komentářem;
− uživatelé velmi často a ochotně na facebooku zveřejňují své osobní údaje (bydliště, datum narození, fotografie) a ty mohou být dnes zneužity prakticky k čemukoliv.
5. kyberšikana
Kyberšikana (cyberbullying) je druh šikany, který využívá elektronické prostředky, jako jsou mobilní telefony, e-maily, pagery, internet, blogy a podobně. Řada jejích projevů může spadat do oblasti kriminálních činů. Její nejobvyklejší projevy představuje zasílání obtěžujících, urážejících či
útočných mailů a SMS, vytváření stránek a blogů ponižujících ostatní, popřípadě může kyberšikana
sloužit k posilování klasických forem šikany, nejčastěji prostřednictvím nahrání scény na mobilní
telefon a jejího následného rozeslání známým dotyčného, popřípadě vystavení na internetu. Zejména poslední varianta šikany může být extrémně nebezpečná – pokud se spojí s nějakou velmi ponižující situací. Takovéto zveřejnění ponižujících materiálů pro obrovské množství lidí (které nejde
vzít zpět) mnohonásobně zvyšuje utrpení a trauma oběti, což na ni může mít extrémně neblahý dopad.
[zdroj: Wikipedie].
Profesorka Ann Frisénová ze Švédska uvádí, že obětí kyberšikany je v Evropě každý desátý školák
v 7. až 9. třídě. Pachatelé i oběti jsou většinou ze stejné školy. Bohužel je tento druh šikany stále
častější. Pokud si chcete přečíst některé skutečné případy kyberšikany, navštivte
http://bystron.blog.idnes.cz/c/64160/Kybersikana-zabiji.html
65
6. anonymita
Anonymita může být na jednu stranu výhodná, na druhou stranu zneužitelná. Například
v diskusních skupinách je anonymita běžná a někdy i žádoucí v zájmu vlastní bezpečnosti. Bohužel
se na internetu předvádějí i velice nebezpeční jedinci, kteří „loví“ za účelem dosažení zvrhlého prožitku – a před těmi je třeba zejména děti chránit. Částečně je možné anonymitu odstranit používáním web kamer, prostřednictvím kterých můžeme komunikovat i vizuálně. Ale i tady je možné
anonymitu zachovat – rozmlouvající sice budou znát svoji podobu, ale nebudou vědět, kdo a kde
ten druhý je, a ostatně i vzhled si lze elektronicky měnit.
7. virtuální svět
Dalším negativním jevem může být to, že dítě internetu propadne. Ponoří se do světa fantazie
a realita mu začne stále více unikat. Toto nebezpečí může vznikat především u dětí s velkou fantazií, které jsou navíc méně průbojné a neumí se samy plně prosadit v dětském kolektivu (viz tabulka
„rizikové skupiny dětí a dospělých“ v první části příspěvku – Josef Rydlo). Reálné kamarády jim
pak nahrazují „kamarádi virtuální“. To samozřejmě může vést k naprosté izolaci od reálného světa
a vzniku netomanie (závislost na internetu).
8. on-line počítačové hry
On-line počítačové hry jsou na internetu přístupné kdykoliv a komukoliv. Některé počítačové hry
se provozují i jako hazardní. Podrobněji byla tato problematika již rozpracována v první části příspěvku – Josef Rydlo.
9. vznik závislosti na internetu (netomanie)
Protože, že se netomanií zabýval můj kolega Josef Rydlo v první části příspěvku, tak si dovolím
pouze upozornit na velmi dobře zpracovaný materiál k této problematice z Krajské pedagogickopsychologické poradny Zlín.
Dostupný z WWW: www.ppporzl.cz/docs/metodicke_pomucky/netomanie.doc
10. copyrighty
Podle některých autorů se jedná o zcela zásadní záludnost – riziko. Je až neuvěřitelné, jak je obtížné děti (žáky) přesvědčovat, že materiály uveřejněné na webu jsou chráněny autorským právem
a že jejich kopírování je v podstatě přestupkem či trestným činem. Až 90 % dětí (žáků) se domnívá,
že tento krok je zcela v pořádku.
Závěrem
Z průzkumu společnosti TNS AISA vyplývá, že celých 37 % dětí druhého stupně základních škol
komunikuje přes internet s cizími lidmi a 14 % se dokonce s takovými lidmi osobně schází. Více
než třetina dětí ve věku 14 až 15 let cizím lidem přes internet předává své osobní a kontaktní údaje.
Žádný zájem o činnost svých dětí na internetu nemá 17 % rodičů. Speciální programy pro omezení
přístupu dětí k nevhodným stránkám využívá jen 8 % rodičů. Více než polovina dětí má počítač
umístěný ve svém pokoji a u internetu průměrně tráví 12 hodin týdně. [průzkum zpracovala společnost TNS AISA na zakázku nadace Naše dítě].
Prevence v této oblasti splývá s dobrou výchovou všeobecně. Ideálem člověka 21. století je jistě
člověk počítačově gramotný, ale zároveň všestranně rozvinutý – tedy i citově, kulturně a fyzicky.
Na tomto velkém úkolu má podíl nejen škola, ale hlavně pak rodina.
Základní a rozhodující zásadou v dané oblasti je náležitě a včas dítě poučit a vědět jako vychovatel
o jeho aktivitách. Dítě, které používá počítač a internet, musí znát rizika, která mu hrozí, a musí si
tato rizika plně uvědomit a chápat je. Každá věc má své klady i zápory. A stejně tak je to
i s počítačem a internetem. Rozhodně není třeba dětem internet zakazovat, avšak jejich ponechání
66
bez dozoru nebo bez patřičného poučení je nezodpovědné. Poučení dětí o tomto problému je naprosto nutné! A to platí jak pro školu, tak i rodinu.
Vzorem řešení mohou být pravidla, které jsou vštěpovány dětem ve Velké Británii: pokud narazí na
závadné stránky, mají tři povinnosti: zablokovat kontakt, nešířit jej dál a informovat rodiče. Zejména
poslední bod považuji za klíčový a je moc dobře, že vznikají stránky, na kterých je možné vyplněním
krátkého formuláře podat anonymní oznámení o výskytu závadného obsahu na internetu. Prostřednictví některých stránek mohou uživatelé internetu dokonce požádat o pomoc, pokud se cítí v ohrožení.
Více informací můžete nalézt např. na www.seznamsebezpecne.cz, www.internethotline.cz,
www.saferinternet.cz apod. Novinkou v této oblasti je tzv. červené tlačítko. Jedná se o volně šiřitelný
počítačový program, po jehož instalaci se do panelu nástrojů vašeho internetového prohlížeče přidá
zmíněné tlačítko, které slouží k anonymnímu oznamování nelegálního obsahu – více na adrese
http://cervene-tlacitko.saferinternet.cz. O nebezpečí internetu byl natočen i dokumentární film, který byl akreditován MŠMT a následně byl distribuován do základních škol. Zachyceny jsou v něm
skutečné případy závažných trestných činů, které byly spáchány právě za pomoci internetu. Přehrát
si toto video můžete na www.seznamsebezpecne.cz.
Je nesprávný a hlavně nebezpečný přístup: „mně se přece něco takového nemůže stát“. Internet
dnešní doby nezná hranice, a proto by jeho rizika měl každý uživatel znát. A hlavně jestliže se na
internetu setkáte s něčím co je nelegální, neignorujte to.
DIVÍNOVÁ, Radana. Cybersex jako způsob partnerské komunikace. Psychologie DNES. 2004, roč. 10, č.
7–8, s. 9–13.
ISSN 1212-9607
HAUSNER, Milan, HOMOLOVÁ, P. Dvanáctero zásad informačního eléva. Moderní vyučování, 2001,
roč. VII, č. 10, s. 12–13.
ISSN 1211-6858
HOUDEK, Jaroslav. Mobilní telefonní přístroj – nová možnost latentních forem sexuálních aktivit. In 12.
celostátní kongres k sexuální výchově v České republice. Praha: Společnost pro plánování rodiny
a sexuální výchovu, 2004, s. 37–41.
ISBN 80-86559-31-9
NEŠPOR, Karel. Počítače a zdraví. Nač jste se neodvažovali pomyslet, natož zeptat. Praha: BEN – technická literatura, 1999. s. 5, 19–21, 22–23, 25–26, 40–41, 45–48.
ISBN 80-86056-71-6
POKORNÝ, Vratislav, TELCOVÁ, Jana, TOMKO, Anton. Prevence sociálně patologických jevů. Manuál praxe. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky r.s., 2003. s. 112–145.
ISBN 80-86568-04-0
RYDLO, Josef. Psychologické aspekty chatování. In 12. celostátní kongres k sexuální výchově v České
republice. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2004, s. 115–119.
ISBN 80-86559-31-9
ŠVARDALA, Libor. Děti a nebezpečí z internetu. In 12. celostátní kongres k sexuální výchově v České
republice. Praha: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu, 2004, s. 135–140.
ISBN 80-86559-31-9
Kontakt na autora:
[email protected]
67
Sexuální a reprodukční zdraví a práva v národním a mezinárodním
kontextu (zpráva z konference)
Mgr. Aleš Svoboda
1) Úvod
Ve dnech 14.–15.01.2010 se v malebném středoněmeckém Merseburgu konala konference pod
výše uvedeným názvem, resp. jeho německým překladem. Pořadatelem byla zdejší Hochschule
Merseburg. Právě na této vysoké škole lze studovat magisterský (M.A.) program Angewandte Sexualwissenschaft (aplikovaná sexuologie), který je svým zaměřením na výchovu a poradenství jediný svého druhu v Německu. Případným zájemcům mohu zdejší studium jen doporučit! Během
dvou dnů zde vystoupilo několik přednášejících a jedna režisérka se svým filmem. Každý referát
byl střídán vášnivou debatou všech zúčastněných, což ale u takto aktuálního a závažného tématu
nepřekvapí. Ba naopak. Celospolečenská diskuse a zejm. činy jsou nezbytné. Nejen proto bych Vás
rád s jednotlivými referáty blíže seznámil. Ona zmíněná práva, resp. Charta sexuálních
a reprodukčních práv, jsou strategickým plánem IPPF (International Planned Paternhood Federation), který již více než 15 let zavazuje všechny členské organizace IPPF po celém světě, a apeluje
tak na zdejší vlády, k prosazování těchto dvanácti práv – právo na život, právo na svobodu a osobní
bezpečnost, právo na rovnost a ochranu proti všem formám diskriminace, právo na soukromí, právo
na svobodu myšlení, právo na informace a vzdělání, právo rozhodnout se, zda uzavřít sňatek, založit a plánovat rodinu, právo rozhodnout se, zda a kdy mít děti, právo na zdravotní péči a ochranu
zdraví, právo užívat plodů vědeckého pokroku, právo na svobodu shromažďování a politickou
účast, právo na ochranu proti mučení a špatnému zacházení. Cílem charty je celospolečenská akceptace sexuálních a reprodukčních práv co by součást mezinárodních lidských práv.
2) Referáty
Konferenci zahájila Prof. Dr. Ulrike Busch historickým přehledem reprodukčních práv, ke kterým
se zavázalo 179 zemí světa na konferenci v Káhiře v roce 1994. Byly zde krom jiného formulovány
tyto cíle – snížit úmrtnost matek, kojenců a malých dětí, boj s HIV/AIDS a jinými pohlavně přenosnými chorobami pomocí osvěty zahrnující i informace k plánování rodiny a antikoncepci,
umožnit všem lidem přístup k odpovídající zdravotní péči, zejm. matkám během těhotenství a porodu. Šest let po káhirské konferenci byl stanoven rok 2015, do kdy má být dosaženo konkrétních
cílů, resp. práv. Evropská Unie potvrdila káhirský program 16.4.2008. 15 let po konferenci
v Káhiře vypadají statistiky takto – ročně umírá 500 000 žen následkem těhotenství a porodu. Asi
67 000 žen umírá během a po potratu bez adekvátní zdravotnické péče, přičemž potratů celosvětově
neubývá, právě naopak. Téměř každou sekundu se nakazí jeden člověk virem HIV, zejm.
v afrických zemích. Velkým zdravotním a sociálním problémem jsou sňatky a těhotenství mladých
dívek. Až v 80 zemích světa je homosexualita trestná. Obřízka, zejm. ženská, je stále značně rozšířena a akceptována. Celkově klesá úmrtnost žen a novorozenců.
Těchto několik čísel netvoří zdaleka úplnou bilanci, nicméně určitý náznak ano. Nikdo
z autorů charty se asi nedomníval, že přinese okamžité řešení. Natolik závažné problémy celosvětového rozsahu to ani svou podstatou nedovolují. Staré vize a cíle jsou tak stále aktuální a častokrát
s ještě větším apelem.
Následovala zpráva německé političky, paní Christel Reimann-Hanewinckel, k uplynulým
15 letům mezinárodní ženské a genderové politiky po celosvětové konferenci o ženách v Pekingu
v roce 1995. Závěrečnou zprávu jmenované konference podepsali zástupci 189 států. Zavázali se
tak k podpoře rovného postavení obou pohlaví ve všech oblastech společnosti, k boji proti násilí na
ženách, k odstranění rozdílných přístupů k mužům a ženám ve vzdělávání. Až do dnešních dnů
musela však každá následující konference o již stanovená práva bojovat, ačkoli Úmluva
k odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) platí již více než 30 let. A to nejen kvůli
negativnímu postoji Polska, USA a islámských zemí k otázce sexuálních a reprodukčních práv.
68
Kriticky zmínila referující také Německo, které jako jedna z mála evropských zemí vydává
,,pilulku poté‘‘ jen na lékařský předpis. Pozornost je nutné věnovat i pojmu Gender Budgeting, tedy
rozpočtování z hlediska rovnosti mužů a žen. Rozdíly v příjmech ve prospěch mužů se totiž dokonce zvětšují a jsou v Německu z celoevropského hlediska jedny z největších. Staré čínské přísloví
zní: ,, Ženy nesou polovinu nebe.‘‘ Delegátky pekingské konference doplnily, dle jejich soudu,
chybějící část přísloví: ,,…a potřebují polovinu země.‘‘
Země natolik odlišné, jako je Polsko, USA a muslimské státy, mají alespoň jedno společné
– a sice silný podíl věřícího obyvatelstva, i když odlišného vyznání. Onen střet zájmů víry
a sexuálních a reprodukčních práv je dosti zřetelný. Církve regulují soukromý život už mnoho staletí. Nezapomeňme si ale klást důležitou otázku – cui bono?!
Nejen o své zážitky a zkušenosti s prací v Etiopii se s námi podělila Dr. med. Eva Kantelhardt, jinak provozující svou gynekologickou praxi v německém Halle. Ve svém výkladu se
přednášející zaměřila na úmrtnost matek a ženskou obřízku. Konkrétně v Etiopii umírá následkem
těhotenství a porodu každá 15. žena. Pro srovnání v Německu je to jedna žena z 1500. Velkým problémem Etiopie, a samozřejmě mnoha dalších afrických států, je nedostatečná zdravotnická péče.
Alarmující je fakt, že pouhých 6% porodů může být v této zemi provedeno pod lékařským dohledem. Nezbytné je tedy zvýšení počtu kvalifikovaného personálu, který zde nahrazuje roli lékařeporodníka. Jde především o porodní báby. Vzdálenost klinik a nedostatek peněz na straně většiny
obyvatel jsou další aspekty situaci dále stěžující. Vyskytnou-li se u těhotné ženy komplikace, které
jsou nad síly porodní báby, je žena nucena podstoupit i nekolikadenní transport na nosítkách do
nejbližší nemocnice. Ženská obřízka se celosvětově týká až 150 milionů žen. V Německu je to přibližně 6000 cizinek, resp. dívek obřízkou ohrožených. Referující upozorňuje nejen na následky
fyzické, jako infekce a krvácení končící až smrtí, bolesti v oblasti genitálu, které často s věkem
neodezní, život ohrožující komplikace, začne-li takto postižená žena rodit. Neméně závažné jsou
samozřejmě i aspekty psychické. Příčinou a nejsmutnějším paradoxem je zde fakt, že rodiče svým
dcerám chtějí pomocí obřízky zajistit uznání a přijetí u většinové společnosti, jak praví tradice
a normy.
Jestli může takto ohroženým dívkám něco pomoci, pak je to diskuse s místními o těchto věcech, nejen zdravotnickým personálem, kteří dále komunikují se svými sousedy a známými. Jde
o to lidem ukázat, že staré zvyky nejsou jediným a zdaleka ne vždy nejlepším řešením. Taková činnost doplněná osvětou a vzděláváním ukazuje jasně pozitivní výsledky v jiných afrických zemích,
kde se obřízka již takřka nevyskytuje.
Stejně jako naše SPRSV je členem IPPF také německá pro familia a to už od roku 1952.
Činnost této organizace nám představila její předsedkyně, paní Ulla Ellersdorfer. Práce německých
kolegů je obsahově velmi podobná s aktivitami naší SPRSV (plánování rodiny, sexuální výchova
a poradenství), jen je realizována na širší platformě – jde konkrétně o více než 1000 spolupracovníků ve 170 nejrůznějších zařízeních. Referující zdůraznila nezbytnost mezinárodní spolupráce na
poli nejen sexuální výchovy, o jejichž pozitivních výsledcích se můžeme přesvědčit všude tam, kde
je systematicky, správně a dlouhodobě realizována. Jak totiž trefně řekl jednou Bertrand Russel –
,,Nevědomost je politováníhodná, ale nevědomost v tak důležité oblasti jako je sexualita je vážným
nebezpečím.‘‘
,,Abortion Democracy: Poland/South Africa‘‘ Tak zní název snímku mladé režisérky Saran
Diehl. Jde o jedinečné srovnání dvou odlišných států a především kultur v otázce potratů. Autorka
nám zde svou tvůrčí schopností ukazuje prostřednictvím rozhovorů s aktivistkami, zdravotnickým
personálem a ženami, jež potrat podstoupily, že pojem evropský, resp. africky stát, nemusí automaticky znamenat cestu k lepšímu, resp. horšímu. V Polsku byly potraty kriminalizovány v roce 1993.
V Jihoafrické Republice přišla naopak po období apartheidu liberalizační vlna a legalizace potratů
v roce 1997. A dnešní stav věcí? V Polsku jsou často nelegální potraty více dostupné než ty legální
v JAR. Režisérka si všímá i postavení žen jako takového. Ve veřejných debatách, třeba
69
i v parlamentu, má jihoafrická žena větší respekt a více prostoru než je tomu v Polsku. Autorka tak
poukazuje na společenské konsekvence změny právního řádu.
I v Jihoafrické Republice je většina obyvatel věřící, nicméně žádné z vyznání zde nemá absolutní monopol, což může být jeden z důvodů, proč se například otázka potratů dočkala liberalizace. A je-li lepší postavení žen následkem či příčinou oné liberalizace potratů nebo jen souběžným
jevem? Sociolog možná zná odpověď, já ne. Pro mě je zde důležitý fakt, že se jedno pojí s druhým.
Prof. Dr. Patrick Franke zahájil druhý den přednášek, tentokrát s islámskou tématikou. Diverze a třecí plochy mezi západním a islámským světem v oblasti sexuálních a reprodukčních práv
narůstají zejm. od 80. let 20. století, kdy se stále silnějším a rozšířenějším stává sexuální sebeurčení
každé svobodné bytosti. A právě sexuální sebeurčení západu nutně naráží na kulturu a zvyky muslimů. V oblasti sexuálních a reprodukčních práv jde často o zcela protichůdné tendence. Vzájemná
netolerance a nevraživost jsou pak jen logickým důsledkem této diametrální odlišnosti. Přednášející
se zaměřil na principy islámské sexuální etiky – 1) Přísné dělení pohlaví – jde o dva zcela odlišné
světy, kde jsou stejnost a rovnost apriorně a zcela rezolutně vyloučeny. 2) Předpisy čistoty – po
pohlavním styku se muslim stává symbolicky nečistým, teprve modlitbou je očištěn (příčinou onoho nečistého stavu muže je menstruace ženy, přesněji řečeno pouhý fakt, že žena menstruuje). Mezi
povolené formy styku se řadí sex s manželkou nebo prostitutkou. Pro západního člověka je zarážející skutečnost, že po styku se zvířetem či dítětem NENÍ muslim nečistý! 3) Asymetrie manželství –
žena se stěhuje za mužem a stává se doslova předmětem manželské smlouvy. 4) Polygynie – povolený počet manželek je v různých zemích odlišný. Muslim se navíc smí oženit se ženou jiného vyznání, muslimská žena s mužem jiného náboženství nikoliv. 5) Ideál panenství – následkem je stále
přetrvávající profese konstruktérů panenských blan. Dalším fenoménem je stará víra v tzv. spící
těhotenství, jež přetrvává dodnes. Dle této představy plod v těle matky doslova spí i několik let,
nevyvíjí se až do určité doby. Tato představa je dnes zejména ospravedlněním těhotenství počatých
až po zániku manželství. Již zmíněná asymetrie mezi pohlavími má v jedné ze svých ad absurdumpodob tu konsekvenci, že znásilněná žena musí mít na onen hrůzný čin svědky, chce-li znásilnění
ohlásit! Že tak velká část znásilněných žen vše raději zamlčí, umíme si dobře představit.
Filosofie muslimské víry nejen v oblasti sexuality je pro mnoho z nás zcela nepochopitelná
a těžko stravitelná. Totéž si ovšem myslí o naší kultuře muslim. A kdyby nás měl rozsoudit nějaký
arbiter z vesmíru, čí kultura je tedy ta špatná, ba až vrácená, i on by nutně do svého soudu promítl
svou vlastní zkušenost a kulturu. Takže i když rezolutně nesouhlasím s některými muslimskými
předpisy, nikdo mi nepropůjčil patent na pravdu a nikdo mě nepasoval do role nejvyššího soudce,
který říká, co je správné a co už ne. Berme tedy prosím i tuto stranu mince v potaz.. (Další informace naleznete na www.umatia.org)
O sociálních podmínkách turecké mládeže v Německu referoval PD Dr. Haci-Halil Uslucan.
Nahlédli jsme tak fenomén násilí z psychosociálního aspektu. Na základě provedené studie byla
turecká mládež označena za více násilnou než mládež německá. Až 15% tureckých rodičů vychovává své děti autoritativně a chlapce přísněji než dívky. Násilí jsou tak turecké děti vystaveny často,
ať už jako svědci či oběti. Všeobecná akceptace násilí ze strany Turků proto nepřekvapí. Ctností
tureckého chlapce, resp. společenským požadavkem, je mužnost – virility . U dívky je to panenství
– virginity.. I turecká výchova je samozřejmě podmíněna kulturně. Turecké rodiny vychovávající
své potomky více západním, demokratičtějším stylem, problémy s násilnými dětmi nevykazují.
(Další informace naleznete na www.uslucan.de)
Již delší dobu se snažím srovnávat tureckou menšinu v Německu a romskou menšinu u nás
a čím déle žiji v onom Německu, tím více vidím společného. Právě diskutované násilí mládeže je
dle referujícího, a také podle mě, nástrojem, jak na sebe upozornit, jak se vyrovnat většině, je se
emancipovat, jak se většině bránit. A právě v oblasti práce s menšinami bychom se mohli vzájemně
mnohému naučit. Sexuálně-pedagogická činnost nejen s tureckou mládeží je totiž v Německu již
hezkou řádku let úspěšně provozována v rámci tzv. mezikulturní sexuální výchovy (viz interkulturelle Sexualpädagogik).
70
Papatya – tak zní název berlínského krizového centra s více než dvacetiletou činností formou pomoci cizinkám ohroženým různými druhy násilí – např. násilí ve jménu cti, známe zejm.
z muslimských etnik, sňatky z donucení, odvlečení do rodné země manžela a v neposlední řadě
vraždy v manželství. Dle psycholožky Corinny Ter-Nedden je často jediným řešením návrat dívky
k rodičům či příbuzným, případně pobyt v azylovém domě. Ani to ale zdaleka není spásné řešení.
Žena, která se stala obětí, je zpravidla ve své komunitě vystavena ostudě a pohrdání. Rigidní sexuální morálka tak ženy nechrání, jak by se mohlo zdát, ba naopak! (Bližší informace na
www.papatya.org)
V závěru konference bylo ještě v podání sociální pedagožky Anne Thiemann krátce pojednáno o postavení lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů souhrnně označovaných jako LGBT, jejichž práva se snaží chránit tzv. Yogakartské principy přijaté 27.3.2007 v Indonésii. Těchto 29 nařízení má za cíl zajistit, aby zmíněné menšiny nebyly v běžném životě diskriminovány.
3) Závěr
O naléhavosti dále diskutovat o daných problémech a zejména potřebě konat není doufám sporu.
Místo závěru bych rád zmínil několik málo bodů Charty sexuálních a reprodukčních práv, jež vidím
jako problematické, resp. diskriminující.
Bod 2.3 – ,,Všechny osoby ženského pohlaví mají právo na to, nebýt vystaveny žádné formě obřízky.“
Bod 3.3 – ,,Všechny ženy a děti ženského pohlaví mají právo na dostatečnou stravu a péči během
celého života…..“
Bod 12.3 – ,,Všechny ženy mají právo na ochranu před obchodováním se ženami a vykořisťováním
prostitucí.“
(Celé znění viz www.oegf.at/dokumente/charta.pdf. Český překlad jsem bohužel nenalezl)
Vím, že výklad práv je mnohdy složitější než samotné koncipování daného práva. Nemohu
se ale po přečtení oněch pasáží zbavit dojmu, že chlapci a muži mohou být obřezáváni zcela dle
libovůle rodičů, nemají právo na dostatečnou stravu a péči a taktéž mužští prostituti mají holt
smůlu! Jsem aktivním zastáncem této charty, a proto mě tím více trápí, že se v některých bodech
(viz výše), doufejme, že jen nedůsledností autorů, stává tím, proti čemu brojí a proč vlastně vznikla.
V těchto bodech je charta jasnou diskriminací mužů, na které prostě a jednoduše nepamatuje. Naštěstí slova jen hýbou, ale příklady táhnou. Proto zvedněme oči od papíru a chopme se díla! Práce
je tu pro nás pro všechny dost!
71
Prenatální diagnostika a fetální medicína
Prof. MUDr. Jiří Šantavý, CSc.
Zdárný vývoj populace je výsledkem působení dědičných vloh a prostředí. Po zvládnutí hlavních
zdravotních problémů předchozích generací – karencí ve výživě a infekcí – jsou závažným problémem dědičné choroby a vrozené vady.
Hodnoty perinatální úmrtnosti jsou nyní v naší republice poměrně velmi příznivé a pohybují se
okolo 4 ‰, asi 50 % z nich jsou podmíněny vrozenými vývojovými vadami. Okolo 4 % novorozenců přežívá se závažnější vrozenou vadou, z nichž některé vyžadují nákladnou léčbu. Při umístění
dítěte v azylovém ústavu udává MZ náklady v průměru Kč 1–2 mil./ročně – podle typu postižení.
S rozvojem nových vyšetřovacích metod v průběhu těhotenství se zjistilo, že vyvíjející se plod může být postižen velkým množstvím nemocí a vad, se kterými se běžně setkáváme v dětství nebo
dokonce až v dospělosti. A je to právě nový lékařský obor tzv. fetální medicína – od slova fetus
neboli plod – umožňující péči o něj ještě v období nitroděložního vývoje. Již nyní jsme schopni jej
příznivě ovlivnit u různých typů nemocí či vhodně voleným operačním výkonem odstranit např.
různé cysty bránící jeho zdravému vývoji. Základní součástí fetální medicíny je prenatální diagnostika, která je zásadním způsobem zodpovědná za posouzení zdravotního stavu plodu a odhalení
případných nemocí nebo patologických stavů. Mimo humánních aspektů je společensky závažný
i ekonomický přínos této prevence. Návratnost vložených prostředků u stávající prenatální diagnostiky a fetální medicíny je 20–50ti násobná a efektivita dále vzrůstá po zavedení diagnostiky postižení plodů na úrovni analýzy DNK, rychle se rozvíjející i v České republice.
Genetické poradenství
Prenatální diagnostika vrozených vývojových vad a dědičných onemocnění a fetální medicína
jsou při vší své efektivnosti značně nákladné. Při invazivních výkonech nelze vyloučit ani
možnost podráždění děložních svalových vláken s následným zahájením děložní činnosti
a potratem – nebo alespoň předčasným porodem nezralého plodu. K prenatální diagnostice
by se mělo přistupovat až po důkladném rozvážení a zhodnocení možných rizik tak, aby
pravděpodobnost narození závažně poškozeného dítěte vždy převyšovala riziko použité vyšetřovací techniky. Tento úkol spočívá na genetickém poradenství.
Genetické poradny jsou ambulancí pracovišť lékařské genetiky a fetální medicíny. Měly by být
vedeny zkušeným pracovníkem. Jen tak lze i v mnohdy velice komplikovaných případech poskytnout validní rozbor situace a rozhodnout, zda a kterou z metod prenatální diagnostiky zvolit. Základní zásadou genetické konzultace je naprostá objektivita s respektováním přání obou manželů,
při preferenci zájmu těhotné ženy.
Závěr genetické konzultace je v podstatě trojího typu:
1. Riziko narození vrozeně vadného dítěte není proti ostatní populaci zvýšeno
2. Riziko narození dítěte s vrozenou vývojovou vadou je zvýšeno, ale je možnost cílené prenatální diagnostiky
3. Stanovení různě vysokého rizika vadného dítěte bez možnosti prenatální diagnostiky
72
Prenatální screeningové programy
Se snahou o umožnění narození zdravého dítěte i geneticky rizikové rodině se postupně zavedly
tzv. screeningové těhotenské programy, které podle směrnic České společnosti gynekologickoporodnické musí být nabídnuty všem těhotným ženám a rodinám. Jsou zaměřeny jak na nejčastěji
se vyskytující chromozomální změny, jako je např. m. Down – nazývaný také mongolizmus, tak
i na stále širší spektrum nejrůznějších typů vrozených vývojových vad zachytitelných nyní moderními ultrazvukovými přístroji již v nejčasnějších stádiích gravidity.
Nejběžnější je dosud odběr mateřské krve mezi 15.–20. týdnem těhotenství – tzv. II. trimestrální
screening. Je jednoduchý na provedení, ale jeho citlivost je maximálně 67 % při téměř 15% falešné
pozitivitě. Protože se tedy provádí v poměrně pozdějším období těhotenství a s nízkou senzitivitou,
je celosvětový příklon k přesunu těchto vyšetření do co nejčasnějšího stadia gravidity. Tyto požadavky splňuje tzv. screening I. trimestru, mající vysokou senzitivitu až 98 % při nízké falešné pozitivitě max. 5 %. Je však vysoce náročný na kvalifikaci vyšetřujících lékařů s nutností získání evropské licence. Dalším požadavkem jsou vysoce kvalitní nákladné přístroje. Je založen na
počítačovém zpracování věku a počtu předchozích těhotenství matky, její hmotnosti, ultrasonografických nálezech (prosáknutí záhlaví a dalších znacích) a hladině specifických těhotenských látek
v mateřské krvi. Je prováděn přísně v období mezi 11.–13+6. týdnem těhotenství. Výsledek testu je
ve formě tzv. OSCAR k dispozici již téhož dne. Je hrazen ze zákona o zdravotním pojištění, stejně
jako screening ve II. trimestru gravidity, ale provádí jej jen omezený počet vysoce specializovaných
pracovišť.
V případě, že riziko např. pro Downův syndrom vyjde těhotné ženě vyšší než 1 : 250, jsou pouze
dvě metody ke zcela přesnému ověření, zda plod je, či není postižen tímto závažným stavem a to
diagnostickým genetickým testováním – odběrem a zpracováním plodové vody (AMC) nebo choriových klků (CVS).
CVS se provádí mezi 11.–14. týdnem těhotenství a odebírá se při něm malé množství nezralé placentární tkáně; amniocentéza je odběr plodové vody, obvykle po 15. týdnu těhotenství. V obou případech se získávají biologické vzorky obsahující tkáň s genetickými znaky plodu, což umožňuje
detailní posouzení jeho chromozomů. Problémem všech invazivních metod je riziko výskytu komplikací, které mohou vést k již zmíněnému spontánnímu potratu plodu. Je však mimořádně nízké
a pohybuje se maximálně kolem 0, 6 %.
Ultrazvuková diagnostika
Ultrasonografická diagnostika plodu se pro svou názornost, dostupnost, opakovatelnost a bezpečnost stala běžným vyšetřením, nabízející přesné posouzení zdravotního stavu jedince, vyvíjejícího
se in utero. I přes poměrně rozsáhlé studie se do dnešního dne nepodařilo prokázat jakoukoliv spojitost mezi opakovaným UZ vyšetřením fétu a jeho případným poškozením. Stále vyšší nároky na
sonografické vyšetření jsou dány též neustále se zlepšující rozlišovací schopností přístrojů při jejich
zvyšující se dostupnosti.
Efektivita této metody byla podkladem zavedení rutinního screeningového vyšetřování celé těhotenské populace.
73
Postup vyšetření:
S rychlým rozvojem sonografických zobrazovacích technik jsme schopni zjistit graviditu asi
5 týdnů od prvního dne poslední menstruace a současně posoudit i její četnost. Poměrně častým
nálezem je syndrom mizejícího dvojčete (vanishing sac sy). V 5. týdnu vidíme zárodečný váček
s případným diskem tkáně a žloutkový váček. O týden později již vidíme i pulsující srdeční sval.
Mění se též způsob ultrazvukového (UZ) stanovování výšky těhotenství. Jestliže asi do 7. týdne
měříme průměr zárodečného váčku (tzv. GS průměr), tak do 15. týdne je nejpřesnějším údajem
o stáří vzdálenost od zadečku k vrcholu hlavičky (CRL), obojí měřené vaginální ultrazvukovou
sondou. Od 15. týdne postupně přecházíme na nejobvyklejší měření a tím jsou biparietální průměr
hlavičky (BPD) případně další parametry, jako jsou délky některých dlouhých kostí, obvod hlavičky a bříška a další znaky.
Základní období pro ultrazvukovou genetickou diagnostiku jednotlivých vad a defektů je II. trimestr těhotenství, kdy hlavní těžiště prenatální ultrazvukové diagnostiky leží kolem 20. týdne intrauterinního vývoje. Posuzujeme zvlášť tzv. přímé a nepřímé znaky.
Úkolem sonografie tohoto období je v první řadě zhodnotit životaschopnost plodu, datovat přesně
výšku těhotenství, posoudit četnost plodů a vyjádřit se k umístění a charakteru placenty. Podrobný
popis jednotlivých vrozených vývojových vad je mimo možnosti rozsahu této práce. Při rutinním
vyšetření je nutno postihnout alespoň rozsáhlejší deformity hlavičky, trupu a končetin. V úvahu je
vždy nutno brát celou fetoplacentární jednotku. Moderními přístroji pěkně zobrazitelný pupečník
musí mít typické tři cévy. Pouze jedna arterie je často známkou patologického vývoje a je nutno
provést podrobnější vyšetření. U placenty není rozhodující jen její poloha. Již kolem 8. týdne je
jednoznačně prokazatelná mola hydatidóza jako jeden z příkladů její degenerace. Při celkovém postižení placenty je situace pro plod infaustní.
Nezanedbatelnou roli při vzniku fetálních poškození mají různě velké intrauterinní amniální fibrózní pruhy, sonograficky většinou dobře dokumentovatelné.
Z nepřímých známek se v první řadě zaměřujeme na množství plodové vody. Její absence je charakteristická pro agenezi ledvin. Chybění plodové vody nebo její snížení vidíme při poruchách uropoetického traktu a mnohočetných malformacích. Naopak zvýšené množství doprovází uzávěry
v horní části zažívacího traktu, poruchy uzávěru neurální trubice či dysfunkci placentární tkáně.
Zajímavé jsou funkční projevy fétu. Spontánní pohyblivost je zachytitelná od nejčasnějších stádií
vývoje. Srdeční akce je základním projevem života. Při pozorování lze však postihnout i polykací
akt, pulzní vlny močovodů či mikční akt.
Naprostá většina vrozených vývojových vad by měla být zjištěna do konce II. trimestru. Ve třetím
se po stránce vrozených vývojových vad zaměřujeme na vady, které se mohou vyvinout až v tomto
období. Jsou to např. tvarové deformity hlavičky, zvláště mikrocefalie. Dále pak rozšíření mozkových komor a obstrukční defekty vývodných cest močových.
74
Kordocentéza
Novou technikou umožněnou rozvojem ultrazvukových vyšetření je též kordocentéza. Její podstatou je odběr fetální krve z pupečníkové artérie nebo vény. Je nutností pro hematologická a některá
imunologická vyšetření. Metoda je využívána i pro intrauterinní infuze a transfuze, např. při Rh
inkompatibilitě.
Prenatální diagnostika vrozených poruch metabolismu
Za posledních 20 let bylo největšího pokroku dosaženo při identifikaci, zjištění a pochopení vrozených vad metabolismu. Specifický enzymatický defekt byl identifikován u asi 350 ze 400 katalogizovaných vad metabolismu. Aplikace moderních biochemických, imunologických a kultivačních
metodik umožnila precizní biochemickou diagnostiku postiženého jedince a přesnou identifikaci
přenašečů nemoc způsobujících genů. Lepší pochopení etiopatogeneze jednotlivých vad položilo
základ snaze o cílenou terapii. Její výsledky však dosud nejsou zcela jednoznačné.
Metody využívané pro diagnostiku jsou velmi různorodé. Část onemocnění je možno zjistit
z buněk plodové vody získaných amniocentézou, větší část je diagnostikovatelná z tkáně choria,
která je většinou také podmínkou využití techniky rekombinantní DNK. Cenné informace při diagnostice poskytuje též vlastní plodová voda stanovením hladin některých enzymů (AFP, testosteron). Občas je nutno získat část fetální tkáně, která se může ověřovat též jinou technikou – např.
elektronopticky. Nově se též uplatňuje serotypizace HLA haplotypů nakultivovaných fibroblastů
fetálního původu. Podrobnější popis jednotlivých, vesměs velmi složitých, technik přesahuje možnosti této práce. Základem by vždy měl být požadavek, že všechny děti narozené s podezřením na
vrozenou vadu metabolismu by měly být odeslány na speciální pracoviště, zabývající se jejich diagnostikou tak, aby mohly být v ověřeném případě vyšetřeni oba rodiče na přenašečství. Toto pak
dává základ cíleného prenatálního vyšetření v další graviditě.
Fetální terapie
Úspěšné výsledky s intrauterinní léčbou plodu jsou známy již delší dobu. Po stránce farmakologického ovlivnění sem můžeme zařadit dietetické vedení těhotných diabetiček s výrazným snížením
rizika narození vadného plodu. Ovlivnění plodu cestou mateřského organizmu se osvědčuje i u dalších vrozených vad metabolismu, jako je substituční léčba matek s hypotyreózou či naopak vynecháni fenylalaninu v potravě při různých formách fenylketonurie.
Cílené podání léčebného preparátu matce se snahou o ovlivnění plodu vidíme např. u některých
forem hydropsů bez krevní inkompatibility, kdy podání kardiotonik stav upraví.
Intrauterinní operativa plodu je stále ve vývoji, I když vhodných a potřebných případů je celkem
hodně, dosavadní výsledky nejsou vždy jednoznačné, protože často jde o komplexní postižení plodu. Dobré zkušenosti jsou hlavně s odlehčovacími punkcemi u obstrukcí v dutých orgánech.
Již nyní jsou na zvířecích modelech rozpracovány další postupy, např. pro korekci vrozené brániční
hernie a některých lehčích typů poruch uzávěrů neurální trubice, defektů břišní stěny, srdečních vad
a dalších.
75
Eticko-právní aspekty prenatální diagnostiky
Prenatální genetická diagnostika nás stále častěji staví před otázky, ke kterým musíme zaujímat
zásadní stanoviska. Jejich důsledky jsou závažnější, než jsme si v okamžiku diagnózy ochotni připustit: právo na život, otázka kvality života, euthanazie.
Ukončení těhotenství z indikace vrozeně vadného plodu je v současné době akceptováno prakticky
ve všech západních evropských zemích, včetně států s tak silným křesťanským cítěním, jako jsou
např. Itálie, Portugalsko a Španělsko. Celkově je snaha o přesunutí diagnostiky do co nejranějšího
stádia gravidity. V případě závažných stavů neslučitelných s postnatálním vývojem, nebo jej závažně narušujícím, lze však ukončit těhotenství na základě přání těhotné bez časového omezení.
Proti poměrně kategorickým regulím některých církví jsou všude v západním světě stavěna stanoviska pacientských a rodičovských organizací postižených jedinců se závažnými typy vrozených
vývojových vad a dědičných onemocnění.
Perspektivy a závěr
Prenatální diagnostika a fetální medicína patři k nesmírně dynamicky se rozvíjejícím oborům
v rámci porodnictví a lékařské genetiky. Zvláště jsou to techniky rekombinantní DNK, které zcela
nebývale posunuly naše vědomosti o příčinách vrozených vývojových vad a umožnily dostat se při
zjišťování původu k nejbazálnější podstatě na úrovni jednoho genu.
I když metody prenatální diagnostiky a fetální medicíny nejsou schopny postihnout kvalitu naší
populace, je jejich nespornou předností, že umožní geneticky rizikové, a v mnoha případech těžce
stresované rodině, narození zdravého dítěte. Mimo vlastní přínos humánní poskytují mimořádný
efekt národohospodářský, protože velká část těžce defektních jedinců je umísťována do nákladných
ústavů sociální péče.
Kontakt na autora:
Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny LF UP Olomouc
76
Může mít hormonální kontracepce vliv na rozvodovost?
MUDr. Jiří Šráček
Jako člen České a Slovenské etologické společnosti – osobně považuji etologii za jednu z věd budoucnosti – se zajímám o etologii primátů včetně species Homo sapiens sapiens. K mým nejoblíbenějším patří Pan paniscus – BONOBO, a zážitek pozorovat je v San Diego ZOO v Kalifornii patří
k mým nezapomenutelným.
Vysvětlení toho, proč se zamilujeme, patří k dosud plně neobjasněným nikoliv zásadám, nýbrž evolučně vzniklým a v našich genech zakódovaným zákonitostem. Jak ve své knize Sobecký gen uvádí
Richard Dawkins – jsme zde na této planetě Zemi pouze proto, abychom sloužili jako vehikl pro
naše sobecké geny a předali je do další generace. Pak už můžeme z tohoto světa odejít – pro mne
jako nevěřícího do Vesmíru, pro věřící buď do nebe, nebo do očistce nebo do pekla – podle toho
jak dopadnou při Posledním soudu.
Při výběru partnerky partnera k úspěšnému předání genů je nutno vybrat takovou takového, který
která má pokud možno odlišný imunologický systém, kontrolovaný MHC – Major Histocompatibility Complex. MHC ovlivňuje odvržení tkání. Počít dítě s osobou, jejíž MHC je příliš podobný našemu vlastnímu ve svých důsledcích znamená, že plod bude z dělohy vypuzen nebo v případě narození pro horší imunitu nepřežije nebo se dožije kratšího věku – jak vždy zdůrazňoval můj přítel
MUDr. Karel Plesník, krajský imunolog v tehdejším kraji Ostrava – dlouhověkost je především
věcí dobré imunity.
Evolučně jsme adaptováni na výběr optimální/ho partnerky partnera k předání genů. Jedním
z nejdůležitějších činitelů při tomto výběru je neviditelná nicméně čichem analyzovaná vůně našeho těla – to máme společné s ostatními primáty a se savci vůbec. Náš mozek nám podvědomě dá
zprávu, zda výběr je správný – to provádí vývojově nejstarší partie mozku. Počátkem devadesátých
let mne zaujaly výsledky studie, provedené na Universitě v Bernu ve Švýcarsku a zpráva o nich
uveřejněná v Scientific American.
Studentky university byly požádány, aby čichaly k anonymním tričkům mužů a uvedly, která se jím
nejlépe zamlouvají. Opakovaně vybíraly ta trička, jejichž mužská vůně se nejvíce lišila od jejich
vlastního MHC. Pokud však užívaly COC – Combined Oral Contraception – kombinovanou orální
kontracepci, jejich výběr byl tím negativně ovlivněn. Vyplývá to z toho, že imunita během těhotenství se mění, aby imunologicky z poloviny geneticky cizí plod nebyl odvržen. Takže když si během
užívání COC vyberou partnera a pak COC přestanou užívat, když se ráno probudí jak vtipně uvádí
studie – podiví se: Co to za smraďocha leží vedle mne? COC imunologicky napodobuje těhotenství, na tom je založen její kontracepční efekt. Studentky užívající COC totiž vybíraly trička od
mužů pro ně s nevhodným MHC. O tuto otázku správného výběru se nadále zajímám a zaujal mne
svými pracemi Charles Wysocki z the Monell Chemical Senses Center of Philadelphia, který přichází s hypotézou, že kontracepční pilulka může přispět k rozvodovosti. Žena si během jejího užívání vybere manžela, pak se rozhodnou počít dítě a v dalším průběhu přijdou na to, že vlastně ve
výběru – nevědomky – chybovali a rozvedou se – horší je, když už mají dítě nebo děti.
Profesorka psychologie Martie Haselton u University of California Los Angeles uvádí, že obdobnou funkci mají i sliny a tím je částečně vysvětlen zvyk hlubokého líbání. V momentu protahovaného líbání je bohatá výměna informací potřebných k výběru správného MHC. Pochopitelně při
užívání COC je tento potřebný správný výběr rovněž ohrožen. O BONOBO je dobře známo, že
perfektně ovládají tzv. francouzský polibek a z osobního setkání s etologem Frans de Waal-em,
který patří k světově největším znalcům species Pan paniscus-BONOBO a své studie prováděl
77
v San Diego ZOO, kde je největší kolonie BONOBO v zajetí, si dobře pamatuji jeho sdělení, jak
byl překvapen nový zřízenec v San Diego ZOO, když jej samec BONOBO objal a hluboce svým
dlouhým jazykem až do jeho hrdla políbil. /Jen na okraj – BONOBO jsou v podstatě bisexuálové/.
Osobně jsem toho názoru, že rozšíření COC může mít svůj vliv na rozvodovost a přispět k jejímu
zvýšení. Jen zběžný pohled na enormní vzrůst užívání COC u nás může mít svůj vliv na vzrůst rozvodovosti. Ta je ovšem podmíněná multifaktoriálně a průkaz evolučně biologicky v genech zakódovaného vlivu MHC by vyžadoval náročného demograficky, etologicky, geneticky a biologicky
komplexního výzkumu – např. zda u rozvedených nebo rozvádějících se v době výběru partnera
a v dalším manžela žena užívala COC.
Nicméně při předpisu COC a při besedách s mládeží vždy je patřičně informuji, aby při výběru
partnera a závažném rozhodnutí počít dítě na negativní vliv současného užívání COC mysleli. Pokud se mé vzácné ženy a mne osobně týká, když jsme se v roce 1951 brali ještě COC neexistovala.,
takže tím mohu částečně biologicky vysvětlit, že už pracujeme na diamantové svatbě.
RESUMÉ:
Při výběru partnera parnerky k zplození co nejkvalitnějších dětí je nutno vybrat takového takovou
s pokud možno co nejodlišnějším imunologickým systémem. Zděděná odlišná imunita zaručuje
dětem šance na přežití a zdravý vývoj.
Imunologický systém je kontrolován MHC – Majer Histocompatibility Complex. Jedním
z nejdůležitějších evolučně zakódovaným činitelem při tomto výběru je čichem analyzovaná vůně
našeho těla. Mozek dá podvědomě zprávu, zda výběr je správný. Během těhotenství se imunita mění.
Dnes při masovém užívání hormonální antikoncepce COC – Combined Oral Contraception, tato
napodobuje začátek těhotenství – dochází ke změně partnerovy partnerčiny imunity a tím
k nesprávnému výběru pro partnerské soužití a zplození dětí. V dalším průběhu trvání partnerského
svazku se tento nesprávný výběr projeví a může vést k rozvodu.
Obdobný účinek jako čich mají a sliny při polibku. Hypotéza o užívání COC jako jedním z mnoha
příčin rozvodovosti si zasluhuje potřebného výzkumu. Nicméně uživatelky COC je účelné informovat, aby při výběru vhodného partnera nebyly pod vlivem COC.
78
Sexuální výchova znevýhodněných osob
PhDr.Dana Štěrbová, Ph.D.
V příspěvku jsou uvedena některá aktuálně diskutovaná témata z oblasti sexuality a sexuální výchovy osob s mentálním postižením. Autorka zdůrazňuje potřebu cíleného vzdělávání osob se zdravotním postižením. Cílené vzdělávání zvyšuje dovedností a možností ochrany osob se zdravotním
postižením např. před sexuálním zneužitím. Příspěvek nabízí možnost zamyslet se nad otázkami,
které se vyskytují a které řeší osoby se zdravotním postižením , jejich zákonní zástupci, pedagogové,
zdravotničtí pracovníci a pracovníci v sociálních službách. V závěru jdou uvedeny akreditované
vzdělávací programy pro pracovníky v sociální a pedagogické sféře.
Vstup do tématu
Sexualita tvoří významný aspekt kvality života, avšak ne přímo úměrný spokojeností s životem.
„Sexualita je zdrojem největší sklíčenosti a nejhlubší bolesti osob s postižením. Je snazší hovořit
o změnách v zaměstnání, o příležitostech, výzvách a strategiích ve vzdělávání než o oblasti sexuality.“ Finger (1992)
Wong (2000) uvádí, že většinou bývají lidé s postižením vnímáni jako ti, co potřebují rehabilitaci
a zdravotní péči. Jako by neexistovaly další aspekty jejich života .
McCabe, Cummins, Deeks (2000): lidé s postižením mají nižší sexuální vědomosti , objevují se
častěji negativní pocity ve spojitosti se sexualitou, někteří neměli nikdy sexuální styk.
Chybí cílené poučení v oblasti sexuality osob s mentálním postižením pro osoby pracující s touto
populací, ačkoli se uvádí vysoké procento sexuálního zneužívání a znásilnění u osob s mentální
retardací (Valenti-Hein & Schwartz, 1995 in Kennedy, 2003).
Velký význam pro možnou změnu čehokoli sehrávají postoje laické i odborné veřejnosti. V České
republice (ČR) nebyly zatím ve větším měřítku zkoumány postoje k sexualitě osob s mentálním
postižením. Dílčí zkoumání nalezneme např. u Spilkové( 2004), Divišové( 2008). Jde o stále tabuizovanou problematiku, jež jako by nebyla středem zájmu nikoho, tedy není považována za potřebnou k řešení. K měření postojů k sexualitě osob s mentálním postižením je nástroj – j dotazník Attitudes to sexuality questionnaire (Individuals with an intellectual disability): Scale development
(Cuskelly & Gilmore, 2007) .
Jako příklad pro mapování emocí čtenáře ve vztahu k sexualitě osob s mentálním postižením uvádím následující úryvek, který byl prezentován v našich internetových médiích 17.3.2009.
Zbavte syna panictví. Zaplatím, nabízí matka, autor: The Sun
PLACENÝ SEX a osoby s MP
Matka, jejíž syn trpí Downovým syndromem, vyzývá ženskou populaci: pomozte mu přijít
o panictví. Abingdon (Anglie): Britská matka, jejíž syn trpí Downovým syndromem, vyzývá
ženskou populaci: pomozte mu přijít o panictví. Klidně za to zaplatím. Lucy Baxterová je
adoptivní matkou čtyř chlapců s Downovým syndromem. Jedním z nich je i jednadvacetiletý Otto, který zoufale touží po první sexuální zkušenosti. Jelikož veškeré synovy snahy byly
dosud neúspěšné, rozhodla se do celé záležitosti zapojit, napsal dnes britský list The Sun.“
„Chci, aby si Otto připadal jako normální chlapec. Proto jsem se rozhodla, že mu s jeho přáním pomohu,“ vysvětluje své chování, proč synovi založila profil na internetové seznamce
www.bebo.com/baxterboiz, kde si může Otto domlouvat potenciální rande se svými nápadnicemi. „Byla bych ráda, kdyby si časem všichni moji synové našli životní lásku a užívali si
sexu,“ dodává. Otto poprosil svou matku o pomoc po třech letech neúspěšných snah o první
sex. Jeho sexuálním idolem je prý britská televizní moderátorka Fearne Cotton. „Rozhodl
jsem se najít si přítelkyni. Důvodem je, že chci zažít sex,“ prohlásil. Matka ho podporuje.
„Nebude mi vadit, když Otto zajede do Amsterodamu a navštíví zde nevěstinec. Pokud jej
to učiní šťastným, ráda mu to zaplatím. „Nechápu, proč by lidé s touto nemocí měli být od79
dělení od společnosti, vždyť mají stejné emoce, touhy a pocity jako takzvaní normální lidé.
Otto očekává od života stejné věci, jako ostatní. Jestli si nenajde přítelkyni, bude to pro mě
velká životní prohra,“ dodává. Paní Baxterová je bojovnicí za práva lidí s Downovým syndromem. Pro synovy touhy má plné pochopení. „Jeho pokoj je plný kondomů, které si pokaždé kupuje, když jde se svými přáteli do klubu, a eho sbírka pornografie je doslova ohromující. Osobně mi to však nevadí,“ říká.
Nedomnívám se, že by se ohledně placeného sexu a osob s mentálním postižením v České republice v blízké době hovořilo. Za mnohem závažnější považuji, že se nehovoří ani o jiných tématech
a oblastech sexuality osob s postižením, takže jejich situace a podmínky, v nichž žijí, přinášejí vysokou míru rizika, a dochází k jejich zneužití. Pokud jde o klienty s mentálním postižením (ať už
děti nebo dospělé), pak jejich bezbrannost je dána nepoučeností a mohou být vystaveni násilí, a to
často od nejbližších osob.
Neumějí se bránit, odříct, říci „NE!!!“. Někdy ani netuší, že se jich lidé z jejich okolí dotýkají a že
doteky těchto lidí mohou představovat zneužití.
Je zdokumentováno vysoké procento sexuálního zneužívání a obtěžování osob s mentální
retardací (Sobsey, 1988) a záleží jen na okolí, zda se podaří ochránit osobu s mentálním postižením
před sexuálním zneužitím.
Význam rodiny a školy pro sexuální vzdělávání osob s postižením
Rodina poskytuje jedinci s postižením základ pro sebeprožívání a sebeocenění, právo na prožití
jeho intimity. V rodinách., kde jsou děti s mentálním postižením, se ne vždy rodiče, sourozenci
stávají těmi, kdo by cíleně vzdělávali dítě s postižením v oblasti sexuality. Mimo to se snižuje
i říležitost získat informace k sexualitě v přirozeném prostředí a mít sexualitu a otázky s ní spojené
zabudovanou jako běžný aspekt ve svém životě.
Při vzdělávání dětí s mentálním postižením je potřebné dodržovat zásady, které respektují jak psychický, tak fyzický věk dítěte. Je-li sexuální chování ignorováno, jde o špatnou zpětnou vazbu, kterou si dítě neumí, protože nemůže, vyhodnotit. Trvá déle, než se naučí novým dovednostem, což
znamená, že návody na vhodné chování potřebuje získávat velmi brzy (dříve, než se obvykle dospělý domnívá, že je dítě bude vůbec potřebovat). Dítě, dospívající a dospělý se pohybují se
v různých prostředích a situacích, ve kterých okolí předpokládá, že bude daný člověk s postižením
schopen měnit své chování. Mění-li je či zachovává-li stejné, jak má naučené, může to okolí vnímat
nevhodně Dítě- klient, osoba s mentálním postižením aplikuje jen to, co má naučené, změnu situace
či prostředí neakceptuje.To může ohrozit dítě ve smyslu, že je označeno jako ten, kdo sexuálně
obtěžuje. Bez systematické přípravy není schopno se bezproblémově účastnit lékařských prohlídek
vyjma vyšetření pod anestézií. Je tak ve větším riziku zdravotního ohrožení.
Pro výchovu a vzdělávání osob s mentálním postižením je vhodné mít adekvátní učební materiály. Každá osoba může mít jinou úroveň komunikačních schopností a dovedností.
Vzhledem k nejasnosti podmínek v problematice sexuality jsou pracovníci (v pedagogické
oblasti či v sociálních službách) vystaveni neúměrnému tlaku a zátěži. Často jsou nuceni přejímat
odpovědnost za klienta , za zákonného zástupce. Stává se, že jsou někdy zákonní zástupci (rodiče,
opatrovníci) méně respektováni, nejsou informováni a nemají možnost zasáhnout do problémů
v sexualitě svých dětí či dospělých osob s mentálním postižením.
V rámci rozvoje mezilidských vztahů mají všichni lidé právo na:
Rozvíjení přátelství a emočních vztahů, ve kterých mohou milovat a být milováni, vstupovat do
vztahů a vystupovat z nich dle jejich vlastní volby.
Důstojnost a respekt.
Soukromí, důvěrnost a svobodu ve sdružování.
S ohledem na sexualitu mají osoby s mentálním postižením právo na:
80
Sexuální vyjádření odpovídající věku, na sociální vývoj, kulturní a morální hodnoty
a sociální odpovědnost.
Informace, které jim umožní činit informovaná rozhodnutí včetně sexuální výchovy včetně
témat jako jsou bezpečné sexuální praktiky, sexuální orientace, sexuální zneužívání, sexuálně přenosné nemoci.
Ochranu před sexuálním obtěžováním právě tak, jako na ochranu před fyzickým, sexuálním
a emočním zneužíváním a před sexuálními vztahy s personálem.
Sexuální vztahy, včetně manželství, s jedinci dle jejich volby.
S ohledem na sexualitu mají tito jedinci zodpovědnost:
Dodržovat hodnoty, práva a respektovat pocity jiných.
Snažit se přejímat z rodin, od přátel a od jiných společenských skupin hodnoty a normy spojené se sexualitou.
S ohledem na možnost mít a vychovávat děti mají právo na:
Volbu vztaženou k regulaci porodnosti, včetně rozhodnutí mít a vychovávat děti
s podporou, je-li nezbytná; přijímat odpovědnost za svá rozhodnutí; mít kontrolu nad ovládáním svého těla.
Přístup, který jim umožní s podporou vychovávat jejich děti v prostředí jejich domova.
Rozhodnout se sami, zda chtějí být sterilizováni, bez ohledu na tíži jejich mentální retardace.
(Sexuality, The Arc’s Congress of Delegates, 2004)
Ne každý člověk touží po sexu jako takovém, jak bývá často vnímán, tedy po sexuálním styku.
Mnoho osob s postižením hledá intimitu, vřelost, kontakty, sebepotvrzení v přátelství. Ráda bych
znovu podtrhla nutnost chránit dobře prováděnou osvětou osoby se zdravotním postižením,před
sexuálními útoky – zneužitím, znásilněním,obtěžováním. Kovář a kol. (2008) uvádí mentální retardaci jako rizikový faktor pro znásilnění. Kvalitní a odborná podpora pomůže klientům (uživatelům
služeb) žít svůj sexuální život svobodně a s minimem rizik
Závěr
Jasná filozofie k přístupu k sexualitě osob s mentálním postižením a specifické směrnice pro návod,
vedení a vhodném zásahu jsou důležitými pro zaměstnance i pro rodinu, aby si byli jisti v otázkách
sexuality osob s postižením. Kvalitně vytvořené osvětové a individuální programy redukují riziko
skutečného zneužívání a podezření na zneužívání. Postupy uvedené v dokumentech (směrnicích)
zařízení (školy) poskytují jistotu rodičům, že se mohou obrátit na zaměstnance v případě nejistot,
být účastni na tvorbě programu psychosexuálního rozvoje.
V českém školství i v zařízeních, které poskytují sociální služby se zatím nestalo zvykem, aby fungoval interdisciplinární tým, který by pomohl stanovit, ve kterých oblastech je žák, klient (uživatel)
plně schopný se rozhodnout a nést odpovědnost a ve kterých oblastech není, tzn. že je potřebné
stanovit rizika voleb jednotlivce a za jednotlivce.
81
Nabídku odborných kurzů zaměřených na vzdělávání pracovníků v přímé péči v zařízeních poskytujících sociální služby, a kurzů, které jsou určeny pro pedagogické pracovníky, lze nalézt na
webových stránkách Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu Praha :
www.planovanirodiny.cz.
Akreditaci i MPSV ČR má kurz „Sexuální výchova a osvěta u osob s mentálním postižením (I,II)“.
Akreditaci MŠMT ČR mají následující vzdělávací programy:
„1. Sexuální výchova a osvěta u žáků se specifickými vzdělávacími potřebami I.
2. Sexuální výchova a osvěta u žáků se specifickými vzdělávacími potřebami II.
3. Sexuální výchova a osvěta u žáků se specifickými vzdělávacími potřebami III.“
Seznam použité literatury je k dispozici u autorky příspěvku.
82
Sexuální deviace
MUDr. Radim Uzel, CSc.
Sexuální deviace neboli parafilie představují kvalitativní odchylku od normálního sexuálního chování. O pohyblivosti a relativitě norem sexuálního chování bylo pojednáno už v první kapitole.
Znamená to, že i klasifikace deviací nemusí být všeplatná vždy a všude. V současné době se řídíme
kritériem Mezinárodní klasifikace nemocí (WHO 1992). Sexuální deviace jsou charakterizovány
jako „impulzy, fantazie a praktiky, které jsou neobvyklé, úchylné a izarní“. Podle této klasifikace
mají splňovat tyto podmínky:
1. jedinec opakovaně prožívá intenzivní sexuální touhy a fantazie týkající se neobvyklých objektů nebo aktivit,
2. jedinec buď těmto touhám vyhoví, nebo je jimi citelně obtěžován,
3. preference je přítomna nejméně šest měsíců.
Všechny sexuální deviace pak můžeme rozdělit do dvou skupin:
1. deviace v aktivitě (deviatio in modo)
2. deviace v objektu (deviatio in objecto)
Zvláštním druhem jsou pak poruchy sexuální identifikace, o nichž bude pojednáno
v samostatné kapitole.
1 Deviace v aktivitě
Tyto úchylky jsou charakterizovány jako poruchy ve způsobu dosahování sexuálního vzrušení
a uspokojení. Hlavními představiteli této skupiny jsou voyeurismus, exhibicionismus, frotérismus,
tušérství, patologická sexuální agresivita, agresivní sadismus a sadomasochismus. Dále sem můžeme počítat i jiné poruchy sexuálního chování jako např. erotografomanii, skatofilii apod.
1.1 Voyeurismus
Označení pochází z francouzského voir – vidět. Někdy se používá také názvu skoptofilie, česky
bychom řekli slídičství. Lidé trpící touto deviací dosahují sexuálního vzrušení sledováním intimního počínání nic netušících anonymních objektů. Často se jedná o svlékající se nebo masturbující
ženy nebo souložící páry. Při tomto pozorování dochází často k masturbaci. Někdy objekt nemusí
splňovat požadavek anonymity. Je zapotřebí přiznat, že určitá sexuální zvědavost je vlastní naprosté většině lidí (fenomén „klíčové dírky“). Rozhodně nejsou všichni voyeury. Pravá deviantní motivace musí mít přednost před ostatními párovými sexuálními aktivitami i když jsou tyto dostupné
a neexistuje v jejich dosažení ani případná sociální překážka. Voyeuři popisují vzrušení zejména
s pozorováním objektu v situaci nebezpečí prozrazení. To mají společné s exhibicionisty (viz další
odstavec). Mnozí exhibicionisté mají v životě také voyeuristické potřeby a epizody. Jen u 20%
voyeurů vykazuje někdy v životě jejich chování prvky sexuální agresivity. Naprostá většina voyeuristických aktivit se odehrává e věku do 35 let, někdy je ovšem tato sexuální deviace doživotní.
Rozdíly mezi mužskou a ženskou sexualitou způsobují, že u žen se tato úchylka prakticky nevyskytuje.
1.2 Exhibicionismus
Označení této úchylky pochází od latinského exhibere – nabídnout, ukázat. Sexuálního vzrušení je
dosahováno odhalováním genitálu před neznámými ženami či dívkami. Většinou je toto odhalení
spojeno s erekcí a masturbací. Exhibicionismus patří k nejčastěji se vyskytujícím sexuálním úchylkám. Paradoxně bývá exhibicionista většinou spíše bázlivý a nesmělý. Se svými objekty zpravidla
nenavazuje žádný kontakt, ke vzrušení mu stačí vědomí, že byl viděn. Často žije v iluzi, že se ženám jeho chování líbí. V případě, že by snad žena reagovala vstřícně, pravý exhibicionista většinou
exhibici ukončí a místo opustí. Současně je však nutno říci, že ne každý expozér genitálu je pravý
83
exhibicionista. Pokud se tohoto chování dopouští před dětmi, je pravděpodobné, že se jedná o pedofila (viz dále).
1.3 Frotérismus
Vzrušení je dosahováno třením se o anonymní, neznámé ženské objekty v tlačenicích, zpravidla ve
frontách nebo v dopravních prostředcích. Muži trpící touto úchylkou často předstírají, že se ztopořeným penisem své oběti dotýkají neúmyslně. Tato činnost jim však přináší vzrušení a spokojení
a celá akce často končí ejakulací na šaty dotyčného objektu. Do střetu se zákonem se dostávají
zřídka, protože ženy se často ostýchají na toto chování někoho upozornit.
1.4 Tušérství
Touto úchylkou trpící člověk dosahuje vzrušení doteky intimních míst anonymních ženských objektů. Deviant si jakoby náhodou sáhne na ňadro, hýždě či genitál neznámé ženy; často tuto aktivitu
provozuje zezadu. Někdy bývá tato úchylka kombinovaná s frotérismem a společně označována za
kontaktní deviantní chování. Biologicky se jedná vlastně o poruchu párovacího mechanismu.
1.5 Patologická sexuální agresivita
Sexuálního vzrušení je dosahováno překonáváním odporu napadené anonymní ženy. Aktivita bývá
spojena se snahou o zmenšení nebo zrušení případné spolupráce oběti. Tato deviace patří k nejvíce
nebezpečným úchylkám. Ve své nejhorší formě – v agresivním sadismu stojí vlastně na konci řady
voyeurismus – exhibicionismus – frotérství – tušérství, protože nejnebezpečněji proniká do intimní
duševní či fyzické sféry oběti. Sexuální agresor svou oběť často po vyhlédnutí skrytě pronásleduje
a přepadá ji ze zálohy nebo na skrytém či opuštěném místě, někdy používá zbraň a vyhrožuje poraněním či zabitím. Jeho chování je tedy podobné chování predátora, většinou mu nepředchází
žádná snaha o navázání kontaktu.
Důležité je si uvědomit, že zdaleka ne každý muž, který se dopouští sexuálního násilí, je deviantní
sexuální agresor. Naopak se častěji jedná o jiné poruchy, jako např. opilství, poruchu osobnosti,
mentální retardaci apod.
1.6 Agresivní sadismus
Jedná se o specifickou kategorii deviantů, kteří pro dosažení vzrušení potřebují objekt svého zájmu
před stykem, během styku nebo místo něho učinit nehybným. Patří sem většina sexuálních vrahů.
Někteří z nich po činu poškozují genitál oběti, později s nimi třeba masturbují, nebo je dokonce
pojídají. V takovém případě hovoříme o nekrosadismu. Takové činy většinou vyvolávají veliký
zájem veřejnosti a velká publicita pak vytváří dojem, že jsou tyto činy dosti časté. Pravdou je pravý opak, jedná se o velice vzácně se vyskytující sexuální úchylku.
1.7 Sadomasochismus
U sadismu (pojmenovaného podle francouzského spisovatele A. de Sade) je vzrušení dosahováno
dominancí, totální kontrolou objektu. Sadista je vzrušován fyzickým a duševním utrpením oběti
a pocitem, že je oběť plně v jeho moci. Masochismus (podle rakouského spisovatele L. von SacherMasocha) se vyznačuje vzrušením na základě totálního odevzdání se partnerovi, vlastním ponížením či utrpením. Velmi často se tyto úchylky vyskytují společně, role se mohou měnit třeba
i v průběhu jednoho styku. Někdy můžeme zaznamenat i relativně neškodný partnerský sadomasochismus, kde se tato aktivita odehrává za vzájemného souhlasu a bez pocitu studu nebo viny. Někdy se však tato porucha může projevovat pouze u jednoho deviantního partnera a druhý pak plní
jeho potřeby z donucení, nebo proto, aby ho neztratil.
Sadomasochisté ke svému uspokojení používají různorodých činností, většinou pak jejich
provozováním dosahují sexuálního vzrušení a orgasmu. Může to být bičování (flagelace), svazování (bondage), zasunování pěsti do pochvy nebo do konečníku (fisting), často si libují i hraní růz-
84
ných rolí – (scéna znásilnění, inscenovaná „poprava“, potrestání žačky učitelem, bolestivé zdravotnické procedury apod.) Často přitom ulpívají na určitých stále opakovaných rekvizitách
a pomůckách (hole, biče, důtky, holinky, kožené obleky, masky apod.)
Masochisticky je také někdy motivována zvláštní aktivita, které se říká sexuální asfyxifilie,
k sexuálnímu vzrušení, erekci a někdy i ejakulaci dochází při přidušení. Někteří sexuologové ji
považují za samostatnou úchylku, protože při ní někdy není zapotřebí partnera.
Zvláštní formou sadismu zaměřenou především na děti a dospívající je sadismus pseudopedagogický. Vzrušení a uspokojení je dosahováno důrazem na poslušnost a disciplinu. Nositelé této
úchylky někdy vyhledávají profese a činnosti, kde mohou toto své úchylné jednání snadno realizovat (učitelé, vychovatelé, dříve členky interrupčních komisí, příslušníci pomocné stráže veřejné
bezpečnosti apod.)
1.8 Jiné deviace v aktivitě
Erotografomanie je úchylka, u níž je vzrušení dosahováno psaním dopisů s erotickým obsahem
anonymním ženským objektům. Při psaní takového dopisu erotografoman zpravidla onanuje
a představuje si, jak oběť jeho dopis čte. Někdy se k tomuto účelu používají také e-mailové zprávy,
nebo SMS.
Skatofilie (z řeckého skatos – hnůj) představuje lásku ke špíně a výkalům. Zvláštní odrůdou
je pissing – močení jako součást sexuální aktivity. Patří sem i záliba v obscénních nemravných nápisech a některé tzv. graffiti – nápisy a čmáranice na zdi. Zejména při jejich zhotovování barevným
sprejem může tato aktivita imitovat ejakulaci a přinášet sexuální satisfakci.
Telefonní skatofilie se vyznačuje anonymními telefonáty s erotickým obsahem. Samozřejmě
sem nepatří pasivní konzumenti erotických telefonních linek. Ti využívají této placené a jinak neškodné služby pouze za účelem povzbuzení svých masturbačních aktivit.
Klysmafilie (klysma – klystýr) je vaginální či anální stimulace prostřednictvím výplachů. Bývá spojena s masochismem nebo i s fetišismem. Zvláštní odrůdou je uretrální manipulace – zavádění předmětů do močové roury.
Triolismus je erotická preference pro pozorování partnerky při sexuálním styku s jiným mužem, nebo ukazování nahé partnerky jiným mužům (též kandaulismus) . K této úchylce můžeme
zařadit i preferenci pro naslouchání partnerky během soulože o jejích sexuálních zkušenostech
s jinými muži.
Seznam různých úchylných sexuálních aktivit je téměř nevyčerpatelný a často bývá pramenem lákavých příběhů bulvárního tisku. Třeba jsou popsány případy kleptofilie – sexuálního vzrušení prostřednictvím krádeže, naratofilie – vulgární komunikace s partnerem prostřednictvím vyprávění nemravných příběhů, či kuriózní symforofilie – sledování katastrof či automobilových
havárií za účelem sexuálního vzrušení.
2. Deviace v objektu
Zařazujeme sem případy neadekvátního zaměření sexuální touhy na nevhodné objekty. Především
sem patří pedofilie, fetišismus a transvestitismus.
2.1 Pedofilie
Doslova přeloženo se jedná o lásku k dětem. Ve smyslu sexuální patologie se jedná o rotické zaměření na objekty v předpubertálním věku, tedy na chlapce nebo dívky bez tělesných znaků dospívání.
Nejčastěji se jedná o děti ve věku 5–12 let, tedy jedince bez sekundárních pohlavních znaků. Pedofilie může být heterosexuální, homosexuální i bisexuální. Sexuální nedotknutelnost dítěte je z kulturního hlediska poměrně nedávným jevem. Pedofilové bývají většinou sociosexuálně nezralí, sexu
s věkově přiměřeným partnerem se obávají. Tváří v tvář nezralému objektu jsou lépe schopni prožít
dominantní roli, od dítěte očekávají zájem a obdiv. Celá pedofilova osobnost je vlastně podobně
strukturovaná jako osobnost dítěte. Svět dětí je pedofilům blízký, cítí se v něm bezpečně, dětem
85
rozumí a dětským kolektivem jsou většinou velmi dobře přijímáni. Pokud se nejedná o kombinovanou poruchu, např. kombinaci s agresí a násilím, nedochází většinou ke genitálnímu spojení, pedofilové se často spokojují s dotykovou, případně masturbační aktivitou.
Pouze část pedofilů všech typů je celoživotně odkázána výhradně na deviantní způsob pohlavního uspokojování. Mnozí z nich žijí v dlouhodobých relativně spokojených manželských nebo
partnerských vztazích. Někdy se pedofilové účelově žení s rozvedenými ženami, které vychovávají
děti v preferovaném nezletilém věku. Tato motivace přitom nemusí být uvědomělá.
Pedofilně orientovaný deviant se někdy celoživotně nemusí dopustit sexuálního zneužívání
nezletilých. Svou úchylku je schopen transformovat do společensky tolerovaných a někdy i ítaných
aktivit. Z takovýchto pedofilů jsou pak velice oblíbení a úspěšní vedoucí dětských zájmových kolektivů, nebo spisovatelé literatury pro děti a mládež. Takováto transformace by měla být vítána
a podporována; jakmile však dojde k sexuálnímu deliktu, bývá to důvodem doživotního vyloučení
dotyčného z práce s mládeží, protože není možno vyloučit nebezpečí recidivy.
Hebefilie je zaměření na dospívající dívky s náznakem prsů a pubického ochlupení, erotické
zaměření na dospívající chlapce s naznačeným pubickým ochlupením a eventuálně už i se schopností ejakulace se nazývá efebofilie.
Průkazné jsou následky sexuálního zneužití na další partnerský a sexuální život oběti. Sexuální zneužití v dětství má v anamnéze značná část prostitutek, narkomanek a alkoholiček. Toto zneužívání může být také pramenem sebevražedného chování, depresí, hraničních poruch osobnosti
a poruch příjmu potravy. Pochopitelně ne každé zneužití musí k takovéto traumatizaci oběti vést.
Závažnost sexuálního traumatu pro další vývoj obětí souvisí s mírou použitého násilí a s délkou
doby traumatizace. Menší následky mívá jednorázové zneužití oproti třeba dlouholetému zneužívání. Dále je důležitý věk, ve kterém ke zneužití došlo, mladší věkové skupiny jsou ohroženější.
V případě zneužívání v rodině je také důležitá blízkost zneužívající osoby – např. zneužití strýcem
vykazuje menší následky než zneužití vlastním otcem.
2.2 Fetišismus
Jedná se o erotické zaměření na neživé předměty nebo na části těla, které mohou zastupovat normální sexuální objekt. Fetiš se tak stává nejdůležitější, nebo bezpodmínečnou součástí sexuálního
vzrušení. Nepatří sem tedy normální preference některých částí těla (prsa, hýždě, nohy). U fetišismu je možno uvažovat o možném vzniku tzv. „podmiňováním“ – vpečeťovací fází raných sexuálních vzpomínek, např. první orgasmus dosažený masturbací s prádlem matky nebo sestry.
Existují několik kategorií možných fetišistických předmětů, které fungují jako jakýsi sexuální signál. Jsou to především části těla, nikoliv tedy pouhá preference, ale zájem o tuto část těla naprosto
převáží zájem o celou osobu. Tento fetišismus může nabývat někdy značně kuriózních a bizarních
forem – např. preference hrbatých či jinak znetvořených objektů, amputovaných končetin. Nejčastějšími druhy fetišů jsou části oblečení, prádlo a zejména boty. V neposlední řadě pak roli fetiše
sehrávají specifické látky jako kůže, černá lesklá hmota, latex apod.
Fetišistické aktivity představují většinou masturbaci s preferovaným předmětem, nebo zařazení
fetiše do partnerských sexuálních aktivit. Důležitým znakem fetiše je jeho předchozí použití. Fetišistu vzrušuje např. použité prádlo a nikoliv prádlo zakoupené v obchodě. Často tak dochází ke
krádežím zmíněných předmětů.
2.3 Transvestitismus
Sexuálního vzrušení je dosaženo převlékáním se do šatů opačného pohlaví a eventuálně vystupování v roli opačného pohlaví. Důležité je, že nebývá při tom narušen pocit příslušnosti k vlastnímu
pohlaví; tím se transvestité liší od transsexuálů (viz dále). První příznaky transvestitismu se někdy
projevují už v dětství, někdy se stává, že v pozdějším věku vymizí. Plnou pohodu transvestitovi
zaručí trvalé tajné nošení aspoň části oblečení opačného pohlaví pod normálním oděvem. Na rozdíl
od fetišistů se nemusí jednat o oděvní součástky dříve použité. V některých zemích se transvestité
86
sdružují v tzv. cross-dressing kluby, existují pro ně speciální noční kluby. Někteří s v převleku
úspěšně živí prostitucí.
Umělci vystupující v různých travesty show většinou nebývají nijak sexuálně úchylní, tuto
činnost provozují pouze jako představení na komerční bázi.
2.4 Jiné deviace v objektu
Představují vlastně zvláštní odrůdy fetišismu, objekty jejich zájmu jsou však často tak neobvyklé,
že se pro každou takovou skupinu vžil samostatný název.
Nekrofilie představuje touhu být v přítomnosti mrtvého těla. Nositele této úchylky zpravidla
fascinuje vše kolem pohřbů a mrtvol. Někdy to mohou být aktivity nainscenované, jindy dochází
k dotykovým aktivitám, nebo dokonce k souloži se skutečnou mrtvolou. Výskyt této úchylky je
velmi ojedinělý.
Zoofilie je preference zvířete jako sexuálního objektu. Aktivity se zvířaty mohou zahrnovat
felaci, cunnilingus, anální nebo vaginální soulož, event. masturbaci objektu. Zvláštní variací je tzv.
formikofilie (formica – mravenec). Sexuální zájem je zde soustředěn na malé živočichy (žáby, šneky, hmyz). Tito živočichové jsou přikládáni na tělo v okolí genitálu nebo na prsa. Zoofilní chování
se někdy vyskytuje situačně, tj. u lidí, kde jsou omezeny možnosti normálních sexuálních kontaktů
nebo v opilosti. Trpí jím také osoby mentálně retardované.
Pyrofilie, neboli sexuální pyromanie způsobuje sexuální vzrušení pohled na oheň, často bývá
tato sexuální úchylka spojena se zakládáním požárů. Popisován je i častý profesionální vztah k ohni
(hasiči). Pochopitelně ne každé zakládání ohňů má sexuální podtext.
Gerontofilie je sexuální zaměření na staré osoby.
Somnofilie preferuje spícího partnera.
Statuofilie se projevuje erotickým zájmem o sochy.
Sexuální deviace u žen
Mezi pachateli sexuálních deliktů jsou ženy naprostou zvláštností a není pochyby o tom, že sexuální úchylky se u žen vyskytují podstatně méně často. Společnost je také k nekonformnímu ženskému
sexuálnímu chování tolerantnější. Nápadný je nižší výskyt úchylek spojených s násilím, které je
u muže dáno zřejmě vlivem testosteronu. Většina sexuálních deliktů žen má formu sexuálního zneužití dětí, zvláště v rámci příbuzenstva (incestní chování). V případech pedofilního chování nejde
u žen většinou o jednorázový delikt, ale o opakované pedofilní aktivity. Sotva pětina žen při nich
používá nějakou formu násilí.
Kromě vyšší společenské tolerance k ženské sexuální delikvenci zde také hraje roli skutečnost, že
deviantní žena je daleko lépe než deviantní muž schopna své sexuální aktivity realizovat na úrovni
ryze fantazijní. Daleko menší agresivita také způsobí, že ženské úchylky jsou daleko lépe před veřejností utajené a tím se také v daleko menší míře stávají příčinou trestního postihu.
87
Škodlivost prezentace sexuálně explicitních materiálů
MUDr. Radim Uzel, CSc.
S problematikou údajné škodlivosti vlivu pornografie se setkáváme velmi často v populárních
i odborných publikacích a zdá se, že tato problematika nebude ještě dlouho jednoznačně vyřešena.
Chtěl bych se zde zabývat zejména vlivem pornografie na děti a mládež. Právě v tomto věku se
totiž formují budoucí základní sexuální životní postoje každého člověka a ení tedy divu, že každé
výchovné šlápnutí vedle může přinášet v budoucnu nedozírné následky. Existují různé výzkumné
práce, které například dokážou vystopovat vznik sadomasochistických tendencí až do velmi raného
věku, zejména z dětí nadměrně tělesně trestaných se mohou časem vyklubat sexuální násilníci, na
druhé straně však u mnoha jiných sexuálních deviací se zase ani při největším úsilí nepodaří najít
žádné výchovné zakolísání, žádnou chybu. Výchovné aspekty sexuálního vývoje v poslední době
dostávají zřetelně aktuální prioritu zejména vzhledem k takzvané sexuální revoluci.
Projevuje se to zejména výraznými obavami z předčasné erotizace mládeže v důsledku vlivu
nových informačních kanálů a zdokonalování informačních technologií. Dnešní mládež dostává ve
srovnání s předchozí generací mnohem více sexuálních informací, bohužel však také více dezinformací. Mládež je dnes nesporně daleko více sexuálně angažovaná, na druhé straně však může být
také v daleko větší míře vystavena pocitům viny a výčitek svědomí. Mladý člověk je tak dnes konfrontován, ve srovnání se svými rodiči nebo prarodiči, s mnohem větší psychickou zátěží
v otázkách své sexuality. Je vystaven pochybnostem, ambivalencím a stresovým situacím, proti
nimž bylo sexuální zrání jeho předků vpravdě procházkou růžovou zahradou.
Především bychom se měli pokusit revidovat zakořeněné stanovisko, že sexuální pocity
a sexuální znalosti jsou pro mládež něčím nepatřičným a nezdravým. Pokud sledujeme vášnivé
debaty týkající se této věci, slýcháme nejčastěji argument, že mládež není pro takové věci ještě „citově připravena“, že děti by vlastně neměly mít vůbec žádné sexuální informace.
Některé sexuologické výzkumy jdou dokonce ještě dále a zpochybňují samotné biologické
tabu sexuálního kontaktu mezi dospělým a dítětem tím, že na tomto přísném zákazu se projevují
spíše vlivy kulturní a politické, že jsou zkrátka deklarovány společností a dobrými mravy, nikoliv
samotnou přírodou. Toto sdělení renomovaného sexuologa Toma O´Carrolla bylo asi příliš silnou
kávou i pro organizátory XV. celosvětového sexuologického kongresu v Paříži v červnu 2001, takže autora za řečnický pult konference raději vůbec nepustili. O´Carroll protestoval především proti
tomu, že jeho sdělení bylo zařazeno do bloku pojednávajícího o sexuálním násilí, zatímco on chtěl
hovořit o problematice dětské sexuality z obecného hlediska. Ve své práci pochopitelně neobhajoval pedofilii, poukazoval spíše na to, že dětská sexualita je tabuizována spíše z důvodů kulturních
a společenských než biologických stejně jako třeba dobrovolný pohlavní styk mezi dospělými příbuznými v pokolení přímém. Cenzura referátu na vědecké konferenci je opravdu činem značně
neobvyklým.
Citová nevyzrálost a nepřipravenost dětí na sexuální informace je pojmem značně neurčitým zejména v souvislosti s urychlením pohlavního dospívání a jeho nestejnou rychlostí u ůzných
dětí. Svádění zákazu sexuálních informací pro děti v důsledku jejich citové nevyzrálosti se tak často
jeví jako příklad určité racionalizace a zdůvodnění ideologické slepoty. Vyplývá z jednoznačného
názoru, že sexuální pocity jsou něčím „poskvrněným“, zatímco děti jsou „čisté“. Neměly by tedy
být za žádnou cenu vystaveny nebezpečí zašpinění. Málokdo si uvědomí, že samotné ztotožnění
sexuality s jakýmsi poskvrněním je důsledkem nepřirozeného vztahu naší kultury k sexualitě jako
takové. Vzpomínám si, jak naším tiskem proběhla zpráva u příležitosti návštěvy katolického papeže
na Slovensku a jak několik desítek slovenských snoubeneckých dvojic se vydalo k nohám Karla
Wojtyly složit slib předmanželské „čistoty“. Tento slib pochopitelně neznamenal závazek, že budou
udržovat v čistotě své pohlavní orgány, což by bylo jistě chvályhodné, ale pod slovem „čistota“ tito
mladí lidé rozuměli sexuální abstinenci. Nebyla snad v tomto jejich stanovisku už obsažena idea
88
budoucího „zašpinění“ souloží, byť s budoucím klerikálním požehnáním legitimním? Taková mládež, která již terminologicky anticipuje svůj budoucí pohlavní život jako „nečistotu“, bude
s největší pravděpodobností doživotně sexuálně invalidní a, nebojím se říci, nešťastná.
Stejně tedy z takových dětí, v nichž budeme už od nejútlejšího mládí vzbuzovat pocity viny
při jakékoliv expozici sexuálního aktu, vychováme buď sexuální invalidy, nebo pokrytce. Děti totiž
nejsou nikterak sexuálně nedotčené a bez jakéhokoliv zájmu.
Konečně je zapotřebí pojednat ještě o často diskutovaném tématu – možném negativním
vlivu pornografie na děti, respektive nebezpečí jejich předčasné erotizace prostřednictvím eroticky
explicitních materiálů. Není sporu o tom, že v dětství se vytvářejí základy sexuálních pocitů
a ostojů, které mohou vést k sexuálnímu zdraví nebo nemoci. Obecné mínění směřuje k odmítání
nedospělé erotiky, při čemž se cudně připouští, že dnešní děti mají více sexuálních informací – ale
také dezinformací – a jsou sexuálnější než děti minulých desetiletí. Existuje názor, že je citově nezdravé, když mají děti sexuální znalosti, jsou prý na takové věc emočně nezralé, nepřísluší jim ani
sexuální pocity. V důsledku toho je potlačována i normální a zdravá dětská zvídavost.
Celé nedorozumění je často způsobeno chybnými sociálními tradicemi. Vzpomeňme jen na
tradovaný názor západní civilizace, že děti by neměly být chovány a chlácholeny když křičí. Často
slýcháme: „Nechovejte ho, musí být nezávislý a pevný!“ Pravda je úplně opačná. Dítě nutně potřebuje pocit péče a jistoty. Jinak je právě bázlivé a závislé. Děti pochopitelně potřebují vedení
a isciplínu zejména proti různým nástrahám moderního světa (např. drogy, násilí), ale pokud jim
bráníme v tak přirozené věci, jako jsou sexuální projevy, následky mohou být tragické.
Mezi ostatními primáty je časná sexuální aktivita stejně jako každá jiná obecná hra způsob
jakési zkoušky na dospělou roli. Sexuální hry v dětství jsou podmínkou zdravých dospělých sexuálních rolí. John Money, pravděpodobně největší světová autorita v otázkách sexuálního zdraví
mládeže, se ztotožňuje s názorem, že absence sexuálních pocitů, na které je člověk v mládí naprogramován, může vést k neadekvátním sexuálním reakcím v dospělosti. Snad o tom svědčí také fakt,
že většina mužů odsouzených pro voyeuerismus udává pozdější poučení o sexu, později v životě
viděli ženský genitál a mají signifikantně méně mladších sester. Také exhibicionisti pocházejí většinou ze sexuálně puritánských rodin.
Všechno řečené se ovšem netýká zobrazování úchylných sexuálních praktik, deviantní sexualita je v pornografické produkci právem zakazována, zatímco prezentace materiálů zobrazující
normální sex přispívá k vytváření sexuálního zdraví. Pornografické materiály ovšem zdaleka nemohou nahradit sexuální výchovu. Jestliže je pornografie jediným zdrojem sexuálního poučení,
může to vést ke zkresleným představám.
Navzdory velkému významu sexuality v lidském životě mnohé společnosti udržují mládež
v temnotách o ní. Pokud nějaké informace existují, jsou většinou záporné a emočně negativní. Učí
o nebezpečí nemoci, obtěžování a zneužívání, nehovoří o sexuální radosti. Své sexuální potíže
a trasti získané v důsledku své chybné výchovy pak rodiče přenášejí na své děti a celý cyklus se
opakuje v bludném kruhu.
V poslední době se stále více začíná diskutovat o nebezpečí sexuálního zneužívání dětí.
Jedno je jisté, že totiž pedofilové mají svou žeň hlavně mezi mládeží nepoučenou. Nejlepší prevencí sexuálního zneužití je pozitivní vztah k sexualitě, nikoliv ignorance a stud. Dokonce ani pedofilní materiály nejsou příčinou sexuálního zájmu o děti, stejně jako prohlížení materiálů homosexuálních nevede k homosexuální orientaci. Jediným nebezpečím je, že takové materiály mohou
pedofilům signalizovat mylný postoj, mohou tak nabýt přesvědčení, že jejich chování je sociálně
přijatelné. Dále zde pochopitelně existuje problematika zhotovování těchto materiálů. Tyto skutečnosti vedou právem k jejich zákazu, který pravděpodobně zůstane kodifikován v právním řádu většiny civilizovaných zemí.
89
Nesezdané soužití (zaměřeno na páry, kde jsou přítomny děti)
PhDr. Miluše Vítečková
Výzkum je uskutečňován s částečnou finanční podporou ze strany GA ZSF JU.
Nesezdané soužití, kohabitace, manželství na zkoušku, faktické manželství nebo také „soužití na
psí knížku“ – to vše jsou názvy pro jedno a to samé, pro partnerské soužití bez uzavření sňatku,
alternativu manželství. Od konce šedesátých let je toto soužití znakem proměny populačního chování v západních zemích. Cesta do manželství již nemá stejný vzorec, jako mívala dřív, kdy spolu
partneři „chodili“, pak se vzali, začali spolu pravidelně sexuálně žít a pak měli děti. Fáze námluv
bývá nahrazena právě nesezdaným soužitím. Děti už se nerodí pouze do manželství, ale také svobodným párům či dokonce svobodným matkám. Podle nejnovějších výzkumů je podíl dětí narozených mimo manželství větší než 30%. Jsou mezi nimi i ty děti, které mají oba rodiče, avšak ti
nejsou sezdnáni. Nejde o nový jev, ale o jev, který se mění co do kvality, tak do kvantity. Leckde
bylo a leckde někde může i být vnímáno nesezdané soužití jako deviantní chování, jinde se naopak
stává sociální normou. Ve skandinávských zemích je ve své podstatě „na rovno“ s manželstvím.
Typologie, stejně jako důvody pro život v nesezdaném soužití, se liší podle autora. Jedni vidí
v nesezdaném soužití nezávislost, důraz na individualitu, druzí v něm spatřují nejistotu a valitnější
výběr partnera. Manželství je pak vnímáno jako více omezující než nesezdané soužití. Poznatky,
které jsem vyvodila na základě rozhovorů s nesezdanými páry, uvádím níže ve svém příspěvku.
Různí autoři si vytvořili svou typologii nesezdaného soužití. Např. Možný (1987) dělí nesezdané soužití na 1. faktické manželství – zakládá vztah druha a družky se všemi legislativně formulovanými důsledky; u rozvedených, ovdovělých či právně vázaných k jinému partnerovi;
2. noubenecké soužití – „manželství na zkoušku“, po čase se mění v manželství; 3. soužití svobodných párů – bez dlouhodobého společného projektu, neorientované k pozdějšímu sňatku; 4. oužití
rozvedených – dynamická, vnitřně nesourodá skupina, podle dalšího vývoje je v tomto soužití založena pozdější orientace do jednoho z výše uvedených typů. Rabušic (2001) zmiňuje tuto typologii –
1. soužití porozvodové; 2. soužití snoubenecké; 3. soužití dočasné; 4. soužití namísto manželství.
Podobně jako Mládek a Širočková (2004), kteří dělí nesezdané soužití na 1. ředmanželské kohabitace (testovaní partnerství x předstupeň manželství); 2. dlouhodobé účelové soužití (alternativa
manželství x funkční partnerství). Pouze na dva typy dělí nesezdané soužití i Hamplová (2001) – 1.
ti, jež mají v úmyslu vstoupit do manželství; 2. bez úmyslu uzavřít sňatek. I v zahraniční literatuře
je možné nalézt různé typologie této formy soužití. Já jsem se v rámci doktorského studia zaměřila
na nesezdané páry, které spolu žijí a vychovávají spolu dítě, jehož jsou oba biologickými rodiči.
Šlo jak o páry těch, kteří ještě nikdy nebyli sezdáni i těch, kteří jsou (nebo alespoň jeden byl) rozvedení. Celkem jsem od roku 2007 do roku 2010 provedla rozhovory s dvaceti nesezdanými páry.
Rozhovor trval víc jak 1 hod. a mluvila jsem s ženou a mužem odděleně, abych mohla porovnat
jejich úhly pohledu, jejich názory, jejich vnímání jak nesezdaného soužití, tak i manželství. Ve
třech případech jsem udělala výjimku a uskutečnila jsem ohniskový rozhovor se dvěma páry. Věkem ani vzděláním nebyly páry limitovány. Vybrala jsem si úmyslně ty nesezdané páry, které vychovávají děti, neboť nesezdané soužití bez dětí beru jako novou formu „chození“, námluv, jen za
jiných podmínek než to bylo možné v dřívější době, kdy „žití spolu“ bylo ve většině případů podmíněno manželstvím. Dalším důvodem proč jsem zvolila nesezdané páry s dětmi je to, že v roce
2007 bylo 34,1 % dětí narozených mimo manželství, v roce 2009 to bylo již 38,8 %. Vzhledem
k tomu, že se v porodnicích nezjišťuje, nehlásí, zda žije matka nesezdaně, pouze se uvádí nebo neuvádí otec, lze se pouze domnívat, jaké procento dětí narozených mimo manželství se rodí samoživitelce a jaké do nesezdaného soužití, které je alternativou manželství. Statistické zmapování nesezdaného soužití je tedy zatím problematické, špatně zachytitelné. Současně je ve většině případů
předstupněm manželství. Údaje pocházejí ze sociologických a demografických průzkumů, a tak je
nutné počítat s určitou nepřesností. Na základě různých sociologických šetření je možné konstato90
vat, že se nesezdané soužití v České republice od 90. let 20. století stává rozšířenějším jevem.
V rámci Sčítání lidu, domů a bytů, které se v České republice provádí jednou za deset let (poslední
údaje jsou datovány k 1. 3. 2001) je možné též zjistit údaj týkající se rozšíření nesezdaného soužití,
jde však pouze o údaj informační, neboť jde pouze o procento lidí, jež se k nesezdanému soužití
hlásí, jež uvedli, že žijí jako druh a družka. Pokud jde o rozšíření nesezdaného soužití v jiných státech, nejvíce je tento způsob soužití rozšířen ve Švédsku a Dánsku, dále pak na Islandu. Nejméně
pak v zemích jižní Evropy (Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko) a Irsku.
Můj příspěvek se tedy věnuje nesezdaným párům, které spolu vychovávají dítě, jehož jsou
oba biologickými rodiči a jejich motivaci k životu „na psí knížku“, jejich plánům do budoucna
a důvodům, které by je vedly k uzavření sňatku.
V České republice proběhlo v roce 2006 výzkumné šetření (Sociální a ekonomické podmínky mateřství – SEPM – analyzovány údaje o 1160 ženách), které zjišťovalo motivy žen, které se
neprovdaly před narozením svého dítěte. Tři pětiny neprovdaných žen, největší podíl, uvedly, že
nevstoupily před narozením svého prvního dítěte do manželství, protože si nebyly jisté budoucností
vztahu s otcem dítěte a také proto, že otec sňatek odmítal. Přibližně 40 % žen uvedlo jako důvod, že
manželství je zbytečná formalita a nepřináší žádné výhody. Každá čtvrtá dotázaná pak připustila, že
zůstat neprovdaná je finančně výhodnější. U přibližně třetiny neprovdaných žen byl důvod ten, že
se nechtěly vdávat těhotné a že je odrazovaly náklady spojené s uspořádáním svatby. 22 % dotázaných se obávalo ztráty svobody a nezávislosti v manželství. Neukončené předchozí manželství
partnera (16 % dotázaných) a rozchod s otcem dítěte (11 % dotázaných) jsou důvody, které byly
označovány méně často. Ženy, které žily v nesezdaném soužití, častěji souhlasily s výroky, které
odmítají instituci manželství. Sňatek je pro ně zbytečná formalita a neuzavřely ho, protože to pro ně
nebylo výhodné. Společným důvodem osaměle žijících matek a žen žijících nesezdaně byla obava
o ztrátu nezávislosti. Dlouhodobě nesezdané soužití však pokládá za ideální formu partnerského
soužití jen pětina dotázaných neprovdaných matek (Hamplová et al., 2007).
Nelze porovnávat kvantitativní data s kvalitativními, ani se o to nepokouším. Jen se dívám
na motivy těch, co žijí v nesezdaném soužití bez určitého „zaškatulkování“ do předem připravených motivů.
Z dosud provedených rozhovorů vyplývá, že ve většině případů je to především žena, která
určuje typ soužití. Přesto se domnívám, že dochází k určité „nedostatečné komunikaci“, neboť ženy
očekávají od mužů žádost o sňatek a muži zase očekávají signál, že se žena chce vdávat. Každopádně dotazovaní v rozhovoru, aniž by tato otázka byla otevřena, uváděli: „Kdyby to ale bylo pro
Petru důležitý, kdyby si to přála, kdyby to pro ni bylo významné, tak to pro mě není v tomto případě
problém…ale zatím to tak nevypadá.“; „My jsme si mysleli, že bychom se vzali, ale nevzali jsme se
z toho důvodu, že se partnerka nechtěla brát, že si chce užít svatbu…na základě toho, že ona nechtěla, tak já jsem s tím souhlasil.“; „Myslím, že kdybych za ním šla, že se chci ještě vdát, tak by to
udělal, tak by s tím souhlasil…ale on sám s tím nepřijde.“
Nesezdané soužití je tedy považováno za méně omezující než manželství, je vnímáno jako
svobodnější forma soužití. Někteří se domnívají, že určitá volnost v nesezdaném soužití vede
k větší stabilitě vztahu, přesto bylo zjištěno, že tato představa je mylná. Rozvod prý bývá často bariérou, která v nesezdaném soužití chybí, a tak jsou některé rozchody ukvapené. K výše zmíněné
stabilitě vztahu se vyjadřují nesezdaní takto (otázkou je, jaké by bylo jejich reálné chování): „Musíš
respektovat instituci, aby to fungovalo jako brzda. Pro mě by to brzda nebyla, když tu instituci nerespektuji. Na druhou stranu žijeme v zemi, kde se rozvádí každý druhý manželství, tak kde je ta
logika, když to půlka lidí nerespektuje, která vstoupí do manželství? No a já jsem to za sebe bral
vždycky tak, že my jsme spolu v dlouhodobým vztahu, a to je pro mě ta hodnota, která na mě působí
jako brzda. Notabene když máme spolu dítě, potažmo děti…“ Někteří vidí ve volnosti naopak důkaz
toho, že nejsou ve vztahu z nějakého vnějšího donucení, ale z vlastního dobrovolného rozhodnutí,
z osobní oddanosti druhému – „Mám dojem, že vlastně vím, že Dana se mnou chce být kvůli tomu,
že se mnou chce být a ne že je jednodušší se mnou být než se rozvádět, řešit soudy atp.“
91
Jak se dívají nesezdaní na manželství? Spatřují v něm formalitu, že to jen otázka „papírování“. Považují se za rodinu i bez uzavření sňatku, rodinu podle nich dělá dítě a soužití rodičů s dětmi
nikoliv uzavření manželství. Ve svatbě vidí rituál, v manželství tradici, kterou ne vždy respektují –
zajímavé je, že v případě volby příjmení pro své dítě se chovají tradičně a volí ve většině případů
příjmení po otci, přičemž jako důvod uvádějí tradici, pokračování rodu. Další výhodu manželství
spatřují ve shodném příjmení a některých právních záležitostech, jako je dělení majetku v případě
odchodu jednoho z partnerů (avšak současně se domnívají, že by se v případě rozchodu domluvili)
a vdovský důchod. Přesto při dalším dotazování zjišťuji, že ve skutečnosti mají jen malý přehled
o tom, jaké právní důsledky plynou z nesezdaného soužití potažmo z manželství.
A jaký je jejich pohled na nesezdané soužití? „My jsme se vždycky brali jako manželé,
i když jsme nebyli, nejsme.“; „…Nerad bych ale vzbudil obraz, že jsem nepřítel tohohle všeho…je
to hezký…Pro mě je to alternativní cesta, která má právo na svoji existenci, pokud lidem vyhovuje.“; „Já v našem prostředí necítím ani náznak stigmatu kvůli tomu, jak žijeme…že naopak se mi
zdá, že je to větší frajeřina…svobodnější rozhodnutí…je to jako rozhodnutí dávat krev, nemít televizi…to není nic, co by se muselo vysvětlovat.“
Jako důvody nesezdaného soužití uvádějí toto:
Důvody žen:
• zbytečná formalita: „Z mýho pohledu je svatba něco zcela zbytečného…obzvlášť , když už máš
dítě.“
• zklamání z předchozího vztahu: „Za prvé jsem byla nějak zhrzená prvním manželstvím…“
• okolí – špatné zkušenosti: „Znám kolem sebe hodně lidí, kterým ani ta víra nezabránila tomu
rozpadu manželství.“
• vliv na kvalitu vztahu: „…tak si furt říkám, že takhle má možná jeden o druhého věší strach, víc
se snaží, že ten druhý může kdykoliv odejít…“
• rozvod rodičů: „Rodiče jsou rozvedení, myslím, že se od rozvodu neviděli. Já si nepřipouštím,
že tohle je ten důvod, proč se nechci vdávat, ale je to klidně možný.“
• nestihnutí, těhotenství: „Pak zase do toho něco skočilo, že třeba můj bratr měl svatbu, takže já
jsem řekla, tak teď ne, protože má bratr svatbu, tak příští léto…no a příští léto jsem byla těhotná,
takže jsem zase nechtěla s pupíkem“; „Znám tolik lidí, kteří čekají druhé dítě a nejsou
sezdaní….oni to neřeší…všichni říkají, že to prostě nestíhají se vzít.“
• obava, že se vztah změní k horšímu: „…oni spolu chodili od svých 20 let a po padesátce se
vzali, protože je k tomu donutily nějaké úřední věci….kolegyně tvrdila, že se tím jejich vztah
změnil…prý trošku k horšímu.“
• vzdor, odlišnost: „…mně se líbí bejt jiný…Mně vadí, že jsou některé věci daný a že tak prostě
musí dopadnout…Já mám spíš pocit dokázat, že to jde i takhle…“
• nechtějí vstup společnosti, úřadů do vztahu: „Nám vadí takový to svazování a přijde nám to
trošku, jako že je to jenom věc úřadů a společnosti.“
• nejistota: „Je to vlastně taková nejistota tím vztahem.“
• svatba – velká investice: „Když už si představuju svatbu, tak jako velký mejdan pro spoustu
kamarádů a na to nemáme peníze…“ (ač se dá udělat malá svatba, i toto bylo uváděno jako
důvod…lze hovořit o snaze o uskutečnění představ)
• ekonomické výhody: „..když peníze nejsou a měla bych s Davidem žít, tak se mi to prostě
nevyplatí. Já furt mám takhle nějaký peníze navíc…“
Důvody mužů:
• zbytečná formalita: „Já to nepovažuji za důležitý, pro mě ty hodnoty jsou jinde než v nějakým
sňatku.“
• zklamání z předchozího vztahu: „…manželství mám dvakrát za sebou…možná se trošku bojím,
že by se to pokazilo…“
92
• obava, že se vztah změní k horšímu: „…právě proto, že jsem se dvakrát oženil a okamžitě
rozvedl, hned to šlo do „hajzlu“…tak si říkám, mám pocit, že by se to mohlo stát i po těch
dvacetišesti letech…to bych byl strašně nerad…je to, jako když ti přeběhne černá kočka přes
cestu…už dvakrát se to podělalo hned po tom, co jsem se oženil, tak mám teď strach…“
• okolí – špatné zkušenosti: „..a za druhé, že se dějí takové ostrašující příklady v našem okolí, že
lidi spolu zůstávali dál, že by ten rozvod byl velký zásah, moc velké trauma…“
• vliv na kvalitu vztahu: „Mám dojem, vlastně vím, že Dana se mnou chce být kvůli tomu, že se
mnou chce být a ne že je jednodušší se mnou být než se rozvádět, řešit soudy atp.“
• partnerčino těhotenství: „…ale nevzali jsme se z toho důvodu, že se partnerka nechtěla brát
těhotná, že si chce užít svatbu.“
• vzdor: „Možná je to i urputná snaha dělat si věci po svým a to znamená i jinak než ti ostatní…“
Z uskutečněných rozhovorů vyplynulo, že v otázce plánů do budoucna mezi partnery ve
většině případů panuje shoda. Téměř všechny páry v budoucnu uvažují o svatbě, ať je důvod jakýkoliv – „V nejbližší době neplánujeme svatbu, ale vzhledem k tomu, že nic neplánujeme, tak to může
být kdykoliv…když nás to napadne….“; „My jsme se dohodli tak na tom, že se vezmeme..“.
Důvody, které vedou nesezdané k tomu, že uvažují v budoucnosti o svatbě, jsou tyto:
U žen:
• romantické představy: „…pak by to bylo asi nějaký romantický hnutí – určitě náhlej impuls…že
bychom byli třeba někde sami…to by fakt musela být romantika, že bychom třeba někde byli
a dostali bychom takový nápad…“; „…že s miminkem to bude hezký, že tam bude s námi, svědkem
obřadu…“
• právní záležitosti: „Kvůli právním věcem i kvůli majetku se nejspíš někdy vezmeme…“;
„…protože já vlastně nemám na nic nárok, bylo by to všechno komplikovanější, kdyby se něco
stalo.“
• praktické důvody: „…nebo by nás k tomu donutily úřednický obstrukce…že on je to zatím
„opruz“ jen ze strany úřadů.“
• stvrzení svazku: „Je to hezký, je to jako stvrzení svazku…hezký dovršení.“
• společenská událost: „…že to bude hezký den, těším se, že pozveme přátele, že to bude krásná
oslava, že se všichni sejdeme, ale jinak to nijak neprožívám…“
• vzor rodiny – naplnění představ: „Přijde nám to jako pěkná tradiční věc a chceme si ji prožít.
Možná i ve skrytu oba víme, že to potěší naše rodiče.“
• nástup do školky: „Myslím, že by nás mohl ovlivnit nástup do základní školy, ale myslím, že se
stihneme vzít dřív.“
• jen tak: „Ale klidně je možný, že si budeme někde užívat, opijeme se, bude tam kostelíček a my
se prostě jen tak vezmeme.“
U mužů:
• romantické představy: „…mně by vyhovovalo jet do Las Vegas, pronajmout kapli atp.“
• právní záležitosti: „Právní věci by mohl být jeden důvod.“
• praktické důvody: „Myslím si, že se vezmeme, ale ten důvod je jen praktický.“
• společenská událost: „Že bychom se mohli společně sejít a společně popít. Já osobně si myslím,
že to je důvod u spousty lidí, jakože je to společenská událost…“
• vzor rodiny – naplnění představ: „…spíš asi proto, že jsme vychováváni v rodinách, kde rodiče
jsou manželé, tak možná tím jsme spíš ovlivněný.“
• tlak společnosti: „Myslím si, že je to nastavený tak, že ta společnost člověka nutí…Společnost,
i když se tváří otevřená a emancipovaná, tak stejně vytváří ten nátlak“;
• udělat radost partnerovi: „…né kvůli sobě, ale kvůli ní…kvůli tý ženský…když jí máš rád, tak jí
chci udělat radost…a třeba by jí to radost udělalo…hlavním důvodem je to, že bych chtěl Petře
udělat radost.“
93
• rozmar staříků: „Museli bychom vědět, že když jsme spolu vydrželi celý život, tak že se na závěr
vezmeme. My se nebudeme brát z nějakého vnějšího důvodu …já to beru jako rozmar staříků…“
• jen tak: „Dalším důvodem by mohlo být „jen tak“…bez nějakých důvodů…“
Vzhledem k tomu, že výzkum bude ještě jeden rok pokračovat, je možné, že důvody přibudou,
že dojde k určitému zpřesnění výše uvedených kategorií.
U rozvedených nepanovala shoda v tom, že by všichni měli obavu se znovu oženit, vdát.
U jedněch je cítit určitá forma strachu: „…je pravda, že s touhle zkušeností, kterou mám, bych se
asi nevdávala…náš vztah byl a je pěkný, i když nejsme manželé.“; „…právě proto, že jsem se dvakrát oženil a okamžitě rozvedl, hned to šlo do „hajzlu“…tak si říkám, mám pocit, že by se to mohlo
stát i po těch dvacetišesti letech..to bych byl strašně nerad…nesmíš dráždit hada bosou nohou…už
dvakrát se to podělalo hned po tom, co jsem se oženil, tak mám teď strach…“ Naopak druzí v tom
problém nevidí: „Kdybych měla peníze a byla samostatná, jako hodně samostatná, tak bych se třeba vdávala čtyřikrát, mně by to bylo jedno…“
Zajímavá zjištění, která plynou z doposud uskutečněných rozhovorů, jsou např. tato:
čí slovo je svým způsobem důležitější při tom, o jaký typ svazku mezi partnery půjde
příjmení dítěte (v této oblasti se téměř všichni chovají tradičně, ve dvou případech bylo
příjmení dítěte po matce – šlo však o matky zaměstnané u soudu a uvědomující si, že pokud by
chtěly mít po odchodu partnera shodné příjmení s dítětem, musely by se o ně soudit, v několika
případech by rodiče stáli o to, aby dítě mělo obě příjmení, což u nás nejde, pouze u žen v případě
sňatku)
neuvědomování si rizik (nesezdaní žijí hodně přítomností a nedomýšlejí důsledky svého
chování, svého způsobu života, většinou nemají zjištěné právní záležitosti i např. to, že by se s nimi
bez souhlasu partnera – extrémní případ – např. v komatu – nikdo v nemocnici nebavil a nepodával
informace o partnerovi atp.)
a asi nejzajímavější zjištění je, jak pro sebe partneři žijící v nesezdaném soužití nemají
pojem, pojmenování – druh a družka je pro ně nevyhovující, pod partnerem si představují např.
obchodního, sexuálního partnera, přítel ani kamarád není adekvátní výraz, a tak používají označení
muž a žena, přestože si uvědomují, že pod mužem si opět člověk představí manžela, pod ženou
manželku, a tak je to pro ně též nevyhovující, avšak jediné schůdné pojmenování.
Manželé jsou statisticky v průměru fyzicky i duševně zdravější, dožívají se vyššího věku, dosahují vyšších výdělků, mají větší právní jistoty a rozvodovou bariéru. Domnívám se, že oni to však
vidí jinak.
Na závěr ještě jedna citace, která je velmi výstižná:
„Kdyby byli všichni nesezdaní, tak by tady byl pěknej bordel. Já si prostě myslím, že takhle to má
být, že se lidi mají ženit, vdávat…a že ti jako jsem já a takhle riskují, tak je to jejich problém…“
POUŽITÉ ZDROJE:
1) HAMPLOVÁ, Dana et al. Děti na psí knížku? Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007.
2) HAMPLOVÁ, Dana. Výsledky Šetření rodiny a reprodukce (FFS) In RYCHTAŘÍKOVÁ, Jitka
et al. Diferenciace reprodukčního a rodinného chování v evropských populacích. Sociologické texty
SP 01:10. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2001.
3) MLÁDEK, Jozef, ŠIROČKOVÁ, Jana. Kohabitácie ako jedna z foriem partnerského spolužitiaobyateľstva Slovenska In Sociológia. Bratislava: Sociologický ústav SAV, 2004. roč. 36, č. 5.
4) MOŽNÝ, Ivo. Kapitoly ze sociologie rodiny. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1987.
5) RABUŠIC, Ladislav. Kde ty všechny děti jsou? 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001.
Kontakt na autorku:
Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (katedra pedagogiky a psychologie)
94
OBSAH
Sexuální dysfunkce jako součást low back pain..............................................................................5
PhDr. Ludmila Brůhová, Mgr. Alena Bínová
Marketingový výzkum se zaměřením na sexuální výchovu u mladých ........................................8
Ing. Eva Cabrnochová
Sebepoškozování ..............................................................................................................................19
MUDr. Igor Dvořáček Ph.D.
Mezi námi ……AIDS .......................................................................................................................21
Petr Hanzlík
Jak jsem prošel sexuální výchovou od mateřské školky až po střední školu. ............................25
Mgr. Martina Janoušková
Předčasné ukončení těhotenství......................................................................................................32
Doc. MUDr. Peter Koliba, CSc., MUDr. Peter Koliba ml.
Konštrukcie manželstva a sexuality z hľadiska pohlavia ............................................................35
PhDr.Dagmar Marková, PhD., Mgr. Zuzana Ďurčeková
Bílý kruh bezpečí, o. s. (BKB) .........................................................................................................44
Mgr. Lucie Paprsteinová
Chlamydiová infekce – a kudy dále? .............................................................................................46
MUDr. Drahomíra Polcarová
Prenatální vývoj jako součást edukace v primární škole .............................................................49
Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D.
Rizika a nebezpečí virtuální reality................................................................................................54
PaedDr. Josef Rydlo, Mgr. Libor Švardala
Rizika práce s osobním počítačem – I. část sdělení ..................................................................54
PaedDr. Josef Rydlo
Rizika práce s internetem – II. část sdělení ...............................................................................63
Mgr. Libor Švardala
Sexuální a reprodukční zdraví a práva v národním a mezinárodním kontextu (zpráva
z konference) ....................................................................................................................................68
Mgr. Aleš Svoboda
Prenatální diagnostika a fetální medicína .....................................................................................72
Prof. MUDr. Jiří Šantavý, CSc.
Může mít hormonální kontracepce vliv na rozvodovost? ............................................................77
MUDr. Jiří Šráček
Sexuální výchova znevýhodněných osob .......................................................................................79
PhDr.Dana Štěrbová, Ph.D.
Sexuální deviace ...............................................................................................................................83
MUDr. Radim Uzel, CSc.
Škodlivost prezentace sexuálně explicitních materiálů ................................................................88
MUDr. Radim Uzel, CSc.
Nesezdané soužití (zaměřeno na páry, kde jsou přítomny děti) ..................................................90
PhDr. Miluše Vítečková
SBORNÍK REFERÁTŮ
ISBN 978-80-904290-1-7
Vydavatel: Kovář Petr -CAT Publishing
Jurečkova 3, Ostrava 1, 702 00
ve spolupráci se Společností pro plánování rodiny a sexuální výchovu
Editorka: Mgr. Zuzana Prouzová
Vydal a vytiskl Tribun EU s.r.o., Gorkého 41, 60200 Brno
2010
Download

Kompletní sborník ve formátu pdf - Společnosti pro plánování rodiny