9. ENVIRONMENTÁLNÍ FUNKCE ZEMĚDĚLSTVÍ
9.1. Environmentální mimoprodukční funkce zemědělství
9.2. Zemědělství a životní prostředí
9.3. Charakteristika vývojových alternativ pro typicky horské oblasti
9.4. Charakteristika vývojových alternativ pro podhorské oblasti
9.5. Oblasti s ekologickými omezeními
9.6. Legislativní opatření k ochraně přírody
9.7. Agroenvironmentální programy
9.1. Environmentální mimoprodukční funkce zemědělství
Environmentální mimoprodukční funkce zemědělství zahrnuje řadu oblastí, ke kterým
patří především funkce půdoochranná, protierozní, vodoochranná, přírodoochranná,
krajinotvorná a další (Váchal, Moudrý, 2002).
Půdoochranná fukce spočívá zejména v uchování půdy jako média pro transformaci
látek, energetické a pufrovací procesy, zachování příznivých fyzikálních, chemických a
biologických vlastností půdy, v uchování úrodné, biologicky činné vrstvy půdy, v ochraně
půdy jako výchozího článku potravního řetězce.
Protierozní funkce spočívá v zajištění ochrany proti vodní erozi a proti erozi větrné
uplatněním vhodných biologických a biotechnických protierozních opatření v návaznosti na
odpovídající celkový systém hospodaření na půd od vhodného uspořádání a odpovídající
struktury plodin, v závislosti na stanovištních a půdně klimatických podmínkách, až po
zatravnění svažitých pozemků .
Vodoochranná funkce záleží především v ochraně kvality povrchových a podzemních
vod ve volné krajině i příslušných pásmech ochrany vod. Tato funkce má v ČR mimořádnou
důležitost, protože ČR je rozvodím Evropy, odkud vody odtékají do Severního, Baltského a
Černého moře. Změny v zemědělských praktikách mohou významně ovlivnit kvalitu vod
v hlavních řekách odvodňujících území státu (Samsonová, Šarapatka, Urban, 2005). Půda
v zemědělské i nezemědělské krajině představuje obrovský vsakovací a retenční prostor pro
vodu v krajině, citelně převyšující kapacity existujících vodních nádrží, přispívající ke
zlepšení vlhkostních poměrů a režimu v půdě a krajině. Voda je jedním z rozhodujících
1
faktorů růstu a vývoje a obecně je považována za zdroj, který bude limitovat vývoj
zemědělství i v budoucnosti
Přírodoochranná a krajinotvorná funkce záleží zejména na péči o udržování přírodní
rovnováhy, na ochraně a podpoře biologické rozmanitosti zemědělských ekosystémů, na
uchování ekologické stability přírodních ekosystémů i ochraně přírodě blízkých společenstev
rostlin a živočichů, a to jak ve volné krajině, tak i v jednotlivých kategoriích zvláště
chráněných území ve smyslu zákona 114/1992 Sb. (tč. novelizován). Zjišťuje se především
vytvářením územních systémů ekologické stability v krajině, šetrným zemědělským, vodním
a lesním hospodařením.
9.2. Zemědělství a životní prostředí
Význam zemědělství, zejména pak půdního fondu, pro životní prostředí v ČR je
nesporný, protože velkou část plochy ČR tvoří zemědělská půda. Část ploch zemědělské půdy
představuje z hlediska přírody národní bohatství vysoké hodnoty. Stále se zde zachovalo
značné množství cenných míst výskytu rozmanitých druhů rostlin a živočichů. Velká část
těchto stanovišť vznikla i vlivem určitého způsobu hospodaření na půdě. V krajině můžeme
dosud nalézt s přispěním zemědělců významné krajinné prvky (např. mokřady, květnaté
louky, hnízdiště ohroženého ptactva), jejichž výskyt je v zemích EU relativně vzácný.
Vzhledem k těsné vazbě hodnoty stanovišť a jejich obhospodařování je možné zachovat tyto
stanoviště jen s pomocí zemědělců. Systémy hospodaření, které podporují obnovu a údržbu
cenných stanovišť, ekonomicky méně životaschopné bývají převážně extenzivní. Zemědělsky
obhospodařovaná krajina s vysokou přírodní hodnotou se navíc většinou nachází
v znevýhodněných oblastech, kde je hospodaření na půdě ekonomicky méně rentabilní. Tyto
faktory vyvolávají akutní riziko, že cenná stanoviště nebudou dále obdělávána nebo budou
zemědělci v boji o ekonomické přežití nuceni změnit zásadně způsob obhospodařování. To by
způsobilo degradaci nebo dokonce trvalou ztrátu původní hodnoty stanovišť. Bez
cílevědomého zásahu a intenzivní spolupráce resortů zemědělství a životního prostředí budou
mnohá stanoviště nenávratně ztracena v důsledku pokračujících trendů zemědělství.
Snižování intenzity hospodaření během posledních let představuje i mimo jiné menší
riziko kontaminace vod a degradace půd. Na druhé straně je v konvenčním zemědělství
snížená intenzita používání hnojiv a pesticidů spojena s nižší ekonomickou životaschopností
zemědělských podniků, což opět zvyšuje riziko opuštění půdy. Existují i jiné způsoby
hospodaření, kterými mohou zemědělci napomáhat obnově složek životního prostředí.
2
Ekonomická situace v zemědělských podnicích může způsobit, že potenciál zemědělství
v obnově životního prostředí nebude využit v případě, že společnost nedá zemědělcům jasný
signál, že služby tohoto charakteru jsou žádoucí a budou odměňovány.
Úkolem zemědělské politiky je maximalizovat pozitivní vliv zemědělství na životní prostředí
a minimalizovat jeho negativní dopady.
Tab.1: Katalog možných ekologických výkonů zemědělství
Druh výkonu
Stanovený cíl
Kde
Metody k
Metody k
dosažitelný?
dosažení výkonu
měření stupně
splnění
Bohaté druhy
Vzácné druhy
Na málo
polní květeny a
především
pohnojených polí, herbicidů,
vyskytujících se
dřívěji se
červené
v kyprých stavech redukce hnojení,
vzácných druhů a
vyskytující
specifické druhy
rostlin a kde je
nepatrná hustota
rostlinných
společenstvo
možná změna
porostu
společenstev
plevelů
(zpracování půdy)
Vzdání se
Určení
vývoje takových
druhů
Vývoj a údržba
Typické rostlinné V říčních
Promokření
Vegetační
vlhkých a
společenstvo
nížinách, na
zadržením,
analýza,
mokrých luk
vlhkých a
slatinných
potlačení dalšího
především
mokrých luk
rašeliništích,
vypuštění vody,
stanovení
stanoviště blízko
redukce nebo
ukazatele
podzemí vody
opomenutí
zamokření
hnojení, pozdní
sečení
Vývoj a údržba
Typické rostlinné Na málo
Opomenutí
Vegetační
rozptýlených luk
společenstvo
výkonných
hnojení, velmi
analýza,
různých
vetšinou vlhkých
pozdní sečení
především
rozptýlených luk
stanovištích
stanovení
typických druhů
rozptýlených luk
3
Vývoj
Typické
V korýtku uvnitř
Potlačení
Vegetační
protipovodňových povodňové louky
areálu luk a
odtékání
analýza,
luk
pastvin
povrchových vod
především
z povodňových
stanovení
korýtek
plazivých druhů
luk
Přeměna
Špatné louky
Na stanovištích s
Opomenutí
Vegetační
užitkových ploch
jen slabým
hnojení,
analýza,
v pastviny
uložením
extenzivní spásání především
povrchové půdy
stanovení
špatných druhů
luk
Vývoj a údržba
Rostlinné
Na půdách s
Opomenutí
suchých luk
společenstvo
nepatrnou
každého hnojení a analýza,
suchých stanovišť akumulací vody a zavlažování,
Vegetační
především
v oblastech s
pozdější a
málo dešťovými
extenzivnější užití druhů luk
stanovení suchých
srážkami
Údržba a péče o
Staré ovocné
Většinou jen malé Opomenutí
Výskyt ovocných
hrabanku
stavy a stavy
plochy, na jen
hnojení a
stromů, vegetační
ovocných ploch
rostlin luk a
ohraničených
prostředků k
anylýza půdní
psatvin s
polních
ochraně rostlin
vegetace
extenzivním
stanovištích
užitím
Podle: Knauer 1993
Zásadní změny systému hospodaření v horských a podhorských oblastech spočívající
v přechodu od intenzivního zemědělství na orné půdě v environmentálně citlivých oblastech
a v produkčně méně příznivých oblastech (LFA) vede k redukci zornění za současného
rozšiřování ploch trvalých travních porostů (TTP).
Mimoprodukční funkce TTP mají stěžejní význam v ochraně životního prostředí a
ekologické stability krajiny a postupně budou dále nabývat na významu
nad funkcemi
produkčními.
4
Vodoochranná a vodohospodářská funkce TTP spočívá v tom,že zapojený drn umožňuje
plynulý odtok vody, ale současně zasakování přívalových i srážkových vod. Vytváří celoroční
ochranu otevřené krajiny, je i biologickým filtrem, brzdícím průnik škodlivých látek do
podzemních vod vazbou na humus v travním drnu. TTP a travní drn sehrávají významnou roli
v ochraně kvality vod jak ve volné krajině, tak zejména v pásmech hygienické ochrany vod.
Na drnovém fondu se hromadí organické látky (až 3x více než na orné půdě), které zlepšují
jak vododržnost a pufrační vlastnosti půd, tak vytváří i důležitý „biologický filtr“, na který se
může vázat např. dusík a různé nežádoucí látky, a tím TTP přispívají ochraně kvality zdrojů
pitné vody, ochraně kvality povrchových a podzemních vod.
Podle tzv. nitrátové směrnice EU je 42 % zemědělské půdy a 36 % celkové výměry ČR
zařazeno do tzv. zranitelných oblastí dusíkem se zvýšenými nároky na péči o vodu jako
složku životního prostředí (Kender, 2004). V závislosti na způsobu obhospodařování je
střední obsah nitrátů v pitné vodě v hloubce od 1,5 do 10 m na orné půdě v konvenčním
zemědělství s chovem dobytka vyšší než 75 mg/l, na orné půdě v konvenčním zemědělství
bez chovu dobytka 0,38 mg/l, na orné půdě s chovem dobytka v ekologickém zemědělství
0,26 mg/l a na TTP 0,18 mg/l (Brandhuber, Hege, 1992). Celkově vodohospodářská funkce
TTP spočívá v zadržování srážkové vody a infiltraci dešťových srážek v rozsahu větším, než
je tomu na orné půdě. Zemědělskou půdu na svazích je třeba chránit před účinky vodní eroze,
nejlépe dobře zapojeným porostem. Nejúčinnější ochranou je takový vegetační pokryv, který
je schopen chránit půdu po celý rok. To splňuje zpravidla pouze dobře zapojený a udržovaný
trvalý travní porost (Kvítek, Tippl, 2003).
Zapojený drnový porost zpomaluje a umožňuje plynulý odtok srážkových vod a
vsakování srážkových i přívalových vod, a tak plní významnou funkci půdoochrannou
i protierozní.
TTP celoročním vegetačním pokryvem, zejména při vydatných a přívalových deštích
vytváří na svažitých pozemcích ochranu proti plošné a rýhové vodní erozi a v některých
situacích může i zmenšovat povodňová rizika. TTP v inundačním území rovněž chrání před
erozí a dále umožňují využít travním porostem živiny přinesené vodou a v tomto směru
napomáhají ochraně před kontaminací půd i vod. V ČR je vodní erozí ohroženo asi 40 % a
větrnou erozí 10 % výměry orné půdy. Z tohoto hlediska se jako nutné opatření jeví zvýšení
stávající výměry TTP alespoň na 1,5 mil. ha (35 % výměry zemědělské půdy), to je přibližně
na úroveň stávajících členských států unie (Kvapilík, 2005).
Z pohledu multifunkčního zemědělství představují TTP zvláště významnou kulturu
využívající zemědělskou půdu a chránící biodiverzitu, zejména podhorských a horských
5
oblastí. (Pozdíšek et. al., 2004). Diverzita rostlin na TTP se v posledních 40 letech snížila
z důvodu intenzity využívání a vyšších dávek hnojení. Jsou-li pastviny extenzivně využívány,
po snížení dávek hnojiv a následném snížení produkce nadzemní biomasy se porosty druhově
dosycují. Ekologické pastviny mají zejména více dvouděložných druhů než konvenční a mají
více druhů typických pro TTP včetně indikačních druhů (Šarapatka, 2002).
Trvalé travní porosty jsou významnou krajinotvornou složkou a současně představují
významnou složku ekologické stability (Penk, 2001). Louky a pastviny významně ovlivňují
charakter krajiny, jsou neopominutelnou estetickou součástí krajiny a krajinného rázu ve
vyšších polohách, i v údolních nivách. V této souvislosti je možné zmínit zajištění
abiotických a biotických zdrojů a poskytnutí zadržovacího prostoru pro případ povodní
(Šarapatka, 2002).
V horských a podhorských oblastech, TTP představují zdroj obživy a umožňují udržet
venkovské osídlení v méně příznivých oblastech a tím plní i funkci sociální. TTP však mohou
plnit jakékoliv funkce jen za předpokladu odpovídajícího obhospodařování zaměřeného na
udržení krajiny v přirozeném kulturním stavu, udržení životnosti v dané oblasti a udržení
pracovní příležitosti (Pozdíšek et. al., 2004), stejně jako zaopatření společnosti prostorem
k bydlení a k trávení volného času (Střeleček, Kollár, Lososová, 2003).
Společenské ocenění mimoprodukčních funkcí travních porostů se v posledních letech
zvýšilo. To spočívá především v měnící se funkci zemědělství ve venkovském prostoru
(Šimon a kol., 1997). V popředí již nestojí produkce potravin, nýbrž takové funkce, které
předpokládají z velké části extenzivní využití travního porostu. Evropský model zemědělství
podporuje a zvyšuje význam TTP a jejich postavení v setrvalém zemědělství.
9.3. Charakteristika vývojových alternativ pro typicky horské oblasti
V typické horské oblasti s převahou luk a pastvin již jsou a ještě budou značné plochy
orné půdy zatravněny. Podniky tam jsou v podstatě zaměřeny na chov skotu (postupně
BTPM), přičemž intenzita chovu bude záviset na produkci píce jak z luk a pastvin, tak
i z porostů na orné půdě, dále na kvótách stavů krav BTPM. V krajních případech (při 100 %
zatravnění) budou porosty udržovány pastvou, sečí a hnojením – běžnou pratotechnikou
včetně omezování plevelů (Truneček a kol., 2000; Matějková, 2000).
S poklesem produkční funkce krajiny v podhorských a horských i dalších marginálních
oblastech bude zemědělství ještě více plnit mimoprodukční funkce – ochranu a tvorbu
6
krajiny, ochranu vodních zdrojů, udržení biodiverzity rostlinných a živočišných druhů atd.
(Šimon, 1997).
Produkční trvalé travní porosty
Ve vyšších polohách bude docházet až k úplnému omezení rozsahu orné půdy a vysoký
podíl t r v a l ý c h t r a v n í c h p o r o s t ů (TTP) bude základem rostlinné výroby.
Pro TTP je charakteristické, že jsou náhradním typem vegetace na místech, která byla
uměle lidskou rukou odlesněna. Nezbytnou podmínkou k jejich stabilizaci na místech, která
potenciálně náleží k lesní vegetaci, je dlouhodobé pravidelné působení člověka (odstraňování
biomasy kosením (vznik luk) nebo pastvou býložravců (vznik pastvin). Pastva a kosení se
mohly vzájemně překrývat, v praxi bylo dříve velmi časné kosení první seče pozdější
dopásání (Urban, Šarapatka 2003). Kvapilík (1999) považuje za základ rostlinné produkce
v podhorských a horských oblastech především výrobu objemné píce pro chov skotu bez tržní
produkce mléka. Ten bude současně přispívat k obohacení trhu zdravými druhy masa pro
lidskou spotřebu (Kováč, 2001). Současně je však chov krav bez tržní produkce mléka méně
rentabilní a při nižším zatížení zvířaty poskytuje méně pracovních příležitostí. Tento způsob
využívání TTP vyžaduje dotace nejen u nás, ale i v zemích EU, kde je intenzita těchto chovů
podstatně vyšší (Kvapilík a kol., 2002).
Extenzivní louky
V
chráněných územích je možné zakládat e x t e n z i v n í
l o u k y , které se
nehnojí, proto patří mezi druhově nejbohatší společenstva. Je to dáno tím, že nízká hladina
především dusíku omezuje některé bujnější druhy rostlin v růstu a tím zabraňuje vytlačení
z porostu druhy slabší. Cílem je podpořit a zachovat příznivou druhovou rozmanitost na
travních porostech využívaných pro zemědělskou produkci, které jsou ohroženy růstem
intenzity hospodaření nebo naopak degradací v důsledku opouštění hospodaření (Vráblíková,
Vráblík, 2002). V rámci šetrného kosení a pastvy lze vymezit cenné místní lokality travních
porostů, stanovit míru jejich ohrožení při ponechání ladem, případně vyhodnotit účinnost
opatření (přítomnost indikačních druhů apod.) (Hampicke, Liptersky, Wichtmann, 2005).
Extenzivní pastviny
Další důležitou alternativou pro horské a podhorské oblasti jsou
e x t e n zi vn í
p a s t v i n y . Extenzivní pastviny, pokud se plochy nehnojí, mohou být zatíženy 0,4 až 0,8
VDJ/ha. Nedopasky se po skončení každé pastvy kosí a herbicidy se používají jen bodově. Při
7
ročních srážkách v množství menším než 700-800 mm je intenzivní obhospodařování pastvin
bez napojení na zdroj spodních vod téměř nemožné. Obnovení relativně suchých travnatých
půd s extenzivním využitím může být cenným příspěvkem k ochraně jak botanických, tak
zoologických druhů v regionu. Ve srovnání se zemědělstvím na orné půdě by hodnocení
bilance živin a vodní bilance mělo být pozitivní (nebo maximálně slabě negativní).
Očekávané množení obsahu humusu lze se zřetelem na stanovení uhlíku v atmosféře hodnotit
jako pozitivní. Do budoucna nelze mít proti přeměně části dosavadních orných ploch na
extenzivní pastviny příliš velké námitky. Problematické se oproti tomu jeví hospodářské
aspekty podniku (Hampicke, Liptersky, Wichtmann, 2005). Péče o užitková zemědělská
zvířata je velmi náročná, extenzifikace tu naráží na hranice možností. Při testování různých
postupů využití pastvin od konvenčních až po velice extenzivní (management ploch bývalých
vojenských cvičišť), kde je primární péče o krajinu, se ukazuje, že všechny hodnocené
postupy jsou bez státních podpor nemožné. To o postupech uskutečňovaných na vojenských
cvičištích přesto platí v poněkud menší míře. Nízký stav dobytka má daleko větší vliv než
nízké náklady vynaložené na jedno zvíře. Využití pastvin s přirozeným porostem, jež
vyžaduje relativně vysoký stav dobytka, je cenově dosti náročné opatření pro krajinnou péči.
Plošné náklady klesají o to víc, čím větší je plocha, na niž se přesouvají náklady na chov
dobytka. Sice lze očekávat, že se tento efekt dostaví ve velké míře, přesto je nutné varovat
před doporučením jednoduše nahradit nerentabilní obhospodařování orné půdy extenzivním
využíváním pastvin, neboť takové doporučení je výsledkem nepříliš precizně provedené
kalkulace (Hampicke, Liptersky, Wichtmann, 2005). Extenzivní využívání travnatých ploch
je tedy zajímavou variantou pro určité plochy, nelze ji ale všeobecně vidět jako alternativu
k ekonomicky efektivnějšímu obhospodařování orných půd. Pastva přiměřené intenzity
dokáže zamezit šíření geograficky nepůvodních druhů, sukcesi nebo převládnutí bylin
charakteristické pro neudržené pozemky (Hejtman a kol., 2005). Doba pastvy a velikost stáda
se stanovuje předem podle úživnosti porostu, aby nedocházelo k poškození drnu a ohrožení
pozemků vodní erozí.
Pro tyto louky a pastviny zvýšeného zájmu je nutné zajistit pravidelný management
například na základě víceletých smluv, preferovat biotopy citlivé na pojezdy mechanizací,
upřednostňovat šetrné, zejména ruční kosení. V případě registrace zemědělce v registru
půdních bloků pro agroenvironmentální opatření projednat případné vyjmutí lokalit
zvýšeného zájmu z registru. Podmínkou je, aby to bylo pro zemědělce výhodné. Alternativní
možností je registrace půdních bloků s travními porosty zvýšeného zájmu ochrany přírody,
což by zlepšilo spolupráci s MZe a usnadnilo nastavení víceletých smluv v Programu péče
8
o krajinu (Kender, 2004). Nařízení vlády 242/2004 Sb., o provádění agroenvironmentálních
programů uvádí, že kultury travních porostů lze spásat nebo sekat minimálně dvakrát ročně
(v odůvodnitelných případech sekat jedenkrát ročně nebo pokud podmínky pro uplatňování
agroenvironmentálních opatření stanovené zvláštním právním předpisem nestanoví jinak),
biomasa musí být odstraňována z pozemku.
Travní porosty bez chovu skotu
Údržba t r a v n í c h p o r o s t ů b e z
chovu skotu
pouhým sečením
nebo mulčováním nepřináší celospolečensky návratnost nákladů, ale působí problémy
s rozkladem biomasy, poškozením spodních vod nitráty, nepříznivé změny spektra porostu
apod. (Pozdíšek, a kol., 2004). Je třeba hledat i způsoby kombinace environmentálních a
sociálních funkcí krajiny. Příkladem může být aktivita některých měst, která využívají
nezaměstnaných k úklidu, což má dvojí efekt: částečné zlepšení hmotné situace obyvatel a
také skutečnost, že si budou daleko více vážit toho, co sami vytvořili resp. uklidili (Kender,
2004).
Úhor a sukcese
Mluvíme-li o alternativních využitích krajiny, musíme zmínit i pojmy ú h o r a
s u k c e s e . Mladé úhory orných půd a pastvin lze po předchozím intenzivním využívání
s ohledem na množství rostlinných živin hodnotit spíše negativně – představují zátěž, zejména
pro vodstvo. Minimálně z botanického hlediska ztrácejí starší úhory na hodnotě, vztahující se
k životnímu prostředí, protože z nich konkurenčně slabé druhy mizí. Mohou přejít do
dřevinné nebo lesní fáze, či do fáze vývojového předstupně lesa, což na sušších stanovištích
vyžaduje hodně času (Hampicke 1985).
Hodnota úhorů z rekreačního hlediska může být významným faktorem obzvláště
v blízkosti aglomerací. Celkově lze integrované plánované úhoření s odlišnými cíli doporučit.
Regionální úhoření ve velkém měřítku a bez předem promyšleného plánování jen jako pouhý
důsledek ekonomických tlaků je ve střední Evropě jen velmi obtížnou představou, vůči níž
lze vznést precizně formulované námitky.
Podobně je ve střední Evropě považováno za nemožné měnit krajinu přirozenou
sukcesí, nicméně v ostatních oblastech dochází k vývojovým procesům, které by před
několika desetiletími byly považovány za neproveditelné. Např. ve východních státech USA
se v posledních 150 letech přirozenou sukcesí uskutečnil na velkých plochách návrat od orné
půdy k lesům. Odbourání veškerých možných zemědělských subvencí bez náhrady by mohlo
9
být impulsem k podobným procesům. K takovéto perspektivě se samozřejmě můžeme
vyjadřovat jen hypoteticky, zkušenosti s úhorem i sukcesí se vztahují doposud jen k malému
množství ploch. Některé alternativy mohou být , čistě technicky vzato, relativně rychle
vzájemně zaměnitelné - např. půda a úhor nebo sukcese (s malou plochou nebo velkoplošné,
krátkodobé, střednědobé nebo sukcese až k vývojovému předstupni lesa).
Zalesnění
Další možností využívání krajiny při omezení intenzivní produkce na orné půdě je
nové z a l e s n ě n í . Zalesnění je ovšem velmi nákladné, s dlouhodobou opožděnou
návratností, a vyčíslit návratnost investic do „údržby krajiny“ bez produkce není jednoduché.
Zpravidla nemonetární hodnoty lesů – jako např. význam pro ochranu přírody – velmi závisí
na stáří. V této souvislosti by nemělo smysl, abychom vedle sebe postavili pouze již vyzrálé
alternativy. V daleko větší míře je zapotřebí vyzdvihnout dopady změny využití - kupříkladu
se zajímáme víc o problémy nového zalesňování než o les jako takový (Hampicke, Liptersky,
Wichtmann, 2005).
Doplňkové výrobní a nevýrobní činnosti
Krajina vytváří rozličné kategorie využití, které se zčásti vzájemně doplňují a zčásti
vylučují. Podhorské (marginální) oblasti mohou a musí rozvíjet zemědělství v souladu
s přírodními podmínkami a celospolečenským využitím produktů. Důležitými „produkty“
především těchto oblastí je krásná krajina, čistá voda a vzduch. Potřebnou prosperitu tam
umožní další v ý r o b n í
a n e vý r o b n í
č i n n o s t i (Střeleček, 2002). Při
rozhodování o jejich struktuře je důležité zhodnotit a kvantifikovat potenciál marginálních
oblastí, abychom mohli přesněji stanovit předpokládané ekonomické výsledky celé soustavy
(Šroller, Šimon, 2000).
Z jednotlivých podnětů
(příležitostí) mohou vyplynout různé
alternativy využití krajiny resp. komparativních výhod stanoviště, od nevýrobních činností až
ke službám zemědělské i nezemědělské povahy, jako je zpracování zemědělských produktů,
doprava, turistika a další (Střeleček, a kol., 2004). Podle podmínek stanoviště lze tyto výrobní
a nevýrobní činnosti provozovat
ať už výlučně nebo v kombinaci. Je nutností dle
objektivizovaných kritérií podněty využitelnosti srovnávat, specifikovat a vytvářet hodnotová
pořadí (Hampicke, Liptersky, Wichtmann, 2005).
10
9.4. Charakteristika vývojových alternativ pro podhorské oblasti
Základem hospodaření v podhorské oblasti budou podniky hospodařící na orné půdě,
s pevným (vyváženým) osevním postupem, vyšším až vysokým podílem víceletých pícnin na
orné půdě s návazností na živočišnou výrobu.
Konvenční hospodaření na orné půdě
Pěstitelské soustavy h o s p o d a ř e n í
na
orné
p ů d ě jsou nejrozšířenějšími
způsoby hospodaření nejen v produkčních, ale i v podhorských oblastech. Pro stanoviště se
slabými výnosy představuje šetrné obdělávání půdy klíčovou otázku (Hampicke, Liptersky,
Wichtmann, 2005). Proto tyto soustavy, ačkoliv jsou zaměřeny na produkční činnosti, musí
akceptovat šetrnost k životními prostředí, tj. co nejvyšší soulad mezi pěstitelskou soustavou a
podmínkami prostředí. Základem je využití těch intenzifikačních prvků, které v dané oblasti a
soustavě jsou nejméně nákladné a přinášejí určitou rentabilitu. Jsou to osevní postup (Vrkoč,
Vach, 1995), podíl víceletých pícnin (Šroller, Novák, 2000), vyvážené hnojení, výběr
vhodných odrůd a ochrana porostů se zvýrazněním biologických a agrotechnických metod,
možnost flexibility systému spočívající ve zvýšení (snížení) ploch víceletých pícnin a tím
navazujících ploch zrnin, jednoletých krmných plodin, případně energetických plodin a ploch
„v klidu“ (set-aside) a návaznost na chovy zvířat a celková rentabilita celé soustavy.
Ekologické zemědělství
Důležitou alternativou hospodaření pro ty zemědělské činnosti a oblasti hospodaření,
kde je žádoucí upřednostnit ochranu přírody a udržování či zvyšování biodiverzity prostředí,
ve
kterém žijeme,
nad
krátkodobým ekonomickým
ziskem je
ekologické
z e m ě d ě l s t v í (Pražan, Zdražil, 1999). Ekologické zemědělství lze charakterizovat jako
zemědělský systém, tedy způsob hospodaření na zemědělské půdě, který zahrnuje v rostlinné
produkci mj. významné omezení používání minerálních hnojiv a pesticidů. Způsob produkce
je založen na rozmanitém způsobu pěstování plodin zaměřeném na ochranu přírodního
prostředí a snaze podporovat udržitelný zemědělský vývoj. Ekologické zemědělství přispívá
k ochraně druhů a přírodních stanovišť, prostřednictvím snižování vstupů, podílem rozlohy
travních porostů v rámci zemědělských ploch a širokým využitím původních druhů a odrůd
rostlin
(Samsonová, Šarapatka, Urban, 2005). Pozitivní role EZ z pohledu biodiverzity
spočívá ve vyšší diverzitě flory a fauny na okrajích polí a v okolí, vyšší diverzitě volně
žijících druhů a na OP i TTP, vyšší diverzitě pěstovaných plodin a ve vytváření podmínek
vedoucích k ochraně mimoprodukčních ekosystémů a volně žijících organismů v jejich rámci
11
(Šarapatka, 2002). Nepříznivé environmentální efekty ekologického zemědělství jsou
všeobecně nižší než v případě konvenčních zemědělských systémů. Proto může být
preferovaným zemědělským systémem zejména v územích ochrany vodních zdrojů.
(Samsonová, Šarapatka, Urban, 2005).
Ekologické zemědělství
splňuje nároky na možné využití
krajiny k rekreačním
účelům a nároky na ochranu přírody v daleko větší míře než zemědělství konvenční nebo
integrované. Pestrost jednotlivých směrů v podniku, jejich vzájemné propojení a individualita
podniku jsou však příčinou proč nelze u ekologického zemědělství pro zjištění monetárního
úspěchu použít standardizované výpočty (Hampicke, Liptersky, Wichtmann, 2005). Tentýž
autor se domnívá, že ekologické zemědělství má z toho důvodu dosud malé vyhlídky na
plošné rozšíření a proto je nutné začít přemýšlet nad jinými alternativami využití.
Extenzivní obdělávání orných půd
Významnou alternativou využití krajiny zejména v nižších polohách podhorských a
horských oblastí je e x t e n z i v n í o b d ě l á v á n í o r n ý c h p ů d . Extenzivní obdělávání
orných půd se od ekologického zemědělství liší využíváním minerálních hnojiv, i chemických
prostředků na ochranu rostlin, i když ve značně redukovaném rozsahu, a také akceptací
jednostranného využití půdy – např. trvalou kulturou u některých obilnin. Oproti úhoru má
tento způsob hospodaření výhodu odběru látek, díky pravidelné sklizni. Zachování krajiny
extenzivním obděláváním půd v LFA. Extenzivním využitím se rozumí úplný zákaz užití
herbicidů a insekticidů, ve velké míře pak fungicidů a redukce hnojení a obdělávání půdy.
Spektrum možných kulturních plodin je na těchto stanovištích omezeno. Významné je např.
pěstování žita, které zaujímá v takových systémech více než 10 % extenzivně obdělávané
orné půdy a více než 30% plochy s obilninami (Hampicke, Liptersky, Wichtman, 2005).
Produkce rostlinných surovin pro nepotravinářské užití
Na méně produkčních stanovištích bude nevyhnutelné přikročit k přestavbě stávající
struktury rostlinné výroby na část
produkce
rostlinných
surovin
pro
n e p o t r a v i n á ř s k é u ž i t í (Šimon a kol., 1997). Jedná se především o nepotravinářské
využití tradičních plodin a využití rostlinných látek (sacharidy, rostlinné oleje, vlákno,
vláknina, barviva, farmaka, třísloviny a další obsahové látky pro průmyslové –
nepotravinářské využití) (Šimon a kol., 1997) a pro získávání energie z fytomasy (Bramm,
Dambroth, 1990). V podhorských oblastech od 300 do 600 m.n.m. bude možné pěstovat
12
obilniny mj. pro technické využití (výroba etanolu, škrobu), především pšenice žita a tritikale
pěstovaných úspornou technologií (Tichý, 2001).
Kromě běžně pěstovaných plodin lze využít i méně známé netradiční plodiny
k průmyslovému a energetickému zhodnocení (Moudrý, Strašil, 1996, Šimon, Strašil, 1999).
Z plodin, které jsou hlavním zdrojem cukerných látek, lze na rovinných pozemcích
podhorských oblastí pěstovat krmnou řepu, na méně příznivých stanovištích topinambur. Při
pěstování cukrovky na výrobu etanolu je výhoda v tom, že neklesá výtěžnost etanolu při
vyšších dávkách dusíku, nároky na kvalitu bulev jsou nižší. Mann (1998) uvádí výnos etanolu
z jednoho ha cukrové řepy přes 55 hl. Z krmné řepy lze získat průměrně 51 hl na hektar
etanolu, nižší cukernatost je kompenzována vyšším výnosem bulev. Pěstební technologie jsou
plně mechanizované. Topinambur hlíznatý lze využít pro produkci etanolu (15 hl/ha),
insulinu, fruktózy, nadzemní fytomasu lze spalovat (7 – 15 t/ha sušiny). Hlavní plodinami pro
výrobu etanolu jsou tradičně i perspektivně v našich podmínkách obilniny a brambory
s vyšším obsahem škrobu. Pro produkci škrobu lze využít především odrůdy krmných pšenic
(obsah škrobu nad 65%), či nově pro průmyslové – technické účely šlechtěných odrůd pšenic
(Tichý a kol., 2001).
Produkce škrobu a lihu z brambor je v podstatě zavedenou záležitostí, bude nutné
zajistit větší sortiment vhodných odrůd a modernizovat technologie pro získávání škrobu a
etanolu. Zvláštní význam nepotravinářského využití škrobu je v oblasti výroby
biodegradabilních obalů. Velmi ceněné jsou rostliny s vysokým obsahem amylózy, např. 50 –
60 % u dřeňového hrachu (Röper, Koch, 1990).
Zařazení hrachu do struktury plodin pěstovaných pro nepotravinářské účely
v marginálních oblastech přináší i zúrodňující efekt dusíku fixovaného porostem ze vzduchu.
Nejrozšířenější nepotravinářská produkce v současné době je produkce řepkového oleje na
výrobu olejů a bionafty resp. metylesteru řepkového oleje (MEŘO). Kromě této naší hlavní
olejniny se ověřují v našich podmínkách i některé další netradiční plodiny, např. len olejný a
lnička setá (Moudrý, Strašil, 1999). Pro získání textilního vlákna přichází v našich
podmínkách v úvahu hlavně len přadný, případně konopí. Vedle tradičního využití v textilním
průmyslu je možné i využití pro výrobu tepelně a zvukově izolujících materiálů, stavebních a
konstrukčních prvků, i jako fytopaliva (Moudrý, Strašil, 1999). Řada kulturních rostlin se
cíleně pěstuje pro produkci různých užitných látek využitelných ve farmacii, kosmetice, při
výrobě potravinových doplňků, barviv a řady dalších výrobků. Určitou šanci představuje
specializace podniku v marginálních oblastech nejen na produkci, ale i na zpracování do
13
polotovarů nebo nejlépe do konečných výrobků, převážně s vysokou přidanou hodnotou
(Šroller a kol., 2001).
V poslední době se začíná rozvíjet i využívání rostlinné biomasy k výrobě fytopaliv
pro přímé spalování nebo zplyňování za účelem výroby tepla nebo elektřiny. K tomu účelu
lze využít především plodiny, které produkují velké množství rostlinné hmoty s vysokým
obsahem sušiny. V podhorských oblastech přicházejí v úvahu především obilniny (žito a
tritikale) (Moudrý, Pokorný, 1999), řepková sláma, na vhodnějších stanovištích kukuřice nebo
víceleté energetické rostliny jako je miscantus, křídlatka, šťovík a další rostliny a trávy
(Petříková a kol., 2006), nebo rychle rostoucí dřeviny. Ty mohou zaujmout významné místo
při regulaci a rekultivaci krajinného prostoru. Pro podmínky našich marginálních oblastí se
jeví jako nejvhodnější topoly a vrby (Strašil, 1996). Nově vyšlechtěné klony rychle rostoucích
dřevin dosahují produkce 20 – 25 tun sušiny fytomasy na hektar, což již může být
ekonomicky efektivní (Součková, 1996).
Hospodaření bez živočišné produkce na orné půdě
Specializace h o s p o d a ř e n í b e z ž i v o č i š n é p r o d u k c e n a o r n é p ů d ě se
vyvinula zejména v lepších půdních, klimatických a vláhových podmínkách. Předností farem
bez chovu hospodářských zvířat jsou nižší náročnost vznikajících podniků na finanční a
materiálové zdroje, zlevnění pěstitelských technologií na stockless farmách od 4 000 do 7 000
Kč.ha-1, klesá potřeba fixního kapitálu (stáje, sklady pro účely živočišné výroby) a klesá
i pracovní náročnost, dochází ke zlevnění technologií odstraněním značných transportů, což
se kladně odráží i na struktuře půdy odstranění ztrátového koloběhu organických látek a ztrát
živin mineralizací na složištích (zejména N) a s tím je spojená vyrovnaná bilance organických
látek, organické hnojení slámou (po vyrovnání poměru C:N) nahradí nebo se vyrovná hnoji, a
to i na méně úrodných hnědých půdách, snížení zaplevelení půdy ruderálními plevely ze
špatně udržovaných polních hnojišť a snazší bilancování živin, zatímco jako nepříznivé je
vnímáno pěstování jetelovin v malé míře nebo jejich vynechání (Vrkoč a kol., 1996), zvýšení
potřeby dusíku, ale i fosforu ve formě minerálních hnojiv (Vrkoč a kol. 1996), mírné snížení
výnosů nebo nižší stabilita při stejné úrovni hnojení, možné snížení půdní úrodnosti nebo
jejích složek (Vrkoč a kol., 1996) a zvýšené nebezpečí zaplevelení při užší specializaci.
Nejvýznamnější důvody jsou ekonomické (46 %) a materiální (34 %) důvody následované
nižší pracovní náročností (29 %). Většinou se jedná o farmy konvenční se specializací
zejména na obilniny, olejniny, luskoviny, množení trav a v ŘVT na cukrovku. Průměrné
výnosy jsou u typických plodin zastoupených v sortimentu stockless farem (pšenice ozimá,
14
jarní ječmen, cukrovka a řepka ozimá, hrách) vyšší o více než 10 % oproti průměrným
výnosům v České republice ve sledovaném období. Vach (1996) dochází k závěru, že
hospodaření na orné půdě bez živočišné výroby je dlouhodobě možné jen na úrodnějších
půdách. Naproti tomu některé další zdroje uvádí, že i na hnědé půdě kyselé v podhorské
oblasti bramborářského výrobního typu je možné tímto způsobem hospodařit.
9.5. Oblasti s ekologickými omezeními
Jedná se o území vymezená jako NATURA 2000 nebo území I. zón národních parků a
chráněných krajinných oblastí.
NATURA 2000
NATURA 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany,
která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu
rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.
Na území České republiky je NATURA 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky
významnými lokalitami, které požívají smluvní ochranu nebo jsou chráněny jako zvláště
chráněné území (ZÁKON č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
NATURA 2000 je soustava chráněných území evropského významu zajišťující ochranu
nejvzácnějších a nejvíce ohrožených druhů:
-
planě rostoucích rostlin,
-
volně žijících živočichů,
-
přírodních stanovišť.
Cílem je ochrana biologické rozmanitosti zachováním nejhodnotnějších přírodních lokalit,
ochrana nejvíce ohrožených druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť v rámci EU,
sladění zájmů ochrany přírody s šetrným hospodařením ve vybraných lokalitách a začlenění
cenných přírodních lokalit ČR do celoevropského dědictví.
15
Právní předpisy
Směrnice č. 79/409/EEC o ochraně volně žijících ptáků „směrnice o ptácích“ (Birds
Directive).
Směrnice č. 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě
rostoucích rostlin „směrnice o stanovištích“ (Habitats Directive).
Kandidátská země před vstupem do EU je povinna sladit národní právní předpisy
s legislativou EU, tzn. převést veškeré povinnosti uvedené v obou výše uvedených směrnicích
do svého právního řádu.
Členské státy EU musí vybrat nejhodnotnější území s výskytem stanovených rostlinných a
živočišných druhů a přírodních stanovišť a zajistit jejich zákonnou ochranu. Velikost a počet
těchto území musí být takový, aby bylo zabezpečeno zachování vybraných druhů a stanovišť
na území celého státu v příznivém stavu (ANONYMUS 5).
Způsob vyhlašování Evropsky významných lokalit
Podle směrnice o ptácích musí být pro vybrané druhy ptáků vyhlašovány tzv. "ptačí
oblasti" (SPA). Podle směrnice o stanovištích musí být vyhlašována zvláštní chráněná území
(SAC) pro vybraná přírodní stanoviště, rostliny a ostatní druhy živočichů. Tyto dva typy
chráněných území tvoří dohromady soustavu NATURA 2000 (POKORNÝ, ROTH, 2001).
Dříve než členská případně přistupující země navrhne určitá území na vyhlášení dle
směrnic výše uvedených, musí být tento záměr předjednán s vlastníky a uživateli pozemků a
s dalšími místně významnými osobami a organizacemi, s obcemi a kraji. Cílem je podrobně
informovat o navrhovaných lokalitách soustavy NATURA 2000 a najít společné přijatelné
řešení pro vlastníky a uživatele dotčených pozemků. Zároveň bude zjištěno jaké jsou zájmy
těchto osob v daném území, jakým způsobem a za jakých okolností by byli ochotni
spolupracovat na zajištění péče o konkrétní lokality.
Soustava NATURA 2000 se od chráněných území liší výběrem předmětu ochrany a
vymezením území pro rostlinné a živočišné druhy a stanoviště.
Vliv NATURY 2000 na zemědělské hospodaření
Omezení hospodářské činnosti v „naturových“ lokalitách vyplývá z plánů péče těchto
území, kde jsou navrženy vhodné postupy péče s ohledem na ochranu a dále potenciální
16
negativní faktory, které mohou ovlivňovat populace chráněných druhů rostlin, živočichů nebo
stanovišť.
Vznikne-li vlastníku či nájemci zemědělské půdy újma, má nárok na finanční náhradu,
kterou poskytne z prostředků státního rozpočtu příslušný orgán ochrany přírody na základě
písemné žádosti, podkladů a dokladů pro posouzení újmy. Pokud je již poskytován finanční
příspěvek za omezení hospodářské činnosti z důvodů ochrany přírody, náhrada újmy se pak
o tuto částku snižuje (ANONYMUS 5).
Platby v rámci oblastí NATURA 2000
Opatření platby jsou navrhována ve shodě s nařízením Rady (ES) č. 1698/2005 článek 38.
Toto opatření je zaměřeno na podporu zemědělců hospodařících v oblastech NATURA 2000
a současně v 1. zónách NP a CHKO s cílem přispět k zachování venkovské krajiny, podpořit
systémy hospodaření šetrné k životnímu prostředí a pomoci zajistit pro zemědělce
odpovídající úroveň příjmů.
Výše vyrovnávacího příspěvku je stanovena jako 100% kompenzace ztráty příjmů ze
snížené produkce z důvodů zákazu používání hnojiv ve stanovených oblastech.
Žadatel
o
podporu
musí
hospodařit
v souladu
s dobrými
zemědělskými
a
environmentálními podmínkami stanovenými Nařízením Rady (ES) 1782/2003 nejméně na
1 ha zemědělské půdy s kulturou travní porost v oblasti NATURA 2000 v 1. zónách NP a
CHKO, dále se zavázat, že bude provozovat zemědělskou činnost po dobu nejméně 5 let od
první platby podpory a dodržovat intenzitu chovu býložravců v intervalu 0,2 až 1,5 VDJ/ha.
9.6. Legislativní opatření k ochraně přírody
Nitrátová směrnice
Směrnice Rady 91/676/EHS neboli nitrátová směrnice byla přijata Evropskou unií v roce
1991 s cílem snížit znečištění vod způsobené nebo vyvolané dusičnany ze zemědělských
zdrojů a zajistit tak dostatek pitné vody.
Česká republika musela po vstupu do Evropské unie začlenit veškeré náležitosti tohoto
právního předpisu do české legislativy, což bylo provedeno Nařízením vlády č. 103/2003 Sb.,
na základě toho došlo k monitoringu znečištěných nebo znečištěním ohrožených povrchových
a podzemních vod a následně vymezení zranitelných oblastí. Pro hospodaření ve zranitelných
17
oblastech je tímto nařízením také stanoven tzv. akční program zahrnující povinná opatření pro
používání a skladování hnojiv, střídání plodin, provádění protierozních opatření apod.
Dalším požadavkem pro začlenění nitrátové směrnice jsou Zásady správné zemědělské praxe
(kapitola 2.5.2), které jsou uplatňovány na dobrovolné bázi, ale mohou být podmínkou pro
poskytování dotací. Jejich dodržování je doporučováno i mimo zranitelné oblasti
(ANONYMUS 7).
Monitoring dusičnanů
Pro vymezení revize zranitelných oblastí a vyhodnocování akčních programů bude
zajišťován monitoring koncentrace dusičnanů v povrchových a podzemních vodách. Ve
čtyřletých intervalech se bude měření dusičnanů vyhodnocovat a zároveň bude kontrolována
eutrofizace povrchových vod způsobená dusičnany.
Zranitelné oblasti
Z dostupných údajů o intenzitě znečištění dusičnany jsou pro jednotlivá území
vymezovány tzv. „zranitelné oblasti“. Obsahy dusičnanů ve vodách se podle konkrétních
stanovišť a podmínek liší, jsou ovlivňovány mineralizací organické hmoty v půdě, průběhem
ročního období (větší vyplavování je v zimě a v předjaří), působením eroze, imisí na
obdělávaných pozemcích apod. Zranitelnost povrchových vod se v této době týká zhruba
35 % rozlohy zemědělské půdy, to odpovídá dvojnásobnému množství než u vod
podzemních.
Akční programy
Pro území spadající do zranitelných oblastí se vypracovávají akční programy tak, aby
jejich realizací bylo dosaženo cílů stanovených nitrátovou směrnicí. Může být vypracován
jeden akční program společný pro všechny oblasti, anebo různé programy pro příslušná
území, které budou vycházet z jejich konkrétních podmínek.
Po zpřesnění nebo zjištění nových informací během pravidelných kontrol budou následně
zpřesněny i akční programy, jejichž realizace je povinná.
Opatření:
-
Zákaz používání určitých druhů hnojiv a statkových hnojiv ve stanoveném období.
-
Dodržovat požadavky na skladování statkových hnojiv.
-
Omezení hnojení ve shodě se zásadami správné zemědělské praxe, s ohledem na
půdně-klimatické podmínky (půdní druh a typ, sklon pozemků, teploty, srážky).
18
-
Nepřekročit
množství
ročně
aplikovaných
statkových,
organických
a
organominerálních hnojiv, které obsahují více než 170 kg dusíku na ha a rok.
(PENK, 2001)
Zásady správné zemědělské praxe
Zásady správné zemědělské praxe (ZSZP) je soubor postupů, které by měl dodržovat
každý hospodář, který chce hospodařit šetrně. Jejich dodržování je však předpokladem pro
všechny hospodářské subjekty, kteří mají zájem o dotace. Dodržování by nemělo mít výrazný
dopad do ekonomiky zemědělce.
Dodržování ZSZP je povinné od roku 2004 ve zranitelných oblastech, na zbytku území
jsou doporučením k šetrnému hospodaření (FIŠER, 2004).
1. Na vysoce svažitých pozemcích (nad 12°) vyloučit pěstování širokořádkových plodin
(kukuřice, brambor, řepy, bobu setého, sóji, slunečnice). Agrotechnické práce a
pojezdy technikou provádět převážně po vrstevnicích.
2. Kultury
travních
porostů
spásat
nebo
sekat
minimálně
dvakrát
ročně
(v odůvodnitelných případech sekat jedenkrát ročně nebo pokud podmínky pro
uplatňování agroenvironmentálních opatření stanovené zvláštním právním předpisem
nestanoví jinak), biomasa musí být odstraňována z pozemku. První seč bude
provedena nejpozději do 15. července kalendářního roku (v odůvodnitelných
případech později), pokud podmínky pro uplatňování agroenvironmentálních opatření
stanovené zvláštním právním předpisem nestanoví jinak.
3. Dodržovat pravidla skladování a manipulace s chemickými látkami v souladu se
zákonem č. 146/1996 Sb. o rostlinolékařské péči
a zákonem č. 156/1998 Sb.,
o hnojivech tak, aby nedocházelo ke kontaminaci složek životního prostředí.
4. Na svažitých orných půdách bez porostu (sklonitost nad 3°) neprodleně (do 24 hodin)
zapravovat statková hnojiva, organická a organominerální hnojiva a minerální
dusíkatá hnojiva do půdy.
5. Vést a nejméně 7 let uchovávat evidenci o množství, druhu a době použití hnojiv a
statkových hnojiv, pomocných látek a upravených kalů podle jednotlivých pozemků,
kultur a let v souladu se zákonem č. 156/1998 Sb., o hnojivech.
6. Ze stájí, skladišť hnojiv a statkových hnojiv, uskladněných objemných krmiv ani
z ostatních faremních prostor nesmí unikat žádné závadné látky (močůvka, hnojůvka,
silážní šťávy, apod.).
19
7. Zabezpečit hospodářským zvířatům podmínky pro zachování jejich života, zdraví a
pohody, zejména dostatečný přístup ke kvalitnímu, zdravotně nezávadnému krmivu a
nezávadné vodě.
8. Žadatel nesmí v průběhu trvání příslušného pětiletého období změnit na jím
obhospodařovaných půdních blocích, případně dílech kulturu travní porost na kulturu
orná půda.
(NAŘÍZENÍ VLÁDY 242/2004 Sb., o provádění agroenvironmentálních programů)
9.7. Agroenvironmentální programy
Agroenvironmentální programy a ochrana přírody a krajiny
V ČR začaly být zaváděny ve shodě s trendem v západní Evropě po roce 1990 programy,
které jsou pro zemědělce dobrovolné a umožňují jim hradit ošetřování vybraných cenných
stanovišť. V resortu MŽP ČR jsou to např. programy „Péče o krajinu“ a „Revitalizace říčních
systémů“, v resortu MZe ČR je to program na podporu ekologického zemědělství.
Vzniká tak nový vztah mezi zemědělskou praxí a státem, kdy zemědělci poskytují státu
služby, které jsou placeny na základě obdobných principů, jako u běžných tržních transakcí.
Programy zdaleka neřeší všechny nejdůležitější problémy vztahu zemědělství a životního
prostředí a postrádají některé rysy obdobných programů v EU (např. propracovanost
požadavků na zemědělce, systém monitoringu, vyhodnocování výsledků programů). Většina
dotačních titulů v rámci zemědělské politiky dosud neměla charakter cíleného
agroenvironmentálního programu. Za vykročení správným směrem lze považovat program
podpory ekologického zemědělství a program údržby krajiny, avšak tyto zdaleka neřeší
otázky jako jsou např.:
1. kvalita vod.
2. zachování cenných stanovišť.
3. rizika eroze půdy.
EU a ČR mají společný cíl: zachovat a obnovit přírodu a ostatní složky životního prostředí a
současně zachovat prosperující zemědělce.
20
Agroenvironmentální programy v EU
Programy jsou navrhovány dle nařízení rady EEC 2078/92 o způsobech hospodaření,
které jsou slučitelné s požadavky na ochranu životního prostředí a údržby venkova. Jedná se
o jeden z nejvýznamnějších nástrojů, který propojuje cíle v životním prostředí s ostatními
nástroji Společné zemědělské politiky EU. Nařízení je uplatněno zavedením podpůrných
programů, sledující cíle stanovené v nařízení. Je velmi důležité, že se země nově vstupující do
EU intenzívně připravují na zavedení programů, které budou zajišťovat nejen zachování
důležité části přírodního dědictví jednotlivých států a celé Evropy, ale které současně splní
požadavky předpisů EU.
Hlavní cíle
-
kombinovat prospěšný vliv na životní prostředí s redukcí zemědělské produkce,
-
podporovat tvorbu dalších zdrojů příjmů v zemědělství a rozvoj venkova.
Druhy opatření obsažné v programech
1. udržování existujících produkčních metod příznivých životnímu prostředí,
2. redukce vstupů (pesticidy, hnojiva), zahrnující také organické zemědělství a
integrované systémy hospodaření,
3. extenzifikace produkce na orné půdě (mimo redukci vstupů také změny struktury
produkce, zvláštní management okrajů polí atd.),
4. extenzifikace živočišné výroby (mimo snížení hnojení zejména nižší zatížení pastvin
skotem a ovcemi),
5. pěstování odrůd rostlin či chov plemen zvířat ohrožených vymizením,
6. jiné technologie v zemědělství příznivé životnímu prostředí (např. zatravnění pásů
podél toků aj.),
7. udržování opuštěné zemědělské či lesní půdy,
8. uvedení zemědělské půdy do klidu na 20 let k vytvoření přírodního parku, rezervace
biotopů, nebo k ochraně oblasti přirozené akumulace vod,
9. vymezování ploch zemědělské půdy pro veřejnost a rekreaci,
10. vzdělávání farmářů ve způsobech hospodaření šetrných k životnímu prostředí.
Účelem těchto opatření je přispět k dosažení cílů týkajících se problematiky zemědělství a
životního prostředí a zároveň přispět k udržení přiměřených příjmů farmářů.
21
Příprava agroenvironmentálních programů v EU
Programy jsou připravovány a řízeny v jednotlivých zemích nebo nižších územně
správních celcích. Platby farmářům jsou v rámci těchto programů částečně financovány
z rozpočtu Společenství (75 % v „Cíli 1“, tj. v oblastech, kde je nižší HDP na obyvatele než
75 % průměru EU, 50 % v ostatních oblastech). Nařízení stanoví maximální platbu pro každý
typ činnosti a členské státy zdůvodňují úroveň plateb odkazem na příjem, který farmář ztrácí
vstupem do programu.
Při koncipování těchto programů je nezbytné citlivě stanovit požadavky na ochranu
životního prostředí. Pro jednotlivé státy resp. oblasti se zpracovávají tzv. „Zásady správné
zemědělské praxe“ případně dílčí jednotlivé programy v návaznosti na zákony tak, aby se
vhodně doplňovaly, působily jako integrovaný systém a nebyly ani tvrdé ani příliš tolerantní
(obě krajnosti snižují úroveň spolupráce zemědělců). Prostřednictvím programů plynou
nemalé finanční prostředky do členských zemí, a proto je od orgánů EU vyžadována přísná
administrativní disciplína, zahrnující metody programování (požadavky), pravidelné kontroly
způsobů užití peněz, monitoring a pravidelné vyhodnocování výsledků programů (vyvíjí se
tzv. evaluační kultura).
Aplikace nařízení spočívá v zavedení tzv. zonálních programů, které pokrývají
z hlediska životního prostředí stejnorodou oblast a zahrnují všechna výše uvedená opatření.
Programy mají odrážet skutečné potřeby jednotlivých regionů v oblasti životního prostředí,
typy farem v zemědělství a priority v EU. Každý program bude zaveden na pět let a má
obsahovat nejméně následující informace:
-
geografická a environmentální definice oblasti,
-
cíle programů a argumenty, o které se opírají podmínky, které bude zemědělec
v programu plnit,
-
odhad ročních nákladů na program a popis opatření na zajištění dostatečné
informovanosti zaměstnanců státní správy v zemědělství a v regionech.
Členská země pravidelně poskytuje EU zprávy o výsledcích programů.
Přínosy agroenvironmentálních programů
Agroenvironmentální programy představují nástroj politiky, který umožňuje platit
zemědělcům za dobrovolně poskytované environmentální služby. Z povahy programů
vyplývá, že nejsou určeny k vyřešení všech problémů ochrany a tvorby životního prostředí.
Není možné z těchto zdrojů podporovat aktivity, které vyplývají ze zákonů ČR. Programy
pokrývají oblast environmentálních služeb, které jdou svými požadavky nad rámec Zásad
22
správné zemědělské praxe (v současnosti se formulují) a vyvolávají náklady nebo snížení
zisku. Program také neplní svoji funkci, je-li neobhajitelně nákladný, např. v oblastech
s vysokou produkční schopností půdy, kde i malé snížení intenzity hospodaření vyvolá
nutnost uhrazovat zemědělcům relativně vysoké částky.
Zemědělci získávají v průběhu účasti na programu nový pohled na ochranu životního
prostředí. Stávají se tak pro zástupce ochrany životního prostředí více poučenými partnery.
Působení programů je minimálně pětileté a jejich kladný vliv se může projevit. Délka účasti
na programech je důležitá i pro zemědělce, zejména při rozhodování o dalším využívání
faktorů produkce (např. půda, hospodářská zvířata), neboť to přináší jistou stabilitu.
Zemědělci nejsou k ochraně přírody a životního prostředí nuceni, neboť účast na programech
je dobrovolná.
Agroenvironmentální programy v Rakousku
Rakousko vyplácí podporu pro období konverze i pro vlastní ekologické hospodaření
bez časového omezení, avšak dotace v období konverze jsou vyšší, než ve vlastním
ekologickém zemědělství. Rakousko vynakládá ve svých opatřeních naprostou většinu
finančních prostředků na opatření plošné povahy s minimálními požadavky na zemědělce.
Státní podporu pobírá asi 95% ekologických farmářů, téměř 50% je hrazeno EU, zbytek je
hrazen rakouskou stranou.V roce 1997 činil celkový objem dotací částku 870 mil. ATS, tedy
přibližně 63 mil. Euro.
Sazba dotace:
Orná půda
4 500 šilinků/ 327 EUR
Trvalé travní porosty (louky sečené několikrát ročně) 3 450 šilinků/218 EUR
Louky sečené 1x ročně
(x 0,5)
1 725 šilinků
Louky pro produkci sena (x 0,25)
862 šilinků
Produkční zahrady
6 000 šilinků/ 436 EUR
Vinice, ovoce, zelenina, školky dřevin, chmel
11 000 šilinků /727 EUR
Podprogramy agroenvironmentálního programu ( AEO ) lze roztřídit do těchto skupin:
Podpora extenzifikace produkce
Podpora integrovaných metod hospodaření
Prevence eroze
Stabilizace osevních postupů
Údržba environmentálně citlivých oblastí
23
Údržba biodiverzity
Malá účast je na programech:
Pěstování ohrožených odrůd rostlin – nedostatečně dotován 310
Správa ekosystémů a krajinných prvků – omezen jen na ekologicky zajímavé regiony
Podprogramy:
Zelené hnojení na orné půdě – je to rozsahem malý, ale zajímavý program, který může
vyvolat snížení vyplavování nitrátů až o 40 – 70 % a redukuje rizika eroze.
Pozdní seč – tohoto programu se účastnilo relativně malý počet farem, což bylo dáno
především zaměřením podprogramu jen na 2 spolkové země.
Největší část finančních prostředků ( 38,6 % ) byla vynaložena na dotační tituly:
Základní podpora
Stabilizace osevních postupů
Jedná se o programy s obecnými a snadno splnitelnými požadavky.
Agroenvironmentální programy v Anglii
Velká Británie zavedla AEO, která jsou velmi cílená ( regionálně specifická, nebo plošná, ale
adaptovaná na jednotlivé farmy ).
Zavádění cílených AEO je spojeno s vysokými náklady na administraci na rozdíl od plošných
méně cílených AEO, v nichž nedosahují administrativní náklady ani 10 % prostředků
vynaložených na AEO.
Mezi horizontální programy podpory patří:
Správcovství krajiny
Cíle: obnova stanovišť, redukce spotřeby hnojiv a pesticidů, převod orné půdy do
extenzivních TTP ( trvalých travních porostů ), snížení VDJ/ha a environmentálně citlivé
postupy, ochrana a obnova následujících typů krajin a stanovišť:
Sazba dotace:
Luk na produkci sena 39 – 104
Pastvin
26 – 91
Zamokřených luk
295
Písčitých dun
65
Slatin
302 – 483
Nížinných vřesovišť
26 – 360
24
Vřesovišť
19 – 65
Starých sadů
327
Zpřístupnění nížin a vysočin 32 – 65
Obnova cenné vegetace na obdělávané půdě 45 – 327
Ekologické zemědělství
Ošetřování slatin
Mezi regionálně či místně specifické programy patří:
Program ochrany stanovišť
Cíle: tvorba a údržba stanovišť volně žijících organizmů ( např. slatin, mokřadů ), cílené
operace, set – aside ( půda daná do klidu ) na 10 nebo 20 let, vyloučit pesticidy a hnojiva.
Sazba dotace:
Orná půda
282 - 570
TTP
136 - 261
Původní set – aside 299
Program podpory vstupu veřejnosti do krajiny
Cíle: vhodná orná půda na 5 let bez produkce a udržovaná pro vstup veřejnosti a rekreaci.
Sazba dotace:
Stezka – je to 10 metrů široký pás půdy, na poli nebo jeho části 118
Environmentálně citlivé postupy, ochrana krajiny
59
Program oblastí citlivých na nitráty
Cíle: ochrana přírodních zdrojů ( podzemních vod ) za použití environmentálně citlivých
postupů.
Sazba dotace:
Přechod z orné půdy na extenzivní TTP 369 – 641
Snížení dusíku na orných půdách
71 – 114
Extenzifikace TTP
271
Environmentálně citlivé oblasti ( ESA )
„The Broads“ - jedná se o oblast údolních niv s druhově bohatými loukami a pastvinami.
Opatření je členěno na tzv. vrstvy, a to od základní až po vrstvu s nejvyššími požadavky.
25
Vrstva 1
Cíle: udržovat krajinu a trvalé travní porosty v The Broads ESA.
Sazba dotace: 125 GBP/ha
Podmínky pro vstup:
-
Do opatření může vstoupit celá farma nebo jenom část ( část, jen pokud jde o TTP ).
-
Nezorat stávajících louky nebo pastviny ( je předepsán způsob kombinace ).
-
Nedosívat TTP mimo nezbytné případy.
-
Jakoukoliv kultivaci provádět s ohledem na hnízdící ptactvo.
-
Při pastvě zabránit nedopásání, přílišnému vypásání a pasení jen koňmi.
-
Sečení omezit jen na jednu seč s ohledem na dobu hnízdění ptactva.
-
Dávka hnojiv za rok ne více jak 125 kg dusíku, 75 kg fosforu, 75 kg draslíku a
zároveň nepřesáhnout 94 kg dusíku v jedné aplikaci.
-
Při aplikaci hnojiv se vyhnout okrajům polí, odvodňovacím kanálům a mezím.
-
Řídit se zásadami správné zemědělské praxe.
-
Neaplikovat na pozemky prasečí kejdu, nepřesáhnout 30 t/ha/rok chlévské mrvy.
-
Nepoužívat fungicidy a insekticidy, herbicidy.
-
Neodvodňovat pozemky, udržovat odvodňovací kanály.
-
V odvodňovacích kanálech udržovat úroveň vody vhodnou pro pastvu a pro život
fauny a flóry.
-
Udržovat okraje polí, rybníky a rákosové porosty.
Vrstva 2
Cíle: zvýšit ekologickou hodnotu TTP a odvodňovacích kanálů.
Sazba dotace: 220 GBP/ha
Podmínky pro vstup:
-
Lze přihlásit jakoukoli část farmy s TTP, která je z ekologického hlediska zajímavá
nebo by potenciálně zajímavá mohla být.
-
Udržovat hladinu vody ne více než 45 cm pod úrovní mokřadu mezi 31. března až
1. listopadu.
-
Udržovat hladinu vody min. 60 cm ode dna odvodňovacích kanálů mezi 30. 11. a
1. 3.
-
Nevyužívat mechanizaci na pozemcích mezi 31. březnem a 16. červencem (ohrožuje
hnízdění).
-
Nepást mezi 31.listopadem a 1. dubnem.
26
-
Neséci porost na siláž ani na seno před 16. 7. (podpora vysemenění rostlin a ochrana
hnízd ptáků).
-
Nepřekročit hnojení dusíkem 44 kg/ha/rok, nepoužívat fosfor a draslík.
-
Nepoužívat organická hnojiva, nevápnit.
Vrstva 3
Cíle: posílení ekologické hodnoty TTP a odvodňovacích příkopů podpořením zamokření
v zimě a na jaře – spásané mokřady.
Sazba dotace: 250 GBP/ha
Podmínky pro vstup:
-
Hladina vody v mokřadech musí dosahovat takové úrovně, že tvoří mělká jezírka od
1. ledna do 31. listopadu.
-
Hladina vody v příkopech musí být udržována max. 45 cm pod úrovní mokřadu od
1. června do 31. října.
-
Zákaz aplikace hnojiv.
-
Pastva vyloučena v období mezi 1.listopadem a 15. květnem.
-
Od 16. května do 1. října lze pást, ale před 30. červnem nepřesáhnout zatížení půdy
1,3 VDJ/ha.
Vrstva 4
Cíle: změna orné půdy na TTP
Sazba dotace: 220 GBP/ha
Podmínky pro vstup:
-
Zatravnit ornou půdu do 12 měsíců po vstupu do programu.
-
Během prvních 12 měsíců neaplikovat hnojiva a pesticidy.
Vrstva 5
Cíle: zřídit zelený pás ( 6 m ) na okraji zoraných polí v místech, kde přiléhají
k odvodňovacímu kanálu, příkopu nebo toku.
Sazba dotace: 280 GBP/ha
Podmínky pro vstup:
-
Jakýkoli výše popsaný zoraný pozemek.
27
Agroenvironmentální program v Irsku
Irsko vyplácí podporu pro období konverze i vlastní ekologické hospodaření bez
časového omezení, avšak dotace v období konverze jsou vyšší, než ve vlastním ekologickém
zemědělství.
Dotace jsou vypláceny od roku 1994, kdy byl zaveden irský národní agro-environmentální
program.
Sazba dotace na ha:
V konverzi
146 liber/112 EUR
V režimu ekologického zemědělství
73 liber/56 EUR
Zahradnické kultury s výměrou menší než 3 ha
193 liber/149 EUR
Dotace na ornou půdu a trvalé travní porosty se nerozlišují.
V Irsku jsou zavedeny cílené programy ( tzv. doplňkové ), které podporují
hospodaření v environmentálně citlivých oblastech a vybraných říčních systémech.
Z horizontálních programů jsou v Irsku zavedeny podpory pro ekologické zemědělství, chov
mizejících plemen hospodářských zvířat a umožňování přístupu veřejnosti na pozemky farmy,
dalším programem je snižování intenzity pastvy v oblastech, kde docházelo k poškozování
cenných lokalit nadměrnou pastvou.
Základním programem Irska je:
REPS ( Rural Environment Protection Schneme – Program ochrany venkovského prostředí ).
Program obsahuje 11 opatření a je zaváděn opatřením, které se nazývá „agroenvironmentální
plán farmy“. Součástí opatření je konzultace s poradcem.
Cíle: zavést způsoby hospodaření a řízené metody produkce, které naplňují zvyšující se
potřebu zachovat přírodu, chránit krajinu a řešit širší problémy v životním prostředí, chránit
stanoviště volně žijících organismů a ohrožených druhů flóry a fauny, produkovat kvalitní
potraviny.
Opatření obsažená v plánu:
1. Omezení užívání živin
Cíle: podpora efektivního užívání zdrojů živin a snižování jejich ztrát, jak z farmy tak z pole.
Podmínky:
-
Kapacita zařízení na skladování statkových hnojiv musí odpovídat dvěma třetinám
produkce za období, kdy jsou zvířata ve stájích.
28
-
Pokud kejda nebo znečištěná voda bude vypuštěna do toku, farma je vyloučena
z programu a vrátí již vyplacené prostředky.
-
Je požadován plán hospodaření s živinami.
-
Jedenkrát za dva roky se požaduje základní rozbor půdy.
2. Plán hospodaření na TTP
Cíle: podpora minimalizace rizik na TTP poškozením rozšlapáním, nadměrnou pastvou a
erozí půdy.
Podmínky:
-
Poradce vypracuje trvale udržitelný plán managementu TTP, zajišťující žádoucí
změny ve způsobu využití ohrožených ploch ( dle mapy REPS, kde jsou vyznačeny
oblasti citlivé k vypásání nebo k jinému poškození ).
-
Výpočet únosnosti zatížení půdy při pastvě, období ustájení, způsob ustájení,
skladování krmiv, plán produkce a nákupů krmiv atd.
3. Ochrana a údržba vodních toků a studní
Cíle: zlepšit jakost vod a prostředí pro ryby, zpevnit břehy toků pro vývoj vegetace.
Podmínky:
-
Toky musí být vyznačeny na mapě farmy a je připraven plán na údržbu toků.
-
Není dovolena aplikace hnojiv, herbicidů a pesticidů v 1,5 m širokém pásu podél
toku.
4. Zachování přírodních stanovišť
Cíle: zachování stávajících stanovišť: zamokřené louky, močály a bažiny, rašeliniště, písčité
duny, přílivová zóna a pobřeží, lesy, křoviny, vody, okraje polí, staré budovy obydlené
chráněnými druhy.
Podmínky:
-
Tvůrce plánu navrhne strategie ošetřování stanovišť, aby bylo zaručeno jejich min.
narušování.
-
Zalesnění, odvodnění, zorání, osetí atd. nejsou povoleny.
5. Zachování hraničních a cestních ohrad, kamenných zídek a živých plotů
Cíle: zachovat biodiverzitu.
Podmínky:
-
Poradce připraví plán oprav a managementu.
-
Program specifikuje doporučené postupy při údržbě.
29
6. Užívání hnojiv a pesticidů podél toků a živých plotů
Cíle: ochrana vodních zdrojů a stanovišť volně žijící flóry a fauny
Podmínky:
-
Omezení používání hnojiv, herbicidů a insekticidů podél toků, rybníků a živých plotů.
-
Aplikace hnojiv nesmí být prováděna 1,5 m od těchto stanovišť.
-
Plevele se mohou ničit pouze bodovou aplikací.
7. Ochrana objektů historické a archeologické hodnoty
Cíle: zvýšit vědomí o přítomnosti těchto objektů a nalezení managementu na jejich ochranu.
Podmínky:
-
Historická místa jsou zakreslena na mapě.
-
Plán obsahuje seznam a strategie ochrany a údržby těchto míst.
8. Údržba a zlepšování vzhledu farmy a dvora
Cíle: tvorba souladu vzhledu faremních budov a farmy s prostředím.
Podmínky:
-
Plán obsahuje roční rozvrh úklidu farmy.
-
Farmář odklidí dle plánu vše nevzhledné a potenciálně nebezpečné ( např. staré stroje,
plastické hmoty, staré oleje a pneumatiky ).
9. Produkce plodin na orné půdě bez regulátorů růstu, pálení slámy a stonků a ponechání
okrajů polí neobdělaných
Cíle: snížit negativní dopady hospodaření na orné půdě na životní prostředí a částečně
extenzifikovat produkci.
Podmínky:
-
Zákaz používat růstové regulátory na obilninách ( vyjma ovsa ).
-
Zákaz pálení slámy.
-
Je vyžadováno ponechat neobdělané okraje pro flóru a faunu min. 1,5 metru a mezi
plodinami min. 3 m, podél drátěných plotů.
-
Podél kamenných zídek je nezbytné ponechat 1,5 metru široký pás na každé straně.
-
V případě živých plotů, které jsou užší než 2 metry je nezbytné mít od středu plotu
k okraji obdělávaného pole mezeru nejméně 2 metry na každé straně.
30
10. Rozšiřování zkušeností se způsoby hospodaření, které jsou šetrné vůči životnímu prostředí
Cíle: poskytnout farmářům informace o přínosech REPS pro životní prostředí, vysvětlení
důležitosti jednotlivých požadavků v rámci REPS, znalosti a dovednosti v naplňování plánu
v rámci REPS.
Podmínky:
-
Státní organizace poskytne kurzy a přístup na demonstrační farmy.
-
Za účast na kurzu dostane zástupce farmy 103 EUR.
11. Vedení předepsaných faremních záznamů
Cíle: přimět farmáře, aby plán naplnil a jednotlivá opatření úspěšně zavedl.
Podmínky:
-
Záznamy musí obsahovat: měsíční stavy zvířat, detaily o odvozu organického odpadu
mimo farmu nebo naopak dovozu.
Agroenvironmentální programy České republiky
Agroenvironmentální programy mohou zajistit efektivní zachování / obnovu četných
stanovišť flóry a fauny, zejména pokud jsou vázány na zemědělskou činnost. Pro ČR je
z tohoto hlediska vstup do EU a s tím související proces přípravy potřebných programů
velkou příležitostí, neboť může přispět k tvorbě spojenectví zemědělců a ochránců životního
prostředí.
Zemědělci mohou mít z programů zejména další příjem, který má tu pozitivní
vlastnost, že nepodléhá změnám na trhu a nepřízni počasí. Další motivací pro účast
zemědělců na těchto programech je skutečnost, že většina opatření v programech směřuje
k ochraně těch složek životního prostředí, na kterých je zemědělská produkce ve značné míře
závislá (např. úrodnost půd). Mezi nevýhody patří např. zatížení farmářů detailním
zpracováním dotazníků a žádostí o dotace. Zemědělci však tuto nepříjemnou stránku účasti na
programech podstupují v případě, že se jim vyplatí.
Programy mají také sociální cíle, nelze je však zaměňovat s dotačním systémem,
zohledňujícím rozdílné přírodní podmínky. Druhotný cíl je možnost nabídnout zemědělcům
další příjem za poskytování služeb společnosti.
Pro státní správu bude zavedení programů znamenat značné navýšení administrativy a
částečně i změnu stylu práce.
Agroenvironmentální programy jsou součástí Společné zemědělské politiky, a proto
budou procházet finanční prostředky přes Ministerstvo zemědělství (MZe) ČR, které bude
garantovat i chod programů.
31
Lze očekávat důslednou kontrolu užití finančních prostředků, která bude vyžadovat
uchování a zpřístupnění účtů pro kontrolu. Kontrolní činností se budou zabývat ve větší míře
příslušné orgány ČR a namátkově také zástupci EU.
Pro státní správu bude zavedení programů znamenat značné navýšení administrativy a
částečně i změnu stylu práce.
Cíle agroenvironmentálních programů:
1.
ošetřování a obnovu cenných krajinných prvků a posilování biodiversity,
2.
snižování rizik eroze půd,
3.
omezování kontaminace vod nitráty,
4.
rozvoj alternativních systémů hospodaření (ekologické a integrované zemědělství).
Podmínky účasti v programu
Každý program má definovanou cílovou skupinu, pro kterou je určen. Zpravidla se
jedná o zemědělce, hospodařící v oblasti, na kterou je program zaměřen (celá ČR nebo
vymezené území), kteří se zaváží dodržovat pravidla, která jsou podmínkou v účasti na
programech. Samozřejmou podmínkou je plnění závazků určených v programu, dále umožnit
kontrole nahlédnout do účtů apod. Současně s uzavřením příslušné smlouvy se zemědělci
zavazují k dodržování Zásad správné zemědělské praxe.
Základní charakteristika programů
Principy:
1.
Příprava programů je v zemích EU povinná.
2.
Účast zemědělců je dobrovolná.
3.
Programy jsou částečně financovány ze zdrojů EU (50-75 % plateb zemědělcům).
4.
Nejsou podporovány požadavky na ochranu životního prostředí, které vyplývají
z legislativy členské země a jejichž plnění je povinné.
5.
Účast na programech je podmíněna plněním Zásad správné zemědělské praxe
i zákonných omezení.
6.
Prvotní jsou environmentální cíle, podpora příjmů zemědělců je naplňována tak, že tito
dostanou za environmentální službu odměnu, a tím získají další příjem.
32
7.
Programy mají mít zcela jasný cíl a účel, obhajitelný vědeckými argumenty, výše plateb
je vypočtena na základě ušlých příjmů nebo zvýšených nákladů, programy mají
vypracovaný systém kontroly a systém vyhodnocování výsledků programu.
8.
Programy pokrývají buď celé území státu nebo jsou specifikovány na území, které je
z environmentálního hlediska stejnorodé dle specifických požadavků státu či
jednotlivých regionů.
9.
Smlouvy se zemědělci se uzavírají nejméně na pět let u dlouhodobého vyloučení půdy
z produkce na dvacet let.
10. Dle výsledků pravidelného vyhodnocování jsou programy dopracovávány, zpravidla po
pěti letech.
Poslání agroenvironmentálních programů
-
Podporovat změny ve Společné zemědělské politice zaváděné tržními řády.
-
Podporovat dosahování cílů Společenství v oblasti zemědělství a životního prostředí.
-
Přispět k přiměřeným příjmům zemědělců.
Podporované typy aktivit
-
Způsoby hospodaření a využití půdy, které napomáhají chránit a obnovovat složky
životního prostředí.
-
Ošetřování opuštěné půdy tam, kde by jinak hrozilo nebezpečí škod na životním
prostředí.
-
Využívání půdy k podpoře využití obyvatelstva ve volném čase a při rekreaci.
-
Vzdělávání a praktická výuka farmářů ve způsobech hospodaření, které odpovídají
požadavkům na ochranu životního prostředí.
Tato opatření jsou součástí Společné zemědělské politiky Evropské unie již od roku 1992
a členské státy je musí svým hospodařícím subjektům nabídnout (FIŠER, 2004).
Jedná se o podporu využívání zemědělských metod šetrných k životnímu prostředí , které
jdou nad rámec stanovený zákonem. Zemědělec je odměňován za to, že se musí nějaké
činnosti s negativním dopadem na přírodu a krajinu zdržet nebo naopak za to, že musí
nějakou činnost s pozitivním dopadem provést (JONGEPIEROVÁ A KOL., 2004).
Cílem AEO je podpořit ekologickou stabilitu krajiny, zamezit zrychlenému odtoku vody
z krajiny, snížit erozi půdy a zachovat a zvýšit přírodní rozmanitost na zemědělsky využívané
půdě.
33
Zemědělci nejsou k ochraně přírody nuceni, avšak využíváním opatření si otevřou cestu
k dalším a jistým příjmům minimálně po dobu pěti let, podle smluvního závazku. Navíc by si
měli uvědomit, že tím chrání i ty složky životního prostředí, na kterých je zemědělská
produkce závislá (např. půda a její úrodnost).
Pokud se zemědělec pro vstup rozhodne, zaváže se, že bude hospodařit pět let dle Zásad
správné zemědělské praxe na minimální výměře 5 ha zemědělské půdy. Jde-li o hospodaření
pouze ve zvláštně chráněných územích je požadovaná minimální výměra 2 ha. Do systému
ekologického zemědělství mohu vstoupit minimálně s 1 ha, jde-li o pěstování zeleniny a
speciálních bylin na orné půdě v EZ je nutné mít k dispozici alespoň 0,5 ha a v případě
trvalých kultur v EZ 0,25 ha (NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 242/2004, o provádění
agroenvironmentálních opatření).
Evropská
unie se podílí na jejich financování do výše 50 % nákladů na program,
zaostávající regiony mohou být podporovány EU až z 80 % (URBAN, ŠARAPATKA, 2003).
Agroenvironmentální opatření jsou navrhována ve shodě s nařízením Rady (ES) č.
1698/2005 a s prováděcím nařízením Komise (ES) 817/2004. V České republice byla
prováděna již v předvstupním období na základě zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství a po
přístupu k EU bylo vydáno prováděcí nařízení vlády č. 242/2004 Sb., jehož prostřednictvím
jsou AEO uplatňována v období 2004 až 2006 se závazky uzavřenými do roku 2010
Agroenvironmentální opatření zahrnují tato podopatření:
-
ekologické zemědělství,
-
ošetřování travních porostů,
-
péče o krajinu:
1. zatravňování orné půdy
2. tvorba travnatých pásů na svažitých půdách
3. pěstování meziplodin
4. trvale podmáčené louky a rašelinné louky
5. ptačí lokality na travních porostech
6. biopásy
-
osevní postup v ochranných zónách jeskyní.
(NAŘÍZENÍ VLÁDY č. 242/2004 Sb., o provádění agroenvironmentálních programů)
34
podopatření:
Ekologické zemědělství
V ekologickém zemědělství je zakázáno používat geneticky modifikované organismy
(GMO), krmiva, hnojiva a pomocné půdní látky neuvedené v pozitivních seznamech. Celkové
množství statkových hnojiv nesmí přesáhnout hranici 170 kg dusíku ročně na hektar
obdělávané zemědělské půdy. O příspěvek na travní porosty mohu žádat v případě, že se
intenzita ekologického chovu býložravců pohybuje v průměru za rok v intervalu 0,2 – 1,5
VDJ/ha TP. (Výše podpory: orná půda 3 520 Kč/ha, travní porosty 1 100 Kč/ha, trvalé kultury
12 235 Kč/ha, zelenina a byliny 11 050 Kč/ha.)
Ošetřování travních porostů
Cílem je podpořit a zachovat příznivou druhovou rozmanitost na travních porostech
využívaných pro zemědělskou produkci, které jsou ohroženy růstem intenzity hospodaření
nebo naopak degradací v důsledku opouštění hospodaření.
Do podopatření lze vstoupit jen se všemi pozemky zaregistrovanými jako TP (ke dni
podání žádosti o titul). V jednom roce se aplikuje v průměru do 170 kg N č.ž./ha na veškeré
orné půdě v podniku a minimální průměrná intenzita chovu býložravců je 0,2 VDJ na každý
ha travního porostu.
Ve všech následujících typech travních porostů se posečená hmota z pozemku odklízí
k dalšímu využití v rámci podniku a poslední seč se mulčuje jen při menším objemu travní
hmoty, to znamená do 15 cm výšky porostu.
Louky
Z lučního porostu se rostlinná hmota neodstraňuje průběžně jako na pastvině, ale
několikrát za rok se naráz pokosí, v tomto případě minimálně dvakrát, v odůvodněných
případech jedenkrát. První seč se provede do 15. 7., druhá nejpozději do 15. 10. a po 15. 8. je
možno nechat porost přepásat hospodářskými zvířaty. Hnojiva lze aplikovat maximálně do
výše 40 kg N č.ž./ha a to včetně hnojiv statkových. Tímto titulem je možné získat finanční
příspěvek 1 920 Kč/ha.
V chráněných územích je možné využít titul „Extenzivní louky“, které se nehnojí, proto
patří mezi druhově nejbohatší společenstva. A je to dáno tím, že nízká hladina především
dusíku omezuje některé bujnější druhy rostlin v růstu a tím zabraňuje vytlačení z porostu
druhy slabší. První seč je třeba provést nejpozději do 15. 7. a druhou do 15. 10. Pastevně se
však nevyužívají v žádném období. V tomto případě je výše podpory 2 800 Kč/ha.
35
Téměř každou louku je vhodné pokosit v jinou dobu. Když je tráva nejvíce narostlá, ale
ještě nekvete, má v sobě nashromážděno nejvíce účinných látek, takže seno sklizené v tento
čas je nejkvalitnější. Proto existuje titul „Posun seče na loukách“, který lze také v těchto
oblastech uplatnit. Lze rozlišit „Posun seče ve formě pásů“, kdy se první seč provede do 15. 7.
tak, že na louce zůstanou neposečené pásy o šířce 6 – 12 m, které budou zaujímat zhruba
5 – 10 % rozlohy daného půdního dílu a budou posečeny v seči druhé. Tímto způsobem se
vytvoří jakási mozaika různě narostlých porostů, v níž najde potravu a úkryt nejen hmyz, ale
dojde i k obohacení luk o větší množství bylin. Aplikace hnojiv je vyloučena. V tomto
případě je finanční kompenzace 3 130 Kč/ha. Druhou možností je „Posun termínu seče“,
v tomto případě se první seč provede až po 15. červenci na celé ploše nehnojené louky (výše
podpory: 5 130 Kč/ha).
Pastviny
Přednost pastvy oproti kosení spočívá v tom, že pasoucí se zvířata rozrušují souvislý drn a
tím vytváří místa vhodná pro klíčení a růst druhů rozmnožujících se semeny. Extenzivní
pastva se také projevuje nerovnoměrným vypasením, méně spasené plochy tzv. nedopasky, je
třeba po skončení každé pastvy posekat. V tomto podopatření činí denní intenzita chovu
pasených hospodářských zvířat 0,5 až 1 VDJ/ha. Hnojit pastviny můžeme maximálně do výše
40 kg N č.ž./ha, kejda je vyloučena, tedy
s výjimkou kejdy skotu. Pokud je nezbytné
likvidovat plevele chemicky, lze použít herbicidy jen bodově (výše podpory: 2 890 Kč/ha).
V chráněných územích je možné získat až 4 330 Kč/ha na opatření „Extenzivní pastviny“,
pokud se plochy nehnojí, denní intenzita chovu pasených hospodářských zvířat činí 0,4 až 0,8
VDJ/ha, nedopasky se po skončení každé pastvy kosí a herbicidy se používají jen bodově.
Péče o krajinu
Zatravňování orné půdy
Cílem je zatravnění nevhodně rozoraných niv a svažitých pozemků. Zatravňují se
pouze půdy svažité nad 12°, mělké, písčité, podmáčené, extrémně těžké a orná půda v méně
příznivých oblastech, v I. zóně NP a v I. zóně CHKO, a to uznaným osivem komerční travní
směsi nejpozději do 31. 5., porost se však nezakládá formou podsevu. V prvním roce se
pozemek nevyužívá pastevně, jen se minimálně dvakrát ročně poseče. Na zatravněných
plochách se neaplikují dusíkatá hnojiva a plevele se likvidují především sečením, v prvních
dvou letech lze použít bodově herbicidy (výše podpory: 7 265 Kč/ha).
36
Tvorba travnatých pásů na svažitých půdách
Cílem je zpomalení povrchového odtoku vody na mírných svazích v oblastech s větším
zorněním. Rozdělením svahů na kratší úseky se zvýší podíl vody, která se vsákne do půdy, a
tím bude posílena i retenční schopnost krajiny.
Travnaté pásy o šíři 45 až 55 metrů se tvoří na půdě se svažitostí 3 až 12°, po vrstevnici a
vzdálenost mezi jednotlivými pásy je 50 až 200 metrů. Na orné půdě takto rozděleného svahu
se pěstuje více plodin než jedna, nevolí se však plodiny širokořádkové. Po zatravnění ploch se
pásy minimálně dvakrát ročně posečou. Herbicidy se používají pouze v prvních dvou letech
formou bodové aplikace. V rámci tohoto titulu lze získat finanční příspěvek 9 440 Kč/ha.
Pěstování meziplodin
Vítr a stékající dešťová voda mají velkou schopnost unášet částečky půdy. Pokud je však
pozemek po celý rok zakrytý pěstovanou plodinou (v zimě alespoň strništěm), není na
povrchu půdy volný prostor, odkud by vítr a voda mohly odnášet půdu. Organická hmota
meziplodiny se navíc v půdě postupně rozloží a obohatí tak půdu humusem.
Meziplodiny se na pozemky orné půdy vysévají nejpozději do 10. října a jejich celkový
rozsah musí být minimálně 3 % z plochy, poté se na jaře porost zapraví do půdy a následně se
vyseje hlavní plodina (výše podpory: 4 580 Kč/ha.).
Trvale podmáčené louky a rašelinné louky
Trvale podmáčené a rašelinné louky se vytvořily na místech se zvýšenou hladinou
podzemní vody. Většinou se jedná o luční prameniště a zrašeliněná nebo podmáčená místa na
okrajích rybníků, podél toků a v údolních sníženinách. Tato stanoviště bývají v našich
podmínkách zpravidla druhově bohatá a značná část rostlinných společenstev je vzácných a
ohrožených.
Tento titul je má chránit následujícími podmínkami. Podmáčené louky je vyloučeno
hnojit, vápnit a především odvodňovat. Kosí se lehkou mechanizací minimálně jednou ročně
v těchto termínech: 15. 5. až 15. 6., 15. 6. až 25. 7., 26. 7. až 31. 8., pokosená hmota se
následně odklízí (výše podpory: 12 100 Kč/ha.).
Ptačí lokality na travních porostech
Opatření se týká trvalých travních porostů identifikovaných jako hnízdní lokality chřástala
polního a bahňáků. Cílem je udržet a zvýšit populaci těchto druhů ptactva v zemědělsky
využívané krajině. Na travních porostech, vymezených jako hnízdní lokality chřástala
37
polního, je možné čerpat platbu do výše 5 180 Kč/ha. Mezi podmínky patří především
nehnojit, první seč provádět nejdříve 15. 8. (od středu ke kraji), poté je možné tyto plochy
využívat pastevně. Válení a smykování porostu se neprovádí v období od 15. 3. do 30. 6.
Bahňáci jsou zvláště úzce vázány na vlhké louky, které je nutné obhospodařovat obdobně
jako u titulu chřástala polního, jen s rozdílem, že je časově omezena poslední seč - od 30. 9.
do 15. 11. (výše podpory: 5 550 Kč/ha.).
Biopásy
Cílem tohoto titulu je zvýšení potravní nabídky volně žijících živočichů přes zimu na
zemědělsky obhospodařovaných plochách. Proto se uvnitř nebo na okraji orné půdy vytvoří
pásy o šíři 6 až 12 metrů, které se na jaře mezi 15. 4. až 31. 5. osejí směsí pohanky, prosa,
krmné kapusty a dalších vybraných plodin a bez jakéhokoli obhospodařování (žádná hnojiva
ani pesticidy) se ponechají do 31. 3. následujícího roku. Poloha biopásů se může v průběhu
pětiletého období měnit v závislosti na osevním postupu. Tímto opatřením je možné získat
10 630 Kč/ha pásu.
Osevní postup v ochranných zónách jeskyní
Tento titul je možné uplatnit pouze v CHKO Moravský Kras, kde má za úkol
redukovat pěstování intenzivně ošetřovaných zemědělských plodin a tím omezit i negativní
dopad používaných chemických prostředků a hnojiv. Z tohoto důvodu je vyloučeno zařazovat
do osevního postupu širokořádkové plodiny a omezit podíl obilovin na 50 % (výše podpory:
540 Kč/ha).
(ANONYMUS 8)
38
Download

Mimoprodukční funkce zemědělství