Intervenční
a akutní
kardiologie
INTERVENTIONAL CARDIOLOGY
AND ACUTE CARDIAC CARE
A
2012
www.solen.cz
ISBN 978–80–87327–82–1
Ročník / volume 11
Abstrakta
X. české a slovenské sympozium o arytmiích
a kardiostimulaci s mezinárodní účastí
Xth Czech and Slovak Sympozium on Arrhythmias
and Cardiac Pacing with International Participation
29. – 31. 1. 2012
Zlín, Academia centrum Zlín – Univerzita Tomáše Bati
Pořadatel
Pracovní skupina Arytmie a trvalá kardiostimulace České kardiologické společnosti
Slovenská asociácia srdcových arytmií
Nadační fond Srdeční rytmus
www.iakardiologie.cz
Edwards
SAPIEN XT
Transcatheter Heart Valve
Treat more patients with confidence
Treat more patients with the Edwards SAPIEN XT
transcatheter aortic valve now available in three
sizes to address the broadest annulus range
Treat your patients with confidence with the advanced Edwards SAPIEN XT valve that combines
proven design with predictable placement and optimal performance. This has been demonstrated
in the PREVAIL TA study, a multi-center European trial showing a 91% 30-day survival rate for
high-risk patients (logistic EuroSCORE: 23.1%).*
*SOURCE: PREVAIL study conducted using the SAPIEN XT valve on the Ascendra2 delivery system. Results presented at EACTS, October 2010.
For professional use. See instructions for use for full prescribing information, including indications, contraindications, warnings, precautions,
and adverse events.
Edwards and Edwards SAPIEN XT are trademarks of Edwards Lifesciences Corporation. Edwards Lifesciences and the stylized E logo are
trademarks of Edwards Lifesciences Corporation and are registered in the United States Patent and Trademark Office.
© 2011 Edwards Lifesciences Corporation. All rights reserved. E1885/02-11/THV.
Edwards Lifesciences
Irvine, USA I Nyon, Switzerland
edwards.com
I Tokyo, Japan I Singapore, Singapore I São Paulo, Brazil
Obsah
Lékařská sekce
Rekonekce plicních žil po katetrizační ablaci pro fibrilaci síní: incidence a prediktory
Aldhoon B, Wichterle D, Peichl P, Čihák R, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Skúsenosti s telemetrickým monitorovaním pacientov s implantovaným ICD systémom „home-monitoring“
Bernát V, Hatala R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Procedurální charakteristiky robotické izolace plicních žil u pacientů s paroxyzmální formou fibrilace síní
Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11
Kapsičky aortální chlopně – zdroj nejen komorových arytmií
Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11
Vliv opakované katetrové ablace na kvalitu života u pacientů s paroxyzmální versus dlouhodobě perzistentní fibrilací síní
Bulková V, Fiala M, Šimek J, Chovančík J, Havránek Š, Pindor J, Kociánová L, Neuwirth R, Jiravský O, Vavřík D, Fikar M, Krawiec Š, Januška J, Wichterle D . . . . . .12
Výsledky transtelefonní monitorace EKG epizodním záznamníkem s automatickou detekcí arytmií v různých klinických indikacích
Bulková V, Fiala M, Gandalovičová J, Královec Š, Brada J, Chovančík J, Jiravský O, Neuwirth R, Tolaszova H, Šimek J, Havránek Š, Šťovíček P . . . . . . . . . . . . . . . . . .12
Srovnání elektrogramem řízené ablace versus přídatných lineárních lézí v léčbě dlouhodobé perzistentní fibrilace síní –
výsledky prospektivní randomizované studie
Fiala M, Wichterle D, Škňouřil L, Toman O, Pindor J, Bulková V, Dorda M, Vavřík D, Krawiec Š, Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .12
Souhrnné výsledky katetrové ablace pro fibrilaci síní u 866 pacientů
Fiala M, Toman O, Chovančík J, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O,
Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13
Benefit z katetrové ablace dlouhodobé perzistentní fibrilace síní u pacientů s pokročilou systolickou dysfunkcí levé srdeční komory
Fiala M, Wichterle D, Toman O, Škňouřil L, Nevřalová R, Bulková V, Chovančík J, Pindor J, Gorzolka J, Vavřík D, Krawiec Š,
Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13
Výsledky katetrové ablace u pacientů s jednou versus opakovanou ablací pro fibrilaci síní
Fiala M, Toman O, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Chovančík J, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O,
Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13
Srovnání dlouhodobých výsledků katetrové ablace pro paroxyzmální versus dlouhodobě perzistentní fibrilaci síní
Fiala M, Toman O, Wojnarová D, Szymeczek H, Bulková V, Chovančík J, Pindor J, Neuwirth R, Vavřík D, Krawiec Š, Jiravský O,
Rybka L, Lábrová R, Januška J, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14
Postoperative junctional ectopic tachycardia
Gebauer R, Paech C, Kolterer B, Kostelka M, Daehnert I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
Strategie řešení typického flutteru síní rezistentního k ablační léčbě
Haniš J, Bulava A, Sitek D, Novotný A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14
Katetrizační ablace typického flutteru síní u nemocných s prekapilární plicní hypertenzí
Havránek Š, Šimek J, Ambrož D, Kocianová L, Jansa P, Wichterle D . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Dlouhodobé výsledky katetrové ablace komorové tachykardie u arytmogenní kardiomyopatie pravé komory
Hrošová M, Fiala M, Škňouřil L, Dorda M, Pleva M, Chovančík J, Pindor J, Vavřík D, Krawiec Š, Holek B, Januška J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15
Katetrizační ablace paroxyzmální formy fibrilace síní laserovým balonkem a její dlouhodobé výsledky
Chitovová Z, Šedivá L, Škoda J, Petrů J, Janotka M, Chovanec M, Královec S, Holý F, Brada J, Plevková L, Holdová K, Reddy VY, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15
Dlouhodobé výsledky katetrizační ablace paroxyzmální formy fibrilace síní kryobalonkovým katétrem
Chitovová Z, Šedivá L, Škoda J, Petrů J, Janotka M, Chovanec M, Královec S, Holý F, Brada J, Plevková L, Holdová K, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Jednoroční monitorace EKG pomocí neinvazivního epizodního záznamníku u pacientů po katetrové ablaci fibrilace síní
Chovančík J, Fiala M, Bulková V, Neuwirth R, Moravský O, Szmek B, Královec S, Brada J, Branny M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Idiopatické komorové tachykardie – systém dálkové magnetické navigace, náš soubor
Chovanec M, Janotka M, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16
Arytmogénne substráty závažného kardiálneho zlyhania u detí
Illíková V, Záhorec M, Kováčiková Ĺ, Hlivák P, Hatala R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16
Vplýva mimotelový obeh na vznik fibrilácie predsiení po kardiochirurgickej revaskularizácii myokardu?
Jakubová M, Stančák B, Mitro P, Hermely A, Török P, Sabol F . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Dlouhodobé výsledky transvenózní implantace levokomorové elektrody CRT: úspěšnost, rizikové faktory a příčiny neúspěchu implantace
Janotka M, Petrů J, Chovanec M, Šedivá L, Škoda J, Málek F, Vondráková D, Baroch J, Plevková L, Neužil P. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17
Morfologická EKG kritéria idiopatické komorové ektopie z kapsiček aortální chlopně
Jarkovský P, Peichl P, Segeťová M, Wichterle D, Čihák R, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17
Arytmologické perspektivy katetrové renální denervace
Jiravský O, Nykl I, Branny M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
Hodnocení pravokomorové stimulační septální pozice dle skiagrafických kritérií a dle morfologie stimulovaného QRS komplexu
Kameník L, Hnátek T, Sedloň P, Jarkovský J, Littnerová S, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18
Neobvyklá pozdní komplikace – hemoperikard při fraktuře elektrody
Kejřová E, Válek M, Magage S, Pšenička M, Smola M, Kociánová L, Dytrych V, Linhart A, Plocová K . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Sledování nemocných po chirurgické léčbě fibrilace síní – desetileté zkušenosti
Krausová R, Kautzner J, Pirk J, Skalský I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .19
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A3
A4
Obsah
Mikrovolt T wave alternans u pacientů s dysfunkcí levé komory po dvouletém sledování – další zklamání v neinvazivní rizikové stratifikaci?
Křivan L, Čapek B, Kozák M, Lokaj P, Sepši M, Burešová L, Špinar J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .19
Dlouhodobé výsledky léčby dětí s permanentní junkční reciproční tachykardií
Kubuš P, Gebauer RA, Materna O, Janoušek J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .19
Klinická a elektrofyziologická charakteristika dětských pacientů s asymptomatickým WPW podstupujících profylaktickou
ablaci přídatné síňokomorové spojky
Kubuš P, Vít P, Gebauer RA, Materna O, Janoušek J . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Kazuistika pacienta s hemodynamicky významnou ischemií myokardu jako komplikací transseptální
punkce v průběhu elektrofyziologického vyšetření
Lehar F, Stárek Z, Groch L, Novák M, Wolf J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20
Metoda 3D rotační atriografie použitá při zobrazení jiných struktur než levé síně
Lehar F, Stárek Z, Novák M, Jež J, Wolf J, Žbánková A, Khait R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Dynamické vlastnosti QT intervalu
Leinveber P, Halámek J, Jurák P, Novák M, Lipoldová J, Fráňa P, Plachý M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .21
Migréna a synkopy – kazuistika
Macháčová Z, Stančák B, Mišíková S, Komanová E, Sedlák J, Sudzinová A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .21
Technické možnosti a limitace torakoskopické implantace epikardiálních stimulačních elektrod
Martinča T, Skalský I. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Vztah obtíží s výskytem arytmií u pacientů po katetrizační ablaci pro fibrilaci síní monitorovaných
pomocí záznamníku Vitaphone
Maxian R, Mlčochová H, Čihák R, Štefanová A, Wichterle D, Peichl P, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Dlouhodobá monitorace poruch srdečního rytmu u nemocných s katetrizačním uzávěrem defektu septa síní II. typu
a perzistujícího foramen ovale
Miklošová M, Pařízek P, Duda J, Bulková V, Haman L, Šťásek J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
Implantace ICD u nekompaktní kardiomyopatie
Mikušová T, Bothová P, Novák M, Meluzín J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
Lze indikovat ke kardiochirurgické ablaci fibrilace síní nemocného bez zhodnocení elektrofyziologem?
Minařík T, Szymeczek H, Stankievičová J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22
Septální stimulace pravé komory srdeční – přehled studií
Minařík T, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22
Predpovedajú parametre balónikovej kryoablácie dľhodobý efekt?
Mišíková S, Stančák B, Spurný P, Komanová E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Zmena QRS komplexu u pacientov s resynchronizačnou liečbou
Murin P, Mitro P, Valočik G, Komanova E, Olexa P, Sedlák J, Stančák B . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Současné postavení subkutánní implantace ICD (S-ICD) v klinické praxi: zkušenost jednoho centra
Neužil P, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Plevková L, Holdová K, Brada J, Královec S, Holý F . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Význam perkutánně zaváděné mechanické podpory levé komory pro mapování nestabilních forem komorových arytmií
Neužil P, Ošťádal P, Horáková S, Krüger A, Královec Š, Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Plevková L,
Holdová K, Brada J, Královec S, Holý F . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24
Multicentrická studie EFFICAS I: časné výsledky s použitím měření Contact Force při RF katetrizační ablaci
Neužil P, Kautzner J, Petrů P, Škoda J, Wissner E, Peichl P, Wichterle D, Kuck KH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
Skiaskopické a EKG charakteristiky správného umístění pravokomorové elektrody do midsepta
Osmančík P, Štros P, Heřman D, Čurila K, Petr R, Laboš M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24
Tromboembolické a krvácivé komplikace u elektrofyziologického vyšetření srdce a katetrizační ablace
Pařízek P, Haman L, Duda J, Dostálová H . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .25
Brugada syndrom (suspektní) odhalený (nečekaně) amiodaronem a řešený (prozatím) chinidinem
Pařízek P, Haman L, Tauchman M, Měšťan M, Tušl Z, Solař M, Pleskot M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25
První zkušenosti s novým systémem pro mapování síňových reentry tachykardií
Peichl P, Čihák R, Wichterle D, Nakagawa H, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .25
Extrakce stimulačních a defibrilačních elektrod – triky, záludnosti, kazuistiky
Petrů J, Šedivá L, Škoda J, Chovanec M, Janotka M, Holý F, Královec Š, Baroch J, Plevková L, Holdová K, Brada J, Mráček M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26
Katetrizační ablace síňových tachykardií pomocí magnetické navigace
Petrů J, Šedivá L, Škoda J, Chovanec M, Janotka M, Holý F, Královec Š, Baroch J, Plevková L, Holdová K, Brada J, Mráček M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26
Odpověď na srdeční resynchronizační léčbu je závislá na zpoždění intrakardiálního signálu v místě zavedené
levokomorové elektrody – QLV
Polášek R, Kučera P, Nedbal T, Roubíček T, Belza T, Hanuliaková T, Wichterle D, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26
Ventricular fibrillation down-regulates cell-to-cell coupling protein connexin-43 while sudden increase of its un-phosphorylated
form is likely involved in cardioversion demonstrated in perfused rat heart
Radošinská J, Klezl V, Slezak J, Urban L, Hatala R, Tribunová N . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27
Porovnání 3 způsobů hodnocení polohy levokomorové elektrody: metodické aspekty a predikce odpovědi na resynchronizační léčbu
Roubíček T, Kučera P, Polášek R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
BARD® Dočasné stimulační elektrody
Pohodlí s řešením
Ucelená řada dočasných stimulačních elektrod
s příslušenstvím v balení
Vyžádejte si návštěvu produktového specialisty
s předvedením produktové řady.
Bard Czech Republic s. r. o., Táborská 619/46, 140 00 Praha 4,
Tel: +420 242 408 630, Fax: +420 242 410 185, E-mail: [email protected]
A6
Obsah
Vliv srdeční resynchronizační terapie na plicní hemodynamiku u kandidátů srdeční transplantace
Sedláček K, Grieco D, Málek I, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .28
Je katetrizační ablace komorových tachykardií u nemocných s arytmogenní kardiomyopatií pravé komory metodou volby?
Segeťová M, Peichl P, Čihák R, Wichterle D, Bytešník J, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
W-P-W syndróm u mladého muža
Semjanová A, Kmec J, Mudráková K, Mikuľák M, Staško J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Genetická analýza u náhle zemřelých do 40 let
Sepši M, Zeman M, Šindler M, Kozák M, Křivan L, Kadlecová J, Vašků A, Gaillyová R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28
Arytmická búrka – analýza príčin a optimalizácia liečebnej stratégie
Stančák B, Mišíková S, Komanová E, Spurný P, Sudzinová A, Murín P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .29
Dvouleté zkušenosti s katetrizační denervací renálního sympatiku v léčbě rezistentní hypertenze v České republice
Stárek Z, Jež J, Lehar F, Wolf J, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29
Použití 3D rtg zobrazovacích metod při katetrové ablaci fibrilace síní – srovnání multidetektorového CT a 3D rotační angiografie levé síně
Stárek Z, Lehar F, Jež J, Wolf J, Žbánková A, Khait R. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .29
3D rotační angiografie levé síně a její použití při katetrové ablaci fibrilace síní (tříleté zkušenosti v České republice)
Stárek Z, Neužil P, Lehar F, Jež J, Wolf J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30
CRT a následná transplantácia srdca – zlyhanie CRT?
Šašov M, Margitfalvi P, Svetlošák M, Malacký T, Goncalvesová E, Hatala R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .30
Izolace plicních žil laser balonem, náš soubor
Šedivá L, Petrů J, Škoda J, Janotka M, Chovanec M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30
Extrakce elektrod implantovaných KS/ICD. Naše dlouholeté zkušenosti. Je čas na méně přísná opatření?
Šedivá L, Petrů J, Chovanec M, Janotka M, Škoda J, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
Katetrizační ablace dlouhodobě perzistentní fibrilace síní – využití systémů dálkové navigace
Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Janotka M, Chovanec M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
Katetrizační ablace u dospělých s vrozenou srdeční vadou – soubor pacientů Nemocnice Na Homolce
Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M, Janotka M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
První zkušenosti s hodnocením fibrotického postižení levé síně u pacientů s fibrilací síní pomocí magnetické rezonance
Šramko M, Peichl P, Tintěra J, Čihák R, Wichterle D, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32
TUGENDHAT: A pilot randomized study on effects of biventricular pacing in patients with bradycardia pacing indication
and normal systolic function on heart failure, atrial fibrillation and quality of life (results of 12 month follow-up)
Táborský M, Říhová D, Mráz T, Mandysová E, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .33
Arytmie u dospělých pacientů s komplexními vrozenými srdečními vadami
Toman O, Zatočil T, Křivan L, Rybka L, Fiala M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .33
Molecular mechanisms involved in antiarrhythmic effects of omega-3 FA in rats suffering from esencial hypertension
Tribulova N, Radošinká J, Bačová B, Beňová T, Klézl V, Hatala R, Slezák J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .33
Materiálovo-technologické zlyhania ICD elektródy alebo pacientske vis maior?
Urban Ĺ, Hatala R, Šašov M, Bernát V, Svetlošák M, Gaál I, Margitfalvi P. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33
Význam CT angiografie srdečních žil před implantací CRT – pilotní studie
Vančura V, Baxa J, Rokyta R, Ferda J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Využití implantabilních rekordérů pro diagnózu synkopy – 8letá zkušenost jednoho centra
Vlašínová J, Kozák M, Křivan L, Sepši M, Novotný T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .34
Aktinoterapie u pacientů s implatabilním kardiovertrem-defibrilátorem nebo kardiostimulátorem
Vopálka R, Šimon J, Henyš P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34
Hybridní nefarmakologická léčba perzistující fibrilace síní: katetrizační reablace po miniinvazivní chirurgické ablaci
Wichterle D, Skalský I, Peichl P, Čihák R, Kautzner J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35
Katetrizační uzávěr ouška levé síně u pacientů s fibrilací síní v riziku tromboembolie
Zdráhalová V, Mráz T, Petrů J, Škoda J, Šedivá L, Bejr M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .35
Informovaný souhlas v kardiologii
Žďárek R. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .35
Přínos služby Biotronik Home Monitoring v diagnostice supraventrikulárních tachykardií
Židová K, Novák M, Lasota M, Stárek Z, Dvořák I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Obtížně diagnostikovatelná perforace pravé komory defibrilační elektrodou u pacientky s biventrikulárním defibrilátorem
Židová K, Novák M, Bothová P, Groch L, Vykypěl T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Sesterská sekce
Katetrizační ablace fibrilace síní pomocí laserového balonu – zhodnocení výsledků
Bláhová M . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36
Kvalita života u pacientů s fibrilací síní léčených konvenčně nebo katetrovou ablací
Bulková V, Fiala M, Haman L, Chovančík J, Škňouřil L, Havránek Š, Pindor J, Duda J, Gorzolka J, Ivanová K, Pařízek P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .37
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Pro farmakologickou léčbu čerstvě vzniklé fibrilace síní (FS)
NASTAL ČAS PRO RYCHLOU
KARDIOVERZI
PŘEDSTAVUJEME VÁM
RYCHLÁ KARDIOVERZE
U pacientů s čerstvě vzniklou fibrilací síní
VÝRAZNĚ RYCHLEJŠÍ ÚČINEK NEŽ PŘI
INTRAVENÓZNÍM PODÁNÍ AMIODARONU
Ve studii AVRO, srovnávací studii přípravku BRINAVESS oproti amiodaronu IV (intravenózně), byla sledována
konverze na sinusový rytmus (SR) v 90 minutách po podání léku pacientům s fibrilací síní trvající 3 až 48 hodin.
Úspěšnost kardioverze na SR po 90 minutách: 51,7 %
• Četnost úspěšné kardioverze byla u pacientů, jimž byl podán BRINAVESS, 51,7 %, oproti 5,2 % u pacientů léčených
amiodaronem IV (BRINAVESS n = 116, amiodaron IV n = 116; p<0,0001)1.
Mediána času do kardioverze: 11 minut1
a
Medián je střední hodnota v distribuci hodnot.
AVRO: Multicentrická, randomizovaná, dvojitě slepá, aktivním přípravkem kontrolovaná „double dummy“ studie pacientů se symptomatickou FS trvající 3 až
48 hodin (BRINAVESS n = 116, amiodaron IV n = 116). Primárním výsledkem studie byl podíl pacientů, u nichž došlo v prvních 90 minutách od zahájení léčby
k úspěšné konverzi na SR na dobu alespoň 1 minuty, čímž byly závěry o účinnosti omezeny na tento časový úsek. Sekundárním výsledkem byl mimo jiné čas
do konverze na SR v prvních 90 minutách na dobu alespoň 1 minuty od zahájení infuze.1 Závažné nežádoucí události, či události vedoucí k přerušení podávání
studovaného léku byly vzácné a nevyskytly se žádné případy torsades de pointes, fibrilace komor či polymorfní nebo přetrvající komorové tachykardie.
Reference: 1. Camm AJ, Capucci A, Hohnloser SH, et al; on behalf of the AVRO Investigators. A randomized active-controlled study comparing the efficacy and safety of vernakalant to amiodarone in recent-onset atrial fibrillation. J Am Coll Cardiol. 2011;57(3):313–321.
ZKRÁCENÉ SPC A VYBRANÉ BEZPEČNOSTNÍ INFORMACE
BRINAVESS® 20 MG/ML, KONCENTRÁT PRO PŘÍPRAVU INFUZNÍHO ROZTOKU
ÚČINNÁ LÁTKA: VERNAKALANTI HYDROCHLORIDUM. INDIKACE: RYCHLÁ KONVERZE ČERSTVĚ VZNIKLÉ FIBRILACE SÍNÍ NA SINUSOVÝ RYTMUS U DOSPĚLÝCH: U PACIENTŮ NEPODSTUPUJÍCÍCH CHIRURGICKÝ ZÁKROK: FIBRILACE SÍNÍ TRVAJÍCÍ
≤ 7 DNÍ; U PACIENTŮ PO CHIRURGICKÉM ZÁKROKU NA SRDCI: FIBRILACE SÍNÍ TRVAJÍCÍ ≤ 3 DNY. DÁVKOVÁNÍ: PŘÍPRAVEK BRINAVESS MUSÍ VE FORMĚ INTRAVENÓZNÍ INFUZE PODÁVAT KVALIFIKOVANÝ ZDRAVOTNICKÝ PERSONÁL
NA MONITOROVACÍM KLINICKÉM PRACOVIŠTI VHODNÉM PRO KARDIOVERZE. BĚHEM INFUZE A NEJMÉNĚ 15 MINUT PO JEJÍM DOKONČENÍ MUSÍ PACIENTA ČASTO KONTROLOVAT DOBŘE VYŠKOLENÝ ZDRAVOTNICKÝ
PRACOVNÍK. NEPODÁVEJTE JAKO INTRAVENÓZNÍ BOLUS. KONTRAINDIKACE: PŘECITLIVĚLOST NA LÉČIVOU LÁTKU NEBO NA KTEROUKOLI POMOCNOU LÁTKU; PACIENTI SE ZÁVAŽNOU STENÓZOU AORTY, PACIENTI SE SYSTOLICKÝM KREVNÍM
TLAKEM < 100 MM HG A PACIENTI SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM TŘÍDY NYHA III A NYHA IV; PACIENTI S PRODLOUŽENÝM INTERVALEM QT JAKO VÝCHOZÍM STAVEM NEKORIGOVANÝ > 440 MS NEBO ZÁVAŽNOU BRADYKARDIÍ, DYSFUNKCÍ SINUSOVÉHO
UZLU NEBO S BLOKÁDOU VEDENÍ VZRUCHU V SRDCI DRUHÉHO A TŘETÍHO STUPNĚ BEZ KARDIOSTIMULÁTORU; POUŽITÍ INTRAVENÓZNÍCH ANTIARYTMIK TŘÍDY I A TŘÍDY III BĚHEM 4 HODIN PŘED A BĚHEM PRVNÍCH 4 HODIN PO PODÁNÍ PŘÍPRAVKU
BRINAVESS; AKUTNÍ KORONÁRNÍ SYNDROM VČETNĚ INFARKTU MYOKARDU V POSLEDNÍCH 30 DNECH. INTERAKCE: VERNAKALANT JE STŘEDNĚ SILNÝM KOMPETITIVNÍM INHIBITOREM CYP2D6. U AKUTNÍHO INTRAVENÓZNÍHO PODÁNÍ
VERNAKALANTU SE VŠAK NEPŘEDPOKLÁDÁ, ŽE BY MĚLO VÝRAZNÝ VLIV NA FARMAKOKINETIKU CHRONICKY PODÁVANÝCH SUBSTRÁTŮ 2D6, A TO V DŮSLEDKU KRÁTKÉHO BIOLOGICKÉHO POLOČASU VERNAKALANTU A Z NĚHO VYPLÝVAJÍCÍ
PŘECHODNÉ INHIBICE 2D6. NEPŘEDPOKLÁDÁ SE, ŽE BY VERNAKALANT PODÁVANÝ V INFUZI VEDL K VÝZNAMNÝM LÉKOVÝM INTERAKCÍM. ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ A OPATŘENÍ PRO POUŽITÍ: PACIENTY JE NUTNO BĚHEM PODÁVÁNÍ
PŘÍPRAVKU BRINAVESS SLEDOVAT, VYHODNOCOVAT ŽIVOTNÍ FUNKCE A KONTINUÁLNĚ MONITOROVAT SRDEČNÍ RYTMUS PO DOBU DVOU HODIN PO ZAHÁJENÍ INFUZE AŽ DO STABILIZACE KLINICKÉHO OBRAZU A PARAMETRŮ EKG. BĚHEM INFUZE
A NEJMÉNĚ 15 MINUT PO JEJÍM DOKONČENÍ SE ROVNĚŽ VYŽADUJE ČASTÁ KONTROLA KREVNÍHO TLAKU. PŘED POKUSEM O FARMAKOLOGICKOU KARDIOVERZI SE UJISTĚTE, ŽE JSOU PACIENTI DOSTATEČNĚ HYDRATOVÁNI A HEMODYNAMICKY
OPTIMALIZOVÁNI, PŘIČEMŽ V PŘÍPADĚ POTŘEBY JE NUTNO PACIENTŮM PODAT ANTIKOAGULANCIA PODLE TERAPEUTICKÝCH POKYNŮ. U PACIENTŮ S NEUPRAVENOU HYPOKALÉMIÍ SÉROVÝ DRASLÍK NIŽŠÍ NEŽ 3,5 MMOL/L JE NUTNO PŘED
PODÁNÍM PŘÍPRAVKU BRINAVESS HLADINY DRASLÍKU UPRAVIT. POKUD SE BĚHEM INFUNDOVÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS U PACIENTA VYVINE KLINICKY VÝZNAMNÁ BRADYKARDIE, DOJDE U NĚJ K NEOČEKÁVANÉMU POKLESU KREVNÍHO TLAKU,
PACIENT SE STANE HYPOTONICKÝ NEBO SE U NĚJ VYVINOU ZMĚNY NA EKG, MUSÍ SE PODÁVÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS UKONČIT A TAKOVÝ PACIENT MUSÍ BÝT ODPOVÍDAJÍCÍM ZPŮSOBEM LÉČEN. POKUD K TĚMTO PŘÍHODÁM DOJDE BĚHEM
PRVNÍ INFUZE PŘÍPRAVKU BRINAVESS, PACIENTI NESMĚJÍ DRUHOU DÁVKU PŘÍPRAVKU BRINAVESS DOSTAT. U MALÉHO POČTU PACIENTŮ SE MŮŽE OBJEVIT HYPOTENZE VERNAKALANT 7,6 %, PLACEBO 5,1 %. HYPOTENZE SE OBVYKLE OBJEVUJE
ČASNĚ BUĎ BĚHEM PODÁVÁNÍ INFUZE, NEBO ČASNĚ PO JEJÍM UKONČENÍ, PŘIČEMŽ OBVYKLE JI LZE KORIGOVAT STANDARDNÍMI PODPŮRNÝMI OPATŘENÍMI. PŘÍPADY TĚŽKÉ HYPOTENZE BYLY POZOROVÁNY S FREKVENCÍ OZNAČOVANOU JAKO
MÉNĚ ČASTÉ. JAKO POPULACE S VYŠŠÍM RIZIKEM HYPOTENZE BYLI IDENTIFIKOVÁNI PACIENTI S MĚSTNAVÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM. PACIENTI S MĚSTNAVÝM SRDEČNÍM SELHÁNÍM V ANAMNÉZE VYKAZOVALI BĚHEM PRVNÍCH DVOU HODIN
PO DÁVCE VYŠŠÍ INCIDENCI KOMOROVÝCH ARYTMIÍ 7,3 % U PŘÍPRAVKU BRINAVESS V POROVNÁNÍ S 1,6 % U PLACEBA. TYTO ARYTMIE BYLY OBVYKLE ASYMPTOMATICKÝMI, MONOMORFNÍMI, NEPŘETRVÁVAJÍCÍMI V PRŮMĚRU 3 AŽ 4 TEPY
KOMOROVÝMI TACHYKARDIEMI. NAPROTI TOMU BYLY U PACIENTŮ BEZ MĚSTNAVÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ V ANAMNÉZE KOMOROVÉ ARYTMIE HLÁŠENY S PODOBNOU ČETNOSTÍ JAK U PACIENTŮ LÉČENÝCH PŘÍPRAVKEM BRINAVESS, TAK
PLACEBEM 3,2 % U PŘÍPRAVKU BRINAVESS VERSUS 3,6 % U PLACEBA. U PACIENTŮ S ONEMOCNĚNÍM SRDEČNÍCH CHLOPNÍ LÉČENÝCH VERNAKALANTEM BYLA VYŠŠÍ INCIDENCE PŘÍHOD KOMOROVÝCH ARYTMIÍ. TYTO PACIENTY JE NUTNO
PEČLIVĚ SLEDOVAT. TĚHOTENSTVÍ A KOJENÍ: JAKO OPATŘENÍ PŘEDBĚŽNÉ OPATRNOSTI JE VHODNÉ SE POUŽÍVÁNÍ VERNAKALANTU BĚHEM TĚHOTENSTVÍ VYHNOUT. NENÍ ZNÁMO, ZDA SE VERNAKALANT/METABOLITY VYLUČUJÍ DO LIDSKÉHO
MATEŘSKÉHO MLÉKA. PŘI POUŽÍVÁNÍ U KOJÍCÍCH ŽEN JE NUTNÁ OPATRNOST. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY: NA ZÁKLADĚ ÚDAJŮ ZÍSKANÝCH NA 773 PACIENTECH V ŠESTI STUDIÍCH FÁZE 2 A FÁZE 3 BYLY NEJČASTĚJI HLÁŠENÝMI NEŽÁDOUCÍMI ÚČINKY
>5 % POZOROVANÝMI BĚHEM PRVNÍCH 24 HODIN PO PODÁNÍ PŘÍPRAVKU BRINAVESS PORUCHY VNÍMÁNÍ CHUTI 20,1 %, KÝCHÁNÍ 14,6 % A PARESTEZIE 9,7 %. KLINICKY VÝZNAMNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY POZOROVANÉ V KLINICKÝCH
HODNOCENÍCH ZAHRNOVALY HYPOTENZI A KOMOROVÉ ARYTMIE. LÉKOVÁ FORMA: KONCENTRÁT PRO PŘÍPRAVU INFUZNÍHO ROZTOKU. UCHOVÁVÁNÍ: TENTO LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK NEVYŽADUJE ŽÁDNÉ ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY UCHOVÁVÁNÍ.
VELIKOST BALENÍ: VELIKOST BALENÍ S 1 INJEKČNÍ LAHVIČKOU OBSAHUJE BUĎ 10 ML ROZTOKU SE 200 MG, NEBO 25 ML ROZTOKU S 500 MG. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI: MERCK SHARP & DOHME LIMITED, HERTFORD ROAD,
HODDESDON, HERTFORDSHIRE EN11 9BU, VELKÁ BRITÁNIE. REGISTRAČNÍ ČÍSLO: EU/1/10/645/001, EU/1/10/645/002. DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU: 14/4/2011
Přípravek je vázán na lékařský předpis a není hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Dříve než přípravek předepíšete, seznamte se, prosím, s úplným souhrnem údajů o přípravku.
Copyright © 2011 Merck Sharp & Dohme Corp., a subsidiary of Merck & Co., Inc., Whitehouse Station, N.J., U.S.A. Všechna práva vyhrazena.
Merck Sharp & Dohme s.r.o., Evropská 2588/33a, 160 00 Praha 6, tel.:+420 233 010 111, www.msdi.cz
10-12-6221-2011-CZ-2674-J
A8
Obsah
Katetrizační ablace u seniorů
Dostálová H . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .37
C3 není citroën (Aneb co nám přinesla nová generace systému Carto?)
Duda J. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
Optimálny prístup při aplikácii resynchronizačnej liečby u pacientov s fibriláciou predsiení
Duchoňová A, Exelová D, Gedeonová A, Kupecová A, Tóthová B . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37
Stimulácia typu AAI – kedy a komu
Exelová D, Duchoňová A, Gedeonová A, Kupecová A, Tóthová B, Stančák B, Mišíková S, Komanová E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Iniciálne skúsenosti s transseptálnou punkciou pomocou rádiofrekvenčnej ihly
Gedeonová A, Exelová D, Kupecová A, Tóthová B, Stančák B, Mišíková S, Komanová E . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Význam psychickej a fyzickej prípravy pacienta pred invazívnym terapeutickým zákrokom
ako prevencie možných komplikácií počas samotného zákroku
Ginzeriová E, Galovičová D, Sabolová Z. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Laserová extrakce elektrod
Grofková H, Šimková D, Kvapilová V, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .38
Úskalí pořizování kvalitních EKG záznamů
Hanáková H, Štefanová A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38
Transseptální punkce pomocí radiofrekvenčního proudu
Holdová K, Plevková L, Brada J, Holy F, Baroch J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .38
Efektivita denervace sympatického nervového systému v renálních tepnách aplikací RF energie u rezistentní formy arteriální hypertenze
Holý F, Baroch J, Kralovec Š, Brada J, Petrů J, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39
Elektrická kardioverze. Naše zkušenosti z pohledu sestry
Homolová L, Trávníčková O, Fridrichová A, Šedivá L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39
Synkopa na podklade AV blokády III. stupňa pri fulminantnej forme Lyme boreliózy (popis prípadu)
Hudčeková M, Vojtková M, Bernátová I . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .39
Náhlá smrt srdeční
Janíčková S, Javorková H, Sepši M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Katetrizační léčba pacientů po chirurgické ablaci fibrilace síní
Jansová H, Wichterle D, Tanzerová M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Subkutánní ICD Cameron Health, klinické použití systému v prevenci NSS.
Soubor nemocných a kazuistika implantace jednoho nezletilého nemocného
Kadlecová M, Kemzová K, Horníková P, Šedivá L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Neúspěchy a komplikace při zavádění levokomorové elektrody
Karpíšková M, Chalupníková L, Horáková L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40
Implantace trvalého kardiostimulátoru z důvodu bradyarytmické synkopy a presynkopy
Kiršbaumová G, Horáčková M, Popelka J, Kopečný M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Role telemedicíny u pacientů s ICD
Klimeš D, Táborský M, Fedorco M, Rohánek P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41
Reveal jako pomůcka při diagnostice synkop
Klozová H, Fišerová V, Ostrihoňová J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41
Význam trvalé izolace plicních žil
Královec Š, Holý F, Holdová K, Plevková L, Mráček M, Mudroch M, Brada J, Neužil P. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41
Nová metoda prevence tromboembolických příhod při fibrilaci síní pomocí katetrizačního uzávěru ouška levé síně
Kubelková M, Fořtová Z, Linhartová R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41
Renální denervace
Kvapilová V, Ondrejková J, Šmukařová M, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42
Laserová extrakce stimulačních a defibrilačních elektrod
Kycltová V, Weinlichová I, Kovaříková D, Stránská M, Vykydalová H, Petrů J. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42
Naše pětileté zkušenosti s izolací plicních žil kryobalonem. Ošetřovatelské postupy
Livorová J, Šimurdová M, Fridrichová A, Šedivá L. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42
Nakládání s kardiostimulátorem po smrti pacienta
Myšáková H . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42
Edukace pacientů s implantabilními kardiovetery-defibrilátory
Nečasová L. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42
Nefarmakologická léčba chronického srdečního selhání
Ondrejková J, Kvapilová V, Fedorco M, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42
Denervace sympatického nervového systému v renálních tepnách u rezistentní formy arteriální hypertenze
Pařízková A, Stránská M, Vykydalová H, Holý F, Schejbalová M, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
Subkutánní implantace ICD
Plevková L, Holdova K, Brada J, Baroch J, Holý F . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
A 10
Obsah
Nastavujeme v praxi optimálně základní parametry kardiostimulátoru?
Popelka J, Kopečný M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43
Konvenční ablace supraventrikulárních tachykardií
Rohánek P, Klimeš D, Rec L, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43
Využití 3D mapování při katetrových ablacích tachykardií z výtokových traktů a velkých arterií
Rybka L, Cetlová I, Gondkovský O, Toman O, Fiala M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43
Anomálie žilního systému a srdce při zavádění stimulátoru, ukázky z praxe
Řepová V, Tůma P, Pospíšilová E, Galatíková J, Pavlůsková J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43
Vývoj hypotermie na našem pracovišti
Sedláčková R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
ICD a řízení motorových vozidel. Posuzování způsobilosti k řízení motorových vozidel po implantaci ICD:
česká versus evropská doporučení
Slížková A, Sukeníková V . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .44
Profil pacientů indikovaných ke katetrizační ablaci arytmií v dětském věku
Spurná O, Hojerová J, Skolilová J, Kubuš P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Biventrikulární stimulace u srdečního selhání
Stankievičová J, Pernicová L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Implantace SQ-ICD
Stojanová L, Šimková D, Grofková H, Táborský M . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44
Neurostimulace v léčbě refrakterní anginy pectoris a srdečního selhání
Stránská M, Vykydalová H, Zajícová Z, Pařízková A, Petrů J, Vopálka R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Omezují kardiostimulátory své nositele ve sportovních aktivitách?
Súkeníková V, Slížková A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Maligní arytmie při Addisonově chorobě (kazuistika)
Šikorská L. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45
Katetrová ablace fibrilace síní
Šimková D, Stojanová L, Grofková H, Skála T, Táborský M. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45
Netradiční řešení implantace kardiostimulátoru u sportovce – kazuistika
Tanzerová M, Štefanová A, Sedláček K . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45
Naše možnosti v zmierňovaní nežiaducich účinkov pravokomorovej stimulácie
Tóthová B, Exelová D, Duchoňová A, Gedeonová A, Kupecová A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
ICD a řízení motorových vozidel. Současné trendy ve vývoji přístrojů k monitoraci a registraci EKG
Vavruněk J . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46
Naše zkušenosti se subkutánním implatabilním kardiovertrem defibrilátorem
Vopálka R, Blahoutová A, Millionová E, Rybová J, Marková I, Říhová D, Šimon J, Neužil P . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46
Využití různých zobrazovacích modalit při ablacích v renálních tepnách
Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Žbánková A, Khait R. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46
3D rotační atriografie jiných srdečních struktur
Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Žbánková A, Khait R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46
Srdeční resynchronizační léčba – nové indikace a zkušenosti v Kardiocentru Nemocnice České Budějovice, a.s.
Zíková A, Bulava A, Váchová P, Švejdová J, Honnerová E, Češková P, Modráčková S, Sitek D, Novotný A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Použití katétru Ensite Array při katetrové ablaci srdečních arytmií
Žbánková A, Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J, Khait R . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Abstrakta
Lékařská sekce
Rekonekce plicních žil po
katetrizační ablaci pro fibrilaci síní:
incidence a prediktory
Aldhoon B, Wichterle D, Peichl P,
Čihák R, Kautzner J
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Úvod: Elektrická izolace plicních žil je základním krokem katetrizační ablace pro fibrilaci
síní (FS). Rekonekce plicních žil je však častým
nálezem u pacientů s recidivou FS. Cílem této
práce bylo zjistit incidenci rekonekce plicních
žil po předchozí izolaci a identifikovat možné
prediktory rekonekce.
Metodika: Do této studie byli zahrnuti všichni
pacienti, u kterých byla provedena katetrizační
ablace pro FS v období 2005–2009 a následná reablace pro stejnou diagnózu do konce roku 2010.
U všech pacientů byl analyzován výskyt rekonekce plicních žil a též byly zhodnoceny klinické
faktory s potenciálním vlivem na rekonekci.
Výsledky: V referenčním období bylo celkem provedeno 198 re-ablací pro FS (věk 58
± 9 let, 69 % mužů, 37 % perzistujících FS při
první ablaci, 25 % robotických ablací při první ablaci). Počet rekonektovaných plicních žil
byl v průměru 2,5 ± 1,3. V 9 % byly izolovány
všechny čtyři plicní žíly, ve 14 % tři, v 25 % dvě,
v 26 % jedna a ve 27 % žádná plicní žíla. Mezi
roky 2005–2007 a 2008–2009 došlo k signifikantnímu poklesu počtu rekonektovaných žil
(2,8 ± 1,2 vs. 2,3 ± 1,3; p = 0,003). Tento rozdíl byl
podmíněn poklesem rekonekcí do levé horní
žíly (76 % vs. 54 %; p = 0,002) a do levé dolní
žíly (73 % vs. 55 %; p = 0,013). Výskyt rekonekce
byl signifikantně vyšší u jedinců s nadměrnou
tělesnou hmotností (> medián 92,0 kg; 2,7 ±
1,2 vs. 2,3 ± 1,3; p = 0,017), u mužů (2,7 ± 1,2
vs. 1,9 ± 1,2; p = 0,00003) a u paroxyzmálních
FS při první ablaci (2,7 ± 1,2 vs. 2,1 ± 1,3; p =
0,0003). U roboticky navigované ve srovnání
s manuálně prováděnou ablací byla tendence
k nižšímu výskytu rekonekce, avšak statistická
signifikance byla dosažena pouze u levé horní
žíly (49 % vs. 67 %; p = 0,018).
Závěr: Přestože s postupem času a získáváním větších zkušeností dochází k poklesu výskytu pozdních rekonekcí plicních žil, nadále je
pozorován její poměrně častý výskyt. Hlavními
prediktory ke vzniku pozdní rekonekce plicních
žil jsou nadměrná tělesná hmotnost, mužské
pohlaví a paroxyzmální typ fibrilace síní.
Skúsenosti s telemetrickým
monitorovaním pacientov
s implantovaným ICD systémom
„home-monitoring“
Bernát V, Hatala R
NÚSCH, Bratislava, Slovenská republika
V období od augusta 2006 do novembra 2011
evidujeme na špecializovanom arytmologickom
pracovisku celkovo 71 pacientov s implantovaným ICD v telemetrickom sledovaní. Z toho je 68
mužov a 3 ženy vo veku 62 ± 8 rokov. K primárnej
prevencii náhlej kardiálnej smrti bolo indikovaných
63 pacientov a k sekundárnej prevencii 8 pacientov. V štrukturálnom ochorení prevažovala ICHS
(93 %). Priemerná dĺžka sledovania je 1,9 roka (702
± 466 dní). V danom sledovaní sme u 20 pacientov
zaregistrovali 127 antiarytmických (AA) intervencií
ICD, z toho 73 adekvátnych (12 pacientov) a 54 neadekvátnych (11 pacientov). Najčastejšími arytmiami
v kontexte neadekvátnych intervencií boli fibrilácie
predsiení, atriálne tachykardie a neadekvátne snímanie vlny T s falošným zdvojnásobením srdcovej
frekvencie. Čas od implantácie do prvej adekvátnej
intervencie ICD bol 466 ± 387 dní a do prvej neadekvátnej intervencie 279 ± 322 dní.
Záver: hlavný prínos telemetrického sledovania
pacientov s implantovaným ICD vidíme v dvoch rovinách: 1. optimalizácia intervalov špecializovaných
rytmologických kontrol pacientov s ICD – predĺženie
v prípade absencie AA intervencie a skrátenie po
adekvátnej intervencii; 2. v urgentných situáciách
efektívna možnosť telemedicínskych konzultácii
s lekárom v spádovom zariadení, ktorý rieši urgentnú situáciu pacienta s ICD.
Procedurální charakteristiky robotické izolace plicních žil u pacientů
s paroxyzmální formou fibrilace síní
Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A
Kardiocentrum, Nemocnice České
Budějovice, a.s., Česká republika
Úvod: Robotické izolace plicních žil (PŽ) patří
k novější modalitě léčby paroxyzmální fibrilace
síní (FS). Existuje předpoklad, že díky vlastnostem
systému je možné docílit vyšší klinické úspěšnosti, než při manuálně prováděném výkonu.
Cíl: Zhodnotit bezpečnost a procedurální
charakteristiky výkonu v randomizované studii porovnávající manuální ablaci za podpory
systému CARTO3 s roboticky řízenou ablací za
podpory systému NavX.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno 85 pacientů (92 % bez strukt. srdečního onemocnění) prům.
věku 60 ± 9 let (41 žen) s anamnézou paroxyzmální FS po dobu 39 ± 41 měsíců. Průměrná celková
doba výkonu a skiaskopický čas byly významně
kratší ve skupině manuální ablace (125 ± 33 min.
vs. 143 ± 26 min, p = 0,008; resp. 8,0 ± 3,4 min. vs.
10,4 ± 3,4 min., p = 0,002). Důvodem byly významně kratší doby přípravy (od 1. lokální anestezie
v třísle do 1. aplikace RF energie v levé síni) a pro
přípravu potřebný skiaskopický čas, zatímco doba
vlastní ablace v levé síni ani skiaskopický čas pro
navigaci ablačního, resp. robotického katétru se
mezi skupinami významně nelišily. Použití robotické technologie významně snižovalo celkovou
dobu aplikace RF energie (28,3 ± 9,8 min. vs. 37,5
± 12,8 min., p = 0,0002). Manuálně bylo dosaženo
izolace všech PŽ vždy. V robotické skupině bylo
zapotřebí konverze na manuální přístup u třech
případů. Všechny manuální výkony proběhly bez
komplikací a v následném průběhu jsme zaznamenali lokální komplikace v tříslech u 2 pacientů
(5 %). 1 robotický výkon byl předčasně ukončen
pro rupturu femorální žíly a v následném průběhu
se vyskytly lokální komplikace v tříslech u 3 pacientů (6,7 %). Žádné jiné významnější komplikace
nebyly pozorovány. Doba potřebné hospitalizace
byla srovnatelná.
Závěr: Robotické izolace PŽ představují bezpečnou metodu se srovnatelným počtem komplikací. Doba výkonu a skiaskopický čas je delší díky
náročnější přípravě instrumentária k ablaci v levé
síni. Doba RF aplikace potřebná k dosažení kompletní izolace PŽ je díky účinnější ablaci kratší.
Kapsičky aortální chlopně – zdroj
nejen komorových arytmií
Bulava A, Haniš J, Sitek D, Novotný A
Kardiocentrum, Nemocnice České
Budějovice, a.s., Česká republika
Úvod: Kapsičky aortální (Ao) chlopně jsou poměrně vzácným zdrojem různých arytmií. Známá
je jejich role v genezi idiopatických komorových
tachykardií, resp. předčasných komorových depolarizací. Raritně se mohou podílet i na vzniku
supraventrikulárních tachykardií (SVT).
Cíl: Autoři prezentují kazuistiky dvou případů arytmií, které patofyziologicky souvisely
s nekoronární kapsičkou Ao chlopně.
Kazuistika 1: Žena, 41 let, s dokumentovanými dvěma typy SVT během Holterova monitorování. Při elektrofyziologickém vyšetření byla
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 11
A 12
Abstrakta
zjištěna typická AV nodální reentry tachykardie,
která byla úspěšně odstraněna ablací pomalé
dráhy. Podání isoproterenolu však facilitovalo
vyvolatelnost druhé klinické tachykardie, která byla konvenčně mapována a pod kontrolou
intrakardiální echokardiografie úspěšně odstraněna až v nekoronárním cípu Ao chlopně. Rok
po výkonu je pacientka bez klinických potíží,
neužívá žádnou antiarytmickou medikaci.
Kazuistika 2: Muž, 27 let, s manifestní preexcitací a recidivujícími palpitacemi, po neúspěšné RF
katétrové ablaci v jiném centru v r. 2000. Při elektrofyziologickém vyšetření byla diagnostikována
parahisální přídatná dráha. Aplikace RF energie
zprava nevedly k eliminaci preexcitace. Pacient
neakceptoval vyšší riziko AV blokády, proto jsme
k aplikacím vyšší RF energie v oblasti Hisova svazku
nepřistoupili. Jako ultimum refugium jsme provedli retrográdně mapování nekoronární kapsičky
Ao chlopně. V místě detekovatelného potenciálu
přídatné dráhy zde při první aplikaci RF energie
dopředné vedení drahou mizí, avšak k trvalé eliminaci je zapotřebí opakovaných RF aplikací. Měsíc
po výkonu je pacient klinicky bez potíží, klidové
povrchové EKG je zcela normální.
Závěr: Pravá a levá kapsička Ao chlopně se
může podílet na vzniku idiopatických komorových tachykardií, zatímco nekoronární Ao cíp se
díky své anatomické lokalizaci podílí zejména
na vzniku tachykardií supraventrikulárních. Tyto
tachykardie jsou však extrémně vzácné a je zapotřebí na ně především myslet.
Vliv opakované katetrové ablace
na kvalitu života u pacientů
s paroxyzmální versus dlouhodobě
perzistentní fibrilací síní
Bulková V1, Fiala M2, Šimek J1,
Chovančík J2, Havránek Š1, Pindor J2,
Kociánová L1, Neuwirth R2, Jiravský O2,
Vavřík D2, Fikar M1, Krawiec Š2, Januška J2,
Wichterle D1
1
II. interní klinika kardiologie
a angiologie VFN UK, Praha, Česká republika
2
Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí a.s.,
Třinec, Česká republika
Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení kvality
života (QoL) u pacientů s paroxyzmální fibrilací
síní (ParoxFS) versus dlouhodobě perzistentní FS
(DPFS), kteří podstoupili jednu nebo opakovanou ablaci a hodnotili QoL za 2 roky po ablaci.
Metodika: Ablaci podstoupilo 263 pacientů
s ParoxFS a 128 pacientů s DPFS (věk 57 ± 10 vs.
59 ± 9, p = 0,04). ParoxFS byla většinou léčena
méně extenzivní ablací, DPFS byla cílena exten-
zivní ablaci. Pacienti vyplnili dotazník na QoL
EQ5D před první ablací a po 2 letech.
Výsledky: Ve skupině s ParoxFS vs. DPFS byl
na konci sledování 42 ± 9 vs. 43 ± 9 měsíců a po
opakování ablace u 24 % vs. 52 % pacientů (p <
0,001) přítomen stabilní sinusový rytmus (SR)
u 211 (80 %) vs. 112 (88 %) pacientů; p = 0,58.
Pacienti s DPFS měli proti pacientům s ParoxFS
vstupně horší EQVAS (61 ± 14 vs. 66 ± 14, p <
0,001) i EQ5D (67 ± 14 vs. 71 ± 9, p = 0,002), ale
po 2 letech nebyly mezi skupinami statistické
rozdíly (71 ± 15 vs. 73 ± 15, resp. 76 ± 15 vs.
78 ± 15). Ve skupině ParoxFS bylo u pacientů
s jednou vs. opakovanou ablací dosaženo SR
u 80 vs. 81 % pacientů. QoL byla vstupně horší
u pacientů s opakovanou ablací (EQVAS – 63 ±
14 vs. 67 ± 14, p = 0,03; EQ5D – 69 ± 9 vs. 72 ± 9,
p = 0,06), ale po ablaci se zlepšila a byla v obou
podskupinách bez rozdílu (EQVAS -71 ± 14 vs.
74 ± 15, p = 0,11; EQ5D – 77 ± 13 vs. 78 ± 15, p
= 0,67. Ve skupině s DPFS nebyl mezi pacienty
s opakovanou vs. jednou ablací rozdíl v EQVAS
a EQ5D ani vstupně ani po dvou letech. U pacientů s opakovanou ablací se častěji udržoval
SR (89 vs. 85 %).
Závěr: Pacienti s DPFS měli častěji stabilní SR
i vyšší míru zlepšení QoL po ablaci, zřejmě v důsledku častějších opakovaných výkonů. Pacienti
s ParoxFS, kteří podstoupili opakovanou ablaci,
měli vstupně horší QoL, což může naznačovat
horší arytmogenní substrát v pozadí. Pacienti
s DPFS a opakovanou ablaci měli nejčastěji SR
zřejmě díky opakované rozsáhlé ablaci, aniž by
došlo k újmě ve zlepšení QoL.
Podporováno granty IGA MZ NR9143–3/2007
a IGA MZ NS/9684–4/2008.
Výsledky transtelefonní monitorace
EKG epizodním záznamníkem s automatickou detekcí arytmií v různých klinických indikacích
Bulková V1, Fiala M3, Gandalovičová J1,2,
Královec Š2, Brada J2, Chovančík J3,
Jiravský O3, Neuwirth R3, Tolaszova H1,
Šimek J1, Havránek Š1, Šťovíček P1
1
II. interní klinika kardiologie
a angiologie VFN UK, Praha, Česká republika
2
MDT-Medical Data Transfer s.r.o., kardiologická ambulance, Brno, Česká republika
3
Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí a.s.,
Třinec, Česká republika
Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení efektivity
dlouhodobých EKG telemonitorací epizodním
záznamníkem s automatickou detekcí arytmií
u pacientů s méně četnými potížemi.
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Metodika: V roce 2010 bylo provedeno 383
vyšetření u 376 pacientů pro synkopu (6 %), presynkopu (7 %), palpitace obecně (37 %), palpitace
se suspektní supraventrikulární tachykardií (SVT)
(13 %), dušnost (1 %) a stav po ablaci fibrilace síní
(FS) (36 %).
Výsledky: Bylo analyzováno 84 753 EKG záznamů (221 ± 380 záznamů/1 monitorovací období trvající 14,6 ± 8,8 dne. Diagnóza byla zjevná
na 18 464 záznamech u 91 (24 %) pacientů. V kategoriích vyšetření synkopy, presynkopy, palpitací
všeobecně, resp. palpitací se suspektní SVT vedl
nález přímo k diagnóze u 5 (21 %), 9 (36 %), 17
(12 %), resp. 25 (50 %) pacientů. Naopak v těchto
kategoriích byla v době potíží nalezena pouhá
sinusová tachykardie nebo extrasystoly u 9 (38 %),
9 (36 %), 56 (41 %), resp. 5 (14 %) pacientů. Po ablaci
FS byla zjištěna recidiva FS/síňová tachykardie
u 35 (26 %) pacientů, přičemž u 17 (49 %) pacientů
byly některé epizody asymptomatické.
Závěr: EKG monitorace s automatickou detekcí umožnila přímo stanovit léčbu u 24 % pacientů
a současně vyloučila závažnější arytmii u jiných
33 % vyšetřených pro potíže v jiných indikacích než
kontrola po ablaci FS. Monitoraci by měla předcházet invazivní vyšetření zvláště u synkop, presynkop
a palpitací bez strukturálního postižení srdce.
Práce byla podpořena grantem IGA MZ
NS10261–3/2009.
Srovnání elektrogramem
řízené ablace versus přídatných
lineárních lézí v léčbě dlouhodobé
perzistentní fibrilace síní – výsledky
prospektivní randomizované studie
Fiala M1, Wichterle D3, Škňouřil L2,
Toman O2, Pindor J2, Bulková V2, Dorda M2,
Vavřík D2, Krawiec Š2, Rybka L2, Lábrová R2,
Januška J2, Špinar J2
1
Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí,
Třinec, Česká republika
2
I. Interní klinika FN Brno Bohunice,
Česká republika
3
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení dlouhodobých výsledků dvou metod ablace pro dlouhodobou perzistentní fibrilaci síní (DPFS).
Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 81
pacientů s DPFS (60 ± 9 let, 17 Ž, trvání perzistentní FS 47 ± 6 měsíců). Všichni pacienti měli izolaci
plicních žil a lineární léze ve stropě levé síně a na
mitrálním a kavotrikuspidálním isthmu. Pacienti
byli randomizováni k přídatné elektrogramem
řízené ablaci (EKG) (n = 41) nebo přídatným lineár-
Abstrakta
ním lézím (LIN) (n = 40), které se provedly, pokud
nebyl sinusový rytmus (SR) obnoven základní
ablační strategií. Echokardiografické parametry,
VO2 max a NT-proBNP byly vyšetřeny před ablací
a za rok po ablaci.
Výsledky: Skupiny EKG a LIN se nelišily v trvání výkonu (332 ± 64 vs. 311 ± 48 min.), skiaskopie
(24 ± 7 vs. 22 ± 5 min.) a aplikace RF energie (125 ±
35 vs. 119 vs. 24 min.). Na konci doby sledování 23
± 6 vs. 23 ± 5 měsíců po provedení reablace u 15
(37 %) vs. 20 (50 %) pacientů byl stabilní SR u 37
(90 %) vs. 38 (95 %) pacientů. Skupiny se nelišily
v následujících objektivních parametrech vstupně
ani po 1 roce: maximální výdejové rychlosti ouška
levé síně (cm/s) (45 ± 18 na 59 ± 21 vs. 43 ± 20 na
59 ± 27), tepovém objemu (ml) (61 ± 12 na 81 ± 16
vs. 61 ± 18 na 80 ± 21), EF levé komory ( %) (53 ± 11
na 60 ± 4 vs. 53 ± 9 vs. 61 ± 3) a NT-proBNP (pg/
ml) (1 053 ± 618 na 315 ± 302 vs. 1 217 ± 903 na 308
± 281) (všechna p = NS). VO2 max byla ve skupině
LIN před ablací nevýznamně (20,4 ± 6,5 vs. 21,5 ±
6,5; p = 0,47), zatímco po roce byla nižší významně
(21,1 ± 7,3 vs. 25,7 ± 7,7; p = 0,014).
Závěr: Udržování SR i objektivní benefity
po extenzivní ablaci DPFS byly při použití dvou
metod extenzivní ablace srovnatelné.
Souhrnné výsledky katetrové ablace pro fibrilaci síní u 866 pacientů
Fiala M1, Toman O2, Chovančík
J1, Wojnarová D1, Szymeczek H1,
Bulková V2, Pindor J2, Neuwirth R1,
Vavřík D1, Krawiec Š1, Jiravský O1, Rybka L2,
Lábrová R2, Januška J2, Špinar J2
1
Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, a.s.,
Česká republika
2
I. interní klinika kardiologie FN Brno
Bohunice, Česká republika
Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení dlouhodobých výsledků ablace pro fibrilaci síní (FS) v dlouhodobé perspektivě u velkého počtu pacientů.
Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo
866 pacientů (57 ± 10 let, 238 Ž) v 1 272 výkonech. První výkon byl proveden na jednom
pracovišti, některé opakované výkony na druhém pracovišti. Základem ablační strategie byla
izolace plicních žil, v mnoha případech zvláště
u perzistentní FS, byla ablační strategie stupňovaná-komplexní s cílem obnovení SR případně
nevyvolatelnosti arytmie. Minimální sledování
od první ablace, resp. případné opakované ablace bylo 6, resp. 3 měsíce.
Výsledky: Paroxyzmální, perzistentní, resp.
dlouhodobě perzistentní FS mělo 508 (59 %), 102
(12 %), resp. 256 (29 %) pacientů. Opakovanou
ablaci podstoupilo 307 (35 %) pacientů; jeden,
dva, tři, resp. čtyři ablační výkony mělo 222
(26 %), 71 (8 %), 14 (2 %) pacientů. Doba výkonu,
skiaskopie, resp. aplikace RF energie byla 272 ±
81, 29 ± 17, resp. 92 ± 41 minut. Na konci celkové
doby sledování 49 ± 26 (6–102) měsíců, resp.
doby sledování do posledního výkonu 41 ± 26
(3–102) měsíců má stabilní sinusový rytmus 717
(83 %) pacientů, 605 (70 %) pacientů bez antiarytmik a 112 (13 %) s antiarytmikem. Recidivy
paroxyzmální FS/síňové tachykardie (AT) má 101
(12 %) a perzistentní FS/ST má 48 (5 %) pacientů.
Warfarin byl vysazen u 67 % pacientů.
Závěr: Dlouhodobé výsledky katetrové ablace pro fibrilaci jsou příznivé, pro provedení
opakované ablace u 35 % pacientů má dlouhodobě 70 % pacientů stabilní sinusový rytmus
bez antiarytmik. Recidivující perzistentní FS/AT
se vyskytovala vzácně.
Benefit z katetrové ablace dlouhodobé perzistentní fibrilace síní
u pacientů s pokročilou systolickou
dysfunkcí levé srdeční komory
Fiala M1, Wichterle D3,
Toman O2, Škňouřil L2, Nevřalová R2,
Bulková V4, Chovančík J1, Pindor J2,
Gorzolka J1, Vavřík D1, Krawiec Š1, Rybka L2,
Lábrová R2, Januška J2, Špinar J2
1
Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, a.s.,
Třinec, Česká republika
2
I. interní klinika kardiologie FN MU Brno,
Česká republika
3
II. interní klinika kardiologie a angiologie,
VFN UK, Česká republika
Cíl: Arytmií indukovaná kardiomyopatie je
podceňovanou příčinou systolické dysfunkce
levé komory (LK) u pacientů s fibrilací síní (FS).
Cílem práce bylo zhodnocení vlivu ablace dlouhodobé perzistentní FS (DPFS) na vývoj ejekční
frakce LK (EFLK) a funkčních efektů u pacientů
s pokročilou systolickou dysfunkcí LK.
Metodika: Ze 181 pacientů, kteří podstoupili ablaci DPFS, mělo 37 (20 %) historii EFLK ≤
40 %, z nichž u 31 (17 %) přetrvávala EFLK ≤ 40 %
i bezprostředně před ablací. Pacienti s EFLK ≤
40 % byli nevýznamně mladší (58 ± 8 vs. 59 ±
9, p = 0,26) a bylo mezi nimi méně žen (11 vs.
24 %, p = 0,14). Pacienti měli echokardiografii,
spiroergometrii a odběr NT pro BNP před ablací
a 6 a 12 měsíců po ablaci.
Výsledky: Na konci sledování má stabilní SR
všech 37 pacientů s dysfunkcí LK vs. 131 (90 %)
pacientů bez dysfunkce LK. U pacientů s dysfunkcí LK byla minimální dokumentovaná EFLK
31 ± 6 %, resp. EFLK bezprostředně před ablací
37 ± 8 %. Za 6, resp. 12 měsíců po ablaci se EFLK
zlepšila na 53±10, resp. 56 ± 9 %. Jen u 3 pacientů
nepřekročila EFLK po 12 měsících 40 %, z nichž
u 1 pacienta se později znormalizovala po pozdní reablaci. EFLK ≥ 50 % bylo nakonec dosaženo
u 32 (84 %) pacientů. U pacientů s dysfunkcí se
po 12 měsících snížila hodnota NTproBNP z 1378
± 1050 na 510 ± 869 pg/ml a VO2 max se zlepšila
z 19,3 ± 6 na 23,5 ± 9 ml/kg/min. (rozdíl zlepšení
proti skupině bez dysfunkce LK – p = 0,32 pro
NT-proBNP, p = 0,08 pro VO2 max.).
Závěr: Většina pacientů s DPFS a pokročilou
dysfunkcí LK má ve skutečnosti arytmií indukovanou/zhoršenou kardiomyopatii, která je
reverzibilní i po delší době trvání. Ablace FS je
u těchto pacientů spojena s trendem k většímu
zlepšení VO2 max za rok po ablaci.
Podporováno granty IGA MZ NR9143–3/2007
a IGA MZ NS/9684–4/2008.
Výsledky katetrové ablace
u pacientů s jednou versus
opakovanou ablací pro fibrilaci síní
Fiala M1, Toman O2, Wojnarová
D1, Szymeczek H1, Bulková V1,
Chovančík J1, Pindor J2, Neuwirth R1,
Vavřík D1, Krawiec Š1, Jiravský O1, Rybka L2,
Lábrová R2, Januška J2, Špinar J2
1
Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí,
Třinec, Česká republika
2
I. interní klinika kardiologie FN Brno
Bohunice, Česká republika
Cíl: Recidiva arytmie po ablaci FS může naznačovat složitější arytmogenní substrát. Cílem
práce bylo zhodnocení charakteristik výkonu
a dlouhodobých výsledků katetrové ablace pro
fibrilaci síní (FS) u pacientů s jedním vs. více ablačními výkony.
Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo 866
pacientů, z nichž 559 (66 %) pacientů mělo jednu
ablaci a 307 (35 %) pacientů mělo ≥ 2 ablace (2,
3, resp. 4 výkony mělo 222, 71, resp. 14 pacientů). Věk a zastoupení žen se v obou skupinách
nelišily (58 ± 10 vs. 57 ± 9 let, p = 0,467, resp. 28
vs. 27 %, p = 0,964). Pacienti s jednou ablací měli
častěji paroxyzmální, resp. perzistentní FS (65 vs.
47 %, p = 0,005, resp. 14 vs. 8 %, p = 0,045) a méně
častěji dlouhodobě perzistentní FS (21 vs. 45 %,
p < 0,001).
Výsledky: Výkony u pacientů s opakovanou
ablací byly spojeny s kratším skiaskopickým časem a kratší dobou aplikace RF energie (26 ±
14 vs. 32 ± 19, resp. 88 ± 43 vs. 97 ± 37 minut;
obě p < 0,001), doba výkonu se nelišila (270 ±
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 13
A 14
Abstrakta
83 vs. 276 ± 80 minut, p = 0,139). Časy výkonu,
skiaskopie a aplikace RF energie při reablacích
byly signifikantně kratší 248 ± 84, resp. 23 ± 13,
resp. 72 ± 39 minut (všechny p < 0,001). Celková
doba sledování byla ve skupině s jednou ablací
delší (45 ± 26 vs. 56 ± 24 měsíců, p < 0,001),
doba sledování od poslední ablace byla naopak
kratší (45 ± 26 vs. 35 ± 24 měsíců, p < 0,001). Na
konci sledování mělo stabilní sinusový rytmus
(SR) méně pacientů s jednou ablací (449 (80 %)
vs. 268 (87 %); p = 0,427), udržování sinusového
rytmu bez antiarytmik se nelišilo (388 (69 %)
vs. 217 (71 %); p = 0,869). Perzistentní FS/síňová
tachykardie recidivovala u 6 vs. 4 % pacientů.
Warfarin byl bez komplikací vysazen u 70 vs.
61 % pacientů (p = 0,232).
Závěr: Opakovaná ablace byla vysoce efektivní. Pacienti s reablací dosáhli nesignifikantně
lepšího výsledku především díky pacientům se
SR při pokračující antiarytmické léčbě.
Srovnání dlouhodobých výsledků
katetrové ablace pro paroxyzmální
versus dlouhodobě perzistentní
fibrilaci síní
Fiala M1, Toman O2,
Wojnarová D1, Szymeczek H1, Bulková V1,
Chovančík J1, Pindor J2, Neuwirth R1,
Vavřík D1, Krawiec Š1, Jiravský O1, Rybka L2,
Lábrová R2, Januška J2, Špinar J2
1
Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí, a.s.,
Třinec, Česká republika
2
I. interní klinika kardiologie, FN Brno
Bohunice, Česká republika
Cíl: Katetrová ablace dlouhodobě perzistentní fibrilace síní (DPFS) se pokládá za méně
účinnou než ablace paroxyzmální FS (Parox FS).
Cílem práce byla retrospektivní analýza bezprostředních a dlouhodobých výsledků katetrové
ablace pro ParoxFS a DPFS.
Metodika: Katetrovou ablaci podstoupilo
508 pacientů s ParoxFS a 256 pacientů s DPFS
(věk pacientů 56 ± 10 vs. 58 ± 9; p = 0,056, zastoupení žen 30 vs. 22 %; 0,08). Pacienti s ParoxFS
podstoupili izolaci plicních žil nebo jen menší
přídatné zásahy v levé síni, zatímco pacienti
s DPFS podstupovali komplexní ablaci.
Výsledky: Ve skupině s ParoxFS vs. DPFS byla
doba sledování 50±27 vs. 47 ± 23 měsíců. Jednu,
dvě, resp. tři reablace podstoupilo 143 (28 %)
vs. 138 (54 %) (p < 0,001), 30 (6 %) vs. 48 (19 %)
(p < 0,001), resp. 11 (2 %) vs. 3 (1 %) (p = 0,341)
pacientů. Doba výkonů, skiaskopie a aplikace
RF energie (min) byla 263 ± 82 vs. 282 ± 79 (p <
0,001), 32 ± 19 vs. 23 ± 10 (p < 0,001), resp. 89 ±
37 vs. 96 ± 47 (p = 0,007). Na konci celkové doby
sledování 50 ± 27 vs. 47 ± 23 měsíců, resp. doby
sledování do poslední ablace 44 ± 27 vs. 37 ±
23 (p = 0,015) mělo stabilní sinusový rytmus 415
(82 % vs. 233 (91 %) pacientů (p = 0,335), z toho
362 (71 %) vs. 191 (75 %) pacientů (p = 0,696) bez
antiarytmik. Recidivy paroxyzmální FS/síňové tachykardie (AT) mělo 75 (15 %) vs. 6 (2 %) pacientů
((p < 0,001), recidivy perzistentní FS/AT mělo 17
(3 %) vs. 17 (7 %) pacientů (p = 0,047).
Závěr: Pacienti s DPFS podstupovali složitější ablační strategii a měli častější opakovanou ablaci, nicméně dlouhodobé udržení sinusového
rytmu u nich bylo větší. Recidivy paroxyzmální
FS se u pacientů s DPFS vyskytovaly vzácně.
Podporováno granty IGA MZ NR9143–3/2007
a IGA MZ NS/9684–4/2008.
Postoperative junctional
ectopic tachycardia
Gebauer R1, Paech C1, Kolterer B1,
Kostelka M2, Daehnert I1
1
Department of Pediatric Cardiology Heart
Center, University of Leipzig, Germany
2
Department of Cardiac Surgery, Heart
Center, University of Leipzig, Germany
Junctional ectopic tachycardia (JET) is a serious post operative complication in paediatric
cardiac surgery with a mortality rate reported up
to 14 %. In this study we evaluated the incidence,
risk factors and outcome of this postoperative
arrhythmia.
Methods: We analysed retrospectively the
data from 1164 paediatric patients with congenital heart disease age dat the time of surgery
(median 6.9; range 0–224 months) that underwent open cardiac surgery in our institution
from 2006 to 2010.
Results: The incidence of junction alectopictachy cardia was 2.7 %. The patients with JET
were significantly younger (median 0.25 vs 1.04
years; p=0.001). They had a longer cardio pulmonary by pass time (median 117.5 vs 91 minutes;
p=0.001). In all of these patients the closure of
ventricular septum defect was a part of contemporary cardiac surgery. Complete atrioventricular
block (CAVB) after surgery was diagnosed in 32
patients (2.7 %), 18 of them (56 %) developed
post operatively also a JET. In all of the patients
with a combination of postoperative CAVB and
JET the AV conduction in the post operative
course was restored spontaneously. There was
no statistically significant difference in the mortality rate between patients with and without
postoperative JET.
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Conclusions: The incidence of junctional ectopic tachycardia was in our cohort low (2.7 %).
The patients with JET were younger and had
a longer cardio pulmonary by pass time. In all
patients with a combination of postoperative
JET and CAVB the AV conduction was spontaneously recovered.
Strategie řešení typického flutteru
síní rezistentního k ablační léčbě
Haniš J, Bulava A, Sitek D, Novotný A
Kardiocentrum, Nemocnice České
Budějovice, a.s., Česká republika
Úvod: V léčbě typického flutteru síní (FLS) je
v současné době považována za metodu volby
radiofrekvenční katetrová ablace (RFA) kavotrikuspidálního istmu (CTI). Ve většině případů se jedná o jednoduchý zákrok s minimem komplikací.
Setkáváme se ovšem i s případy obtížněji řešitelných, takzvaných rezistentních FLS. Obecně je za
rezistentní považován takový FLS, jehož ablace
trvá déle než 1 200 s (20 minut). V řadě původních prací a recentně publikovaných studiích je
popisována akutní úspěšnost RFA CTI přibližně
v rozmezí 80–95 %. Příčinami rezistentních FLS
mohou být: výrazná délka CTI, jeho nerovnosti
a anomálie, prominentní Eustachova hrana, zapříčiňující nedostatečný přítlak katétru.
Cíl: Cílem naší práce je retrospektivní zhodnocení 500 konsekutivních RFA pro typický FLS
provedených na našem pracovišti v letech 2008–
2011 se zaměřením na obtížné případy.
Výsledky: Základem léčby rezistentních CTI
je přesná diagnostika typického, isthmus dependentního flutteru síní. Pokud ani druhá linie
na můstku laterálně od optimálních „6 hodin“
nevede k vytvoření bidirekční blokády vedení,
pak v dalších krocích přistupujeme k využití méně standardních postupů, jako je intrakardiální
echokardiografie (ICE), použití stabilizačního
či řiditelného sheathu nebo k záměně katétru.
Z našeho pohledu bývá nejpřínosnější využití
ICE. Tato metoda nám podává nenahraditelné
informace o anatomických poměrech v oblasti
CTI, především o jeho případných anomáliích,
dále o kontaktu katétru s tkání a o možném
hrozícím steam popu. Za použití těchto „triků“
jsme dosáhli bidirekční blokády vedení můstkem
u všech 500 pacientů indikovaných v našem
kardiocentru k RFA bez jediné vážnější komplikace.
Závěr: Za použití podpůrných technik (především ICE) lze dosáhnout 100 % akutní úspěšnosti RFA kavotrikuspidálního isthmu v řešení
typického flutteru síní.
Abstrakta
Katetrizační ablace typického
flutteru síní u nemocných
s prekapilární plicní hypertenzí
AFL CL oproti kontrolám v souvislosti s výraznější
dilatací pravé síně.
Katetrizační ablace paroxyzmální
formy fibrilace síní laserovým balonkem a její dlouhodobé výsledky
Havránek Š1, Šimek J2, Ambrož D2,
Kocianová L2, Jansa P2, Wichterle D2
1
II. interní klinika kardiologie a angiologie
VFN a 1. LF UK v Praze, Česká republika
2
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Dlouhodobé výsledky katetrové
ablace komorové tachykardie
u arytmogenní kardiomyopatie
pravé komory
Chitovová Z1, Šedivá L1, Škoda J1, Petrů J1,
Janotka M1, Chovanec M1, Královec S1,
Holý F1, Brada J1, Plevková L1, Holdová K1,
Reddy VY2, Neužil P1
1
Kardiologické oddělení, Nemocnice Na
Homolce, Praha, Česká republika
2
Mount Sinai Medical Center, New York,
USA
Úvod: Typický flutter síní (AFL) u nemocných s plicní hypertenzí (PH) je častou poruchou srdečního rytmu, bývá příčinou akutního
zhoršení klinického stavu a je asociován s horší
prognózou těchto nemocných. Katetrová ablace
(RFA) kavotrikuspidálního istmu (CTI) je léčbou
první volby.
Cílem práce je zhodnocení vlastností AFL
a průběhu ablačního výkonu u nemocných s PH
indikovaných ke RFA CTI.
Metody: V období 2008–2011 jsme retrospektivně porovnali procedurální parametry
RFA CTI pro perzistující typický AFL ve skupině
pacientů s těžkou prekapilární PH a ve stejně
velké kontrolní skupině konsekutivních pacientů bez PH se srovnatelnými demografickými
charakteristikami.
Výsledky: Do studie zařazeno 15 nemocných (10 mužů; 58 ± 14 let). Chronickou tromboembolickou PH mělo 7, idiopatickou plicní
arteriální hypertenzi 2, PH doprovázející plicní
onemocnění 3 a PH asociovanou s vrozenou
srdeční vadou 3 nemocní. Průměrný střední
systolický tlak v plicnici byl 55 ± 22 mmHg.
Průměrná hodnota délky cyklu AFL (AFL CL)
byla delší u nemocných s PH oproti kontrolní
skupině (261 ± 36 vs. 242 ± 30 ms; p = 0,03).
AFL CL u nemocných s PH korelovala s příčným rozměrem pravé síně (R = 0,56, p < 0,05).
Bidirekčního bloku vedení přes CTI bylo dosaženo u všech pacientů. V průběhu sledování
2 (13 %) nemocní s PH podstoupili úspěšný
reablační výkon pro recidivu AFL. Historické
procento reablací CTI na našem pracovišti je
4,3 %. Rozdílný poměr reablací u pacientů s PH
nedosahuje statistické významnosti. Průměrný
radiofrekvenční čas se mezi skupinami významně nelišil. Hraniční rozdíl mezi skupinou s PH
a kontrolní skupinou byl přítomen v průměrné
době skiaskopie (326 ± 180 vs. 207 ± 67 s; p
= 0,05) a celkové délce výkonu (122 ± 27 vs.
102 ± 30 min.; p = 0,06). Nebyly zaznamenány
významné komplikace.
Závěr: RFA CTI u pacientů s PH je obtížnější,
ale úspěšnost výkonu není signifikantně snížená
proti kontrolní skupině. Pacienti s PH mají delší
Hrošová M, Fiala M, Škňouřil L, Dorda M,
Pleva M, Chovančík J, Pindor J, Vavřík D,
Krawiec Š, Holek B, Januška J
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Podlesí a.s., Třinec, Česká republika
Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení nálezů a výsledků katetrové ablace u pacientů
s arytmogenní kardiomyopatií pravé komory
(AKMPPK).
Metodika: Ze 110 pacientů (64 ± 15 let, 11
Ž), kteří podstoupili 125 ablačních výkonů pro
setrvalou monomorfní komorovou tachykardii
(SMKT) při strukturálním postižení srdce mělo 9
(8 %) pacientů (40 ± 17, 1 Ž) diagnózu AKMPPK
potvrzenou echokardiograficky a MR. Ablace
byla indikována po první epizodě SMKT u 5 pacientů, pro recidivující SMKT u 2 pacientů a pro
arytmickou bouři při implantovaném ICD u 2
pacientů.
Výsledky: Při prvním výkonu byl indukován jeden tvar KT u 4 pacientů (LBBB s osou
doleva 3 x a LBBB se svislou osou 1 x) a dva
tvary KT o stejné frekvenci s opačnou rotací
jedním reentry okruhem u 5 pacientů (alternace LBBB s osou doleva a LBBB s indiferentní osou 3 x, alternace LBBB se svislou osou
a LBBB s osou doleva 2 x). U 1 pacienta s reablací (a nevyvolatelnou KT po první ablaci) se
indukovaly 3 tvary KT morfologie LBBB s osou
doleva různé frekvence (205, 220 a 255/min.).
Frekvence KT při prvním výkonu byla 194 ±
22/min. Kritické místo reentry okruhu bylo
lokalizováno mezi inferolaterální bazální jizvou
a trikuspidálním prstencem 5 x (inferolaterálně
3 x, laterálně 1 x, inferiorně 1 x) nebo v oblasti
jizvy (inferolaterálně 1 x, anteriorně resp. anterolaterálně na přechodu do RVOT 1 x resp.
1 x), resp. inferiorně mezi inferfolaterobazální a inferoapikální jizvou 2 x (1 x při reablaci). Nevyvolatelnosti KT se dosáhlo ve všech
prvních výkonech. Tři pacienti odmítli ICD. Po
dobu 45 ± 32 (4–87) měsíce sledování neměl
žádný pacient recidivu KT.
Závěr: Bezprostřední a dlouhodobé výsledky ablace SMKT při AKMPPK jsou příznivé. Jako
dominantní substrát KT se jeví jizvy v bazálních
segmentech PK a zóny pomalého vedení mezi
nimi a trikuspidálním prstencem.
Úvod: Laserová katetrizační ablace paroxyzmální fibrilace síní (FiS) patří v posledních letech
mezi nejefektivnější metody z hlediska okamžité elektrické izolace (až 100 %) plicních žil (PŽ).
Dlouhodobý efekt této metody je nutno ověřit.
Metoda a soubor nemocných: Laserový balonkový katétr (Endoscopic Ablation System –
EAS; Cardiofocus, Inc.) využívá miniaturní endoskop k reálné vizualizaci během ablace. Systém
vyzařuje nízkoenergetický nastavitelný laserový
oblouk nezávisle na pozici balonu ke směrování
energie do oblasti plicních žil a přilehlé části levé
síně. Proceduru podstoupilo celkem 88 pacientů
(39 pac./2009, 18 pac./2010, 31 pac./2011) s paroxyzmální symptomatickou FiS bez strukturálního
postižení. S využitím EAS byla izolována plicní
ostia během jediné procedury. Elektrická izolace
PŽ byla ověřena 20 polárním cirkulárním katétrem
(Lasso, Biosense-Webster Inc). Průměrná doba
výkonu 210 min. Průměrná doba aplikace 2 500
sekund. Pacienti byli dále po proceduře sledováni
v naší arytmologické ambulanci ve schématu 1,
2, 6, 9, 12 a dále po 12 měsících s výsledkem kontrolního 24 hod. Holter EKG. 53 pacientů bylo po
2 měsících remapováno. (Soubor ani follow-up
není v době deadline uzavřen.)
Výsledky: Okamžité elektrické izolace bylo
dosaženo u 99 % PŽ. Průměrně dodáno 13. 9
aplikací energie na jednotlivou PŽ (2–40). Při remapování po 2 měsících 85 % přetrvává izolace.
Zcela bez FiS po 6 měsích bylo 85 % pacientů,
12 i 24 měsíční úspěšnost byla 80 %. Perikardiální
tamponáda se vyskytla u 1 pacienta (bez souvislosti s EAS), u dalšího pacienta byl zaznamenán
reverzibilní ischemický deficit, u jednoho pacienta se objevila reverzibilní paréza bráničního
nervu a jedenkrát byla nutná chirurgická revize
třísla prohematom.
Závěr: Prokázali jsme jak vynikající okamžitou efektivitu laserové katetrizační ablace paroxyzmální fibrilace síní (99 %), tak i velmi dobrý
dlouhodobý efekt po 6–24 měsících (80–85 %).
Použití laserové energie nebylo provázeno žádnými závažnými komplikacemi.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 15
A 16
Abstrakta
Dlouhodobé výsledky katetrizační
ablace paroxyzmální formy fibrilace
síní kryobalonkovým katétrem
Chitovová Z, Šedivá L, Škoda J, Petrů J,
Janotka M, Chovanec M, Královec S, Holý F,
Brada J, Plevková L, Holdová K, Neužil P
Kardiologické oddělení, Nemocnice Na
Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Kryoablace je stále využívanější metodou v léčbě nemocných s paroxyzmální formou
fibrilace síní (FiS) pro své menší riziko komplikací,
rychlost procedury a vysoké procento dosažení okamžité elektrické izolace (90–100 %), ale
dlouhodobý efekt tohoto přístupu není dosud
přesně znám.
Metoda: Celkem 357 pacientů (22
pac./2007, 96 pac./2008, 88 pac./2009, 89
pac./2010, 62 pac./2011) s paroxyzmální FiS
podstoupilo izolaci plicních žil PŽ kryobalokem
23 mm/28 mm.Průměrná doba procedury 160
min. U 30 pacientů před procedurou implantován monitor Reveal XT™ (Medtronic Inc.).
U 70 % pacientů jsme před procedurou zavedli
termickou jícnovou sondu (Clever technologies
s.r.o.) ke kontinuální monitoraci teplot v jícnu.
Elektrická izolace každé PŽ byla ověřena 20polárním cirkulárním katétrem (Lasso, BiosenseWebster Inc) a i v případě dobrého efektu aplikovány dvě „bonusové“ léze. Pouze v případě,
že izolace PŽ nebyla kompletní, jsme použili
bodový kvadripolární katétr (Freezor Max™,
CryoCath–Technologies, Inc.). Pacienti byli dále
po proceduře sledováni v naší arytmologické
ambulanci po 6, 12 a dále po 12 měsících.
Výsledky: Okamžité elektrické izolace dosaženo u 94 % PŽ. Po 12 měsících zdokumentována recidiva FiS u 16 % pacientů, k reablaci
indikováno 10 % pacientů. Čtrnáct pacientů s implantovaným Revealem XT™ bylo po 2 měsících
remapováno, přetrvávající efekt izolace u 88 %,
výsledky remapování korespondují se záznamy
z REVEAL XT i po 6 měsících. U 2 pacientů pokles teploty v jícnu pod 29°C s endoskopickým
nálezem povrchové ulcerózní léze, při kontrole
po 6 týdnech bez vývoje atrio-ezofageální píštěle, 1 x TIA, 12 x reverzibilní léze n. phrenicus,
3 x tamponáda, 1 x trombus v LS řešený lokální
trombolýzou. (Soubor ani follow-up není v době
deadline uzavřen.)
Závěr: Prokázali jsme, jak vynikající okamžitou efektivitu kryobalonkového katétru (94 %),
tak i uspokojivý dlouhodobý efekt po 12 měsících (78 %). I s ohledem na rychlost procedury
(160 min.) považujeme tuto metodu za metodu
volby u pacientů s paroxyzmální FiS.
Jednoroční monitorace EKG
pomocí neinvazivního epizodního
záznamníku u pacientů po
katetrové ablaci fibrilace síní
Chovančík J1, Fiala M1, Bulková V2,
Neuwirth R1, Moravský O1, Szmek B1,
Královec S2, Brada J2, Branny M1
1
Kardiologické oddělení, Kardiocentrum
Podlesí, Třinec, Česká republika
2
Medical Data Transfer, Kardiologie, Brno,
Česká republika
Cíl: Cílem práce byl zhodnocení jednoroční
neinvazivní monitorace EKG u pacientů po ablaci
fibrilace síní (FS).
Metodika: Do studie byli zahrnuto 20 pacientů
(10 žen, průměrný věk 61 let), kteří podstoupili ablaci
FS a ukončili 12měsíční EKG monitoraci EKG epizodním záznamníkem s transtelefonním přenosem EKG
(doporučení 2–3 nahrávek denně náhodně a kdykoli
při potížích). Patnáct pacientů mělo paroxyzmální
FS (ParoxFS), 5 pacientů mělo dlouhodobou perzistentní FS (DPFS). Pacienti si současně zapisovali
potíže do diáře ke korelaci se symptomy.
Výsledky: Spolupráce byla dobrá u 18 pacientů, 2 pacienti ukončili monitoraci předčasně.
Průměrná doba držení záznamníku byla 333 dnů,
skutečný počet monitorovaných dnů byl průměrně 296 dnů, u 18 spolupracujících pacientů 320
dnů (90 % celkové doby držení záznamníku). Bylo
odesláno průměrně 587 nahrávek na pacienta,
u 18 spolupracujících nemocných 635 nahrávek
na pacienta (průměrně 2 nahrávky/pacienta/den).
Sinusový rytmus (SR) byl zachycen na 88 % záznamů (po ablaci ParoxFS na 97 % záznamů, po ablaci
DPFS na 61 % záznamů). Nehodnotitelných bylo
444 (3,7 %) nahrávek. Na základě EKG monitorace
byl vysazen warfarin u 15 nemocných, přičemž u 1
pacienta byl warfarin ponechán z nekardiální příčiny. U 12 nemocných byla vysazena antiarytmika.
Závěr: Neinvazivní monitorace EKG pomocí
epizodního záznamníku s transtelefonním přenosem je jednoduchá a poskytuje kvalitní EKG
záznamy. Lze ji s výhodou využít k dlouhodobému sledování pacientů po katetrové ablaci FS, a to
nejen k verifikaci subjektivně vnímaných potíží,
ale i k vyloučení asymptomatických paroxyzmů
arytmie a k pružné úpravě léčebného postupu.
Práce byla podpořena grantem IGA MZ
NS10261–3/2009.
Idiopatické komorové tachykardie –
systém dálkové magnetické
navigace, náš soubor
Chovanec M, Janotka M, Škoda J, Petrů J,
Šedivá L, Neužil P
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Kardiocentrum, Nemocnice Na Homolce,
Praha, Česká republika
Skupinu idiopatických komorových tachykardií (KT) tvoří různorodá skupina monomorfních
komorových tachykardií u pacientů bez prokazatelného strukturálního postižení myokardu. V období let 1/2009–11/2011 jsme na našem pracovišti
provedli radiofrekvenční (RF) ablaci idiopatické
KT u 116 nemocných, z toho 70 žen (60 %). Náš
soubor tvoří pouze symptomatičtí pacienti s dokumentovanými tachykardiemi nebo extrasystolií
po vyloučení strukturálního postižení myokardu.
Všechny výkony byly provedeny pomocí magnetické navigace systémem Niobe®, Stereotaxis
s integrovaným kontaktním elektroanatomickým
3D mapovacím systémem Carto RMT®, Biosense
Webster. Po aktivačním mapování byla provedena radiofrekvenční ablace arytmogenního
fokusu pomocí poplachového katétru Navistar
RMT s 3,5 mm tipem. U 60 nemocných (54 %) se
jednalo o fokus v pravé komoře (RVOT, apex), u 36
(31 %) nemocných se jednalo o fokus v levé komoře (LVOT, okolí cípů aortální chlopně), u 10 nemocných (9 %) se jednalo o ložisko v převodním
aparátu srdce, u 7 nemocných (6 %) bylo ložisko
uloženo epikardiálně. U 8 nemocných (7 %) jsme
výkon opakovali pro recidivu arytmie. Úspěšná
RF ablace idiopatické KT je vhodná u symptomatických nemocných a pacientů s tachykardií
navozenou kardiomyopatií. Použití magnetické
navigace a moderního mapovacího systému eliminuje periprocedurální riziko perforace stěny
myokardu, zaznamená pozici katétru s možností
vrátit se zpět na předcházející pozice a snižuje
dobu rtg záření.
Arytmogénne substráty závažného
kardiálneho zlyhania u detí
Illíková V1, Záhorec M2, Kováčiková Ĺ2,
Hlivák P3, Hatala R3
1
Oddelenie arytmií a JIS, Detské kardiocentrum NÚSCH a.s., Bratislava,
Slovenská republika
2
Oddelenie akútnej a intenzívnej
medicíny DKC NÚSCH a.s., Bratislava,
Slovenská republika
3
Oddelenie arytmií a kardiostimulácie
NÚSCH, Bratislava, Slovenská republika
Úvod: Permanentná tachykardia môže viesť
k vývoju kardiálního zlyhania s obrazom dilatačnej kardiomyopatie. Diagnóza tachykardiomyopatie je zvyčajne potvrdená retrospektívne na
základe reštitúcie funkcie myokardu po odstránení tachyarytmie.
Abstrakta
Súbor pacientov, metodika: V r. 2007–2011
bolo v Detskom kardiocentre NÚSCH hospit. 9 pac.
so závažným kardiálnym zlyhaním na podklade
tachykardie. Dvaja novorodenci boli odoslaní ako
susp. vrodená chyba srdca, ostatní ako myokarditída/kardiomyopatia a tachykardia. Arytmogénne
substráty tvorila AV reentry tachykardia u 3 dojčiat
a permanentná junkčná recipročná tachykardia u 4
roč. dievčatka, komorová tachykardia u 2 adolescentov, syndróm dlhého QT intervalu s epizódami
TdP u 1 novorod., atriálna ektopická tachykardia
u dvojtýžd. novorod. a atriálny flutter u 4 mes. dojčaťa. 8 pac. potrebovalii notropnú podporu a 7
pac. umelú pľúcnu ventiláciu. Elektrická kardioverzia/defibrilácia bola realizovaná u 4 pac. Všetkým
pacientom bola podaná antiarytmická (AA) farmakoterapia, kombinovaná s implantáciou ICD u 1
pac. s LQTS a RF abláciou u 2 pac. s komorovou
tachykardiou. Komplikácie kardiálneho zlyhávania
sa vyskytli u 6 pac. (multiorgánové zlyhanie, infekcia so sepsou, neurologické poškodenie).
Výsledky: U všetkých pacientov sa funkcia
myokardu po odstránení tachykardie kompletne
reštituovala. U žiadneho pacienta sme nepotvrdili myokarditídu alebo kardiomyopatiu. AA
liečba v monoterapii bola dostatočne efektívna
len u 1 pac. Elektrická kardioverzia/defibrilácia
v kombinácii s AA liečbou bola potrebná u 4
pac., RF ablácia u 2 pacientov bola kauzálneúspešná. ZÁVER. Kardiálne zlyhanie na podklade
tachykardie môže vzniknúť u detí v každom
veku, pričom arytmogénny substrát môže byť
lokalizovaný na všetkých úrovniach srdca. Pri
protrahovanom priebehu je sprevádzané závažnými komplikáciami. Včasná diagnostika
a kauzálnal iečba na špecializovanom pracovisku môže predísť progresi kardiálneho zlyhania
a sprievodným komplikáciám.
Vplýva mimotelový obeh
na vznik fibrilácie predsiení
po kardiochirurgickej
revaskularizácii myokardu?
2
2
Jakubová M, Stančák B , Mitro P ,
Hermely A1, Török P1, Sabol F3
1
Klinika anestéziológie a intenzívnej
medicíny UPJŠ LF a VÚSCH, a.s., Košice,
Slovenská republika
2
Klinika kardiológie UPJŠ LF a VÚSCH,
Košice, Slovenská republika
3
Klinika srdcovej chirurgie UPJŠ LF
a VÚSCH, a.s., Košice, Slovenská republika
Úvod: Fibrilácia predsiení (FP) je jednou
z najčastejších komplikácií po operácii srdca.
Napriek zlepšujúcim sa anestéziologickým a chi-
rurgickým technikám sa jej výskyt stále zvyšuje.
Cieľom práce bolo overiť, či vplýva mimotelový
obeh a systémová zápalová odpoveď na vznik
tejto arytmie po kardiochirurgickej operácii.
Metodika: Stodevadesátšest pacientov s ischemickou chorobou srdca (44 žien a 152 mužov,
priemerný vek 62,70 ± 10,1 rokov) podstúpilo chirurgickú revaskularizáciu myokardu. Peroperačne
bol mimo telový obeh (ECC) použitý u 64 pacientov, minimálny mimotelový obeh (MECC) u 75 pacientov, bez ECC obehu bolo revaskularizovaných
57 pacientov. Počas prvých troch pooperačných
dní (počas hospitalizácie na Klinike anestéziológie
a intenzívnej medicíny), bolo realizované echokardiografické vyšetrenie, stanovený výskyt a dĺžka
trvania FP, laboratórne markery zápalu (CRP, leukocyty, TNF α a IL-6) a mineralogram.
Výsledky: Demografické údaje a pridružené ochorenia neboli boli v skupinách štatisticky
signifikantné. Vznik FP sme dokumentovali u 110
pacientov (56 %), najdlhšie trvanie FP sme zaznamenali u pacientov operovaných s použitím
klasického ECC v porovnaní s MECC, resp. bez ECC
(9,73 ± 11,55 vs. 4,92 ± 8,26 vs. 3,06 ± 5,18 hod., p ≤
0,001). Výskyt pooperačnej FP signifikantne koreloval s eleváciou zápalových parametrov (leukocyty a CRP) v porovnaní s pacientmi, u ktorých sa
FP nevyskytla (p ≤ 0,0001, p ≤ 0,05). Hodnoty kália
sa signifikantnelíšili len v deňoperácie, hodnoty
TNFα a IL-6 sasignifikantnene líšili. Vzťah medzi
pooperačnou FP a echokardiografickými parametrami (EFĽK, ĽP, IVS, ZSĽK) nebol potvrdený.
Záver: Použitím MECC bol zaznamenaný
nižší výskyt pooperačnej FP v porovnaní s použitím ECC. Jedným z možných vysvetlení je redukovaná systémová zápalová odpoveď u pacientov operovaných s použitím MECC. V súčasnosti
existuje čoraz viac dôkazov o súvislosti medzi FP
a zápalom. Je potrebné hľadať nové stratégie,
ktoré by zabránili vzniku tejto arytmie a v prípade výskytu jej efektívnu a skorú liečbu.
Dlouhodobé výsledky transvenózní
implantace levokomorové
elektrody CRT: úspěšnost, rizikové
faktory a příčiny neúspěchu
implantace
Janotka M, Petrů J, Chovanec M, Šedivá L,
Škoda J, Málek F, Vondráková D, Baroch J,
Plevková L, Neužil P
Kardiocentrum, Nemocnice Na Homolce,
Praha, Česká republika
Úvod: Resynchronizační srdeční terapie je
dnes již ověřenou metodou nefarmakologické
léčby srdečního selhávání snižující morbiditu i mor-
talitu. Nicméně technické a anatomické limitace
transvenózní implantace levokomorové elektrody
omezují stále úspěšnost jejího nekomplikovaného
zavedení. Tato práce udává úspěšnost implantací
v našem centru a zabývá se identifikací příčin a rizikových faktorů neúspěchu endovazální implantace
levokomorové elektrody.
Soubor nemocných a metodika: Od roku
1999 do roku 2011 bylo na našem pracovišti
provedeno 933 implantací biventrikulárních ICD
nebo kardiostimulátorů pro srdeční selhávání.
Celková úspěšnost endovazální primoimplantace levokomorové elektrody v těchto letech
byla téměř 91 %. Většina pacientů, kteří nebyli
endovazálně implantováni, podstoupili úspěšnou kardiochirurgickou implantaci levokomorové elektrody. Dále se práce zabývá hledáním
rizikového profilu pacienta stran implantace levokomorové elektrody – např. v našem souboru
byla úspěšnost implantace u žen nižší (87 %)
než u mužů, v práci je analyzovaná závislost i na
dalších faktorech, jako např. šíři QRS, fibrilaci síní,
velikosti levé komory a síně atd.
Výsledky a závěr: V našem kardiovaskulárním centru dosahujeme vysoké úspěšnosti implantace levokomorvé elektrody (endovazálně
či kardiochirurgickou cestou) s výsledkem 72 %
pacientů responderů resynchronizační terapie.
Identifikace rizikových faktorů implantace levokomorové elektrody by mohla být použita
například při volbě operatéra pro daný zákrok
(rizikový pacient – nejzkušenější operater).
Morfologická EKG kritéria idiopatické komorové ektopie z kapsiček
aortální chlopně
Jarkovský P1, Peichl P2, Segeťová M2,
Wichterle D2, Čihák R2, Kautzner J2
1
Interní klinika – kardiologie, ÚVN, Praha,
Česká republika
2
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Úvod: Komorová ektopie může vycházet
z oblasti kapsiček aortální chlopně. V případě
symptomatické ektopie či frekventní ektopie
vedoucí k poklesu systolické funkce levé komory
srdeční lze indikovat katetrizační ablaci a ektopii
odstranit. Cílem naší práce bylo analyzovat EKG
morfologická kritéria komorové ektopie vycházející z kapsiček aortální chlopně.
Metody: Od r. 2005 jsme na našem pracovišti provedli katetrizační ablaci idiopatické
komorové ektopie u 179 pacientů, z toho byla
ektopie odstraněna v kapičkách aortální chlopně
u 23 pacientů (průměrný věk skupiny 51 017 let,
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 17
A 18
Abstrakta
10 žen). U všech byl výkon proveden pomocí
3D mapovacího systému a lokalizace ektopie
ověřena pomocí intrakardiální echokardiografie.
Do souboru byli zařazeni pacienti bez známého
strukturálního srdečního postižení. Srovnávány
byly morfologické znaky QRS komplexu a přechodové zóny (PZ) při ektopii a při sinusovém
stahu. Měření byla provedena elektronicky.
Výsledky: Místo úspěšného odstranění ektopie bylo: v 35 % v levé koronární kapsičce (LCC),
v 39 % v pravé koronární kapsičce (RCC), ve 22 %
v komisuře mezi levou a pravou koronární kapsičkou (L-P) a ve 4 % v nekoronární kapsičce aortální chlopně (NCC). U všech pacientů PZ při
ektopii předcházela PZ při sinusovém rytmu.
Ve všech případech byla relativní přechodová
zóna V2 ≥ 0,60. Poměr R III/II byl u skupiny LCC
významně vyšší v porovnání se skupinou RCC
(0,94 vs 0,69 p < 0,05). U ektopie z NCC jsme
pozorovali notch kmitu R ve svodu I a kmit r
ve svodu aVL a tyto znaky nebyly přítomny u jiných skupin. Pro L-P komisuru byl typický notch
na sestupném rameni QS ve svodu V1 (senzitivita 60 % a specificita 94 %). Pro RCC byl typický
monofazický kmit QS ve svodu V1 (senzitivita
66 % a specificita 93 %).
Závěr: Analýza relativní přechodové zóny
ektopie umožní s vysokou přesností určit levostranný původ ektopie a po přiřazení uvedených
kritérií nám pomůže zpřesnit její předpokládanou lokalizaci.
Arytmologické perspektivy
katetrové renální denervace
Jiravský O, Nykl I, Branny M
Kardiocentrum, Nemocnice Podlesí,
Třinec, Česká republika
Katetrová renální denervace sympatiku
(RDN) je novou léčebnou modalitou určenou
k ovlivnění rezistentní arteriální hypertenze.
V důsledku poškození perirenálních sympatických aferentních i eferentních nervových vláken
dochází postupně v horizontu měsíců k postupnému poklesu předchozí excesivní aktivity
sympatiku. Což vede v horizontu měsíců u 90 %
pacientů k poklesu krevního tlaku více než o 30
mmHg systoly, jak dokladují jednak výsledky
studií Symplicity HTN 1a 2, jednak i vlastní zkušenosti autorů přednášky, když v Kardiocentru
Třinec Podlesí k datu 25. 11. 2012 byla provedena
RDN u 20 pacientů.
Pokles celkové sympatické aktivity má své důsledky zajímavé i pro srdeční selhání a arytmie.
Snížení sympatické nervové aktivity se projeví snížením spontánní automacie myokardi-
álních buněk. Tento mechanismus se uplatní,
jak v snížením bazální frekvence myokardu, tak
i snížením četnosti extrasystol s celou plejádou
potencionálních výstupů. V této části autoři prezentují výtečný efekt RDN u 2 pacientek s nepřiměřenou sinusovou tachykardií, 1 pacientky
s SVT a nonrespondérství pacienta s paroxysmální FS. V době konání kongresu budou dostupná 6 měsíční data s hodnocením průměrné
TF, četnosti SVES a KES v EKG Holteru před RDN
a po 6 měsících u všech léčených pacientů.
Samozřejmě, že RDN byla provedena pro
rezistentní hypertenzi a výše popsané arytmie
byly pouze zajímavou koincidencí.
Po úspěšné RDN dochází k poklesu afterloadu LK, ústupu hypertrofie LK, zlepšení stavu diastolického srdečního selhání. Významná
diastolická dysfunkce byla přítomna u 6 z 20
léčených pacientů, s poklesem NT pro BNP
v mediánů 3 měsíců o 25 %, se zlepšením tolerance námahy o cca jednu třídu NYHA. Lze
předpokládat snížení četnosti maligních arytmií
u pacientů se systolickým srdečním selháním
a event. implantovaných ICD.
Hodnocení pravokomorové stimulační septální pozice dle skiagrafických kritérií a dle morfologie
stimulovaného QRS komplexu
Kameník L, Hnátek T1, Sedloň P1,
Jarkovský J2, Littnerová S2, Táborský M3
1
Kardiocentrum, Interní klinika
1. LF a ÚVN Praha, Česká republika
2
IBA MU, Brno, Česká republika
3
I. interní klinika-kardiologická, FN
Olomouc, Česká republika
Úvod: Ve snaze omezit riziko nežádoucích účinků pravokomorové stimulace je pro
destinaci elektrody využívána septální pozice.
Detailní pozici elektrody na septu lze třídit dle
skia kritérií nebo dle vektoru stimulovaného
QRS komplexu (sQRS). Délka stimulovaného
QRS komplexu je obrazem stupně homogenní
kontrakce a představuje zástupný ukazatel komorové dyssynchronie. Paralelní zhodnocení
různých septálních stimulačních míst z hlediska stupně dyssynchronie nebylo dosud
provedeno.
Cíle studie: Statisticky analyzovat délku sQRS
při dosažení různých septálních pozic a různého vektoru sQRS. Vyhodnotit optimální pozici
stimulační elektrody vzhledem k délce sQRS
jako nepřímého ukazatele stupně komorové
dyssynchronie.
Metodika: Šestsetdevět pacientů s implantovanou elektrodou na septu pravé komory bylo
tříděno dle skiapozicie v bočné resp. zadopřední
projekci: true-septální oproti anteroseptální, resp.
septum RVOT oproti septum extra RVOT, dále tříděno dle vektoru QRS ve svodech I, III. Jednotlivé
třídy byly porovnávány dle šíře stimulovaného
QRS komplexu.
Výsledky: Jsou uvedeny v tabulce 1. Relativní
délka sQRS je rozdíl mezi délkou sQRS a nativního QRS komplexu stimulační pozice N absol.
délka sQRS N rel. délka sQRS sept RVOT plus
true-sept 297 139 ± 14b 292 39 ± 23a sept extra
RVOT plus true-sept 166 143 ± 16b 165 35 ± 23a
sept RVOT plus anterosept 47 154 ± 17a 43 58 ±
39b sept extra RVOTplusanterosept 99 156 ± 16a
97 50 ± 29b p < 0,001* < 0,001* vektor s QRS v:
I., III. N absol. délka sQRS N rel. délkasQRS neg.
nebo izo. v I. plus poz. v III. 275 138 ± 14a 270 38
± 24a izoel. nebo neg. v III. 285 148 ± 17b 280
41 ± 27a poz. v I. plus poz. v III. 49 157 ± 14c 47
60 ± 32b p < 0,001* < 0,001*.
Závěr: Nejnižší stupeň komorové dyssynchronie, hodnocené nepřímo dle délky sQRS,
byl zjištěn při pozici true-septální a při přítomnosti vektoru negativního nebo izoelektrického
ve svodu I. plus pozitivního ve svodu III. Rozdíl
mezi pozicemi septum RVOT a septum extra
RVOT nebyly významné.
Tabulka 1.
Stimulační pozice
N
Absolutní délka sQRS N
septum RVOT plus true-septální
297 139 ± 14b
292
Relativní délka sQRS
39 ± 23a
septum extra RVOT plus true-septální
166 143 ± 16b
165
35 ± 23a
septum RVOT plus anteroseptální
47
154 ± 17a
43
58 ± 39b
septum plus anteroseptální
99
156 ± 16a
97
50 ± 29b
p
Vektor s QRS v: I., III.
N
< 0,001*
< 0,001*
Absolutní délka sQRS N
Relativní délka sQRS
neg. nebo izoel. v I. plus poz. v III.
275 138 ± 14a
270
38 ± 24a
izoel. nebo neg. v III.
285 148 ± 17b
280
41 ± 27a
poz. v I. plus poz. v III.
49
47
60 ± 32b
p
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
157 ± 14c
< 0,001*
< 0,001*
Abstrakta
Neobvyklá pozdní komplikace –
hemoperikard při fraktuře elektrody
Kejřová E, Válek M, Magage S,
Pšenička M, Smola M, Kociánová L,
Dytrych V, Linhart A, Plocová K
II. interní klinika VFN, Praha,
Česká republika
II. chirurgická klinika VFN Praha,
Česká republika
Perforace myokardu při zavádění endovazálních elektrod s rozvojem hemoperikardu se
popisuje jako sporadická komplikace v časném
pooperačním období.
Předkládáme kazuistiku 58letého muže s trvalou stimulací od poloviny července s použitím
elektrod EncorCordis, kde k perforaci myokardu
síní došlo 19 let po primoimplantaci. Život ohrožující komplikace byla indikací k chirurgické revizi
s překvapivým operačním nálezem.
Sledování nemocných po
chirurgické léčbě fibrilace síní –
desetileté zkušenosti
Krausová R, Kautzner J, Pirk J, Skalský I
Kardiocentrum, IKEM, Praha,
Česká republika
Chirurgická ablační technika byla zavedena
v IKEM v roce 2000. K ovlivnění fibrilace síní (FS)
během kardiochirurgického výkonu je převážně
využívána radiofrekvenční (RF) energie.
Soubor pacientů a metody: Od VIII 2000
do XII 2010 bylo v Kardiocentru IKEM indikováno
792 pacientů (336 žen, průměrný věk 68 ± 9
let) s FS (v 70 % permanentní) při srdeční vadě,
případně ICHS ke kardiochirurgickému výkonu
současně s perioperační ablací. Principem je izolace plicních žil a rozdělení levé síně na několik
oddílů. Poté je provedena náhrada či plastika
chlopně, případně revaskularizace myokardu.
Ve skupině I (mitrální vada – náhrada nebo
plastika mitrální chlopně, event. v kombinaci
s plastikou trikuspidální chlopně) zařazeno 316
pacientů, ve skupině II (ostatní kardiochirurgické
intervence) 340 pacientů, ve skupině III (izolovaná ICHS – samostatná revaskularizace myokardu)
je 136 pacientů.
Výsledky: Průměrná doba sledování je 52,9
měsíce. V celém souboru zemřelo 144 pacientů
(18 %). U 24 pacientů (3 %) se vyskytla TIA (v jednom případě při trombóze chlopenní náhrady).
Kardiostimulátor byl implantován v 32 případech
(4 %).
Sinusový rytmus byl přítomen po 1 roce
sledování u 63 %, 53 %, 63 %, po 5 letech u 47 %,
26 %, 52 %, po 10 letech u 34 %, 33 %, 22 %
ve skupinách I, II, III, resp.
U 134 pacientů (17 %) byla v průběhu sledování minimálně 1x dokumentována pravidelná
síňová tachykardie s převažujícím AV blokem 2:1,
která byla u symptomatických pacientů řešena
katetrizační ablací.
Závěr: S přibývajícími zkušenostmi jsou
lépe definováni pacienti s paroxyzmální a permanentní FS s ohledem na stanovení strategie
ablace či jiných zákroků na levé síni a z hlediska
hodnocení výsledků. V průběhu sledování má
65–75 % pacientů s paroxyzmální FS po chirurgické ablaci sinusový rytmus. U pacientů s permanentní FS je úspěšnost nižší. Je nutné počítat
s pozdní rekurencí arytmie 7–10 % každý rok.
Specifickou komplikací je vznik pravidelných
síňových tachykardií.
Mikrovolt T wave alternans u pacientů s dysfunkcí levé komory po
dvouletém sledování – další zklamání v neinvazivní rizikové stratifikaci?
Křivan L, Čapek B, Kozák M, Lokaj P,
Sepši M, Burešová L, Špinar J
Interní kardiologická klinika FN Brno,
Česká republika
Úvod: Mikrovolt T wave alternans (MTWA)
slouží k neinvazivnímu posouzení rizika náhlé
srdeční smrti u pacientů s dysfunkcí levé komory.
Cíl: Provést srovnání výskytu maligní arytmie a úmrtí u pacientů s dysfunkcí levé komory
s pozitivním a negativním výsledkem MTWA po
24 měsících sledování. Určit pozitivní a negativní
předpovědní hodnotu (PPH, NPH) MTWA.
Soubor a metody: Celkem bylo vyšetřeno
155 pacientů s EF LK < 40 %, z toho 105 s ICHS
a 50 s DKMP. U všech byla stanovena přítomnost
MTWA, v případě pozitivity absolutní hodnota
i počet pozitivních svodů, dále EF LK, stav koronárního řečiště s případnou revaskularizací. Dále
byla zaznamenána doprovodná medikace a přidružená onemocnění. V indikovaných případech
proběhla primárně preventivní implantace ICD.
Pacienti byli sledováni v pravidelných intervalech,
byl hodnocen výskyt maligní arytmie a úmrtí.
Výsledky: Medián sledování byl 33,8 měsíců.
Průměrný věk pacientů 60,9 let, průměrná EF
LK byla 29 %. Přežití pacientů ve 24 měsících
sledování bylo 94 %. Nemocní s ICHS s negativním MTWA měli signifikantně méně maligních
arytmií než pacienti s pozitivním výsledkem (p =
0,033). U DKMP nebylo dosaženo signifikantního
výsledku. Statisticky se nelišila EF LK, šíře QRS
komplexu, doba do vzniku arytmie, absolutní
hodnota MTWA, počet svodů, NYHA klasifikace,
ani ostatní sledované parametry. PPH pro nonnegativní pacienty byla 33,7 % a NPH pro MTWA
negativní pacienty byla 80 %.
Závěr: Soubor pacientů s průměrnou EF
LK 30 % má výrazně nižší mortalitu, něž uvádějí
epidemiologická data. Tento fakt neumožňuje
zatím hodnocení mortalitních dat. Jediný statisticky významný výsledek prokazuje, že pacienti
s ICHS a nepřítomností MTWA mají méně maligních arytmií. NPH v této podskupině je 80 %.
Podporováno grantem MZ NS10421–3.
Dlouhodobé výsledky léčby
dětí s permanentní junkční
reciproční tachykardií
Kubuš P1, Gebauer RA2, Materna O1,
Janoušek J1
1
Dětské kardiocentrum a Centrum výzkumu chorob srdce a cév, FN v Motole, Praha,
Česká republika
2
Department of Pediatric Cardiology,
University of Leipzig, Heart Centre,
Leipzig, Germany
Cíl: Zhodnotit dlouhodobé výsledky léčby
dětí s permanentní junkční reciproční tachykardií
(PJRT).
Metodika: Retrospektivně analyzována data
30 konsekutivních pac. s diagnózou PJRT v období 1991–2011.
Výsledky: Medián věku v době diagnózy
byl 1,6 (IQR 0–13,5) a medián sledování 3,3 (IQR
1,7–6,0) roku. Palpitace byly přítomné u 9/30 a srdeční selhání s dysfunkcí levé komory u 3/30 pac.
Prenatálně byla diagnóza stanovena u 8/30 pac.
Průměrná frekvence PJRT v době diagnózy byla
204/min. Dlouhodobá farmakologická léčba byla
aplikována u 25/30 pac. průměrným počtem 1,9
antiarytmik na 1 pac.: sotalol u 16/30, propafenon
u 15/30, digoxin u 12/30, betablokátor u 1/30,
amiodaron u 1/30 pac. K úplné supresi arytmie
medikamentózní léčbou došlo u 13/25 pac., k částečné supresi u 12/25 pac. Katetrizační ablace
byla provedena u 11/30 pac. (úspěšně u 10/11)
ve středním věku 15,8 roku. Ke spontánnímu vymizení PJRT s možností ukončení antiarytmické
terapie bez recidivy PJRT došlo ve středním věku
4,9 roku u 9 z 19 pac., kteří nepodstoupili ablaci.
Při poslední kontrole byl sinusový rytmus (Holter)
u 25/30 pac. (83,3 %), klinicky nevýznamné ataky
PJRT u 5/30 pac., antiarytmika užívalo 9/30 pac. EF
levé komory byla u všech pac. normální (53–76 %).
Žádný pac. nezemřel.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 19
A 20
Abstrakta
Závěr: PJRT byla u 27 % pac. zjištěna fetálně
a u 10 % se primárně manifestovala srdečním
selháním. Antiarytmika umožnila úplnou nebo
částečnou kontrolu rytmu u všech medikamentózně léčených pac. Katetrizační ablace byla
provedena u 1/3 pac. s výborným výsledkem.
Ke spontánnímu vymizení arytmie došlo u poloviny pac., kteří nepodstoupili ablaci.
Podpořeno výzkumným záměrem
FN v Motole č. MZOFNM2005.
Klinická a elektrofyziologická
charakteristika dětských pacientů
s asymptomatickým WPW podstupujících profylaktickou ablaci
přídatné síňokomorové spojky
Kubuš P1, Vít P2, Gebauer RA3,
Materna O1, Janoušek J1
1
Dětské kardiocentrum a Centrum výzkumu chorob srdce a cév, FN v Motole, Praha
2
Dětská kardiologie Pediatrické kliniky
FN Brno, Česká republika
3
Department of Pediatric Cardiology,
University of Leipzig, Heart Center,
Leipzig, Germany
Cíl: Zhodnotit klinický a elektrofyziologický
profil dětí s WPW obrazem podstupujících profylaktickou katetrizační ablaci přídatné síňokomorové spojky.
Metodika: Retrospektivně byly hodnoceny
výsledky 85 konsekutivních pac. ve věku < 18 let
(51 chlapců, 34 dívek) s WPW obrazem a mediánem věku v době výkonu 14,9 (IQR 12,5–16,6)
roku, u nichž bylo v období 10/2000–8/2011 provedeno katetrizační elektrofyziologické vyšetření
(EFV) k ozřejmění rizikovosti přídatné síňokomorové spojky (rizikové parametry: antegrádní efektivní
refrakterní perioda spojky – AC ERP < 250 ms,
nejkratší preexcitovaný RR interval při fibrilaci síní/
síňovém rampu – SPERRI < 250 ms, inducibilita AV
reentry tachykardie – AVRT) a její případné ablaci.
Všichni pac. byli bez antiarytmické terapie a měli
preexcitaci do maximální zátěže.
Výsledky: Strukturálně normální srdce bylo
přítomno 82 pac., 3 pac. měli hypertrofickou kardiomyopatii. Jedna manifestní spojka byla přítomna
u 81 pac., dvě spojky u 4 pac. Rizikové vlastnosti
byly zjištěny nativně/po isoprenalinu u 35/14 z celTabulka 2.
Parametr
nativně
isoprenalin
AC ERP medián
(IQR)
295 (270–320)
270 (248–290)
SPERRI medián
(IQR)
295 (256–330)
240 (230–283)
kem 89 spojek (55,0 %, vysoká převodní kapacita
u 36 a inducibilita AVRT u 25 spojek). Ablace byla
provedena u 63/89 spojek (70,8 %, riziková spojka
u 40/63) a nebyla indikována u 9/49 rizikových
spojek (lokalizace spojky blízko AV uzlu u 8/9 pac.).
Elektrofyziologické vlastnosti vyšetřených spojek
jsou uvedeny v tabulce 2.
Závěr: Jeden nebo více rizikových parametrů
byl zjištěn u více než poloviny spojek z nichž 4/5
byly podrobeny katetrizační ablaci. Vyšetření po
podání isoprenalinu zvýšilo počet spojek s rizikovými vlastnostmi o 40 %. Celkem byla ablace
provedena u 71 % ze všech vyšetřených spojek.
Podpořeno výzkumným záměrem
FN v Motole č. MZOFNM2005.
to s ústupem potíží po intravenózním podání
blokátorů kalciového kanálu nebo nitrátu. Proto
bylo vysloveno podezření, že se jedná o přechodný spazmus koronární tepny na podkladě
podráždění autonomního nervového systému
s aktivací vagu. Další hypotéza zvažuje drobnou
vzduchovou embolii. Ve všech popisovaných
případech byly tyto změny přechodné a plánované elektrofyziologické vyšetření bylo většinou
dokončeno. Přechodné byly symptomy i u našeho pacienta i přes dramatickou situaci při jejich
vzniku, kdy imponovaly jako závažná komplikace. Ukazuje se, že po vyloučení ostatních příčin
a po odeznění symptomů je elektrofyziologické
vyšetření možné dokončit.
Kazuistika pacienta
s hemodynamicky významnou
ischemií myokardu jako komplikací
transseptální punkce v průběhu
elektrofyziologického vyšetření
Metoda 3D rotační atriografie
použitá při zobrazení jiných
struktur než levé síně
Lehar F, Stárek Z, Groch L, Novák M, Wolf J
I. interní kardioangiologická klinika,
FN u sv. Anny v Brně, Česká republika
Úvod: Transseptální punkce je běžně používanou metodou, se kterou se v dnešní době
setkáváme převážně při elektrofyziologických
vyšetřeních. Tato metoda má na zkušeném
pracovišti velmi vysokou úspěšnost provedení
a malé riziko možných komplikací, jejichž vznik
často souvisí s anatomickými varietami mezisíňového septa. Jednou z popisovaných komplikací je vznik reflexní vazovagální hypotenze či
bradykardie nebo přechodné ST elevace.
Pacient, metody: V kazuistice prezentujeme výraznou reakci v souvislosti s transseptální punkcí při elektrofyziologickém vyšetření
s izolací plicních žil u pacienta s perzistující
fibrilací síní. U tohoto pacienta náhle vznikly
stenokardie, na EKG elevace ST úseku ve svodech II, III, aVF i v hrudních svodech, závažná
hypotenze s nutností katecholaminové podpory. Následně vznikla bradykardie s nutností
dočasné kardiostimulace. Pomocí echokardiografického vyšetření byl vyloučen perikardiální
výpotek, urgentní koronarografie prokázala normální nález na koronárních tepnách.
Potíže postupně ustoupily, další průběh byl
již bez nutnosti kardiostimulace a podpory
katecholaminy, poté byl výkon bez dalších
potíží dokončen.
Diskuze a závěr: V literatuře jsou popisovány jednotlivé případy, kdy se objevily známky
ischemie dolní stěny při transseptální punkci.
Vždy se jednalo o přechodnou komplikaci, čas-
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Lehar F, Stárek Z, Novák M, Jež J, Wolf J,
Žbánková A, Khait R
I. interní kardioangiologická klinika,
FN u sv. Anny v Brně, Česká republika
Úvod: Při elektrofyziologických vyšetřeních
a ablacích v levé síni se používají 3D anatomické
modely sloužící k lepší orientaci v této komplikované srdeční struktuře. Nejčastěji se tato data získávají
z CT srdce, novou metodou je použití 3D rotační
atriografie. Výhodou tohoto nového postupu je
jednoduché provedení přímo na sále v rámci výkonu, redukce množství použité kontrastní látky
a snížení efektivní dávky radiačního záření.
Metoda, výsledky: Na našem pracovišti
používáme od srpna 2010 3D rotační atriografii
(3DRA) levé síně s automatickou segmentací (EP
Navigator – Philips) jako rutinní metodu, která
výrazně ulehčuje průběh elektrofyziologického
vyšetření s minimálním prodloužením celkového
času výkonu. Po dobrých zkušenostech s touto
metodou jsme se rozhodli zobrazit další anatomické struktury k ulehčení a podpoře prováděných
výkonů. Tuto techniku jsme použili při zobrazení
RVOT, LVOT a jícnu. Zkušenosti se zobrazením
těchto struktur jsou zatím malé a k dispozici nejsou jednoznačně platné protokoly. Výtokový
trakt pravé komory (RVOT) jsme se pokusili zobrazit u 7 pacientů s 85 % úspěšností, kdy u jednoho
pacienta se RVOT nezobrazila z důvodů malého
množství podané kontrastní látky. Ve 3 případech
jsme provedli 3DRA LVOT, z čehož jeden byl neúspěšný. Zobrazení jícnu bylo provedeno u 71
pacientů s 96 % úspěšností. Důvodem selhání
zobrazení jícnu bylo špatné vycentrování obrazu
nebo nedostatečné množství kontrastu v jícnu.
Hodnotili jsme také polohu jícnu vůči levé síni, kdy
Abstrakta
nejčastější poloha byla v blízkosti odstupu levých
plicních žil. Dle našich výsledků je při použité této
nové metody výrazná redukce efektivní radiační
zátěže pacienta (1,8 mSv vs. 10,2mSv ve prospěch
3DRA) a množství použité kontrastní látky (60 ml
vs. 150 ml ve prospěch 3DRA).
Závěr: Zobrazení RVOT, LVOT a jícnu je spolehlivě a jednoduše proveditelné a výsledný obraz je srovnatelný s obrazem CT. Použití těchto
obrazů vede k lepší orientaci při ablaci arytmií
a zvýšení bezpečnosti těchto výkonů.
popis vazby QT/RR přispěje k porozumění náhlého
spouštění nebezpečných arytmií při stresu, nebo
fyzické aktivitě, najde uplatnění při stratifikaci pacientů s rizikem náhlé srdeční smrti a při testování
proarytmického účinku léků. Eliminace QT hystereze umožní analyzovat QT iregularity, které jsou
zatím skryty dynamickou QT/RR vazbou.
Migréna a synkopy – kazuistika
Macháčová Z, Stančák B, Mišíková S,
Komanová E, Sedlák J, Sudzinová A
VÚSCH, a.s., Košice, Slovenská republika
Dynamické vlastnosti QT intervalu
Leinveber P1, Halámek J2, Jurák P2,
Novák M1, Lipoldová J1, Fráňa P2, Plachý M2
1
ICRC, FN u sv. Anny, Brno, Česká republika
2
Ústav přístrojové techniky AVČR Brno,
Česká republika
QT interval je užíván pro stanovení rizika
vzniku komorové tachykardie a je primárně
ovlivněn tepovou frekvencí, ale také dalšími fyziologickými vlivy, které stále nejsou plně objasněny. V klinice se používá statický parametr QTc,
jehož přínos i reprodukovatelnost je limitována,
především pokud se používá nepřesná statická
korekce (Bazett, Fridericia, atd.). Přesný výpočet
QTc musí být založen na dynamickém modelu
QT/RR vazby. QTc je ale statický parametr a komorové arytmie jsou často spouštěny náhlou
změnou tepové frekvence, kdy se projeví především dynamické parametry QT/RR vazby.
Odvodili jsme dynamický model QT/RR vazby, definující 3 dynamické QT parametry s fyziologickou relevancí. Model optimálně popisuje statické i dynamické vlastnosti QT/RR vazby,
umožňuje predikovat průběh QT intervalů z RR
intervalů a eliminovat QT hysterezi. Model byl
ověřen analýzou měření zdravých dobrovolníků a hypertoniků při použití různé excitace RR
(tilt, zátěž, mentální stres), měření u pacientů
s kardiostimulátorem při skokové změně tepové frekvence a analýzou Holterovských měření
z databáze LQT subjektů. Analyzované měření
musí být minimálně 10 min. dlouhé a musí obsahovat dostatečné změny RR, minimálně 150 ms,
aby byly výsledné parametry přesné. Podobné
požadavky existují i při použití jednoduchých
dynamických modelů pro výpočet QTc.
Výsledné parametry QT/RR vazby jsou geneticky závislé (LQT genotypy, vliv pohlaví) a závislé
na typu excitace RR. Modelování dynamických
změn QT při náhlé změně RR, založené na dynamických parametrech QT pro danou skupinu subjektů, vysvětluje větší prevalenci k arytmiím u žen
a LQT1 subjektů. Předpokládáme, že dynamický
Úvod: Migréna je chronické záchvatovité
ochorenie, s atakmi bolestí hlavy, nauzeou, zvracaním, precitlivelosťou na vonkajšie podnety –
svetlo, zvuk.
Cieľ a metodika: Autori popisujú prípad 47
ročnej pacientky, ktorá pred troma rokmi bola
poprvýkrát hospitalizovaná na neurologickom
oddelení pre migrénu, sprevádzanú synkopálnym stavom. Uvedené ťažkosti pacientky sa pravidelne opakovali v štvrťročných intervaloch. Pri
ambulantnom kardiologickom vyšetrení na EKG
holteri bol zachytený paroxyzmálny kompletný
AVB. V čase uvedenej prevodovej poruchy pacientka udávala zvracanie, cephaleu.
Pacientka bola akútne hospitalizovaná, indikovaná na implantáciu trvalého kardiostimulátora.
Počas hospitalizácie doplnené echokardiografické
vyšetrenie s normálnym nálezom, masáž karotíd
bilaterálne negatívna, polohový testom sme dokumentovali vazodepresorický typ vazovagálnej
synkopy. Postimplantačne pacientka počas pobytu u nás bola bez subjektívnych ťažkostí.
Záver: Vyššie uvedený prípad pacientky liečenej pre migrénu, so sprievodným paroxyzmálnym kompletným AVB je v literatúre ojedinelý.
Predpokladáme, že ďalšie klinické sledovanie
pacientky ozrejmí súvis medzi neurologickou
a kardiologickou diagnózou – potvrdí, alebo vyvráti naše pochybnosti o správnosti prvotného
diagnosticko-terapeutického postupu.
Technické možnosti a limitace torakoskopické implantace epikardiálních stimulačních elektrod
Martinča T, Skalský I
KKCH IKEM, Praha, Česká republika
Cíl: Zhodnotit a ukázat na videosekvencích
současné možnosti a limitace implantace epikardiálních stimulačních elektrod.
Metodika: Od roku 2006 jsme na našem pracovišti provedli přes 120 implantací epikardiálních
elektrod. U všech pacientů jsme implantovali LK
elektrodu do oblasti n. phrenicus. U 15 z nich jsme
současně přidávali PS, PK nebo obě elektrody.
U 52 pt se jednalo o výkon po předcházejícím
kardiochirurgickém výkonu. K posouzení našich
současných možností a limitací byly použity naše
zkušenosti a peroperačně natočená videa.
Výsledky: Z celkového počtu jsme 9 pt konvertovali na minitorakotomii. 4 x se jednalo o srůsty v pleuře, 3 x z důvodu krvácení, 1 x pro obezitu
a 1 x z důvodu nedostatečného prostoru v hrudníku. Ve vetšině případů se jednalo o reoperace.
U 2 pt jsme epikardiální elektrodu vyměňovali,
také torakoskopicky, pro nedostatečné stimulační
prahy. 1 elektrodu jsme extrahovali pro infekci
v kapse. U 5 pt jsme imlantovali epikardiální BiV
PCM po předcházející extrakci z důvodu nálezu
vegetací na intrakardiálních elektrodách.
Závěr: Z přibývajícími zkušenostmi ubývá
počet konverzí na minithorakotomii. Současně
přibývá počet pt po předcházejícím kardiovýkonu vyžadujícím větší zručnost operatéra.
Perspektivní se nám zdá možnost implantace
epikardiální biventrikulární stimulace bez nutnosti sternotomie u všech pt, u kterých se vyskytly vegetace na intrakardiální elektrodách.
Vztah obtíží s výskytem arytmií
u pacientů po katetrizační ablaci
pro fibrilaci síní monitorovaných
pomocí záznamníku Vitaphone
Maxian R, Mlčochová H,
Čihák R, Štefanová A, Wichterle D,
Peichl P, Kautzner J
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Úvod: Katetrizační ablace se stala běžně
uznávanou metodou v léčbě nemocných se
symptomatickou a farmakorezistentní fibrilací síní (FS). Správné posouzení efektu výkonu během
ambulantního sledování je důležité v naplánování další strategie léčby, především k posouzení
nutnosti antikoagulační terapie.
Cíl: Hodnotili jsme korelaci obtíží s nálezy
při dlouhodobé monitoraci EKG u pacientů, kteří
podstoupili radiofrekvenční (RF) ablaci pro FS.
Metody: Během roku 2010 bylo v rámci
ambulantních kontrol v období 6 a 12 měsíců
po RF ablaci pro FS u 96 pacientů (69 mužů,
průměrný věk 59 ± 10 let) provedeno celkem 112
vyšetření pomocí dlouhodobé EKG monitorace.
Použili jsme buď 7denní smyčkový EKG záznamík
(Vitaphone) nebo měsíční epizodní EKG záznamík (Vitaphone). Sledovali jsme vzájemný vztah
obtíží s výskytem epizod FS a záchyt asymptomatikých epizod arytmií.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 21
A 22
Abstrakta
Výsledky: Z celkového počtu 112 provedených
EKG monitorací bylo 65 záznamů (58 %) bez výskytu FS a nemocní byli po celou dobu monitorace
bez obtíží, ve 13 případech (12 %) jsme dokumentovali symptomatické epizody FS. Naproti tomu u 12
případů (11 %) byla zachycena asymptomatická FS.
Obtíže bez významných arytmií byly zjištěny u 19
případů: 12 x (11 %) jsme zaznamenali obtíže při
sinusovém rytmu a 7x (6 %) byly palpitace spojeny pouze s četnější izolovanou supraventikulární
extrasystolií. Ve 3 případech jsme dokumentovali
výskyt symptomatických i asymptomatických epizod FS během jednoho záznamu.
Závěr: Asymptomatické epizody FS byly
dokumentovány u 11 % všech EKG monitorací,
naopak obtíže bez vazby na arytmie jsme zaznamenali celkem u 17 % EKG záznamů. Závěrem lze
říci, že u většiny případů symptomatologie odpovídá epizodám FS, avšak zbývá nezanedbatelná část pacientů, u kterých příznaky s výskytem
arytmií nekorelují.
Dlouhodobá monitorace poruch
srdečního rytmu u nemocných
s katetrizačním uzávěrem defektu
septa síní II. typu a perzistujícího
foramen ovale
Miklošová M, Pařízek P, Duda J, Bulková V,
Haman L, Šťásek J
I. interní kardioangiologická klinika,
FN, Hradec Králové, Česká republika
Katetrizační uzávěr defektu septa síní II. typu
(DSS II.) a perzistujícího foramen ovale (PFO) je
v současné době standardním léčebným postupem, který je relativně jednoduchý, bezpečný
a vysoce efektivní. Ačkoliv je v literatuře věnována
značná pozornost problematice výskytu arytmií
v souvislosti s těmito výkony, informace o případném přínosu některých metod dlouhodobého
monitorování EKG jsou velmi sporadické. Cílem naší
pilotní studie bylo sledování srdečního rytmu a výskytu arytmií pomocí metod dlouhodobé monitorace EKG u nemocných po katetrizačním uzávěru
DSS II. a PFO Amplatzerovým okluderem.
Soubor tvořilo 9 nemocných (6 mužů, 3 ženy,
věk v rozmezí 19–63 let) po uzávěru DSS II. (2 nemocní) a PFO (7 nemocných). Délka sledování byla u všech nemocných 1 měsíc před a 12 měsíců
po úspěšném výkonu. V rámci sledování pacientů
bylo prováděno standardní EKG (4 x) a periodické
7denní monitorování EKG (3 x). Po celou dobu 13
měsíců měli nemocní k dispozici telemetrický systém pro epizodické monitorování EKG s manuální
detekcí a transtelefonním přenosem (minimálně
1 x denně a vždy při obtížích pacienta). U 7 pa-
cientů (všichni s PFO) nebyly během sledování
zjištěny poruchy srdečního rytmu. U 2 pacientů
(oba s DSS II.) byla zachycena asymptomatická
fibrilace síní (FS). U prvního pacienta byly 2 týdny
po výkonu dokumentovány dva paroxysmy FS.
V druhém případě se jednalo o perzistující FS
vzniklou týden po výkonu. S odstupem několika
týdnů byla úspěšně provedena elektrická kardioverze a pro záchyt paroxyzmů FS byl nasazen
amiodaron, poté již FS nebyla zaznamenána.
S ohledem na významně limitující malý soubor
pacientů můžeme závěrem konstatovat: 1/u všech
nemocných s uzávěrem PFO jsme nedokumentovali poruchy srdečního rytmu; 2/u obou pacientů
po uzávěru DSS II. jsme pomocí telemetrického
monitorování EKG zachytili asymptomatickou FS.
Implantace ICD
u nekompaktní kardiomyopatie
Mikušová T, Bothová P, Novák M, Meluzín J
I. interní kardioangiologická klinika,
FN u sv. Anny a ICRC
LF MU, Brno, Česká republika
Kazuistika: Žena 30 let vyšetřovaná pro opakované synkopy. Před přijetím na naše pracoviště
krátce resuscitována, pro záchyt asi 10 s asystolie
při monitorování při transportu zajištěna dočasnou kardiostimulací. Pacientka dále stabilní,
trval sinusový rytmus bez uplatnění dočasné
kardiostimulace. Na základě echokardiografického nálezu potvrzeného magnetickou rezonancí
u pacientky diagnostikována nekompaktní kardiomyopatie, ejekční frakce levé komory 60 %.
Elektrofyziologické vyšetření bez průkazu akcesorní dráhy či AVNRT, programovaná stimulace
komor negativní, Wenckebachův bod 150/min.
V anamnéze náhlé úmrtí děda z otcovy strany
ve 33 letech. Vzhledem k diagnóze nekompaktní
kardiomyopatie, stav po resuscitaci, výskyt recidivujících synkop u pacientky a náhlou smrt
v rodině indikační komise naší kliniky doporučila
zavedení jednodutinového implantabilního kardioverteru-defibrilátoru (ICD). V průběhu půlročního sledování zatím pacientka bez synkop, maligní
arytmie nezachycena.
Diskuze: Indikace primárně preventivní implantace ICD u pacientů s touto diagnózou a dobrou funkcí levé komory může být sporná. V literatuře je doporučeno přistupovat k takovým případům podobně jako k pacientům s neischemickou
kardiomyopatií. O indikaci sekundárně preventivní
implantace ICD či zavedení resynchronizační terapie u osob s pokročilým srdečním selháním, EF
LK pod 35 % v případě diagnózy nekompaktní
kardiomyopatie není třeba pochybovat.
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Závěr: V souvislosti se zdokonalováním zobrazovacích metod je možno očekávat častější
záchyt tohoto onemocnění. Vzhledem k absenci
guidelines pacienti s nekompaktní kardiomyopatii vyžadují individuální přístup ve stanovení
vyšetřovacího a léčebného postupu.
Lze indikovat ke kardiochirurgické
ablaci fibrilace síní nemocného bez
zhodnocení elektrofyziologem?
Minařík T, Szymeczek H, Stankievičová J
Oddělení kardiologie, FN Ostrava,
Česká republika
Úvod: Dle doporučených postupů může
být chirurgická ablace fibrilace síní bez současného výkonu na srdci provedena u nemocných
se symptomatickou fibrilací síní po neúspěšné
katetrové ablaci/třída IIb, úroveň C).
Kazuistika: 55letý nemocný, diabetik na dietě, s anamnézou symptomatických palpitací na
medikaci beta-blokátorem. Na klidové EKG křivce
zachycen sinusový rytmus s normálními převodními časy, bez delta vlny, s normální morfologií P vlny.
Echokardiograficky prokázána lehká dilatace levé
komory srdeční s EF LK 45 %, s mitrální regurgitací
1/4 stupně a trikuspidální regurgitací 1–2/4 stupně/LVEDd 54 mm, LAESd 40 mm/. EKG Holtrem
dokumentována recidivující, nepravidelná supraventrikulární tachykardie s úzkým QRS komplexem o frekvenci komor 140–200/min., spontánně
terminující do 30 vteřin až 15 minut. Holterovsky
obtížně hodnotitelná morfologie P vlny s nálezem
nevylučujícím fibrilaci síní. Provedeno elektrofyziologické vyšetření s elektroanatomickým mapováním systémem NavX. Dokumentována reproducibilní fokální síňová tachykardie s nepravidelným
síňokomorovým převodem. Provedena RF ablace
fokusu v horním aspektu ústí koronárního sinu.
Výkon ukončen bez inducibility klinické síňové tachykardie nebo fibrilace síní. Nemocný je 6 měsíců
po výkonu zcela asymptomatický, současně došlo
ke zlepšení echokardiografických parametrů.
Závěr: Naše kazuistika potvrzuje nutnost
dodržení doporučených postupů při indikaci
chirurgické ablace fibrilace síní bez současného
dalšího výkonu na srdci.
Septální stimulace pravé komory
srdeční – přehled studií
Minařík T, Táborský M
I. interní – kardiolgická klinika,
FN a LF UP Olomouc, Česká republika
Dlouhodobá stimulace z hrotu PK způsobuje
asynchronní a prodlouženou kontrakci komor se
Abstrakta
snížením dP/dt, zhoršení diastolické i systolické
funkce LK, zvyšuje riziko vzniku fibrilace síní i mortality. Z elektrofyziologického hlediska je septální
stimulace pravé komory „fyziologičtější“ než stimulace z hrotu. „ESC CRT survey“ z 13 evropských
zemí publikovaný v roce 2011 uvádí, že 29 % CRT
implantací tvoří up-grade trvalé stimulace z pravé
komory. Kontraverzní výsledky některých srovnávacích studií souvisí především se zařazením
pacientů, kteří nejsou stimulování z optimálního
místa na septu. Dle Mc Gavigana byla pozice na
midseptu dosažena v 54 % případů při skiaskopické
kontrole po výkonu, kdy operatér hodnotil umístění
elektrody jako optimální na septu PK. Ng prokázal
pouze u 12 % pacientů s echokardiografickou kontrolou umístění elektrody na septu PK. Kaye uvádí
metodiku tří probíhajících prospektivních randomizovaných multicentrických studií (Optimize RV,
Protect Pace, RASP-Right Ventricular Apical Versus
Septal Pacing Trial) srovnávajících stimulaci z VTPK/
SPK oproti apikální stimulaci PK. Ve studiích má být
sledováno po dobu 24–36 měsíců celkem 800
pacientů. Ke stimulaci VTPK/SPK je použito „midseptum“ v Optimize RV, „high-septum“ v Protect
Pace a „inflow septum“ v RASP. Interpretace nebo
meta-analýza těchto údajů bude velmi těžká a jen
dokresluje současný problém v hledání optimální
stimulační pozice PK. Otázkou zůstává širší použití
echokardiografie, transtorakální, jícnové i intrakardiální v optimalizaci polohy elektrody na septu
PK. Echokardiografie je používána k hodnocení
řady funkčních parametrů, avšak zcela vyjímečně
k určení polohy elektrody na SPK.
Závěr: Autoři uvádějí současný přehled výsledků studií srovnávajících trvalou stimulaci
z různých míst pravé komory srdeční.
alón s priemerom 28 mm. Pacienti pred abláciou
mali realizované echokardiografické vyšetrenie.
Hodnotili sme dĺžku aplikácie energie, dosiahnutú teplotu, fluoroskopický a procedurálny čas,
výskyt komplikácií. Pacienti boli sledovaní v 6
mesačných intervaloch. Na základe anamnézy,
holterovského vyšetrenia a EKG záznamov sme
hodnotili subjektívny a objektívny stav pacientov a rozdelili sme ich do 6 skupín.
Výsledky: Aplikáciou energie pomocou
23 mm kryobalóna sa dosahovali významne
nižšie teploty ako pri použití kryobalóna s priemerom 28 mm (p< 0,0001). Prechodná paréza
n. phrenicussa vyskytla u 6 pacientov (z toho
len u jedného s použitím menšieho balóna).
Dĺžka aplikácie energie v jednotlivých ústiach sa
navzájomne líšila. U 3 pacientov sa nepodarilo
nasondovať ľavú dolnú, u jedného pravú hornú a u 14 pacientov pravú dolnú pľúcnu vénu.
S odstupom 6 mesiacov na holtria lebo na EKG
záznamoch 14 % pacientov (bez antiarytmickej
liečby) a 60 % (s antiarytmickou liečbou) nemalo
dokumentovaný paroxyzmus fibrilácie predsiení,
u 26 % pacientov sa zachytili recidívy poruchy
rytmu. Na základe anamnézy 58 % pacientov
bolo bez palpitácií, 26 % registrovalo recidívy,
ale svoj stav hodnotilo ako podstatne zlepšený
a 15 % pacientov bolo bez zlepšenia stavu.
Záver: S odstupom 6 a 12 mesiacov sme
nezistili koreláciu medzi subjektívnym a objektívnym stavom pacientov na jednej strane
a parametrami ablácie, echokardiografickými
ukazovateľmi, vekom a pohlavím pacienta na
druhejstrane.
Predpovedajú parametre balónikovej kryoablácie dľhodobý efekt?
Murin P, Mitro P, Valočik G, Komanova E,
Olexa P, Sedlák J, Stančák B
Kardiologická klinika LF a VUSCH a.s.,
Košice, Slovenská republika
Mišíková S, Stančák B, Spurný P,
Komanová E
VUSCH a. s., Košice,
Slovenská republika
Úvod: Balóniková kryoablácia je jednou
z možností katétrovej ablácie pacientov s fibriláciou predsiení (PFI).
Cieľ: Zistiť, či veľkosť použitého balóna,
echokardiografické ukazovatele a dosiahnuté
parametre počas ablácie môžu predpovedať
efektivitu kryoablácie z dlhodobého hľadiska.
Súbor pacientov a metóda: Súbor tvorilo
105 pacientov s paroxyzmálnou PFI (72 mužov
a 33 žien) s priemerným vekom 58,2 ± 8 rokov.
U 10 pacientov sme použili kryobalón s priemerom 23 mm, u ostatných bol použitý kryob-
Zmena QRS komplexu u pacientov
s resynchronizačnou liečbou
Úvod: Tretina až polovicapacientov nevykazuje priaznivú echokardiografickú odpoveď
na srdcovú resynchronizačnú terapiu (CRT).
Široký QRS komplex reprezentuje dyssynchróniu kontrakcií srdcových komôr. Cieľom štúdie
bolo hodnotiť postimplantačnú zmenu šírky
QRS komplexu a smeru elektrickej osi srdca, vo
vzťahu k predikcii odpovede na CRT.
Metodika: 25 pacienti (vek 63 ± 12,3 rokov)
boli indikovaní k resynchronizačnej liečbe na
základe platných indikačných kritérií. Pred a po
implantácií CRT mali pacienti realizované štandardné 12 zvodové EKG za účelom posúdenia
šírky QRS komplexu a orientácie elektrickém
osi srdca. Jako pozitivně odpovedajúci pacienti
na CRT (responderi) boli po 3 mesiacoch od
implantácie označení tí, ktorých ejekčná frakcia
vzrástla o ≥ 5 % a/alebo enddiastolický objem
ľavej komory sa zmenšil ≥ 15 %.
Výsledky: V skupine echokardiografických
responderov po CRT sme dokumentovali štatisticky signifikantné zúženie QRS komplexu
v porovnaní s non-respondermi (-18±23 msvs
5±20 ms, p=0,0206). Zúženie QRS signifikantne
korelovalo s nárastom ejekčnej frakcie po 3 mesiacoch od implantácie CRT (p=0,0426). Zmena
elektrickej osi srdca po implantácií CRT štatisticky
nedokázala odlíšiť budúcich responderov od
non-responderov.
Záver: Postimplantačné zúženie QRS komplexu môžeme použiť na predikci priaznivej
odpovede pacientov na CRT.
Současné postavení subkutánní
implantace ICD (S-ICD) v klinické
praxi: zkušenost jednoho centra
Neužil P, Škoda J, Petrů J, Šedivá L,
Chovanec M, Janotka M, Plevková L,
Holdová K, Brada J, Královec S, Holý F
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha
Úvod: Specifické indikace a zároveň i narůstající počet hlášených poruch intrakardiálních
defibrilačních elektrod (porucha izolace, fraktura
vodiče) a vedl k vývoji ICD systému, u kterého
není nutné zavádět intrakardiální elektrodu s cílem zjednodušit vlastní implantaci a umožnit
implantaci ICD i v případě, že standardní systém
u daného nemocného nelze provést.
Metoda: Systém S-ICD (defibrilátor SQ-RxTM,
výrobce CameronHealth Inc.) s maximální hodnotou energie výboje 80 J, se spolu s elektrodou
zavádí bez použití rentgenové skiaskopie; 9 Fr
subkutánní defibrilační elektroda (Q-TRAKTM,
výrobce CameronHealthInc) se zavádí pomocí
podkožní tunelizace do parasternální polohy.
Telemetrie zajišťuje optimální detekci EKG signálů (v tomto případě odpovídající povrchovému)
ve třech hlavních vektorech, při testování defibrilace testujeme základní energii výboje 60 J.
Výsledky: Implantaci S-ICD jsme v našem
centru za rok a půl provedli u 17 nemocných
(12 mužů, 5 žen, Ø věk 57 let) v rámci primární
prevence náhlé srdeční smrti (NSS) u prvních
pěti nemocných, u 8 nemocných po provedené
transvenózní extrakci původního transvenózního systému, u jednoho nemocného v rámci
syndromu uzávěru horní duté žíly po již provedené chirurgické extrakci elektrod pro infekční
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 23
A 24
Abstrakta
endokarditidu, u dvou nemocných s vysokým
DFT u transvenízného systému, jedenkrát ARVD.
Ve třech případech jsme museli použít celkovou
anestezii. Ani v jednom případě jsme nepoužili
rtg skiaskopii, výkon průměrně trval Ø 24 minut, vždy indukce fibrilace komor a terminace
ve všech případech vždy prvním výbojem 60 J
(včetně obou dvou nemocných s vysokým DFT
transvenózního ICD). Ve třech případech jsme
již v rámci omezené doby sledování registrovali
první efektivní výboje po adekvátní detekci rychlé komorové tachykardie. U jednoho nemocného jsme 4 měsíce po implantaci reponovali
distální část subkutánní elektrody (nemocný
již po předchozí sternotomii). Doposud jsme
v rámci vlastního výkonu ani v době sledování
nezaregistrovali žádnou závažnější komplikaci.
Závěr: Prokázali jsme, že S-ICD systém je
vhodná alternativa u nemocných v rámci primární prevence NSS, kdy je možné uvažovat použití
transvenózní elektrody jako limitující nebo kdy
zavedení transvenózní elektrody je vyloučené.
Význam perkutánně zaváděné
mechanické podpory levé komory
pro mapování nestabilních forem
komorových arytmií
Neužil P, Ošťádal P, Horáková S, Krüger A,
Královec Š, Škoda J, Petrů J, Šedivá L,
Chovanec M, Janotka M, Plevková L,
Holdová K, Brada J, Královec S, Holý F
Kardiologické odělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha
Úvod: Katertrizační ablace hemodynamicky
nestabilních forem komorových tachykardií (KT) je
limitována svojí efektivitou, kdy není možné v řadě
případů úspěšně dokončit mapování substrátu KT,
a tím eliminovat jejich inducibilitu zvláště s ohledem na špatný hemodynamický stav nemocných.
Proto lze využít různých typů mechanické podpory
srdeční včetně balonkové kontrapulzace a dalších
dočasných mechanických podpor oběhu s cílem
dokonalejšího mapování KT.
Metoda: V podmínkách zavedené klinické
praxe vyžíváme několika systémů perkutánně
zaváděné machanické podpory levé kmory
srdeční (pVAD): perkutánně zaváděné ECMO
systémy Levitronix Centrimag, CardioHelp
Maquet, Tandem Heart CardiacAssist, Impella
2,5 l Abiomed a iVAC 3L Pulse Cath), a to za různých hemodynamických podmínek, především
však u nemocných s incessantními formami KT
a nebo hemodynamicky nestabilními formami. Využíváme celkové anestezie a podporu
perfuzionisty. Náš soubor tvoří 53 nemocných
s průměrným věkem 64,8 let, 100 % mužů, EF LK
u nemocných, kde jsme využili balonkové kontrapulzace byla 23,7 % a u nemocných s pVAD
byla 17,8 %.
Výsledky: Balonkovou kontrapulzaci jsme
použili u 27 nemocných, další pVAD: Tandem
Heart 14, ECMO Centrimag 8, ECMO CardioHelp
3, iVAC 3L 3. U 48 nemocných jsme výkon prováděli pro arymtogenní bouři, všichni nemocní
měli implantovaný ICD z toho 26 nemocných
původně jako primární prevence. 17 nemocných
mělo DKMP, ostatní pak byli po IM. Průměrná
doba výkonu byla 6,7 hodin a průměrný počet
indukovaných KT byl 3 (2–9), s délkou cyklu KT
282 ms (226–510 ms). Celková doba běžící KT
během výkonu s podporou pak byl 64 minut
a průměrná doba použití pVAD 47 hodin. Všechny
evidované KT byly eliminovány u 42 nemocných.
Rekurence KT jsme registrovali u 9 nemocných,
2 nemocní byli zařazeni k OTS a jeden nemocný
k dlouhodobé podpoře oběhu LVAD. Žádný nemocný nezemřel v průběhu nebo bezprostředně
v souvislosti se zákrokem, 6 nemocných zemřelo
v další době na nezvratné srdeční selhání.
Závěr: Ověřili jsme účinnost perkutánních
podpor v klinické praxi jako dočasné podpory
oběhu v různých hemodynamických situacích
s vysokou efektivitou a bez větších bezprostředních fatálních komplikacích vyplývajících
s použití pVAD. Další ověření pVAD pro účely
mapování KT je však nezbytné.
Multicentrická studie
EFFICAS I: časné výsledky
s použitím měření Contact Force při
RF katetrizační ablaci
Neužil P, Kautzner J, Petrů P, Škoda J,
Wissner E, Peichl P, Wichterle D, Kuck KH
Kardiologické odělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha
Elektrická rekonekce plicních žil (PŽ) u nemocných po provedené katetrizační ablaci FiS
tvroří základ rekurence této arytmie. Tyto obnovené průniky elektrické kondukce mohou být
způsobeny nedokonalým kontaktem katétru během prováděné aplikace RF proudu při prvním
zákroku. EFFICAS I je multicentrická prospektivní
studie ověřující vztah mezi kontaktní silou přítlaku katétru (CF) a tvorbou průniku elektrické
kondukce v původní linii izolace PŽ s 3měsíčním
sledováním a provedením remapování PŽ.
Metoda: Nemocným s paroxyzmální FiS byla
provedena standardní forma elektriocké izolace
PŽ s použitím proplachovaného RF katétru vybaveného měřením kontaktní síly přítlaku. Katétr
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
TactiCath®, Endosense, Švýcarsko). Operatér
během prováděné ablace ale byl zaslepený, tj.
neměl evidenci o vyvíjené síle na katétr během
vlastní aplikace RF energie. U každé ablace byla
sledovaná kontaktní síla přítlaku (CF) a integrál
síly (FTI). Pacient posléze prodělal druhý výkon –
remapováíní bez ohledu na sympotmatičnost.
Výsledky: Sedmnáct nemocných (55 ± 12
let, 13 mužů), výkon byl proveden 9 různými
operatéry ve třech centrech s 1287 RF aplikacemi. Průměrná hodnota CF u pravostraných
PŽ byla vyšší (25,6 ± 13,1 g vs. 18,4 ± 12,2g, p <
0,0001). Vyšší CF byla aplikována také anteriorně
vlevo než na zadní stěně. (23,8 ± 13,7 g vs. 12,8
± 7 g p < 0,0001). Po 3 měsících 7 nem (41 %)
mělo evidenci o 17 gapech v 9 segmentech. Byla
analyzováno pro kždou aplikaci, počet aplikací
s nízkou hodnotou CF a také pro první aplikace
v oblasti průniků byla hodnota CF a FTI signifikantně nižší oproti místům bez průniku (358,7 ±
319,1 gs vs 708,1 ± 701,5 gs, p < 0,001).
Závěr: Nízká hodnota FTI a CF u první aplikace RF energie je prediktorem tvorby gapu
v linii provedené ablační léze během ablace
paroxyzmální formy FiS, je indikátorem mechanické nestability katétru.
Skiaskopické a EKG charakteristiky
správného umístění pravokomorové elektrody do midsepta
Osmančík P, Štros P, Heřman D, Čurila K,
Petr R, Laboš M
III. interní-kardiologická klinika, 3. LF UK
a FN KV, Praha, Česká republika
Úvod: Pro implantaci elektrody do midsepta
pravé komory existuje několik skiakopických
a EKG kritérií. Pro jejich nepřesnost může být
i při jejich dodržení během implantace skutečná
poloha zakotvení elektrody v přední stěně či
dokonce laterální stěně pravé komory. Cílem
práce bylo verifikovat skutečné zakotvení pravokomorové elektrody pomocí CT a najít co
nejpřesnější skiaskopická či EKG kritéria umístění
elektrody v midseptu.
Pacienti a metodika: Do studie byli prospektivně zařazováni pacienti indikováni k implantaci kardiostimulátoru starší 60 let, s absencí renálního onemocnění a alergie na jod.
Pravokomorová elektroda byla implantována
do midsepta na základě standardních kritérií
z LAO projekce. Všem pacientům byla poloha
elektrody na konci implantace zaznamenána
v AP, LAO 45, RAO 30 a LL projekci. CT vyšetření
se zaměřením na přesné zakotvení elektrody
bylo provedeno s odstupem 2–6 týdnů.
Abstrakta
Výsledky: Zařazeno bylo 26 pacientů. Dle
provedeného CT byla elektroda v midseptu u 16
z nich, u zbylých 10 byla elektroda lokalizována
v přední stěně pravé komory či anteroseptálním
přechodu. Ze skiaskopických charakteristik byla
správná poloha elektrody spojena s větší vzdáleností od levé kontury srdečního stínu v RAO
projekci (4 el. z 16 midseptálních lokalizováno
ve vnějším kvadrantu vs. 9 z 10 anteriorních)
a posteriorním zakřivením (proti páteři) v LL projekci (5 s midseptální a 0 s anteriorní lokalizací
elektrody). Z EKG charakteristik byla midseptální
poloha oproti anteriorní spojena s notchingem
kmitu R (11/16 z midseptálních vs. 2/10 z anteriorních) v I svodu. Přítomnost q či QR v I.svodu
nebyla rozdílná mezi oběma skupinami.
Závěr: Přesná implantace do midsepta
je obtížná, přes optimální tvar v LAO během
implantace je řada elektrod umístěna v přední
stěně. Nejspecifičtější znakem pro midseptální lokalizaci poloha elektrody proti páteři v LL
projekci.
Tromboembolické a krvácivé komplikace u elektrofyziologického vyšetření srdce a katetrizační ablace
Pařízek P, Haman L, Duda J, Dostálová H
I. interní kardioangiologická klinika,
Fakultní nemocnice, Hradec Králové,
Česká republika
Tromboembolické a krvácivé komplikace
u invazivních elektrofyziologických výkonů jsou
vzácné, nicméně však mohou představovat i život ohrožující situaci.
Cílem prospektivní studie bylo sledování
výskytu tromboembolických a krvácivých komplikací po elektrofyziologickém vyšetření srdce
(EFV) a/nebo katetrizační ablaci (KA).
Do souboru byli zařazeni všichni nemocní (n
= 3 713), kteří na našem pracovišti v době od 1.
1. 1996 do 30. 9. 2011 podstoupili EFV (n = 1364)
nebo EFV s KA (n = 2 349). Tromboembolickou
komplikaci jsme zaznamenali u 12 nemocných
(0,3 %). Jednalo se o plicní embolii (5x), trombózu femorální žíly (3x), trombus v pravé síní
(2x), trombus v dolní duté žíle (2x). Výskyt nebyl
vázán na typ výkonu (EFV 2x, KA pro atrioventrikulární nodální reentry tachykardii 4x, KA pro
flutter síní 3x, KA pro pravostrannou akcesorní
spojku 2x, KA pro levostrannou akcesorní spojku
1x). V 5 případech šlo o náhodný (klinicky němý)
ultrazvukový nález. Významnější krvácivou komplikaci v třísle jsme pozorovali u 15 nemocných
(0,4 %), přičemž v 9 případech (6 nemocných
po KA pro fibrilaci síní a 3 nemocní po KA pro
flutter síní) k ní došlo v době převádění z nízkomolekulárního heparinu zpět na warfarin. Žádný
z pacientů na uvedené komplikace nezemřel
a ani nemá trvalé následky.
Potvrdili jsme velmi vzácný výskyt tromboembolických komplikací po EFV a KA a poukázali
jsme i na jejich náhodný záchyt. Zaznamenali
jsme podobně nízký výskyt významnějších krvácivých komplikací v třísle, převažující příčinou
bylo převádění nemocného z nízkomolekulárního heparinu zpět na warfarin.
složitost diagnostiky Brugada syndromu v terénu strukturálního srdečního onemocnění;
2) podávání amiodaronu (zřejmě v kombinaci
s betablokátorem) vedlo k rozvoji EKG změn
typických pro Brugada syndrom a současně
i k proarytmickému účinku; 3) po nasazení chinidinu došlo k ústupu změn na EKG a k eliminaci
dalších recidiv komorových tachyarytmií.
Brugada syndrom (suspektní)
odhalený (nečekaně) amiodaronem
a řešený (prozatím) chinidinem
Peichl P, Čihák R, Wichterle D,
Nakagawa H, Kautzner J
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Pařízek P, Haman L, Tauchman M,
Měšťan M, Tušl Z, Solař M, Pleskot M
I. interní kardioangiologická klinika,
Fakultní nemocnice, Hradec Králové,
Česká republika
Autoři popisují kazuistiku 42letého muže,
který byl v říjnu 2008 úspěšně zresuscitován
pro zástavu oběhu vzniklou v časných ranních
hodinách (prvním dokumentovaným rytmem
byla asystolie). Při přijetí byly na EKG nespecifické
repolarizační změny. Ultrazvukové vyšetření srdce
popisovalo hypertrofii levé komory (LK) s maximem v oblasti septa (15 mm), při MR srdce navíc
i suspektní drobná jizva subendokardiálně při
bazi LK. Koronarografické a elektrofyziologické
vyšetření s normálními nálezy. Stav uzavírán jako
maligní komorová tachyarytmie v terénu hypertrofické LK. Byl indikován implantabilní kardioverter-defibrilátor a nasazen betablokátor (200 mg
metoprololu) a ACE inhibitor (10 mg perindoprilu). Při následujících pravidelných kontrolách
v kardiostimulační poradně byl nemocný bez
obtíží, nebyla detekce komorové tachyarytmie.
Koncem března 2011 proběhla arytmická bouře
(celkem 11 adekvátních výbojů pro komorovou
tachyarytmii v zóně VF), za hospitalizace byla zahájena saturace amiodaronem. Dále byl nemocný
bez obtíží až do srpna 2011, kdy v průběhu 5 dnů
prodělal 3 adekvátní výboje pro fibrilaci komor.
Na EKG opakovaně přítomen typický obraz pro
Brugada syndrom. Bylo rozhodnuto o vysazení
amiodaronu, v následujících třech týdnech další
adekvátní výboje (celkem 7 x). Před zvažovanou
ablační léčbou bylo upřednostněno zahájení podávání chinidinu (chinidin sulfas 1 000 mg/den
p. o.). Bezprostředně nastala regrese EKG změn
a v následujících 2 měsících nedošlo k recidivám
komorových tachyarytmií.
Kazuistické sdělení považujeme za zajímavé z několika důvodů: 1) případ dokumentuje
První zkušenosti s novým
systémem pro mapování
síňových reentry tachykardií
Úvod: Mapování síňových reentry tachykardií pomocí konvenčních sekvenčních 3D
mapovacích systémů jsou časově náročné
a v případě nestabilních arytmií obtížné. Cílem
práce je analyzovat první zkušenosti s použitím nového mapovacího systému (Rhythmia
Medical, Burlington, MA), který u pacientů se
síňovými reentry tachykardiemi umožňuje rychlou rekonstrukci aktivační mapy. Systém používá
8F řiditelný balonkový katétr (průměr 1,6 cm), na
jehož povrchu je umístěno 64 elektrod (spacing
2,5 mm). Díky automatické analýze elektrogramů
(EGM) zaznamenaných systémem se během
pohybu balonkového katétru vytváří geometrie
srdeční dutiny a zároveň aktivační mapa.
Metody: U 10 pacientů (pts) byly mapovány
reentry síňové tachykardie: u 4 pts vycházely z levé síně, u 2 pts z pravé síně, u 3 pts byla klinickou
arytmií typický flutter síní a v jednom případě
fibrilace síní. Po vytvoření aktivační mapy byla
provedena konvenčně mapa pomocí 3D systému CARTO (Biosense Webster, Izrael) a získané
aktivační mapy byly porovnány. Katetrizační ablace byla provedena v isthmu pomalého vedení
pro danou reentry tachykardii.
Výsledky: Nový mapovací systém v porovnání s konvenčním mapováním vytvořil aktivační mapu rychleji (12 ± 5 min. vs 30 ± 3 min.).
Aktivační mapa byla navíc tvořena více EGM
(6 227 ± 1 739 vs. 393 ± 58) a měla větší anatomické rozlišení (vzdálenost mezi EGM na mapě
1,8 ± 1,0 mm). Oba systémy správně identifikovaly kritickou zónu pomalého vedení a katetrizační
ablace v těchto místech terminovala síňovou
tachykardii.
Závěr: Nový mapovací systém umožňuje
přesně a rychle vytvořit aktivační mapu pravé či
levé síně a lokalizovat isthmus pomalého vedení
kritický pro síňovou reentry tachykardii.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 25
A 26
Abstrakta
Extrakce stimulačních
a defibrilačních elektrod – triky,
záludnosti, kazuistiky
Závěr: Endovazální extrakce elektrod patří
mezi výkony extrémně náročné, rizikové, nicméně často život zachraňující. Výsledek extrakce
významně závisí na zkušenostech operatéra,
použití extrakčních technik (vč. jejich kombinace) a souhře celého týmu.
Petrů J, Šedivá L, Škoda J,
Chovanec M, Janotka M, Holý F, Královec Š,
Baroch J, Plevková L, Holdová K, Brada J,
Mráček M, Neužil P
Kardiologické oddělení, Nemocnice Na
Homolce, Praha, Česká republika
Katetrizační ablace síňových tachykardií pomocí magnetické navigace
Petrů J, Šedivá L, Škoda J,
Chovanec M, Janotka M, Holý F,
Královec Š, Baroch J, Plevková L,
Holdová K, Brada J, Mráček M, Neužil P
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Počet extrakcí stimulačních a defibrilačních elektrod stále vzrůstá. Máme k dispozici
celou řadu více či méně efektivních endovazálních extrakčních pomůcek. Cílem sdělení je
referovat o neobvyklých nálezech a záludnostech, se kterými se při extrakcích setkáváme,
a jejich řešeních.
Soubor: Úspěšnost extrakce stimulačních nebo defibrilačních elektrod závisí na mnoha faktorech: stáří a typ elektrody, počet elektrod, vazivové
srůsty, výběr extrakčních sheathů, zkušenost operatéra, atd. V naší nemocnici používáme od r. 2009
při většině extrakcí laserové sheathy, což vedlo
ke zvýšení efektivity výkonů (přes 95 %), přičemž
mortalita zůstala nulová. Ne vždy je ale použití
laseru optimální. Příkladem může být kalcifikace
v průběhu elektrody či „srůst“ elektrody s klíční kostí, kdy mnohem efektivnější je mechanický sheath
Evolution. Lépe též může vést k rozvolnění adhezí
u tipu elektrod. Fragmenty elektrod se snažíme
extrahovat pomocí systémů vaskulárních košíčků
či háčků. Pomocí Evolution Shortie sheathů jsme
v posledním roce úspěšně extrahovali podkožní
defibrilační arraye u dvou pacientů. Monitorace
výkonu pomocí intrakardiálního ultrazvuku přináší
další výhody: vizualizace průběhu a inzerce elektrod a intrakardiálních útvarů, okamžitá detekce
perikardiální separace apod.
Úvod: Magnetická navigace při provádění
katetrizačních ablací zejména u komplexních
arytmií (fibrilace síní, síňové tachykardie, komorové tachykardie) spolu s 3D zobrazovacími metodami zjednodušují provedení výkonu
a zpřesňují práci operatéra. Složitost anatomie
srdečních oddílů (zvláště levé síně), pohyby srdce a dechové exkurze jsou příčinami obtížného
ovládání manuálních katétrů, což může negativně ovlivňovat stabilitu katétru a vytváření
ablační léze a v důsledku vést k prodlužování
procedury a zvýšení radiační zátěže.
Soubor: Magnetickou navigaci v katetrizační
léčbě srdečních arytmií používáme v naší nemocnici od r. 2007. Systém Niobe (Stereotaxis)
prakticky výhradně používáme pro řešení komplexních arytmií s možností elektroanatomického mapování. Mezi ně patří i síňové tachykardie,
kterých bylo takto ošetřeno do listopadu 2011
celkem 123. Ve většině případů byl mechanizmus arytmie reentry. U 18 nemocných souvisela tachykardie s vrozenou srdeční vadou, u 10
Graf 1.
LV remodelling
Clinical responder
p = 0,00002
p = 0,003
p = 0,00002
100 %
91,5 %
84,2 %
80 %
78,7 %
p = 0,003
64,9 %
57,9 %
60 %
40 %
35,1 %
20 %
0%
<= 105
QLV (ms) by terciles
106 - 130
> 130
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
případů byla arytmie postincisionální. V 17 případech se jednalo o levosíňové tachykardie po
provedené chirurgické MAZE proceduře. Celková
úspěšnost ablací přesahovala 93 %. Mortalita 0.
Doba procedury bývá okolo 3 hodin se skiaskopickým časem okolo 10 minut.
Závěr: Magnetickou navigaci spolu s elektroanatomickým mapováním používáme při katetrizačních ablací síňových tachykardií rutinně
a s vynikajícími zkušenostmi. Jedná se o metodu
bezpečnou a efektivní, k tomu s nízkou radiační
zátěží pro pacienta a operatéra.
Odpověď na srdeční resynchronizační léčbu je závislá na zpoždění
intrakardiálního signálu v místě
zavedené levokomorové elektrody – QLV
Polášek R1, Kučera P1, Nedbal T1,
Roubíček T1, Belza T1, Hanuliaková T1,
Wichterle D2, Kautzner J2
1
Kardiocentrum, Krajská nemocnice
Liberec a.s., Liberec, Česká republika
2
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Úvod: Cílem naší práce bylo zhodnotit vliv
polohy levokomorové elektrody určené podle
zpoždění lokálního signálu v místě implantace
od začátku QRS komplexu (QLV) na odpověď
na srdeční resynchronizační léčbu (SRL). Chtěli
jsme tak ověřit hypotézu, že delší QLV znamená
lepší polohu elektrody.
Metodika: V retrospektivní studii prováděné v 1 centru v Krajské nemocnici Liberec,
a.s. jsme hodnotili 161 konsekutivních pacientů
s blokádou levého Tawarova raménka nebo nespecifickou poruchou nitrokomorového vedení
léčených SRL v období 2005–2010. Odpověď na
SRL jsme hodnotili klinicky, echokardiograficky
a podle hladiny pro-BNP. Ve 3 skupinách našeho
souboru – tercilech QLV – jsme hodnotili výskyt
pozitivní klinické odpovědi na SRL, reverzní remodelace levé komory (LK) a podíl pacientů
s více než 30 % poklesem pro-BNP po 1 roce
léčby. Dále jsme hodnotili korelaci QLV s parametry reverzní remodelace LK. Provedli jsme
multifaktoriální analýzu jednotlivých faktorů
ovlivňujících odpověď na SRL.
Výsledky: Podíl responderů léčby se zvyšoval s prodlužujícím se QLV takto: 1. tercil (≤
105 ms) 58 %, střední tercil (106–130 ms) 84 %
a 3. tercil (> 130 ms) 92 % (p < 0,0001) – graf 1.
Podobný vztah jsme nalezli i pro výskyt reverzní
remodelace LK a pokles pro-BNP. V multivariantní analýze byl QLV nejsilnějším prediktorem
Abstrakta
r = -0,37; p = 0,000001
20
50
r = -0,37; p = 0,000002
40
10
LVEF relative change (%)
LVESd relative change (%)
Graf 2..
0
-10
-20
-30
-40
-50
30
20
10
0
-10
-20
60
80
100
120
140
160
180
60
80
QLV (ms)
klinické odpovědi na SRT (p < 0,00001), následován endsystolickým rozměrem LK (p = 0,001)
a etiologií dysfunkce LK (p = 0,04). Tato závislost
byla patrná u ischemické i neischemické kardiomyopatie. Dále jsme nalezli významnou korelaci
QLV s parametry reverzní remodelace – relativní
změnou endsystolického rozměru LK a změnou
ejekční frakce LK – graf 2.
Závěr: Poloha levokomorové elektrody
hodnocená QLV intervalem byla v našem souboru nejsilnějším prediktorem klinické i echokardiografické odpovědi na resynchronizační
léčbu. Podle těchto výsledků by při implantaci
levokomorové elektrody mělo být cílem nalézt
polohu s maximálním zpožděním spontánní
aktivace levé komory.
Ventricular fibrillation downregulates cell-to-cell coupling
protein connexin-43 while sudden
increase of its un-phosphorylated
form is likely involved in
cardioversion demonstrated in
perfused rat heart
Radošinská J1, Klezl V2, Slezak J3,
Urban L4, Hatala R4, Tribunová N3
1
Institute of Physiology, Faculty of
Medicine, Comenius University, Bratislava,
Slovakia
2
Inst Pharmacol, SAS
3
Inst Heart Res, SAS
4
National Cardiovascular Institute,
Bratilava, Slovakia
VF occurrence precedes development of
myocardial arrhythmogenic substrate, including down-regulation of intercellular channel
protein, connexin-43 (Cx43). We hypothesize
that VF it self impairs Cx43 and it may hamper
100
120
140
160
180
QLV (ms)
cardioversion into sinus rhythm. The purpose of
this study was to examine whether myocardial
expression and phosphorylated status of Cx43
is altered due to VF and during sinus rhythm
restoration. Experiments were performed using
male and female healthy rats. Isolated spontaneously beating heart perfused with oxygenated
Krebs-Henseleit solution was subjected to the
following protocols: (1) 10 min. stabilization, (2)
el.-induced VF lasting 2 min., (3) el.-induced VF
lasting 10 min. 4) two min. lasting VF and its
termination by stop perfusion followed by spontaneous sinus rhythm restoration. The hearts
were snapfrozen in liquid N2 ateachstage (1,
2, 3, 4) and ventricles were taken for immunoblotingof Cx43 using rabbit antiCx43 MAB to
detect functional phosphorylated (P) of Cx43
as well as its non-phosphorylated form (nonP)
and mouse antiCx43 MAB to detect no P Cx43
only. Total Cx43 expressiondid not change significantly during experimental protocols either
in male or female rat hearts. However, P-Cx43 as
well as ratio of P-Cx43 to total Cx43 decreased
significantly due to 10 min. VF and 2 min. VF in
males only. In parallel, there was a significant
increase of non P form sof Cx43 due to 10 min.
VF and 2 min. VF in males only. Surprisingly, an
enhancement of nonP-Cx43 was detected at the
moment of stop perfusion-induced cardioversion in both male and female rat hearts. It was
associated with suppression of P-Cx43.
Conclusions: VF itself down-regulates (most
likely by non-uniform manner) myocardial Cx43
and this process is faster in male than female
rat heart. While sudden (likely uniform) stop
flow-induced myocardial increase of non-phosphorylated form of Cx43 might be involved in
cardioversion most likely due to temporal ischemia-related myocardial cell-to-cell uncoupling.
Porovnání 3 způsobů hodnocení
polohy levokomorové elektrody:
metodické aspekty a predikce odpovědi na resynchronizační léčbu
Roubíček T, Kučera P, Polášek R
Kardiocentrum, Krajská nemocnice
Liberec, Česká republika
Úvod: V poslední době přibývá důkazů, že
poloha levokomorové elektrody (LKE) významně
ovlivňuje odpověď na srdeční resynchronizační
léčbu (SRL). Naší snahou bylo porovnat 3 základní
metody optimalizace polohy LKE: anatomickou
polohu hodnocenou skiaskopicky, ECHO – cílenou na oblast maximální mechanické dyssynchronie a elektrofyziologickou – maximalizace
zpoždění spontánní aktivace levé komory (LK)
v místě zavedení elektrody – QLV.
Metodika: Na základě vlastních výsledků,
zkušeností a literárních údajů jsme porovnali 3
metody optimalizace polohy LKE – jejich metodiku a prediktivní hodnotu. Na našem pracovišti jsme od roku 2005 při implantaci LKE
systematicky měřili QLV pomocí simultánního
záznamu povrchového EKG a intrakardiálních
signálů na elektrofyziologickém záznamovém
zařízení. QLV jsme vztáhli k odpovědi na SRL 1
rok po implantaci.
Výsledky: Technické porovnání: měření QLV
je jednoduché, přesné (na milisekundy) a snadno
dostupné. Skiaskopie je nepřesná a závislá na
standardizaci 2 kolmých rtg projekcí. Další chybu
pak vnáší rotace srdce, která je u remodelované
LK pravidlem. Hranice některých segmentů –
např. anteriorní nebo anterolaterální nejsou
standardizovány. Určení oblasti maximální mechanické dyssynchronie echokardiograficky je
technicky náročné. Navíc se obvykle neprovádí
on-line na sále a konečná poloha elektrody ne-
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 27
A 28
Abstrakta
musí být přesná. Prediktivní hodnota: QLV byl
v naší práci nejsilnějším prediktorem odpovědi
na SRL. Silnějším než šíře QRS, etiologie srdečního selhání aj. Koreluje s reverzní remodelací LK.
Subanalýza velkých studií prokazuje špatnou
odpověď na SRL při apikální poloze a u některých autorů také při anterolaterální poloze LKE.
Echokardiograficky navigovaná implantace LKE
má nadějné výsledky predikce odpovědi SRL.
Závěr: Domníváme se, že navigace polohy
LK elektrody podle QLV je nejslibnější metodou.
Má patrně nejméně stejnou prediktivní hodnotu
jako echokardiografická navigace, je však technicky jednodušší a dostupnější.
Vliv srdeční resynchronizační
terapie na plicní hemodynamiku
u kandidátů srdeční transplantace
Sedláček K, Grieco D, Málek I, Kautzner J
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Cíl studie: Význam srdeční resynchronizační terapie (SRT) u pacientů s pokročilým srdečním selháním na čekací listině transplantace
srdce nebyl doposud systematicky studován.
Cílem této studie bylo zhodnocení efektu SRT
na hemodynamické parametry plicní cirkulace
u pacientů zařazených na čekací listinu srdeční
transplantace.
Metody: U pacientů sledovaných v rámci
předtransplantačního sledování, kterým byl implantován přístroj pro srdeční resynchronizační
terapii (SRT) jsme retrospektivně identifikovali hemodynamické vyšetření před implantací a další
během dalšího sledování (N = 12). Jako kontrolní
skupinu jsme použili pacienty léčené běžnou léčbou srdečního selhání bez indikace k SRT (n=11).
Výsledky: Výchozí hodnoty hemodynamických parametrů se v obou skupinách statisticky
nelišily. Po zavedení SRT došlo ve srovnání s kontrolní skupinou k významnému snížení středního
tlaku v plicnici (-11 mmHg vs. -1 mmHg, P = 0,04),
tlaku v zaklínění (-11 mmhg vs. -1 mmHg, P =
0.03) a plicní arteriální rezistence (-1,45 W.j. vs.
+0,52 W.j., P = 0,005). Srdeční výdej byl ve skupině SRT též významně zlepšen (+0,53 l/min
vs. -0,41 l/min, P = 0,02). Snížení plicní arteriální
rezistence korelovalo ve skupině SRT s redukcí
mitrální regurgitace (P = 0,01).
Závěr: SRT vedla v tomto retrospektivním
souboru k významnému příznivému ovlivnění
plicní hemodynamiky, které může zvýšit pravděpodobnost úspěšné srdeční transplantace
a snížit riziko potransplantačních komplikací
v důsledku plicní hypertenze.
Je katetrizační ablace komorových
tachykardií u nemocných
s arytmogenní kardiomyopatií
pravé komory metodou volby?
Segeťová M, Peichl P, Čihák R,
Wichterle D, Bytešník J, Kautzner J
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Úvod: U nemocných s arytmogenní kardiomyopatií pravé komory (ARVC) s opakovanými
komorovými tachykardiemi (KT) není často
radiofrekvenční ablace (RFA) považována za
efektivní metodu léčby. Cílem naší studie bylo
zhodnotit dlouhodobé výsledky této strategie
u pacientů s ARVC.
Metody: Do souboru bylo zahrnuto 17 pacientů s diagnózou ARVC (věk 47 ± 18 let, 5 žen),
kteří podstoupili RFA pro rekurence KTí. Z této
skupiny mělo 11 nemocných implantováno kardioverter-defibrilátor. U 9 pacientů došlo v průběhu
sledování (41 ± 43 měsíců) k recidivě KT a byla jim
provedena opakovaná RFA. U jedné pacientky
byla pro arytmickou bouři provedena ortotopická
transplantace srdce. Pouze u 3 nemocných nedošlo k recidivám KT v průběhu sledování. Celkem
bylo u celého souboru provedeno 37 RFA procedur, z toho 36 za pomoci 3D mapování, 1x za
pomoci konvenčního mapování. Celkem 2,17 ±
1,55 výkonů na pacienta. Celkem 4 x (u 3 pacientů)
bylo nutné použít epikardiálního přístupu (všichni
tito nemocní byli mladší 30 let). Během 25 ± 22
měsíců po poslední RFA měl pouze 1 nemocný
recidivu KT terminovanou ATP a 2 nemocní zemřeli z nekardiálních příčin.
Závěr: U většiny nemocných s ARVC je
k modifikaci rozsáhlého substrátu a k potlačení
recidiv KT potřeba opakování RFA. Možnými důvody je epikardiální lokalizace substrátu zejména u mladších nemocných, teoretická progrese
onemocnění i obtížná anatomie pravé komory.
Nicméně, RFA je účinnou metodou prevence
rekurenci KT.
prípady na 100 000 obyvateľov ročne. WPW syndróm je definovaný ako kongenitálna abnormalita zahrňajúca abnormálne vodivé tkanivo
medzi predsieňami a komorami v spojení so
supraventrikulárnou tachykardiou.
V našej prípadovej štúdií prezentujeme prvykrát diagnostikovaný WPW syndrómu u 18ročného mladého muža s negatívnou rodinnou
a osobnou anamnézou. Posledný rok pacient
udával opakované krátko trvajúce palpitácie
so spontánnou úpravou. Dňa XX bol prijatý na
Arytmologickú jednotku Kardiocentra FNsP J.A.
Reimana v Prešove pre palpitácie, presynkopy
a sťažené dýchanie. Na EKG obraz úzkokomplexovej tachykardie o fr 220/min. Podaný adenozín
nekonevrtoval SVT na sínusový rytmus, transpažerákovou stimuláciou – burstom došlo k indukcii fibrilácie predsiení s aberovaným vedením
o fr. 180/min. Po neúspechu i.v. propafenonu
bola vykonaná elektrická kardioverzia s navodením sínusového rytmu. Na pokojovom EKG
zisťujeme znaky preexcitácie – WPW syndrómu
s akcesornou dráhou lokalizovanou npp. posterolaterálne vľavo. Preventívne do liečby nasadený Rytmonorm SR 2 x 225 mg per os. Následne
bol pacient cestou Detskej kliniky FNsP Prešov
preložený do Detského Kardiocentra Bratislava,
kde mu bolo vykonané EFV s potvrdením predpokladanej lokalizácie AD a vykonaná úspešná
RFA akcesornej dráhy.
WPW syndróm sa vyskytuje u pacientov vo
všetkých vekových skupinách. Najčastejší výskyt
je v detstve, avšak druhý vrchol jeho prezentácie
je v školskom veku a adolescentov, čo potvrdzuje aj naš prípad.
Genetická analýza u náhle
zemřelých do 40 let
Semjanová A, Kmec J,
Mudráková K, Mikuľák M, Staško J
Kardiocetrum FNsP Prešov,
Slovenská republika
Sepši M1, Zeman M2, Šindler M2,
Kozák M1, Křivan L1, Kadlecová J3, Vašků A4,
Gaillyová R3
1
Interní kardiologická klinika FN Brno,
Česká republika
2
Ústav Soudního Lékařství, FN u sv. Anny
a LF MU Brno, Česká republika
3
Oddělení Klinické Genetiky, FN Brno
a LF MU Brno, Česká republika
4
Ústav Patologické Fyziologie LF MU Brno,
Česká republika
Roku 1930 autori Wolff, Parkinson a White
prvykrát popísali u mladého pacienta na EKG
ramienkovú blokádu, skrátený PR interval a paroxyzmálnu tachykardiu. Iincidencia WPW syndrómu sa uvádza od 0,1 – 3 prípady na 1000
obyvateľov. Približne sú diagnostikované 4 nové
Úvod: Náhlá srdeční smrt v mladém věku zůstává i přes veškerou snahu v 4,3 % až 50 % neobjasněna i po pitvě. Účel tohoto sdělení je popsat
diagnostický postup k podrobnějšímu určení příčiny smrti pomocí genetické analýzy a pomocí
klinického i genetického vyšetření příbuzných
W-P-W syndróm u mladého muža
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Abstrakta
Metody: Při pitvě zemřelého do 40 let s minimálním či žádným patologicko-anatomickým
korelátem smrti byla provedena genetická analýza kandidátních genů pro LQT (KCNQ1, KCNH2,
KCNE1, SCN5A, KCNE2, ANK2) a genu TNNT2, následně bylo provedeno kardiologické vyšetření
u přeživších příbuzných s cílem identifikovat rodiny či jedince ohrožené náhlou srdeční smrtí.
Výsledky: Mezi léty 2007 a 2010 bylo pitváno na Ústavu soudního lékařství celkem 10
301 zemřelých. Z toho bylo 1 352 zemřelých
do 40 let věku. Trauma jako příčina smrti byla
stanovena u 77,8 % zemřelých, chorobná příčina smrti byla u 19,8 %, u 2,4 % případů nebylo
možno smrt určit. 13 % zemřelých ze skupiny
zemřelých chorobnou smrtí (celkem 35 osoby) mělo minimální nebo nemělo žádný patologicko-anatomický korelát smrti. Od roku
2008, kdy jsme začali s projektem genetického
vyšetřování zemřelých, do konce června 2011
zemřelo 27 lidí bez patologického korelátu.
V rámci genetického došetření byly nalezeny
běžné polymorfizmy: v genech SCNA, KCNQ1,
KCNH2 a KCNE1. U dvou osob byla nalezena
mutace v genu KCNE2: A22G (T8A), která je
v literatuře popsána jako potenciální mutace
pro léky indukovaný LQT syndrom. U jedné
osoby byla nalezena zatím nepopsaná mutace
v genu KCNH2 (R892C), pokračujeme v ověřování její incidence v kontrolní skupině. Pouze
10 rodin zemřelých (z 27) mělo zájem o klinické
vyšetření – bylo vyšetřeno celkem 39 lidí s normálním nálezem.
Závěr: Molekulární genetická pitva může
pomoct ke stanovení příčiny smrti, nicméně
v našem souboru její výtěžnost nebyla velká.
Jedno z možných vysvětlení je v malém souboru vyšetřených. Další rozvoj genetického
vyšetřování pravděpodobně povede k větším
možnostem využití.
Výzkum byl podporován grantem
IGA MZ ČR 1044–3.
Arytmická búrka – analýza príčin
a optimalizácia liečebnej stratégie
Stančák B, Mišíková S, Komanová E,
Spurný P, Sudzinová A, Murín P
Kardiologická klinika,
Východoslovenský ústav srdcových
a cievnychchorôb a.s. a LPF UPJŠ, Slovakia
Úvod: Arytmická búrka je menej častou, ale
potencionálne život ohrozujúcou klinickou situáciou. Jej včasné rozpoznanie a adekvátny liečený
postup môže významným spôsobom zlepšiť
prognózu pacienta z krátkodobého i dlhodobé-
ho hľadiska. Cieľom práce je identifikovať príčiny
arytmickej búrky a na základe vlastných skúsenosti definovať optimálny a individualizovaný
liečebný algoritmus.
Súbor pacientov a metóda: Práca analyzuje
súbor 18 pacientov, u ktorých bola diagnostikovaná arytmická búrka v rokoch 2010–2011.
U 14 pacientov sa arytmická búrka vyskytla pri
implantovanom automatickom defibrilátore, u 4
pacientov prístroj v čase poruchy rytmu nebol
implantovaný. Priemerný vek v súbore bol 71 +
-7 rokov, pomer mužov a žien bol 12/6.
Výsledky: Aplikovaný liečebný postup viedol k prežitiu 17 pacientov, u 1 pacientky došlo
k exitu napriek komplexnej liečbe včítane kardiochirurgického postupu.
Záver: Napriek klinickej závažnosti je v súčasnej dobe prežívanie arytmickej búrky vysoké
za predpokladu aplikácie všetkých potrebných
liečebných postupov na primerane vybavenom
pracovisku.
Dvouleté zkušenosti s katetrizační
denervací renálního sympatiku
v léčbě rezistentní hypertenze
v České republice
Stárek Z1, Jež J1, Lehar F1, Wolf J1, Neužil P2
I. interní kardioangiologická klinika
FN u sv. Anny v Brně, Česká republika
2
Kardiologické oddělení, Nemocnice Na
Homolce, Praha, Česká republika
1
Úvod: Farmakoterapie rezistentní hypertenze není u všech pacientů dostatečně účinná.
Jednou z možností řešení je nefarmakologické
ovlivnění nervové sympatické aktivity. V posledních letech byla vyvinuta metoda selektivní katetrové denervace renálního sympatiku
(KDRS). Ovlivnění neurohumorálních mechanizmů pomocí modifikace nebo přerušení
sympatických vláken probíhajících ve stěně
ledvinných tepen vede ke snížení vysokého
krevního tlaku. V současnosti byla prokázána
bezpečnost výkonu a významný efekt na snížení krevního tlaku.
Metodika, soubor pacientů, výsledky:
První práce používaly katétr Ardian, říditelný
ve dvou směrech, zaváděný do ledvinných
tepen pomocí speciálního sheatu. V České republice byl první výkon proveden v Nemocnici
Na Homolce (NNH) v Praze 22. 10. 2009. Od
22. 10. 2009 do 6. 11. 2010 zde bylo provedeno
33 KDRS. Pokles průměrných 24 hodinových
hodnot TK dle ambulantního monitorování
krevní tlaku (AMTK) po 12 měsících sledování
byl 24/12 mmHg. Ve FN u Svaté Anny v Brně
(FNUSA) byl první výkon proveden 24. 1. 2011.
Zde byl použit elektrofyziologický katétr s chlazeným hrotem za podpory 3D mapovacích
elektroanatomických systémů. Ve spolupráci
s NNH a FNUSA byla 6. 11. 2010 zahájena studie
RELIEF – dvojitě slepá, randomizovaná studie
sledující efekt KDRS u pacientů s rezistentní
hypertenzí. Od 6. 11. 2010 do 24. 11. 2011 randomizováno celkem 38 pacientů, z toho 18 pacientů podstoupilo KDRS. Předběžné výsledky
ukazují pokles hodnot TK dle AMTK v 6. měsíci
sledování o 17,7/9,7 mmHg oproti kontrolní
skupině (7,6/6,2 mmHg).
Závěr: Katetrová denervace renálního sympatiku představuje velmi účinnou, jednoduchou
a bezpečnou metodu nefarmakologické léčby
rezistentní hypertenze. Výsledky v ČR jsou srovnatelné se zahraničními zkušenostmi. Použití
elektrofyziologického katétru s chlazeným hrotem je srovnatelné s katétrem Ardian a nabízí
vyšší účinnost i bezpečnost danou technologií
chlazeného katétru. V posledních měsících byla
KDRS zahájena i na dalších pracovištích ČR.
Použití 3D rtg zobrazovacích metod
při katetrové ablaci fibrilace síní –
srovnání multidetektorového CT
a 3D rotační angiografie levé síně
Stárek Z, Lehar F, Jež J, Wolf J,
Žbánková A, Khait R
I. interní kardioangiologická klinika
FN u sv. Anny v Brně, Česká republika
Úvod: Již řadu let je 3D zobrazení srdce
používáno k podpoře elektrofyziologických
výkonů, zejména při RFA v levé síni. Nejčastěji
se používá obraz levé síně preprocedurálně získaný pomocí multidetektorového CT (MDCT),
v posledních letech se rozvíjí technologie 3D
rotační angiografie (3DRA) levé síně prováděná
přímo na elektrofyziologickém sále pomocí
angiolinky vybavené speciálním softwarem.
Tyto obrazy mohou být fůzovány s live skiaskopií či použity v elektroanatomických mapovacích systémech k vytvoření 3D elektroanatomické mapy, a tím usnadňují navigaci katétru
v srdeční dutině.
Výsledky: Na elektrofyziologickém pracovišti I. IKAK FN U Svaté Anny Brno jsme od
12. 9. 2011 do 22. 11. 2011 provedli u 14 pac.
preprocedurální multidetektorové CT levé síně a periprocedurální 3D rotační angiografii
levé síně. Celková úspěšnost, definovaná jako
vytvoření kvalitního obrazu levé síně použitelného při navigaci katétrů, byla stejná u MDCT
i 3DRA–100 %. Srovnali jsme kvalitu obrazů, ce-
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 29
A 30
Abstrakta
nu výkonu a radiační dávku. U všech pacientů
jsme zaslepeně srovnali manuálním měřením
rozdíl velikosti odstupů plicních žil na MDCT
a 3DRA modelu levé síně. Průměrná odchylka
byla 1,6 mm, na jednotlivých žilách pak u LSPV
1,55 mm, u LIPV 2 mm, u RSPV 2,15 mm, u RIPV
1.05mm. Kalkulovaná cena výkonu je u MDCT
levé síně 4 456 Kč, cena 3DRA levé síně je 3 396
Kč. Průměrná efektivní dávka záření u multidetektorového CT je 10,2 mSv, průměrná efektivní
dávka záření u 3DRA je 1,8 mSv.
Závěr: 3 DRA levé síně je metoda kvalitou
výsledného obrazu i praktickou proveditelností
srovnatelná s multidetektorovým CT levé síně.
Cena a radiační zátěž je oproti multidetektorovému CT levé síně výrazně nižší.
3D rotační angiografie levé síně
a její použití při katetrové ablaci
fibrilace síní (tříleté zkušenosti
v České republice)
Stárek Z1, Neužil P2, Lehar F1, Jež J1, Wolf J1
1
I. interní kardioangiologická klinika
FN u sv. Anny v Brně, Česká republika
2
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: 3D zobrazení srdce, v praxi nejčastěji
CT, je již řadu let používáno k podpoře elektrofyziologických výkonů, zejména při RFA v levé
síni. V posledních letech se rozvíjí nová metoda
3D rotační angiografie (3DRA) levé síně, umožňující vytvořit 3D obraz srdce ekvivalentní CT
rekonstrukci přímo na elektrofyziologickém
sále pomocí angiolinky vybavené speciálním
softwarem. Takto vytvořené obrazy mohou být
fúzovány s live skiaskopií či použity v elektroanatomických mapovacích systémech k vytvoření
3D elektroanatomické mapy, a tím usnadňují
navigaci katétru v srdeční dutině.
Výsledky: V současnosti se 3DRA provádí v České republice na dvou pracovištích.
Elektrofyziologické pracoviště Nemocnice Na
Homolce Praha vybavené rtg systémem Siemens
Artis provedlo od 17. 3. 2009 do 31. 10. 2011 celkem 113 výkonů, z toho 56 pravostranným a 57
levostranným protokolem. Celková úspěšnost
byla 95 %. V rámci hledání optimálního protokolu byl zkoušen levostranný i pravostranný přístup
s úspěšností 92 % resp. 96 %. Elektrofyziologické
pracoviště FN u sv. Anny v Brně vybavené rtg
systémem Philips Alura FD 10 provedlo celkem
168 3DRA levé síně. Úspěšnost levostranného
přístupu byla 98,6 %, úspěšnost pravostranného
přístupu 79,4 %. Celková úspěšnost byla 87,5 %.
Tato data jsou včetně pacientů vyšetřovaných
v průběhu „learning curve“. Po odečtení této
skupiny pacientů byla úspěšnost pravostranného přístupu 86,7 % a celková úspěšnost 91 %.
Analýza faktorů ovlivňujících výsledek 3DRA prokázala že jediným faktorem ovlivňujícím úspěch
výkonu je BMI nad 35.
Závěr: 3D rotační angiografie levé síně je
metoda kvalitou i praktickou proveditelností
srovnatelná s CT levé síně. Na obou pracovištích
bylo provedeno celkem 281 3DRA s celkovou
úspěšností 91 %. Úspěšnost pravostranného a levostranného přístupu se mírně lišila v závislosti
na použité technologii a protokolu. Jediným
faktorem ovlivňujícím výsledek je extrémní
obezita.
CRT a následná transplantácia
srdca – zlyhanie CRT?
Šašov M1, Margitfalvi P1, Svetlošák M1,
Malacký T1, Goncalvesová E2, Hatala R1
1
Oddelenie arytmií a kardiostimulácie,
Národný ústav srdcových a cievnych
chorôb, Bratislava, Slovenská republika
2
Oddelenie zlyhávania a transplantácie
srdca, Národný ústav srdcových
a cievnychchorôb, Bratislava,
Slovenská republika
Úvod: CRT u selektovaných pacientov s pokročilým SZ znižuje mortalitu a potrebu hospitalizácií pre SZ. Selektovaní pacienti s terminálnym
SZ profitujú z CRT a táto liečba odďaľuje potrebu
transplantácie srdca (HTx). Cieľom štúdie bola
retrospektívna analýza potreby a využívania CRT
u pacientov s následnou HTx.
Metódy: Analyzovali sme dokumentáciu
139 p s realizovanou HTx v rokov 1999–2010.
Hodnotili sme dokumentáciu pred HTx.
Priemerný vek v súbore bol 48,2 ± 11,1 roka, 113
bolo mužov (81,3 %). Etiologicky DKMP malo 79 p
(56,8 %), KACH 39 p (28,1 %), chlopňové chyby 6 p
(4,3 %), iné KMP 15 p (10,8 %). NYHA III bolo 131 p,
NYHA IV 20 p. Priemerná EFĽK bola 21,8 %, LVEDD
69,8 mm. BĽTR malo 49 p (35,3 %), permanentnú
fibriláciu predsiení 28 p (20.1 %).
Výsledky: Indikačné kritériá na CRT podľa
ESC 2010 spĺňalo 68 p (48,9 %). CRT prístroje
boli implantované u 16 p, t.j. u 23,5 % kandidátov CRT. Pred implantáciou CRT prístroja malo
BĽTR 11 p, stimulovaný rytmus z PK 5 p, permanentnú fibriláciu predsiení mal 1p. Obdobie
využívania CRT maloveľký rozptyl s priemerom
14,4 mesiaca (0–52mes). Na základe klinického
priebehu hodnotíme ako responderov na CRT
4 p. Nepriaznivý klinický priebeh malo 5 p – po
implantácii CRT vyžadovali do 3 mesiacov im-
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
plantáciu LVAD alebo urgentnú HTx. Reoperácie
CRT systému malo 6 p (4 korekcie ĽK elektródy,
1 krvácanie do kapsy, 1 elektívna výmena CRT).
3 p mali arytmickú búrku, u 1 p sme opakovane
realizovali RFKA KT. Pre fibriláciu predsiení sme
realizovali u 4 pacientov RFKA AV uzla. Po CRT
bolo implantované LVAD u 4 p ako premostenie k HTx.
Záver: V súbore pacientov s HTx takmer
polovica spĺňala indikačné kritériá pre CRT. CRT
bola celkovo málo indikovaná – implantovaných bolo 24 % p. Pacienti s CRT často vyžadovali ďalšie arytmologické intervencie. Väčšina
pacientov s nepriaznivým klinickým priebehom
mala v čase implantácie CRT terminálne srdcové zlyhávanie s významne dilatovanou ĽK
a významnou mitrálnou alebo trikuspidálnou
regurgitáciou.
Izolace plicních žil laser
balonem, náš soubor
Šedivá L, Petrů J, Škoda J, Janotka M,
Chovanec M, Neužil P
Kardiologické odělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Fibrilace síní je nejčastější arytmií
v populaci, počet nemocných s touto arytmií narůstá zejména v průmyslových zemích.
Nefarmakologická léčba této arytmie se stává
stále více používanou a hledá se tedy způsob
jak provedení izolace plicních žil co nejvíce zjednodušit a tak zpřístupnit co největšímu počtu
nemocných. Na našem pracovišti máme nejdelší
zkušenosti s použitím kryobalonu. Další možností balonkové izolace plicních žil je použití
laserového balonu s přímou vizualizací pomocí
endoskopu.
Soubor nemocných a metodika: V letech
2009 – konec listopadu 2011 bylo na našem
pracovišti provedeno celkem 103 (2009 – 49,
2010 – 20, 2011, konec listopadu – 34) izolací
plicních žil laser balonem. Primární úspěšnost ablace byla vysoká, zvýšila se zejména
se zavedením balonu s možností nastavení
různých velikostí. K výkonu používáme vždy
deflektabilním sheatem přímo určeným k tomuto výkonu. Standardně používáme dvojitou
transseptální punkci, ověřujeme izolaci cirkulárním katétrem. Všechny výkony provádíme
bez výjimky za monitorace intrakardiální echokardiografickou sondou (ICE). Echokardiografii
používáme jednak k monitoraci provedení
transseptální punkce, dále navigace balonu
do ústí žíly. Použití ICE snižuje skiaskopickou
zátěž. Po celou dobu výkonu je nemocný plně
Abstrakta
antikoagulován. Ve všech případech jsme monitorovali teplotu v jícnu pomocí vícepolární
teplotní sondy.
Výsledky a závěry: Akutní úspěšnost izolací
plicních žil laser balonem na našem pracovišti
100 %. Ne ve všech případech se podařilo izolovat plicní žíly jen balonovou metodou, u jednotlivých nemocných jsme dokončili izolaci pomocí
aplikace jednotlivých RF pulzů. Jednalo se zejména o případy složité anatomie. Střednědobá
úspěšnost (12 měsíců) u našeho souboru je 82 %.
Nevýhodou této metody je nemožnost použití
v případě chroničtějších forem FS.
Výsledky a závěry: Kromě 12 nemocných, u kterých jsme v posledních třech letech indikovali kardiochirurgickou elektivní
extrakci systému pro neúspěch endovazální
extrakce, jsme 6 nemocných transportovali na
kardiochirurgický sál k operační revizi akutně,
přímo v návaznosti na endovazální výkon.
Při dodržení všech bezpečnostních opatření
nedošlo v posledním roce k žádné komplikaci
vyžadující kardiochirurgickou revizi, celkový
počet provedených extrakcí zůstává nesnížen.
Považujeme celý postup se všemi opatřeními
za účinný.
Extrakce elektrod implantovaných
KS/ICD. Naše dlouholeté zkušenosti.
Je čas na méně přísná opatření?
Katetrizační ablace dlouhodobě
perzistentní fibrilace síní – využití
systémů dálkové navigace
Šedivá L, Petrů J, Chovanec M,
Janotka M, Škoda J, Neužil P
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Škoda J, Petrů J, Šedivá L,
Janotka M, Chovanec M, Neužil P
Kardiologické oddělení Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Hlavní indikací k extrakci stimulačních
nebo defibrilačních systémů včetně elektrod je
infekce stimulačního/defibrilačního systému.
Na našem pracovišti se tyto výkony provádějí
již více než 18 let. První výkony byly prováděny
bez zvláštního instrumentaria, prostou trakcí.
V průběhu let jsme měli k disposici nejrůznější
systémy k extrakci elektrod, systém Perfekta (použití radiofrekvenční energie), rotační extraktor
Evolution a v posledních letech extrakce prováděné pomocí laser sheatu.
Soubor nemocných a metodika: Od roku
1992 jsme na na našem pracovišti provedli
1 947 extrakcí. S použitím stále účinnějších
metod se zvyšuje úspěšnost kompletní extrakce všech elektrod až na 97 %. Tato úspěšnost je dána stále agresivnějším přístupem,
během komplikovaných extrakcí kombinujeme jednotlivé systémy. Metodika extrakcí je
jednotná, u nemocných s implantovanými KS
elektrodami po dobu 12 měsíců a defibrilačními elektrodami po dobu déle než 6 měsíců.
Extrakci provádí vždy dva lékaři, dvě sestry,
technik. Výkony jsou prováděny v celkové
anestezii, se zajištěným kardiochirurgickým
sálem pro případ komplikací. Vždy monitorujeme výkon pomocí ICE), invazivní monitorace TK v případě potřeby i zajištění dočasnou
stimulací. Celý proces je poměrně komplikovaný i organizačně vzhledem k nutnosti
zajistit kardiochirurgický tým v pohotovosti.
V poslední době se zamýšlíme nad možností
zmírnit bezpečnostní opatření, a tak celou
organizaci zjednodušit
Úvod: Katetrizační ablace dlouhodobě
perzistentní fibrilace síní je obtížný výkon
z hlediska časové a fyzické náročnosti i dlouhodobé úspěšnosti. Termínem sdělení jsou
naše prvotní zkušenosti s využitím systémů
dálkové navigace.
Soubor a metodika: V období 8/2009–
11/2011 byl výkon proveden u 65 pacientů
(28 žen) ve věku 42–80 let, doba trvání fibrilace síní 1–18 roků. Bylo využito systému
dálkové elektromechanické i dálkové magnetické navigace, oba systémy s podporou
elektroanatomického mapování. Standardně
byly provedeny párové obkružující leze plicních žil a doplněny lineární leze s dosažením
obousměrného bloku vedení (stropní, mitrální,
kavotrikuspidální a redukce/eliminace signálu
koronárního sinu-manuálně a cílené aplikace
v zónach frakcionovaných signálů levé síně).
Pokud nebylo dosaženo terminace fibrilace
síní, byla provedena el. kardioverze.
Výsledky: Ve sledování 3–24 měsíců (klinické kontroly, opakované Holter EKG kontroly)
jsme zaznamenali trvale sinusový rytmus u 52 %
pacientů po prvním výkonu, resp. po reablaci
levosíňového flutteru resp. recidivující fibrilace
síní (68 %). Ve 2 případech elektromechanické navigace byl na konci výkonu perikardiální
výpotek vyžadující 1x punkci perikardu bez
dalších následků.
Závěr: Katetrizační ablace dlouhodobě
perzistentní fibrilace síní je uspokojivě proveditelná s použitím systémů dálkové navigace.
Katetrizační ablace u dospělých
s vrozenou srdeční vadou – soubor
pacientů Nemocnice Na Homolce
Škoda J, Petrů J, Šedivá L, Chovanec M,
Janotka M, Neužil P
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Arytmie jsou hlavní příčinou morbidity a mortality nemocných s vrozenými srdeční
vadami (VSV). Katetrizační ablace v této heterogenní populaci dospělých patří mezi složitější
výkony s různou úspěšností, riziky a prognostickým významem.
Soubor a metoda: Během období 3/2005
do 11/2011 bylo na našem pracovišti provedeno
52 katetrizačních ablací u 46 pacientů ve věku
38 ± 8 let s podporou elektroanatomického
mapování (EAM) a dálkové magnetické navigace (RMT) (31), EAM manuálně (11), konvenční RF
ablací (10). Celkem 18 nemocných mělo komplexní VSV: společná komora s totálním kavopulmonálním spojením – TCPC, d-transpozice
velkých cév, Fallotova tetralogie, Ebsteinova
anomálie trikuspidální chlopně a další. Výkon
byl proveden v celkové anestezii u 12 pacientů
a 2x s extrakorporální oběhovou podporou.
Výsledky: Četnost jednotlivých arytmií sestupně a úspěšnost ablace dle kontroly ve sledování ( %): Intraatriální reentry tachykardie 37 x
z toho 12 x v anatomické lokaci kavotrikuspidálního istmu, 84 %. Ektopická síňová tachykardie
(EAT) 4x, 100 %. AV nodální reentry tachykardie
4 x, 100 %. WPW 2 x 100 %. Fibrilace síní 5 x 60 %,
setrvalá monomorfní komorová tachykardie 2 x
100 % (včetně následné KCH kryoablace), idiopatická komorová tachykardie 2 x. 1x neselektivní
RF ablace AV junkce. Dosažení místa ablace přímým transvenózním přístupem nebylo možné
u 9 pacientů: 1 x provedena punkce dolního
kanálu systémových žil – Mustard, 1 x punkce
intrakardiálního konduitu TCPC, 1 x transhepatální přístup USG navigací – anomální dolní
dutá žíla (RMT), ostatních 6 pacientů provedeno
retrográdním transaortálním přístupem. Doba
sledování po výkonu 46 ± 24 měsíců (1–78).
Komplikace výkonu: 1 x odložení ablace – nutná
podpora kardioanesteziologa – hemodynamická
nestabilita. 1 x lokální chir. ošetření transkutánní
leze po RF okluzi transhepatální punkce.
Závěr: V našem souboru dospělých s VSV
jsme zaznamenali vysokou úspěšnost katetrizační ablace bez významných komplikací v dlouhodobém sledování, přičemž téměř polovina byla
realizována s podporou dálkové magnetické
navigace minimálně invazivním přístupem.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 31
A 32
Abstrakta
První zkušenosti s hodnocením
fibrotického postižení levé síně
u pacientů s fibrilací síní pomocí
magnetické rezonance
Šramko M1, Peichl P1, Tintěra J2, Čihák R1,
Wichterle D1, Kautzner J1
1
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
2
Pracoviště radiodiagnostiky a intervenční
radiologie IKEM, Praha, Česká republika
Cíl: Předchozí studie prokázaly, že fibrotické
postižení levé síně (LS) je spojeno s horší úspěšností katetrizační radiofrekvenční ablace (RFA) fibrilace
síní (FS) a že tuto jizevnatou tkáň lze kvantifikovat
pomocí magnetické rezononace (MR) s podáním
kontrastní látky. Cílem práce bylo posoudit schopnost MR kvantifikovat fibrózu v LS a srovnat pacienty s paroxyzmální a perzistující formou FS.
Metodika: Vyšetření pomocí MR s podáním
gadolinia (Gadovist, Bayer Schering, Germany)
podstoupilo před RFA 10 pacientů s paroxyzmální a 10 pacientů s pezistující FS. U 7 pacientů,
u kterých byla provedena jen izolace plicních žil,
bylo provedeno kontrolní MR vyšetření druhý
den po výkonu. Rozsah fibrózy byl vyjádřen
poměrem voxelů, ve kterých přetrvávalo pozdní sycení gadolinia k celkovému počtu voxelů
LS. Kvantifikace byla provedena pomocí auto-
matického algoritmu založeného na analýze
histogramu intezity signálu.
Výsledky: U dvou nemocných nebylo možno provést hodnocení dat pro špatnou kvalitu
obrazu. Pacienti s perzistující FS měli signifikantně větší rozsah fibrózy LS než pacienti s paroxyzmální FS (přední stěna 34 vs 20 %, P = 0,01;
zadní stěna 47 vs 22 %, P = 0,01; celá LS 39 % vs
20 %, P = 0,01). Den po izolaci plicních žil došlo
k nárůstu pozdního sycení kontrastu na zadní
stěně (22 % vs 46 %, P = 0,05) ale nikoliv na přední
stěně, kde ablace nebyla provedena (19 vs 20 %,
P = 0,9). Uvedené výsledky zobrazuje přehledně
připojený graf.
Obrázek 3. Program na hodnocení rozsahu fibrózy pomocí MR
Obrázek 4. Pohled na zadní stěnu u pacienta s perzistentní Fis; rozsah fibrózy: 44 %
Obrázek 1. Relativní rozsah fibrózy; paroxyzmální
Fis perzistentní Fis
Obrázek 5. Pohled na zadní stěnu u pacienta s paroxysmální Fis; rozsah fibrózy: 7 %
Obrázek 2. Vstup rozsahu pozdního sycení kontrastu po RFA
před RFA
po RFA
+ 57 %
+ 53 %
+4%
přední stěna LS zadní stěna LS
celá LS
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Abstrakta
Závěr: Rozdíly v rozsahu pozdního sycení
gadolinia ve stěně LS u paroxyzmální a perzistující
FS a nárůst v oblasti zadní stěny po provedené
RFA nepřímo potvrzují schopnost MR kvantifikovat fibrotické postižení LS. (Obrázek 1, 2, 3, 4, 5)
TUGENDHAT: A pilot randomized
study on effects of biventricular
pacing in patients with bradycardia
pacing indication and normal
systolic function on heart failure,
atrial fibrillation and quality of life
(results of 12 month follow-up)
Táborský M1, Říhová D2, Mráz T2,
Mandysová E2, Neužil P2
1
I. interní klinika LF UP a FN Olomouc,
Czech republic
2
Kardiologické oddělení,
Nemocnice Na Homolce, Praha,
Czech republic
Background: Since the late 90s, a growing
number of clinical studies has indicated that
the long-term permanent right ventricular (RV)
apical pacing will induce severe complications
like development of heart failure (HF), increased
burden of atrial fibrillation (AF) leading in to a decreased quality of life (QoL). Aim of the study: To
investigate whether cardiac resynchronization
therapy (CRT) using biventricular (BiV) pacing
can prevent the development of left ventricular
(LV) dysfunction, LV remodelling, worsening
of the clinical status and QoL in chronically RV
paced patients with normal left ventricular ejection fraction (EF).
Methods and results: 127 patients with class
I indication for permanent cardiac pacing, without
an established indication for CRT, we resubjected
to 6 months RV and BiV pacing in a patient-blinded,
randomized crossover design. Treatment-effects of
BiV pacing were evaluated for LV function, LV remodelling and clinical status. As compared with RV
pacing, BiV pacing did not significantly prevented
the decrease of LV function/LVEF 61.0 % (36.0; 68.0)
vs. 60.5 % (38.5; 67.5) in RV pacing/, did not change
the functional class according to the New York
Heart Association (NYHA)/52 % in class II vs 53.9 %
in class II in RV pacing and 3.9 % in class III vs 6.9 %
in class III in RV paging/, and did not presented any
change in QoL/32.5 (18.0; 80.0) vs 32.0 (21.0; 47.0)
indexes in RV pacing/.
Conclusion: BiV pacing compared to RV
pacing did not change the LV function and
quality of life in patiens with the absence of
LV dysfunction or remodelling, standard bradycardiapacing indications in a pilot phase (12
month follow-up) of the TUGENDHAT Trial. Final
report will be published after 60 month followup termination.
Arytmie u dospělých pacientů
s komplexními vrozenými
srdečními vadami
Toman O, Zatočil T,
Křivan L, Rybka L, Fiala M
Interní kardiologická klinika FN Brno,
Česká republika
Arytmie patří k nejčastějším a nejzávažnějším
komplikacím u dospělých pacientů s korigovanými komplexními vrozenými srdečními vadami.
Jejich diagnostika a léčba vyžaduje speciální přístup, pochopení anatomie vad a jejich chirurgických korekcí. V současnosti můžeme s výhodou
využít precizní zobrazovací metody a mapovací
systémy. Obsahem sdělení je prezentace 2 kazuistik pacientů s nejzávažnějšími vrozenými srdečními vadami (jednokomorové srdce).
Kazuistika 1: Muž, 22 let, společná komora
s defektem AV septa, stenóza plicnice, dextrokardie, situs inversus, asplenie, ageneze 1 ledviny,
po opakované korekci – totální kavopulmonální
spojení. Již v minulosti opakovaně tachykardie
se širokým QRS, relativně hemodynamicky tolerované, s nutností opakovaných elektrických
kardioverzí. Provedeno elektrofyziologické vyšetření společné síně a komory cestou a. femoralis, s využitím 3D mapování, zjištěna fokální
komorová tachykardie z oblasti papilárního
svalu, vyřešeno katetrovou ablací.
Kazuistika 2: Muž, 22 let, společná komora, trikuspidální atrézie, transpozice velkých arterií, korekce – totální kavopulmonální spojení.
Synkopa při zátěži, provedeno elektrofyziologické
vyšetření, při němž indukce komorového flutteru,
indikována implantace subkutánního ICD.
Závěr: Arytmie i u pacientů s nejtěžšími vrozenými srdečními vadami lze řešit, za předpokladu
komplexního přístupu nejlépe ve specializovaných
centrech, kde jsou tito pacienti dispenzarizovánI.
Molecular mechanisms involved
in antiarrhythmic effects of
omega-3 FA in rats suffering
from esencial hypertension
Tribulova N1, Radošinká J1,2, Bačová B1,
Beňová T1, Klézl V3, Hatala R4, Slezák J1
1
Inst. For Heart Research, SAS, Bratislava,
Slovakia
2
Fac Med ComeniusUniv, Bratislava,
Slovakia
3
Inst. Exper. Pharm., Bratislava. Slovakia
4
National Cardiovasc. Inst, Bratislava,
Slovakia
We tested our hypothes that omega-3 FA
intake can protect of hypertensive rats from malignant arrhythmias via protection of inter cellular
communication ensured by (connexin) Cx43 channels. Spontaneously hypertensive rats (SHR) at early
and latest age of diseases as well as age-matched
normotensive Wistarrats were fed with omega-3
(EPA+DHA 30 mg/day) for two month and compared with untreated. Left ventricle was taken for
examination of Cx43 distribution and expression.
Expression of PKC, which phosphory lates Cx43
was examined as well. Langendorff-isolated heart
preparation was used to test inducible VF. Young
SHR rat hearts exhibited LVH associated with enhanced distribution of Cx43 on later all surfaces of
the cardiomyocytes, while old SHR exhibited both
later alization and severely disordered distribution
of Cx43 at the area of fibrosis. Total Cx43 expression was increased in young while decreased in
old SHR hearts. However, there was an increase
of non-phosphory lated (non functional) form
of Cx43 in young and suppression of phosphory
lated (functional) forms Cx43 in old SHR hearts,
which in addition exhibited reduction of total Cx43.
Young and much more old SHR were prone to
inducible VF comparing to norm or tensive rats.
On the contrary, omega-3 intake resulted in significant suppression of VF incidence in young as
well as old SHR. Moreover, omega-3 dimini shedar
rhythmogenic substrate, i.e. abnormal Cx43 distribution and attenuated significantly abnormal
Cx43 expression and phosphorylation. The latter
was linked with enhanced PKCe expression. In
conclusion, results indicate that hypertensive rats
benefit from omega-3 FA supplementation due
to alleviation of myocardial abnormalities in connexin-43 that was associated with suppression of
malignant arrhythmias. It is challenging to examine
anti arrhythmic effects of omega-3 FA intake (on
the top of drug regiment) in patients suffering
from hypertension.
Materiálovo-technologické
zlyhania ICD elektródy alebo
pacientske vis maior?
Urban Ĺ, Hatala R, Šašov M, Bernát V,
Svetlošák M, Gaál I, Margitfalvi P
Oddelenie arytmií a kardiostimulácie,
Kardiolologická klinika NUSCH a SZU,
Bratislava, Slovenská republika
Úvod: Porucha snímania a/alebo stimulácie
ICD elektródy môže mať za následok aplikáciu
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 33
A 34
Abstrakta
neadekvátnej terapie alebo zlyhanie terapie,
v prípadoch malígnych arytmií. Zvýšený výskyt
dysfunkcií ICD elektród viedol v minulosti k stiahnutiu niektorých produktov z trhu. Inovácie
v oblasti materiálov, technológií a výstražných
systémov ICD zabezpečili vývoj nových ICD
elektród, ktorých životnosť a spoľahlivosť je stále
predmetom záujmu.
Metodika a výsledky: V práci prezentujeme
retrospektívnu analýzu 321 pacientov (priemerný
vek 59 ± 13 rokov), ktorým bol v období 10/2007–
11/2011 implantovaný tzv. skrížený ICD systém
(teleso ICD firmy A a ICD elektróda firmy B). V priebehu priemerného sledovania 25±13 mesiacov
(m), ktoré zodpovedalo 8 055 pac/m sme u 9 pac.
(2,8 %) zaznamenali dysfunkciu ICD systému spôsobenú poruchou ICD elektródy. V jednom prípade bola dôvodom pre výmenu elektródy neúčinná terapia ICD pri elektróde umiestnenej v IVS.
Pravdepodobne periimplantačné poškodenie ICD
elektródy s jej bezprostrednou výmenou nasledujúci deň sme realizovali u 1 pac. U zvyšným 7
pac. (2,2 %) sme v rozpätí 1–38 m od implantácie
(medián 6 m) realizovali výmenu ICD elektródy
pre poruchu snímania/stimulácie nezlúčiteľnú
so správnym fungovaním defibrilačného systému. Neadekvátnu terapiu sme v danej skupine
zaznamenali u jediného pacienta s nadmerným
snímaním vlny T. Extrahované ICD elektródy nevykazovali žiadne makroskopické známky poškodenia izolácie alebo vedenia, detailná analýza
výrobcom nebola uskutočnená.
Záver: Poruchy ICD elektródy, ktoré môžu
viesť k dysfunkcii ICD systému sú relatívne vzácne. Kontroly ICD pomocou moderných metód
telemedicíny disponujú potenciálom pre skorú
identifikáciu týchto porúch. Včasná intervencia zo
strany lekára znižuje riziko neadekvátnych a/alebo
neúčinných intervencií ku ktorým môže dochádzať
v obdobiach medzi rutinnými kontrolami ICD.
práce bylo posoudit možnosti CT angiografického vyšetření v usnadnění sondáže ústí CS a předběžnému zjištění anatomie srdečních žil.
Metody: Angiografii srdečních žil před implantací CRT jsme prováděli na přístroji Siemens
Definition. Sekvence se získávaly po aplikaci 80 ml
kontrastní látky do periferní žilní kanyly. Získaná
data se zpracovávala na pracovní stanici Leonardo
(Siemens). Průběh koronárního sinu jsme označili
značkami. Následně jsme v rekonstruovaných 2D
obrázcích v AP projekci a v LAO 45° našli řez, na
kterém srdeční kontura nejvíce prominovala doprava a řez s konturou nejvíce prominující doleva.
Oba jsme spolu se značkami CS importovali do
prostředí Adobe Photoshop CS5 a následně spojili
do jednoho obrázku. Poté byl obraz obdobným
způsobem spojen s rtg obrazem z implantace
pořízeným v AP projekci a projekci LAO 45°.
Výsledky: Celkem jsme provedli CT angiografii srdečních žil u 12 pacientů před implantací
CRT (věk 66,8 ± 9,1 roků, 7 žen). Místo ústí CS
a směru odstupu CS nejméně do vzdálenosti
3 cm od ústí byl spolehlivě zobrazen u všech pacientů. Průběh CS podle značek z CT angiografie
odpovídal průběhu CS získanému při implantaci
přístroje, žádná značka se nenacházela mimo
lumen CS. Vhodnost odstupujících žil k zavedení levokomorové elektrody prostou vizuální
inspekcí nebylo možno posoudit.
Závěr: Provedení CT angiografie srdečního
žilního systému před zavedením CRT je přínosné
v hledání místa a směru odstupu CS z pravé
síně, což může vést ke zkrácení výkonu a zvýšení
úspěšnosti u méně zkušených operatérů. K preimplantačnímu posouzení vhodnosti srdečních
žil pro zavedení elektrody bude třeba algoritmus
teprve vypracovat.
Význam CT angiografie srdečních žil
před implantací CRT – pilotní studie
Vlašínová J, Kozák M, Křivan L,
Sepši M, Novotný T
Interní kardiologická klinika, FN Brno,
Česká republika
Vančura V1, Baxa J2, Rokyta R1, Ferda J2
Kardiologické oddělení FN Plzeň,
Česká republika
2
Klinika zobrazovacích metod FN Plzeň,
Česká republika
1
Cíl: Implantace přístroje pro srdeční resynchronizační léčbu (CRT) se stala základním pilířem
léčby nemocných se srdečním selháním a dyssynchronií kontrakce komorového myokardu.
Úspěšnost transvenózní implantace systému závisí převážně na kombinaci vlivu anatomických
poměrů a zkušenosti implantujícího. Cílem naší
Využití implantabilních rekordérů
pro diagnózu synkopy – 8letá
zkušenost jednoho centra
Úvod: Cílem práce bylo zhodnocení přínosu
implantabilního monitoru (ILR) v diagnostice
synkopálních stavů, u kterých se nepodařilo objasnit etiologii konvenčními metodami.
Soubor a metoda: Analýze jsme podrobili
105 pacientů (58 mužů a 47 žen průměrného věku
57 let), kteří byli hospitalizovaní na naší klinice v letech 2002–2009 s opakovanou synkopou nejasné
etiologie a kterým byl na základě diagnostického
algoritmu implantován ILR (Reveal Medtronic,
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Minneapolis, USA). Před implantací byli podrobeni
klasickým vyšetřením (EKG, Holter, test na nakloněné rovině-HUT, elektrofyziologické vyšetřeníEFV a neurologické vyšetření), která neobjasnila
vznik synkopy. První kontrola byla stanovena za
3 měsíce od implantace nebo při vzniku synkopy.
Doba sledování byla buď do objasnění synkopálního stavu, nebo do ukončení životnosti přístroje.
V našem souboru 3 měsíce až 2 roky.
Výsledky: Během sledování mělo 48 pacientů
synkopální stav, 12 presynkopu a 45 pacientů bylo
během sledování bez potíží. Z 60 symptomatických pacientů byla korelace s EKG a tím i arytmická
příčina synkopy u 32 pacientů, což představuje
30 % všech sledovaných. Bradykardie byly zachyceny u 19 pacientů, tachydysrytmie byla nalezena
u 13 pacientů. Během doby sledování zemřeli 2
pacienti. Jeden na mozkové krvácení a jeden na
akutní infarkt myokardu. Žádný pacient nezemřel
v souvislosti s arytmií. U čtyř ze sledovaných byla
v době po implantaci ILR zjištěna neurologická
příčina presynkop. Dva měli meningeom a u dvou
se diagnostikovala svalová dystrofie. U jednoho
pacienta byla stanovena psychiatrická diagnóza
a po medikaci antidepresivy byl bez potíží. U 18
pacientů byly symptomy bez záchytu arytmie.
Závěr: Implantabilní monitor objasnil arytmickou etiologii nebo ji vyloučil u 51 (49 %) pacientů, u kterých nebylo možno diagnózu stanovit
konvenčními metodami. Jedná se o velice přínosnou metodu v diagnostice synkopálních stavů.
Aktinoterapie u pacientů s implatabilním kardiovertrem-defibrilátorem nebo kardiostimulátorem
Vopálka R, Šimon J, Henyš P
Kardiologické odělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: U pacientů s implatabilním kardioverterem-defibrilátorem (ICD) nebo trvalým
kardiostimulátorem (KS), kteří mají nádorové
onemocnění, je indikována onkologická léčba.
Přibližně 50 % všech pacientů je podrobeno
aktinoterapii. Při této léčbě dochází k interakci
ionizačního záření s kardiostimulačním systémem. Kardiolog ve spolupráci s technikem je
nucen řešit otázku, za jakých podmínek může
pacient s ICD či KS podstoupit tuto léčbu.
Metodika: V radioterapii se používají fotonové nebo elektronové svazky. Energie těchto vln
se pohybuje v oblasti od 4 do 25 megaVolt (MV).
Celková terapeutická dávka je závislá na mnoha
faktorech, jako je typ tumoru či jeho lokalizace.
Doporučená maximální kumulativní dávka je 80
Gray (Gy). Odlišný přístup je třeba volit u pacientů
Abstrakta
s ICD a KS. ICD jsou 5x-10x citlivější na působení
ionizačního záření než KS. Dalším důležitým faktorem je lokalizace paprsku vzhledem ke stimulačnímu systému. Rozhodující je, zda paprsek zasáhne
celý kardiostimulační systém nebo jen některou
část. Elektromagnetické pole a ionizační záření
negativně ovlivňuje implantovaný systém.
Souhrn: Znalosti o této problematice jsou
velmi limitované. K dispozici jsou pouze doporučení Americké Asociace Fyzikální Medicíny z roku
1994, která jsou platná pouze pro kardiostimulátory. V případě nutnosti aktinoterapie je třeba
vycházet z individuálního ozařovacího plánu po
konzultaci s radiologickým pracovištěm.
Naše doporučení jsou následující:
zjištění dependence na stimulaci s proměřením stimulačních parametrů
reprogramace do fixního režimu
detekce VT/VF nastavit do monitorovacího
režimu
Onkologické hledisko:
určení maximální kumulativní dávky
pokud je kumulativní dávka menší než 2
Gy považujeme terapii za bezpečnou
okraj radiačního pole alespoň 3 cm od
implantátu
při kumulativní dávce v rozmezí 2–10 Gy
může docházet k přechodné reprogramaci implantátu
v pásmu 10–30 Gy může docházet k trvalému poškození ICD/KS; je nutné zvážit
přemístění přístroje
Závěr: Péče o pacienta s ICD či KS, který
podstupuje aktinoterapii, je vždy multidisciplinární záležitostí. Aktinoterapie není kontraindikována u těchto pacientů při správně zvoleném
postupu kardiologem a onkologem. Výjimku
tvoří léčba betatronem, která je u pacientů
s ICD/KS kontraindikována.
Hybridní nefarmakologická
léčba perzistující fibrilace
síní: katetrizační reablace po
miniinvazivní chirurgické ablaci
Wichterle D, Skalský I,
Peichl P, Čihák R, Kautzner J
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Úvod: Miniinvazivní chirurgická ablace pro
fibrilaci síní (FS) je alternativou katetrizační ablace. Testovali jsem hypotézu, zda radiofrekvenční
epikardiální ablace thorakoskopickým přístupem
je schopna docílit klinicky účinné léze.
Metodika a výsledky: Do studie bylo zařazeno
12 pacientů (8 mužů) ve věku 62 ± 7 let s perzistující
(n = 7) nebo dlouhodobě perzistující (n = 5) FS, s dilatovanou levou síní (LS) 47 ± 6 mm a ejekční frakcí
levé komory 53 ± 15 %. Iniciální thorakoskopický výkon – epikardiální radiofrekvenční ablace (COBRA,
Estech) – byl ve 2 případech konvertován na minithorakotomii a proběhl bez závažných komplikací.
Při sledování 25 ± 10 měsíců se udržoval sinusový
rytmus (SR) bez antiarytmik (AA) jen u jednoho
pacienta. U zbývajících 11 pacientů rekurovala
perzistující FS (n = 8) nebo síňová tachykardie (ST)
(n = 3) při léčbě AA. Katetrizační radiofrekvenční
reablace byla provedena u 9 pacientů, z toho u 2
pacientů opakovaně. U žádného pacienta nebyl
nalezen kompletní elektrický blok na chirurgické
box-lesion a žádná z plicních žil nebyla izolována.
Box-lesion se podařilo dokončit u 2/9 pacientů.
U zbývajících pacientů byla provedena antrální
izolace plicních žil a u 5/7 byl dokončen blok na
stropě nebo na zadní dolní stěně LS k prevenci
stropního flutteru. Indikovaný mitrální blok byl
dokončen v 6/7 případů, z toho ve 3 případech
na přední stěně LS. Při klinickém sledování je z 7/9
katetrizovaných pacientů v SR, z toho 5 pacientů ve stabilním SR bez AA, 1 pacient je v SR po
elektrické kardioverzi FS bez AA a 1 pacient má
sporadickou paroxyzmální ST při AA. Zbývající 2
katetrizovaní pacienti mají perzistující FS/ST a čekají
na reablaci. Plánujeme první katetrizační ablaci
u posledních 2 pacientů s rekurentní FiS/ST.
Závěr: Epikardiální chirurgická box-lesion
provedená radiofrekvenční energií má malou
účinnost v léčbě perzistující FS. Usnadňuje ale
následnou katetrizační reablaci s uspokojivými
klinickými výsledky.
Katetrizační uzávěr ouška levé síně
u pacientů s fibrilací síní v riziku
tromboembolie
Zdráhalová V, Mráz T, Petrů J, Škoda J,
Šedivá L, Bejr M, Neužil P
Kardiovaskulární centrum, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Nemocní s FiS mají až 5x vyšší riziko mozkové příhody. Přesto, že antikoagulační
léčba výrazně snižuje riziko tromboembolických komplikací, v řadě případů je její podávání neschůdné nebo kontraindikováno. Až 92 %
trombů způsobujících systémové embolizace
vzniká v oušku levé síně (LAA), a proto jednou
z možností účinné prevence je mechanická okluze LAA nebo jeho sutura.
Soubor nemocných a metodika: Analyzujeme soubor 124 pacientů (31 % ž/69 % m, 53 %
> 70 let) s FiS a s vysokým rizikem tromboembolie stanoveného schématem CHADS2, u kterých
jsme od roku 2004 provedli katetrizační okluzi
LAA systémy PLAATO, Watchman, Cardiac Plug
a Wave Crest a suturu systémem Lariat. Výkon je
u všech systémů závislý na provedení transseptální
punkce. Mechanické LAA jsou dostupné v různých
velikostech (dle velikosti LAA). V případě systému
Lariat je provedena epikardiální sutura LAA. Celý
výkon se standardně provádí za kontroly jícnového echokardiografického monitorování (TEE),
v určitých případech jsme použili i intrakardiální
echokardiografického vyšetření (ICE), a to s pozicí
katetrové sondy 10Fr v pozici koronárního sinu
nebo výtokového traktu pravé komory.
Výsledky: Ve všech případech jsme mechanický okluder zavedli úspěšně. Výměnu za jinou
velikost okluderu jsme museli provést ve 42 %
případů. Průměrná doba implantace okluderu
byla cca 40 minut. Kontrolu a měření velikosti
LAA jsme prováděli opakovaným nástřikem kontrastu do dutiny LAA, TEE a ICE. Okluder PLAATO
okamžitě po implantaci – u 50 % nemocných bez
následného leaku, systém Watchman – u 41 %
nemocných bez leaku. Následující kontroly od
implantace: 60 dní pro PLAATO a 45 dní pro
WATCHMAN při jícnové echokardiografii byl prokázán leak menší než 3 mm u 9 % nemocných.
Z periprocedurálních komplikací se vyskytly následující. Ve dvou případech byl výkon komplikován srdeční tamponádou (vždy PLAATO). V dalších
třech případech byla komplikací embolizace okluderů (Watchman, Amplatz, Wavecrest) do descendenntí aorty s časnou retrakcí okluderu. Ve všech
ostatních případech byla poloha okluderů stabilní. U jednoho nemocného jsme diagnostikovali
přítomnost trombu na povrchu okluderu. U čtyř
nemocných po implantaci PLAATO a u jednoho
nemocného po implantaci okluderu Watchman
došlo k drobné mozkové příhodě bez vývoje
ložiskového nálezu na CT mozku. Pacienti jsou
nadále bez nutnosti antikoagulační léčby.
Závěr: Uzavíráme, že okluze LAA nebo
jeho sutura jsou přínosné metody u pacientů
s FiS ve vysokém riziku tromboembolie. Výskyt
komplikací na našem pracovišti je srovnatelný
s výskytem komplikací v ostatních centrech provádějících implantace okluderů.
Informovaný souhlas v kardiologii
Žďárek R
1. LF UK v Praze, Česká republika
Poskytovat zdravotní péči zásadně (až na
zákonné výjimky) pouze a jenom na základě
informovaného souhlasu pacienta je druhá nej-
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 35
A 36
Abstrakta
významnější povinnost lékaře, resp. zdravotnického pracovníka vůbec. Proto aby samotné
poskytnutí zdravotní péče nebylo protiprávním
úkonem tak nestačí, že péče bude poskytnuta
lege artis, ale kumulativně (současně) musí být
splněna podmínka, že k poskytnutí takové péče
dal pacient informovaný souhlas.
V současné době se České republice množí
spory, kdy pacienti, resp. jejich právní zástupci,
nenamítají odborně nesprávný postup (postup
non lege arits), ale poskytnutí zdravotní péče
bez náležitého informovaného souhlasu anebo dokonce nesporují ani fakt souhlasu, avšak
namítají nedostatečné předchozí poskytnutí
informací.
Nároky vůči zdravotnickým zařízením jsou
v těchto případech nejčastěji uplatňovány v řízeních o ochranách osobnosti, nikoli výjimečně je
však absence informovaného souhlasu tvrzena
i v řízeních o náhradách škody na zdraví.
Příspěvek se bude věnovat povinnosti vyžádat si informovaný souhlas před kardiologickým
zákrokem, a to z pohledu nejen stávající, ale i budoucí právní úpravy podle zákona o zdravotních
službách a připravované nové vyhlášky o zdravotnické dokumentaci.
Přínos služby Biotronik Home
Monitoring v diagnostice
supraventrikulárních tachykardií
Židová K1, Novák M1,
Lasota M2, Stárek Z1, Dvořák I1
1
Kardiologické odělení, Fakultní nemocnice
u sv. Anny, Brno, Česká republika
2
Biotronik Praha, s.r.o., Praha,
Česká republika
Úvod: Služba Biotronik Home Monitoring (HM)
umožňuje dálkové sledování pacientů po implantaci kardiostimulátorů a kardioverterů – defibrilátorů (ICD). Tento monitorovací systém umožňuje
kromě sledování celé řady stimulačních parametrů
také možnost odesílání elektrogramů (IEGM) u pří-
strojem detekovaných jak komorových (VT), tak
i supraventrikulárních tachykardií (SVT).
Metodika: V období od listopadu 2010 do
konce října 2011 bylo systémem HM simultánně
sledováno celkem 104 pacientů s ICD třídy Lumax.
Jednodutinový defibrilátor mělo 49 sledovaných
pacientů (47,1 %), dvoudutinový 25 pacientů (24,0 %)
a biventrikulární celkem 30 pacientů (28,9 %). Pro
odlišení VT a SVT byly využity algoritmy detekce
firmy Biotronik implementované v ICD – detection
counter, onset, stability, sustained VT u jednodutinových přístrojů a kombinace výše uvedených
(bez sustained VT) v rámci funkce SMART u dvoudutinových a biventrikulárních modelů.
Výsledky: Celkem u 21 pacientů (20,2 %)
byla zachycena minimálně 1 epizoda SVT, z toho u 5 pacientů (4,8 %) byly epizody vícečetné
(tzn. 3 a více). Na základě dat zaslaných službou
HM byli 3 pacienti (14,3 %) pozváni k provedení elektrofyziologického vyšetření s radiofrekvenční ablací arytmie (2 krát ablace typického
flutteru síní, 1 krát ablace atrioventrikulárního
uzlu). U dalších 6 pacientů (28,6 %) byla upravena
medikace při ambulantních kontrolách, u 12
pacientů (57,1 %) nebyla potřebná intervence
(epizody byly asymptomatické). U 4 pacientů
došlo k inadekvátním výbojům ICD na základě
chybné detekce VT/VF (zjištěno po manuálním
přehodnocení IEGM přímo v HM), po intervenci
tito pacienti bez inadekvátních výbojů.
Závěr: Včasná detekce SVT na základě dat
odeslaných systémem HM umožňuje brzký terapeutický zásah s využitím jak farmakologických,
tak nefarmakologických možností léčby. Zároveň
možnost odeslání IEGM cestou HM usnadňuje
včasnou detekci inadekvátních výbojů ICD.
Obtížně diagnostikovatelná
perforace pravé komory
defibrilační elektrodou u pacientky
s biventrikulárním defibrilátorem
Židová K, Novák M,
Bothová P, Groch L, Vykypěl T
FN u sv. Anny, Brno, Česká republika
Úvod: Jednou z možných komplikací trvalé
kardiostimulace je perforace pravé komory (PK)
stimulační nebo defibrilační elektrodou.
Kazuistika: Prezentujeme kazuistiku 56leté
pacientky, které pro diagnózu dilatační kardiomyopatie s těžkou depresí funkce levé komory (EF
15–20 %) a blokádou levého Tawarova raménka
byl v červnu 2011 implantován biventrikulární
defibrilátor (pozice defibrilační elektrody v hrotu
PK). Kontrolní echo srdce po výkonu s drobným
perikardiálním výpotkem do 4mm, parametry stimulace i citlivosti na všech elektrodách v mezích
normy, pacientka propuštěna 4. den po zákroku
ve stabilním stavu. Měsíc po výkonu pacientka
přichází pro kontrakce bránice, zjištěny kolísavé hodnoty stimulačního prahu na defibrilační
elektrodě (při opakovaných měřeních práh od
0,75V při 0,5 ms do 5V při 1 ms), ostatní parametry stimulace v normě. Rtg snímek i echo srdce
bez průkazu dislokace elektrody nebo perforace.
Vzhledem k přetrvávajícím kontrakcím bránice
a palpitacím provedeno CT vyšetření, které však
pro četné artefakty z elektrod málo výtěžné –
vysloveno jen podezření na možnou perforaci
PK, dále popsán drobný ventrální pneumotorax
10 mm. Pro suspektní nález provedena pravostranná ventrikulografie, kde jednoznačně prokázán přesah defibrilační elektrody mimo konturu
PK cca o 8 mm. Pacientka přeložena na kardiochirurgické pracoviště, kde pod TEE kontrolou
extrahována defibrilační elektroda, výkon bez
komplikací, dle kontrolního echa srdce drobný
stacionární perikardiální výpotek. Následně s odstupem 2 týdnů zavedena nová defibrilační elektroda (do spodního septa PK), při dalším sledování
pacientka bez potíží.
Závěr: V případě selhání rutinních diagnostických metod (rtg, UZV, CT) je pravostranná
ventrikulografie vhodnou vyšetřovací metodou
k odhalení perforace pravé komory elektrodou
stimulačního/defibrilačního systému.
Sesterská sekce
Katetrizační ablace fibrilace síní
pomocí laserového balonu –
zhodnocení výsledků
Bláhová M
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Úvod: Katetrizační ablace fibrilace síní je
metodou volby u pacientů se symptomatic-
kou fibrilací síní rezistentní na antiarytmickou
léčbu. Základním cílem výkonu je elektrická
izolace plicních žil, které hrají významnou
úlohu ve spouštění a udržování této arytmie.
I přes technologický pokrok zůstává ablace
fibrilace síní komplexním výkonem, a proto
dochází k vývoji nových technologií, které mají zlepšit účinnost této léčby. Cílem naší práce
bylo zhodnotit naše zkušenosti s prováděním
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
izolace plicních žil pomocí laserového balonu
(Cardiofocus, Inc).
Metody: Klinika kardiologie IKEM se podílela
v období 12/2009 – 1/2011 na studii ENGARDE,
v rámci které byla u 11 pacientů s paroxyzmální
fibrilací síní (4 ženy) provedena izolace plicních
žil laserovým balonem. Dva pacienti měli již
před výkonem implantovaný kardiostimulátor.
Průměrný věk pacientů v době výkonu byl 57
Abstrakta
let (41–66let). Sledovaní pacienti měli CT vyšetření před výkonem a po třech měsících. Všichni
nemocní podstoupili po 3 měsících kontrolní
vyšetření s cílem ověřit, zda je izolace plicních
žil trvalá.
Výsledky: U všech pacientů byla při ablaci
pomocí laserového balonu dosažena úspěšná
izolace plicních žil, u čtyř pacientů byla izolace
dokončena pomocí radiofrekvenční energie.
V rámci dalšího sledování mělo 5 pacientů
sinusový rytmus, 2 pacienti udávali pocit palpitací charakteru extrasystol, u 3 byly dokumentovány paroxyzmy fibrilace síní a v jednom
případě byla fibrilace síní perzistující. V rámci remapování byla u 5 pacientů dokončena
izolace alespoň jedné plicní žíly. V ostatních
případech byli plicní žíly ostiálně izolovány.
Po ročním sledování má 8 pacientů sinusový
rytmus, jeden pacient četné supraventrikulární
extrasystoly a u 2 byly dokumentované krátké
epizody fibrilace síní. U žádného nemocného
nebyla prokázána stenóza plicní žíly. U jedné
pacientky došlo během výkonu k paréze bráničního nervu.
Závěr: Katetrizační ablace fibrilace síní pomocí laserového balonu je novou metodou,
která umožňuje ostiální izolaci plicních žil. Efekt
výkonu přetrvává u většiny pacientů i při dlouhodobém sledování.
Kvalita života u pacientů s fibrilací
síní léčených konvenčně nebo
katetrovou ablací
Bulková V1, Fiala M3,
Haman L4, Chovančík J3, Škňouřil
L3, Havránek Š1, Pindor J3, Duda J4,
Gorzolka J3, Ivanová K2, Pařízek P4
1
II. interní klinika kardiologie a angiologie,
VFN UK, Praha, Česká republika
2
Ústav Sociálního lékařství a zdravotní
politiky UP, Olomouc, Česká republika
3
Oddělení kardiologie, Nemocnice Podlesí
a.s. Třinec, Česká republika
4
I. interní klinika, FN Hradec Králové,
Česká republika
Cíl: Cílem práce bylo zhodnocení kvality života a dalších charakteristik u pacientů hospitalizovaných s diagnózou fibrilace síní (FS) a analýza přímých nákladů na léčbu FS u pacientů s ablací.
Metodika: Do studie bylo zahrnuto 176
pacientů s konvenční léčbou a 160 pacientů
léčených ablací, kteří byli následně sledováni
po dobu 2 let. Kvalita života byla hodnocena
dotazníkem EQ-5D před výkonem a každých 6
měsíců po výkonu.
Výsledky: V každém stadiu sledování byla
kvalita života v obou složkách lepší u pacientů
podstupujících ablaci. Ve skupině s ablací bylo
ve srovnání se skupinou s konvenční léčbou
větší zlepšení kvality života v objektivní složce
(z 68 ± 14 na 76 ± 17 versus z 63 ± 14 na 68 ±
18; rozdíl zlepšení p = 0,05) i subjektivní složce
(z 65 ± 17 na 71 ± 15 versus z 56 ± 18 na 59 ±
18; rozdíl zlepšení p = 0,05). V ablační skupině
poklesl po 2 letech počet dnů hospitalizace (p <
0,001) i pracovní neschopnosti (p = 0,002). Cena
konvenční léčby/pacienta/rok klesla ze 49 337 Kč
před ablací na 16 504 Kč, respektive 13 576 Kč v 1.
a 2. roce po ablaci.
Závěr: Ablace FS byla spojena s větším zlepšením kvality života a s významným poklesem
dnů hospitalizace, pracovní neschopnosti a nákladů na přidruženou konvenční léčbu.
Katetrizační ablace u seniorů
Dostálová H
I. interní kardioangiologická klinika, FN
Hradec Králové, Česká republika
Začátkem minulého století tvořily osoby
starší 65 let 3–5 % populace v evropských vyspělých zemích, na konci století jejich počet
vzrostl na 12–16 %. V ČR za sledované období
(1970–2003) vzrostl počet osob starších 65 let
o 14 %. Narůstá jak procentuální zastoupení
starých lidí v populaci, tak jejich absolutní
počty. I proto jsme se rozhodli soubor pacientů (pt.), kteří podstoupili katetrizační ablaci
(KA) na našem pracovišti rozdělit na skupinu
seniorů (skupina A) a skupinu pt. pod 65 let
(skupina B).
V letech 1996–2011 jsme celkem provedli
2 562 KA, pt. nad 65 let tvoří 25,2 % z celkového počtu KA. Zastoupení pt. v obou skupinách
(A vs. B) indikovaných ke KA dle typů arytmií:
flutter síní (36,5 % vs. 18,3 %), AVNRT (32,1 % vs.
36,7 %), fibrilace síní (13,3 % vs. 16,3 %), neselektivní KA AV junkce (5,7 % vs. 1,5 %), síňová tachykardie (5,4 % vs. 4,5 %), komorová tachykardie (3,6 %
vs. 2,8 %), akcesorní spojka (3,4 % vs. 19,8 %), KA
SA uzlu (0 % vs. 0,1 %).
Procentuální zastoupení mužů a žen
se v obou skupinách významně nelišilo.
Bezprostřední úspěšnost KA ve skupině A byla
97,4 %, ve skupině B 97,6 %. K reablaci byli pacienti nejčastěji indikováni pro fibrilaci síní, a to
v obou skupinách. Celkový výskyt komplikací byl
ve skupině A 2,2 %, ve skupině B 2,8 %.
Katetrizační ablace u seniorů je bezpečnou
a úspěšnou léčebnou metodou, která pro ně
neznamená zvýšené riziko komplikací.
C3 není citroën (Aneb co nám
přinesla nová generace systému
Carto?)
Duda J
I. interní kardioangiologická klinika FN,
Hradec Králové, Česká republika
Nejnovější generace 3D mapovacího systému
Carto byla uvedena na trh v závěru roku 2009.
Začátkem letošního roku bylo tímto systémem
vybaveno několik pracovišť v České republice. Také
naše kardiocentrum získalo tento nový mapovací
systém jako náhradu za předešlou generaci, označovanou jako Carto XP. Příspěvek shrnuje a porovnává dosavadní praktické poznatky a zkušenosti
z používání obou variant mapovacího systému.
S využitím mapovacího systému Carto 3
jsme od jeho instalace provedli 67 procedur,
z toho 60 činily radiofrekvenční ablace (RFA) pro
fibrilaci síní. Průměrné hodnoty doby trvání výkonu a skiaskopického času jsme porovnali s poslední stovkou výkonů provedených na starším
přístroji Carto XP. Průměrná doba trvání výkonu
činila u systému Carto XP 231 minut, resp. 217
min. na systému Carto 3 (p = NS). Skiaskopický
čas během ablace fibrilace síní trval u systému
Carto XP průměrně 16 min., u novější generace
Carto 6,5 min. (p < 0,0001).
Za hlavní a nezpochybnitelný přínos tohoto
systému považujeme zejména významně sníženou potřebu skiaskopie se všemi pozitivními
důsledky pro pacienty i personál.
Optimálny prístup při aplikácii
resynchronizačnej liečby
u pacientov s fibriláciou predsiení
Duchoňová A, Exelová D, Gedeonová A,
Kupecová A, Tóthová B
Východoslovenský ústav srdcových a cievnych chorôb, Košice, Slovenská republika
Úvod: Posledné roky pozorujeme zvyšujúci sa počet pacientov so závažnou systolickou
dysfunkciou ľavej komory a fibriláciou predsiení
s rychlým prevodom na komory. Mnohí pacienti
sú v klinickom štádiu NYHA III-IV.
Metóda: V práci popisujeme náš spôsob
riešenia týchto pacientov. U týchto pacientov
preferujeme impantáciu dvojdutinového kardiostimulátora s možnosťou krátenia AV delay na 10
ms. Implantujeme pravokomorovú elektródu do
septa a ľavokomorovú elektródu do koronárného sínusu, ktorú zapájame do predsieňového
coilu. Následne programovaním kardiostimulátora nastavujeme minimálny AV delay 0–10 ms.
Za účelom dosiahnutia 100 % komorovej stimu-
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 37
A 38
Abstrakta
lácie u niektorých pacientov dopĺňame abláciu
atrioventrikulárneho spojenia.
Záver: Implantáciu dvojdutinového kardiostimulátora v biventrikulárnom režime a abláciua
trioventrikulárneho spojenia považujeme za optimálne a finančne výhodné riešenie u pacientov so závažnou systolickou dysfunkciou ľavej
komory vo funkčnej triede NYHA III-IV.
Stimulácia typu AAI – kedy a komu
Exelová D, Duchoňová A,
Gedeonová A, Kupecová A, Tóthová B,
Stančák B, Mišíková S, Komanová E
Odd. arytmií a kardiostimulácie,
Východoslovenský ústav srdcových a cievnych chorôb, Košice, Slovenská republika
Úvod: AAI stimulácia má svoje výhody a nevýhody. Podľa platných odporúčaní je indikovaná u pacientov s dysfunkciou sinoatriálneho uzla
a zachovaným atrioventrikulárnym prevodom.
Metóda: Pacienti s dysfunkciou SA uzla
sa na našom pracovisku podrobili vyšetreniu
Wenckebachovho bodu metódou transezofageálnej stimulácie alebo perimplantačne. Výhody
AAI stimulácie spočívajú v jednoduchšej implantácii a v možnosti fyziologickej stimulácie. U starších pacientov so zachovalým prevodom AV uzla
sme preferovali implantáciu jednodutinového
kardiostimulátora v režime AAIR, u mladších
dvojdutinového kardiostimulátora s možnosťou
redukcie komorovej stimulácie.
Záver: AAI stimuláciu preferujeme u starších
pacientov so zachovalým AV prevodom. Okrem
spomínaných výhod naša preferencia sa opiera aj
o ekomomickú výhodu tohto typu implantácie.
Iniciálne skúsenosti
s transseptálnou punkciou
pomocou rádiofrekvenčnej ihly
Gedeonová A, Exelová D,
Kupecová A, Tóthová B, Stančák B,
Mišíková S, Komanová E
Arytmologické oddelenie,
Východoslovenského ústavu
srdcových a cievnych chorôb, Košice,
Slovenská republika
Úvod: Posledné roky sledujeme zvýšený
počet výkonov v ľavej predsieni. Prvým predpokladom ich realizácie je úspešná transseptálna
punkcia. V prípade dilatovanej ľavej predsiene
alebo redundantného septa býva táto veľmi
obtiažna. Alternatívnym riešením u týchto pacientov je použitie špeciálnej ihly s možnosťou
aplikácie rádiofrekvenčného prúdu.
Súbor pacientov a metóda: V práci popisujeme priebeh transseptálnej punkcie, možnosti
využitia špeciálnej ihly, aplikácier ádiofrekvenčnej
energie, analyzujeme prínos novej rádiofrekvenčnej transseptálnej ihly pred ablačným zákrokom.
Pri punkcii využívame intrakardiálne ECHO.
Rádiofrekvenčnú transseptálnu ihlu sme použili u 8 pacientov. U všetkých pacientov bola transseptálna punkcia úspešná pri aplikácii energie.
Záver: V porovnaní s klasickou (manuálnou)
transseptálnou ihlou sme registrovali významne kratšie procedurálne aj fluoroskopické časy.
Procedúra bola zo strany pacienta lepšie tolerovaná a prelekára fyzicky menej námahavá.
a standardní anesteziologické monitoraci pacienta
bezpečnou variantu kompletního kataterizačního
odstranění elektrodového systému. S ohledem na
komplexnost těchto výkonů by měly být prováděny ve vysoce specializovaných centrech.
Tato přednáška se zaměřuje na komplexní přístup k pacientovi z hlediska sestry i lékaře, včetně
fotodokumentace a možných komplikací.
Význam psychickej a fyzickej
prípravy pacienta pred invazívnym
terapeutickým zákrokom ako
prevencie možných komplikácií
počas samotného zákroku
Elektrokardiogram (EKG) je základní součástí
každého kardiologického vyšetření a má zvláštní význam při studiu poruch srdečního rytmu.
Praxe nám ukazuje, že zhotovení EKG záznamu
se nevěnuje vždy dostatečná pozornost. EKG vyšetření je pro většinu z nás každodenní rutinou
a provádíme ho automaticky, a proto bychom
si měli občas připomenout základní principy
pro pořizování klidového EKG a interpretaci EKG
záznamu. Při získávání kvalitního EKG záznamu
bychom neměli zapomínat na pomůcky, jako jsou
holící potřeby, neboť ochlupení zhoršuje, někdy
až znemožňuje, jeho pořízení. Další nezbytnou
pomůckou je EKG gel, který bychom si neměli
plést s ultrazvukovým gelem, který je akusticky
vodivý na rozdíl od elektricky vodivého EKG gelu.
Pokud EKG gel nemáme k dispozici, je vhodné pokožku pod elektrodami alespoň navlhčit. Pokud
EKG gel používáme, musíme být opatrní i při jeho
nanášení, aby zůstal po přítlaku pod elektrodami nebo jen mírně přesáhl jejich obrys. I když
se zdá tato příprava časově náročnější, je nutné
dodržení postupu, neboť se nám může stát, že
lékaři předložíme místo 12svodového EKG pouze
„průměr“ příslušných svodů. Při kombinaci více
špatných faktorů můžeme pořídit EKG záznam,
který neodpovídá skutečnosti, a případně může
vést ke špatné diagnostice. Toto sdělení si bere
za cíl v několika příkladech připomenout, na co
by se nemělo zapomínat při monitoraci EKG (a to
především u tzv. 12 svodového EKG).
Ginzeriová E, Galovičová D, Sabolová Z
NUSCH, a.s., Bratislava,
Slovenská republika
V našej prednáške sme sa zamerali na jednotlivé fázy psychickej a fyzickém prípravy pacienta
pred invazívnym terapeutickým zákrokom (rádiofrekvenčná katétrová ablácia, izolácia pľúcnych
žíl). Riziko vzniku komplikácií, či už akútnych alebo
chronických sa nedá podceňovať. Alergické reakcie po podaní intravenóznej terapie, pseudoaneuryzmy, tromboembólie, či tamponáda srdca
patria k niezriedkavým ale aj závažným komplikáciám invazívnych zákrokov. V záujme pacienta,
ale aj zdravotníckeho personálu je v prvom rade
týmto komplikáciám predchádzať a v prípade
ich výskytu ich úspešne zvládnuť. Sú vypracované štandardné postupy prípravy pacientov před
invazívnym zákrokom, ktoré platia na väčšine
invazívnych pracovísk. Nás ale zaujímalo a to aj
vzhľadom k rozvíjajúcim sa a stále viac používaným technikám (napr. ICE při izolácii pľúcnych žíl),
či príprava pacienta nad rámec štandardu môže
prispieť k lepšej prevencii výskytu spomínaných
komplikácií a či existuje aj súvis medzi skutočne
dôkladnou psychickou prípravou pacienta a jeho
spoluprácou počas samotného zákroku.
Úskalí pořizování
kvalitních EKG záznamů
Hanáková H, Štefanová A
IKEM – klinika kardiologie, Praha,
Česká republika
Laserová extrakce elektrod
Transseptální punkce pomocí
radiofrekvenčního proudu
Grofková H, Šimková D,
Kvapilová V, Táborský M
I. interní klinika – kardiologická FN,
Olomouc, Česká republika
Holdová K, Plevková L,
Brada J, Holy F, Baroch J
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Extrakce stimulačních a defibrilačních elektrod představuje vysoce efektivní a při kontrole ICE
Úvod: Fibrilace síní je celosvětově rozšířená
chronická porucha srdečního rytmu charakte-
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Abstrakta
rizovaná rychlou, nekoordinovanou akcí síní.
Alternativní metodou léčby fibrilace síní jsou
katetrizační techniky, které patří mezi kurativní
postupy, tj. cílené selektivní katetrizační ablace.
Jedná se o komplexní výkon vedoucí k elektrické
izolaci aktivních ložisek v PŽ od ostatních částí
svaloviny levé síně.
Metodika: Pro přístup do levé síně se používá transseptální punkce pod kontrolou intrakardiálního echa. U fibrilace síní jsou potřeba
provést jednu až dvě samostatné transseptální
punkce za použití transseptální jehly BRK (SJM)
a preformovaných zavaděčů. Může zde nastat
problém při opakovaných transseptálních punkcí nebo u pacientů po operacích septa či kardiochirurgických výkonech. Další nebezpečí transseptálních punkcí je perikardiální výpotek.
V některých případech a z důvodu eliminace těchto komplikací používáme na našem
pracovišti speciální transseptální jehlu NRG s RF
punkčním generátorem od firmy Baylis. Tuto
metodu jsme v naší nemocnici použili u 91 pacientů.
Závěr: Transseptální jehla NRG s RF punkčním generátorem je alternativní metoda transseptální punkce. Používáme ji na našem pracovišti při komplikovaných výkonech, kdy nestačí
pouze mechanická transseptální punkce a bylo
by nebezpečí vzniku komplikací.
ledvinné tepny. Poté postupně zavedeme elektrofyziologický katétr do pravé a levé renální tepny. Z distální části katétru pak lokálně aplikujeme
radiofrekvenční energie, která funkčně ovlivňuje
inervaci sympatiku v renálních tepnách.
Závěr: Velkým potenciálním přínosem renální katetrizační denervace sympatického nervstva
je, že nám poskytuje alternativní způsob k často
neúčinné farmakologické léčbě u nemocných
s dlouhotrvající špatně korigovatelnou hypertenzí. Selektivní denervace eferentních anebo
aferentních sympatických vláken může modulací
celkového sympatického tonu nejen snížit tlak
krve, ale i působit proti nežádoucím účinkům
chronické hyperaktivity sympatiku na koncových orgánech a snížit tak riziko kardiovaskulární a cerebrovaskulární morbidity a mortality.
Tento minimálně invazivní katetrizační zákrok
se z dostupných dat jeví jako bezpečný a není
provázen závažnějšími komplikacemi. Pro konečné zhodnocení této nové nefarmakologické
metody, která vykazuje trend poklesu krevního
tlaku, je však potřeba dlouhodobého sledování,
rozšíření souboru probandů v randomizovaných
multicentrických studiích. Podrobná charakteristika souboru a výsledky intervence budou
prezentovány při ústním sdělení.
Efektivita denervace sympatického
nervového systému v renálních
tepnách aplikací RF energie
u rezistentní formy arteriální
hypertenze
Homolová L, Trávníčková O,
Fridrichová A, Šedivá L
Kardiologické oddělění, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Holý F, Baroch J, Kralovec Š,
Brada J, Petrů J, Neužil P
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Fibrilace síní jako nejčastější arytmie
v populaci má více možností řešení. Kromě medikamentózní a nefarmakologické léčby této arytmie
je další možností elektrická kardioverze. Toto řešení
je sice jen dočasné a nevyléčí arytmii, nicméně
nastolení sinusového rytmu je důležitým faktorem
předcházející elektrické remodelaci síní
Soubor nemocných a metodika: Ve svém
sdělení předkládáme naše zkušenosti s elektrickou
kardioverzí u celkem 3 550 nemoných. Část nemocných měla zároveň implantovaný KS/ICD. Všichni
nemocní byli v době kardioverze antikoagulovaní,
u části provádíme echokardiografické vyšetření jícnovou sondou. Provedení či neprovedení jícnové
echokardiografie závisí vždy na individuální situaci
nemocného. Ve svém sdělení uvádím přesnou metodiku provádění el. kardioverze, přípravu na výkon
i ošetřovatelskou péči po kardioverzi. V průběhu let
se některé postupy měnily.
Výsledky a závěry: Úspěšnost kardioverze se v jednotlivých letech pohybovala
Úvod: Arteriální hypertenze (AH) je nečastějším kardiovaskulárním onemocněním v ekonomicky vyspělých zemích a je velmi významným
faktorem přispívajícím ke kardiovaskulární a cerebrovaskulární morbiditě a mortalitě. AH je úzce
spojena se zvýšenou aktivitou sympatického
nervového systému. Ten hraje velmi důležitou
roli při řízení celého krevního oběhu a působí
jako regulační mechanizmus kardiovaskulárního
systému i ledvin.
Cíl: Hlavním cílem je zjistit efektivitu denervace tonu sympatického nervového systému
v renálních tepnách u souboru hypertoniků
rezistentních k farmakoterapii.
Metodika: Na angiografickém systému zobrazíme kontrastní látkou oblasti pravé a levé
Elektrická kardioverze.
Naše zkušenosti z pohledu sestry
od 86 % do 98 %. Nejvíce úspěšnost stoupla
v souvislosti s použitím bifázického výboje.
Nezaznamenali jsme žádnou závažnou komplikaci, pouze v jednom případě došlo k poškození funkce stimulátoru, s nutností výměny
přístroje. Ve třech případech jsme zaznamenali
tromboembolickou komplikaci, vždy do periferního řečiště. Ve všech těchto případech
byli nemocní účinně antikoagulováni. Naše
rozsáhlá zkušenost nám dovoluje předcházet
možným kmplikacím.
Synkopa na podklade AV blokády
III. stupňa pri fulminantnej forme
Lyme boreliózy (popis prípadu)
Hudčeková M, Vojtková M, Bernátová I
Odd. arytmií a kardiostimulácie,
Národný ústav srdcových a cievnych
chorôb, Bratislava, Slovenská republika
Úvod: Lymská borelióza patrí medzi infekčné
ochorenie, primárne prenášané kliešťami, ktoré
v posledných rokoch zaznamenalo 36 % nárast.
Pre klinikov představuje opakovane diagnostický
problém, ktorý má za následek neskorý začiatok
adekvátnej terapie s častým přechodím infekcie
do chronických štádií ochorenia. Postihnutie
srdca najčastejšie zapadá do klinického obrazu
akútne prebiehajúcej perimyokarditídy.
Kazuistika: V prezentácií popisujeme prípad
20-ročného lesníka, bez internistickej morbidity. Po
týždeň trvajúcej slabosti sa pridružili opakované
synkopy, pri ktorých sa objektivizovala AV blokáda
III. stupňa. Pac. bol zabezpečený dočasnou kardiostimuláciou, neskôr až KS dependentný. Vzhľadom
na zápalový syndróm sme aj napriek absencii laboratorně potvrdenej diagnózy začali okamžite
i.v. liečbu špecifickou antibiotickou liečbou pre
Lyme boreliózu (Ceftriaxon 2x2gr i.v.). S odstupom
času výsledky laboratórnych vyšetrení jednoznačne potvrdili aktívnu infekciu Boreliaburgdorferi
s výrazne pozitívnymi IgM a IgG protilátkami, ako
i PCR dôkazom. Na 3 deň po začiatku ATB liečby
dochádza k obnoveniu AV prevodu a v priebehu
ďalších dní postupne k normalizácii PQ intervalu
až na fyziologické hodnoty. V ATB liečbe pokračujeme do 30 dní, prináslednom ERGO vyšetrení
po ukončení liečby dokumentujeme normálnu
prevodovú kapacitu AV uzla.
Záver: Lymeborelíóza predstavuje závažný
medicínsky problém. Aktívna infekcia prebieha buď s nespecifickými príznakmi, výnimkou
nie sú ani fulminantné formy perimyokarditídy.
Včasná ATB liečba má potenciál zabrániť trvalému poškodeniu zdravia a progresii infekcie do
chronických stavov.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 39
A 40
Abstrakta
Náhlá smrt srdeční
Janíčková S, Javorková H, Sepši M
Interní kardiologická klinika – Holterovo
monitorování, FNB Bohunice, Brno,
Česká republika
Úvod: Náhlá smrt srdeční (NSS) představuje
jeden z problémů současné kardiologie, kdy
jsou ohroženi pacienti nejen se strukturálním
onemocněním srdce, ale i bez známého organického postižení.
Popis případů: Autorky představují tři kazuistiky. Pacienta s ischemickou chorobou srdeční,
po infarktu myokardu staršího data, kdy během
24 hod. ambulatního monitorování EKG (indikovaným pro kvantifikaci komorových extrasystol) došlo k náhlému úmrtí. Druhou kazuistiku závažných
recidivujících synkopálních stavů s arytmickým
podkladem je případ mladé pacientky bez průkazu organického postižení srdce. V tomto případě
byl diagnostikován syndrom „long QT“, kdy šlo
o vrozené prodloužení QT intervalu na EKG (potvrzeno genetickým vyšetřením). Na základě toho
byla pacientka indikována k implantaci kardiodefibrilátoru a v dalším sledování již došlo k záchytu
arytmie a správné terapii ICD. Třetí kazuistikou je
pacientka s komorovými extrasystolami z více
ložisek, s nasazeným betablokátorem, kdy následně byla pro výskyt fibrilace komor včas zaléčena
implantovaným kardiodefibrilátorem.
Závěr: Výskyt NSS je stálou hrozbou. Naší
společnou snahou je odhalit co nejvíce rizikových
znaků, které umožní stratifikovat jedince ohrožené NSS, tyto potom indikovat ke specializovaným
vyšetřením – k odhalení možného arytmogenního substrátu nebo patologii genotypu.
Katetrizační léčba pacientů po
chirurgické ablaci fibrilace síní
Jansová H, Wichterle D, Tanzerová M
KK IKEM, Praha, Česká republika
Chirurgická ablace fibrilace síní je v současné
době indikována u pacientů s fibrilací síní, kteří jsou
zároveň indikováni ke kardiochirurgickému zákroku
na základě strukturálního srdečního onemocnění,
nejčastěji se jedná o chlopenní rekonstrukce či
aortokoronární bypass. Chirurgická ablace fibrilace
síní jako samostatný zákrok se v současné době
provádí pouze u nemocných, u kterých jiné metody léčby včetně katetrizačních selhávají. Rozsah
ablace se různí v závislosti na tom, zda se jedná
o paroxyzmální, perzistující či permanentní fibrilaci
síní. Výkon může zahrnovat následující zákroky:
izolaci levostranných i pravostranných plicních
žil, box lession, linie na mitrálním a trikuspidálním
isthmu, další linie v pravé i levé síni, ablace vegetativních ganglií a případně resekce ouška levé
síně. První léčebné chirurgické postupy fibrilace
síní se prováděly tradiční chirurgickou technikou,
tedy ablační linie byly vytvářeny pomocí incize
a sutury. V poslední době došlo k vývoji celé řady
alternativních zdrojů ablační energie za účelem
snížení náročnosti zákroku. Nejčastěji je využívána
technika radiofrekvenční ablace, s použitím unipolárních či bipolárních radiofrekvenčních sond.
Dalšími používanými metodami jsou např. kryoablace nebo High-intensity focusedultrasound
(HIFU). V IKEM byla poprvé provedena chirurgická
ablace fibrilace síní za použití radiofrekvenčního
proudu v roce 2000. Pacienti jsou kontrolováni
během 3 měsíců po ablaci a pak v šestiměsíčních
intervalech minimálně po dobu dvou let. Výskyt
rekurence fibrilace síní u těchto pacientů je výrazně méně častý než výskyt pravidelných síňových
makroreentry tachykardií, vzniklých v důsledku
inkompletních ablačních linií. Tyto arytmie jsou
většinou refrakterní na antiarytmickou léčbu a pacienti si často stěžují na zhoršení symptomů, které
je způsobeno rychlejší komorovou frekvencí než
při původní fibrilaci síní. V těchto případech je možno využít elektrofyziologické mapování a provést
katetrizační ablaci k odstranění nekompletních lézí.
Na našem pracovišti byla od roku 2000 provedena
katetrizační post-MAZE ablace u 45 pacientů pro
rekurenci síňových arytmií a fibrilaci síní. U 22 pacientů se jednalo o konkomitantní chirurgický výkon,
zatímco u 23 pacientů byla provedena epikardiální
„standalone“ ablace. Před provedením katetrizační
ablace jsme u pacientů hodnotili kompletnost
izolace plicních žil a jednotlivých síňových linií.
Charakteristiky souboru jsou: věk 61 ± 7 let, EF 51
± 11 %, LS MM PLAX: 47 ± 5 mm, charakter FiS –
paroxyzmální 34 %, perzistující 25 %, dlouhodobě
(> 1 rok), perzistující 40 %, doba od chirurgie do 1.
ablace: 26 ± 28 měsíců. Výsledná data ukázala, že
kompletní izolace plicních žil byla dosažena v 7 %,
CTI blok byl ověřen u 64 %, MI blok u 59 % a stropní
blok u 30 % pacientů.
Závěr: Interpretace výsledků chirurgické
ablace je vzhledem k nejednotné indikaci k výkonům i vzhledem k použití různých ablačních
technik prozatím obtížná. Naše zkušenosti
ukazují, že klinické výsledky chirurgické MAZE
procedury jsou limitovány nekompletní izolací
plicních žil, avšak předchozí chirurgická procedura usnadňuje katetrizační dotvoření celistvosti
ablačních linií. Vzhledem k četnému výskytu levostranných síňových arytmií by symptomatičtí
pacienti po MAZE proceduře měli být indikováni
přímo ke komplexní RFA i v případě, kdy se primárně manifestuje jen typický flutter síní.
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Subkutánní ICD Cameron
Health, klinické použití systému
v prevenci NSS. Soubor nemocných
a kazuistika implantace jednoho
nezletilého nemocného
Kadlecová M, Kemzová K,
Horníková P, Šedivá L
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Subkutánní ICD je zcela nový přístup
k prevenci náhlé srdeční smrti. Tento systém je
možno implantovat i nemocným, u kterých není
možné zavést defibrilační elektrody endovazálně
z nejrůznějších důvodů. Jednou z nejčastějších
indikací v naší nemocnici je implantace u nemocných po extrakci defibrilačního systému.
Soubor nemocných a metodika: V naší nemocnici byl v r. 2010 implantován subkutánní systém Cameron Health celkem 14. Jak bylo popsáno
v úvodu, nejčastější indikací je stav po extrakci
endovazálního defibrilačního systému s následnou obliterací žilního systému. V jednom případě
jsme systém implantovali u nemocné s hypertrofickou kardiomyopatií, kde běžné ICD přístoje
nedokázaly terminovat fibrilaci komor (vysoký
defibrilační práh u extrémní hypertrofie srdce) pro
nedostatečnou energii výboje. Ve svém sdělení
předkládám kazuistiku mladého nemocného (16
let), u kterého byl explantován ICD přístroj pro
poruchu systému při infrakci elektrody. Popisuji
postup předimplantační přípravy nemocného,
perioperační péči, administrativní opatření u nezletilého nemocného
Závěr: Implantace subkutánního ICD systém
je účinnou a bezpečnou alternativou k implantaci ICD s endovazálními elektrodami. Perioperační
péče o tyto pacienty je složitější a vyžaduje individuální ošetřovatelský přístup
Neúspěchy a komplikace při
zavádění levokomorové elektrody
Karpíšková M, Chalupníková L, Horáková L
I. interní kardioangiologická klinika,
FN, Hradec Králové, Česká republika
Biventrikulární stimulace je v současné době
standardní léčbou některých pacientů s pokročilým srdečním selháváním.
Cílem sdělení je analýza souboru nemocných, u kterých bylo zavádění levokomorové
(LV) elektrody provázeno vznikem komplikace
a/nebo neúspěšné.
V letech 2001 až 2011 bylo na našem pracovišti indikováno k resynchronizační léčbě celkem
322 nemocných (255 mužů, 67 žen).
Abstrakta
V 236 případech se jednalo o ICD s biventrikulární stimulací, přičemž u 214 nemocných
(91 %) byla implantace úspěšná. U 11 nemocných
(4,7 %) došlo během výkonu ke vzniku komplikace. I přes vznik komplikace (disekce koronárního
sinu) byla implantace celého systému úspěšně
dokončena u 5 nemocných. Příčinou neúspěšného zavedení LV elektrody byly anatomické poměry koronárního sinu (v 15 případech) disekce
nebo perforace koronárního sinu (v 6 případech)
a u jedné pacientky srdeční tamponáda.
K implantaci biventrikulárního kardiostimulátoru bylo indikováno 86 nemocných, z nich u 77
(89,5 %) byl výkon úspěšný. V 5 případech (5,8 %)
byla implantace doprovázena vznikem komplikace (4 x disekce a 1x perforace koronárního sinu),
přesto u 3 z nich byla implantace úspěšně dokončena. U 9 nemocných (10,5 %) se LV elektrodu
zavést nepodařilo – z důvodu anatomických poměrů (7 x) nebo disekce koronárního sinu (2 x).
Polovina pacientů po neúspěšném zavedení LV elektrody byla řešena videotorakoskopickým přístupem. Nikdo z pacientů v souvislosti
s komplikovaným či neúspěšným zavedením LV
elektrody během výkonu i v průběhu 30 dnů po
výkonu nezemřel.
Závěrem lze konstatovat, že u našeho souboru 322 nemocných bylo zavedení LV elektrody
neúspěšné v 9,6 % a provázené komplikací v 5 %.
I přes vznik komplikace byl výkon úspěšně dokončen u 8 ze 16 nemocných.
Implantace trvalého
kardiostimulátoru z důvodu
bradyarytmické synkopy
a presynkopy
Kiršbaumová G, Horáčková M,
Popelka J, Kopečný M
I. interní kardioangiologická klinika FN,
Hradec Králové, Česká republika
Nejčastějším symptomem bradyarytmií bývá synkopa či presynkopa. Implantace kardio stimulátoru (KS) je v současné době jedinou a suverénní léčbou. Cílem naší prospektivní studie
byla analýza souboru nemocných indikovaných
k implantaci trvalého KS z důvodu bradyarytmické synkopy a presynkopy.
V časovém rozmezí 1 roku (od 1. 9. 2009
– do 31. 8. 2010) bylo na našem pracovišti
provedeno celkem 266 primoimplantací KS.
Vlastní soubor tvořilo 169 pacientů (91 mužů, 78
žen, průměrný věk 76 ± 11 let, věkové rozmezí
33 – 94 let), u kterých byl KS zaimplantován
pro bradyarytmickou synkopu/presynkopu.
K implantaci KS bylo indikováno 103 pacientů
(61 %) po prodělané synkopě a 66 pacientů
(39 %) s anamnézou presynkopy (pocit slabosti,
motání hlavy, zatmění před očima nebo pocity
hučení v uších). EKG nálezem byl u 84 pacientů (50 %) sick sinus syndrom, u 65 pacientů
(38 %) síňokomorová blokáda II.–III. stupně
a u 20 pacientů (12 %) fibrilace síní s pomalou
komorovou odpovědí. U sledovaného souboru
byl implantován dvoudutinový KS ve 119 případech (70 %). Zavedení dočasné stimulační
elektrody předcházelo implantaci trvalého KS
u 27 pacientů (16 %).
Průměrná doba sledování po primoimplantaci KS byla u našeho souboru 12 měsíců. 143
nemocných (84,5 %) nemělo recidivu synkopy či
presynkopy, u 11 nemocných (6,5 %) symptomy
přetrvávaly (porucha funkce KS nebyla prokázána), 15 nemocných (9 %) se ve stanoveném
termínu na kontrolu nedostavilo.
Role telemedicíny u pacientů s ICD
Klimeš D, Táborský M,
Fedorco M, Rohánek P
I. interní klinika – kardiologická,
FN Olomouc, Česká republika
Historie telemedicíny se datuje již od
sedmdesátých let minulého století, nicméně
až v posledních deseti letech dochází k výraznému rozšíření využití telemedicíny zejména
u implantabilních defibrilátorů. Sdělení se zabývá telemonitorací pacientů s implantabilním
kardiovertrem-defibrilátorem, jejím technickým
principem, efektivitou dálkové monitorace pohledem klinických studií a situací v ČR.
Reveal jako pomůcka při
diagnostice synkop
Klozová H, Fišerová V, Ostrihoňová J
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Reveal – implantabilní monitorovací jednotka
srdeční činnost. Pacient, muž narozen 1976, poprvé
asi ve 12. letech kolapsový stav. 12/2009 při řízení
motorového vozidla ztráta vědomí s následnou
autonehodou. Následovalo podrobné kardiologické a neurologické vyšetření, příčina synkopy
však neobjasněna. Pacient doporučen na naše
pracoviště k superkonziliárnímu vyšetření. 4/2010
implantován Reveal. 24. 3. 2011 při jízdě v MHD ztráta vědomí. Při interrogaci přístroje Reveal porucha
rytmu nezjištěna. 7. 10. 2011 vsedě, bez prodromů,
synkopa s poraněním nosu. Při interrogaci Reveal
zjištěna asystolie delší než 8 vteřin. Pacient indikován k implantaci kardiostimulátoru.
Pacient, muž narozen 1982, až do 12/2009
bez zdravotních obtíží. Od 12/2009 manifestace
synkop, opakovaně vyšetřován, příčina nezjištěna. V 3/2010 doporučen na naše pracoviště
k superkonziliárnímu vyšetření. V 5/2010 implantován záznamník Reveal. 10. 12. 2010 vsedě celková slabost a bezvědomí. Při interrogaci Reveal
zjištěna bradykardie s fr. pod 20/min. s následnou asystolií cca 15 vteřin. Pacient indikován
k implantaci kardiostimulátoru.
Závěr: Záznamník Reveal jednoznačně napomáhá k objasnění synkop.
Význam trvalé izolace plicních žil
Královec Š, Holý F, Holdová K, Plevková L,
Mráček M, Mudroch M, Brada J, Neužil P
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Prezentace shrnuje význam dosažení trvalé izolace plicní žíly v léčbě fibrilace síní.
Porovnáme různé metody dosažení bloku
vedení a technologie používané v současné
době včetně dostupné literatury a posledních
zkušeností z našeho pracoviště. Zkusíme také na základě výsledků studií jak našich, tak
publikovaných v odborné literatuře, posoudit
význam trvalé izolace PŽ pro úspěšnost léčby
fibrilace síní a pojmenovat parametr úspěšnosti
léčby FS v závislosti na způsobu sledování pacientů po výkonu.
Nová metoda prevence
tromboembolických příhod při
fibrilaci síní pomocí katetrizačního
uzávěru ouška levé síně
Kubelková M, Fořtová Z, Linhartová R
IKEM, Praha, Česká republika
Fibrilace síní je nejčastěji se vyskytujícím
druhem srdeční arytmie. Dvě třetiny nemocných
s fibrilací síní mají vysoké riziko vzniku tromboembolických příhod, jejichž největší komplikací je cévní mozková příhoda (CMP), řadící se
k nejčastějším příčinám úmrtí a trvalé invalidity
u dospělých v České republice.
Převážná část trombů se vytváří v levé síni.
Účinnou prevencí vzniku trombů je antikoagulační terapie. Pro pacienty, u nichž je antikoagulační léčba kontraindikována nebo z jiných příčin
nelze dosáhnout účinné antikoagulace, je proto
vhodnou alternativou katetrizačně prováděný
uzávěr ouška levé síně pomocí balonkového
okluderu.
Prezentujeme kazuistiky výkonů prováděných na našem pracovišti.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 41
A 42
Abstrakta
Renální denervace
Kvapilová V, Ondrejková J,
Šmukařová M, Táborský M
I. interní klinika – kardiologická, FN
Olomouc, Česká republika
Hypertenze je nejčastější kardiovaskulární onemocnění, které postihuje 20–50 % dospělé populace ve vyspělých zemích. Cílových hodnot krevního
tlaku dosahuje maximálně polovina léčených hypertoniků v obecné populaci. Denervace renálního
sympatiku katetrizační cestou představuje novou
metodu v léčbě rezistentní hypertenze.
Tato přednáška poskytuje ucelený pohled
na problematiku katetrizační léčby rezistentní
hypertenze.
Laserová extrakce stimulačních
a defibrilačních elektrod
Kycltová V, Weinlichová I, Kovaříková D,
Stránská M, Vykydalová H, Petrů J
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: S rostoucím počtem implantovaných
stimulačních a defibrilačních systémů stoupá
i počet nemocných indikovaných k extrakci elektrod. Výkony je možné provádět endovazálně
(s pomocí speciálního extrakčního instrumentária) či chirurgicky.
Soubor: Představujeme soubor nemocných, u kterých byla extrakce elektrod provedena pomocí laserového extrakčního systému
(Spectranetics). Od ledna 2009 do listopadu 2011
bylo provedeno celkem 118 extrakcí s použitím
laseru. Za poslední rok 41 ze 49 celkově provedených extrakčních výkonů. Výkony standardně
provádíme v celkové anestezii, na elektrofyziologickém sále, s kardiochirurgickým zázemím.
Mortalita byla nulová. Úspěšnost přes 95 %.
Závěr: Naše zkušenosti s laserovým extrakčním
systémem jsou velmi pozitivní. Jedná se o metodu
velmi rychlou, efektivní a bezpečnou.
Naše pětileté zkušenosti s izolací
plicních žil kryobalonem.
Ošetřovatelské postupy
Livorová J, Šimurdová M,
Fridrichová A, Šedivá L
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Fibrilace síní je nejčastější arytmie
v populaci. Farmakologická terapie této arytmie
není v současné době dostatečně účinná, nezamezuje návratnosti arytmie a současně vedlejší
nežádoucí účinky léků zamezují použití těchto
preparátů ve všech případech. Z tohoto důvodu se stále rozšiřují nefarmakologické postupy
v terapii fibrilace síní. Na našem pracovišti je
kromě radiofrekvenční izolace plicních žil v řadě
případů používána izolace pomocí kryobalonu.
Ve svém sdělení popisuji ošetřovatelské postupy
týkající se tohoto výkonu
Soubor nemocných a metodika: Náš soubor
činil od r. 2007 do konce listopadu 2011 celkem
366 nemocných. V počátečním roce 2007 to bylo
jen 23 nemocných, s postupným nárůstem počtu
nemocných léčených touto metodou a ustálením
počtu na zhruba 90/rok. Ve svém sdělení ukazujeme
ošetřovatelské postupy, psychologickou přípravu na
výkon i poučení po výkonu. Vzhledem k tomu, že
zaváděcí sheat pro kryobalon je většího kalibru (12
F), je ošetření vpichů náročné i z hlediska sestry. Tuto
situaci komplikuje ještě fakt že, při izolaci plicních žil
je na našem oddělení používáno intrakardiální echo,
opět zaváděné zavaděčem s vyšším kalibrem.
Výsledky a závěr: V retrospektivní analýze
hodnotíme akutní výsledky více než 350 nemocných. Uvádíme nízkou frekvenci komplikací, které
jsou vázány především na komplikace související
s žilním vstupem. Častější jsou u žen a nemocných
s výraznou nadváhou. Výhodou této metody je
relativní jednoduchost a v porovnání s ostatními
metodami i kratší trvání výkonu. Naopak nevýhodou je nemožnost použití u chroničtějších forem
fibrilace síní a u trigrů, které jsou mimo plicní žíly.
Nakládání s kardiostimulátorem
po smrti pacienta
Myšáková H
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Legislativa platná pro nakládání s implantovanými kardiostimulátory pro smrti pacienta
v České a Slovenské republice a porovnání rozdílů v obou zemích. Porovnání legislativy a dalšího využití kardiostimulátorů v jiných zemích.
Teoreticky správný způsob nakládání s kardio stimulátory po smrti pacienta a porovnání s reálnou praxí u nás a na Slovensku. Možnosti dalšího
využití explantovaných kardiostimulátorů.
Edukace pacientů s implantabilními
kardiovetery-defibrilátory
Nečasová L
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Stres vyvolaný nemocničním prostředím je
zodpovědný za fakt, že si pacienti jsou schopni
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
zapamatovat jen zlomek informací, které jim jsou
v průběhu pobytu podány. Proto jsme zavedli program edukace pacientů s implantabilními
kardiovetery-defibrilátory. Jeho cílem je pomoci
pacientům vyrovnat se s realitou život ohrožujícího
onemocnění, se všemi jeho důsledky a omezeními a motivovat je k aktivní spoluúčasti na své
léčbě a spolupráci se zdravotnickým personálem.
Edukaci provádíme ve třech pilířích. Před výkonem – shrnutí vědomostí nemocného a podání
chybějících informací o onemocnění, plánovaném
výkonu a časném pooperačním průběhu, upozornění na podstatná omezení z hlediska technických
požadavků přístroje; edukace po výkonu před propuštěním z nemocnice – vysvětlení pooperačního průběhu, péče o operační ránu, rady, jak se
zachovat v případě výbojů, poučení, jaké činnosti
lze s přístrojem ICD provádět a jaké nikoli, základní
informace o pohybovém režimu a o průběhu periodických kontrol funkce přístroje ICD. Pokud je
pacient vybaven přístrojem pro dálkové sledování,
doplňujeme informace týkající se tohoto typu sledování. Součástí této fáze je cílená psychologická
podpora u pacientů po opakovaných adekvátních i neadekvátních výbojích, u poruch tělesného
schématu, a dále u úzkostných a panických poruch
spojených s výskytem život ohrožujících arytmií
a přítomností implantovaného přístroje. Ve třetím
pilíři je edukace zaměřena na prohlubování znalostí o onemocněních spojených se vznikem život
ohrožujících arytmií v rámci pravidelných setkání
a seminářů zaměřených na problematiku poruch
srdečního rytmu a v podpoře online poradny a dostupnosti informací o onemocnění na webových
stránkách Kliniky kardiologie.
Nefarmakologická léčba
chronického srdečního selhání
Ondrejková J, Kvapilová V,
Fedorco M, Táborský M
I. interní klinika – kardiologická,
FN Olomouc, Česká republika
Biventrikulární kardiostimulace je dnes již
standardní metodou nefarmakologické léčby
pokročilého chronického srdečního selhání.
Spočívá ve stimulaci srdečních komor ze dvou
míst – z pravé komory a z laterální stěny levé komory elektrodou zavedenou cestou koronárního
sinu (CS) do jeho bočné větve. Synchronizace
stahu levé komory tak vede následně ke zmírnění symptomů chronického srdečního selhání.
Implantační procedura je technicky náročný
výkon jak pro operatéra, tak pro asistující personál.
Prezentace se zaměřuje na implantaci u konkrétního
pacienta a popisuje názorně na videoukázkách ana-
Abstrakta
tomické poměry, které mohou být překážkami v nekomplikovaném zavádění stimulačního systému.
Dále hodnotí přínos této implantace prostřednictvím echokardiografického vyšetření před výkonem,
po výkonu a s dvouměsíčním odstupem.
Denervace sympatického nervového
systému v renálních tepnách u rezistentní formy arteriální hypertenze
Pařízková A, Stránská M, Vykydalová H,
Holý F, Schejbalová M, Neužil P
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Arteriální hypertenze je nejčastější kardiovaskulární onemocnění, postihuje 20–50 % dospělé populace ve vyspělých zemích. Renální sympatikus přispívá k rozvoji a udržení hypertenze.
Mezi nové přístupy v léčbě rezistentní hypertenze patří denervace renálního sympatiku
intervenční cestou.
Metodika: Po punkci v oblasti pravého nebo
levého třísla je za pomoci kontrastní látky proveden nástřik cévního systému v oblasti pravé
a levé ledvinné tepny včetně aorty. Po nástřiku
kontrastní látky postupně zavádíme do levé
a pravé ledvinné tepny řiditelný katétr za pomoci
kterého aplikujeme radiofrekvenční energii. Tím
dochází k přerušení nervových vláken renálního
sympatiku. Výkon se provádí v celkové anestezii,
za důsledné monitorace pacienta.
Závěr: Tato nefarmakologická metoda je jedinou a první léčbou rezistentní formy arteriální
hypertenze, jeví se jako bezpečná a úspěšná.
U všech pacientů došlo k významnému poklesu
zvýšených hodnot krevního tlaku. Tato nová
katetrizační metoda by mohla přinést žádoucí
efekt trvalého snížení krevního tlaku.
Subkutánní implantace ICD
Plevková L, Holdová K,
Brada J, Baroch J, Holý F
Kardiologické oddělení, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: SQ-Rx ICD od firmy Cameron Health
je první kardioverter defibrilátor implantovaný
subkutánně bez nutnosti intravenózní implantace elektrod.
Metodika: SQ-Rx ICD (145 g, 78,2 x 65,5 x
15,7 mm) se implantuje pacientům, kteří mají
vysoké riziko náhlé srdeční smrti, ale konveční
intravaskulární ICD systém u nich není možné
implantovat (riziko inf. endokarditidy, vrozené
srdeční vady, omezený venózní přístup, apod.).
Tento systém je schopný dodat energii 80 J bi-
fázicky v průběhu nabíjecího času do 9 sekund,
při implantaci není nutná skiaskopie, ale musí být
zajištěn dostatečný transtorakální sensing EKG nemocného vhodnou polohou přístroje a elektrody.
V naší nemocnici jsme od 14. 2. 2010 úspěšně provedli implantaci SQ-Rx ICD u 14 nemocných.
Závěr: SQ-Rx ICD systém lze implantovat pacientům jak z primární, tak sekundární prevence náhlé srdeční smrti. Jedná se o jednoduchý a efektivně
pracující systém u pacientů, kteří nemohou podstoupit implantaci konvenčního ICD systému.
se zabývá jejich rozdělením a možnou léčbou
katetrizační cestou včetně ukázek inrakardiálních
signálů u jednotlivých typů arytmií.
Nastavujeme v praxi
optimálně základní parametry
kardiostimulátoru?
Ektopická ložiska idiopatické komorové tachykardie bývají nejčastěji umístěna v oblasti výtokového traktu pravé komory. Ve většině případů
jsou tato dosažitelná cestou přes pravou síň a trikuspidální anulus. U některých pacientů se však
fokus nachází ve výtokovém traktu levé komory,
v aortálním bulbu nebo i epikardiálně. Kromě
standardních elektrofyziologických metod mapování těchto ložisek (měření předčasnosti, pacemapping) za skiaskopické kontroly lze k mapování
s výhodou využít i 3D mapovací systémy. V tomto
sdělení jsou prezentovány 2 kazuistiky pacientů
s fokusy ve výše zmíněných regionech.
Kazuistika 1: Žena, 27 let, četná komorová
extrasystolie, až 30 000 monomorfních KES/24
hod., katetrovou ablací v septálním RVOT dosaženo
redukce počtu KES, nicméně až ablací ve venacordismagna – anterior jejich praktického vymizení.
Kazuistika 2: Muž, 56 let, komorová extrasystolie, běhy nesetrvalých komorových tachykardií, více než 30 000 monomorfních KES/24
hod., s indukcí arytmogenní kardiomyopatie,
katetrová ablace v septálním RVOT bez efektu,
opět až ablace distálně ve venacordismagna –
anterior vede k vymizení KES z dané oblasti.
Závěr: Moderní 3D mapovací systémy
umožňují detailně zobrazit všechny požadované oblasti zájmu (výtokové trakty, aortu,
plicnici, koronární sinus), a tím zvýšit efektivitu
a bezpečnost katetrových ablací idiopatických
komorových arytmií.
Popelka J, Kopečný M
I. interní kardioangiologická klinika,
FN Hradec Králové, Česká republika
Od první implantace kardiostimulátoru již
uplynulo více než 50 let. Jestliže porovnáme první
implantované přístroje (jednalo se o neprogramovatelné asynchronní jednodutinové kardio stimulátory) a přístroje dnešní doby (multiprogramovatelné, mikroprocesory řízené vícedutinové
kardiostimulátory s množstvím automatických
funkcí), uvidíme, jak velký kus cesty tento úzce specializovaný obor lékařské techniky urazil. Snahou
výrobců je vytvořit přístroje s funkcemi co nejbližšími fyziologickým potřebám nemocných a zároveň vytvořit jednoduché a přehledné prostředí
pro jejich nastavení. K usnadnění naší práce slouží
u nových přístrojů také základní přednastavení parametrů a funkcí. Jedním z důvodů přednastavení
přístrojů výrobcem je možnost okamžitého použití
nového přístroje bez nutnosti jeho iniciálního nastavení (programace). Definitivní nastavení funkcí
kardiostimulátoru a jejich optimalizace probíhá
obvykle záhy po implantaci. K základním bodům
programace patří nastavení síňo-komorového
zpoždění (AV-delay). Cílem tohoto nastavení je
dosažení fyziologických hodnot PQ intervalu dle
EKG nemocného. Autor sdělení se věnuje základnímu principu nastavení intervalu AV-delay dle EKG
nemocného. Postup optimalizace dokládá jednotlivými kazuistikami. Dále poukazuje na nevhodné
postupy a chyby při nastavování AV-delay.
Konvenční ablace
supraventrikulárních tachykardií
Rohánek P, Klimeš D, Rec L, Táborský M
I. interní klinika – kardiologická,
FN Olomouc, Česká republika
Konvenční ablace představují zhruba 70 %
všech ablací provedených v ČR. Toto sdělení
Využití 3D mapování při katetrových ablacích tachykardií z výtokových traktů a velkých arterií
Rybka L, Cetlová I, Gondkovský O,
Toman O, Fiala M
Interní kardiologická klinika,
FN Brno-Bohunice, Česká republika
Anomálie žilního systému
a srdce při zavádění stimulátoru,
ukázky z praxe
Řepová V, Tůma P, Pospíšilová E,
Galatíková J, Pavlůsková J
IK IPVZ Kardiocentrum, KNTB, a.s. Zlín,
Česká republika
Přehledný seminář z praxe našeho pracoviště, zaměřený na možné anomálie srdce a žilního systému, včetně komplikací, se kterými je
nutno při zavádění stimulátorů z podklíčkového
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 43
A 44
Abstrakta
přístupu počítat. Praktické rentgenové ukázky
i s krátkými komentáři. Zahrnuje rovněž metody
sloužící k ozřejmění těchto anomalií. Ačkoliv je
implantace pacemakerů dnes již rutinní a nedílnou součástí kardiologické léčby u indikovaných
pacientů, je při těchto výkonech třeba vždy počítat nejen s možnými technickými potížemi při
zajištění vstupu do žilního systému a srdce, ale
i anatomickými anomáliemi.
Vývoj hypotermie
na našem pracovišti
Sedláčková R
I. interna – JIP, FN Olomouc, Česká republika
Léčebná hypotermie je úmyslně řízené snížení TT z léčebných důvodů.
Rozdělení
mírná léčebná hypotermie TT 33–36°C:
střední léčebná hypotermie TT 28–33°C
hluboká léčebná hypotermie TT pod 28°C –
jen při neurologických operacích a kardiochirurgických opeacích při zástavě oběhu
Pokles TT je spojen se snížením metabolických nároků tkání (snížení O2 spotřeby).
Snížení TT mozkové tkáně o 1 °C vede k poklesu metabolických nároků o 6–7 %.
Efekt hypotermie se podle studií zdá být
nejvýraznější, pokud k ochlazení dojde ihned
po oběhové zástavě.
Snížení TT na 32–34°C po dobu 12–24 hodin
příznivě ovlivňuje rozsah neurologického poškození a mortalitu nemocných po srdeční zástavě.
ICD a řízení motorových vozidel.
Posuzování způsobilosti k řízení
motorových vozidel po implantaci
ICD: česká versus evropská
doporučení
Slížková A, Sukeníková V
Kardiologické oddělení FN Plzeň,
Česká republika
Doporučení České kardiologické společnosti
k posuzování způsobilosti k řízení motorových
vozidel u nositelů ICD uvádějí, že implantací
ICD začíná 3měsíční období, v rámci kterého
žádný nositel ICD nesmí řídit motorová vozidla. Při nekomplikovaném průběhu bez recidiv
arytmií je poté možno řídit soukromá vozidla,
avšak nikoli pracovat jako profesionální řidič.
Řada studií ukazuje, že zákaz řízení motorových
vozidel, zejména trvá-li delší dobu, je jedním
z nejvýznamnějších faktorů, ovlivňujících kvalitu
života. Nemocní se těmito zákazy cítí stresováni
a podle provedených studií je významná část
pacientů nedodržuje. Zákazy by tedy měly být
opodstatněné. Je nepochybné, že míra rizika se
liší podle toho, zda nemocný dostal ICD přístroj
v rámci primární prevence, tzn. v situaci, kdy
komorovou arytmii či oběhovou zástavu ještě
nikdy neprodělal, oproti nemocnému, který byl
resuscitován pro oběhovou zástavu. Nicméně
celková míra rizika spojená s řízením motorových
vozidel nositeli ICD přístroje zjištěná v několika
studiích cílených na tuto problematiku je velmi
nízká. Větší riziko je nepochybně u profesionálních řidičů, což reflektují i evropská doporučení.
Ve shodě s našimi zakazují všem nositelům ICD
profesionálně řídit, i když uznávají, že míra rizika
poškození zdraví nebo života je menší u řidičů
malých dodávek a vozidel taxislužby oproti řidičům autobusů či těžké techniky. Naproti tomu
v primární prevenci dovolují řídit pro soukromé
účely již po 4 týdnech. Na rozdíl od českých doporučení řeší rovněž otázku odmítnutí implantace ICD v sekundární prevenci, tedy u nemocných, kteří maligní arytmii prodělali. Postižení
jedinci nemohou pracovat jako profesionální
řidiči podobně jako nositelé ICD a nesmí řídit pro
soukromé účely 7 měsíců, tedy déle, než kdyby
implantaci ICD podstoupili. Závaznost starších
českých doporučení v situaci, kdy jsou k dispozici
novější evropská doporučení, je problematická,
nicméně evropská doporučení mohou určitě vypomoci v situacích, ve kterých česká doporučení
odpověď nedávají.
Profil pacientů indikovaných
ke katetrizační ablaci arytmií
v dětském věku
Spurná O, Hojerová J, Skolilová J, Kubuš P
Dětské kardiocentrum a Centrum
výzkumu chorob srdce a cév, FN v Motole,
Praha, Česká republika
Cíl: Zhodnotit klinický profil dětí indikovaných ke katetrizační ablaci arytmií.
Metodika: Retrospektivně byla hodnocena
klinická data všech pacientů <18 let, u kterých
byla v letech 1993–2010 v Dětském kardiocentru
indikována katetrizační ablace arytmogenního
substrátu.
Výsledky: V uvedeném období bylo u 372
pacientů (192 chlapců, 180 dívek) provedeno celkem 404 ablací pro 415 různých substrátů (přídatná
spojka 269, AV nodální reentry 99, Mahaim 17, síňová ektopická tachykardie 10, flutter síní 9, komorová
tachykardie 7, twin AV nodes 3, incisionální reentry
tachykardie 1). Medián věku při první ablaci byl 14,4
roku (25/75 percentil: 12,0–16,4 r.), nejmladší pacient
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
byl ve věku 1,9 roku. Vrozená srdeční vada byla
u 31 pacientů (8,3 %). Antiarytmika před výkonem
užívalo 35,8 % pacientů. Indikace k výkonu byly
volba pacienta (73,4 %), neefektivní antiarytmická
terapie (17,2 %), maligní dysrytmie (7,8 %), jiné (1,6 %).
Reablace z důvodu primárně neúspěšného odstranění arytmogenního substrátu byla indikována
u 30 pacientů (8,1 %). U 35/173 pacientů s WPW
preexcitací bylo k ablaci přistoupeno přes absenci
klinických potíží, a to z důvodu předpokládané
rizikovosti přídatné spojky.
Závěr: Katetrizační ablace je u dětí zavedená
metoda léčby arytmií. Nejčastější indikací k výkonu je volba pacienta. Z arytmogenních substrátů
významně převažují přídatné síňokomorové
spojky a AV nodální reentry tachykardie.
Podpořeno výzkumným záměrem FN
v Motole č. MZOFNM2005.
Biventrikulární stimulace
u srdečního selhání
Stankievičová J, Pernicová L
Kardiovaskulární klinika,
FN Ostrava-Poruba, Česlá republika
Přiblížení pojmu biventrikulární stimulace
CRT-D a CRT-P, indikace, komplikace, statistické
zhodnocení biv. implantací ve FNO od roku 2007,
přehled spokojenosti pacientů po implantaci
formou ankety.
Implantace SQ-ICD
Stojanová L, Šimková D,
Grofková H, Táborský M
I. interní klinika – kardiologická,
FN Olomouc, Česká republika
Implantabilní kardioverter/defibrilátor (ICD) je
nejúčinnějším nástrojem v primární a sekundární
prevenci náhlé srdeční smrti (NSS). S nárůstem
počtu implantovaných přístrojů, roste i množství
komplikací spojených s výkonem. Častým následkem transvenózního zavádění defibrilačních
elektrod je trombóza podkličkové žily, která znemožňuje opakované zavedení transvenózního
systému. Jednou z možnosti, jak zajistit pacienta
před NSS je implantace kompletně subkutánního
systému. V současné době je u nás všeobecně
uznávanou indikací kompletně subkutánní implantace systému nemožnost transvenózního
zavedení defibrilační elektrody z důvodu absence
žilního přístupu. Přednáška přináší formou kazuistického sdělení pohled na indikace a techniku
implantace subkutánního ICD. Zaměřuje se na
technické aspekty a rozdíly oproti běžné transvenózní implantaci z pohledu sestry a technika.
Abstrakta
Neurostimulace v léčbě refrakterní
anginy pectoris a srdečního selhání
Stránská M, Vykydalová H, Zajícová Z,
Pařízková A, Petrů J, Vopálka R
NNH, Praha, Česká republika
Úvod: Neurostimulace je v indikaci refrakterní anginy pectoris v dnešní době již ověřenou metodou. Přínos neuromodulace v léčbě
srdečního selhání je ve stadiu výzkumu, uvažuje
se o jejím antiadrenergním efektu, inhibici reninangiotenzinového systému, ovlivnění endotelu
a antiarytmickém efektu.
Soubor: Od r. 2000 jsme na našem oddělení implantovali neurostimulátor 34 nemocným. Nejčastější indikací byla refrakterní angina
pectoris. Princip spočívá v elektrické stimulaci
míchy o nízké voltáži, což inhibuje vnímání
bolesti (vrátkový mechanizmus). V posledním
roce bylo implantováno dalších 10 pacientů,
ale z indikace pokročilého srdečního selhání.
Tito nemocní byli zařazení do studie Defeat-HF.
Všechny implantace proběhly úspěšně.
Závěr: Potvrzujeme jednoznačný přínos neurostimulalce u nemocných s refrakterní anginou
pectoris. Na hodnocení efektu u nemocných se
srdečním selháním je ale nutno vyčkat výsledku
studie.
Omezují kardiostimulátory své
nositele ve sportovních aktivitách?
Súkeníková V, Slížková A
Kardiologické oddělení FN Plzeň,
Česká republika
V ČR je každý rok provedeno kolem 6 500
primoimplantací kardiostimulátorů. Někteří nositelé těchto přístrojů jsou omezeni ve fyzických
aktivitách dalšími zdravotními problémy, část
nemocných by ale ráda pokračovala ve sportovních aktivitách provozovaných rekreačně,
výjimečně i závodně.
V edukaci nemocných po implantaci kardiostimulátoru mají nezastupitelné místo zdravotní
sestry. Nemocným je třeba vysvětlit, že možná omezení mohou mít tři příčiny. První z nich
představuje riziko poškození systému kolizí se
soupeřem nebo možnou překážkou. Sporty
s velkou pravděpodobností kolize a z toho plynoucího poškození systému nejsou vhodné pro
nositele implantátů. Dalším možným omezením
je limitace ve fyzické zdatnosti. Mladší jedinci
jsou schopni dosahovat vysokých srdečních
frekvencí, a tím udržují vysoký srdeční výdej.
V případě závislosti na kardiostimulátoru jsou
maximální stimulační frekvence nad 140–150/
min. spojeny s významnými kompromisy v nastavení přístrojů, znemožňují správnou reakci na
vznik síňových tachyarytmií a dále ztěžují nebo
znemožňují rozpoznání tachykardie nekonečné
smyčky. Komorová stimulace navíc navozuje
dyssynchronii stahů komorového myokardu,
čímž klesá efektivita kontrakce. S nárůstem srdeční frekvence stoupá i nepříznivý vliv srdeční
dyssynchronie. Třetím důvodem k limitaci může
být přítomnost srdečního onemocnění, které si
vyžádalo implantaci kardiostimulátoru. Excesivní
fyzická aktivita u nemocného přechodně příznivě reagujícího na zavedení srdeční resynchronizační léčby v podobě biventikulárního kardiostimulátoru může vést k další progresi srdečního
onemocnění a v konečném důsledku může být
kontraproduktivní. Závěrem ale lze konstatovat,
že v provádění rekreačních sportů s malým rizikem úrazu je omezení málo a nejsou-li k omezení sportu jiné důvody, je vhodné nemocné
k pohybovým aktivitám spíše nabádat.
Maligní arytmie při Addisonově
chorobě (kazuistika)
Šikorská L
I. interna – JIP, FN Olomouc, Česká republika
Kazuistika se týká mladé ženy (1981), která
se dlouhodobě léčí s autoimunitní Thyroiditis,
Diabetes mellitus I. typu (inzulinová pumpa)
a Addisonovou chorobou v substituci mineralokortikoidů a glukokortikoidů.
Pacientka byla přijata do nemocnice s hypoglykémií (2,2 mol/l) a minerálovou dysbalancí
(Mg: 0,56, K: 3,37 mol/l). I přes urgentní substituci
druhý den došlo k běhu KT, která byla zvládnuta
podáním Amyodaronu, dále pak KT progredovaly ještě 2x s nutností defibrilace 120 a 200 J.
Pacientka je anamnesticky dlouhodobě nekompliantní k léčbě svého onemocnění (v minulosti již dokumentovaná addisonská krize a častá
dekompenzace Diabetes mellitus – hypo či hyperglykemické koma).
Pro opakované KT bylo přistoupeno k implantaci ICD ze sekundární prevence.
Katetrová ablace fibrilace síní
Šimková D, Stojanová L, Grofková H,
Skála T, Táborský M
I. interní klinika – kardiologická,
FN Olomouc, Česká republika
Fibrilace síní je spojena s vyšší mortalitou,
častějšími hospitalizacemi a nižší kvalitou života.
Postihuje značnou část populace a i nadále se
očekává nárůst její prevalence. Znalost aktuál-
ních léčebných postupů je základem správného klinického managementu pacienta s touto
arytmií. Toto sdělení se zabývá katetrizačním
řešením fibrilace síní pomocí 3D mapovacího
systému z pohledu sestry/technika.
Netradiční řešení implantace
kardiostimulátoru u sportovce –
kazuistika
Tanzerová M, Štefanová A, Sedláček K
Klinika kardiologie, IKEM, Praha,
Česká republika
Úvod: Implantace trvalého kardiostimulátoru sama o sobě nepředstavuje kontraindikaci sportovním aktivitám, vyžaduje pouze
opatrnost při kontaktních sportech. Pro řadu
sportujících pacientů je zákaz sportovních aktivit zásadním negativním zásahem do kvality
života, který by měl být racionálně zdůvodněn
a odstupňován dle konkrétních rizik. V následující kazuistice shrnujeme netradiční řešení
implantace kardiostimulátoru u nemocného,
který se nechtěl vzdát kontaktních sportů
a posilování. U 24letého nemocného byla indikována implantace kardiostimulátoru pro sick
sinus syndrom s dlouhými dokumentovanými
systolickými pauzami. Po několika měsících
váhání pacient souhlasil s implantací, avšak
trval na možnosti pokračovat v kontaktních
sportech a v posilování, které bylo jeho jednoznačnou životní prioritou. Ze stejného důvodu odmítal transvenózní zavedení elektrod.
Nakonec po dohodě s lékaři pacient akceptoval implantaci zajišťovacího jednodutinového systému (VVI) s komorovou elektrodou
zavedenou torakoskopicky na volnou stěnu
levé komory. Kardiostimulátor byl umístěn
pod sval v axile. Pacient a jeho rodina byli
poučeni o tom, že se jedná u mladého člověka o nestandardní řešení, které však umožní
eliminovat riziko protrahované asystolie. Po
torakoskopické implantaci stimulační elektrody a napojení kardiostimulátoru byl naprogramován režim VVI o frekvenci 55/min.,
hysteresa 40/min.
Závěr: Epikardiální implantace stimulačních
elektrod stála na počátku vývoje kardiostimulačních technik. V dnešní době zůstává platnou
alternativou u pacientů s problematickým endovazálním přístupem či selháním transvenózní implantace levokomorové elektrody. Naše
kazuistika ukazuje možnost využití epikardiální
stimulace u mladého sportovce neakceptujícího transvenózní přístup v oblasti ramenního
pletence.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 45
A 46
Abstrakta
Naše možnosti v zmierňovaní
nežiaducich účinkov
pravokomorovej stimulácie
Tóthová B, Exelová D, Duchoňová A,
Gedeonová A, Kupecová A
Východoslovenský ústav srdcových a cievnych chorob, Košice, Slovenská republika
Úvod: V posledných rokoch sa veľa píše
o vplyve pravokomorovej stimulácie na hemodynamiku srdcovej činnosti. Výsledky štúdií
poukazujú na dľhodobý nepriaznivý vplyv pravokomorovej stimulácie.
Metóda: V práci popisujeme možnosti
znižovania percenta pravokomorovej stimulácie. V minulosti sa minimalizácia komorovej
stimulácie dosahovala len predĺžením AV delay. Algoritmy niektorých kardiostimulátorov
v dnešnej dobe umožňujú nastavenie kardiostimulátora s preferenčnou predsieňovou
stimuláciou so súčasným zabezpečením komorovej stimulácie v prípade opakujúceho
sa výpadu prevodu stimulu z predsiene na
komoru.
Záver: Výhodou kardiostimulátorov s preferenčnou predsieňovou stimuláciou je predchádzanie negativných hemodynamických dopadov
dlhodobej pravokomorovej stimulácie a tým
aj znižovanie počtu následných upgradov na
biventrikulárnu stimuláciu.
Současné trendy ve vývoji
přístrojů k monitoraci
a registraci EKG
Vavruněk J
Kardiologické oddělení FN Plzeň,
Česká republika
Největším pokrokem ve zdravotnické elektronice byl přechod od analogové techniky k digitálnímu zpracování, distribuci a uchovávání
informací. Změny ve způsobu zesílení, filtrování
a dalšího zpracování EKG umožňovaly registraci
pozdních komorových, později i síňových potenciálů. Archivace EKG křivek pak dosáhla zcela
nové úrovně zápisem EKG do databází a možností
sdílet databázové položky mezi zdravotnickými
centry bez ohledu na geografickou vzdálenost.
Intrakardiální EKG lze dnes zaznamenávat spolu s časoprostorovou informací – 3D mapování
existuje v podobě CARTO systému nebo systému EnSite NavX. Pokračuje rovněž miniaturizace
EKG přístrojů. K mobilnímu telefonu iPhone byl
společností AliveCor vyvinut obal s elektrodami,
který mění telefon v bezdrátový nahrávač událostí (Event Recorder) nebo 1 svodový EKG monitor.
Společnost AirStrip spolu s GE Healthcare uvedla
na trh systém umožňující bezdrátový přenos monitorovaných veličin prakticky na všechny platformy mobilních zařízení. Mobilní telefon nebo tablet je může nejen zobrazit, ale dokáže upozornit
lékaře na vznik kritické události i ve chvíli, kdy není
v bezprostřední blízkosti nemocného. S pokračující miniaturizací se monitorovací systémy dostávají
mimo nemocnice do běžného života. Mohou být
založeny na mobilních telefonech, jako je systém
Cardio Defender, nebo samostatně komunikovat
přes sítě mobilních operátorů s vyhodnocovacími
centry, jako přístroj Aera CT. Implantabilní systémy
k monitoraci EKG se rovněž zmenšují. Společnost
Medtronic vyvinula implantabilní monitor o málo
větší, než injekční jehla, který bude možno zavádět do podkoží ambulantně prostým vpichem.
I přes tento obrovský pokrok však má EKG technika jednu zásadní limitaci. Automatická analýza
EKG křivky může zdravotnickému personálu pomoci v rozhodování, avšak její spolehlivost zatím
zdaleka nedosahuje té úrovně, aby se člověk na
konci celého řetězce různě složitých technologií
stal postradatelným.
Naše zkušenosti se subkutánním
implatabilním kardiovertrem
defibrilátorem
Vopálka R, Blahoutová A,
Millionová E, Rybová J, Marková I,
Říhová D, Šimon J, Neužil P
Kardiologické oddělení Komplexního
kardiovaskulárního centra, Nemocnice
Na Homolce, Praha, Česká republika
Úvod: Implatabilní kardioverter defibrilátor (ICD) je nejúčinější léčba maligních
komorových arytmií v primární i sekundární
prevenci náhlé srdeční smrti (NSS). implantace endovazálních ICD přináší však i řadu
komplikací. Během výkonu se můžeme setkat
s nevhodnou anatomií venózního řečiště, kdy
nelze elektrody zavést na vhodné místo v srdci. Dále jsou to infekční komplikace či trombóza venózního systému. V těchto případech
se nabízí možnost implantace subkutánního
ICD/SICD/.
Metodika: V období od února 2010 do listopadu 2011 bylo implantováno celkem 17 SICD
u 12 mužů (průměrný věk 52,9 let) a 5 žen (průměrný věk 61,6 let). Přístroj byl umístěn na levou
laterální stranu hrudníku s podkožní elektrodou
směřují hrotem od 5. žebra ke druhému žebru
v levé parasterální krajině.
Souhrn: Nejčastější indikace k SICD (téměř
40 %) byly infekční komplikace klasického ICD.
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Ve sledovaném období jsme zaznamenali jedno úmrtí na srdeční selhání a jednu neinfekční
komplikaci s defibrilační elektrodou, která se
vyřešila revizí systému.
Závěr: SICD se jeví jako dobrá alternativa
u pacientů tam, kde nelze implantovat endovazální ICD. Nevýhodou SICD je nemožnost kardiostimulace a antitachykardické stimulace.
Využití různých zobrazovacích
modalit při ablacích
v renálních tepnách
Wolf J, Stárek Z, Lehar F, Jež J,
Žbánková A, Khait R
I. interní kardioangiologická klinika FN
u sv. Anny v Brně, Česká republika
Elektrofyziologická skupina I. interní kardioangiologické kliniky FN u sv. Anny v Brně
provádí od 24. 1. 2011 katetrizační denervaci renálního sympatiku při léčbě rezistentní
hypertenze. Na našem pracovišti provádíme
tento výkon pomocí standardního chlazeného elektrofyziologického katétru. Při těchto
výkonech v renálních tepnách se jako základní
zobrazovací modalita využívá RTG skiaskopie a angiografie renálních tepen. Pro lepší
orientaci provádíme tento výkon za podpory dalších 3D zobrazovacích modalit. Naše
pracoviště je vybaveno elektrofyziologickým
softwarem Philips EP Navigator, který ač byl
vyvinut primárně pro použití 3D modelu levé
síně při katétrové ablaci komplexních arytmií,
lze s úspěchem použít i s 3D modelem aorty
a renálních tepen. Jako další podpůrnou zobrazovací modalitu využíváme 3D elektroanatomickou mapu vytvořenou pomocí systému
EnSite Velocity. Tato mapa nám umožňuje
přesně lokalizovat místa aplikací radiofrekvenční energie. Použití těchto podpůrných
zobrazovacích metod vede ke zjednodušení
a urychlení vlastního výkonu a přispívá ke zvýšení bezpečnosti těchto výkonů.
3D rotační atriografie jiných
srdečních struktur
Wolf J, Stárek Z, Lehar F,
Jež J, Žbánková A, Khait R
I. interní kardioangioloická klinika FN
u sv. Anny v Brně, Česká republika
Na elektrofyziologickém sále I. interní kardioangiologické kliniky FN u sv. Anny v Brně disponujeme od června 2010 nejnovějším rentgenovým
zobrazovacím systémem Philips Allura Xper FD
10 vybaveným elektrofyziologickým softwarem
Abstrakta
umožňující vytvářet 3D modely srdečních dutin
pomocí 3D rotační atriografie. Tento systém byl
primárně vyvinut pro vytvoření 3D modelu levé
síně jako další podpůrná zobrazovací modalita
u ablací komplexních forem srdečních arytmií. Při
použití ruční segmentace obrazu lze tento systém
s úspěchem použít i pro zobrazení jiných struktur (nejen srdečních). Na našem pracovišti jsme
v průběhu tohoto roku provedli rotační atriografii
výtokového traktu pravé a levé komory a zobrazení
jícnu. U 7 pacientů jsme provedli nástřik a následné zobrazení výtokového traktu pravé komory
(RVOT) s úspěšností 85 %, u 3 pacientů zobrazení
výtokového traktu levé komory (LVOT) s úspěšností
66 % a u 71 pacientů zobrazení jícnu jako součást
rotační atriografie levé síně s úspěšností 96 %. Tento
softwarový nástroj jsme dále použili jako podporu
při implantacích uzávěru ouška levé síně systémem
Watchman a využíváme jej rovněž při katétrové
denervaci renálního sympatiku. Takto získané 3D
modely slouží jako podpůrná zobrazovací metoda
při katétrové ablaci srdečních arytmií. Metoda 3D
rotační atriografie implementovaná pro zobrazení
jiných struktur je jednoduše a spolehlivě proveditelná a je srovnatelná s preprocedurálně získaným
CT obrazem.
Srdeční resynchronizační léčba –
nové indikace a zkušenosti
v Kardiocentru Nemocnice
České Budějovice, a.s.
Zíková A, Bulava A, Váchová P, Švejdová J,
Honnerová E, Češková P, Modráčková S,
Sitek D, Novotný A
Kardiocentrum, Nemocnice České
Budějovice, a.s., Česká republika
Úvod: Srdeční resynchronizační léčba (SRL)
patří mezi dnes již standardní nefarmakologickou
léčbu chronického srdečního selhání u pacientů
s ischemickou nebo dilatační kardiomyopatií,
nízkou ejekční frakcí a blokem levého Tawarova
raménka. Indikační kritéria pro SRL prodělaly za
poslední léta významné změny.
Cíl: Shrnout současná indikační kritéria
ve světle medicíny založené na důkazech a přinést náhled do organizace péče o pacienty indikované k SRL v Kardiocentru České Budějovice.
Dalším cílem sdělení je zhodnotit čtyřleté zkušenosti jednoho z nejmladších arytmologických
pracovišť.
Výsledky: V období leden 2008 až září 2011
bylo v našem kardiocentru k SRL indikováno 464
pacientů. Endovazální implantace byla úspěšná
u 430 pacientů (93 %). Zbylých 34 pacientů (7 %)
podstoupilo buď kardiochirurgickou epikardiální
implantaci levokomorové elektrody nebo bylo
od výkonu zcela ustoupeno (22 vs. 12). Průměrný
procedurální čas činil 92 ± 37 min. (medián 85
min) a průměrný skiaskopický čas pak 15 ± 13
min. (medián 11 min.). 67 % implantovaných přístrojů bylo zároveň vybaveno defibrilační funkcí.
Podíl prostých biventrikulárních kardiostimulátorů na celkovém počtu resynchronizačních
přístrojů se během let snižoval (2008–47 %,
2009–36 %, 2010–23 %, 2011–13 %). Stejně tak
klesal během let celkový počet implantovaných
přístrojů. Pro další klinické zhodnocení efektu
SRL bylo vybráno 308 pacientů, kteří byli sledováni po dobu alespoň 1 roku. 149 pacientů (48 %)
reagovalo na SRL významným nárůstem ejekční
frakce (EF3 45 % anebo abs. ΔEF3 10 %), 19 (6 %)
bylo rehospitalizováno pro srdeční selhání a 24
pacientů zemřelo (7,8 %).
Závěr: Biventrikulární stimulace je účinnou
léčbou chronického srdečního selhání u indikovaných pacientů. Kromě klasických se objevují
nové indikace, zejm. u pacientů s méně pokročilým srdečním selháním, u pacientů s fibrilací síní
a u pacientů s trvalou kardiostimulací.
Použití katétru Ensite Array při
katetrové ablaci srdečních arytmií
Žbánková A, Wolf J, Stárek Z,
Lehar F, Jež J, Khait R
I. interní kardioangiologická klinika FN
u sv. Anny v Brně, Česká republika
Základním předpokladem pro úspěch katétrové ablace srdečních arytmií je správná diagnostika mechanizmu arytmie. Mapování mechanismu arytmie lze provádět konvenčním způsobem nebo za podpory 3D elektroanatomických
mapovacích systémů, jako je např. systém Carto
nebo Ensite Velocity. Při mapování srdečních arytmií systémem EnSite Velocity lze použít speciální
katétr Ensite Array. Jedná se o bezkontaktní mapovací katétr určený k diagnostice konkrétního
typu arytmie. Při užití katétru Ensite Array již není
nutné vytvářet aktivační mapu bod po bodu,
jako je tomu při užití konvenčních katétrů. Tento
katétr se skládá z 8 ml polyuretanového balonku
připojeného k 9 Fr katétru. Kolem tohoto balonku
je kovová síťka složená ze 64 drátů uspořádaných v 8 sloupcích a 8 řadách, kde každé zkřížení
představuje jednu unipolární mikroelektrodu. Po
zavedení tohoto katétru do daného srdečního
oddílu jsme schopni i z jediného srdečního stahu
vytvořit kompletní aktivační mapu. Na elektrofyziologickém pracovišti I. interní kardioangiologické
kliniky FN u Sv. Anny v Brně jsme tento katétr použili při vyšetření a radiofrekvenční ablaci u pacienta s komorovými extrasystolami z výtokového
traktu pravé komory (RVOT). Konvenční mapování
může být usnadněno podporou 3D elektroanatomických mapovacích systémů nebo využitím
katétru Ensite Array. Tato podpůrná zobrazovací
modalita využívaná při léčbě srdečních arytmií
usnadňuje mapování arytmogenního substrátu
a umožňuje přesnou rekonstrukci šíření elektrické
aktivace v srdci.
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 47
A 48
Poznámky / Notes
Intervenční a akutní kardiologie | 2012; 11(Suppl. A) | www.iakardiologie.cz
Poznámky / Notes
www.iakardiologie.cz | 2012; 11(Suppl. A) | Intervenční a akutní kardiologie
A 49
A 50
X. české a slovenské sympozium
o arytmiích a kardiostimulaci s mezinárodní účastí
29.–31. 1. 2012
Zlín, Academia centrum Zlín – Univerzita Tomáše Bati
Intervenční a akutní kardiologie
Interventional cardiology and acute cardiac care
Interv Akut Kardiol 2012; 11(Suppl A), ISBN 978–80–87327–82–1
Vychází jako příloha časopisu Intervenční a akutní kardiologie
Šéfredaktor / Editor-in-chief:
prof. MUDr. Vojáček Jan, DrSc., FESC, FACC
Zástupci šéfredaktora / Associate editors:
MUDr. Janský Petr; MUDr. Kala Petr, Ph.D. FESC; prof. MUDr. Kautzner Josef, CSc. FESC; MUDr. Kettner Jiří, CSc., FESC
Odborní redaktoři / Specialist editors:
MUDr. Bernat Ivo; MUDr. Brtko Miroslav, Ph.D.; MUDr. Janota Tomáš; doc. MUDr. Solař Miroslav, Ph.D.; MUDr. Varvařovský Ivo, Ph.D.
Členové redakční rady / Editorial board:
prof. MUDr. Aschermann Michael, DrSc., FACC, FESC, Bertrand F. Olivier, MD, PhD, FSCAI (Quebeck City); MUDr. Bytešník Jan, CSc., MUDr. Dvořák Karel; assoc. prof. Dariusz Dudek,
MD, PhD, FESC (Krakow), professor Vladimir Dzavik, MD, FRCPC (Toronto), MUDr. Fiala Martin, MUDr. Groch Ladislav, Ph.D., doc. MUDr. Harrer Jan, CSc., MUDr. Hlinomaz Ota, CSc.,
prof. MUDr. Hricák Vasiľ, DrSc., FESC, FACC (Bratislava), MUDr. Jebavý Pavel, CSc., doc. MUDr. Köcher Martin, Ph.D., MUDr. Kováč Jan, CCST., FACC, FESC (Leicester), Louvard Yves, MD
(Massy), prof. MUDr. Lukl Jan, CSc., professor Carlo di Mario, MD, FESC, FACC (London), doc. MUDr. Mates Martin, CSc., FESC, prof. MUDr. Peregrin Jan, CSc., MUDr. Richter Marek,
MUDr. Rozsíval Vladimír, CSc., MUDr. Studenčan Martin, Ph.D., FESC (Košice), doc. MUDr. Šetina Marek, CSc., MUDr. Šimek Stanislav, CSc., FESC, MUDr. Šochman Jan, CSc., MUDr. Štípal
Roman, CSc., doc. MUDr. Šťásek Josef, Ph.D., doc. MUDr. Táborský Miloš, CSc., MUDr. Tax Petr, doc. MUDr. Vojáček Jan, Ph.D., prof. MUDr. Widimský Petr, DrSc., FESC, MUDr. Želízko
Michael, CSc.
Vydavatel / Publisher:
SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51 779 00 Olomouc
Adresa redakce / Address: SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc, tel.: 582 397 407, fax: 582 396 099, www.solen.cz
Odpovědná redaktorka / Editor:
Zdeňka Bartáková, [email protected]
Grafická úprava a sazba / DTP and typesetting:
DTP SOLEN, Lucie Šilberská, [email protected]
Obchodní oddělení / Advertising sales staff:
Ing. Lenka Mihulková, Charlese de Gaulla 3, 160 00 Praha 6, tel.: 734 567 854, [email protected]
Předplatné / Subscriptions:
Cena za výtisk v ČR v roce 2012 je 90 Kč (včetně poštovného). Časopis můžete objednat: na www.solen.cz, e-mailem: [email protected], telefonem: 585 204 335 nebo
faxem: 582 396 099
Predplatné v SR / Subscriptions in SR:
Beáta Podobná, [email protected], tel. 02/54 650 649, fax.: 02/54 651 384. Cena za výtlačok v SR v roce 2012 24 € (vrátane poštovného).
Registrace / Registration MK ČR pod číslem E 13516.
ISSN 1213-807X (print), ISSN 1803-5302 (online)
Časopis je indexován v / Indexed in:
Scopus, Embase, Bibliographia Medica Čechoslovaca, Seznamu recenzovaných neimpaktovaných periodik Rady pro výzkum, vývoj a inovace ČR.
Časopis Intervenční a akutní kardiologie je nezávislým periodikem a není vydáván pod záštitou žádné odborné společnosti.
Vydavatel nenese odpovědnost za údaje a názory autorů jednotlivých článků či inzerátů.
Publisher is not responsible for the information and opinions of the authors of articles or advertisements.
Redakce si vyhrazuje přípěvky krátit či stylisticky upravovat. Na otištění rukopisu není právní nárok.
Senzor Transvalvulární
impedance (TVI)
pro dlouhodobé
monitorování hemodynamiky
pacienta a účinnosti
resynchronizační terapie.
SOPHÓS & HELIOS
Nové DDDR
kardiostimulátory
se dvěma senzory,
akcelerometrickým
a senzorem TVI
MEDKOTECH s.r.o., Krhová 573, 756 63 Valašské Meziříčí
Systém S-ICD®
Spolehlivá defibrilace
bez elektrod uvnitř srdce
PROTECTION...
WITHOUT
TOUCHING
THE
HEART
Distributor: MEDKOTECH s.r.o.t+420 571 633 499tJOGP!NFELPUFDID[tXXXNFELPUFDID[
7âSPCDF$BNFSPO)FBMUI#7tXXXDBNFSPOIFBMUIDPN
Pro kompletní seznam varování a upozornění si prosím prostudujte příslušnou literaturu dodávanou s přístrojem. Popsané výrobky systému Cameron Health S-ICD se smí prodávat pouze v těch zemích, kde příslušné regulační úřady
schválily tyto výrobky k jejich komerčnímu uvedení na trh. Používání těchto výrobků je výslovně omezeno na jedince mající požadovanou odbornost v oblasti procedur zaměřených na léčbu srdečního rytmu. Společnost Cameron
Health nepraktikuje medicínu ani neposkytuje žádné zdravotní služby. S-ICD je registrovanou obchodní značkou společnosti Cameron Health, Inc. ©2011 Cameron Health, Inc., San Clemente, CA USA. Všechna práva vyhrazena. MM0047
PRO PREVENCI CMP A SYSTÉMOVÉ EMBOLIE
U PACIENTŮ S NEVALVULÁRNÍ FIBRILACÍ SÍNÍ
S JEDNÍM NEBO VÍCE RIZIKOVÝMI FAKTORY*
ÚČINNÁ PREVENCE CMP
®
PRADAXA 150 mg 2x denně
35% snížení rizika CMP nebo systémové
embolie vs. dobře kontrolovaný warfarin1-3**
59% snížení rizika intrakraniálního krvácení
vs. dobře kontrolovaný warfarin1-3**
—pΉtÀÉYbŒŒĈ
1,4
Účinná u širokého spektra pacientů
Bez monitorace INR
** Medián času v terapeutickém rozmezí (INR 2-3) - 67%5
CMP - cévní mozková příhoda
bYŒYÁàbÂĆŒŒĈ„à€œ±bÇbŒOb
(
*Zkrácená informace o přípravku PRADAXA®: Složení: Jedna tvrdá tobolka obsahuje 110/150mg dabigatranum etexilatum. Indikace: Prevence cévní mozkové příhody a systémové
embolie u dospělých pacientů s nevalvulární fibrilací síní s jedním nebo více následujícími rizikovými faktory: cévní mozková příhoda, tranzitorní ischemická ataka nebo systémová
embolie v anamnéze; ejekční frakce levé komory < 40%; symptomatické srdeční selhání tř. 2 či vyšší dle klasifikace NYHA; věk t 75 let; věk t 65 let spojený s jedním z následujících
onemocnění: diabetes mellitus, ischemická choroba srdeční nebo hypertenze. Dávkování a způsob podání: Doporučená denní dávka je 300 mg (1 tob. po 150 mg 2x denně).
Léčba musí být dlouhodobá. Tobolku polykat celou, neotvírat, protože tím může být zvýšeno riziko krvácení. Dávka 220 mg (1 tob. po 110 mg 2x denně) - věk 80 let a vyšší, současné
užívání verapamilu. Zvážit dávku 220 mg (1 tob. po 110 mg 2x denně): věk 75 až 80 let, pokud je riziko tromboembolie nízké a riziko krvácení vysoké; jedinci s gastritidou, esofagitidou
nebo s gastroesofageálním refluxem; CrCl 30 - 50 ml/min a současné vysoké riziko krvácení. Funkce ledvin by měla být zhodnocena výpočtem CrCl před zahájením léčby, aby byli
vyloučeni pacienti s těžkou poruchou funkce ledvin (tj. CrCl < 30 ml/min). U pacientů léčených přípravkem Pradaxa by měla být funkce ledvin posouzena nejméně 1x ročně nebo častěji
podle potřeby. Kontraindikace: Hypersenzitivita na léčivou nebo pomocnou látku přípravku, těžká porucha funkce ledvin (CrCl< 30 ml/min), klinicky významné krvácení, organická
léze s rizikem krvácení, porucha hemostázy, porucha funkce jater nebo jaterní onemocnění ovlivňující přežití, souběžná léčba systémově podávaným ketokonazolem, cyklosporinem,
itrakonazolem a takrolimem. Zvláštní upozornění: Nedoporučuje se podávat pacientům s dvojnásobným zvýšením hodnot jaterních testů nad horní hranici normy. Faktory spojené
se zvýšenou plazm. koncentrací dabigatranu: CrCl 30-50 ml/min, věk ≥ 75 let, hmotnost < 50 kg, současné podávání silných inhibitorů glykoproteinu P (např. amiodaronu, chinidinu,
verapamilu). Dabigatran v dávce 150 mg 2 x denně byl spojen s vyšším výskytem závažných gastrointestinálních krvácení. Pozorováno u pacientů 75 let a starších. K prevenci
možno podat PPI. Opatrně podávat u pacientů se zvýšeným rizikem krvácení. Faktory zvyšující riziko krvácení: věk ≥75 l., CrCl 30-50ml/min., současné podávání silných inhibitorů
glykoproteinu P, hmotnost < 50 kg, ASA, klopidogrel, NSAID, poruchy koagulace, trombocytopenie, funkční defekty krevních destiček, aktivní vředová choroba, nedávné gastrointestinální
krvácení, nedávná biopsie nebo závažné zranění, nedávné intrakraniální krvácení, chirurgický výkon v oblasti mozku, míchy nebo oka, bakteriální endokarditida. Akutní chirurgický a jiný
výkon: léčbu dočasně přerušit; pokud je to možné, výkon odložit nejméně o 12 hod. Nedoporučuje se podávat u pacientů podstupujících anestezii s pooperačním ponecháním epidurálně
zavedeného katetru. Interakce: Nefrakcionovaný heparin, nízkomolekulární heparin a deriváty heparinu, (fondaparinux, desirudin), trombolytika, antagonisty receptoru GPIIb/IIIa,
tiklopidin, prasugrel, dextran, sulfinpyrazon, rivaroxaban a antagonisté vitamínu K - souběžné podávání nebylo zkoumáno a může být zvýšené riziko krvácení. Současné podávání ASA,
klopidogrelu, NSAID může zvýšit riziko krvácení. Dabigatran etexilát a dabigatran nejsou metabolizovány v systému cytochromu P450, proto nejsou předpokládány související lékové
interakce. Silné Inhibitory glykoproteinu P: amiodaron, verapamil, chinidin, ketokonazol, klarytromycin – pečlivé sledování, k identifikaci zvýšeného riziko krvácení možno použít aPTT a dTT
testy. Vyhnout se současnému podávání se silnými induktory glykoproteinu P (třezalka tečkovaná, karbamazepin, rifampicin). Nežádoucí účinky: Nejčastěji hlášeným je krvácení (závažné
nebo velké v klinických studiích hlášeno pouze vzácně). Hlášeny jako časté: anémie, epistaxe, gastrointestinální poruchy – krvácení, bolest břicha, průjem, dyspepsie, nauzea. Zvláštní
opatření pro uchovávání: Uchovávat v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. Datum poslední revize textu: 11/2011 Držitel rozhodnutí o registraci: Boehringer
Ingelheim International GmbH, Ingelheim am Rhein, Německo Registrační č.: Pradaxa 110mg EU/1/08/442/005-007,014, Pradaxa 150mg EU/1/08/442/011-012 Přípravek není
hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Přípravek schválen i v indikaci Primární prevence žilních tromboembolií u dospělých pacientů po elektivní náhradě kyčelního
nebo kolenního kloubu. V této indikaci je částečně hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Před podáním se seznamte s úplnou informací o přípravku.
Reference: 1. Connolly SJ et al. N Engl J Med 2009; 361:1139–1151. 2. Connolly SJ et al. N Engl J Med 2010; 363:1875–1876 (letter to editor). 3. Roskell NS et al. Thromb Haemost 2011; 102:Epub ahead of print. 4. Oldgren J et al. Dabigatran
versus warfarin in atrial fibrillation patients with low, moderate and high CHADS2 score: a RE-LY subgroup analysis. JACC 2010; 55:A1.E2; presentation number 0903-04 (abstract). 5. SPC Pradaxa tvrdé tobolky 110/150 mg, 11/2011.
Boehringer Ingelheim, spol.s r.o.
Na Poříčí 1079/3a
110 00 Praha 1
www.boehringer-ingelheim.com
ZZPRA031_122011
Download

Intervenční a akutní kardiologie - Slovenská asociácia srdcových