Keramika
Keramika a cihly
Ústav stavebního zkušebnictví FAST, VUT v Brně
Ing. Ondřej Anton, Ph.D.
Keramické výrobky
Tradiční keramická výroba je založena na
použití přírodních surovin, které mají
schopnost po smíchání s vodou vytvářet
plastické těsto. Vytvarované výrobky z tohoto
těsta mají schopnost podržet si svůj tvar i po
vysušení.
Historie cihly
Nejstarší nálezy nepálených tvarovaných cihel 7500 př. n.l ( Çayönü v oblasti horního Tygridu)
První sumerské cihly měly tvar kulatých bochníků
uhnětených z hlíny na protilehlých stranách
seříznutých (tzv. plochovypuklé). Teprve v další fázi
se objevují cihly s hranami. Nebyly však
obdélníkové, jako ty dnešní, ale čtvercové – pro
stavby byly výhodnější a stabilnější.Tyto cihly byly
dlouhodobě sušeny na slunci (až 2 roky), teprve pak
se mohly použít. Spojovali je hlínou nebo asfaltem.
Soudržná polykrystalická látka, získaná
převážně z přírodních anorganických
nekovových surovin s určitým podílem skelné
fáze, získaná zpracováním do tvaru a
vypálením v žáru, při kterém dojde slinováním
ke zpevnění a dosažení požadovaných
fyzikálně mechanických vlastností.
Historie
Asi od 4. tisíciletí př. n. l. se objevují cihly na řeckém
území. Jsou ve tvaru čtverce (o straně 37 nebo 22
cm.) Pálené se začaly objevovat v řeckých městech
až v polovině 4. století př. n. l. Byly však vzácné.
I v Římě se zpočátku používaly cihly nepálené.
Pálené se začaly vyrábět teprve za císařství
(začátek 1. století n. l.). Na rozdíl od Řeků techničtěji
založení Římané je postupně začali vyrábět ve
velkém a dokonale využili jejich výhod. Římané
používali cihly nejen k běžnému zdění budov, ale
zdili z nich i sloupy a pilíře, používali je na klenby
i na podlahy.
1
Římské legie, které používaly mobilní pece, rozšířily
užívání cihel do mnoha částí Římské říše. Tyto cihly
jsou často označovány, značkou té legie, pod jejíž
správou byly vyráběny.
X. Legie Gemina Pia Fidelis
Ve 12. století došlo k masovému rozšíření cihel ze
severní Itálie do severního Německa – vrcholem tzv.
Cihlová gotika.
STŘEDOVĚK
Ve střední Evropě se s pálenými cihlářskými
výrobky cihlami setkáváme opět až v 11.
století. Dobová terminologie hovoří o
cihlách "zdících, krycích a dláždících".
Středověké cihly jsou charakteristické
roztříštěností rozměrů, poměrů délek stran
(stejně tak se liší kvalitou zpracování a
materiálem). Obecně lze však v dobových
nařízeních vysledovat snahu k udržení
poměrů délek stran 1 : 2 : 4, což však
nebylo často akceptováno.
17. STOLETÍ
První cejchovaný model v rámci monarchie byl
vytvořen až v roce 1686, platil však pouze pro
Vídeň a Dolní Rakousko (pro cihly "zdice"
11 1/2 x 5 1/4 x 2 1/2 palce).
• 1619 vynalezl J. Etherington strojní formování cihel
• Normalizované cihly – Německo, konec 18. stol.
V roce 1836 byly pro Čechy předepsány základní
rozměry cihel pro zdění (tzv. zdice) 11 1/2 x 5
1/2 x 2 1/2 palce, a současně bylo předepsáno
razit na cihlu značku výrobce - cihelny.
1813 – vynález dutinové cihly
19. stol. – rozmach cihlářství, masivní výstavba
ve městech.
Na Moravě zůstal v platnosti výnos Moravskoslezského gubernia z roku 1810, s rozměrem
zdice 11 3/4 x 5 3/4 x 2 1/2 palce (palec
dolnorakouský).
2
Zcela unifikovaného formátu bylo dosaženo
až ke 14.4.1883 v souvislostí s
metrologickou reformou. Formát cihel
pro zdění byl stanoven na 290 x 140 x 65
mm. Opuštění měření v palcích odstranilo
dosavadní roztříštěnost jednotek a
formátů.
Způsob výroby cihel v minulosti
Cihly se zhotovovaly z hlíny s nízkým obsahem vápníku a vápenatého
písku (omezení tvorby cicvárů). Vhodná byla hlína jílovitá, která se po
smíšení s vodou tvořila plastickou hmotu, do které bylo možno otisknout
ruku. Z hlíny musely být odstraněny kaménky a kořínky. Hlína se kopala
na podzim, a zpracovávala na jaře, naložila se do žump, zalila vodou a po
odležení se do ní přidávala ostřiva ve formě křemenného písku /nejčastěji
v poměru 1:4).
CIHLY NEPÁLENÉ
( VEPŘOVICE, BEJKY )
Cihly vyrobené z jílovité hlíny s příměsí plev a
vepřových štětin (vepřovice), sušené na slunci. Ve
vesnickém stavitelství se nepálené cihly rozšířily
hlavně v 18. a 19. století (v důsledku tereziánských
stavebních a protipožárních nařízení).
Vyráběli je hospodáři sami nebo specializovaní
cihláři. Právo vyrábět cihly přiznal poddaným (na
jejich pozemcích pro vlastní potřebu i na prodej)
dvorský dekret ze 4. února 1819. Nepálené cihly se
vyskytují pod řadou lokálních označení ("bačkora",
"bejk", "buchta", "kotovice", "vepřovice" aj.)
Před polovinou 19. století dosáhly brněnské cihelny
průmyslového charakteru. Pod Žlutým kopcem, při
Úvozu a na Hlinkách, pracovaly čtyři cihelny
s devadesáti dělníky, pod Kraví horou tři cihelny
s osmdesáti dělníky, při Velké Nové Ulici (dnešní
Lidická) čtyři cihelny s devadesáti dělníky…
Takto vytvořená plastická hmota se
ručně plnila do forem. Dřevěná forma
se nejprve navlhčila, vysypala pískem
a vyplnila hlínou. Horní plocha se
zarovnala, ve středověku nejčastěji
prsty, proto mají středověké cihly často
podélné rýhy. později se zarovnání
provádělo nástrojem podobným motyce.
Výroba
keramiky
Keramický způsob:
vytvářejí se za sucha a potom se
zpevňují pálením – keramika pálená
Hutnický způsob:
roztavením surovin v žáru a odléváním
taveniny – keramika odlévaná
3
Typický technologický postup výroby:
Typický technologický postup výroby:
1.Těžba, úprava a zpracování surovin
1. Těžba, úprava a zpracování surovin
2. Vytváření za normální teploty
3. Sušení výrobků
4. Výpal za vysokých teplot
Typický technologický postup výroby:
Úprava surovin:
2. Vytváření za normální teploty
Za mokra – rozplavování suroviny,
vznik suspenze, odstranění hrubších
zrn (sítem, usazováním)
Za sucha – drcení, mletí, třídění –
dosažení stejnorodosti směsi
Vytváření:
Výrobní směs získala po úpravě takové vlastnosti,
že je možné ji převést do předepsaného tvaru.
Typický technologický postup výroby:
3. Sušení výrobků
Vytvářecí způsoby:
• z plastického těsta na šnekových lisech (obsah
vody 25%)
• ze zavlhlé směsi lisováním
(obsah vody 8 – 12%)
• z břečky – litím do sádrových forem
(obsah vody 40%)
4
Typický technologický postup výroby:
Sušení:
4. Výpal za vysokých teplot
Výtvorek obsahuje značné
množství vody, které se odstraňuje
sušením.
Keramický střep - charakteristiky:
Výpal:
Výpal při teplotách 900 – 1400°C
Výrobek získá stálost tvaru, vzhled, barvu,
tepelně technické vlastnosti
Dle nasákavosti NV:
• pórovitý (NV > 10%)
• polohutný (NV = 6 - 10%)
• hutný (NV = 3 - 6%)
• poloslinutý (NV = 1,5 - 3%)
• slinutý (NV < 1,5%)
Slinování – spojení zrn účinkem teploty – tzv.
keramická vazba
(spojovací skelná fáze)
Keramický střep - charakteristiky:
Keramický střep - charakteristiky:
Dle použití:
Dle barvy střepu:
•bílý
•barevný
• stavební keramika (cihlářské výrobky,
kamenina)
• zdravotnická keramika
• žárovzdorné materiály
• technická keramika (konstrukční
a elektrotechnická)
• speciální keramika
5
Základní střepové suroviny:
• suroviny tvárlivé (plastické)
• suroviny netvárlivé (neplastické)
- ostřiva
- taviva
- lehčiva
Suroviny tvárlivé (plastické)
Po smíchání s vodou vytváří plastické těsto,
a po výpalu dodávají výrobku charakteristické
vlastnosti
Podle stupně disperze rozdělujeme na:
• jíly
• hlíny
• prachy
• písky
Suroviny tvárlivé (plastické)
• jíly - nad 50% jíloviny
Každý z těchto druhů musí obsahovat podíly
(frakce) jisté velikosti, které mají zvláštní
pojmenování:
jílovina – zrna < 0,002 mm
prachovina – zrna 0,002 – 0,05 mm
pískovina – zrna 0,05 – 2,0 mm
• hlíny - 20 - 50% jíloviny a 50 – 80%
prachoviny s pískovinou
• prachy – nad 30% prachoviny, pod 50%
pískoviny a pod 20% jíloviny
• písky – nad 50% pískoviny a pod 20%
jíloviny
Suroviny netvárlivé (neplastické)
Ostřiva
Suroviny netvárlivé
Nejsou schopny samy o sobě vytvořit
plastické těsto
Za syrova snižují plastičnost, nebezpečí
smrštění a tvorbu smršťovacích trhlin při
sušení.
Za tepla pomáhají reakci s oxidy základní
surovině, aby vznikl hutný střep.
• ostřiva
• taviva
• lehčiva
Ostřiva: písek (křemen), kalcinovaný jíl (šamot),
popílek, škvára, struska.
Zvláštní ostřiva: korund, magneziový slínek a
další.
6
Taviva
Ovlivňují tavitelnost směsí, aby při relativně
malém žáru došlo ke slinutí a zhutnění střepu.
Taviva:
živce – sodný, draselný a vápenatý,
pegmatity a taviva eutektiální (obsahují
CaO, MgO, FeO (tavící oxidy).
Tavící oxidy reagují v žáru s SiO2
a vytvářejí nízkotavné sloučeniny
Lehčiva
Zmenšují objemovou hmotnost střepu (např.
tvorbou pórů) a zlepšují tepelně izolační
vlastnosti.
Lehčiva:
uhelný prach, dřevěné piliny, rašelina – při
výpalu vyhoří a vytvoří póry
lehká kameniva – křemelina, keramzit, perlit.
Mineralogické složení
Hraje důležitou roli při posuzování
technologických vlastností jílovitých zemin.
Jílové nerosty jsou v podstatě vodnaté
hlinitokřemičitany.
Zjednodušeně je rozdělujeme do 4 skupin (název
dán nejdůležitějším zástupcem):
• skupina
• skupina
• skupina
• skupina
kaolinitu
montmorillonitu
illitu
chloritu
Cihlářské výrobky
Cihlářské
výrobky
Vznikají formováním méně hodnotných surovin,
hlín a jílů do požadovaných tvarů, a výpalem při
teplotách 900 – 1100°C.
Vzniklé výrobky charakterizuje pórovitý
barevný, nejčastěji červený střep.
a
Výrobky jsou většinou neglazované, plné, nebo
vylehčené otvory (příčnými či podélnými),
dutinami, nebo zvýšením pórovitosti
7
Cihlářské výrobky
Prvky pro svislé konstrukce
Patří mezi kusová staviva
• Výrobky pro svislé konstrukce
Charakterizovány:
• Výrobky pro vodorovné konstrukce
• Jmenovitým rozměrem – udává výrobce
• Výrobky pro pálenou krytinu
• Skladebným rozměrem – skladebný
prostor zdícího prvku (spáry)
• Výrobky pro zvláštní účely (trativodky,
plotovky, půdovky, stájovky, antuka)
• Skutečným rozměrem – měřením
Od roku 2003 platí nová norma se zcela novým pohledem
na pálené zdící prvky ČSN EN 771-1. Některá původní
ustanovení starých norem byla zrušena, některá včleněna
do národní přílohy této normy.
Prvky pro svislé konstrukce
Norma rozeznává dvě skupiny pálených zdících prvků:
Cihly plné
HD (high density)
Pálené prvky pro nechráněné zdivo
Pálené prvky pro chráněné zdivo s objemovou
hmotností přes 1000 kg/m3
LD (Low density)
Pálené prvky pro nechráněné zdivo
Pálené prvky s objemovou hmotností maximálně
1000 kg/m3 určené pro chráněné zdivo
Cihly plné – dle pevnosti v tlaku
Formát
• velký (290x140x65 mm)
průměrná hmotnost 4,2 – 5,0 kg
• malý (250x12x65 mm)
průměrná hmotnost 3,1 – 3,7 kg
Cihly plné – dle mrazuvzdornosti
8
Cihly plné – dle objemové hmotnosti
Cihla plná – modifikace – Cihla lícová
• vhodná pro neomítané zdivo
• jedna nebo dvě strany upravené
• přesné rozměry
• pěkný vzhled
• stejnoměrné zabarvení
• mrazuvzdorná
• vyhovět zkoušce na cicvár
Prvky pro svislé konstrukce
Cihly děrované
Rozměry – násobky normálního formátu cihel
Objemová hmotnost – 900 – 1450 kg/m3
Pro obvodové, vnitřní nosné i výplňové zdivo
Dobré tepelně-izolační vlastnosti
Většinou se upravují omítkou
Cihly děrované - typy
Cihly děrované - typy
Cihly děrované pro vnější i vnitřní chráněné
zdivo
Cihly děrované pro tepelně izolační zdivo
CD-INA
CV-14
CO
CD-IVA
POROTHERM
9
Cihly děrované - typy
Cihly děrované -typy
Cihly děrované - příčkovky
Cihly děrované pro lícové zdivo
PK-CD2
PK-CD8
CDR
PK-CD drážkové
CIPd
KLINKER
Cihly děrované - typy
Prvky pro svislé konstrukce
Cihly děrované zvukově izolační
Keramické dílce
Z některých keramických tvarovek se
vyrábí na přání zákazníka keramické dílce
(jak výplňové, tak pro vnější a vnitřní
nosné stěny).
POROTHERM - AKU
AKUSTICKÁ ŠALOVACÍ TVAROVKA
Cihelné dlaždice a obkladačky
• dlaždice stájové
• půdovky
Stájové dlaždice
Pro zhotovení dlažeb ve stájích a chlévech
tradičním způsobem. Kladou se do
cementové malty.
• tažené cihelné obkladačky
• cihelné obklady lité
10
Půdovky
Pro kladení do půdních prostor, ale i pro
dlažby užitkových místností a sklepů.
Tažené cihelné obkladačky
Pro obklady vnějšího zdiva i interiérů
staveb.
Povrchově upravené glazurou – pro interiéry,
schodiště, podchody a podobně.
Délka:
290, 250, 145 mm
Šířka:
140, 120, 65 a 40 mm
Tloušťka: 16 mm
Lité cihelné obkladačky
Odlévají se do sádrových forem, dokonale
tvarovány, přesné rozměry, lehké
Stavební keramika
• keramické obkladačky
• keramické dlaždice
• kachle
• keramická topná tělesa
Keramické obkladačky
Keramické dlaždice
Pro obkládání vnějších i vnitřních povrchů stěn,
omezující vnikání kapalin a plynů do podkladu,
omezující usazování prachu a nečistot, odolné
proti opotřebení, chemickým vlivům apod.
Dle nasákavosti:
• pórovinové (nad 6%)
• hutné pod 6%)
• porcelaninové
(pod 1,5%)
Vyráběné z vápnitých zemin slinujících při nízké
teplotě, s jemným hutným střepem, lisované
z hmot v práškovém stavu.
11
Prvky pro vodorovné konstrukce
konstrukce
Keramické tvarovky, ze kterých se montují
stropní nebo střešní konstrukce bez použití
zvedací techniky.
Prvky pro vodorovné konstrukce
SIMPLEX – REKORD
Výplň železobetonových žebírkových stropů.
Snižují celkovou hmotnost stropní konstrukce.
Vlastnosti: malá hmotnost (vylehčení dutinami)
Pro monolitické stropní konstrukce i montované
stropní konstrukce s použitím vložek, nebo
stropní keramické dílce vyztužené nebo
předpínané.
Prvky pro vodorovné konstrukce
Prvky pro vodorovné konstrukce
Stropní desky HURDIS
Stropní vložky MIAKO
Určeny pro stropní konstrukce rodinných domů.
Kladeny na patky navlečené na ocelových
nosnících, nebo přímo mezi ocelové či betonové
nosníky, nebo keramické nosníky HONOS.
Vkládají se mezi cihelné nosníky a následně je
konstrukce zmonolitněna betonovou zálivkou.
Prvky pro vodorovné konstrukce
Pálená krytina
Stropní vložky ARMO
K pokrývání střech s dřevěnou konstrukcí krovu.
Užívány jako výplňové vložky pro monolitické
konstrukce, nebo jako výplň prefabrikovaných
stropních dílců.
Dříve uváděno- pro sklony střešních plášťů nad
35° a pro nadmořskou výšku do 400 m.
Tažená krytina – tažením na šnekových lisech
Ražená krytina – přelisováním pláství na
revolverových lisech
Výhody – rychlá montáž, snadné opravy.
Výroba se ustálila na základních typech.
12
Třídění pálených tašek
Bezpečný sklon krytiny z pálených tašek
Pálená krytina
Pálená krytina
Tašky obyčejné - bobrovky
Tašky drážkové - tažené
Obdélníkový tvar s dolní zaoblenou hranou, hladké nebo
rýhované, na spodní straně opatřené nosem pro
uchycení na latích.
Rozměr 380x175x15 mm
Kvalitnější než bobrovky, únosnost 80 kg, rozměr
400x225x15 mm.
Dodávány typy Steinbrück, Standard atd.
Pálená krytina
Pálená krytina
Tašky drážkové - ražené
Tašky ražené prejzové
Taška ražení francouzská – pro horské oblasti,
únosnost 100 kg, rozměr 415x225 mm
Taška ražená Holland – pro horské oblasti, vyšší
estetický vzhled, rozměr 410x265mm
Od sklonu střechy 45°, do nadm. výšky 400 m.
Dva krycí prvky, háky a prejzy (korýtka a kůrky).
Pražský prejz Tondach
13
Pálená krytina
Prvky pro speciální účely
Hřebenáče
Cihly kanalizační, plotovky, cihly komínové, studnovky,
trativodky, antuka.
Pro krytí hřebenů střech.
Hladké – pro střechy z bobrovek a tašek drážkovaných
tažených a prejzů.
Drážkové – pro střechy z tašek drážkovaných ražených.
Zdravotní keramika
Kamenina
Souhrnný název pro instalační předměty –
umývadla, klozety, pisoáry, bidety, dřezy apod.
Vyrábí se buď z kameniny nebo z póroviny při
vypalování téměř do slinutí.
Vytváří se z břečky litím do rozebíratelných
forem.
Opatřují se bílou nebo barevnou glazurou.
Definice: kamenina znamená keramický střep,
který je hutný, nepropustný a dostatečně pevný,
aby odolával rýpání ocelovým hrotem, částečně
slinutý.
Hutná keramika s hutným střepem, malou
nasákavostí, velkou pevností a odolností proti
chemikáliím a abrazivním látkám.
Výrobní směs: 40 – 50% kameninových jílů, 35 –
45% křemene a 7 – 20% živců. Jako ostřivo lze
použít rozemleté kameninové střepy.
Kamenina
Stavební kamenina
• Kameninové dlaždice – hutná a slinutá
• stavební kamenina
• kanalizační kamenina
• chemická kamenina
kamenina pro dláždění. Velmi tvrdé,
odolné, pro vyšší mechanické
namáhání (terasy, tovární haly).
• Kameninové cihly – opatřeny solnou
glazurou. Pro chemický a potravinářský
průmysl.
• Kameninové pásky – obklady fasád
vystavených povětrnostním změnám.
14
Kanalizační kamenina
Chemická kamenina
Pro kanalizační zařízení bez oprav.
Vedení odpadních a chemických vod.
Trouby, tvarovky, vpusti, žlábky a žlaby, desky apod.
Opatřeny oboustrannou glazurou.
Světlosti trub 100 až 600 mm, délky 1000 až 1500 mm.
Slinuté neglazované výrobky pro chemické
provozy. Jemnější struktura než stavební
kamenina. V USA nazývána „chemický porcelán“.
Nádoby pro kyseliny, trouby a tvarovky apod.
Žárovzdorné výrobky
Žárovzdorné výrobky
Schopné odolávat trvale teplotám min. 1500ºC.
Hlavní kriterium žárovzdornost.
Požadavky:
• Odolávat vysoké teplotě co nejdéle
• Dostatečně izolovat ostatní části zařízení před
účinkem vysokých teplot
Podle chemického charakteru:
• Kyselé – dinas, šamot
• Zásadité – magnezit, dolomit
• Neutrální – uhlíkové a uhlíkaté
Podle žárovzdornosti:
• Obyčejně používané – do 1770ºC
• Velmi žárovzdorné – do 2000ºC
• Vysokožárovzdorné – nad 2000ºC
Žárovzdorné výrobky
Žárovzdorné výrobky
Šamotové výrobky
Dinasové výrobky
• Nejrozšířenější – patří mezi kyselé
žáruvdorniny.
• Vysoký obsah Al2O3 a SiO2 (nad 90%). Z
Al2O3 vzniká minerál mullit (krystalická
sloučenina).
Patří mezi kyselé žáruvdorniny.
Vysoký obsah SiO2 (nad 93%). Vyrobeno z křemenných
hornin. Výpalem se křemen mění na tridymit a
cristobalit.
Nazváno dle města ve Walesu, kde se prvně těžila
surovina pro výrobu. V zahraničí nazýváno silika.
Použití – hutnické a sklářské pece, elektrické
obloukové pece apod.
Nedostatky
Nedostatky
Malá odolnost vůči zásaditým agresivním
látkám.
Měknutí a deformace výrobků.
Malá odolnost proti změnám teploty pod 870ºC.
Škodlivé působení na lidský organismus při výrobě
Dinasu.
15
Žárovzdorné výrobky
Žárovzdorné výrobky
Magnezitové a dolomitové výrobky
Uhlíkaté (tuhové) a uhlíkové výrobky
Patří mezi zásadité žáruvdorniny.
Mají dobrou objemovou stálost v žáru, dobrou
tepelnou a elektrickou vodivost a odolnost
proti korozi kyselými i zásaditými látkami.
Použití – hutnictví železa.
Použití - tuhové kelímky a výlevky
v ocelářských pánvích, zpomalovače neutronů
v reaktorech, v raketách, turbínách apod.
Nedostatky
Citlivost k vodní páře a vodě.
Normalizace:
V současnosti období přechodu od
starých norem řady ČSN 72 26XX
na Evropské normy ČSN EN 771 – X.
Zkoušení
cihlářských
výrobků
Ustanovení starých norem dílem zrušena, část
se stala součástí „národních dodatků“ nových
norem.
Zkoušky a počty zkušebních těles
Vlastnost
Zkušební metody
Rozměry
Tvar a uspořádání
Prvky LD
Prvky HD
EN 772 - 16
10
10
EN 772 – 16
EN 772 - 3
10
10
Objemová hmotnost zdícího prvku v suchém stavu
EN 772 - 13
10
10
Objemová hmotnost
v suchém stavu
EN 772 - 13
10
10
Pevnost v tlaku
EN 772 - 1
10
10
Tepelný odpor
EN 1745
-
-
materiálu
zdícího
prvku
Tvar, vzhled
Rovinnost ploch
Dodržení pravých úhlů
Trhliny, praskliny, otluky
Dle místních předpisů
Mrazuvzdornost
Nasákavost
EN 772-1 Příloha C
EN 772 - 7
Počáteční rychlost nasákavosti
EN 772 - 11
Vlhkostní přetvoření
-
10
-
10
Barva střepu
Výskyt cicvárů
Dle místních předpisů
Obsah aktivních rozpustných solí
EN 772 - 5
Reakce na oheň
EN 13501 - 1
-
-
Přídržnost
EN 1052 - 3
27
27
10
10
16
Rozměry
Objemová hmotnost výrobku
Objemová hmotnost zdícího prvku (výrobku) je
hmotnost jednotkového objemu vzorku, včetně
pórů a dutin v něm obsažených.
Rozměry skutečné x Rozměry jmenovité
Tolerance – kategorie dle mezních odchylek od jmenovitých rozměrů
odvozené z ČSN EN 771 – 1 pro prvky LD.
v 
Kategorie
Vnější vlastnosti
Mezní
odchylky
jmenovitýc
h rozměrů
[ mm ]
Zjišťuje se buď měřením rozměrů a vážením
(u pravidelných těles) nebo hydrostatickým vážením
(u nasáknutých těles nepravidelného tvaru).
Jmenovité
rozměry
[ mm ]
T1
T1+
T2
T2+
Tm
290
±7
±7
±4
±4
>7
140
±5
±5
±3
±3
>5
65
±3
±1
±2
±1
>3
m
V
Hmotnost vzorku se určuje v suchém stavu.
Objemová hmotnost střepu
Pevnost v tahu za ohybu
Metoda slouží ke zjištění objemové hmotnosti
materiálu (střepu), lze použít vzorky nepravidelného
tvaru. U cihel děrovaných nebo u keramických
výrobků s dutinami je hodnota objemové hmotnosti
střepu větší než hodnota objemové hmotnosti
výrobku, pouze u cihel plných jsou prakticky téměř
shodné.
Cílem zkoušky je zjistit tahové napětí vyvolané
ohybovým momentem při porušení vzorku. Cihly se
zatěžují jedním břemenem v polovině rozpětí.
F
120
porušení
tělesa
Metoda hydrostatického vážení
ms
vs 
1000
mn  mnw
 po 
120
F l
M
4  3 F l

W bh2
2 bh2
6
pryžová
podložka
240
Pevnost v tlaku
Mrazuvzdornost
Zkouší se buď celý výrobek, anebo 2 zlomky po zkoušce
pevnosti v tahu za ohybu. Zkoušené vzorky připravené podle
potřeby se uloží dostředně na tlačnou desku zkušebního
lisu. Rovnoměrně rozdělené zatížení působící na vzorek se
zvyšuje plynule až do porušení vzorku.
Z odpovídajícího množství zkušebních vzorků je
vytvořen zkušební panel.
 pd 
F F1  F2

A
A
Ten je předepsaným způsobem podroben cyklickému
střídání teplot – působení tzv. zmrazovacích cyklů
(+30ºC, -15ºC).
Před zahájením cyklování byl panel na 7 dnů
ponořen do vody.
Po ukončení 100 cyklů se zkoumá poškození
jednotlivých prvků, typy a četnosti výskytu poruch.
Mrazuvzdornost se pak posoudí předepsanými
způsoby.
17
Nasákavost
Nasákavost udává množství vody pohlcené
vzorkem za stanovených podmínek v % hmotnosti
vysušeného vzorku (poměr hmotnosti vody a
hmotnosti vysušeného vzorku v %).
W
S

mn  ms
 100
ms
Děkuji za pozornost
18
Download

Cihly a keramika pom.pdf - Ústav stavebního zkušebnictví