Integrovaný systém
nakládání s odpady
na regionální úrovni
Publikace byla vydána v rámci projektu:
SPII2f1/30/07: Výzkum integrovaného systému nakládání s odpady a nových
podpůrných nástrojů pro jeho zavedení v podmínkách České republiky
rezortního výzkumu Ministerstva životního prostředí České republiky.
Autorský kolektiv:
vedoucí autorského kolektivu:
Prof. RNDr. Jiří Hřebíček, CSc., ECO-Management s.r.o., Brno
(redakce a editace všech kapitol)
Spoluautoři kapitol:
Ing. Bedřich Friedmann, SITA CZ a.s., Praha
(kapitola 6 a část kapitol 5, 7)
Mgr. Michal Hejč, ECO-Management s.r.o., Brno
(část kapitol 4 a 5)
Ing. Zdeněk Horsák, Ph.D., SITA CZ a.s., Praha
(část úvodní kapitoly a kapitoly 5)
Ing. Tomáš Chudárek, SITA CZ a.s., Praha
(kapitola 6, část kapitoly 4, 5 a 7)
Bc. Jiří Kalina, ECO-Management s.r.o., Brno
(část kapitol 3, 4, 5 a 7)
Ing. František Piliar, ECO-Management s.r.o., Brno
(část kapitol 3, 4, 5 a 7)
Recenze:
Doc. RNDr. Jana Kotovicová, Ph.D., Mendelova zemědělská a lesnická
univerzita v Brně
Ing. Miroslav Lacuška, CSc., Enviro Adviser, Bratislava
Jazyková úprava: Bc. Kateřina Chvátalová, Univerzita Karlova v Praze
© nakladatelství Littera, 2009
ISBN: 978-80-85763-54-6
Obsah
Obsah
1
ÚVOD................................................................................................................3
1.1
Představení výzkumného projektu ..........................................................5
1.2
Jak číst tuto publikaci? ..............................................................................6
2
DEFINICE OBECNÝCH POJMŮ V OH ...................................................9
2.1
Odpad, původci a držitelé odpadu...........................................................9
2.2
Způsoby nakládání s odpady ..................................................................11
2.3
Ostatní pojmy ............................................................................................14
3
SOUČASNÝ STAV OH V ČR ....................................................................17
3.1
Výchozí legislativní podmínky................................................................19
3.1.1 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech ......................................................19
3.1.2 Směrnice č. 98/2008/ES, o odpadech ...................................................21
3.1.3 Komunální odpad...................................................................................23
3.1.4 Živnostenský odpad ...............................................................................28
3.1.5 Biologicky rozložitelný odpad ..............................................................31
3.1.6 Elektroodpad...........................................................................................37
3.1.7 Autovraky ...............................................................................................42
3.1.8 Obaly.......................................................................................................49
3.2
Očekávaný vývoj legislativy ....................................................................53
3.2.1 Doporučované změny Zákona a implementace Směrnice...................53
3.2.2 Pojmy a definice.....................................................................................54
3.2.3 Obce a nakládání s komunálním odpadem...........................................54
3.2.4 Nakládání s odpady................................................................................56
3.2.5 Nakládání s biologicky rozložitelnými odpady....................................57
3.2.6 Plány odpadového hospodářství a ISNO ..............................................58
3.2.7 Zpětný odběr...........................................................................................59
3.2.8 Kolektivní systémy ................................................................................61
3.2.9 Autovraky ...............................................................................................64
4
VYBRANÉ TOKY ODPADŮ V ČR ..........................................................65
4.1
Komunální odpad .....................................................................................65
4.1.1 Produkce a nakládání s KO v ČR..........................................................65
4.2
Živnostenský odpad..................................................................................69
4.2.1 Odhad produkce živnostenského odpadu .............................................69
4.3
Biologicky rozložitelný odpad.................................................................71
4.3.1 Produkce BRO na úrovni obce..............................................................72
4.3.2 Některé specifické druhy BRO..............................................................73
4.3.3 BRO z údržby obecní zeleně .................................................................75
4.3.4 Kompostování ........................................................................................76
4.3.5 Anaerobní fermentace............................................................................77
4.3.6 Energetické využití BRO.......................................................................78
4.3.7 Současné nakládání s BRO na komunální úrovni ................................79
4.3.8 Předcházení vzniku BRKO....................................................................81
iii
Obsah
4.4
Elektroodpad .............................................................................................81
4.4.1 Kolektivní systémy ................................................................................81
4.4.2 ASEKOL – zpětný odběr elektrozařízení .............................................83
4.4.3 EKOLAMP – zpětný odběr osvětlovacích zařízení.............................84
4.4.4 Elektrowin – zpětný odběr elektrospotřebičů.......................................85
4.4.5 OFO - Recycling, zpětný odběr elektrospotřebičů...............................87
4.4.6 REMA Systém – zpětný odběr zařízení informačních a
komunikačních technologií .................................................................................88
4.4.7 RETELA – zpětný odběr elektrozařízení .............................................89
4.4.8 Srovnání zpětného odběru elektrozařízení s EU ..................................89
4.5
Autovraky ..................................................................................................91
4.5.1 Údaje z registru vozidel .........................................................................91
4.5.2 Věková struktura vozového parku v ČR...............................................93
4.5.3 Zařízení pro nakládání s autovraky.......................................................94
4.5.4 Poplatky a jiné nástroje..........................................................................95
4.6
Obaly...........................................................................................................96
4.6.1 Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM.....................................96
4.6.2 Povinné osoby ........................................................................................97
4.6.3 Produkce odpadů z obalů.......................................................................98
5
ZAHRANIČNÍ ZKUŠENOSTI.................................................................101
5.1
Rakousko..................................................................................................102
5.1.1 Komunální odpad.................................................................................103
5.1.2 Živnostenský odpad .............................................................................103
5.1.3 Biologicky rozložitelný odpad ............................................................104
5.1.4 Elektroodpad.........................................................................................104
5.1.5 Autovraky .............................................................................................104
5.1.6 Obaly.....................................................................................................105
5.2
Slovensko..................................................................................................106
5.2.1 Recyklační fond....................................................................................106
5.2.2 Komunální odpad.................................................................................107
5.2.3 Živnostenský odpad .............................................................................108
5.2.4 Biologicky rozložitelný odpad ............................................................108
5.2.5 Elektroodpad.........................................................................................109
5.2.6 Autovraky .............................................................................................109
5.2.7 Obaly.....................................................................................................110
5.3
Německo ...................................................................................................113
5.3.1 Komunální odpad.................................................................................113
5.3.2 Živnostenský odpad .............................................................................116
5.3.3 Biologicky rozložitelný odpad ............................................................117
5.3.4 Elektroodpad.........................................................................................118
5.3.5 Autovraky .............................................................................................119
5.3.6 Obaly.....................................................................................................119
5.4
Itálie ..........................................................................................................122
iv
Obsah
5.4.1 Komunální odpad.................................................................................123
5.4.2 Živnostenský odpad .............................................................................124
5.4.3 Biologicky rozložitelný odpad ............................................................124
5.4.4 Elektroodpad.........................................................................................127
5.4.5 Autovraky .............................................................................................127
5.4.6 Obaly.....................................................................................................128
6
INTEGROVANÝ SYSTÉM NAKLÁDÁNÍ S ODPADY .....................131
6.1
Základní pojmy týkající se ISNO.........................................................131
6.2
Zásady pro vytváření ISNO ..................................................................131
6.3
Prvky (procesy) v ISNO.........................................................................136
6.3.1 Sběr, shromažďování, třídění, svoz a přeprava odpadů.....................136
6.3.2 Sběrný dvůr...........................................................................................150
6.3.3 Regionální odpadové centrum.............................................................153
6.4
Cílové skupiny ISNO..............................................................................155
6.4.1 Producenti odpadů a obce....................................................................155
6.4.2 Výrobci, prodejci a distributoři ...........................................................156
6.4.3 Subjekty zajišťující prevenci vzniku odpadů a další služby..............156
6.4.4 Subjekty zabývající se nakládáním s odpady .....................................157
6.4.5 Subjekty nepřímo zapojené do nakládání s odpadem........................157
6.5
Nástroje ISNO .........................................................................................157
6.5.1 Normativní (legislativní) nástroje .......................................................159
6.5.2 Ekonomické nástroje............................................................................160
6.5.3 Informační nástroje ..............................................................................161
6.5.4 Organizační a administrativní nástroje ...............................................163
6.5.5 Dobrovolné nástroje.............................................................................164
6.5.6 Technologické nástroje ........................................................................167
6.6
Indikátory ISNO .....................................................................................168
6.6.1 Indikátory POH ....................................................................................169
6.6.2 Indikátory POH krajů...........................................................................171
6.6.3 Indikátory ISNO na regionální úrovni ................................................171
7
APLIKACE ISNO NA PILOTNÍM ÚZEMÍ ..........................................173
7.1
Úvod ..........................................................................................................173
7.2
Analýza toku BRO v pilotním území města Tišnov ..........................173
7.2.1 Parametry svozu BRKO.......................................................................173
7.2.2 Metodika stanovení materiálového složení ........................................174
7.2.3 Výsledky sledování návozů BRO .......................................................174
7.2.4 Závěry k zahrnutí toku BRO do ISNO ...............................................179
7.3
Pilotní projekt ISNO v regionu ORP Šumperk .................................180
7.3.1 Úvod......................................................................................................180
7.3.2 Základní charakteristiky oblasti v rámci kraje ...................................182
7.3.3 Stávající prvky OH oblasti ..................................................................184
7.3.4 Prvky systému ......................................................................................186
8
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ......................................................191
v
Obsah
9
10
POUŽITÁ LITERATURA A INFORMAČNÍ ZDROJE .....................195
SEZNAM OBRÁZKŮ A GRAFŮ........................................................201
vi
Předmluva
Předmluva
Tato publikace je určena především pro představitele regionální veřejné správy
na úrovni měst, obcí, sdružení nebo svazku obcí a krajů. Rovněž může sloužit
jako učební materiál pro studenty vysokých škol, kteří se zabývají problematikou
odpadového hospodářství. Je také určena odborné veřejnosti, která se zajímá
o problematiku integrovaných systémů nakládání s odpady.
V publikaci jsou shrnuty průběžné výsledky řešení vědecko-výzkumného
projektu č. SPII2f1/30/07: „Výzkum integrovaného systému nakládání s
odpady a nových podpůrných nástrojů pro jeho zavedení v podmínkách České
republiky“ Resortního výzkumu Ministerstva životního prostředí (MŽP) České
republiky (ČR) na léta 2007–2013 s počátkem řešení projektů v roce 2007
zabývajícího se výzkumem integrovaného systému nakládání s odpady (se
zaměřením na předcházení vzniku odpadů, nakládání s autovraky, elektroodpady,
bioodpady, obaly a odpady ze služeb a malých živností). Podle MŽP1: „Odpady
představují v současné době jeden z nejčastějších a nejsledovanějších „vedlejších
produktů“ lidské společnosti. Zejména komunální odpady a kaly z čistíren
odpadních vod jsou produktem prakticky všech obyvatel. Většina obyvatel se však
denně setkává i s produkcí odpadů průmyslových, stavebních, biologicky
rozložitelných, nebezpečných a řady dalších“.
Nakládání s odpady v ČR již dávno překonalo počáteční fázi zavádění běžných
technologií a splňování základních legislativních požadavků. V relativně
příznivém prostředí z hlediska „správné praxe“ nakládání s odpady je hledání
dalších možností zlepšení celého systému soustředěno na materiálové
a surovinové úspory a také na efektivní šíření informací relevantních pro
příslušné subjekty. Současný trend směřuje k integraci poskytovaných služeb jak
na regionální úrovni, tak na krajské a národní úrovni.
V ČR, ale i v členských zemích Evropské unie (EU) se ovšem nedaří oddělit růst
měrné produkce odpadů na jednoho obyvatele a rok od růstu životní úrovně
jejich občanů. Daří se postupně zvyšovat podíl vytříděných a využitých odpadů,
celková produkce odpadů v ČR i EU však roste. Proto byl v zadávací
dokumentaci Resortního programu výzkumu v působnosti Ministerstva životního
prostředí na léta 2007–2013 s počátkem řešení projektů v roce 2007 stanoven cíl
SP2f1 „Předcházet vzniku odpadů, snížit měrné produkce odpadů nezávisle na
úrovni ekonomického růstu“.
Výzkum a vývoj Integrovaného systému nakládání s odpady (ISNO) v ČR
směřuje k vytvoření návrhu efektivního systému a nástrojů (informačních,
organizačních, administrativních, legislativních, technologických, dobrovolných)
pro jeho zavedení podporující předcházení vzniku odpadů a snížení měrné
produkce odpadů na obyvatele nezávisle na úrovni ekonomického růstu.
1
http://www.mzp.cz/cz/odpady_podrubrika
1
Předmluva
Integrovaným systémům nakládání s odpady v podmínkách ČR v takovém
rozsahu a míře podrobnosti se žádná publikace doposud nezabývala. Autorský
kolektiv věří, že předložená publikace dokáže čtenáři danou problematiku
seriózně představit. Autoři rovněž upřímně přivítají, projeví-li čtenáři zájem
podělit se s nimi o vlastní zkušenosti či nabídnou-li další odborné náměty,
připomínky a doporučení.
Autorský kolektiv
2
Kapitola 1 Úvod
1 Úvod
Konec 20. století a začátek 21. století je ve znamení prudkého technologického
rozvoje nových environmentálních postupů a technologií zvyšujících efektivitu
nakládání s odpady (odpadového hospodářství)2. Výzkum a vývoj těchto postupů
a technologií dosáhl rozsahu srovnatelného s ostatními průmyslovými obory.
V čele tohoto procesu stojí moderní legislativa, která je v zemích EU založena na
jednoduchém schématu podporujícím prevenční postupy a systémy
materiálového a energetického využití odpadu a pro nevyužitelný odpad pak na
technologiích jeho bezpečného odstranění. Současně tato legislativa podporuje
princip blízkosti, tj. nakládání s odpady přednostně v místě jejich vzniku.
Právě tato legislativa způsobila, že se vývojem a výrobou environmentálních
technologií začaly zabývat vysoce profesionalizované společnosti. Podobná
situace nastává v oblasti provozování systémů nakládání s odpady, kde vzhledem
ke zvyšující se odbornosti a vysokým nárokům zákazníků je pro malé a střední
organizace stále složitější vyhovět narůstajícím požadavkům trhu. Přelom
tisíciletí byl ve znamení nového kvalitativně jiného pohledu na nakládání
s odpady, které se zařadilo k ostatním druhům služeb na současném trhu jak na
národní, tak i na mezinárodní úrovni. Je charakterizováno následujícími subjekty:
Zákazník – původce odpadů (organizace, město, obec, průmyslový podnik,
živnostník, poskytovatel služeb, obchodní dům atd.) se soustředí na svou
základní činnost, tedy výrobu či poskytování služby, která je jeho hlavním
úkolem. Ve své každodenní praxi uplatňuje preventivní a proaktivní přístup k
řešení odpadového hospodářství (OH), přičemž může využívat poskytované
know-how. Vyžaduje outsourcing3 ostatních vedlejších procesů služeb tak, aby
jeho vývoj a rozvoj byl zaměřen pouze na úroveň jeho primární činnosti.
Výrobce – se specializuje na vývoj vhodných způsobů postupů a výrobu
technologií a zařízení pro nakládání s odpady. U těch však převládá jejich velká
variabilita (daná potřebami ojedinělosti každého případu) nad trvalou unifikací.
Hlavními zákazníky pak nejsou původci odpadů, ale převážně provozovatelé
systémů nakládání s odpady v ohraničeném regionu nebo dané komoditě.
Provozovatel – specializovaný poskytovatel služeb v odpadovém hospodářství
pro zákazníka. S ohledem na zvýšení efektivnosti svých služeb je nucen
integrovat své aktivity do komplexně provázaného systému. Nové logistické
možnosti, využívání informačních a komunikačních technologií v OH, zvyšující
2
Termíny nakládání s odpady a odpadové hospodářství mají společný anglický termín – waste
management.
3
Outsourcing (angl. out, vně, a source, zdroj) znamená, že organizace vyčlení různé podpůrné a
vedlejší činnosti a svěří je smluvně jiné společnosti (subkontraktorovi) specializovanému na
příslušnou činnost. Je to tedy druh dělby práce, kdy činnost není zajišťována vlastními
zaměstnanci, nýbrž např. na základě určité smlouvy jinou organizací. Typicky se jedná o činnosti
jako je úklid, údržba, doprava, správa počítačové sítě nebo nakládání s odpady.
3
Kapitola 1 Úvod
se náklady na moderní sofistikované technologie pro OH a částečné otevření
hranic států pro pohyb vybraných druhů odpadů v EU mu umožňují lepší
zhodnocení jeho aktivit prostřednictvím vývozu těchto vybraných druhů odpadů.
V ČR jsou základní pravidla pro nakládání s odpady stanovena zákonem
č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, jeho
prováděcími právními předpisy a dalšími souvisejícími právními předpisy, které
v dalším textu podrobněji rozvedeme. Cíle pro různé způsoby nakládání s odpady
a optimální způsoby pro jejich dosažení včetně vytvoření Integrovaných systémů
nakládání s odpady (ISNO) jsou stanoveny zákonem č. 185/2001 Sb. a Plánem
odpadového hospodářství (POH) ČR na roky 2003–2013 4, vydaným v roce 2003
formou nařízení vlády č. 197/2003 Sb., kde v jeho Příloze byly stanoveny
Zásady pro vytváření jednotné a přiměřené sítě zařízení k nakládání s odpady
v ČR, včetně vytvoření ISNO na regionální úrovni a jejich propojení do
celostátní sítě zařízení pro nakládání s odpady v rámci vybavenosti území. Z toho
vycházely POH jednotlivých krajů ČR tak, aby byly v souladu s POH ČR a
naplňovaly jeho cíle. Závaznou část POH krajů vyhlásily kraje většinou v roce
2004 obecně závaznou vyhláškou kraje.
Plnění POH ČR je každoročně vyhodnocováno MŽP prostřednictvím Hodnotící
zprávy5, která je přístupná na webu MŽP. Podobně jsou každoročně
vyhodnocovány i POH krajů, které jsou rovněž přístupné na jejich webových
stránkách6. V OH je vedena evidence o produkci a nakládání s odpady u původců
i zařízení umožňující v souladu s předpisy EU získat podrobné informace
o produkci a nakládání s odpady v krajích a celé ČR, které umožňují odpovědně
vyhodnocovat POH a získávat podklady pro správní a kontrolní činnost orgánů
veřejné správy v OH. Získané informace jsou důležitým podkladem pro další
plánování krajů i MŽP v oblasti OH, legislativní činnost i pro poradní orgány
ministra MŽP, mezi které patří např. Rada pro odpadové hospodářství ČR,
složená z předních odborníků všech resortů i nestátní sféry.
V této publikaci budeme vycházet ze současné legislativy EU a ČR v oblasti OH
a také ze situace na trhu v OH v ČR i Evropě. Budeme věnovat pozornost
problematice ISNO na regionální úrovni se zaměřením na šest vybraných toků
odpadů: směsný komunální odpad (SKO), odpady produkované ve sféře služeb
a malých živností (živnostenské odpady), biologicky rozložitelné odpady (BRO),
autovraky, odpad z použitých elektrozařízení (elektroodpad) a odpad z obalů
a obalových materiálů. Vzhledem ke svým specifickým vlastnostem a různému
riziku ohrožení našeho životního prostředí vyžaduje každý uvedený tok odpadů
specifické nakládání, které v publikaci podrobněji popíšeme.
4
http://www.mzp.cz/cz/plan_odpadoveho_hospodarstvi
http://www.mzp.cz/cz/plneni_narizeni_vlady
6
Jihomoravský kraj: http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default.aspx?PubID=4945&TypeID=2
5
4
Kapitola 1 Úvod
1.1 Představení výzkumného projektu
Řešení projektu č. SPII2f1/30/07: „Výzkum integrovaného systému nakládání
s odpady a nových podpůrných nástrojů pro jeho zavedení v podmínkách České
republiky“ vychází z analýzy současného stavu OH v ČR a úkolů, které
vyplývají ze sdělení Evropské komise (dále jen Komise), tj. KOM(2005)0670
„Tematické
strategie
udržitelného
využívání přírodních
zdrojů“,
KOM(2005)0666 „Tematické strategie předcházení vzniku a recyklace odpadů“,
KOM(2008)0397 „Akčního plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu a
udržitelnou průmyslovou politiku“, požadavků Organizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj (OECD) na sledování materiálových toků se zaměřením na
toky odpadů a návazné materiálové toky C(2004)79 „Doporučení Rady OECD
k materiálovým tokům a produktivitě zdrojů“, Strategie udržitelného rozvoje ČR,
POH ČR, Rámce programů udržitelné spotřeby a výroby ČR a zejména z nově
přijaté Směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství (ES)
č. 98/2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (dále jen Směrnice).
Směrnice, na jejímž znění se dohodla Rada EU s Evropským parlamentem,
zavádí cíle pro opětovné využití odpadu, které mají být naplněny do roku 2020.
Směrnice také určuje pravidla pro budoucí legislativu EU v této oblasti a ukládá
členským státům EU nově povinnost vypracovat závazné Programy pro
předcházení vzniku odpadu. Směrnici bude nutno implementovat v právních
předpisech ČR pro odpadové hospodářství do 12. prosince 2010. Pro samotnou
formální transpozici Směrnice by sice stačila novela existujícího zákona
č. 185/2001 Sb., o odpadech, ale jeho nepřehlednost daná osmnácti různými
novelizacemi již vyžaduje vypracování nového textu zákona o odpadech.
Výzkumný projekt, jehož řešení bylo zahájeno koncem roku 2007, je koncipován
na šest etap řešení v délce čtyřicet osm měsíců tak, aby při realizaci prací bylo
v jednotlivých etapách projektu zabezpečeno plnění dílčích cílů, z nichž
vybíráme jako nejdůležitější:
1. Zpracovat přehled současného stavu odpadového hospodářství (OH) v ČR a
vybraných členských zemích EU.
2. Navrhnout regionální ISNO, v kterém budou implementovány indikátory,
nástroje a opatření z prováděného výzkumu.
3. Navrhnout vhodné nástroje (informační, legislativní, ekonomické, technické
a dobrovolné) pro předcházení vzniku odpadů a zvýšení efektivnosti OH tak,
aby byla snížena měrná produkce odpadů nezávisle na úrovni ekonomického
růstu ve vybraných komoditách, tj. aby došlo ke zlepšení situace zejména
v oblasti předcházení vzniku odpadů, nakládání se směsným komunálním
odpadem, s odpady produkovanými ve sféře služeb a malých živností,
s biologicky rozložitelným odpadem, autovraky, elektroodpadem a nakládání
s odpady z obalů.
4. Srovnat efektivnosti různých systémů pro nakládání se směsným komunálním
odpadem, obaly a výrobky po ukončení jejich životnosti.
5
Kapitola 1 Úvod
5. Rozšířit stávající soustavy indikátorů POH o indikátory pro sledování
efektivnosti jednotlivých prvků procesů nakládání s odpady, rozšířit systém
monitorování a vyhodnocování.
6. Aplikovat návrh ISNO v pilotním území.
7. Vyhodnotit úspěšnost a efektivitu těchto nástrojů v pilotním území pomocí
soustavy indikátorů.
V této publikaci se zaměříme na prezentaci vybraných výsledků výzkumu
z řešení prvních tří dílčích cílů projektu, které byly ukončeny v roce 2009.
1.2 Jak číst tuto publikaci?
Vzhledem k tomu, že publikace je určena čtenářům s rozdílnou znalostí
problematiky OH, proto je na schématu 1. 1. popsán návod jak číst tuto publikaci
podle stupně čtenářovy znalosti a cílové skupiny, ke které náleží.
Schéma 1.1: Jak číst tuto publikaci
V dalším textu objasníme obsah jednotlivých kapitol, aby měl čtenář podrobnější
informace než je začne číst.
Kapitola 2 „Definice obecných pojmů v OH“ obsahuje základní pojmový aparát,
který je nepostradatelný pro správné pochopení a využití textu celé publikace.
Pro čtenáře, který se seznamuje s problematikou OH, jeho zákonitostmi a
pravidly, je tato kapitola nenahraditelná. Naopak odborníkům, kteří se
v problematice OH dlouhodobě pohybují, lze doporučit vynechání textu této
kapitoly, neboť jim je patrně její obsah již předem znám.
V kapitole 3 „Současný stav odpadového hospodářství v ČR“ je probrán
podrobnější rozbor právních předpisů pro jednotlivé vybrané toky odpadů tj.
komunální odpady, živnostenské odpady, bioodpady, elektroodpady, autovraky a
odpady z obalů. Pro tyto toky odpadů jsou uvedeny podrobné definice
specifických pojmů. Znalci v odpadové problematice se v textu rychle zorientují.
Studentům a méně znalým čtenářům problematiky OH však může tato kapitola
6
Kapitola 1 Úvod
poskytnout cenný náhled do současného stavu OH v ČR. Všem skupinám čtenářů
doporučujeme věnovat zvýšenou pozornost kapitole 3.2, která se zabývá
perspektivami budoucí legislativy OH, především implementace Směrnice do
české legislativy a přípravou nového zákona o odpadech.
Kapitola 4 „Vybrané toky odpadů v ČR“ přináší podrobný rozbor šesti
vybraných toků odpadů a doplňuje obecné informace z předchozí kapitoly
konkrétními kvantitativními údaji shrnutými názorně v řadě tabulek a grafů.
Obsahem kapitoly jsou nejen vyhodnocená statistická data, ale i kvalitativní
popis zasazující problematiku jednotlivých odpadových proudů do širšího
kontextu. Kapitola nabízí praktické výstupy ve formě popisu technologií
používaných pro zpracování odpadu, podrobností o společnostech a kolektivních
systémech, které se jednotlivými toky odpadů zabývají, odkazuje i na kontakty
na ně.
Kapitola 5 „Zahraniční zkušenosti“ poskytuje základní srovnání systémů OH ve
čtyřech vybraných členských státech EU s ČR. Podrobnější náhled do
problematiky OH je uveden pro vybrané toky odpadů v Německu a Rakousku,
které patří k zemím s nejlepšími výsledky dosahovanými v OH, ve Slovenské
republice (SR), která má výchozí podmínky velmi podobné podmínkám v ČR.
Na závěr kapitoly je popsána situace v Itálii, která je tradičně vnímána jako země,
která klade podstatně menší nároky na OH, přesto lze na jejím příkladu
demonstrovat velmi rychlý pozitivní vývoj a dosažení vysokých standardů v OH
vyžadovaných legislativou EU.
Kapitola 6 „Integrovaný systém nakládání s odpady“ je jádrem publikace,
soustřeďuje poznatky z ostatních částí publikace a dalších odborných zdrojů pro
definici a konstrukci ISNO. Tato kapitola velmi podrobně rozebírá prvky ISNO a
vazby mezi nimi, vytyčuje zásady pro budování ISNO, zabývá se jednotlivými
nástroji, které má systém ISNO k dispozici, rozděluje je do skupin. V závěru
pojednává o indikátorech využitelných pro hodnocení ISNO. Jako ústřední část
knihy je tato kapitola určena všem skupinám čtenářů. Přiblíží problematiku ISNO
s pomocí několika příkladů z praxe.
Kapitola 7 „Aplikace ISNO na pilotním území“ popisuje příklady z praxe.
Pojednává o dvou pilotních regionech projektu SPII2f1/30/07, kde jsou
uplatňovány zásady ISNO. Jde o město Tišnov, kde probíhá tříděný sběr
biologicky rozložitelného odpadu na úrovni domácností. Dále se jedná o region
obce s rozšířenou působností (ORP) Šumperk, kde je nyní ISNO implementován.
Tato kapitola odráží současnou praxi v OH a může být podnětná pro představitele
samosprávy, kteří ISNO chtějí zavádět v jejich regionu. Přibližuje však
problematiku ISNO i čtenáři – laikovi, který se s problematikou OH teprve
seznamuje.
7
8
Kapitola 2 Definice obecných pojmů v OH
2 Definice obecných pojmů v OH
Druhá kapitola uvádí definice základních pojmů používaných v textu této
publikace. Budou zde uvedeny ve formě, ve které jsou popsány v příslušných
právních předpisech zejména ve Směrnici, zákonu č. 185/2001 Sb., o odpadech a
o změně některých dalších zákonů a jeho osmnácti novelami (dále jen Zákon),
vyhlášce č. 381/2001 Sb., Katalog odpadů ve znění vyhlášky č. 503/2004 Sb.
(dále jen Katalog), který je kompatibilní s Evropským katalogem odpadů
vydaným Rozhodnutím Komise 2000/532/ES, dále Nařízením vlády č. 197/2003
Sb., o Plánu odpadového hospodářství České republiky (dále jen Nařízení) a
Evropskými normami ČSN EN 13 965-1 Charakterizace odpadů – Názvosloví –
Část 1: Názvy a definice vztahující se k materiálu a ČSN EN 13 965-2
Charakterizace odpadů – Názvosloví – Část 2: Názvy a definice vztahující se k
nakládání s odpady (dále Normy). Evropské terminologické normy ČSN EN
13 965-1 a ČSN EN 13 965-2 byly zavedeny vzhledem k své důležitosti pro OH
do soustavy ČSN překladem.
V případě, že jsou některé pojmy definovány odchylně v několika různých
předpisech, je přednostně uvedena definice pojmu ze Směrnice, následována
definicí ze Zákona a posléze z dalších legislativních předpisů a norem. Definice
pojmů, u nichž by mohly odlišné definice nevhodně ovlivnit chápání dalšího
textu, jsou uvedeny násobně s uvedením původu, který byl pro definici využit a
s případným komentářem.
2.1 Odpad, původci a držitelé odpadu
V této kapitole zavedeme základní pojmy, které budou společné všem
sledovaným tokům odpadů, které budeme postupně popisovat v dalších
kapitolách. Pojmy jsou uspořádány v logickém pořadí tak, aby nově zaváděný
pojem používal již dříve definované pojmy. Na začátku dalších kapitol pak
uvedeme pojmy, které nejsou uvedené v této obecné kapitole a budou se
vztahovat k danému toku odpadů popisovanému v příslušné kapitole.
Odpad (dle Směrnice) je jakákoli látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje
nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil.
Odpad (dle Zákona) je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl
nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených
v příloze č. 1 Zákona.
Poznámka: Osoba má povinnost zbavit se movité věci, příslušející do některé ze
skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 Zákona, jestliže ji nepoužívá
k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na
základě zvláštního právního předpisu. Definice odpadu dle Směrnice je
jednodušší a zavádí pojem držitele odpadu.
9
Kapitola 2 Definice obecných pojmů v OH
Nebezpečným odpadem (dle Směrnice) je myšlen odpad, který vykazuje jednu
nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze III Směrnice (např. olej,
tuk, barva, lepidlo, pryskyřice, rozpouštědlo, kyselina, hydroxid, detergenty,
odmašťovací přípravky, fotochemikálie, léky, pesticidy, galvanický článek suchý
nebo mokrý, zářivka, odpad s obsahem rtuti, zařízení s obsahem
chlorfluoruhlovodíků, televize apod.).
Katalog odpadů je uveden v příloze č. 1 Katalogu a tvoří jej seznam vzestupně
uspořádaných šestimístných katalogových čísel druhů odpadů, v nichž prvé
dvojčíslí označuje skupinu odpadů, druhé dvojčíslí podskupinu odpadů a třetí
dvojčíslí druh odpadu. Seznam je uspořádán podle odvětví, oboru nebo
technologického procesu, v němž odpad vzniká, podrobněji viz Katalog.
Komunální odpadem (dle Zákona § 4 písm. b)) se rozumí veškerý odpad
vznikající na území obce při činnosti fyzických osob (občanů) a který je uveden
v Katalogu ve skupině 20 „Komunální odpady (odpady z domácností a podobné
živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů)“, včetně složek
z odděleného sběru s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo
fyzických osob oprávněných k podnikání.
Původcem odpadu (dle Směrnice) se rozumí jakákoliv osoba, při jejíž činnosti
vznikají odpady (prvotní původce odpadu), nebo osoba, která provádí
předzpracování, směšování nebo jiné činnosti, jejichž výsledkem je změna
povahy nebo složení těchto odpadů.
Původcem odpadů (dle Zákona) je právnická osoba, při jejíž činnosti vznikají
odpady, nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, při jejíž podnikatelské
činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce, které
mají původ v činnosti fyzických osob, na něž se nevztahují povinnosti původce,
se za původce odpadů považuje obec. Obec se stává původcem komunálních
odpadů v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném;
obec se současně stane vlastníkem7 těchto odpadů,
Držitelem odpadu (dle Směrnice) se pak rozumí původce odpadu nebo fyzická či
právnická osoba, která má tyto odpady v držení.
Oprávněná osoba (dle Zákona) je každá osoba, která je oprávněna k nakládání
s odpady podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů (například
živnostenský zákon, obchodní zákoník atd.). Oprávněnou osobou je za splnění
zákonných podmínek také obec.
Původce a oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s odpadem odpad
zařadit podle Zákona § 5 a 6 i Směrnice článku 7 pod katalogová čísla stanovená
v Katalogu. Postup pro zařazování odpadů podle Katalogu je stanoven v jeho § 2
a 3 a ve Směrnici v článku 7 a v Rozhodnutí Komise 2000/532/ES.
7
Vlastníka můžeme v širším slova smyslu chápat jak držitele odpadu dle Směrnice.
10
Kapitola 2 Definice obecných pojmů v OH
Obchodníkem (dle Směrnice) se rozumí podnik, který jedná na vlastní
odpovědnost, když odpady nakupuje a následně prodává, včetně obchodníků,
kteří nemají odpady fyzicky v držení.
Zprostředkovatelem (dle Směrnice) se rozumí podnik, který zařizuje využití nebo
odstraňování odpadu jménem jiných, včetně zprostředkovatelů, kteří nemají
odpady fyzicky v držení.
Spotřebitel (dle § 2 odst. 1) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele) je
fyzická nebo právnická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby za
jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky nebo službami.
2.2 Způsoby nakládání s odpady
Nakládání s odpady (dle Směrnice) je sběr, přeprava, využití a odstraňování
odpadů, včetně dozoru nad těmito činnostmi a následné péče o místa odstranění a
včetně činností prováděných obchodníkem nebo zprostředkovatelem.
Nakládání s odpady (dle Zákona) je shromažďování, soustřeďování, sběr,
výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a
odstraňování odpadu.
Odpadovým hospodářstvím (dle Zákona) se rozumí činnost zaměřená na
předcházení vzniku odpadů, na nakládání s odpady a na následnou péči o místo,
kde jsou odpady trvale uloženy, a kontrola těchto činností.
Nakládání s odpady má dle Směrnice ještě širší rozsah než v současnosti
zavedený pojem odpadové hospodářství, zejména o dozor nad činnostmi v této
oblasti, např. Českou inspekcí životního prostředí (ČIŽP) nebo orgány státní
správy.
Shromažďování odpadů (dle Zákona § 4 písm. f) je krátkodobé soustřeďování
odpadů do shromažďovacích prostředků v místě jejich vzniku před dalším
nakládáním s odpady.
Sběrné místo, sběrný dvůr nejsou legislativně definovány a je to místo určené ke
shromažďování a sběru vybraných druhů odpadů vybavené různými druhy
shromažďovacích prostředků (různé typy kontejnerů, sběrné boxy apod.). Na
sběrném dvoře lze sbírat větší počet druhů odpadů, a to včetně nebezpečných
složek.
Sběr (dle Směrnice) je shromažďování odpadu, včetně předběžného třídění a
předběžného skladování odpadu pro účely přepravy do zařízení na zpracování
odpadu.
Sběr odpadů (dle Zákona) je soustřeďování odpadů právnickou nebo fyzickou
osobou oprávněnou k podnikání od spotřebitele za účelem jejich předání
k využití nebo odstranění.
11
Kapitola 2 Definice obecných pojmů v OH
Tříděný sběr (dle Směrnice) je sběr, kdy je tok odpadů oddělen podle druhu a
povahy odpadu s cílem usnadnit specifické zpracování.
Výtěžnost sběru není legislativně definována a je to množství vytříděných a dále
využitelných druhů odpadů vztažené za určité časové období. Vyjadřuje se
obvykle v měrných jednotkách jako např. výtěžnost v kg na obyvatele a rok.
Účinnost sběru není legislativně definována a je to podíl množství vytříděných
odpadů daného druhu k celkové produkci těchto odpadů na daném území za
určité časové období (udává se v %).
Svoz odpadů není legislativně definován a představuje přepravu odpadů
z předem určených míst (daných například obecně závaznou vyhláškou příslušné
obce) dopravním prostředkem, který je k tomuto účelu oprávněn.
Svozová oblast není legislativně definována a tvoří ji území osoby oprávněné
k nakládání s odpady, ve kterém zajišťuje služby k nakládání s odpady. V praxi
se jedná o území, ve kterém konkrétní organizace provádí sběr a svoz odpadů do
příslušného zařízení na úpravu, využití či odstranění odpadů.
Využití odpadů (dle Směrnice) je jakákoli činnost, jejímž hlavním výsledkem je,
že odpad slouží užitečnému účelu tím, že nahradí jiné materiály, které by jinak
byly použity ke konkrétnímu účelu, nebo jejímž výsledkem je, že je odpad
upraven k tomuto konkrétnímu účelu, a to v daném zařízení nebo v širším
hospodářství. V příloze II Směrnice je uveden nevyčerpávající seznam způsobů
využití.
Energetickým využitím (dle Směrnice) rozumíme použití odpadu především jako
paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie, například v zařízeních pro
spalování, která zpracovávají pevné komunální odpady, a to pouze pokud se
jejich energetická účinnost rovná nebo je vyšší než 0,60 pro zařízení v provozu
povolená v souladu s použitelnými právními předpisy před 1. lednem 2009, nebo
0,65 pro zařízení povolená po 31. prosinci 2008.
Opětovným použitím odpadů (dle Směrnice) je myšlen jakýkoliv postup, kterým
jsou výrobky nebo jejich části, které nejsou odpadem, znovu použity pro tentýž
účel, pro který byly původně určeny.
Přípravou k opětovnému použití (dle Směrnice) jsou myšleny způsoby využití
zahrnující kontrolu, čištění nebo opravu a spočívající v tom, že jsou výrobky
nebo části výrobků, které se staly odpady, upraveny tak, že budou opětovně
použity bez dalšího předzpracování.
Využití odpadů (dle Zákona § 4 písm. l)) jsou činnosti uvedené v příloze č. 3 k
Zákonu.
Recyklace (dle Směrnice) je jakýkoli způsob využití, jímž je odpad znovu
zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely.
Zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nezahrnuje energetické využití
a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jako
zásypový materiál.
12
Kapitola 2 Definice obecných pojmů v OH
Odstranění odpadu (dle Směrnice) je jakákoli činnost, která není využitím, a to
i v případě, že tato činnost má jako vedlejší důsledek znovuzískání látek nebo
energie. V příloze I Směrnice je uveden nevyčerpávající seznam způsobů
odstraňování.
Odstranění odpadu (dle Zákona § 4 písm. o)) definuje odstraňování odpadů jako
činnosti uvedené v příloze č. 4 k Zákonu.
Zpracování odpadů (dle Směrnice) je využití nebo odstranění, zahrnující
i přípravu před využitím nebo odstraněním.
Předcházení vzniku odpadů (dle Směrnice) jsou opatření přijatá předtím, než se
látka, materiál nebo výrobek staly odpadem, která omezují: množství odpadu, a
to i prostřednictvím opětovného použití výrobků nebo prodloužením životnosti
výrobků; nepříznivé dopady vzniklého odpadu na životní prostředí a lidské
zdraví; obsah škodlivých látek v materiálech a výrobcích.
Hierarchie způsobů nakládání s odpadem (dle Směrnice) – jako pořadí priorit
pro právní předpisy a politiku v oblasti předcházení vzniku odpadů a nakládání
s nimi se použije tato hierarchie způsobů nakládání s odpady (uvedeno v pořadí
od nejpřijatelnějšího k nejméně přijatelnému):
1. předcházení vzniku
2. příprava k opětovnému použití
3. recyklace
4. jiné využití (například energetické využití)
5. odstranění.
Poznámka: Oproti této definici Zákon klade v hierarchii způsobů nakládání
s odpady důraz na předcházení vzniku odpadů, jejich minimalizaci, dále na jejich
využívání – materiálové využití odpadů má přednost před jiným využitím odpadů
a jako poslední v hierarchii uvádí odstraňování odpadů. Nesoulad mezi
stávajícím Zákonem a Směrnicí zde bude odstraněn novým zákonem o odpadech.
Zařízení (dle Zákona § 4 písm. e)) je technické zařízení, místo, stavba nebo část
stavby. Mezi zařízení pro nakládání s odpady patří například sběrné dvory,
recyklační linky, bioplynové stanice, kompostárny, zařízení pro materiálové
využití (MBÚ), zařízení pro energetické využití (EVO), spalovny, skládky atd.
Zařízení (dle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci § 4 písm. e)) je
stacionární technická jednotka, ve které probíhá jedna či více průmyslových
činností uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu, a jakékoli další s tím přímo
spojené činnosti, které po technické stránce souvisejí s průmyslovými činnostmi
uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu probíhajícími v dotčeném místě a
mohly by ovlivnit emise a znečištění, nejde-li o stacionární technickou jednotku
používanou k výzkumu, vývoji a zkoušení nových výrobků a procesů; za zařízení
se považuje i stacionární technická jednotka neuvedená v příloze č. 1 k tomuto
zákonu, jestliže provozovatel zařízení pro ni požádá o vydání integrovaného
povolení“.
13
Kapitola 2 Definice obecných pojmů v OH
Mobilní zařízení pro nakládání s odpady (dle vyhlášky č. 383/2001 Sb.) je
zařízení schopné pohybu a samostatné funkce, které přemístěním tuto funkci
neztratí. Lze rozlišit mobilní zařízení na: mobilní zařízení k využívání nebo
odstraňování odpadů a mobilní zařízení ke sběru nebo výkupu odpadů.
2.3 Ostatní pojmy
Plán pro nakládání s odpady (odpadové hospodářství) (dle Směrnice) má
stanovit analýzu stávající situace v nakládání s odpady v rámci dotyčné územní
jednotky, jakož i opatření, která je třeba přijmout s cílem zlepšit environmentálně
šetrnou přípravu na opětovné použití, recyklaci, využití a odstranění odpadů, a
posouzení toho, jak bude tento plán podporovat provádění cílů a ustanovení
Směrnice.
Plán odpadového hospodářství (dle Zákona § 42 a 43) ČR a krajů obsahuje
vyhodnocení stavu odpadového hospodářství, závaznou část a směrnou část, kde
Závazná část plánu odpadového hospodářství ČR a kraje stanoví rámcové a
konkrétní cíle a opatření k jejich dosažení.
Programy předcházení vzniku odpadů (dle Směrnice) tvoří vhodná konkrétní
kvalitativní a kvantitativní kritéria pro opatření k předcházení vzniku odpadů
přijatá za účelem sledování a posouzení pokroku, jehož bylo jejich
prostřednictvím dosaženo, a mohou určit konkrétní kvalitativní nebo
kvantitativní cíle a ukazatele, podrobněji viz Směrnice.
Poznámka: Komise vytvoří systém pro výměnu informací o osvědčených
postupech týkajících se předcházení vzniku odpadů a vypracuje pokyny s cílem
pomoci členským státům při přípravě programů.
Informační systém (dle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech
veřejné správy § 2 odst. b)) je funkční celek nebo jeho část zabezpečující
cílevědomou a systematickou informační činnost. Každý informační systém
zahrnuje data, která jsou uspořádána tak, aby bylo možné jejich zpracování a
zpřístupnění, a dále nástroje umožňující výkon informačních činností. Vytváření
informačních systémů správy je proces zavádění informačních a komunikačních
technologií, včetně jeho právního, organizačního, znalostního a technického
zajištění.
Zpětný odběr (dle Zákona § 38 odst. 1 a § 37a odst. 1 písm. b a vyhlášky
č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých
výrobků § 1 a 2) je odebírání použitých výrobků povinnými osobami od
spotřebitelů bez nároku na úplatu za účelem jejich využití nebo odstranění.
Zpětný odběr se nevztahuje na výrobky, se kterými bylo nakládáno jako s
odpadem již před jejich předáním povinné osobě. Povinnost zpětného odběru v
podmínkách ČR se vztahuje na použité oleje, elektrické akumulátory, galvanické
články a baterie, výbojky a zářivky, pneumatiky, elektrozařízení pocházející
z domácností, autovraky.
14
Kapitola 2 Definice obecných pojmů v OH
Výrobek (dle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky) je
jakákoliv věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na
stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh jako nová nebo použitá.
Výrobek (dle zákona č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků) je
jakákoliv movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez
ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli nebo lze
rozumně předvídat, že bude užívána spotřebiteli, včetně věci poskytnuté v rámci
služby, a to i v případě, že nebyla určena k nabídce spotřebiteli, pokud je tato věc
dodávána v rámci podnikatelské činnosti úplatně nebo bezúplatně, a to jako věc
nová nebo použitá či upravená.
Výrobek (ve smyslu zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
vadou výrobku) je jakákoliv movitá věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo
jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení na trh.
Výrobkem jsou rovněž součásti i příslušenství věci movité a nemovité.
Výrobcem (dle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou
vadou výrobku, § 2) se rozumí:
a) výrobce konečného výrobku, suroviny nebo součásti výrobku, jakož i osoba,
která uvede na výrobku své jméno, ochrannou známku nebo jiný rozlišovací
znak,
b) každá osoba, která v rámci své obchodní činnosti doveze výrobek za účelem
prodeje, nájmu nebo jiného způsobu užití; tím není dotčena odpovědnost
výrobce podle písmene a),
c) každý dodavatel výrobku za podmínky, že nemůže být určen výrobce podle
písmene a), pokud ve lhůtě jednoho měsíce od uplatnění nároku na náhradu
škody nesdělí poškozenému totožnost výrobce podle písmene a) nebo osobu,
která mu výrobek dodala; totéž platí i v případě dovozu, pokud není známa
osoba, která výrobek dovezla podle písmene b), i když je výrobce podle
písmene a) znám.
15
16
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
3 Současný stav OH v ČR
Odpadové hospodářství (nakládání s odpady) v ČR již v devadesátých letech
minulého století překonalo počáteční fázi zavádění běžných technologií a
splňování základních legislativních požadavků přebíraných z legislativy EU.
Legislativní rámec OH je v ČR v současnosti vymezen v nejširším pojetí zejména
Zákonem a dále zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech (dále jen Zákon o obalech)
a příslušnými vyhláškami a nařízeními vlády, jako je např. Katalog a Nařízení.
Tyto právní předpisy je možno stáhnout z webu MŽP8.
V relativně příznivém prostředí z hlediska správné praxe nakládání s odpady je
v současnosti hledání dalších možností zlepšování celého systému OH v ČR
soustředěno na materiálové a surovinové úspory (ať už v rámci bilance vlastních
odpadů nebo v rámci logistického systému nakládání s odpady). Zlepšuje se
efektivní šíření relevantních informací příslušným subjektům OH. Současný
trend směřuje k integraci komplexně poskytovaných služeb v rámci zavádění
Integrovaných systémů nakládání s odpady (ISNO). Jedná se o naplňování
Zákona a Nařízení a jeho zásad pro vytváření jednotné a přiměřené sítě zařízení
k nakládání s odpady v ČR. Cílem je vytvořit ISNO na regionálních úrovních a
propojit je do celostátní sítě zařízení pro nakládání s odpady v rámci vybavenosti
území ČR pro OH. Zákon v § 43 totiž ukládá krajům povinnost sestavovat
krajské POH pro vlastní území takové, aby byly v souladu s aktuální podobou
závazné části POH ČR. POH na úrovni většiny krajů ČR zásady rozvinuly a ve
velké většině implementovaly, můžeme zmínit např. Jihomoravský a Liberecký
kraj, Vysočinu a další [49].
POH kraje vchází v platnost jako obecně závazná vyhláška kraje a jeho závazná
část je závazným podkladem pro rozhodovací a koncepční činnosti příslušných
správních úřadů, ORP a obcí v oblasti OH a pro zpracování POH původců
odpadů. Kraje dále ve svých POH doporučily obcím, jako původcům odpadů,
využít stávajících sdružení/svazků obcí nebo zakládat nová sdružení/svazky obcí
za účelem vytvoření ISNO a v důsledku toho zpracovat jeden společný POH
původce určující rozsah a způsob nakládání s KO.
Tímto opatřením by se plánování v oblasti OH zúčastnily i ty obce, které ze
zákona tuto povinnost mít nebudou. Výhodou nejen pro tyto obce, ale pro celý
region pak bude ekonomicky efektivnější a pro životní prostředí příznivější
nakládání s odpady.
Významným argumentem pro vytváření ISNO je i případné předkládání žádostí
na podporu projektů v oblasti OH z fondů EU v rámci Operačního programu
Životní prostředí (OPŽP)9. OPŽP nabízí v letech 2007 - 2013 z evropských fondů
(konkrétně Fondu soudržnosti a Evropského fondu pro regionální rozvoj) přes 5
8
9
http://www.mzp.cz/__C1256E7000424AC6.nsf/Categories?OpenView
http://www.opzp.cz/sekce/254/aktuality/
17
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
miliard euro. Objemem financí (18,4 % všech prostředků určených z fondů EU
pro ČR) se jedná o druhý největší český operační program.
Kladný výsledek bude pravděpodobnější, pokud žadatelem bude subjekt s
působností na větším území, např. v mikroregionu, regionu ORP, kraji atd.
Souvisí to s prioritou Evropské unie v oblasti nakládání s odpady, která vychází
z Tematické strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci
(KOM(2005) 0666), Akčního plánu pro udržitelnou spotřebu a výrobu (USV) a
udržitelnou průmyslovou politiku (KOM(2008) 0397) a Směrnice, jejímž cílem je
snížit měrnou produkci odpadů nezávisle na ekonomickém růstu. V ČR, ale
i v členských státech EU se nicméně nedaří oddělit růst měrné produkce odpadů
od růstu životní úrovně jejich občanů. Daří se postupně zvyšovat podíl
vytříděných a využitých odpadů, celková produkce odpadů v ČR i EU však roste.
Nedaří se snižovat ukládání odpadů na skládky a naplňování plnění cílů EU ve
snížení skládkování biologicky rozložitelných komunálních odpadů, kde je ČR
vázána Směrnicí 1999/31/ES, o skládkách odpadů.
Aktuálním procesem, kterým prochází OH v ČR jako celek je kromě plnění POH
ČR, také přibližování se naplnění cílů USV tak, jak byly definovány v „Akčním
plánu USV“, který vychází z „Obnovené strategie udržitelného rozvoje EU“
přijaté v roce 2006 a „Marrakešského procesu“ a mezinárodního kolektivního
úsilí OSN zahájeného v roce 2003 a zaměřeného na rozvoj „Desetiletého
rámcového plánu USV“ [75].
Na straně udržitelné spotřeby jde o princip používání služeb a příslušných
výrobků, jenž odpovídá základním potřebám a zlepšuje kvalitu života, zároveň
však minimalizuje spotřebu přírodních zdrojů, používání toxických látek,
produkci emisí odpadu a škodlivin v průběhu celého životního cyklu výrobku
tak, aby nebylo ohroženo uspokojování potřeb budoucích generací.
Udržitelná výroba je naproti tomu definována jako výroba produktů, které
odpovídají základním lidským potřebám a zlepšují kvalitu života, přičemž
zároveň minimalizují spotřebu přírodních zdrojů, používání toxických látek,
produkci emisí odpadu a škodlivin v průběhu jejich celého životního cyklu tak,
aby nebylo ohroženo uspokojování potřeb budoucích generací.
Z řady toků odpadů, které připadají při návrhu regionálního ISNO v úvahu, se
omezíme na šest vybraných modelových typů toků odpadů zkoumaných
v projektu VaV MŽP SPII2f1/30/07, které reprezentují různé formy nakládání
s odpadem v současných podmínkách ČR.
Jde o směsný komunální odpad (SKO), živnostenský odpad, biologicky
rozložitelný odpad (BRO), elektroodpad, autovraky a odpady z obalů a
obalových materiálů, které podrobněji rozvedeme.
18
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
3.1 Výchozí legislativní podmínky
V ČR vznikl první zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech, až v roce 1991. Před
rokem 1991 nebylo nakládání s odpady v ČR na legislativní úrovni nijak
kontrolováno ani řízeno a s výjimkou tzv. druhotných surovin nebylo ošetřeno
žádným složkovým předpisem. Zákon č. 238/1991 Sb. nebyl v plném souladu
s analogickými právními předpisy EU, proto byl novelizován a v roce 1997 byl
přijat zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech, který již byl koncipován v souladu
s analogickými právními předpisy EU a dalších zemí OECD a účinně fungujícím
komplexním systémem péče o životní prostředí. Zákon se opíral o Směrnici
75/442/EHS o odpadech a Basilejskou úmluvu, která představuje celý systém
kontroly a dozoru nad dovozem, vývozem a tranzitem odpadů.
Tento zákon již preferoval hierarchii nakládání s odpady, tj. omezování vzniku
odpadů, jejich nezávadné odstraňování a maximální využívání jako druhotných
surovin. Zákon představoval významný přínos pro ochranu životního prostředí a
racionální využívání přírodních zdrojů, neboť přispíval k šetření prvotními
surovinami a energetickými zdroji, které zároveň snižovaly množství škodlivin
emitovaných do jednotlivých složek životního prostředí. Obsahem zákona byla
základní právní úprava nakládání s odpady a hospodaření s druhotnými
surovinami, upravující i vlastní výkon státní správy na úseku odpadového
hospodářství. Cílem zákona byla ochrana lidského zdraví a životního prostředí
jako celku před škodlivými vlivy vzniku a nakládání s odpady.
Působnost zákona nebyla omezena pouze na některé subjekty, ale vztahovala se
prakticky na všechny v úvahu přicházející právnické a fyzické osoby,
manipulující určitým způsobem s odpady, což bylo z hlediska účinné ochrany
životního prostředí nezbytné. Zákon obsahoval také základní principy platné pro
celý okruh zákonem upravovaných společenských vztahů a vztahoval se jak na
orgány veřejné správy a organizace, tak i na občany.
3.1.1 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech
Ukázalo se však, že zákon č. 125/1997 Sb. nebyl ještě v plném souladu
s příslušnými právními předpisy EU, proto byl přijat v roce 2001 nový zákon
č. 185/2001 Sb., o odpadech (Zákon), který je v platnosti od 1. ledna 2002.
Odpadové hospodářství ČR se jím řídí již více než osm let, přičemž za dobu své
existence byl zákon změněn celkem osmnácti zákony, z toho osm zákonů bylo
vydáno jako jeho novely (č. 275/2002 Sb.; č. 188/2004 Sb.; č. 7/2005 Sb.;
č. 314/2006 Sb. a č. 34/2008 Sb., 383/3008 Sb., 297/2009 Sb.) zejména v rámci
transpozice nejrůznějších směrnic EU. Zákon implementuje celou skupinu
vzájemně na sobě nezávislých směrnic EU, takže se stal podle [66] velmi
nepřehlednou normou, která je ale v zásadě funkční.
Zákon je podle [73] rozdělen do dvanácti částí (třináctá až šestnáctá část jsou
ustanoveními o změnách některých dalších zákonů, část sedmnáctá zrušovacím
ustanovením a část osmnáctá stanoví účinnost zákona).
19
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
Zákon v první až třetí části stanovuje pravidla pro předcházení vzniku odpadů a
pro nakládání s nimi, společně s obecnými povinnostmi osob, které s tím
neoddělitelně souvisejí, včetně definic pojmů zákonem dále používaných. Tato
obecná pravidla již vycházejí z obecných principů politiky životního prostředí
EU, zakotvených v předpisech EU, které byly do Zákona transponovány a jsou
uvedeny formou poznámky pod čarou v § 1 Zákona. Povinnosti stanovené
Zákonem se dělí na:
a) všeobecné (část třetí, hlava I);
b) pro jednotlivé fáze nakládání s odpady (část třetí, hlava II);
c) zvláštní (část čtvrtá, pátá a devátá zákona).
Mezi všeobecné povinnosti vycházející z hierarchie nakládání s odpady náležejí
povinnosti ukládané všem, tj. povinnost předcházení vzniku odpadů (§ 10
odst. 1), povinnost přednostně zajistit využití odpadů (§ 11 odst. 1) a nakládat
s odpady pouze způsoby stanovenými Zákonem v § 12, kde vymezuje obecné
povinnosti původce odpadů, které jsou základem zákonného nakládání s odpady
a určují jeho rámec. Jedná se zejména o následující povinnosti:
1) Každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem
stanoveným Zákonem a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu
životního prostředí. Nakládání s nebezpečnými odpady se řídí též zvláštními
právními předpisy10 platnými pro výrobky, látky a přípravky se stejnými
nebezpečnými vlastnostmi, pokud není v Zákonu nebo jeho prováděcích
právních předpisech stanoveno jinak.
2) Pokud dále není stanoveno jinak, lze s odpady podle Zákona nakládat pouze
v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle Zákona určena. Při tomto
nakládání s odpady nesmí být ohroženo lidské zdraví ani ohrožováno nebo
poškozováno životní prostředí a nesmějí být překročeny limity znečišťování
stanovené zvláštními právními předpisy11.
3) K převzetí odpadu do svého vlastnictví je oprávněna pouze právnická osoba
nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení
k využití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu
odpadu, nebo osoba, která je provozovatelem zařízení podle § 14 odst. 2
Zákona, nebo provozovatelem zařízení podle § 33b odst. 1 písm. b) Zákona
nebo za podmínek stanovených v § 17 Zákona též obec.
4) Každý je povinen zjistit, zda osoba, které předává odpady, je k jejich převzetí
podle Zákona oprávněna. V případě, že se tato osoba oprávněním neprokáže,
nesmí jí být odpad předán.
10
Například zákon č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 133/1985 Sb., o požární
ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb.
11
Například zákon č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 138/1973 Sb., ve znění
pozdějších předpisů.
20
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
Dále je v Zákonu uveden pouze stručný až heslovitý vysvětlující komentář
k definicím pojmů, uvedeným v § 4. Všechny uvedené pojmy jsou definovány
pro účely tohoto Zákona, tedy nikoliv obecně. Stejné pojmy mohou být jinými
právními předpisy definovány různě, a to tak, aby nejlépe vyhověly účelu, tj.
nejlépe vyjádřily význam pojmu pro definovanou oblast.
Řada dalších právních předpisů upravuje podmínky nakládání s odpady v oblasti
jednotlivých toků odpadů popisovaných v této publikaci. Tyto právní předpisy
vztahující se k jednotlivým činnostem v rámci nakládání s odpadem jsou popsány
v kapitolách, které se věnují konkrétním tokům odpadů.
3.1.2 Směrnice č. 98/2008/ES, o odpadech
Nová Směrnice byla podle [59] přijata procedurou tzv. spolurozhodování Rady
EU a Evropského parlamentu (dále jen Parlament) podle článku 251 Smlouvy
o založení ES revidované Smlouvou z Nice. Návrh vzešel z Generálního
ředitelství pro životní prostředí (DG Environment). V Parlamentu za text návrhu
odpovídal Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin
(ENVI); své stanovisko k němu vydal také Výbor pro průmysl, výzkum a
energetiku (ITRE).
Parlament reagoval na Komisí předložený návrh revidované Směrnice
o odpadech v prvním čtení 12. února 2007. Zpráva o návrhu Směrnice (A60466/2006) byla Parlamentem přijata v poměru 651 pro návrh, 19 proti (2
poslanci ČR) a 16 se hlasování zdrželo. Rada EU přijala 20. prosince
2007 společný postoj, na který reagovala Komise 9. ledna 2008. Na společném
neformálním jednání dospěla Rada EU a Parlament 2. června 2008 ke konsensu
na předloženém textu poté, co zástupci výboru COREPER12 akceptovali
nabízený kompromis. Text se posléze dostal v Parlamentu do druhého čtení,
v němž bylo k projednání předloženo osmdesát pozměňovacích návrhů ke
společnému postoji. Legislativní usnesení bylo Parlamentem přijato 17. června
2008 a Směrnice byla zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie 22.
listopadu 2008 s tím, že předchozí Směrnice č. 75/439/EHS, č. 91/689/EHS a
č. 2006/12/ES se ruší s účinkem od 12. prosince 2010 a členské státy EU musí
přijmout právní a správní předpisy nezbytné k dosažení souladu s touto směrnicí
rovněž do 12. prosince 2010.
Směrnice je rozdělena do několika částí [59]. V první části definuje oblast
působnosti, kde stanoví opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví
předcházením nepříznivým vlivům vzniku odpadů a nakládání s nimi nebo jejich
omezováním a omezováním celkových dopadů využívání zdrojů a zlepšováním
účinnosti tohoto využívání.
12
Jak vyplývá z názvu, COREPER se skládá ze stálých zástupců členských zemí při EU na úrovni
velvyslanců, kteří zároveň řídí stálá zastoupení jejich zemí. Od roku 1962 se dělí na dvě formace:
COREPER I (zástupci velvyslanců) a COREPER II (velvyslanci).
21
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
Směrnice definuje mj. následující pojmy uvedené v druhé kapitole této publikace:
odpad, nebezpečný odpad, původce odpadu, sběr, tříděný sběr, předcházení
vzniku, opětovné použití, využití, recyklace nebo úprava za účelem opětovného
použití. Definuje také velmi důležitou hierarchii pro nakládání s odpady.
V druhé části se Směrnice zabývá obecnými požadavky nakládání s odpady, kde
uvádí mj. rozšířenou odpovědnost výrobce, ochranu lidského zdraví a životního
prostředí a náklady.
Ve třetí části pak Směrnice specifikuje způsoby nakládání s odpady, kde uvádí
mj. odpovědnost za nakládání s odpady, zásady soběstačnosti a blízkosti, zákaz
směšování nebezpečných odpadů a toky odpadů: odpadní oleje a biologické
odpady.
Čtvrtá část Směrnice definuje povolení a registraci a pátá část stanoví zavádění
plánů pro nakládání s odpady a nově programů pro předcházení vzniku
odpadů. V šesté části pak Směrnice specifikuje kontrolu a záznamy při
nakládání s odpady.
Směrnice zavádí pro všechny členské státy EU cíle pro opětovné využití odpadu,
které mají být naplněny do roku 2020, ukládá členským státům EU povinnost
vypracovat programy na předcházení vzniku odpadů a určuje pravidla pro
budoucí legislativu EU v této oblasti.
Jedním z hlavních cílů Směrnice je recyklovat do roku 2020 až 50 % hmotnosti
odpadu z domácností, případně odpadů podobných odpadům z domácností (KO
a odpady podobné KO), zejména papír, kov, sklo a plasty atd. Ve stejném
časovém horizontu má být recyklován ostatní odpad ze stavebnictví a demolic, a
to až ze 70 % hmotnosti.
Nejpozději v roce 2015 Komise přezkoumá stávající opatření a cíle a zváží
stanovení cílů pro další druhy odpadů. V roce 2020 pak bude revidovat
dosahování vytyčených cílů a v případě potřeby zavede plány pro další oblasti
odpadů (např. speciální plán pro odpady z průmyslu a výroby).
Členské státy mají povinnost Komisi každé tři roky informovat o svých
zprávách plnění cílů Směrnice.
Směrnice v hierarchii způsobů nakládání s odpadem také zdůrazňuje potřebu
předcházení vzniku odpadů. Členské státy musejí do pěti let po vstupu Směrnice
v platnost vytvořit Plány pro nakládání s odpady a Programy předcházení
vzniku odpadů do 12. prosince 2013 týkající se celého území státu. Směrnice
obsahuje i článek o prevenci, ale neuvádí žádné konkrétní požadavky, jako je
tomu u recyklace odpadu.
Klíčovými tématy při projednávání Směrnice v Parlamentu byla také otázka
ukládání odpadu na skládky a spalování. Text nakonec zahrnuje kompromis
vycházející z návrhu Komise a Rady EU, který spalování směsných
komunálních odpadů definuje jako využití a ne jako odstranění, jak to zprvu
požadovali poslanci Parlamentu. Využití tohoto odpadu ve spalovnách je tedy
22
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
možné, ovšem pouze za předpokladu dosažení určitých energetických standardů
(způsoby využití odpadu definuje Příloha II). Podle Komise by toto opatření
mělo vést ke zefektivnění spalování odpadu a jeho energetického využití.
Směrnice dále upravuje rozšířenou odpovědnost výrobce, tedy možnost
příslušného členského státu přijmout v této věci legislativní opatření s cílem
předcházet vzniku odpadů. Jedná se např. o přijímání a vracení odpadů z daného
produktu nebo finanční spoluúčast při jeho odstranění. Státy mohou rovněž
podporovat využívání materiálů či technologií, které přispívají ke snižování
produkce odpadů (např. opakované použití).
Předcházení vzniku odpadů je ve Směrnici uvedeno pouze v tom smyslu, že
Komise předloží v roce 2011 a 2014 hodnotící zprávy týkající se této
problematiky.
Zásady soběstačnosti a blízkosti ve Směrnici říkají, že „členské státy mohou za
účelem ochrany své sítě omezit přepravu odpadů určených ke spálení, které je
klasifikováno jako využití, do země, pokud bylo zjištěno, že by v důsledku této
přepravy musely být odstraněny odpady, které vznikly na území daného
členského státu, nebo že by odpad musel být zpracován způsobem, jenž není
v souladu s jejich národními plány pro nakládání s odpady“. Členské státy
oznámí tato rozhodnutí Komisi. Členské státy rovněž mohou omezit přepravu
odpadů ze zemí s ohledem na životní prostředí. (Směrnice čl. 16, bod 1).
Směrnice se také věnuje kontrole nebezpečného odpadu a vydává zákaz jeho
směšování.
Podrobnosti o připravovaných změnách v novém zákonu o odpadech ve kterém
bude Směrnice implementována shrnuje přehledně kapitola 3.2.
V následujících kapitolách se budeme podrobněji věnovat jednotlivým šesti
tokům odpadů.
3.1.3 Komunální odpad
Komunální odpad (dále KO) ve smyslu Zákona představuje veškerý odpad
vznikající na území obce při činnosti fyzických osob (občanů) a je definován
v kapitole 2.1.
Zákon stanoví, že původcem komunálního odpadu je obec a podle ustanovení
§ 12 odst. 3 Zákona je obec za podmínek uvedených v jeho § 17 oprávněna
k převzetí KO do svého vlastnictví.
KO ve smyslu Katalogu zahrnují směsný komunální odpad (dále SKO),
odděleně sbírané složky (papír, plast, sklo, nápojové kartóny), objemný odpad,
odpad ze zahrad a parků atd.
Prováděcím právním předpisem, ve kterém je definován KO, je právě Katalog,
kde v příloze č. 1 jsou komunální odpady uvedeny ve skupině 20, kterou tvoří
jednotlivé druhy odpadů s uvedenými katalogovými čísly (např.: 20 01 01 Papír a
lepenka; 20 01 02 Sklo; 20 01 39 Plasty; 20 03 01 Směsný komunální odpad).
23
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
Jedním z hlavních cílů POH ČR je zvýšit materiálové využití KO na 50 % do
roku 2010 ve srovnání s rokem 2000.
3.1.3.1 Pojmy a definice týkající se komunálního odpadu
Odpadem z domácností (nebo domovním odpadem) (dle Směrnice) se rozumí
odpad z nevýrobní činnosti fyzických osob na území obce.
Směrnice vyžaduje zvýšit do roku 2020 nejméně na 50 % hmotnosti celkovou
úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace alespoň u odpadů z materiálů,
jako jsou papír kov, plast a sklo, pocházejících z domácností a případně odpady
jiného původu, pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností;
Tříděný (separovaný) odpad je složka komunálního odpadu vzniklá tříděným
sběrem za účelem dalšího využití, např. papír, sklo, duté plastové obaly, kovy
apod.
Objemný odpad (číslo 20 03 07 Katalogu) je složka komunálního odpadu, pro
kterou nelze použít běžnou sběrnou nádobu s ohledem na jeho rozměr, hmotnost
nebo vlastnosti, (např. nábytek, koberce, čalounění, pneumatiky, kovový šrot).
Směsný komunální odpad (číslo 20 03 01 Katalogu) uvažujeme jako složku
komunálního odpadu, která vznikla po vytřídění nebezpečných odpadů, tříděného
a objemného odpadu z komunálního odpadu. Směsný komunální odpad je
i odpad odložený do odpadkových košů.
3.1.3.2 Legislativní povinnosti týkající se komunálních odpadů
Stručný průvodce problematikou komunálních odpadů [37] zpracovaný MŽP na
základě nejčastějších dotazů veřejnosti uvádí: „Výkon veřejné správy v oblasti
komunálních odpadů je svěřen zejména do samostatné působnosti obcí. Podle
Zákona platí, že na obce se vztahují povinnosti původců odpadu“.
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů
ve svém ustanovení § 10 písm. d) umožňuje obcím ukládat povinnosti
v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou, podle Zákona, který
v ustanovení § 17 odst. 2 umožňuje obcím stanovit obecně závaznou vyhláškou
systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování KO
vznikajících na jejím katastrálním území, včetně systému nakládání se stavebním
odpadem.
Občané (fyzické osoby) jsou povinni odkládat KO na místech k tomu určených,
kde se jejich původcem stane obec, která má jako původce komunálních odpadů
následující povinnosti (§ 16 odst. 1, § 17 odst. 3 Zákona):
• zajistit přednostní využití odpadů v souladu s § 11 Zákona,
• shromažďovat odpady utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií (viz
níže),
• zařazovat odpady podle druhů a kategorií podle § 5 a 6 Zákona,
• v souladu se zvláštními právními předpisy určit místa, kam mohou fyzické
osoby odkládat KO, který produkují (viz níže),
24
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky KO (viz
níže),
• zabezpečit odpady před nežádoucím znehodnocením, odcizením nebo
únikem,
• převádět odpady do vlastnictví pouze osobě oprávněné k jejich převzetí podle
§ 12 odst. 3 Zákona,
• umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení a na
vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace
související s nakládáním s odpady,
• vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi, ohlašovat
odpady (za podmínek v § 39 odst. 2 Zákona) a zasílat příslušnému správnímu
úřadu další údaje v rozsahu stanoveném Zákonem a prováděcím právním
předpisem,
• zpracovat POH v souladu se Zákonem a Nařízením a zajišťovat jeho plnění –
(podmínky v § 44 odst. 1 Zákona),
• vykonávat kontrolu vlivů nakládání s odpady na zdraví lidí a životní prostředí
v souladu se zvláštními právními předpisy a plánem odpadového
hospodářství,
• platit poplatky za ukládání odpadů na skládky způsobem a v rozsahu
stanoveném v Zákoně (další podrobnost viz § 46 odst. 4 Zákona).
Z ustanovení § 16 odst. 4 Zákona plyne obci odpovědnost za nakládání s odpady
do doby jejich využití nebo odstranění, pokud toto zajišťuje sama jako oprávněná
osoba, nebo do doby jejich převedení do vlastnictví osobě oprávněné k jejich
převzetí, kterou může být např. svozová firma za předpokladu, že splní
povinnosti dle § 12 odst. 3 Zákona.
Obec má podle § 16 odst. 1 písm. e) Zákona povinnost shromažďovat odpady
utříděné podle jednotlivých druhů a kategorií. S touto povinností úzce souvisí
povinnost původce zařazovat odpady podle druhů a kategorií dle § 5 a 6 Zákona
(viz § 16 odst. 1 písm. a) ). Jednotlivé druhy odpadů jsou podle skupin uvedeny
v Katalogu.
Na fyzické osoby (občany) se vztahuje ustanovení § 17 odst. 4 Zákona. Ode dne,
kdy tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou jsou občané povinni KO
odděleně shromažďovat, třídit a předávat k využití a odstraňování podle systému
stanoveného obcí, pokud odpad samy nevyužijí. To je případ odpadů rostlinného
a živočišného původu, které občan může dávat do svého kompostu, hnojit s nimi
svou zahradu, dávat zkrmovat svým zvířatům atd. Toto ustanovení však nelze
vykládat tak, že se fyzická osoba nemusí podílet na systému obce stanoveného
pro nakládání s KO a tudíž neplatit obci poplatek.
Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky pro spalování
rostlinných materiálů podle § 50 odst. 3 písm. a) zákona č. 86/2002 Sb.,
o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (dále Zákon o ochraně
ovzduší) nebo jejich spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jejich
•
25
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
odstranění. Využívat odpad mohou občané v souladu se Zákonem a Zákonem
o ochraně ovzduší, který v § 3 odst. 5 zakazuje např. spalování některých druhů
odpadů v kamnech apod., neboť to již není využití, ale odstranění odpadu a to
nelze to bez dalšího považovat za postup, který je v souladu se Zákonem.
Zákon nestanoví a ani z praktických důvodů nemůže stanovit minimální
vzdálenost umístění sběrných nádob na tříděný sběr KO od sídel občanů. Obec je
podle ustanovení § 17 odst. 3 Zákona povinna určit místa, kam mohou fyzické
osoby odkládat KO. Řešit konkrétní vzdálenost sběrných nádob na KO od sídel
nepatří do předmětu úpravy Zákona, který má obecný charakter. Je to zejména
z toho důvodu, že je vždy potřeba brát v potaz konkrétní podmínky obce, její
polohu, dostupnost jednotlivých sídel, krajinný ráz atd. Proto je ponecháno na
obci, aby tuto věc řešila ve své samostatné působnosti.
Pokud jde speciálně o nebezpečné složky KO, je obec na základě ustanovení § 17
odst. 3 Zákona v souladu se zvláštními předpisy povinna zajistit místa, kam
mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky KO (např. zbytky barev a
spotřební chemie, zářivky, rozpouštědla). Povinnost zajištění míst k odkládání
nebezpečných složek KO obec splní určením místa k soustřeďování
nebezpečných složek KO ve stanovených termínech, minimálně však dvakrát
ročně a dále zajištěním odvozu oprávněnou osobou. Obec může tento systém
v případě potřeby doplnit pravidelným mobilním svozem oprávněnou osobou.
Z uvedeného ustanovení § 17 odst. 3 a z ustanovení § 4 písm. a) a d) Zákona
vyplývá, že nakládání s nebezpečnými složkami KO je nakládáním
s nebezpečným odpadem, a proto obec musí mít uvedené činnosti zajištěné
oprávněnou osobou, která obdržela souhlas pro nakládání příslušnými druhy
nebezpečného odpadu od místně příslušného krajského úřadu (KÚ) provozovatel
zařízení schváleného podle § 14, odst. 1 Zákona.
3.1.3.3 Stanovení poplatku za komunální odpad
Pro stanovení úhrady/poplatku za KO platí, že obec může obecně závaznou
vyhláškou stanovit pouze jeden ze tří níže uvedených způsobů, jelikož poplatky
mezi sebou nelze vzájemně kombinovat (viz § 17 odst. 5 a § 17a odst. 1 Zákona).
Dva způsoby plateb upravuje Zákon a třetí je upraven zákonem č. 565/1990 Sb.,
o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen Zákon o místních
poplatcích). Je zcela v samostatné působnosti obcí, jaký způsob poplatku na
svém území zavedou, a stejně tak je plně v jejich působnosti stanovení výše
poplatku, s výjimkou vyměření poplatku podle Zákona o poplatcích, který
poplatek stanoví v rozmezí minimálně 250 Kč na jednoho obyvatele a maximálně
500 Kč na jednoho obyvatele.
Tři konkrétní druhy poplatků za KO lze popsat následovně:
1. Úhrada za shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a
odstraňování KO. Jde o tzv. smluvní poplatek neboli úhradu za
shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování KO podle
26
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
ustanovení § 17 odst. 5 Zákona. Smlouva musí být uzavřena písemně a musí
obsahovat výši úhrady. Ve smlouvě je také upraven způsob fakturace za sběr,
svoz a odstraňování KO za dané období. Zákon pouze stanoví, že tato
smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat výši úhrady. To jsou
tedy jediné náležitosti, které Zákon ukládá. Ostatní náležitosti, pokud jde
o obsah smlouvy, vychází z občanského, popř. obchodního zákoníku.
2. Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy,
třídění, využívání a odstraňování KO, (dále jen místní poplatek). V tomto
případě jako u jediného ze tří druhů poplatku je zákonem stanovena jeho
horní hranice, tj. maximálně 500 Kč za osobu a kalendářní rok. Místní
poplatek je upraven Zákonem o místních poplatcích, ve znění pozdějších
předpisů, který má ve své správě Ministerstvo financí. V praxi je tento
poplatek v ČR nejrozšířenější.
Podle Zákona o místních poplatcích § 10b platí místní poplatek:
a) občan (fyzická osoba), která má v obci trvalý pobyt; za domácnost může
být poplatek odváděn společným zástupcem, za rodinný nebo bytový
dům vlastníkem nebo správcem; tyto osoby jsou povinny obci oznámit
jména a data narození osob, za které poplatek odvádějí,
b) občan (fyzická osoba), která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo
sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu
žádná fyzická osoba; má-li k této stavbě vlastnické právo více osob, jsou
povinny platit poplatek společně a nerozdílně, a to ve výši odpovídající
poplatku za jednu fyzickou osobu.
Tento místní poplatek, který je dvousložkový a který zatím může maximálně
dosáhnout výše 500 Kč za osobu a za kalendářní rok stanoví obecně závazná
vyhláška obce a platí se obci na jejímž území má občan (fyzická osoba)
trvalý pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící
k individuální rekreaci.
Zákon o místních poplatcích dává obci v ustanovení § 14 odst. 2 možnost,
aby obecně závaznou vyhláškou osvobodila od placení poplatku určité
kategorie osob (např. osoby ve starobním či invalidním důchodu, tělesně
postižené, děti do určitého věku apod.). Jestliže tak obec v obecně závazné
vyhlášce neučinila, lze využít ustanovení § 16 Zákona o místních poplatcích
a požádat obec z důvodu odstranění tvrdosti zákona o prominutí nebo snížení
místního poplatku. Záleží však pouze na konkrétní obci, zda žádosti vyhoví.
V této věci obec vykonává svou samostatnou působnost.
Ministerstvo financí uvádí, že účel místního poplatku je především fiskální tj.
získání finančních prostředků na zajištění provozu přijatého systému
shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování
komunálních odpadů. Povinnost platit místní poplatek mají tedy všichni
občané bez ohledu na množství vyprodukovaného odpadu. Sběr a přeprava
27
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
SKO je pouze částí fungování nakládání s KO na území obce. Případná
námitka občanů, že neprodukují KO je neopodstatněná vzhledem k tomu, že
obec zajišťuje na tomto úseku souhrn činností ve prospěch všech svých
obyvatel.
3. Poplatek za komunální odpad
Tento třetí způsob platby upravuje podobně jako první Zákon (viz § 17a).
Obec může stanovit poplatek obecně závaznou vyhláškou, vykonává správu
tohoto poplatku a je jejím příjmem. Poplatníkem je každá fyzická osoba
(občan), při jejíž činnosti vzniká KO. Plátcem poplatku je vlastník
nemovitosti, kde vzniká KO. Jde-li o budovu, ve které vzniklo společenství
vlastníků jednotek podle zvláštního zákona, je plátcem toto společenství.
Plátce poplatek rozúčtuje na jednotlivé poplatníky. Maximální výše poplatku
za KO se stanoví podle předpokládaných oprávněných nákladů obce
vyplývajících z režimu nakládání s KO rozvržených na jednotlivé poplatníky
podle počtu a objemu nádob určených k odkládání odpadů připadajících
na jednotlivé nemovitosti nebo podle počtu uživatelů bytů a s ohledem na
úroveň třídění těchto odpadů. V poplatku, který je příjmem obce, mohou být
promítnuty i náklady spojené s pronájmem nádob určených k odkládání
odpadů. Zákon neupravuje možnost osvobození od tohoto poplatku.
3.1.3.4 Platby živnostníků a právnických osob zapojených do
systému obce
Zákon pamatuje také na tzv. živnostenské odpady, tedy odpady, které mají
podobný charakter jako odpady z domácností, ale jejich původcem nejsou
občané, ale fyzické nebo právnické osoby oprávněné k podnikání (dále
živnostníci). Tito původci se mohou podle § 17 odst. 6 Zákona zapojit do
systému nakládání s KO zavedeného obcí. Toto zapojení do využívání systému
sběru a svozu KO je možné pouze na základě smlouvy s obcí, která musí být
písemná a musí vždy obsahovat sjednanou cenu za službu. Cenu lze stanovit na
základě nákladů spojených s běžnou obsluhou sběrných nádob na SKO a
poměrnou částí nákladů na tříděný sběr využitelných složek KO.
3.1.4 Živnostenský odpad
Živnostenské odpady nemají svou pevně stanovenou definici ani v Zákoně, ani ve
Směrnici, takže je nutno je pro účely této publikace dodefinovat. Budeme přitom
navazovat na výsledky řešení výzkumného projektu VaV č. SPII2f1/2/07
Identifikace prevenčního potenciálu živnostenských odpadů v ČR a jeho
uplatnění v praxi [33], Resortního programu výzkumu v působnosti MŽP na léta
2007–2013 s počátkem řešení projektů v roce 2007, kde je uvedeno: „Živnostníci
se při nakládání s odpady řídí právy a povinnostmi vztahujícími se na fyzické
osoby oprávněné k podnikání a právnické osoby. V této souvislosti se jedná
zejména o povinnosti původců odpadů a oprávněných osob“. Dále je na webu
tohoto projektu [33] uveden výběr rozhodných ustanovení Zákona, která mají
28
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
přímý nebo zprostředkovaný vztah k živnostníkům, respektive k podnikatelským
subjektům, které mají odpady podobného charakteru jako odpady z domácností a
následně i další související právní předpisy.
3.1.4.1 Pojmy a definice týkající se živnostenského odpadu
Živnostenský odpad je odpad podobný KO (domovnímu nebo objemnému
odpadu) vznikající při činnosti fyzických osob oprávněných k podnikání nebo
právnických osob s malým rozsahem výkonů podnikatelské činnosti
(„živnostníků“). Odpad se stává součástí KO a je s ním běžně nakládáno
v systému obce (podle Zákona na základě smlouvy „živnostníka“ s obcí).
Živnostníci produkují poměrně širokou a různorodou skupinu odpadů, která je
však charakteristická tím, že odpady jsou podobné KO, a platí pro ně tedy
z hlediska tvorby ISNO stejná pravidla jako pro KO. Původci odpadů podobných
KO jsou řemeslnící, provozovatelé činností spojených s provozem obce a péčí
o obyvatelstvo (maloobchod, služby, kulturní a zájmová činnost atd.). Původcem
odpadu nemusí být pouze „živnostníci“, ve smyslu platné legislativy, ale i jiné
subjekty. V určitých případech to mohou být dokonce organizační složky státu,
kraje a ORP nebo přímo obce. Jedná se tedy o odpad, který: je zařazen ve
skupině 20 dle Katalogu.
S ohledem na skutečnost, že původci odpadů, kteří jsou pro účely této publikace
považováni za živnostníky, zahrnují široké spektrum činností, zasahuje i jejich
produkce více oborů odpadového hospodářství (např. nakládání s nebezpečnými
odpady, obaly, nakládání s elektroodpadem apod.), a tak uvedeme podrobněji
jejich povinnosti, i když již byly uvedeny v povinnostech původce v kapitole
3.1.1.
3.1.4.2 Legislativní povinnosti týkající se živnostenského odpadu
Problematika živnostenského odpadu není přímo upravena žádnou zvláštní
právní normou, a tak hlavním legislativním nástrojem, který lze pro nakládání
s živnostenským odpadem využít zůstává přímo Zákon, který se danou
problematikou zabývá především v následujících částech:
- § 10 Předcházení vzniku odpadů odst. 1 a 2,
- § 11 Přednostní využívání odpadů odst. 1, 2 a 3,
- § 12 Obecné povinnosti odst. 1 a 2,
- § 16 Povinnosti původců odpadů odst. 1. a) až e), g) až j), odst. 2) a 4),
- § 17 Povinnosti a oprávnění obce a fyzických osob při nakládání komunálním
odpadem odst. 5),
- § 44 Plán odpadového hospodářství původce odpadů odst. 1) a 7),
- § 66 až § 68.
Tyto povinnost podrobněji rozvedeme k následující kapitole 3.1.4.3.
S prevencí a s nakládáním s živnostenskými odpady úzce souvisí Zákon
o obalech. Jedná se především o následující ustanovení Hlavy II – Základní
29
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
povinnosti při nakládání s obaly a odpady z obalů, a to § 3 odst. 1), § 4 odst. 1 a)
až c) a odst. 1) § 6 až § 10, § 12, § 14 a §15.
Většina dalších zákonů případně prováděcích předpisů, které se dotýkají
provozování živností, stanoví povinnosti provozovatelů v obecné rovině a
konkrétní požadavky jsou pak formulovány ve správním řízení či jiném
schvalovacím procesu a závisí na charakteru živnosti či výrobě konkrétního
výrobku. Jde zejména o následující zákony a v nich obsažená některá ustanovení
[33]:
•
•
•
•
•
•
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších
předpisů, jeho Díl 5 Správní delikty § 58.
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších
předpisů, jeho Díl 3 Ukládání pokut právnickým osobám a podnikajícím
fyzickým osobám § 11.
Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve
znění pozdějších předpisů
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební
zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a
doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3.1.4.3 Specifika nakládání s živnostenskými odpady v systému
obce
Jak vyplývá z legislativy, vztahují se na provozovatele drobných živností,
kulturní, školské, zdravotnické instituce povinnosti původců odpadu dle Zákona.
Jedná se vždy o právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikaní,
nikoliv fyzické osoby (občany), na něž se povinnosti původce odpadů nevztahují,
a za něž tyto povinnosti přebírá obec.
Z hlediska systému nakládání s živnostenským odpadem jsou pro tyto subjekty
důležité mj. následující ustanovení a povinnosti Zákona a vyhlášky č. 381/2001
Sb.:
K převzetí odpadu do svého vlastnictví je oprávněna pouze právnická osoba nebo
fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití
nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu odpadu, nebo
osoba, která je provozovatelem zařízení podle Zákona § 14 odst. 2 nebo
provozovatelem zařízení podle Zákona § 33b odst. 1 písm. b), nebo za podmínek
stanovených v Zákoně § 17 též obec.
Z ustanovení vyplývá, že původce živnostenského odpadu, který využívá na
základě smlouvy s obcí systému zavedeného obce pro nakládání s KO, může obci
jako oprávněné osobě předávat pouze odpady zařazené dle Katalogu do skupiny
30
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
20, a to za podmínek stanovených obcí. Pokud obecní systém nakládání s KO
některé položky skupiny 20 nezahrnuje, nebo jestliže původce produkuje odpad
jiné skupiny dle Katalogu, pak je povinen předat tento odpad jiné oprávněné
osobě.
Živnostnící jsou povinni vést průběžnou evidenci o odpadech a způsobech
nakládání s odpady. Evidence se vede za každou samostatnou provozovnu a za
každý druh odpadu samostatně. Způsob vedení evidence pro jednotlivé druhy
odpadů stanoví vyhláška č. 383/2001 Sb., v § 22. Původci a oprávněné osoby
v případě, že produkují nebo nakládají s více než 50 kg nebezpečných odpadů za
kalendářní rok nebo s více než 50 t ostatních odpadů za kalendářní rok, jsou
povinni zasílat každoročně do 15. února následujícího roku pravdivé a úplné
hlášení o druzích, množství odpadů a způsobech nakládání s nimi a o původcích
odpadů obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému podle místa
provozovny (Zákon § 39 odst. 2).
Z ustanovení vyplývá, že v případě původce, který nevyužívá systému obce a
předává odpad jiné oprávněné osobě, a který zároveň nemá povinnost podávat
hlášení o produkci odpadů, se v centrální evidenci odpadů nezobrazí odpady
v položce produkce na straně původce, ale pouze v položce příjem na straně
spolupracující oprávněné osoby.
3.1.5 Biologicky rozložitelný odpad
Biologicky rozložitelné odpady (bioodpady) tvoří mezi KO kvantitativně
významnou skupinu odpadů a způsob nakládání s nimi může pozitivně nebo
negativně ovlivnit základní složky životního prostředí v obci i regionu.
Biologický odpad je definován podle sdělení Komise KOM(2008) 811 „Zelená
kniha o nakládání s biologickým odpadem v EU“ (dále Zelená kniha) jako
biologicky rozložitelný odpad ze zahrad a parků, potravinářský a kuchyňský
odpad z domácností, restaurací, stravovacích a maloobchodních zařízení a
srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu.
Mezi biologický odpad skupiny 20 Katalogu (KO) patří následující tři
podskupiny odpadů: 20 01 Složky z odděleného sběru (kromě odpadů uvedených
v podskupině 15 01), 20 02 Odpady ze zahrad a parků (včetně hřbitovního
odpadu), 20 03 Ostatní komunální odpady. Za biologické odpady (mimo odpadu
papíru a textilu) z těchto podskupin lze považovat odpady 20 01 08 – Kuchyňský
odpad, 20 01 25 – Jedlý olej a tuk, 20 01 38 – Dřevo, 20 02 01 – Biologicky
rozložitelný odpad, 20 03 02 – Odpady z tržišť a 20 03 04 – Kaly ze septiků a
žump.
MŽP vydalo v roce 2008 Metodický návod o podrobnostech nakládání
s biologicky rozložitelnými odpady podle stávajících právních předpisů [40]
(dále jen Návod) k upřesnění vybraných ustanovení týkajících se biologicky
rozložitelných odpadů (dále BRO) ve stávajících právních předpisech, zejména
pak v Zákoně a vyhlášce č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání
31
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
s biologicky rozložitelnými odpady (dále jen Vyhláška BRO), zákon č. 156/1998
Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných
přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd ve
znění pozdějších předpisů (dále Zákon o hnojivech) a v Nařízení
č. 1774/2002/ES, kterým se stanoví hygienická pravidla týkající se vedlejších
živočišných produktů, které nejsou určeny k lidské spotřebě. Návod ve vztahu
k Zákonu vysvětluje především požadavky na provoz komunitních kompostáren
podle § 10a Zákona a malých zařízení podle § 33b odst. 1 písm. a) Zákona.
Návod dále uvádí požadavky zákona o hnojivech vztahující se k uvádění
kompostů a digestátů do oběhu. V Návodu jsou také uvedeny základní požadavky
na provoz zařízení na zpracování BRO v případech, kdy jsou zpracovávány
vedlejší produkty živočišného původu (dále VPŽP). Úplný výčet VPŽP je
uveden v článcích 4, 5 a 6 Nařízení č. 1774/2002/ES.
Návod je určen pro potřeby KÚ a dalších orgánů veřejné správy, provozovatele
zařízení na zpracování BRO, respektive i zařízení na výrobu zeleného kompostu
(komunitní kompostování) a resortní kontrolní orgány.
Ve druhé kapitole Návodu je zavedena terminologie, kterou převezmeme
společně s řadou dalších definic ze Směrnice, Zelené knihy, Zákona, Katalogu a
Normy:
3.1.5.1 Pojmy a definice týkající se BRO
Biologický odpad (dle Směrnice) tvoří BRO ze zahrad a parků, potravinářské a
kuchyňské odpady z domácností, restaurací, stravovacích a maloobchodních
zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu.
Podle Zelené knihy biologický odpad nezahrnuje odpady z lesního hospodářství a
ze zemědělství, hnůj, kal z čistíren nebo jiné BRO, jako jsou např. přírodní
textilie, papír nebo zpracované dřevo. Nezahrnuje ani vedlejší produkty výroby
potravin, které se nikdy nestanou odpadem.
Biologicky rozložitelný odpad (bioodpad) (dle Zákona) je jakýkoli odpad, který
podléhá aerobnímu nebo anaerobnímu rozkladu.
Zařízením pro biologické zpracování BRO (dle Zákona) je zařízení pro aerobní
nebo anaerobní rozklad BRO.
Veřejnou zeleň (dle Zákona) tvoří parky, lesoparky, sportoviště, dětské hřiště a
veřejně přístupné travnaté plochy v intravilánu obce.
Vytříděný kuchyňský odpad z kuchyní, jídelen a stravoven (dle Návodu)
představuje odpad pouze rostlinného charakteru (například zbytky zeleniny a
ovoce), který nepřišel do kontaktu se surovinami živočišného původu (například
se syrovým masem, syrovými produkty rybolovu, syrovými vejci nebo syrovým
mlékem).
Využitelný bioodpad (dle Návodu) je bioodpad, který lze po úpravě nebo
zpracování v zařízeních k využívání bioodpadů dále využít.
32
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
Zemědělský odpad živočišného původu (dle Návodu) tvoří výkaly a moč zvířat
včetně znečištěné slámy nevyužitelné ke hnojení nebo zpracování na organická
hnojiva.
Kompostování (dle Návodu) je aerobní proces, při němž se činností mikro/makro
organismů za přístupu vzduchu přeměňuje využitelný bioodpad na stabilizovaný
výstup – kompost.
Anaerobní digesce (dle Návodu) je řízený a kontrolovatelný mikrobiální
mezofilní (při 20 – 40 °C) nebo termofilní (při 40 °C a více) rozklad organických
látek bez přístupu vzduchu v zařízení bioplynové stanice za vzniku bioplynu,
digestátu nebo rekultivačního digestátu.
Bioplynová stanice (dle Návodu) je samostatná technologie zpracování
bioodpadů využívající procesu anaerobní digesce za účelem produkce bioplynu,
digestátu nebo rekultivačního digestátu.
Rekultivační digestát (dle Návodu) tvoří stabilizovaný výstup z anaerobního
zpracování bioodpadů, určený pro udržení nebo zlepšení vlastností půdy,
použitelný mimo zemědělskou a lesní půdu.
Hygienizace (dle Návodu) je způsob úpravy bioodpadu, který vede k redukci
počtu patogenních organismů, které mohou způsobit onemocnění člověka nebo
zvířat pod stanovenou mez.
Komunitní kompostování (dle Zákona) odpovídá systému sběru a
shromažďování rostlinných zbytků z údržby zeleně a zahrad na území obce,
jejich úpravě a následnému zpracování na zelený kompost.
Zelený kompost (dle Zákona) je substrát vzniklý kompostováním rostlinných
zbytků.
Výstupy ze zařízení k využívání bioodpadů (dle Návodu) jedná se o výstupy,
které splňují požadavky Zákona o hnojivech, vyhlášky č. 273/1998 Sb., o
odběrech a chemických rozborech hnojiv, Zákona o ochraně ovzduší a Vyhlášky
BRO.
Nerozložitelné příměsi (dle Návodu) jsou látky, které se při procesu
kompostování nemohou měnit (zejména kameny, stavební odpad, kovové
předměty, plasty a sklo).
Rekultivační kompost (dle Návodu) je stabilizovaný výstup z aerobního
zpracování bioodpadů v zařízení k využívání bioodpadů, určený pro udržení nebo
zlepšení vlastností půdy, použitelný mimo zemědělskou a lesní půdu.
Stabilizovaný bioodpad (dle Návodu) je upravený odpad vznikající při biologické
úpravě bioodpadů splňující požadavky stanovené Vyhláškou BRO, který je
možno uložit na skládku podle zvláštního právního předpisu (vyhláška
č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na
povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání
s odpady), nebo energeticky využít.
33
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
V evropské terminologické normě ČSN EN 13 965-1 jsou uvedeny mimo jiné
i následující definice pojmů podstatné pro BRO:
Rozložitelný odpad (dle Normy) je odpad složený z biologicky, chemicky nebo
fyzikálně snadno rozložitelných organických látek.
Kompostovatelný odpad (dle Normy) je odpad vhodný pro kompostování.
Odpad z domácností (dle Normy) je odpad vznikající v domácnostech.
Nebezpečný odpad z domácností (dle Normy) je nebezpečný odpad vznikající
v domácnostech.
Odpad z kuchyní (dle Normy) je odpad z přípravy pokrmů v domácnostech
(zahrnuje zbytky jídel z restaurací a stravoven).
Živočišný odpad (dle Normy) reprezentují uhynulá těla (kadavéry) nebo části těl
zvířat nebo ryb, nebo produktů živočišného původu, které nejsou určeny k přímé
lidské spotřebě, s výjimkou zvířecích exkrementů a odpadu z kuchyní a
stravoven.
Infekční odpad (dle Normy) je odpad obsahující životaschopné mikroorganismy
nebo jejich toxiny a další infekční anges s dostatečnou virulencí v koncentraci
nebo množství o nichž je známo, nebo lze spolehlivě předpokládat, že způsobují
onemocnění člověka nebo jiných živých organismů.
Fekální odpad (dle Normy) je odpad složený z lidských výkalů nahromaděných
v nádrži nebo shromažďovacím prostředku.
Kalový odpad je odpad, který je polotuhý, ale teče vzhledem k obsahu kapaliny.
Čistírenských kal je kalový odpad, který vzniká v procesu čištění odpadních vod.
Uliční smetky, odpad shromážděný z ulic (dle Normy) je odpad shromážděný
z ulic a veřejných prostranství (zahrnuje i přírodní odpad, např. listí a písek).
Odpad ze zahrad a parků (dle Normy) je odpad z údržby zahrad a parků.
Z druhé části normy ČSN EN 13 965-2 jsou podstatné následující termíny, které
se vyskytnou v dalším textu:
Aerobní biologický rozklad, Aerobní biodegradace (dle Normy) biologický
rozklad organické hmoty za přístupu kyslíku.
Anaerobní biologický rozklad, Anaerobní biodegradace (dle Normy) je
biologický rozklad organické hmoty bez přístupu vzdušného kyslíku.
Bioreaktor (též fermentor) je obecné označení pro reaktory, ve kterých probíhá
chemická reakce v důsledku působení enzymů nebo častěji živých buněk
(mikroorganismy, rostlinné buňky atd.). Používají se např. při fermentačních
výrobách a při čištění odpadních vod biologickou cestou. Dělí se na aerobní
(obvykle probublávané vzduchem) a anaerobní, v nichž probíhají děje bez
přístupu kyslíku, dále pak podle technického provedení na míchané a nemíchané,
otevřené a uzavřené atd.
Biologická úprava (dle Normy) je úprava odpadu biologickými procesy.
34
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
Kompostování (dle Normy) je řízená úprava pevného organického odpadu za
řízených podmínek pomocí anaerobního biologického rozkladu a činností
mikroorganismů.
Otevřené kompostování (dle Normy) je kompostování, které probíhá na určených
volných plochách.
Uzavřené kompostování (dle Normy) je kompostování, které se uskutečňuje
v uzavřeném prostoru, kde je chráněno před povětrnostními vlivy.
Zplyňování (dle Normy) je činnost, při níž se z neplynných odpadů tvoří hořlavý
plyn (může jít o biologický, chemický nebo tepelný proces).
Reaktorové kompostování (dle Normy) je kompostování v uzavřeném prostoru
s úplnou ochranou před klimatickými vlivy, kdy technologický vzduch může být
dále jímán a zpracováván.
Důležitá je identifikace jednotlivých BRO podle Katalogu, kde jsou uvedeny
skupiny odpadů pocházející ze zemědělství, zahradnictví, lesnictví, myslivosti a
rybářství (skupina 02), ze zpracování dřeva a výroby řeziva a nábytku (skupina
03), z čistíren odpadních vod (skupina 19) a z komunální sféry, které je přiřazena
skupina 20 apod. Podrobněji viz Příloha č. 1 k Vyhlášce BRO.
Podrobný seznam BRO podle Katalogu využitelných na zařízeních
zpracovávajících bioodpady včetně příkladů je uveden v Příloze č. 5 k Návodu.
3.1.5.2 Legislativní povinnosti týkající se BRO
Nakládání s BRO se mimo základní legislativní předpisy pro OH, jako jsou
Zákon, Katalog, Nařízení věnují Vyhláška BRO a Zákon o hnojivech. Vyhláška
BRO přináší možnost použití výstupů ze zařízení pro využívání bioodpadů mimo
režim Zákona o hnojivech. Výstupy ze zařízení pro využívání bioodpadů zařazuje
Vyhláška BRO dle obsahu rizikových látek do skupin a tříd a vymezuje možnosti
použití výstupu dle zařazení podle kvality. Vyhláška BRO tak rozšiřuje možnosti
používání výstupu z procesů aerobního a anaerobního rozkladu oproti
stávajícímu stavu.
Nakládání s BRO se týkají ještě další předpisy:
• vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na
zemědělské půdě,
• vyhláška č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva,
• vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv.
Pro nakládání s odpadem charakteru (VPŽP) vedlejších produktů živočišného
původu (zahrnuje nakládání s odpady charakteru kuchyňských zbytků, např.
odpad z drobných živností, jako jsou restaurace a stravovny včetně školských
zařízení, případně odpad ze tříděného sběru kuchyňského odpadu z domácností)
je nutno ještě zohlednit:
35
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1774/2002, o hygienických
pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu, které nejsou určeny
pro lidskou spotřebu,
• zákon č. 166/1999 Sb., veterinární zákon,
• vyhlášku č. 295/2003 Sb., o konfiskátech živočišného původu, jejich
neškodném odstraňování a dalším zpracování,
• vyhlášku č. 375/2003 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona
č. 166/1999 Sb., o veterinární péči.
Pro použití odpadní biomasy13 jako paliva (zahrnuje možnost využití odpadní
biomasy, kompostu nebo kalů z ČOV k energetickým účelům a možnost
anaerobního rozkladu komunálních BRO s produkcí bioplynu a jeho využívání
k energetickým účelům) pak existuje další skupina předpisů:
• zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů
energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání
obnovitelných zdrojů),
• vyhláška č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona
o podpoře využívání obnovitelných zdrojů,
• vyhláška č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů
biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy.
•
Stručně shrneme vybrané části právních předpisů, které se týkají BRO
v souvislosti s ISNO.
Zákon § 10a, odst. 2 stanoví: „Obec může ve své samostatné působnosti, jako
opatření pro předcházení vzniku odpadů, stanovit obecně závaznou vyhláškou
obce systém komunitního kompostování a způsob využití zeleného kompostu
k údržbě a obnově veřejné zeleně na území obce“.
Zákon § 17, odst. 2 stanoví: „Obec může ve své samostatné působnosti stanovit
obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, sběru, přepravy,
třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím
katastrálním území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem“.
Z vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich
využívání na povrchu terénu se dotýkají přímo problematiky BRO následující
přílohy:
Příloha č. 4 – Podmínky, které musejí splňovat odpady ukládané na skládky,
jejíž bod 8.d), stanoví: „biologicky rozložitelný podíl komunálního odpadu
ukládaný na skládky musí být postupně omezován v souladu s harmonogramem
stanoveným v POH ČR a krajů (tj. snížit tento podíl do roku 2010 na 75 %, do
13
Biomasa je souhrn látek tvořících těla všech organismů, jak rostlin, bakterií, sinic a hub, tak
i živočichů. Tímto pojmem často označujeme rostlinnou biomasu využitelnou pro energetické
účely. Energie biomasy má svůj prapůvod ve slunečním záření a fotosyntéze, proto se jedná
o obnovitelný zdroj energie.
36
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
roku 2013 na 50 % a do roku 2020 na 35 % celkového množství (hmotnosti)
biologicky rozložitelných komunálního odpadu vzniklého v roce 1995)“.
Příloha č. 5 – Přehled odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech
skupin a využívat na povrchu terénu, případně, které lze na skládky ukládat jen
za určitých podmínek, jejíž bod 15, stanoví: „Kompostovatelné odpady
s výjimkou kompostovatelných odpadů v komunálním odpadu (skupiny 20 dle
Katalogu), pro něž je harmonogram postupného omezování jejich ukládání na
skládky stanoven v bodě 8 přílohy č. 4“.
Z Nařízení se dotýkají přímo problematiky BRO následující části:
Příloha k Nařízení, bod 8 – Maximální množství organické složky ve hmotě
ukládané do skládek, která stanoví: „V zájmu dosažení cíle snížit maximální
množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů (dále jen BRKO)
ukládaných na skládky tak, aby podíl této složky činil v roce 2010 nejvíce 75 %
hmotnostních, v roce 2013 nejvíce 50 % hmotnostních a výhledově v roce 2020
nejvíce 35 % hmotnostních z celkového množství BRKO vzniklého v roce 1995“.
Vyhláška BRO zjednodušuje podmínky pro provoz zařízení ke zpracování BRO a
zavádí nové možnosti pro nakládání s výstupy z těchto zařízení.
Připravovaný zákon o odpadech nastavuje následující základní nástroje pro
řešení BRO: zachycení části BRO na úrovni domácností (tříděný sběr BRO jako
nová povinnost pro obce), nové nástroje pro prevenci vzniku odpadu (komunitní
a obecní kompostárny).
3.1.6 Elektroodpad
Problematika elektrických a elektronických zařízení (elektrozařízení) je řešena
v Zákoně v § 37, kde jsou stanovena pravidla pro uvádění elektrických a
elektronických zařízení na trh, pro zpětný odběr elektrozařízení, oddělený sběr,
zpracovávání a využívání elektroodpadu, pro financování nakládání
s elektrozařízeními a elektroodpadem a povinnosti výrobcům, posledním
prodejcům a distributorům elektrozařízení, nejsou-li součástí jiného typu
zařízení, na který se tento díl zákona nevztahuje, a povinnosti zpracovatelům
takových elektrozařízení, která se stala odpadem. Podrobnosti ke zpětnému
odběru elektrozařízení jsou stanoveny vyhláškou č. 352/2005 Sb.,
o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších
podmínkách financování nakládání s nimi (dále Vyhláška elektroodpady).
Mimo výše uvedenou obecnou legislativu z oblasti odpadů se elektroodpadu dále
dotýkají:
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES o omezení používání
určitých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních,
• norma ČSN EN 50225, předpis pro bezpečné užití plně zapouzdřených
elektrických zařízení plněných olejem, která mohou být kontaminována PCB
v praxi.
37
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
3.1.6.1 Pojmy a definice týkající se elektroodpadu
Elektrické nebo elektronické zařízení (dle Zákona) (dále jen elektrozařízení) je
zařízení, jehož funkce závisí na elektrickém proudu nebo na elektromagnetickém
poli nebo zařízení k výrobě, přenosu a měření elektrického proudu nebo
elektromagnetického pole a které je určeno pro použití při napětí nepřesahujícím
1 000 V pro střídavý proud a 1 500 V pro stejnosměrný proud, s výjimkou
zařízení určených výlučně pro účely obrany státu. Elektrozařízení jsou dle
Zákona, přílohy č. 7 rozčleněny do 10 základních skupin, podrobněji v dalším
textu.
Elektrozařízení pocházející z domácností (dle Zákona) je použité elektrozařízení
pocházející z domácností nebo svým charakterem a množstvím jemu podobný
elektroodpad od právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání.
Historické elektrozařízení (dle Vyhlášky elektroodpady) je elektrozařízení
pocházející z domácností, uvedené na trh do dne 13. srpna 2005, které je určeno
ke zpětnému odběru.
Elektroodpad (dle Zákona) je elektrozařízení, které se stalo odpadem, včetně
komponentů, konstrukčních dílů a spotřebních dílů, které v tom okamžiku jsou
součástí zařízení.
Historický elektroodpad (dle Vyhlášky elektroodpady) elektrozařízení
nepocházející z domácností, uvedené na trh do dne 13. srpna 2005, které se stalo
odpadem podle § 3 Zákona.
Zpracování elektroodpadu (dle Zákona) je jakákoli operace prováděná po
převzetí elektroodpadu do zařízení ke zpracování elektroodpadu za účelem jeho
dekontaminace, demontáže, drcení, využití nebo přípravy na odstranění nebo
jakákoli jiná činnost provedená s cílem využití nebo odstranění elektroodpadu.
Opětovným použitím (dle Zákona) je použití zpětně odebraného nebo odděleně
sebraného elektrozařízení nebo komponentů takového elektrozařízení bez jejich
dalšího přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny.
Zpracováním elektroodpadu (dle Zákona) jakákoli operace prováděná po
převzetí elektroodpadu do zařízení ke zpracování elektroodpadu za účelem jeho
dekontaminace, demontáže, drcení, využití nebo přípravy na odstranění nebo
jakákoli jiná činnost provedená s cílem využití nebo odstranění elektroodpadu.
Zpětným odběrem elektrozařízení (dle Zákona) odebírání použitých
elektrozařízení pocházejících z domácností od spotřebitelů bez nároku na úplatu
na místě k tomu výrobcem určeném.
Oddělený sběr elektroodpadu (dle Zákona) je odebírání použitých
elektrozařízení nepocházejících z domácností od konečných uživatelů na místě
k tomu výrobcem určeném.
Výrobcem (dle Zákona) je fyzická nebo právnická osoba oprávněná k podnikání,
která bez ohledu na způsob prodeje, včetně použití prostředků komunikace na
dálku podle § 53 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník:
38
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
1. pod vlastní značkou vyrábí a prodává elektrozařízení, nebo
2. prodává pod vlastní značkou elektrozařízení vyrobená jinými dodavateli,
neobjevuje-li se na zařízení značka osoby podle bodu 1, nebo
3. v rámci své podnikatelské činnosti dováží elektrozařízení do ČR nebo tato
elektrozařízení uvádí v ČR na trh.
Systémem (dle Vyhlášky elektroodpady) se rozumí síť zařízení ke sběru
elektroodpadů, míst zpětného odběru elektrozařízení a zařízení ke zpracování,
využití a odstranění elektroodpadů a elektrozařízení a smluvní vztahy mezi jejich
provozovateli a výrobci elektrozařízení, jejichž cílem je zajištění zpracování a
využití zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraných elektroodpadů.
Individuální systém (dle Vyhlášky elektroodpady) je systém vytvořený a
provozovaný samostatně a na vlastní náklady jedním výrobcem.
Solidární systém (dle Vyhlášky elektroodpady) je systém zpětného odběru
výrobků vytvořený a provozovaný dvěma nebo více výrobci.
Kolektivní systém (dle Vyhlášky elektroodpady) je systém vytvořený výrobci
nebo výrobci pověřenou právnickou osobou a provozovaný právnickou osobou
odlišnou od výrobce nebo výrobcem pověřené právnické osoby. V ČR je
například pět fungujících kolektivních systémů se zaměřením na elektroodpad.
Provozovatel kolektivního systému (dle Vyhlášky elektroodpady) je právnická
osoba založená jako obchodní společnost nebo družstvo nebo organizační složka
zahraniční právnické osoby umístěná na území ČR provozující kolektivní systém.
Příslušné právní normy pak definují zejména následující pojmy podstatné pro
odpadový proud elektroodpadů.
3.1.6.2 Legislativní povinnosti týkající se elektroodpadu
Zákon definuje povinné osoby a operuje s pojmy výrobce elektrozařízení, výrobce
baterií a akumulátorů, akreditovaný zástupce a dovozce, které však podrobněji
nerozvádí. Povinnost zajistit zpětný odběr použitých výrobků nabídnutých ke
zpětnému odběru má právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná
k podnikání, která výrobky uvedené v odstavci 1, § 38 Zákona vyrábí, nebo uvádí
na trh v ČR výrobky zahraničního výrobce, (dále jen povinná osoba), a to bez
ohledu na výrobní značku a do výše, kterou za vykazované období stanovené
podle odstavce 10 § 38 Zákona vyrobí nebo doveze.
Přímo ze Zákona se pak dotýkají toku elektroodpadů v ISNO některé jeho části,
z nichž uvedeme nejdůležitější:
Zákon § 37g písm. e) definuje výrobce, viz výše, který v rámci své podnikatelské
činnosti dováží elektrozařízení do ČR, nebo tato elektrozařízení uvádí v ČR na
trh, proto je třeba definovat, že půjde o první převod elektrozařízení na území ČR
provedený českým právním subjektem za účelem distribuce tohoto zařízení na
území ČR z členských zemí EU.
39
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
Pokud jde o dovoz elektrozařízení do ČR, jedná se o přepravu ze všech zemí,
které nejsou členy EU, tak vzhledem k tomu, co se rozumí uvedením výrobku do
oběhu podle § 4 písm. s) Zákona, má dopravce elektrozařízení povinnosti
výrobce.
Tedy, ten, kdo v rámci své podnikatelské činnosti svým jednáním nenaplňuje
znaky uvedené v § 37g písm. e) Zákona, není výrobcem elektrozařízení a nenese
povinnosti pro oddělený sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění
elektrozařízení a elektroodpadu včetně povinnosti tato elektrozařízení označovat
dle zákona o odpadech.
Zákon v § 37h (l), stanoví: „Výrobce splní povinnosti stanovené pro oddělený
sběr, zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a
elektroodpadu:
a) samostatně, organizačně a technicky na vlastní náklady,
b) společně s jiným výrobcem nebo výrobci na základě písemně uzavřené
smlouvy; smluvní strany odpovídají za plnění povinností stanovených v tomto
dílu zákona solidárně,
c) přenesením těchto povinností na jinou, právnickou osobu, zajišťující
společné plnění povinností výrobců podle tohoto dílu zákona; odpovědnost
výrobců za plnění povinností stanovených v tomto dílu zákona, pokud tato
právnická osoba povinnosti neplní, nezaniká“.
Zákon v § 37k (1) stanoví: „Výrobce elektrozařízení zajistí zpětný odběr
elektrozařízení pocházejícího z domácností. Pro elektroodpad nepocházející
z domácností výrobce elektrozařízení zajistí jeho oddělený sběr“.
Zákon v § 37k (3) stanoví: „Výrobce prostřednictvím distributorů 14 zajistí, aby
byl konečný uživatel informován o způsobu provedení odděleného sběru.
Distributor informuje při prodeji elektrozařízení konečného uživatele o způsobu
zajištění odděleného sběru“.
Zákon v § 37k (4) stanoví: „Poslední prodejce zajistí, aby spotřebitel měl při
nákupu elektrozařízení možnost odevzdat ke zpětnému odběru použité
elektrozařízení v místě prodeje nebo dodávky nového elektrozařízení, ve stejném
počtu kusů prodávaného elektrozařízení podobného typu a použití“.
Zákon v § 37k (5) stanoví: „Zbavit se elektroodpadu nebo elektrozařízení
pocházejícího z domácností smí jeho držitel jen jeho předáním zpracovateli nebo
na místo zpětného odběru nebo odděleného sběru. Elektrozařízení z míst
zpětného odběru a elektroodpad z míst odděleného sběru musí být předán pouze
zpracovateli podle § 37 Zákona, není-li elektrozařízení jako celek opětovně
použito“.
14
§ 2 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a
doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
40
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
Zákon v § 38 (8) stanoví: „Zpětně odebraný výrobek se stává odpadem ve chvíli
předání osobě oprávněné k jeho využití nebo odstranění“.
Obrázek 4.1: Systém zpětného odběru elektrozařízení [Zdroj: RETELA]
Zákon dělí výrobky pro potřeby plnění podmínek dle jejich účelu použití do
jednotlivých skupin:
1. Velké domácí spotřebiče (ledničky, pračky, sušičky…).
2. Malé domácí spotřebiče (vysavače, žehličky, mixéry, fritézy…).
3. Zařízení informačních technologií a telekomunikační zařízení (počítače,
notebooky, telefony, mobilní telefony…).
4. Spotřebitelská zařízení (videotechnika, audiotechnika, hudební nástroje…).
5. Osvětlovací zařízení (žárovky, trubice, výbojky…).
6. Elektrické a elektronické nástroje (mimo stacionární průmyslové nástroje)
(vrtačky, pily, zahradní technika…).
7. Hračky, vybavení pro volný čas a sporty (elektrické vláčky, autíčka,
počítače pro sport…).
8. Lékařské přístroje (veškerá lékařská technika kromě implantátů s výjimkou
všech implantovaných a infikovaných výrobků).
9. Přístroje pro monitorování a kontrolu (detektory, termostaty, laboratorní
technika…)
10. Výdejní automaty (výdejní automaty na nápoje, peníze…).
41
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
Povinnosti v této oblasti jsou dále podrobněji upraveny v prováděcích předpisech
MŽP. Jedná se o velmi důležité prováděcí předpisy nezbytné ke správnému
pochopení a provedení povinností uvedených v zákoně.
Z Vyhlášky elektroodpady vyplývají další důležité informace týkající se
financování:
Vyhláška elektroodpady v § 8 (1) stanoví: „Elektrozařízení uvedená na trh po dni
13. srpna 2005 se označují symbolem výrobce a symbolem uvedení na trh“.
Vyhláška elektroodpady § 13 (1) dále stanoví: „Pro každou skupinu
elektrozařízení zajišťuje společné plnění financování nakládání s historickými
elektrozařízeními jeden kolektivní systém“.
Směrnice 2002/95/ES o omezení používání některých nebezpečných látek
v elektrických a elektronických zařízeních požaduje, aby výrobky až na
povolené výjimky neobsahovaly olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chróm,
polychlorované bifenyly (PCB) a polybromovaný difenylether (PBDE).
a) Při rozhodování o nebezpečnosti elektroodpadu však musíme brát v úvahu i
jiné zdroje informací: K elektroodpadu, který vyžaduje zvýšenou pozornost
vzhledem k obsaženým toxickým složkám, patří:
b) kondenzátory s obsahem PCB,
c) baterie (rtuťové, lithiové, olověné, nikl-kadmiové),
d) desky s tištěnými spoji, vybavené součástkami s obsahem škodlivých látek,
e) skleněný odpad z obrazovek a další olovnatá skla,
f) fyzikálně inertní skla podobná obrazovkám,
g) výbojky, fluorescenční elektronky, zářivky a žárovky s obsahem rtuti ve
formě odpadního skla a střepů nebo fyzikálně inertní formě,
h) součástky obsahující rtuť (rtuťové spínače),
i) elektrická a elektronická zařízení a součástky s ekologicky významným
množstvím škodlivých látek (paměťová topná tělesa s obsahem azbestu,
chladiče oleje, chladící a klimatizační zařízení nebo chladicí systémy
s následujícími toxickými látkami: chlór-fluor-uhlovodíky, fluorované
uhlovodíky, směsi propan-butan, amoniak aj.),
j) karbonizované kabely, elektrický a elektronický šrot určený pro drcení
(včetně drcených desek tištěných spojů), popílky s obsahem ušlechtilých
kovů pocházejících ze spalování desek tištěných spojů.
3.1.7 Autovraky
Tok odpadů týkající se vozidel, která se stala odpadem (dále autovraky), způsob
nakládání s autovraky a postup při trvalém vyřazení vozidla z registru silničních
vozidel upravují: zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na
pozemních komunikacích, Zákon v § 36–37e, vyhláška č. 352/2008 Sb.,
o podrobnostech nakládání s autovraky (dále Vyhláška autovraky) a vyhláška č.
383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady v platném znění. Tyto právní
42
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
normy navazují po vstupu ČR do EU na směrnici Evropského parlamentu a
Rady 2000/53/ES, o vozidlech s ukončenou životností.
3.1.7.1 Pojmy a definice týkající se autovraků
Motorové vozidlo tento pojem je pravděpodobně považován za natolik obecný,
že jej nedefinuje ani zákon č. 56/2001 Sb., a je možné jej chápat pouze
odvozením z jiné definice jako silniční vozidlo, které je motorové.
Silniční vozidlo (dle zákona č. 56/2001 Sb.) je motorové nebo nemotorové
vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro
přepravu osob, zvířat nebo věcí.
Systém vozidla (dle zákona č. 56/2001 Sb.) je jakýkoliv konstrukční systém
vozidla, na který se vztahují technické požadavky stanovené prováděcím právním
předpisem. Systémem vozidla jsou například brzdy nebo zařízení pro snížení
emise.
Identifikační číslo vozidla VIN (Vehicle Identification Number) je jednoznačný
identifikátor karosérie vozidla (obdobný identifikátor existuje i pro některé další
části vozidla – motor, převodovka atd.) je mezinárodně jednoznačný identifikátor
motorových vozidel, zpravidla vyražený na štítku trvale připevněném ke
karoserii vozu nebo vyražený do karosérie samotné – většinou na obtížně
dostupné a záměnné části nosného skeletu.
Konstrukční část vozidla (dle zákona č. 56/2001 Sb.) je součást vozidla, jejíž typ
musí být schvalován nezávisle na vozidle, pokud tak stanoví prováděcí právní
předpis, a na kterou se vztahují technické požadavky stanovené prováděcím
právním předpisem. Konstrukční částí vozidla je například svítilna.
Samostatný technický celek vozidla (dle zákona č. 56/2001 Sb.) je součást, jejíž
typ může být schvalován nezávisle na vozidle, ale pouze ve vztahu k jednomu
typu vozidla nebo více typům vozidel, pokud tak stanoví prováděcí právní
předpis, a na kterou se vztahují technické požadavky stanovené prováděcím
právním předpisem. Samostatným technickým celkem vozidla je například zadní
nárazník vozidla, pevná nebo výměnná nástavba vozidla.
Kategorie vozidla (dle zákona č. 56/2001 Sb.) je skupina vozidel, která mají
stejné technické podmínky stanovené prováděcím právním předpisem. Rozdělení
vozidel do kategorií je uvedeno v příloze zákona.
Výrobcem vozidla, systému vozidla, konstrukční části vozidla nebo
samostatného technického celku vozidla (dle zákona č. 56/2001 Sb.) je osoba,
která odpovídá za dodržení technických požadavků stanovených tímto zákonem a
podmínek stanovených v rozhodnutí o schválení typu vozidla, systému vozidla,
konstrukční části vozidla nebo samostatného technického celku vozidla a za
zajištění shody vyráběných vozidel s typem vozidla, systému vozidla,
konstrukční části vozidla, samostatného technického celku vozidla, jehož typ byl
schválen.
43
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
Výrobcem (dle Zákona) je konečný výrobce vozidla, který jej uvedl v České
republice na trh, popřípadě jeho právní nástupce.
Autovrak (dle Zákona) je každé úplné nebo neúplné motorové vozidlo, které bylo
určeno k provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo
věcí (vozidlo) a stalo se odpadem. Součástí autovraků jsou i odpadní oleje.
Vybraným autovrakem (dle Zákona) je každé úplné nebo neúplné motorové
vozidlo vymezené Přílohou A k zákonu č. 56/2001 Sb., jako vozidlo kategorie M
(motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a používají se pro dopravu
osob) nebo N (motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola a používají se pro
dopravu nákladů) anebo tříkolové motorové vozidlo15 s výjimkou motorové
tříkolky, které se stalo odpadem podle § 3 Zákona.
Podstatnou částí autovraku (dle Zákona) je karosérie autovraku vybavená
identifikačním číslem vozidla, včetně dveří, blatníků a kapot, hnací a převodový
mechanismus s příslušenstvím, nápravy s koly, motor vybavený identifikačním
číslem, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla, elektroinstalace,
včetně ovládacích a bezpečnostních prvků, řídící jednotky a dalších přístrojů,
katalyzátor dle homologace.
Odpadní oleje (dle Zákona) jsou jakékoli minerální nebo syntetické mazací nebo
průmyslové oleje, které se staly nevhodnými pro použití, pro které byly původně
zamýšleny, jako jsou například upotřebené oleje ze spalovacích motorů a
převodové oleje, mazací oleje, oleje pro turbíny a hydraulické oleje.
Opětovným použitím (dle Zákona) je použití částí autovraků bez jejich
přepracování ke stejnému účelu, pro který byly původně určeny.
Zpracování autovraků (dle Zákona) jsou operace prováděné po převzetí
autovraku za účelem odstranění nebezpečných složek autovraku, demontáž,
rozřezání, drcení (šrédrování), příprava na odstranění nebo využití odpadu
z drcení a provádění všech dalších operací potřebných pro využití nebo
odstranění autovraku a jeho částí.
Zpracovatelem autovraku (dle Zákona) je právnická nebo fyzická osoba
oprávněná k podnikání, která provádí jednu či více operací podle písmena e) na
základě souhlasu podle § 14 odst. 1 Zákona,
Přepracování odpadních olejů (dle Zákona) znamená činnosti zaměřené k tomu,
aby umožnily využívání odpadních olejů, tj. jejich regeneraci nebo spalování.
Regenerace odpadních olejů (dle Zákona) je jakýkoliv proces, kterým je možno
vyrobit základové oleje rafinací odpadních olejů, zejména odstraněním
kontaminujících složek, oxidačních produktů a aditiv obsažených v takových
olejích.
15
Příloha č. 1 vyhlášky č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o
technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění
vyhlášky č. 100/2003 Sb.
44
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
Spalování odpadních olejů (dle Zákona) představuje pouze jejich energetické
využití jako paliva podle zvláštního právního předpisu.
3.1.7.2 Legislativní povinnosti týkající se autovraků
Zákon od 1. ledna 2002 poprvé definoval povinnosti nakládání s autovraky.
Novela Zákona účinná od 1. května 2004 již zahrnovala povinnost vyplývající ze
Směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností. Pro vozidla typu M a
N byl zaveden termín vybrané autovraky.
Novela Zákona uložila s účinností od 1. ledna 2007 povinnost provozovatelům
zařízení ke sběru, provozovatelům zařízení ke zpracování a KÚ napojit se na
informační systém pro evidenci autovraků. Vyhláška č. 383/2001
o podrobnostech nakládání s odpady specifikuje povinnosti pro nakládání
s autovraky a následně s vybranými autovraky. Také zákon č. 56/2001 Sb.
reaguje na povinnosti nakládání s autovraky.
Informační systém pro evidenci autovraků16 vycházející z požadavků Vyhlášky
autovraky pracuje jako jeden z modulů webového Informačního systému
odpadového hospodářství (ISOH) České informační agentury životního prostředí
(CENIA), kde lze nalézt seznam všech zařízení pro sběr autovraků, údaje o počtu
všech uživatelů i funkčních subjektů a počet celkem sebraných vraků včetně času
zavedení posledního autovraku do tohoto informačního systému. Z webu CENIA
lze stáhnout příslušný program a po získání přístupových údajů (jména a hesla)
lze pomocí něj přímo přistupovat k databázi autovraků jako provozovatel zařízení
pro zpracování autovraků a evidovat vybrané autovraky. Přístup do systému
může získat pouze podnikatelský subjekt, který k provozování činnosti sběru
vybraných autovraků získal od příslušného KÚ povolení k provozu zařízení.
Přihlašovací údaje jsou od 1. ledna 2009 distribuovány prostřednictvím sítě
Czech Point. Je-li již zařízení zaevidováno v systému, požádá jeho provozovatel
o vydání oprávnění k přístupu do informačního systému a po identifikaci
subjektu, žadatele a konkrétní provozovny získá přímo na konkrétním
přístupovém bodě sítě Czech Point přístupové údaje.
Poslední vlastník vozidla má povinnost předat vozidlo pouze do zařízení, které
má souhlas k jeho provozování k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu
autovraků podle § 14 odst. 1. Zákona. Zařízení ke sběru autovraků musí
bezúplatně převzít od 1. ledna 2007 úplné vybrané vozidlo a poslednímu
vlastníkovi povinně vystavit potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru
autovraků (tzv. doklad o ekologické likvidaci), které slouží vlastníkovi vozidla
jako příloha k žádosti o trvalé vyřazení vozidla z centrálního registru vozidel dle
zákona č. 56/2001 Sb.
16
http://autovraky.cenia.cz
45
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
Výrobci a akreditovaní zástupci jsou povinni:
• Poskytovat zpracovatelům všechny informace, které jsou nutné k věcně
správnému a ekologicky šetrnému zpracování vybraného autovraku ve formě
příruček nebo na technickém nosiči dat ve lhůtě do šesti měsíců po uvedení
vozidla na trh.
• Zajistit na vlastní náklady sběr, zpracování, využití a odstranění vybraných
autovraků s účinností k 1. lednu 2002 pro nová vybraná vozidla uvedená na
trh v ČR ode dne 1. července 2002 a dnem 1. ledna 2007 pro nová vybraná
vozidla uvedená na trh v ČR před dnem 1. července 2002.
• Zajistit splnění požadavků stanovených v § 37 odst. 7 písm. b) Zákona.
• Ke splnění stanovených povinností uzavřít písemnou smlouvu s osobami
oprávněnými ke sběru, výkupu, zpracování, případně využívání a
odstraňování vybraných autovraků, pokud jimi není sám.
• Zpracovávat roční zprávu o plnění cílů stanovených v § 37 odst. 7 písm. b) za
uplynulý kalendářní rok v rozsahu stanoveném prováděcím právním
předpisem a tuto zprávu každoročně zasílat ministerstvu do 31. března.
Tyto povinnosti se nevztahují na vozidla zvláštního určení.
Povinnosti majitelů:
• Každý, kdo se zbavuje autovraku, je povinen autovrak předat pouze osobám,
které jsou provozovateli zařízení ke sběru, výkupu, zpracování, využívání
nebo odstraňování autovraků.
• Vlastník vozidla před jeho předáním podle odstavce 1 je povinen umístit
vozidlo na místo, kde nepoškodí nebo neohrozí životní prostředí ani nenaruší
estetický vzhled obce či přírody nebo krajiny.
Potvrzení o převzetí autovraku – odhlášení z registru motorových vozidel
(dle zákona č. 56/2001 Sb.):
• Obecní úřad ORP trvale vyřadí vozidlo z registru na žádost jeho vlastníka.
Tuto skutečnost vyznačí v technickém průkazu vozidla a v registru silničních
vozidel. Se žádostí o trvalé vyřazení vozidla z registru silničních vozidel
předloží vlastník motorového vozidla potvrzení o převzetí autovraku
vystavené provozovatelem zařízení ke sběru autovraků podle zvláštního
právního předpisu 6a). Vlastník vozidla přitom odevzdá tabulky s přidělenou
registrační značkou. Jedná-li se o žádost o trvalé vyřazení vozidla z registru
silničních vozidel podle odstavce 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., je
vlastník motorového a přípojného vozidla povinen doložit způsob jeho
zániku.
Informace a postup k získání tzv. dokladu o ekologické likvidaci vozidla získá
poslední vlastník v adresáři životní situace, které jsou uvedeny na internetovém
46
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
17
portálu veřejné správy ČR . Zde nalezne poslední vlastník vozidla také další
„životní situace“, kterými jsou například:
• dočasné vyřazení vozidla z registru vozidel (depozit),
• odhlášení již registrovaného vozidla na nového provozovatele nebo vlastníka
vozidla (Registrace vozidel),
• žádost o zápis změn údajů v registru vozidel (Registrace vozidel),
• registrace nového (dosud neregistrovaného) vozidla (Registrace vozidel),
• přidělení registrační značky vozidla a vydání technického průkazu vozidla
v případě jejich ztráty, poškození, odcizení (Registrace vozidel).
Povinnosti obcí:
• Vozidlo umístěné v rozporu s povinností majitele (dále jen opuštěné vozidlo)
obecní úřad po uplynutí dvou měsíců ode dne, kdy se o této skutečnosti
dozvěděl, přemístí na náklady jeho vlastníka na vybrané parkoviště.
Informaci o umístění opuštěného vozidla na vybrané parkoviště zveřejní
obecní úřad na své úřední desce. O umístnění vozidla písemně informuje jeho
vlastníka, pokud je ho možné identifikovat.
• Pokud vlastník nepřevezme vozidlo z vybraného parkoviště po uplynutí lhůty
dvou měsíců od informování vlastníka a v případě nemožnosti jeho
identifikace od zveřejnění informace podle § 37 odst. 3 Zákona, má se za to,
že vozidlo je autovrak. Obecní úřad naloží s autovrakem podle § 37 odst. 1
Zákona.
• Náklady spojené s postupem podle § 37 odst. 3 a 4 Zákona je povinen uhradit
obci poslední vlastník opuštěného vozidla uvedený v registru motorových
vozidel.
• V případech, kdy je opuštěné vozidlo umístěno na pozemní komunikaci, se
postupuje v souladu se zvláštním právním předpisem.
Povinnosti provozovatelů zařízení ke sběru autovraků:
• Být držitelem souhlasu k provozu vydaného KÚ podle § 14 odst. 1 Zákona.
• Splnit veškeré požadavky Vyhlášky autovraky, vybraných autovraků,
o způsobu vedení jejich evidence a evidence odpadů vznikajících
v zařízeních ke sběru a zpracování autovraků a o informačním systému
sledování toků vybraných autovraků (o podrobnostech nakládání
s autovraky).
Zejména tedy stanovit příslušný provozní řád (dle přílohy č. 1 Vyhlášky
autovraky), vystavit potvrzení o převzetí vozidla od majitele vozidla (dle přílohy
č. 3 Vyhlášky autovraky) a vést evidenci splňující požadavky kladené vyhláškou
(dle přílohy č. 4 Vyhlášky autovraky):
17
http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/11509/_ps.1243/M/_s.155/708?POSTUP_ID=685&PRVEK_ID=756
47
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
Provozovatel zařízení ke sběru autovraků vystaví vlastníkovi autovraku nebo
obci písemné potvrzení o převzetí autovraku podle přílohy č. 3 Vyhlášky
autovraky. Potvrzení o převzetí autovraku se vystavuje, pokud byla odevzdána
alespoň karosérie s označením identifikačního čísla VIN a motor s označením
identifikačního čísla, pokud bylo uvedeno v osvědčení o registraci vozidla.
Provozovatel zařízení ke sběru autovraků se zapojuje do informačního systému
evidence autovraků zasíláním identifikačních údajů o provozovateli zařízení ke
sběru vybraných autovraků a o osobě předávající vybraný autovrak, údajů
o souhlasu k provozování zařízení ke sběru autovraků a údajů o převzatém
vybraném autovraku a o chybějících částech převzatého autovraku v rozsahu
požadovaném v potvrzení o převzetí autovraku do zařízení ke sběru autovraků,
uvedeném v příloze č. 3 Vyhlášky autovraky. Údaje zasílá MŽP současně s
vystavením potvrzení o převzetí autovraku v přenosovém standardu dat o
odpadech v elektronické podobě na elektronickou adresu, kterou MŽP zveřejní
na svých internetových stránkách.
Osoba oprávněná ke sběru nebo zpracování autovraků vede průběžnou evidenci
odpadů podle § 39 odst. 1 Zákona kde podle přílohy č. 4 Vyhlášky autovraky
uvede:
• datum převzetí odpadu a číslo zápisu do evidence,
• údaje o převzatém autovraku a údaje o předávající osobě v rozsahu přílohy
č. 3 Vyhlášky autovraky,
• jméno a příjmení osoby odpovědné za vedení evidence.
Osoba oprávněná ke zpracování autovraků vede v rámci průběžné evidence
odpadů odděleně evidenci materiálů a částí k opětovnému použití. Evidence
materiálů a částí k opětovnému použití se nezasílá s ročním hlášením o sběru
a zpracování autovraků, ale na vyžádání se předkládá kontrolním orgánům.
Osoby oprávněné ke sběru a zpracování autovraků zasílají roční hlášení o sběru a
zpracování autovraků, hlášení o produkci odpadů vzniklých zpracováním
autovraků a způsobu nakládání s těmito odpady a hlášení o produkci a nakládání
s odpady jinými, než jsou autovraky, za uplynulý kalendářní rok podle přílohy
č. 4 Vyhlášky autovraky.
Povinnosti zpracovatelů autovraků:
• Být držitelem souhlasu k provozu vydaného KÚ podle § 14 odst. 1 Zákona.
• Splnit veškeré požadavky Vyhlášky autovraky, zejména:
- Místa k přejímání, skladování a zpracování autovraků, shromažďování
odpadů a skladování materiálů a součástí k opětovnému použití musí být
zřetelně označena a musí umožnit, aby v zařízení mohly být prováděny
příjem autovraků, zjištění jejich hmotnosti a provádění příslušných
záznamů a vedení evidence, skladování autovraků a jejich částí zbavených
škodlivin, odčerpání provozních náplní a odnětí dalších nebezpečných
částí autovraků, skladování autovraků a jejich částí bez materiálů a
48
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
součástek obsahujících škodliviny, demontáž, skladování částí vozidel,
které lze opětovně použít a které obsahují nebo neobsahují kapaliny,
skladování odpadů určených k využití nebo k odstranění a skladování
zbytkových karoserií k odvozu nebo dalšímu zpracování.
- Místa ke zpracování autovraků musí být vybavena plochou zajišťující, aby
nedošlo k ohrožení ani znečištění povrchových nebo podzemních vod;
pomůckami pro úklid; látkami pro vsakování uniklých provozních náplní;
zařízením pro odstranění uniklých kapalin a shromažďovacími prostředky,
které odpovídají vznikajícím odpadům, materiálům a částem k
opětovnému využití a případně dalšími zařízeními k úpravě odpadů; dále
zařízením k jímání nebo čištění odpadních vod včetně srážkových v
souladu s vodním zákonem; skladovacími prostory pro použité
pneumatiky, zabezpečené proti požáru; skladovými prostory pro jednotlivé
demontované části autovraků včetně částí znečištěných olejem;
příslušnými shromažďovacími prostředky pro oddělené shromažďování
vymontovaných materiálů a částí (akumulátory, filtry, kondenzátory
obsahující PCB/PCT), provozní náplně (palivo, motorový olej, olej z
převodovky, olej z hydrauliky, chladicí kapaliny, nemrznoucí směsi,
brzdové kapaliny, náplně klimatizačního systému) a jakékoliv další
kapaliny obsažené v autovraku; zařízením ke zjištění hmotnosti, pokud
osoba oprávněná neprovozuje současně zařízení ke sběru autovraků.
Dále Vyhláška autovraky stanovuje konkrétní požadavky na postup činností při
zpracování autovraků v zařízení:
• Odčerpání provozních náplní a odnětí dalších nebezpečných částí autovraku.
• Demontáž autovraku.
• Mechanické zničení identifikačního čísla vybraného autovraku (VIN) a
zaznamenání tohoto úkonu do provozního deníku.
Přednostně je třeba odstranit následující části a materiály obsahující škodliviny:
baterie a nádrže na zkapalněný plyn nebo stlačený plyn, potenciálně výbušné
součásti (např. airbagy), provozní náplně (palivo, motorový a převodový olej,
oleje z rozvodovky, oleje z hydrauliky, chladicí kapaliny, nemrznoucí směsi,
brzdové kapaliny, náplně klimatizačního systému) a jakékoliv další kapaliny
obsažené ve vybraném autovraku, pokud nebudou nutné pro opětovné použití
příslušných částí a všechny součásti obsahující rtuť (je-li to technicky
proveditelné).
3.1.8 Obaly
Toku odpadů z obalů a obalových materiálů se velmi úzce dotýká zákon
č. 477/2001 Sb., o obalech, novelizovaný zákonem č. 66/2006 Sb. (dále Zákon
o obalech) Obaly jsou neodmyslitelnou součástí celé řady výrobků. Jejich
základním posláním je uchovat zboží v nezměněné kvalitě až do doby jeho
spotřeby. Z hlediska funkce je lze dělit na obaly prodejní (dříve spotřebitelské),
49
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
skupinové a přepravní, z hlediska četnosti jejich používání na obaly jednorázové
nebo opakovaně použitelné a z hlediska materiálu, ze kterého jsou vyrobeny
např. na obaly plastové, skleněné, papírové či kombinované [41]. Autorizovaná
obalová společnost EKO-KOM, a. s. zajišťuje sdružené plnění povinností
zpětného odběru a využití odpadu z obalů [63].
3.1.8.1 Pojmy a definice týkající se obalů
Obal (dle Zákona o obalech) je výrobek zhotovený z materiálu jakékoliv povahy
a určený k pojmutí, ochraně, manipulaci, dodávce, popřípadě prezentaci výrobku
nebo výrobků určených spotřebiteli nebo jinému konečnému uživateli, jestliže
má zároveň: v místě nákupu tvořit prodejní jednotku pro spotřebitele nebo jiného
konečného uživatele (dále jen prodejní obal), v místě nákupu tvořit skupinu
určitého počtu prodejních jednotek, ať již je tato skupina prodávána spotřebiteli
nebo jinému konečnému uživateli, anebo slouží pouze jako pomůcka pro
umístění do regálů v místě prodeje a může být z výrobku odstraněn, aniž se tím
ovlivní jeho vlastnosti (dále jen skupinový obal), nebo usnadnit manipulaci
s určitým množstvím prodejních jednotek nebo skupinových obalů a usnadnit
jejich přepravu tak, aby se při manipulaci a přepravě zabránilo jejich fyzickému
poškození (dále jen přepravní obal).
Výrobkem (dle Zákona o obalech) je jakákoli věc, která byla vyrobena, vytěžena
nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k uvedení
na trh nebo do oběhu.
Vratný obal (dle Zákona o obalech) je obal, pro který existuje zvlášť vytvořený
způsob vracení použitého obalu osobě, která jej uvedla do oběhu.
Průmyslový obal (dle Zákona o obalech) je obal určený výhradně k balení
výrobku určeného výhradně pro jiného konečného uživatele.
Obalový prostředek (dle Zákona o obalech) je výrobek, z něhož je obal prodejní,
obal skupinový nebo obal přepravní přímo výroben nebo který je součástí obalu
sestávajícího se z více částí.
Nakládání s obaly (dle Zákona o obalech) zahrnuje činnosti jako je výroba
obalů, uvádění obalů nebo balených výrobků na trh nebo do oběhu, použití obalů,
úprava obalů a opakované použití obalů.
Uvedení obalu na trh (dle Zákona o obalech) je okamžik, kdy je obal, bez
ohledu na to, zda samostatně nebo spolu s výrobkem, v ČR poprvé úplatně nebo
bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání
nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva; za uvedení obalu na
trh se považuje též přeshraniční přeprava obalu nebo baleného výrobku z jiného
členského státu EU do ČR nebo dovoz obalu nebo baleného výrobku, s výjimkou
propuštění do režimu aktivního zušlechťovacího styku nebo do režimu dočasného
použití (podle Celního zákona) v případě, že po ukončení tohoto režimu budou
obaly nebo balené výrobky z ČR vyvezeny v plném rozsahu do zahraničí.
50
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
Uvedení obalu do oběhu (dle Zákona o obalech) je úplatné nebo bezúplatné
předání obalu v ČR bez ohledu na to, zda samostatně nebo spolu s výrobkem,
jiné osobě za účelem distribuce nebo použití, s výjimkou uvedení obalu na trh.
Dovoz obalu nebo baleného výrobku (dle Zákona o obalech) je propuštění ze
státu, který není členem EU, na území ČR do celního režimu volného oběhu, do
režimu aktivního zušlechťovacího styku, do režimu dočasného použití nebo do
režimu přepracování pod celním dohledem (podle Celního zákona).
Opakované použití obalu (dle Zákona o obalech) je činnost, při níž se obal, který
byl navržen a určen, aby během doby své životnosti vykonal určitý minimální
počet obrátek či cyklů (dále jen opakovaně použitelný obal), znovu plní nebo se
používá k témuž účelu, pro nějž byl určen, s pomocí nebo bez pomoci
dodatečných prostředků, které opětovné plnění umožňují, jako jsou zejména
náhradní doplňková balení a prostředky k jejich použití. Systémy pro zajištění
opakovaného použití obalu:
• uzavřený systém – systém, ve kterém je opakovaně použitelný obal uváděn
do oběhu osobou nebo organizovanou skupinou osob;
• otevřený systém – systém, ve kterém je uváděn do oběhu opakovaně
použitelný obal mezi blíže neurčenými osobami;
• smíšený systém – systém sestávající se ze dvou částí: opakovaně použitelný
obal, který zůstává u konečného uživatele, pro který neexistuje žádný systém
zpětného rozdělování vedoucí ke komerčnímu opakovanému naplnění,
jednocestný obal, který se použije jako pomocný výrobek pro přepravu
obsahu k opakovanému naplnění obalu.
3.1.8.2 Legislativní povinnosti týkající se obalů
Legislativně je nakládání s obaly upraveno Zákonem o obalech, který se vztahuje
na fyzické a právnické osoby oprávněné k podnikání, které:
1) uvádějí obaly na trh, tj.:
výrobci obalů (tj. osoby, které výrobek zabalí – plniči, baliči),
dovozci obalů ze zemí mimo území EU (za účelem distribuce nebo pro
vlastní potřebu),
přepravci obalů ze zemí EU (jak za účelem distribuce, tak pro vlastní
potřebu),
2) uvádějí obaly do oběhu, tj.:
distributoři obalů (tj. osoby, které nakoupí balené výrobky v ČR a předají
je dále, ať již úplatně nebo bezúplatně).
Zákon o obalech mj. stanovuje práva a povinnosti právnických a fyzických osob
oprávněných k podnikání při uvádění obalů na trh či do oběhu, ukládá povinnost
zpětného odběru obalů, stanovuje procentuální množství obalových odpadů, která
musí být recyklována nebo využita, a dále také vymezuje základní pravidla pro
nakládání s vratnými obaly. Zde např. ukládá prodejcům s prodejní plochou větší
51
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
než 200 m2 povinnost nabízet nápoje ve vratných zálohovaných obalech, pokud
již prodávají stejné nápoje v obalech nevratných.
Pokud osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu obaly nebo balené výrobky,
neprokáže, že se z těchto obalů nestaly na území ČR odpady, je povinna zajistit
zpětný odběr těchto obalů nebo odpadů z těchto obalů. Zpětný odběr zajišťuje
bez nároku na úplatu za tento odběr. Přitom je povinna dbát zejména na
dostatečnou četnost sběrných míst a jejich dostupnost.
Osoba, která uvádí na trh obal, je povinna zajistit, aby hmotnost a objem obalu
byly co nejmenší při dodržení požadavků kladených na balený výrobek a při
zachování jeho přijatelnosti pro spotřebitele nebo jiného konečného uživatele
s cílem snížit množství odpadu z obalů, který je nutno odstranit.
Obal nebo obalový prostředek po použití, pro které byl určen, po vynětí výrobku
nebo všech jeho zbytků obvyklým způsobem, byl dále opakovaně použitelný
nebo aby odpad z tohoto obalu nebo obalového prostředku byl využitelný za
obvyklých podmínek alespoň jedním z těchto postupů:
• procesem, kterým jsou odpady z obalů nebo obalových prostředků nebo
jejich zbytky případně spolu s dalšími materiály přeměněny ve výrobek nebo
surovinu (dále jen recyklace),
• přímým spalováním za uvolňování energie hořením, a to samostatně nebo
spolu s jiným odpadem a se zužitkováním získaného tepla (dále jen
energetické využití),
• aerobním zpracováním nebo anaerobním zpracováním biologicky
rozložitelných složek tohoto odpadu za kontrolovaných podmínek a
s použitím mikroorganismů za vzniku stabilizovaných organických zbytků
nebo metanu (dále jen organická recyklace); skládkování se za organickou
recyklaci nepovažuje.
Osoba, která uvádí na trh obal, je povinna:
• na požádání předložit kontrolním orgánům technickou dokumentaci
nezbytnou k prokázání splnění povinností Zákona o obalech stanovených
v jeho § 3 a 4, s tím, že informace podle odstavce 2 písm. b) pro účely
kontroly nahrazuje dokumentaci k prokázání splnění povinností stanovených
v § 4 Zákona o obalech,
• průkazně informovat své odběratele o tom, že obal splňuje požadavky
stanovené v § 3 a 4 Zákona o obalech.
Osoba, která uvádí na trh obalový prostředek, je povinna:
• na požádání předložit kontrolním orgánům technickou dokumentaci
nezbytnou k prokázání splnění povinností stanovených v § 4 Zákona
o obalech,
• průkazně informovat své odběratele o tom, že obalový prostředek splňuje
požadavky stanovené v § 4 Zákona o obalech.
52
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
Osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky, jejichž obaly jsou opakovaně
použitelné, je povinna učinit organizační, technická nebo finanční opatření
odpovídající kritériím, která jsou stanovena v příloze č. 2 k Zákonu o obalech a
která umožňují opakované použití obalů.
Osoba, která uvádí na trh nebo do oběhu výrobky, jejichž obaly jsou vratné, je
povinna zajistit opakované použití těchto obalů podle bodu B. 1 nebo B. 2
přílohy č. 2 k Zákonu o obalech nebo využití odpadů z těchto obalů podle § 12.
3.2 Očekávaný vývoj legislativy
Vzhledem k vývoji OH v ČR, a jeho praktickým potřebám je současný Zákon
nepřehledný a nevyhovující, viz [66]. To je důvodem, proč upřednostnit tvorbu
nového zákona před další novelou existujícího předpisu. Část dosavadní právní
úpravy lze bez zásadních zásahů zachovat a převzít do zákona nového. Půjde
tedy jednak o kritickou reflexi současného textu zákona s cílem zvýšit jeho
přehlednost, upravit některé formulace tak, aby došlo ke zpřesnění výkladu
zákona nebo sladění definičního aparátu s jinými předpisy. Nové právní předpisy
EU, zejména Směrnice a její nová hierarchie nakládání s odpady, ale také
praktické zkušenost z použití Zákona, vyžadují upravit některé jeho oblasti.
3.2.1 Doporučované změny Zákona a implementace Směrnice
MŽP zpracovává „Euronovelu“ Zákona, která reaguje mj. na následující řízení
vedená Komisí vůči ČR (celkem je vedeno sedm řízení):
• řízení č. 2006/2478 vedené proti ČR z důvodu nesprávné transpozice
Směrnice Rady 1999/31/ES ze dne 26. dubna 1999 o skládkách odpadů,
v platném znění, které se v současné době nachází ve fázi odůvodněného
stanoviska;
• řízení č. 2008/0145, jehož předmětem je neprovedení Směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2008/103/ES, kterou se mění Směrnice 2006/66/ES
o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech, pokud
jde o uvádění baterií a akumulátorů na trh, které se v současné době nachází
ve fázi formálního upozornění;
• řízení č. 2009/2265, jehož předmětem je namítané nesprávné provedení
Směrnice
Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES o vozidlech
s ukončenou životností, které se v současné době nachází ve fázi formálního
upozornění.
Následující text o implementaci nových prvků do nového Zákona o odpadech je
nutné vnímat na pozadí současného Zákona, protože pouze spolu s jeho
aktuálním zněním představují rámec navrhovaného legislativního řešení. Proto
zde uvedeme s drobnými změnami pouze část navrhovaných změn
projednávaných v Radě pro odpadové hospodářství ČR, [66], které se týkají
vybraných toků odpadů v této publikaci.
53
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
Vzhledem ke složitosti a šíři problematiky nakládání s odpady je potřeba, aby
byla procesu tvorby nové právní úpravy věnována dostatečná pozornost a čas.
Nicméně transpozice nové Směrnice do českého práva je časově limitovaná, a to
do 12. prosince roku 2010 a obdobně úplná transpozice Směrnice 1999/31/ES
o skládkách, neboť ČR obdržela již v minulosti od Komise výše uvedené
upozornění na nepřesnou transpozici s požadavkem urychlené implementace.
Aktuálně se tedy jeví jako potřebné následující úpravy současného Zákona:
3.2.2 Pojmy a definice
Zakomponovat definici vedlejšího produktu, biologického odpadu a další
upřesněné definice dle Směrnice.
Včlenit hierarchii způsobu nakládání s odpady včetně energetického využití
odpadů a vzorce energetické účinnosti dle Směrnice a jejích příloh; uvést
pravidla užívání hierarchie způsobů nakládání s odpadem (zásada udržitelnosti
a blízkosti, ohled na sociální a ekologické dopady).
• Stanovit ve vztahu k novým cílům a kvótám na opětovné využití a recyklaci
definici odpad z domácností a komunální odpad z důvodu srovnatelnosti
statistik s ostatními státy v EU.
• Stanovit kritéria pro zákaz/povolení dovozu odpadů k energetickému využití.
• Vytyčit podmínky pro přijetí programů předcházení vzniku odpadů.
• Úplně transponovat směrnici Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů dle
doporučení Komise.
• Definovat jednotlivé způsoby využití odpadů včetně recyklace
a energetického využití v rozsahu Směrnice. Rozlišit procesy úpravy odpadu
a zpracování odpadů, které při splnění definovaných kritérií mohou být
vstupní surovinou pro další výrobu, a může tedy jít o materiál s přidanou
hodnotou a obchodovatelné zboží.
• Definovat pojem integrovaný systém nakládání s odpady (ISNO), který je
nezbytný pro posouzení vhodnosti regionálního řešení včetně posouzení rolí
jednotlivých prvků integrovaného systému a jejich případné podpory
z veřejných zdrojů.
• Zajistit legislativní a nelegislativní (dotační) podporu regionálních
integrovaných systémů nakládání s odpady vycházející z evropských trendů
nakládání s odpady a ověřených zkušeností.
3.2.3 Obce a nakládání s komunálním odpadem
Nový Zákon o odpadech musí jasně definovat pojmy v oblasti komunálních
odpadů. Pojem komunální odpad ve stávající úpravě je v Zákoně definován jako
veškerý odpad vznikající při činnosti fyzických osob na území obce. Definice
však neodpovídá Katalogu, který definuje skupinu 20 – komunální odpady jako
odpady z domácností a jim podobné, přičemž odpady podobné (ne původem
z obcí) tvoří v ČR více než 30 % z celkového množství. Je nutné přesně
54
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
definovat komunální odpad jako odpad vznikající na území obce a odpad
zahrnutý do systému nakládání s odpady v obci. Systém by se měl (za splnění
určitých podmínek) rozšířit i na živnostenské odpady podobné komunálním,
pocházející z drobných živností, obchodní sítě a služeb na území dané obce.
• Pro potřeby statistických hodnocení je třeba jednoznačně rozlišovat odpad od
obce jako původce (tj. domovní odpad od občanů, odpad z činnosti obce při
údržbě a provozu obce) a odpad podobný komunálnímu odpadu od ostatních
původců, kteří nejsou zahrnuti do systému obce. V tomto duchu je potřeba
upravit i soustavu hodnotících indikátorů k POH.
• Tříděné odpady v rámci obecních systémů budou vždy klasifikovány jako
komunální odpady (s obsahem obalové složky), tj. skupina 20, nikoliv jako
obalový odpad. O obalový odpad se bude jednat jen v tom případě, bude-li
zaveden samostatný sběr obalových odpadů. V případě samostatného sběru
obalů je třeba započítat využité obalové odpady z obcí do indikátoru využití
komunálních odpadů.
• Definovat domovní odpad (nebo odpad z domácností) jako odpad
z nevýrobní činnosti fyzických osob na území obce. K definici je potřeba
vytvořit metodiku na stanovení množství a skladby domovních odpadů a
výskytu materiálových složek (papír, plast, sklo, kovy) s ohledem na
hodnocení cílů recyklace ze Směrnice a bioodpadů podle Směrnice
o skládkování.
• Stanovit povinnost obce jako původce – tříděný (nebo oddělený) sběr všech
využitelných složek komunálních odpadů s ohledem na technické,
environmentální a ekonomické podmínky jejich dalšího zpracování.
• Stanovit povinnost nabízet veškerý tříděný odpad k recyklaci a případně
k dalšímu využití v duchu ustanovení Směrnice.
• Stanovit povinnost obce (nebo účelově založeného sdružení/svazku obcí,
kraje) zajistit tříděný sběr minimálně papíru, plastů, skla a kovů a biologicky
rozložitelných komunálních odpadů (BRKO).
S ohledem na vysoký počet samostatných obcí by bylo vhodnější stanovit
rámcový cíl pro ČR a pro jednotlivé kraje jako součást POH. Tyto cíle by byly
potom závazné pro ostatní původce, ale jejich plnění by se hodnotilo až na úrovni
kraje.
• Systém tříděného sběru si stanoví obec s ohledem na možnosti dalšího využití
tříděných odpadů. Obecní systémy sběru jsou součástí regionálních ISNO.
• Obce budou povinny informovat průběžně občany o systému třídění a
recyklace odpadů, jeho vývoji a výsledcích. Alternativně lze stanovit pouze
pro kraje v rámci plnění POH.
• Stanovit obdobný cíl pro ostatní původce, kteří produkují odpad podobný
komunálnímu odpadu – povinnost zajistit tříděný sběr pro papír, plasty, sklo
a kovy do r. 2011 a cíl pro recyklaci uvedených komodit.
55
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
•
Zvýšit progresi poplatku za odstraňování/skládkování odpadů. Takto získané
prostředky využít na rozvoj systému odpadového hospodářství tak, aby
zvýhodnil skutečné existující možnosti využívání odpadů a zbytečně
nezatěžoval občany.
3.2.4 Nakládání s odpady
Dále bude nutné diskutovat a připravit konkrétní návrhy v těchto oblastech:
• způsoby odstraňování odpadů, které budou podléhat poplatku,
• sazby poplatků včetně jejich postupného nárůstu,
• plátce poplatku a způsob placení poplatku (předepisování, placení/vybírání,
vymáhání, kontroly),
• stanovení způsobu kompenzace pro obce, na jejichž katastru je skládka
umístěna,
• dělení a použití výnosu z poplatků,
• zákaz ukládání vybraných odpadů na skládky,
• povinná spotřeba výrobků z recyklátu (musí splňovat technické parametry) ve
veřejných zakázkách (nutná definice výrobku z recyklátu),
• dlouhodobé vzdělávací kampaně pro veřejnost s cílem zajistit aktivní přístup
obyvatel k předcházení vzniku, třídění a recyklaci, a různým způsobům
využití odpadů,
• zajištění zdrojů ve formě finančních rezerv při krizích trhu s druhotnými
surovinami.
Dalším cílem je maximální omezení skládkování směsného komunálního odpadu
(SKO). SKO nelze přímo recyklovat, pouze jej lze mechanicky třídit a část
využívat materiálově a část pro jeho vysokou výhřevnost jako palivového zdroje,
a to buď jeho přímým energetickým využitím nebo jeho mechanicko-biologickou
úpravou (MBÚ) s následným energetickým využitím výhřevné složky. MBÚ je
tedy pouze proces úpravy, jejímž využitelným výstupem je energeticky
hodnotnější část odpadu; zbývající, biologicky stabilizovanou část je však třeba
odstranit uložením na skládku.
• Vymezit podmínky pro energetické využívání odpadů, a to zejména
s ohledem na začlenění technologií do regionálních (nadregionálních) ISNO,
vazby zařízení na následné využití vyrobené energie, podmínek z hlediska
ochrany ovzduší a životního prostředí apod.
• Stanovit pravidla pro paliva vyrobená z odpadů a podmínky pro jejich
využití.
• Začlenit odpady jako energetické suroviny a jejich využití učinit součástí
energetické koncepce ČR. Zhodnotit využití odpadů z hlediska úspory
skleníkových plynů.
56
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
3.2.5 Nakládání s biologicky rozložitelnými odpady
Celkový cíl pro ČR o snížení množství BRKO ukládaných na skládky je dán
směrnicí Rady 1999/31/ES (podíl BRKO na skládkách na 75 % do r. 2010, 50 %
do r. 2013, 35 % do r. 2020 – oproti množství BRKO produkovanému v r. 1995).
Vyhodnocováno je množství obsažené v jednotlivých druzích komunálních
odpadů, s ohledem na výši produkce je nejvýznamnější položkou podíl BRKO ve
směsném komunálním odpadu. Z tohoto důvodu je potřeba řešit snižování
skládkovaných BRKO komplexně jako soubor technologických opatření
k různým způsobům využití jednotlivých druhů BRKO.
• Vhodná zařízení na využití BRO nebo BRKO učinit součástmi ISNO.
• V rámci ISNO je třeba zajistit odbyt a využití produktů ze zpracování BRO.
Bez zajištění využití těchto produktů je separace a zpracování bioodpadů
nereálná.
• Pro výpočet množství BRKO je vhodné provést revizi produkce z r. 1995 –
většina odpadů ze zeleně, která byla běžně kompostována a využívána,
nebyla evidována v režimu odpadů. Vlastní evidovaná produkce pak byla
výrazně nižší.
• Přesné vymezení pojmů – biologický odpad z obcí, biologický odpad
rostlinného původu, biologický odpad živočišného původu. Stanovení jejich
vlastností a požadavků na nakládání s nimi.
• Stanovit požadavky na technologie zpracování jednotlivých druhů bioodpadů
a na vlastnosti výstupních produktů tak, aby byly splněny limity, které
umožní běžné využití produktů, a současně tyto požadavky splní nároky na
ochranu zdraví a životního prostředí.
• Zjednodušit kvalitativní hodnocení kompostů a tím umožnit jejich využití
v zemědělské půdě. Povinnost částečné náhrady průmyslových hnojiv
hnojivy vyrobenými z odpadů, které splňují kvalitativní podmínky běžných
hnojiv – je třeba řešit s ministerstvem zemědělství jako povinnost pro
zemědělce doplněnou vhodným motivačním nástrojem.
• Obec má povinnost stanovit způsob nakládání s biologickými odpady v obci.
Způsob nakládání s bioodpady obec stanoví ve vazbě na dostupné
technologické možnosti jako environmentálně vhodné a ekonomicky a
sociálně únosné řešení.
• Stanovení způsobu evidence a statistických hodnocení bioodpadů (velká část
odpadů z veřejné zeleně není vedena v režimu odpadů, a přesto se využívá
kompostováním).
• Cíleně podpořit environmentální vzdělávání podporující odpovědné
nakládání s bioodpady jako nástroje předcházení vzniku bioodpadů
(především domácí a komunitní kompostování).
• Producent živnostenského odpadu podobného odpadu komunálnímu je
původcem podle Zákona. Změna ustanovení v zákoně o odpadech: živnostník
57
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
•
•
•
•
•
•
•
musí uzavřít smlouvu s oprávněnou osobou na nakládání s odpady nebo se
musí zapojit do systému obce na základě smlouvy.
Obec bude povinna stanovit podmínky pro zapojení živnostníků dle množství
produkovaných odpadů za předchozí kalendářní rok. Pokud není produkce
odpadů známa, bude stanovena na základě standardů podle metodiky MŽP
(metodika může být vypracována na základě projektu VaV MŽP
SP/II/2f1/2/07 Identifikace prevenčního potenciálu živnostenských
odpadů v ČR a jeho uplatnění v praxi).
Pokud se živnostník zapojí do systému obce, nevede evidenci odpadů pro
odpad podobný komunálnímu. Pro ostatní odpady vede evidenci a plní
všechny ostatní zákonné povinnosti původce. Obec vede evidenci komplexně
bez rozlišení jednotlivých živností.
Pro potřeby statistiky v oblasti využití odpadů bude veškerý materiálově
využitelný odpad podobný komunálnímu započten do celkového využití
komunálních odpadů vznikajících na území obce (zejména odpady
z obchodní sítě, kanceláří a služeb).
Stavební odpady je potřeba řešit v návaznosti na Směrnici, která stanovuje
cíle pro využití stavebních odpadů.
Rovněž v návaznosti na Směrnici musí být vyňaty z působnosti Zákona
o odpadech některé skupiny odpadů (částečně je problematika řešena
zákonem č. 9/2009 Sb.).
Je potřeba vytvořit ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství (Mze)
podmínky pro využití sedimentů z vodních toků a ploch.
Není dořešena problematika odpadních kalů z úpravy vody nebo čistíren
odpadních vod. Zpracování a využití kalů je nutné řešit ve vazbě na
biologicky rozložitelný odpad. Kaly s nebezpečnými vlastnostmi je vhodné
řešit ve vazbě na energetické využití odpadů.
Množství nelegálních skládek se významně snížilo. Problémem zůstává omezená
dohledatelnost jejich původce. Povinnost úhrady nákladů na odstranění skládky
zůstává na obci. Společenským problémem je volně pohozený odpad (littering).
Vhodnými nástroji na jeho omezení jsou informační kampaně a systém pokut na
území obce, zavedení možnosti obecně prospěšných prací i v přestupkovém
řízení apod. Opatření stanoví obec v rámci svého systému údržby čistoty a
nakládání s odpady. Diskutováno může být také rozšíření pravomocí správ
chráněných krajinných oblastí a národních parků či přímo jejich strážců
k postihům neukázněných návštěvníků.
3.2.6 Plány odpadového hospodářství a ISNO
V oblasti POH a ISNO bude nutno se zaměřit na následující oblasti:
• Povinnost pro obce stanovit vyhláškou způsob nakládání s odpady v obci.
• Zpřísnění podmínek pro vydávání souhlasů k provozu zařízení (podmínka
fyzické kontroly). Rozšíření pravomocí krajů při realizaci cílů POH a ISNO.
58
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
•
•
•
•
•
Ponechání povinnosti zpracovávat POH pouze na úrovni státu a jednotlivých
krajů. Při tvorbě POH je třeba zařadit diskuzi a připomínkování veřejnosti a
dotčených subjektů.
Podle Směrnice je potřeba zpracovat programy předcházení vzniku odpadů.
Doporučuje se zpracovat je na úrovni státu a krajů obdobně jako v případě
POH.
Způsoby využití konkrétních odpadů stanovené POH kraje jsou závazné ve
vztahu k odpadům produkovaným na území kraje. Ke kontrole původce a
uložení sankcí je oprávněn KÚ, a to i v případě, že sídlo původce není na
území kraje.
Zapracovat do zákona a prováděcích právních předpisů ISNO, umožňující
optimálním nastavením jednotlivých procesů a prvků systému trvale
udržitelné řešení nakládání s odpady v určitém prostoru a časovém horizontu.
ISNO učinit povinnou součástí POH kraje a zajistit podporu z veřejných
zdrojů v oblasti nakládání s odpady – pouze do projektů, které jsou v souladu
s ISNO v krajích.
3.2.7 Zpětný odběr
Pro zpětný odběr výrobků s ukončenou životností je třeba:
• Definovat výrobek s ukončenou životností (dále jen VUŽ).
• Sjednotit definice, např. ve stávajícím Zákoně je zpětný odběr upraven jak
v § 37, tak i v § 38 s různými definicemi (je definován výrobce a dále
povinná osoba, přitom se však jedná o totožné subjekty apod.).
• Pravděpodobně zachovat stávající speciální režim zpětného odběru,
nezařazovat do zjednodušeného odpadového režimu. Pokud by to např.
z důvodu nekompatibility se směrnicemi EU nebylo možné, bylo by nutné
upravit velmi detailně zvláštní zjednodušený odpadový režim pro jednotlivé
komodity.
• Definovat, v jakém stavu musejí být VUŽ, aby je výrobce nebo kolektivní
systém bezplatně převzal ke zpětnému odběru.
• Umožnit agentský model pro nadnárodní výrobce, tj. umožnit nadnárodním
výrobcům, reprezentujícím vlastní značku, kteří nemají zřízenou v ČR
pobočku převzít povinnost zpětného odběru za české distributory. Tento
model omezit jen na plnění prostřednictvím kolektivního systému – tím je
zajištěna vynutitelnost plnění povinností zpětného odběru na území ČR.
• Vypustit možnost tzv. solidárního plnění jako samostatného modelu (v praxi
se neujalo, evropské směrnice tento model neznají). V rámci individuálního
plnění připustit dohodu individuálně plnících výrobců o spolupráci s tím, že
pro ně nadále platí pravidla platná pro individuální systémy a s tím, že za
plnění povinností spojených se zpětným odběrem odpovídá jeden z nich jako
garant (tento model funguje u pneumatik).
59
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
Dalším cílem je registrovat výrobce, kteří mají povinnost zpětného odběru a
evidence způsobu zajištění plnění této povinnosti. Toto opatření by mělo značně
snížit riziko tzv. „free-riderů“ a zjednodušit kontrolu výrobců.
• Oddělit přidělení oprávnění pro provozování kolektivního systému od zápisu
výrobce do Seznamu výrobců.
• Stanovit povinnost všech výrobců a dovozců (dále jen výrobci) výrobků, na
které se vztahuje povinnost zpětného odběru, zapsat se do Seznamu výrobců
vedeného MŽP. Výrobce splní registrační povinnost dle zákona až úspěšným
zápisem do Seznamu výrobců, nikoliv jen podáním žádosti. Zápis bude
prováděn pro výrobce bezplatně.
• V rámci zápisu do Seznamu výrobců rozlišit, pro jaké komodity je výrobce do
Seznamu výrobců zapsán a zda u dané komodity (či její části) plní svoje
povinnosti individuálně či kolektivně (a v rámci jakého kolektivního
systému).
• Výrobce může plnit kolektivně povinnosti spojené se zpětným odběrem jen
prostřednictvím kolektivního systému, kterému je pro danou komoditu či její
část (např. jednotlivé skupiny EEZ) vydáno oprávnění ze strany MŽP.
• Při zápisu bude vydáno výrobci evidenční číslo jeho zápisu v Seznamu
výrobců. Výrobce je povinen uvádět toto evidenční číslo ve všech
obchodních dokumentech (např. smlouvy, objednávky, faktury). Poslední
prodejce je povinen ověřit, že prodává výrobky od výrobce zapsaného
v Seznamu výrobců. V případě, že tuto skutečnost při kontrole nemůže
prokázat, považuje se sám za výrobce a vztahují se na něj všechny povinnosti
dle zákona.
• Přejímat pro potřeby zápisu do Seznamu výrobců údaje o výrobcích
zapojených v kolektivních systémech od provozovatelů kolektivních systémů
podle modelu, který se osvědčil v Zákonu o obalech, a tím snížit
administrativní zatížení MŽP. Stejný princip uplatnit v případě dohody
individuálně plnících výrobců a přejímat údaje od garanta.
• Zaplacením příspěvku na základě smlouvy uzavřené mezi výrobcem a
kolektivním systémem dojde k přenesení většiny povinností spojených se
zpětným odběrem z výrobce na kolektivní systém (vyjma nepřenositelných
povinností při uvádění výrobků na trh např. o obsahu nebezpečných látek ve
výrobcích apod.).
Zachovat stávající stav požadavků na výrobky se změnou, jejímž cílem je zajistit
flexibilní mechanizmus rozhodování o tom, které výrobky spadají pod povinnost
zpětného odběru v případě pochybností:
• Založit oprávnění MŽP rozhodovat při pochybnostech o tom, zda je určitý
výrobek vybraným výrobkem, popř. do jaké skupiny/kategorie spadá, a to pro
projednání s MPO a po zveřejnění záměru rozhodnout při pochybnostech
prostřednictvím dálkového přístupu, aby byla dána možnost předem se
k záměru MŽP vyjádřit.
60
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
•
Pro každou komoditu spadající pod zpětný odběr budou vymezeny dále
zvláštní specifika (např. požadavky na omezení nebezpečných látek ve
výrobcích, požadavky na konstrukci výrobků apod.), a to v souladu se
směrnicemi EU, technologickými a dalšími normami.
3.2.8 Kolektivní systémy
Dále je třeba stanovit jasná pravidla pro založení a provoz kolektivních systémů.
Vzhledem k tomu, že je prostřednictvím kolektivních systémů poskytována
veřejná služba, je klíčové zajistit transparentnost a kontrolu hospodaření
kolektivních systémů a upevnit důvěru výrobců a spotřebitelů v kolektivní
plnění.
• Kolektivní systém bude možné provozovat pouze na základě oprávnění
(autorizace) vydávaného MŽP, s možností odnětí oprávnění při závažném
porušení zákonných povinností.
• Zakladateli a společníky kolektivních systémů budou pouze výrobci
příslušných vybraných výrobků, a to s podnikáním na území ČR nebo jiného
státu EU. Podíl žádného z výrobců na základním kapitálu by neměl
přesáhnout 33 %.
• Kolektivní systém bude mít výlučně právní formu a. s., a zároveň budou
stanovena pravidla pro zachování transparentního fungování systému tak, aby
byl kontrolovatelný. Kontrolu nad kolektivním systémem bude mít MŽP.
• Kolektivní systém bude založen a provozován neziskově a budou stanoveny
některé další doplňkové podmínky, které budou jeho neziskovost a
nemožnost nežádoucího nebo nehospodárného čerpání peněz garantovat.
• Kolektivní systém bude moci vykonávat pouze činnost kolektivního systému,
příp. poskytovat poradenství v oblasti plnění povinností, které zajišťuje.
Kolektivní systém nesmí uzavřít s právnickou osobou nebo fyzickou osobou,
která k němu má zvláštní vztah (budou definovány), smlouvu, která
vzhledem ke své povaze, účelu nebo riziku by nebyla uzavřena při
vynaložení náležité péče o majetek systému s jinou právnickou nebo fyzickou
osobou, nesmí zajišťovat závazky této právnické osoby nebo fyzické osoby,
ani na ni bezúplatně převádět majetek.
• Pro statutární orgány a management kolektivního systému budou platit
omezení zabraňující střetu zájmů (viz Zákon o obalech).
• Se svým akcionářem/společníkem bude moci kolektivní systém uzavřít pouze
smlouvu o společném (sdruženém) plnění. Akcionář/společník systému
nebude moci podnikat v oblasti nakládání s odpady.
• Kolektivní systém se každoročně podrobí dobrovolnému statutárnímu auditu,
bude vydávat veřejnou výroční zprávu a veřejnou roční zprávu o plnění
povinností za výrobce.
• Kolektivní systém bude muset v žádosti o udělení oprávnění doložit vytvoření
zákonem stanovené finanční záruky na vázaném účtu v absolutní výši
61
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
stanovené zákonem individuálně pro každou komoditu či její část, pro kterou
bude žádat o oprávnění. Tato částka bude trvale vázaná na účtu pro případ
zániku systému; tato částka bude muset být složena již při vydávání
oprávnění ze strany MŽP.
• Existence sběrné sítě v určeném rozsahu bude muset doložit kolektivní systém
v rámci žádosti o vydání oprávnění, včetně vazby na komunální systémy
nakládání s odpady.
• Kolektivní systém bude muset stanovit podmínky pro výrobce jednotně a bude
pro něj platit zákaz diskriminace. Kolektivní systém bude povinen uzavřít
smlouvu s každým výrobcem, který o uzavření smlouvy projeví zájem a
nemá vůči systému nesplněné splatné závazky.
Následujícím cílem je stanovit pravidla financování zpětného odběru, která
zajistí, že na trhu nebudou existovat tzv. osiřelé výrobky, tj. výrobky, u nichž
splnění povinností zpětného odběru nebude nikdo schopen profinancovat.
• Výrobci budou mít povinnost vytvářet jak účetní, tak i hotovostní rezervu na
budoucí likvidaci výrobků uvedených na trh v ČR. Výše rezervy bude záviset
na životním cyklu konkrétního výrobku a bude upřesněna v prováděcím
předpisu včetně způsobu čerpání rezervy. Rezervu bude možné nahradit
i pojištěním (viz předpisy a praxe v EU).
• Individuálně plnící výrobci a výrobci plnící na základě vzájemné dohody
budou vytvářet výše zmíněnou rezervu samostatně v rámci svého účetnictví,
kolektivně plnící výrobci budou vytvářet rezervu v rámci kolektivního
systému.
• Výši tvorby rezervy a její čerpání bude výrobce/kolektivní systém prokazovat
MŽP každoročně v rámci zprávy o plnění povinnosti zpětného odběru
provedeným auditem ze strany oprávněného finančního auditora.
• Rezervy vytvořené kolektivním systémem/výrobcem se nemohou stát součástí
majetkové podstaty v insolvenčním řízení. Hotovostní rezerva bude sloužit
k zabezpečení nakládání se zpětně odebranými výrobky při ukončení činnosti
systému.
• Z důvodu zajištění veřejné služby nebudou příspěvky výrobců do
oprávněného kolektivního systému předmětem daně z příjmu na straně
kolektivních systémů.
• Tam, kde to umožňují směrnice EU, budou příspěvky vybírané při prodeji od
spotřebitelů na plnění povinnosti zpětného odběru povinně účtovány ze
strany posledních prodejců viditelně.
Pro zajištění zpětného odběru je třeba stanovit technické podmínky realizace
zpětného odběru, kvóty pro sběr a využití zpětně odebraných výrobků, a to jak
pro individuálně plnící výrobce, tak i pro kolektivní systémy.
• Samostatně pro každou komoditu (skupinu) budou stanoveny tyto povinné
parametry:
62
Kapitola 3 Současný stav OH v České republice
o hustota sběrné sítě s minimálním počtem míst zpětného odběru zřízeného
na základě smlouvy s obcí,
o cíle zpětného odběru (procentuálně z množství výrobků uváděných na trh
v posledních třech letech) s minimálním poměrem zpětně odebraných
výrobků na základě smluv s obcemi,
o cíle pro využití a materiálové využití zpětně odebraných výrobků.
• V případě, že výrobce/kolektivní systém nebude plnit kvóty sběru, bude
obcím založeno právo požádat výrobce či kolektivní systém o uzavření
smlouvy na zřízení místa zpětného odběru v rámci systému nakládání
s komunálním odpadem. Tato smlouva bude uzavřena za pro obce
jednotných, ale nediskriminačních podmínek. U některých komodit, tradičně
sbíraných v obcích, může být toto právo obcí rozšířeno.
Dalším cílem je zabezpečení dostupnosti VUŽ pro výrobce, omezení úniků VUŽ
do šedé ekonomiky s následným neodborným nakládáním a zajištění průkazné
evidence výrobků uvedených na trh i zpětně odebraných.
• Nakládat se zpětně odebranými výrobky budou moci pouze povinné osoby, tj.
výrobci a kolektivní systémy, resp. osoby, které budou výrobci nebo
kolektivními systémy pověřeny. Původce odpadu nebo spotřebitel budou mít
povinnost odevzdat VUŽ jen na místo zpětného odběru (místo odděleného
sběru). Provozovatelé místa zpětného odběru (resp. místa odděleného sběru),
budou moci VUŽ předat jen oprávněnému systému (individuálnímu nebo
kolektivnímu). Výkupny druhotných surovin nebudou oprávněny přijímat
VUŽ, ani jejich části.
• Tok VUŽ (použitých vybraných výrobků odevzdaných ke zpětnému odběru)
bude sledován (evidován) od místa zpětného odběru (odděleného sběru) až
do místa zpracování.
• U komodit, kde je to nařízeno směrnicemi EU, budou výrobci/kolektivní
systémy povinni rozlišovat jednotlivé skupiny či kategorie vybraných
výrobků uvedených na trh a zpětně odebraných (např. skupiny
elektrozařízení, druhy baterií) a evidovat je v souladu s členěním
v evropských předpisech.
Je zapotřebí motivovat subjekty k plnění povinností v oblasti zpětného odběru,
vynutit, aby zpětný odběr probíhal v souladu s právní úpravou popsanou výše a
rozdělit kontrolní pravomoci mezi jednotlivé kontrolní orgány.
• Jednoznačně legislativně stanovit a rozdělit kompetence mezi ČOI a ČIŽP
v jednotlivých fázích a oblastech zpětného odběru.
• Legislativně upravit pravomoc obecních úřadů obcí s rozšířenou působností
(případně KÚ) pro kontrolu, zda individuálně plnící výrobci a kolektivní
systémy plní kritérium dostupnosti míst zpětného odběru pro spotřebitele.
• Při neplnění kvót sběru ze strany kolektivních systémů nebo individuálních
systémů uložit správní poplatky (obdoba poplatků v oblasti ochrany ovzduší),
které budou příjmem Státního fondu životního prostředí (SFŽP). Korektně
63
Kapitola 3 Současný stav OH v ČR
•
•
plnící kolektivní systémy a výrobci budou moci na základě vyhlášeného
programu SFŽP využít takto získané prostředky pro informování spotřebitelů,
případně na jiné aktivity v oblasti zpětného odběru (pozitivní motivace).
Při neplnění povinností zpětného odběru ze strany kolektivních systémů nebo
individuálně plnících výrobců stanovit pravomoci kontrolním orgánům pro
uložení sankcí.
Legislativně upravit povinnost výrobce/dovozce prokázat se při dovozu
výrobků s povinností zpětného odběru celní správě evidenčním číslem zápisu
do Seznamu výrobců. Bez prokázání evidenčního čísla nebude zboží
procleno.
3.2.9 Autovraky
V problematice autovraků bude třeba:
• Sjednotit terminologii odpadového proudu autovraků s předpisy EU.
• Zařadit vozidla s ukončenou životností do režimu zpětného odběru.
• Zajistit majiteli nebo poslednímu uživateli bezplatnost odevzdání vozidla
autorizovanému zpracovateli.
• Vytvořit nástroje, jež zamezí úniku autovraků mimo systém legální
ekologické likvidace.
• Vytvořit nástroje, pomocí kterých bude možno vyžadovat dokladování o
ekologické likvidaci i v případech vozidel dovezených na přestavby či na
náhradní díly.
• Přenést financování systému na subjekty, jimž tuto povinnost ukládá EU dle
zásady znečišťovatel platí, případně toto financování rozvrhnout mezi více
poplatníků.
• Zrušit povinnost zpracovatelů uzavírat smlouvy s výrobci vozidel či
akreditovanými zástupci.
64
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
4 Vybrané toky odpadů v ČR
V této kapitole se zaměříme na vybrané toky odpadů: směsný komunální odpad
(SKO), živnostenský odpad, biologicky rozložitelný odpad (BRO), autovraky,
odpady z použitých elektrozařízení (elektroodpady), obaly a odpady z obalů.
Tyto toky odpadů jsou předmětem výzkumu v našem projektu VaV MŽP
SPIIf1/30/07 a podrobněji je popíšeme z pohledu podmínek v ČR.
4.1 Komunální odpad
Odpady z obcí zahrnují kromě komunálního odpadu i další odpady vznikající na
území obce např. stavební odpad, odpad z čištění odpadních vod a další odpad
zařazený mimo KO (skupinu 20 Katalogu). V produkci KO je kromě odpadů z
provozu domácností, odpadů z čištění veřejných komunikací a prostranství a
odpadů z údržby veřejné zeleně obsažena i produkce živnostenských odpadů
(odpad podobný KO, který vzniká z nevýrobní činnosti a provozu živností, úřadů
a škol). Problematikou KO se zabývá i výzkumný projekt VaV MŽP č.
SP/2f1/132/08 „Výzkum vlastností komunálních odpadů a optimalizace jejich
využívání“, který je součástí Resortního programu výzkumu v působnosti MŽP
na léta 2007–2013 s počátkem řešení projektů v roce 2007. Na svých webových
stránkách, [36], informuje o projektu, jeho časovém postupu a výsledcích řešení.
Projekt je zaměřen na analýzy složení KO a na zjišťování některých dalších
fyzikálních a chemických charakteristik. Předmětem výzkumu tohoto projektu je
SKO a objemný odpad. Na jeho webu lze nalézt i důležité informace a
zajímavosti z oblasti vlastností KO, terminologie, prevence a nakládání s těmito
odpady.
4.1.1 Produkce a nakládání s KO v ČR
Z dlouhodobého hlediska produkce KO (tj. všech odpadů zařazených do skupiny
20 Katalogu) přesahuje v posledních letech pravidelně hranici 4 Mt ročně (4,39
Mt v roce 2007) podle evidence MŽP a navíc vykazuje vzrůstající trend. SKO
tvoří přibližně tři čtvrtiny (2,81 Mt v roce 2007) tohoto množství KO. Příznivé
změny nastávají ve způsobech sběru KO. V posledních letech obyvatelé stále
více využívají možnosti tříděného sběru a svozu objemného odpadu.
Množství odpadu z obcí má podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) setrvalý
nárůst z 3,4 Mt v roce 2006 na 3,5 Mt v roce 2007 a 3,6 Mt v roce 2008.
Komunální odpad se v roce 2008 podílel na produkci odpadu z obcí 85,7 %.
Měrné množství SKO připadající na jednoho obyvatele ČR bylo v tomto roce
305 kg. V tomto množství jsou však zahrnuté pouze KO, které projdou obecními
systémy nakládání s odpadem (detaily metodiky se zabývá vyjádření Svazu měst
a obcí18) a naopak chybí složky KO, využité nebo odstraněné jinými způsoby
18
http://denik.obce.cz/go/clanek.asp?id=6362957
65
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
(např. domácím kompostováním, nepovolenými drtiči odpadů, zkrmováním,
nelegálním spalováním apod.) Za příznivý lze považovat nárůst množství
vytříděného KO. V roce 2006 bylo vytříděno 32 kg KO na obyvatele, v roce
2007 pak 37 kg a v roce 2008 to bylo již 44 kg KO na obyvatele. Podrobnější
údaje jsou uvedeny v Tabulce 4.1.
Graf 4.1: Vývoj produkce a třídění KO v obcích v letech 2002–2008
[Zdroj: ČSÚ]
v kg/ob. kg per capita
300
250
200
150
261
263
253
252
259
264
256
16
27
26
29
32
37
44
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
100
50
0
Odděleně sbírané složky
Ostatní komunální odpad (bez odděleně sbíraných složek)
Zatímco v roce 2002 tvořil oddělený sběr 5,9 % produkce KO (16 kg na
obyvatele), tak v roce 2008 již bylo vytříděno 14,3 % KO na obyvatele.
Vzhledem k roku 2002 vzrostlo množství vytříděného odpadu téměř třikrát,
zatímco svoz objemného odpadu jen o necelou čtvrtinu.
Tabulka 4.1: Vývoj produkce a třídění KO v obcích ČR v letech 2004–2008
[Zdroj: [60]]
Položka
KO celkem
běžný svoz
svoz
objemného
odpadu
odděleně
sbírané složky
KO
odpady z
komunálních
služeb*
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
kt
2 845
2 856
2 841
2 954
3 037
3 025
3 176
%
100
100
100
100
100
100
100
kt
2 122
2 202
2 206
2 260
2 305
2 274
2 283
%
75
77
78
77
76
75
72
kt
290
248
245
282
284
303
362
%
10
9
9
10
9
10
11
kt
166
278
268
300
327
386
454
%
6
10
9
10
11
13
14
kt
266
129
122
111
123
61
76
%
9
5
4
4
4
2
2
66
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Obce v roce 2008 vykázaly produkci 3,6 Mt odpadů (nárůst o 4,8 % oproti roku
2007), z toho produkce KO byla 3,2 Mt (tj. 305 kg na obyvatele v roce 2008, 293
kg na obyvatele v roce 2007). Kromě KO vykazují obce i další odpad vzniklý na
jejich území, zejména stavební a demoliční odpady, odpady z čištění odpadních
vod a další odpady zařazené v Katalogu mimo KO. Největší podíl KO, 71,9 %,
tvořil běžný svoz (odpad z popelnic, z kontejnerů nebo svozových pytlů), 14,3 %
činil tříděný odpad (sklo, papír, plasty) a 11,4 % tvořil objemný odpad (koberce,
nábytek).
Když srovnáme množství KO na obyvatele v členských zemích EU, tak je vidět,
že ČR patří k zemím s nižší produkcí KO na obyvatele v EU, nicméně údaje
Eurostatu nejsou plně porovnatelné z důvodu odlišné metodiky stanovení
v různých členských zemích.
Tabulka 4.2: Produkce KO v členských zemích EU v [kg/obyvatele]
v letech 2002–2007 [Zdroj: Eurostat]
2002
2003
2004
2005
2006
2007
EU (27)
528
516
514
517
523
522
EU (15)
577
565
564
558
564
562
(e)
(e)
(e)
(e)
(e)
Belgie
489
469
489
482
483
492
(e)
Bulharsko
500
499
471
475
446
ČR
279
280
278
289
296
Dánsko
665
672
696
737
741
Estonsko
406
(e)
449
(e)
(e)
Finsko
459
466
470
479
495
Francie
532
513
523
532
538
Irsko
698
736
745
740
804
Island
478
485
506
521
570
Itálie
524
524
538
542
553
550
Kypr
709
724
739
739
745
754
Lotyšsko
338
298
311
310
411
377
Litva
401
383
366
376
390
400
Lucembursko
656
684
683
678
684 (e)
694 (e)
Maďarsko
457
(e)
454
460
468
456
Malta
543
581
625
624
624
Německo
640
601
587
564
563
Nizozemsko
622
610
625
624
622
630
Norsko
677
696
724
759
793
824
Polsko
275
(i)
(i)
(i)
(e)
(e)
Portugalsko
439 (b)
447
436
446
454 (i)
472 (e)
609
609
620
620
653
597
Rakousko
418
463
260
256
67
436
319
466
321
468
294
801
(e)
536 (e)
507
541
(e)
788
566
(e)
652
564
322
(e)
(e)
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
(e)
Rumunsko
383
350
345
377
388
Řecko
423
428
433
438
443
448
418
417
423
432
441
297
274
289
301
309
(e)
597
599
482
497
663
711
(e)
415
585
587
Slovinsko
407
(b)
SR
283
(b)
Španělsko
645
655
Švédsko
468
471
464
608
Švýcarsko
678
670
662
(b)
Turecko
450
445
421
(b)
600
(i)
Velká Británie
593
605
438
379
588
(e)
518
724
430
(s)
572
Legenda: (e) odhad, (s) odhad Eurostatu, (b) výkyv v časové řadě.
Nakládání s KO je v ČR v současnosti reprezentováno jeho odstraňováním
především skládkováním, přičemž roční množství skládkovaných KO neustále
narůstá. Podobná situace je na Slovensku, zatímco v ostatních zemích Visegrádu
a členských zemích EU dochází k poklesu množství skládkovaného odpadu, viz
Tabulka č. 4.3.
Tabulka 4.3: Skládkování KO ve vybraných zemích EU [kg/obyvatele]
v letech 2002–2007 [Zdroj: Eurostat]
EU (27)
EU (15)
ČR
SR
Maďarsko
Polsko
Rakousko
Itálie
2002
2003
2004
2005
2006
2007
270
264
205
222
384
265
187
331
256
248
201
233
390
251
183
314
240
230
222
222
381
241
(e)
126
306
222
207
209
228
382
226
(e)
112
295
221
205
234
234
376
236
98
298
213
195
243
240
341
239
(e)
86
286
Legenda: (e) odhad
V roce 2000 činila celková produkce KO v ČR 4,258 Mt a z toho bylo 60 %
objemu odstraněno skládkováním a 8 % spalováním. Objem produkce KO v roce
2006 činil 3,979 Mt avšak 81 % z tohoto množství bylo odstraněno
skládkováním a jen 0,05 % spalováním [10].
Jednou z příčin tohoto stavu je podle MŽP skutečnost, že se dosud nepodařilo na
regionální úrovni vytvářet ISNO a zajišťovat dostatečné technologické kapacity
pro plnění cílů POH ČR [10]. Nedařilo se zcela, v rámci vybavenosti území
zařízeními pro nakládání s odpady, propojovat tato zařízení do funkčních ISNO v
jednotlivých krajích, jak požaduje POH ČR.
68
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
4.2 Živnostenský odpad
Orientační údaje o produkci živnostenských odpadů v ČR byly získány v
projektu VaV MŽP č. SD 720/2/00 „Intenzifikace sběru, dopravy a třídění
komunálního odpadu“ na základě poměru počtu nádob (domácnosti
/nedomácnosti) ve svozových oblastech jednotlivých typů zástaveb (venkovská a
městská) [1]. Z těchto údaje vyplynulo, že KO nepocházející z oblasti bydlení (tj.
živnostenský odpad, průmyslový odpad a odpad z úřadů podobný odpadu z
domácností) představuje ve venkovské zástavbě cca 20 až 30% a v městské
zástavbě dokonce 50 až 60% výskytu KO [15].
4.2.1 Odhad produkce živnostenského odpadu
Problematika množství vzniku živnostenských odpadů pomocí identifikace jeho
produkce podle odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ) byla řešena
v letech 2005 až 2007 v studii autorizované obalové společnosti EKO-KOM, a. s.
„Kvantitativní a kvalitativní charakteristiky komunálního odpadu v ČR, část
I.“, kde byla sledována produkce živnostenského odpadu v KO dle jednotlivých
odvětví dle klasifikace OKEČ. Odhad roční produkce živnostenského odpadu v
KO v letech 2000 až 2005 činil cca 1,98 Mt, odhad produkce domovního a
objemného odpadu v KO pak dalších cca 2,23 Mt/rok [2].
Dle výsledků této studie více než 80 % produkce živnostenských odpadů
připadalo na odpady z následujících OKEČ: stavebniny (OKEČ 52.4), úřady
veřejné správy (OKEČ 75.1, 75.2, 75.3), účelové stravování (OKEČ 55.51),
restaurace (OKEČ 55.30), prodej, opravy a údržbu motorových vozidel (OKEČ
50.20), výčepy a bary (OKEČ 50.40), hotely, botely a motely (OKEČ 55.10).
Hmotnostně nejvýznamnějším druhem byl SKO, který se u jednotlivých OKEČ
pohyboval v rozpětí 39 – 85 % produkce všech druhů odpadů dané OKEČ [15].
Téměř 80 % produkce živnostenských odpadů pocházelo ze skupiny 20
Katalogu, tj. KO. K dalším významným skupinám živnostenských odpadů patřily
odpadní obaly a odpady olejů a stavební a demoliční odpady. Polovinu hmotnosti
živnostenských odpadů v ČR tvořil v uvedeném období SKO. Tato skutečnost
ukazuje na velmi nízkou úroveň třídění odpadů ve sféře služeb v té době [2].
Celková produkce KO (včetně živnostenských odpadů, tj. odpadů od původců z
výrobní i nevýrobní sféry zařazených ve skupině KO) v letech 2002–2007
uvedena v Tabulce 4.4, která byla vytvořena na základě ročních hlášení o
produkci odpadů podle vyhlášky č. 382/2001 Sb.
Obdobně jako v ostatních členských zemích EU je ze souhrnných údajů
o produkci KO v ČR obtížné oddělit odpad od živnostníků, úřadů apod., kteří
využívají obecních systémů nakládání s odpady. Největší část živnostenského
odpadu je tak zahrnuta v Tabulce 4.4 v rámci produkce celkového množství KO.
69
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Tabulka 4.4: Vývoj produkce KO v ČR v [Mt/rok]
v letech 2002–2007 [Zdroj: [61]]
Rok
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Odpady komunální, podobné
odpady ze živností, z úřadů a z
průmyslu,
včetně
odděleně
sbíraných složek těchto odpadů
4,615
4,446
4,651
4,439
3,979
4,130
Živnostenský odpad je aktuálně předmětem výzkumu projektu VaV MŽP
č. SP/II/2f1/2/07 „Identifikace prevenčního potenciálu živnostenských odpadů
v ČR a jeho uplatnění v praxi“ [33], kde bylo provedeno v roce 2008
dotazníkové šetření Českým ekologickým a manažerským centrem (CEMC)
ve spolupráci s Asociací malých a středních podniků a živnostníků (AMSP)
a Svazem českých a moravských výrobních družstev (SČMVD) u 135
společností mj. o způsobu jejich nakládání s odpady. Toto šetření ukázalo
současné trendy v nakládání se živnostenským odpadem v ČR. Bylo zjištěno, že
malé společnosti do 25 zaměstnanců ve většině případů neřeší odvoz odpadů
přímo se svozovou firmou, ale využívají nádoby na odpad poskytnuté v rámci
nájemného vztahu obcí. Větší společnosti už řeší svoz převážně smluvně se
svozovou společností. Také více prodávají odpad jako druhotnou surovinu, než je
tomu u malých společností (pouze 14%), kde se málo využívá burza odpadů, viz
graf 4.2.
Graf 4.2: Nakládání s odpady [Zdroj: [33]]
Na webu projektu SP/II/2f1/2/07 [33] lze nalézt jak výstupy jeho řešení, tak i
další užitečné informace o zahraničních zkušenostech z EU a prezentace a články
řešitelů.
Z hlediska zjištěných poznatků ve výše uvedených projektech lze pro systém
nakládání s živnostenským odpadem v rámci ISNO stanovit následující zásady:
70
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
•
•
•
•
kvalitní informovanost dotčených subjektů v ISNO o možnostech nakládání
s odpadem a spolupráce s obcí;
předcházení využívání obecního systému nakládání s odpady subjekty bez
uzavřené smlouvy s obcí a navyšování množství KO o skryté živnostenské
odpady;
důraz na třídění a minimalizaci produkce KO, s tím související nejen
dodržování pravidel a požadavků legislativy ze strany původců, ale i nabídky
sortimentu zpracovávaných odpadů v systému obce;
přizpůsobení ISNO v obcích podmínkám konkrétní lokality dle charakteru
živnostenských provozů (obchodní zóny, administrativní a úřední centra,
drobné služby apod.).
4.3 Biologicky rozložitelný odpad
V POH ČR je stanoveno snížit maximální množství biologicky rozložitelných
komunálních odpadů (dále jen BRKO) ukládaných na skládky tak, aby podíl této
složky činil v roce 2010 nejvíce 75 % hmotnostních, v roce 2013 nejvíce 50 %
hmotnostních a výhledově v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celkového
množství BRKO vzniklého v roce 1995. Tím by se splnily závazky ČR
vyplývající ze Směrnice 1999/3/ES o skládkách. Přehled stavu plnění výše
uvedených cílů ve snižování podílu BRKO v odpadu ukládaném na skládky je
podle [10] uveden v tabulce č. 4.5 a grafu 4.3.
Tabulka 4.5: Množství BRKO ukládaného na skládky v ČR v letech 2004–2007
a požadované množství Směrnicí 1999/3/ES [Zdroj: MŽP]
1995
cílové
množství
skutečné
množství
2004
2005
2006
2010
2013
2020
1,147
0,765
0,535
-
75
50
35
1,425
1,471
-
-
-
124
127
-
-
-
[Mt]
1,530
[%]
100
-
-
-
[Mt]
1,530
1,311
1,363
133
114
119
[%
cíle
2010]
2007
Z tabulky 4.5 a grafu 4.3 vyplývá, že pro splnění cíle pro rok 2010 je nutné
z množství sládkovaných BRKO odklonit v porovnání s rokem 2007 celkem
324 000 t, tj. zhruba 31 kg BRKO na obyvatele. Oproti cílovému stavu tedy
dochází v posledních letech k nárůstu podílu sládkovaného BRKO a splnění cíle
pro rok 2010 se při zachování současného trendu jeví jako málo pravděpodobné.
Celkový potenciál odděleně sbíraného BRO se odhaduje podle Zelené knihy až
na 150 kg ročně na obyvatele a rok, včetně kuchyňského odpadu a zahradního
odpadu z domácností, odpadu z parků a zahradního odpadu z veřejných
prostranství a odpadu z potravinářského průmyslu.
71
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Graf 4.3: Množství BRKO ukládaných na skládky [Zdroj: CENIA]
Produkce tříděného BRKO (uvažován je pouze odpad 20 01 38 a 20 02 01 dle
Katalogu) přitom činila podle ISOH v roce 2007 za ČR pouze zhruba 13,85 kg
na obyvatele.
Z pohledu současného stavu nakládání s KO v ČR lze pro zajištění odklonu
BRKO ze skládkovaného KO a splnění cílů dle POH ČR uvažovat následující
možnosti:
• celkové snížení produkce KO,
• plné využití kapacit stávajících spaloven SKO,
• výstavba nových kapacit pro energetické využití SKO,
• výstavba zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu SKO,
• zajištění tříděného sběru BRKO na úrovni domácností a jejich využití
v odpovídajících zařízeních typu kompostáren a bioplynových stanic.
Vyhláška BRO nastavuje zjednodušení podmínek pro provoz zařízení na
zpracování bioodpadů a pro nakládání s výstupy ze zpracování.
Připravovaný nový Zákon o odpadech předpokládá zachycení části BRO na
úrovni domácností (tříděný sběr BRO jako novou povinnost pro obce), podporu
jeho materiálového využití (komunitní a obecní kompostárny) a zavedení nových
nástrojů pro prevenci vzniku odpadu.
4.3.1 Produkce BRO na úrovni obce
Na úrovni obce, kde původce odpadu je obec, mohou být produkovány
následující skupiny BRO dle jejich původu:
• BRO z údržby obecní zeleně (travní seč, větve, křoví, listí),
72
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
•
•
BRO ze tříděného sběru zeleného odpadu (rostlinná biomasa, dřevo z údržby
zahrad, ovoce, zelenina, zbytky a odřezky potravin rostlinného původu) – tzn.
tříděný sběr v prostředí převážně zástavby rodinných domů,
BRO ze tříděného sběru charakteru kuchyňského odpadu (odpad
s předpokládaným výskytem výrazného podílu zbytků potravin rostlinného
i živočišného původu) – tzn. tříděný sběr v prostředí převážně bytové
zástavby nebo sběr zaměřený pouze na BRKO z provozu domácností.
t/rok
Graf 4.4: Vývoj produkce BRKO v letech 2002–2007 [Zdroj: ISOH]
250000
200000
150000
100000
50000
0
2002
2003
2004
2005
rok
2006
2007
S provozem zařízení obce dále úzce souvisí produkce následujících BRO, kde
původce je převážně právnická osoba mimo obce:
• odpad z kuchyní, stravoven a jídelen (zbytky jídel, odpad z odlučovačů tuků
– očekáván je výrazný podíl odpadu živočišného původu),
• kaly z čistíren komunálních odpadních vod.
Tyto odpady mohou (ale nemusí) doplňovat spektrum odpadů zpracovávaných
v rámci systému nakládání s BRO obce.
4.3.2 Některé specifické druhy BRO
Biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven (číslo 20 01 08 dle
Katalogu) a Jedlý olej a tuk (číslo 20 01 25 dle Katalogu) jsou odpady, které mají
na úrovni obcí charakter odpadu z drobných živností. Částečně se může jednat
o odpad charakteru vedlejších produktů živočišného původu (VPŽP).
Odpadní dřevo neuvedené pod číslem 20 01 37 (číslo 20 01 38 dle Katalogu)
může zahrnovat odpad z údržby obcí (prořezy dřevin), ale i jiné odpadní dřevo
soustředěné např. na sběrných dvorech.
Biologicky rozložitelný odpad (číslo 20 02 01 dle Katalogu) v tabulkách 4.6 a
4.7 může zahrnovat odpad z údržby obecní zeleně, hřbitovní odpad, odpad ze
sběrných dvorů i odpad ze tříděného sběru BRKO na úrovni domácností.
73
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Tabulka 4.6: Produkce vybraných BRO v ČR v letech 2003–2008
[Zdroj: ČSÚ – za ekonomicky činné subjekty]
Číslo dle
Katalogu a Jedno
tky
název
odpadu
20 01 08
[t/rok]
kuchyňský
[kg/ob.]
BRO
20 01 25 je- [t/rok]
dlý olej a tuk [kg/ob.]
20 01 38
dřevo
[t/rok]
20 02 01
BRO
[t/rok]
celkem
BRKO
[t/rok]
[kg/ob.]
[kg/ob.]
[kg/ob.]
2003
2004
2005
2006
2007
2008
8 481
7 219
6 348
8 591
9 276
9 033
0,8
1
1
0,8
0,9
0,9
1 519
1 371
1 420
1 886
2 067
2 267
0,1
0
0
0,2
0,2
0,2
2 844
2 980
2 288
5 391
5 411
5 989
0,3
0
0
0,5
0,5
0,6
33 063
35 006
45 814
43 386
29 312
37 326
3,2
3
5
4,2
2,9
3,7
45 907
46 576
55 870
59 255
46 066
54 615
4,5
5
6
5,8
4,6
5,5
Tabulka 4.7: Produkce vybraných BRKO v ČR v letech 2002–2007
[Zdroj: ISOH]
Číslo dle
Katalogu a Jedno
tky
název
odpadu
20 01 08
[t/rok]
kuchyňský
[kg/ob.]
BRO
20 01 25 je- [t/rok]
dlý olej a tuk [kg/ob.]
20 01 38
dřevo
[t/rok]
20 02 01
BRO
[t/rok]
celkem
BRKO
[t/rok]
[kg/ob.]
[kg/ob.]
[kg/ob.]
2002
2003
2004
2005
2006
2007
11 622
6 989
30 870
39 639
9 528
14 418
1,1
0,7
3
3,9
0,9
1,4
3 405
1 461
4 494
1 593
1 359
2 780
0,3
0,1
0,4
0,2
0,1
0,3
7 402
8 578
7 196
6 342
10 429
12 140
0,7
0,8
0,7
0,6
1
1,2
98 544
89 837
99 512
194 611
122 833
130 354
9,7
8,8
9,7
19
12
12,6
120 973
106 865
142 072
242 185
144 149
159 692
11,9
10,5
13,9
23,7
14
15,5
Z tabulky 4.6 je například vidět, že produkce odpadu z kuchyní a stravoven (číslo
20 01 08 dle Katalogu) činila v roce 2008 0,9 kg na obyvatele. Dle průzkumů
Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VÚRV) činí však produkce kuchyňského
74
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
odpadu z gastroprovozů 7,3 kg až 29,2 kg na obyvatele za rok [21]. Disproporce
mezi předpokládanou a vykazovanou produkcí odpadu je dána částečně
důsledkem nepovoleného používání drtičů kuchyňského odpadu, částečně
důsledkem netřídění tohoto odpadu (odpad je odstraňován společně v SKO) a
dále jeho zkrmování v rozporu s platnými předpisy [21].
S ohledem na stávající situaci ČR lze předpokládat, že podíl tříděného sběru
BRKO na úrovni domácností je v rámci celkové produkce za rok 2008 i celkové
produkce v dřívějších létech velmi nízký.
4.3.3 BRO z údržby obecní zeleně
Dosažitelné množství BRO z údržby obecní zeleně lze obecně stanovit dle
rozlohy zelených ploch nebo vyjádřit v přepočtu na obyvatele. Pro potřeby úkolu
VaV MŽP č. SL/7/115/05 „Výzkum možností využívání zeleného odpadu
z městských aglomerací“ [3] byly např. k výpočtu pro potřeby stanovení
produkce BRO z údržby zeleně města Brna převzaty následující přepočty dle
Generelu zeleně města Brna, o kterých lze předpokládat, že se nebudou
významně lišit ani v ostatních lokalitách:
Tabulka 4.8: Produkce BRO z veřejné zeleně města Brna
[Zdroj: Magistrát města Brna]
Plocha
produkce zeleného odpadu
městská a krajinná zeleň
4,5 t/ha/rok
Hřbitovy
4,5 t/ha/rok
zeleň ze zahrad a chat
3 až 4,5 t/ha/rok
doprovodná zeleň na zastavěných plochách
1 až 1,5 t/ha/rok
Po aplikaci jednotlivých koeficientů na rozlohy ploch uvádí [3] roční produkci
zeleného odpadu města Brna ve výši 11 000 t až 16 000 t, což představuje
produkci na obyvatele města ve výši 28,3 kg až 41,1 kg ročně.
Tyto údaje dobře odpovídají zkušenostem z provozu kompostáren společnosti
SITA CZ. Například návoz BRO z údržby zeleně v městech Příbor a Kopřivnice
na kompostárnu Příbor činil v roce 2006 1 230 t. Vzhledem k počtu 32 500
obyvatel obou měst činí produkce BRO z údržby obecní zeleně 37,8 kg na
obyvatele za rok. Obdobně v případě kompostárny Boskovice činil v roce 2006
návoz BRO z údržby zeleně ve městě Boskovice 398 t, což při počtu jeho
obyvatel cca 11 500 znamená produkci BRO z údržby zeleně 34,6 kg na
obyvatele za rok.
Množství BRO získané z údržby obecní zeleně je tedy poměrně variabilní a je
závislé na řadě faktorů jako je typ sídla, podíl jednotlivých druhů zástavby,
charakter a rozsah zelených ploch, klimatické podmínky a podobně.
75
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Některé zdroje19 uvádí výtěžnost BRO z údržby zeleně ve výši 4,5 t/ha až 10 t/ha.
4.3.4 Kompostování
Kompostování má v ČR dlouholetou tradici spojenou především se zpracováním
zemědělských a zahradnických přebytků. Produkce kompostu v ČR dosáhla
maxima v polovině osmdesátých let, kdy bylo vyrobeno 2,8 Mt kompostu, jehož
aplikace byla finančně podporována ze státních zdrojů.
Obdobná situace nastala v roce 2000, kdy byla aplikace kompostu na půdu
dotována Ministerstvem zemědělství částkou 300 Kč/t a v zemědělství bylo
využito celkem 1,2 Mt kompostu.
Současná souhrnná produkce kompostů (zemědělské přebytky + BRO) činí cca
0,7 Mt/rok s tím, že pouze zhruba polovina této produkce je využita
v zemědělství a krajinářství [20].
Podle statistické ročenky životního prostředí ČR z roku 2007 [61] bylo v ČR
v režimu zákona o odpadech provozováno k 31. prosinci 2006 dohromady 99
kompostáren s celkovou povolenou kapacitou 885 559 t odpadu na vstupu za rok.
Tabulka 4.9: Množství BRO z KO využitého v kompostování v [t]
v letech 2005–2007 [Zdroj: CENIA]
Rok
2005
2006
2007
-
283 412
375 213
48 760
61 475
79 583
kompostování celkem
z toho BRO z KO
V tabulce 4.9 jsou uvedeny údaje dle evidence odpadů s kódem nakládání N13
(kompostování). Je z ní vidět, že množství kompostu z BRO v letech 2006 a 2007
rostlo jak v oblasti zemědělství, tak v komunální sféře, avšak kapacita
kompostáren zůstala nenaplněna.
Přínosem metody kompostování pro zpracování BRKO je skutečnost, že se jedná
o tradičně používanou technologii s nízkými provozními náklady. Problémem
u kompostování může být, dle konkrétních podmínek provozu, odbyt kompostu.
Zemědělství nejeví nyní zájem o využití kompostu z BRKO ke hnojení půdy,
jeho potřeba živin je pokrývána kompostováním vlastních přebytků a zaoráváním
zbytků po sklizni plodin do půdy. Přesto je tento způsob hospodaření zemědělců
z hlediska vyrovnané bilance organické hmoty v půdě deficitní. Na 1 ha orné
půdy by mělo být aplikováno k udržení její úrodnosti dalších 1,8 t kompostu, což
představuje pro celou ČR potenciál 5,4 Mt kompostu ročně [20]. Vzhledem
k finančně dražší aplikaci kompostu je však dávána v zemědělství přednost
aplikaci chemických hnojiv.
19
http://biom.cz/cz/
76
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Mapa 4.1: Rozmístění kompostáren v ČR v r. 2009 [Zdroj: ZERA]
4.3.5 Anaerobní fermentace
Dle údajů projektu VaV MŽP č. SL/7/48/05 [12] bylo v roce 2005 v ČR cca 100
čistíren odpadních vod (ČOV) s anaerobní stabilizací kalu, 12 potravinářských a
15 zemědělských bioplynových stanic.
Podle statistického šetření výzkumného projektu VaV MŽP č. SP/2f1/57/08
„Zlepšení využívání SKO s cílem snižování množství BRKO odpadů
ukládaných na skládky a vytvoření kapacit pro zpracování biologicky
rozložitelných odpadů, včetně odpadů z kuchyní a stravoven“bylo zjištěno, že
koncem roku 2009 bylo provozováno nebo před dokončením 57 bioplynových
stanic (BPS) s možností příjmu BRO v režimu zákona o odpadech nebo
s možností příjmu komunálních odpadů charakteru VPŽP. Celková kapacita
těchto stanic se pohybuje zhruba okolo 300 000 t materiálu za rok s tím, že pouze
část kapacity je využívána odpadem charakteru BRO nebo VPŽP. Dále bylo
v období konec roku 2007 informačním systémem EIA MŽP evidováno celkem
109 záměrů na výstavbu bioplynové stanice (od roku 2002).
Množství BRO, které byly využity zpracováním v BPS, je dle evidence odpadů
problematické rozlišit. Evidenčně může být takové nakládání s odpadem
zahrnuto pod způsoby nakládání R1 (využití odpadu způsobem obdobným jako
paliva nebo jiným způsobem k výrobě energie) nebo R3 (získání/regenerace
organických látek, které se nepoužívají jako rozpouštědla (včetně biologických
procesů mimo kompostování). Statistiky pod těmito kódy nakládání zároveň
zahrnují řadu dalších způsobů využívání odpadu.
77
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Mapa 4.2: Rozmístění provozovaných BPS a BPS ve výstavbě v ČR v r. 2009
[Zdroj: CZ BIOM]
Oproti kompostování BRKO je výhodou BPS možnost výroby a prodeje
dotované elektrické energie. Nevýhodou pak je požadavek na stálý vstup
materiálu do reaktoru BPS bez výrazných výkyvů v jeho kvalitě. Produkce
BRKO je však převážně sezónně variabilní v objemu produkce i ve skladbě
odpadu. BPS založená na stálém toku vstupních materiálů ze zemědělství nebo
potravinářské výroby však může být vhodným řešením pro využití BRKO, jehož
množství i kvalita jsou průběhu roku poměrně stálé. Obdobným problémem jako
v případě výroby kompostu může být odbyt zbytku po fermentaci (tzv. digestátu)
z BPS, který vyžaduje aplikaci do zemědělské půdy, případně odvodnění a další
nakládání s odpadní vodou (čistění) a odvodněným kalem (např. aplikace na
zemědělskou půdu nebo kompostování).
4.3.6 Energetické využití BRO
Energetické využívání odpadové biomasy je v ČR dosud málo rozšířeným
způsobem nakládání s BRO. Centrální statistiky [77] evidují množství
obnovitelné energie vyrobené spalováním SKO, které stagnuje (počet spaloven
78
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
SKO se od roku 1999, kdy byla uvedena do provozu spalovna v Liberci, nemění).
Dále je evidováno množství energie vyrobené spalováním bioplynu (výroba
plynu z různých zdrojů), která však nezaznamenává tak rychlý nárůst jako
v zemích EU. Tento stav v ČR dokumentuje tabulka 4.10 z [77] a graf 4.5.
Graf 4.5: Vývoj hrubé výroby elektrické energie
z obnovitelných zdrojů energie v [GWh] [Zdroj: MPO]
Tabulka 4.10: Energetické využití bioodpadů v ČR [Zdroj: [77]]
typ produkce
Zdroj
2003
produkce
tepelné energie
[TJ]
Bioplyn
1 729 2 102,4 2 335,4 2 655,6 3 188,6 2 402,9
BRKO
2 442,2 2 505,3 2 346,4 2 241,3 2 459,4
produkce
elektrické
energie [MWh]
Bioplyn
107 856 138 793 160 857 175 837 215 223 266 868
BRKO
9 588
2004
10 031
2005
10 612
2006
11 264
2007
11 975
2008
590,6
11 684
Vyhláška č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů
biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy, uvádí mezi druhy biopaliv
palivový kompost. Tento způsob využívání odpadní biomasy může být dle
lokálních podmínek vhodnou cestou k využívání BRKO z komunální sféry.
V současné době je výroba palivového kompostu provozována v minimální míře,
nicméně do provozu jsou postupně uváděna zařízení a technologie určené pro
tento způsob využívání biogenního odpadu [9]. Tento způsob nakládání s BRKO
předpokládá nakládání s biogenní složkou společně s ostatním SKO.
4.3.7 Současné nakládání s BRO na komunální úrovni
SKO je v ČR v největší míře ukládán na skládky, v menší míře pak spalován ve
spalovnách komunálního odpadu. V ČR doposud nejsou v provozu zařízení
některého z typů mechanicko-biologické úpravy (MBÚ) SKO.
79
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Mapa 4.3: Rozmístění skládek v ČR v r. 2007 [Zdroj: CENIA]
K 31. prosinci 2007 bylo v ČR provozováno 283 skládek [61], z tohoto počtu pak
64 skládek skupiny S-IO, která je určena k ukládání inertního odpadu, 201
skládek skupiny S-OO, která je určena k ukládání SKO, dalších 35 skládek
skupiny S-NO, která je určena k ukládání nebezpečného odpadu, z nichž 19 má
sekce k ukládání komunálních odpadů. Souhrnná kapacita skládek S-OO činila
k uvedenému datu 53,9 milionů m3, kapacita S-IO skládek pak dalších 70,3
milionu m3 a kapacita S-NO skládek činila 12,8 milionů m3. K 16. červenci 2008
bylo v ČR evidováno pouze 221 skládek, z čehož 155 skládek je skupiny S-OO,
[54].
Odstranění BRKO uložením na skládky společně s ostatním zbytkovým odpadem
z SKO z obcí je nežádoucí s ohledem na cíle snižování podílu BRKO v odpadu
ukládaném na skládky podle Směrnice 1999/3/ES o skládkách odpadů i na cíle
v indikátorech POH ČR a krajů týkající se zvyšování podílu materiálově
využitého KO a snižování celkového množství odpadu ukládaného na skládky.
V ČR jsou aktuálně provozovány 3 spalovny SKO o souhrnné kapacitě cca
646 000 t/rok, využití jejich kapacity je však cca pouze 60 %, jak vyplývá
z Tabulky 4.11.
Tabulka 4.11: Energetické využití SKO v ČR v [t]
v letech 2003–2007 [Zdroj: [61]]
2003
2004
2005
2006
2007
219 581
192 343
418 053
379 729
375 710
80
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Energetické využití BRKO v rámci SKO není oproti kompostování a anaerobní
fermentaci materiálovým využitím této složky produkce SKO z obcí, avšak
vzhledem ke skládkování se jedná o příznivější metodu v hierarchii nakládání
s odpadem podle Směrnice. Při spalováním BRKO s následným využitím tepla
dochází k využití energetického potenciálu BRKO a k úspoře fosilních paliv. Při
spalování BRKO je do ovzduší uvolňován rezidentní uhlík podobně jako při
ostatních metodách nakládání, jako je kompostování a anaerobní digesce, takže
tato metoda využití odpadu je z hlediska bilance CO2 neutrální.
4.3.8 Předcházení vzniku BRKO
Prevence vzniku je v případě BRKO problematická. Je obtížné omezit provádění
činností, při kterých tato skupina odpadů vzniká. To by předpokládalo jednak
omezení zelených ploch nebo jejich údržby, jednak omezování životní úrovně
obyvatel. Prevenci vzniku BRKO na obecní úrovni lze však řešit podporou
domácího a komunitního kompostování [12].
Při zavedení systému nakládání s BRKO v rámci ISNO je nutné očekávat naopak
zvýšení produkce tohoto odpadu. Jednak lze očekávat přesun části této složky
z toku odpadů v SKO, který je žádoucí, jednak lze očekávat celkové navýšení
objemu BRKO o část odpadu, se kterým je nakládáno v režimu prevence (domácí
kompostování) nebo mimo režim Zákona (domácí spalování, ukládání na černé
skládky).
4.4 Elektroodpad
Zpracování elektrotechnického a elektronického odpadu (dále elektroodpad) je
z environmentálního hlediska stále aktuálním problémem v ČR. Ročně se v ČR
vyprodukují tisíce tun odpadu z elektrozařízení. Část z nich stále končí
v popelnicích, kontejnerech nebo na černých skládkách.
4.4.1 Kolektivní systémy
Pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními
z domácností byli MŽP pro jednotlivé skupiny elektrozařízení dané přílohou č. 7
k Zákonu určeni provozovatelé kolektivních systémů [6]. Přehled kolektivních
systémů zajišťujících v ČR financování nakládání s historickými
elektrozařízeními z domácností je uveden v tabulce 4.12.
Elektroodpad obsahuje i celou řadu látek a materiálů zatěžujících životní
prostředí. Mezi toxické látky obsažené v elektrotechnickém odpadu můžeme
jmenovat zejména těžké kovy (Hg, Cd a Pb), luminofory v obrazovkách a
zářivkách, displeje na bázi tekutých krystalů (LCD) aj.
81
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Tabulka 4.12: Kolektivní systémy zařizující odběr elektrozařízení
[Zdroj: MŽP]
ASEKOL, s. r. o.
vydán souhlas k
nakládání a
financování skupin
B2B
B2C
B2C-H
3, 4, 6, 7, 8, 9, 10
3, 4, 6, 7, 8, 9
3, 4, 7
kontakt: U Pejřárny 97, 142 00 Praha 4,
e-mail: [email protected], web: http://www.asekol.cz, tel.: 261 303250, fax: 261 303256
EKOLAMP, s. r. o.
vydán souhlas k
nakládání a
financování skupin
B2B
B2C
B2C-H
5
5
5
kontakt: Kopytná 47/3, 10000 Praha 10,
e-mail: [email protected], web: http://www.ekolamp.cz, tel./fax: 274 810 481
Elektrowin, a. s.
vydán souhlas k
B2B
B2C
B2C-H
nakládání a
1, 2, 6
1, 2, 6
1, 2, 6
financování skupin
kontakt: Michelská 60/300, 14000 Praha 4,
e-mail: [email protected], web: http://www.elektrowin.cz, tel. 241 091 835, fax 241 091 834
OFO – recycling s. r. o.
vydán souhlas k
nakládání a
financování skupin
B2B
B2C
B2C-H
1, 2, 3, 4 ,6, 7, 8, 9, 10
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9
-
kontakt: Pavlovova 2624/29, 700 30 Ostrava–Jih,
e-mail: [email protected], web: http://www.ofo-recycling.cz, tel. 739 601 271, fax. 596 790 480
REMA Systém, a. s.
vydán souhlas k
nakládání a
financování skupin
B2B
B2C
B2C-H
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9
8
kontakt: Velké Kunratické 1570/3a, 14800 Praha 4,
e-mail: [email protected], web: http://www.remasystem.cz, tel.: 225988001, fax:
225988019
RETELA, s. r. o.
vydán souhlas k
nakládání a
financování skupin
B2B
B2C
B2C-H
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9
9
kontakt: Neklanova 152/44, 12800 Praha 2,
e-mail: [email protected], web: http://www.retela.cz, tel.: 251564622, fax: 224 910 383
Legenda k Tabulce 4.12:
82
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
B2B – financování nakládání s elektrozařízeními, která nejsou určena pro domácnost.
B2C – financování nakládání s elektrozařízeními určenými pro domácnosti bez oprávnění
zajišťovat financování nakládání s historickými elektrozařízeními.
B2C-H – financování nakládání s historickými elektrozařízeními pocházejícími
z domácností.
Zpracování a recyklaci elektroodpadu je možné rozčlenit na několik uzlů a to:
1) sběr, výkup a transport odpadu a jeho skladování;
2) předběžné třídění a demontáž,
3) vlastní zpracovatelský a recyklační proces. Kolektivní systémy to řeší
různým způsobem, který nyní popíšeme.
4.4.2 ASEKOL – zpětný odběr elektrozařízení
ASEKOL s. r. o., je nezisková společnost, která provozuje kolektivní systém
zpětného odběru elektrozařízení. Kolektivní systém ASEKOL v zastoupení
dovozců a výrobců elektrozařízení zajišťuje na území ČR zpětný odběr a
oddělený sběr použitých elektrozařízení, jejich recyklaci a materiálové využití.
V prosinci 2005 byl ASEKOL zapsán MŽP ČR jako jediný systém pro zpětný
odběr historických elektrozařízení ve skupinách 3, 4 a 7, tj. v oblastech
výpočetní, telekomunikační a kancelářské techniky, spotřební elektroniky, hraček
a vybavení pro volný čas a sport. ASEKOL je registrován jako kolektivní systém
i pro nová elektrozařízení, a to ze skupin 3, 4, 7, 8 (lékařské přístroje) a 10
(výdejní automaty).
ASEKOL má uzavřeny smlouvy o zřízení míst zpětného odběru s 2 960 městy a
obcemi a 1 270 servisy, opravnami a prodejnami elektrozařízení. Větší města
mají sběrných dvorů více, a proto prozatímních 4 400 sběrných míst zaručuje
pokrytí 75 % obyvatel ČR. Mimo to dalších více než 1 500 míst tvoří nádoby na
drobný elektroodpad, tzv. E-boxy.
ASEKOL v roce 2007 vybral 9 182 t elektroodpadu, což je 0,89 kg na obyvatele
a rok. Oproti roku 2006, kdy se podařilo dosáhnout sběru 5 792 t, společnost
zaznamenala 58 % nárůstu zpětného odběru. V roce 2008 vybral ASEKOL od
každého občana ČR průměrně 1,25 kg elektroodpadu.
Graf 4.6: Počet zpětně odebraných elektrozařízení měsíčně
v letech 2006–2008 [ks] [Zdroj: ASEKOL]
1600
1400
1200
1000
2006
800
2007
2008
600
400
200
0
I
II
III
IV
V
VI
VII
83
VIII
IX
X
XI
XII
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Graf 4.7: Počet zpětně odebraných televizí od roku 2005 [ks]
[Zdroj: ASEKOL]
400000
364 483
350000
311 435
300000
245 772
250000
200000
168 268
150000
100000
50000
3456
0
2005
2006
2007
2008
2009 (plán)
Asi 80 % z celkové hmotnosti elektroodpadu pochází ze sběrných dvorů
v obcích, zbytek je rozdělen mezi mobilní svozy, poslední prodejce a servisy.
Kolem 85 % vybraného elektroodpadu tvoří televize a monitory, všechna ostatní
elektrická a elektronická zařízení se vejdou do zbylých 15 % hmotnosti.
Ze sebraných televizí bylo recyklací vytěženo a při výrobě opětovně použito
například 3 690 t železa, 1 960 t mědi nebo 240 t hliníku. Zároveň tak bylo
zabráněno úniku jedovatých látek, mj. 4 t silně toxického luminoforu.
4.4.3 EKOLAMP – zpětný odběr osvětlovacích zařízení
Kolektivní systém EKOLAMP sdružuje výrobce a dovozce osvětlovacích
zařízení, za které plní jejich povinnosti týkající se zpětného odběru a recyklace
světelných zdrojů a svítidel, které jim ukládá Zákon pro zpětný odběr těchto
elektrozařízení ve skupině 5.
EKOLAMP proto na území ČR provozuje systém sběru, svozu a zpracování
osvětlovacích zařízení, jehož financování je zajištěno z tzv. příspěvků na
recyklaci, kterým výrobci a dovozci přispívají do systému EKOLAMP dle svého
podílu na trhu. Příspěvek na recyklaci, který výrobci nebo dovozci poukazují do
kolektivního systému EKOLAMP, je používán pro krytí nákladů na vytvoření a
provozování tzv. systému, což je podle Vyhlášky elektroodpady smluvní síť míst
zpětného odběru elektrozařízení, míst ke sběru elektroodpadů a zařízení ke
zpracování a využití elektroodpadu.
Za tímto účelem kolektivní systém EKOLAMP nabízí všem velkoobchodům
s osvětlovací technikou možnost zapojit se do tzv. privátní sběrné sítě, která
84
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
slouží pouze přímým odběratelům velkoobchodů. Mohou se do ní zapojit
i prodejci anebo jejich odběratelé, pokud mají ve své provozovně k dispozici
volný prostor pro shromažďování světelných zdrojů nebo svítidel a jedná se
o větší výskyty. EKOLAMP pak zajišťuje svým klientům individuální odvoz
přímo z místa většího výskytu použitých osvětlovacích zařízení.
EKOLAMP buduje také tzv. veřejnou sběrnou síť, do které patří v prvé řadě
sběrné dvory obcí. Do sběrného dvora může zdarma odevzdat použité světelné
zdroje i právnická či fyzická osoba oprávněná k podnikání, ovšem v omezeném
počtu kusů na jednu donášku (max. 30 ks). Sběrné dvory neslouží k odevzdávání
použitých svítidel. Aktuální přehled sběrných dvorů zapojených do sběrné sítě
EKOLAMP lze nalézt na webu20.
Osvětlovací zařízení jsou sbírána prostřednictvím stále se rozšiřující sítě
sběrných míst. Tato místa EKOLAMP vybavuje speciálními sběrnými nádobami
(kovové kontejnery či kartónové krabice). Jakmile dojde k jejich naplnění, jsou
odvezeny na tzv. konsolidační místo (v současné době je jich jedenáct po celé
ČR), odkud jsou osvětlovací zařízení ve větším množství převážena
k ekologickému zpracování.
Obsluha území ČR je podle hranic krajů rozdělena do širších celků – regionů,
kdy pro každý region byl vybrán jeden regionální operátor (přepravce). Tito
přepravci obstarávají svoz použitých osvětlovacích zařízení ze smluvních míst
zpětného odběru do tzv. konsolidačních míst a odtud ke zpracovateli.
Aktualizované údaje o jednotlivých přepravcích a konsolidačních místech, která
slouží k převzetí jakéhokoli předem oznámeného množství použitých
osvětlovacích zařízení, lze nalézt na webu21.
Demontáž a recyklaci elektroodpadu zajišťují firmy RECYKLACE EKOVUK
a. s., se sídlem v Panenských Břežanech a SITA CZ a. s., provozovna Olomouc.
V roce 2008 EKOLAMP sesbíral ze skupiny 5 osvětlovacích zařízení 743 t
světelných zdrojů a 151 t svítidel22.
4.4.4 Elektrowin – zpětný odběr elektrospotřebičů
Společnost Elektrowin a. s. byla založena 25. května 2005 jako provozovatel
kolektivního systému, a to výrobci velkých a malých domácích spotřebičů. Do
obchodního rejstříku byla zapsaná 15. července 2005 a 5. prosince 2005 nabylo
právní moci rozhodnutí o registraci kolektivního systému Elektrowin na MŽP.
Elektrowin je provozovatelem kolektivního systému pro skupiny elektrozařízení
1, 2 a 6 (velkých a malých domácích spotřebičů, nářadí a nástrojů) dle přílohy
č. 7 k Zákonu.
20
http://www.ekolamp.cz/index2.php?stranka=systemsberu/seznammistzo
http://www.ekolamp.cz/index2.php?stranka=systemsberu/prepravci
22
http://www.ekolamp.cz/dosazene-vysledky/
21
85
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
K 31. prosinci 2008 registroval kolektivní systém Elektrowin 545 výrobců, kteří
plní své povinnosti vyplývající ze Zákona jeho prostřednictvím.
V roce 2008 se Elektrowin zaměřil na posílení spolupráce s posledními prodejci,
kteří představují jak významný zdroj spotřebičů s vysokou mírou kompletnosti,
tak i nezastupitelné místo pro informování spotřebitelů o zpětném odběru.
Spolupráci podpořil vybavením více než 1 600 prodejen sběrnými prostředky,
které jsou určeny především k odkládání vysloužilých malých spotřebičů.
Výsledkem bylo více než 50 % nárůstu počtu zapojených prodejců oproti roku
2007. Ke konci roku 2008 byl zajišťován zpětný odběr od 2 196 posledních
prodejců.
Nadále pokračoval v rozšiřování páteřní sběrné sítě vytvořené na základě
smluvního vztahu s obcemi. K 31. prosinci 2008 ji představovalo 596 míst
zpětného odběru. Výrazně byla rozšířena i sběrná síť provozovaná prostřednictvím tzv. mobilních svozů z obcí, které nemají vlastní sběrné dvory. Formou
mobilního svozu byl ke konci roku 2008 zajišťován zpětný odběr v dalších 4 301
obcích.
Celkový počet obyvatel ČR, pro které má Elektrowin a. s. zajištěn zpětný odběr
elektrozařízení, přesáhl 9,5 milionu, tj. více než 92 % všech obyvatel, což
představuje 10 % nárůstu oproti roku 2007.
Společnost spolupracovala i v roce 2008 s deseti svozovými společnostmi, které
byly vybrány v roce 2007 v rámci výběrového řízení na dodavatele služeb
v oblasti svozu zpětně odebraných elektrozařízení a odděleně sebraných
elektroodpadů a 17 zpracovateli velkých a malých domácích spotřebičů a čtyřmi
zpracovateli, kteří navíc zpracovávají i chladničky a mrazničky.
Společnost Elektrowin provozuje specializovaný informační systém určený pro
řízení a sledování procesu recyklace elektroodpadu vyvinutý pro potřeby
provozovatele kolektivního systému dle směrnic EU aplikovaných na lokální
podmínky ČR23. Informační systém vytváří komunikační prostředí pro všechny
účastníky procesu recyklace elektroodpadu, počínaje výrobci a dovozci a
zpracovateli konče. Přínos systému spočívá zejména v podpoře řízení
a zjednodušení administrativy celého procesu od zpětného odběru ve sběrných
místech až po zpracování a využití odpadu.
Informační systém společnosti Elektrowin usnadňuje komunikaci mezi všemi
účastníky procesu a zároveň sleduje pohyb elektrozařízení a elektroodpadu v
celém systému. Systém zároveň provádí současně finanční vyúčtování
jednotlivých operací.
23
http://www.definity.cz/cz/sekce/produkty/recos/
86
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Graf 4.8: Počet zpětně odebraných elektrospotřebičů v letech 2006–2009 [ks]
(pro rok 2009 kvalifikovaný odhad) [Zdroj: Odpadové fórum 11/2009]
30000
26930
25000
21281
Počet zařízení
20000
15200
15000
10720
10000
5000
0
2006
2007
2008
2009
Rok
Tabulka 4.13: Množství využitých elektroodpadů v roce 2008
[Zdroj: Elektrowin]
Skupina
elektrozařízení
1
2
6
Materiálové využití [t]
17 892
455
223
Materiálové využití [%]
stanovené § 37m
Zákona
93
75
79
50
79
50
dosažené
4.4.5 OFO - Recycling, zpětný odběr elektrospotřebičů
Kolektivní systém OFO - recycling s. r. o., byl založen v roce 2005 významným
dovozcem elektrospotřebičů OFO - Investments LTD. Rozhodnutím MŽP ze dne
23. března 2006 byla společnost OFO - recycling zapsána do Seznamu výrobců
jako kolektivní systém podle § 37i odst. 2 Zákona. V současné době má
oprávnění pro skupiny elektrozařízení 1, 2, 3, 4, 6, 7, 8, 9 a 10. Kolektivní systém
OFO – recycling má v ČR dvě pobočky. Jedna je situována do
Moravskoslezského kraje, kde je i sídlo společnosti v Ostravě, druhá vznikla ve
Středočeském kraji v hlavním městě Praha.
OFO - recycling s. r. o. zajišťuje pro své klienty plnění povinností odděleného
sběru, zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení a
elektroodpadu tak, jak ukládá Zákon.
87
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
4.4.6 REMA Systém – zpětný odběr zařízení informačních a
komunikačních technologií
Kolektivní systém REMA Systém a. s. je neziskově hospodařící akciová společnost, která vznikla pro splnění povinností ze Zákona. Systém byl založen 14.
února 2005, jako první kolektivní systém v ČR a iniciovali jej největší dovozci a
výrobci informačních technologií a telekomunikací (ICT) v ČR.
Graf 4.9: Počet klientů zpětného odběru elektrospotřebičů
v letech 2005–2008 [Zdroj: REMA Systém]
1000
900
Počet klientů
800
700
600
500
400
300
200
100
0
2005
2006
2007
2008
Rok
V rámci této činnosti spolupracuje společnost REMA Systém se sběrnými místy,
tzv. místy zpětného odběru elektrozařízení, kterými jsou sběrné dvory, „kamenné
obchody“, i firmy, různé instituce, velké či malé kontejnery. Smluvní partneři
REMA Systém v oblasti svozu přepraví materiál z míst zpětného odběru ke
zpracovatelům, kteří disponují speciálními technologiemi, které umožňují
zejména materiálové využití elektroodpadu.
Počet klientů má od vzniku společnost REMA Systém stále rostoucí tendenci.
Stejně jako v roce 2007, tak i v roce 2008 byl nárůst nových klientů společnosti
REMA Systém téměř 10 %. Společnost REMA Systém sdružovala v roce 2008
celkem 879 klientů, z nichž plných 60 % jsou organizace zabývající se dovozem
či výrobou elektrozařízení v oblasti ICT.
V ČR bylo v roce 2008 sebráno průměrně 4,3 kg elektroodpadu na obyvatele a
tím byly naplněny cíle dané Evropskou směrnicí. Kolektivní systém REMA
Systém k tomuto množství přispěl více než 5 500 t sebraných elektrospotřebičů,
což je množství odpovídající 0,54 kg na obyvatele.
88
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Sebraná zařízení v REMA Systému jsou dopravována do specializovaných
zpracovatelských zařízení, ve kterých jsou buď ručně demontována, nebo
zpracována za pomoci automatizovaných linek. Mezi partnerská zpracovatelská
zařízení REMA Systému patří také takzvané chráněné dílny zaměstnávající lidi
se sníženou pracovní schopností.
Síť zpracovatelských zařízení společnosti REMA Systém byla v roce 2008
tvořena 29 zpracovatelskými zařízeními s 37 pobočkami, rovnoměrně
rozmístěnými po celém území ČR. Tato distribuce umožňovala rychlé a efektivní
nakládání se sebranými elektrozařízeními. V průběhu roku 2008 REMA Systém
také nově navázal spolupráci s dalšími pěti zpracovatelskými zařízeními v různých regionech ČR.
4.4.7 RETELA – zpětný odběr elektrozařízení
RETELA s. r. o. je provozovatelem kolektivního systému a byla založena
11. května 2005 jako 100 % dceřiná společnost Českomoravské elektrotechnické
asociace, která je členem Svazu průmyslu a dopravy ČR a zároveň je členem
evropské asociace ORGALIME sdružující strojírenské a elektrotechnické svazy
ze zemí EU. RETELA s. r. o. provozuje kolektivní systém, na nějž mohou
v souladu s § 37h odst. 1 c) Zákona přenést výrobci elektrozařízení své
povinnosti zpětného odběru zejména skupiny 9 (přístroje pro monitorování a
kontrolu) z Přílohy 7 k Zákonu. RETELA s. r. o. však zajišťuje služby pro všech
deset skupin, některé ve spolupráci s ostatními kolektivními systémy. Přebírá
zodpovědnost za výrobce a dovozce elektrozařízení (povinnou osobu) za odpad,
který vznikne po skončení životnosti elektrozařízení, tj. zajistí jeho sběr,
demontáž, recyklaci a následné využití, jak ukládá Zákon. Povinná osoba odvádí
do systému RETELA recyklační příspěvek, jehož výše je stanovena dle skupiny
elektrozařízení, pod kterou povinná osoba spadá, a množství zboží uvedeného na
trh v předešlém období. RETELA má uvedena svá veřejná sběrná místa, místa
zpětného odběru – poslední prodejce a smluvní sběrná místa na svém webu24.
4.4.8 Srovnání zpětného odběru elektrozařízení s EU
Kolektivní systémy ASEKOL, EKOLAMP a Elektrowin, které už čtyři roky
zajišťují v ČR sběr a recyklaci elektroodpadu zvýšily v prvním pololetí roku
2009 opět objem sebraných elektrozařízení. Podařilo se jim sebrat 22 432 t
elektrozařízení, což činí 2,15 kg elektroodpadu na obyvatele ČR. Nejvíce se na
tomto množství podílejí velké domácí spotřebiče, jako ledničky, mrazničky,
pračky, myčky a sporáky, a dále spotřebitelská zařízení, zejména televize. Ke
konci roku 2009 by se hmotnost vybraných elektrozařízení mohla přiblížit
k hranici 4,5 kg na obyvatele a překročena by mohla být i pětikilogramová
hranice. Od roku 2005, kdy zpětný odběr elektrozařízení v ČR začal, sebraly
24
http://www.retela.cz/index.php?s=82
89
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
kolektivní systémy ASEKOL, EKOLAMP a Elektrowin už více než 100 000 t
elektrozařízení.
Tabulka 4.14: Přehled plnění využití elektroodpadu v roce 2008
[Zdroj: Odpadové fórum 11/2009]
Požadované
hodnoty
Dosažené hodnoty
Rozdíl dosažených
a požadovaných
hodnot
využití
využití +
opětovné
využití
využití
[%]
[%]
[%]
[%]
[%]
[%]
80
75
93,42
92,46
13,42
17,46
70
50
89,26
82,27
19,26
32,27
3. Zařízení IT +
telekomunikační z.
75
65
79,95
75,63
4,95
10,63
4. Spotřebitelská
zařízení
75
65
75,04
64,62
0,04
-0,38
5. Osvětlovací
zařízení
70
50
83,07
82,72
13,07
32,72
5a. Zářivky, výbojky
80
80
84,80
84,78
4,80
4,78
6. Elektrické nástroje
a nářadí
70
50
88,59
78,29
18,59
28,29
7. Hračky a sport
70
50
59,13
56,79
-10,87
6,79
85,83
76,61
Skupina
1. Velké domácí
spotřebiče
2. Malé domácí
spotřebiče
8. Lékařské přístroje
mat. +
využití - mat. + op.
opětovné zákonný využití
využití
limit
limit
9. Přístroje pro monitorování a kontrolu
70
50
88,03
87,56
18,03
37,56
10. Výdejní automaty
80
75
91,26
84,30
11,26
9,30
Tyto kolektivní systémy mají uzavřeny smlouvy s téměř 600 obcemi, z jejichž
sběrných dvorů a mobilních svozů zajišťují svoz elektrozařízení. Jen za první
pololetí roku 2009 už tyto společnosti obcím za svoz a recyklaci elektroodpadu
uspořily přes 207 milionů Kč. Za čtyři roky existence zpětného odběru
vysloužilých elektrozařízení tato částka přesahuje 1,1 miliardy Kč.
Cesta k nynějším dobrým výsledkům sběru, které ČR řadí na špičku ve střední
Evropě, byla složitá. Například společnosti ASEKOL, EKOLAMP a Elektrowin
musely občany naučit třídit a zároveň zajistit, aby bylo kam třídit. Důvod
kontinuálního růstu sběru od roku 2005 je vedle intenzivních informačních
kampaní především v existenci dnes již velmi husté sítě sběrných míst, kterých
90
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
na obyvatele ČR připadá více než například v sousedním Rakousku.
V současnosti mají občané možnost elektroodpad odkládat už na více než 10 000
místech.
Pro stručné srovnání situace v ČR se zahraničím je vhodné citovat z [34], kde
bližší informace o systému sběru elektrozařízení v EU pak lze nalézt v jejich
samostatných podkapitolách: „Český výsledek 4,3 kg na osobu a rok je vzhledem
ke krátké tradici sběru velmi uspokojivý. To dokazuje i porovnání
se srovnatelnými zeměmi v regionu. Maďaři a Slováci vybrali o kilogram méně,
Poláci dokonce pouze 1,2 kg. Oproti vyspělým zemím Evropy má však ČR stále
rezervy. Například ve Španělsku každý průměrně odevzdá 6,2 kg elektroodpadu,
ve Velké Británii 7,2 kg a v Belgii 8,5 kilogramu. Rozdíl zde ovšem kromě zvyku
třídit odpad hraje i vyšší kupní síla obyvatel, kteří si mohou dovolit obměňovat
svůj elektronický park častěji. To dokazuje i fakt, že navrhovaný poměr 65 %
sběru hmotnosti spotřebičů předchozí rok uvedených na trh splňuje pouze Norsko
(nečlenská země EU).
I ve starých členských státech EU se však najdou výjimky. Itálie loni od každého
občana vybrala pouhý kilogram elektroodpadu. Naopak nejlépe jsou na tom
skandinávské státy. Každý Švéd loni průměrně odevzdal téměř 17 kg
elektroodpadu. Celkem se loni v Evropě vybralo 1,5 milionu tun elektroodpadu,
z čehož ČR patří zhruba 2,5 %“.
4.5 Autovraky
ČR se nachází v oblasti nakládání s autovraky v jiné výchozí pozici než
západoevropské státy. V těchto vyspělých zemích docházelo k tvorbě legislativy
ruku v ruce s vývojem a podporou recyklačních postupů a technologií. Lze tak
tvrdit, že vzhledem k průměrnému stáří vozidel, které pramení z kupní síly
místních obyvatel, se problém likvidace vozidel s ukončenou životností aktuálně
přesouvá spíše ze západní do střední a východní Evropy. Proto, zatímco ve
vyspělejší části Evropy existují stanovené postupy a technologie recyklace na
velmi vysoké úrovni, v ČR lze pouze konstatovat, že máme srovnatelnou
legislativu a průměrné stáří vozového parku na téměř nejvyšší úrovni, přičemž
zpracovatelská infrastruktura se ještě stále vyvíjí [50].
4.5.1 Údaje z registru vozidel
Způsob nakládání s autovraky a postup při trvalém vyřazení vozidla z registru
silničních vozidel upravuje zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel
na pozemních komunikacích a Zákon v § 36–37e. Dále pak Vyhláška autovraky
a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech s nakládání s odpady. Problematika
odpadních olejů (které jsou důležitou součástí autovraků) je řešena v Zákoně v
§ 29, kde jsou stanoveny povinnosti při nakládání s odpadními oleji a v § 38, kde
jsou závazná pravidla pro zpětný odběr odpadních olejů. Podrobnosti ke
91
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
zpětnému odběru odpadních olejů jsou ve vyhlášce č. 383/2001 Sb.,
o podrobnostech s nakládání s odpady
Graf 4.10: Celkový počet osobních vozidel v ČR [Zdroj: [27]]
5000000
4500000
Počet vozidel
4000000
3500000
3000000
2500000
2000000
1500000
1000000
500000
2007
2005
2003
2001
1999
1997
1995
1993
1991
1989
1987
1985
0
Rok
Graf 4.11: Počet osobních vozidel vyřazených z evidence v ČR [Zdroj: [27]]
350000
Počet vozidel
300000
250000
200000
150000
100000
50000
2007
2005
2003
2001
1999
1997
1995
1993
1991
1989
1987
1985
0
Rok
V ČR je ročně z provozu vyřazeno přibližně 180 000 vozidel v průměrném stáří
20 až 25 let. V roce 2008 to bylo 176 317 vozidel a tento počet se nadále zvyšuje.
Je to zhruba v souladu s ročním nákupem nových vozů (více než 100 000 kusů) a
dovozem ojetin (více než 200 000 kusů). Od počátku roku 2009 do 6. listopadu
téhož roku bylo vybráno 128 428 vozidel s ukončenou životností, což odpovídá
92
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
ročnímu sběru přibližně 151 000 autovraků, rozdíl obou hodnot představuje
vývoz ojetin a další způsoby odstraňování, mimo legální zařízení.
Průměrné stáří vozového parku činilo k 30. červnu 2009 podle [54] 16,86 roku,
z toho pro sledovanou kategorii osobních vozidel M konkrétně 13,82 roku.
Graf 4.12: Složení vozového parku (kategorie M v ČR podle roku výroby
[Zdroj: [27]]
500000
Počet vozidel
400000
300000
200000
100000
2008
2006
2004
2002
2000
1998
1996
1994
1992
1990
1988
1986
starší
0
Rok výroby
Průměrný věk všech osobních automobilů se za první pololetí 2009 snížil na
hodnotu 13,68 roku. Existují však relativně značné rozdíly mezi jednotlivými
kraji a okresy. Jestliže například v Praze je průměrný věk osobních automobilů
13,14 roku (nejnižší hodnota, oproti konci roku 2008 nižší o 0,07 roku), tak např.
v kraji Vysočina je to 13,66 roku (střední hodnota, oproti konci roku 2008 nižší
o 0,09 roku) a v Ústeckém kraji pak 14,55 roku (nejvyšší hodnota, oproti konci
roku 2008 nižší o 0,19 roku).
4.5.2 Věková struktura vozového parku v ČR
Stále platí, že k žádoucímu snížení věkové struktury vozového parku je možno
dojít jen postupným vyřazováním starých vozů z provozu, jak je patrné z grafu
4.13. K snížení věkové struktury vozového parku docházelo pouze v několika
uplynulých letech, kdy pozitivní roli v tomto procesu sehrál přechod na povinně
smluvní pojištění. Pokud bude dále docházet jen k dalšímu rozšiřování vozového
parku tak nedojde k jeho omlazení ani při razantním zvýšení prodejů nových
vozidel ani dovozem ojetin mladších ročníků výroby.
93
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Graf 4.13: Meziroční změny stáří vozového parku v ČR v roce 2009
[Zdroj: [27]]
Průměrný počet obyvatel na jeden osobní automobil se za celou ČR v důsledku
úbytku registrovaných vozidel v posledních letech nepatrně zvýšil a činí 2,38
obyvatele na jedno vozidlo. V Praze přitom připadá na jeden osobní automobil
1,97 obyvatele, naopak v Moravskoslezském kraji to je 2,80 obyvatele.
V žádném okrese ČR nepřipadají na jeden osobní automobil více než 3 obyvatelé
[54].
4.5.3 Zařízení pro nakládání s autovraky
Podle údajů MŽP v únoru roku 2007 působilo v ČR 433 provozovatelů
autovrakovišť s platnou licencí pro ekologické odstranění motorových vozidel.
V únoru roku 2008 se pak jednalo již o 474 subjektů a koncem roku 2009 dosáhl
počet zařízení pro sběr autovraků čísla 519 (z toho ovšem pouze 356 aktivních).
Dle názoru expertů se nachází na území ČR asi 300 000 anonymních vraků, které
je nutné dříve nebo později zpracovat. Od roku 2007 se musí v ČR autovraky
průběžně ekologicky zpracovat podle Směrnice 2000/53/ES, o vozidlech
s ukončenou životností a s ní harmonizované Vyhlášky autovraky, přičemž na
jejich zpracování se stát ani automobilky nechtějí finančně podílet. Zatímco např.
v SR se při koupi resp. dovozu nového automobilu platí 66,39 € do
Recyklačného fondu na jeho pozdější ekologické zpracování.
Statistiky uvádějí, že z vysloužilých aut, která se prodávají v rámci EU, jich
skončí v oficiálních zpracovatelských zařízeních asi 30 %. Je zřejmé, že
například v Německu, odkud pochází většina k nám dovezených ojetin, se vývoz
94
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
ojetých vozidel počítá ve stotisících za rok a je tedy výrazným přispěním
k prevenci vzniku tohoto odpadu v rámci státu.
4.5.4 Poplatky a jiné nástroje
Výrazné navýšení počtu vozidel vyřazených z evidence a odevzdaných do
zařízení ke sběru a zpracování autovraků lze očekávat v případě zavedení
šrotovného v ČR. Nástin podoby příspěvků na pořízení nového osobního vozidla
za současného vyřazení a odevzdání starého vozidla (jehož stáří přesahuje 10 let)
je součástí zákona č. 326/2009 Sb., o podpoře hospodářského růstu a sociální
stability, který byl sněmovnou schválen v červnu 2009 a po vetování prezidentem
opětovně schválen 9. září téhož roku. Tento zákon v § 37d uvádí základní
podmínky poskytování příspěvků na nákup nových vozů. Detaily šrotovného
však musí ošetřit prováděcí předpis, kterým bude nařízení vlády, pravděpodobně
až v roce 2010.
Ačkoliv ekonomický přínos šrotovného je již několik měsíců předmětem
odborných i méně odborných diskuzí a zřejmě nelze předpovědět konkrétní vliv
šrotovného na ekonomiku, pozitivní ekologické klady a vliv na OH jsou
evidentní.
Vliv na počty vozidel s ukončenou životností odevzdávaných do zařízení pro
sběr a zpracování autovraků lze předpokládat také v důsledku zavedení poplatku
na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků, který
zavedla novela č. 383/2008 Sb. Zákona v § 37c s platností od 1. ledna 2009.
Každý žadatel o první registraci použitého vybraného vozidla do registru
silničních vozidel, popřípadě při prvním převodu takového vozidla, je-li již
k 1. lednu 2009 registrováno v ČR, je od tohoto data povinen zaplatit poplatek,
který se stanoví podle plnění mezních hodnot emisí ve výfukových plynech podle
předpisů EU (tzv. norem EURO) [48]. Platit by jej měl nabyvatel (např.
kupující).
Poplatek je odstupňován podle technických hodnot produkovaných emisí daným
typem vozidla a je stanoven ve výši:
•
•
•
3 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 2 (přibližně vozidla
vyrobená v letech 1996–1999),
5 000 Kč v případě splnění mezních hodnot emisí EURO 1 (přibližně vozidla
vyrobená v letech 1993–1995),
10 000 Kč v případě, kdy vozidlo nevyhoví ani normě EURO 1 (přibližně
vozidla vyrobená před rokem 1993).
Žádný poplatek se naopak neplatí u vozidel, která splňují mezní hodnoty emisí
podle normy EURO 3, popř. vyšší (cca od roku výroby 2000). Poplatek je
příjmem SFŽP. Při druhém či dalším převodu vybraného vozidla se již žádný
ekologický poplatek neplatí.
95
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
4.6 Obaly
Zajištění zpětného odběru obalů a nakládání s odpady z obalů zajišťuje od roku
1997 v ČR akciová společnost EKO-KOM. Jde o autorizovanou obalovou
společnost, která zajišťuje sdružené plnění povinností vyplývajících ze Zákona
o obalech. Tuto činnost vykonává na základě rozhodnutí o autorizaci, které jí
bylo uděleno MŽP dne 28. března 2002 a které nabylo právní moci dne
30. března 2002 a na základě rozhodnutí o prodloužení autorizace ze dne
29. března 2005, které nabylo právní moci 21. dubna 2005.
Podrobné informace lze nalézt na webové stránce společnosti EKO-KOM [63],
odkud je v této kapitole převzata velká většina informací.
4.6.1 Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM
Obrázek 4.2: Struktura systému EKO-KOM [Zdroj: EKO-KOM]
Od roku 2000 je autorizovaná obalová společnost EKO-KOM výhradním
nositelem licence Zelený bod25 v ČR. Označování obalů značkou Zelený bod
znamená, že za daný obal byl uhrazen finanční příspěvek organizaci zajišťující
zpětný odběr a využití obalového odpadu v souladu se směrnicí 94/62/ES, o
obalech a odpadech z obalů. Značka smí být užívána pouze při zachování
zvláštních pravidel, která zajišťují důslednou a plnou ochranu práv se značkou
spojených. Klientům je doporučeno používat značku na obchodním balení všude
tam, kde je to vhodné a praktické. Značka Zelený bod nesmí být užívána v
25
http://www.ekokom.cz/scripts/detail.php?id=96
96
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
žádném jiném smyslu a nesmí být doprovázena žádným dalším textem, který by
ji dával do souvislosti s vlastnostmi obalu, zejména ve vztahu k ochraně
životního prostředí.
Systém EKO-KOM vychází z tohoto modelu, který je provozován v EU, kde tyto
systémy tvoří integrovanou součást nakládání s KO. Kromě zajištění zpětného
odběru a využití obalů a obalových odpadů systém EKO-KOM provozuje řadu
doprovodných činností: informační, poradenskou, výzkumnou a vzdělávací [63].
Systém EKO-KOM zajišťuje sdružené plnění povinností zpětného odběru a
využití odpadů z obalů prostřednictvím systémů tříděného sběru v obcích
a prostřednictvím činnosti osob oprávněných nakládat s odpadem. To znamená,
že společnost EKO-KOM fyzicky nenakládá s obalovým odpadem, ale podílí se
zejména na financování nákladů spojených se sběrem, svozem, tříděním a
využitím obalového odpadu.
Vychází přitom ze dvou zákonných povinností:
• Dovozci, plniči, distributoři a maloobchody uvádějící na trh či do oběhu
obaly nebo balené výrobky, mají dle Zákona o obalech povinnosti zpětného
odběru a využití odpadu z obalů.
• Obce a města mají dle Zákona povinnost třídit a využívat KO, jehož součástí
jsou také použité obaly.
4.6.2 Povinné osoby
Povinnosti zpětného odběru a využití odpadů z obalů mají podle zákona osoby,
které uvádějí obaly nebo balené výrobky na trh nebo do oběhu, tzn. dovážejí,
přepravují přes hranice z EU, plní nebo prodávají. Tyto osoby mohou pro splnění
výše uvedených povinností uzavřít Smlouvu o sdruženém plnění se společností
EKO-KOM [63].
Společnost EKO-KOM jednak uzavírá Smlouvy o sdruženém plnění s osobami,
které uvádějí obaly na trh či do oběhu, na jejichž základě shromažďuje údaje
o produkci obalů a přijímá platby ve výši závislé na vykazované produkci obalů a
jednak uzavírá Smlouvy o zajištění zpětného odběru a recyklaci odpadu z obalů
s obcemi a osobami oprávněnými nakládat s odpadem. Tyto subjekty mají poté
povinnost vést evidenci o množství zpětně odebraného a využitého odpadu
z obalů, na základě které společnost EKO-KOM přispívá finančními prostředky
na systémy sběru, třídění a využití odpadu z obalů. Společnost se zavazuje
zaplatit obci za plnění poskytovaná podle smlouvy odměnu, která je tvořena
několika složkami, paušální odměnou za zajištění zpětného odběru a odměnou za
zajišťování využití. Výsledná odměna je pak součtem jednotlivých složek
odměny. V roce 2008 stoupl počet obcí, které jsou v systému EKO-KOM
zapojeny na 5 791.
Počet klientů zapojených do systému EKO-KOM se již dlouhodobě pohybuje
kolem 21 000 a uvádějí na trh ČR 81 % obalů. Počet dovozců, výrobců a plničů
obalů a balených výrobků, kteří se rozhodli své zákonné povinnosti přenést na
97
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
systém EKO-KOM, v průběhu každého roku kolísá vlivem ukončení činnosti či
fúzí některých společností. Lze se tedy říci, že z dlouhodobého hlediska je již
počet klientů EKO-KOMu prakticky konstantní. Procentuální zastoupení
jednotlivých materiálů používaných klienty systému EKO-KOM k balení jejich
výrobků se v letech prakticky nemění a materiálová struktura se liší v pouhých
jednotkách procent oproti předchozím letům.
4.6.3 Produkce odpadů z obalů
V roce 2008 klienti systému EKO-KOM uvedli na trh a do oběhu 3,793 Mt
obalů. Množství odpadu z obalů od roku 1999 je uvedeno na grafu 4.14.
Graf 4.14: Množství odpadu z obalů v ČR v letech 1999 - 2008
[Zdroj: EKO-KOM]
3000000
2792541
množství odpadu (t)
2500000
2294662
2073896
2000000
1798781
1662075
1630958
1500000
938251
1000000
500000
0
461479385319800
1999
464381
252846
207564
70067
2000
489698
333770
152196
2001
464640
406126
874180
831199
774784
725706
679952
545688
547645
868929
585911
592549
223080
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
rok
Jednorázové obaly
Opakovaně použitelné obaly
Využité obaly
Graf 4.15: Množství vytříděného odpadu z obalů [kg/obyvatele/rok] v ČR
v letech 1999 – 2008 [Zdroj: EKO-KOM]
98
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Ve výroční zprávě společnosti EKO-KOM za rok 2008 [64] jsou uvedeny
následující výsledky v oblasti nakládání s odpadem v ČR: „Systém EKO-KOM od
roku 1997 do konce roku 2008 zajistil za své klienty využití a recyklaci pro více
než 3,7 Mt odpadů z obalů, dlouhodobě plní podmínky autorizace, ale také
zákonné povinnosti kladené státem na klienty systému EKO-KOM. Klienti
systému EKO-KOM rovněž dosahují příslušného podílu využití a recyklace
obalových odpadů vyplývajícího z požadavků směrnice EU“.
Důležité je, že se v poslední době každý měsíc daří systému EKO-KOM využít či
recyklovat téměř 50 000 t odpadu z obalů z komunálního a průmyslového odpadu
[63], což činilo v roce 2008 cca 69 % odpadu z obalů, viz graf 4.16.
Graf 4.16: Recyklace odpadů z obalů v systému EKO-KOM v roce 2008
[Zdroj: EKO-KOM]
Od roku 2004 je klientům systému EKO-KOM poskytována možnost
elektronického výkaznictví obalů. Tím systém EKO-KOM dostál cílům usnadnit
a urychlit podávání výkazů, ale především vyvarovat se na maximální úrovni
nesrovnalostem a chybám v evidenci nakládání s obaly. Aktuálně je elektronicky
zpracováváno okolo 90 % výkazů o produkci obalů, čímž se systém EKOKOM řadí mezi nejúspěšnější systémy Zeleného bodu v Evropě v elektronické
výměně dat [63].
Za účelem prevence vzniku obalů, ale také za účelem informování o obalové
problematice a specifikách Zákona o obalech pořádá společnost EKO-KOM
odborné semináře, na které se klienti systému mohou přihlásit na internetových
stránkách společnosti a zdarma se jich zúčastnit [63].
Společnost EKO-KOM na konci roku 2003 odstartovala celostátní komunikační
kampaň s cílem oslovit a zapojit do třídění odpadů co nejvíce obyvatel. Na konci
roku 2008 uvedlo 69 % obyvatel ČR, že se soustavně věnuje třídění odpadů.
Počet obyvatel, kteří třídí odpady z obalů, se v posledních letech již prakticky
nemění.
99
Kapitola 4 Vybrané toky odpadů v ČR
Množství využitého odpadu z obalů každoročně stoupá. V roce 2008 zajistila
společnost EKO-KOM za své klienty využití a recyklaci pro 592 549 t odpadů
z obalů.
100
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
5 Zahraniční zkušenosti
V jednotlivých evropských zemích existují značné rozdíly v množství, ve složení
i nakládání s SKO, viz graf 5.1.
Graf 5.1: Nakládání se SKO ve vybraných státech EU (2006) [Zdroj: Eurostat]
5
5
5
34
33
70%
19
35
40
47
29
50
50%
60
63
78
33
64
62
55
20%
12
9
61
48
43
10%
32
43
91
Skládkování
Spalování
Recyklace
22
36
Iálie
Španělsko
Francie
Lucembursko
Švédsko
Rakousko
Dánsko
Belgie
Nizozemsko
87
9
33
12
10
8
15
10
11
11
31
0%
Německo
81
Maďarsko
68
7
79
Česko
30%
58
38
60%
40%
52
Slovensko
80%
32
10
0
13 0,37
9
Polsko
2
Řecko
0,7
90%
Finsko
Velká
Británie
Portugalsko
100%
Každá domácnost v současné EU produkuje průměrně přes 500 kg odpadů na
obyvatele a rok, viz graf 5.2, přičemž produkce v původních zemích EU (EU-15)
je vyšší než v celé EU (EU-27). Během desetiletí množství produkovaného
odpadu rostlo rychleji než hrubý domácí produkt. Nicméně v posledních letech se
rychlost nárůstu snižuje [66].
Graf 5.2: Produkce SKO v EU [kg/obyvatele/rok]
v letech 1995 -2005 [Zdroj: Eurostat]
101
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
Například Rakušané, Němci, obyvatelé Beneluxu a Skandinávie se snaží
množství odpadů minimalizovat a třídí velmi pečlivě SKO pro jejich recyklaci a
zbývající SKO se většinou energeticky využívá. V jihoevropských zemích není
uvědomění z hlediska třídění KO zdaleka tak vysoké [66]. V tabulce 7.1 je
uvedena roční produkce SKO na obyvatele ve vybraných členských státech EU
v roce 2006.
Tabulka 5.1: Produkce SKO ve členských státech EU (2006) [Zdroj: [43]]
Množství odpadu [kg/obyvatele/rok]
Polsko
Řecko
Maďarsko
ČR
Slovensko
Portugalsko
Velká Británie
Finsko
Itálie
Španělsko
Francie
Lucembursko
Rakousko
Švédsko
Dánsko
Belgie
Nizozemsko
Německo
563 622 483 741 497 653 684 538 599 553 495 587 454 301 296 468 443 321
Pro účely této publikace bylo provedeno srovnání čtyř států z blízkého okolí ČR,
které vykazují některé společné geografické a kulturní znaky a tvoří tak vhodný
referenční rámec pro posuzování možností dalšího rozvoje odpadového
hospodářství. Kromě Rakouska a Německa, které patří ve vyspělosti OH ke
světové špičce, avšak liší se velikostí a přístupem k využívání komunálních
odpadů, jde o Slovensko, jehož OH vychází ze stejných počátečních podmínek
jako odpadové hospodářství ČR, a Itálii, na jejímž příkladu lze demonstrovat, že
pozitivní a poměrně rychlý vývoj v oblasti nakládání s odpady je možné
realizovat i ve státě, který na rozdíl od prvně jmenovaných není tradičně vnímán
jako stát s důsledným pořádkem a organizovaností.
5.1 Rakousko
Rakousko je charakterizováno vzhledem k ČR vyšší ekonomickou vyspělostí,
společnou hranicí s ČR a obdobnými geografickými podmínkami. Počet obyvatel
Rakouska činí 8 169 000 obyvatel, při rozloze 83 858 km2 a hustotě osídlení 97
obyvatel na km2. Rakousko je členskou zemí EU, OECD a OSN. Produkce KO v
roce 2008 činila v Rakousku 4,87 Mt, tj. 597 kg na obyvatele a rok.
V Rakousku existuje síť okresních organizací Gemeindeverband für
Umweltschutz (GVU), zřízených obcemi. Tyto organizace mají za úkol
komplexní péči o OH. Jeho financování probíhá z poměrně vysokých poplatků za
zpracování odpadů, ale teoreticky by mohly být tak jako v našich podmínkách
dotovány i z rozpočtů obcí. V roce 2006 bylo provozováno dle [72] v Rakousku
dvanáct spaloven SKO.
102
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
5.1.1 Komunální odpad
Produkce SKO v Rakousku v roce 2004 činila dle [32] 1 382 600 t
(169 kg/obyvatele/rok), zvlášť bylo navíc z KO vytříděno 1 212 100 t tříděného
odpadu (148 kg/obyvatele), 546 300 t BRO (67 kg/obyvatele/rok), 236 400 t
objemného odpadu (29 kg/obyvatele/rok) a 41 300 t nebezpečného odpadu
(5 kg/obyvatele/rok).
Rakouské OH dle [70] klade důraz na principy udržitelného rozvoje. Za
nejdůležitější opatření pro „udržitelné odpadové hospodářství“ je považována
předúprava odpadů před jejich uložením na skládku. Na základě vyhlášky
o skládkování nesmí být od 1. ledna 2004 v Rakousku ukládány na skládky
odpady bez předchozího zpracování (tj. nesmí obsahovat více než 5 % podílu
organického uhlíku a nesmí přesahovat výhřevnost 6 MJ/kg, pokud jde o odpad
z MBÚ).
Za účelem zpracování KO jsou v Rakousku v provozu zejména spalovny, dále
pak zařízení MBÚ. V současné době je v provozu devět spaloven, tři další
spalovny jsou ve výstavbě a šestnáct MBÚ zařízení a tři MBÚ zařízení jsou ve
výstavbě. Celková kapacita těchto devíti spaloven činí 1 665 000 t/rok a kapacita
šestnácti MBÚ zařízení činí 844 300 t/rok.
Zařízení na zpracování odpadu jsou v Rakousku jak majetkem státu, spolkových
zemí, měst a obcí, tak v soukromém vlastnictví. Častým modelem je participace
soukromých subjektů na provozu státních zařízení (metoda PPP, kdy se firma
finančně podílí na stavbě a následně provozuje zařízení) pod řízením okresních
organizací GVU.
Od 1. ledna 2004, na základě nových požadavků na stávající skládky došlo
v Rakousku k uzavření mnohých skládek (s přechodnými lhůtami), které se
novým požadavkům nemohly nebo nechtěly přizpůsobit. Předupravené
biologicky rozložitelné složky z MBÚ musí být skládkovány v oddělených
částech skládky. Přičemž směšování těchto odpadů s materiály s nízkou
výhřevností za účelem dosažení výše limitu Směrnice je zakázané.
5.1.2 Živnostenský odpad
Situace v nakládání s živnostenským odpadem je v Rakousku velice podobná
situaci v ČR. Odpovídá-li tento živnostenský odpad, který vzniká
v administrativě, živnostech, drobném průmyslu, školkách a školách,
nemocnicích, obchodní síti, zemědělství, na trzích a dalších zdrojích odpadu
svým složením SKO (kód 20 03 01 v Katalogu), tak jej lze při uzavření příslušné
smlouvy s obcí předávat k dalšímu zpracování v rámci obecního systému
nakládání s odpadem.
V opačném případě je nutné zajistit tříděný sběr odpadu podle jednotlivých
složek, kterými jsou v Rakousku dřevěné obaly, dřevo, papír a lepenka, sklo,
103
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
tabulové sklo, kovové obaly, železný a neželezný šrot, textilie, lehké obaly,
plasty a ostatní odpady jako galvanické a brusné kaly.
5.1.3 Biologicky rozložitelný odpad
Separovaný sběr BRO činil v roce 2004 v Rakousku 546 300 t
(67 kg/obyvatele/rok), přičemž v tomto roce stále pokračoval trend zvyšování
množství sebraného BRO přibližně o 1 % za každý rok.
Kromě BRO ze tříděného sběru z domácnosti bylo v roce 2004 v Rakousku
evidováno dalších 1 310 000 t (160 kg/obyvatele) zeleného odpadu, jako je
odpad z údržby obecní zeleně, BRO od privátních subjektů, odpad ze hřbitovů a
odpad z údržby zeleně podél cest.
Převládajícím systémem sběru BRKO jsou v současnosti v Rakousku dle [32]
kontejnery na biologický odpad, které dosáhly vysoké obliby při zpracování
odpadů z domovních zahrad, zejména travních porostů a prořezávky stromů.
Tento oddělený sběr BRKO vyúsťuje v zemědělské kompostování, kompostování
v obecních nebo komerčních zařízeních, či zpracování v bioplynových stanicích.
Majoritní část kompostu z početných kompostáren je využita v zemědělství.
Komunitní kompostárny předávají kompost občanům (rezidentům), lesním
společnostem a pozemkovým asociacím, nebo je kompost využíván pro údržbu
veřejné zeleně (zahrady, parky, hřbitovy, sportovní zařízení apod.). Nevyužitelné
zbytky z odděleného sběru BRKO se spalují nebo skládkují.
5.1.4 Elektroodpad
Separovaný sběr elektroodpadu začal v Rakousku již v roce 1999 [65]. V roce
2004 činilo celkové množství sebraného elektroodpadu přibližně 120 000 t
(14,5 kg/obyvatele/rok), čímž se Rakousko zařadilo mezi evropské státy
s nejlepšími výsledky. Podle odhadů [69] se roční produkce elektroodpadu
v Rakousku zvyšuje o 3 % až 5 % ročně, což znamená zdvojnásobení produkce
během dvanácti let a třikrát rychlejší nárůst než u SKO.
Podle [38] navíc platí v Rakousku povinnost pro prodejce, umožnit spotřebiteli
při nákupu nového elektrospotřebiče odevzdání starého zařízení bezplatně přímo
na místě – tedy buď v prodejně, nebo dokonce odvoz starého zařízení zdarma při
doručení nového na zadanou adresu.
Pro zjednodušení a urychlení manipulace ve zpětném odběru s odevzdanými
výrobky existuje dle [39] v Rakousku systém barevného označování (tři kruhové
značky s červenou, žlutou a zelenou barvou), rozlišující elektrozařízení podle
obtížnosti demontáže a obsahu nebezpečných látek.
5.1.5 Autovraky
Každoročně je z evidence v Rakousku vyřazeno přes 200 000 osobních
motorových vozidel. Z tohoto množství se však pouze menší část dostane do
procesu nakládání s odpadem v Rakousku. Více než polovina vyřazených aut je
104
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
totiž exportována mimo Rakousko jako použitá vozidla pro další prodej. V roce
2004 bylo v Rakousku zpracováno celkem 99 566 autovraků. Licenci na
ekologické odstranění vozidel přitom vlastní 3 000 různých subjektů, z nichž 500
tuto činnost ve větší míře opravdu provádí.
Zpracování autovraku je bezplatné pro vozidla, která byla zařazena do evidence
po 1. červenci 2002. Pro ostatní autovraky je předání k zpracování bezplatné až
od poloviny roku 2007 [17]. Pokud ovšem vozidlu chybějí podstatné části,
především motor, katalyzátor anebo karosérie, majitel vozidla se poplatku za
zpracování nevyhne. Rovněž poplatek platí v případě, že odevzdá pojízdné
vozidlo. Přitom výše poplatku se liší, může dosáhnout i několika stovek EUR
(dále €).
5.1.6 Obaly
V Rakousku je dle [62] sběrem odpadů z obalů pověřena společnost Altstoff
Recycling Austria (ARA), provozovaná se systémem zelený bod, vytvořeným
německou asociací pro opětné využití Duales System Deutschland (DSD). Tento
systém umožňuje přenesení povinnosti zpětného odběru pomocí licenčního
poplatku. Poplatek se platí oprávněné organizaci na základě objemu a hmotnosti,
obalového materiálu uvedeného na trh a pokrývá veškeré náklady spojené
s využitím odpadu z obalů. Přidružení členové zeleného bodu mají zaručeno
právo používat na svých obalech grafický znak, který dokazuje, že přispívají do
systému. Nicméně použití značky není povinné [29].
Kromě zastřešující organizace ARA, která uzavírá licenční smlouvu a vybírá a
shromažďuje poplatky za všechny obalové materiály, se v Rakousku podílejí na
sběru plastů a procesu opětovného využití odpadů další dvě organizace:
Společnost pro využití obalů – Verpackungsverwertungsgesellschaft (ARGEV)
a Rakouský uzavřený cyklus – Österreichischer Kunststoffkreislauf (ÖKK).
Ve spolupráci se soukromými společnostmi pro zpracování odpadů a
samosprávnými obcemi organizuje ARGEV druhový sběr a třídění plastů,
hliníku, oceli, bílého plechu (pocínovaných plechovek na konzervy), dřeva
a kompozitních obalů.
V případě ÖKK je tato organizace nejen zodpovědná za transport sebraných a
vytříděných plastových obalů, zajištění skutečné recyklace a opětného využití
těchto odpadů, ale je rovněž odpovědná za zhodnocení nových recyklačních
technologií, aby mohla poskytovat rady výrobcům, jak vyrobit plastový obal,
který je ze 100 % recyklovatelný, a informovat spotřebitele o sběru a recyklaci
plastů.
Na rozdíl od mnoha jiných systémů sběru v Evropě, rakouské organizace pro
opětovné využití odpadu z obalů vykonávají sběr použitých obalů jak
z domácností, tak z obchodních i průmyslových organizací. Systém sběru je
založen jednak na donášce do středisek (angl. bring collection), jednak na sběru
ode dveří ke dveřím (angl. door-to-door collection).
105
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
Separovaný sběr prvého typu („bring collection“) vyžaduje, aby recyklovatelné
komponenty byly přinášeny do speciálních středisek sběru a tam odkládány podle
druhu materiálu odpadu. Rozdílné frakce tříděného sběru mohou obyvatelé
rozeznat podle barevných kódů, umístěných na řadě sběrových nádob ve
středisku. Žlutá barva je určena pro plasty, kompozity, keramiku, textil a dřevo.
Při druhém typu tříděného sběru („door-to-door collection“) se od obyvatel
požaduje vytřídění plastových obalů do speciálních žlutých pytlů a jejich
příprava k odnášce přímo u jejich vlastního domu. Žluté pytle jsou pak sbírány
jako běžné odpady.
Z prvního systému, tj. odnášky do sběrových středisek (bring system), je získáno
17 % z celkového objemu „žlutého“ sběru odpadu z obalů, zatímco 83 %
z celkového objemu připadá na druhý typ sběru ode dveří ke dveřím (door-todoor).
V roce 2001 bylo dotazníkovým průzkumem zjištěno, že 91 % obyvatel
v Rakousku sbírá odpady z obalových plastů odděleně od SKO. Kromě toho
dotazovaní sdělili, že tříděný sběr je součástí jejich denního života a nevyžaduje
od nich mimořádné úsilí.
5.2 Slovensko
Slovensko (celým jménem Slovenská republika - SR) je od roku 1996 rozděleno
na osm samosprávných krajů, které jsou pojmenované podle svých center. Počet
obyvatel SR k 30. červnu 2009 činil 5 416 958 obyvatel, při rozloze 49 034 km2 a
hustotě osídlení 110 obyvatel na km2. SR je členskou zemí EU, OECD, NATO
a OSN. V roce 2008 dosahoval HDP na osobu v paritě kupní síly 22 600 USD,
což představuje 70% průměru EU. Roční produkce odpadů v SR činila v roce
2008 více než 15 milionů tun a byly zde v provozu dvě spalovny KO.
5.2.1 Recyklační fond
Podle § 55 slovenského zákona č. 223/2001 Z. z. o odpadech a o změně a
doplnění některých zákonů, byla uložena všem dovozcům a výrobcům
předepsaných komodit (t. č. opotřebovaných baterií a akumulátorů, odpadních
olejů, opotřebovaných pneumatik, vícevrstvých kombinovaných materiálů,
elektrozařízení, plastů, papíru, skla, vozidel a odpadů z kovových obalů)
povinnost odvádět finanční prostředky na speciální nestátní účelový Recyklační
fond (RF) [56], který byl zřízen za účelem podpory projektů zakládajících a
rozvíjejících tříděný sběr a využití odpadů formou dotací a úvěrů. Dále RF
finančně podporuje obce a jejich sdružení při separaci komunálního odpadu a
jeho odevzdávání na další využití.
Na uplatnění zodpovědnosti výrobců a dovozců za odpad vznikající z jejich
výrobků však používá EU jiný způsob, než jaký zvolila Slovenská republika (SR)
prostřednictvím RF. Dle [22] se v EU postupně pro určité skupiny výrobků
106
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
zavádí systém povinně přímé zodpovědnosti výrobců a dovozců za zhodnocení a
recyklaci odpadu z těchto výrobků. Děje se to tak, že EU a návazně i právní
předpisy členských států včetně SR, ustanoví limity na využívání a recyklaci
odpadů, které musí výrobci a dovozci splnit. V době schválení zákona
o odpadech č. 223/2001 Z. z. a v době vzniku RF nebyla SR členem EU a na
jejím území se neuplatňovala žádná povinnost výrobců a dovozců zpoplatněných
komodit plnit závazné limity využití a recyklace odpadu z těchto komodit.
Mezitím však došlo v souvislosti se vstupem SR do EU k několika novelizacím
zákona o odpadech, kterými byly pro některé komodity spadající rovněž pod
režim RF, zavedené povinnosti pro výrobce a dovozce plnit ustanovené limity
(odpady z obalů, stará vozidla, elektroodpad).
V následujících částech této kapitoly týkajících se konkrétních toků odpadů
z výroby nebo dovozu je vždy uveden současný vztah k povinnosti platit
poplatky do RF.
Lze tedy konstatovat, že režim RF se dnes ve více komoditách překrývá
s režimem daným právními předpisy EU. RF však z pohledu obcí plní
významnou úlohu při podpoře rozvoje tříděného sběru KO. Zdá se tedy, že
právní úprava RF stojí dnes na křižovatce jak se vyrovnat s legislativou EU a
bude na vládě SR aby rozhodla, jak pokračovat s jeho funkcí dále. Toto
rozhodnutí by mělo být přijato co nejdříve, protože se začínají v SR objevovat
názory, že „RF ztrácí postupně svoji opodstatněnost“ (a to i z dalších důvodů).
5.2.2 Komunální odpad
Produkce KO činila podle [44] v roce 2008 v SR 1 790 691 t
(330,86 kg/obyvatele/rok), což představuje cca 21 % nárůst oproti roku 2004.
Vývoj v této oblasti, včetně základních údajů o úrovni nakládaní s KO v SR
v letech 2006 – 2008, ilustruje tabulka 5.2.
Tabulka 5.2: Ukazatele vzniku a nakládaní s komunálními odpady v SR
v letech 2004–2008 [Zdroj: ŠÚ SR]
Ukazatel
Rok
2004
2005
2006
1 475 123 1 550 263 1 623 306
2007
2008
Množství KO/rok
[t]
1 668 648 1 790 691
Množství
KO/obyvatele/rok
[kg]
274,08
289,28
301,21
308,95
330,86
Využití KO v *
[%]
14,16
2,58
5,09
14,72
17,62
Skládkování KO v
[%]
**
80,99
78,70
77,59
77,59
76,47
Legenda:
* Celkový podíl využitých KO v % v daném roce všemi metodami využívání (materiálově i
energeticky).
107
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
** Podíl v % skládkovaných KO z celkového množství KO za rok.
Nejnižší podíly využitého KO v letech 2005 a 2006 jsou způsobeny uplatněnou
metodikou evidence spalovaných odpadů ve spalovnách KO v Bratislavě a
Košicích jako metody odstraňovaní D10 (a ne metody využití R1) dle Směrnice.
Nejvíce KO za rok na 1 obyvatele vzniká v Bratislavském kraji, z toho v městě
Bratislavě až 472,4 kg/obyvatele/rok. Srovnatelné množství KO na 1 obyvatele
vzniká pouze v Trnavském kraji (413,2 kg/obyvatele/rok). Nejméně KO na
obyvatele vzniká v Prešovském kraji (251,9 kg/obyvatele/rok) a Košickém kraji
(262,2 kg/obyvatele/rok), což nepředstavuje ani 60 % z množství vzniklého KO
na obyvatele v městě Bratislavě.
V SR bylo dle [51] v roce 2008 využito 17,62 % KO, odstraněno 82,38 %.
Nejvíce KO bylo využito spalováním s energetickým využitím (metoda R1)
49,83 %, materiálově pouze 13,69 %. Nejrozšířenější metodou odstraňovaní KO
v SR je skládkování odpadů, kterým bylo v roce 2008 odstraněno až 99,9 % KO
(vztahováno na metody odstraňování).
Na Slovensku je KO spalován ve dvou spalovnách KO s kapacitou větší než
100 000 t KO za rok, a to v Bratislavě (provozovatel OLO a. s.) a Košicích
(provozovatel KOSIT a. s.). Ostatní využívané spalovací kapacity jsou pro
bilanci nakládaní s KO v SR nevýznamné [76].
Na KO se nevztahuje žádná povinnost vůči placení poplatků do RF.
5.2.3 Živnostenský odpad
Na Slovensku se situace v nakládání s živnostenským odpadem výrazně neliší od
situace v ČR a ostatních zemích EU (ani na Slovensku není tento odpad zvlášť
vymezen). Podle společných podmínek daných Směrnicí lze po uzavření
příslušné smlouvy pro zpracování odpadu podobného KO využít systémů
nakládání s odpadem v obcích. Obdobně jako v ČR je i v SR tento systém zatížen
určitými problémy vyplývajícími z jeho zneužívání drobnými živnostníky a
z absence kontrolních prostředků, které by znemožnily záměnu živnostenského a
komunálního odpadu.
5.2.4 Biologicky rozložitelný odpad
Využití BRO nedosahuje dle [51] v současnosti v SR úrovně odpovídající
vyspělým zemím EU. Elementárním nedostatkem managementu nakládaní
s BRO je již chybějící důsledná evidence těchto odpadů (např. v roce 2008 bylo
evidováno podle Štatistického úradu (ŠÚ) SR v celé SR pouze 1 624 t biologicky
rozložitelného kuchyňského a restauračního odpadu (gastroodpadu), což
zodpovídá 0,3 kg/obyvatele za rok [16]. BRO přitom vznikají celoplošně ve
velkých množstvích a vyznačují se i rozmanitostí zdrojů. Velký počet druhů
BRO vhodných pro aerobní zpracovaní poskytuje možnost vyrábět komposty
podle různých receptur a s velmi variabilním složením vstupní suroviny.
108
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
V SR se zatím realizuje kompostovaní tradičními způsoby na otevřených
plochách. Investici zaměřenou na špičkovou technologii, např. reaktorové
kompostování komorovou technologií se dosud v SR nepodařilo realizovat. V SR
se zatím nevyužívají ani technologie anaerobní fermentace BRO, kterou vzniká
bioplyn (jeho hlavní složkou je metan). Moderní bioplynové stanice (s vysokým
technologickým standardem) by mohly dále zlepšit (jako součást infrastruktury
OH) stav nakládání s kaly z ČOV a jinými BRO z komunální i průmyslové sféry.
Budování průmyslových kompostáren i bioplynových stanic z prostředků
Evropských strukturálních fondů je zahrnuto mezi „oprávnené aktivity
operačného cieľa 4.2 Podpora aktivít na zhodnocovanie odpadov Operačného
programu Životné prostredie, prioritní osa Odpadové hospodárstvo Národného
referenčného rámca SR 2007–2013 (NSRR)“.
5.2.5 Elektroodpad
Aktivity ve zpracování elektroodpadu v SR byly podle [51] do roku 2004
zaměřené na technologie nakládání s nebezpečným odpadem pocházejícím
z elektroodpadu. Rozvoji nakládání s elektrozařízeními a elektroodpadem
napomohlo přijetí zákona č. 733/2004 Z. z., kterým se mění a doplňuje zákon
č. 223/2001 Z. z., o odpadech, čímž se implementovala Směrnice 96/2002/ES.
Ostatní legislativní změny v této oblasti přinesl zákon č. 386/2009 Z. z. (účinný
od 1. listopadu 2009), kterým se mění a doplňuje zákon o odpadech.
Nejvýznamnějším realizovaným projektem posledních let v oblasti
elektroodpadu na Slovensku (s podporou RF) je vybudovaní zpracovatelské
kapacity komplexního systému recyklace elektroodpadu společnosti ELEKTRO
RECYKLING, s. r. o. Banská Bystrica s cílovou roční kapacitou 5 050 t, která
umožňuje využít většinu elektroodpadu v rámci stanovených deseti skupin
(kromě chladírenských zařízení) elektrozařízení. Od června 2006 začala tato
společnost využívat i technologii na zpracování chladírenských a klimatizačních
zařízení umožňující následnou recyklaci materiálových komponentů i z těchto
výrobků.
V současnosti působí v SR celkem třináct kolektivních systémů, z toho deset pro
všechny skupiny elektrozařízení [35].
I po přijetí zákona č. 386/2009 Z. z. (ostatní novela zákona č. 223/2001 Z. z.,
o odpadech) se na elektrozařízení vztahují poplatky do RF v případě, že jde
o elektrozařízení nepocházející z domácností. V případě elektrozařízení
z domácností je výrobce, resp. dovozce od placení poplatků do RF osvobozen,
splňuje-li limity dané nařízením vlády [22], resp. platí se do výše nesplněného
limitu.
5.2.6 Autovraky
Také v SR platí obdobná pravidla pro zneškodňování autovraků vymezená
směrnicí 2000/53/ES. V souladu s touto směrnicí platí podle § 51 odst. 1 ostatní
109
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
novely zákona o odpadech (zákonem č. 386/2009 Z. z.) „Ak sa u držiteľa starého
vozidla nachádza staré vozidlo, ktoré je odpadom, tento držiteľ je povinný
bezodkladne zabezpečiť odovzdanie kompletného starého vozidla osobe
vykonávajúcej zber starých vozidiel podľa § 52a alebo spracovateľovi starých
vozidiel“.
Podle [24] existuje v současnosti v SR třicet dva autorizovaných zařízení na
zpracování autovraků. Podstatným způsobem množství vozidel zpracovaných
v těchto zařízeních v tomto období ovlivnilo šrotovné, schválené Slovenským
parlamentem ve dvou vlnách, v březnu a dubnu 2009. Během těchto kampaní
bylo podle [53] v SR odevzdáno pokaždé 22 000 vozidel starších deseti let,
přičemž finanční prostředky na nákup nových vozů byly vyčerpány v průběhu
devíti dnů [58].
Ze strany výrobců, resp. dovozců je finanční situace stejná jako před začátkem
platnosti směrnice, tedy není nijak omezena platnost zákona o odpadech
č. 223/2001 Z. z. a výrobci, resp. dovozci jsou povinni platit příslušné částky do
RF. Uvedenou novelou zákona o odpadech byla zrušena povinnost zpracovatelů
starých vozidel vyplatit majitelovi starého vozidla při odevzdání finanční
příspěvek 33,19 € (1 000 Sk).
Největší zpracovatelskou kapacitou pro autovraky využívající šrédrování je v SR
společnost ZSNP Recykling a. s. v Žiari nad Hronom. V současné době
disponuje SR dostatečnou kapacitou na zpracování autovraků (subjekty
s příslušnou autorizací pro tento účel působí na území celého Slovenska). V roce
2008 bylo v SR zpracováno 38 000 autovraků (v roce 2004 to bylo pouze 723
starých vozidel).
5.2.7 Obaly
V souladu s nařízením vlády SR č. 220/2005 Z.z. byly přijaty podle [51]
následující limity pro rozsah zhodnocování a recyklace odpadů z obalů ve vztahu
k celkové hmotnosti odpadů z obalů. Pokud výrobce, resp. dovozce splňuje tyto
limity, je osvobozen od dalšího vkládání finančních prostředků do RF.
Limit pro rok 2010, který je posledním rokem plnění v současnosti platného POH
SR na roky 2006 až 2010, byl (pro potřeby POH) odvozen z uvedeného nařízení
vlády SR, které uvádí limity zhodnocování a recyklace odpadů z obalů pro roky
2005, 2007, 2009, 2010 a 2011.
U obalů ze dřeva je doporučeno uplatňovat i jeho energetické (využití dřevní
hmoty jako paliva). U materiálů z plastů, papíru a lepenky je umožněno pro
plnění stanovených limitů využití i částečné energetické využívání ve smyslu
opatření uvedených v [51]. Proto jsou pro daný rok limity využívání vyšší než
limity recyklace (materiálového zhodnocení) – zákonitě neplatí pro obaly z kovů.
Rovněž platí opatření omezovat energetické využívání pro případy
kontaminovaných materiálu z obalů (odpad 15 01 10), tj. preferovat materiálové
využívání před energetickým.
110
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
Tabulka 5.3: Limity pro rozsah zhodnocování odpadů z obalů
[Zdroj: POH SR na roky 2006 – 2010]
Požadované využívání v letech
2007
2010
2011
[%]
[%]
[%]
45
63
65
Obaly ze skla
43
48
50
15 01 02
Obaly z plastů
38
42
45
15 01 04
Obaly z kovu
25
43
50
15 01 03
Obaly ze dřeva
0
10
25
39,4
41,2
56
Číslo druhu odpadu
podle Katalogu
Název odpadu
15 01 01
Obaly z papíru a lepenky
15 01 07
Průměrná míra recyklace odpadů z obalů
Tabulka 5.4: Limity pro rozsah recyklace odpadů z obalů
[Zdroj: POH SR na roky 2006–2010]
Požadovaná recyklace v letech
2007
2010
2011
[%]
[%]
[%]
Obaly z papíru a lepenky
40
57
58
15 01 07
Obaly ze skla
43
48
50
15 01 02
Obaly z plastů
30
37
40
15 01 04
Obaly z kovu
25
43
50
15 01 03
Obaly ze dřeva
0
10
15
39,4
39
50
Číslo druhu odpadu
podle Katalogu
Název odpadu
15 01 01
Průměrná míra recyklace odpadů z obalů
Zákonem č. 529/2002 Z. z., o obalech a o změně a doplnění některých zákonů
(účinný od 1. ledna 2003)26 jsou řešeny i zálohované obaly. Podle § 7 tohoto
zákona byla uzákoněna záloha pro „Opakovateľne použiteľné obaly na nápoje“
(odst. 2) a rovněž „Obaly, které nejsou opakovaně použitelné“, ale „které jsou
z hlediska jejich množství, vlastností a složení nebezpečné pro životní prostředí se
zálohují“ (odst. 2). Seznam obou skupin obalů a výška záloh za ně byla
ustanovena vyhláškou MŽP SR č. 732/2002 Z. z. (platí ve znění vyhlášky MŽP
SR č. 25/2009 Z. z.).
Výška zálohy zálohovaných obalů, které nejsou opakovatelně použitelné (obaly
z PET na nápoje s objemem 500 ml a vody s objemem nad 500 ml), je podle této
vyhlášky nulová. Tím se nerealizovalo navzdory úsilí zejména nevládního
sektoru rozšíření okruhu obalů, jejichž odběr by podpořila přiměřeně stanovena
výška zálohy ani o obaly na nápoje z dominantního PET. Hlavním nástrojem
26
http://www.zbierka.sk
111
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
vytváření podmínek pro recyklaci odpadu z obalů na nápoje z PET tak zůstal
hlavně tříděný sběr a jeho podpora prostřednictvím obcí z úrovně RF.
Slovenský systém podpory tříděného sběru dokázal fungovat v době, kdy
výkupní ceny za druhotné suroviny dosáhly rekordní výše. Obce a města
pokrývaly náklady na provoz, svoz a dotříďování odpadu z prodeje vytříděných
složek odpadu (druhotných surovin). V době finanční krize se ceny druhotných
surovin však propadly a oddělený sběr začal být pro obce a města SR velmi
drahý. Mnoho jich uvažuje o omezení či úplném zastavení provozování tříděného
sběru a návratu k ukládaní veškerého odpadu na skládky. Nepříznivě se vyvíjející
stav v téhle oblasti byl řešen MŽP SR po diskusi se ZMOS (Združenie miest
a obcí Slovenska) přijetím opatření s výsledky, které v aktuálním čase nelze ještě
hodnotit.
V oblasti obalů působí v rámci RF jen Sektor kovových obalů, avšak ve smyslu
§ 46 zákona č. 223/2001 Z. z. o odpadech jsou zpoplatňovány i výrobky z PET a
výrobky balené v tomto materiálu a mezi zpoplatněné patří i výrobky z PE, PP,
PS a PVC a výrobky balené v těchto materiálech.
Cíle pro sběr a recyklaci materiálu z jednotlivých komodit, na které se vztahuje
působnost RF, byly zpracovány v RF do tzv. Komoditních programů
(v návaznosti na POH SR na roky 2006–2010). Je zřejmé, že na podporu splnění
limitů zhodnocování a recyklace odpadů z obalů přispívají i cíle týkající se
budování recyklačních kapacit zapracované do dokumentu Komoditný program
sektoru plasty na roky 2006–2010, který v části Ciele komoditného programu
sektoru plasty uvádí kromě podpory efektivního sběru plastů zvyšování
technické úrovně existujících recyklačních zařízení a budování nových – dosud
chybějících recyklačních kapacit.
Tyto kapacity se budou budovat i pro nezpoplatněné plasty a také pro směsné
plasty a znečištěné plasty s konečným cílem vyššího stupně zhodnocování plastů
na finální výrobky s vysokou užitkovou hodnotou. Zájem je zabezpečit
recyklační kapacity pro využívání plastů, a tedy i obalů z plastů, ve všech
regionech Slovenska. Z charakteristiky výchozích podmínek zpracování
komoditního programu Plasty vyplynula selektivní podpora pro budování
recyklačních kapacit pro plasty z prostředků RF, nakolik pro některé druhy plastů
a typy výrobku z plastů jsou již v SR kapacitně vyřešeny.
Rovněž v SR se zavádí systém Zeleného bodu. Společnost ENVI-PAK27 nabízí
městům a obcím v rámci zapojení do tohoto systému přímou platbu za všechen
vysbíraný a recyklovaný odpad z obalů pocházející z domácností na území měst
a obcí bez ohledu na jeho množství. Zdůrazněna je možnost pro města a obce
dlouhodobě finančně zabezpečit tříděný sběr odpadů z obalů právě v době
ekonomické krize.
27
http://www.envipak.sk/9/obce.html
112
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
5.3 Německo
Německo lze charakterizovat jako stát s vyspělejší ekonomikou ve srovnání
s ČR, se kterou má společnou hranici a obdobné geografické podmínky. Počet
obyvatel Německa činí 83 251 000 obyvatel, při rozloze 357 021 km2 a hustotě
osídlení 233 obyvatel/ km2. Po sjednocení Německa v roce 1990 existovaly
značné rozdíly v OH obou částí země, následný vývoj až po současnost však tyto
rozdíly významně snížil. V následujícím textu proto uvedeme se sloučenými
údaji z celého Německa dohromady.
Celková primární produkce odpadů činila v Německu v roce 2003 zhruba
366,4 Mt, z toho zhruba 49,6 Mt činil KO. V roce 2003 bylo v Německu
zpracováno celkem 12,3 Mt BRO včetně odpadů ze zemědělství [26].
Statistické údaje z německých zdrojů [30] zavádí pojem odpad z sídlišť, který
zahrnuje odpad z domácností a jiný odpad z sídlišť (zbytkový odpad charakteru
SKO z průmyslové sféry a dále služby městu – úklid ulic, odpady z tržišť apod.).
5.3.1 Komunální odpad
Roční produkce KO v Německu v letech 1996 až 2003 byla 540 až 600 kg na
obyvatele a rok (celkem 50 Mt/rok v roce 2003) s průměrným meziročním
nárůstem 1,5 % hmotnosti. Odpady z domácností (včetně živnostenských odpadů
sbíraných společně s domovním odpadem) představovaly cca 80 % hmotnosti.
KO nepocházející z domácností a drobných živností činily v průměru za
vykazované období 20 % hmotnosti (119 kg na obyvatele a rok) [74]. Produkce
KO v roce 2008 činila v Německu 46,95 Mt, tj. 564 kg na obyvatele a rok.
V Německu jsou stanoveny dva druhy skládek pro komunální odpady – třída I,
II. Od 1. června 2005 platí v Německu zákaz skládkování organické hmoty a
SKO, který organický materiál obsahuje [42]. Po dvanáctiletých přípravách došlo
k 1. červnu 2005 v celé zemi k odklonu tohoto toku odpadů ze skládek do jiných
zařízení na zpracování odpadu, přičemž dvě stě skládek, které se nedokázaly
zavčas připravit na změněné podmínky bylo uzavřeno.
Německým specifikem je vysoký podíl MBÚ zařízení na zpracování KO ve
srovnání s jinými evropskými zeměmi. V roce 2006 pracovalo podle [72]
v Německu padesát osm spaloven SKO s celkovou kapacitou přes 17 Mt a dle
[66] přes čtyřicet pět MBÚ zařízení a sedmnáct zařízení na čistě mechanickou
úpravu odpadu s celkovou kapacitou přes 7,1 Mt. Kapacity MBÚ zařízení
v Německu se pohybují v rozsahu od cca 15 000 t/rok do 300 000 t/rok, přičemž
většina má kapacitu okolo 100 000 t/rok [70]. Největší MBÚ zařízení s kapacitou
300 000 t/rok bylo zprovozněno v roce 2005 v Cröbern (u Lipska).
U cca patnácti MBÚ zařízení je realizováno sušení odpadů a zbylých třicet
zařízení slouží k biologické úpravě organické frakce k získání parametrů
požadovaných pro uložení na skládku. Biologická úprava je asi u dvou třetin
zřízení realizována v uzavřeném zařízení s kontrolovanou ventilací a
113
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
v tunelovém, boxovém nebo kontejnerovém zařízení s následným aerobním
dotlením v krechtech. Dodatečné aerobní dotlení je provozováno buď
v uzavřených systémech s automatizovaným řízením výkonu a aktivním
provzdušněním nebo v otevřených systémech, které tvoří zpevněné plochy se
zastřešením. Zbylá třetina zařízení má kombinovaný proces s anaerobní digescí a
s následným aerobním dotlením. Proces anaerobního tlení je uskutečňován
procesem suchého nebo mokrého anaerobního tlení a s procesem perkolace u tří
zařízení. Odlišné procesy s sebou přinášejí i odlišnou míru intenzity úpravy a tím
také dobu úpravy [70].
Právní úprava ve vztahu k MBÚ v Německu patří dlouhodobě mezi ty
nejkomplexnější, které v rámci EU existují [8].
5.3.1.1 Požadavky na výstupní materiály z MBÚ
Od roku 2001 jsou v Německu právně přesně zakotveny požadavky na výstupní
materiál z MBÚ (tzv. „MBÚ deponát“) pro ukládání na skládky třídy II (pro KO)
a postupy, jak jej lze technologicky do tělesa skládky zabudovat. Byly rovněž
stanoveny velmi přísné emisní požadavky, na jejichž základě je třeba velmi
efektivně řešit odplynění v MBÚ zařízení. Například odpadní vzduch z málo
zatížených procesů (mechanické úpravy) je veden do uzavřených tunelů na
intenzivní tlení. Tento znečištěný vzduch je pak třeba čistit na čisticí jednotce
pracující na bázi termicko–regenerativní oxidace.
Oblastí, která zatím není zcela právně upravena, jsou požadavky na kvalitu paliv
z odpadů. Spolkové sdružení pro kvalitu sekundárních paliv (Bundesgütegemeinschaft Sekundärbrennstoffe e.V.) se však od roku 1999 snaží zajistit
transparentnost a jednotnost kvality těchto paliv pomocí procesu označení kvality
RAL–Gütezeichen 724 (RAL–GZ 724). Proces RAL–GZ 724 platí pro
alternativní paliva, která jsou vyrobena jednak z výhřevných odpadů a jednak
z výhřevných frakcí z netříděně sesbíraných odpadů z průmyslu, živnostenské
sféry a domácností. V příloze 1 požadavků na proces RAL–GZ 724 je definován
„Seznam potencionálních odpadů“ k výrobě takovýchto alternativních paliv.
Přípustné limity obsahu těžkých kovů (kadmium, rtuť, thalium, arsen, nikl,
kobalt, antimon, olovo, chrom, měď a atd.) vznikly na základě četných analýz
údajů z měření alternativních paliv. Limity byly stanoveny i ve vztahu k 17.
vyhlášce na ochranu před imisemi (17. BImSchV), která stanovuje limitní
hodnoty pro spalovny odpadů a pro spoluspalování alternativního paliva.
Tato alternativní paliva z odpadů jsou v Německu spalována v cementárnách či
energetických zdrojích v režimu spoluspalování.
V současné době je na německém trhu velké množství takto vytříděných a
upravených paliv z odpadů či alternativních paliv, které nemají odbyt. Ke
zlepšení situace by mělo přispět uvedení do provozu několika monozdrojů na
spoluspalování těchto paliv z odpadů, a to např. ve Witzenhausenu (kapacita
monozdroje na paliva z odpadů 240 000 t/rok), Frankfurtu (500 000 t/rok) či
114
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
Hamburku (750 000 t/rok). Předpokládá se, že se bude zlepšovat jak situace na
trhu odbytu paliv z odpadů z MBÚ k energetickému využití, tak i ve vývoji
technologií úprav alternativních paliv, a to směrem k standardizaci zajištění
kvality těchto paliv, která je potřebná pro odběratele, jako jsou cementárny či
elektrárny.
Legislativní požadavky na „MBÚ deponát“ jsou stanoveny ve Vyhlášce
o ukládání odpadů z roku 2001 v § 4 a přílohách II a III k vyhlášce. Zejména § 4
této vyhlášky stanovuje přesné požadavky na ukládání „MBÚ deponátu“ na
skládky. Mj. je stanovena podmínka, aby byla oddělena výhřevná frakce, a aby
nedocházelo k mísení odpadů za účelem dosažení požadovaných kritérií v příloze
II vyhlášky. „MBÚ deponát“ musí být ukládán do kazety skládky, která odpovídá
třídě skládky II.
V příloze II vyhlášky jsou stanoveny například následující kritéria pro MBÚ
deponát:
• celkový organický uhlík (TOC) ≤ 18 hmot. %,
• výhřevnost ≤ 6 000 kJ/kg,
• biologická rozložitelnost sušiny v originální substanci vztažená na respirační
aktivitu po čtyřech dnech (AT4) ≤ 5 mg/g nebo na stupeň tvorby plynu ve
fermentačním testu po 21 dnech (GB21) ≤ 20 l/kg,
• hodnoty pro olovo, kadmium, arsen a další.
Příloha III k vyhlášce definuje technologické podmínky na zabudování MBÚ
deponátu do tělesa skládky.
V současné době se o požadavcích přílohy III k vyhlášce velmi diskutuje a
zkoumají se vlastnosti a povaha jednotlivých MBÚ deponátů za účelem
eventuální korekce těchto požadavků, které byly definovány ještě v době, kdy
nebyly velké praktické zkušenosti s tímto materiálem.
Co se ochrany ovzduší týče, jsou na zařízení MBÚ kladeny požadavky v rámci
prováděcí vyhlášky německého zákona o ochraně před imisemi (BImSchG).
Tato 30. Vyhláška na ochranu před imisemi (30. BImSchV) stanoví limitní
průměrné denní a průměrné půlhodinové koncentrace pro tuhé látky, TOC,
dioxiny a furany, N2O, pachové látky a další požadavky na jednotlivé procesní
kroky. Dále předepisuje, že MBÚ zařízení pro SKO musí být v uzavřených
zastřešených prostorech a musí splňovat emisní hodnoty, které je možno
dosáhnout použitím čisticí jednotky pracující na principu termicko-regenerativní
oxidace (tzv. RTO). Tímto požadavkem vznikají MBÚ zařízením značné
provozní náklady.
V souvislosti s technologií MBÚ je v Německu velmi aktivní organizace
Arbeitsgemeinschaft Stoffspezifische Abfallbehandlung e.V.28, která své členy,
především provozovatele zařízení na MBÚ podporuje ať už různými formami
28
http://www.asa-ev.de/index.php?id=7&L=1
115
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
výměny informací o plánování, výstavbě a provozu MBÚ zařízení, nebo
výzkumem a odbornými posouzeními.
5.3.2 Živnostenský odpad
Situace v nakládání s živnostenským odpadem je podle [71] v Německu poměrně
podobná situaci v ČR. Odpovídá-li odpad z administrativy, živností, drobného
průmyslu, školek, škol, nemocnic, obchodu, zemědělství, trhů a dalších zdrojů
odpadu svým složením SKO (kód 20 03 01 v Katalogu), lze jej při uzavření
příslušné smlouvy s obcí předávat k dalšímu zpracování v rámci obecního
systému nakládání s odpadem.
V novém německém nařízení o živnostenských odpadech jsou tyto odpady
definovány jako odpady ze sídel, které jsou jiného původu než odpady
z domácností a jsou uvedené ve skupině 20 Katalogu. Náleží do nich i některé
stavební a demoliční odpady. Toto nařízení stanoví, že v živnostenském odpadu
se musí sbírat odděleně papír/karton, sklo, kovy, plasty a bioodpad. Na stavbách
musí být uchovávány odděleně sklo, plasty, kovy, minerální, stavební a
demoliční odpad.
Tabulka 5.5: Přehled nakládání s KO v Německu [Zdroj: [15]]
Legenda: DO – domovní odpady; ŽO – živnostenské odpady; PKL – papír, karton,
lepenka; ELŠ – elektroodpad (elektrošrot); KK – kovy, kombinované materiály.
116
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
29
V návodu TA Siedlungsabfall se tyto odpady uvádí jako Živnostenské odpady
podobné odpadům domovním. Jsou to tedy odpady vznikající v živnostenských
provozovnách, ale také v obchodech, provozovnách služeb, ve veřejných
zařízeních a v průmyslu, pokud se s nimi může nakládat jako s domovním
odpadem. Výrobně specifické odpady jsou pak odpady vznikající v průmyslu,
živnostech nebo jiných zařízeních, které nejsou KO, avšak podle druhu, obsahu
škodlivin a reakčního chování s nimi může být nakládáno jako s KO.
V Bavorsku se dokonce rozlišují živnostenské odpady z malých živností
(Geschäftsmüll) a z velkých živností (Hausmüllähnlicher Gewerbeabfall), aniž
by se to kvantifikovalo.
5.3.2.1 Kvantitativní charakteristiky živnostenských odpadů
Roční produkce KO v Německu v letech 1996 až 2003 byla 540 až 600 kg na
obyvatele a rok (celkem 50 Mt/rok v roce 2003) s průměrným meziročním
nárůstem 1,5 % hmotnosti. Odpady z domácností (včetně živnostenských odpadů
sbíraných společně s domovním odpadem) představovaly cca 80 % hmotnosti.
KO nepocházející z domácností a drobných živností činily v průměru za
vykazované období 20 % hmotnosti (119 kg na obyvatele a rok) [74].
5.3.3 Biologicky rozložitelný odpad
Německá vyhláška o bioodpadech (BioAbfV – Bioabfallverordnung 2955)
z roku 1998 [67] předepisuje nízký obsah polutantů v BRO pro jejich využívání
v anaerobní digesci a kompostování a limituje tím jejich následné využití pro
hnojení a zlepšování půdy z důvodu zamezení akumulace těchto látek v půdě,
i když kompostované a anaerobní digescí zpracované látky jsou přímým zdrojem
humusu [68]. BRO musejí být sbírány odděleně od ostatního odpadu, aby mohly
být zpracovávány jako součást kompostu z bioodpadů a zbytků po anaerobní
digesci s nízkým obsahem polutantů.
V současné době roční produkce tříděného BRO činí v Německu přibližně 12 Mt,
přičemž celý tento objem je zpracováván na kompost a anaerobní digescí [68].
Průměrně 50 % obyvatel Německa dnes sbírá odděleně bioodpad za využití
speciálních odpadových nádob. Stále tak trvá potřeba zvýšení výtěžnosti
tříděného sběru bioodpadu.
V roce bylo 2003 bylo v zařízeních pro aerobní a anaerobní fermentaci
zpracováno 12,3 Mt BRO, včetně zemědělského odpadu. Podle federálního
statistického úřadu pracuje v Německu zhruba devět set zařízení na zpracování
BRO z komunální sféry kromě zařízení pro zemědělství, z toho je cca sedmdesát
pět bioplynových stanic [26].
29
http://www.bmu.de/files/pdfs/allgemein/application/pdf/tasi_ges.pdf
117
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
V posledních letech v Německu výrazně stoupá podíl využívání BRO pro
energetické účely [23]. Pro produkci energie z BRO jsou v zásadě využívány
následující typy zařízení:
•
•
Přímé spalování nebo spoluspalování v energetických zdrojích na
zpracování biomasy, které je určeno pro zpracování odpadu s vyšší sušinou,
převážně charakteru dřevní hmoty. Mimo vhodného BRKO jsou dalšími
vstupy odpadní stavební dřevo, rozměrný odpad charakteru dřevní hmoty
apod. V roce 2005 bylo v Německu v provozu 143 zařízení na energetické
využití (spoluvyužívání) odpadní biomasy. V roce 2006 se počet těchto
zařízení zvýšil na 162. Instalovaný elektrický výkon těchto zařízení činil
v roce 2006 1 094 MW, což je zhruba dvojnásobek stavu z roku 2003 a
sedminásobek stavu z roku 1999 [23].
Anaerobní digesce, která je určena pro zpracování odpadu s nižší až nízkou
sušinou. Mimo vhodného BRKO jsou dalšími vstupy převážně zemědělské
odpady, zejména kejda, siláž a podobně. v roce 2006 instalovaný elektrický
výkon těchto zařízení činil 1 000 MW, což je zhruba pětinásobek stavu
z roku 2003 a dvacetinásobek stavu z roku 1999 [23].
5.3.4 Elektroodpad
V Německu nabízí své služby řada firem specializovaných na recyklaci
elektrozařízení [65]. Odběr a zhodnocení elektrických a elektronických přístrojů
zabezpečuje celostátně firma VonRollMBB Recycling. Firma EGR ElektroGeräte Recycling se zabývá kompletním odstraňováním, demontáží a odbytem
hodnotných látek z elektrozařízení. Podobně firmy Elektrorecycling, R-Plus
Recycling Eppingen provádí kompletní recyklaci počínaje odvozem, demontáží
až po odbyt látek získaných z použitých elektrozařízení. TDE Recycling
v Barchfeldu provádí odstraňování škodlivých látek z elektrotechnických a
elektronických odpadů a výrobků a optimální získávání hodnotných látek z nich.
Mezi firmy, které pojímají recyklaci elektroodpadu jako zhodnocení kovů, patří
ESG Edelmaterialservice z Rheinstetten, která se specializuje na ušlechtilé kovy.
Firma Trienekens ve Viersenu sbírá, demontuje, recykluje a zneškodňuje ročně
asi 55 000 t šrotu z elektroniky, z toho 42 000 t z kategorie malých přístrojů.
V přepočtu na počet obyvatel ve spádové oblasti již splňuje požadavek dosáhnout
4 kg elektroodpadu na obyvatele ročně, které předepisuje směrnice ES. Do
budoucna tato firma plánuje zavést systémy sběru a odvozu elektroodpadu, které
budou pohodlné z hlediska občana.
V Německu je cca 60 % všech starých přístrojů z kategorie spotřebního zboží.
Z toho 8 % až 15 % činí malé přístroje, tj. až 180 miliónů jednotlivých přístrojů,
což tvoří v celém Německu 48 000 t až 90 000 t elektroodpadu.
V budoucnu je plánováno malé přístroje sbírat samostatně nebo společně s plasty
do „žlutých“ popelnic a pytlů po dohodě s DSD (Duales System Deutschland).
118
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
Dále existují návrhy na sběr elektroodpadu společně s rozměrným odpadem nebo
se sběrem nebezpečných látek.
5.3.5 Autovraky
V Německu je aktuálně dle statistik MŽP 46 miliónů osobních aut [68]. Z toho je
každoročně vyřazováno z evidence přibližně 3,2 miliónu těchto vozidel, přičemž
zhruba 450 000 až 500 000 vozů se nějakým způsobem navrátí do provozu.
Podle vyhlášky o vozidlech s ukončenou životností (AltfahrzeugG – Gesetzt über
die Entsorgung von Altfahrzeugen 2 199 z roku 2002 [31]) je umožněno všem
majitelům navracet vozidla s ukončenou životností přímo výrobci nebo dovozci
bez poplatku. Autorizovaná demontážní a šrédrovací zařízení a veškeré další
subjekty nakládající s autovraky lze nalézt na internetu [57].
Od roku 2006 platí, že tato zařízení musejí zajistit znovuužití dílů z autovraků
v míře nejméně 80 % a recyklaci nebo materiálové využití v míře 85 %.
Německo se tak dostává na přední místa v Evropě s dosažením 87 % znovuužití a
recyklace autovraků.
5.3.6 Obaly
Ve snaze o minimalizaci množství vznikajícího odpadu z obalů byla v Německu
již v roce 1991 zavedena vyhláška o obalech, která přenesla zodpovědnost za
snižování množství odpadu na výrobce. Pomocí vyžadování zpětného odběru
obalů od výrobců daného zboží a následného znovupoužití nebo recyklace se
podařilo redukovat množství vznikajícího odpadu z obalů. Systém Zeleného
bodu je cestou, která výrobcům usnadňuje činnosti spojené se zpětným odběrem
v souladu s německou legislativou.
Byly vytýčeny dva cíle: jeden spočívající ve sběru a shromažďování odpadu a
druhý v jeho třídění. Dohromady plnění obou těchto cílů určuje celkovou
dosaženou úroveň recyklace. Je požadováno recyklovat 72 % skla a obalových
plechovek a 64 % odpadu z papíru, plastu, lepenky a podobných materiálů. Pro
dosažení ambiciózních cílů vyhláška motivuje průmysl různými pobídkami a
dalšími způsoby ke snižování množství odpadu z produkce a obalového
materiálu.
Principem německého systému Zeleného bodu je přimět výrobce k předcházení
vzniku odpadu již při navrhování výrobku. Systém se zaměřuje především na tři
odpadové toky z obalů:
a) Prvním z nich jsou přepravní obaly, reprezentované zejména dřevěnými
paletami a bednami, používanými výhradně pro přepravu materiálu a zboží.
b) Další skupinu tvoří druhotné obaly, které však nejsou potřebné pro samotné
použití zboží, tedy např. krabička na zubní pasty nebo na léky. Jde o obaly,
jejichž funkcí je ochrana zboží v prodejně a při transportu, nicméně jsou
obvykle odstraňovány ještě před použitím výrobku, často ihned po nákupu.
119
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
c) Třetím typem obalů jsou pak primární obaly, jež jsou skutečným pouzdrem
pro materiál a jsou bezprostředně třeba k jeho skladování a používání. Jedná
se například o tubu na zubní pastu nebo láhve na nápoje.
Brzy po zavedení vyhlášky bylo zřejmé, že dosažení požadovaných kvót
recyklace je pro samotné výrobce vysoce náročné. Výsledkem bylo vytvoření
duálního systému nazvaného prostě DSD (Duales System Deutschland), jakožto
neziskové organizace přijímající poplatky od svých členů, kterými jsou
průmysloví producenti odpadů. Členové DSD poté mohou na své výrobky
umístit značku Zelený bod, což je záruka toho, že pokud bude obal sebrán ve
formě tříděného sběru, bude následně recyklován. Sběr obalů označených
značkou Zelený bod lze realizovat také pomocí uličních sběrných nádob. Velký
vliv na dosažení požadovaných kvót výrobci má dostupnost těchto nádob pro
koncového uživatele zboží. Zlepšení dostupnosti (zhuštění sítě sběrných hnízd a
optimalizace jejich polohy) vede k vyšší oblibě a pohodlnosti třídění, což se
projevuje na vyšší výtěžnosti tříděného sběru. Již v září roku 1993, po dvou
letech od vzniku vyhlášky, bylo do systému zapojeno 11 100 firem z Německa a
1 900 firem z jiných států.
Kromě paušálního členského poplatku, pokrývajícího administrativní náklady
DSD, platí každý výrobce příspěvky odvislé od množství produkovaného
odpadu.
V říjnu 1993 došlo ke změně sytému poplatků, které jsou nadále strukturovány
také dle jednotlivých materiálů. Poplatky za sklo, které je získáváno ze sběrných
nádob v téměř čisté formě, jsou tak přirozeně nižší než poplatky za plasty, které
vyžadují další separaci na dotřiďovací lince apod. Mírné zvýšení poplatků navíc
umožnilo překonat počáteční problémy zavedeného systému.
Systém Zeleného bodu se v praxi osvědčil a jednoznačně vedl ke snížení
množství produkovaného odpadu v devadesátých letech v Německu, pročež byl
v následujících letech implementován i v jiných evropských i mimoevropských
zemích, kterých je v současnosti již třicet. Jednotlivé organizace z těchto zemí
sdružuje společnost PRO Europe (Packaging recovery organization Europe),
která je zastřešující mezinárodní organizací členských národních systémů.
Všechny národní systémy používají původní německou značku Zelený bod jako
symbol financování využití odpadů z obalů.
Organizace dnes slouží jako fórum zúčastněných partnerských národních
organizací a poskytuje práva k používání ochranné známky Zelený bod podle
současných pravidel v různých zemích.
Společnost PRO Europe dále vyvíjí a kontroluje kriteria použití ochranné
známky Zelený bod pro výrobce a distributory obalů nebo baleného zboží
v souladu s evropským kartelovým úřadem. Režim autorizačních podmínek
ochranné známky Zelený bod neumožňuje udělení autorizace více než jedné
organizaci v daném státě. Sjednocení značky v rámci EU zjednodušuje
navrhování obalů, které může být jednotné pro všechny členské státy EU.
120
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
Specifickým způsobem se přistupuje k toku odpadů z obalů od roku 2003, kdy
byla zavedena jednorázová záloha na prodej plastových PET – lahví. Obdobné
systémy sice fungují v několika dalších zemích v EU, výsledky však vzbuzují
neustálé otázky a diskuze. Stručný pohled do systému zálohování v Německu je
uveden v [24].
Zálohování jednocestných nápojových obalů v Německu vyplývá z ustanovení
zákona o obalech z 12. června 1991. Tento zákon stanovil, že v případě poklesu
podílu opakovaně použitelných nápojových obalů (OPNO) na nápojovém trhu
pod 72 % bude na jejich podporu vytvořen systém záloh na environmetálně
nešetrné jednocestné nápojové obaly. Tato situace poprvé nastala v roce 1997,
kdy podíl OPNO dosáhl 71,33 %.
Jelikož se pokles podílu OPNO na trhu potvrdil i v následujících dvou letech byla
zálohová povinnost uložena na všechny jednocestné nápojové obaly, u kterých
došlo k poklesu podílu na trhu pod 72 %. Spotřebitel, který odevzdá nápojový
obal do obchodní sítě, má nárok na vyplacení zálohy, která byla stanovena na 25
centů (¢).
Povinnost zálohovat environmentálně nešetrné jednocestné nápojové obaly
vstoupila v platnost 1. ledna 2003. Zálohy byly uloženy na balenou vodu, pivo
(resp. nápoje, které pivo obsahují) a sycené nealkoholické nápoje. Z povinnosti
zálohovat byla vyjmuta voda balená v nápojovém kartonu, ovocné džusy,
jogurtové nápoje, víno, sekt a mléko (Europen, 2006; 3). Vstoupení této
povinnosti v platnost však předcházelo dvouleté období (od roku 2001), kdy byly
intenzivně analyzovány náklady a přínosy zavedení zálohové povinnosti.
Po vstoupení ustanovení zákona o zálohové povinnosti v platnost k 1. lednu
2003 začaly práce na vytváření národního zálohového systému. V roce 2004 byla
Spolkovou radou projednána novela zákona o obalech, která byla po intenzivní
diskusi publikována ve sbírce zákonů 27. května 2005. Právní moci nabyla tato
novela 1. května 2006, přičemž tímto datem byla ukončena platnost
individuálních zálohových systémů a zaveden jednotný národní zálohový systém
pro jednocestné nápojové obaly.
Od 1. května 2006 vstoupila v platnost novela zákona o obalech
(Verpackungsverordnung – VerpackV), která změnila některá ustanovení
původního zákona týkající se zálohového systému na jednocestné nápojové
obaly. Novela rozšířila zálohovou povinnost na jednocestné nápojové obaly
o objemu od 0,1 do 3 litrů v případě nesycených nealkoholických nápojů a
alkoholických míchaných nápojů (především tzv. Alkopops).
Bez zálohy tak nadále zůstaly ovocné a zeleninové šťávy, mléko, víno a lihové
nápoje, stejně jako environmentálně šetrné jednocestné nápojové obaly (kartony,
PE obaly a fólie). Výše zálohy byla stanovena na 25 centů (¢).
Zcela zásadní změnou tohoto zákona byla skutečnost, že od 1. května 2006 není
možný provoz individuálních systémů zpětného odběru nápojových obalů
121
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
uvedených výrobcem (resp. plničem) na trh. V rámci těchto systémů mohl
obchod odmítnout přijmout nápojový obal výrobce, který sám neprodával. Od
uvedeného data však mohou být zálohované láhve odevzdány kdekoli nezávisle
na tom, kde byly zakoupeny. Obchodník je povinen zpětně odebrat všechny
zálohované jednocestné nápojové obaly, jež materiálově odpovídají tomu, jaké
nápoje nabízejí, a to bez ohledu na to, zda pocházejí od něj nebo od
konkurenčního prodejce.
Pokud obchodník nabízí pouze jednocestné PET nápojové obaly, pak není
povinen zpětně odebírat plechovky či skleněné láhve, ale naopak je povinen
zpětně odebrat PET lahve bez ohledu na velikost, formu a značku. Výjimku
představují obchody s plochou menší než 200 m2, které mohou dodatečně omezit
zpětný odběr na vybrané značky jednocestných nápojových obalů, jež sami
prodávají.
Spolkovým sdružením německého potravinářského průmyslu (BVE) a Hlavním
spolkem německého maloobchodu (HDE) byla založena v červnu roku 2005
společnost Deutsche Pfandsysteme GmbH (DPG) s cílem vytvořit jednotný
zálohový systém pro jednocestné nápojové obaly pro celé Německo (centrum
platebního styku). V systému, který vznikl na základě dobrovolné iniciativy
průmyslu a obchodu jsou sdruženi podnikatelé, kteří se podílejí na životním
cyklu jednocestných nápojových obalů. K tomu je třeba připočítat i plniče obalů,
výrobce plechovek, tisk etiket, dovozce, velkoobchod/maloobchod stejně jako
služby, které se starají o zpětný odběr a platební styk v zálohovém systému.
Subjekty, které v Německu uvádějí do oběhu jednocestné nápojové obaly, jsou
povinny všechny tyto obaly označit znakem systému DPG a EAN kódem
(součástí označení systému DPG je i speciální barva, již rozpoznávají jednotlivé
automaty ke zpětnému odběru a zúčtovací centra subjektů povinných ke
zpětnému odběru). Nápojové obaly jsou spotřebitelé oprávněni vrátit do
obchodní sítě, přičemž zpětný odběr může probíhat pomocí automatů nebo ručně
s tím, že láhev nesmí být deformovaná a znečištěná a musí obsahovat znak DPG
a EAN kód.
5.4 Itálie
Itálie je stát o 57 715 625 obyvatelích, rozdělený do dvaceti krajů, sdružených ve
třech makroregionálních oblastech (Sever, Střed a Jih). V Itálii činila produkce
KO v roce 2008 cca 31,7 Mt, tj. 553 kg na obyvatele a rok. Tříděný sběr
recyklovatelného a kompostovatelného odpadu činil v tomto roce 22,7 % celkové
produkce KO [18].
Itálie má čtyři úrovně státní správy: národní, makroregionální, krajské a
komunální. MŽP Itálie stanoví národní strategii OH, vytváření právního rámce
OH, stanovení cílů OH na národní úrovni a vypracování Národního plánu
odpadového hospodářství. Makroregiony připravují regionální POH na základě
122
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
kritérií definovaných v národní legislativě a kraje vypracovávají krajské POH
v souladu s regionálními plány.
Specifikem Itálie jsou značné rozdíly mezi makroregionálními oblastmi –
zatímco Sever dosáhl 35,5 %, Střed pouze 18,1 % a Jih dokonce pouhých 8,1 %
vytříděného KO.
Produkce SKO v Itálii narostla meziročně v roce 2004 o 3,7 %. V roce 2004
činila tato produkce na obyvatele průměrně 533 kg SKO. V makroregionu Sever
to bylo 530 kg, ve Středu 617 kg a na Jihu 491 kg na obyvatele.
V roce 2003 bylo v Itálii v provozu celkem padesát spaloven a jejich počet se
neustále zvyšuje. Množství energeticky využitého KO se mezi roky 1996 a 2004
více než zdvojnásobilo a tento trend nadále pokračuje. Celkově největší podíl na
energetickém využití KO a alternativního paliva z MBÚ je v makroregionu
Sever.
Itálie neustále snižuje skládkování SKO tak, že cca jeho polovina byla odkloněna
ze skládkování už v roce 2006. Je však značný rozdíl mezi tímto odkloněným
množstvím v severních, jižních a centrálních oblastech Itálie.
5.4.1 Komunální odpad
Itálie si stanovila řadu cílů pro tříděný sběr KO. První soubor cílů byl schválen
v roce 1997 a požadoval dosáhnout 35% tříděného sběru v roce 2003. Cíle byly
velmi ambiciózní s ohledem na skutečnost, že tříděný sběr v té době činil jen
10% z celkového množství KO. Stanoveného cíle však Itálie v roce 2003
dosáhla. Druhý soubor cílů byl stanoven v roce 2006, aby postupným zlepšování
tříděného sběru dosáhlo ze jeho 40% v roce 2007 na 65% v roce 2012.
Produkce KO v Itálii je v posledních letech podle evropských měřítek
podprůměrná [74]. Významný každoroční nárůst zaznamenává tříděný sběr
a využívání KO. Nakládání s těmito odpady se liší podle jednotlivých
geografických oblastí. Velmi pozitivní výsledky v tříděném sběru na severu jsou
redukovány na celostátní úrovni situací na jihu, kde je přístup k problémům
ochrany životního prostředí velmi pasivní.
V roce 2003 italský parlamentu schválil zavedení zákazu skládkování odpadu
s výhřevností nad 13 MJ/t, ale zákaz byl přijat až v roce 2006 a vstoupil
v platnost v prosinci 2008. To vedlo k velkým problémům v makroregionu Jih,
kde došlo k opožděné realizaci třídění KO, který nesměl být přijímán nevytříděný
na skládky, tvořící v jižní části Itálie většinu zařízení pro odstraňování odpadů.
Problémy byly dávány za vinu zejména italské mafii a při jejich řešení docházelo
k řadě výtržností a ekologicky neúnosných akcí. Odpad byl mj. vyvážen
speciálními vlaky do Německa. [4].
V průběhu let 2000 až 2004 došlo ke snížení počtu skládek v Itálii z 657 na 401,
přičemž tento klesající trend nekončí. Ve snížení počtu skládek výrazně vede
makroregion Jih. Skládkování bylo v roce 2004 hlavním způsobem odstraňování
123
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
odpadu, nicméně mezi roky 2000 a 2004 klesl podíl skládek na odstranění
odpadu ze 72,4 % na 51,9 % a tento trend bude pravděpodobně nadále
pokračovat mj. v souvislosti se zvyšujícím se podílem energeticky využitého
SKO.
Nejvíce KO je zatím v Itálii ukládáno na skládky (51,7 %), následuje jeho
zpracování v zařízeních MBÚ (20,7 %). Počet skládek nicméně klesá a část
odkloněných odpadů ze skládek proudí právě do zařízení MBÚ. Vývoj podílu
KO zpracovaného MBÚ a kompostováním bude patrně setrvalý okolo 28 %.
Itálie se řadí s téměř sto zařízeními MBÚ a dalšími ve výstavbě mezi vedoucí
evropské země v mechanicko-biologické úpravě KO. Nejvíce z nich (téměř 48
%) se nachází v makroregionu Sever, cca 25,5 % těchto zařízení je ve střední
části Itálie a 26,5 % na jihu.
Zařízení MBÚ zpracovala v roce 2004 přibližně 9 Mt SKO. Z tohoto objemu lze
20 % přisoudit produkci kompostu, zatímco zbývajících 80 % bylo využito pro
tvorbu širokého spektra biologicky stabilizovaných materiálů suché frakce a
alternativního paliva.
Italská zařízení MBÚ pro zpracování SKO jsou založena z více než 95 % na
aerobní biologické úpravě či biosušení. Tato skutečnost je odůvodňována
především finančními důvody, neboť náklady na konstrukci a provoz
anaerobních technologií jsou mnohem vyšší než v případě aerobních technologií.
Biologicky upravené složky KO jsou obvykle ukládány na skládky. Splnění
legislativního požadavku ukládat na skládky předem upravený KO se neustále
posunuje. V minulosti byl stanoven termín na zákaz přímého skládkování
neupraveného KO na konec roku 2006, nicméně byl opakovaně odsunut. Někdy
se tato složka KO z mechanicko-biologické úpravy využívá na skládkách jako
technický inertní materiál.
5.4.2 Živnostenský odpad
Živnostenské odpady nevystupují v italských statistikách [5] jako specifický tok
odpadů a jsou zahrnuty společně s KO pod skupinu 20 Katalogu, proto nelze
problematiku toku živnostenského odpadu v Itálii podrobněji posoudit. Lze
předpokládat, že podmínky pro nakládání s tímto odpadem jsou podobné jako
v ČR, kde se živnostníci mohou na základě smlouvy zapojit do obecních systémů
nakládání s odpadem.
5.4.3 Biologicky rozložitelný odpad
V Itálii se neustále zvyšuje tříděný sběr složek BRKO, viz graf 5.3. Nejvíce se
sbírají papír a kuchyňské a zahradní odpady. Existují však velké rozdíly
v tříděném sběru odpadu mezi severní, střední a jižní Itálii.
Pro naplňování Směrnice 1999/2/ES o skládkách, Itálie přijala její cíle v přepočtu
na množství (kg) BRKO produkovaných na jednoho obyvatele. Toto rozhodnutí
bylo provedeno ze dvou základních důvodů: nedostatku spolehlivých údajů
124
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
o množství BRKO ukládaného na skládky v roce 1995 a potřeby zavést lepší
monitorování na místní úrovni.
Kromě toho se měl každý kraj snažit o dosažení těchto cílů, aby byla zajištěna
jejich realizaci v celé zemi. Cíle byly stanoveny pro roky: 2008, 2011 a 2018.
Itálie implementovala Směrnici EU o skládkách do svého práva v lednu 2003, tj.
18 měsíců po uplynutí lhůty a její cíle se zpožděním dvou let.
Většina italských krajů má stále daleko od dosažení cíle pro rok 2008 o odklonu
od skládkování BRO, a to zejména v jižní a střední Itálii. Šest z dvaceti krajů
splnilo cíl pro rok 2008, a kraj Lombardie již dosáhl cíle v roce 2018 skládkovat
méně než 81 kilogramů na obyvatele. Protože zhruba polovina obyvatel Itálie žije
v severní Itálii (vyrábějící polovina odpadu), bylo cíle téměř dosaženo na národní
úrovni.
Graf 5.3: Separovaný sběr BRKO v Itálii v kg/obyvatele [Zdroj EEA]
Makroregiony v Itálii vydávají předpisy v souladu s národními právními předpisy
a definují „optimální oblasti nakládání s odpady (ATOS)“, které jsou odpovědné
za plnění cílů v oblasti skládkování BRKO a tříděného sběru KO. ATOS mají
reprezentovat regionální oblasti, kde nakládání s odpady je ekonomické a
odpovídá hranicím kraje. Jiné makroregiony mají podobný přístup v integraci
obcí, kde obce se musí sami rozhodnout, zda a s kým budou spolupracovat.
Každý makroregion musí formulovat plán pro snižování skládkování BRO.
Makroregiony tak definují toky odpadů, které mají být shromažďovány odděleně
125
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
a vydávají povolení na výstavbu nových kapacit i modernizaci stávajících
zařízení.
Graf 5.4: Cíle tříděného sběru BRKO v Itálii v kg/obyvatele [Zdroj EEA]
Italská asociace kompostování vyvinula systém pro zajištění kvality kompostu a
jeho označení na obalu zaručující dobrou kvalitu kompostu. Některé regiony
v Itálii mají zavedeny vlastní regionální značky kvality kompostu.
Hlavní zdroj BRO pro kompostování pochází z kuchyňských odpadů, zeleného
odpadu ze zahrad a parků, odpadů ze zemědělsko-potravinářského odvětví a
odpadních vod. Kvalita kompostu, který může být prodáván jako produkt je
předepsána italskými právními předpisy (zákon 217 z roku 2006), které definují
jednotlivé typy kompostu, přesné nastavení jejich agronomických parametrů,
mikrobiologických norem a limity znečišťujících látek. Kompost lze také použít
pro ekologické zemědělství, pokud splňuje určité standardy.
V Itálii je domácí kompostování podporováno i v regionech, kde ještě není
systém sběru BRKO rozvinut, protože je to nejlevnější a nejpřirozenější způsob,
jakým BRKO využívat [7]. I když se BRKO zužitkované domácím
kompostováním nezahrnují do statistik, přesto je pozitivně ovlivňují, neboť se
sníží celkové množství odpadu, ke kterému se stanovuje využitý podíl.
126
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
5.4.4 Elektroodpad
Úhrn tříděných odpadů z elektrozařízení (elektroodpadu) v Itálii z domácností
i výrobní sféry činil v roce 2006 přibližně 4,34 Mt. Z toho zhruba 139 000 t
pochází z komunální sféry a 295 000 t ze sféry výrobní. Nebezpečné složky
z elektroodpadu činily v tomto roce 165 000 t. Do konce roku 2006 bylo
zpracováno 175 000 t elektroodpadu, z toho asi 135 000 t nebezpečných zařízení
[5].
Podle statistiky ISPRA vyprodukovaly domácnosti v roce 2006 cca 138 746 t
elektroodpadu, z toho 75 % tohoto odpadu bylo klasifikováno jako odpad
nebezpečný. Elektroodpady jsou v Itálii zpracovávány ve specializovaných
zařízeních pro separaci kovů nebo další materiálové využití odpadů.
Nejlepší výsledky při sběru tříděných elektroodpadů dosáhl kraj Veneto, kde
bylo vybráno 37 000 t elektroodpadu, což představuje přibližně 26,6 % tamější
produkce. Dobrých výsledků bylo dosaženo také v Lombardii, kde bylo
vysbíráno více než 32 000 t (tj. 23 %) elektroodpadu. Nejběžnější metodou
zpracování elektroodpadu je znovuzískání kovů (kód R4 dle Směrnice), které
bylo aplikováno na 85 000 t elektroodpadu.
Dle [13] pracuje na sběru elektroodpadu v současnosti v Itálii sedm kolektivních
systémů (ECODOM – domácí spotřebiče (ledničky, trouby, sporáky, bojlery
apod.); ECOPED – malé domácí spotřebiče; RIDOMUS – klimatizace;
RE.MEDIA – spotřební zboží, výpočetní elektronika, telekomunikace,
klimatizace, hračky hodiny, hodinky a elektrické hudební nástroje; ECOLIGHT –
světelná technika; ECOLAMP – lampy; ECORIT – všechny kategorie domácích
spotřebičů), které se podílejí na úspěšném plnění limitů stanovených směrnicí
2002/96/ES o odpadních elektrických a elektronických zařízeních.
Oproti touto směrnicí požadovaným 4 kg na osobu bylo v roce 2006 v Itálii
vysbíráno v průměru více než 7,5 kg elektroodpadu na osobu, čímž byl limit
splněn s výraznou rezervou [5].
5.4.5 Autovraky
V roce 2006 bylo v Itálii v provozu 46 329 144 registrovaných vozidel, přičemž
osobní automobily tvořily 35 297 282 vozidel z tohoto počtu (tj. 76,2 %). Ve
stejném roce bylo registrováno 2 347 916 nových osobních automobilů a
2 012 796 osobních automobilů bylo vyřazeno z evidence.
Z počtu vyřazených vozidel bylo 25,2 % vyvezeno do zahraničí a 71,6 %
zpracováno v Itálii. Na rozdíl od jiných parametrů je bilance zpracovaných
vozidel mezi trojicí italských makroregionů poměrně vyrovnaná, přičemž Sever
se podílí 45 %, Střed 20 % a Jih 35 % na počtu zpracovaných autovraků.
Množství odpadů po zpracování autovraků určených k odstranění, které bylo
uloženo na skládky v roce 2006, činí 596 000 t, přičemž v úvahu byl brán pouze
podíl vyplývající z posouzení životního cyklu vozidel.
127
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
5.4.6 Obaly
Směrnice 94/62/ES je implementována v Itálii prostřednictvím vyhlášky zákona
ze dne 5. února 1997. V souladu se směrnicí italské právní předpisy stanoví:
základní požadavky na nakládání s obaly; maximální úroveň koncentrace těžkých
kovů v obalech; systému značení obalů, povinnosti°zpětného odběru pro obce a
distributory obalů; využití a recyklaci obalů a reportingové povinnosti pro
výrobce a dovozce.
Tabulka 5.5: Využití odpadů z obalů v Itálii v letech 2003–2007 [Zdroj: [5]]
Odpad
Recyklace
2003
2004
2005
2006
2007
Ocel
321
324
356
369
Hliník
28
31
33
35
39
Papír
2 432
2 703
2 875
2 931
3 218
Dřevo
1 543
1 600
1 400
1 559
1 539
480
510
547
607
645
Sklo
1 122
1 203
1 211
1 256
1 303
Celkem
5 926
6 371
6 422
6 757
7 135
Plast
odpad
391
Energetické využití
2003
2004
2005
2006
2007
Ocel
0
0
0
0
0
Hliník
7
9
5
5
5
Papír
341
421
444
401
376
Dřevo
0
33
287
228
200
482
594
629
645
687
Plast
Sklo
Celkem
odpad
0
0
0
0
0
830
1 057
1 365
1 279
1 268
Celkem využití
2003
2004
2005
2006
2007
Ocel
321
324
356
369
391
Hliník
35
35
38
38
43
Papír
2 773
3 124
3 319
3 332
3 594
Dřevo
1 543
1 633
1 687
1 787
1 739
Plast
962
1 104
1 176
1 252
1 332
Sklo
1 122
1 203
1 211
1 256
1 303
Celkem
6 756
7 423
7 787
8 036
8 402
V roce 1998 byla založena nezisková organizace CONAI. Členství je v ní
povinné pro všechny účastníky obalového řetězce, pokud jde obalu z plastu, skla,
128
Kapitola 5 Zahraniční zkušenosti
oceli, hliníku, papíru/kartonů a dřeva. Aktuálně má cca 1,4 milionu společností
jsou jejími členy. CONAI se stala členem Pro-Europe v roce 2006 a používá
Zelený bod.
V roce 2003 bylo v Itálii vyprodukováno 14,7 Mt použitých obalů. Z tohoto
množství bylo 21 % obalů navráceno k opakovanému použití, 51 % materiálově
recyklováno, 5,6 % využito k výrobě energie a 33,1 % uloženo na skládky.
Recyklace i energetické využití obalových odpadů má v Itálii setrvalý nárůst
(v řádu jednotek procent ročně), který se v posledních letech ovšem zmírňuje [5],
v případě energetického využití dokonce mírně poklesl [55].
129
130
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
6 Integrovaný systém nakládání s odpady
V současnosti je pojem integrovaný systém nakládání s odpady (dále ISNO)
zaveden v souvislosti s POH v Zákoně a Nařízení, zatímco pojem integrovaný
systém odpadového hospodářství, který bývá využíván obvykle pro prakticky
aplikovanou hierarchii postupů v OH na konkrétním území, zaveden není.
Nicméně v Normě i Směrnici není rozdíl mezi pojmy nakládání s odpady a
odpadové hospodářství rozlišován a vychází se anglického termínu „waste
management“.
6.1 Základní pojmy týkající se ISNO
V situační zprávě k Realizačním programu POH ČR pro komunální odpady
z roku 2004 je ISNO definován jako „Jednoduchá strategie, která koordinuje
sběr, využití a odstranění odpadů v celém odpadovém toku, směřující k optimální
účinnosti při respektování ekonomických a environmentálních požadavků“.
Další definice ISNO byla vytvořena v rámci projektu CZ06/IB/EN/01-TL:
„Integrovaný přístup k regionálnímu nakládání s odpady v České republice“,
který byl součástí programu Twinning Light. V této definici je specifikováno30:
„ISNO je funkční, environmentálně přijatelný, nákladově efektivní a sociálně
akceptovatelný systém nakládání s odpady v území, které vyžaduje minimální
zásahy státu, má minimální nebo žádné negativní vlivy na životní prostředí a je
schopen zajistit plnění politiky odpadového hospodářství přijaté na daném
území“.
6.2 Zásady pro vytváření ISNO
V Nařízení jsou v části 4 uvedeny Zásady pro vytváření jednotné a přiměřené
sítě zařízení k nakládání s odpady, ze kterých ISNO má vycházet. Tj. v zájmu
dosažení cíle vytvořit ISNO na regionální úrovni a jejich propojení do celostátní
sítě zařízení pro nakládání s odpady.
Regionem je dále míněno území přibližně o rozloze několika desítek až stovek
čtverečních kilometrů vymezené skupinou měst a obcí (nebo konkrétněji např.
sdružením/svazkem obcí), případně jedním větším městem a jeho bezprostřední
spádovou oblastí, jehož celková populace se pohybuje mezi 50 000 až 150 000
obyvatel.
V rámci vybavenosti daného území se realizují prostřednictvím plnění POH ČR,
krajů a sdružení/svazků obcí následující cíle:
• zajistit tříděný sběr využitelných složek komunálních odpadů
prostřednictvím dostatečně četné a dostupné sítě sběrných míst, za
30
http://www.sita.cz/article/2322.integrovany-system-nakladani-s-odpady/
131
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
předpokladu využití existujících systémů sběru a shromažďování odpadů a
pokud je to možné, i systémů zpětného odběru vybraných výrobků, které jsou
zajišťovány v rámci kolektivních systémů povinnými osobami, tj. výrobci,
dovozci, distributory;
• upřednostňovat při výběru projektů OH, projekty infrastruktury pro odvozový
systém sběru tříděného KO před ostatními projekty nakládání s odpady;
• navrhovat nová zařízení v souladu s nejlepšími dostupnými technikami podle
zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci (dále Zákon o integrované
prevenci) jako nedílnou součást ISNO na daném území a využívat stávající
zařízení, která vyhovují požadované technické úrovni;
• podpořit výstavbu zařízení, u kterého bude ekonomicky a technicky
prokázána účelnost jeho provozování na celostátní úrovni, vzhledem
k přiměřenosti stávající sítě zařízení po předběžném projednání s kraji;
• neohrožovat provozem zařízení a dopravou odpadů lidské zdraví a jednotlivé
složky životního prostředí;
• zapracovat postupně požadavky na vytváření sítě zařízení do souboru výstupů
územního plánování jako důležitý podklad pro rozhodování o dalším rozvoji
zejména průmyslových zón;
• připravit návrh podpory pilotních projektů na ověření dosud v ČR
neprovozovaných technologií a zařízení k nakládání s odpady;
• požadovat ekonomickou rentabilitu navrhovaného zařízení vzhledem ke
kapacitě a provozu zařízení za daných podmínek financování investice
a provozu;
• vytvořit podmínky pro dobudování celostátní sítě zařízení pro nakládání
s nebezpečnými odpady;
• stanovit podmínky pro materiálové využívání odpadů v jiných vhodných
zařízeních, která nejsou vedena jako zařízení na využívání odpadů ve smyslu
Zákona;
• zajistit potřebné kapacity pro úpravu odpadů vhodných pro zpracování na
palivo, není-li vhodnější jejich materiálové využití;
• nepodporovat výstavbu nových skládek odpadů ze státních prostředků.
Nejprve se pokusíme identifikovat vazby spojující jednotlivé prvky a procesy
v ISNO. Omezíme se však na námi sledovaných šest toků odpadů popsaných
podrobně v předchozích kapitolách (směsný komunální odpad, živnostenský
odpad, biologicky rozložitelný odpad, elektroodpad, autovraky a odpad z obalů a
obalových materiálů).
Základem takto pojatého modelu ISNO na regionální úrovni je Hierarchie
způsobů nakládání s odpady (uvádějící způsoby nakládání s odpady od
nejpřijatelnějšího k nejméně přijatelnému): předcházení vzniku, příprava
k opětovnému použití, recyklace, jiné využití, například energetické využití a
odstranění, viz kapitola 2. Tento model, kde se uvažuje přiměřená síť zařízení
k nakládání s odpady, které využívají i sítě zařízení v okolních regionech (a
132
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
naopak), umožní realizovat plnění priorit v rámci plnění POH kraje, POH ČR
a POH subjektů v daném regionu.
Obrázek 6.1: Model ISNO na regionální úrovni.
Toky spojující jednotlivé prvky ISNO
Odpady
Suroviny
Opatření (prevence)
Výrobky
……………….. Hranice systému
Na obrázku 6.1 jsou vyznačeny jak hmotné toky odpadů, surovin, výrobků tak
nehmotná opatření týkající se předcházení vzniku odpadů ve výrobě, službách i
spotřebě v domácnostech vycházející z výše uvedené hierarchie způsobů
nakládání odpadů podle Směrnice.
V ISNO nesmíme zapomenout na zásadu soběstačnosti a blízkosti, kde Směrnice
stanoví, že pokud je to nezbytné nebo účelné, je nutné přijmout na národní a
regionální úrovni vhodná opatření k vybudování jednotné a odpovídající sítě
zařízení na zpracování odpadu a zejména zařízení na využití SKO sebraného v
domácnostech, včetně případů, kdy tento sběr odpadu zahrnuje rovněž KO od
jiných původců, a zohlednit přitom nejlepší dostupné techniky.
Důležitými cíli ve strategii ISNO jsou dosažení vyšší ekonomické efektivity
činností zúčastněných subjektů v daném regionu a současně environmentálně
šetrnější přístup k celému procesu nakládání s odpady. Dosažení těchto cílů je
podmíněno především vyšší integrací jednotlivých činností v rámci ISNO, která
133
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
výrazně překračuje míru přirozené a nutné spolupráce a obchodních vztahů
jednotlivých subjektů nakládajících s odpadem na území regionu bez zavedení
ISNO. Využitím vhodnějších technologií, prevence k předcházení vzniku odpadů,
integrací některých toků odpadů, zvýšením dostupnosti příslušných informací a
zkvalitněním logistiky provozovaných činností tak lze dosáhnout úspor
v podstatě ve všech oblastech nakládání s odpadem.
Z pohledu institucí zabývajících se nakládáním s odpadem na regionální úrovni
zodpovědnost spočívá tradičně na veřejné správě, zejména na samosprávě v
obcích. V poslední době se však v souvislosti s méně obvyklými a specifičtějšími
druhy odpadů (např. elektroodpady, autovraky, obaly), stejně jako s vyšší mírou
regulace, kontrolní činnosti a povědomí o nakládání s odpadem dostávají do
ISNO další subjekty (např. kolektivní systémy), působící v jeho různých
oblastech. Tento proces přechodu od veřejných institucí k soukromým subjektům
vyžaduje tvorbu účinného legislativního rámce a kontrolních mechanizmů, jež
sledují výkon a účinnost služeb jednotlivých firem zapojených v ISNO. Často je
jedna aktivita ve sledovaných tocích odpadů zajišťována řadou různých institucí
a firem, což vyžaduje kontrolu a vhodné řízení v rámci ISNO.
Finanční mechanizmy si v mnoha zemích EU po dlouhou dobu udržovaly
jednotnou podobu, kdy celoroční rozpočet sestavovaly příslušné samosprávy
(obce, města), které tak hospodařily se státními dotacemi, financemi
z mezinárodních zdrojů a dalšími příjmy. V současnosti se však vlivem změny
přístupu k nakládání s odpadem stávají ve většině zemí EU běžnými následující
postupy financování ISNO:
• uživatelské poplatky obcí v ISNO zůstávají nízké v komunální sféře, ale
poplatky v podnikatelské sféře dosahují výše potřebné k pokrytí nákladů
v souladu s principem znečišťovatel platí;
• poplatky, pokuty a odvody se stávají stále důležitějším zdrojem příjmů z OH.
Existuje široká škála motivačních poplatků a pokut, nicméně terminologie a
podrobnosti se v různých zemích EU liší;
• společné financování infrastruktury a služeb v ISNO a v celé oblasti životního
prostředí v regionálních svazích/sdruženích založených obcemi;
• financování vybudování infrastruktury v ISNO z environmentálních fondů
zakládaných státem. SFŽP umožňuje v ČR různé dotace (např. z poplatků, ze
státního rozpočtu, mezinárodních institucí apod.);
• půjčky, mezinárodní zdroje, dotační programy, mezinárodní instituce;
• participace soukromých subjektů v různých formách. Obvykle lze snadno
oddělit jednotlivé činnosti, které pak mohou na smluvním základě provozovat
soukromé subjekty, které se na systému finančně podílí.
Samozřejmou součástí všech činností realizovaných v rámci ISNO na regionální
úrovni je odpovídající infrastruktura a technologická základna pro nakládání s
odpady, počínaje jednoduchými kontejnery pro sběr vytříděných složek KO až
po energetické využití odpadů ve vyspělých spalovnách odpadů. Z hlediska
134
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
požadovaných změn v nasazení nejlepších dostupných technik lze uvažovat
následující oblasti:
• primární sběr odpadu, jeho shromažďování, tříděný sběr a svoz, kde jde
především o instalaci sběrných nádob odpovídajících jednotlivým tokům
odpadů, o rozmístění sběrných stanovišť a o polohu a technologické vybavení
shromaždišť odpadu tak, aby byla manipulace co nejefektivnější,
v neposlední řadě je třeba dbát na značení a ukládání různých druhů odpadů,
• přeprava odpadů na zařízení k jeho zpracování, kterou lze ovlivnit vozovým
parkem svozových vozidel, správnými typy příslušných nákladních a
speciálních vozidel a jejich důslednou evidencí a logistikou sběru a svozu
odpadů,
• třídění a úprava odpadů, které zahrnují technologie pro separaci různých
materiálů z odpadu pro recyklaci, drtící a šrédrovací zařízení pro autovraky a
ukládání nebo využití definitivně předzpracovaných odpadů,
• opětovné použití, recyklace a využití odpadu zahrnují řadu různých činností
od opakovaně použitelných výrobků přes materiálové a energetické využití
odpadu ve spalovnách nebo cementárnách (pneumatiky), po výrobu
zásypových materiálů a využití skládkového plynu pro výrobu elektrické
energie přitom vyspělost použité technologie určuje míru využití odpadu,
• zařízení pro materiálové a energetické využití, kam patří např. technologie
zaměřené na konstrukci vhodných anaerobních (BSP), poloanaerobních
zařízení a aerobních zařízení (kompostáren), mechanicko-biologickou úpravu
(MBÚ) až po moderní spalovny k energetickému využití odpadů,
• zařízení ke konečnému odstranění odpadu, které je mimo nejobvyklejší
zabezpečené skládky s jímáním plynu a skládky nebezpečných odpadů,
reprezentováno také otevřeným spalováním, ukládáním na nezpůsobilé
skládky, apod.
Spolupráce všech zainteresovaných subjektů je nezbytnou součástí ISNO na
regionální úrovni. Hlavními zúčastněnými subjekty jsou především původci
odpadu (zejména obce), dále poskytovatelé služeb jako organizace provádějící
sběr, shromažďování, svoz a zpracování odpadu, organizace zapojené do jeho
recyklace, systému zpětného odběru vybraných komodit a v neposlední řadě také
kontrolní a regulační orgány (ČIŽP, ORP a KÚ).
Každý subjekt musí mít konkrétní, jasnou a aktivní roli s cílem zlepšit účinnost a
efektivnost ISNO prostřednictvím aktivní účasti a neustálé vzájemné interakce.
Původci odpadů (obce, živnostníci apod.), jež jsou tradičně považováni za
pasivní partnery, mají však velkou zodpovědnost za předcházení vzniku odpadu,
jeho třídění, využití a bezpečné odstranění.
Je třeba dosáhnout úzké spolupráce mezi původci, svozovými a zpracovatelskými
firmami pro vyšší pokrytí a účinnost systému tříděného sběru a svozu odpadu,
jeho recyklaci, materiálové a energetické využití a bezpečné odstranění. Navíc, s
rychlými změnami v množství a složení KO musí vést kontrolní orgány veřejné
135
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
správy nepřetržitý dialog se zúčastněnými stranami, aby se implementovaly
příslušné právní předpisy, POH a v příštích letech i Programy přecházení vzniku
odpadu dle Směrnice, které mohou pomoci přinést požadované zlepšení v ISNO.
V dalším stručně popíšeme ISNO na regionální úrovni.
6.3 Prvky (procesy) v ISNO
Termínem prvky ISNO jsou na obrázku 6.1 označeny jednotlivé oddělené
procesy nakládání s odpadem včetně výroby a služeb, spotřeby a prevence, které
jsou v obrázcích reprezentované uzly (tj. obdélníky uvnitř čárkované oblasti).
Tyto obdélníky (uzly) jsou navzájem propojené toky odpadů, surovin, výrobků a
informací, které pak v obrázcích reprezentují orientované hrany schématu
(grafu). Obecně lze v rámci ISNO rozlišit následující stěžejní procesy:
1. Předcházení vzniku, prevence, tj. opatření přijatá předtím, než se látka,
materiál nebo výrobek staly odpadem.
2. Výroba a služby, tj. navrhování, výroba, distribuce a prodej výrobků,
poskytování služeb, kde vznikají nechtěné výstupy a produkty, které se
stanou odpady.
3. Spotřeba, tj. užívání výrobků a služeb při kterém vzniknou odpady.
4. Sběr odpadu, tj. shromažďování, včetně předběžného třídění a předběžného
skladování odpadu pro účely přepravy do zařízení na zpracování odpadu a
dále zpětného odběrů výrobků s prošlou životností.
5. Využití odpadu, příprava k opětovnému použití, materiálové a jiné (např.
energetické využití).
6. Recyklace, využití odpadu pro tvorbu nových výrobků, kam zahrneme
i nahrazení surovin.
7. Odstranění odpadu, zejména skládkování, spalování (bez energetického
využití) nebo i biologický rozklad odpadu.
V následujících kapitolách se budeme zabývat vybranými prvky, které souvisí s
procesem 4. Jednotlivé toky mezi příslušnými procesy ISNO budou posléze
popsány v dalším textu.
6.3.1 Sběr, shromažďování, třídění, svoz a přeprava odpadů
Primární a tříděný sběr SKO, živnostenských odpadů, BRO, elektroodpadu,
autovraků i obalů, jeho shromažďování a přeprava do zařízení na zpracování
odpadu, včetně zpětného odběru jsou diskutovány v této kapitole.
U každého subjektu v ISNO (především obce) je nutné zabezpečit instalaci
sběrných nádob na shromažďování SKO a ostatní tříděné složky KO týkající se
jednotlivých toků odpadů. Důležité je optimalizovat rozmístění sběrných
stanovišť na odděleně tříděné složky KO (papír, plasty, sklo, kompozitní obaly
apod.) na území obce a také jejich vybavení, aby manipulace s nimi a výtěžnost
136
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
tříděného sběru byla co nejefektivnější. V neposlední řadě je třeba dbát na
značení nádob na ukládání různých druhů odpadů.
6.3.1.1 Svoz odpadů
Svoz odpadů ze sběrných nádob (případně sběrných pytlů) a sběrných stanovišť
(zejména se jedná o SKO a tříděné složky KO) v obci (případně od živnostníků)
a jejich přepravu do zařízení na zpracování odpadu v rámci ISNO může v daném
regionu provádět:
A. Jedna svozová firma pro celý region, případně více firem podle jednotlivých
druhů odpadů svážených nezávisle.
B. Více svozových firem v regionu, se svozovými oblastmi, které se v některých
obcích navíc překrývají např. v důsledku samostatného svozu živnostenského
odpadu.
Z praktického hlediska i z pohledu minimalizace environmentálních dopadů je
žádoucí, aby svoz od všech cílových skupin tak v regionu zabezpečovala jediná
svozová firma, která bude moci svozové trasy svých vozidel naplánovat tak, aby
byly co nejefektivnější jak z environmentálního tak i z ekonomického hlediska.
Rovnocennou variantou může být zabezpečení svozu podle jednotlivých druhů
tříděných odpadů (např. svoz zpětného odběru různých skupin elektrozařízení
apod.) nebo příslušnými provozovateli koncových zařízení na zpracování odpadu
(např. třídící linka, zařízení pro zpracování elektroodpadu, BPS, kompostárna,
skládka apod.).
Svoz odpadů je vhodné organizovat v rámci ISNO tak, aby do něj byly zahrnuty
jednotlivé toky odpadů i v rámci větších územních celků tak, aby bylo zajištěno
efektivní a environmentálně příznivé řešení plnění POH a strategie ISNO.
Pokud bude svoz odpadu a jeho přepravu na zařízení na zpracování odpadu
v daném regionu ISNO zajišťovat jedna svozová firma (varianta A) pak by bylo
vhodné, aby prošla výběrovým řízením vypsaným např. v rámci sdružení/svazku
obcí, pro které bude přepravu odpadů zajišťovat. Ve výběrovém řízení na
svozovou firmu by měl být mj. kladen požadavek na jeho účastníky, aby
předložili dále uvedený položkový rozpočet s cenami.
V rozpočtu na svoz by měly být uvedeny následující položky, pokud možno
s cenami za tunu odpadu a rok (tj. nabídkové ceny), aby bylo možno
srovnat příslušné nabídky mezi sebou a se stávajícím stavem:
• odpis sběrné nádoby nebo cena za jejich pronájem pokud jsou v pronájmu (v
jednotkách Kč/t (Kč za jednu tunu), případně v Kč/nádoba (Kč za jednu
nádobu) a způsob přepočtu na Kč/t podle průměrné roční výtěžnosti sběru
odpadů do nádoby);
• cena za svoz odpadu ze sběrných nádob (v jednotkách Kč/t, případně
v Kč/nádoba a způsob přepočtu na Kč/t, případně v Kč za časovou jednotku
svozu a způsob přepočtu na Kč/t);
137
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
cena za přepravu odpadu na zařízení na zpracování odpadu (třídící linka,
skládka, spalovna, MBÚ) (v jednotkách Kč/t s uvedením jednotkových cen
za jeden kilometr (km) přepravy, tonáží vozidel, vytížením a zpáteční
vzdáleností na koncová zařízení) – počítá se jako
cena za km přepravy · počet km/vytížená tonáž,
kde · značí operátor násobení a / operátor dělení;
• v případě využití překladiště – cena za přepravu odpadu na překladiště a
z překladiště na koncové zařízení pro zpracování odpadu (v jednotkách Kč/t,
s uvedením jednotkových cen za km přepravy, tonáží vozidel a vzdáleností
na koncová zařízení) a cena za manipulaci na překladišti (pokud je
využíváno).
V položkovém rozpočtu by měla být dále uvedena cena (v jednotkách Kč/t
včetně všech poplatků) za zpracování odpadu na koncovém zařízení (třídící linka,
BPS, skládka, spalovna SKO), neboť nabízené ceny firem ve výběrovém řízení
se mohou lišit.
Celková cena za svoz, přepravu a zpracování odpadu na koncovém zařízení (v
Kč/t) se získá součtem cen za svoz, přepravu a zpracování SKO.
Poznámka: Veškeré ceny uváděné v příkladech v této kapitole jsou pouze
orientační a přibližně odpovídají cenovým hladinám v polovině roku 2009. Ceny
v příkladech se tak mohou od reálných cen v regionech ČR výrazně lišit.
Uváděné ceny rovněž odpovídají hodnotám uvažovaným Strategií rozvoje
nakládání s odpady v obcích a městech ČR31.
•
Příklad: Výpočet nákladů za svoz, přepravu a zpracování SKO.
Kalkulace ceny za svoz, přepravu a zpracování SKO:
• pronájem sběrných nádob na odpad (přepočteno z ceny za pronájem nádoby a
průměrné roční výtěžnosti odpadů z nádoby): 626,- Kč/t,
• svoz odpadu ze sběrných nádob v obci: 306,- Kč/t,
• přeprava odpadu na koncové zařízení (skládka SKO): 246,- Kč/t, kde
průměrné náklady na přepravní vozidlo činí 35 Kč/km, u vozidla s průměrně
vytíženou tonáží 5,7 t a vzdálenost obce od skládky je 20 km, tj. s návratem
40 km a cena pak činí 35 · 40/5,7 = 246,- Kč.
• není uvažováno využití překladiště odpadu před jeho přepravou na koncové
zařízení, ale je nutné s touto cenu počítat, pokud se bude využívat překladiště.
• cena za uložení SKO na skládce (včetně všech poplatků): 1 162,- Kč za tunu.
Celková cena za svoz, přepravu a zpracování odpadu pak činí celkem:
626 + 306 + 246 + 1 162 = 2 340,- Kč/t.
31
http://www.smocr.cz/cinnost/zivotni-prostredi/strategie-rozvoje-nakladani-s-odpady-v-obcich-amestech-ceske-republiky.aspx
138
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Poznámka: V případě svozu vytříděných složek KO je dále nutné uvážit snížení
nákladů na svoz SKO v důsledku snížení jeho hmotnosti o vytříděné složky
odpadů.
Obdobným způsobem lze stanovit cenu (v Kč/t) za svoz a přepravu vytříděných
složek KO (papír, sklo, plasty, BRO, kovy apod.), případně ji doplnit cenou za
jejich dotřídění anebo snížit o odměnu od kolektivních systémů nebo
autorizované obalové společnosti EKO-KOM.
6.3.1.2 Mobilní sběr
Pod pojmem mobilní sběr rozumíme širokou škálu služeb v ISNO, které jsou
zajišťovány mobilními prostředky, tj. prostředky, které jsou k dispozici
jednorázově respektive nepravidelně.
Mobilní sběr je alternativou především k systémům sběru odpadů založeným na
sběru ve sběrném dvoře. Obce jsou totiž povinny určit místa, kam mohou fyzické
osoby odkládat KO. Tato místa obce většinou stanovují obecně závaznou
vyhláškou o systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a
odstraňování KO vznikajících na jejím katastrálním území, včetně systému
nakládání se stavebním odpadem (dále obecní systém nakládání s odpadem).
O jednotlivých svozech jsou pak občané v předstihu informováni prostřednictvím
dostupných médií, nejčastěji se jedná o obecní rozhlas, úřední desku, zpravodaj,
obecní TV, web apod.
Mobilním sběrem je tak většinou zajišťován sběr nebezpečných složek KO. Sběr
nebezpečných složek musí obce provádět minimálně dvakrát ročně (dle §17
odst. 3 Zákona).
Běžnou praxí je dále zajišťování mobilního sběru dalších odpadů, které nelze
odkládat do běžných sběrných nádob (popelnic). Jedná se především
o přistavování velkoobjemových kontejnerů na objemné nebo biodegradabilní
odpady na určená místa v obci. Tyto kontejnery jsou přistavovány sezónně
(většinou v termínech jaro/podzim) nebo tzv. kampaňovým způsobem. Tento
způsob sběru je mnohde praktikován bez zajištění obsluhy po celou dobu
přistavení kontejneru, což může mít za následek jednak shromaždování jiných
odpadů, než pro které jsou určeny (např. nebezpečné složky KO), jednak jejich
rychlé přeplnění. Často dochází ke zneužití těchto kontejnerů živnostníky apod.
V konečném důsledku tento způsob představuje zvýšené náklady pro obec a
proto se jej obce v ISNO snaží minimalizovat.
Dalším způsobem je využití sofistikovanějších způsobů mobilního sběru (tzv.
„létající sběrné dvory“), kdy je sběr prováděn prostřednictvím speciálního
svozového vozidla, případně přistavením více druhů sběrných nádob (kontejnerů)
tak, že úroveň třídění je srovnatelná s tříděným sběrem na sběrných dvorech, tj.
třídí se několik druhů KO – objemný, BRO, stavební, nebezpečný odpad, atd.
V těchto případech je přítomna obsluha létajícího sběrného dvora po celou dobu
přistavení nádob.
139
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Mobilním sběrem je také zajišťován zpětný odběr elektroodpadů, který obcím
nabízí kolektivní systémy (viz kapitola 6.3.1.7). Tento způsob sběru je zajištěn
obdobným způsobem jako v předchozím odstavci, tj. v daném termínu je
přistaveno sběrné vozidlo, kam jsou jeho obsluhou ukládány elektroodpady
přijaté od občanů.
6.3.1.3 Tříděný sběr odpadů
Tříděný sběr papíru, plastů, skla, kompozitních obalů, BRO, objemných odpadů
nebo jiných druhů odpadů z KO od cílových skupin v ISNO (viz kapitola 6.4)
může být prováděn:
A. Trvalým umístěním sběrných nádob na sběrných místech (v extrémním
případě pouze na jednom místě – např. na sběrném dvoře).
B. Trvalým umístěním sběrných nádob na úrovni jedné domácnosti nebo
jednoho obydlí, případně pomocí pytlového sběru (do plastových pytlů,
rozdávaných občanům zdarma nebo za úplatu) s odkládáním plných pytlů
přímo před obydlí nebo ke kontejnerům na sběrná místa, případně na jiná
vyhrazená místa.
Situace ohledně tohoto prvku v ISNO je poměrně složitá, a nelze ji tak
jednoznačně vyhodnotit jako u svozu odpadů. Ekonomicky výhodnější je využití
sběrných nádob pouze ve sběrných místech, kde je však menší výtěžnost sběru i
čistota vytříděného odpadu (nežádoucí odpady od neukázněných občanů).
Vzniká přitom i vyšší zatížením na straně občanů dané donáškovou vzdáleností
do sběrných míst.
Oproti tomu pytlový sběr, případně umístění sběrné nádoby v každé domácnosti
je dražší řešení, ať už pořizovací cenou za pytle nebo výrazně vyšší náročností
svozu od každé domácnosti. U pytlového sběru je však určitá ekonomická
výhoda v tom, že svoz může probíhat méně náročnou svozovou technikou.
Kompromisním řešením může být nastavení hustoty sítě sběrných stanovišť
(sběrných míst nebo míst pro odkládání pytlů) tak, aby vzdálenost stanoviště byla
pro obyvatele ještě přijatelná. Rovněž lze uvažovat o kombinaci sběrných
stanovišť a umístěním nádob na úrovni jedné domácnosti podle rozdílného
objemu množství tříděného odpadu, který je dán typem bydlení (např. v případě
BRO).
Ekonomická výhodnost může být však v případě malé výtěžnosti třídění pouze
zdánlivá. Je nutné uvážit, že některé nevytříděné složky KO zůstanou v SKO. To
znamená, že nároky na objem sběrných nádob SKO, svoz a přepravu SKO na
zařízení k jeho zpracování zůstanou stejné, jako v případě netříděného KO.
Celková ekonomika tříděného sběru pak může být ovlivněna zejména rozdílnými
dopravními nároky na přepravu odpadu na koncové zařízení a technologickými
nároky na jeho zpracování nebo na předúpravu před přepravou na vzdálené
zařízení. Zároveň je nutné uvážit podle jednotlivých tříděných složek příjmy
obce z odměn od kolektivních systémů.
140
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Kromě toho je nutno zjistit, jaký mají občané přístup k problematice tříděného
sběru KO a způsobů jeho svozu (například formou ověření na malé pilotní oblasti
případně dotazníkovým šetřením). Na základě zjištěných údajů pak vybrat
variantu, která může být zadána do podmínek pro nové výběrové řízení na
svozovou firmu (která zajistí požadované prvky systému), nebo tuto variantu
prosadit u dříve vybrané svozové firmy, případně zadat podnět obci ke změně
obecně závazné vyhlášky o systému nakládání s odpadem.
6.3.1.4 Modelování výtěžnosti tříděného sběru odpadu
Před rozhodnutím o způsobu tříděného sběru je vhodné posoudit jeho výtěžnost a
možnosti jak jej zefektivnit.
Optimalizace rozmístění sběrných stanovišť a rozsahu tříděného sběru se může
provést např. s využitím matematického modelu svozové oblasti tříděného sběru,
kde domy budou symbolizovat uzly grafu ohodnocené číslem reprezentujícím
počty domácností nebo počtem obyvatel těchto domů a vzájemné spojnice uzlů
budou ohodnoceny vzdálenostmi domů v metrech. Tento graf bude obsahovat i
uzly, symbolizující plánovaná sběrná místa.
Při nižším počtu obyvatel a nižší očekávané úspoře je v některých triviálních
případech možné využít intuitivních postupů, např. umístění jediného sběrného
místa na centrálním náměstí (návsi) obce.
Komplikovanější bude model výpočtu výtěžnosti tříděného sběru, který nyní
popíšeme. Budeme jej aplikovat na třídění směsného plastu (PET) z KO, který
tvoří především obalový plast [63].
V roce 2008 činilo v ČR průměrné množství plastů cca 23% ze všech nevratných
obalů dávaných na trh v systému EKO-KOM a výtěžnost tříděného sběru na
jednoho obyvatele vzrostla až na 53,1 kg vytříděných odpadů [63]. Dosažená
míra recyklace a využití plastů činila v roce 2008 cca 56% [64]. Odtud lze
odvodit, že množství plastů v KO např. ve městě s 10 000 obyvateli může
dosáhnout při průměrné výtěžnosti 53,1 kg tříděného sběru na obyvatele až cca
6,8 kg na obyvatele, tj. 68 t ročně v celém městě.
Předpokládejme, že vytříděno a sebráno však bylo pouze 4 kg plastu na
obyvatele, tj. 40 tun ročně v celém městě.
Předpokládané roční množství nevytříděných směsných plastů (které zůstanou ve
SKO) je cca 20 kg na občana (jde o kvalifikovaný odhad, který se bude
v různých městech a obcích lišit). Z toho plyne, že dosavadní výtěžnost třídění
plastů v uvažovaném městě s 10 000 obyvateli je pouze 20 %, což může způsobit
nevhodné umístění sběrných míst i malá motivace a uvědomění občanů.
První možnost, jak zlepšit výtěžnost třídění v ISNO, je optimalizovat počet a
umístění sběrných míst tak, aby občané měli vhodnější donáškovou vzdálenost.
Tuto vzdálenost míst bydliště občanů a sběrných míst lze např. počítat pomocí
tzv. Manhattanské vzdálenosti (tj. vzdálenost d dvou bodů B1 a B2 se
141
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
souřadnicemi [1,y1] a [2, y2] se počítá jako d = |x1-x2| + |y1-y2|) díky převažující
pravoúhlé síti ulic v uvažovaném městě.
Dále budeme předpokládat, že při vzdálenosti bydliště občana do 50 m (můžeme
zvolit i jinou vzdálenost) k nejbližšímu sběrnému místu bude účinnost třídění
plastů u těchto občanů 60 % a účinnost třídění při vzdálenosti bydliště občana k
nejbližšímu sběrnému místu mezi 50 až 250 m bude mít lineární klesající
tendenci. Při vzdálenosti větší 250 m bude účinnost nulová.
Aplikací tohoto modelu na všechny občany města se můžeme odhadnout
výtěžnosti podle nového umístění sběrných míst.
Pokud by výše uvedený model neodpovídal aktuálnímu množství sebraných
plastů ze sběrných míst, tak jej lze upravit podle skutečné výtěžnosti sběru plastů.
Buď změníme hranici donáškové vzdálenosti (50 m) pro maximální účinnost
třídění nebo hranici vzdálenosti (250 m) pro nejzazší nenulovou účinnost třídění
anebo změníme uvažovanou maximální účinnost třídění (60 %).
Model je možno upravit také na základě znalosti o zaplněnosti jednotlivých
sběrných nádob ve sběrných místech.
Aplikací modelu na nově navržené rozmístění sběrných míst bude zjištěna
předpokládaná produkce plastů, která bude využita pro následnou analýzu
(finanční).
Příklad: Výpočet nákladů za svoz a nakládání s plasty (PET) po optimalizaci sítě
sběrných míst podle výše uvedeného modelu.
Kalkulace ceny za svoz a nakládání s plasty (PET) v běžných cenách na trhu
v roce 2009:
• pronájem sběrných nádob na separovaný odpad (přepočteno z ceny za
pronájem nádoby a průměrné roční výtěžnosti odpadů z nádoby): 3 050,Kč/t;
• svoz směsných plastů (PET) ze sběrných nádob na separovaný sběr: 2 350,Kč/t;
cena
za využití překladiště se neuvažuje;
•
• přeprava směsných plastů (PET) na třídící (dotřiďovací) linku: 823,- Kč/t,
kde průměrné náklady na přepravní vozidlo činí 35 Kč/km u vozidla
s průměrně vytíženou tonáží 1,7 t (hutnění na 25 %) a vzdálenost zařízení od
obce 20 km (s návratem 40 km), tj. 35 · 40/1,7 = 823,- Kč.
• cena vytřídění směsných plastů (PET) na třídící lince: 1 700,- Kč/t,
• odhad odměny od systému EKO-KOM po započtení bonusů (na většinu
z nich není dosaženo): 4 500,- Kč/t,
• úspora v produkci SKO (vytříděné plasty nejsou v SKO obsaženy a tím se
sníží jeho celková hmotnost) - platba za svoz SKO 2 340 Kč/t,
Cena celkem: 3 050 + 2 350 + 823 + 1 700 – 4 500 – 2 340 = 1 083,- Kč/t.
142
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Výtěžnost tříděného sběru směsných plastů (PET) by při účinnosti třídění 30%
činila: 60 t. Tzn., že příjem za vytříděné plasty by celkem činil
60 · 1 083 = 64 980,- Kč.
Dále je možno využít ještě složitější model s měřenými donáškovými
vzdálenostmi s využitím geografických informačních systémů (GIS). V takovém
případě je samotný proces optimalizace rozmístění sběrných míst často
výpočetně velmi náročný, a přitom se může stát, že k přesnému výsledku
nedospějeme. Získáme však výstup, který se přesnému rozmístění sběrných míst
velmi blíží (tj. přibližné řešení problému), což může být dostačující.
Ještě složitějším modelem je model, kde donáškové vzdálenosti občanů ke
sběrným místům jsou kombinovány se vzorci na výtěžnost tříděného sběru
odpadů. Vzorce na přibližnou výtěžnost tříděného sběru dávají do nepřímé
úměry donáškovou vzdálenost a výtěžnost a počítají procentuální podíl tříděné
složky KO, který je možno vytřídit z KO. Podíl je nutno ještě násobit
koeficientem motivace občanů ke třídění (v závislosti na typu domů a
společenského a příjmového rozvrstvení). Koeficienty se odhadují s ohledem na
specifické podmínky regionu. Výsledný vzorec je možné ověřit na základě
zjištění zaplnění sběrných nádob v dané lokalitě a případně na základě odchylky
modifikovat koeficienty motivace.
Při optimalizaci modelu je možné nastavit zvolené kritérium například takto:
kompletní pokrytí obyvatel, nejvyšší výtěžnost tříděného sběru složky KO,
ekonomicky nejlevnější varianta při zachované minimální výtěžnosti sběru apod.
Je důležité si také uvědomit, že na rozšíření systému tříděného sběru KO je
možné získat dotace z veřejných zdrojů (OPŽP, SFŽP).
Dále je nutné uvážit míru úspory v produkci SKO, která je důsledkem zavedení
separovaného sběru složky KO. Z hlediska stanovení snížení produkce SKO
zavedením tříděného sběru složky KO je důležité stanovit, zda celá nově získaná
produkce vytříděné složky KO byla původně součástí SKO nebo zda zahrnuje i
novou produkci složky (tříděný sběr může odčerpat část odpadu z vlastního
využití domácností nebo z nakládání mimo režim Zákona).
V rámci nastavení způsobu shromažďování a svozu tříděných složek KO a jejich
úpravy před přepravou ke konečnému využití je vhodná spolupráce obcí svozové
oblasti tak, aby bylo dosaženo logistických úspor a maximálních výnosů
z prodeje. Toho lze dosáhnout například výstavbou a provozováním společného
Regionálního odpadového centra, kde bude zařízení určené ke zpracování
(dotřídění, lisování apod.) vytříděného odpadu.
6.3.1.5 Sběr živnostenského odpadu
Zapojení živnostníků do obecních systémů nakládání s odpady v rámci ISNO je
potřebné, protože produkce živnostenských odpadů zařazených do skupiny 20 dle
Katalogu tvoří významnou část celkové produkce KO. Je proto žádoucí, aby
živnostníci spolupracovali s obcí při realizaci jejích záměrů v oblasti tříděného
143
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
sběru a celkového nakládání s odpady. Z tohoto důvodu je rovněž vhodné, aby
živnostníci byli zapojeni nejen do systému sběru SKO, ale i do třídění
využitelných složek KO. Zapojení živnostníků v rámci ISNO by mělo být řešeno
tak, aby bylo možné pro potřeby evidence odpadů a účtování nákladů odlišit
vlastní produkci obce a produkci živnostenské odpadu.
Z hlediska minimalizace environmentálních dopadů nakládání se živnostenskými
odpady je rovněž žádoucí, aby do obecního systému nakládání s odpady v rámci
ISNO živnostníci byli zapojeni. Lze tak například eliminovat situaci, kdy do
jedné ulice v jeden den zajíždí k různým živnostníkům vozidla různých
svozových firem.
Z hlediska ekonomiky svozu, přepravy a zpracování živnostenských odpadů v
ISNO je nutné dále řešit skutečnost, že náklady na služby svozové firmy pro
potřeby obce jsou zatíženy sníženou sazbou DPH, zatímco v případě ostatních
subjektů (živnostníci) jsou náklady na tyto služby zatíženy vyšší sazbou DPH.
V praxi lze tento problém řešit například takto:
• Odpad je od živnostníků svážen v rámci obecního systému nakládání
s odpadem, živnostníci však mají se svozovou firmou samostatné smlouvy a
služba je jim fakturována zvlášť.
• Živnostníci jsou do obecního systému zapojeni prostřednictvím smlouvy
s obcí podle § 17, odst. 6 Zákona. V tomto případě je svozovou firmou
úhrada fakturována obci s tím, že služba je dle míry zapojení živnostníků
účtována částečně ve snížené a částečně ve zvýšené sazbě DPH.
Určitým rizikem ve sběru, svozu a zpracování živnostenského odpadu v ISNO je
podíl těch živnostníků, kteří obecní systém nakládání s odpadem zneužívají, aniž
by za něj platili. V případě SKO, kdy jsou živnostníci většinou vybaveni
vlastními sběrnými nádobami, lze ještě vyhodnotit množství jejich produkce
odpadu, a tak stanovit jejich odpovídající podíl na financování obecního systému
nakládání s odpady. V případě tříděného sběru složek KO (papír, plast, sklo,
kovy atd.) nelze stanovit míru využívání obecního systému tříděného sběru KO
jednotlivými živnostníky, ani prokázat zda plní svou povinnost třídění odpadů
podle jejich druhů, pokud nejsou živnostníci vybaveni vlastními sběrnými
nádobami.
Ekonomický efekt zapojení živnostníků do obecního systému nakládání s
odpady lze ověřit takto:
• Stanovit produkce živnostenského odpad (např. dle počtu nádob
rozmístěných u živnostníků, průměrné hmotnosti nádoby a počtu vývozů za
rok).
• Stanovit náklady na za svoz, přepravu a zpracování odpadů od živnostníků
dle položek uvedených v kapitole 6.3.1.1 v Kč/t nebo Kč/rok.
• Vypočítat příspěvek od živnostníků do obecního systému nakládání s odpady
dle položek v Kč/t nebo Kč/rok.
144
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Stanovit finanční efekt zapojení živnostníků do obecního systému nakládání
s odpady v rámci obecního rozpočtu porovnáním nákladové a příspěvkové
položky.
Na základě výsledků této analýzy je možné zadat podnět ke změně obecně
závazné vyhlášky o systému nakládání s odpadem (pokud zapojením
živnostníků do obecního systému nakládání s odpady nevznikne obci neúnosná
finanční ztráta) a umožnit jim (např. a v rámci dobré politické vůle) zapojení do
obecního systému nakládání s odpady v rámci ISNO.
•
6.3.1.6 Sběr biologicky rozložitelného odpadu
Náklady na tříděný sběr BRO z domácností jsou závislé na produkci BRO a
výtěžnosti zvoleného systému sběru. S tím souvisí i míra snížení produkce SKO,
která je důsledkem převedení části produkce SKO do systému tříděného sběru
komunálního BRO (BRKO). Při jeho zavedení je nutné očekávat zvýšení celkové
produkce KO z obce. Zachytí se sice část BRKO ze SKO, ale dojde k celkovému
navýšení množství BRKO o tu část odpadu, se kterým bylo původně nakládáno
mimo režim Zákona (domácí kompostování, nepovolené spalování nebo ukládání
na místa k tomu neurčená apod.). Z tohoto důvodu je vhodné provést před
zahájením sběru a svozu BRKO v obci kampaň zaměřenou na prevenci vzniku
především zahradního odpadu, případně s podporou domácího nebo komunitního
kompostování.
Pro určení skutečného přínosu zavedení tříděného sběru BRO na úrovni
domácností, je třeba rozlišit podíl teoreticky vytříditelného množství BRKO z
původní produkce SKO (např. zkušebním provozem ve vybrané lokalitě obce
nebo i s využitím zkušeností z jiné lokality atd.) a reálného množství BRKO,
které by vzniklo v důsledku zavedení tříděného sběru BRO z KO (se započítáním
vlivu zvýšení celkové produkce KO).
Na základě těchto informací lze odvodit náklady na zavedení tříděného sběru
BRKO následujícím způsobem:
• cena za zavedení a udržování systému tříděného sběru BRKO (odpis obecní
části investice do sběrných nádob na BRO v Kč/t případně cena za pronájem
nádob v Kč/t případně cena za nákup pytlů nebo vaků na BRO
k jednorázovému použití v Kč/t);
• cena za svoz BRO z sběrných nádob na BRO (v Kč/t, případně v Kč/nádoba
nebo Kč/hod. s následným přepočtem na Kč/t podle průměrné roční
výtěžnosti sběru odpadů do nádoby);
• cena za přepravu BRO na koncové zařízení pro zpravování odpadu, tj.
kompostárnu, BPS, či jiné zařízení (v Kč/t, s uvedením jednotkových cen za
km přepravy, tonáží vozidel, vytížením a zpáteční vzdáleností na koncová
zařízení). Počítá se jako cena za km přepravy · počet km/vytížená tonáž;
• cena (v Kč/t včetně všech poplatků) za zpracování BRO na koncovém
zařízení.
145
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Celková cena za svoz a zpracování BRO (v Kč/t) se získá součtem předchozích
položek,
Úsporu na svoz, přepravu a zpracování SKO lze při zavedení tříděného sběru
BRKO vypočítat následovně:
• Ověřit snížení produkce SKO sledováním jeho množství nebo na základě
sledování jiné lokality nebo orientačním výpočtem dle produkce BRO (v
t/rok).
• Stanovit úsporu u jednotlivých položek (např. pouze úspora za zpracování
odpadu, případně další úspora za přepravu odpadu z překladiště nebo úspora
za svoz).
• Vypočítat úspory za svoz, přepravu a zpracování SKO způsobem podle
kapitoly 6.3.1.1.
Pro vyhodnocením výsledků tříděného sběru BRKO využijeme následující
závěry z kapitoly 7.1:
• Výtěžnost sběru BRKO v pilotním území města Tišnov je závislá nejen na
systému rozdělení sběrných nádob (resp. počtu obyvatel na sběrnou nádobu),
ale i na intenzitě svozu (resp. objemu vyvezených sběrných nádob na
obyvatele a rok), dalšími faktory, které výtěžnost ovlivňují, mohou být
například typ zástavby, sociální postavení obyvatel, odchylky počasí v sezóně
od normálu a podobně.
• Výtěžnost svozu BRKO při plošném a trvalém rozmístění sběrných nádob
činila v pilotním území města Tišnov cca 120 kg na obyvatele za rok.
• Zvýšení celkové produkce odpadu (SKO+BRKO] v důsledku zavedení
tříděného sběru BRKO bylo na základě ročního sledování na pilotním území
města Tišnov o 13,5% vyšší při 7 % nižší produkci SKO. Orientačně bylo
vytříděno z SKO cca 34% množství BRKO z jeho tříděného sběru.
Příklad: Náklady na zavedení tříděného sběru BRKO v pilotním území města
Tišnov.
Uvažujme modelové parametry sběru BRKO v pilotním území města Tišnov:
měrná produkce BRKO 120 kg/obyvatele/rok;
využití odpadu na kompostárně, vzdálenost kompostárny od města Tišnov
činí 20 km;
• systém sběru donáškový, 1 nádoba 120 - 240 litrů na cca 8 domácností;
• svozový vůz, nástavba 22m3, odpad pokud možno není hutněn, průměrná
vytížená kapacita 4 t odpadu na jeden svoz.
Položkový rozpočet zavedení tříděného sběru BRKO:
• cena za pronájem sběrných nádob na BRKO: 255,- Kč/t;
• cena za svoz BRKO ze sběrných nádob na BRKO: 375,- Kč/t;
• cena za přepravu BRKO na koncové zařízení (kompostárna): 350,- Kč/t, kde
průměrné náklady na přepravní vozidlo činí 35 Kč/km, vozidlo má průměrně
•
•
146
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
vytíženou tonáží 4 t, vzdálenost města Tišnov od kompostárny je 20 km,
s návratem 40 km, tj. (35 · 40 / 4) = 350,- Kč/t;
• cena za příjem BRKO v kompostárně 750,- Kč/t.
Celková cena za zavedení tříděného sběru BRKO je: 255 + 375 + 350 + 750 =
1730,- Kč/t.
Úspora za snížení produkce SKO v pilotním území města Tišnov, (viz tabulky
7.4 a 7.5) bude následující:
• Měrné produkce SKO se sníží o 34 % produkce BRKO, tj. o
40,8 kg/obyvatel/rok.
• Průměrná měrná produkce SKO 262 kg/obyvatele/rok se sníží o 7 %,
původní náklady na svoz, přepravu a zpracování SKO se sníží rovněž o 7 %.
6.3.1.7 Sběr elektroodpadu a zpětný odběr
Existují kolektivní systémy, které mají systém zpětného odběru elektroodpadu
založený na spolupráci s obcemi, viz následující příklad. Environmentálně i
ekonomicky je výhodnější, aby systém zpětného odběru v ISNO fungoval se
zapojením obcí. Podobně jako u zapojení živnostníků do ISNO si povinná osoba
může zajistit zpětný odběr sama ve své režii, ale rozdíl je zde v tom, že oproti
zapojení živnostníků do obecního systému nakládání s odpady je v tomto případě
situace pro obec ekonomicky jednoznačně výhodnější, jak vyplývá
z následujícího příkladu.
Příklad: Uvažujme kolektivní systémy zabývající se sběrem elektroodpadu:
V současné době lze do režimu zpětného odběru reálně odklonit následující
komodity (dle Zákona lze i pneumatiky, oleje, ostatní baterie a akumulátory, ale
v praxi není tento způsob řešení obvyklý):
• Elektrospotřebiče určené pro domácnosti.
• Zářivky a výbojky.
• Baterie a akumulátory (suché).
Některé z kolektivních systémů poskytují obcím odměnu za množství
odevzdaných komodit:
a) ASEKOL (skupina elektrozařízení 3, 4, 7, 8) - odměna se skládá z:
- paušální odměny za provoz sběrného dvora 10 000 Kč/rok (možnost
odkládání od spotřebitelů i ostatních osob) a
- odměny za zpětný odběr elektrozařízení: TV a monitory 3 Kč/ks, ostatní
elektrozařízení (s výjimkou televizorů a počítačových monitorů)
0,15 Kč/kg.
K základní složce odměny za zpětný odběr lze připočíst:
- bonusy za výtěžnost a
- bonusy za pomoc při nakládce.
b) Elektrowin ((skupina elektrozařízení 1, 2, 6) - odměna se skládá z:
147
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
- základního příspěvku za všechna elektrozařízení: 0,15 Kč/kg,
- bonusového příspěvku za výtěžnost: od 0,51 kg do 1 kg na obyvatele a rok
je bonus 0,3 Kč/kg, u výtěžnosti nad 4,01 kg na obyvatele a rok je bonus
2 Kč/kg,
- v roce 2009 navíc platí mimořádná odměna 1,5 Kč/kg u velkých a malých
spotřebičů (vyjma spotřebičů určených k chlazení).
c) EKOLAMP (skupina elektrozařízení 5) - odměna se skládá z:
- pevné odměny dle velikosti spádové oblasti např. do 5 000 obyvatel je
odměna 1 500 Kč/rok, nad 300 000 obyvatel je odměna 50 000 Kč/rok,
- odměny za zpětný odběr 2 Kč/kg a
- odměny za překročení stanovené hmotnosti předaných světelných zdrojů,
v případě předání více jak 300 kg/rok (do 800 kg/rok) je výše úplaty
2 000 Kč, od 800 kg/rok (do 2 000 kg/rok) pak 4 000 Kč a nad 2 000 g/rok
10 000 Kč.
Kolektivní systém ECOBAT sbírající baterie a akumulátory žádnou odměnu
nenabízí, zajistí však odvoz elektroodpadu a dodání kontejneru zdarma. Výrobci
a dovozci dalších komodit, na které se vztahuje ze zákona povinnost zpětného
odběru (oleje, pneumatiky) nevytvořili kolektivní systém, který by spolupracoval
s obcemi. Náklady na odstranění těchto odpadů tak zatím musejí nést obce.
Pokud obec spolupracuje s příslušným kolektivním systémem, je v jejím zájmu
požadovat co nejvyšší pokrytí jejich vzniklých nákladů, protože náklady na
systém zpětného odběru by měli plně nést výrobci.
Je nutno provádět kontinuální sledování situace v oblasti systémů sdruženého
plnění, případně iniciovat jednání s konkrétními povinnými osobami
podnikajícími v daném regionu ISNO. Výsledné řešení bude plně závislé na
dojednaných podmínkách (případně předem daných legislativních povinnostech).
Je vhodné, aby obec zároveň informovala své obyvatele o místech zpětného
odběru zřízených povinnými osobami mimo rámec obecního systému nakládání s
odpady (mimo sběrné dvory), o kterých má přehled.
6.3.1.8 Sběr autovraků
Autovraky mohou být sbírány:
A. Na vrakovištích (po individuálním odvozu občany) v regionu ISNO.
B. Na sběrných záchytných místech (např. sběrných dvorech obcí) v ISNO a
následně převáženy hromadně přímo na drtící a separační linky (šrédry) nebo
na větší vrakoviště.
Individuální přeprava autovraků občany na vrakoviště v regionu ISNO je pro
obec ekonomicky výhodnější, ale má horší environmentální dopady, než jejich
předání na sběrná záchytná místa. Při individuální přepravě je možné při dobrých
logistických možnostech přepravy na vrakoviště v regionu ISNO, jejich větší
konkurenci, vyšší zbytkové ceně autovraku, pocházejícího z havárie
modernějšího vozidla (lepší prodejnost dražších nepoškozených dílů) získat za
148
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
autovrak i malou výkupní cenu, případně kompenzaci za dovoz autovraku na
vrakoviště. Ve většině regionů v ČR to však neplatí, zejména pro zastaralé
automobily, o jejichž použitelné díly již není zájem.
Shromáždění autovraků na sběrných záchytných místech (např. sběrný dvůr
obce) v ISNO v regionu a dále jejich přepravu k dalšímu zpracování, případně
před jejich odvozem ještě provedení základní demontáže (vypuštění provozních
kapalin, demontáž nebezpečných odpadů např. akumulátor atd.) je pro občany
výhodnější. Z environmentálního pohledu je to výhodnější, pokud přeprava
autovraků k jejich konečnému zpracování probíhá hromadně na přepravních
vozidlech s větší tonáží. Bohužel v tomto případě vznikají obci určité zvýšené
finanční nároky za přepravu ze sběrného záchytného místa na koncové zařízení.
Určité investiční náklady navíc vznikají obci, pokud není k dispozici např.
dostatečná plocha sběrného dvora. Jedná se vlastně o vytvoření vlastního
vrakoviště (se všemi administrativními a provozními důsledky z toho
plynoucími). Z tohoto pohledu je zřejmé, že tento přístup je vhodný pouze pro
větší města nebo sdružení/svazky obcí, kde je ještě ekonomicky přijatelný.
Před rozhodnutím o zřízení sběrného záchytného místa v ISNO je nutno provést
ekonomickou analýzu konkrétních podmínek v regionu. Je třeba analyzovat
zejména materiálové toky (počet autovraků) a možnosti odbytu získaných
surovin (viz Online informační systém pro evidenci autovraků32 a Přehled
zpracovatelů autovraků 33). Dále je nutno analyzovat investiční a provozní
náklady případného nového záchytného místa, zejména pokud stávající síť není
dostatečná.
Příklad: Analýza problematiky sběru autovraků v regionu.
V regionu ISNO bylo z výše uvedených zdrojů dat zjištěno:
• Produkce autovraků v regionu činí přibližně 1 100 ks/rok (údaj z registru
vozidel), z toho přibližně 500 ks autovraků je reálně dosažitelných na
případném novém zřizovaném sběrném záchytném místě. Na jeden autovrak
je možno počítat přibližně cca 1 t hmotnosti,
• Drtící a separační linky, které se nacházejí v současné době v ČR, jsou
v regionech Tlumačov, Kladno, Ostrava, Česká Lípa a žádná z nich není
reálně v dosahu.
• Nejbližší větší vrakoviště dle seznamu autorizovaných vrakovišť se nacházejí
ve vzdálenosti 30 km až 34 km. Další vrakoviště jsou již příliš vzdálená.
Přeprava autovraků na vrakoviště by tedy probíhala na vzdálenost 30 až 34
km.
Stanovení ceny za přepravu autovraků na nejbližší vrakoviště v regionu ISNO:
32
33
https://autovraky.mzp.cz/webklient/
http://www.mzp.cz/cz/prehled_zpracovatelu_autovraky
149
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Průměrná cena za přepravu autovraků činí: 600,- Kč/t, když uvažujeme
průměrné náklady na přepravní vozidlo 20 Kč/km, vozidlo bude
mít průměrnou vytíženou tonáž 1 t a vzdálenost k vrakovišti je 15 km,
s návratem 30 km, tj. 20 · 30/1 = 600,- Kč/t.
• Cena za demontáž nebezpečných odpadů (vypuštění kapalin atd.) a jejich
následné odstranění je zahrnuta do ceny, za kterou takto připravený autovrak
odebere provozovatel vrakoviště (protože by to sám musel totéž provést za
přibližně stejnou cenu).
• Cena za přepravu všech autovraků ze sběrného místa na vrakoviště činí
600 · 500 = 300 000,- Kč/rok.
Protože nebyla zajištěna příznivější cena za odbyt autovraku a přepravní náklady
jsou příliš velké, tak obec si tak pravděpodobně nebude moci finančně dovolit
zřídit sběrné záchytné místo pro autovraky na sběrném dvoře, nehledě
k investičním nákladům (i když existuje možnost dotace až 80 % z OPŽP) a
provozním nákladům na demontážní plochu (pokud k tomu není výrazná
politická vůle).
•
6.3.2 Sběrný dvůr
Dalším důležitým prvkem v ISNO je sběrný dvůr. Zřízením sběrného dvora mají
občané možnost odložit vytříděné složky KO v obci celoročně. Výrazně se tím
omezí nelegální nakládání s odpady, případně lze očekávat částečné snížení
produkce SKO a nárůst množství vytříděných složek KO. Sběrný dvůr by měly
vybudovat obce, které mají nad 2 000 obyvatel (doporučení většiny POH krajů
z roku 2003). V případě menší obce, kdy by mohlo dojít k neúměrnému zatížení
obecního rozpočtu náklady na provoz sběrného dvora, se nabízí také možnost
využití tzv. spádového sběrného dvora v ISNO pro více obcí na základě jejich
dohody. Problém však mohou být nevhodně dohodnuté náklady na provoz tohoto
spádového sběrného dvora.
Zřízení sběrného dvora je vhodné i v případech, kdy separované složky KO je
třeba k dalšímu zpracování převážet na větší vzdálenosti. Kumulací a případnou
objemovou úpravou těchto odpadů lze dosáhnout výrazných úspor při jejich
přepravě.
Ve sběrných dvorech mohou občané odevzdávat např. následující druhy odpadů
z námi sledovaných toků odpadů:
• Objemný odpad (nábytek, zařízení domácnosti apod.) z KO.
• BRO a odpad ze zahrad a údržby zeleně apod.
• Elektroodpady (pračky, ledničky, televize, rádia, sporáky, osobní počítače,
apod.) pro zpětný odběr.
• Kovový odpad a dřevěný odpad.
• Obalové odpady (papír, sklo, plasty, dřevěné obaly), apod.
• Suť z bytových úprav - číslo 17 01 01, 17 01 02, 17 01 03, 17 01 07 dle
Katalogu.
150
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
•
•
Nebezpečné složky KO včetně starých chladících zařízení apod.
Pneumatiky.
6.3.2.1 Náklady na vybudování a provoz sběrného dvora
Investiční náklady
Z investičního hlediska existují dva základní přístupy k vybudování sběrného
dvora: jednoduchý sběrný dvůr s minimálními investičními náklady nebo
komplexně vybavený sběrný dvůr.
U jednoduchého sběrného dvora se většinou jedná o zpevněnou,
vodohospodářsky zabezpečenou a oplocenou plochu, na níž jsou umístěny volně
kontejnery a zázemí obsluhy, které je zajištěno mobilní buňkou.
Komplexně vybavený sběrný dvůr má většinou sklad nebezpečných odpadů, garáž
pro manipulační techniku, přístřešek, mnohdy i překládací rampu (ta občanům
zvyšuje komfort překládky). Zázemí obsluhy je většinou řešeno zděným
objektem se sociálním zařízením. Pokud není sklad nebezpečných odpadů řešen
v rámci stavební části, je nutné mít ve sběrném dvoře mobilní sklad
nebezpečných odpadů. Podobně je nutné řešit skladování elektroodpadu.
Investiční náklady na takto vybavený sběrný dvůr s celkovou plochou 1 900 m2
se pohybují od 12 milionů Kč (bez DPH) výše v cenách roku 2009.
K investičním nákladům je nutné připočíst náklady na pořízení technologického
vybavení sběrného dvora. Jedná se především o kontejnery a manipulační
techniku, kde se doporučuje základní vybavení: minimálně dva velkoobjemové
kontejnery na objemné odpady, po jednom kontejneru na pneumatiky, stavební
odpady, BRKO a kovy. Dále běžné kontejnery na oddělený sběr papíru, plastů a
skla a sběrné nádoby a sběrné prostředky na výrobky podléhající zpětnému
odběru: oleje, baterie a akumulátory a zářivky.
V následujícím přehledu jsou uvedeny orientační ceny bez DPH pro
nejpoužívanější technologické vybavení sběrných dvorů:
• čelní kolový, smykem řízený nakladač (UNC)
1 000 000 Kč,
• vysokozdvižný vozík
500 000 Kč,
• štěpkovač
100 000 Kč,
• mobilní sklad nebezpečných odpadů
150 000 Kč,
(pokud součástí sběrného dvora není stacionární sklad)
• sklad – přístřešek pro elektroodpady 25 m3
50 000 Kč,
(možnost získat zdarma od kolektivního systému)
• velkoobjemový kontejner 20 m3
45 000 Kč,
• velkoobjemový kontejner 10 m3
35 000 Kč.
Náklady na komplexně vybavený sběrný dvůr s výše uvedeným technologickým
vybavením a dalšími běžnými kontejnery se pohybují od 2 milionů Kč (bez
DPH) výše.
151
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
V případě rozhodnutí obce o výstavbě sběrného dvora bude nutno zajistit na jeho
vybudování dostatečnou dotaci z veřejných zdrojů. V současné době (do roku
2013) na výstavbu sběrného dvora lze získat dotaci až 90 % z OPŽP. Některé
kraje nabízejí navíc ještě i dotaci z vlastních zdrojů, takže celková výše dotace na
výstavbu sběrného dvora může dosáhnout až 95 %.
6.3.2.2 Provozní náklady a příjmy
Z hlediska provozu sběrného dvora jsou možné dva přístupy:
1) Sběrný dvůr pronajmout firmě (provádějící svoz v rámci ISNO), která má
oprávněné k nakládání s odpady a odborně zajistí provoz dvora. Obec pak
nemá s provozem sběrného dvora žádné starosti ani náklady. Navíc má
zajištěn většinou malý, přesto konstantní příjem (nájemné).
2) Provozovat sběrný dvůr ve vlastní režii (např. firmou technické služby
zřízenou obcí), kde obec nese veškeré provozní náklady. O tyto náklady se
však může podělit s okolními obcemi za předpokladu, že se bude jednat o
spádový sběrný dvůr a dojde k dohodě s vedením těchto obcí o tom, že i
jejich občané budou moci sběrný dvůr vyžívat. Obec však musí jako
provozovatel zařízení řešit veškeré legislativní a evidenční povinnosti apod.
Dobrou organizací provozu lze však provozní náklady efektivně snižovat a
reálně uvažovat s následujícími příjmy:
- prodejem druhotné suroviny (kovy),
- prodejem výrobku (palivové dříví, štěpka),
- odměnou ze systému EKO-KOM za vytříděné obalové odpady,
- odměnou od kolektivních systémů za vyřazené elektrické a elektronické
zařízení (ASEKOL, Elektrowin, EKOLAMP),
- úsporou nákladů na odvoz kumulovaných množství (případně objemově
upravených) odpadů na vzdálenější zpracovatelská zařízení.
V praxi při optimalizaci provozu (snížení nákladů, zvýšení příjmů) sběrného
dvora je vhodné odklonit do režimu tzv. zpětného odběru maximální množství
vytříděných odpadů, které tomuto režimu podléhají a je zajišťován kolektivními
systémy. Tím se zajistí, že za odvoz a zpracování těchto komodit se nebude platit
(více viz příklad ke zpětnému odběru).
Další možností ve snižování nákladů je získání odběratele, který bude za některé
vytříděné odpady platit. Týká se to například u kovů a olověných akumulátorů.
Dále je nutné sledovat trh a hledat možnosti dalšího uplatnění vytříděných
odpadů ze sběrného dvora na trhu, například prostřednictvím Burzy odpadů34 na
internetu, kde lze nalézt výkupní ceny kovů.
S výše uvedeným souvisí snaha odklonit některé komodity z režimu Zákona.
Může se jednat například o čisté dřevo, které je možné využít jako palivové nebo
vyrobit například štěpku apod.
34
http://www.kovy.eu/burza-odpadu/
152
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Další tradiční vytříděné odpady uplatnitelné na trhu druhotných surovin (papír,
plasty, sklo), jsou z hlediska příjmů nevýznamné (vzhledem ke kolísání
výkupních cen). Rozhodující je tak příjem ze EKO-KOM. Například u obce
mající cca 3 000 obyvatel, která provozuje sběrný dvůr a lze se započtením všech
bonusů získat odměnu ze systému EKO-KOM až ve výši 35 000 Kč/čtvrtletí.
Co se týče dalších variabilních provozních nákladů, musí se počítat s náklady na
energie (elektřina, plyn, teplo – v závislosti na způsobu vytápění) a na vodní
hospodářství (spotřeba vody a vypouštění odpadních vod). Dalším významným
variabilním nákladem jsou náklady na pohonné hmoty do manipulační techniky.
Z hlediska fixních nákladů budou důležité následující položky:
- mzdové náklady (například hrubá mzda na plný úvazek 17 000 Kč/měsíc),
- náklady na údržbu a opravy (odhad 20 000 Kč/rok),
- pojištění majetku (odhad 5 000 Kč/rok – pojištění budovy),
- ostatní provozní náklady (oděvy, ochranné pomůcky, hygienické potřeby,
rozbory, analýzy apod. (odhad 20 000 Kč/rok),
- režijní náklady (odhad 10 000 Kč/rok).
6.3.2.3 Organizace provozu sběrného dvora
Po vybudování sběrného dvora bude nutno zajistit jeho dobrou organizaci a
provoz. Nejdůležitější je zajištění kvalitní obsluhy, bez které nelze udržet
provozní kázeň a náklady v rozumné výši. Obsluha musí zajistit, aby sběrný dvůr
nebyl zneužíván. Například firmami a živnostníky, kteří na sběrný dvůr budou
zdarma předávat své odpady. Případně, aby na něj nevozili odpad občané
z jiných obcí (pokud s touto obcí není uzavřen smluvní vztah). Od ostatních
osob, které nejsou občany obce a nejsou zapojeny do obecního systému
nakládání s odpady, musí obsluha vybírat poplatky za převzetí odpadu.
Obsluha musí garantovat třídění odpadů dle jednotlivých druhů zejména
s ohledem na to, aby využitelné a prodejné odpady nebyly předávány
k odstranění. Dále je nutné klást důraz na maximální využívání kapacity
přepravních prostředků – objemovou úpravou odpadů.
Neméně důležitým prvkem efektivně fungujícího sběrného dvora jsou
informovaní občané v obci. Osvěta občanů musí být kvalitně a dlouhodobě
vedena prostřednictvím dostupných médií (zpravodaj obce, web obce, obecní
rozhlas nebo TV). Je vhodné do osvětové činnosti zapojit školy a občanská
sdružení (hasiči, Sokol, Skaut apod.).
6.3.3 Regionální odpadové centrum
Prvkem vyšší úrovně v ISNO jsou tzv. regionální odpadová centra (ROC). Jedná
se o logické seskupení technologií pro nakládání s odpady na regionální úrovni,
především s KO, dále pak BRO a stavebními odpady. ROC tvoří v regionu
základní „pilíř“ ISNO. ROC začaly mnohde vznikat u skládek KO nebo u větších
153
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
sběrných dvorů. V některých regionech nejsou technologická zařízení ROC
umístěna v jednom místě, ale v různých lokalitách. Vznik ROC podpořily krajské
POH a pak především možnost dotační podpory ROC ze Strukturálních fondů
EU a OPŽP.
Úkolem ROC je, v souladu se zásadou „využívat odpadů v místě vzniku“,
v maximální možné míře využít, případně upravit největší objemy KO
vznikajících v regionu. Ty odpady (např. stavební a demoliční odpady, objemný
odpad), které nelze využít v regionu nebo instalace technologie pro jejich
zpracování by byla vzhledem k jejich malému množství nerentabilní, tak jsou
dočasně skladovány na „mezideponii“ v ROC. Po dostatečném shromáždění
většího množství těchto odpadů jsou předávány na využití nebo odstranění
v rámci kraje nebo i celé ČR. Součástí ROC může být dotřiďování linka i skládka
odpadů.
ROC by mělo mít dostatečnou spádovou oblast (svoz odděleně sbíraných
odpadů, přiměřená síť sběrných dvorů), aby byla zajištěna rentabilita jeho
provozu. Nejčastěji je spádovou oblastí ROC region bývalých okresů případně
ORP, mnohde se spádová oblast překrývá s oblastí dominantní svozové firmy
v regionu apod. Je vhodné, aby ROC bylo umístěno co nejvíce v tzv. „těžišti
spádové oblasti“ s dobrou dopravní infrastrukturou a napojením na spádovou
oblast.
6.3.3.1 Základní technologie ROC
Základní technologie, které by mělo ROC obsahovat:
• třídící linka na separovaný odpad (papír/plast),
• technologie na zpracování BRO – nutnost hygienizace,
• recyklační deponie stavebních a demoličních odpadů,
• technologie pro využití či odstranění SKO (většinou skládka s využitím
skládkového plynu).
Jako vhodné technologie reálně dostupné pro zpracování BRO jsou nejčastěji
v ROC budovány:
• anaerobní technologie (např. BPS),
• aerobní technologie (kompostárny).
Součástí ROC dále bývají například překladiště odpadů, skladovací kapacity (pro
ostatní i nebezpečné odpady), sběrný dvůr odpadů apod. Do budoucna se
předpokládá, že v rámci ROC mohou být v některých regionech instalovány
technologie MBÚ pro zpracování SKO.
Příklady stávajících ROC jsou:
• Odpadové hospodářství Rapotín (je popsáno v kapitole 7.2).
154
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
•
•
Logistické centrum odpadů Mikroregionu Vsetínsko 35, které disponuje
samostatnou halou s třídící linku separovaného odpadu, skladem papíru a
plastů, překladištěm KO, chráněnou dílnou pro demontáž elektrozařízení,
skladem nebezpečného odpadu nebo venkovními sklady stavební suti.
Součástí areálu logistického centra je také sběrný dvůr, do něhož mohou
občané zdarma ukládat nejrůznější druhy odpadů vznikající v domácnosti, a
bioreaktory na zpracování BRO. Centrum by do budoucna mělo zpracovávat
zhruba 20 tisíc tun odpadu ročně, z čehož až dvacet procent bude činit
tříděný odpad. Centrum má dobrou dopravní (silnice I/57, III/05734, trať
Českých drah) i technickou (VVN, VTL plynovod, dešťová kanalizace,
sdělovací kabely a kabely veřejného osvětlení) infrastrukturu.
Regionální odpadové centrum Znojmo, které disponuje samostatnou halou s
třídící linku separovaného odpadu. Technologie třídící linky zahrnuje
technologii primárně separovaného odpadu (plast, papír) s celkovou
kapacitou dle žádosti reálnou 1 600 t/rok a kontinuální lis. Součástí centra je
sběrný dvůr odpadů, mostová váha, plocha na dočasné umístění autovraků
odkanalizovaná přes lapol, zpevněné plochy s asfaltobetonovým krytem a
zelené plochy. Centrum má dobrou dopravní i technickou (kanalizace,
elektrorozvody, venkovní osvětlení, telefonní rozvody, vodovod)
infrastrukturu.
6.4 Cílové skupiny ISNO
V této kapitole jsou popsány jednotlivé cílové skupiny, z jejichž pohledů je
možno ISNO ekonomicky hodnotit a které se jej budou přímo účastnit.
Hodnocení variant vlivu ISNO na životní prostředí je možno provádět pouze
z globálního pohledu, proto je z pohledu cílové skupiny nebudeme uvažovat.
6.4.1 Producenti odpadů a obce
Prvotními producenty odpadů v rámci ISNO jsou fyzické osoby (občané –
obyvatelé daného regionu) resp. domácnosti a živnostníci nebo podobné subjekty
(úřady, školy apod.) produkující odpad podobný KO. Jejich povinnosti ve vztahu
k nakládání s odpadem částečně (podle míry integrace) přebírá obec, která je
klíčovým subjektem v rámci ISNO. Dále je třeba do této skupiny zařadit
sdružení/svazek obcí, která mohou být zřizovatelem ISNO, a vymezují tak jeho
regionální (územní) působnost.
Příklad: Producentem KO z domácností nejsou podle § 4 písm. p) Zákona
občané, ale obec, na kterou tak přechází veškeré povinnosti související s produkcí odpadu. Obec se tedy stává původcem jednotlivých složek KO
v okamžiku, kdy fyzická osoba odpady odloží na místě k tomu určeném. Obec se
současně stane vlastníkem těchto odpadů.
35
http://www.casopisstavebnictvi.cz/clanek.php?detail=1334
155
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Dalším příkladem může být živnostník, který produkuje odpad podobný KO a
zajišťuje jeho odvoz na základě vlastní smlouvy se svozovou firmou. Tento
producent se může zapojit do obecního systému svozu KO podle § 16 Zákona
odstavce Povinnosti a oprávnění obce a fyzických osob při nakládání s
komunálním odpadem bodu (6), a přenést tak povinnosti producenta odpadů na
obec podobně jako domácnost. Podrobněji viz kapitola 6.3.1.4.
6.4.2 Výrobci, prodejci a distributoři
Subjekty na regionální úrovni z výrobní a prodejní sféry a služeb, společně
s dovozci zboží se rovněž podílejí na procesech v ISNO. Mimo samotnou
produkci výrobků a jejich prodej mohou být (u vybraných druhů odpadu) výrobci
a prodejci zapojeni také do zpětného odběru, včetně informování producentů
odpadu o možnostech zpětného odběru a zpracování obalů a použitých výrobků.
Do této skupiny patří také provozovatelé kolektivních systémů, zřizovaných
výrobci a jimi pověřenými subjekty a určených k realizaci a financování
povinného zpětného odběru formou sdruženého plnění.
Příklad: Uvažujme obchodní společnost zajišťující dovoz elektroniky ze zemí
mimo EU. Tato společnost je podle § 37g písm. e) Zákona výrobcem daného
elektrozařízení, a proto se na ni vztahují povinnosti z § 37k Zákona, tj. zajištění
zpětného odběru elektrozařízení pocházejícího z domácností. Pokud elektroodpad
nepochází z domácnosti, výrobce elektrozařízení musí zajistit jeho oddělený sběr.
Dále výrobce musí označit elektrozařízení (příp. obal nebo záruční list)
příslušným grafickým symbolem pro zpětný odběr. Navíc prostřednictvím
distributorů musí společnost zajistit, aby byl konečný uživatel informován
o způsobu provedení odděleného sběru, při prodeji elektrozařízení pak informuje
konečného uživatele o způsobu zajištění odděleného sběru. Zpětný odběr reálně
zajišťuje společnost prostřednictvím jednoho z kolektivních systémů (v závislosti
na typu elektrozařízení), jehož je podílníkem. Kolektivní systém v závěru zajistí
zpětný odběr elektrozařízení a jeho transport k příslušnému zpracovateli.
6.4.3 Subjekty zajišťující prevenci vzniku odpadů a další služby
Jsou to zejména podniky, které zamezují vzniku odpadu opětovným použitím
celých výrobků nebo jejich částí, subjekty zabývající se repasováním výrobků a
jejich znovuuváděním do oběhu, opravny, bazary, exportéři náhradních dílů, ale
rovněž dopravci přepravující dané druhy odpadů a také odběratelé materiálových
i energetických výstupů ze zpracování odpadu (stavební hmoty, teplo, elektrická
energie apod.).
Příklad: Uvažujme dobře známý systém výkupu vratných skleněných lahví,
který se řídí Zákonem o obalech, jenž mj. v § 9 odst. 4 uvádí: „Osoba, která
uvádí na trh nebo do oběhu výrobky ve vratných zálohovaných obalech, je
povinna vykupovat tyto vratné zálohované obaly bez omezení množství a bez
vázání tohoto výkupu na nákup zboží“.
156
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Výrobce využívající vratné zálohované obaly je povinen zajistit jejich výkup a
přepravu od všech prodejců daného zboží.
6.4.4 Subjekty zabývající se nakládáním s odpady
Důležitou skupinou v ISNO jsou subjekty zabývající se sběrem,
shromažďováním, skladováním, výkupem, přepravou a svozem, úpravou,
materiálovým a energetickým využitím a odstraňováním odpadů, tedy zejména
svozové firmy, provozovatelé mezideponií, překladišť, třídících linek,
kompostáren, bioplynových stanic, spaloven, skládek, ale také sběrných míst
elektroodpadu a odpadu z obalů, sběrných dvorů, autovrakovišť a případně
čistíren odpadních vod.
6.4.5 Subjekty nepřímo zapojené do nakládání s odpadem
Do této skupiny náleží instituce, které se nějakým způsobem účastní kontrolní
činnosti v OH nebo poskytování informací týkajících se ISNO, tedy především
o orgány státní správy v životním prostředí (obce, ORP, KÚ, MŽP, ČIŽP apod.),
policii, registry vozidel, ISOH a další informační zdroje.
Příklad: Modul autovraky36 informačního systému ISOH provozovaného
CENIA umožňuje zjistit agregované údaje o počtech vozidel s ukončenou
životností odevzdaných do zařízení ke sběru a zpracování autovraků.
Provozovatelé těchto zařízení současně přistupují do informačního systému
autovraky a využívají jej pro zadávání údajů o zpracovaných vozidlech.
6.5 Nástroje ISNO
Manuál organizace UNEP37 [28] přináší podrobný rozbor tvorby plánu ISNO
založený na zahraničních zkušenostech, kde vývoj ISNO začíná nejdříve sběrem
dat o tocích odpadů (stanovení množství a typů různých toků odpadů) a
o existujících systémech nakládání s odpadem (sběr, přeprava, využití a
odstranění) a sítě zařízení na zpracování odpadů na regionální úrovni.
Prvotní návrh ISNO je možno provést ze tří rozdílných pohledů, jimiž jsou
životní cyklus výrobku, produkce odpadu a nakládání s odpady [28]:
1. Integrovaný systém z pohledu životního cyklu výrobku
Prvotní koncept ISNO je založen na hodnocení životního cyklu výrobku
(LCA)38 z pohledu jeho výroby a spotřeby. Snížení míry spotřeby a využití
výrobků s ukončenou životností v systému produkce namísto spotřeby
36
37
38
https://autovraky.mzp.cz/autovrak/
Program pro životní prostředí OSN
LCA je metoda pro hodnocení environmentálních dopadů jednotlivých výrobků a
produktů za celou dobu jejich života, tj. od těžby surovin potřebných pro jeho výrobu až
po jeho použití konečným podle norem ČSN EN ISO 14040 až ČSN EN 14049.
157
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
nových surovin může vést ke snížení produkce odpadu typu výrobků
s ukončenou životností. Jinými slovy takový přístup vyžaduje méně
primárních zdrojů a úsilí při konečném nakládání s odpadem.
2. Integrovaný systém z pohledu produkce odpadů
Druhý pohled na ISNO je založen na produkci odpadů z různých zdrojů
včetně KO, odpadů z výrobní sféry a obchodu, průmyslu a zemědělství.
Produkované odpady lze dále rozdělit na nebezpečné odpady a ostatní
odpady, přičemž prvně jmenované je třeba třídit dle zdroje a nakládat s nimi
v souladu s příslušnými právními předpisy. Užívá se zde preventivní přístup
3R (angl. Reduce, Reuse, Recycle), který lze využít stejně dobře přímo
u zdroje odpadů, jako v různých úrovních systému nakládání s odpadem,
včetně sběru, přepravy, využití a odstranění.
3. Integrovaný systém založený na nakládání s odpadem
Třetím konceptem ISNO je systém založený na vlastním nakládání
s odpadem, reprezentovaném příslušnými právními předpisy a normami,
institucemi, finančními mechanizmy, dále nejlepšími dostupnými technikami,
přiměřenou infrastrukturou (sítí zařízení pro nakládání s odpady na regionální
úrovni) a rolí jednotlivých subjektů v hierarchii nakládání s odpadem.
ISNO se mohou lišit nejen na regionální úrovni, ale podstatné rozdíly lze nalézt
dokonce mezi jednotlivými subjekty na lokální úrovni. Ve většině zemí EU jsou
za nakládání s KO zodpovědné obce, průmyslový, zemědělský odpad spadá do
kompetence původců, v některých případech se však objevují i jiné systémy
nakládání s odpadem.
Podle počtu řídících subjektů, které se na ISNO podílí, lze rozlišit systémy
s jedním řídícím subjektem (angl. single management system) a s více řídícími
subjekty (angl. separate management system). V druhém případě je vhodné i přes
některé nedostatky v terminologii a překrývání oblasti statistiky dat sbírat data a
informace o OH odděleně dle jednotlivých řídících subjektů.
Návrh ISNO vyžaduje vyhodnocení současného stavu systému OH na regionální
úrovni nezávisle na určení množství a skladbě odpadu, což může být užitečné
zejména pro:
• stanovení dostupnosti, vymahatelnosti a dopadu legislativních a
ekonomických nástrojů,
• nastavení poplatků, které jsou ekonomickým nástrojem ISNO a v důsledku
toho lze nastavit požadované rozdíly a poměry mezi jednotlivými částmi
systému,
• zhodnocení institucionálního rámce, právních povinností pro účastníky,
• analýzu současné efektivity ISNO včetně použitých technologií a
infrastruktury,
• porozumění úloze jednotlivých subjektů na různé úrovni toků odpadů
v ISNO,
158
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
•
vytýčení postupných cílů a možností zlepšení ISNO.
Zavedení ISNO je podporováno několika skupinami nástrojů. Normativní
(legislativní) nástroje specifikují standardy a limity, které je třeba dodržovat a
ekonomické nástroje poskytují finanční motivaci nebo i postihy. Vyhodnocení
systému poplatků za užívání ISNO je základním předpokladem návrhu ISNO,
nicméně může dojít k situaci, kdy neexistují objektivní informace pro určení výše
poplatků a názor na problematiku se mezi jednotlivými zúčastněnými subjekty
ISNO někdy i podstatně liší. V tom případě je vhodné shrnout do jednoho
porovnatelného souboru názory hlavních účastníků ISNO tak, aby mohly být
informace dále zhodnoceny.
V aktuálních podmínkách OH v ČR lze uvažovat uplatnění následujících nástrojů
v ISNO na regionální úrovni:
6.5.1 Normativní (legislativní) nástroje
Normativní nástroje tvoří zejména legislativní nástroje, které jsou dány Směrnicí,
ze které vychází většina obecně definovaných a zde používaných pojmů. Další
podstatnou právní normou je Zákon, který platí od 1. ledna 2002, přičemž byl za
tuto dobu změněn osmnácti jinými zákony (z toho osm novel a deset dalších
zákonů) a v roce 2010 bude muset být nahrazen novým zákonem, který
implementuje výše uvedenou Směrnici, podrobněji viz kapitola 3.2. Lze tedy
očekávat určité změny v oblastech působnosti Zákona, autoři se však domnívají,
že provedené změny nebudou mít za následek neplatnost zde zavedených definic
a pojmů podle Směrnice.
V současné době nejdůležitější pojmy a právní rámec v ISNO pak vymezují
zejména:
• zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech ve znění pozdějších předpisů (Zákon);
• zákon č. 477/2001 Sb., o obalech ve znění zákona č. 94/2004 Sb. (Zákon
o obalech);
• nařízení vlády č. ČR č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hospodářství ČR
(Nařízení);
• vyhláška č. 381/2001 Sb., katalog odpadů (Katalog);
• vyhláška č. 352/2005 Sb., o nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady
(Vyhláška elektroodpady);
• vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky
rozložitelnými odpady (Vyhláška BRO);
• vyhláška č. 352/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s autovraky (Vyhláška
autovraky);
• vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného
odběru, ve znění vyhlášky č. 505/2004 Sb. (Vyhláška zpětný odběr).
159
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Další činnosti specifické pro jednotlivé toky odpadů pak upravuje a do detailů
rozvádí množství dalších zákonů a vyhlášek, z nichž mohou být podstatné
zejména:
a) pro biologicky rozložitelné odpady:
- vyhláška č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na
zemědělské půdě;
- vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady;
- zákon č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách,
pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém
zkoušení zemědělských půd;
- vyhláška č. 474/2000 Sb., o stanovení požadavků na hnojiva, ve znění
pozdějších předpisů;
- vyhláška č. 274/1998 Sb., o skladování a způsobu používání hnojiv, ve
znění pozdějších předpisů;
- zákon č. 166/1999 Sb., veterinární zákon;
- vyhláška č. 295/2003 Sb., o konfiskátech živočišného původu, jejich
neškodném odstraňování a dalším zpracování;
- vyhláška č. 375/2003 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona
č. 166/1999 Sb., o veterinární péči;
- vyhláška č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů
biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy.
b) pro autovraky:
- zákon č. 13/1997 Sb., Silniční zákon.
c) dále:
- zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů;
- vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a
jejich využívání na povrchu terénu a o změně vyhlášky č. 383/2001 Sb.,
o podrobnostech nakládání s odpady;
- vyhláška č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona
o podpoře využívání obnovitelných zdrojů.
6.5.2 Ekonomické nástroje
Ekonomické nástroje v ISNO tvoří zejména:
• poplatky za uložení odpadů, které podle Zákona platí původce odpadu
(poplatek se skládá ze dvou složek: základní složka poplatku za všechny
odpady a riziková složka za nebezpečné odpady);
• finanční rezerva pro rekultivace a asanace skládek podle Zákona (rezervu
vytváří provozovatel skládky v rámci svých nákladů);
• finanční záruka a pojištění podle Zákona;
• zálohy na vratné obaly podle Zákona;
160
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
•
•
•
•
•
•
•
pokuty podle Zákona, Zákona o obalech, Zákona o obcích, Přestupkového
zákona;
podpory ze SFŽP ČR (OPŽP a programy na využívání odpadů);
podpory ze státního rozpočtu (především na sběr a svoz odpadů);
výdaje z územních rozpočtů (především na sběr a svoz komunálních odpadů);
podpory z programů a fondů EU (OPŽP);
daňové úlevy (na vybrané činnosti a komodity);
další podpory a dotace realizované ostatními resorty (podpory agrokomplexu,
dotace na nápravu škod na životním prostředí atd.).
6.5.3 Informační nástroje
Důležitým informačním nástrojem v ISNO by měl být webový informační systém
se třemi základními funkcemi integrovanými do jednoho webového rozhraní.
Jednak funkcí podporující spolupráci subjektů v ISNO, jednak informačním
portálem, podporujícím samotný ISNO a jednak interaktivním informačním
systémem, umožňujícím uživatelům ISNO podporu rozhodování v OH v dané
oblasti.
Obecnější informační nástroje pro ISNO tvoří:
• Jednotný informační systém životního prostředí MŽP, informační systémy
MŽP a jeho rezortních ústavů jako je ISOH, dále informační systémy všech
ostatních ministerstev a dalších orgánů státní správy jako jsou KÚ určených
pro informování veřejnosti v oblasti OH;
• informační podpora výkonu veřejné správy (eGoverment) pro oblast OH;
• informační systém MŽP k projednání v rámci procesu EIA a SEA.
6.5.3.1 Informační systém odpadového hospodářství
Fundamentálním informačním systémem, ze kterého lze čerpat souhrnná data
o množství odpadu produkovaného v jednotlivých skupinách a kategoriích dle
Katalogu je ISOH (informační systém odpadového hospodářství) provozovaný
od roku 1997 do konce roku 2001 Českým ekologickým ústavem, poté od roku
2002 do roku 2006 Výzkumným ústavem vodohospodářským (Centrem pro
odpadové hospodářství – CEHO) a od roku 2007 CENIA. ISOH je přístupný přes
webové rozhraní39 každému občanovi a naplňuje zákon č. 123/1998 Sb., o právu
na informace o životním prostředí, ve znění zákona č. 6/2005 Sb.
ISOH je podle [19] základní systém pro sledování vývoje OH v ČR. Do tohoto
informačního systému vstupují zejména data evidence odpadů z ročních hlášení,
které původci a oprávněné osoby mají za povinnost zasílat ve stanoveném
termínu dle Zákona. Původci a oprávněné osoby zasílají hlášení příslušným ORP,
po jejich kontrole a verifikaci jsou data elektronicky předávána do ISOH.
39
http://isoh.cenia.cz/groupisoh
161
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Struktura dat vychází z každoročně zveřejňovaného datového standardu MŽP,
který jednoznačně určuje způsob ohlašování a zajišťuje otevřenost pro volbu
vhodného softwarového produktu pro plnění ohlašovacích povinností.
S nástupem ohlašovacích povinností dle zákona č. 25/2008 Sb., o integrovaném
registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění
ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí, je ohlašování evidence
odpadů prováděno pouze elektronicky.
ISOH obsahuje informace o následujících agendách evidence v životním
prostředí:
• Produkce a nakládání s odpady – vychází z přílohy č. 20 k vyhlášce
č. 383/2001 Sb., obsahuje informace o identifikaci ohlašovatele a
partnerském subjektu, kterému byl odpad předán, územní určení, informace
o druhu a kategorii odpadu, množství a způsobu nakládání.
• Kaly z ČOV – vychází z listu č. 3, přílohy č. 20 k vyhlášce č. 383/2001 Sb.,
obsahuje informace o složení kalů katalogového čísla 19 08 05.
• Skládky odpadů – vychází z přílohy č. 23 k vyhlášce č. 383/2001 Sb.,
obsahuje informace o skupině skládky, kapacitě skládky (provozované, volné
a plánované), odplyňovacím systému, rekultivaci, stavu finanční rezervy
apod.
• Zařízení na využívání a odstraňování odpadů – vychází z přílohy č. 22
k vyhlášce č. 383/2001 Sb., obsahuje informace o stavu zařízení
k odstraňování a využívání odpadů, včetně informací o použité technologii,
projektované kapacitě apod.
• Shromažďovací místa nebezpečných odpadů, sběrová místa a sklady
odpadů vychází z přílohy č. 24 k vyhlášce č. 383/2001 Sb., obsahuje
informace o druhu zařízení, kapacitě apod.
• Hlášení krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou
působností o vydaných souhlasech a dalších rozhodnutích – vychází
z přílohy č. 25 k vyhlášce č. 383/2001 Sb., obsahuje informace o vydaných
souhlasech, identifikace ohlašovatele a účastníků řízení, seznam odpadů a
způsoby využití či odstranění odpadů, dobu platnosti souhlasu apod.
• Autovraky – vychází z informací online systému pro sledování toku
vybraných autovraků MA ISOH sloužící k ohlašování potvrzení o převzetí
autovraku dle přílohy č. 3 k vyhlášce č. 352/2008 Sb., Hlášení o sběru a
zpracování autovraků, jejich částí, o produkci a nakládání s odpady za rok
dle přílohy č. 4 k vyhlášce č. 352/2008 Sb. a Roční zpráva výrobce a
akreditovaného zástupce vybraných vozidel o dosažení cílů stanovených v
§ 37 odst. 7 písm. b) Zákona dle přílohy č. 5 k vyhlášce č. 352/2008 Sb.
• Elektroodpady – obsahuje informace vycházející z ohlašování dle přílohy
č. 4 k vyhlášce č. 352/2005 Sb., Roční zpráva o plnění povinnosti zpětného
odběru elektrozařízení a odděleného sběru elektroodpadů.
162
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Mezi další informační zdroje, které nejsou součástí ISOH, patří zejména evidence
přeshraniční přepravy odpadů podle Basilejské úmluvy vycházející z ohlašování
jednotlivých přeprav odpadů a sledování maximálního povoleného množství
přepravovaných odpadů a v případě odpadů, u kterých je požadováno složení
finanční záruky, také sledování dodržení garančního množství.
Další skupinou zpracovávaných informací jsou data o obalech a odpadech
z obalů vycházející z § 15 Zákona o obalech, a vyhlášky č. 641/2004 Sb.,
o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence,
od povinných osob zapsaných v evidenci MŽP.
Poslední skupinou dat o odpadech zpracovávaných v CENIA jsou informace
vycházející z ročních zpráv o plnění zpětného odběru dle Zákona § 38 odst. 10,
obsahující zprávy povinných osob působících v oblasti nakládání s oleji,
elektrickými akumulátory, galvanickými články, bateriemi a pneumatikami.
Údaje z výše uvedených informačních zdrojů jsou kromě veřejnosti a podnikatelů
využívány veřejnou správou, zejména MŽP, ČIŽP a SFŽP. Každoročně jsou
z údajů obsažených v ISOH připravovány výstupy do Zprávy o stavu životního
prostředí a Statistické ročenky životního prostředí [47].
6.5.3.2 Informační zdroje ČSÚ a krajů
Potřebná data k plánování ISNO lze čerpat také z databází ČSÚ, přístupných přes
webové rozhraní40, zejména v oddílu Životní prostředí a zemědělství Národního
statistického portálu41, který shrnuje nejen tabulky a zdroje ČSÚ, ale i ostatní
statistické materiály o životním prostředí od Českého hydrometeorologického
ústavu, Výzkumného ústavu vodohospodářského, MŽP, CENIA a několika
dalších subjektů.
Informace o OH shromažďují také jednotlivé KÚ, které na základě těchto údajů
sestavují POH krajů a rozhodují o udělení nebo neudělení licencí k provozování
zařízení pro nakládání s odpady. Data předávají KÚ do Centrální ohlašovny42
MŽP na CENIA pomocí informačního systému elektronicky.
6.5.4 Organizační a administrativní nástroje
Organizační nástroje budou spočívat dle [11] v řízení změn OH v ISNO a
zabezpečení kontroly plnění stanovených cílů ISNO a postupů zejména ve
zlepšování logistiky svozu jednotlivých toků odpadů a dalšího nakládání s nimi.
To bude umožněno v důsledku integrace způsobů nakládání s odpady v ISNO,
neboť za předchozího „neintegrovaného“ stavu nakládání s odpady nebylo
možné tyto nástroje využít. Známé negativní příklady z neintegrovaných systémů
(například město Brno a nekoordinovaný svoz živnostenského odpadu) tak budou
40
http://www.czso.cz/
http://www.czso.cz/csu/nsp.nsf/csuskupina?readform&:uzemi__podnebi__zivotni_prostredi
42
http://www.centralniohlasovna.cz/co-web/web
41
163
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
moci být vyřešeny. Organizační nástroje budou částečně provázány s nástroji
informačními.
Přínos navržených organizačních nástrojů bude měřen multikriteriálně na základě
ceny za logistické operace, na základě šetrnosti k životnímu prostředí, snadnosti
využití pro producenty odpadů, obchodníky i zprostředkovatele služeb v OH atd.
V tomto měření budou nepřímo zohledněny i ostatní nástroje (legislativní,
informační i technologické), a tak se bude jednat o měření přínosů celého ISNO.
Administrativní nástroje spočívají v podporování žádoucích aktivit, vedoucích
k prevenci vzniku odpadů, omezování jejich množství a nebezpečných vlastností,
např. formou nepřímé podpory zahrnout příslušná kritéria do podmínek
obchodních soutěží, které orgány veřejné správy přímo vyhlašují, nebo je mohou
ovlivnit. Dále v upřednostňování výrobků z recyklovaných materiálů při
zadávání zakázek na úrovni orgánů veřejné správy v daném regionu a vytváření
odborného zázemí pro podporu výkonu veřejné správy (obcí) v regionu, která
bude schopna poskytovat data a zprávy o současném stavu a nových směrech
v odpadovém hospodářství a souvisejících oblastech, provádět potřebné analýzy
v daném regionu a jeho obcích apod.
6.5.5 Dobrovolné nástroje
Obecně lze dobrovolné nástroje rozdělit do tří skupin na základě jejich účelu, tj.
podle bezprostředního výsledku, který jeho aplikace do ISNO přináší:
• dobrovolné nástroje regulační,
• dobrovolné nástroje informační,
• dobrovolné nástroje vzdělávací.
Je třeba poznamenat, že se jedná o bezprostřední výsledek, který aplikace
nástroje přinese. Využití tohoto výsledku, ekonomické a jiné přínosy, které je
možné dále získat a jež už závisí na následných rozhodnutích v rámci ISNO,
případně i na chování jeho prvků systému, jsou stručně uvedeny dále
u podrobnějších popisů jednotlivých nástrojů.
6.5.5.1 Dobrovolné regulační nástroje
Účelem aplikace regulačních (redukčních) nástrojů je snížení (redukce)
negativních vlivů ISNO na životní prostředí čili snížení celkového negativního
environmentálního dopadu ISNO. Mezi regulační (redukční) nástroje patří
především:
• Místní Agenda 21 (MA21) jako program konkrétních obcí, měst nebo
regionů, který zavádí principy trvale udržitelného rozvoje do praxe při
zohledňování místních problémů. Je tvořen za účasti a ve spolupráci s občany
a organizacemi a jeho cílem je zajištění dlouhodobě vysoké kvality života a
životního prostředí na daném místě.
• Národní síť Zdravých měst ČR. Zdravá města, obce a regiony jsou v ČR
zastřešeny asociací Národní síť Zdravých měst ČR (NSZM). Tato asociace je
164
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
certifikována ze strany Světové zdravotní organizace (WHO) jako kvalitní
realizační platforma Projektu Zdravé město WHO v ČR. Síťová spolupráce
umožňuje členům NSZM sdílet zkušenosti a dobrou praxi v nejrůznějších
oblastech jejich rozvoje. Hlavním nástrojem postupu Zdravého města, obce či
regionu je metoda kvality ve veřejné správě místní Agenda 21. Většina obcí a
regionů úspěšných v této metodě jsou členy NSZM. Členství je otevřeno
všem typům municipalit i právnickým osobám.
• Zelená obec je projekt kolektivního systému REMA Systém, jehož hlavním
cílem je poskytnout všem obcím v ČR sběrný box na drobná vyřazená
elektrozařízení (mobilní telefony, myši, klávesnice, kalkulačky, hračky,
fotoaparáty, baterie a další) s komplexním zajištěním následného svozu a
ekologického zpracování. Jelikož je projekt financován z tzv. recyklačních
poplatků, je sběrný box a veškerý servis pro obec zdarma.
• Zelená města jsou Evropskou soutěží, které se mohou aktuálně zúčastnit
města s počtem obyvatel nad 200 000 a v níž je každý rok vyhlášeno
nejzelenější město Evropy. Hodnotí se nejen aktuální stav vybraných
parametrů, ale také inovativní a zásadní změny infrastruktury a přístupu
k životnímu prostředí pro budoucnost, zlepšující prostředí ve městě a
schopnost prezentace environmentálních projektů a inspirace dalších měst.
Celkem se mimo produkce a nakládání s odpadem posuzují také: příspěvek
města ke globálním klimatickým změnám, místní doprava, dostupnost
veřejných míst pro trávení času, kvalita ovzduší, hluk, spotřeba vody a její
čištění, environmentální management města a udržitelné využití půdy.
• Monitoring a targeting 43 je založen na systematickém sledování skutečné
energetické spotřeby, analýze výsledků a následné realizaci nápravných
opatření. Úspor energií je dosahováno především realizací bez a nízkonákladových opatření, i když zároveň umožňuje nalézat a posuzovat úsporná
opatření investičního charakteru
Zvláštní postavení mají dva specifické nástroje, tj. dobrovolné dohody a
jednostranné závazky, u kterých charakter snížení či odstranění vlivů negativně
působících na životní prostředí závisejí vždy na konkrétním případu. Jde
o dobrovolné dohody v oblasti odpadového hospodářství a v dalších souvisejících
oblastech za účelem dosažení splnění povinností vzhledem k směrnicím v EU
nebo v případě, že lze dosáhnout většího efektu pro životní prostředí a výrobce
(nadstandardní plnění zákona).
Dále jde o dobrovolné dohody za účelem zvyšování kvality výkonu činnosti
subjektů ISNO s podporou aplikace norem řady ISO 14 000 a kvality služeb v
oblasti OH a dobrovolné dohody s provozovateli zařízení v oblasti OH, za
účelem vydání integrovaného povolení i pro zařízení, na něž se příloha č. 1
k Zákonu o integrované prevenci nevztahuje.
43
http://www.enviros.cz/energeticke_rizeni/monitoring_a_targeting.html
165
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
6.5.5.2 Dobrovolné informační nástroje
Informační nástroje se v ISNO používají buď k získání anebo k poskytnutí
informací o vlivech jeho subjektů na životní prostředí. Patří sem především:
• metoda LCA (poskytuje informace o vlivech určitého prvku systému ISNO,
např. sběrného dvora, na životní prostředí);
• environmentální manažerské účetnictví (poskytuje informace o nákladech
a přínosech ISNO spojených s problematikou životního prostředí);
• environmentální benchmarking neboli porovnání s nejlepším (poskytuje
informace o příčinách rozdílného působení ISNO na životní prostředí);
• environmentální reporting (soubor informací o vlivech subjektů zapojených
do ISNO na životní prostředí, jenž subjekty zveřejňují);
• vlastní environmentální tvrzení (soubor informací o subjektech zapojených
do ISNO nebo o jejich činnostech z hlediska jejich vlivů na životní prostředí,
které subjekty zapojené do ISNO vypracovávají podle normy ISO 14 021 a
zveřejňují).
6.5.5.3 Dobrovolné vzdělávací nástroje
Účelem vzdělávacích (edukačních) nástrojů je vychovávat subjekty ISNO
chápající problematiku životního prostředí a vytvořit v nich vědomí
odpovědnosti za stávající stav životního prostředí. Nejedná se tudíž jen o předání
či poskytování informací jako u nástrojů informačních, nýbrž jde o dosažení
změny v chování subjektů ISNO k životnímu prostředí. Z hlediska ISNO patří
mezi vzdělávací nástroje především školení zaměřená na nakládání s odpady a na
ochranu životního prostředí.
6.5.5.4 Systém environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty
Široce pojatým programem, zahrnujícím celou skupinu dobrovolných
vzdělávacích nástrojů je systém činností označovaný jako environmentální
vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO), který vede k myšlení a jednání v souladu
s životním prostředím tak, aby se udržela jeho kvalita i pro budoucí generace.
Cílem EVVO je objektivní informovanost o stavu a vývoji životního prostředí
tak, aby lidem, kteří ztratili přímý kontakt s přírodou, bylo vráceno povědomí
o prostředí, ve kterém se pohybují a aby se začali chovat šetrně a předvídavě, což
vyžaduje určité znalosti, dovednosti a hlavně silnou motivaci k pozitivním
změnám, které vedou ke zdravému a funkčnímu prostředí kolem nás.
EVVO je i preventivním nástrojem ochrany životního prostředí, vede k přijetí
plné zodpovědnosti za životní prostředí a vytváří podmínky pro zapojení
jednotlivců do jeho ochrany. Zejména jde o informovanost v problematice vlivu
jednotlivých vzorců chování na životní prostředí, při řešení ekologických
problémů v obci a dále o akce přímo se dotýkající životního prostředí, a to vše
přístupnou formou, srozumitelnou každému občanovi. V poslední době je systém
166
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
EVVO zaměřen i na problematiku udržitelné spotřeby a výroby a na naplňování
Rámce programů udržitelné spotřeby a výroby ČR.
EVVO rozděluje jednotlivé obyvatele do cílových skupin tak, aby bylo působení
co nejefektivnější. Respektuje stávající zájmy, možnosti a potřeby skupin, vlivy
ekonomické, zdravotní, sociální a etické. Přestože spolupracuje se všemi
skupinami obyvatel, zvláštní pozornost je věnovaná tzv. multiplikátorům,
jednotlivcům, kteří mají možnost dalšího působení na ostatní, a tím i ovlivnění
pozitivní změny v chování ostatních, např. pedagogů, podnikatelů, veřejně
činných osob a novinářů.
6.5.6 Technologické nástroje
Hledání technologických nástrojů je zaměřeno zejména na přímé infrastruktury a
zlepšování ISNO a plnění cílů POH dané regionální oblasti, kdy integrace a vyšší
informovanost umožní nově využít zejména technologie s vyšším objemem
zpracování odpadů (s úsporou na principu množstevních slev) nebo všeobecně
náročnější technologie a postupy při jejich zpracování. Integrace (např. lepší
vazba energetického využití odpadů spalováním s dodávkami tepla a energie
atd.) umožní například i lepší energetické využití odpadů. První výsledky hledání
technologických nástrojů budou publikovány později na základě řešení pilotního
projektu.
6.5.6.1 Nejlepší dostupné techniky v OH
Za technologický nástroj lze považovat rovněž povinnost využívání nejlepších
dostupných technik (BAT), ve významu obecně používaném v EU od poloviny
devadesátých let dvacátého století. Pojem vychází dle [25] ze Směrnice
96/61/ES o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), která byla
transponována do české legislativy Zákonem o integrované prevenci. Cílem
směrnice je zajistit integrovaný přístup k ochraně životního prostředí
prostřednictvím zlepšení systémů řízení a kontroly průmyslových podniků.
Klíčovým prvkem tohoto přístupu je, uplatnění obecných zásad z článku 3
zmíněné směrnice, které stanovují, že hospodářské subjekty (podniky) musejí
přijmout vhodná preventivní opatření proti znečišťování, zejména využitím
nejlepší dostupné techniky, která umožňuje zvýšení energetické účinnosti.
Definice BAT jsou uvedeny v dané směrnici jako: „nejúčinnější a nejpokročilejší
stadium vývoje činností a jejich provozních metod dokládající praktickou
vhodnost určité techniky jako základu pro stanovení mezních hodnot emisí,
jejichž smyslem je předejít vzniku emisí, a pokud to není možné, alespoň tyto
emise omezit, a zabránit tak nepříznivým dopadům na životní prostředí jako
celek“.
BAT jsou nejúčinnějším a nejpokročilejším stadiem vývoje činností a jejich
provozních metod, které dokládají vhodnost určité techniky jako základu pro
stanovení emisních limitů k zabránění nebo alespoň ke snížení emisí
a negativních vlivů na životní prostředí jako celku, při dodržení technické
167
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
a ekonomické dostupnosti. Jedná se tedy o porovnávání parametrů technik a
postupů pomocí předem stanovených indikátorů (např. měrné emise do životního
prostředí).
V souvislosti s neustálým vývojem technik dochází k neustálému posunování
standardů BAT, které jsou stanoveny na základě vyjednávání mezi veřejným
a soukromým sektorem. K tomuto vyjednávání, zpracování podkladů a
zprostředkování informací o jeho výsledcích slouží systém výměny informací
o nejlepších dostupných technikách.
Mezi resorty a subjekty odpovědnými za výměnu informací o BAT byla
uzavřena Dohoda o výměně informací. Účastníky této dohody jsou Ministerstvo
průmyslu a obchodu (MPO), MŽP, MZe, CENIA a ČIŽP. K tomuto účelu byl
zprovozněn nový informační web 44 [46].
Výsledky jednání a výměny informací o nejlepších dostupných technikách jsou
shrnuty do tzv. referenčních dokumentů o nejlepších dostupných technikách
(BREF dokumenty) pro jednotlivé kategorie zařízení. Pro nakládání s odpady lze
přehled těchto dokumentů nalézt na webu Komise jeho výzkumného centra
JRC45. Tyto referenční dokumenty BREF souhrnně uvádějí informace
o evropských nejlepších dostupných technikách pro OH. BREF jsou
zpracovávány pro nakládání s odpady a obsahují údaje o průmyslových
procesech, používaných technikách, emisních limitech používaných v členských
zemích EU, prioritních materiálových tocích a monitoringu.
BREF obecně podávají informace o úrovni techniky, které dané odvětví dosáhlo.
Informace v BREF uvedené nejsou právně závazné ani vymahatelné, ale jsou
směrodatné pro rozhodnutí o tom, zda příslušná technologie a způsob jejího
provozování odpovídá požadavkům Zákona o integrované prevenci a zda bude
vydáno povolení k provozu průmyslových zařízení.
6.6 Indikátory ISNO
Indikátory mohou být pro potřeby projektu VaV MŽP č. SPII2f1/30/07 chápány
jako statistiky, míry nebo parametry, které mohou sloužit ke sledování cílů
a změn v ISNO. Indikátory jsou vyvíjeny na základě analýzy, syntézou
a transformací dat (environmentálních, ekonomických, demografických a
technických) do požadovaných informací. Mohou poskytovat základ
manažerských rozhodnutí o existujících stejně jako potenciálních otázkách
(problémech), lokálních, regionálních, krajských a případně i národních zájmů.
Mohou být také použity jako parametry pro hodnocení, kontrolu a prognózovaní
ISNO národní, krajské a regionální úrovni. Budeme je proto aplikovat na
indikátory POH.
44
45
http://www.ippc.cz
http://ftp.jrc.es/eippcb/doc/wt_bref_0806.pdf
168
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
6.6.1 Indikátory POH
Každoroční vyhodnocování úrovně plnění cílů stanovených v POH ČR je
uskutečňováno pomocí soustavy hodnotících kritérií, které lze matematicky
vyjádřit a zpracovat pomocí tzv. indikátorů. Jde o statistické údaje, které uvádějí
danou hodnotu pro určité období. Příkladem takového indikátoru může být podle
[44] celková roční produkce odpadů za daný rok. Pro hodnocení OH je potřeba
znát ještě trend indikátoru, ze kterého je patrný vývoj hodnoty vzhledem ke
srovnávacímu období. Ten už z indikátoru vyčíst nelze.
Nejčastěji se používá meziroční nárůst hodnoty indikátoru, například celkové
produkce odpadů. Proto se zavádí index (někdy označovaný také jako „trend“).
Index (trend) má doplňovat indikátor tak, aby oba společně měly větší
vypovídající hodnotu. Oba společně vypovídají jak o aktuální hodnotě, tak
i o vyhodnocení trendu jeho dosavadního vývoje. To v budoucnu umožňuje
využít i další matematicko-statistické nástroje pro modelování budoucího
(předpokládaného) trendu vývoje hodnoty indikátoru (např. metody regresní
analýzy). Než se bude moci hovořit o použití nástroje pro stanovení prognóz
dalšího vývoje hodnoty indikátoru, je třeba důkladně popsat a vyhodnotit
dosavadní vývoj všech dosud známých hodnot indikátoru. Bez toho nelze žádné
prognózy modelovat.
V praxi se používá více druhů indikátorů a indexů, od jednoduchých, přes
poměrové, až po specifické, které jsou specificky odvozeny přímo pro
vyhodnocování složitějších ukazatelů. Právě praxe ukázala jako velmi vhodné
vyhodnotit indikátor za všechny známé časové úseky, aby mohla být sestavena
pokud možno souvislá časová řada.
Národní indikátory POH jsou stanoveny na základě § 42 odst. 4 Zákona, který
uvádí:„Závazná část POH ČR stanoví rámcové cíle, rámcová opatření k jejich
dosažení a upravuje soustavu indikátorů jejich hodnocení pro:
a) předcházení vzniku odpadů, omezování jejich množství a nebezpečných
vlastností,
b) nakládání s vybranými odpady podle části čtvrté tohoto zákona,
c) nakládání s dalšími odpady, zejména nebezpečnými,
d) nakládání s odpady z obalů,
e) využívání odpadů,
f) snižování podílu odpadů ukládaných na skládky a podílu biologicky
rozložitelné složky v nich obsažené,
g) vytváření ISNO.“
V původním POH ČR z roku 2003 bylo třicet osm indikátorů rozděleno do tří
skupin na osmnáct základních indikátorů (I.1 až I.18), čtyři doplňkové indikátory
(I.19 až I.22) a šestnáct specifických indikátory (I.23 až I.38). Toto rozdělení
bylo několikrát změněno za současného doplnění nových indikátorů nebo zrušení
vyhodnocování stávajících.
169
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
Návrh nového rozdělení v roce 2009 uvádí [44]. Návrh představuje rozdělení
indikátorů na čtyři skupiny při zachování původního číslování. Do skupiny 1
základních indikátorů jsou zařazeny všechny indikátory vyjadřující produkci
odpadů. Z těchto základních indikátorů se pak vypočítávají doplňkové indikátory
stanovené k základním indikátorům (skupina 2). Skupinu 3 tvoří specifické
indikátory. Samostatnou skupinou jsou přehledy o kapacitách zařízení na
využívání a odstraňování odpadů. Zde je navrženo sledovat kapacity samostatně
pouze pro všechny odpady, nebezpečné odpady a komunální odpady:
6.6.1.1 Skupina 1 – základní indikátory
I.1
Celková produkce odpadů, bez druhu odpadu 20
I.2
Celková produkce odpadů (bez druhu 20 03 04) na jednotku HDP (v PPS)
I.3
Podíl na celkové produkci odpadů
I.4
Produkce na obyvatele
I.27 Celková produkce odpadů s obsahem PCB
I.28 Celková produkce odpadních olejů
I.29 Celková produkce odpadních baterií a akumulátorů
I.30 Celková produkce kalů z čistíren odpadních vod
I.31 Podíl kalů z produkce čistíren odpadních vod použitých na zemědělské
půdě
I.32 Celková produkce odpadů azbestu
I.33 Celková produkce autovraků
6.6.1.2 Skupina 2 – doplňkové indikátory
I.5
Podíl využitých odpadů, bez druhu odpadu 20 03 04
I.6
Podíl materiálově využitých odpadů, bez druhu odpadu 20 03 04
I.7
Podíl energeticky využitých odpadů, bez druhu odpadu 20 03 04
I.8
Podíl odpadů odstraněných skládkováním, bez druhu odpadu 20 03 04
I.9
Podíl odpadů odstraněných jiným uložením
I.10 Podíl odpadů odstraněných spalováním, bez druhu odpadu 20 03 04
I.11 Podíl odpadů vyvážených za účelem jejich odstranění, bez druhu odpadu
20 03 04
I.12 Podíl odpadů dovážených za účelem jejich materiálového využití, bez
druhu odpadu 20 03 04
I.20 Podíl nebezpečných odpadů na celkové produkci odpadů ze zdravotnictví
I.23 Podíl stavebních a demoličních odpadů na celkové produkci odpadů
I.24 Podíl využitých stavebních a demoličních odpadů
I.25 Podíl stavebních a demoličních odpadů odstraněných skládkováním
170
Kapitola 6 Integrovaný systém nakládání s odpady
I.26 Podíl stavebních a demoličních odpadů odstraněných jiným uložením
6.6.1.3 Skupina 3 – specifické indikátory
I.21 Produkce odděleného sběru komunálních odpadů a obalů
I.22 Podíl BRKO ukládaného na skládky vzhledem ke srovnávací základně
(1995)
I.34 Plnění cílů recyklace a využití odpadu z obalů dle přílohy č. 3 k Zákonu
o obalech dle evidence
6.6.1.4 Indikátory zařízení
I.13 Celková kapacita zařízení pro využívání odpadů
I.14 Celková kapacita zařízení pro materiálové využívání odpadů
I.15 Celková kapacita zařízení na energetické využívání odpadů
I.16 Celková kapacita zařízení na spalování odpadů
I.17 Celková kapacita zařízení pro skládkování odpadů
6.6.2 Indikátory POH krajů
Pro vyhodnocování plnění cílů krajských POH a pro sběr dat k vyhodnocení
celostátního POH využívají jednotlivé kraje stejnou strukturu indikátorů,
nevyhodnocují však na svém území všechny indikátory výše uvedené.
Aktuálně se na území krajů nevyhodnocují indikátory I.2, I.9, I.11, I.12, I.18,
I.19, I.26, I.28, I.29, I.34 a I.35, tento stav se však může meziročně měnit.
6.6.3 Indikátory ISNO na regionální úrovni
Pro vyhodnocování plnění cílů ISNO a pro sběr dat k vyhodnocení ISNO na
regionální úrovni využívají jednotlivé příslušné subjekty ISNO podobnou
strukturou indikátorů, která vychází z indikátorů POH kraje, nevyhodnocují však
na svém území všechny indikátory výše uvedené.
171
172
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
7 Aplikace ISNO na pilotním území
7.1 Úvod
Prvním krokem při plánování zavedení ISNO je sběr dat o jednotlivých tocích
odpadů (stanovení množství a kvality odpadů) v dotčeném regionu, existujících
systémech nakládání s odpadem (sběr, svoz, přeprava, zpracování) a sítě
dostupných zařízení pro zpracování tohoto toku odpadu.
Na základě těchto dat je možné přejít k analýze managementu toku odpadu
v ISNO, jeho ekonomické analýze a jeho zahrnutí do návrhu ISNO v daném
regionu. Ukážeme to na pilotním území města Tišnov pro tok BRO v KO.
7.2 Analýza toku BRO v pilotním území města Tišnov
Tříděný sběr komunálních BRO (BRKO) ve zkušební oblasti města Tišnov byl
zahájen na základě iniciativy města, které zajistilo informační kampaň pro
dotčené obyvatele a také nádoby na BRKO. Společnost SITA CZ jako operátor
svozu odpadu z města Tišnov zajistila kapacity pro svoz a zpracování BRKO.
Současně se zahájením svozu BRKO bylo zahájeno sledování údajů o množství a
kvalitě těchto odpadů s tím, že výsledky sledování budou využity jako jeden
z podkladů pro řešení projektu VaV MŽP č. SPII2F1/30/07.
7.2.1 Parametry svozu BRKO
Sběr BRKO na úrovni domácností byl zahájen 1. dubna 2008. Do svozu BRKO
je zahrnuta oblast severní části Tišnova. Informační kampaň s nabídkou občanům
k účasti na sběru BRKO provedl městský úřad. Součástí kampaně byla
specifikace zájmové složky odpadu a jeho nežádoucích příměsí. Do akce byli
zapojeni občané na základě dobrovolnosti.
Systém sběru BRKO je donáškový s umístěním jedné sběrné nádoby o objemu
120 l až 240 l na úrovni jedné domácnosti. Svoz BRKO byl prováděn jedenkrát
za čtrnáct dnů (během sledované sezóny). Sbírán byl obsah sběrných nádob
BRO, které byly vystaveny před dům. Celkem bylo rozmístěno 147 nádob pro
zhruba 700 obyvatel.
BRKO byl odvážen do zařízení kompostárny Boskovice, kde byl využíván
k výrobě kompostu.
V rámci návozu BRKO do kompostárny byly zjišťovány následující údaje
naváženého odpadu:
• hmotnost,
• materiálové složení,
• orientačně objemová hmotnost,
• fyzikálně chemické parametry.
173
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
7.2.2 Metodika stanovení materiálového složení
Materiálové složení jednotlivých návozů bylo stanoveno na základě ručního
třídění podle sledovaných zájmových složek BRKO. Vzorek pro třídění je
odebrán metodou náhodného vzorkování, dílčí vzorky byly odebírány po obvodu
hromady BRKO z návozu z různých výškových a hloubkových úrovní. Pro účely
třídění je odebrán směsný vzorek o objemu vždy minimálně 1 m3. Hmotnost
vytříděné frakce (materiálové skupiny) byla zjišťována vážením na kalibrované
elektromechanické váze.
Vhodné sledované materiálové skupiny BRKO byly stanoveny s ohledem na
technologii následného zpracování, rozložitelnost složky, příslušnost k jiné
vhodné skupině tříděného sběru KO a legislativního rámce nakládání. Odpady
jsou tříděny podle následujícího schématu:
Vhodné materiálové skupiny BRKO:
• BRKO k zakládce kompostu (tj. rostlinná hmota, papírové ubrousky a sáčky,
ovoce, zelenina, slupky bez potřeby drcení).
• BRKO k drcení (tj. větve, křoví, klacky, kořeny, z nichž byl vybrán vhodný
materiál k drcení).
Nevhodné materiálové skupiny BRKO:
• sběrový papír (papírové krabice, karton, krabice od potravin, papírové pytle,
noviny, časopisy, reklamní letáky) – jiná složka tříděného sběru odpadu
z obcí;
• textil – jiná složka tříděného sběru odpadu z obcí, problematická
rozložitelnost;
• vedlejší produkty živočišného původu (VPŽP) – režim veterinárního zákona.
Nerozložitelné materiálové příměsi BRKO:
• plast (igelitové pytle a tašky, mikrotenové sáčky, guma, plastové předměty);
• kovy;
• minerální odpad (kameny, porcelán, cihly, jiný stavební materiál);
• sklo.
Na základě této metodiky byly zpracovány výsledky analýzy toku BRKO
především ze sběru dat z návozů.
7.2.3 Výsledky sledování návozů BRO
7.2.3.1 Produkce BRO
V období od 1. dubna 2008 do 30. března 2009 proběhlo v pilotním území oblasti
města Tišnov celkem 23 svozů BRKO. Celkem bylo navezeno 77 360 kg odpadů,
průměrná hmotnost BRKO z jednoho svozu činila 3 363 kg.
Přehled hmotnosti návozů k 30. březnu 2009 je uveden v tabulce 7.1. V průběhu
svozu došlo celkem dvakrát k navýšení počtu nádob z původních 120 na 147
174
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
kusů stejného typu. Pro vyhodnocení hmotnosti návozu je proto v tabulce 7.1
proveden přepočet hmotnosti návozu na obyvatele.
Tabulka 7.1: Přehled hmotnosti návozů
Datum
[kg]
[kg/obyvatele]
Datum
[kg]
[kg/obyvatele]
Datum
[kg]
[kg/obyvatele]
Datum
[kg]
[kg/obyvatele]
14. 4.
2008
3 020
5,27
7. 7.
2008
28. 4.
2008
12. 5.
2008
3 470
4500
6,06
7,85
21. 7.
2008
4. 8.
2008
26. 5.
2008
4260
7,43
18. 8.
2008
9. 6.
2008
3570
6,23
1.9
2008
23. 6.
2008
3380
5,90
15. 9.
2008
2 820
4 100
4 630
5430
5480
5010
4,55
6,61
7,47
8,76
7,81
7,14
29. 9.
2008
13. 10.
2008
27. 10.
2008
10. 11.
2008
24.11.
2008
8. 12.
2008
4610
4690
4 020
3 760
2 630
1 640
6,57
6,68
5,73
5,36
3,75
2,34
12. 1.
2009
9. 2.
2009
2. 3.
2009
16. 3.
2009
30. 3.
2009
Celkem
1 140
920
880
1 700
1 700
77 360
1,62
1,31
1,25
2,42
2,42
120,53
Graf 7.1: Vývoj produkce BRKO ze tříděného sběru v sledovaném období
Vývoj objemu produkce BRKO ze tříděného sběru během sledovaného období je
patrný z grafu 7.1.
175
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
Do svozu bylo zapojeno celkem 15 bytových domů (134 bytů) v sídlišti a 132
rodinných domů (132 bytů). Poměr bytů v bytových a rodinných domech
v oblasti města Tišnov (cca 50 : 50) se tak přibližuje průměru tohoto poměru za
ČR (57 : 43 – zdroj: ČSÚ).
Ze sledování zkušebního svozu tříděného sběru BRKO v pilotním území oblasti
Tišnov vyplývají následující základní výstupy v oblasti produkce odpadů. Objem
produkce je uváděn v jednotkách kg na obyvatele na týden (označ.
kg/obyvatele/týden):
• produkce BRKO za období jednoho roku činí 120,5 kg/obyvatel,
• průměrná produkce BRKO ze tříděného sběru činí 2,58 kg/obyvatele/týden,
• sezónní produkce činila maximálně 4,4 kg/obyvatele/týden v létě, minimálně
v zimním období cca 0,3 kg/obyvatele/týden,
• nejvyšší produkce byla zaznamenána v měsících srpnu, květnu a září.
7.2.3.2 Složení BRKO
Materiálové složení sebraného BRKO bylo analyzováno podle metodiky uvedené
v kapitole 7.1.2 a analýza byla provedena u šestnácti návozů z dvaceti tří.
Z hlediska materiálového složení lze průměrný návoz sebraného odpadu
charakterizovat následovně:
•
•
•
•
•
obsah BRKO celkem:
vhodné BRKO (zelený odpad):
vhodné BRKO k drcení:
nežádoucí příměsi:
nerozložitelné příměsi:
99,48 % hmotnosti
98,15 % hmotnosti
11,1 % hmotnosti
1,85 % hmotnosti
0,52 % hmotnosti
Tabulka 7.2: Přehled průměrného složení BRKO
období:
typ
odpadu
položka
hmotnost
[kg]
1. 4. 2008–30. 3.
2009
vhodné BRKO
BRKO
k zakládce
67 767
BRKO
k drcení
počet
návozů:
celkem navezeno
(kg):
23
nevhodné BRKO
papír
77 360
nerozložitelné příměsi
textil
VPŽP
plast
kovy
minerál
sklo
8 290
835
17
28
267
19
129
9
podíl [%]
87,0
11,1
1,3
0,02
0,05
0,33
0,02
0,15
0,02
min. [%]
77,0
4,6
0,1
0,00
0,00
0,04
0,00
0,00
0,00
94,5
20,2
3,2
0,13
0,34
1,26
0,13
2,26
0,29
max.
[%]
Stabilně vysoký obsah vhodného BRKO a nízký obsah nežádoucích příměsí je
pravděpodobně důsledkem zvoleného systému sběru, kdy byla sběrná nádoba
umístěna vedle jednotlivých domů. Nízký obsah nerozložitelných příměsí
176
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
(v průměru 0,5 % hmotnosti) je rovněž způsoben nízkou objemovou hmotností
plastů (v průměru obsah 0,33 %) v porovnání s BRKO. Příměs zejména drobného
plastu však byla patrná v každém návozu.
7.2.3.3 Kvalita BRKO
V období od 1. dubna 2008 do 30. března 2009 byly odebrány tři vzorky odpadu
ze svozu BRO pro potřeby laboratorního vyhodnocení jejich složení. Odběry
i laboratorní vyhodnocení vzorků provedla společnost Laboratoř Morava.
Výsledky stanovení a průměrné hodnoty jsou uvedeny v tabulce 7.3, výsledky
jsou porovnávány s limity dle vyhlášky č. 474/2000 Sb., kterou se stanoví
požadavky na hnojiva.
Tabulka 7.3: Laboratorní vyhodnocení složení BRKO
návoz BRKO Tišnov
15. 4.
18. 8.
30. 3.
2008
2008
2009
vážený
průměr
ukazatel
jednotka
limity
vlhkost
[%]
--
50,5
72,5
62,6
61,9
pH
[1]
--
7,85
7,33
8,5
--
spalitel
né látky
[% sušiny]
min. 25
56,6
75,3
61,5
62,7
N celk.
[% sušiny]
min. 0,6
2,05
2,37
1,51
1,95
C:N
[1]
--
14
16
20
16,1
As
[mg/kg sušiny]
max. 10
1,44
< 0,5
3,19
1,67
Cd
[mg/kg sušiny]
max. 2
0,155
< 0,1
0,32
0,17
Cr
[mg/kg sušiny]
max. 100
18,8
8,24
24,4
18,1
Cu
[mg/kg sušiny]
max. 100
25,2
20,2
28,0
24,9
Hg
[mg/kg sušiny]
max. 1
0,07
0,041
0,114
0,08
Mo
[mg/kg sušiny]
max. 5
< 0,5
< 0,5
0,96
0,31
Ni
[mg/kg sušiny]
max. 50
13,5
8,27
22,5
15,2
Pb
[mg/kg sušiny]
max. 100
12,6
3,78
16,5
11,8
Zn
[mg/kg sušiny]
max. 300
138
65,9
165
129,5
Z tabulky 7.3 je vidět, že vzorky vykazují obsah spalitelných látek v průměru nad
60 %, poměr C:N je však nižší v důsledku zvýšeného obsahu dusíku. Obsah
rizikových prvků v surovině je nízký, bez rizika ohrožení požadované kvality
kompostu. Nejvyšší obsahy rizikových prvků jsou v průměru zhruba na úrovni
45 % limitu v případě zinku.
177
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
7.2.3.4 Produkce SKO
Do svozu BRKO v pilotním projektu v oblasti města Tišnov byly zahrnuty
domácnosti, které byly současně dlouhodobě zařazeny do svozu SKO v
pondělním termínu s tím, že svoz SKO zahrnoval také další domácnosti mimo
pilotní projekt. Z toho vyplývá, že případné změny produkce SKO v důsledku
zavedení tříděného sběru BRKO, by mohly být rozpoznatelné analýzou objemu
produkce SKO v oblasti pondělního svozu.
V roce 2007 vyprodukovalo město Tišnov dle evidence odpadů 1 981 t SKO při
počtu obyvatel 8 485 (zdroj: ČSÚ, stav k 31. 12. 2007). V roce 2008 toto
množství činilo již 2 247 t při počtu obyvatel 8 585 (zdroj: ČSÚ, stav k 31. 12.
2008). V tabulce 7.4 je uvedeno meziroční srovnání produkce SKO za město
Tišnov.
Tabulka 7.4: Meziroční srovnání produkce SKO za město Tišnov
produkce
počet
obyvatel
rok
[t]
srovnání k roku 2007
[kg/obyvatele/rok]
absol. [%]
relat. [%]
2007
8 485
1 981
233,5
100,0
100,0
2008
8 585
2 247
261,7
113,4
112,1
V tabulce 7.5 je uvedeno meziroční srovnání produkce odpadů v pilotní oblasti
(oblast pondělního svozu):
Tabulka 7.5: Meziroční srovnání produkce odpadů v pilotní oblasti
produkce [t]
období
SKO
BRKO
srovnání k roku 2007 [%]
odpad
celkem
SKO
BRKO
odpad
celkem
1. 4. 2007
až 31. 12. 2007
311,0
0,0
311,0
100,0
--
100,0
1. 4. 2008
až 31. 12. 2008
324,5
71,0
395,5
104,3
--
127,2
Pokud budeme jako referenční hodnotu uvažovat hodnotu 112,1 % týkající se
produkce odpadu (tj. celková produkce SKO města Tišnov v roce 2008 ve
srovnání s rokem 2007), pak oblast pilotního projektu vykazuje ve sledovaném
období oproti celkové produkci města Tišnov o 7 % nižší produkci SKO a
současně o 13,5 % vyšší celkovou produkci odpadu (SKO + BRKO). Uvedené
hodnoty jsou relativní, protože oblast svozu SKO zahrnuje i domácnosti, které
nejsou do svozu BRKO zapojeny.
Pokud bychom tyto odchylky v objemu a skladbě produkce odpadu pilotní
oblasti oproti celkové referenční oblasti (Tišnov) uvažovali výhradně jako efekt
zavedení tříděného sběru BRKO, pak by zhruba 34 % BRKO ze tříděného sběru
178
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
představovalo odpad zachycený z původního toku SKO a zhruba 66 % BRKO ze
tříděného sběru by pak tvořilo novou produkci odpadů z domácností, které
sbíraly BRKO.
7.2.4 Závěry k zahrnutí toku BRO do ISNO
Z výsledků ročního sledování tříděného sběru BRKO v pilotním projektu
v oblasti města Tišnov vyplývají následující základní zkušenosti a výstupy pro
uživatele a provozovatele plánovaného ISNO:
• Sledovaný systém svozu BRKO s umístěním nádoby na úrovni jedné
domácnosti se vyznačuje relativně vysokou výtěžností (120 kg/obyvatele/rok)
a slabou příměsí nežádoucí složky (cca 2 % hmotnosti).
• Výrazně převažující podíl odpadu ze sběru byl tvořen odpadem z údržby
zahrad, v produkci BRKO se odrážely sezónní práce. Odtud plyne výrazný
rozdíl mezi produkcí BRKO v sezóně a mimo sezónu. V sezóně v období
březen – listopad se dosahovalo v průměru 3,0 kg na obyvatele a týden, mimo
sezónu v období prosinec – únor to bylo v průměru pouze 0,56 kg na
obyvatele a týden.
• Zavedení tříděného sběru BRKO vyvolá novou produkci SKO. Sběr BRKO
může do určité míry snížit produkci SKO, na druhou stranu může výrazně
zvýšit celkovou produkci odpadu z domácností.
• Při tomto celkovém zvýšení produkce odpadu dojde k výraznému navýšení
míry využití (v našem případě kompostováním) odpadu z obce.
• Zavedení tříděného sběru BRKO bude znamenat při současném nastavení
poplatků za skládkování odpadu celkové zvýšení nákladů na odpadové
hospodářství obce. Do budoucna se předpokládá zvýhodnění ekonomických
podmínek pro tříděný sběr BRKO zvýšením poplatků (zdražením) za
skládkování odpadů, které město Tišnov převážně využívá při konečném
zpracování odpadů. I přes tento záměr může být ISNO se tříděným sběrem
BRKO dražší než zachování stávajícího systému při zvýšení poplatků za
skládkování.
Pro provozovatele zpracovatelských kapacit v ISNO mohou být významné
následující závěry:
• BRKO z pilotní oblasti města Tišnov obsahuje zřetelný podíl nerozložitelných a nežádoucích příměsí.
• Tento odpad může obsahovat nebezpečný odpad, BRKO předávaný na
zařízení (kompostárnu) může obsahovat materiál, který je rizikem pro jeho
technologii.
• BRKO ze tříděného sběru je obtížně zpracovatelný. Na rozdíl od BRKO
z údržby obcí neobsahuje samostatně zpracovatelnou surovinu (travní seč,
listí, dřevo…), ale směs typově různého BRO s podílem neupraveného dřeva
cca 10 % a s obsahem nerozložitelných příměsí. Odpad nelze zpracovat na
uspokojivý vstup v kompostárnách s jednoduchou výbavou (např. pouze
179
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
•
•
nakladač), kterou nelze zajistit žádoucí homogenizaci a vytřídění nerozložené
a nerozložitelné složky.
Z hlediska fyzikálně chemických parametrů nepředstavuje sebraný BRKO
riziko pro kvalitu kompostu. S ohledem na obecně zvýšený obsah dusíku
v BRKO z obcí lze předpokládat, že bude problém s plněním požadavku dle
vyhlášky č. 341/2008 Sb. na kvalitu kompostu v případě poměru C:N (C:N
minimálně 20, maximálně 30). V BRKO ze sběru v pilotním území města
Tišnov byl ověřen obsah dusíku, který činil průměrně 2 %. Pro dosažení
poměru C:N minimálně 20 by tak kompost musel obsahovat 80 %
spalitelných látek, což je u hotového kompostu nereálné i v případě dotace
zakládky dřevní hmotou.
Zavedením tříděného sběru BRKO se může významným způsobem zvýšit
produkce odpadu z obcí (vyvolání nové produkce). V důsledku dojde ke
zvýšení produkce kompostu, celkově může dojít k významnému navýšení
potřeby odbytové kapacity.
7.3 Pilotní projekt ISNO v regionu ORP Šumperk
7.3.1 Úvod
V rámci řešení projektu VaV MŽP č. SPII2f1/30/07 byly stanoveny pro potřeby
výběru oblasti pilotního projektu ISNO následující základní parametry:
• území je vybaveno spádovým zařízením pro nakládání s odpady, s možností
dalšího rozvoje,
• OH v oblasti je zabezpečeno z převážné části jedním stabilizovaným
operátorem,
• území bude mít charakter regionu alespoň na úrovni ORP, ve spádové oblasti
bude zastoupeno osídlení městského, příměstského i venkovského typu.
S ohledem na možnosti řešitele projektu byl po konzultaci se zadavatelem
výzkumného projektu (MŽP) zvolen pro účely ověření ISNO formou pilotního
projektu region správního obvodu ORP Šumperk. Pilotní oblast výše uvedené
základní parametry naplňuje.
7.3.1.1 Určení rozsahu oblasti pilotního projektu
Rozsah oblasti pilotního projektu by měl odpovídat požadavkům POH
Olomouckého kraje na vytváření jednotné a přiměřené sítě zařízení k nakládání
s odpady v rámci budování krajského ISNO. Tento rozsah by měl odpovídat
cílům 2.a) a 2.b) dle POH Olomouckého kraje, tj.:
2a) Dobudování jednotné a přiměřené sítě zařízení, s využitím současných
zařízení, na požadované technické úrovni.
2b) Podpora vzniku regionálních ISNO a jejich propojení do jednotné
a přiměřené sítě zařízení.
180
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
Mapa 7.1: Mapa správního území ORP Šumperk
Obecná opatření na úrovni kraje pro podporu výstavby krajského ISNO jsou dle
závazné části POH Olomouckého kraje navržena následovně:
• Města a obce v rámci svých kompetencí zabezpečí shromažďování a svoz
KO včetně zabezpečení třídění, dotřídění případně provozu sběrných dvorů,
sběru nebezpečných složek KO. Obce a města budou rovněž provozovat
181
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
vybrané dílčí prvky sítě zařízení k nakládání s KO pro splnění celokrajských
cílových hodnot.
• Obce a města mohou za účelem hledání optimálních řešení realizovat
společné dílčí subsystémy.
• Stávající zařízení se budou intenzifikovat a modernizovat tak, aby
vyhovovaly současným požadavkům a aby mohly tvořit prvky sítě zařízení.
• Obecně budou upřednostňovány projekty infrastruktury pro systém sběru
tříděného KO.
Spádovým zařízením pro region ORP Šumperk, které naplňuje požadavky dle
POH Olomouckého kraje, je zařízení „odpadové hospodářství Rapotín“. Při
respektování stávající přirozené spádové oblasti tohoto zařízení a při
respektování požadavků POH Olomouckého kraje na přiměřenost sítě zařízení
lze do oblasti pilotního projektu zahrnout populaci zhruba 70 000 obyvatel (cca
10 % populace kraje), s možností dalšího rozvoje.
7.3.2 Základní charakteristiky oblasti v rámci kraje
Pro potřeby projektu jsou v následujícím přehledu použity pro charakteristiku
zájmové oblasti vybrané statistické údaje za správní obvod ORP Šumperk. Pro
srovnání jsou uváděny hodnoty průměru za všechny ORP Olomouckého kraje.
Zdrojem údajů jsou data ČSÚ, stav k roku 2005.
Území a osídlení:
ORP Šumperk:
2
857
- rozloha (km ):
- počet obcí:
35
- z toho počet měst:
3
- počet obyvatel:
o v obcích 0–500 obyvatel:
2 380 (3,3 %)
o v obcích 500–2 000 obyvatel:
13 827 (19,1 %)
o v obcích 2 000–5 000 obyvatel:
28 000 (38,7 %)
o v obcích 5 000–10 000 obyvatel:
0 (0 %)
o v obcích nad 10 000 obyvatel:
28 196 (38,9 %)
- průměrná vzdálenost obcí od ORP (km):
14,5
- celkový počet obyvatel:
72 403
- přirozený přírůstek:
–36
- přírůstek stěhováním:
–249
Na mapě 7.2 je uvedena oblast správního obvodu ORP Šumperk s vyznačením
počtu obyvatel jednotlivých obcí a vzdálenosti od spádového zařízení „odpadové
hospodářství Rapotín“.
182
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
Mapa 7.2: Umístění stávajících zařízení v zájmové oblasti pilotního projektu
(měřítko 1 : 200 000)
Zemědělství:
- rozloha půdy celkem (ha):
- z toho zemědělská půda (ha):
- z toho lesní pozemky (ha)
Průmysl:
- počet prům. podniků nad 20 zaměstnanců:
-
počet zaměstnanců v průmyslu
ORP Šumperk:
85 741 (100 %)
34 627 (37 %)
47 133 (55 %)
ORP Šumperk:
78
5 543
183
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
Cestovní ruch:
ORP Šumperk:
- počet hromadných ubytovacích zařízení:
99
- počet lůžek:
5 256
Bydlení:
ORP Šumperk:
- počet trvale obydlených domů:
11 882
- počet trvale obydlených bytů:
25 872
Infrastruktura:
ORP Šumperk:
- obce s kanalizací napojenou na ČOV (%):
54,3
- obce s plynem z veřejného rozvodu (%):
51,4
V porovnání s ostatními správními obvody ORP Olomouckého kraje (celkem
třináct ORP) náleží Šumpersko mezi nejrozsáhlejší (druhé pořadí v kraji) a
nejlidnatější (třetí pořadí v kraji) správní obvody. Počet ubytovacích kapacit
vypovídá o nadprůměrně vysokém cestovním ruchu v rámci kraje (spolu s ORP
Jeseník).
Území je charakterizováno vysokým podílem lesních pozemků, podíl
zemědělských pozemků je výrazně nižší než krajský průměr, s ohledem na
celkovou rozlohu správního obvodu je však celková rozloha zemědělské půdy
nad průměrem kraje (třetí pořadí v kraji).
Na území správního obvodu ORP Šumperk je umístěno sedmdesát osm
průmyslových podniků nad dvacet zaměstnanců, což převyšuje průměr kraje
(čtvrté pořadí v kraji). Podíl obcí napojených na rozvod plynu je nejnižší v kraji.
7.3.3 Stávající prvky OH oblasti
Operátoři základních toků odpadů – region ORP Šumpersko
SKO:
papír:
sklo:
plast:
nápojový karton:
BRO:
nebezpečný odpad:
objemný odpad:
demoliční odpad:
autovraky:
elektroodpad, baterie:
SITA CZ
SITA CZ, JK Morava
SITA CZ
SITA CZ
SITA CZ, JK Morava
SITA CZ
SITA CZ
SITA CZ
SITA CZ
místní vrakoviště
kolektivní systémy, SITA CZ
V následujícím přehledu jsou uvedena zařízení využitelná pro nakládání
s odpadem z obcí zájmové oblasti. Údaje jsou převzaty podle databáze KÚ
Olomouckého kraje (stav z roku 2008).
184
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
Tabulka 7.6: Zařízení ke zpracování autovraků
provozovatel
obec
adresa provozovny
Dana Hošková
Šumperk
8. května 661/39
Dana Hošková
Dolní Studénky
Dolní Studénky parc. 266, 490
František Nosálek –
FRANOTRANS
Zábřeh
Na Křtaltě 37, 78901 Zábřeh
HOPR GROUP, a. s.
Zábřeh
Cihlářská 13 789 01
KAR-mobil s. r. o.
Šumperk
Žerotínova 63, 78701 Šumperk
MHM EKO s. r. o.
Zábřeh
U Sázavy 2, Zábřeh
Roman Schneider
Kopřivná
k. ú. Kopřivná
Rostislav Siegel –
autoopravna
Šumperk
Bohdíkovská 95
Správa silnic
Vikýřovice
Vikýřovice 544
Vladimír Pešek – PASsdružení
Metalšrot Tlumačov, a. s.
Staré Město
areál LIGRA
Šumperk
Jesenická 43
TSR Czech Republic,
s. r. o.
Šumperk
Žerotínova 1482/39
Tabulka 7.7: Sběrné dvory
provozovatel
obec
adresa provozovny
EKO servis Zábřeh s. r. o.
Zábřeh
Dvorská 19
JK MORAVA, spol. s r.o.
Šumperk 1
Anglická ul.
Tabulka 7.8: Skládky odpadů
provozovatel
SITA CZ a. s.
obec
Rapotín
adresa provozovny
Na Střelnici 633, 788 14 Rapotín
Tabulka 7.9: Kompostárny
provozovatel
František Zatloukal
SITA CZ a. s.
SPRESO s. r. o.
obec
Bludov
Rapotín
Hynčina
EKO servis Zábřeh s. r. o.
Zábřeh
adresa provozovny
Dr. Březiny 415
Na Střelnici 633, 788 14 Rapotín
areál farmy Křížanov u Zábřeha, obec
Hančina
Leštínská 36
185
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
Tabulka 7.10: Dotřiďovaní linky, úprava odpadů
provozovatel
obec
adresa provozovny
ECOPAK, spol. s r.o.
Šumperk
Vikýřovická 402
EKO servis Zábřeh s. r. o.
Zábřeh
Leštínská 36
Remarkplast s. r. o.
Bohuslavice
783 24 Bohuslavice
SITA CZ a. s.
Rapotín
Na Střelnici 633, 788 14 Rapotín
JK MORAVA, spol. s r.o.
Šumperk
Dolnostudénská 2695/14
JK MORAVA, spol. s r.o.
Zábřeh
Na Křtaltě
Tabulka 7.11: Zpracování elektrozařízení
provozovatel
obec
adresa provozovny
MHM EKO s. r. o.
Zábřeh
U Sázavy 2, Zábřeh na Moravě
7.3.4 Prvky systému
7.3.4.1 Základní požadavky na ISNO v pilotní oblasti
Cílem pilotního projektu je doplnit stávající ISNO v oblasti regionu ORP
Šumperk s možností dalšího rozvoje tak, aby byly splněny následující základní
požadavky stanovené v rámci projektu VaV MŽP č. SPII2f1/30/07 na ISNO
v sledované oblasti:
• zapojení alespoň poloviny populace pilotní oblasti;
• pokrytí všech toků odpadu z obcí v rámci regionu, tj. zajištění recyklační,
zpracovatelské nebo logistické koncovky pro všechny odpady z obcí na
spádovém zařízení v regionu;
• snížení produkce SKO, zvýšení podílu materiálově využitelných odpadů;
• soulad s POH Olomouckého kraje, vazba na prvky ISNO kraje;
• ekonomický přínos pro obce zapojené do systému ve srovnání s výchozím
stavem.
7.3.4.2 Ekonomické nástroje ISNO
Z hlediska ekonomiky provozování ISNO lze na úrovni obcí zapojených do ISNO
vyčlenit na straně příjmů a nákladů následující základní položky:
a) Náklady obce
• náklad na provoz systému sběru KO:
Zahrnuje náklad na pořízení nebo pronájem sběrných nádob, náklad svozu
a dopravy odpadů na zařízení, náklad mobilního sběru nebo kontejnerových
kampaní, případně náklad na provoz sběrného dvora.
• náklad na další zpracování odpadu:
Zahrnuje platbu za převzetí odpadu oprávněnou osobou, případně náklad
provozu obecního zařízení (např. kompostárna, překladiště…).
• náklad na administraci systému:
186
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
Zahrnuje náklady na komunikaci s veřejností a dalšími účastníky systému
nakládání, náklad na zpracování předepsaných hlášení (EKO-KOM, průběžná
evidence odpadů, hlášení o produkci a nakládání…), náklad na vedení
účetnictví, zpracování studií a vyhodnocení, poradenství apod.
b) Příjmy obce
• poplatky od občanů:
Zahrnuje poplatek od fyzických osob za komunální odpad, jehož výši a
způsob platby stanoví obec podle § 17, odst. 5 nebo podle § 17a Zákona,
nebo podle § 10b zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích.
• platby od živnostníků:
Zahrnuje platbu od původců odpadu z činnosti právnických osob, kteří na
základě smlouvy využívají systému nakládání s komunálním odpadem
zavedeného obcí (podle § 17, odstavec 6 Zákona).
• odměna za zajištění využití odpadů z obalů:
Jedná se o platbu autorizované společnosti (v současnosti EKO-KOM), která
zajišťuje sdružené plnění povinností vyplývajících ze Zákona o obalech.
Odměnu obdrží obec za odpady shromážděné prostřednictvím nádobového
nebo pytlového sběru, prostřednictvím mobilního sběru nebo na sběrném
dvoře, případně jiným způsobem.
Mimo odměny za zajištění využití odpadů z obalů může autorizovaná osoba
obci přispět přidělením nádob na zajištění tříděného sběru.
• jiné zdroje:
Příjmy z jiných zdrojů mohou zahrnovat dotace na nákup nádob nebo na
zřízení obecního zařízení k nakládání s odpadem (např. sběrný dvůr,
kompostárna…). Do roku 2013 mohou být využívány dotace ze
strukturálních fondů EU, které mohou být pro daný účel přiděleny
prostřednictvím OPŽP nebo prostřednictvím regionálních operačních
programů (ROP). Využití dotace vyžaduje spolufinancování obce.
c) Úspory
• úspora za nakládání s SKO:
V případě skládkování SKO je odstranění odpadu zatíženo poplatkem za
uložení odpadu na skládku, který je průběžně navyšován. Úspora za
nakládání s SKO je založena na předpokladu, že při možnosti tříděného sběru
některé složky z KO (např. BRKO) dojde k odčerpání tohoto odpadu
z proudu SKO buď v plném rozsahu nové produkce tříděného sběru nebo
alespoň z části této produkce. Úspory představují ušetřené náklady za svoz a
odstranění SKO (při současném vzniku nákladů za danou složku tříděného
sběru).
7.3.4.3 Základní prvky systému
V rámci přípravy pilotního projektu jsou uvažovány následující úrovně
integrovaného systému:
187
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
domácnosti a drobné živnosti,
obec a sběrná místa na úrovni obce,
místně významná sběrná zařízení na úrovni několika obcí
(sběrné dvory),
koncová zařízení nebo regionálně významná logistická
zařízení.
úroveň 0:
úroveň 1:
úroveň 2:
úroveň 3:
Graf 7.2: Schéma toků odpadů (odpadových proudů)
Domácnosti a živnostníci produkují převažující objem KO z produkce z obcí,
zajišťují dle nabídky obcí nebo operátorů ISNO prvotní třídění odpadu:
možná produkce:
SKO, obalové složky (papír, plast, sklo, nápojové
kartony), BRO, objemný odpad, nebezpečný odpad,
elektroodpad, autovraky, vyřazená zařízení v režimu
zpětného odběru,
místa předání:
nádobový a pytlový sběr – úroveň 1,
mobilní sběr, kontejnerové kampaně – úroveň 1,
místa zpětného odběru – úroveň 1,
sběrný dvůr – úroveň 2,
188
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
místně dostupná zařízení k nakládání s odpadem (např.
vrakoviště, kompostárny) – úroveň 3,
možná zařízení:
komunitní kompostárny.
Obec jako oprávněná osoba podle § 12 odst. 3 Zákona určuje místa, kam
mohou fyzické osoby odkládat KO, a zajišťuje místa, kam mohou fyzické osoby
odkládat nebezpečné složky KO.
možná produkce:
obec je původcem odpadu shromážděného na úrovni
domácností (viz výše),
obec může být přímým původcem odpadu z údržby
obecních ploch a zařízení (např. BRO z údržby obecní
zeleně,
výkopová
zemina…) nebo
autovraků
ponechaných na území obce, u kterých není dohledán
poslední provozovatel,
místa předání:
převážně prostřednictvím smluvních partnerů, kteří
zajišťují svoz, přímo na recyklační, zpracovatelské nebo
logistické koncovky – úroveň 3,
možná zařízení:
sběrný dvůr, obecní kompostárna.
Sběrná zařízení na úrovni několika obcí mohou zajišťovat na základě dohody
obcí odběr složek KO, které nejsou součástí nádobového nebo pytlového sběru,
od občanů nebo živnostníků.
možná produkce:
převážně bez vlastní produkce, jedná se o zařízení
doplňující systém sběru na úrovni domácností,
místa předání:
převážně prostřednictvím smluvních partnerů přímo na
recyklační, zpracovatelské nebo logistické koncovky –
úroveň 3,
možná zařízení:
sběrný dvůr.
Koncová nebo regionálně významná logistická zařízení zajišťují konečné
využití nebo odstranění odpadu v rámci regionu, případně jeho úpravu před
následným nakládáním (využití, transport). Zajišťují soustředění odpadu, pro
který není v regionu odpovídající řešení, před jeho transportem na krajské nebo
republikově významné zařízení. Logistická zařízení mohou zajišťovat vazbu na
krajský integrovaný systém odpadového hospodářství.
možná produkce:
bez produkce komunálního odpadu, možná produkce
odpadu z úpravy odpadu,
místa předání:
bez dalšího předání (koncová zařízení) nebo transport na
koncové zařízení mimo zájmový region,
obvyklá zařízení:
skládka nebo překladiště SKO (při transportu na
vzdálenou skládku nebo spalovnu),
kompostárny,
189
Kapitola 7 Aplikace ISNO na pilotním území
třídírna, objemová úprava,
recyklační deponie,
vrakoviště,
překladiště nebezpečného odpadu.
7.3.4.4 Příprava řešení pro pilotní oblast
V rámci další přípravy pilotního projektu budou na základě znalosti stávající
produkce jednotlivých složek KO identifikovány rezervy a nedostatky
zavedených systémů sběru a nakládání s odpadem podle obcí ORP Šumperk.
Dále bude zpracován ekonomický model tříděného sběru jednotlivých složek
KO. Model umožní porovnat stávající ekonomiku nakládání s KO s výhledem
spočívajícím v rozšíření položek sběru, ve zvýšení výtěžnosti stávajícího sběru
nebo ve změně poplatků za odstranění SKO.
Podle jednotlivých obcí pak budou dle dohody provedeny úpravy zavedeného
systému sběru tak, aby došlo k postupnému naplnění požadavků na ISNO tak, jak
jsou vyjádřeny v kapitole 6.
Budou rozvíjeny projekty tříděného sběru BRO na úrovni domácností a budou
vyhodnoceny dopady tříděného sběru BRKO na produkci SKO a ekonomiku OH
obce.
V rámci spádového zařízení odpadového zařízení Rapotín budou doplněny
chybějící prvky a kapacity pro zpracování jednotlivých toků odpadů v rámci
správního obvodu ORP Šumperk.
190
Kapitola 8 Seznam použitých zkratek
8
Seznam použitých zkratek
ARA
ARGEV
BAT
BPS
BREF
BRKO
BRO
BVE
CNG
COREPER
ČIŽP
ČOI
ČOV
ČR
ČSN
ČSÚ
DG
DO
DPG
DSD
EAN
EEA
EEZ
EGR
EHS
EIA
ELŠ
EMAS
EN
ENVI
ES
EU
EVO
Altstoff Recycling Austria (Rakousko)
Verpackungsverwertungs-Gesellschaft
Best available techniques
bioplynová stanice
BAT Reference Documents
biologicky rozložitelné komunální odpady
biologicky rozložitelný odpad
Bundesvereinigung der Deutschen Ernährungsindustrie
compressed natural gas
Comité des Representants Permanents
Česká inspekce životního prostředí
Česká obchodní inspekce
čistírna odpadních vod
Česká republika
česká technická norma
Český statistický úřad
Directorate-General
domovní odpad
Deutsche Pfandsysteme GmbH (Německo)
Duales System Deutschland (Německo)
European Article Number
European Environment Agency
elektrická a elektronická zařízení
Elektro-Geräte Recycling
Evropské hospodářské společenství
Environmental Impact Assessment
elektroodpad (elektrošrot)
Eco-Management and Audit Scheme
evropská norma
Committee on Environment, Public Health and Food Safety
Evropské společenství
Evropská unie
energetické využití odpadu
191
Kapitola 8 Seznam použitých zkratek
EVVO
GVU
GZ
HDE
HDP
IO
IPPC
IS
ISNO
ISO
ISOH
ISPRA
ITRE
KK
KO
LCA
LCD
LTD
MA21
MBÚ
MPO
MZ
MŽP
NACE
NO
OECD
OEEZ
OH
OKEČ
ÖKK
OO
OPŽP
ORP
OSN
PBDE
Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta
Gemeindeverband für Umweltschutz
Gütezeichen
Hauptverband des Deutschen Einzelhandels
hrubý domácí produkt
inertní odpad
Integrated Pollution Prevention & Control
informační systém (příp. integrovaný systém)
integrovaný systém nakládání s odpadem
International Organization for Standardization
informační systém odpadového hospodářství
Instituto Superiore per la Protezione
Industry, Trade, Reasearch and Energy (committee)
kovy
komunální odpad (ve smyslu Zákona)
life cycle assesment
liquid crystal display
private company limited by shares (limited)
místní agenda 21
mechanicko-biologická úprava
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí
Classification of Economic Activities in the European Community
nebezpečný odpad
Organisation for Economic Co-operation and Development
odpadní elektrická a elektronická zařízení
odpadové hospodářství
odvětvová klasifikace ekonomických činností
Österreichischer Kunststoffkreislauf (Rakousko)
ostatní odpad
Operační program Životní prostředí
obec s rozšířenou působností
Organizace spojených národů
polybromovaný difenyléter
192
Kapitola 8 Seznam použitých zkratek
PCB
PCT
PE
PET
POH
PPP
PRO
RAL
RF
RTO
Sb.
SBA
SEA
SFŽP
SKO
SR
TA
TDE
UNEP
USV
VaV
VIN
VPŽP
VÚRV
VUŽ
WEEE
Z. z.
ZMOS
ŽO
polychlorovaný bifenyl
polychlorovaný terfenyl
polyetylen
polyetylentereftalát
plán odpadového hospodářství
Public Private Partnership
Packaging Recovery Organisation
Lieferbedingungen und Gütesicherung (Německo)
recyklačný fond (Slovensko)
termicko-regenerativní oxidace
Sbírka zákonů
Streckenbeeinflussungsanlagen
Strategic Environmental Assessment
Státní fond životního prostředí
směsný komunální odpad (ve smyslu Katalogu)
Slovenská republika
Technische Anleitung
Total Development Environment
United nations environment programme
udržitelná spotřeba a výroba
výzkum a vývoj
vehicle identification number
vedlejší produkty živočišného původu
Výzkumný ústav rostlinné výroby
výrobek s ukončenou životností
waste electrical and electronic equipment
Zbierka zákonov (Slovensko)
Združenie miest a obcí Slovenska
živnostenské odpady
193
194
Kapitola 9 Použitá literatura a další informační zdroje
9 Použitá literatura a informační zdroje
[1] BENEŠOVÁ, Libuše, et al. Intenzifikace sběru, dopravy a třídění
komunálních odpadů: Oponovaná výzkumná zpráva Karlovy univerzity.
Praha: Ministerstvo životního prostředí, 2004. 70 s.
[2] ČERNÍK, Bohumil. Co jsou to živnostenské odpady. Odpadové fórum.
2007, č. 10, s. 24-25.
[3] Využití bioodpadu a jeho legislativní a environmentální aspekty. In
DĚDEK, Karel. Odpady biodegradabilní a materiálové využití. 1. vyd.
Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita Brno, 2006. s. 22. ISBN
80-7157-994-7.
[4] DOBISOVÁ, Simona. Neapoli hrozí kvůli odpadkové krizi chaos [online].
2008 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW: <http://www.cizp.cz/
(2vxsvpeaawfbtir3zpl5h0nn)/
default.aspx?
id=1122&ido=365&sh=416779544>.
[5] FERLINI, Massimo. National Observatory on Waste - Italy, 2005. 18 s.
Dostupný z WWW: <http://www2.minambiente.it/sito/settori_azione/pia/docs/ce_3R_03_10_05/presentazioni/ferlini.pdf>.
[6] GRUNEROVÁ, Markéta. Legislativa v oblasti nakládání s použitými
elektrozařízeními a elektroodpady: Základní pojmy a principy financování.
Odpadové fórum. 2006, č. 11, s. 10-12.
[7] HABART, Jan. Integrovaný systém nakládání s odpady, mechanickobiologická úprava a dynamický respirační index jako ukazatel biologické
stability. Biom.cz [online]. 2003 [cit. 2009-12-31]. Dostupné z WWW:
<http://biom.cz/cz/odborne-clanky/integrovany-system-nakladani-s-odpadymechanicko-biologicka-uprava-a-dynamicky-respiracni-index-jakoukazatel-biologicke>. ISSN: 1801-2655.
[8] HALPERT, Amy. Germany's solid waste disposal system: Shifting the
responsibility. Georgetown University Law Center Fall 2001, [online]. 2001
[cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW:
<http://findarticles.com/p/articles/mi_qa3970/is_200110/ai_n9001823/?tag=
content;col1>
[9] HOLUŠA, Václav. Možnosti využití kompostu k energetickému využití v
kontextu připravované vyhlášky o palivech. [s.l.]: [s.n.], 2006.
[10] HRDINKA, Čestmír. Strategie MŽP při nakládání s BRKO – východiska
současného stavu. [s.l.]: [s.n.], 2007.
[11] HŘEBÍČEK, Jiří, PILIAR, František, HEJČ, Michal, HORSÁK, Zdeněk:
Integrovaný systém nakládání s odpady – 1. část. Biom.cz [online]. 2009-0121 [cit. 2009-12-31]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/cz/odborneclanky/integrovany-system-nakladani-s-odpady-1-cast>. ISSN 1801-2655.
195
Kapitola 9 Použitá literatura a další informační zdroje
[12] HŘEBÍČEK, Jiří, et al. Nakládání s biologicky rozložitelným odpadem v ČR
pro zabezpečení plnění cílů Směrnice Rady 1999/31 ES z 26. dubna 1999 o
skládkách odpadů. Rozšířená verze. Brno: DEKONT INTERNATIONAL,
s.r.o., 2007. 35 s.
[13] CHIOCCHIO, Leonarda. WEEE (Waste from Electrical and Electronic
Equipment): Implementation in Italy. Rome: U.S. Commercial Service
in Italy, 2007. 2 s.
[14] CHRISTIANOVÁ, Anna, et al. Prvky a vztahy v systému odpadového
hospodářství: Závěrečná zpráva k projektu VaV – 1C/7/47/04. [s.l.]: [s.n.],
2005. 18 s.
[15] KOTOULOVÁ, Zdenka. Může nakládání s živnostenskými odpady ovlivnit
využití komunálních odpadů? Odpadové fórum. 2007, č. 4, s. 16-18.
[16] LACUŠKA, Miroslav. Zavedenie separovaného zberu rozložiteľných
odpadov (skupiny 20) a ďalšieho nakladania s nimi v hlavnom meste
Slovenskej republiky Bratislave. Brno: ECO-Management, 2009. 43 s.
[17] PLUSKAL, Tomáš. Právní úprava nakládání s autovraky. Brno: MU, 2005.
35 s. Vedoucí bakalářské práce Ilona Jančárová.
[18] RIGAMONTI, Lucia. Municipal solid waste management in Italy. Milan:
DIIAR – Environmental Section - Politecnico of Milan, 2006. 11 s.
Dostupný z WWW: <http://www.seas.columbia.edu/earth/wtert/sofos/Rigamonti_Italy_MSWmanagement.pdf>.
[19] VALTA, Jiří, KÁBRTOVÁ, Zuzana. Zdroje informací o odpadovém
hospodářství dostupné v CENIA, české informační agentuře životního
prostředí. In Aprochem 2009. Praha: CENIA, česká informační agentura
životního prostředí, 2009. s. 409-410.
[20] VÁŇA, Jaroslav. Současné možnosti a limity využití a uplatnění kompostů.
In Odpady 21. Ostrava: [s.n.], 2008. s. 3.
[21] VOLNÝ, Miroslav. Možnosti zavedení separace kuchyňského odpadu v
sídlištní zástavbě. 2007.
[22] Ako ďalej - s Recyklačným fondom, alebo bez neho?. Obecné noviny
[online].
2008
[cit.
2008-09-23].
Dostupný
z
WWW:
<http://www.obecnenoviny.sk/show.stm?x=378452>.
[23] Annual report 2006. Bonn: Umweltbundesamt, 2007. 117 s.
[24] Autorizované firmy na spracovanie starých vozidiel. [s.l.]: [s.n.], 2009. 3 s.
Dostupný z WWW: <http://www.enviro.gov.sk/servlets/files/22745>.
[25] BAT/BREF documents (Cluster 7) [online]. 2008 [cit. 2009-10-31].
Dostupný z WWW: <http://www.ippc-russia.org/content/id/en/207.html>.
[26] Data on the Environment - 2005 edition. Dessau: Federal Environment
Agency, 2007. 117 s.
196
Kapitola 9 Použitá literatura a další informační zdroje
[27] Centrální registr vozidel [online]. 2009 [cit. 2009-11-02]. Dostupný
z WWW:
<http://www.mvcr.cz/clanek/centralni-registr-vozidel676625.aspx?q=Y2hudW09Mg%3d%3d>.
[28] Developing integrated solid waste management plan: Training Manual. 2nd
edition. Osaka/Shiga: UNEP, 2009. 25 s.
[29] Evropské systémy sběru plastů: Rakousko. PETCORE News [online]. 2002,
roč. 2002, č. 3 [cit. 2009-10-20].
[30] General information Waste management in Germany [online]. 2007 [cit.
2009-05-13]. Dostupný z WWW: <http://www.bmu.de/english/waste_management/general_information/doc/4304.php>.
[31] Gesetzt über die Entsorgung von Altfahrzeugen. Bonn: Bundesgesetztblatt,
2002.
17
s.
Dostupný
z
WWW:
<http://217.160.60.235/BGBL/bgbl1f/BGBl102041s2199.pdf>.
[32] Federal Waste Management Plan 2006. Wien: Bundesministerium für
Land- und Forstwirtschaft, Umwelt und Wasserwirtschaft, 2006. 320 s.
ISBN 3-902 010-70-3
[33] Identifikace prevenčního potenciálu živnostenských odpadů v ČR a jeho
uplatnění v praxi: VaV SP/II/2f1/2/07 [online]. 2007 [cit. 2009-10-20].
Dostupný z WWW: <http://www.zivnoodpad.cz/index.php>.
[34] Informační materiál o zpětném odběru elektrozařízení, baterií a
akumulátorů, autovraků, olejů a pneumatik. [s.l.]: [s.n.], 2009. 10 s.
[35] Kolektívne systémy v SR: Zoznam kolektívnych systémov v SR [online]. 2009
[cit.
2009-10-03].
Dostupný
z WWW: <http://www.odpadyportal.sk/Dokument/100039/kolektivne-systemy-v-sr.aspx>.
[36] Komunální odpad [online]. 2008 [cit. 2009-10-21]. Dostupný z WWW:
<http://www.komunalniodpad.eu/index.php?str=index&button=1>.
[37] Komunální odpad. [s.l.]: [s.n.], 2009. 6 s. Dostupný z WWW:
<http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/komunalni_odpady_uprava/$
FILE/oodpKOMUN%C3%81LN%C3%8D_ODPADY_pravni_uprava.pdf>.
[38] Kostenlose Rücknahmepflicht des Handels von Elektroaltgeräten.
Lebensministerium [online]. 2006, Jahrg. VI, N. 2 [cit. 2009-10-12].
Dostupný
z
WWW:
<http://
www.umweltnet.at/article/articleview/44816/1/6932/>.
[39] Leitfaden für die Behandlung von Elektroaltgeräten . Lebensministerium
[online]. 2009, Jahrg. VI, N. 3 [cit. 2009-10-14]. Dostupný z WWW:
<http://www.umweltnet.at/article/articleview/30579/1/6932/>.
[40] Metodický návod o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými
odpady podle stávajících právních předpisů. Praha: Ministerstvo životního
prostředí České republiky, 2008. 23 s. Dostupný z WWW:
197
Kapitola 9 Použitá literatura a další informační zdroje
[41]
[42]
[43]
[44]
[45]
[46]
[47]
[48]
[49]
[50]
[51]
<http://www.env.cz/C1257458002F0DC7/cz/metodicky_navod_biologicky_rozlozitelny_odpad/$FILE/OODP-metodicky_navod_bioodpady-2008.pdf>.
Ministerstvo životního prostředí: Obaly [online]. 2009 [cit. 2009-12-31].
Dostupný z WWW: <http://www.mzp.cz/cz/obaly>.
Municipal solid waste management in 2006. [s.l.]: Bundesministerium für
Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit, 2007. 47 s. Dostupný
z WWW: <http://www.bmu.de/files/pdfs/allgemein/application/pdf/bericht_siedlungsabfallentsorgung_2006_engl.pdf>.
Municipal waste generated: kg per person per year [online]. 2008 [cit.
2009-12-31]. Dostupný z WWW: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsien120&plugin=1>.
Na Slovensku obnovili šrotovné. Mizí sedm starých aut za minutu.
IHNed.cz [online]. 2009 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW:
<http://ekonomika.ihned.cz/c1-36637380-na-slovensku-obnovili-srotovnemizi-sedm-starych-aut-za-minutu>. ISSN 1213-7693.
Návrh na vyhodnocení trendů metodou indexů vč. doporučeného rozsahu
pro POH krajů. [s.l.]: Ministerstvo životního prostředí České republiky,
2009. 12 s. Dostupný z WWW: <http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/matematicke_vyjadreni/$FILE/OODP-Navrh_na_vyhodnoceni_trendu_metodou_indexu_09_cast%20_B_final-20093106.pdf>.
Nejlepší dostupné techniky - BAT [online]. 2006 [cit. 2009-12-31].
Dostupný z WWW: <http://eko-net.cir.cz/nejlepsi-dostupne-techniky-bat>.
O environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě [online]. 2007 [cit. 200912-31].
Dostupný
z
WWW:
<http://www.cenia.cz/__C12571B20041E945.nsf/$pid/MZPMSFGSJ1VT>.
Od 1. ledna 2009 se zavádí „Poplatek na podporu sběru, zpracování, využití
a odstranění vybraných autovraků“ [online]. 2009 [cit. 2009-12-31].
Dostupný z WWW: <http://www.novapravidla.cz/562_Od-1-ledna-2009-sezavadi-Poplatek-na-podporu-sberu-zpracovani-vyuziti-a-odstranenivybranych-autovraku>.
Plány odpadového hospodářství krajů. Odpadové fórum. 2004, č. 7-8, s. 1314.
Porovnání systémů nakládání s autovraky v Jihočeském kraji a Rakousku.
České Budějovice: AgEnDa, o. s., 2006. 232 s. Dostupný z WWW:
<http://www.os-agenda.cz/files/docs/Komparace_final.pdf>.
Program odpadového hospodárstva Slovenskej republiky. Bratislava:
Ministerstvo životného prostredia Slovenskej republiky, 2005. 66 s.
198
Kapitola 9 Použitá literatura a další informační zdroje
[52] Přehled počtu skládek v krajích k 31.10.2008. Praha: CeHO, 2009. 1 s.
Dostupný z WWW: <http://ceho.vuv.cz/CeHO/CeHO/Skladky_odpadu/Prehled_poctu_skladek_20081031.doc>.
[53] Přehledně: Kde je zavedeno šrotovné. IHNed.cz [online]. 2009 [cit. 200910-03]. Dostupný z WWW: <http://ekonomika.ihned.cz/c1-38204280prehledne-kde-je-zavedeno-srotovne>.
[54] Přehledy výroby a odbytu vozidel domácích výrobců [online]. 2009 [cit.
2009-12-31].
Dostupný
z
WWW:
<http://www.autosap.cz/default2.asp?page={4A86501A-BBD5-4B8FAE57-397BC8051C9A>.
[55] Rapporto rifiuti. Roma: ISPRA, 2009. 100 s. [cit. 2009-12-31]. Dostupný z
WWW: <http://www.apat.gov.it/media/rifiuti_2008.zip>.
[56] Recyklačný fond [online]. 2009 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW:
<http://www.recfond.sk/>.
[57] Rupprecht Vermarktung [online]. 1999 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z
WWW: <http://www.altfahrzeuge.de/>.
[58] Slovenské šrotovné: Chcete sešrotovat dříve, zaplaťte 50 eur [online]. 2009
[cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW: <http://www.newstin.com/showdocument.a?edition=cz&document_id=114685752>.
[59] Směrnice o odpadech. Euroskop.cz [online]. 2008 [cit. 2009-12-31].
Dostupný z WWW: <http://www.euroskop.cz/13/1279/clanek/smernice-oodpadech/>.
[60] Statistická ročenka České republiky 2008 (a starší) [online]. 2009 [cit.
2009-12-31].
Dostupný
z
WWW:
<http://www.czso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/publ/10n1-08-2008>.
[61] Statistická ročenka životního prostředí 2008. 1. vyd. Praha: Ministerstvo
životního prostředí, 2009. 628 s.
[62] Studie o nápojových obalech firmy EKOVEL vyžaduje aktualizaci [online].
6.
3.
2006
[cit.
2009-12-31].
Dostupný
z
WWW:
<http://www.petrecycling.cz/ekovel.htm#2.9>.
[63] Systém EKO-KOM: Jak systém funguje [online]. 2009 [cit. 2009-12-31].
Dostupný z WWW: <http://www.ekokom.cz/scripts/detail.php?id=68>.
[64] Systém EKO-KOM: Výroční shrnutí [online]. 2009 [cit. 2009-12-31]..
Dostupný z WWW: <http://www.ekokom.cz/scripts/detail.php?id=161>.
[65] Technologie zpracování monitorů a televizorů. Waste [online]. 2003, roč.
2003, č. 12 [cit. 2009-10-23].
[66] Teze rozvoje odpadového hospodářství v ČR: Pracovní materiál
Ministerstva životního prostředí. Praha: Ministerstvo životního prostředí,
2009. 22 s.
199
Kapitola 9 Použitá literatura a další informační zdroje
[67] Verordnung über die Verwertung von Bioabfällen auf landwirtschaftlich,
forstwirtschaftlich und gärtnerisch genutzten Böden. Berlin:
Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und Reaktorsicherheit, 1998.
17 s.
[68] WASTE MANAGEMENT IN GERMANY: A driving force for jobs and
innovation. Berlin: Bundesministerium für Umwelt, Naturschutz und
Reaktorsicherheit, 2008. 44 s. Dostupný z WWW: <http://www.bmu.de/files/pdfs/allgemein/application/pdf/broschuere_abw_deutschland_en.pdf>.
[69] What is the special problem with waste electrical equipment? .
Lebensministerium [online]. 2006, vol. VI, no. 2 [cit. 2009-12-31].
Dostupný
z
WWW:
<http://www.umweltnet.at/article/articleview/43784/1/7469>.
[70] Zahraničí [online]. 7. 3. 2008 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW:
<http://www.mbu.cz/cz/Zahranici.php>.
[71] Zahraniční zkušenosti [online]. 2008 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW:
<http://www.zivnoodpad.cz/index.php?str=show&id=10>.
[72] Zajímavosti [online]. 2008 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW:
<http://www.envifinance.cz>.
[73] Zákon o odpadech - obecný úvod, co a jak upravuje zákon o odpadech
[online]. 2009, 17.02.2009 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW:
<http://www.tretiruka.cz/news/zakon-o-odpadech-obecny-uvod-co-a-jakupravuje-zakon-o-odpadech>.
[74] Zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu v Evropě. Odpady [online].
2005 [cit. 2009-12-31]. Dostupný z WWW: <http://odpady.ihned.cz/?s1=E&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=detail&article[id]=17215050>.
[75] Závěrečná zpráva Enviros, s. r. o.: Výzkum a vývoj – národní program
výzkumu projekt 1C/4/25/4 Výzkum udržitelné výroby a spotřeby. Praha:
Enviros, s. r. o., 2005. 79 s. Dostupný z WWW: <http://www.enviros.cz/udrzitelna_spotreba_a_vyroba/vyzkum_podpory_USV/vystupy/zaverecna_zprava/Zaverecna_zprava_VaV_USV.pdf>.
[76] Zoznam spaľovní a zariadení na spoluspaľovanie [online]. 2009 [cit. 200912-31].
Dostupný
z
WWW:
<http://
enviroportal.sk/dokumenty/spalovne.php>.
[77] Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2006. Praha: CENIA,
Česká informační agentura životního prostředí, 2007. 221 s. Dostupný z
WWW: <http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/CENMSFNAAL0W/$FILE/Zprava%20o%20%C5%BEivotn%C3%ADm%20prost%C5%99ed%C3%AD%20%C4%8CR%202006%20-%20cel%C3%BD%20text.pdf>.
200
Kapitola 10 Seznam obrázků a grafů
10 Seznam obrázků a grafů
Obrázek 4.1: Systém zpětného odběru elektrozařízení
41
Graf 4.1: Vývoj produkce a třídění KO v obcích v letech 2002–2008
66
Tabulka 4.1: Vývoj produkce a třídění KO v obcích ČR v letech 2004–2008 66
Tabulka 4.2: Produkce KO v členských zemích EU v letech 2002–2007
67
Tabulka 4.3: Skládkování KO ve vybraných zemích EU v letech 2002–2007 68
Tabulka 4.4: Vývoj produkce KO v ČR v [Mt/rok] v letech 2002–2007
70
Tabulka 4.5: Množství BRKO ukládaného na skládky v ČR
71
Graf 4.3: Množství BRKO ukládaných na skládky
72
Graf 4.4: Vývoj produkce BRKO v letech 2002–2007
73
Tabulka 4.6: Produkce vybraných BRO v ČR v letech 2003–2008
74
Tabulka 4.8: Produkce BRO z veřejné zeleně města Brna
75
Tabulka 4.9: Množství BRO z KO využitého v kompostování
76
Mapa 4.1: Rozmístění kompostáren v ČR v r. 2009
77
Mapa 4.2: Rozmístění provozovaných BPS a BPS ve výstavbě v ČR v r. 2009 78
Graf 4.5: Vývoj hrubé výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů
79
Tabulka 4.10: Energetické využití bioodpadů v ČR
79
Mapa 4.3: Rozmístění skládek v ČR v r. 2007
80
Tabulka 4.11: Energetické využití SKO v ČR v letech 2003–2007
80
Tabulka 4.12: Kolektivní systémy zařizující odběr elektrozařízení
82
Graf 4.6: Počet zpětně odebraných elektrozařízení v letech 2006–2008
83
Graf 4.7: Počet zpětně odebraných televizí od roku 2005
84
Graf 4.8: Počet zpětně odebraných elektrospotřebičů v letech 2006–2009
87
Tabulka 4.13: Množství využitých elektroodpadů v roce 2008
87
Graf 4.9: Počet klientů zpětného odběru elektrospotřebičů v letech
88
Tabulka 4.14: Přehled plnění využití elektroodpadu v roce 2008
90
Celkový
počet
osobních
vozidel
v
ČR
92
Graf 4.10:
Graf 4.11: Počet osobních vozidel vyřazených z evidence v ČR
92
Graf 4.12: Složení vozového parku (kategorie M v ČR podle roku výroby
93
Graf 4.13: Meziroční změny stáří vozového parku v ČR v roce 2009
94
Obrázek 4.2: Struktura systému EKO-KOM
96
Graf 4.14: Množství odpadu z obalů v ČR v letech 1999–2008
98
Graf 4.15: Množství vytříděného odpadu z obalů v ČR v letech 1999 – 2008 98
Graf 4.16: Recyklace odpadů z obalů v systému EKO-KOM v roce 2008
99
Graf 5.1: Nakládání se SKO ve vybraných státech EU (2006)
101
Graf 5.2: Produkce SKO v EU [kg/obyvatele/rok] v letech 1995–2005
101
Tabulka 5.1: Produkce SKO ve členských státech EU (2006)
102
Tabulka 5.2: Ukazatele vzniku a nakládaní s komunálními odpady v SR
107
Tabulka 5.4: Limity pro rozsah recyklace odpadů z obalů
111
Tabulka 5.5: Přehled nakládání s KO v Německu
116
Graf 5.3: Separovaný sběr BRKO v Itálii v kg/obyvatele
125
Graf 5.4: Cíle tříděného sběru BRKO v Itálii v kg/obyvatele
126
201
Kapitola 10 Seznam obrázků a grafů
Tabulka 5.5: Využití odpadů z obalů v Itálii v letech 2003–2007
128
Obrázek 6.1: Model ISNO na regionální úrovni.
133
Tabulka 7.1: Přehled hmotnosti návozů
175
Graf 7.1: Vývoj produkce BRKO ze tříděného sběru v sledovaném období 175
Tabulka 7.2: Přehled průměrného složení BRKO
176
Tabulka 7.3: Laboratorní vyhodnocení složení BRKO
177
Tabulka 7.4: Meziroční srovnání produkce SKO za město Tišnov
178
178
Tabulka 7.5: Meziroční srovnání produkce odpadů v pilotní oblasti
Mapa 7.1: Mapa správního území ORP Šumperk
181
Mapa 7.2: Umístění stávajících zařízení v zájmové oblasti pilotního projektu 183
Tabulka 7.6: Zařízení ke zpracování autovraků
185
Tabulka 7.7: Sběrné dvory
185
Skládky
odpadů
185
Tabulka 7.8:
Tabulka 7.9: Kompostárny
185
Tabulka 7.10: Dotřiďovaní linky, úprava odpadů
186
Tabulka 7.11: Zpracování elektrozařízení
186
Graf 7.2: Schéma toků odpadů (odpadových proudů)
188
202
Download

Integrovaný systém nakládání s odpady