Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
5 / 201 4
● Když se člověk
umí radovat...
strana 18
J e d n o t l i v ý v ý t i s k 3 0 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č
EDITORIAL
obsah
Dobré zprávy
Fungující stát?
Abilympiáda
Festival integrace Slunce
Adresář služeb pro neslyšící
Pracuji, navzdory
Memoriál Karla Raise
4–5
Lenka
Machaloušová:
Příspěvky by
měli dostávat
poskytovatelé
str. 8
Anketa
Kontroluje stát dostatečně využívání
příspěvků na péči?
V neziskovém sektoru, a zejména v organizacích, které se starají o lidi s postižením,
už několik let řeší stále stejný problém
– kde vzít peníze na běžný provoz, kde
ještě prosit a volat o pomoc, jak odvrátit
nárůst dluhů, případně úplné uzavření.
Začalo to známou celosvětovou finanční
krizí, která vyvolala vlnu promyšlených
i naprosto bizarních úsporných opatření.
Neziskovky byly první na řadě. Vždyť kdo
z politiků ústředních i místních by riskoval
zachmuřené tváře voličů, kterým by někdo
vzal dotace na akvaparky, fotbalové
stadiony nebo jiná centra zábavy. Také
soukromí sponzoři se přidali – mnohdy
z objektivních důvodů, mnohdy byla krize
jen záminkou, jak se zbavit nepříjemných
aktivistů (nejčastěji aktivistek), kteří se
neustále dovolávají humanity a solidarity.
Bylo ovšem nalezeno i jiné řešení.
Dostávají rodiny postižených příspěvky na
péči? Dostávají. Tak proč za ně tak málo
nakupují služby právě u organizací, které
mají tak málo prostředků, a přitom náklady na provoz už snižovat nemohou? Fakta
jsou jasná – do systému poskytovatelů se
vrací asi 30–40 % příspěvků na péči, které
stát vyplatil. V rodinách tedy zůstávají
miliardy. Když se před lety příslušný zákon
rodil, zazněly i návrhy, aby příspěvky na
péči měly formu poukazů nepoužitelných
pro jiný účel. A zaznívají opět. Ale je to tak
jednoduché? Utrácejí rodiny opravdu za
své pohodlí a nejrůznější věci, zatímco jejich postižení nemají řádnou péči? Zkusili
jsme se zeptat v osvědčených neziskových
organizacích i v jedné rodině. A výsledný
obraz není zdaleka černobílý. V každém
případě je ale jasné, že příslušný zákon
potřebuje novelizaci, která vezme v úvahu
celou škálu dosavadních zkušeností.
Poskytovatelé péče to asi nikdy nebudou mít jednoduché. Mnoho lidí – např.
primátor Teplic – si myslí, že vše má
financovat stát. Jiní tvrdí, že příspěvky na
péči by neměly dostávat rodiny, a jejich
objektivně těžkou situaci by měly řešit jiné
nástroje. Ale v jednom panuje shoda – celý
systém podpor je těžkopádný, byrokratický a neumí dobře zhodnotit individuální
situaci potřebných a jejich rodin. To už
pak je problém úřadů práce, finančních
úřadů, krajských samospráv a dalších
institucí našeho státu. Je nejvyšší čas, aby
právě stát a jeho zákonodárci pochopili,
že tyto otázky patří v seznamu politických
priorit na přední, když už ne na vůbec
první místo. 
Přejeme vám hezké jarní čtení.
Zdeněk Jirků
6
Téma:
Otazníky kolem příspěvků na péči
Lenka Machaloušová: Příspěvky by měli
dostávat poskytovatelé
8–11
Placení za péči 12–14
Milena Němcová:
Veřejné peníze využíváme dobře 15–16
Konto BARIÉRY
Melantrichova 5, Praha 1
Co Konto BARIÉRY umí a o co se snaží
17
Příběh Konta BARIÉRY
Vozíčkářka se stetoskopem
Umělci Konta BARIÉRY:
Vladimír Kopecký:
str. 20
Dobré umění žije
18–19
Umělci Konta BARIÉRY
Vladimír Kopecký: Dobré umění žije
20–21
Nové zahraniční technologie
Konec otlučenému pozadí
22–23
Vaše fotografie
Město před objektivem
25
Poradna
Problematika doplatků za pobyt
a péči v pobytových sociálních službách Odpovědi na otázky čtenářů 26
27
Na cestách
Čínou na vozíku:
jedno velké překvapení
28–29
Auto Moto
Až pojede auto docela samo
30–32
Tip na výlet
Jarní Jizerky lákají také handbikery
34–35
SENSEN
Prádelna, kde se tančí
36–37
Křížovka o ceny38
Auto Moto: Až pojede
auto docela samo str. 30
Vydává Spolek přátel Konta BARIÉRY
ve spolupráci s Nadací Char ty 77
Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek
(e-mail:[email protected], mobil: 722 966 233)
Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]),
Štěpán Beneš (e-mail: [email protected]),
Radek Musílek (e-mail: [email protected]),
Jan Šilpoch (e-mail: [email protected])
Manažerka redakce: Kateřina Uhrová
(e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510).
Korektorka: Martina Čechová
Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973
Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected]
Redakční rada časopisu Můžeš: MUDr. Alena Dernerová,
PhDr. Jiřina Šiklová, CSc., Mgr. Tomáš Cikrt,
PhDr. Martin Kovář, PhDr. Jan Pičman,
Mgr. Sri Kumar Vishwanathan, Lenka Kohoutová,
Mgr. Jan Šesták, MUDr. Jiří Soukup Nevyžádané příspěvky se nevracejí.
Cena jednoho výtisku je 30 Kč, pro předplatitele 20 Kč.
Celoroční předplatné 240 Kč.
Zvýhodněné dvouleté předplatné 380 Kč.
ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v květnu 2014.
Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR
a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.
Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský.
Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33,
Praha-Stodůlky
Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9
Volný prodej: Česká pošta, s. p.
Foto na titulní straně: Jan Šilpoch
Tip na výlet:
Jarní Jizerky lákají
také handbikery
str. 34
můžeš / číslo 5 - 2014
Partneři
redakce:
3
DOBRÉ ZPRÁVY
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Abilympiáda
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Vážení čtenáři,
Abilympiáda je nejen o soutěžení,
ale také o setkávání. Foto: Yvona Bulušková
Ve dnech 23.–24. května se uskuteční 22. národní abilympiáda, soutěžní přehlídka
schopností a dovedností osob se zdravotním postižením v profesních i volnočasových aktivitách. Účastníci se mohou těšit
na celodenní doprovodný program, v němž
nebude chybět prodejní expozice výrobků
chráněných dílen a výstava rehabilitačních
a kompenzačních pomůcek ABI-REHA. Dějištěm abilympiády bude ČEZ aréna (zimní
stadion) v centru Pardubic.
Letošní ročník bude s mezinárodní účastí.
Česká abilympijská asociace (CAA) nabídla
možnost účasti Maltě, Polsku, Slovensku,
Turecku, Ukrajině a Walesu. Tedy zemím,
se kterými navázala kontakt v loňském roce
při plnění velkého mezinárodního projektu
­MAPDOT. (Anglická zkratka, která v překladu znamená: Pohybuj se a zboř zeď.) „Setkali jsme se v Turecku a na Slovensku a seznámili se s úrovní péče o lidi s postižením,
vyměnili si zkušenosti a hledali inspiraci pro
zkvalitnění vlastní činnosti,“ vysvětlila Ivana
Dolečková, ředitelka CAA. Letošní abilym­
piáda bude mít pestřejší nabídku soutěžních
disciplín. Ti nejlepší si z Pardubic odvezou
perníkové medaile.
Oživením doprovodného programu abilympiády bude také série workshopů Přilož
ruku k dílu (např. perníková dílna, malování
dřevěných postaviček, výroba šperků z korálů atd.). Zváni jsou pochopitelně nejen
soutěžící, ale i diváci a návštěvníci. Více
informací hledejte na www.abilympiada.cz.
Ještě dodejme, že o týden dřív se 17. května
v pražském Jedličkově ústavu a školách odehraje Abilympiáda pro děti a mládež spojená
s Trhy chráněných dílen na Vyšehradě.
Tam se od 10 do 17 hodin se svými výrobky
představí přes třicet chráněných dílen z celé
České republiky. 
4
své postřehy a názory
nám pište
na [email protected]
nebo na adresu redakce
časopisu Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1.
Adresář služeb
pro neslyšící
Už jste si
pořídili nový
Adresář
služeb nejen
pro neslyšící? Můžete
v něm najít
informace
o časopisech
pro neslyšící,
o webových
stránkách
věnujících se
problematice
sluchového
postižení,
o organizacích a institucích spojených se sluchovým postižením
a o vzdělávacích institucích pro osoby se
sluchovým postižením. Také zde najdete
informace o firmách prodávajících kompenzační pomůcky, a v neposlední řadě také
informace o foniatrech a lékařích ORL. Cena
činí 180 Kč. Více informací najdete na www.
frpsp.cz nebo pište na e-maily: socpor@
detskysluch.cz a [email protected] 
Festival
Pracuji,
integrace Slunce navzdory
Borůvka Praha, o. p. s., pořádá kampaň Pracuji, navzdory..., která má za cíl upozornit
na úspěchy lidí s tělesným postižením
v nalézání práce. I práce lidí s handicapem
má smysl a svou cenu.
Cílem kampaně je komunikovat tuto
problematiku a upozornit na místa, kde
mohou lidé s tělesným handicapem získat
kýženou praxi, jako je pracovně-tréninkový
program v TA KAVÁRNĚ a Obchůdku Borůvka. V rámci kampaně vyjde několik článků
Palác Akropolis opět hostí pestrý program
pomáhající integraci. Foto: Ladislav Polnický
V pražském Paláci Akropolis se od 19. do 23. května bude konat 20. ročník Festivalu
integrace Slunce. Během něho se prezentují
různé speciální školy, zařízení a divadelní spolky pomáhající lidem s rozličnými
handicapy. Podle pořadatelů ze sdružení
SUKUS slouží k setkávání lidí se zdravotním
postižením se zdravými všech věkových
kategorií. Mediálním partnerem akce je
i časopis Můžeš. Vstupenky jsou k dostání
v pokladně Paláce Akropolis, Kubelíkova 27,
Praha 3. Držitelé průkazu ZTP a ZTP/P mají
vstup zdarma. Podrobný program festivalu
naleznete na www.festivalslunce.wz.cz. 
Tréninková TA KAVÁRNA učí základním
pracovním návykům. Foto: archiv o. p. s. Borůvka
můžeš / číslo 5 - 2014
Z REDAKČNÍ POŠTY
o tomto tématu na facebooku a webových
stránkách organizace, v některých médiích
a internetových portálech. Ke kampani je
přidruženo několik veřejných akcí, jako byla
prezentace Borůvky Praha, o. p. s., a jejího
pracovně-tréninkového programu na veletrhu neziskového sektoru NGO market či
sbírka oblečení pro charitativní second hand
Koloběh. Kampaň bude 21. května zakončena malým benefičním koncertem v TA
KAVÁRNĚ, kde Borůvku podpoří Veronika
Suchánková & the band. Jste srdečně zváni!
Více informací najdete na www.boruvkapraha.cz a na facebooku. 
Memoriál
Karla Raise
Ceny mají cenu
Dobrý den, ráda
bych reagovala na
otázku, kterou si poNejvětší paralympijská
ložila paní ředitelka
naděje na medaili
Jirků ve svém příspěvku o udělování
různých cen. Ze své
životní zkušenosti
vím, že věci navenek
obvykle vypadají
poněkud jinak než
zevnitř. Často se při
řešení každodenních
problémů těžko odpoutáváme od únavné
a šedé rutiny. Ani vztahy uvnitř tvůrčího týmu nemusí vždy být úplně ideální.
Nemáme čas se zastavit a posoudit trochu
s nadhledem dílo, které se jako celek daří,
i když v dílčích krocích můžeme mít zcela
opačný pohled. Proto si myslím, že udělování různých cen má do značné míry smysl,
protože nám umožní zastavit se, ohlédnout
se a ocenit úspěchy, zkrátka potěšit se tím,
co se povedlo.
Těžko si představit, že někdo koná dobré
věci jen proto, že očekává potlesk nabitého
sálu v záři reflektorů. Snad jen herci a zpěváci. Přesto je hezké občas vyzdvihnout ty,
kteří si to zaslouží a mohou se stát inspirací
ostatním. Chceme-li budovat pozitivní
věci, měli bychom dávat pozitivní vzory. Je
pravda, že dekorování laureátů nějaké ceny
může někdo vnímat jako obyčejné divadlo
se vším, co k tomu patří. Tedy i s tím, že nic
není přesně takové, jak se to jeví. Přesto si
myslím, že to má smysl, pokud jsou držitelé
cen skutečnými vzory hodnými následování.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
●
3/ 20 14
●
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
strana 18
M03_2014.indd 1
2/12/2014 11:31:22 AM
Klára Pražáková
Běžecký memoriál vítá i jezdce na handbiku
či kolečkových bruslích.
Foto: Radek Musílek
Na patnáctikilometrové trati vedoucí z Počerad do Loun bude 3. května už 25. ročník silničního běhu a 22. ročník závodu vozíčkářů
– Memoriál Karla Raise 2014. Za čtvrt století
své existence se závod stal sportovním podnikem, na němž se každoročně setkává více
než 600 sportovců všech věkových i výkonnostních úrovní. Jde o sportovní podnik,
který na start zve zdravé i handicapované
sportovce. Umožňuje vedle sebe startovat
rekreačním, výkonnostním i špičkovým
sportovcům, a to bez rozdílu věku, pohlaví
a zdravotních handicapů. Na tomto závodě
můžete atmosféru vychutnávat jako běžec,
člen běžecké štafety, vozíčkář na formuli či
na handbiku; nebo nově závodit i na kolečkových bruslích. Součástí Memoriálu Karla
Raise 2014 bude i dvoukilometrový nesoutěžní Lidový běh. Zkrátka den plný pohybu
pro celou rodinu.
Prezentace hlavního závodu i jeho cíl budou v prostoru Masarykových sadů na lounském výstavišti. Odjezdy autobusů na start
k Elektrárně Počerady budou od Městského koupaliště v Lounech. Podrobnosti se
dočtete na stránkách pořádajícího ASK Elna
Počerady – www.askelna.cz. 
můžeš / číslo 5 - 2014
Vážená paní Pražáková, souhlasím s vámi,
že potřebujeme oceňovat lidi ne za to, jak
vypadají či kolik večírků navštívili, ale
především za jejich skutečný přínos společnosti. Takových je kolem naší nadace hodně
a v neziskovém sektoru jako celku bychom
napočítali statisíce obětavců, kteří zadarmo nebo jen za mizerný plat dělají doslova
zázraky. A pokud jde o vzory – dobře, že je
už skoro zapomenuta nedávná postmoderní
teorie, že společnost vzory nepotřebuje. Zdá
se, že některé věci se obracejí z hlavy na
nohy. Děkuji vám za vaši pozornou čtenářskou reakci a přeji vše dobré.
Božena Jirků
O kočárek je zájem
Dobrý den, díky za článek o kočárku pro
maminky na vozíku. Pro mě už to bohužel
není aktuální, ale když jsem měla malé
děti, vždycky jsem si říkala, že by se mi něco
takového hodilo. Tak si tak říkám, proč něco
takového nezačne vyrábět někdo šikovný
u nás? Můj manžel bohužel nepatří mezi domácí kutily, takže se do toho nikdy nepustil.
Ale věřím, že by se nějaký domácí vynálezce
našel. Neváhejte, zájem bude!
S pozdravem Jitka Novotná, Brno
Vážená paní Novotná, díky za vaši reakci.
I my věříme, že by mohl v České republice
najít nejen šikovný kutil, ale klidně i firma,
která by zaplnila tuto mezeru na trhu.
O výrobek by byl mezi rodiči na vozíku
evidentně zájem. Třeba tedy náš časopis
někoho inspiruje. Tím ovšem rozhodně
nevybízíme k plagiátorství námi představeného konceptu.
(red)
Haptické výstavy v cizině
Dobrý den, pane
Musílku, s velikým
zájmem jsem si
Největší problém Česka?
přečetl váš příspěvek
Bydlení!
věnovaný Madridu,
el Escorialu a Toledu. I proto, že jsem
všechna tři místa
navštívil v rámci
zájezdu uměleckého
klubu. Filip II. byl
po celý život churavý. I proto měl od
papeže výjimku a směl jíst hovězí maso i ve
dnech půstu. Dochovaly se plány – nákresy
jeho polohovací židle/lůžka na kolečkách.
Přímo v el Escorialu je vystaveno jeho přenosné invalidní křeslo – ale fotografování
tam nebylo dovoleno, takže jsem nemohl
pořídit snímek.
V Toledu jsem v jedné ze synagog navštívil
i Muzeum sefardských židů. Muzeum je
přístupné i pro vozíčkáře, a navíc součástí
expozice jsou i exponáty přibližující synagogu, její výzdobu a židovské svátky zrakově
znevýhodněným. Když, tak se podívejte
na prezentaci – vytvořil jsem ji pro portál
muzeum / Muzeum bez bariér. Prezentace
je k vidění na http://www.emuzeum.cz/
admin/files/Museo-Sefardi,-Toledo.pdf
Minulý týden jsem byl na studijním pobytu
v severní Itálii. Dost mě překvapilo, co vše
se už pro zrakově znevýhodněné dělá. Třeba
i Poslední večeře od Leonarda da Vinci je
nyní – díky modelu – dostupná nevidomým.
A k dispozici je i audioprůvodce s popisným
výkladem.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
BARIÉRY
www.muzes.cz
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
●
4/ 201 4
●
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
říká Sri Kumar
Vishwanathan
strana 11
M04_2014.indd 1
3/17/2014 1:17:04 PM
S pozdravem Milan Jančo
(dopis byl redakčně upraven a krácen)
Vážený pane Jančo, děkujeme za zajímavé
doplnění článku o cestování po Španělsku.
Jsme rádi, když naši čtenáři přinášejí další
užitečné tipy, a nejen pro cestovatele s postižením. Neváhejte nám proto tedy i dál psát
a přinášet třeba i podněty pro další články.
(red)
Své postřehy a názory
nám pište na [email protected]
nebo na adresu
Redakce časopisu Můžeš,
Melantrichova 5
110 00 Praha 1. 
5
ANKETA
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Marie Bílková
Matěj Lejsal
Jarmila Srbková
Marek Wohlgemuth
generální ředitelka Úřadu práce ČR
ředitel domova Sue Ryder
ředitel centra ARPIDA
Podle zákona může
Úřad práce kontrolovat
využívání příspěvku na
péči. Pokud zjistí nějaké
nedostatky, může v případě závažných porušení
dávku úplně odejmout.
Razantnímu kroku
předchází upozornění na
nedostatky a stanovení
lhůty pro nápravu. V současné době vyplácíme asi
320 tisíc příspěvků na
péči a na kontroly máme
málo pracovníků.
Ne. Současně potřebuji
doplnit: Obávám se, že
účinná a smysluplná
kontrola – tedy ověřování
využití – není v současné době ani možná.
Příspěvek je pro řadu lidí
kompenzací nepříznivého zdravotního stavu.
Je dobré připomínat,
že předchůdcem bylo
zvýšení důchodu pro
bezmocnost.
odbor sociálních služeb,
Magistrát města Plzně
Možnost zůstat v domácím prostředí byla
hlavním důvodem pro
poskytování příspěvku
osobám, nikoli institucím. Určitě není možné
požadovat od příjemců
pravidelná vyúčtování.
Fakticky je část prostředků opravdu utracena za
něco jiného. Peníze pak
chybějí poskytovatelům
sociálních služeb a příjemcům chybí péče.
Je tedy na místě úvaha,
zda v některých případech nezvolit např.
poukázky. S kontrolou
kvality poskytované péče
musí pomoci i všichni
další, kteří s opečovávanou osobou přicházejí do
styku. 
Změnu vnímání je třeba
podpořit aktivní sociální
prací, která bude podporovat státem zamýšlené
způsoby využití a žádoucí
způsob takového využití
odměnit. Příspěvek je
v kontextu zákona
o so­ciálních službách
nevhodně postaven – peníze samy situaci neřeší,
na nákup potřebných
služeb nestačí. A nabídka
licencovaných sociálních služeb se neřídí
potřebností, ale objemem
dotací.
Stát zcela rezignoval
na jakoukoli kontrolu
využívání poskytnutých
příspěvků na péči, a to
zejména mimo pobytové
sociální služby. Využívání
příspěvků na péči v oblasti
ambulantních, a speciálně v oblasti terénních
sociálních služeb osobami
závislými na pomoci jiné
fyzické osoby, Úřad práce
ČR nekontroluje.
Kontroluje stát
dostatečně
využívání
příspěvků
na péči?
Osobně dávám přednost
významu anglického
výrazu „control“ – řídit,
spravovat, upravovat,
obhospodařovat. Takovou kontrolu je rozhodně
třeba posílit. 
Za dobu účinnosti zákona
o sociálních službách
není znám jeden jediný
případ, kdy by bylo
provedeno místní šetření
u uživatele využívajícího
terénní sociální služby.
V každodenní praxi ta absence zákona znamená,
že poskytované příspěvky
na péči osobám, žijícím
ve vlastním sociálním
prostředí, nejsou ve většině případů využívány na
zajištění pomoci, ale slouží ke zvýšení příjmů jejich
domácnosti. Nutnost
finanční, ale zejména
věcné kontroly je nezbytným prvkem fungování
celého systému financování sociálních služeb. To
víme už sedm let! 
Až na několik málo výjimek nemáme problémy
s úhradami od uživatelů
sociálních služeb. Spíš
jsem překvapen, že
někdo vůbec využívání
tohoto příspěvku je schopen kontrolovat a kontroluje ho.
Vzhledem k tomu, že
i my ctíme pravidlo
(rozložení péče o osobu
s postižením v průběhu
dne), že část příspěvku
by měla zůstat v rodině,
vidím prokazování využití příspěvku na péči jako
problematické a úředník
nemá k tomuto aktu
žádné nástroje.
Podle mého názoru se
těžiště kontroly musí
pohybovat na úrovni
kontroly kvality a dostatečnosti péče o osobu
s postižením, zejména
pak u osob se sníženou
mentální úrovní. 
DOBRÉ ZPRÁVY
Mela na Sedlčansku je
nové občanské sdružení pro
občany ze Sedlčanska i celého
Středočeského kraje. Základem
zařízení jsou terapeutické dílny,
ve kterých klienti najdou nejen
možnost denního uplatnění,
ale i pracovní diagnostiku na
základě svého handicapu,
a možná tak i cestu ke kvalitnímu zaměstnání na otevřeném
trhu práce. Centrum poskytuje
také chráněné bydlení s asistencí, aktuálně je navštěvuje až 28
klientů.
Taxi pro postižené. Už řadu
měsíců funguje v Moravském
Krumlově speciální taxislužba
pro důchodce a zdravotně postižené. Služba vzešla z nápadu
6
místní radnice, která ji dotuje
příspěvkem deseti tisíc korun
měsíčně. Přepravovaní platí
za jízdu jednorázový poplatek
dvacet korun. Vůz je v provozu
od sedmé ranní do tří hodin
odpoledne a klienti si ho musí
objednat den dopředu. Taxi
nahrazuje nepohodlné cestování
sanitkou i nepřístupnou veřejnou
dopravou a místní si nápad velmi
chválí. Inspirovala se i další česká
města, kde se o návrhu podobné
služby bude jednat.
Nové integrační centrum
pro postižené vyroste v Hradci
Králové. Na jednom místě se zde
mají sdružit všechny služby pro
osoby se zdravotním postižením
– od odborného poradenství
přes půjčování rehabilitačních
a kompenzačních pomůcek až
po poskytnutí prostoru pro různé
volnočasové aktivity. Areál vyroste s podporou dotací od kraje,
města i fondů EU do dvou let.
Brno mapuje. Městská část
Královo Pole má díky projektu
diplomové práce studentky
Masarykovy univerzity Barbory Kittlerové zmapováno,
ve kterých budovách existují
bariéry pro zdravotně postižené
nebo maminky s kočárky. Studentka spolupracovala s Ligou
vozíčkářů a zaměřila se hlavně
na nemocnice, úřady, banky,
obchody, knihovny a kulturní
domy. Městská část kvituje, že
díky projektu má více podnětů
pro individuální zlepšení. O podobném mapování nyní uvažují
i další brněnské městské části,
hledají se peníze.
Policie zasáhla v Mladé Boleslavi proti neoprávněnému obohacování na úkor postižených
občanů. Zajistila tři cizinky,
které předstíraly hluchoněmost
a vybíraly finanční příspěvky
na údajnou charitativní sbírku
pro neslyšící a tělesně postižené
lidi a chudé děti. Než jeden ze
všímavých občanů upozornil na
podezřelé ženy policii, stačily
vybrat asi dva tisíce korun.
Nepoctivost se jim ale naštěstí
nevyplatila a jejich počínání teď
ohodnotí soud. 
(ph)
můžeš / číslo 5 - 2014
Soutěž o kartu Handy Card!
Jak se jmenuje cestovní agentura,
která pořádá prohlídky po Praze
pro nevidomé?
Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. května 2014
na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
nebo na mailovou adresu: [email protected]
Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.
Minulou otázku správně zodpověděla
Milena Kytková z Pozdně.
Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card.
Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut
a pohonné hmoty.
Předplaťte si časopis
Výhodné předplatné na dva roky za 380 Kč!
Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky,
ušetříte proti ročnímu předplatnému
100 Kč a proti volnému prodeji
280 Kč.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
Bariéry
www.muzes.cz
í
kč
up
20
K o h o to is u
lé
ite
at
to so p ří te
pl
ed
Př
ča d p o
č /
p o n to r y k 3 0 k
K o r ié ý v ý t i s
Ba t l i v
Je
●
ww
w.m
uz
es.c
Ča
z
so
e
kt
ří
se
v
ne
zd
áv
s
pr
o
ty
,
í
●
1/
20
14
ch
ký
dn
í?
o
zn
Lá
12/2013
●
●
ww
w.m
na
Ča
Kristýna Ševčíková:
Nesedím doma v depresích,
že nemám partnera
so
pi
Zru
stra
na
12
s
pr
o
ty
ším
18
stra
1_2
013
:10
.ind
d
1
13
es.c
, k
t
z
eř
í s
e
eú
strana 10
M1
uz
Jednotlivý výtisk 30 kč / Předplatitelé 20 kč
s
Jan
z
nti
de áři!
Stu hod
Po
pi
aj
Č a sopis pro t y, kteří se ne v zdáva jí
ne
vz
dá
va
sta
jí
●
11
/2
vy
01
?
3
●
Je
Ko
to u p í
ča h o to
p o so p
K o d p o is u
B a n to ří te
r ié
ry
ot
liv
ý
dn
vý
tis
k
30
kč
/ P
ř
ed
pl
at
ite
lé
20
kč
AM
9:22
6/20
12/1
M12_2013.indd 1
Objednávám předplatné
časopisu Můžeš
roční předplatné za 240 Kč
JMÉNO a příjmení:
11/12/2013 9:21:05 AM
ulice:
d
název organizace:
číslo popisné:
10/1
7/20
1
13
.ind
10:0
6:06
014
1_2
M0
PSČ:
AM
město:
dvouleté předplatné za 380 Kč
Forma úhrady:
složenkou
převodem (uveďte jméno a celou adresu)
fakturou
telefon:
Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:
Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1
Proč si předplatit časopis Můžeš: 1. Přispějete tím na Konto BARIÉRY.
2. Ušetříte, při předplatném na dva roky je to 280 Kč.
3. Můžete vyhrát mobilní telefon a kartu Handy Card.
Chcete
roční př -li
změnit n edplatné
a
dvoulet zvýhodněné
é, konta
ktujt
bezplatn
ou linku e
České p
o
800 300 šty
302
Téma: Otazníky kolem příspěvků na péči
■ Ředitelka uznávané neziskové organizace o příspěvcích na péči.
■ Zákon potřebuje opravdu velké změny.
■ Proč stát nevěří profesionálům.
Lenka Machaloušová:
Příspěvky
by měli dostávat
poskytovatelé
8
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Naší každodenní prací je oslovovat sponzory, dárce,
přátele, psát projekty. Je to neustálé pátrání, přesvědčování,
jednání, jen abychom nemuseli omezit služby.
Text: Zdeněk Jirků
Foto: Jan Šilpoch
Před lety byl přijat zákon o sociálních
službách, který zavedl příspěvek na péči.
A také snížil přímé dotace pro poskytovatele. Počítalo se s tím, že za příspěvky
si lidé nakoupí služby. Ale…
Ale tento předpoklad vyšel jen zčásti.
Od státu dostáváme zhruba 76 % nákladů na naše služby, zbytek bychom si měli
sehnat jinak. Tedy každá čtvrtá koruna
chybí. A přitom město Teplice nemá ve svém
rozpočtu na sociální služby ani jednu korunu. Máme sice od něj za velmi dobré nájmy
několik budov, ale to je všechno.
Primátor tvrdí, že tohle musí zajistit stát,
nikoli město. Necelé procento našich potřeb
uhradí kraj. Takže my musíme postupovat
jako běžná rodina – když chybí finance,
šetříme. Jenomže doma si odpustíte třeba
dovolenou nebo lepší auto. My jsme ale
neziskovka, naše náklady jsou jen nutné
a racionální. Máme ušetřit na kancelářském
papíru, nebo několika žárovkách? Ve třicetimilionovém rozpočtu? A to ještě máme řadu
provozních zaměstnanců, na které dostáváme příspěvky od úřadu práce. Nezbylo tedy
než shánět a shánět sponzory a donátory.
Obrovskou pomocí bylo, když jsme se dostali do adventních koncertů České televize.
Našli jsme i další podporu. Naší každodenní
prací je oslovovat sponzory, dárce, přátele,
psát projekty. Je to neustálé pátrání, přesvědčování, jednání, jen abychom nemuseli
omezit služby.
Kde ale jsou příspěvky na péči, které
dostávají rodiny vašich klientů?
Když se zákon tvořil, byli jejich zástupci
dokonce účastníky připomínkového řízení.
Kdo mohl tenkrát předpokládat, že tento
systém nebude dobře fungovat?
Příspěvky na péči nejsou malé. Ve chvíli,
kdy za ně rodina má nakoupit péči, přichází
dost složitá úvaha – např. v rodinách mentálně postižených většinou jeden z rodičů nechodí do práce. Jednak proto, že k postižení
se často váže i další onemocnění a celodenní
�
Doma si odpustíte
třeba dovolenou nebo
lepší auto. My jsme
ale neziskovka, naše
náklady jsou jen nutné
a racionální.
můžeš / číslo 5 - 2014
9
Téma: Otazníky kolem příspěvků na péči
Teplická
zkušenost
se zajištěním
dobrých
služeb – boj
o každou
korunu.
Jaké náklady by se tady asi daly uštědřit?
Každodenní
nejistota
ve financování
nesmí být
v péči vidět.
Umí systém poznat individuální potřeby
každého z postižených? Neumí.
je nutná, jednak jsou rodiče často ze so� péče
ciálně slabých vrstev, kde je i pro zdravé lidi
těžké najít práci. Zkrátka dostane-li rodina
peníze a má se rozhodnout, zda péči zvládne
sama nebo ji nakoupí, vůbec nejde o to, že by
příjemci byli hamižní.
Sama jsem matkou postižené dívky
a za péči o ni platíme zdejšímu stacionáři z příspěvku na péči, který dostáváme
od státu. Ale pokud bych byla nezaměstnaná
a měla se rozhodnout, zda polovinu jejího
příjmu, protože má pochopitelně i důchod,
mám vydat mimo rodinu, budu si to hodně
rozmýšlet. A jsme u jednoho ze zdrojů velkých nedorozumění. Pro mentálně postiže-
né jsou pobyt v kolektivu, zajímavá činnost,
navazování kamarádství, vycházky a výlety
obrovsky naplňující. Těší se k nám. Jenomže oni nerozhodují, to rodina řekne, zda je
k nám pustí – a zaplatí, nebo zůstanou doma
– a ušetří se.
Na co se ušetří?
Po mých zkušenostech je bohužel situace jasná – když už jsem ty peníze dostal,
mám je vydat za pohodu a péči pro svého
postiženého, nebo koupit svíčkovou?
Někdy vyhraje maso. Tím nikomu nic
nevyčítám, jen vám říkám každodenní
zkušenost.
Jaký plyne závěr z té zkušenosti?
Systém není dobrý. Příspěvky na péči by
měla dostávat řádně akreditovaná pracoviště. Vím, že by to některé rodiny postihlo, ale
jejich situaci, protože i ony pečují, a mnohdy
velmi pěkně, ať řeší jiné nástroje sociální
politiky.
Takže se zlobíte na politiky?
Jistě. Vezměte zrušení redukované minimální mzdy. Pro lidi s mentálním postižením
je práce také terapie, pobyt v kolektivu,
vytržení z jejich světa. Tedy hodnoty, které
nemůžete ocenit finančně. A jejich pracovní výkon většinou objektivně nemůže být
Kdybych mohla rozhodnout já, příspěvky na péči bych vrátila
těm, kteří opravdu kvalifikovaně poskytují sociální služby.
Opatrovatelům, tedy nejčastěji rodičům, bych pomáhala jinak,
jinými nástroji sociální politiky.
10
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
darujte
Chcete
příbuzným
či známým
udělat radost?
V rodinách lidí
s mentálním postižením
– a ty znám nejlépe –
často jeden z rodičů
dlouhodobě nepracuje,
péče je opravdu moc
náročná.
info
Kdo je Lenka Machaloušová
Ředitelka obecně prospěšné společnosti
Arkádie v Teplicích. Absolventka ČVUT Praha.
Matka dívky postižené Rettovým syndromem.
Od 1998 dobrovolnice, pak zakladatelka
chráněné dílny v Arkádii. Přední osobnost
českého neziskového sektoru.
stoprocentní. Přesto jim musíme platit, jako
by byli úplně v pořádku.
Prý se to zneužívalo. Aby si stát ulehčil
kontrolu, redukovanou minimální mzdu
prostě zrušil, a zaměstnavatelům, kteří mají
práci pro lidi s objektivní potřebou větší podpory, než umožňuje dotační politika vycházející ze zákona o zaměstnanosti, jen zvedl
náklady. Politické rozhodnutí bez znalosti
praktického života. A hlavně velká sociální
nespravedlnost vůči zdravým pracovníkům.
Nikdo vás v Praze neslyší?
V rodinách lidí s mentálním postižením –
a ty znám nejlépe – často jeden z rodičů
dlouhodobě nepracuje, péče je opravdu
moc náročná. Někdy jde o sociálně velmi
slabé rodiny. Nebo, a na to mám konkrétní
příklad, situaci, kdy syn trpí také těžkou
epilepsií a maminka doslova neví dne a ani
hodiny, kdy záchvat přijde a bude muset
k nám za dítětem běžet. Přitom je učitelkou,
mohla by pracovat, jenomže...
Takže rozhodnutí, zda nakoupit sociální
službu nebo zůstat doma, je velmi těžké,
můžeš / číslo 5 - 2014
a vůbec nemůžeme říci, že by vždy a všude
byla na prvním místě hamižnost. Systém
opravdu neumí efektivně posoudit jemné
rozdíly a souvislosti života jednotlivých
rodin, a také nedává nám ani orgánům samosprávy vlastně žádné pravomoci. Prostě
zákon platí, přesně popisuje, kdo má jaké
nároky, a poskytovatelé služeb nemají jinou
možnost než čekat, zda objednávka přijde
nebo ne.
Kdybych mohla rozhodnout já, příspěvky na péči bych vrátila těm, kteří opravdu
kvalifikovaně poskytují sociální služby.
Opatrovatelům, tedy nejčastěji rodičům,
bych pomáhala jinak.
Kdo je podle vás odpůrcem takového
návratu?
Vůbec nevím, zda takto někdo uvažuje,
a ani nevidím nějakou zásadnější diskusi.
Ale vím, že bychom měli začít mluvit o širších souvislostech sociální politiky. O zbytečné byrokracii, kdy nás kontrolují, zda
jsme před pěti lety odeslali nějaké hlášení
v termínu a máme o tom doklad. O úřadu
práce, který kontrolami opravdu nešetří.
O finančním úřadu, který zkoumá, zda
všechny formální náležitosti byly dodrženy,
ale sám účel dotace je moc nezajímá.
Pravidla potřeba jsou a my nakonec
nemáme problémy s jejich dodržováním.
Na zákon o sociálních službách jsou navázány standardy. Tedy poměrně přesné popisy
kvality péče. Absolvovali jsme v rámci
jednoho projektu takovou cvičnou inspekci,
jak standardy dodržujeme. Výsledek? Vůbec
nešlo o skutečnou, viditelnou kvalitu naší
péče, ale jen o kvalitu napsaných pokladů.
Z různého výkladu pojmů v předpisech
se vytváří právní názor a v bitvě pojmů se
vede papírová válka. Kdybych opravdu
mohla, právě tady bych začala se zásadní
změnou. Pokud nebude stát věřit kvalifikovaným lidem v osvědčených organizacích,
budou celostátní bilance sociální politiky
úctyhodné, ale nad individuálními potřebami postižených budeme dál bezmocně krčit
rameny. 
Darujte zvýhodněné
předplatné
časopisu Můžeš.
K dispozici je certifikát
s předplatným na dva roky
a darujícímu se tím
předplatné automaticky
ještě sníží.
Koupí
tohoto
časopisu
podpoříte
Konto
BARIÉRY
www.muzes.cz
Č A SOPIS PRO T Y, KTEŘÍ SE NE V ZDÁVA JÍ
●
4/2014
Jednotlivý výtisk 30 Kč / Předplatitelé 20 Kč
●
Největší problém Česka?
Bydlení!
www.muz
Kou pí
toh oto u
opis
www.muz
čas
íte Kumar
říká
Sri
pod poř
Kon to Y
Vishwanathan
BAR IÉR
es.cz
livý
ČA
EŘÍ
Y, KT
PRO T
SOPIS
VZ
SE NE
DÁVA
JÍ
●
5/20 14
ot
J e d n11
strana
●
pl
/ Před
30 Kč
výtisk
atitelé
Časo
20 Kč
Kou pí
toh oto
čas opis
pod poř u
íte
Kon to
Bar iér
y
Největ
naděje ší paralympijsk
na med
á
aili
í se n
evz
dáva
jí
●
3/20 14
●
Jednot
člověk
Když sedovat...
umí ra
strana
es.cz
pis p
ro ty
, kte
ř
strana
livý vý
tisk
30 kč
/ Před
pl
atitelé
20 kč
18
18
M04_2014.indd 1
3/17/2014 1:17:04 PM
M03_201
4.indd
4.indd
M05_201
1
1
4 8:12:13
PM
4/11/201
2/12/201
4 11:31:22
AM
Zvýhodněné předplatné
na dva roky je 380 Kč.
Kdo daruje certifikát
s tímto předplatným,
získá další předplatné
na dva roky za 350 Kč.
Podrobnosti
v redakci Můžeš
na tel.: 224 242 973
a adrese [email protected]
11
Téma: Otazníky kolem příspěvků na péči
■ Příspěvky na péči bývají zdrojem příjmů rodiny.
■ Arpida detailně účtuje poskytnuté služby.
■ Zneužívání příspěvků a nezájem o dítě jsou výjimečné.
Placení za péči
V zařízeních podobných Arpidě
je boccia velmi populární sport, který může provozovat každý.
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
M
ezi lidmi s postižením je veřejným tajemstvím, že příspěvky
na péči jsou ne vždy používány
ke svému účelu. Pro někoho jsou
tyto peníze přilepšením k důchodu, jiný z nich kompenzuje zvýšené náklady
plynoucí z handicapu. Další třeba služby
nakupuje, ovšem takové, které nemůže
poskytovatel sociálních služeb registrovat.
Někdo s tím souhlasí, jiný to odsuzuje.
Dlužno dodat, že na druhou stranu
jiným lidem příspěvek k pokrytí nutné
péče nepostačuje. Realita je prostě taková, že státem vyplacené peníze určitě celé
nedoputují do rozpočtů poskytovatelů
sociálních služeb. Už jen proto ne, že péči
12
často zajišťuje rodina. Příspěvek se tak stává
součástí rodinného rozpočtu. Zajímali jsme
se o to, jak s příspěvky svých klientů pracuje
centrum pečující o děti a mládež s tělesným
nebo kombinovaným postižením. Navštívili
jsme proto českobudějovickou Arpidu.
Arpida je nestátní nezisková organizace
pracující od roku 1993 na bázi občanského
sdružení a obecně prospěšné společnosti.
Nabízí komplexní koordinovanou péči
v oblasti sociální, zdravotní i pedagogické.
V praxi to znamená, že zde klienti především navštěvují školu nebo denní stacionář, na což jsou navázány další aktivity či
služby. Od osobní asistence přes fyzioterapii
a další různé terapie a volnočasové aktivity
až po sociální poradenství.
Současným ředitelem Arpidy je Marek
Wohlgemuth, který nás seznámil s principem účtování služeb.
Počítač to řekne
„Snažíme se úzce spolupracovat s rodinami
klientů a v drtivé většině případů se to daří.
Součástí toho je i transparentní systém účtování. Každý musí přesně vědět, za co a kolik
platí. Vytvořili jsme si počítačový program,
který nám v tom hodně pomáhá,“ vysvětluje
ředitel, který při tvorbě programu využil své
technické vzdělání.
Vytvoření sytému plateb přitom nebylo
vůbec snadné a velký podíl na něm mají sociální pracovnice. Kraj nejprve doporučoval
zavedení paušální platby, pak chtěl přesně
měřit čas úkonu, následně se mělo platit
jen za samotný úkon. Dnes má každý klient
smlouvu, ve které je vyjmenováno, co zvládá
sám a co s podporou nebo nezvládá vůbec.
Rodiče na začátku docházky s pracovníky
Arpidy vyplní dotazník, který nadefinuje,
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Snažíme se úzce spolupracovat s rodinami klientů a v drtivé
většině případů se to daří. Součástí toho je i transparentní systém
účtování. Každý musí přesně vědět, za co a kolik platí.
Ať už ve škole nebo ve stacionáři, děti jsou tu spokojené, takže to platí i pro jejich rodiče.
Nabídka aktivit je pestrá a nikdo se nenudí.
Díky
podrobnému
plánování
služeb je
přesně znám
nezbytný počet
pedagogů
a asistentů.
Mezi
terapiemi
nechybí ani
oblíbený pobyt
ve vodě.
které úkony a v jakém rozsahu bude třeba
jejich potomkovi zajistit.
Aby smlouva odrážela reálnou potřebu
uživatele sociálních služeb, obnovuje se každý
rok v září nebo podle potřeby. Praxe tedy ukáže, jestli bylo toto nastavení úkonů reálné.
Počítačový program pak podle systému
docházky vygeneruje nejen pravidelná vyúčtování, ale také ukazuje množství pracovních
úvazků potřebných k zajištění péče. Ředitel
tak přesně ví, kolik musí fungovat například
asistentů. Rodič dostane sumář e-mailem.
Cena je 80 Kč za hodinu úkonu, ale jelikož se
rozpočítává každá činnost na minuty, reálně
pak může vycházet hodina osobní asistence
třeba jen na 13 Kč. „Právě takové věci se
při uzavírání smlouvy s rodinou detailně
probírají, aby pak neměl nikdo pocit, že je
šizen. Když se domluvíme, že někdo potřebuje pomoci na toaletu a celý ten proces zabere
můžeš / číslo 5 - 2014
deset minut, nebudeme mu účtovat hodinu,“
říká Marek Wohlgemuth.
Cenový strop
Klienti a jejich rodiny nemusejí Arpidě obvykle nijak dokládat, zda pobírají
příspěvek na péči. Potvrzení je nutné jen
tehdy, když žádají o slevu. „Máme určeno,
že kdo by u nás měsíčně utratil za sociální
službu osobní asistence přes 50 % příspěvku
na péči, má možnost požádat o zastropování
plateb na této výši. V takovém případě ale
musí žadatel pochopitelně doložit, kolik peněz na péči pobírá. U klientů denního stacionáře je pak hranice 65 %. Ti mají ale zároveň
slevy při překročení čtyř hodin za den. Každá následující hodina se počítá jen za 40 Kč.
Je pravda, že stát tyhle slevy moc rád nevidí
a byl by pro vybírání maximálních možných
částek, které v současné době činí 130 Kč
za hodinu,“ dodává ředitel Wohlgemuth.
Platebního stropu prý měsíčně využívá zhruba pět klientů ze sto padesáti.
Podle šéfa Arpidy platí 96 % lidí bez
problémů. A nelze říci, že tu malou problémovou skupinku tvoří automaticky lidé
s nízkými příjmy. Centrum ARPIDA tak s výběrem od klientů, dotacemi a vlastním fund­
raisingem pokryje provozní náklady. I když
je pravda, že některé části provozu poněkud
dotují jiné. Například denní stacionář by pro
pokrytí vlastních nákladů potřeboval vybírat
více než 130 Kč za hodinu služby.
Strach je brzda
Ředitel Marek Wohlgemuth si pochopitelně
uvědomuje, že příspěvky na péči jsou pro řadu
rodin významným příspěvkem do klientova
�
13
Téma: Otazníky kolem příspěvků na péči
SLOUPEK
Jiřiny Šiklové
Ředitel Arpidy
Marek
Wohlgemuth
vytvořil počítačový
program, který
pomáhá
s účtováním.
rozpočtu. „V některých případech
� rodinného
jsou lidé s postižením živitelé rodiny. Příspě-
vek a důchod mohou dohromady činit téměř
dvacet tisíc korun měsíčně. Taková částka
je pro matku-samoživitelku, která se věnuje
prakticky jen péči o svého dospělého potomka, nezanedbatelná. To nelze opomíjet.“
Není proto divu, když u některých rodičů
panuje obava, aby jejich dítě nevyletělo moc
daleko z hnízda. Objevuje se vnitřní boj.
Na jedné straně je zájem o dobro syna nebo
dcery, na straně druhé strach z nejistoty.
Osamostatnění mladého člověka s postižením nemusí být pro rodiče automaticky
tak pozitivní hodnota, jak to vnímají odborní
pracovníci. Bude to sám zvládat? Kdo mu pomůže, když nebudu nablízku? A v neposlední
řadě, i když to nemusí být uvědomělé ani
přiznané, mohou nastat u stárnoucích rodičů
i obavy o vlastní zajištění. Do značné míry se
jim s odchodem dítěte ztrácí také každodenní pracovní náplň. „Když doporučujeme, aby
U vstupu
vás přivítá
pomyslné
parkoviště vozíků
a kočárků, které
tu na rozdíl
od dětí nocují.
někdo odešel studovat třeba do Prahy, rodiny
si kladou hodně otázek, z nichž nejistoty
přímo vyzařují. Úplně vidíte tu protichůdnost
vnitřních bojů – vyraz do světa proti zůstaň
s námi doma. Peníze naštěstí nebývají tím
hlavním závažím na miskách vah, ačkoliv se
nelze divit ani tomu,“ říká smířlivě ředitel
Arpidy. Opravdu není těžké vžít se do logiky
problému, jestli budete raději bez dítěte a bez
peněz, nebo s dítětem a s penězi.
Rozumní lidé si většinou uvědomí, že
co největší možné osamostatnění je pro
každého člověka s postižením pozitivní.
A příspěvek na péči mu v tom má pomáhat.
Vždyť při ztrátě rodinného zázemí může
mít přehnaná péče později fatální následky
v podobě naprosté nesoběstačnosti a pasivity. Vedle svazující péče je druhým extrémem
nezájem a očividné zneužívání peněz určených na péči. Podle Marka Wohlgemutha
jde však naštěstí v tomto případě maximálně o jedno procento rodin. 
Efektivnost
příspěvku
na péči
Efektivní je podle naučného slovníku
postup, jehož algoritmus je jednoznačně určen, vede k cíli a je ověřitelný.
V takto přesném pojetí nebude nikdy
možné ověřovat mezilidskou pomoc.
Péče o druhého ani efektivnost poskytnutého finančního příspěvku, který
umožní jednotlivci či skupině starat se
o tak či onak handicapované členy své
komunity, nebude nikdy měřitelná.
Proto je z principu nesprávné, ptá-li se
někdo, jaká je efektivnost pomoci – třeba formou příspěvku – na péči o člena
rodiny. Těm, kteří chtějí měřit sociální
práci takto, doporučuji, aby změnili
profesi.
Nežijeme ve středověku ani v zemi postižené zemětřesením nebo morem, abychom překračovali nemocné a umírající
na ulicích. Nejsme lhostejní. I ti, kteří
nejvíce nadávají na tuto společnost,
očekávají, že se o lidi handicapované,
zdravotně znevýhodněné, nějak postará. Ona se postará, ale stojí to peníze.
Ve slovníku cizích slov ale najdeme i jiné
vysvětlení pojmu efektivnost, a to je pro
naše pojetí vhodnější.
Efektivní je to, co je účinné, působivé,
co má skutečný vliv. Použijeme-li tuto
definici pojmu efektivní třeba na ohodnocení sociálních příspěvků těm, kteří
pečují o své blízké, je to efektivní pro
postižené – pečuje o ně člověk jim blízký
– i pro pečující.
Mohou blízkému člověku poskytovat
pomoc, nemusejí plni výčitek odcházet
od nemocného do práce, a nakonec
na tom vydělá i celá společnost. Je to
totiž z hlediska státu, či chcete-li společnosti, levnější.
Navíc to dává smysluplnou činnost
člověku, který o druhého pečuje, takže
– a to je v době vysoké nezaměstnanosti
také důležité – nehledá místo na trhu
práce. Navíc péče v domácnosti šetří
společnosti spoustu nákladů na prostor,
energie i na obslužný personál. A sociální vztah se nepřerušuje, vzájemné
chování je i vzorem pro děti a mladší
lidi z bezprostředního okolí. Vyčíslit
finanční částkou spokojenost a citový
vztah je z hlediska efektivnosti nemožné. Pro postižené i pro pečující je to ale
určitě efektivní. 
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
14
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
■ Ojedinělá zkušenost s péčí o lidi s autismem.
■ Když nechybí odvaha k novým řešením.
■ Příspěvek na péči jinak.
Milena Němcová:
Veřejné peníze
využíváme dobře
Foto: Jan Šilpoch, archiv
N
aše dcera Lucie je dvacetiletá dívka
s atypickým autismem a mentálním
postižením. Autismus jí nedovoluje
vnímat svět kolem tak, jak to dokáže většina společnosti. Má celoživotní poruchu vnímání, představivosti a sociální
komunikace. Atypický typ autismu znamená,
že je velmi komunikativní, ale jinak, než jsme
zvyklí. Ulpívá na určitých detailech, pamatuje si celé pasáže textů z pohádek, opakuje
věty a slova. Chtěla by okolí přizpůsobit svým
představám. Přejímá, kopíruje a ztotožňuje
se s extrémními i vulgárními projevy. Je to
její způsob komunikace.
Odmala jsme řešili nejen aktuální problémy, ale i její budoucnost. Naučí se něco
užitečného, zvládne alespoň základní praktické dovednosti, pro jiné děti samozřejmé?
Nakonec se ukázala jako jediná schůdná cesta integrace do běžné školy s pedagogickou
asistencí. Když ale základní školu dokončila,
zjistili jsme, že pro naši dceru neexistuje
další vzdělávání, které by dosavadní pozitivní výsledky rozvíjelo.
Stálá otázka – co bude dál?
Praktická škola by Lucku vrátila k nežádoucím sociálním projevům, kterých se několik
let po opuštění speciální školy těžce a velmi
pozvolna zbavovala. Pomalu vyhasínaly, ale
stále jsou zasunuty v obdivuhodně dokonalé
paměti, kdykoliv připraveny opět vstoupit
na scénu a prakticky znemožnit její setrvání
mezi vrstevníky. S mentálním postižením je
klasická střední škola nepoužitelná, vhodné
učební obory nejsou. Nezbylo než vzít
situaci do vlastních rukou. A mimochodem
řešit i finanční otázku: budou nám příjmy
– včetně příspěvku na péči – na celodenní
bezpečný a smysluplný život postižené
Lucky stačit?
Řešila jsem, jak to všechno co nejlépe
skloubit, kde jinde mimo domov zařídit
základnu, kam by docházela, a hlavou se
můžeš / číslo 5 - 2014
Lucie si díky promyšlené podpoře okolí
našla velkou lásku – malování.
A úspěšně vystavuje.
mi honily stále častěji myšlenky, co s Lucií
bude, až my nebudeme. Tehdy jsem potkala
Milenu Johnovou ze Společnosti pro změnu
– QUIP, která mi nabídla účast v projektu
Podpora řízená jednotlivcem. Rozhodla
jsem se to zkusit.
Ono je to vlastně všechno úžasně jednoduché, ale přijít na to!
Díky postupným krokům, kterými nás
kurz provázel, jsme si udělali inventuru
ve vztazích kolem Lucie, což pomohlo dát
na papír a vyjmenovat všechny, kdo jsou pro
ni nejbližší, z jejího pohledu důležití a jaký
význam pro ni mají.
Pojmenovali a utřídili jsme vztahy,
vytvořili Luciin profil, silné a slabé stránky,
oblasti, kde se neobejde bez pomoci a kde ji
potřebuje jen z dáli. Úžasná je komunikační
tabulka. Velmi jednoduchá záležitost, která
ohromně usnadňuje pochopení Lucčiných
reakcí a umožňuje předcházet těm nežá-
doucím. Neustále se doplňuje, aktualizuje,
přibývají nové situace a nová řešení těch
původních, protože Lucie se stále vyvíjí
a posouvá.
Udělali jsme si jasno v kompetencích při
řešení nejrůznějších situací, což je výborná
pomoc pro osobní asistenty, dobrovolníky
a všechny důležité lidi. Na začátku kurzu
jsem si vůbec neuměla představit, jak to vše
Lucka zvládne, jak se dokáže zapojit. Moje
překvapení bylo velké. Lucie se díky těmto
krokům ukotvila ve světě, lépe se orientuje
ve vztazích, lépe si uvědomuje sama sebe,
své přednosti a schopnosti.
Nejkrásnějším zážitkem pro mě byla
plánovací schůzka s Veronikou, které se zúčastnila také Lucie. Byla naplánována na tři
hodiny a pozvali jsme všechny, kdo v poslední době s Luckou intenzivně pracovali. Přišli
osobní asistentky, pan učitel zpěvu, lektor
výtvarné terapie, psycholožka z občanského
sdružení, byla tam moje sestra, já i manžel.
Lucie poprvé v životě zažila, že jí někdo
vykal. Dokázala pojmenovat, co je pro ni
důležité, co k tomu potřebuje nyní i co bude
potřebovat v budoucnu! S plnou vážností
vnímala setkání všech kolem. Poslouchala
slova o tom, co na ní obdivují, čeho si váží.
Kam jde příspěvek na péči
Podpora řízená jednotlivcem je metoda,
která umožní objektivně zjistit, CO, KDY,
KDO a JAK člověk se zdravotním postižením
potřebuje, aby jeho život byl spokojený. Aby
žil, aby jen nepřežíval. Umožní zmobilizovat
nejbližší okolí, oslovit úřady a navrhnout
konkrétní řešení situace. Někdy mohou být
ta řešení až překvapivě snadná a minimálně
nákladná.
Automaticky totiž zavrhujeme spoustu
nápadů hned na začátku jen proto, že nemáme peníze, že nejsou služby, nebo jsou,
ale drahé, nebo jinde, než je potřebujeme,
jinačí, než je potřebujeme – a tak řekneme,
že to prostě nejde.
Nakonec přehledně vidíte, jak je možné efektivněji vynakládat finance uvnitř
�
15
Téma: Otazníky kolem příspěvků na péči
SLOUPEK
Lii Vašíčkové
Chtěla by okolí přizpůsobit svým
představám. Přejímá, kopíruje
a ztotožňuje se s extrémními projevy.
Vlastní zkušenost
z neziskovky
Milena Němcová se v péči o dceru musela hodně naučit.
Dnes může učit i ostatní...
rodiny, jak si poradit v situacích, se
� i kolem
kterými systém sociálních služeb vlastně
nepočítá, nebo mu předpisy nedovolují
využít přístupů individuálních. A v tom je –
podle mě – klíčová otázka kolem příspěvků
na péči: neřešme, zda se vracejí do systému
nebo zůstávají v rodinách. Úplně dokonalé
řešení se stejně nenajde, osudy postižených
i jejich rodin jsou originální. K nějakému
zneužívání dojde asi vždycky. Tristní ale je
přistupovat k lidem s postižením a priori
s tímto podezřením. Stavět je do pozice,
16
kdy jsou neustále nuceni dokazovat, že se
zázračně neuzdravili, a to i v případech, kdy
se jedná o postižení celoživotní a nevyléčitelné. Lidé s autismem jsou celoživotně odkázáni na větší či menší míru podpory, bez
té se v životě neobejdou. Ale mé zkušenosti
říkají, že rozhodujícím kritériem účelnosti
využití příspěvku na péči není skutečnost,
že je vynaložen na registrované služby, ale
měřitelný pokrok nebo regres v životě lidí,
jako je naše Lucka. 
Mezititulky a záznam ZJ
Téma neziskové organizace mi je velmi
blízké, protože jsem před deseti lety spoluzakládala jednu z nich a od té doby tam
pracuji na částečný úvazek.
V neziskovém sektoru je ukryt veliký
potenciál, kreativita, hluboké znalosti
v dané oblasti, lidsky pozitivní přístup
podpořený praktickou zkušeností. Jsem
přesvědčena, že v oblasti lidí s disabilitou
je neziskový sektor zcela nenahraditelný,
i když často není jeho práce doceněna ani
společensky, ani finančně. Mnoho lidí
v různých neziskovkách pracuje s vysokým profesionálním nasazením, které by
jinde bylo významně finančně ohodnoceno. Ale komerční sféra neposkytuje
úžasné lidské zážitky z pomoci druhému.
Neziskové organizace není možné nahradit. Pro lidi s různým typem disability
a jejich rodinné příslušníky jsou zdrojem
zkušeností, informací, inspirací, pomoci,
místem, kde se setkávají a sdílejí zkušenosti.
Organizují setkání, letní pobytové akce, kde
jsou si lidé blíže a mají více času než v kaž­
dodenním běžném shonu. Mnoho z nich
i zaměstnává lidi ze své cílové skupiny; ti
jsou velkou motivací pro ostatní, kteří se
do složité situace teprve dostali. Sami lidé
s disabilitou často dělají instruktory těm,
kteří zatím hledají a nemají zkušenosti.
Člověk s mobilitou na vozíku radí tomu,
kdo se na vozík dostal teprve nedávno. Rodiče dětí s Downovým syndromem, se svalovou dystrofií, s cystickou fibrózou či jinými
onemocněními si vzájemně pomáhají vyměňovat zkušenosti, a jsou tak velikou oporou
rodičům, u jejichž dítěte byla diagnóza
stanovena nově. Neziskové organizace pro
seniory s Parkinsonovou chorobou… a tak
můžeme pokračovat – napříč zdravotním
spektrem, napříč věkovými kategoriemi
i napříč republikou.
Neziskový sektor bohužel nemá jistotu,
že na všechny aktivity dostane dotace,
sponzoři také nemohou pokrýt všechny
potřeby. Aby bylo možné zajistit kvalitní
služby klientům, je třeba hledat nové
zdroje financování. Velký potenciál se
skrývá v sociálním podnikání. Ale v reálném, nikoliv ve fingovaném zaměstnávání lidí s disabilitou. Tak mohou vznikat
prostředky pro financování neziskové
organizace. Jen musíme začít hledat
cesty, inspiraci, učit se třeba někde u sousedů. Věřím, že to zvládneme, protože
schopných, pracovitých a kreativních lidí
je v neziskovém sektoru mnoho. 
Autorka je lékařka,
členka rady Konta BARIÉRY.
můžeš / číslo 5 - 2014
Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
■ Český internet pomáhá už počtvrté.
■ Projekty, které jsou před námi.
■ Senzační senioři si připomenou druhé výročí.
Co Konto BARIÉRY
umí a o co se snaží
green. Už více než sedm let se snažíme vybudovat dům pro stárnoucí herce, zpěváky,
hudebníky a výtvarníky. Mnoho úsilí jsme
věnovali Dominikánskému branickému dvoru. Nevyšlo to, a proto nyní spolupracujeme
s Městskou částí Praha 6, s její starostkou
Marií Kousalíkovou a místostarostou Petrem
Ayebou. Společný záměr schválilo zastupitelstvo městské části. Společný seniorský
dům připravujeme v Praze 6 na známém
kulaťáku.
Podporujeme i občanskou iniciativu na
Praze 5. Stojí za ní lidé, kterým věříme. Cílem
je revitalizace jedinečné usedlosti Buďánky.
V záměru se počítá s tím, že i klienti Konta
BARIÉRY tady najdou své místo. A do třetice
Werichova vila na Kampě. Přihlásili jsme se
do výběrového řízení vyhlášeného Prahou 1.
Chtěli bychom přenést na Kampu jenom část
naší činnosti. Ukázat to, co nejlépe umíme,
spojovat lidi bez ohledu na rasy, náboženství, tělesné nebo smyslové handicapy, na
věk. O objekt neusilujeme sami. Podepsali
jsme memorandum s tím, kdo má – a zřejmě
oprávněně – největší naději objekt získat.
S Museem Kampa – Nadací Jana a Medy
Mládkových. Na společném působení i programech se shodujeme.
Dva roky projektu SENSEN
Werichova vila na pražské Kampě už je dlouho ztichlá.
Podaří se ji oživit aktivním lidmi?Obrazová montáž: Arch. Petr Suske
V
dubnu se již počtvrté spojili
největší hráči českého internetu,
zapomněli na týden na řevnivost
i na slova jako exkluzivita nebo
konkurence a shodli se, že pomohou. Tak jako loni, předloni i před třemi
léty. Tehdy jsme přišli s nápadem v průběhu
týdne vedle sebe postavit dvě neziskové
organizace. Také žádná konkurence, žádná
soutěž. Začátkem dubna jsme tak po celý
týden upozorňovali napříč internetem na
lidi, kteří mají těžší osud než my, zdraví.
Naším partnerem v projektu byla nadace
Táni Kuchařové Krása pomoci. Všichni jsme
upozorňovali na to, co běžně děláme.
V našem případě na devítiletého Honzu
s vrozenou těžkou svalovou dystrofií. Sbírali
jsme pro něj peníze na drahý vozík, který
mu pomůže, zlepší a také zpestří jeho život.
Bude si moci dovolit dělat víc, než mohl na
těžkém elektrickém vozíku doposud.
Šestiletá Nikolka je z dvojčat. Sestřička
Adélka je zdravá a čiperná holčička. Nikolku
při porodu postihlo krvácení do mozku a je
postižená. S rodiči cvičí a rehabilituje. Péče
o ni je těžká, náročná, a tak výtěžek sbírky
pomůže rodině vybudovat kolejnicový systém, který jí umožní pohybovat se po celém
bytě.
můžeš / číslo 5 - 2014
Věřím, že nadace pracuje na profilovém projektu, který nám přinese věhlas, jako třeba
Konto BARIÉRY. Podstatné ale je, aby přinesl zázemí a oporu těm, pro něž je určen.
Aktivovali jsme po celé replice už zhruba
70 klubů senzačních seniorů. Cílíme na lidi,
kteří opustili dobrovolně anebo i neradi
Už více než sedm let se snažíme
vybudovat dům pro stárnoucí herce,
zpěváky, hudebníky a výtvarníky. Mnoho
úsilí jsme věnovali Dominikánskému
branickému dvoru.
A dvacetiletý Pavel si díky sbírce pořídí
handbike. Mladému muži, který odmaturoval a chystal se do práce, se život změnil ve
vteřině. Postihl ho zánět míchy a ochrnul na
dolní polovinu těla. Nevzdává se, rehabilituje, cvičí sebeobsluhu, chce se vrátit ke
sportu, který býval polovinou jeho života.
Sbírka se opět povedla, přinesla nám
492 000 korun a splnili jsme všechna přání.
Werichova vila, Dům čtyř múz,
Buď ánky
Pouštíme se i do projektů, které mají velkou
budoucnost a měly by jméno Nadace Charty
77 a Konta BARIÉRY udržet i za dvacet, za
třicet let. Dům čtyř múz je nadační ever-
svou práci, svou profesi, hodně ale umějí
a mají co říci k životu ve svém městě, ve své
obci. Právě o tom jsem v uplynulých dnech
jednala s předsedou Svazu měst a obcí ČR
Danem Jiránkem a těším se, že nová spolupráce se brzy a konkrétně ukáže na každém
místě, kde kluby SENSEN máme.
Za měsíc se na vás opět těším. 
Vaše Božena Jirků
[email protected]
17
Příběh Konta BARIÉRY
■ Osudovou se jí stala projížďka na koni.
■ Díky svému povolání se rychle vrátila do života.
■ Radost jí dělá syn Adam.
Vozíčkářka
se stetoskopem
J
eždění na koni pro ni bylo splněním
dětského snu. „Jezdila jsem už tři roky.
Ten den jsme byly na vyjížďce v jižních
Čechách. Kamarádka dostala klidné zvíře, na mě naopak vyšel bývalý dostihový
kůň. Nikdo mi bohužel neřekl, že je naučený
na trochu jiné povely. Při projížďce se splašil
a vyhodil mě ze sedla. Jezdec obvykle padá
dopředu, já jsem ale padala naopak na záda
a tvrdě jsem přistála na spodní části páteře.
Ležela jsem a nadávala. Necítila jsem totiž
nohy a už jsem tušila, že to nedopadlo
dobře,“ tak vzpomíná Marie Bártová Scott
na události, které ji v roce 2007 upoutaly
na invalidní vozík. Pád z koně jejím životem
sice zatřásl, dnes už ale o něm vypráví bez
zášti. Žije totiž možná ještě aktivnějším
životem než před osudnou projížďkou.
Před úrazem se život dnes dvaatřicetileté
rodačky z Prahy ubíral po běžných kolejích,
i když možná trochu rychlejším tempem.
Po základní škole nastoupila na střední
zdravotní školu, a protože ji zdravotnictví
bavilo a přitahovalo, rozhodla se ho studovat
18
i na vysoké škole. Bakalářský titul, který z ní
oficiálně udělal kvalifikovanou zdravotní
sestru, úspěšně získala na Univerzitě Karlově.
Na rok potom odjela za životní zkušeností do Anglie, po návratu se ale ještě do školy
vrátila dodělat magisterské studium v oboru
supervize a management v sociálních
a zdravotních organizacích. Do školy docházela o víkendech, v týdnu na plný úvazek
pracovala jako zdravotní sestra v operativním týmu Ústřední vojenské nemocnice.
„Byla to obrovská zkušenost, sestry z operativního týmu jsou nasazovány podle potřeby
na všech odděleních. Dodnes nevím, jak
jsem to se studiem zvládala,“ usmívá se
mladá vozíčkářka.
Na konci léta 2007 dostala životní příležitost, která se později, po úrazu, ukáže
jako klíčová. Na doporučení kamarádky se
přihlásila na volné místo zdravotní sestry
na americké ambasádě a práci – tři měsíce
před svým úrazem – skutečně dostala. „Byla to
další velká výzva. Na ambasádě se práce sestry
prolíná i do kompetencí praktického lékaře.
Velkou roli v životě Marie Bártové
hraje osudový muž, dnes už její manžel,
Thomas Scott. Když ležela Marie
v nemocnici, nezaváhal
a hned za ní ze Skotska přiletěl.
Očkování, prohlídky a tak. Na starosti jsem
měla nejen zaměstnance ambasády, ale
také jejich rodiny i děti. Když byla potřeba
konzultace ve složitějších případech, volala
jsem do Varšavy lékaři, který měl náš region
na starosti,“ vypráví Marie. Než se ale stačila
pořádně rozkoukat, přišel úraz páteře.
Z jižních Čech ji odvezl na její vlastní žádost
vrtulník do pražské Ústřední vojenské nemocnice, kde předtím pracovala.
Chtěla, aby ji operovali ve známém prostředí. „Někdy má život krásný smysl pro ironii. V nemocnici mě se slovy – co jsi, proboha,
dělala – přijímala kamarádka ze studií, která
tu teď pracuje jako sestra,“ směje se Marie.
Vozík? Na to jsme připraveni
Šanci vrátit se do běžného života dostala Marie poměrně rychle. Už když ležela
na spinální jednotce, dělaly jí radost květiny
a dopisy od amerických i českých kolegů
z ambasády. S květinou přišla velmi brzy
také její tehdejší nadřízená.
„Chvilku jsme si tak normálně povídaly,
a ona se mě pak zeptala, kdy tedy myslím,
že bych se vrátila do práce. Jen tak, mezi
řečí, jako by to bylo něco automatického.
Doslova mi vyrazila dech, nedovedla jsem si
tenkrát ani představit, že bych se do práce
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Důvodů k úsměvu
už má dnes Marie hodně, podařil se jí kompletní
návrat do života. Štěstí měla v zaměstnavateli
i v podpoře okolí. Pomohlo i Konto BARIÉRY.
V nemocnici mě
se slovy – co jsi,
proboha, dělala –
přijímala kamarádka
ze studií, která tu teď
pracuje jako sestra.
vrátila. V tu chvíli mi připadalo všechno
skoro nemožné,“ vzpomíná energická
žena. Pro Američany, kteří mají s přístupem
ke zdravotnímu postižení léta zkušeností,
její situace žádným překvapením nebyla.
Zatímco se zotavovala, na ambasádě nelenili a ihned kontaktovali centrálu ve Washingtonu, která je na podobné situace připravena. Odtud také vzápětí přišly skutečně
detailní pokyny, jak pro Marii zpřístupnit
její pracoviště a upravit vše tak, aby se na ně
mohla vrátit, až to bude možné.
Mezitím se zaměstnanci ambasády složili
na přenosný počítač, část své práce mohla
tedy Marie vykonávat přes internet už ze
svého nemocničního lůžka. Ve stejném duchu pokračovala i následujících několik měsíců během rehabilitačního pobytu v Kladrubech. Když pak poprvé přijela na své bývalé
pracoviště, našla je kompletně připravené.
„Bylo to neskutečné, setkat se s takovým
přístupem! Ani jsem si nepřipadala, že by
se něco stalo. Jako terapie po úraze to bylo
nenahraditelné, hodně mi to pomohlo,“ líčí
s nadšením Marie.
i další věci. Do původního bytu se mladá
zdravotní sestřička s vozíkem vrátit nemohla
a u rodičů žít nechtěla. Městská část Praha 6,
kde prožila celý život, měla k dispozici jen
tři bezbariérové byty. Měla ale štěstí: jeden
z nich byl zrovna volný, a tak se mohla hned
nastěhovat.
„Ideální to samozřejmě z počátku nebylo.
Přes den jsem byla v práci, večer jsem pak
byla v zatím poloprázdném bytě úplně
sama. Jen těžko jsem s novou situací bojovala, ale musela jsem si tím projít. Bylo stre-
Prázdný byt plný života
Práce hrála při jejím návratu do života jednoznačně první housle, ale vyřešit bylo třeba
můžeš / číslo 5 - 2014
Syn Adam je pořád v dobré náladě.
A také stále při chuti.
sující se třeba večer dívat z postele na vedle
stojící vozík nebo najednou neslyšet vlastní
kroky,“ vzpomíná Marie na nové počátky.
Vedle práce ji podpořili přátelé i rodina,
pomocnou ruku podalo také Konto BARIÉRY programem Nový začátek. Ten finančně
podporuje lidi, kterým se podobně jako
Marii otočil po úraze život naruby. „Pomoci
Konta BARIÉRY si velmi vážím, pomohla mi
se stavební úpravou bytu i s částkou zbývající na pořízení speciálně upraveného auta.
Bez dopravy bych byla bezmocná, nemohla
bych ani dojíždět do práce,“ říká Marie.
I přes nesnadné začátky už dnes ale zase
působí jako vyrovnaná mladá žena plná
energie. Vrátila se i ke sportu, který před
úrazem vyplňoval podstatnou část jejího
volného času. Už při rehabilitaci v Kladrubech začala plavat a dnes třikrát do týdne
s organizací Kontakt bB, která se postiženým plavcům věnuje, rozráží vodu v bazénu
na Strahově. Konto BARIÉRY jí pomohlo
i s koupí handbiku, speciálně upraveného
kola, které se pohání rukama.
Protože je ale hlavně vodní živel, velkou
vášní je pro ni jízda na kajaku, který má
uvnitř sedačku upravenou tak, aby pomáhala udržovat chybějící stabilitu. Bez problémů
se tak popere s divokou vodou na Trojském
kanále, v rychlostním kajaku na klidné vodě
dokonce získala druhé místo na mistrovství
světa v Polsku v roce 2012. „V paracanoingu bych chtěla určitě pokračovat, ambice
rozhodně mám. Jen si najít víc času,“ směje
se aktivní sportovkyně.
Svou roli v jejím návratu do života hraje
i osudový muž. S Thomasem Scottem, rodilým Skotem, se poznala ještě před úrazem
v roce 2003 na studijním pobytu ve Finsku.
Když se pak oba vrátili domů, zjistili, že vzájemné setkání pro ně znamenalo něco víc než
jen prázdninovou romanci. Psali si, volali,
jednou za půl roku se vídali na společné dovolené. Jejich vztah nepoznamenal ani úraz.
Thomas nezaváhal ani na chvilku a během několika dní za Marií přiletěl. Do Prahy dokonce na nějaký čas přesídlil. Skoro
pohádkový příběh o lásce stvrdila svatba,
z houpacího křesílka se na nás při našem
povídání také neustále usmívá nedávno
narozený syn Adam. 
19
Umělci Konta BARIÉRY
■ Jeden z nejvýznamnějších dárců aukčních salonů.
■ Autor označení „ošklivé sklo“.
■ Postiženým drží palce.
Vladimír Kopecký:
Dobré umění žije
Foto: Jan Šilpoch
Světoznámý umělec
sice už neučí, ale jeho cesty
do ateliéru jsou stejně časté.
I
když to tak někomu připadá, naše
výtvarné umění, a sklářství zvlášť, není
v žádné krizi. Vůbec bych se nepřidal
ke karatelům, kteří hrozí obrovskou
záplavou nevkusu a potlačením osvědčených estetických hodnot. Především – máme
stále vynikající sklářské školy – v Kamenickém Šenově, v Železném Brodě i ve Valašském Meziříčí. A jejich studenti, i díky skvělým učitelům, přicházejí s novými a novými
nápady, docela srovnatelnými se světem.
A za druhé – obrovské možnosti menších
firem, nezatížených byrokracií a dřívějšími
omezenými kontakty se světem, jsou znovu
a znovu využívány ve skvělých realizacích.
Nemohu v této souvislosti zapomenout
na svou účast na EXPO 92 v Seville. Architekt Hubáček mi dal doslova volný prostor,
a tak vznikl jedenáct metrů dlouhý, skoro tři
metry vysoký a dva metry široký skleněný
objekt, jímž jsem docela překvapil.
Už proto, že jsem se nemusel moc omezovat – čtrnáct tun skla a doslova barely barev
se mi podařilo přeměnit na syntézu mých letitých představ – objekt byl dramatický i úsporný ve formě, ale zároveň naprosto svobodně
oslovoval okolí. Povedlo se a rád vzpomínám
Když už jsem měl to
štěstí, že moje sklo
oslovilo svět, přeji
každému, tím víc mladým
s těžkým osudem, aby
potkali také nějakou
babičku, která jim přes
všechna utrpení objeví
krásu světa.
20
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Myslím, že si musíme uvědomovat i tíhu a bolest života,
temná zákoutí lidských bytostí, nespravedlnost světa.
A postavit se jim, třeba uměleckým dílem, které zakřičí.
Umí být
hodiny sám,
ale družnou
společnost
si neodepře.
i na uznání velkých kolegů. Spolupráce výtvarníka s architektem je základ velkého sklářského díla. Možná právě malá kultivovanost
dnešních investorů nás vede k pocitu, že nyní
na estetice veřejného prostoru málo záleží.
Nepotřebují se v dobrém zapsat do tváře
města, potřebují rychle postavit a co nejvíc vydělat. Ale dobrých příkladů přibývá – Pleskot,
Lábus a další ukazují, jak může být nový dům
krásný – a přitom nemusí stát jmění.
Zažil jsem krutý okamžik
Pravidelně se hlásím k Aukčním salonům
Konta Bariéry, pokládám celou tu akci
za výbornou myšlenku. Přispívám grafikou,
k níž jsem se asi před čtyřmi roky tak trochu
obrátil. Podpora lidí, kterým osud nepřál,
v tomhle případě postižených studentů,
je přece důležitá i z mého výtvarnického hlediska. Co když je mezi nimi úžasný talent,
budoucí neopakovatelný tvůrce, a bez této
podpory by jeho talent zplaněl? Nemrzelo
by to i nás všechny?
A pak, sám mám za sebou nešťastnou
chvilku, kdy mi přímo před obličejem při
práci praskl brusný kotouč. Každý, kdo ví, co
má taková roztočená hmota v sobě energie, pochopí, že šlo o život. Však mám také
na tváři památku navždy. Takže se dovedu
vžít do situace lidí po těžkých úrazech, vážné nemoci, nebo i těch, kteří se nenarodili
přímo dokonalí. Ale kdo z nás je dokonalý?
Když jsem kdysi přišel s termínem „ošklivé
sklo“, mnozí nepochopili. Já jsem tím jenom
chtěl a chci říci, že život a tvorba nejsou jen
krása, ozdoba, pohoda.
Myslím, že si musíme uvědomovat i tíhu
a bolest života, temná zákoutí lidských
bytostí, nespravedlnost světa. A postavit se
jim, třeba uměleckým dílem, které zakřičí.
Leccos vím díky babičce
info
Kdo je
prof. Vladimír Kopecký
Český sklář světového jména. Profesor
Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Autor
významných realizací u nás i v zahraničí.
Pravidelný dárce Aukčního salonu Konta
Bariéry. Od 24. dubna vystavuje v pražských
Sovových mlýnech.
můžeš / číslo 5 - 2014
Jako kluk jsem jezdíval s babičkou na výlety
do Prahy. Ukazovala mi Národní divadlo,
slavné stavby, a jednou i chrám sv. Mikuláše
na Malé Straně. Byl jsem malý, ale tato překrásná prostora mne naprosto okouzlila.
Když jsem viděl mistrovskou práci, například zábradlí, které ze skutečné hmoty přechází do malby, tak že kdo neví, nepozná!
Zatoužil jsem po malířství. Už tehdy! Ale
rodina se přestěhovala do Děčína a nejbližší
umělecká škola byla v Kamenickém Šenově.
Pozoruhodný grafický duet
z minulého aukčního salonu.
Tak jsem se postupně stal sklářem, vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, dostal se do světa, našel jsem svůj výraz ve skle,
mnohé jsem zkusil a mnohé zavrhl, na VŠUP
také učil a dnes – dnes mám radost z povedené grafiky, z úspěchů svých studentů, mám
radost z každého povedeného spojení architektury a skla, mám radost, když se na charitativní aukci dobře prodá můj dar. Čert ví, kdyby
mě tenkrát babička nebrala na výlety...
Když už jsem měl to štěstí, že moje sklo
oslovilo svět, přeji každému, tím víc mladým
s těžkým osudem, aby potkali také nějakou
babičku, která jim přes všechna utrpení
objeví krásu světa. Ona není jen v chrámech
a galeriích, ale taky v člověku, kterého třeba
každý den míjíte... 
Mezititulky a záznam ZJ
Konto BARIÉRY připravuje 12. aukční salon výtvarníků.
Aukce proběhne v prosinci 2014 v pražském Karolinu a výtěžek půjde na podporu
vzdělávání studentů se zdravotním postižením.
Katalog starších uměleckých děl, která lze ještě koupit, na www.kontobariery.cz
21
Nové zahraniční technologie
■ Izraelská firma vymyslela samoodpružené kolo.
■ Nasadit jde na jakýkoli mechanický vozík.
■ Vynález se uplatní i na bicyklech nebo v letadlech.
Konec
otlučenému pozadí
Text: Štěpán Beneš
Foto: SoftWheel Ltd.
M
echanický invalidní vozík doznal
v minulých desítiletích mnoha
změn v designu i použitelnosti;
pokud se na ně ale podíváme
komplexně, zjistíme, že v jednotlivých součástkách se žádná revoluce nekonala a že postup vpřed pouze
odpovídá běžnému vývoji v materiálech
a vkusu ohledně designu. Mezi takové
součástky patří i zadní kola vozíku. Jistě,
na takovém kole se toho příliš měnit nedá
a za větší rozčeření hladiny bychom snad
mohli považovat jen koncept skládacích
kol, která jsme na těchto stránkách v minulosti už také představili. K jejich maso-
Síla tlumení jde
nastavit, může tedy
tlumit i sebemenší
nerovnosti nebo naopak
nerušit a aktivovat se
jen na opravdu velkých
překážkách. Vše závisí
na uživateli.
22
vému rozšíření ale nedošlo, a tak zůstala
vlastně jen kuriozitou. Když zlámaná pánev
upoutala izraelského farmáře a vynálezce
Gilada Woolfa na pár týdnů na invalidní
vozík, nestačil se divit. Neustálý souboj
s terénem a nepohodlná jízda i na relativně
rovném povrchu, která si vybírala daň
na jeho zádech, jej donutily přemýšlet,
zda a jak by vozíku pomohlo vhodné
odpružení. Jako první ho napadlo vytvořit
pomocí hydrauliky odpružené sedátko –
podobné, jako měl na svém traktoru.
Obdobnou konstrukci využívají i dnešní
moderní vozíky: snaží se odpružit sedačku
od nápravy tak, aby tlumila nárazy
například při přejíždění nebo sjíždění
z obrubníku. Takové řešení se však Giladovi
zdálo nedostatečné, a tak se rozhodl, že
doslova znovu vynalezne kolo. Pomohli mu
další lidé, spolupráce s inženýrskou firmou,
která v minulosti připravila návrh levného
plastového vozíčku pro děti, i peníze od
podnikatelského inkubátoru RAD BioMed.
Výsledkem tříleté snahy je SoftWheel
Acrobat, kolo pro mechanické invalidní
vozíky konstruované jako samoodpružené.
Jak to vlastně funguje? Firma sice čeká
na schválení skoro desítky patentů a o své
technologii se zatím příliš nešíří, popsat ji
však dokážeme i tak. Kolo vypadá poměrně
standardně: kovový kruh lemuje pneumatika
i přišroubovaná poháněcí obruč. Směrem
do středové části nevede složitý výplet,
ale tři tlumiče (materiály neudávají, na
jakém principu přesně pracují) uchycené
na úhlové konstrukci ve středu kola. Střed
pak obsahuje klasický náboj, skrz který ho
k vozíku upevňuje osička. Tlumiče mají za
Vynález
tlumí nárazy
od přejížděného
terénu a jízda
je díky němu
pohodlnější
i bezpečnější.
Bez náročného
„hopsání“ se tak
můžete podívat
i do přírody.
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Vynalézat znovu kolo
se obvykle nevyplácí, izraelské společnosti
SoftWheel se to ale povedlo. Její samoodpružené
kolo pro vozíky má velkou naději na úspěch.
úkol absorbovat případné nárazy o terénní
překážky a rozmělnit jejich síly tak, aby
uživatel vlastně ani nepoznal, že přes
nějakou překážku přejel. Rozmístění tlumičů
není náhodné; dalo mnoho práce zjistit
optimální konstrukci, která by dokázala
fyzikální síly nárazu rozprostřít tak, aby
nedocházelo k poškození.
Pokud se kolo upevní do vozíku, střed
zůstává vůči vozíku pevný, ale pohybuje
se celé kolo. Pohyb je pro uživatele skoro
neznatelný, tlumiče však vykonávají svou
práci a jízda se stává pohodlnější. Prezentační
video ukazuje dospělého muže, kterak na
vozíku překonává po zadních kolech několik
schodů na chodníku uprostřed města.
Samotná jízda po schůdkách vyžaduje sice
obecně trochu více šikovnosti, odpružená
utlumená kola ale pohltí většinu nárazů
a sjezd je daleko pohodlnější. Výhod má
SoftWheel Acrobat vedle tlumení hned
několik. Kolo jde díky standardnímu upevnění
použít na jakýkoli mechanický vozík, tlumicí
konstrukce (střed a tlumiče) jde navíc zpětně
upevnit na jakékoli kolo, pokud je to nezbytně
nutné. Takových případů je ale minimum;
spíše se předpokládá zakoupení kola jako
fungujícího celku. Samotná síla tlumení
jde nastavit, může tedy tlumit i sebemenší
nerovnosti nebo naopak nerušit a aktivovat
se jen na opravdu velkých překážkách. Vše
závisí na uživateli a jeho náhledu na to, co je
komfortní a co už ne.
Vzhůru do nebes
Na vývoji kola se vedle Gilada Woolfa
podílel mimo jiné i produktový specialista,
Odpružené
kolo je vhodné
nejen pro vozíky,
firma vyrábí na
stejném principu
i skládací kolo,
které dokáže
zpříjemnit pohyb
po městě.
můžeš / číslo 5 - 2014
handicapovaný Dror Cohen. Dror je bývalý
vojenský stíhací pilot, který skončil na
vozíku po nehodě v autě.
Je také velmi zajímavé, že SoftWheel jde
opačnou cestou, než jsme zvyklí. Zatímco
obvykle začíná společnost výrobkem pro
masový trh, z něhož se někdy možná
vyvine něco speciálně určeného pro
handicapované, SoftWheel začala právě
takovým speciálním výrobkem. V Izraeli,
kde je po speciálních rehabilitačních
vynálezech vysoká poptávka, to však zase
až tak divné není, a firmy, které se takovým
produktům věnují, se těší štědré podpoře.
Hodně technologických novinek pro
handicapované pochází právě z Izraele.
Kolo je už hotový produkt připravený
k prodeji na otevřeném trhu a má reálnou
naději na úspěch. SoftWheel s tímto krokem
pravděpodobně vyčkává jen na chvíli, kdy
budou řádně uznány všechny její patenty.
Společnost se také snaží svůj nápad využít
i u jiných výrobků. SoftWheel Fluent je
například skládací městské jízdní kolo
využívající stejného principu. Na stroji se
nemění zhola nic, na odpružených kolech
spolehlivě pracují brzdy i přehazovačka.
Zájem se očekává velký.
Firma se navíc nechala slyšet, že
princip se dá využít na jakékoli kolo. Má
dokonce velmi silnou poptávku od různých
sektorů průmyslu, o technologii mají
zájem například výrobci letadel, kterým
by pomohla lépe konstruovat přistávací
podvozky. Jedna společnost vyrábějící
letadla dokonce při jednání se SoftWheel
nadšeně kvitovala, že podobný vynález je
něčím, na co jejich sektor čekal posledních
šedesát let. Možná tak budeme princip
kola SoftWheel vídat nejen na vozících
a městských bicyklech, ale i na velkých
dopravních letadlech nebo osobních
autech. 
23
SLOUPEK
Ondřeje NEFFA
vaše fotografie
Město před
objektivem
veronika růžičková
martin růžička
martina kubínová
Vážené čtenářky,
vážení čtenáři,
katrin linhard
děkujeme, že posíláte snímky do rubriky
Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz.
Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff
z nich pravidelně vybírá ty nejlepší.
Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář.
Letošní jaro přišlo brzy, takže zajímavých
příležitostí je hodně. Co kdybyste zkusili
třeba „jarní lidi“? Ale uvítáme každý neotřelý
pohled na svět.
Snímky prosím posílejte co největší.
Přeji vám dobré světlo.  (jš)
můžeš / číslo 5 - 2014
Irena Vagenknechtová se vypravila
s Honzíkem na Žižkovskou věž v Praze a fotila z ptačí perspektivy. Počasí
nepřálo, ale tak to obecně je s cestovní
fotografií. Jsme tam v čase, jaký je,
a s počasím nehneme. Zde oceňuji posazení horizontu blízko horní vodorovné
třetiny, tak je to správné, to je dobrý
poměr. Každopádně je třeba se varovat
půlené kompozice (pokud ovšem to není
očividný výtvarný záměr).
Na téhle fotce jaksi „jedeme do města“!
A je to krásný příklad, kdy půlená, symetrická kompozice má onen očividný záměr.
Martin Růžička si všiml odrazu v oknech,
odraz jde někam do nekonečna. Je to
zvláštní, jakoby snová fotografie. Dá se to
vyfotit i mobilem, důležité je všimnout si!
Veronika Růžičková si troufla i na slunce
v záběru. Ono obvykle nadělá světelnou
paseku, i velmi kvalitní a drahé objektivy
rozhodí obvykle obraz a nasekají v jeho
ploše světelné odrazy, ale výsledek může
být efektní. I tady je: slunce je umístěno
do rohu a v opačném rohu je dívčí silueta
s prosvětlenými vlasy. Obrázek celkem
všední městské scenérie je najednou
tajemný, jako z pohádky.
Z města se podívejme na vesnici. Téma
snímku Martiny Kubínové také není bůhvíjak senzační. Obyčejný domek, hezký,
pěkně upravený. Když ale zachytíme i jeho
odraz v louži, obrázek zahraje jakýsi
šibalstvím. Domek si sám sebe prohlíží, jak
mu to pěkně sluší. Důležité je nedívat se jen
na téma, na motiv – zde domek. Je dobře se
podívat kolem, jestli by to téma nešlo nějak
rozehrát. Třeba odrazem v louži.
Závěrem mi dovolte trochu sestavu fotek
oživit, abychom nezůstali jen u budov.
Katrin Linhard vyfotila psí kukuč. Šlo
se zde hodně blízko, to je správné. Mám
jen malou technickou výtku. Ostrý je
čumák psa, oko nikoli. To je zřejmě
tím, že ostření bylo ponecháno v režimu
celkového, celoplošného ostření – pak
si automatika vybírá to, co je nejblíž,
v daném případě je to čumák.
Lépe je přepnout na jednobodové, nastavit ten bod na to nejdůležitější, co chceme
mít ostré, zde by to mělo byt oko, pak při
namáčknuté spoušti dokončíme kompozici (zarámování) a stiskneme spoušť
úplně. Říká se tomu přenášení zaostřovacího bodu, pak je ostré to, co potřebujeme, a ne to, co nám automat naservíruje.
Zkuste si to, je to jednoduché!
Přeji vám pěkné jaro. 
Irena Vagenknechtová
Autor je novinář a spisovatel.
25
Poradna
■ Pravidla chrání i klienty.
■ Spoluúčast rodiny je žádoucí.
■ Důležitá role opatrovníka.
Problematika doplatků za pobyt
a péči v pobytových sociálních službách
V
naší Poradně pro život s postižením jsme se v nedávné době setkali
s několika případy, které se týkaly
doplatků za pobyt a péči v pobytových sociálních službách. Nejasnosti vyplynuly především v případech, kdy se
jednalo o osoby s omezením svéprávnosti,
které měly stanoveného opatrovníka.
Kolik platit za pobyt a péči
Pokud osoba se zdravotním postižením
bydlí v pobytové sociální službě, příspěvek na péči náleží ze zákona o sociálních
službách č. 108/2006 Sb., v účinném znění,
celý přímo zařízení, a to na úhradu nezbytné péče. Výjimkou jsou týdenní stacionáře,
které si mohou nárokovat maximálně 75 %
příspěvku na péči. Samozřejmě v pobytových zařízeních lze vyjednat i výjimku:
pokud např. rodina vezme seniora na dva
týdny domů na vánoční svátky, potom se lze
se zařízením domluvit na tom, aby část příspěvku v aktuálním období náležela rodině.
Nad rámec péče dané zákonem si mohou
osoby v pobytových službách hradit také tzv.
fakultativní služby (dobrovolné, nepovinné); v praxi se jedná např. o služby kadeřníka, masáže apod. Tyto služby už si osoba
hradí z dalších vlastních příjmů.
V pobytových zařízeních se kromě péče
také platí za pobyt a stravu; zařízení si podle
svých nákladů sama určují výši těchto úhrad
až do výše dané vyhláškou č. 505/2006 Sb.,
v účinném znění, a osoba tyto náklady hradí
ze svých dalších příjmů (invalidního nebo
starobního důchodu, případné mzdy nebo
platu či z dalších příjmů, které osoba má).
Co když na to nemám?
Pokud nemá osoba dostatek příjmů na pokrytí
nákladů na pobyt a stravu anebo by jí po jejich
zaplacení nezůstaly žádné finance na další
náklady (např. hygienické potřeby atd.), lze
v zařízení doložit přesnou výši svých příjmů
a požádat o snížení úhrady za pobyt a stravu
tak, aby osobě zůstalo alespoň 15 % příjmu
měsíčně (v případě týdenních stacionářů alespoň 25 % příjmu). Pro účely zjišťování příjmu
se v tomto případě nehodnotí majetek osoby
(tedy např. to, zda má nemovitost, kterou by
mohla prodat, pokud ji nevyužívá apod.).
Kdo zaplatí zbytek
V praxi jsou tyto situace bohužel velmi časté;
klient na zaplacení pobytu a stravy nemá
dostatek financí a zařízení za něj nedostává
od státu žádnou finanční kompenzaci. Otevírá se obrovský problém, který trápí většinu
26
zařízení po celé České republice. Výše uvedený zákon sice umožňuje požádat o dofinancování pobytu a stravy rodinu klienta či další
osoby, nicméně v praxi to není příliš běžné,
protože se nejedná o povinnost rodinných
příslušníků (záleží tedy na jejich vstřícnosti a finančních možnostech). Důsledkem
tohoto problému je zjišťování příjmů klienta
mnohdy již před nástupem do zařízení, což
vlastně není v souladu se zákonem.
Povinnosti opatrovníka
a doplatek za pobyt a stravné
Klient, který je omezen (postaru i zbaven)
ve svéprávnosti, má stanoveného opatrovníka, který kromě dalších povinností disponuje s jeho penězi.
Pokud je klient v pobytové službě,
hradí opatrovník kromě péče (z příspěvku
na péči) také náklady na ubytování a stravné (z příjmů svého opatrovance, např.
z důchodu). Pokud klient nemá dostatečné
příjmy, může opatrovník požádat službu
o snížení úhrady tak, aby klientovi zbylo
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Vážení čtenáři,
své postřehy a názory
nám pište
na [email protected]
nebo na adresu redakce
časopisu Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1.
Doporučuji ve smlouvě přesněji
specifikovat, co zařízení může
rozhodnout samo a co už je
na schválení opatrovníkem.
alespoň výše uvedených 15 % příjmu (u týdenních stacionářů 25 % příjmu). Těchto
15 % (25 %) jsou finance, které má klient
(opatrovanec) na běžné věci a potřeby (fakultativní služby, výlety a jiné). Tyto finance
v případě, kdy je osoba omezena (či postaru
zbavena) svéprávnosti, spravuje opatrovník.
V ČR často existuje domluva opatrovníka
se zařízením pobytových sociálních služeb,
že tyto běžné věci obstarává přímo zařízení,
a pak je pouze vyfakturuje opatrovníkovi.
Ideální by bylo mít to ošetřeno i písemně,
aby v případě sporů bylo zařízení chráněno
a mělo jistotu, že mu opatrovník náklady
na běžné věci proplatí. Doporučuji ve smlouvě přesněji specifikovat, co zařízení může
rozhodnout samo a co už je na schválení
opatrovníkem. (Soudu, který zbavil či omezil
klienta ve svéprávnosti, je za nakládání s financemi zodpovědný vždy opatrovník!)
Pokud se objeví náklad, který opatrovník nechce schválit, mělo by to zařízení
respektovat (protože opatrovník má právo
rozhodovat o zbylých financích opatrovance), nicméně pokud má zařízení dlouhodobě
pocit, že opatrovník nejedná v zájmu klienta
(např. mu odmítá financovat volnočasové aktivity, které by klient rád absolvoval, či jinak
nejedná v zájmu klienta), je možné podat
podnět opatrovnickému soudu. Upozorňuji,
že opatrovník by měl zbylé finance klienta
podle smyslu nového občanského zákoníku
„spravovat s péčí dobrého hospodáře“. Neměl
by je tedy použít na dofinancování stravného
a pobytu, klientovi by opravdu mělo zbýt
15 % (25 %) financí na další náklady. To
však neznamená, že mu opatrovník nemůže
přispět ze svých vlastních peněz. 
Lucie Marková
Odborná konzultace článku
Ing. Kateřina Poláčková,
Poradna pro život s postižením Ligy vozíčkářů
[email protected]
Bezplatná linka 800 100 250
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
■ Využívání dálnice a průkaz ZTP/P.
■ Výpočet důchodu pečující osoby.
■ Práva vdov a vdovců.
Odpovědi na otázky čtenářů
?
Dobrý den, mám I. stupeň ID. Uplatní na mě
zaměstnavatel nějaké úlevy? Nastupuji
do práce na zkrácený pracovní úvazek – šest
hodin denně. Děkuji.
Odpověď:
Dobrý den, pokud pobíráte invalidní důchod
I. stupně, může na vás zaměstnavatel uplatnit
slevu na dani ve výši až 18 000 Kč ročně.
Přesnou výši slevy s ohledem na další okolnosti
určí přímo účetní či daňový poradce vašeho
zaměstnavatele. Doplňuji, že slevu na dani
z titulu invalidního důchodu I. stupně můžete
čerpat i vy, a to ve výši 2520 Kč ročně.
?
Dobrý den, prosím o informaci ohledně osvobození od poplatku za použití dálnice. Vozím
syna dvakrát týdně do Brna do školy; při
zpáteční cestě mě zastavila celní policie, že musím
mít dálniční známku, pokud nemám syna v autě.
Chtěla jsem jim ukázat potvrzení ze školy, že tam
syna skutečně vozím, ale byli neoblomní a dostala
jsem pokutu 500 Kč. Ještě mě upozornili na to, že
můžu být ráda, že je to jen za 500, že by mi mohli
udělit až 5000 Kč. Snažila jsem se informovat
se na úřadě, kde nám vystavili průkazku ZTP/P
a evropský parkovací průkaz, ale vůbec mi nebyli
schopni tuhle informaci poskytnout, jediné, co mi
řekli, je, že snad záleží na benevolenci policisty,
který mě zastaví. Pro mě dost zarážející odpověď
od úředníka, který by mi měl dát skutečně platnou
a přesnou informaci… Věřím, že nejsem jediná,
kdo nezná odpověď na tuhle otázku.
Odpověď:
Dobrý den, mrzí mě, že pro vás nebudu mít
pozitivnější odpověď. Podle zákona č. 13/1997
Sb., o pozemních komunikacích, jsou držitelé
průkazů ZTP (s výjimkou sluchového postižení) či ZTP/P osvobozeni od poplatku za použití
dálnice a rychlostní silnice podle § 20a, odst. 1,
písm. h). Občané, jimž byl vydán tento průkaz,
tedy neplatí dálniční známku. Tato výhoda ale
platí pouze v případě, je-li v autě přepravována
osoba s přiznaným stupněm průkazu osoby se
zdravotním postižením a je-li držitelem motorového vozidla postižená osoba sama nebo
osoba jí blízká.
Nad rámec zákona bylo dohodnuto s Policejním prezidiem České republiky a Celní
správou ČR, že policisté a celníci při kontrolách nebudou pokutovat řidiče motorového
vozidla, který nebude mít vozidlo opatřeno
dálničním kuponem, jestliže předloží potvrzení, že osoba jí blízká, která požívá výhody
osvobození od poplatku za užití zpoplatněných komunikací, je umístěna v některém
zdravotnickém zařízení (např. lázních) nebo
zařízení sociální péče a uživatel vozidla pro ni
jede nebo se od ní vrací. V tomto případě musí
řidič předložit potvrzení vedení předmětného
zařízení, že těžce zdravotně postižený občan
je pacientem nebo klientem tohoto zařízení.
Tuto dohodu naleznete např. na stránkách
můžeš / číslo 5 - 2014
Ministerstva dopravy ČR. Obávám se však, že
cesta do školy (a zpět) není bohužel uvedena jako výjimka ani v zákoně, ani v dohodě
s Policejním prezidiem. Jedinou pomocí při
argumentaci by mohla být skutečnost, že
škola je zároveň spojena s pobytem v zařízení sociální péče. Jinak byste podle zákona
měla mít po cestě ze školy (kdy nevezete
syna) dálniční známku, případně je nutné
využít v těchto případech nezpoplatněnou
komunikaci.
?
Velice rád bych obdržel od kompetentní
osoby – státního úředníka – zcela konkrétní odpovědi na mé otázky. Popř. kontakt
na osoby, které to mohou učinit. Jedná se o péči
o matku a řešení mého zaměstnání, tj. částečný
úvazek apod., a vztah k mému budoucímu důchodu. Musím konstatovat, že je to velice náročné,
protože kontaktní centra státních úřadů volí
spíše úřední neodpověď.
Odpověď:
Dobrý den, pokud jste pečující osoba,
zohledňuje se péče o vaši matku dvojím
možným způsobem, a to jak z hlediska doby
pojištění, tak z hlediska výpočtu výše vašeho
budoucího starobního důchodu:
Započtení doby péče do potřebné doby
důchodového pojištění pro vznik nároku
na důchod:
Doba péče o osobu starší 18 let, která má
přiznán příspěvek na péči II.–IV. stupně, se
počítá jako náhradní doba důchodového pojištění osobě, která pečuje v největším rozsahu
(tedy vždy pouze jedné osobě, i když osob pečuje více). Je však třeba říci, že pokud zároveň
při péči pracujete, získáváte dobu pojištění již
zaměstnáním, a náhradní doba se vám tedy
již nezapočítává. Princip je takový, že jedno
období se vždy započítává pouze jednou.
Zohlednění péče při výpočtu důchodu
pečující osoby:
Zákon č. 306/2008 Sb., kterým se novelizuje zákon o důchodovém pojištění, přinesl od 1. 7. 2009 změnu v důchodech pečujících osob.
U osob pečujících déle než 15 let se provede tzv. srovnávací výpočet, prakticky tedy
dva typy výpočtu výše dávky:
a) Období celé péče se považuje za dobu
vyloučenou a operuje se pouze s příjmy
z výdělečné činnosti, kterých pečovatel dosahoval před a po výkonu péče. Tyto příjmy se
zprůměrují pouze na období, ve kterých jich
bylo opravdu dosahováno, období péče se
vyloučí, a to včetně případných přivýdělků
(vašeho částečného úvazku), které v období
péče pečovatel získal.
b) Do období výkonu péče po roce 2006
se dosadí jako fiktivní příjem celá částka
příspěvku na péči, která je poskytována
opečovávané osobě na základě zákona
o sociálních službách (i kdyby z ní pečující
osoba dostávala třeba jen část) a do let před
rokem 2007, kdy se příspěvek na péči ještě
nevyplácel, částka 96 000 Kč vynásobená
příslušným koeficientem za konkrétní roky.
Tento fiktivní příjem se přičte k případným
přivýdělkům (z částečného úvazku).
Pečující osobě se po provedení těchto dvou
výpočtů přizná výměra důchodu v té výši,
která pro něj vyjde výhodněji, je tedy vyšší.
Pokud péče netrvala alespoň výše zmíněných 15 let, je možnost zažádat si při podání
žádosti o starobní či invalidní důchod alespoň
o vyloučení doby péče – to je výhodné zejména v případě, že pečující osoba dosahovala
v době péče nízkých nebo nulových výdělků;
vyloučením doby péče dojde k tomu, že tyto
nízké výdělky nebudou při výpočtu důchodu
zohledněny a celkový výdělek se nebude
rozpočítávat i na vyloučenou dobu.
Pokud však požadujete odpověď od státního úředníka, obávám se, že je třeba se obrátit s dotazem spíše na některou ze státních
institucí – např. Českou správu sociálního
zabezpečení anebo na legislativní odbor
Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
?
Dobrý den, v roce 2013 v říjnu mi zemřela
manželka a pobírám po ní ke svému důchodu
vdovecký důchod. Jak dlouho budu vdovecký
důchod pobírat, a je možné pobírat ho po dobu
svého života? Děkuji za odpověď, je mi už 75 let.
Odpověď:
Dobrý den, vdovecký/vdovský důchod je
běžně pobírán jeden rok po smrti manžela/
manželky. Nicméně existují výjimky z tohoto
ustanovení, za kterých může pozůstalý pobírat důchod po dobu delší, a to:
pečuje-li o nezaopatřené dítě,
pečuje-li o dítě, které je závislé na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká
závislost) nebo stupni III (těžká závislost)
anebo stupni IV (úplná závislost),
pečuje-li o svého rodiče nebo rodiče
zemřelého manžela (manželky), který s ní
(s ním) žije v domácnosti a je závislý na pomoci jiné osoby ve II., III. nebo IV. stupni
závislosti
je-li invalidní pro invaliditu třetího
stupně,
dosáhl/a-li alespoň věku o čtyři roky
nižšího, než činí důchodový věk muže
stejného data narození nebo důchodového
věku, je-li důchodový věk nižší.
Vzhledem k tomu, že uvádíte, že je vám
již 75 let, domnívám se, že splňujete poslední podmínku, tedy vdovecký důchod by
vám měl náležet i po uplynutí jednoho roku
od smrti manželky. 
Na vaše dotazy odpovídají
pracovníci Poradny Ligy vozíčkářů
Bezplatná linka 800 100 250
www.ligavozic.cz/poradna
27
Na cestách
■ Airbus A380 může jako jediný na světě sestavit toaletu pro vozíčkáře.
■ Cestování po Číně vyžaduje občas tvrdé lokty.
■ Veřejný prostor není připraven na lidi s postižením.
Čína je obrovská...
... na vozíčkáře zatím ne moc připravená...
... překvapivá na každém kroku...
Čínou na vozíku:
jedno velké překvapení
Text: Dalibor Šmíd
Foto: Autor
N
a naši první společnou skutečně
exotickou cestu jsme dlouho sbírali
odvahu i finance. Procestovali jsme
už kdejaký kout Evropy, většinou
autem, ve dvou i v partě kamarádů. Zvládneme ale nasednout do letadla,
nechat se přenést na jiný kontinent, vystačit
si dva týdny s tím, co se sbalí do jednoho
batohu, a čelit bariérám nejen fyzickým, ale
i jazykovým a kulturním?
A tak jsme se jednoho červencového dne
ocitli před příletovou halou mezinárodního
letiště v Pekingu. Dopravil nás sem největší
a nejmodernější osobní letoun světa Airbus
A380. Dočetli jsme se, že jako jediný má
na palubě dokonce i záchod pro vozíčkáře. Když jsme se po něm ale začali pídit,
ani precizně připravený a vždy ochotný
personál Lufthansy netušil, kde ho hledat.
Stevardi nakonec museli zalistovat manuálem k letadlu, aby zjistili, že opravdu nikde
není, ale je možné ho na přání sestavit ze
dvou protějších standardních WC a mezilehlé chodbičky.
V Pekingu jsme měli přes hostelworld.
com rezervované ubytování na tři dny, zrovna tak na rozkoukání. Město zřejmě prošlo
v rámci příprav paralympiády některými
bezbariérovými úpravami, hlavně v metru.
A když plošina nezafungovala, vyhrnula se
28
... luxusní i chudá...
... světová i tradiční...
z vestibulu skupinka zaměstnanců dopravního podniku a za zvědavého přihlížení
početného hloučku kolemjdoucích snesla
vozík po schodišti dolů. Se záchody to bylo
horší – symbol vozíčkáře většinou znamenal
jen to, že v dané kabince je záchodová mísa,
někdy i s prkýnkem. Že by se tam dalo dojet,
nebo dokonce zavřít, byla spíš výjimka.
Dvěma nejznámějšími atrakcemi Pekingu
a okolí – Velkou čínskou zdí a Zakázaným
městem – jsme pohrdli, raději jsme se procházeli mizející zástavbou starých hutongů,
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Dvěma nejznámějšími atrakcemi Pekingu a okolí
– Velkou čínskou zdí a Zakázaným městem – jsme pohrdli,
raději jsme se procházeli mizející zástavbou starých hutongů.
... někde přístupnější...
... jinde tajemná...
... plná symbolů síly...
z níž nezadržitelně ukrajují nové a nové
výškové budovy.
Po Číně se dá cestovat vlakem nebo vnitrostátními leteckými linkami. Druhý způsob
má vedle časové úspory výhodu v tom, že letenky je možné koupit přes internet předem,
např. na ctrip.com. A tak nás třetího dne vezl
taxík na nízkonákladové letišťátko na jihu
Pekingu, z nějž jsme měli odpoledne přeletět
asi 3000 km na západ do Urumči, hlavního
města autonomní oblasti Sin-ťiang.
... autoritativní
i přátelská...
Desetileté informátorky
Zatímco západní aerolinky mají už pro cestování vozíčkářů solidně zaběhnutý systém,
tady bylo třeba podstatně více improvizace
a asertivity. Vozík jsme museli podat spolu
s ostatními zavazadly už při odbavení a čas
do odletu trávili kdesi v koutě na erárním,
spíše nemocničním modelu. Po nastoupení
se navíc přihnala bouřka, která náš stroj
přikovala na osm hodin na letištní plochu.
V celém letadle jsme byli jediní cizinci,
anglicky neuměly ani letušky, a tak jsme
informace o tom, co se bude dít, vyzvídali
od dvou asi desetiletých holčiček, které
seděly před námi. O půlnoci nakonec
kapitán zavelel k opuštění letadla, dali nám
krabičku s jídlem a odvezli nás do sešlého
předměstského hotelu.
Ráno probíhalo v miniaturní odbavovací
hale hotové peklo: dav cestujících z minulého dne doslova obléhal přepážky a snažil
se vyměnit si včerejší palubní vstupenky
za dnešní. Nezbývalo než se také zapojit
do souboje ramen a loktů. Okolo půlnoci
jsme se s více než třicetihodinovým zpožděním ocitli uprostřed dvoumilionové metropole čínského Divokého západu.
Nastala druhá úroveň kulturního
šoku. Stejně jako v Pekingu tu byly nápisy
ve dvojím písmu – ale tady to druhé nebyla
latinka, ale písmo arabské. Tu a tam jsme
zahlédli azbuku, která nás téměř zahřála
coby dotek domova. Asi jsme tam uprostřed
noci na zastávce mezi mrakodrapy, s Lonely
Planet a vytištěnou Google mapou vypadali
dost bezradně. Ráno jsme prolézali zadní
dvorky ujgurské čtvrti a tržiště. Městské
můžeš / číslo 5 - 2014
autobusy tu zastavovaly chaoticky uprostřed ulice, takže zorientovat se a nastoupit
do nich s vozíkem vyžadovalo bleskurychlé
reakce.
... a chutná.
Ale ne pro
každého.
Napříč dvěma pouštěmi
Nacházeli jsme se nyní v nejodlehlejším
bodě naší trasy a dál nás čekala dlouhá
cesta po zemi podél dávné Hedvábné stezky
až k pobřeží. Autobusem jsme se přepravili
do rozpálené oázy Turpan, proslulé výrobou
rozinek a obklopené ruinami 2000 let
starých měst, a odtud nočním vlakem napříč
pouštěmi Taklamakan a Gobi, lemovanými
na severu i na jihu zasněženými pásy velehor. Jeli jsme pohodlným vagonem a ráno
se probudili v tříapůlmilionovém Lan-čou,
které drží neslavný primát nejznečištěnějšího města Číny. Čtyři hodiny autobusem
je klášter Labrang, jedno z hlavních center
tibetského buddhismu mimo samotnou
autonomní oblast Tibet.
Osmihodinovou cestu z Lan-čou do Ši-anu
jsme absolvovali pro změnu vlakem nejnižšího standardu hardseat. Rezervace míst
není možná a cestující čekají na příjezd vlaku
v dlouhé frontě uvnitř přeplněné nádražní
budovy. Ši-an byl několikrát hlavním měs-
tem Číny, už v 7. století měl milion obyvatel,
má zachovalé historické opevnění a na okraji
města byla nalezena slavná terakotová armáda. Po dvou dnech jsme přeletěli až téměř
na východní pobřeží, do Chang-čou. Přivítalo
nás přívalovým deštěm – konečně zpátky v té
pravé Číně. Rychlovlakem uhánějícím rychlostí 350 km/h jsme se přesunuli do Šanghaje, výkladní skříně Číny 21. století.
Jsou tu ale i výstavní budovy koloniální éry
a postupně mizející chatrné domky starého
města, kde se prodává, jí i umývá přímo
na ulici.
Za pouhé dva týdny jsme nemohli poznat
nejlidnatější zemi světa příliš do hloubky
ani navázat kontakty s místními. Pokud jde
o celkovou připravenost na pohyb vozíčkářů
ve veřejném prostoru, je na tom Čína tak
na úrovni našich 80. let. 
29
AUTO-MOTO
■ Plně automatické auto už nebude vůbec potřebovat řidiče.
■ V prodeji mohou být autonomní auta už za deset let.
■ Šance pro handicapované, kteří nyní auto řídit nemohou.
Dnešní nová auta už mohou mít ve výbavě
(často za příplatek) adaptivní tempomat sledující
provoz před vozidlem a také monitorování
mrtvého úhlu zpětných zrcátek.
Pustit volant auta
při parkování je možné už dnes.
V budoucnu to bude běžné
i při jízdě ve vysokých rychlostech.
Až pojede auto docela
Text: petr buček
Foto: Volvo, Rinspeed
D
nešní auto lze přizpůsobit mnoha
druhům postižení. Další možnosti
pro ty, kteří na auto nyní pomyslet
nemohou, slibují zcela automatická
vozidla. Automobilky už na nich pracují – kdy se ale opravdu objeví na silnicích?
Zatím se pro ně užívá označení autonomní
vozidla. Výraz autonomní je známější ve spojení s politickými celky – autonomní státy
jsou takové, které se řídí vlastními zákony.
Slovo autonomní má český ekvivalent
ve slovech nezávislý nebo samovolný. V budoucnu tedy možná budeme jezdit nezávislými, plně automatickými či samovolnými
auty. Anebo hezky česky robotickými vozy.
Cesta k autu bez řidiče je však ještě
dlouhá. Takovou revoluci musí bezpečně
zvládnout technika a vzniknou požadavky
na nové zákony. BMW, Audi, Ford nebo Volvo už svá autonomní auta ukázaly na elektronických výstavách.
Asistentů v autech přibývá
Kdo sleduje vývoj aut v posledních letech,
nemohl si nevšimnout, že auto je už dnes
30
Posledním krokem na cestě
k autonomnímu autu bude plně
automatické ovládání. V takové situaci
už si řidič sedne na zadní sedadlo
a auto budou využívat i lidé s těžkým
postižením, které jim dnes neumožňuje
ani pomyslet na řidičský průkaz.
mnohem samostatnější, než bývalo. Nebo
jinými slovy: přebírá zodpovědnost za jízdu
tehdy, když řidič selhává.
Elektronika umí auto správně brzdit
díky ABS, nedovolí mu dostat se do smyku
s pomocí ESP, asistent ho udržuje v jízdním
pruhu a adaptivní tempomaty dokáží samy
zabrzdit před překážkou. Samo si přitom
cestou čte značky, přepíná mezi dálkovými
a tlumenými světly, zapíná světla i stěrače.
A samozřejmě také s malými zásahy řidiče
automaticky zaparkuje. Všechny tyto systémy využívají i autonomní auta. Na parkoviš­
tích u veletržních hal, kde výrobci telefonů
a počítačů představují své nejnovější hity
v podobě elektronických brýlí a chytrých
hodinek vhodných k telefonování i surfování
po internetu, jezdí auta bez řidičů. Krouží
obloučky ve slalomu, upraví svou rychlost,
když začne pršet nebo sněžit, a snad i odjede
k pumpě, když mu dochází benzin.
Něco jiného je však jezdit na uzavřené
ploše než vypustit takové autonomní auto
do běžného provozu na dálnici D1 se spoustou uzavírek a kritických situací, které mají
na svědomí neukáznění řidiči.
www.autabezbarier.cz
Nový partner Auta bez bariér: AMB Praha (Ford)
Jaká specifika má prodej
aut lidem s postižením?
Petr Svoboda, AMB Praha:
Z našich zkušeností se
jedná o zákazníky, kteří
vyžadují individuální
přístup, nýbrž i speciální
poradenství nejen při
výběru vhodného vozidla,
ale i komplexních služeb.
Jedná se nejen o nabídky
vhodného financování,
pojištění, ale i následný
servis zakoupeného
vozidla, pro který nabízíme
mimořádný slevový
program určený pro tuto
kategorii zákazníků.
Samozřejmostí je kompletní
bezbariérový přístup
do našeho autosalonu.
O jaká auta z vaší nabídky
je nebo může být mezi
handicapovanými zájem?
Proč jste se zapojili
do projektu Auta bez
bariér?
Ford nabízí kompletní
modelovou řadu od malých
osobních vozidel (Fiesta,
B-MAX) přes vozidla
střední (Focus, C-MAX,
Kuga), vyšší třídy (Mondeo,
S-MAX, GALAXY), ale
i kompletně omlazenou
řadu užitkových vozů
(Tourneo Courier, Tourneo
Connect a další), které
budou handicapovaným
spoluobčanům nabízet
mimořádné úpravy nejen
pro převoz například
invalidních vozíků,
včetně možnosti převozu
postižené osoby, aniž by
musela tento vozík opustit.
Do projektu jsme se
zapojili především
z důvodu možnosti nabídky
kompletní modelové řady
vozidel Ford, která může
být vhodně využívána
handicapovanými
spoluobčany. Na všechna
vozidla jsou nabízeny
mimořádné slevové
podmínky, jež jsou
připraveny v rámci našeho
projektu, který je zároveň
podpořen společností
Ford Motor Company ČR.
Do tohoto speciálního
programu patří i možnost
podporovaného financování
od společnosti Ford Credit,
která nabízí nejen úvěr
a leasing bez navýšení, ale
nově i operativní leasing.
Přehled partnerů Auta Bez Bariér
AMB Praha
Ford
www.fordamb.cz
samo
Severní 321
252 25 Ořech – Praha-západ
Pražský okruh – Exit 19
Tel.: 234 234 150–1
E-mail: [email protected]
Z technického pohledu mají auta před sebou
ještě miliony hodin testů, než vyjedou na silnici
bez zásahů řidiče. Všechny senzory, radary,
kamery a lasery mapující okolí auta musí pracovat na sto procent. U autonomního Mercedesu třídy S prý dojde každou hodinu k výměně
tří set gigabytů dat.
Postupně až k robotovi
Je docela pravděpodobné, že výrobci nevrhnou
na silnice rovnou plnoautomatická auta, ale
k tomuto stadiu se doberou postupnými kroky.
Už nyní lze hovořit o takzvané asistované
jízdě neboli o řízení s podporou jmenovaných
asistenčních systémů.
Druhým krokem může být částečně
automatizované ovládání vozu. Například
v dopravní zácpě, při pomalém popojíždění
či brzdění přepne řidič auto na automatického pilota. Auto samo přidává plyn, brzdí
a řídí. Řidič však dohlíží na chování vozu
a také právně zůstane za možné následky
zodpovědný.
Další etapa bude ve znamení vysoce automatizované jízdy. Auto pojede samo v mnoha
situacích, nejen při pomalém řízení v zácpě.
Řidič už nebude na auto dohlížet a v klidu si
otevře knížku, přečte si e-maily nebo se podívá
na film. Pokud to však bude nutné nebo
�
můžeš / číslo 5 - 2014
Autocentrum Dojáček
Citroën, Fiat, Fiat
Professional, Jeep,
Lancia, Chevrolet
www.dojacek.cz
Kolbenova 809/31
Praha 9
(Citroën, Fiat, Jeep, Lancia)
Tel.: 281 864 734
E-mail: [email protected]
U Seřadiště 7
Praha 10
(Fiat, Fiat Professional)
Tel.: 267 216 300
E-mail: [email protected]
Vršovická 70
Praha 10
(Fiat, Fiat Professional)
Tel.: 272 735 233
E-mail: [email protected]
Přípotoční 10c
Praha 10
(Citroën, Chevrolet)
Tel.: 267 216 601-2
E-mail: [email protected]
Auto Jarov
Škoda, Volkswagen,
Seat, Audi, Honda
www.autojarov.cz
Osiková 2
Praha 3
Tel.: 251 002 222
E-mail: [email protected]
UNICAR
Škoda
www.unicar.cz
Vítkovická 36
Ostrava
Tel.: 595 694 051-4
E-mail: [email protected]
Autobond group
Kia, Toyota, Ford, Suzuki,
Subaru, Nissan, Chevrolet
www.autobond.cz
Studentská 325
Karlovy Vary
(Kia, Nissan, Chevrolet)
Tel.: 355 328 012
E-mail: [email protected]
Koterovská 170
Plzeň – Slovany
(Kia, Suzuki)
Tel.: 371 651 030-1
E-mail: [email protected]
Leopoldova 2138
Praha 4 (Suzuki)
Tel.: 277 779 377
E-mail:
[email protected]
Severní XI č. p. 1
Praha 4 (Kia)
Tel.: 226 216 621
E-mail: [email protected]
Ostravská 356
Opava (Toyota)
Tel.: 553 652 093
E-mail:
[email protected]
Krmelínská 10
Ostrava
(Kia, Toyota, Ford, Subaru,
Suzuki)
Tel.: 599 505 401
E-mail: [email protected]
Opavská 798
Ostrava (Suzuki)
Tel.: 596 960 307
E-mail:
[email protected]
Před Tratí 1/891
Havířov (Toyota)
Tel.: 596 440 886
E-mail:
[email protected]
Auto Pokorný
Renault, Dacia, Hyundai
www.autopokorny.cz
Okružní 25a
Brno (Renault, Dacia)
Tel. 736 488 861
E-mail:
[email protected]
Maříkova 46
Brno-Řečkovice (Hyundai)
Tel. 736 488 861
E-mail:
[email protected]
Výzva pro dealery aut
Zapojte se do projektu Auta bez bariér, pošlete zprávu e-mailem na adresu [email protected]
Děkujeme!
31
AUTO-MOTO
SLOUPEK
SLOUPEK
Martina
MartinaKOVÁŘE
KOVÁŘE
Dalším krokem
na cestě
k automatickému
ovládání bude auto,
za jehož volantem
si řidička nebo řidič
přečte časopis či
knihu.
Plně robotické auto už nebude vůbec vyžadovat zásahy řidiče.
Ten si za jízdy vypije kávu nebo si zdřímne.
bude řidič chtít, ovládání auta vezme
� když
opět do svých rukou.
Takové možnosti auto nabídne překvapivě brzy, jejich zavedení nemusí trvat ani
deset let. Německý magazín Auto Motor und
Sport odhaduje dokonce jejich nástup už
okolo roku 2020.
Pro takové využívání auta už však
budou nutné změny v zákonech. Dnes se
podle legislativy řidič musí plně věnovat
řízení.
Posledním krokem na cestě k autonomnímu autu bude patrně plně automatické
ovládání. V takové situaci už si řidič sedne
na zadní sedadlo a auto budou využívat
i lidé s těžkým postižením, které jim dnes
neumožňuje ani pomyslet na řidičský
průkaz. Řidič už totiž nebude řidičem, ale
32
pasažérem. Bude to stejné, jako by nastoupil
do vlaku nebo autobusu. O jízdu se nebude
vůbec starat, zadá jen cíl a vybere rychlou
nebo ekologickou trasu.
Taková auta se podle německého magazínu nestanou realitou dříve než v roce
2030. Možná pro ně bude nutné postavit
úplně nové silnice, s kterými si auto předá
informace a jež je povedou.
Změní se i dnešní navigace, které jsou
pro autonomní řízení nedostatečné. Pracují
s odchylkou několika metrů, což je na auto
budoucnosti příliš velká vzdálenost.
Také po právní stránce čeká auta revoluce. Musí se jasně stanovit, kdo bude při
robotickém ježdění zodpovědný za kolize či
přestupky. 
Více na AutemBezpečně.cz
Nové, nebo staré?
Hlavně dobré!
Nejsem tak bohatý, abych kupoval levné
věci. To praví většina snobů, kteří by například z principu nesedli do auta po někom
jiném, tedy nekoupili ojeté auto.
Mají svou pravdu, protože a priori odmítají
kupovat levné věci, šmejdy, které za chvíli
vyhodí a jdou koupit další.
Nevím však určitě, jestli do této kategorie
patří i auta. Já osobně jsem nové auto ještě
nikdy neměl (kromě služebního). Nějak mi
vadí platit za auto těch minimálně 30 %,
ale také až 50 % navrch, která v dnes platíte
prodejci jako marži a daň za autopanenství.
Ojeté je v podstatě stejné ve výkonu, ale
může být i lepší. Novodobá auta s 50 tisíci,
ale i 100 tisíci poctivě najetými kilometry,
dobře zajetá, s vychytanými mouchami,
prokážou stejnou službu jako ta ze show­
roomu.
A máte přitom dobrý pocit, že vám zbylo
ještě na motorku, nebo aspoň na kolo nebo
tříkolku, a chováte se environmentálně.
Rozhodně pak ušetříte nervy se záruční péčí
a povinnými prohlídkami v autorizovaných
servisech, jež vám, a zejména nám, kteří
vypadáme velmi nemohoucně, v dobré vůli
rády „pomohou“, ale hlavně nafakturují
cokoliv. Filantropové.
Jednou jsem totiž marně poptával záruční
opravu rok starého auta z dovozu. Významný prodejce mnichovských vozů na vesnici
u Prahy mi vysvětlil, že je to marné, protože
nemám „jejich“ auto.
Ještě na odchodu jsem se ujistil, že na periferii Prahy nevyrábějí šestiválce s vrtulí
na kapotě, ale myslí přeprodaná „svá“
auta. Jejich přidaná hodnota je pak drahý
servis a „customer care“ kluků, kteří svlékli
montérky, vydrhli si ruce solvinou a vzali si
kravaty. Postiženému pak nabídnou slevu,
paket a vyřízení příspěvku – vlastně pro
sebe. Jsou naštěstí i ti další, specializovaní
borci, bývalí závodníci nebo poctiví fandové
automobilismu, kteří handicapovanému
řidiči rádi poradí a vcítí se do jeho kůže.
Ale pozor! Okolo ojetin se v Česku točí
špinavý byznys. Proto je nejlepší koupit
auto po známém, kamarádovi nebo bývalé
firemní s jasným původem. Anebo si nechat
dovézt auto ze zahraniční někým, na koho
se opravdu můžete spolehnout. S bazary je
to v Česku všelijaké.
Jinak hrozí, že si pořídíte na první pohled
krasavce, který má však najeto o 100 tisíc
víc, než se u něj udává, je po těžké bouračce,
které nemáte šanci si všimnout, ale bezpečnost auta je už narušená. 
Autor je bývalý automobilový
závodník, člen rady Konta BARIÉRY.
můžeš / číslo 5 - 2014
inzerce
zaměstnání
Nabízím zaměstnání
Nabízím lukrativní zaměstnání.
Podmínky: SŠ/VŠ vzdělání, znalost PC,
řidičský průkaz a osobní automobil, věk
22–45 let, výborné komunikační dovednosti! Zkušenost z oboru finančnictví
vítána. Náplň práce: správa klientů
největší stavební spořitelny, zpracování
klientských požadavků, komplexní prodej
produktů, především hypoték a úvěrů.
Nabízíme příležitost přihlásit se do výběrového řízení na pozici finanční poradce
na hlavní pracovní činnost. Práce na ŽL.
Zaškolení zdarma. Lukrativní finanční
ohodnocení. Životopis s tel. číslem zašlete na mailovou adresu sarka.kunovska@
cmss-oz.cz a následně budete vyzváni
k osobnímu pohovoru. Zn.: 17032014
Nabídka zaměstnání včetně ubytování. Nabízíme ubytování (http://www.zbb.
cz/bezbarierove-ubytovani) pro zdravotně postižené (od 18 let), jednotlivce
i partnery (i vozíčkáře), včetně zaměstnání (http://www.zbb.cz/zamestnavani-zdravotne-postizenych) na pozice:
obchodní ředitel, vedení výroby, vedení
odbytu, marketingu, ekonomiky a provozu budov a další pozice v našem týmu
(http://www.zbb.cz/kontakty). Vhodné
vysokoškolské vzdělání. Pro ubytovnu je
zajištěna osobní asistence a další sociální služby. Zájemci pište na mail: jitka.
[email protected] (www.zbb.cz).
Těšíme se na Vás! Zn.: 16032014
Tréninkové zaměstnávání na Toulcově
dvoře přidal/a inzerát na web Můžeš.
cz: PRACOVNÍK V RUKODĚLNÉ DÍLNĚ:
PRACOVNÍ NÁPLŇ: – modelace z hlíny
– točení na hrnčířském kruhu – malba
na sklo – výroba dekorací z přírodních
materiálů POŽADUJEME: – věk 18–62 –
ID – bydliště v Praze; MZDA: 55 Kč ­brutto/
hod.; PRACOVNÍ ÚVAZEK: pracovní
smlouva na 4–6 měsíců na 4–18 hodin
týdně. DALŠÍ INFORMACE: na pracovní
pozici Vám budou k dispozici sociální
pracovník a pracovní terapeut. Místo
nemá bezbariérový přístup. KONTAKT:
Lenka Čumlová, tel. 773 838 487
www.toulcuvdvur.cz Zn.: 01042014
Seznámení
Kluk, 50/173, hledá sympatickou
holku, která s ním bude jezdit na výlety,
sdílet radosti života. Najde se tu taková?
Může být i na vozíku i jinak postižená,
ale musí přeskočit jiskra. Sám trochu
kulhám po autonehodě. carodejcaruje@
seznam.cz Zn.: 14032014
Hledám ženu k seznámení. Dítě není
překážkou. Jsem muž z okr. Břeclav, 44
let, 192 cm, 95 kg. Mám lehké tělesné
postižení, jsem ČID, pracující, soběstačný, zajištěný. [email protected]
Zn.: 17032014
Ahoj, hledám holku, mám malou
holčičku, je jí 1 rok, mně je 22 let, bydlím
ve Varnsdorfu, mám ráda procházky,
akce, motorky a jiné aktivity. [email protected] Zn.: 18032014
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Hledám lásku na celý život. Jsem
od narození invalidní, mám rozštěp
páteře, chodím jen krátké vzdálenosti
po rovném terénu, na větší vzdálenost
musím použít vozík. Je mi 33 let, jsem
ID, bydlím v Kutné Hoře. Chceš vědět
víc, tak napiš. Jarka. jarka.dusk@
seznam.cz Zn.: 21032014
Hledám holku – Slaný, Býšeň a Tuřany. Jmenuji se Jirka, je mi 27 let a byd­
lím na Lotouši. Mám rád procházky
lesem a rád jezdím na kole. Můj mobil je
720 437 429, prosím, napište mi, holky,
samota tíží, nechci být sám. jirikkerner@
seznam.cz Zn.: 22032014
Ahoj, je mi 21 let, jsem plný invalidní
důchodce, schizofrenik a hledám dívku
z okolí Mostu a Litvínova, do 23 let. Děkuji a brzo napiš. [email protected]
cz Zn.: 25032014
Ahoj. Je mi 48 let, jsem rozvedená,
mám tělesnou vadu – ruka. Hledám
hodného kamaráda na společné výlety,
nejlépe do přírody. Jsem z Karlovarska.
[email protected]
Zn.: 26032014
Mám zájem najít hodnou a tolerantní
ženu ve věku 25 až 35 let, která by mě
měla ráda. Jsem ve věku 35 let, 182 cm,
80 kg, pracuji ve strojírenské firmě,
strojní zámečník, jsem vyučený v oboru
a mám maturitu, mám hnědé vlasy, oči
také, nosím brýle. Jsem sportovně založený cyklistika, stolní tenis, turistika,
nevadilo by mně, když by dívka měla
i malou tělesnou vadu. Zdraví tě Petr.
[email protected] Zn.: 27032014
Koupím, prodám
Handbike Quickie Shark je vozík/kolo
na ruční pohon určený pro rekreační cyklistiku vozíčkářů a začínající
sportovce. Poskytuje svobodu pohybu
za využití vlastní síly. Kolo je v zásadě
nepoužívané, tedy nové. Zájemci, volejte
na tel. 777 578 243 nebo pište na mail
[email protected] Při rychlém jednání
sleva! Cena: 53 000 Kč. Zn.: 04032014
Dobrý den, nabízíme byt 3 + 1 v osobním vlastnictví k prodeji. Podlahová
plocha je 63,59 m2, plastová okna, cihla,
dům je zateplený. U domu oplocené
parkoviště. Do města 10 min., naproti je
hřiště, park a koupaliště. Byt se nachází
na ulici Komenského ve Vítkově (foto
zašleme na požádání na e-mail). [email protected] Zn.: 06032014
Poptáváme malometrážní byt v OV
nebo se splacenou anuitou v Praze 3,
v Malešicích, Strašnicích, Záběhlicích,
Hostivaři, blízkém okolí. Nejlépe 2 + k.
k., s bezbariérovým přístupem. Platba
z větší části hotově. Nabídky prosíme
na mail. [email protected]
Zn.: 10032014
Prodám rehabilitační elektrický Vojtův
stůl (výrobce KOVOS Czech, s. r. o.),
185 x 90 cm, konstrukce bílá, koženka
modrá. PC 30 tis. Více informací a fotek
na mail. Chrudimsko, možno dovézt
do 30 km zdarma. Tel. 775 199 833
Zn.: 11032014-1
Inzeráty můžete
posílat na internetovou
adresu [email protected]
nebo písemně na adresu
Redakce Můžeš,
Melantrichova 5,
110 00 Praha 1
Téměř nová šikmá schodišťová plošina
V64 od firmy Vecom zdvihací zařízení.
CENA 60 000 Kč, při rychlém jednání
možná sleva. Rok výroby 2010, nosnost
250 kg, s dálkovým ovládáním, použitá
pouze 3x, poté rozebrána, uložena
ve sklepě a připravena na odvoz. Pravidelné kontroly od firmy Vecom. Veškeré
doklady samozřejmostí. Plošina se dá
přizpůsobit jakýmkoli rovně jdoucím
schodům. V případě zájmu vám firma
Vecom plošinu připevní i připraví
k použití, popřípadě upraví délku, podle
počtu schodů. PC 225 000 Kč. Klidně mě
kontaktujte v případě jakýchkoli dotazů.
Kontakt: 736 775 656, p. Onderková,
e-mail: [email protected]
Zn.: 07032014-1
Křeslo klozetové zesílené 318 kg TOP
STAV CENA 2400 Kč. Dovezu do Ostravy,
Bílovce, Nového Jičína nebo zdarma
zašlu na adresu. Zakoupené 14. 11. 2013,
používané necelý měsíc. Doklady o koupi samozřejmostí. Klozetové křeslo je
bez jediné vady. Je širší, na těžší a větší
osoby, velmi stabilní i při usednutí
na kraj sedátka se nepřeklopí. Možnost
odejmutí zadní opěrky. Sklápění bočních
opěrek pro lepší a příjemnější manipulaci s pacientem při přemístění z lůžka
na křeslo a naopak. Zdarma podložní
mísa pro ženy s víkem v hodnotě 270 Kč.
Výška křesla: 85 cm, šířka křesla: 73 cm,
hloubka křesla: 57 cm, výška opěrky zad:
37 cm, výška sedáku: 48 cm, šířka sedu:
62 cm, hloubka sedu: 53 cm, hmotnost
křesla: 20 kg, nosnost křesla: 318 kg.
[email protected]
Zn.: 07032014-2
Prodám: Canon PIXMA MG3150 (MFP)
– multifunkční barevná inkoustová tiskárna + kopírka + scanner, rozlišení až
4800 x 1200 dpi, rychlost tisku až 9,2/5
stran A4 za minutu (černobíle/barevně),
automatický oboustranný tisk, rozhraní
USB 2.0, wi-fi 802.11 b/g/n, vstupní
zásobník na 100 stránek. h.christtine@
gmail.com Zn.: 11032014-2
Prodám mechanický vozík zahraniční
firmy Lifante fialové barvy, šíře sedačky
40 cm. Vozík je téměř nepoužívaný.
Cena 3500 Kč. Kontakt Lucie Marquezová 222 516 488, mail: [email protected]
Zn.: 14032014
Koupím žebřiny, nabídněte.
Okr. Břeclav. Děkuji. [email protected]
Zn.: 17032014
Prodám elektrický čtyřkolový skútr zn.
Strerling-EMERALD. Odpružený podvozek zaručuje vynikající stabilitu a snadnější řízení jízdy v terénu. Ergonomické
nastavitelné otočné sedadlo. Dojezd až
36 km. Rychlost 9,5 km. Velmi dobrý stav,
málo požívaný. Najeto asi 20 km. V záruce do 31. 1. 2015. Cena: 48.000 Kč. Dotazy
tel. č.: 605 433 137. E-mail: hrukar30@
centrum.cz Zn.: 19032014
Prodám elektrický invalidní vozík
BREEZE 4, uvedení do provozu 2011.
Jedná se o nejlepší možný vozík, je
vhodný i do terénu, díky silnému
motoru, dlouhému dojezdu, a to vše
ve velkém pohodlí díky odpružení
a pohodlné sedačce. Rychlost až 12
km/h, dojezd až 50 km na jedno nabití.
Dohoda možná. [email protected]
Zn.: 23032014-1
Prodám Renault Clio s úpravou
na ruční řízení. Rok výroby 2002, v ČR
od 12/03 – druhý majitel, objem 1,2 l
16 V, najeto 137 000 km, automatická
převodovka (s možností sekvenčního
řazení), barva šedá – metal, 5 dveří.
Výbava: 4x airbag, klimatizace, rádio
s CD (ovládání pod volantem), centrální
zamykání s dálkovým ovládáním, el. ovl.
předních oken. V květnu 2004 schválena
přestavba na ruční řízení, která se
skládá z páky na ovládání brzdy a plynu
pravou rukou (vůz může řídit i zdravý
člověk bez použití páky), otočné sedačky
řidiče s el. posuvem a mech. posuvnými
LZ dveřmi. Vůz je pravidelně servisován,
STK do 11/15, výměna oleje se všemi
filtry v 11/13, stav odpovídá stáří a použití. Cena dohodou, prodej možný ihned.
Tel. 603 539 100, e-mail – d.mojhova@
centrum.cz. Zn.: 23032014
Prodám Škodu Octavia 1,6 55 kW, benzín, r. v. 96, úprava brzda plyn. Cena
38 tis., sleva možná. Prodej koncem května 2014. Tel. 739 251 179. zdenekbraun@
seznam.cz Zn.: 25032014-1
Prodám Fiat Seicento 1.1, r. v. 2002,
najeto 48 000 km, ruční ovládání
Guidosimplex – kruhový volantový plyn,
brzdová páka vpravo od volantu + automatické ovládání spojky. El. okna. STK
+ ME 3/2016. Dobrý stav. Praha. Cena
45 000 Kč. Bližší info + foto mailem.
[email protected] Zn.: 25032014
nabízím, hledám
Otevíráme nový tým cestovatelů, dobrodruhů a dobrovolníků, kteří vytvoří
silný tým pro práci na jednom z projektů
v Africe (nebo Indii)! Přihlásit se může
každý, nehledě na věk a zkušenosti,
se zájmem o dění ve světě, cestování,
studium a pomoc bližním. Pokročilá
angličtina je ale nutností. Dlouhodobější
spolupráce – cestování a práce na projektu jsou součástí studijního programu
v zahraničí. Kontaktujte nás co nejdříve
pro zápis do letošního ročníku začínajícího již za 5 měsíců! dobrovolnici@
drh-norway.org Zn.: 24032014
Více inzerce na www.muzes.cz
33
Tip na výlet
■ Cesty pro vozíčkáře vznikají nejen v Krkonoších, ale i v Jizerských horách.
■ Investice vyjdou na stovky tisíc korun.
■ Trasy lze využívat i v noci.
Jarní Jizerky
lákají také handbikery
LESNÍ CESTY jsou v Jizerkách stejně jako
v Krkonoších často bez asfaltu, nicméně
ve stavu, že vozíčkář i cyklista po nich
mohou jezdit bez velkých problémů.
Text: NAĎA KOCÁBKOVÁ
Ilustrační foto: JAN ŠILPOCH
P
řístupné a vlídné jsou k handicapovaným Jizerské hory. Na rozdíl
od Krkonoš, kde odstraňování bariér
řeší Krkonošský národní park většinou s podporou evropských operačních programů, v Jizerských horách patří
cesty převážně Lesům ČR. Ty je postupně
samy opravují tak, aby po nich mohli jezdit
cyklisté, vozíčkáři a maminky s kočárky.
„Jen jablonecká Lesní správa se stará o 105
kilometrů zpevněných lesních cest,“ tvrdí
její vedoucí Michal Hovorka. Podle něho
za minulých deset let lesníci investovali
do lepších cest a objezdů stovky tisíc korun.
To je ale stále mnohem méně, než proinvestovali v sousedních Krkonoších…
Na stromech jsou přibité tři značky: jedna
zimní pro běžkaře, druhá turistická a třetí se
symbolem invalidního vozíčku. S takovými
rozcestníky se čeští turisté budou potkávat
stále častěji. Zvláštní trasy pro vozíčkáře
34
V partě se jezdí vždycky lépe – a bezpečněji.
jsou už dnes v Jizerských horách samozřejmostí. Vytyčili tam celkem 10 tras takovým
způsobem, aby je mohli absolvovat vozíčkáři
(na mechanickém i elektrickém vozíku,
s doprovodem i bez), včetně speciálně bezbariérově upravených objezdů závor na lesních
cestách. Trasy jsou vedeny tak, aby z nich
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
Na stromech jsou přibité tři značky: jedna zimní pro běžkaře,
druhá turistická a třetí se symbolem invalidního vozíčku.
S takovými rozcestníky se čeští turisté budou potkávat častěji.
Sport je radost,
ale také dobrý
trénink pro všední
den. Zejména pro
„normální“ české
silnice.
riérových trasách můžete získat například
také v informačním centru v Bedřichově. Zde
vám mohou kupříkladu nabídnout i ubytování
a stravování, výlety pro vozíčkáře, jízdní řády
a spoje, jakož i zdarma mapy, letáčky a turistické noviny. A to nejen Bedřichova, ale celých
Jizerských hor a okolí. Jizerské hory jsou pro
vozíčkáře skutečně velmi vstřícné a s výjimkou
terénně komplikovaných severních svahů
i dobře dostupné. Zasvěcení tvrdí, že nabídka
tras pro tyto turisty již řadu let o několik řádů
převyšuje poptávku.
bylo možné zhlédnout co nejvíce zajímavostí
blízkého i vzdálenějšího okolí – panoramata
Ještědského hřebenu, Jizerských hor, ale
i Krkonoš, žitavské nížiny či Frýdlantského
výběžku. Právě zde bylo Lesní správou Frýd­
lant vybudováno ještě více zpevněných cest
vhodných i pro vozíčkáře. V oblíbených Jizerských horách je ovšem také řada speciálních
cest – např. poválkových dřevěných chodníků
upravovaných cíleně bezbariérově.
Při vytyčení tras byla prvotním vodítkem
mapa Jizerských hor vydaná společností
Geodézie, a. s., ve spolupráci se známým
libereckým vozíčkářem a sportovcem Jiřím
Jiroudkem. Popisky tras mají usnadnit volbu
cesty za přírodou, nastínit, co turisty na trase
čeká jak z hlediska náročnosti, tak i toho, co
uvidí. Autoři tvrdí, že nejde o vyčerpávající
informace, a nečiní si nárok na bezchybnost
a úplnost. Teprve pohyb na trase prý ukáže,
co je v návštěvnících hor. Výběr přirozeně
ovlivňuje celkový charakter krajiny – malé
množství výrazných převýšení, velké množství
zpevněných cest a malých silnic, přítomnost
atraktivních lokalit. Více informací o bezba­
můžeš / číslo 5 - 2014
info
Trasy pro vozíčkáře
v Jizerských horách
T
radice pro všechny – Nová Louka I. (9 km)
N
a hráz Bedřichovské přehrady na Černé
Nise (11,7 km)
T
radice pro všechny – osada Jizerka II.
(14,5 km)
K Čihadlům i v noci
N
a hráz Josefodolské přehrady
a na Královku (15 km)
„Společnost Lesy ČR dokáže udělat za málo
peněz hodně muziky,“ potvrzuje fakt někdejší
horolezec Jiří Jiroudek, kterého úraz před
mnoha lety upoutal na invalidní vozík. Sám
se na vytipování cest pro handicapované
podílel a pravidelně si jich užívá. Svěřuje se,
že nejhezčí jsou noční přejezdy. Jiroudkova
oblíbená túra vede kolem Smědavy k Čihadlům, která se nacházejí poblíž křižovatky
turistických cest Na Kneipě. Sedm tras pro
handicapované doporučuje na svém webu
i Jizerská obecně prospěšná společnost. „Jsou
to desítky kilometrů, které mohou postižení
projet,“ tvrdí Michal Hovorka. Výletníky
zavedou například na Novou Louku, Jizerku
nebo Královku. V bedřichovickém infocentru
mají nejen mapy pro vozíčkáře, ale vedle popisu tras jsou tam i poznámky o přístupnosti
penzionů, kiosků nebo toalet. „Občerstvení
má vzniknout i u Protržené přehrady na Bílé
Desné. Doufám, že se k němu dostanu,“ věří
Jiří Jiroudek.
Dostupnost Jizerských hor je podle Jiřího
Huška z Chráněné krajinné oblasti Jizerské
hory daná hlavně terénem. V Krkonoších je
zatím deset bezbariérových tras. Pokud Krkonošskému národnímu parku vyjde dotace
z Operačního programu životního prostředí
na 37 milionů korun, přibude k nim dalších
50 kilometrů cest, které byly dosud pro
handicapované nebo rodiny s malými dětmi
tabu. Mezi nimi bude i trasa z Vosecké boudy na Tvarožník. 
L etadla na horách a jejich pomníčky
(16 km)
Z
a přírodou, za horami (16,4 km)
J izerky znovu a jinak (20 km)
Trasy pro handicapované
v Krkonoších
(Top 10 – doporučené a vyznačené cesty)
1. Z
Harrachova podél Mumlavy
na Krakonošovu snídani
2. Z
Horních Míseček na Vrbatovu a Labskou
boudu
3. Z Benecka přes Rovinka na Třídomí
4. Ze Špindlerova Mlýna do Labského dolu
5. Z
e Špindlerova Mlýna do Dolu Bílého
Labe
6. Z
Mladých Buků přes Dolní Sejfy
do Antonínova údolí
7. Ze Špindlerovy boudy na Petrovu boudu
8. Z
Janských Lázní přes Rudolfovo údolí
na Hoffmannovy boudy
9. Z Pece pod Sněžkou do Obřího dolu
10. Z
Pomezních bud přes Malou Úpu
do Spáleného Mlýna
35
SENSEN
■ Senioři na Praze 5 mají Komunitní centrum Prádelna plné aktivit.
■ V Prádelně se potkávají s mládeží z romské komunity.
■ Projekt SenSen stál u počátků centra.
Prádelna,
kde se tančí
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
M
ohlo by to začínat jako pohádka.
Za devatero křižovatkami a devatero semafory leží na jednom
pražském kopci zahrada. A uprostřed té zahrady stojí hezký
domek, který byl kdysi prádelnou. Dnes už
tam ale nikdo nechodí se špinavým prádlem.
Lidé tam dnes chodí trávit volný čas – za
zábavou i poznáním. Jen můj příjezd byl
trochu méně pohádkový. Holečkova ulice na
Praze 5 je v opravdu pořádném kopci, takže
jen vystoupit z auta před vchodem byl pro
vozíčkáře výkon. V duchu obdivuji seniory, kteří do Komunitního centra Prádelna
docházejí. Už samotným výstupem k pěkně
opravenému historickému dvoupodlažnímu
domu dělají něco pro své zdraví.
Na začátku byly počítače
U dveří mě přivítal Michael Čihák, vedoucí
komunitního centra, ve kterém se od roku
2008 scházejí děti i senioři, od roku 2012
zapojení do činnosti klubu SENzačních
SENiorů. Původně sloužil objekt jako prádelna a zázemí přilehlé nemocnice. Bývalý
účel ostatně stále připomíná odtokový
kanálek uprostřed místnosti, kde jsme si
s panem Čihákem povídali. Z nemocnice
se časem stala škola. Tam se také zrodila
idea vytvořit komunitní centrum. Zpočátku
mělo sloužit hlavně dětem, projekt ale moc
nežil. A tak přišel nápad zapojit i seniory.
Začalo se nabídkou počítačových kurzů,
přednášek o historii Prahy a cvičením. Nejvíce se uchytily počítače. Ačkoliv informační letáky ve schránkách přilákaly nejprve
jen pár lidí, postupně přibývali další. A se
zájmem seniorů přibývaly i činnosti.
„V roce 2012 jsme se zapojili do Projektu
SenSen, díky kterému jsme získali deset
osobních počítačů a mohli naše kurzy pořádně rozjet,“ vypráví s nadšením Michael
Čihák. Lidé si o výuce mezi sebou řekli
a začalo jich chodit čím dál víc. Řada z nich
si pořídila vlastní notebooky, takže ocenili
zavedení bezdrátového wi-fi připojení
k internetu. „Počítačová výuka se stala tak
populární, že se tu lidé začali spontánně
scházet nejen kvůli samotným PC. Napečou si, uvaří čaj a povídají si. Třeba o tom,
co zajímavého na internetu četli. Někdy
mám podezření, že ty notebooky už jsou
jen taková záminka,“ směje se pan Čihák
a vyzařuje z něj radost. Důležité totiž je, že
jsou návštěvníci Prádelny spokojení. Tohle
není škola. Nejde o známky a znalosti, ale
o mezilidské vztahy a setkávání.
Od pohybu po zábavu
Michael Čihák byl učitelem ve škole, při které Prádelna vznikla,
a stál u zrodu tohoto komunitního centra.
36
Kromě počítačů už dnes v Prádelně funguje
řada dalších pravidelných i občasných aktivit, do kterých se každý týden zapojí na dvě
stě lidí. Vznikly zde hned dvě taneční skupiny – Variace a Marietta. Především druhá
jmenovaná slaví úspěchy a reprezentuje
komunitní centrum i mimo jeho zdi. Tvoří
ji až třicet žen, které tančí českou besedu
a country. Energie prý mají i ve svém věku
na rozdávání. K tomu se jednou měsíčně
konají hudební odpoledne, během kterých
se zpívá podle textů promítaných na plátno.
Vedle tance jsou v nabídce Prádelny
i další pohybové aktivity. Funguje zde kroužek stolního tenisu, v plánu je pétanque.
Pravidelně zde organizují manželé Hufovi
cvičení v rámci projektu Budfitseniore.cz
a sama Prádelna nabízí zdravotní gymnastiku pro seniory pod vedením zkušené
lektorky. Cvičí se v tělocvičně, trénuje se
tai-či nebo nordic walking, tedy pochody
můžeš / číslo 5 - 2014
č as o p i s pr o t y , k t e ř í s e n e v z d á v aj í
K oblíbeným aktivitám
patří společný zpěv podle textů promítaných na plátno.
Senzační senioři
v Prádelně provozují
hned dvě taneční
skupiny.
V roce 2012 jsme se
zapojili do Projektu
SenSen, díky kterému
jsme získali deset
osobních počítačů
a mohli naše kurzy
pořádně rozjet.
s hůlkami podobnými běžkařským. Pro
zájemce o fyzicky méně namáhavou náplň
je zde Klub seniorů Pegas se svým odpolednem stolních her. Většinou hrají bridž,
někdy luští křížovky apod.
To vše jsou pravidelné aktivity. Nárazově přitom ještě komunitní centrum pořádá
filmové večery, výstavy a různé vzdělávací semináře. Navázána byla spolupráce
s Bulharským kulturním institutem, takže
aktuálně jsou v Prádelně k vidění fotografie z bulharské přírody. „Snažíme se, aby
můžeš / číslo 5 - 2014
všechny činnosti vycházely od samotných
návštěvníků centra. Nikomu nic nevnucujeme ani nepředkládáme na zlatém podnosu.
Všichni se do plánování a realizace aktivně
zapojují, jinak by to nemělo smysl,“ říká
pan Čihák.
Velmi oblíbené jsou výlety za Prahu
coby součást prázdninového programu
Léto s KC Prádelna, kterých se účastní i děti. „Většinou jde o děti z početné
romské komunity. Tvoří většinu žáků
zdejší školy. Zpočátku panovala mezi nimi
a seniory oboustranná ostražitost, ale
ledy díky společným aktivitám postupně
roztály,“ vysvětluje vedoucí Michael Čihák.
Malí Romové prý výlety nadšeně prožívají,
protože jde často o jejich jediné cesty mimo
bydliště.
Integrace s Romy
A nejde přitom o jedinou příležitost, kdy se
senioři potkávají nejen s romskými dětmi.
Společně navštěvují výtvarné dílny nebo
vernisáže výstav. Tanečnice se nechaly od
hudebně nadaných školáků učit čardáš. „Je
až překvapivé, jak tahle symbióza funguje.
Sice se z obou skupin nestali zrovna skvělí
kámoši, ale vzájemné soužití je bezproblémové a nekonfliktní. Což je už samo
o sobě hodnota, která nově příchozí mile
překvapuje. Děti prý naše seniory dokonce
poznávají a zdraví na ulici,“ pochvaluje si
Michael Čihák.
Pro děti funguje i pobočka Prádelny
– Klub Královská louka. Jde o tzv. nízkoprahové centrum mládeže nedaleko
Smíchovského nádraží. Některé kurzy pro
seniory, například digitální fotografie,
probíhají i tam. Vzhledem k tomu, že jde
o rovinatější terén než v Holečkově ulici,
může pro méně mobilní lidi Královská
louka představovat lepší variantu. Ostatně
samo sídlo Prádelny není bezbariérové
a vozíčkář se dostane jen do přízemí, a to
ještě s dopomocí.
Vše zdarma
Jelikož jsou návštěvníci Prádelny aktivními
spolutvůrci všech činností, zvládnou celé
centrum obstarávat jen tři stálí zaměstnanci, i když to vyžaduje jejich nemalé
nasazení a zápal pro věc. Oficiálně spadají
pod Centrum sociální a ošetřovatelské
pomoci Prahy 5. A zdá se, že panuje
oboustranná spokojenost. Zájemců stále
přibývá, a to i těch mimo obvod Prahy 5.
Není divu, když nabídka je pestrá a vše se
koná zadarmo – včetně nejnovějších kurzů
angličtiny pro pokročilé. Měl jsem možnost
navštívit hodinu počítačové výuky a ze
všech přítomných byla cítit spokojenost.
Právě se učili používat Youtube.cz
„Jsem moc rád, že se nám to tady
povedlo takhle hezky rozjet,“ usmívá se
pan Čihák, bez kterého by asi Prádelna nefungovala. Jedním dechem přitom dodává
pochvalu pro projekt SenSen. „Jde o skvělý
nápad a pojetí. Popíchnout seniory, aby
sami mohli být aktivní. Úzce se SenSenem
spolupracujeme a jsme za to rádi!“
Vy, kdo můžete, neváhejte Prádelnu navštívit. Pro ostatní jsou tu alespoň webové
stránky www.kcpradelna.cz, které by se
mohly stát inspirací pro podobná centra
i na jiných místech. 
37
Křížovka O CENY
časopis pro t y, kteří se nevzdáva jí
Zajímavé čtení
pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš
na www.muzes.cz
Na co se můžete
těšit v červnovém
čísle?
❛ Rozhovor
s přednostkou
rehabilitační kliniky
❛ Reportáž
z legendárního
ústavu v Kladrubech.
Mají úplně nový
přístroj!
❛ Tipy na letní
bezbariérové
festivaly
Správné řešení tajenky z předchozího čísla:
Sebeláska je jedem přátelství
Luštitelé – výherci:
Mobilní telefon:
Katka Mohrová
Kryštofova 1017
149 00 Praha 4
Jeden vylosovaný čtenář
získá za správně vyluštěnou
křížovku mobilní telefon
a dva DVD s českými filmy
38
DVD Počestné paní pardubické
Ing. Rudolf Moravec
Václav Štix
Křižíkova 552
Centrum 7/924
541 01 Trutnov
735 35 Horní Suchá
Výhercům gratulujeme!
Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto BARIÉRY.
Správně vyluštěnou tajenku zašlete prosím
nejpozději do 15. května na adresu redakce:
Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na e-mail: [email protected]
můžeš / číslo 5 - 2014
Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!
Informace, servis.
Čtěte Můžeš na www.muzes.cz.
❛ ❛ Aktuální informace pro osoby s postižením.
❛ ❛ Inzerce zaměstnání, seznámení a prodej či nákup
pomůcek pro lidi s handicapem.
❛ ❛ Archiv článků.
❛ ❛ Fotografická soutěž v rubrice Vaše fotografie.
❛ ❛ Videa a fotografie ze zajímavých akcí.
❛ ❛ www.muzes.cz mohou číst i nevidomí
a slabozrací!
Download

Když se člověk umí radovat