www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
31.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.
41.
42.
43.
44.
45.
DRUHY PODNIKOVÝCH ČINNOSTÍ A JEJICH EFEKTIVNOST
VÝROBNÍ ČINNOST
NÁKUP:
NÁKUP, ZÁSOBOVÁNÍ
METODY ŘÍZENÍ ZÁSOB:
JUST IN TIME
KANBAN
PERSONÁLNÍ ČINNOST (PČ)
INVESTOVÁNÍ
HODNOCENÍ EFEKTIVNOSTI INVESTIC:
METODY HODNOCENÍ INVESTIC
ZPŮSOBY FINANCOVÁNÍ PODNIKU:
HODNOCENÍ FINANČNÍ VÝKONNOSTI PODNIKU – FINANČNÍ ANALÝZA
HLAVNÍ ÚKOLY FINANČNÍHO ŘÍZENÍ
FAKTOR ČASU A RIZIKA
CASH FLOW
NÁKLADY A ČLENĚNÍ NÁKLADŮ:
VÝSLEDEK ČINNOSTI PODNIKU VÝNOSY A ZISK
VÝROBNÍ FAKTORY A JEJICH KOMBINACE
EFEKTIVNOST, HOSPODÁRNOST, RENTABILITA
FINANČNÍ ŘÍZENÍ PODNIKU
CÍLE A PRINCIPY FINANČNÍHO ŘÍZENÍ
FINANČNÍ TRH A PODNIKOVÉ FINANCE
LIKVIDITA PODNIKU
CENA CP
DĚLENÍ CP:
AKCIE:
CENA AKCIE
CENA OBLIGACE
DĚLENÍ OBLIGACÍ PODLE ZPŮSOBU STANOVENÍ VÝNOSU:
CENA OBLIGACE:
METODY OCEŇOVÁNÍ DLUHOPISŮ:
CENA PODÍLOVÉHO LISTU
CENA SMĚNKY
RIZIKO A NÁKLADY KAPITÁLU
POSTOJ K RIZIKU
VZTAH RIZIKA A NEJISTOTY
NÁKLADY NA CELKOVÝ KAPITÁL
ODBYTOVÁ ČINNOST, OBCHODNÍ PLÁN PODNIKU, MARKETINGOVÉ TECHNIKY
OBCHODNÍ PLÁN PODNIKU
MARKETINGOVÉ TECHNIKY
PODNIKOVÉ ŘÍZENÍ, STRATEGICKÁ, TAKTICKÁ A OPERATIVNÍ ÚROVEŇ ŘÍZENÍ
ŘÍZENÍ STRATEGICKÉ
TAKTICKÉ ŘÍZENÍ
OPERATIVNÍ ŘÍZENÍ
2
3
6
7
9
10
11
12
13
14
15
17
20
21
22
24
27
29
30
34
37
38
39
39
43
43
44
45
45
46
46
46
47
47
47
48
49
49
51
51
51
52
53
54
54
1
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
2. Činnosti podniku, specifikace a jejich řízení, finanční řízení podniku, vymezení
obsahu, cena cenných papírŧ, riziko a náklady kapitálu, investice do finančního
majetku
1. Druhy podnikových činností a jejich efektivnost
Podnikové činnosti:
1. Podnikové řízení - management
2. Výrobní činnost
3. Nákup - nebo-li zásobování
4. Odbyt - nebo-li marketing
5. Personální činnost
6. Financování podniku
7. Investiční činnost
8. Podnikové početnictví - účetnictví, kalkulace nákladů, rozpočetnictví, podniková statistika, rozbor
Druhy činností:
1. primární činnost
- prodejní (odbytová)
- zásobovací (nákup, doprava, skladování)
- výrobní (provozní)
2. podpŧrné činnosti
- personální
- investiční
- finanční
- vědeckotechnická
- správa
Funkce (činnosti) podniku:
- své cíle uskutečňuje podnik svou činností
- základní funkcí každého podniku je přeměnit vstupy na výstupy
- činnosti podniku se liší podle charakteru podniku (výrobní, poskytující služby), odvětví (průmyslové,
zemědělské aj.), velikosti podniku, právní formy
- funkce jsou vzájemně propojeny a překrývají se, proto vzniká nutnost je koordinovat
Funkce výrobního podniku:
Výrobní funkce:
- nejširší pojetí - všechny podnikové funkce (zásobování, personál, IM, kapitál, odbyt, správa aj.)
- nejužší pojetí - zhotovování výrobků
- u nevýrobních podniků tuto funkci označujeme jako provozní
Prodejní funkce:
- úkolem je prodat na trhu výrobky, které podnik vyprodukoval
- zahrnuje : výzkum trhu, výrobková politika, stanovení cen, platebních podmínek, slev, volba odbytových cest,
vlastní prodej, propagace, reklama, servis, poradenská činnost, public relations - někdy tyto všechny
- činnosti označujeme jako marketing
Zásobovací funkce:
- širší pojetí - pořízení surovin, materiálu, DHM, finančního kapitálu, pracovních sil a služeb
- užší pojetí - pouze pořízení surovin a materiálu včetně dopravy, příjmu, skladování a předání do výroby
- tyto tři funkce se označují jako primární, následující jako podpůrné (průřezové)
Personální funkce:
- jejím úkolem je zajistit rozhodující VF - pracovníky
- nábor pracovníků a jejich výběr, zvyšování jejich kvalifikace, vytváření optimálních pracovních podmínek,
účinného systému zainteresovanosti, sociální a kulturní péče o pracovníky,
2
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Investiční funkce:
- jejím úkolem je zajistit pro podnik všechen potřebný DHM a DNM
- v menší míře (průmyslové podniky) zajišťuje investování do finančního majetku nákupem akcií
- formou pořízení DM je i leasing
- děje se v souvislosti s finanční funkcí
Finanční funkce:
- jejím úkolem je obstarání finančních prostředků (kapitálu)
- v širším pojetí zahrnuje i mimořádné financování při založení podniku, zvyšování kapitálu, fúzi, přeměně
právní formy, sanaci a likvidaci podniku
- finanční funkce má zajistit finanční rovnováhu podniku včetně optimální kapitálové struktury
Vědeckotechnická funkce:
- v průmyslových podnicích je zaměřena zejména na aplikovaný výzkum, vývoj a realizaci nových nebo
inovovaných výrobků a technologií, zabývá se i běžným zdokonalováním výroby
- ve strojírenství jde o technickou přípravu výroby (technologická, konstrukční a organizační příprava výroby).
Správa:
- neboli administrativa, zahrnuje činnosti zajišťující chod celého podniku
- patří sem organizace, plánování, statistika, účetnictví, právní oddělení, controlling, vnitřní audit apod.
2. Výrobní činnost
Výroba:
- Přeměna vstupů (výr. faktorů) na výstupy (produkty, služby,)
Výrobní faktory:
1. Práce řídící a výkonná
2. DM
3. Materiál
- V širším slova smyslu do výroby zahrnujeme všechny podnikové činnosti
Výrobní proces probíhá v etapách:
1. Předvýrobní etapa = vývoj nového výrobku, technologická příprava výroby, zajištění mat.
2. Výrobní etapa
3. Odbytová etapa
Členění Výrobních procesů:
1. Procesŧ pracovních = tzn. přímá účast člověka
2. Automatické procesy = určité části výrobku vyrábí robot, automat – člověk jen kontroluje
3. Přírodní procesy = při působení přírodních sil ten výrobek vzniká – kvašení vína, zrání obilí
Členění dle použité technologie:
1. Procesy mechanicko-fyzikální = surovina, podstata látky se nemění, látka se rozstříhá, ale pořád je to látka (u
šití šatů)
2. Procesy chemické = látková podstata se mění, ropa se zpracovává dál na benzín, parfém atd.
3. Procesy biologické = zde se mění jen vlastnosti suroviny – výroba vína, piva
Členění výroby ve výrobním podniku:
1.Výroba hlavní = hl. náplň činnosti podniku (truhlářství – výroba nábytku)
2.Vedlejší činnost = výroba polotovarů, náhradních dílů
3.Doplňkovou činnost = zpracovávají se odpady z hl. a vedlejší činnosti
4.Výroba přidružená – charakterem se od ostatních může lišit, výroba něčeho jiného, podnik má volnou
kapacitu, nabídne jinému podniku, že tam něco pro něj můžou dělat
- Kromě pracovních procesů, mohou ve výrobním podniku probíhat procesy pomocné (údržba, výroba energie,
úklid).
Procesy obslužné – výrobu obsluhují – skladování, doprava, balení, kontrola
3
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Výroba podle počtu vyráběných ks:
1. Kusový výroba – malé množství stejných výrobků, výroba na zakázku
2. Sériová výroba –určitý druh výrobku se opakuje v sériích – výroba aut
3. Hromadná výroba – výroba velkého množství malého počtu výrobků - hřebíky
Typy výrobních činností:
1. Výroba na zakázku – výroba dle přání zákazníka a vyrábí se většinou kusově, nábytek, šaty
2. Výroba vázaná hromadná – výrobky pro masovou spotřebu, předpokládá se plynul odběr výrobků, vysoce
standardizovaná, zautomatizovaná
3. Pružná hromadná výroba – vetší množství zboží, jeden druh výrobku, ale přizpůsobuje se přání a potřebám
zákazníka, individuálně se přizpůsobuje – auta
4. Plynulá výroba, proudová – nepřetržitě proudí suroviny do podniku, a výrobky z podniku ven. Je vysoce
automatizovaná. Probíhá bez přerušení 24/7. Vyrábí se 1 druh výrobku – mléko, papír.
Plánování výroby:
1.Plánování výrobního programu = co, pro koho se bude vyrábět?
2. Plánování výrobního procesu= jak?
3. Plánování zajištění výrobních faktorů = vše, nákup, doprava, skladování, pers. činnost, investiční činnost
1. Plánování výrobního programu (optimální množství výroby)
= sortimentní skladba a objem výroby v určitém období
- Tyto otázky řeší MKTG (co pro koho?) je to součástí plánu odbytu.
- Podnik musí brát vždy potaz konkurenci atd.
Podnik nevyrábí maximální objem, nýbrž optimální objem množství výrobků. Tímto optimálním množstvím se
rozumí takový objem výroby, při kterém se Mezní tržby = Mezním nákladům
Toto se týká pouze výrobce/podniku s výsadním postavením na určitém trhu u určitého druhu výrobku. Podnik
vyrábí 1 druh výrobku.
Pokud výrobce vyrábí více výrobků, pro určení optimálního množství výrobků, používá Lineární programování,
které je součástí Optimálního programování (spec. Vědecká disiplína).
Metoda BENCHMARKING – postup pro neustálé zlepšování výrobku, soustavné hodnocení výrobků, služeb a
postupů, ve srovnání s konkurencí a nejlepšími podniky v odvětví.
Důležitou součástí plánovaní je plánování jakosti/kvality výrobku. Vždy se srovnává s určitou
požadovanou/stanovenou úrovní jakosti. Vše se knotroluje – vstupní, výrobky, na výstupu. Jakost výroby hraje
důležitou roli ve vztahu ke konkurenci.
Způsoby zlepšování:
1. TQM – Total Quality Management
- systém totální jakosti, zkoumá jakost celého procesu při výrobě = jakost jednotlivých činností (jakost
personální práce, marketingu)Výhody – možnost rychlé reakce na vzniklé problémy při výrobě, rychlé reakce na
požadavky trhu. Nevýhoda - obtížná měřitelnost
2. Systém norem . ISO
hodnotí kvalitu konečného výrobku, kt. se zobrazuje v ISO normách. Výhoda – snadná měřitelnost kvality.
Nevýhoda – strnulost při výrobě je potlačována inovace výrobku
Jako ukazatel produkce průmyslu sleduje se Výroba zboží u podniků s více než 100 zamci. Patří sem všechny
hotové výrobky, polotovary – vše, co bylo vyrobeno nebo práce prům. povahy.
U podniků menších než 100 zamců = se sledují tržby z prodeje vl. výrobků a služeb.
4
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
2. plánování výrobního procesu (jak, jakou technologií se výrobek bude vyrábět)
- hledají se co nejlepší kombinace výrobních faktorů tzv. Optimální kombinace výrobních faktorů, aby byly
náklady co nejnižší
- používají se k tomu různé matematické metody, lineární programování atd.
Plánují se:
A) velikost výrobní dávky
B) sestavuje se lhůtový plán
C) plán výrobních kapacit
Výrobní dávka:
- soubor výrobků, vyráběných v těsném sledu za sebou s jednorázovým vynaložením nákladů na přípravu a
zakončení příslušného procesu. Tyto jednorázové N jsou vždy na tu jednu dávku stejné = tzn. fixní N. Čím víc se
vyrábí, tím jsou menší.
Ostatní N variabilní N s velikostí produkce na jednotku stoupají.
Určuj se velikost výrobní dávky, takové mn., při kterém jsou celkové jednotkové náklady minimální
Lhŧtový plán:
- stanovení začátků a konců výroby jednotlivých zakázek.
Zde jsou pojmy:
Výrobní takt :
- časový interval mezi odvedením dvou po sobě následujících výrobků/součástí.
Prŧběžná doba výroby výrobku:
- doba, která uplyne od předložení požadavku na jeho výrobu do expedice zákazníkovi.
Plán výrobních kapacit:
= maximální objem produkce, který může výrobní jednotka za určitou dobu vyrobit. Je to spíš teoretická
veličina.
Tato kapacita:
výsledek výkonu výr. zařízení x doba, po kterou je v činnosti
Výkon výrobního zařízení: maximální výrobnost za jednotku času při normované jakosti surovin a dodržení
technologického postupu a jakosti výrobku
Časový fond výrobního zařízení: plánovaný počet dnů/hodin jeho činnosti za rok
Bod zvratu:
- určité množství od nuly do křivky – takové množství výroby,kdy se ze zony ztráty dostává do zony zisku
Analýza bodu zvratu:
Z=T-N
Z= p.q – (F+b.q)
BZ = bod zvratu, mrtvý bod – kolik musí vyrobit, aby nebyl podnik ve ztrátě.
= objem výroby, při kterém se tržby rovnají celkovým nákladům CN, podnik již není ztrátový, ale ještě
nedosahuje zisku.
5
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
1. Přímka Tržeb, začíná v bodě O, protože při nulovém objemu prodeje jsou i tržby nula.
2. Přímka CN začíná v bodě F, což je bod, ukazující na výši fixních nákladů.
3. Nemá-li být výroba ztrátová, musí mít přímka CN menší sklon, než přímka Tržeb.
4. Přímka Zisku/Ztrát Z/Z začíná v záporných hodnotách na svislé ose, a to ve stejné vzdálenosti od nuly, jako
přímka CN, protože při nulových Tržbách vzniká ztráta právě ve výši fixních nákl. F
5. Protože přímka Tržeb stoupá strměji než přímka CN, obě se v určitém bodě protnou.
6. Přímka Z/Z protíná vodorovnou osu ve stejné vzdálenosti od nuly, jejíž souřadnici odpovídá průsečík přímek
T a CN.
7. Objem výroby, který odpovídá průsečíku přímky Tržeb a celkových nákladů se nazývá bod zvratu BZ.
q(BZ) /takový objem výroby, kdy není podnik ve ztrátě, ale ještě nedosahuje zisku/
q (BZ) =
Z = p.q – (F + b.q)
3. plánování zajištění výrobních faktorŧ
3. Nákup:
Co je cílem nákupu? – zajistit vše, co je třeba pro potřeby podniku.
Nákupní proces:
Důležitost úutvaru nákupu(zásobování)
Nákup se musí stát aktivním článkem v procesu plnění strategických cílů v podniku.
- MKTG přístupy požadují vytvoření a aktualizaci odpovídající nákupní informační základy, aby se dalo
optimálně rozhodnout o mat., dodavatelích, dodávkách, dodacích podmínkách atd.Tyto požadavky se projeví
v požadavcích.
Požadavky na nákupce:
- odborník po stránce technické, ekonomické, ale musí být také právním zástupcem firmy, musí znát právní
normy, které se týkají dodavatelsko-odb. vztahů, také umět vést, znát etiku, psychologii atd.
Tento nový přístup MKTG označujeme Partner- spojenec, nebo protihráč.
V oblasti MKTG nákupu se přesunuje težiště z pouhého opatřování zásob, do oblasti strategického řízení.
Nákupní MKTG MIX:
1. Informačně-komunikační mix
 informace o výrobcích a službách, které se nakupují
 info o vyráběných vlastních produktech a jejich materiálové náročnosti
 sháníme info o všech možných dodavatelích
 cenách výrobků a služeb
Komunikační mix:
1. výzkum dodavatelů
2. volbu dodavatele
3. komunikace v průběhu kontraktace
4. komunikace pro realizaci dodávek
5. hodnocení dodavatele
2.Výrobkový mix a mix služeb
Rozhoduje se o parametrech každého výrobku, který by měl být předmětem nákupu. V rámci výrobků se
rozhoduje o šířce a hloubce nakupuovaného sortimentu. Pak získávat info o nakupovaných službách odexterních
dodavatelů či v kooperaci s jiným podnikem.
6
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
4. Nákup, zásobování
= podniková činnost, kterou je opatřování zásob
ÚTVAR ZÁSOBOVÁNÍ:
jeden z velmi důležitých podnikových útvarů. Porovnává dodavatele, jejich podmínky, ceny, náklady na dopravu
apod.
Činnosti útvaru:
- zajištění budoucí předpokládané spotřeby materiálu
- zjišťování zdrojů materiálu, jaké by mohl mít podnik do budoucna
- včasné projednávání a uzavírání smluv
- sledování a regulování stavu zásob
- operativní provádění zásahu v případě ohrožení výroby (malé zásoby)
- zabezpečení efektivního fungování materiálně technické základny zásob (skladové hospodářství, doprava)
- vytváření informačního systému pro řízení zásobovacího procesu.
Ve vyspělých státech existuje velký výběr dodavatelů = funguje zde marketingový přístup při výběru vhodného
dodavatele, tzv. nákupní strategie s využitím marketingového přístupu.
FUNKCE A ÚKOLY ÚTVARU NÁKUPU
Základní funkcí útvaru nákupu v podniku je efektivní uspokojování potřeb vyplývajících z plánovaného
prŧběhu základních, pomocných i obslužných výrobních i nevýrobních procesŧ, a to zajištováním
dodávek surovin, základních i pomocných materiálŧ, nakupovaných výrobkŧ a součástek, polotovarŧ,
náhradních dílŧ, nářadí, přípravkŧ, režijních materiálŧ a pomŧcek pro řízení a správu, pro sociální
služby a bezpečnost podniku atd. Nákup je zabezpečován útvarem nákupu, v některých podnicích
nazývaným útvar zásobování.
MARKETINGOVÉ POJETÍ NÁKUPU
Moderní podniky v tržně vyspělých ekonomikách v posledních letech začaly uplatňovat i v oblasti nákupu
marketingové přístupy, metody a techniku. Je nutno připomenout, že marketing v podnicích se začal
rozvíjet nejprve v podobě, které dominovala strana výstupní, tj. prodej.
Potřeba rozvíjet marketing v nákupu s dŧrazem i na vnější strategické a taktické aktivity se stále
naléhavěji začala projevovat poté, kdy se dřívější, vesměs deficitní trh, v němž převažovala poptávka nad
nabídkou, měnil v dynamicky vyrovnaný a kdy mezi dodavateli sílilo konkurenční napětí projevující se
v úsilí získat zákazníka lepším uspokojením jeho potřeb.
Marketingové pojetí nákupu používá obdobné metody a techniku jako marketing s dominantou na straně
prodeje , počínaje výzkumem dodavatelského trhu, rozhodováním o optimálním dodavateli, režimu a
podmínkách dodávek (cenových, dodacích, platebních, logistických atd.), zásobách a logistickém zajištění
nákupních procesŧ. Při tom všem odběratel (kupující) usiluje o dlouhodobé partnerské, vzájemně
výhodné dodavatelsko-odběratelské vztahy, a to i v otázkách kvality výrobkŧ, spolehlivosti, pružnosti a
efektivnosti plnění smluv apod.
Nákupním marketingem podnikový logistický řetězec začíná a marketingem na straně prodeje končí.
Opačným směrem však probíhá informační tok, tj. od marketingu na straně prodeje k nákupu. Dŧležitým
předpokladem úspěchu je vzájemná komunikace tržních partnerŧ – dodavatelŧ či odběratelŧ.
- podnik při svém podnikání využívá a propojuje celou řadu činností mezi, které patří i zásobování a nákup
- zásoby patří do oběžního majetku (nakoupené a pořízené vlastní činností)
Rozdělení oběžního majetku:
1. věcná forma (zásoby, základní materiál, provozní materiál)
materiál: pomocné materiály, obaly, pohonné hmoty, drobné nářadí, kancelářské potřeby, čistící prostředky
zboží: všem co je nakoupené za účelem dalšího prodeje
nedokončená výroba: výrobky, které firma dokončila a dává je do prodeje
polotovary: rozpracované výrobky, které jsou z hlediska některého technologického stupně už dokončené a dají
se prodat (knedlík, listové těsto)
zvířata: slepice, husy
7
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
2. peněžní forma (peníze)
- hotovost v pokladně
- peníze na BÚ
- krátkodobé CP (směnky, depozitní certifikáty)
- ceniny (kolky, stravenky, známky)
- pohledávky
- do zásob patří jen věcná forma
- peněžní forma se do oběžního majetku nepočítá
- důležitá je rychlost obratu zásob, měříme ji podle ukazatelů rychlosti a doby obratu zásob
Jak dosáhneme vyššího obratu:
1. zvětšení objemu výroby při zachování průměrné zásoby
2. snižování průměrné zásoby při zachování celkové spotřeby
- nákupem se zabývá útvar zásobování
- základní funkcí tohoto útvaru je efektivní zabezpečení předpokládaného průběhu základních pomocných a
obslužných výrobních i nevýrobních procesů surovinami, materiálem a výrobky, a to v potřebném množství
sortimentu, čase a místě
- zásobovací útvar musí aktivně spolupracovat s útvary přípravy výroby, řízení výroby, údržby, účetnictví,
rozboru, financí, kontroly a statistiky
- ve vyspělých ekonomikách se v nákupu uplatňuje marketingový přístup
Marketingový přístup:
- tento přístup vznikl v době, kdy docházelo ke konkurenci mezi dodavateli
- používá stejné metody jako při prodeji
- nákupní marketingový mix je začátkem podnikového logistického řetězce, tento řetězec končí marketingem na
straně prodeje
Plán zásobování:
S + KZ = PZ + N
S = spotřeba, KZ = konečná zásoba, PZ = počáteční zásoba, N = nákup
S můžeme vypočítat – viz. níže
KZ - konečnou zásobu si určuje firma sama s ohledem na předpoklad potřeby počáteční zásoby
N - nákup– neznámá, kterou musíme vypočítat z rovnice
Metody výpočtu spotřeby:
1. podle technické dokumentace
- používáme tehdy, pokud lze přesně propočítat spotřebu jednotlivých materiálů na 1 výrobek
- tato metoda je velmi pracná
2. podle výtěžnosti
- výpočet průměrné výtěžnosti z větších objemů materiálů
- používáme tehdy, pokud nelze přesně spočítat spotřebu na 1 výrobek
- je méně pracná
3. metoda indexní
- vypočteme spotřebu podle skutečnosti v minulém období
- poměr zvýšíme nebo snížíme plán spotřeby
Řízení zásob:
- odpovídá za něj zásobovací (nákupní) útvar
- úkolem řízení zásob je jejich udržování na úrovni, která umožňuje vyrovnávat časový a množstevní nesoulad
mezi procesem výroby u dodavatele a spotřeby u odběratele, dále tlumit nebo zcela zachycovat důsledky
náhodných výkyvů těchto dvou procesů
Operativní řízení:
- má zabezpečit udržování konkrétních druhů materiálu v takové výši, aby uspokojovala potřeby
vnitropodnikových útvarů s vynaložením minimálních N na jejich pořizování
8
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Strategické řízení:
- soubor rozhodnutí o množství finančních zdrojů, které podnik může z celkových zdrojů optimálně vyčlenit na
finanční krytí zásob
- měl by se dodržovat optimalizační přístup při řízení zásob - minimalizace celkových N na pořízení a udržování
zásob a plné krytí potřeb
- toto kritérium splňuje optimální zásoba = nalezení vhodného objednacího režimu, tedy jak často se mají
zásoby doplňovat
- u většiny standardních druhů materiálu je podmětem pro doplnění zásoby její pokles pod tzv. objednací úroveň
5. Metody řízení zásob:
1. metoda ABC
- všechny materiály nejsou stejně důležité, proto je rozdělíme do 3 skupin:
▪ skupina A
- nejdůležitější
- základní suroviny, které se spotřebovávají ve velkém množství
- podílejí se 60-80% na celkové hodnotě spotřeby, ale je jich pouze 5-15% druhů
- musíme u nich počítat optimální zásobu
- počítáme pomocí metody normování zásob
▪ skupina B
- zahrnuje15-25% druhů
- představuje 15-25%ní podíl na celkové spotřebě
- krátká lhůta mezi vystavením a vyřízením objednávky, objednáváme při poklesu na minimální zásobu
- stačí mít minimální zásobu
▪ skupina C
- ještě méně důležitá
- zásoby, jejichž počet je 60-80% druhů (rozmanité)
- objem spotřeby ve finančním vyjádření je malý (5-15% celkové spotřeby)
- jejich zásoba se plánuje souhrnnou peněžní částkou
2. metoda normování zásob
- účinná, ale pracná metoda, protože předpokládá, že každý druh zásob skupiny A má zpracovány 3 normativní
ukazatele
- základem normování je stanovení výchozích veličin, což jsou: zásoby běžné, pojistné (popř. technické) a
velikosti dodávkového cyklu
Zásoba běžná:
- má zajistit předpokládanou spotřebu v období mezi 2 dodávkami
- pohybuje se mezi maximálním stavem v den dodávky a minimálním stavem těsně před dodáním
Zásoba pojistná:
- vyrovnává případné odchylky v dodávkách nebo ve spotřebě
Zásoba technická:
- vyskytuje se v těch výrobách, kde je materiál před výdejem do spotřeby potřeba upravit
např: sušení dřeva
- z této zásoby nelze předčasně čerpat
Celková zásoba:
- součet zásoby běžné, pojistné a technické
Dodávkový cyklus:
- doba mezi 2 smluvními dodávkami (podle typu zásob).
9
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Existují 3 základní normativy: (patří k skupině A)
1. časová norma zásob (Čn)
- je to čas, po který vydrží průměrná zásoba
- -tento čas se udává ve dnech
Vypočítá se:
ČN = ZB + ZP + ZT
ZB = doba, pro kterou vydrží zásoba běžná
ZP = doba, po kterou vydrží zásoba pojistná
ZT = doba, po kterou vydrží zásoba technická
2. normovaná zásoba v naturálních jednotkách (Zn)
- udává fyzický objem průměrné zásoby
Vypočítá se: Zn = ČN x s
s = průměrná denní spotřeba materiálu
3. normovaná zásoba ve finančním vyjádření (Fn)
- objem peněz průměrně vázaných v zásobách
Vypočítá se: Fn = Zn x p
p = cena za naturální jednotku
6. JUST IN TIME
3. metoda JUST IN TIME
- byla vyvinuta v Japonsku
- vychází z toho, že odběratel nemusí dodržovat žádnou zásobu
- kapitál nebude vázán v jednotkách
- vyžaduje dokonalou spolupráci obou partnerů a má další řadu výhod, ale zase se musí brát v úvahu, jestli
úspory z nulových zásob a zvýšení jakosti jsou větší než zvětšené náklady na dopravu a motivaci dodavatele
k nejvyššímu stupni spolehlivosti
Světové dění JIT Toyota:
Japonské firmy – Toyota (vůdčí, neustálé zproduktivnění výroby – zase nový tojotismus)
Pojem umrtvený kapitál =nadměrné zásoby
1. etapa – snížení předvýrobních a výrobních zásob na nejmenší možnou přípustnou míru
2. etapa – Toyoata tvrdí, že dnes má téměř nulové zásoby tzn. téměř žádné sklady – je to díky JIT (just in time),
se kterou Toyota přišla. Využívá svých dodavatelů a subdodavatelů, kteří musí dodržovat velmi striktně smlouvy
(Škodovka – montování dveří – montáţní linka, z kamionu se rovnou vykládají dovezené dveře na montáţní linku.
Kdyţ by přijel kamion pozdě nebo se špatným mnoţstvím či kvalitě, tak mohou být sankciováni za nedodrţení JIT
a narušení výroby.) Kontrolu nad finálním výrobkem nese finální výrobce. Odběratel (finální výrobce) musí
10
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
zdůrazňovat, že dodavatelům dává práci a to mu pak pomáhá držet dodavatelskou morálku. Snaží se držet
disciplínu. Smlouvy jsou strohé a přesně dané. Ještě na dodavatele platí pohrožení s „prověřením kvality
dodávaných komponent“. Sklady přehrávají na dodavatele a subdodavatele – to je negativní dopad JITu.
JIT – má principy:
1. dodávat v požadovaném čase
2. v požadovaném množství
3. v požadované kvalitě
Zeštíhlení výroby – dŧsledek JIT:
Vzdal se výrobce výroby určitých komponentů a tím zeštíhluje výrobu. Tím JIT se zapříčinila štíhlá výroba.
Z ekonomických dŧvodŧ se výroby určitých komponent vzdává, radši vezme od dodavatele v rámci JIT a
tím se zeštíhlí výroba. /vyrábím cyklistická kola, ale nevyrábím šrouby, objednám je u jiného výrobce./
Problém u JIT: musíme dát najevo, že my dáváme dodavateli práci (VYVÍJÍME NA NĚ TLAK, ABZ
DODÁVALI VČAS….). Riziko je vlastně to mé rozhodnutí, kolik součástek vyrobím já a kolik vyrobí ten
dodavatel. Výhody, nevýhody. Žádný odbornmík to přesně nikdy neřekne. Neexistuje na to žádný vzorec.
Řídíme se ze zkušeností z předchozích našich výrob. Ten počet se liší i výrobce od výrobce – každý má jiné
dispozice. Při řešení tohoto úkolu nás musí vest PODMÍNKA – že v rámci štíhlé výroby při využití JIT musí mít
kontrolu nad výrobkem ten finální výrobce (odběratel té součástky) – ten, který ten fin. výrobek dodává na trh.
Zásada MKTG:
Ve výrobě lze vyrábět jen tolik, kolik požaduje zákazník.
7. KANBAN
Písemně napsáno – štítek.
2 fce KANBANu:
1. štítek (Kanban) má fci objednávky
- jde to od finálního skladu a jde do výroby od konce na začátek. Od expedičního skladu, celou výrobu až do
počátku, kde se začíná výroby. Na štítku, kanbanu je počet ks., specifikace atd.
2. fce dodacího listu
Zajištění otázky množství a jakosti – je to tam napsáno na tom štítku. Kontrolorem je vždy ten následující
pracovník, který přebírá práci od toho předcházejícího.
KANBAN – system řízení výroby
- pochází z Japonska (první pouţití Toyota =) TPS systém, nejstarší systém řízení výroby
- jednotlivé výrobní pozice jsou mezi sebou ve vztahu zákazníkXdodavatel
- předávají si informace na kartičkách
- v současné době se kombinuje se systémem JUST IN TTIME a vyuţívá se u velkosériových výrob, kde jsou
minimální změny ve výrobě
- TAŢNÝ SYSTÉM - tahá tolik, kolik požaduje zákazník
Tok požadavků
KANBAN
Tok materiálu
materiálu
A
B
C
D
E
11
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
8. Personální činnost (PČ)
- jedna z podnikových činností…
Japonsko
Po druhé sv. válce 1946 … začátek konsolidování nár. hospodářství v Japonsku
50 – 60 léta – Japonci vyslali své „špiony“ s fotákama, aby se chytili – ty všechno fotili, nejvíce věcí/ideí
okopírovali a získali v záp. Evropě a USA…. Za chvilku začali produkovat… měli populační explozi….
Průmyslová špionáž .. a pak ty výrobky dále zdokonalili a produkovali jako modernější, výkonnější
…OBROVSKÁ FLUKTUACE MANAGERŮ STŘEDNÍ KATEDORIE…
MNGRři si po určité době začali klást velké fin. požadavky na mzdy. Firmy byly zahnány do kouta. Odborníci
měli přemrštěné požadavky a firmy to neutáhly. Konkurence pak člověka přetáhla a fin. požadavky splnila. Po
pár letech se to opět opakovalo.
V dnešní době je obrovská nabídka vysoce kvalifikovaných pracovních sil. Každý si váží svého pracovního
místa.
Základní cíle PČ:
1.Cíle v oblasti ekonomické
1. Optimální využití lidské práce v kombinaci s ostatními VF (Práce, Půda, Kapitál, Informace) s cílem
dosáhnout nezbytně nutného výkonu organizace a její adaptace na požadavky okolí.
2. Zlepšování struktury a zvyšování kvality fungování lidských zdrojů organizace
3. Stanovení a udržení personálních nákladů organizace (mzdy, výdaje na soc. potřeby) na optimální výši
4. Realizace systému odměňování podle výkonu stimulujícího rozvoj aktivity zamce
2.Cíle v oblasti sociální
1. Naplnění osobních cílů zamců spojených s výkonem práce pro organizaci
2. Spokojenost s pracovním místem, obsahem práce, prac. prostředím a vnitřním klimatem organizace
3. motivace zamců v seberozvoji, zvyšování kvalitifikace a tvořivému přístupu při řešení úkolů
4.vytváření pocitů identifikace zamce s cíly organizace
5. zabezpečení sociálních jistot zamců
Organizace pers. práce PP:
PP vychází ze zásad pers. strategie firmy. Jedná se o vymezení hl. Cílů a zásad a naznačení zákl. postupů v
oblasti řízení lidského faktoru ve firmě. Realizuje se prostřednictví celé řady činností, kt. zabezpečuje převážně
pers. útvar.
1. Plánování zamců – plánování potřeby zamců, jejich počtu, profesní a kvalifikační strukturu a jejich rozmístění
2. Získávání a výběr zamců – určení způsobů a metod pokrytí potřeb zamců, metody vnějšího a vnitřního výběru
zamců
3. Rozmisťování zamců – zařazování do prac. činnosti, ukončování prac. poměru, penzionování zamců
Org. maticová struktura – matice zamců _ zvládají různé úkoly – zdatnost,
4. Hodnocení pracovníků – pro potřeby pers. Rozvoje organizace, i osobního rozvoje zamců. Subjektivní
záležitost. Sebehodnocení.
5. Hodnocení práce a popis pracovních míst
6. Tvorba nástrojů pracovní motivace a firemních mzdových systémů – odměny
7. Firemní systémy vzdělávání
8. Kolektivní vyjednávání – odbory
9. Sociální péče – BOZP, org. Soc. služeb
12
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
9. Investování
= vynakládání zdrojů za účelem získání užitku, které jsou očekávány v delším budoucím časovém období
3 základní skupiny investic:
1. hmotné investice
- věcné, fyzické, kapitálové
- vytvářejí nebo rozšiřují výrobní kapacitu podniku
2. finanční investice
- nákup CP, obligací, akcií, půjčení peněž investičním aj. společnostem za účelem získání úroků, dividend nebo
zisku
3. nehmotné investice
- nákup know-how
- výdaje na výzkum, vzdělání, sociální rozvoj, …
hlavní předmět činnosti výrobního podniku představují hmotné investice
- jsou to celkové výdaje vynaložené na výstavbu, modernizace, rekonstrukci nebo obnovu majetku podniku
(skutečná fyzická tvorba – pořízení budov, strojů, …)
- výstavba nových provozů, zavedení nových technologií, výměna zastaralého a opotřebovaného zařízení, …
z hlediska toho, zda investice rozšiřujeme nebo jen obnovuje výrobní kapacitu podniku, rozlišujeme:
1. rozšiřovaní investice (nettoinvestice ,čisté investice)
2. obnovovací investice (reinvestice)
3. bruttoinvestice (celkové, hrubé investice)
Rozhodování o investicích:
= rozhodování o tom, „kolik, do čeho, kdy, kde a jak investovat“
= rozhodování o budoucím vývoji podniku a jeho efektivnosti
= tato rozhodnutí patří k nejdůležitějším manažerským rozhodnutím
- investice pro podnik na jedné straně přírůstkem zisku, ale i břemenem, které zatěžuje eko podniku hl. fixními N
- nesprávně zaměřená a neefektivní investice může podnik přivést i k úpadku
investiční plán podniku:
- vychází ze strategického podnikatelského plánu
- je konkretizován v investičních projektech
- z něho se vybírají ty, které nejlépe splňují cíle podniku
- cílem investiční činnosti jsou takové investice, které vedou k růstu hodnoty podniku
- investičním projektem může být náhrada opotřeb.zařízení, zavedení nového výrobku…
- pro nejvhodnější projekty se vypracovává podrobná technicko-ekonomická studie
technicko-ekonomická studie:
- zabývá se věcnou i ekonomickou (finanční) stránkou investičního projektu
z věcného hlediska: jde o technickou a výrobní stránku investice (jaké stroje a zařízení mají být obnoveny nebo
nově pořízeny, jakou mají být rozšířeny výrobní kapacity, …)
z ekonomického hlediska: jde o posouzení eko efektivnosti investičního projektu a způsobu jeho financování (z
vlastních zdrojů, úvěrem)
podnik si může investiční projekt realizovat:
1. vlastní investiční výstavbou
- u rozsáhlejších investic
účastníky jsou:
- investor (organizace, pro kterou se investice realizuje a která ji financuje)
- projektant (vypracovává projekt včetně rozpočtu)
- dodavatel (uskutečňuje výstavbu)
2. dodavatelským zpŧsobem
3. koupí
4. finančním leasingem
13
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
zdroje financování investic:
1. vlastní zdroje
- odpisy
- zisk
- výnosy z prodeje a z likvidace hmotného majetku a zásob
- nově vydané akcie
2. cizí zdroje
- investiční úvěr (půjčka) od banky
- vydané a prodané obligace
- splátkový prodej
- leasing (nájem zařízení, dopravních prostředků, …)
Odpisy:
= náklady, které vyjadřují opotřebení budov, strojů a jiných stálých A
- uskutečněné odpisy obvykle nestačí ani na reprodukci existujících SA, proto se musí použít i ta část zisku,
která není rozdělena mezi majitele (akcionáře)
= investice musí „vydělat“ jak na splacení cizích, tak i vlastních zdrojŧ
10. hodnocení efektivnosti investic:
= podstatou hodnocení investic je porovnání vynaloženého kapitálu (výdajů na investici) s výnosy (příjmy), které
investice přinese = hodnocení výnosnosti (rentability) investice
- výnosem investice je přírůstek zisku (zisk po zdanění) a přírůstek odpisů (vrací se podniku v ceně prodaných
výrobků) = tyto položky tvoří cash flow
- přijatelná je taková investice, jejíž budoucí výnosy převýší náklady na ni vynaložené
- musíme přihlédnout i faktoru času
- dalším kritériem hodnocení efektivnosti je rizikovost
Rizikovost:
stupeň nebezpečí, že nebude dosaženo očekávaných výnosů a doba splacení investice (rychlost přeměny
investice zpět do peněžní podoby)
při hodnocení investice přihlížíme k její:
 výnosnosti
 rizikovosti
 likvidity (době splacení)
Ideální investice je taková, která má vysokou výnosnost, je bez rizika a co nejdříve se zaplatí. V praxi však
takový investice téměř neexistuje.
Ve skutečnosti: investice s vysokou výnosností je obvykle i vysoce riziková, málo riziková a likvidní investice
bývá zase málo výnosná.
Postup hodnocení investic:
1. určení jednorázových nákladŧ na investici (akcie, projekt)
- dopravné, N na instalaci, stavební N, N na výzkum a vývoj, N na přeškolení pracovníků, N na ochranu
životního a pracovního prostředí, …
2. odhadnutí budoucích výnosŧ, které investice přinese, popř. rizika
- odhad budoucích tržeb a nákladů
- rozdíl mezi přírůstkem OA a přírůstkem krátkodobých pasiv je změna čistého pracovního kapitálu
- je-li změna kladná = jsou nutné dostatečné finanční zdroje
3. určení „nákladŧ na kapitál“ vlastního podniku, který investice uskutečňuje (určení požadované
výnosnosti investice, která přihlíží i k jejímu stupni rizika)
- určení podnikové diskontní míry (nákladů na kapitál)
4. výpočet současné hodnoty očekávaných výnosŧ (cash flow) a aplikování rŧzných metod ekonomického
vyhodnocení investice
14
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
- jednorázové N na investici jsou vynaloženy v poměrně krátké době, očekávané V z investice plynou řadu let =
působí faktor času
- faktor času způsobuje, že hodnota dnešní peněžní jednotky je vyšší než hodnota peněžní jednotky v budoucnu
= časová hodnota peněz se mění
Současná hodnota:
peněžní suma, která musí být investována, pokud má být ve stanovené době získána zpět větší o očekávané
výnosy
2 SKUPINY METOD HODNOCENÍ:
1. statické
- vyjadřují stav k určitému okamžiku
- jsou stavovou veličinou
- nezahrnují v sobě faktor času
- patří sem: doba návratnosti investic, rentabilita úhrnného vloženého kapitálu
2. dynamické
- jsou tokovou veličinou
- vyjadřují stav za určité časové období nebo za určitý úsek
- zahrnují v sobě faktor času
- patří sem: čistá současná hodnota, vnitřní výnosové procento
11. Metody hodnocení investic
1. Metoda výnosnosti investic
Zr = průměrný čistý roční zisk plynoucí z investice
I N = náklady na investici
- nepřihlíží k rozložení zisku v čase (je statickým ukazatelem)
- poskytuje rychlou a vysoce názornou představu o rentabilitě (výnosnosti) investice
ri = Zrrr / IN
2. Metoda doby splacení (doby návratnosti)
= takové období, za které se tok výnosů přinese hodnotu rovnající se původním nákladům na investici
- čím je doba splacení kratší, tím je investice likvidnější (je v ní kapitál vázán kratší dobu)
- tento ukazatel je mírou likvidity investice
- tato metoda nebere v úvahu výnosy po době splacení a časové rozložení výnosů v době splácení
3. Metoda čisté současné hodnoty
= rozdíl mezi současnou hodnotou očekávaných výnosů (cash flow) a náklady na investici
ČSHI = SHCF – IN nt=1 CFt / (1 + k )t – IN
ČSHI = čistá současná hodnota investice
SHCF = současná hodnota cash flow (výnosů z investice)
CF = očekávaná hodnota cash flow v období t
IN = náklady na investici
k = kapitálové náklady na investici (podniková diskontní míra)
t = období 1 až n
n = doba životnosti investice
metoda čisté současné hodnoty bývá doplněna indexem rentability:
IR = SHCF / IN
- je-li hodnota indexu větší než 1, můžeme investici přijmout
- používá se při srovnání více variant
- vybereme tu variantu, jejíž index výnosnosti je vyšší
4. Metoda vnitřního výnosového procenta
- metoda je založena na principu současné hodnoty
- hledáme takovou diskontní míru, při které se očekávané výnosy z investice rovnají současné hodnotě výdajů na
investici
15
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
MVA:
= Market Value Added (Tržní přidaná hodnota)
- přírůstek tržní hodnoty firmy  rozdíl mezi částkou, kterou by akcionáři a ostatní investoři získali prodejem
svých akcií a hodnotou, kterou do firmy vložili
- hodnota může být kladná i záporná (ale když je záporná, je to špatně)
- cílem managerů je její maximalizace
EVA:
= Economic Value Added (Ekonomická přidaná hodnota)
- rozdíl mezi čistým ziskem podniku a jeho kapitálovými náklady
- vychází z předpokladu, že N na kapitál jsou dvojího druhu a že do nich patří úroky placené investorům (úroky
z cizího kapitálu) a V, které požadují vlastníci
- aby mělo podnikání smys, nestačí pouze dosahovat zisku, ale ukazatel EVA musí mít kladnou hodnotu
- berou se v úvahu ekonomické N
WACC 
EVA = NOPAT – C*WACC
NOPAT= EBIT (1-t)-C*WACC
EBIT = provozní zisk před úroky a zdaněním (=hrubý zisk)
T = míra zdanění zisku (např. daň 30% do vzorce 0,3)
C = dlouhodobě investovaný kapitál
NOPAT = čistý provozní zisk po zdanění
WACC = náklady na kapitál
C
E
D
re
rd
t
D/C
E/C
E
D
 re   rd 1  t 
C
C
celkový kapitál (součet D + E)
vlastní kapitál (VK)
cizí kapitál (CK)
náklady na VK
náklady na CK
daň
% zadluženosti (CK)
podíl celkového kapitálu
!!! NOPAT  WACC !!!
- provozní zisk po zdanění musí být vyšší nebo alespoň stejně velký jako náklady na kapitál, aby podnikání mělo
smysl
při výpočtech se vychází z určitých předpokladů, které zjednodušují analýzu:
 kapitál je půjčován i vypůjčován za stejnou úrokovou míru
 všechny peněžní toky se uskutečňují na začátku nebo na konci období, nikoli nepřetržitě v průběhu
období
 výnosy jsou jisté, bez rizika (riziko vkládáme do výpočtů diskontováním)
Srovnání investičních variant
1. jedna možnost investování kapitálu
 přijmu / odmítnu
 u metody doby splacení musí být doba kratší, než je životnost investice
 u metody ČSH musí být velikost ČSH kladná
 VVP musí být vyšší než minimálně přijatelné procento
2. více možností pro investování kapitálu
o kapitál stačí na 1 akci – výběr ze zaměnitelných vzájemně se vylučujících investičních variant
takové varianty, které uspokojí stejný účel a z nichž může být realizovaná jen jedna
platí proto vždy „buď – nebo“
o kapitál stačí na více akcí – výběr z více variant a stanovení jejich pořadí
pro každou variantu se vypočtou základní ukazatele (VVP, ČSH, popř. index výnosnosti)
podle VVP stanovíme pořadí investičních možností (vybíráme a realizujeme podle něj investiční akce)
při tomto přístupu nemusí být dosaženo hlavní cíle podniku (maximalizace tržní hodnoty firmy)
16
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
12. Zpŧsoby financování podniku:
Financování je významnou průřezovou činností spojující všechny věcně specializované aktivity probíhající v
podniku.
Financování podniku
4 zákl. úkoly FMP
1) Opatřování kapitálu – peníze, fondy – pro běžné i mimořádné financování podniku a rozhodovat o
jeho struktuře a změnách struktury. Tzn. získat úvěr, vydat akcie nebo obligace, restrukturovat zdroje.
Jsou to aktivity, které se týkají strany pasiv v rozvaze.
2) Rozhodovat o alokaci kapitálu – tzn. nakoupit aktiva, investovat kapitál do hmotného, nehmotného
nebo finančního majetku podniku, financovat běžné činnosti podniku nebo financovat vývoj nových
výrobků a technologií, vracet vypůjčený kapitál investorům a další. Tyto činnosti se týkají především
strany Aktiv v rozvaze.
3) Rozhodovat o rozdělení zisku – reinvestice Z+, vyplatit Z ve formě dividend – dividendová politika
podniku
4) Prognózování, plánování, zaznamenávání, analyzování, kontrola a řízení hospodářskou stránku
činnosti podniku tak, aby byla zajištěna finanční stabilita podniku. Tou rozumíme schopnost podniku
platit své současné splatné závazky z běžných příjmů, inkas – budoucí závazky z budoucích příjmů,
potřebné investice z vytvořených fondů a neplánované výdaje z rezervních fondů resp. možnost si na
tyto úhrady bez problémů vypůjčit.
Veškeré financování a fin. Řízení podnikŧ je ovlivňováno 2 faktory:
Faktorem času a faktorem rizika.
Faktor času - Budoucí hodnota peněz (úrokování) a současná hodnota peněz (diskontování).
Faktor rizika – při fa rizika lze odvodit všeobecná pravidla pro fin. Rozhodování, kterými se investoři a fin.
manageři řídí.
- Při stejném riziku se preferuje vždy větší výnos před výnosem menším
- Při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před rizikem větším
- Za větší riziko se požaduje větší výnos
- Preferují se peníze obdržené dříve, před stejnou částkou peněz, obdrženou později
- Motivací investování do určité akce je očekávání většího výnosu, než by přineslo investování
do jiné akce, ovšem s přihlédnutím k míře rizika
- Motivací veškerého investování je zvětšení majetku
Zpŧsoby financování podniku
17
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Podle pŧvodu kapitálu:
a) Vnitřní financování – zdrojem kapitálu je podniková hosp. činnost, jejímž výsledkem je zisk, resp.
odpisy a dlouhodobé rezervní fondy popř. prostředky uvolněné rychlejším obratem kapitálu.
b) Vnější financování – kapitálem, který přichází z vnějšku – mimo podnik - hl. zdroji jsou vklady a
podíly zakladatelů vlastníků a spoluvlastníků tzn. financování z vl. zdrojů. Patří sem i financování
z cizích zdrojů – obligace, půjčky.
Nové formy vnějšího financování:
a) Leasing – pronajímací společnosti pronajímají výrobní stroje…. A nájemci/ pronajímatelem může být
přímý výrobce.
1. Operativní (provozní) leasing – po skončení doby nájmu zůstává předmět ve vlastnictví
leasingové společnosti.
2. Finanční - nájemní smlouva je nevypověditelná, riziko spočívá na nájemci, do jehož vlastnictví po
skončení nájmu předmět většinou za symbolickou cenu přechází.
3. Zpětný leasing – při kterém leasingová společnost nejprve koupí předmět leasingu od původního
majitele a následně mu jej pronajme
Faktoring – je odkup pohledávek faktorem, který nese riziko jejich nedobytnosti a stává se tak institucí
financující podnik, který své pohledávky odprodal
Zerobondy – půjčky s nulovým kupónem, futures – předkupní smlouvy, swaps – výměnné obchody na
mezinárodních trzích, Opce – právo nebo povinnost na koupi nebo prodej finančních titulů, např. akcií, půjček,
valut
Podle pravidelnosti financování rozeznáváme:
 Financování běžné (Krátkodobé) – spočívá v zajišťování a vynakládání peněz na běžný provoz
podniku (na nákup surovin, materiálu, paliva, energie, mzdy pracovníkům, placení nájemného,
přepravného, daní, splacení krátkodobých závazků, vyplácení dividend a úhradu jiných výdajů)

Financování mimořádné – financování při založení podniku, při rozšiřování podniku, při spojování
podniku, při sanaci podniku, při likvidaci podniku, potřeby financování pří živelných pohromách
Podle pořízení dlouhodobého majetku je hlavním zdrojem
 Vlastní kapitál
 Dlouhodobý cizí kapitál
Pro pořízení OM k tomu přistupuje i krátkodobý cizí kapitál
Rozeznáváme 3 druhy financování podniku
 Financování vlastním kapitálem
 Financování cizím kapitálem
 Samofinancování (financování ze svého zisku odpisů, popř. dalšími vnitřními zdroji)
Běžné (Krátkodobé) financování
Zjištění kapitálové potřeby pro financování OM a činností s tím spojených je dosti obtížné. Hovoříme o
financování a řízení pracovního kapitálu.
Řízení Pracovního kapitálu má základní 2 úkoly:
 Určit potřebnou (optimální, přiměřenou) výši každé položky oběžný aktiv a jejich celkové sumy
 Určit, jakým způsobem oběžný majetek financovat
18
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Hrubý pracovní kapitál = OM
Čistý pracovní kapitál (ČPK) = OM – Krátkodobé závazky
Krátkodobé závazky = Celková Pasiva – vl. Kapitál – DCK
Podnik by měl mít tolik OM jak ve věcné tak peněžní formě, kolik hospodárný provoz podniku potřebuje. Má-li
jej méně, pak je investiční majetek podniku nevyužit, což je nehospodárné a celkový rozvoj podniku brzděn. Máli jej více, pak je jeho část nečinnosti což vyvolává zbytečné náklady, především úrokové náklady z vázaného
majetku.
Výše OM by měla být optimální.
Pro určení potřebné výše oběžných aktiv můžeme postupovat 2 způsoby:
 Analyticky – podle jednotlivých položek aktiv, se určí u každé položky optimální výše, je
nejpropracovanější u zásob
 Globálně – souhrnným výpočtem pomocí tzv. obratového cyklu peněz
Obratový cyklus peněz je doba mezi platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa z prodeje výrobku, po
kterou jsou fondy podniku vázány v oběžných aktivech
Obratový cyklus peněz se skládá (OCP)
 z doby obratu zásob
 z doby obratu pohledávek – inkasa
 z doby odkladu plateb
OCP = DOZ + DI – DOP
Obratový cyklus peněz se tedy vypočte jako součet doby obratu zásob a doby inkasa a odečteme dobu odkladu
plateb.Je tedy zřejmé, že čím kratší je obratový cyklus peněz, tím méně pracovního kapitálu podnik potřebuje.
Obratový cyklus peněz lze zkrátit:
 zkrácením doby obratu zásob
 zkrácení doby inkasa
 prodloužením doby odkladu plateb
Z uvedeného vyplívá, že oběžná aktiva jsou financována jak dlouhodobými dluhy, tak krátkodobými dluhy.
Čistý pracovní kapitál je financován pouze dlouhodobými dluhy
Čistý pracovní kapitál představuje přebytek oběžných aktiv nad krátkodobými dluhy, tedy tu část, která je
financována dlouhodobými zdroji. Protože dlouhodobý kapitál není okamžitě splatný, je tato část OM
k dispozici vedení podniku pro jeho podnikatelskou aktivitu. Je však třeba aby tento pracovní kapitál byl
v likvidní formě (penězích, obchodovatelných CP).
Doba obratu zásob je průměrná doba od nákupu materiálu do jejich prodeje. Zahrnuje dodávkový a výrobní
cyklus a vypočte se podle vzorce:
19
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Řízení CF
Cílem podnikání je zhodnocení vloženého kapitálu, čemuž dochází k tvorbě zisku. Zisk je účetní veličinou
nikoliv skutečnými penězi. Skutečnými penězi je rozdíl mezi peněžními příjmy a peněžními výdaji, který
označujeme jako CF (peněžní tok). Fin. manažeři, kromě toho, že musí zajistit zhodnocení vloženého kapitálu, to
je zhodnocení zisku, musí dále zajistit aby podnik měl v každém okamžiku dostatek peněz nebo-li CF.
Sestavení plánu CF
 přímou metodou
 nepřímou metodou
13. Hodnocení finanční výkonnosti podniku – finanční analýza
Jakékoliv finanční rozhodování v podniku musí být podloženo finanční analýzou. Na jejích výsledcích je
založeno řízení financí, řízení a financování oběžných aktiv a investic, cenová a dividendová politika podniku a
další.
Zdroje údajŧ pro finanční analýzu jsou :
 interní finanční výkazy (rozvaha, VZZ, CF), výroční zprávy podniku, různá statistická šetření, údaje
manažerského účetnictví, ale i externí údaje o jiných podnicích např. údaje ze statistické ročenky
Techniky používáme ve finanční analýze – kromě rozboru absolutních ukazatelů, je používán % rozbor,
poměrové ukazatele, Altmanův vzorec, vzorec DU pont, MVA, MVA
Techniky procentního rozboru – spočívají v tom, že kromě absolutních hodnot rozvahy a výsledovky se počítá
jejich procentní podíl na celku (např. v rozvaze na sumě aktiv – na bilančním součtu, na výsledovce na
celkových výnosech) a sleduje se jejich vývoj v jednotlivých obdobích, zároveň se mohou porovnávat hodnoty
s jinými konkurenčními podniky.
Poměrová analýza pracuje s poměrovými ukazateli, které představují podíl dvou absolutních ukazatelů.
Hlavní představitelé skupin poměrových ukazatelů:
 ukazatele finanční situace
 ukazatele výnosnosti, ziskovosti
 ukazatele likvidity
 ukazatele zadluženosti
 ukazatele tržní hodnoty
Ukazatele finanční situace
K nim se obvykle řadí ukazatele likvidity a zadluženosti.
Ukazatele výnosnosti (Rentability)
Čistý výsledek podnikového snažení vykazují kombinovaný vliv likvidity aktivity a zadluženosti na čistý zisk
podniku.
20
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
14. Hlavní úkoly finančního řízení
finanční řízení podniku má 4 hlavní úkoly:
1. Opatřovat kapitál pro běžné i mimořádné potřeby podniku
= rozhodovat o jeho struktuře a změnách struktury (získat úvěr, emitovat akcie /obligace, restrukturovat zdroje)
= aktivity, které se týkají strany aktiv a pasiv v rozvaze
2. Rozhodovat o umístění kapitálu
= nakoupit aktiva, tj. investovat kapitál do hmotného, nehmotného nebo finančního majetku,
= financovat běžné činnosti podniku,
= vývoj nových výrobků a nových technologií,
= vracet vypůjčený kapitál investorům
= činnosti týkající se převážně strany aktiv v rozvaze
21
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
3. Rozhodování o rozdělení zisku (navrhovat dividendovou politiku)
= část zisku je rozdělena mezi jednotlivé akcionáře nebo společníky podniku (vyplácen formou dividend)
= zbytek se podnik snaží reinvestovat
4. Prognózovat, plánovat, zaznamenávat, analyzovat, kontrolovat a řídit hospodářskou stránku činnosti
podniku
= zajistit finanční stabilitu podniku (schopnost platit své závazky z běžných příjmů, budoucí závazky
z budoucích příjmů, …),získávání a rozdělování fondů se nazývá financování
15. Faktor času a rizika
veškeré financování a finanční řízení je ovlivňováno dvěma faktory:
1. faktor času
- peněžní jednotka vyplácí nebo přijímá v různých časových okamžicích, má rozdílnou hodnotu
- peníze, kterými podnik disponuje v současnosti mají pro něho větší hodnotu než ty samé peníze, které získá v
budoucnosti
- současné peněžní prostředky může podnik finančně investovat a okamžitě tak získat úrokové výnosy
- Peněžní jednotka Kč přijata nebo vyplacena v rŧzných časových okamžicích má rozdílnou hodnotu.
- Dnešní koruna je cennější, než koruna získaná později např. za rok, neboť tu korunu, kterou máme dnes,
můžeme investovat tak, aby nám přinesla úrok neboli další zisk.
- Početní postup, kterým zjišťujeme budoucí hodnotu peněz, nazýváme úrokováním.
- Úrokování může být jednoduché, nebo složité.
- Při jednoduchém úrokování se úročí stále původní částka (jistina), zatímco se úrok každoročně vybírá.
- Složité úrokování, při kterém se spolu se základní jistinou úročí i úrok.
2. faktor rizika
- riziko představuje nebezpečí, že očekávané výnosy nezískám, nebo dokonce, že investovaný kapitál bude zcela
ztracen
- vnitřní příčinou samotného podniku je jeho chybný odhad P nebo špatné zaměření investice
- riziko se snižuje diverzifikací vynaložených prostředků do rezervních fondů nebo rozložením výrobního
programu
- Při vybírání jedné z možných variant nějakého řešení si nejsme jisti jejím výsledkem, neboť obvykle varianta
s větším rizikem přináší i větší zisk i varianta a opak
- Riziko představuje nebezpečí, že očekávané výnosy nebudou dosaženy, nebo že dokonce investovaný kapitál
bude ztracen
- Riziko vzniká buď z:
a) vnějších příčin (povodně, inflace, krize),
b) vnitřních příčin samotného podniku (chybný odhad poptávky, chybná investice, atd.)
- Riziko ztráty vynaložených finančních prostředků se snižuje jejich rozložení do více akcí, diverzifikací
výrobního programu, vytváření rezervních fondů, pojištění.
- Čím větší je riziko, tím větší je i požadovaný výnos a tím vyšší je diskontní míra.
- Ve finančním řízení podniku se příjmy z rizikových akcí, diskontují s vyšší diskontní mírou
Všeobecná pravidla pro finanční rozhodování, kterými se řídí investoři a finanční manažery:
- Při stejném riziku se preferuje vždy větší výnos před výnosem menším
- Při stejném výnosu se preferuje vždy menší riziko před rizikem větším
- Za větší riziko se požaduje větší výnos
- Preferují se peníze obdržené dříve před stejnou částkou peněz než obdrženou později (předpokladem je, že
peníze, které se obdrží dnes, mohou být investovány tak, aby přinesly kladný (žádaný) výnos)
- Motivací investování do určité akce, je očekávání většího výnosu, než by přineslo investování do jiné akce,
ovšem k přihlédnutí míry rizika
- Motivací veškerého investování je zvětšení majetku firmy
vznik rizika:
a) vnější příčina – přírodní katastrofy, hospodářská krize, inflace
b) vnější příčina – chyby podniku, jako je chybný odhad P nebo chybné měření investic
Čím vyšší je riziko, tím vyšší je požadovaný výnos!!!!!!!!!!!!
22
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
finanční rozhodování mohou být:
1) taktická
obvykle vyžadují malé peněžní částky a nemění dosavadní činnost podniku
2) strategické
vyžadují velké peněžní částky a přinášejí velké změny v činnosti podniku
očekávaným výsledkem je velký změna v zisku, která je však spojena s velkým rizikem
Druhy financování:
a) vnitřní (interní) - samofinancování – zdrojem kapitálu je podniková hospodářská činnost, jejímž
výsledkem je zisk, resp. odpisy a dlouhodobé rezervní fondy, prostředky uvolňované rychlejším
obratem kapitálu aj.
b) vnější (externí) - kapitál přichází zvnějšku - vklady a podíly zakladatelů (financování z vlastních
zdrojů), půjčky, obligace (z cizích zdrojů). Patří sem i leasing (operační, provozní), faktoring a pod.
Podle pravidelnosti rozeznáváme financování:
a) běžné - nákup materiálu, energií, výplaty mezd, nájem, daně....
b) mimořádné - při zakládání podniku, jeho rozšiřování, spojování, sanaci, likvidaci...
Financování:
1. vlastním kapitálem (emise akcií popř. věcné vklady)
2. cizím kapitálem (bankovní úvěr, obligace, zálohy)
3. samofinancování (zisk, odpisy...)
Samofinancování
Nevznikají náklady na emisi CP
Výhody:
nezvyšuje se počet akcií a věřitelů a tím i kontrola nad managementem
Snižuje se riziko z vyšší zadluženosti
Nevýhody:
menší tlak na efektivnost
Málo stabilní zdroj, poměrně drahý
Odpisy:
Odpisy jsou zvláštním druhem nákladŧ a od ostatních nákladŧ se liší tím, že náklady se
spotřebovávají a tvoří nové výnosy, ale odpisy se nespotřebovávají a netvoří nové výnosy.
Odpisy zŧstávají v podniku a slouží jako rezerva, aby se za určitou dobu, až bude stroj odepsán, mohl
koupit nový.
Odpisy zahrnujeme do nákladŧ, abychom si snížili zisk před zdaněním a neobjevily se nám v čistém zisku.
Odpisy:
 Nemůžeme spotřebovat
 Tvoří rezervu pro nákup dalšího materiálu (zařízení)
 Netvoří mi žádné nové výnosy
Nákladové úroky => se z cizího kapitálu u nás dávají do nákladů, ale není tomu ve všech zemí.
Daňový efekt (daňový štít) => snižuje základ před zdaněním – platíme menší daně tzn. úroky z cizího kapitálu
snižují daňové zatížení podniku, protože úrok jako součást nákladů snižuje zisk, ze kterého platíme daně.
Daňový efekt (štít) působí pouze tehdy, je-li podnik v zisku.
Na skutečnosti, že cizí kapitál je levnější než vlastní je založena Finanční páka. = cizí kapitál zvedá výnosnost
vlastního kapitálu.
- peněžní vývoj postupného opotřebení majetku za určité období
Hlavními zdroji při pořízení investičního majetku je vlastní kapitál a dlouhodobý cizí kapitál, pro pořízení
oběžného majetku i krátkodobý cizí kapitál. Při hospodaření podniku zbude zisk. Ten po zdanění je buď
spotřebován majitelem (nebo vyplacen v dividendách), nebo se použije k dalšímu financování podniku =
samofinancování.
Mnoho firem využívá k financování svého rozvoje dlouhodobý cizí kapitál, především podnikové obligace a
dlouhodobé bankovní úvěry.
23
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Dlouhodobý úvěr může podnik získat ve dvou podobách:
1. bankovní (finanční) úvěr, poskytovaný ve formě peněz komerčními bankami, ale také pojišťovacím
společnostmi a penzijními fondy
2. dodavatelský úvěr, poskytovaný v podobě dodávek některých druhů fixního majetku (zpravidla strojů,
zařízení) dodavatelem odběrateli.
V bilancích českých podniků jsou v současnosti všechny návratné dlouhodobé zdroje financování zahrnovány do
dvou skupin:
1. dlouhodobé závazky ve formě emitovaných dluhopisů, dlouhodobě přijatých záloh, dlouhodobých směnek a
jiných dlouhodobých závazků
2. dlouhodobé bankovní úvěry.
Termínované pŧjčky:
- charakteristické postupných umořováním během doby jejich splatnosti
- převládající pevnou úrokovou sazbou
- podílovou účastí termínované půjčky na celkových kapitálových výdajích
- záručními podmínkami, ochrannými ujednáními s věřiteli a podmínkami pro případ nesplnění závazků.
Hypoteční úvěr:
- úvěr, který podnik může obdržet proti zástavě nemovitého majetku
- je refinancován emisí hypotečních zástavních listů
- získávání hypotečních úvěrů je pro podnik obvykle složitější a zdlouhavější, než u jiných dlouhodobých úvěrů
16. Cash flow
= tok peněžních prostředků podniku
= je pohyb peněžních prostředků (přírůstek nebo úbytek) podniku za určité období v souvislosti jeho
ekonomickou činností
- není správné ztotožňovat cash flow se stavem peněžních prostředků z rozvahy ani z velikostí zisku podniku a
jeho odpisy
- velice důležité je sledovat tok peněz = podnik potřebuje finanční prostředky pro uhrazení svých závazků
- rozdílný ukazatel od sledování náklady X výnosy
- ukazuje skutečné peněžní příjmy X výdaje
ZPŦSOB ZJIŠŤOVÁNÍ CASH-FLOW:
1. metoda přímá (složitá): postupně zjistíme jednotlivé příjmy a jednotlivé výdaje. Příjmy zvyšují tok hotovosti,
výdaje snižují tok hotovosti.
2. metoda nepřímá (více užívaná): základem je zisk, který je upravován následovně: připočítáváme a odečítáme
ze zisku položky, které neovlivňují výši a tok peněžních prostředků podniku, tzn. zisk upravujeme o ty výnosy a
náklady, které nejsou peněžními příjmy ani výdaji.
CASH FLOW = ČISTÝ ZISK + NÁKLADY neznamenající peněžní výdaje (odpisy) – VÝNOSY
neznamenající peněžní příjmy (nezaplacená pohledávka)
Cash-Flow zjišťujeme ve 3 oblastech:
1. z provozní činnosti
2. z investiční činnosti
3. z finanční činnosti
∑ celkové CF
+ zisk (po úhradě úroků a zdanění)
+ odpisy
24
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
+ jiné náklady nevyvolávající pohyb peněz
- výnosy, které nevyvolávají pohyb peněz
= cash flow ze samofinancování
+ úbytek pohledávek
- přírůstek pohledávek
+ úbytek krátkodobé CP
- přírůstek krátkodobé CP
+ úbytek zásoby
- přírůstek zásoby
+ přírůstek krátkodobých dluhů
- úbytek krátkodobých dluhů
= cash flow z provozní činnosti
+ úbytek fixního majetku
- přírůstek fixního majetku
+ úbytek nakoupených akcií a dluhopisů
- přírůstek nakoupených akcií a dluhopisů
= cash flow z investiční činnosti
- úbytek dlouhodobých dluhů
+ přírůstek dlouhodobých dluhů
+ přírůstek vlastního jmění z titulu emise akcií
- výplata dividend
= cash flow z finanční činnosti
- Cash flow je ústřední pojem celého finančního řízení
- ani výše zisku ani poměrové ukazatele nedávají jasné výsledky určitého rozhodnutí
- v poslední době se s CF počítá i v ukazatelích finanční analýzy při vyhodnocování investičních variant a při
oceňování podniku
Metoda tzv.diskontovaného volného cash flow:
FCF = EBIT (1-t) + odpisy – investice
FCF = volný cash flow
- volný CF se od běžně používaného CF liší tím, že kromě čistého zisku pro vlastníky a odpisů zahrnuje i
zdaněné úroky, tj čistý výnos pro investory – EBIT (1-t) – a je snížen o investice, se kterými se počítá
v budoucích letech
- podle této metody je tedy hodnota podniku dána současnou hodnotou cash flow po zdanění, kterou očekávají
vlastníci a investoři v budoucích letech
- částky jsou diskontovány k datu oceňování podniku úrokovou mírou přizpůsobenou riziku
- volný CF se počítá do 5.roku, pak se počítá věčný výnos = perpetuita
- tržní hodnota podniku (FMV) je dán součtem současné hodnoty (diskontovaných) volných CF za 5 let a
současné hodnoty věčné renty
Zvláštní formy financování:
Factoring:
- jsou to nezajištěné pohledávky, dříve sloužili k financování vývozu
- faktoringem se většinou zabývají banky (např: ČSF, KB)
- dnes je to běžná forma financování
- cena faktroringu se skládá z provize (poplatky – mezi 0,4 až 1,6 % z částky, plus úrok)
- v poplatkách je zahrnut i zisk společnosti (faktora), náklady na vymáhání a evidenci (administrativní výdaje),
riziko
- doba splatnosti je 30 až 90 dní
- úrok je shodný (přibližně) se sazbami bankovního překlenovacího krátkodobého úvěru na financování
pohledávek do lhůty splatnosti, na zboží výrobní nebo konečné spotřeby
Forfaiting:
- financování investiční celků, strojů
25
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
- hodnota minimálně 2 miliony korun (ve volně směnitelné době)
- pohledávky jsou zajištěny například bankovní zárukou
- doba splatnosti je od 90 dní do 5 let
- faktoring a forfeiting se týká pohledávek, které vznikají, teprve vzniknou nebo už vznikly, ale splatnost je až
v budoucnu
Leasing:
- zvláštní forma financování
- k pořízení nebo půjčení majetku
- nejprve dodání majetku a teprve poté začínáme splácet
- leasing se nezvyšuje zadlužením podniku (u úvěru je to naopak)
Druhy:
1. finanční leasing
- mezi 3 až 5 lety
- danou věc splácíme a poté přejde do našeho vlastnictví
např.: auto, stroje (investice)
2. operativní leasing
- pouze půjčení dané věci na určitou dobu (např.: měsíc, dva měsíce)
- po nájemní době vrátíme předmět nájemní společnosti a ta předmět může opět pronajmout
- u operativního leasingu lze rozvázat smlouvu, ale u finančního to nelze
Nevýhody leasingu:
- nemůžeme odpisovat
- není to náš majetek
Výhody leasingu:
- nemusíme mít celou částku ihned
- nepotřebujeme mít finanční hotovost
- splátky jsou náklady (snížení základu daně)
3. odkup a zpětný leasing
- majetek prodám leasingové společnosti a poté ho opět mohu od ní koupit pomocí splátek
Např: koupím si věc, poté zjistím, že potřebuji peníze. Leasingová společnost nám za danou věc zaplatí a poté si
věc koupím zpět (formou splátek)
Úvěr:
- každá firma ho nemůže získat
- musím splácet hned i když ještě nemám majetek
Výrobní faktory a jejich kombinace
- Výrobní faktory jsou půda, práce a kapitál
- Z hlediska podnikové ekonomiky jsou trošku jiné
- Nazývají se práce řídící, práce výkonná. Dále dlouhodobý majetek a materiál.
Práce a půda jsou faktory původní
Kapitál je odvozený
Řídící práce
- management, ten kdo podnik řídí, organizuje, vykonává manažerské funkci (plánování, organizování, vedení
lidí, kontrola a rozhodování). Je v podniku rozhodující.
Práce výkonná
- zaměstnanci podniku, vykonávají přímou práci při výrobě statků
Co je nákladem?
U práce - mzda (hrubá mzda-to co je ve smlouvě a vedlejší mzdové náklady-dovolená, státní svátky, překážky v
práci), pojištění (ostatní osobní náklady), školení, benefity (stravenky, fitcentrum, delší dovolená).
26
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
U dlouhodobého majetku - technická (způsobilost plnit technický nebo-li výrobní úcel) a ekonomická
(schopnost zajistit potřebnou hospodárnost- schopnost vyrábět statky s takovými náklady, aby byly schopny
konkurence) životnost. Odpisy (úcetní, daňové) jsou peněžním vyjádřením opotřebením majetku. Výrobní
kapacita - potenciální schopnost vytvářet statky (do potencionálních výrobních faktorů patří práce výkonná a
dlouhodobý majetek)
U materiálu - je krátkodobý oběžný. Do materiálu patří suroviny, základní materiál (tvoří podstatu výrobku),
pomocný materiál (není hlavní podstatou výrobku), provozní látky (čistící přípravky, maziva, oleje). Nákladem
je spotřeba materiálu.
Většinou dochází ke kombinaci všech výrobních faktorŧ. Někdy se stává, že výrobní faktor chybí (stává se
u služeb). Nikdy nemŧže chybět výrobní faktor práce.
Hlavním úkolem managementu je úcelne spojit a kombinovat výrobní faktory. Tato proporcionalita je dána
několika faktory.
 Přírodně technickými činiteli
 Cenou jednotlivých výrobních faktorů
 Náklady spojené s fungováním ve výrobě
Kombinace výrobních faktorů začíná při založení podniku. Velikost podniku a jejích výrobních faktorů je dána
dnešní a budoucí poptávkou. Výrobní kapacita musí být osazena zaměstnanci. Lokalizace závodu záleží na
okolních faktorech jako je konkurence v okolí, nezaměstnanost, dostupnost materiálu, infrastruktura, kvalifikace
zaměstnanců a místo spotřeby.
Dle převládajícího výrobního faktoru rozlišujeme:
Kapitálově náročné výroby (těžební průmysl, zemědělství..)
Pracovně náročné výroby (textilní průmysl, hornický průmysl…)
Materiálově náročné výroby (potravinářský průmysl, chemický průmysl…)
17. Náklady a členění nákladŧ:
Z hlediska ekonomické teorie jsou náklady obětované příležitosti.
Z hlediska podnikové ekonomiky jsou náklady peněžní spotřeba jednotlivých výrobních faktorů účelně
vynaložených na tvorbu podnikových výnosů.
Ekonomické náklady:
- jsou náklady, které berou v úvahu všechno co bylo obětováno (vlastní i cizí). Z hlediska ekonomické teorie se
skládají z nákladů explicitních (spotřeba cizích faktorů - máme na ně doklad, můžeme je zaúčtovat) a
implicitních (obětovaná příležitost podnikatele - kolik by mohl získat v jiné příležitosti). Jde o manažerské
rozhodování jestli zůstat při daném podnikání, nebo odejít do druhé nejlepší příležitosti.
Náklady, ale i výnosy, se musí časově rozlišovat a být zařazeny do úcetního období, kam patří.
Náklady se nerovnají peněžním výdajŧm.
Třídění nákladů dle druhu:
1. Činnost provozní - spotřeba materiálu, mzdy, odpisy
2 . Činnost finanční - úroky z úveru, poplatky bance
3. Činnost mimořádná - škody na majetku
Třídění nákladů dle vztahu ke kalkulační jednici
1. Přímé - můžeme přiřadit přímo ke kalkulační jednici
2. Nepřímé (režijní) - nemůžeme přiřadit přímo ke kalkulační jednici, víme, že jich je více, nebo se mění
Kalkulační jednice:
- stanovená jednotka, dle které počítáme. Mohou se lišit od útvaru, činnosti, výrobku.
Z hlediska konečné kalkulace je významnou kalkulační jednicí tzv. obchodní zakázka. Na obchodní zakázku se
musí vynaložit spousta nákladů.
27
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Př: náklady na výrobu dodávaných výrobků, náklady na zpracování podkladů pro výrobu, náklady na výrobní
dokumentaci, náklady na pořízení speciálních nářadí, náklady distribuční, obchodní a finanční. Tyto náklady
jsou přímé, dají se přímo přiřadit ke kalkulační jednici.
Př: správní náklady, administrativní náklady, provozní náklady (úklid). Tyto náklady jsou nepřímé, nedají se
přímo přiřadit.
Třídění nákladů dle závislosti na změnách objemu výroby
1. Fixní - jejich změna nezávisí na změně objemu výroby (zvýšení nájemného, cena energie)
2. Variabilní - jsou náklady, které se mění v závislosti se změnou objemu výroby
Členění na náklady fixní a variabilní je členění historické. Toto názvosloví je spojeno s minulým stoletím, kdy se
podnikové procesy a s nimi spojené technologie nevyvíjeli tak rychle jako v posledních dvou desetiletích. Místo
variabilní je lepší používat závislé na rozsah produkce a náklady fixní nazývat náklady nezávislé na kolísaní
rozsahu produkce v daném kapacitním rozmezí.
Kombinované členění, které se v praxi využívá a je lepší než předcházející členění. Dle tohoto členění budeme
mít 4 druhy členění.
1. Přímé variabilní - přiřazené přímo a jsou závislé na objemu výroby (přímý materiál, náklady na kooperace,
náklady na obaly, náklady na nástroje s krátkodobou trvanlivostí)
2. Přímé fixní - přiřazené přímo, ale jsou vydané najednou (náklady na zpracování zakázky, náklady na vývoj
produktu, náklady na technické a technologické úpravy standardního řešení dle specifikace zakázky, náklady na
nákup licence, náklady na nákup práv, náklady na trvalé formy)
3. Nepřímé variabilní - nedají se snadno určit (náklady na chladící kapalinu, náklady na opravy a údržby - které
se musí dělat po určité době)
4. Nepřímé fixní - všechno co nelze přiřadit do předešlých
Toto členění více odpovídá skutečnosti.
Členění dle hlediska vnitropodnikového hlediska:
1. Náklady prvotní - jsou spojeny se spotřebou prvotních zdrojů, tedy přicházejících zvenčí
2. Náklady druhotné - jsou spojeny se spotřebou výkonů jiných podnikových útvaru nebo procesů
V praxi se postupuje tak, že se jednoznačně určí druhotné náklady tzn. náklady na vnitropodnikové výkony a
zbytek jsou prvotní náklady.
Nákladová funkce :
- která vyjadřuje vztah nákladů a objemů výroby.
Celkové náklady ……N
Fixní náklady ……….F
Variabilní náklady …..b (variabilní na jednu jednotku) g (objem výroby v naturálních jednotkách)
N=F+b x g
Pro odhad fixních nákladů užíváme metody:
1. Logické třídění nákladŧ
2. Regresní a korelační analýza - je to matematický postup
3. Metoda dvou období - nejméně spolehlivá, na základě porovnání nejvyšší výroby a nejnižší, z toho
vypočítáme objem výroby mezi těmito obdobími
Z této nákladové funkce můžeme odvodit náklady připadající na jednu jednotku objemu výroby.
Náklady na jednu jednotku : Nj= F/q + b
S rostoucím objemem výroby, celkové náklady na jednu jednotku objemu klesají, protože fixní náklady se
rozpouštějí do stále většího objemu výroby (degrese nákladů)
28
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Utopené náklady:
- náklady nejsou ovlivněné rozhodnutím manažera. Ztratí ať se rozhodne jakkoliv.
18. Výsledek činnosti podniku výnosy a zisk
Výnosy:
- jsou peněžními vyjádřeními výstupů realizovaných výrobků a služeb.
T= p x q
T ….. výnos
p ….. cena
q …. počet prodaných výrobků
Zisk :
- je zvyšování hodnoty podniku.
Z=V - N  0
Funkce Zisku:
1. Motivační
2. kriteriální
3. Rozvojová - interní zdroj financování podniku
4. Rozdělovací - základ a z něho se část nechává a část se dává státu (daně)
Role nákladů a výnosů v podnikovém řízení:
Náklady jsou spojeny s každou činností, každá činnost vyvolá nějaký náklad. Výnosy jsou spojeny s konkrétním
produktem.
V posledním období přibývá činností, které spotřebovávají náklady, ale nevytvářejí výnosy. Výnosy jsou
spojeny jen se středisky obchodu a s některými servisními činnostmi.
Analýza bodu zvratu:
Při výrobě se rozhoduje management jaký má být objem výroby. Musí si vypočítat okamžik, kdy přestává být
ztrátový a začíná být ziskový.
Bod zvratu:
- je množství vyrobených výrobků (q) při kterých se výnosy rovnají nákladům, takže už přestává být ztrátový a
při další výrobě se stává ziskový.
29
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
q= F/p - b
BZ značeno q.
Rozšířen bod zvratu o zisk.
q (BZ+zisk) = F + zisk/p -b
Vypočítali jsme jaký objem produkce musíme vyrobit, abychom dosáhli stanoveného zisku.
19. Výrobní faktory a jejich kombinace
Z hlediska ekonomie rozeznáváme 3 faktory:
1. práce
2. pŧda
3. kapitál
Z hlediska podnikové ekonomiky rozeznáváme:
1. PRÁCE ŘÍDÍCÍ A VÝKONNÁ
faktory původní
2. PŦDA = DM (také budovy, stroje)
3. KAPITÁL (materiál) = je odvozený, objevil se později, je to, co vzniklo z peněz – stroje, zařízení.
Práce
1. Práce řídící
Je rozhodující. Je to management, který řídí a vykonává managerské funkce:
 plánování
 organizování
 rozhodování
 vedení lidí
 kontrola
2. Práce výkonná
Dělníci – zaměstnanci, kteří vykonávají svou práci a vynakládají duševní i fyzickou námahu na výrobu statků.
Nákladem podniku ve vztahu k zaměstnancům je mzda + další osobní náklady.
MZDA:
- hrubá mzda + vedlejší mzdové náklady (dovolená, placené svátky, překážky v práci)
HRUBÁ MZDA:
- to, co je ve mzdovém výměru základní (časová, úkolová) zaručena smlouvou
 práce přesčas (řídící pracovníci) + příplatky za práci přesčas (dělníci)
 další příplatky
 výkonová složka
Mzda je dána množstvím a kvalitou práce a dle poptávky na trhu práce.
Pŧda – DM
- doba použitelnosti delší než 1 rok a ve více výrobních cyklech
- nemění svou podobu
- pořizovací hodnota nad 40 000 Kč
Technická životnost u DM: - způsobilost plnit technický – výrobní účel
Ekonomická životnost u DM: - schopnost zajistit potřebnou hospodárnost, podnik musí být schopen vyrábět
statky s takovými náklady, aby byly konkurenceschopné.
Náklady na DM:
Účetní odpisy: - podnik si stanovuje sám
Daňové odpisy: - řídí se zákonem o daních z příjmů
Výrobní kapacita DM: - potencionální schopnost vyrábět statky.
30
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Kapitál – materiál:
- pracovní předměty, tj. z čeho výrobek vznikl
- patří do oběžného majetku
- spotřebuje se najednou
- spotřeba za méně než 1 rok
- je to vše, co nepatří do DM
Členění:
- suroviny
- základní materiál (částečně opracovaný) tvoří podstatu výrobku
- pomocný materiál tvoří součást výrobku
- provozní materiál není součástí výrobku (olej k promazání stroje)
Náklady na materiál v účetnictví zaneseme do spotřeby materiálu, jsou zahrnuty náklady na pořízení a přepravu.
Většinou dochází ke kombinaci všech výrobních faktorů (VF), někdy některý chybí.
Např. ve službách nemusí být DM a materiál.
NIKDY nesmí chybět práce !!
Hlavním úkolem managementu je VF účelně spojit a kombinovat. Tato proporcionalita (kombinace) je dána
faktory:
1. přírodně-technickými činiteli (materiál)
2. cenou jednotlivých VF
3. náklady spojenými s jejich fungováním ve výrobě
Kombinace VF začíná již při založení podniku.
Velikost podnikových VF je dána dnešní a budoucí poptávkou.
Výrobní kapacita musí být zajištěna pracovníky, jejichž počet je vždy přesně určen dle kapacity výroby, jinak
dochází ke zbytečným nákladům a může dojít i ke ztrátám.
Lokalizace závodu:
Má na ni vliv na okolí, jak daleko jsou suroviny, dle možnosti získat zaměstnance, daňové podmínky,
infrastruktura, cena půdy, kvalifikace pracovních sil.
Dle převažujících VF rozlišujeme:
1. Investičně (kapitálově) náročnou výrobu – převládají odpisy (těžební prům., zemědělství)
2. pracovně náročná výroba – převažuje lidská práce (sklářství, textilní výroba)
3. Materiálně náročná výroba – potravinářství, chemický průmysl
Náklady a jejich členění
Z hlediska ekonomiky – explicitní a implicitní náklady, obětované příležitosti.
Z hlediska podnikové ekonomiky – peněžně vyjádřená spotřeba VF účelně vynaložených na tvorbu
podnikových výnosŧ.
Ekonomické náklady:
- náklady, které berou v úvahu vše, co bylo obětováno. Podnik musí mít takové výnosy, aby pokryly implicitní i
explicitní náklady.
Ekonomické náklady = náklady implicitní + explicitní
Explicitní: - spotřeba cizích VF, jsou podchyceny v účetnictví.
Implicitní: - vyjadřují obětovanou příležitost podnikatele.
Ekonomické náklady se používají v managerském rozhodování, zda zůstat při daném podnikání nebo odejít do 2.
nejlepší příležitosti.
!!! Náklady i výnosy se musí časově rozlišovat.
!!! Náklady se nerovnají peněžním výdajům.
31
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Členění nákladů:
1. Dle druhŧ – provozní, finanční, mimořádné (např. likvidace škody – dohadné položky)
2. Dle vztahŧ ke kalkulační jednici
 přímé = můžeme přiřadit ke kalkulační jednici
 nepřímé = nemůžeme přiřadit ke kalkulační jednici nebo víme, že se týkají více
kalkulačních jednic dohromady
Z hlediska konečné kalkulace je důležitou kalkulační jednicí obchodní zakázka.
S ní souvisí mnoho nákladů:
1) přímé náklady vztahující se k obchodní zakázce
- Patří sem náklady na výrobu dodávaných výrobků a na zpracování podkladů pro výrobu, na výrobu, na
dokumentaci, na zajištění potřebného nářadí a skupina nákladů – distribuční, obchodní a finanční.
2) nepřímé náklady vztahující se k obchodní zakázce - Patří sem náklady správní, administrativní,
provozní (úklid apod.)
3. Dle závislosti na změnách objemu výroby
 Fixní = nejsou dlouhodobě závislé na objemu výroby, mohou se měnit „skokově“ pokud se
zvýší kapacita závodu, zvýší se mzdy, energie
 Variabilní = mění se vždy s objemem výroby (produkce)
Název fixní a variabilní náklad je již historický, je spojen s celým min. stol., kdy se podnikové procesy a s nimi
spojené technologie nevyvíjely tak rychle, jako v posledních 2 desetiletích.
Dnes používáme místo:
VN = náklady závislé na rozsahu produkce
FN = náklady nezávislé na kolísání rozsahu produkce v daném kapacitním rozmezí
4.Kombinované členění nákladŧ
V praxi se používá a je lepší než předcházející dva, vychází ze 4 druhů nákladů:
1. Přímé VN - lze přiřadit ke kalkulační jednici i výrobě: náklady na materiál, kooperace, obaly,
nástroje s krátkodobou trvanlivostí, vývoj výroby.
2. Přímé FN - lze přiřadit ke kalkulační jednici, ale přiřazujeme jako celek: náklady na zpracování
zakázky, technické a technologické úpravy standardního řešení dle specifikace zakázky, nákup licencí,
práv.
3. Nepřímé VN - určuje se nejobtížněji ze všech druhů nákladů: náklady na chladící kapaliny, na
údržbu a opravy.
4.Nepřímé FN - patří sem vše ostatní (nepřiřaditelné).
5. Dle vnitropodnikového hlediska

Prvotní náklady- jsou spojeny se spotřebou prvotních zdrojů, které vstupují do
vnitropodnikového útvaru zvenčí.
 Druhotné náklady – spojeny se spotřebou výkonů v rámci vnitropodnikových útvarů nebo
procesů.
Postup v praxi: určí se jednoznačně druhotné náklady (na vnitropodnikové výkony), vše ostatní jsou prvotní
náklady
Nákladová funkce
Nákladová funkce:
Vyjadřuje vztah nákladů a objemu výroby. Vypočítává se zvlášť dle výroby.
Vychází se ze 3 položek:
Celkové N = F + b.q
b . q ……….variabilní náklady
b……………náklad na 1 jednotku
q……………objem výroby v naturálních jednotkách
32
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
nadproporcionální
proporcionální
N
(Kč)
celkové náklady
fixní náklady
podproporcionální
Q, q
objem výroby
1. podproporcionální variab.náklady – rostou pomaleji než objem výroby
2. proporcionální variab.náklady – rostou stejně rychle jako objem výroby
3. nadproporcionální variab.náklady – rostou rychleji než objem výroby
Pro odhad FN se používají rŧzné metody:
a) Logického třídění nákladŧ - rozlišení F a V nákladů
b) Regresí s korelací (pokud nelze určit logickou metodou) – matematický postup, odhad dopředu
c) Metoda dvou období (nejméně přesná) – vycházíme z údajů o objemu výroby v období s velkým a
malým objemem výroby.
Z nákladové fce můžeme odvodit náklady připadající na 1 jednotku výroby.
náklady na jeden výrobek
F
Nj = ---- + b
q
degrese nákladŧ:
- náklady na jednu jednotku s růstem objemu výroby klesají, protože fixní náklady (F) se rozpouštějí do stále
většího objemu produkce výroby
CN – celkové náklady
b – variabilní
náklady
F – fixní náklady
Q
Výnosy a zisk
Výnos (tržby):
- peněžní vyjádření realizovaných výrobků a služeb.
F=
p.q
33
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
ZISK je jedna z variant hospodářského výsledku, je cílem podniku.
ZTRÁTU nebo zisk zjistíme, když:
Zisk = V – N
0
Funkce zisku:
- motivační, kriteriální (rozhodujeme se pro variantu, která nám přináší vyšší zisk), rozvojová (refinancování
podniku), rozdělovací.
Role N a V v podnikovém řízení:
Náklady jsou spojeny s každou činností
Výnosy jsou spojeny s určitým produktem
V poslední době přibývá činností, které spotřebovávají N, ale nevytvářejí V.
Výnosy jsou spojeny se středisky obchodu a některými servisními činnostmi.
20. Efektivnost, hospodárnost, rentabilita
Efektivnost: - vyjadřuje poměr výstupu ku vstupu.
Obecně výstup: - výrobky a služby, vstup: výrobní faktory.
Takto můžeme měřit efektivnost = účinnost každého výrobního faktoru.
Účinnost lidské práce = produktivita práce
Účinnost strojů a zařízení = produktivita nebo výrobnost strojů
Účinnost využití materiálu = množství spotřebovaného materiálu na jednotku produkce
Existuje i např. účinnost managementu
Dále lze hovořit o efektivnosti sociální, ekologické
Z hlediska podnikové ekonomiky se rozumí vždy efektivnost ekonomická
(x efektivnost technická = míra využití energie)
Ekonomická efektivnost:
- hodnota výstupu ku hodnotě vstupu
Výstup:
- hodnota všech statků vyrobených za určité období, tj. výnosy nebo zisk
Vstup:
- hodnota výrobních faktorů spotřebovaných na daný výstup, tj. náklady nebo vynaložený, v podniku vázaný
kapitál
Efektivně vyrábí podnik, pokud uspokojuje trh s maximálním využitím všech výrobních faktorů, přičemž
výrobní faktory jsou v optimálním množství a v optimální proporci.
Ukazatele:
1. použijeme-li jako hodnotu výstupu výnosy
a) výnosy/kapitál
b) výnosy/náklady
c) převrácená hodnota: ukazatel haléřové nákladovosti = náklady/výnosy (podíl nákladů připadajících na
1 Kč výnosů)
druhý a třetí ukazatel je považován za charakteristiku hospodárnosti
34
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Hospodárnost: -snaha dosáhnout maxima užitku s minimem obětí
2. použijeme-li jako hodnotu vstupu kapitál
ukazatel využití kapitálu:
- výnosy/kapitál…..patří do ukazatelů aktivity ve finanční analýze podniku, charakterizuje rychlost obratu
kapitálu
3. použijeme-li jako hodnotu výstupu zisk
ukazatele rentability:
buď ukazatel rentability nákladŧ = zisk/náklady
nebo rentability výnosŧ = zisk/výnosy
4. použijeme-li jako hodnotu vstupu vynaložený (v podniku vázaný) kapitál
dostaneme ukazatele rentability (výnosnosti) kapitálu
buď rentabilita celkového kapitálu:
- zisk/celkový kapitál (jinak také ROA return of assets = výnosnost aktiv)
nebo rentabilitu vlastního kapitálu:
- zisk/vlastní kapitál (jinak také ROE return of equity = výnosnost vlastního kapitálu)
Rentabilita:
- je považována za další princip hospodářského jednání v tržní ekonomice. Ukazuje, jak se kapitál za určité
období zúročil.
Doplňuje ukazatele hospodárnosti.Vyšší hospodárnost zvyšuje rentabilitu a kladně ovlivňuje i např. odměny
zaměstnanců, cenu výrobků
Na rozdíl od toho rentabilita je ovlivňována i jinými tržními podmínkami nejen hospodárností: cenou vstupů,
cenou hotových výrobků, a tak i nehospodárně pracující podnik může dosahovat rentability (má vysoké ceny
výrobků a malou konkurenci)
Za základní kritérium efektivnosti je považována rentabilita vlastního kapitálu
Za efektivně hospodařící ty podniky, které zvětšují
Hlavní představitelé skupin poměrových ukazatelů:
 ukazatele finanční situace
 ukazatele výnosnosti, ziskovosti
 ukazatele likvidity
 ukazatele zadluženosti
 ukazatele tržní hodnoty
Ukazatele finanční situace
K nim se obvykle řadí ukazatele likvidity a zadluženosti.
Ukazatele výnosnosti (Rentability)
Čistý výsledek podnikového snažení vykazují kombinovaný vliv likvidity aktivity a zadluženosti na čistý zisk
podniku.
35
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
36
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Ukazatelé tržní hodnoty
Tyto ukazatelé vyjadřují, jak je trhem (burzou, investory) hodnocena minulá činnost podniku a jeho budoucí
vývoj. Jsou výsledkem úrovně všech výše uvedených oblastí a to likvidity podniku, využití aktiv, využití dluhů
a výnosnosti podniků.
1) Poměr ceny akcie k zisku na akcii =
2) Kurz akcie =
3) Čistý zisk na jednu akcii =
4) Dividenda na 1 akcii =
Pro měření výkonnosti podniků se v současné době začínají používat ukazatelé přidané hodnoty
1) Tržní přidaná hodnota MVA = (PS – PP) * n
PS – tržní cena akcie
PP – nominální cena akcie
n – počet akcií
2) EVA – Ekonomická přidaná hodnota
EVA = NOPAT – C*WACC
NOPAT= EBIT (1-t)-C*WACC
NOPAT = čistý provozní zisk po zdanění
C – dlouhodobě investovaný kapitál
WACC – náklady na kapitál, vyjádřené diskontní mírou
EBIT = provozní zisk před zdaněním i před úroky
t- míra zdanění zisku
21. Finanční řízení podniku
Finanční řízení podniku se zabývá:
- pohybem peněz a podnikového kapitálu, který je vyvolán fungováním nejrůznějších forem podnikatelských
jednotek.
Formy podnikatelských jednotek – firmy, výrobní podnik, obchodní podnik
FŘ a rozhodování je vždy těsně spjato s vnějším finančně-ekonomickým prostředím, ve kterém podnik funguje.
Jedná se o fin. politiku státu daňovou, celní... dále o situaci na peněžním a kapitálovém trhu, o vývoj měny a
měnových kurzů a o charakter různých možných zásahů státu do podnikové ekonomiky formou např. regulace
mezd nebo cen a podobně.
Základní pojmy fin. Řízení:
1. Peněžní prostředky podniku
- oběžný majetek, peníze, peníze na účtě, ceniny, kolky, stravenky
- je to část Aktiv, mohou být jako hotovost, vklady u peněžních ústavů a ekvivalenty peněžních prostředků:
- zajišťují platební schopnost = likviditu podniku
- jsou „stavovou veličinou“, protože zachycují stav peněz k určitému okamžiku
- jsou nejlikvidnější složkou majetku podniku
2. Podnikový kapitál
Kapitál
- z hlediska ekonom. teorie jako jeden ze 3í výrobních faktorů (práce, půda, kapitál)
- z hlediska financí a účetnictví je kapitál souhrn všech peněz vložených do celkového majetku podniku, jednak
vlastníky (vl. kapitál), jednak věřiteli (cizí kapitál)
Krátkodobý, dlouhodobý
37
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Hlavní rozhodující část kapitálu je vázána v hmotném a nehmotném investičním majetku, v nepeněžní části fin.
majetku a z oběžného majetku hlavně v zásobách a pohledávkách.
Hlavní úlohou podnikového kapitálu:
- je zajišťovat obnovu a přírůstek majetku s co nejnižšími průměrnými náklady na pořízení kapitálu.
Fin. majetek :
- součást Aktiv, peněžní prostředky + různé druhy CP (dlouhodobé i krátkodobé).
3. Fin. zdroje
- Zdroje tvorby peněžních prostředků a podnikového kapitálu.
- FZ je souhrn peněz, které podnik získá za určité období realizací svých výkonů např. i leasing a různé formy
záloh od odběratelů (spec. fin. zdroje).
- FZ je veličina „toková“, vyjadřuje pohyb.
- Nebereme v úvahu tržby celé – bereme jen odpisy a zisk – je to tzv. samofinancování.
Podnikové finance:
- zobrazují pohyb peněžních prostředků, kapitálu i fin. zdrojů, přičemž se podnik dostává do různých
kvantitativních i kvalitativních peněžních vztahů s ostatními podnikatelskými subjekty, zaměstnanci a státem.
Finanční řízení:
- subjektivní ekonomická činnost, zabývající se získáváním potřebného množství peněz a kapitálu z různých fin.
zdrojů (financování), alokací peněz do různých forem nepeněžního majetku (investování) a rozdělováním zisku
(dividendová politika) s cílem maximalizace tržní hodnoty vlastního majetku podniku/firmy.
22. Cíle a principy finančního řízení
Za zákl. cíl podnikání i fin. řízení je považována maximalizace tržní hodnoty firmy. U a.s. je to maximalizace
tržní ceny akcií. Teto cíl se někdy vyjadřuje jako maximalizace zisku. (rozšiřování tržního podílu, sociální cíle,
stabilita investic)
Cíle fin. řízení:
1. krátkodobé – průběžné zajišťování platební schopnosti podniku – tzn. zajištění likvidity podniku
2. usilovat o vkládání peněz do co nejlikvidnějších forem podnikového majetku
Principy, o které se opírá moderní fin. řízení podniku:
1. Princip peněžní tokŧ – příjmy a výdaje jsou důležitější než vykazované výnosů a nákladů
2. Princip čisté současné hodnoty
čistá současná hodnota – rozdíl mezi diskontovanými peněžními příjmy z určité činnosti a výdaji na tuto činnost
3. Princip respektování faktoru času – zásada, že bezinflační prostředí nám říká, že 1Kč získaná dnes má větší
hodnotu než 1Kč získaná zítra.
4. Princip zohledňování rizika podniku
Riziko - znamená, že by podnik měl vycházet z toho, že 1Kč získaná s rizikem, má menší hodnotu, než 1Kč
získaná bez rizika.
5. Princip optimalizace kapitálové struktury (tzn. z jakých zdrojů je financován majetek cizí X vlastní)
- usilovat o takovou kapitálovou strukturu, při níž jsou průměrné náklady kapitálu minimální a současně navíc
musíme respektovat zásadu, že dlouhodobý majetek by měl být financován dlouhodobými zdroji a krátkodobý
majetek krátkodobými zdroji.
6. Princip zohledňování stupně efektivnosti kapitálových trhŧ
7. Princip plánování a analýza fin. údajŧ
Analýza a plánování peněžních prostředků, kapitálu a fin. zdrojů.
Součástí je tzv. fin. analýza – celkový pohled na fin. situaci podniku.
38
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
23. Finanční trh a podnikové finance
Finanční trh:
- soustava fin. instrumentů, institucí a vztahů mezi nimi, který mobilizuje a přerozděluje volné peněžní
prostředky mezi ekonomickými subjekty na základě nabídky a poptávky po penězích a vytváří cenu peněz.
Na fin. trhu se podniky vyskytují jak na straně nabídky: podniky poskytují volné fin. prostředky, tak i na straně
poptávky – zase ty podniky, které chtějí získat pen. prostředky.
Finanční trh:
1. Peněžní trh – obchoduje se na něm s krátkodobými CP, krátkodobý úvěr – bankovní, obchodní úvěr., fin.
instrumenty – emise krát. CP).
2. Kapitálový trh – obchoduje se s dlouhodobými fin. instrumenty, kam se rozumí dlouhodobé CP (akcie,
obligace), dlouhodobé úvěry od bank.
Přesuny peněz na fin. trhu
1. přímý přesun peněz – přímé financování – sám podnik kupuje nebo prodává CP bez zprostředkovatele
(burza)
2. přesun peněz pomocí fin. zprostředkovatelů – nepřímé financování
Zprostředkovatelé = podnikatelské subjekty, zabývající se obchodováním s CP (komerční banky, pojišťovny,
spořitelny, penzijní fondy).
a) finanční trh primární – emise CP (vydání CP), není to prodej
b) finanční trh sekundární – obchodování s prodanými emitovanými CP, které si již někdo koupil
Příklady fin. instrumentů na kapitálovém trhu (dlouhodobé):
1. majetkové CP – akcie, zatimní listy(než se vydá akcie), podílové listy (pod. fondy)
2. úvěrové CP – dluhopisy, obligace, vkladové listy, depozitní certifikáty
3. dlouhodobé a střednědobé úvěry + fin. leasing
Příklady fin. instrumentů na peněžním trhu (krátkodobý):
1. úvěrové CP – směnky, státní pokladniční poukázky, obchodní CP, depozitní certifikáty do 1ho roku
krátkodobé úvěry – úvěry obchodní a bankovní
2. krátkodobé úvěry – úvěry obchodní a bankovní
24. Likvidita podniku
- je schopnost podniku uhradit své závazky včas
- je předpokladem finanční rovnováhy nebo-li stability podniku
- je-li podnik trvale nelikvidní dostává se do platební neschopnosti nebo-li insolvence
- má 3 stupně
Insolvence:
- nastává v okamžiku, kdy podnik není schopen platit dluhy v době, kdy jsou splatné (tzv.že dluhy jsou větší než
jeho majetek)
- nevýhodná je i nadbytečná likvidita tzv.větší stav likvidních prostředků než jich je potřeba
↑ likvidita = ↓ nebezpečí platností neschopnosti = ↓ výnosnost podniku (peníze v pokladně a na účtech mají
nulovou nebo velmi nízkou výnosnost)
Likvidnost: schopnost majetkové složky přeměnit se rychle a bez větších ztrát v peněžní prostředky
Solventnost: schopnost splácet své peněžní závazky
39
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Finanční analýza (FA)
- zpětná vazba mezi předpokládaným efektem řídících rozhodnutí a skutečností
- FA vychází z údajů účetních výkazů (výkaz rozvahy, výkazů zisků a ztrát, přehled o cash flow) kromě toho
může používat zdroje z vnitropodnikového účetnictví, údaje peněžního a kapitálového trhu, z ekonomické
statistiky
- dává nám úplný obraz o hospodaření a finanční situaci podniku
- FA poměřuje mezi sebou údaje navzájem a rozšiřuje jejich vypovídací schopnost
- spojuje hodnocení minulosti se současností a předpokládaným budoucím fin.hospodaření podniku
- účelem FA je provést diagnózu fin.hospodaření podniku, podchytit všechny složky popř. některou blíže
analyzovat
- důležité ve FA je interpretace a hodnocení finančních poměrových ukazatelů
- v praxi se používá skupina ukazatelů, které dávají představu o finanční situaci daného podniku
Patří sem:
1. ukazatelé rentability a aktivity
Rentability – různé formy míry zisku
Aktivity – ukazatelé rychlosti a nebo doby obratu podnikových aktiv
2. ukazatelé zadluženosti
- hodnotí strukturu vloženého kapitálu a porovnávají vlastní a cizí kapitál
3. ukazatelé platební schopnosti
- ukazatelé likvidity
4. ukazatelé vycházející z údajŧ kapitálového trhu
- neexistuje jednotlivá terminologie
Ukazatelé rentability a aktivity
1. ukazatelé rentability (výnosnosti)
- měří celkovou účinnost řízení
- obecný počet =
Jaká je terminologie zisku z výsledovky:
 provozní hospodářský zisk - rozdíl mezi tržbami za prodej zboží a nákupní cenou prodaného zboží +
rozdíl mezi tržbami za prodej vlastních výrobků a služeb

hospodářský výsledek z finančních operací - je rozdíl mezi finančními výnosy (úrok z účtu, výnosy
CP) a finančními náklady (úroky, poplatky)

hospodářský výsledek za běžnou činnost - je provozní hospodářský výsledek + hospodářský výsledek
z finančních operací – daň z příjmu za běžnou činnost
 mimořádný hospodářský výsledek - je rozdíl mezi mimořádnými výnosy – mimořádné náklady
- daň z příjmů z mimořádné činnosti

hospodářský výsledek za účetní období - je hospodářský výsledek za běžnou činnost + mimořádný
hospodářský výsledek
Rentabilita celkového kapitálu (RCK) =
= tento ukazatel vyjadřuje efektivnost využití celkového kapitálu bez ohledu na to z jakých zdrojů byl
financován
40
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Ukazatelé rentability celkového kapitálu (RCK) =
- v čitateli používáme místo zisku, který nebyl zdaněný používáme zisk čistý nebo po zdanění a zdaněné úroky
Z = čistý zisk (odměna pro vlastníky)
u = úrok
(1-d) = sazba daně
U (1-d) = zdaněný úrok – představuje odměny věřitelům za to, že nám půjčili své prostředky
CA = celková aktiva
- tato konstrukce ukazatele umožňuje srovnávat rentabilitu celkového kapitálu u podniku s různým podílem
cizích zdrojů
Rentabilita vlastního kapitálu (RVK) =
- zhodnocení vlastního kapitálu by mělo být tak velké, aby pokrývalo obvyklou výnosovou míru a rizikovou
prémii
- výnosnost by neměla být nižší než je výnosnost u CP garantovaném státem
2. ukazatelé aktivity
- součástí analýzy rentability je rozklad syntetických ukazatelů na ukazatelé dílčí (pyramidový rozklad)
- pomocí těchto dílčích ukazatelů lze určit vliv změn jednotlivých ukazatelů na změnu hodnoty celkového
ukazatele rentability
- jednou ze součástí pyramidového rozkladu rentability jsou ukazatelé vázanosti kapitálu tzn. ukazatelé aktivity
- nejčastěji se sleduje doba obratu a rychlost obratu u zásob, pohledávek a stálých aktiv
Rychlost obrat zásob (obratovost zásob) =
- průměrný stav zásob všeho druhu
- výsledem je číslo – udává kolikrát se zásoby přemění v tržby
- číslo udává kolikrát se zásoby přemění v ostatní formy oběžného majetku až po prodej hotových výrobků a
opětovný nákup zásob (za období)
Doba obratu zásob =
- výsledek vychází ve dnech a říká nám, jak dlouho (kolik dní) jsou oběžná aktiva vázána ve formě zásob
- obecně platí, že čímž vyšší obratovost zásob a kratší doba obratu, tím lépe
Rychlost obratu pohledávek (ROP) =
- výsledkem je počet obrátek
Doba obratu pohledávek (DOP) =
- z hodnoty tohoto ukazatele poznáme jestli podnik dodržuje stanovenou obchodně úvěrovou politiku
- čím vyšší je doba obratu pohledávek tím větší je potřeba úvěru a tím jsou větší i náklady
Obratovost hmotného investičního majetku =
- HIM v zůstatkové ceně tzv.odečteme odpisy
- udává nám, jaká byl částka tržeb vyprodukována z 1 Kč HIM
Ukazatelé zadluženosti
- vyjadřuje skutečnost, že podnik používá financování svých aktiv cizích zdrojů nebo-li cizích dluhů
- platí, že podnik má optimální ekonomicky efektivní finanční strukturu, jestliže náklady na její tvorbu jsou
minimální
Ukazatel věřitelského rizika (UVR) =
- čím je ukazatel věřitelského rizika vyšší tím vyšší je zadluženost a tím vyšší je riziko
41
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Ukazatel finanční nezávislosti =
- ukazatel doplňkový k předcházejícímu
- jejich součet musí dát dohromady 100%
- udává z kolika % jsou aktiva v podniku financována penězi akcionářů
- používá se k hodnocení hospodářské a finanční stability podniku a spolu s ukazatelem solventnosti bývá
považován za nejvýznamnější ukazatel pro hodnocení celkové finanční situace podniku
Ukazatel dluh na vlastní jmění =
- kolikrát jsou cizí zdroje větší než vlastní jmění
- mezi ukazetele zadluženosti můžeme používat někdy i FINANČNÍ PÁKU =
Ukazatele likvidity
Solventnost: - obecná schopnost podniku získat prostředky na úhradu svých závazků
Likvidita: - momentální schopnost uhradit splatné závazky, přeměnit majetek v peníze
Likvidnost: - charakteristika konkrétního druhu majetku (budov, zásoby, strojů) a označuje míru obtížnosti
transformovat majetek do konkrétní formy
- všechny ukazatelé likvidity vykazují zda je podnik schopen včas splatit své krátkodobé závazky
- krátkodobé závazky = pravidelně ve jmenovateli prostředky kterými závazky splácíme = čitatel
3 ukazatelé:
1. likvidita prvního stupně – peněžní =
- finanční majetek: šeky, směnky, krátkodobé CP
- krátkodobé závazky: některé provozní úvěry, krát.úvěry investiční, závazky vůči dodavatelům, nezaplacené
daně a mzdy, splatné směnky, běžné bankovní úvěry
- říká nám, jakou část z toho co budeme platit v průběhu 12 měsíců máme okamžitě k dispozici
- ukazatel statický – má statický charakter
2. likvidita druhého stupně =
- nejpoužívanější ukazatel
- je měřítkem okamžité solventnosti
- zásoby nezahrnujeme, protože jsou nejméně likvidní a jejich rychlou likvidací by došlo ke ztrátám
- tento ukazatel znamená, že podnik snadno vyrovná své dluhy za předpokladu, že odběratelé včas zaplatí
- není výhodná pro akcionáře
3. likvidita třetího stupně =
- tato likvidita je pouze orientační
- tento ukazatel nám ukazuje kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky podniku, kolikrát je podnik
schopen uspokojit své věřitele kdyby přeměnil veškerá oběžná aktiva v daném podniku v hotovost
- vyšší ukazatel je lepší
- nejmenší vypovídací schopnost
- nepřihlíží ke struktuře oběžných aktiv z hlediska jejich likvidnosti
- 1 jednotka krátkodobých závazků je kryta více než 2 jednotkami oběžných aktiv
- někdy se počítá do analýzy likvidity ještě PRACOVNÍ KAPITÁL= Oběžná aktiva – krátkodobé závazky
- je to vlastně část oběžných aktiv, kterou může podnik volně disponovat pro realizaci svých záměrů
Ukazatelé vycházející z údajů kapitálového trhu:
- velký rozdíl od předcházejících ukazatelů
- údaje nevycházejí z účetnictví naopak berou v úvahu tržní cenu akcie a informují o tom, jak vidí podniky
investoři
42
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
25. Cena CP
CP:
- je peněžní pohledávka nebo majetkový nárok vlastníka vůči tomu, kdo CP emitoval (vydal)
Druhy CP:
- akcie
- dluhopisy
- směnky
- šeky
- certifikáty
- podílové listy
- konosamenty
Nominální hodnota CP:
- je částka, která je na CP uvedena , natištěna
- součet nominálních hodnot CP je roven základnímu kapitálu
Tržní hodnota CP:
- je cena, za kterou se CP kupuje nebo prodává na veřejném trhu
Emisní kurz CP:
- je částka, za kterou emitent vydává CP
- nesmí být nižší než nominální hodnota
Emisní ážio:
- je kladný rozdíl mezi tržní a nominální hodnotou akcie (nominální hodnota x cena CP na trhu)
Dividenda:
- je peněžité plnění akciových společností vyplácené akcionářům podle rozhodnutí valné hromady
- vyplácí se majitelům akcií podle rozhodného dne jejich držení
- vyjadřuje se zpravidla pevnou částkou na akcii
- ideální představa investorů je, že výše dividendy závisí především na zisku akciové společnosti po zaplacení
daní, ale dividendu může vyplácet i společnost momentálně bez zisku, nebo naopak i společnost v zisku nemusí
vyplácet žádné
- výše dividendy je jedním z činitelů, které mohou ovlivnit kurz akcie
- Proto se případné výkyvy mohou tlumit vícenásobnou výplatou dividend po částech, například čtvrtletně po
čtvrtinách
Tantiéma:
- je podíl na zisku akciové společnosti určený pro členy jejích statutárních orgánů, a to představenstva a dozorčí
rady
- o tantiémách rozhoduje podle českého práva stejně jako o dividendách valná hromada, která má právo, nikoliv
povinnost tantiémy poskytnout
- tantiémy se běžně označují i slovem odměny
- Obchodní zákoník používá slovo tantiémy pouze v souvislosti s akciovými společnostmi. V případě společnosti
s ručením omezeným mají společníci (spoluvlastníci) podíl na zisku obdobný dividendám. Valná hromada
společnosti s ručením omezeným však může rozhodnout o vyplacení tantiém jednatelům, členům dozorčí rady
nebo i zaměstnancům.
26. Dělení CP:
1. Majetkové CP
- jedná se o aktivum, očekáváme 2 druhy výnosŧ:
a) rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou
b) dividendy.
Př.: akcie – Podnik investuje své volné peněžní prostředky do nákupu CP a to za účelem obchodování s nimi – tj.
do 1 roku je prodá – přinesou mi 2 druhy výše uvedených výnosů. Cílem je výhodné uložení volných peněžních
prostředků.
43
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
2. Úvěrové (dlužné) CP
- představují pro podnik závazek/dluh.
- Jestliže podnik potřebuje získat finanční prostředky, jednou z možností je právě vydání dluhopisů.
- Dlužník (podnik, který vydal dluhopisy) se zavazuje, že uvedenou zapůjčenou částku + úrok zaplatí v uvedené
době.
Zaplacený úrok je pro dlužníka finanční náklad, pro věřitele finanční výnos
Dělení CP:
1. podle podoby
 Listinné CP (= materializované CP, v podobě listiny)
 Zaknihované CP (=dematerializované CP, fyzicky neexistují – jsou zapsány ve středisku CP)
2. podle formy
 Na doručitele (převoditelné pouhým předáním jiné osobě)
 Na řad (vyznačená jména majitelů, změna majitelem převodem, označeno na vrubu)
 Na jméno (obsahují jméno oprávněného majitele)
3. podle druhu kapitálové potřeby


Dlužné/úvěrové CP – obligace, pokladniční poukázky, zástavní listy, depozitní certifikáty
Majetkové CP – akcie, podílové listy
4. podle dlužníka
 Státní CP – státní pokladniční poukázky
 Komunální CP – měst, obcí
 Soukromé CP – akciové společnosti, FO
27. Akcie:
- CP znějící na peněžní částku, vyhotovený v předepsané formě, v níž se dlužník zavazuje, že zaplatí nebo
přikazuje 3.osobě, aby zaplatila
Druhy:
1. vlastní
- dlužník se zavazuje, že zaplatí (2 osoby) – obsahuje slovo ,,zaplatím“
2.cizí
- příkaz 3.osobě, aby zaplatila (3.osoby) – obsahuje slovo ,,zaplaťte“
Akcie mohou být vydávány:
1. v listinné podobě – musí obsahovat i číselné označení a podpis člena nebo členů představenstva
2. v zaknihované podobě
Akcie musí obsahovat:
- firmu a sídlo společnosti
- jmenovitou hodnotu
- označení formy akcie, u akcie na jméno firmu, název nebo jméno akcionáře
- výši zákl. kapitálu a počet akcií k datu emise akcie (akcie téže fy mohou mít různou jmenovitou hodnotu,
součet jmenovitých hodnot akcií odpovídá výši ZK), datum emise
Dělení akcií:
1. dle převoditelnosti
 Na jméno (firma vede seznam akcionářů) – převoditelná rubopisem a předáním + změna
v seznamu
 Na majitele (neomezeně převoditelná, právo má držitel)
44
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
2. dle priorit


3. ostatní


Akcie kmenové (obyčejné) – opravňující vlastníky účastnit se valné hromady, pobírat důchod,
využívat hlasovací právo
Prioritní akcie (přednostní) – poskytující svým majitelům některá výsadní práva, jako např:
pobírat zaručenou dividendu. Tyto akcie nemají právo hlasovat na valné hromadě
Zaměstnanecké akcie – zaměstnanci nabývají akcií za zvýhodněných podmínek
Zlatá akcie – zakladatelská akcie (např: 100 hlasů obyčejné akcie = 1 hlas zlaté)
4. Dle očekávané výnosnosti
 Rŧstové akcie (výnosnost akcie roste rychleji než ostatní cenné papíry, tím poroste jeho cena a
investorovi přinese kapitálový zisk)
 Výnosové akcie (kmenová akcie, u níž se předpokládá, že ročně zajistí stálou dividendu)
28. Cena akcie
- akcie je podíl v akciové společnosti, který jeho majitele opravňuje k účasti na řízení společnosti, kontrole jejího
hospodaření a získání dividendy, pokud ji podnik vyplácí
- akcionář má právo v případě konkurzu na přiměřenou část zůstatku
Druhy akcií:
1. kmenové - majitel má právo hlasovat na Valné hromadě a pobírat dividendy v závislosti na výši zisku
2. prioritní - majitel má omezené hlasovací právo, ale má právo na přednostní výplatu dividend bez ohledu na
hospodářský výsledek, emitují se pouze do výše 50% ZK
3. zaměstnanecké - jsou prodávány výhradně zaměstnancům za zvýhodněnou cenu, při ukončení pracovního
poměru jsou vráceny společnosti
Cena prioritních akcií je závislá na
akcie
- cena prioritní akcie se spočítá:
D = dividenda po zdanění (konstantní)
diskontování dividendového výnosu prioritní
Cena kmenové akcie má na rozdíl od prioritní akcie pohyblivý výnos
- základ ocenění spočívá opět v diskontování očekávaných peněžních produktů, které vyplývají z vlastnictví
kmenové akcie
- základ tržní ceny se odvodí z diskontovaných výnosů budoucích dividend, nutno brát v úvahu i diskontovanou
hodnotu ceny akcie v následujícím období
- Dividenda v tomto případě není konstantní
Výplata dividend:
- není většinou předem zaručena a může mít formu peněžní dividendy, akciové dividendy (akcionář získá nové
akcie zdarma či za zvýhodněnou cenu) nebo majetkové dividendy (např. zdarma výrobky či služby související s
danou společností).
Míra výnosnosti akcie na příští rok (r), tzv. očekávaný výnos
P0 ……běžná cena akcie
P1……očekávaná cena na konci roku
DIV1…. Očekávaná D na akcii
29. Cena obligace
- Obligace (dluhopisy) jsou CP, které lze koupit na kapitálových trzích
- není pro investora hlavním cílem a měřítkem výnos z pohybu kurzu dluhopisu, ale výše pravidelných úroků,
k jejichž platbě se přímo v textu dluhopisu jeho vydavatel zavázal
- úroky jsou vypláceny až do konce platnosti dluhopisu
- v tom okamžiku investor obdrží zpět i prostředky, které za dluhopis při jeho koupi zaplatil, tj. jeho jmenovitou
hodnotu
45
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
- vydavatel se prostřednictvím dluhopisů obrací na kapitálovém trhu na investory, kteří jsou ochotni vložit do
jeho CP své peněžní prostředky
- dluhopis je půjčkou, kterou poskytuje jeho nový majitel vydavateli
- hodnota obligace se odvozuje z hodnoty budoucích hotovostních toků které obdrží majitel
- vliv na cenu mají i úrokové sazby na peněžním trhu, resp. zhodnocení alternativních investic
Obligace může vydat:
- stát (státní dluhopisy)
- obce, města (komunální obligace)
- podniky (podnikové obligace k financování)
- banky (bankovní dluhopisy)
30. Dělení obligací podle zpŧsobu stanovení výnosu:
1. Pevně úročené obligace - výnos je stanoven % z nominální hodnoty a je vyplácen v pravidelných intervalech
2. S pohyblivým úrokem - úrok z{visí na aktuální úrokové sazbě na kapitálovém trhu
3. Ziskové obligace - výnos závisí na zisku emitenta, část může být závislá na zisku a část stanovena
4. Neúročené obligace - úroky se nevyplácejí, kupují se za nižší nominální hodnotu (pod pari), výnos dostane
majitel v době splatnosti obligace
5. Indexované obligace - chrání majitele před znehodnocením půjčky proti inflaci. Emitent se zavazuje
zvyšovat nominální hodnotu obligace podle míry inflace.
Měření výnosu obligací:
a) nominální výnos: - poměr roční úrokové platby k nominální hodnotě dluhopisu
c=C/F
C - výše úrokových plateb,
F - nominální hodnota dluhopisu
b) běžný výnos: - roční kupón vztažený k aktuální ceně
y=C/P
C - výše úrokových sazeb
P - aktuální cena dluhopisu
c) výnos do doby splatnosti (vnitřní výnosová míra obligace) - jako současná hodnota (PV)
31. Cena obligace:
Kupónový arch obsahuje poukázky na výnos z dluhopisu, obvykle úrok vyplácený pololetně po celou dobu
platnosti dluhopisu.
Cena obligace se počítá následujícím způsobem:
PV …. Present Value – současná hodnota
C … Kupónová platba
N … Nominální hodnota obligace
n … Počet období
r …Požadovaná výnosnost
32. Metody oceňování dluhopisŧ:
- Při určování hodnoty dluhopisů se postupuje v podstatě shodným způsobem jako při určování hodnoty investic
- Z hlediska určování hodnoty lze dluhopisy klasifikovat na:
1. Dluhopisy s pevnou kupónovou sazbou
2. Věčné dluhopisy
3. Dluhopisy s nulovým kuponem
46
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
33. Cena podílového listu
- podílový list je cenný papír, který prokazuje právo držitele (investora) na odpovídající podíl majetku v
podílovém fondu a právo podílet se na výnosu z tohoto majetku
- cena se stanovuje jako podíl hodnoty čistého obchodního jmění společnosti (obchodní jmění očištěné o závazky
společnosti) a účtu podílových listů
34. Cena směnky
Směnka:
- je úvěrový cenný papír, sepsaný přesně stanovenými údaji, ze kterého vyplývá dlužnický závazek, který dává
majiteli směnky nesporné právo požadovat ve stanovenou dobu stanovenou částku
- konkrétní forma naopak stanovena není: Při splnění faktických náležitostí by platila i na pivním tácku. Její cena
se odvíjí od výše smluveného závazku
Vlastní směnka: závazek výstavce uhradit částku majiteli směnky, „Já KK se zavazuji, ţe zaplatím za tuto
směnku na řad xy“
Cizí směnka: náležitostí směnky je písemný příkaz výstavce směnečníkovi zaplatit částku majiteli směnky, „Já
KK přikazuji xy zaplatit na řad ab“ Směnečník se zavazuje jen tehdy, pokud směnku akceptoval.
Cizí na vlastní řad: výstavce je totožný s osobou, jíž má být zaplaceno „Já KK přikazuji xy zaplatit na řad KK“
… druhy dle splatnosti: vista směnky (splatné na viděnou), časové vistasměnky (splatné po předložení), fixní
směnky (splatná na stanovený den) a datosměnky (splatná určitou dobu po vystavení)
Akcept směnky: přijetí příkazu akceptantem (směnečníkem, trasátem) zaplatit za směnku. Akcept vzniká
písemnou doložkou „přijato“, „zaplatím“, „akceptuji“ nebo podobnou doložkou. Akceptant se stává tímto
úkonem hlavním směnečným dlužníkem a má povinnost proplatit směnečnou částku. Pokud akceptant neplní
svoji povinnost, může se směnečný věřitel domáhat proplacení směnky na výstavci směnky.
Aval směnky: přijetí záruky avalistou za směnečný závazek avaláta. Aval vzniká písemnou doložkou „jako
rukojmí“, „per aval“ nebo podobnou doložkou. Avalista je zavázán stejně jako avalát, za kterého se zaručil.
Směnečný věřitel může žádat proplacení směnky přímo na avalistovi, aniž by se předtím obrátil na avaláta.
Eskont směnky spočívá v odkupu směnky bankou před termínem splatnosti, přičemž si banka ponechává
možnost uplatnit zpětný postih na předchozího majitele, pokud jí nebude směnka původním směnečným
dlužníkem uhrazena ve lhůtě. Směnku banka odkupuje ve výši směnečné částky snížené o diskont (úrok za úvěr
poskytnutý dodavateli na dobu do termínu splatnosti směnky) a o eskontní provizi. Menší riziko než u klasického
úvěru jednak z důvodu propracovaného směnečného zákona a jednak jsou k poplacení směnky zavázány hned 2
osoby. Další možností je prodej směnky centrální bance v rámci tzv. reeskontu za reposazbu, která má charakter
měnové politiky! Zvýšení reposazby vede ke zdražení peněz, k omezení poptávky bank po úvěru od centrální
banky a má protiinflační důsledky.
35. Riziko a náklady kapitálu
- Respektování rizika je nezbytným atributem správného rozhodování o investicích
- zvlášť důležité je to při investicích zavádějících nové druhy výrobků na trh a při investicích do podnikového
výzkumu a vývoje
- v zásadě je lepší alespoň subjektivní odhad rizika, než žádný
Podnikatelské riziko:
- nebezpečí, že dosažené výsledky podnikání se budou odchylovat od výsledků předpokládaných.
Vzniká z objektivních a subjektivních důvodů:
1. Objektivní (nezávislé na činnosti účastníků podnikání)
2. Subjektivní (závislé na podnikové činnosti)
Další rozlišení rizika:
1. Podle jednotlivých činností
o Provozní (riziko stávek, havárií, strojů, úrazů)
47
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
o Tržní (riziko odbytu, cen, kurzů)
o Inovační riziko (zavádění nových výrobků, technologií)
o Investiční riziko (z alokace peněz do hmotného, NIM a DFM)
o Finanční riziko (vyplývající z používání různých druhů kapitálu).
o Celkové podnikatelské riziko (riziko celkového úspěšného či neúspěšného podnikání –
projeví se v tržní ceně akcie, tj. v hodnotě firmy, v dividendách = zahrnuje veškerá
předchozí rizika).
2. Podle závislosti na celkovém ekonomickém vývoji či na vývoji jednotlivé firmy
o Systematické riziko (vzniká v důsledku Δ v celkovém EKO vývoji – změny úroků, daní)
o Nesystematické riziko (specifické po jednotlivé obory, projekty)
3. Podle možnosti ovlivňování
o Ovlivnitelná rizika ( podnikatel je může ovlivnit – loupeže)
o Neovlivnitelná rizika ( politická situace země, daňové podmínky)
36. Postoj k riziku
= postoj (vztah) podnikatele či manažera k riziku
Tři základní typy postojů:
1. Averze (nechuť) k riziku - (podnikatel se snaží vyhnout riskantnějším akcím a vyhledají spíše akce a
projekty bez rizika nebo jen s malým rizikem)
2 . Sklon k riziku - (podnikatel vyhledává naopak riskantnější projekty s větší nadějí na vyšší efekty, ale také s
vyšším nebezpečím špatných výsledků)
3. Neutrální postoj - (podnikatelova averze a sklon k riziku jsou v rovnováze)
- jestliže v tržní ekonomice dopadá riziko převážně na podnik, je přirozené, že podnik se snaží chránit proti
riziku, poznávat riziko
- provádí rizikovou politiku a řízení rizika (rizikový management)
Riziková politika zahrnuje:
1. Identifikaci rizika (druhy, příčiny, <).
2. Měření stupně rizika (vysoký stupeň rizika).
3. Vliv rizika na zisk, finanční situaci (kvantifikace vlivu rizika na podnikatelskou činnost).
4. Ochranu proti rizikům (rozložení rizika, přesouvání rizika = diverzifikace).
Ochrana proti riziku se může dít v zásadě dvěma způsoby:
1. Odstranění příčin a tím jeho eliminací - (odstranění konkurenta ekonomickou či politickou silou –
ofenzivní přístup k riziku).
2. Snížení nepříznivých dŧsledkŧ rizika na přijatelnou míru - (snížení dopadu finančních ztrát cestou
pojištění nebo diverzifikací rizika – defenzivní přístup k riziku).
Konkrétní způsob ochrany proti nepříznivým důsledkům rizika:
- volba právní formy podnikání
- prosté omezování rizika (hranice možného poklesu ceny, zadluženosti, <)
- rozložení rizika
- přesunutí podnikání
- dělení rizika
- přesunutí rizika
- pojištění
- etapovaná příprava a etapovaná realizace projektu
- tvorba rezerv v podnicích
Analýza rizika investičního projektu (systematický postup práce s rizikem v souvislosti s investováním)
zahrnuje :
1. Určení kritických faktorŧ rizika investičního projektu
(kritické faktory se vybírají pomocí analýzy citlivosti↑ , čím je citlivost , tím↑ riziko zde vzniká a tím
↑pozornost musí být tomuto faktoru věnována)
48
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
2. Stanovení bodu zvratu (vyrovnání) investičního projektu
(taková úroveň vybrané veličiny, ovlivňující projekt, při níž je čsh rovna nule
3. Kvantifikace rizika
(jde o stanovení pravděpodobnosti rizikových situací)
4. Příprava a realizace rŧzných zpŧsobŧ snížení rizika
5. Příprava plánŧ korekčních opatření pro budoucnost , pro určité kritické situace
37. Vztah rizika a nejistoty
Nejistota:
- neurčitost, náhodnost podmínek či výsledků nějakých jevů či procesů
- nejistota se chápe jako nemožnost stanovení budoucích faktorů, které ovlivňují hospodářský výsledek
Riziko:
- je to takový druh nejistoty, kdy je možno, pomocí obvyklých statistických metod, kvantifikovat
pravděpodobnosti vzniku odchylných alternativ
- za riziko se považuje nebezpečí, že dosažení výsledky podnikání se budou odlišovat od výsledků
předpokládaných.
- Je třeba najít optimální, kompromisní řešení mezi efektivností a rizikem
Další druhy rizik:
1) Úvěrové riziko:
 spočívá v tom, že klient či obchodní partner nedodrží sjednané podmínky
 je spojeno s platební neschopností či platební nevůlí dlužníků
2) Úrokové riziko:
 vyplývá ze změn tržních úrokových sazeb a jejich dopadu na zisk
 tyto změny ovlivňují cenné papíry inverzně, tzn. Při růstu úrokových sazeb dochází k poklesu
cen cenných papírů
3) Měnové riziko:
 je blízké úrokovému riziku
 vyplývá ze změn měnových kurzů
 Má především vliv při mezinárodním obchodě
4) Likviditní riziko:
 každý podnik musí být v každém okamžiku likvidní (plnit své závazky)
5) Kapitálové riziko (riziko nesolventnosti):
 výše závazků převýší tržní hodnotu veškerých aktiv podniku, podnik se stává nesolventním
 aby byla tato situace vyloučena, musí podnik udržovat dostatečnou výši vlastního kapitálu
38. Náklady na celkový kapitál
WACC (Weighted average Cost of Capital) jsou kombinací nákladů různých forem kapitálu
- vypočítáme je podle následující rovnice:
WACC 
C
E
D
re
E
D
 re   rd 1  t 
C
C
celkový kapitál (součet D + E)
vlastní kapitál (VK)
cizí kapitál (CK)
náklady na VK
rd
D/C
E/C
náklady na CK
t
daň
% zadluženosti (CK)
podíl celkového kapitálu
49
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
Vztah pro WACC se jeví jako jednoduchý, ale jeho praktické naplnění konkrétními daty nemusí být snadné. Je
třeba zdůraznit, že podíl jednotlivých složek kapitálu je nutno vyčíslit na základě tržních hodnot. Převzetí složek
kapitálu z účetních hodnot by mohlo znamenat porušení zásady vnitřní konzistence tržního odhadu.
Náklady:
- jsou to účelně a účelově vynaložené prostředky během hospodářské činnosti podniku, představují spotřebu
výrobních faktorů v peněžním vyjádření účelně vynaložených na tvorbu podnikových výnosů včetně dalších
nutných nákladů spojených s činností podniku
 práce
 půda výrobní faktory
výrobní faktory
 kapitál
Nutnou podmínkou spotřeby těchto faktorů je evidence této spotřeby = stávají se nákladem podniku, nutno také
odlišovat náklad a výdaj (peněžní úbytek v hotovosti nebo na BÚ) – nemusí se stát nákladovou položkou
(koupím stroj zaeviduji výdaj a po uhrazení je to náklad, odpis je nákladem.
Členění nákladů:
1. Druhově
Dle předmětu činnosti
 Provozní
 Finanční
 Mimořádné

Dle nákladových položek
 Spotřeba materiálu, energie
 Osobní náklady – mzdy, sociální zabezpečení, pojištění
 Odpisy – hmotného i nehmotného dlouhodobého majetku
 Finanční náklady – úroky
2. Dle účelu
Dle středisek (vnitropodnikových útvarŧ)
 Jednicové – na jedno středisko, propočítané
 Režijní – nepropočítané (světlo, energie)

Dle výkonŧ – kalkulační třídění, jak je vysoký náklad na jeden výrobek či službu
 Přímé náklady – jednicové (mzda, materiál - vychází z THN)
 Nepřímé náklady (nedají se přímo zjistit).
3. Dle závislosti na objemu výroby a častosti změny objemu výroby
 Fixní (neměnné) – bez ohledu na změnu mohou se měnit při výměně výrobní kapacity = „změna
skokem“ – např.: cena za elektřinu, odpisy, úroky. Nemění se s objemem výroby, ale po určitých intervalech
 Variabilní – mění se se změnou objemu výroby
 Nadproporcionální (roste rychleji než objem výroby)
 Podporcionální (roste pomaleji než objem výroby)
 Proporcionální (n{růst n{kladů stejný jako objemu výroby)
4. Dle pŧvodu spotřebovávaných vstupŧ
 Prvotní – externí (nakupovaný materiál)
 Druhotné – interní – vznikají spotřebou vnitropodnikových výkonů (mzdy)
5. Dle podnikových funkcí
 Na výrobu
 Správu
 Odbyt
 Na skladování
 Pořízení apod.
50
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
39. Odbytová činnost, obchodní plán podniku, marketingové techniky
Odbytová činnost
Odbyt:
- dovršení podnik. reprodukčního procesu,zaměřeného na uspokojování cizích potřeb
Barterové operace:
- kupující v důsledku nedostatku fin. prostředků uhrazuje prodávajícímu hodnotu jeho dodávek v jiných
výrobcích, které buď sám vyrábí, nebo jimi dostal zaplaceno od svých odběratelů
- není problém zboží vyrobit,ale prodat ho -> potřeba orientace na zákazníka
- „marketing je lidská činnost, umožňující organizaci zjistit neuspokojené potřeby a přání, přeměnit je do podoby
ziskových příležitostí a tento zisk realizovat“ (kotler)
Prodej:
- prodávající se zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k užívání a kupující se zavazuje uhradit kupní
cenu
- výrobní i nevýrobní podniky se musí ve své činnosti orientovat na potřeby a přání svých zákazníků
- tyto potřeby musí zajišťovat vyvolávat a současně musí hledat způsoby, jak je uspokojovat
- všechny tyto činnosti můžeme zahrnout pod pojem marketing
- pro uplatnění marketingového přístupu musí být splněny určité předpoklady – existence hospodářského
pořádku, určujícího dostatečnou autonomii v oblasti nabídky a poptávky, existence právního rámce apod.
- další dílčí oblastí v odbytu je prodej
- při prodeji se prodávající zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k užívání a kupující se zavazuje
uhradit kupní cenu
při prodeji se realizují následující činnosti:
1. Tvorba strategie a plánování prodeje
2. Příjem zakázek a zakázkové řízení
3. Kontakt se zákazníky
4. Analýza prodeje
5. Fyzická distribuce
6. Řízení z{sob
7. Balení
8. Předání příkazů k fakturaci
40. Obchodní plán podniku
Obchodní plán:
- základní nástroj řízení obchodní /odbytové/prodejní činnosti
etapy sestavení obch. plánu:
1. tržní diagnóza - charakterizuje momentální tržní situaci podniku, zjišťuje v jaké míře se jedn. výrobky
podílejí na generování obratu, zisku, CF ev. hrubého rozpětí fy
2. tržní prognóza - odhad, zda v budoucím vývoji uplatníme dosavadní trendy, rozpracování firemní strategie
v oblasti nástrojů mg mixu
3. plánování cílŧ - vycházejí ze zákl. cílů a úkolů podniku mohou mít strateg. či taktický charakter
4. plánování mg mixu - zahrnuje tyto oblasti: výrobky, ceny, propagaci, distribuci
5. sestavení rozpočtu - porovnání příjmů a výdajů spojených s dosažením požadované výše odbytu
41. Marketingové techniky
- plnění marketingových funkcí je podmíněno použitím řady technik a nástrojů
- patří k nim zejména informační techniky pro získávání potřebných informací, dále portfolio matice, která slouží
pro zmapování konkurence a vyráběných výrobků
- mezi další techniky patří ohodnocovací soustavy, statistické metody zjišťování poptávky apod.
- pro účelné nasazení marketingového mixu je vhodné vycházet ze životního cyklu výrobku
51
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
1.Zavedení výrobku na trh
- Malý objem prodeje, vysoké náklady spojené s marketingem
- 2 způsoby uvedení výrobku na trh
- Vysoké náklady na inovaci, objevují se nedostatky.:
o výrobek nabízíme s nízkou cenou – získáme si oblibu zákazníka
o výrobek nabízíme s vysokou cenou – cílem je upozornit zákazníka na jedinečnost výrobku
- Snaha zaujmout cílovou skupinu zákazníků nikoliv objem prodeje
2.Rŧst
- výrobek už je na trhu znám, roste objem prodeje, klesají náklady
- na trhu se začíná objevovat konkurence s podobnými výrobky, nutno začít inovovat
3. Zralost
- nejdůležitější fáze v životním cyklu výrobku
- objem prodeje neroste, ale je stabilní, náklady jsou nejnižší
- snaha udržet výrobek na trhu co nejdéle
- měla by být nejdelší
- pouze připomínací reklama
4. Úpadek
- náš trh je nasycen
- objem prodeje klesá i přes rostoucí náklady na reklamu, výrobek lze umístit na méně náročné trhy
5. Stažení
- náhradní díly musíme vyrábět, i když je výrobek stažen z trhu
42. Podnikové řízení, strategická, taktická a operativní úroveň řízení
Podnikové řízení
- jednotné podnikové řízení je předpoklad dosahování základního podnikového cíle
- podnikové řízení se nazývá řídící prací a všechny řídící orgány jsou tzv. Dispozitivním faktorem.
- souhrn všech řídících orgánů se nazývá dispozitivní faktor
- všechny složité činnosti při řízení musí probíhat systémově, tedy ve vzájemné návaznosti = fáze řízení:
1. Plánování
2. Organizování
3. Personalistika
4. Vedení
5. Kontrola
- úkolem řízení je řídit přeměnu vstupů na výstupy tak, aby byl podnik ziskový
- každý podnik je samostatný hospodářský celek a z tohoto hlediska si může dělat, co chce
- kdo je nositelem řídících rozhodnutí:
V malém podniku:
- vlastník, nese kapitálové riziko i odpovědnost za rozvoj podniku
Ve velkých podnicích:
- vrcholový management, manažeři přebírají odpovědnost jen za rozvoj podniku, kapitálové riziko nese i nadále
vlastník
52
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
- Mezi akcionáři, managementem a statutárními orgány probíhají vztahy, které se nazývají CORPORATE
GOVERNANCE
- existují stupně řízení podle toho, jakých oblastí se týká a podle doby v jaké probíhá
43. Řízení strategické
- nositelem je Top Management – zabývají se otázkami existence a fungování podniku
- jedná se z hlediska času o dlouhodobé řízení (až 5 let), z hlediska významu nejdůležitější část řízení podniku,
kvůli chybnému rozhodnutí může dojít až k zániku podniku
- základním nástrojem je strategie => formulované dlouhodobé cíle a kroky k jeho dosažení
- součástí strategie je i poslání podniku
- je základem řízení celého podniku
- je východiskem pro všechny podnikové plány
- z hlediska času je to dlouhodobé plánování (5 let).
- zabývá se především tím, jak pružně reagovat na probíhající změny prostředí
- toto řízení se uskutečňuje tvorbou a realizací jednotlivých strategií
při formulaci strategie se určují 4 oblasti:
1. Poslání
– proč podnik existuje, čeho chce svou existencí dosáhnout
- je to také vztah k stakeholders
- kromě tohoto poslání si firma také formuluje tzv. vizi
- je to určitá představa o budoucím vztahu v podniku na dlouhou dobu dopředu
2. Cíle
- očekávané budoucí výsledky
- musí se odvíjet od poslání firmy i od vize a představují konečný vztah, ke kterému by měli směřovat veškeré
aktivity
- cíle tvoří určitou strukturu (hierarchii), každý cíl je různě obecný, resp. konkrétní a těmto cílům odpovídají
plány
- cíl je určitý budoucí stav
3. Strategie
- jakým způsobem dosáhnout naplnění poslání, vize a cílů
4. Taktiky
- nejkonkrétnější, zahrnují záměry, kterými je ovlivněn rozvoj podniku (co, kolik, pro koho, jak, kvalita)
Fáze strategického řízení:
1. Strategická analýza
- zjistit vztahy mezi okolím podniku a zdroji podniku
- analýza se provádí různými analytickými metodami a na základě těchto analýz se formulují poslání, cíle a
strategie k jejich naplnění
- při tvorbě strategie se vychází jedna z poznání dosavadního vývoje, tedy poznání jak jsou kladné a záporné
důsledky dosavadního vývoje a dále se přihlíží k vlivům vnějšího okolí
- analýza se vztahuje jednak na okolí mikro, tak makrookolí
- také sem bude patřit analýza vnitřního a vnějšího okolí, SWOT
Mikrookolí:
– sem patří ti, kteří s podnikem nejvíce spolupracují (zákazníci, konkurenti, dodavatelé, odběratelé)
- mikrookolí je pro podnik rozhodující
Makrookolí:
– podnik také ovlivňuje, ale podnik s ním nemůže nic udělat (vliv daní, výše odbytu, různé politické
faktory apod.) a můžou tomu podniku situaci ulehčovat, nebo stěžovat, záleží, v jaké oblasti podnik
působí
53
www.thunova.cz
PEKS – BP – Otázka č. 2
- další analýzou by mohla být analýza vnitřních zdrojů a schopností – jaké zdroje a schopnosti by měl
podnik mít, aby mohl reagovat na okolí (na hrozby i příležitosti)
- na základě analýzy SWOT si podnik určí, jakou má výhodu či pozici a z té potom udělá podklad pro
vytvoření strategie
2. Formulace strategie
- nezpracovává se pouze jedna strategie, ale většinou se zpracovává několik různých variant strategií a z nich se
potom jedna z těch strategií vybírá
- strategie se stanovují jednak pro celý podnik a také pro jednotlivé strategické podnikatelské jednotky a funkční
oblasti
3. Implementace strategie
- uvedení strategie do života
- strategie se přijme a podnik se jí začne řídit
- v této části je důležitá volba organizační struktury
4. Strategická kontrola
- chápeme jí jako zpětnou vazbu, která prověřuje správnost všech předcházejících fází strategického plánování
- hodnotí výsledky vybraných strategií
44. Taktické řízení
- stanovení a řízení postupu a prostředků, které vedou k nejefektivnější realizaci strategie podniku
- nositelem taktického řízení je střední management (výkonové složky podniku)
- konkretizuje strategické cíle, zahrnuje užší okruh činností, více se zde využívají cíle kvantitativní, tedy ty, které
jsou vyjádřené čísly
- výsledky jsou zjistitelné dříve a také snadněji, než u řízení strategického
45. Operativní řízení
- nositelem je nižší management, týká se velmi konkrétních činností a probíhá ve velmi krátkém časovém
horizontu (3 měsíce)
- hlavním nástrojem jsou operativní vnitropodnikové plány a nástroje vnitropodnikového řízení
- hlavním cílem operativního řízení je co nejefektivnější využití stávajících zdrojů podniku a zachování likvidity
podniku
- zabývá se tedy řízením výnosů, nákladů a s nimi spojeného zisku, dále kalkulací výrobků, kalkulací
vnitropodnikových výkonů, plánování položek rozvahy a využití výrobních kapacit
nástroje operativního řízení:
1. Normy
2. Limity
3. Kalkulace
4. Rozpočty
5. Plánovaná výsledovka
6 .Peněžní plán
7. Plán likvidity
8. Plánovaná rozvaha
- velmi těsná vazba je mezi operativním plánováním a útvarem kontroling
- controling není kontrola jako taková, ale je to porovnávání plánu a skutečnosti a poskytování rad a pokynů,
jakým způsobem nedostatky překonat
54
Download

PEKS_okruh 2