Kriminalistická taktika 2.
• Využití znalců a jiných odborníků
v kriminalistické praxi
• Ohledání
• Výslech a konfrontace
• Provedení výpovědi na místě
Doc. Ing. Roman Rak, PhD.
Organizace studia
Organizace studia
Opakování – matka moudrosti
Co to jsou stopy, kriminalistické stopy ?
Vysvětli pojem materiální vs. paměťová stopa.
Vysvětli rozdíl mezi totožností a shodností.
Uveď 5 příkladů vzájemného vlivu odráženého a
odrážejícího objektu z pohledu stop?
Jaký je rozdíl mezi identifikací, verifikací a autorizací.
Co to je kriminalistická verze a jak vzniká?
Vysvětli pojmy taktika vs. strategie.
Vysvětli pojem kriminalistická technika, taktika a metodika
a jejich vzájemný vztah?
Opakování – matka moudrosti
Co to je prověrka (prověřování) kriminalistických verzí?
Na čem závisí plánování vyšetřování?
V poslední době neustále roste pytláctví, nelegální odstřel vysoké zvěře a její černý prodej
do restaurací. V době podzimního honu byl v časných ranních hodinách v blízkosti posedu
v lese Řáholec nalezen zastřelený hajný Robátko, který nekompromisně bojoval
proti pytlákům. Nebyli zjištěni žádní přímí svědci tragické události. Z prvních informací se
vyšetřovatelé dozvěděli, že Robátko měl v poslední době četné spory s vlastníky
kokršpanělů, kteří volně pobíhali po revíru. Robátko opakovaně pohrozil, že pokud se
situace bude nadále opakovat, budou psi, pohybující se v lese,
bez majitelů zastřeleni.
Jsou známé i skutečnosti, že Robátkovo bezdětné manželství nebylo šťastné a hajný si našel
o mnoho let mladší, vdanou milenku ze mlýna, která má nesmírně
žárlivého manžela, ale nehodlá se rozvést.
V pojišťovně se vyšetřovatelé taktéž dozvěděli, že nedávno
uzavřel vysokou životní pojistku. Z finančních záznamů dále
vyplývá, že si hajný před několika lety vzal nemalou hypotéku,
kterou nebyl v posledních 4 měsících schopen splácet.
Hajný je ve své vesnici velmi oblíbený, apolitický,
v minulosti byl členem PS VB a přispěl k četným odhalením
rozkrádání družstevního majetku.
Kriminalistické verze
Na okresním ředitelství se po výjezdu sešla skupina kriminalistů.
Jste vedoucím týmu. Se svým týmem:
a) Sestavte základní
vyšetřovací verze
podezřelých okruhů
osob a jejich
motivů.
b) Navrhněte,
jaké informace budete
průběžně ověřovat za
účelem podpoření nebo
vyvrácení konkrétních
verzí.
Využití znalců
a jiných odborníků
v kriminalistické praxi
Historie
Nejstarší zmínka o aplikaci vědy pro odhalení podvodu je v pověsti o
Archimédovi († 212 př. n. l.), který zjistil specifickou hmotnost údajně zlaté
koruny a dokázal, že není zlatá.
Arabský příběh vypráví o kupci, který měl vyšetřit vraždu srpem; nechal přinést
všechny srpy ve vesnici a na jeden se slétly mouchy.
Čínskou příručku vyšetřování napsal roku 1248 Song Ci. Mezi průkopníky
forenzních věd v Evropě patřil francouzský dvorní lékař a chirurg Ambroise
Paré (1510-1590) a koncem 18. století vyšlo několik pojednání o forenzním a
policejním lékařství.
Ambroise Paré (1510-1590)
Mezníkem v dalším vývoji forenzních věd byl objev
mikroskopu, daktyloskopie a identifikace osob a stop
z místa činu pomocí analýzy DNA.
Forensic (forenzní) - (z lat. forensis, soudní, od
forum, veřejné prostranství, kde se konaly soudy)
znamená soudní a obvykle označuje postupy a vědy,
související s vyšetřováním a soudním dokazováním,
zejména v trestních záležitostech.
Formy využití odborných znalostí
v kriminalistické praxi
V praxi se využívají v procesu vyšetřování tyto formy:
• Expertní činnost
(znalecká posuzování a odborná vyjádření);
• Konzultativní činnost;
• Kriminalisticko-technická činnost.
• Proč je nutné znát např. příčinu úmrtí?
• Proč kriminalista /vyšetřovatel používá tyto
formy?
• Jaký je rozdíl mezi výše uvedenými formami
vyšetřování?
• Kdo provádí výše uvedené činnosti?
• Kdo je to znalec?
• Co je to znalecký ústav?
Formy využití odborných znalostí
v kriminalistické praxi
Expertizní činnost – nejvýznamnější forma využívání činnosti odborníků
orgány činnými v trestním řízení. Jedná se o podávání znaleckých posudků a
odborných vyjádření na základě požadavků orgánů činných v trestním řízení.
Proces utváření znaleckého důkazu je v kriminalistice chápán jako proces
součinnosti odborníků a orgánů činných v trestním řízení.
Tento proces je považován za jednu z metod kriminalistické praktické činnosti,
nazývanou expertiza.
Proč je expertiza zařazována do kriminalistické taktiky?
Proč má Policie ČR Kriminalistický ústav?
Co je náplní jeho činnosti?
Formy využití odborných znalostí
v kriminalistické praxi
Konzultativní činnost – poradenská služba orgánům činným v trestním řízení, kdy jsou
znalosti odborníků (nikoliv pouze znalců) z oblasti vědy, techniky, umění, řemesel apod.
využívány k správné orientaci a zaměření dalšího postupu orgánů činných v trestním řízení.
Konzultativní činnost je využívána zejména při:
• předběžném zkoumání stop a jiných soudních důkazů;
• při objasňování odborných problémů zjišťování způsobů spáchání trestných činů,
či posuzování příčin jiných kriminalisticky významných událostí, vytyčování
kriminalistických verzí a určování způsobů jejich prověrky;
• při instruktážích policistů za účelem jejich seznámení s odbornou
problematikou objasňovaného nebo vyšetřovaného trestného činu,
případně připravovaného úkonu či opatření;
• při přípravě, provádění nebo hodnocení některých vyšetřovacích
úkonů (např. výslechu, vyšetřovacího pokusu, rekonstrukce apod.)
Formy využití odborných znalostí
v kriminalistické praxi
Kriminalisticko-technická činnost – přímá součinnost odborníků (např. kriminalistických
techniků, pracovníků expertizních pracovišť Policie atp.) a znalců s orgány činnými
v trestním řízení při vyhledávání, zajišťování, dokumentování a shromažďování materiálních
stop a jiných soudních důkazů v rámci provádění vyšetřovacích úkonů (zejména při ohledání
místa činu nebo jinak kriminalisticky významných míst, při domovních prohlídkách atp.)
Crime Scene Investigation: CSI-efect
Expertiza – pojem, obsah a druhy
expertizy
Expertiza – jako metoda kriminalistické praxe představuje proces vydělování
informací z kriminalistických stop a jiných důkazů, jejich zpřístupnění pro pochopení a
využití v kriminalistické a soudní praxi. Předmětem expertizy jsou odborné otázky,
k jejichž posouzení či objasnění je zapotřebí odborných znalostí a zkušeností.
Subjekty expertizy
(„kdo“ zkoumá)
Expertizu provádějí tyto subjekty:
• Orgány činné v trestním řízení (pouze orgán činný
v trestním řízení může nařídit nebo vyžádat expertizní
zkoumání, hodnotit znalecký posudek nebo odborné
vyjádření);
• Znalci nebo experti či jiní odborníci;
• Pomocné subjekty (nejčastěji kriminalističtí technici,
kteří zajišťují a dokumentují objekty zkoumání –
expertizy.
Objekty expertizy
(„co“ se zkoumá)
• Objekty, u kterých se předpokládá příčinná souvislost
s objasňovanou nebo dokazovanou skutečností.
Zajišťují se při ohledávání kriminalisticky relevantních míst a
jiných úkonech (prověrka výpovědi na místě, domovní
prohlídka atd.). Nutné procesní podchycení protokolem a
fotodokumentací apod. Věci, listiny, mrtvoly, kosterní nálezy,
počítače, …
• Objekty, u nichž se nepředpokládá příčinná souvislost.
Srovnávací materiály – vzorky, ukázky písma, sbírkové
materiály, katalogy, evidence.
• Pomocné materiály. Nejčastěji písemná dokumentace
v podobě části vyšetřovacího spisu – protokoly, chorobopisy,
lékařské zprávy, informace o objektu zkoumání apod.
Druhy expertiz (podle různých kritérií)
• Podle počtu přibraných znalců;
• Podle rozsahu kriminalistického zkoumání
(jednooborové nebo víceoborové expertizy);
• Podle posloupnosti
(prvotní, doplňující, opakované expertizy)
• Podle druhu oboru vědy, techniky, umění, řemesel
• Kriminalistická technika
• daktyloskopická expertiza
• mechanoskopická expertiza
• písmoznalecká expertiza
• balistika
• Soudní lékařství
• toxikologie
• sexulogie
• Soudní psychiatrie
• Soudní psychologie
• Soudní sexulogie
• Soudní inženýrství
• stavebnictví
• konstrukce strojů
• dopravní nehody
• oceňování majetku
• účetnictví atd.
•…
Formy využití odborných znalostí
v kriminalistické praxi
Soudní znalci
Znalec ve smyslu zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, je osoba, kterou do této funkce pro
konkrétní obor, odvětví a specializaci jmenoval ministr spravedlnosti nebo předseda krajského soudu,
který k tomu byl ministrem pověřen. Zmíněný zákon a prováděcí vyhláška ministerstva spravedlnosti č.
37/1967 Sb. stanoví podmínky a způsob jmenování, například požadovanou kvalifikaci a praxi. Znalec je
oprávněn zpracovávat znalecký posudek. Znalci jsou jmenování pro mnoho oborů i velmi konkrétních
specializací. Znalce může ke jmenování navrhnout státní orgán či různé organizace, ale může o to i
požádat osoba sama za sebe. Znalec musí před výkonem funkce složit předepsaný slib, který zahrnuje i
nestrannost a mlčenlivost.
Dlouhodobě jmenovaní znalci jsou zapsáni do seznamu znalců a tlumočníků, tyto seznamy jsou vedeny u
krajských soudů podle trvalého bydliště znalců ústřední seznam vede ministerstvo spravedlnosti.
Seznamy jsou veřejně přístupné. Není-li při konkrétním řízení dostupný žádný zapsaný znalec, může být
ustanovena znalcem i nezapsaná osoba.
Ačkoliv jsou znalci ve smyslu zákona někdy pro rozlišení od obecného smyslu slova označováni
souslovím soudní znalec, znalecké posudky se uplatňují nejen u soudních řízení, ale i u správních
řízení a různých právních úkonů pro soukromé subjekty. Působnost znalců je celostátní. Na vyžádání
státního orgánu má znalec povinnost podat posudek. Posudky pro soukromé právnické a fyzické osoby
vypracovává na základě dohody s nimi. K vypracování posudku je znalec oprávněn používat zařízení a
materiál organizace, u níž pracuje, ale má vůči znalci nárok na úhradu nákladů. Znalci jsou povinni vést
znalecký deník. Znalec má za vypracování posudku právo odměnu podle stanovených sazeb a na účelně
vynaložené náklady.
http://datalot.justice.cz/justice/repznatl.nsf/$$SearchForm?OpenForm
Provádí orgán činný
v trestním řízení
Výstupy z expertizního
zkoumání jsou předány
orgánům činným
v trestním řízení
Jsou předány zajištěné
objekty expertizy
ke zkoumání a formulovány
otázky ke zkoumání
Vyšetřování je ve stádiu, kdy
je potřeba použít speciálních
znalostí z vědy, techniky,
umění, řemesel apod.
Stadia kriminalistické expertizy
Provádí znalec,
expert nebo
znalecký ústav
Provádí orgán činný
v trestním řízení
čas
Přípravné stádium
Kroky:
• Vymezení objektů
zkoumání.
• Vymezení expertizy.
• Vymezení oboru expertizy.
• Formulace otázek pro
expertní zkoumání.
Stádium expertního
zkoumání
Etapy:
• Vstupní etapa.
• Analyticko-syntetická etapa.
• Etapa vyvození a formulování
závěrů.
• Etapa zpracování znaleckého
posudku.
Stádium hodnocení
expertizního zkoumání
Cíle:
• Hodnocení formální stránky
• Hodnocení obsahové stránky
Uzlový bod
Formulování otázek expertizy
Sestavení otázek, na které je třeba znalcem odpovědět, se řídí
těmito zásadami
• otázky nesmí přesahovat rámec poznatků expertizního oboru;
• otázky musí mít čistě odborný charakter a nesmějí obsahovat požadavek
hodnocení trestně-právních zkušeností;
• otázky musí být jasné, přesné a konkrétní;
• soubor otázek musí tvořit logicky navazující systém;
• otázky nesmí přesahovat současnou úroveň poznání v daném vědním oboru;
• položené otázky nesmí být sugestivní, návodné, úskočné ani klamavé.
Stadium expertního zkoumání
Etapy stadia expertního zkoumání
Vstupní
• Ujasnění vstupních otázek;
• Obecná představu o
zkoumaném objektu;
• Vypracování hypotéz;
• Určení metod, postupů,
prostředků, postupů a
posloupnosti zkoumání
Analytickosyntetická
• Detailní zkoumání
objektu expertizy;
• Nedestruktivní vs.
destruktivní metody
zkoumání;
• Dokumentace.
Vyvozování a
formulování
závěrů
• Srovnávání a
vyhodnocování
výsledků dílčích
zkoumání;
• Formulace odpovědí
na zadané otázky;
• Formulování závěru
( i „nepotvrzení“ všech
hypotéz je závěr!)
Zpracování
znaleckého
posudku
čas
• Úvodní část
• údaje o znalci, zadavateli …
• Nález
• popis zkoumaných objektů;
• popis metod;
• průběh a výsledky zkoumání
• Závěrečná část
• odpovědi na zadané otázky
• podpis, razítko, znalecká
doložka
Výstupy z expertizního
zkoumání jsou předány
orgánům činným
v trestním řízení
Jsou předány zajištěné
objekty expertizy
ke zkoumání a formulovány
otázky ke zkoumání
Vyšetřování je ve stádiu, kdy
je potřeba použít speciálních
znalostí z vědy, techniky,
umění, řemesel apod.
Stadia kriminalistické expertizy
Provádí orgán činný
v trestním řízení
čas
Přípravné stádium
Kroky:
• Vymezení objektů
zkoumání.
• Vymezení expertizy.
• Vymezení oboru expertizy.
• Formulace otázek pro
expertní zkoumání.
Stádium expertního
zkoumání
Etapy:
• Vstupní etapa
• Analyticko-syntetická etapa.
• Etapa vyvození a formulování
závěrů.
• Etapa zpracování znaleckého
posudku.
Stádium hodnocení
expertizního zkoumání
Cíle:
• Hodnocení formální stránky
• Hodnocení obsahové stránky
Hodnocení expertizního zkoumání
Hodnocení formální stránky – znamená zjistit a zabezpečit zejména formální bezvadnost
odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. Zejména je třeba zhodnotit, zda nebyly důvody
pro vyloučení znalce nebo experta podávajícího odborné vyjádření, zda posudek vypracoval
kompetentní znalec, zda tento znalec byl přibrán zákonným postupem při splnění všech požadavků
trestního řádu, zda znalec neřešil právní otázky, zda byl náležitě poučen apod.
Hodnocení obsahové stránky představuje zejména zkoumání:
• zda byly k expertiznímu zkoumání předloženy dostačující a
věrohodné materiály;
• zda byly zkoumány všechny zaslané objekty;
• zda nedošlo k záměně těchto objektů, příp. dalších materiálů;
• zda byly použity vhodné metody a postupy;
• zda závěry vycházejí právě z těchto metod a postupů;
• zda závěry nejsou v rozporu s výsledky dílčích zkoumání;
• vztah závěrů expertizního zkoumání k ostatním důkazům;
• zda zkoumáním byly odhaleny nové vztahy,
dosud neznámé informace, jejich důkazní význam a možnosti využití.
Ohledání
Pojem, podstata a význam
ohledání
Kriminalistické informace jsou získávány:
• Nepřímo – zprostředkovaně (např. z výpovědí osob, dokumentačních materiálů);
• Přímo – bezprostředně (přímým pozorováním následků (změn) na materiálních objektech
vlastními smysly – ohledáním.
Ohledání – specifická metoda kriminalistické praxe spočívající ve vyhledávání, zjišťování,
zkoumání, hodnocení a dokumentování stavu materiální situace nebo stavu materiálních objektů
a změn majících vztah k vyšetřované události na základě bezprostředního pozorování orgánů činných
v trestním řízení.
Podstata ohledání – cílevědomé, přímé, bezprostřední pozorování a zkoumání kriminalisticky relevantních
objektů vlastními smysly orgánů činných v trestním řízení, ve vyhledávání změn, dokumentování stavu
objektů a hodnocení vlastních zjištění.
Využívá se: pozorování, měření a výpočty, popisy, srovnávání, experimentování, analýza, syntéza,
modelování.
Význam ohledání – nelze jej zpravidla nahradit jinými úkony a nedostatky ohledání (zejména ohledání
místa činu) lze jen těžko napravit.
Pojem, podstata a význam
ohledání
Ohledání je významným počátečním zdrojem informací o poznávané události, neboť umožňuje
na základě bezprostředního pozorování:
•
•
•
•
•
Učinit si odůvodněnou představu o počáteční a konečné struktuře ohledávaného objektu;
Nalézt a vydělit z množiny irelevantních změn na ohledávaném objektu změny kriminalisticky
relevantní, zajistit je pro další zkoumání a procesně zadokumentovat;
Učinit si představu o charakteru události, o jejím průběhu, intenzitě působících sil a jejích
příčinách;
Učinit si představu o možnosti existence i charakteru stop a jiných důkazů na objektech,
které zatím nejsou k dispozici (např. na těle či oděvu pachatele, motorovém vozidle apod.)
Získat nezprostředkovaně informace nasvědčující tomu, že událost, která je příčinou změn
na ohledávaném objektu (mrtvola, automobil, část určitého prostoru atp.), je trestným činem
nebo že vykazuje znaky trestného činu.
Pojem, podstata a význam
ohledání
Pojem, podstata a význam
ohledání
Pojem, podstata a význam
ohledání
Pojem, podstata a význam
ohledání
Vážení cestující, vítejte na palubě naší
letecké společnosti Mandarin Airlines.
Připoutejte se prosím, za malou chvíli
startujeme …
Pojem, podstata a význam
ohledání
Subjekty a základní zásady
ohledání
Subjektem ohledání – orgán činný v trestním řízení. Nejčastěji ohledání provádí orgán
činný v trestním řízení sám, případně s pomocí kriminalistického technika nebo jiného odborníka.
Základní zásady ohledání:
• Řízení ohledání jediným vedoucím
• Neodkladnost ohledání
• Neopakovatelnost ohledání
Negativní okolnosti - takoví zjištěné změnu na objektu
ohledání, které jsou v logickém rozporu s celkovou
situací místa činu nebo jiného ohledávaného objektu,
případně s dalšími zjištěnými informacemi.
Negativními okolnostmi mohou být:
Neexistence změn ohledávaného objektu předpokládaných vzhledem k ostatním zjištěným změnám
(např. chybí tratoliště krve u osoby, která na poranění vykrvácela).
Existence změn, které se v souhrnu zjištěných změn jeví jako nelogické, rozporné nebo zcela protichůdné
(mezi rozbitými skly byl nalezen otisk prstu na skle jiné tloušťky).
Druhy ohledání
Podle charakteru ohledávaného objektu
• Ohledání kriminalisticky významných míst
• Ohledání mrtvoly
• Ohledání předmětů
• Ohledání stop
• Ohledání dokumentů
• Ohledání výpočetní techniky
• Ohledání zvířat
• Ohledání živé osoby
Podle posloupnosti ohledání
• Ohledání prvotní
• Ohledání opakované
• Doplňující ohledání
Ohledání kriminalisticky
významných míst
Místo činu
Místo nálezu
Od místa činu se liší:
• Na místě nálezu se kriminalisticky relevantní objekt vyskytuje mimo souvislost
s jednáním pachatele;
• Byl-li pachatel na místě, nevyvíjel zde činnost, která by měla přímou souvislost
s průběhem události;
• Jde většinou o místa, kde kromě stop nalezených objektů a stop na těchto věcech
nejsou žádné stopy jako odraz mechanismu prověřované události, případně se zde
nacházejí změny způsobené jinou činností.
Místo zjištění
Místo zjištění je zvláštním případem místa činu vyskytujícího se zejména při páchání
trestné činnosti na železnici, v dopravě popřípadě v informačních technologiích. Rozdíl
mezi místem činu a místem zjištění vyplývá z té skutečnosti, že ohledávající orgány mají
k dispozici pouze „část“ místa činu a mezi prvními úkoly vyšetřování
bude zjistit, kde k události došlo.
Místo zjištění má také význam z hlediska určení místní příslušnosti
k vyšetřování.
Ke vloupání do železničního vagónu došlo v Praze a událost zjištěna v Plzni.
Ohledání mrtvoly
Orientační ohledání mrtvoly bývá spojeno s ohledáním místa činu,
místa nálezu nebo místa zjištění. Detailní ohledání se uskutečňuje na pitevně.
Cílem ohledání je získání zejména následujících informací o:
Okolnostech a pravděpodobné příčině smrti (sebevražda, vražda, nešťastná náhoda …);
Způsobu usmrcení;
Době smrti nebo jednání, které mělo za následek smrt člověka;
Způsobu utajování totožnosti oběti, faktu usmrcení či mechanismu usmrcení;
O osobě pachatele;
Totožnosti mrtvoly;
Pravděpodobném motivu usmrcení;
Vztahu místa, na němž byla mrtvola nalezena, k události, jež zapříčinila její smrt;
…..
Ohledání předmětů
Ohledání předmětů zahrnuje ohledání nejrůznějších druhů věcí nalezených
na kriminalisticky relevantních místech, zajištěných odnětím věci nebo při
provádění prohlídek.
Účelem ohledání předmětů je jejich porovnání a určení případné funkce nebo účelu,
zajištění vztahu k vyšetřované události, určení, zda pomocí těchto předmětů byl
spáchán trestný čin, nebo zda se jedná o věci napadené při spáchání trestného činu,
a zjištění, a zjištění, zda se na těchto předmětech nacházejí stopy vhodné pro objasnění
a dokázání vyšetřené události.
Ohledání stop
Ohledání stop se uskutečňuje většinou paralelně s ohledáním různých druhů
nositelů stop. Provádí se jednak na místě výskytu stop a jednak v laboratořích či
úředních místnostech, kam jsou přenášeny se svými nositeli.
Cílem ohledání stop je zjištění základních, většinou taktických informací o objektech, které
stopy vytvořily, a o jejich vztazích k vyšetřované události a jiným objektům. Nedílnou
součástí závěru ohledání stop je určení jejich způsobilosti k identifikaci objektu, který
stopu vytvořil, nebo alespoň k určení jeho skupinové příslušnosti, případně určení taktické
hodnoty stopy.
Identifikace:
• Skupinová
• Druhová
• Individuální
Ohledání stop
Ohledání dokumentů
Předmětem ohledání dokumentů je zejména obsah, forma, materiály použité k jeho
zhotovení, znaky ukazující na jeho pozměnění nebo padělání, jakož i jiné stopy
nacházející se na dokumentu (např. daktyloskopické stopy).
Pokud je u dokumentu přiložen obal (obálka), ohledává se i obal.
Účelem ohledání dokumentů je zjištění jejich vztahu k vyšetřované události, zejména toho,
zda mohou být listinnými důkazy.
Ohledání výpočetní techniky
Ohledání výpočetní techniky
Ohledání výpočetní techniky
Ohledání výpočetní techniky
Ohledání výpočetní techniky
Ohledání zvířat
Ohledání zvířat se provádí obvykle jen v těch případech,kdy je třeba zjištěním některé
vlastnosti zvířete objasnit otázku související s vyšetřovanou událostí. Cílem ohledání
zvířete je obvykle nalézt identifikační znaky zvířete za účelem stanovení jeho příslušnosti
k určitému hospodářství nebo konkrétní osobě.
V případě podezření z týrání zvířat lze ohledáním zjistit a dokumentovat stav zvířete a
podmínek, v nichž je chováno. U uhynulých zvířat se ohledáním zjišťuje informace o době
úhynu a jeho příčinách. U zvířat usmrcených se zjišťují zejména informace vedoucí ke
zjištění doby a mechanismu usmrcení a prostředků použitých k usmrcení.
K ohledání se zpravidla přibírá znalec z oboru veterinářství nebo alespoň veterinář.
Ohledání těla živé osoby
Ohledáním těla živé osoby (§ 114 tr. ř.) má být zajištěno a zadokumentováno, zda se na
těle živé osoby nenacházejí stopy nebo následky vyšetřované události.
Jedná se převážně o stopy způsobené násilím vedeným proti tělu člověka, působením
energií, chemických procesů, nepodáním potřebné výživy, zanedbáním potřebné péče
atp.
V kriminalistické praxi může vzniknout i situace vyžadující provedení těla za účelem
zjištění některých identifikačních znaků osoby, jakými mohou být tetování či zvláštní
znamení.
Ohledání těla živé osoby může provádět pouze osoba stejného pohlaví nebo lékař.
Metodika a taktika ohledání
kriminalisticky relevantních míst
Posloupnost fází ohledání
Příprava
ohledání
Neodkladné
kriminalistické a
obecně bezpečnostní
úkony a opatření
Vlastní ohledání
místa činu
Hodnocení průběhu
a výsledků ohledání
čas
Příprava ohledání
Posloupnost fází ohledání
Příprava
ohledání
Neodkladné
kriminalistické a
obecně bezpečnostní
úkony a opatření
Vlastní ohledání
místa činu
Hodnocení průběhu
a výsledků ohledání
Příprava ohledání před výjezdem:
Příprava ohledání po příjezdu:
•
•
•
•
Rozhodnutí o nutnosti provedení neodkladných
kriminalistických a obecně bezpečnostních úkonů a opatření
prvého zásahu na místě;
Sestavení, případně doplnění výjezdové skupiny o potřebný
počet pracovníků, případně znalců nebo příslušných
expertů;
Výběr a příprava technických prostředků k vyhledávání,
zajištění a dokumentaci stop, jiných důkazů a situací místa,
prostředků osvětlovací techniky, prostředků spojení atd.
•
•
•
•
•
•
•
•
čas
Převzetí informací od oznamovatele a policistů, kteří provedli
úkony a opatření prvého zásahu na místě;
Orientační obhlídka místa;
Provedení úkonů a opatření prvého zásahu na místě;
Analýza souhrnu informací získaných na místě činu;
Stanovení výchozího bodu měření;
Stanovení dalších osob, které by se ohledání měly zúčastnit;
Rozhodnutí o nasazení služebního psa na stopu;
Rozhodnutí o způsobu ohledání;
Provedení instruktáže všech účastníků ohledání.
Neodkladné kriminalistické a
obecně bezpečnostní úkony a
opatření
Posloupnost fází ohledání
Příprava
ohledání
Neodkladné
kriminalistické a
obecně bezpečnostní
úkony a opatření
Základním předpokladem úspěšného ohledání je uchování a ochrana
konečné struktury místa do příjezdu orgánů činných v trestním řízení,
kteří budou ohledání provádět.
Úkony a opatření, směřující k uchování a ochraně konečné struktury
místa činu spočívají zejména ve vykázání nepovolaných osob z místa,
v uzavření místa před vstupem osob, ochránění věcí a stop
nacházejících se na místě před jejich poškozením, zničením nebo
odcizením.
Vlastní ohledání
místa činu
Hodnocení průběhu
a výsledků ohledání
čas
Další úlohy provádění na místě jsou:
•
•
•
•
Překažení probíhajícího trestního jednání a zadržení pachatele;
Ochrana života a zdraví osob nacházejících se na místě;
Zabránění vzniku škodlivých následků události;
Zjištění totožnosti účastníků, poškozených a svědků události,
podle situace i zajištění jejich přítomnosti do příjezdu výjezdové
skupiny.
Vlastní ohledání místa činu
Posloupnost fází ohledání
Příprava
ohledání
Neodkladné
kriminalistické a
obecně bezpečnostní
úkony a opatření
Vlastní ohledání
místa činu
Hodnocení průběhu
a výsledků ohledání
Orientační ohledání – vyhledávání a číselné označování významných objektů a stop nacházejících se v hranicích ohledání a určování
jejich prostorových vztahů. Současně se provádí kriminalisticko-technická dokumentace reálného stavu situace na místě, což je jediný
způsob uchování informace o původním stavu tohoto místa skýtající možnost pozdějšího využití. Ničím se nehýbe, nemanipuluje.
Struktura místa zůstává nedotčena.
Detailní ohledáni – zevrubné ohledání objektů, které se na místě nacházejí, zkoumání a zajišťování stop a jiných důkazů. Současně se
provádí podrobná dokumentace. Dochází již k přemisťování, změnám polohy a odstraňování předmětů, čímž dochází ke změně konečné
struktury místa. Smyslem detailního zkoumání je zejména zajistit stopy a jiné důkazy pro další využití v procesu zjišťování skutkového
stavu věcí a řádně je zadokumentovat, aby nemohlo dojít k jejich záměně nebo pochybnostem, zda se na místě v době ohledání
nacházely.
Závěrečná fáze ohledání – sepisování protokolu o ohledání, záznamu o použití služebního psa a jeho výsledcích, vypracování náčrtků,
plánků a schémat, verifikace objektivnosti protokolu o ohledání. Na závěr se provádí kontrola, zda všechny objekty nesoucí stopy události
byly ohledány, zda všechny stopy byly zajištěny a zda nebylo něco opominuto.
čas
Vlastní ohledání místa činu
Hodnocení průběhu a výsledků
ohledání
Posloupnost fází ohledání
Příprava
ohledání
Neodkladné
kriminalistické a
obecně bezpečnostní
úkony a opatření
Vlastní ohledání
místa činu
Hodnocení průběhu
a výsledků ohledání
Hodnotit průběh a výsledky ohledání – místa činu nebo jiných kriminalisticky významných míst znamená prověřit, zda bylo ohledání
provedeno úplně a objektivně. Současně je třeba prověřit, zda bylo ohledání provedeno úplně a objektivně. Současně je třeba prověřit, zda
zjištěná fakta dovolují vytvořit myšlenkový model průběhu přeměny počáteční struktury místa činu do struktury konečné.
Bez závěrečného hodnocení by nemělo být ukončeno žádné ohledání, neboť domněnky o průběhu poznávané události nebo některých
jejich epizod mohou být základem pro formulování kriminalistických verzí společně s výsledky jiných počátečních úkonů v procesu
zjišťování skutkového stavu věci vyšetřované kriminalisticky relevantní události.
Kritickým hodnocením průběhu a výsledků ohledání se uzavírá každé ohledání i ohledání kriminalisticky významných míst.
čas
Dokumentace průběhu a výsledku
ohledání
Protokol o ohledání:
Úvodní část
• Datum a místo ohledání;
• Označení události, v souvislosti s níž bylo ohledání provedeno;
• Identifikační údaje orgánu činného v trestním řízení, který ohledání provedl nebo řídil;
• Identifikační údaje dalších osob účastnících se ohledání;
• Identifikační údaje osob, které událost oznámily nebo byly přítomny ohledání;
• Na základě jakého podnětu bylo ohledání provedeno;
• Čas započetí a ukončení ohledání;
Popisná část
Lokalizace objektu, jeho přesný a výstižný popis, postup při ohledání, popis míst,
kde byly nalezeny stopy a jiné objekty související s vyšetřovanou událostí, popis
nalezených stop a jiných objektů zajištěných na místě s jejich číselným označením.
Závěrečná část
Seznam zajištěných stop a jiných objektů s odkazem, jak s nimi bylo naloženo. Dále je zde podchyceno, jaké další dokumentační
prostředky byly využity (fotodokumentace, plánek, …). K protokolu se přikládá záznam o použití služebního psa, vyjádření nezúčastněných
osob k průběhu ohledání, pokud mají nějaké připomínky k průběhu a výsledkům ohledání, a podpisová doložka.
Protokol podepisují všichni účastníci ohledání včetně „nezúčastněných“, osob, tzn. svědků úkonu.
Dokumentace průběhu a výsledku
ohledání
Výslech a konfrontace
Výslech a konfrontace
Výslech – specifická metoda kriminalistické praxe, při níž se formou výpovědi za zákonem
stanovených podmínek a z důvodu stanovených zákonem kriminalisticky získávají právně
relevantní informace uložené ve vědomí člověka.
Obecnou úlohou (cílem) výslechu není např. doznání obviněného nebo jeho usvědčení,
ale získání úplné a věrohodné výpovědi v zájmu zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, pro potřeby trestního řízení nebo plnění dalších úloh Policie ČR.
Proces výpovědi je regulován právem:
• Zákonem stanovené důvody získání výpovědi
(vysvětlení);
• Zákonem stanovený subjekt oprávněný k získávání
výpovědi (vysvětlení);
• Zákonem stanovená práva a povinnosti subjektu
oprávněného vyžadovat výpověď (vysvětlení);
• Zákonem stanovená práva a povinnosti nositele
kriminalisticky nebo právně relevantní informace;
• Hrozba sankcí za uvedení nepravdivých skutečností
nebo zamlčení podstatných skutečností.
Druhy výslechu
Podle procesního postavení vyslýchané osoby:
• Vyžadování potřebných vysvětlení (§ 158, ods. 3 tr.ř., § 12 zákona o policii);
• Výslech svědka (§ 97-101a trestního řádu, § 55 odst. 2 trestního řádu);
• Výslech znalce (§ 108 trestního řádu);
• Výslech podezřelé zadržované osoby (§ 76 odst. 5 trestního řádu);
• Výslech obviněného (§ 90-95 trestního řádu);
• Výslech obžalovaného (§ 207-208 trestního řádu);
Pro určení taktiky výslechu je jedním z nejdůležitějších kritérií kategorizace výslechů vztah vyslýchané osoby k
vlastní výpovědi. Podle toho můžeme výslech dělit na:
• Výslech osob, které chtějí vypovídat pravdu a jejichž úmysl se kryje s nastalým následkem;
• Výslech osob, které chtějí vypovídat pravdu, avšak úmysl se z některých objektivních nebo
subjektivních důvodů s nastalým důsledkem nekryje;
• Výslech osob, které nechtějí vypovídat pravdivě.
Významným kritériem kategorizace výslechů může být i skutečnost, zda komunikace probíhá přímo mezi
vyslýchajícím a vyslýchaným, nebo zda do procesu komunikace vstupuje další subjekt – tlumočník. V tomto
případě můžeme hovořit o přímém a nepřímém výslechu.
Dalšími kritérii kategorizace výslechu mohou být např. psychický nebo fyzický stav vyslýchaného (výslech umírající
osoby, hluchoněmých atd.), věk vyslýchaného apod. Tyto výslechy mají svá specifika, které je třeba zohlednit při
výběru taktiky výslechu.
Výpověď
Výpovědí se v kriminalistice rozumí sdělení vyslýchané osoby, učiněné z důvodů
stanovených zákonem před zákonem pověřeným subjektem v průběhu výslechu a
zadokumentované podle příslušných právních předpisů.
Vysvětlení na rozdíl od výpovědi nemá důkazní status v trestním stíhání a řízení před soudem,
přestože jeho právní důsledky nejsou nesporně významné.
Předmětem výpovědi mohou být všechny skutečnosti související s trestním činem nebo jinou
kriminalisticky relevantní událostí.
Obsah výpovědi získané v průběhu trestního řízení výslechem, za dodržení všech náležitostí
požadovaných trestním řádem, může být jednak důkazem a jednak informací nedůkazního charakteru.
Proces výpovědi probíhá v následujících etapách:
Získání, shromáždění a zpracování informace;
Fixace, podržení a přepracování informace;
Vybavení a reprodukování informace;
Přejímání, přepracování a procesní podchycení
informace vyslýchajícím.
Příprava výslechu
Analytická fáze
Analýza znalostí, schopností a psychického stavu vyslýchajícího
•
•
Autoreflexe – vyslýchající poznává svůj momentální stav psychiky, dovedností, znalostí tématu výslechu;
Přesvědčení o tom, že je schopen správně navázat kontakt, reagovat na změny při výslechu – vést výslech.
Analýza dosud shromážděných materiálů a dalších informací
Cílem analýzy je:
•
Vymezení všech faktů a vztahů mezi fakty, na jejichž základě je možno vyvodit domněnky o tom, co vyslýchaná
osoba mohla vnímat, co musela vnímat, případně co vnímat nemohla a proč;
•
Vymezení všech faktů a vztahů mezi fakty, které vyslýchaná osoba může pravděpodobně potvrdit, vyvrátit nebo
objasnit;
•
Nalezení rozporů a mezer v dosud shromážděných materiálech, které je možné odstranit nastávajícím výslechem;
•
Vymezení rozporů, faktů a vztahů mezi fakty, které je třeba ještě před výslechem prověřit, objasnit nebo doplnit.
Analýza osobnosti vyslýchaného
- se částečně kryje s analýzou dosud shromážděných materiálů. Spočívá zejména v analýze a rozboru dostupných
materiálů a informací o vyslýchané osobě a jejích stycích a v přímém pozorování vyslýchané osoby v počátečním
stádiu výslechu.
Cílem analýzy osobnosti vyslýchaného je vytvoření myšlenkového modelu jeho osobnosti. Doporučuje se na
základě takto vytvořeného modelu osobnosti odvodit předpokládané motivy a zaujaté pozice vyslýchaného při
výslechu a vytyčit taktické záměry a postupy, pomocí kterých bude vyslýchající usilovat o získání pravdivé a úplné
výpovědi.
Příprava výslechu
Syntetická fáze
Syntetická fáze přípravy výslechu je vrcholem celé přípravy na nadcházející výslech. Vyslýchající
zde na základě poznatků získaných v analytické fázi přípravy vytváří podmínky k provedení
výslechu a modeluje jeho pravděpodobný průběh. Syntetickou fází přípravy výslechu někteří autoři
rozdělují na dvě části:
V obecné části se rozhoduje zejména o:
• Formě výslechu podle procesního postavení
vyslýchané osoby;
• Určení předmětu a cíle výslechu;
• Výběru a určení místa a času výslechu;
• Způsobu utajení svědka totožnosti ve
smyslu § 55 odst. 2 tr. řádu;
• Volbě předpokládaných taktických postupů
vedení výslechu a jeho uspořádání.
Zvláštní část obsahuje činnosti spojené
s vypracováním plánu výslechu a činnosti
zaměřené k organizačnímu zajištění výslechu.
Taktika výslechu
Stadia výslechu:
• Úvodní stádium výslechu
• Stadium souvislého líčení (monolog)
• Stadium otázek a odpovědí (dialog)
Úvodní stádium výslechu
Kromě procesních formalit a náležitostí (ověření totožnosti vyslýchané osoby, poučení o právech a povinnostech
vyslýchané osoby podle jejího procesního postavení, řešení otázky spojené s utajením totožnosti svědka,
seznámení s s předmětem výslechu) umožňuje vyslýchajícímu zejména:
•
•
•
•
Dotvořit si úsudek o osobě a osobnosti vyslýchaného;
Zjistit postoj vyslýchané osoby k předmětné věci;
Doplnit informace o vztazích mezi vyslýchaným a dalšími zainteresovanými osobami;
Formovat psychologický kontakt mezi vyslýchajícím a vyslýchaným.
•
•
•
•
•
Nejprve rozhovor na obecné téma;
Prověření intelektu vyslýchaného a jeho orientace osobnosti;
Poučení podle procesního postavení vyslýchaného;
Potvrzení, zda vyslýchané pochopil poučení;
Ujištění, zda není nositelem státního tajemství a zda pochopil předmět výslechu.
Taktika výslechu
Stadia výslechu:
• Úvodní stádium výslechu
• Stadium souvislého líčení (monolog)
• Stadium otázek a odpovědí (dialog)
Stadium souvislého líčení (monolog)
vyslýchaná osoba se rozhovoří – spontánní monolog.
•
•
•
•
Má možnost volně vyprávět o tom, co sama považuje za důležité, co vnímala a co se dozvěděla od jiných osob.
Pokud je v roli obviněné osoby, má právo se vyjádřit ke sdělenému obvinění, ke všem skutečnostem.
Nedoporučuje se osobu přerušovat, pokud zjevně neodbočuje od tématu.
Vyslýchaná osoba může být požádána, aby některé skutečnosti popsala detailněji.
•
•
V monologickém stádiu výslechu má zásadní význam taktický postup – analýza výpovědi v průběhu výslechu.
Zápis (protokolace) monologické části výpovědi se provádí buď po určitých, v plánu výslechu vymezených částech,
nebo si vyslýchající činí poznámky a zápis provede až po skončení monologu.
Taktika výslechu
Stadia výslechu:
• Úvodní stádium výslechu
• Stadium souvislého líčení (monolog)
• Stadium otázek a odpovědí (dialog)
Stadium otázek a odpovědí (dialog)
Podstata stádia dialogu spočívá v kladení otázek vyslýchajícím a získávání odpovědi od vyslýchaného. V
dialogickém stádiu vystupuje do popředí zvlášť výrazně aktivní úloha vyslýchajícího, který se přímou aplikací
jednotlivých dílčích taktických postupů, formulací a kladením otázek, jakož i předkládáním důkazů účastní na
formování výpovědi vyslýchaného.
Cílem jej doplnit, konkretizovat, detailizovat učiněnou výpověď, objasnit používání některých slangových výrazů
nebo odstranit vzniklé rozpory uvnitř výpovědi.
•
•
•
•
•
Klást krátké, jednoznačné a srozumitelné otázky.
Otázky cílit tak, aby odpovědi byly jednoznačné.
Otázky nesmějí být návodné („uzavřené“), sugestivní,
úskočné.
Vyslýchaný nesmí mít možnost si z otázek odvozovat fakta,
o kterých dosud nehovořil.
Cílem je pomoci vyslýchanému překonat zdánlivě zapomenuté
a subjektivní nedostatky reprodukce nebo psychologické
působení na lživě vypovídající osobu.
Základní taktické postupy výslechu
• Formování psychického kontaktu
• Analýza výpovědi v průběhu výslechu
• Pomoc vyslýchanému k překonání zdánlivě zapomenutého,
subjektivních nedostatků reprodukce a chybných vzpomínek
• Psychologické působení na lživě vypovídajícího
Formování psychického kontaktu
Formování psychologického kontaktu mezi vyslýchajícím a vyslýchaným představuje proces vhodného působení na
psychiku vyslýchaného za účelem vyvolání či posílení zájmu vyslýchaného učinit pravdivou a úplnou výpověď nebo
odstranit takový motiv nepravdivé výpovědi nebo nechuti vypovídat, jakým je strach o život a zdraví své rodiny.
K navázání psychologického kontaktu přispívá zejména:
•
•
•
•
•
•
•
Vhodná forma zajištění přítomnosti vyslýchaného (ústní vyzvání osoby, aby se dostavila na útvar Policie, písemné
předvolání, důvodné předvedení apod.);
Vhodné výslechové prostředí;
Slušné, kulturní a korektní vystupování vyslýchajícího;
Kulturní vyjadřování, oblečení a úprava zevnějšku vyslýchaného;
Posouzení a pochopení aktuálnosti ohrožení života a zdraví vypovídajícího svědka nebo jeho rodiny a řešení utajení
jeho totožnosti;
Vhodná forma seznámení vyslýchaného s předmětem výslechu, jeho procesním postavením a z toho vyplývajícími
právy a povinnostmi;
Vhodný psychologický přístup podle zvláštnosti vyslýchané osoby (mladistvý, osoba mladší 15ti let, zraněná osoba,
atd.)
Základní taktické postupy výslechu
• Formování psychického kontaktu
• Analýza výpovědi v průběhu výslechu
• Pomoc vyslýchanému k překonání zdánlivě zapomenutého,
subjektivních nedostatků reprodukce a chybných vzpomínek
• Psychologické působení na lživě vypovídajícího
Analýza výpovědi v průběhu výslechu
Analýza výpovědi plní studijní, kontrolní a tvůrčí funkci, které umožňují vyslýchanému zejména:
•
•
•
•
•
•
Seznámit se s objasněním podmínek vzniku relevantní události a podmínek vnímání z hlediska vyslýchaného, se
stavem jeho receptorů, dovednosti reprodukovat vnímané atd.;
Zjistit a podchytit rozpory ve výpovědi, jakož i rozpory mezi výpovědí a dosud shromážděnými materiály;
Zjistit neúplnost výpovědi;
Zjistit a podchytit informace uváděné vyslýchaným, které mu nemohly nebo neměly být známé, proč si pamatuje
určitá nepodstatná fakta a na fakta významná si nevzpomíná;
Učinit závěr, zda vyslýchaný chce nebo nechce podat pravdivou výpověď;
Zvolit adekvátní taktické postupy pro další postup výslechu za účelem získání úplné a věrohodné výpovědi.
Základní taktické postupy výslechu
• Formování psychického kontaktu
• Analýza výpovědi v průběhu výslechu
• Pomoc vyslýchanému k překonání zdánlivě zapomenutého,
subjektivních nedostatků reprodukce a chybných vzpomínek
• Psychologické působení na lživě vypovídajícího
Pomoc vyslýchanému k překonání zdánlivě zapomenutého,
subjektivních nedostatků reprodukce a chybných vzpomínek
Základní podmínkou využívání tohoto taktického postupu je nepřerušovat ihned monolog vyslýchaného, pokud
zjistíme rozpory mezi výpovědí a shromážděnými materiály. S pomocí vyslýchanému se doporučuje začít až po
ukončení buď určité části monologu, nebo monologu celého, pokud vyslýchající dojde k závěru, že vyslýchaný se
např. mýlí, ale chce povídat pravdu. Pomoc má být nenásilná, nesugestivní, pro vyslýchaného téměř
nepostřehnutelná, aby vyšetřovaný sám přišel na to, že ve své výpovědi udělal chybu a jakou. Nedoporučuje se při
výslechu spěchat a žádat vyslýchaného, aby mluvil jen k prošetřované věci, jestliže zcela zjevně neodbočuje od
daného předmětu výslechu.
Kriminalistika doporučuje, aby vyslýchaný vypovídal chronologicky a maximálně podrobně.
Základní taktické postupy výslechu
• Formování psychického kontaktu
• Analýza výpovědi v průběhu výslechu
• Pomoc vyslýchanému k překonání zdánlivě
zapomenutého, subjektivních nedostatků
reprodukce a chybných vzpomínek
• Psychologické působení na lživě vypovídajícího
• Odhalení, objasnění a odstranění příčin motivujících
lživou výpověď;
• Stimulování kladných vlastností vyslýchaného;
• Využití stavu emocionálního napětí vyslýchaného;
• Využití vnitřních rozporů výpovědi a rozporů mezi
výpovědí a jinými důkazy.
• Využití reflexivních úvah lživě vypovídajícího
Odhalení, objasnění a odstranění příčin motivujících lživou výpověď
Vyslýchající si vytvoří hypotézu o motivu lživé výpovědi, tuto hypotézu v průběhu výslechu prověří a poté zkoumá,
zda tento motiv lze odstranit.
Odstranit lze jen některé příčiny motivace lživé výpovědi, a to za předpokladu úplné důvěry vyslýchaného ve
vyslýchajícího. Jedním z efektivních prostředků se zdá být možnost utajení totožnosti svědka ve smyslu § 55 odst. 2
trestního řádu.
Ze subjektivních příčin jsou způsobilé k odstranění
zejména stud, strach z odpovědnosti a lítost.
Odstraněním těchto příčin může vyslýchaného přivést
k rozhodnutí vypovídat pravdu.
Základní taktické postupy výslechu
• Formování psychického kontaktu
• Analýza výpovědi v průběhu výslechu
• Pomoc vyslýchanému k překonání zdánlivě
zapomenutého, subjektivních nedostatků
reprodukce a chybných vzpomínek
• Psychologické působení na lživě vypovídajícího
• Odhalení, objasnění a odstranění příčin motivujících
lživou výpověď;
• Stimulování kladných vlastností vyslýchaného;
• Využití stavu emocionálního napětí vyslýchaného;
• Využití vnitřních rozporů výpovědi a rozporů mezi
výpovědí a jinými důkazy.
• Využití reflexivních úvah lživě vypovídajícího
Stimulování kladných vlastností vyslýchaného
Tento taktický postup spočívá ve vyvolávání a využití morálního hodnocení nesprávného jednání a pozice zaujaté
samotným vyslýchaným.
Vyslýchající pak svým působením musí posílit kladné vlastnosti vyslýchaného tak, aby vyšší mravní city nabyly
vrcholu nad motivací lživé výpovědi.
Základní taktické postupy výslechu
• Formování psychického kontaktu
• Analýza výpovědi v průběhu výslechu
• Pomoc vyslýchanému k překonání zdánlivě
zapomenutého, subjektivních nedostatků
reprodukce a chybných vzpomínek
• Psychologické působení na lživě vypovídajícího
• Odhalení, objasnění a odstranění příčin motivujících
lživou výpověď;
• Stimulování kladných vlastností vyslýchaného;
• Využití stavu emocionálního napětí vyslýchaného;
• Využití vnitřních rozporů výpovědi a rozporů mezi
výpovědí a jinými důkazy.
• Využití reflexivních úvah lživě vypovídajícího
Využití stavu emocionálního napětí vyslýchaného
Podstata využití tohoto taktického postupu spočívá v tom, že vyslýchaný prožívá v průběhu výslechu určité
emocionální napětí, které pramení z jeho pro něho neobvyklého postavení a u některých vyslýchaných osob
i z pocitu zodpovědnosti za výslech. U podezřelých a obviněných to je zejména strach z trestu.
•
•
•
•
Ve vhodný okamžik připomenout právní důsledky z nepravdivé výpovědi;
Docílit několik pravdivých odpovědí na začátku výslechu. U některé osoby mají „problém“ přejít od pravdivé ke lživé
výpovědi;
Recidivisté a osoby které spáchaly méně závažný čin lžou, ale na druhé straně se bojí trestu. Doporučuje se
obvinění co nejrychleji podrobit výslechu, než opadne emoční napětí ze spáchaného trestu a dopadení.
Po několika dnech pachatelé začínají často odvolávat pravdivou výpověď. Někdy i obviňují vyslýchajícího
z nátlaku při prvním výslechu. Kriminalista musí řešit otázku, jak zamezit odvolání pravdivé výpovědi.
Doporučuje se proto okamžitě prověřit první výpověď a zajistit důkazy pro její pravdivost.
Základní taktické postupy výslechu
• Formování psychického kontaktu
• Analýza výpovědi v průběhu výslechu
• Pomoc vyslýchanému k překonání zdánlivě
zapomenutého, subjektivních nedostatků
reprodukce a chybných vzpomínek
• Psychologické působení na lživě vypovídajícího
• Odhalení, objasnění a odstranění příčin motivujících
lživou výpověď;
• Stimulování kladných vlastností vyslýchaného;
• Využití stavu emocionálního napětí vyslýchaného;
• Využití vnitřních rozporů výpovědi a rozporů mezi
výpovědí a jinými důkazy.
• Využití reflexivních úvah lživě vypovídajícího
Využití vnitřních rozporů výpovědi a rozporů mezi výpovědí a jinými důkazy.
Tento taktický postup je založen na systému logických operací a předpokládá podrobný zápis výpovědi a její
důslednou analýzu. Při zjištění prvých rozporů ještě není vhodné na tyto rozpory upozorňovat. Vyslýchaný přestává
být ostražitý, rozpovídá se a rozvíjí svoji nepravdivou výpověď.
•
•
•
•
Pozdější poukázání na rozpory samotného vyslýchaného překvapí, jak je výpověď nevěrohodná.
Vyslýchající jen upozorní, že takováto výpověď je neúčelná a neudržitelná.
V důsledku může být získána pravdivá výpověď.
V praxi se osvědčuje působení předkládaných důkazů na místě činu, místě nálezu či místě zjištění.
Základní taktické postupy výslechu
• Formování psychického kontaktu
• Analýza výpovědi v průběhu výslechu
• Pomoc vyslýchanému k překonání zdánlivě
zapomenutého, subjektivních nedostatků
reprodukce a chybných vzpomínek
• Psychologické působení na lživě vypovídajícího
• Odhalení, objasnění a odstranění příčin motivujících
lživou výpověď;
• Stimulování kladných vlastností vyslýchaného;
• Využití stavu emocionálního napětí vyslýchaného;
• Využití vnitřních rozporů výpovědi a rozporů mezi
výpovědí a jinými důkazy.
• Využití reflexivních úvah lživě vypovídajícího
Využití reflexivních úvah lživě vypovídajícího
Podstatou tohoto taktického postupu je využití poznatků o reflexivním myšlení ve spojení s dalšími poznatky
obecné, soudní a experimentální psychologie.
Taktický postup využívající reflexivních úvah vyslýchaného lze využít zejména v těch případech, kdy vyslýchaný je
silně zainteresován na výsledku procesu poznání předmětné události.
Tento taktický postup spočívá ve vytvoření myšlenkové úlohy, kterou lživě vypovídající ze své vůle chce, ale nemusí
řešit.
Dokumentace průběhu a výsledku
výslechu
Obligatorní formou dokumentace průběhu a výsledků výslechu je písemná forma. Formální
náležitosti písemné dokumentace požadované právními předpisy se liší podle druhu výslechu
(např. protokol, zápis, úřední záznam). K doplnění písemné formy dokumentace průběhu a výsledků výslechu je
možno použít dokumentace formou elektromagnetického záznamu zvuku či zvuku i obrazu (magnetofonový
záznam, videozáznam).
Účelem dokumentace je vytvořit dokumentační obraz průběhu a výsledků výslechu. To znamená, že dokumentace
musí obsahovat zejména:
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Název útvaru Policie a číslo spisu;
Identifikační údaje vyslýchané osoby;
Poučení vyslýchaného podle jeho procesního postavení osoby;
Verifikace skutečnosti, že vyslýchaný porozuměl poučení;
Stručný a výstižný obsah volné výpovědi vyslýchaného,
bez stylistických a literárních úprav prováděných vyslýchajícím;
Doslovné formulace otázek a odpovědi na ně;
Verifikace skutečnosti, že vyslýchaná osoba měla možnost
seznámit se s obsahem protokolu a zda měla k jeho obsahu
výhrady či návrhy na doplnění a změny;
Čas započetí a ukončení výslechu;
Podpisové doložky všech přítomných osob.
Konfrontace
Konfrontace – samostatný vyšetřovací úkon, při kterém se tvrzením dvou dříve vyslechnutých osob,
postavených v tváří tvář, mají vyjasnit rozpory v závažných okolnostech obsažených ve dřívějších
výpovědích, které nelze objasnit jiným způsobem.
Možnost provedení konfrontace je podmíněna následujícími skutečnostmi:
• Předchozí výslech konfrontovaných osob ve stejném procesním
postavení, v jakém mají být konfrontovány;
• Existence rozporů v závažných okolnostech;
• Nemožnost vyjasnění rozporů jinak;
Podstatou konfrontace je silné, bezprostřední
psychologické působení na konfrontované osoby,
které vzniká postavením osob tváří v tvář
v konfliktní situaci.
Tato situace nese vždy určitá rizika:
Změna pravdivé výpovědi na nepravdivou;
Sjednocení se ve lživých výpovědích.
Konfrontace
Při konfrontaci se doporučuje následující postup:
• Po poučení konfrontovaných podle jejich procesního postavení začít konfrontaci prověřením skutečností,
zda se osoby znají a vyjasněním jejich osobních vztahů;
• Potom přistoupit k vyjasnění rozporů výpovědí;
• Při odpovědi na položené otázky vyžadovat, aby vypovídající osoba hleděla druhému konfrontovanému
do očí;
• Po zodpovězení otázky jedním konfrontovaným požadovat od druhého účastníka k vyjádření tomu,
co právě slyšel;
• Ve vhodném okamžiku konfrontace si mohou konfrontovaní se souhlasem vyšetřovatele klást otázky
a odpovídat na ně;
• Průběh konfrontace protokolovat systematicky, doslovně a v přímé řeči, zaznamenat i některé neverbální
projevy, pokusy o narušení konfrontace.
• Při narušení průběhu konfrontace některým
z konfrontovaných konfrontaci ukončit.
Konfrontace
Zásady konfrontace:
• Iniciativa konfrontovaných osob;
• Pozorování konfrontovaných osob;
• Ostražitost;
• Aktivní vedení konfrontace vyšetřovatelem;
Protokol o konfrontaci se odlišuje od protokolu
o výslechu zejména tím, že:
• Obsahuje nacionále obou konfrontovaných;
• Obsahuje poučení obou konfrontovaných;
• Výpovědi se protokolují formou otázek a odpovědí;
• Protokol musí obsahovat podpisové doložky obou
konfrontovaných osob, jejich advokátů, pokud byli
přítomni konfrontaci.
Prověrka výpovědi na místě
Prověrka výpovědi na místě
Prověrka výpovědi na místě – specifická metoda kriminalistické praxe, spočívající v tom,
že vyslechnutá osoba dobrovolně ukáže místa a objekty spojené s vyšetřovanou událostí,
popíše na místě okolnosti potřebné k objasnění vztahu určitých objektů k vyšetřované události,
popsaných v dříve podané výpovědi, a demonstruje některé činnosti, pokud je demonstrace
třeba. Vyšetřovatel při tom zkoumá ukázané místo a objekty, porovnává výpověď s faktickou situací
místa a objasněními podanými na určitém místě osobou, jejíž výpověď se prověřuje, a dokumentuje
průběh a výsledky prověrky na místě.
Prověrka výpovědi na místě je velmi často využívána zejména za účelem získání nových důkazů.
Účelem prověrky výpovědi na místě je objektivizace výpovědi, jakož i nalezení nových pramenů
důkazů.
Prověrka výpovědi na místě vs. výslech na místě
Prověrka výpovědi na místě
Základní zásady prověrky výpovědi:
• Zásada dobrovolnosti účasti osoby, jejíž výpověď se prověřuje;
• Zásada iniciativy osoby, jejíž výpověď se prověřuje;
• Zásada aktivního působení vyšetřovatele v průběhu prověrky;
• Zásada ostražitosti;
• Zásada přítomnosti nezúčastněné osoby;
• Zásada oddělenosti provádění prověrky na místě;
Příprava prověrky na místě:
• Určit cíl prověrky a úlohy, které má splnit;
• Stanovení doby provedení;
• Stanovit výchozí bod prověrky, orientační a uzlové body prověrky;
• Stanovit účastníky prověrky a jejich úkoly;
• Určit způsob a metody dokumentace průběhu výsledků prověrky;
• Zajistit prostředky dokumentace, spojení a dopravní prostředky;
• Rozhodnout o předběžné obhlídce místa prověrky;
• Provést účastníky prověrky.
Prověrka výpovědi na místě
Taktika provedení prověrky výpovědi na místě:
Od výchozího („příchodového“) bodu prověrky musí být osobě, jejíž výpověď se prověřuje, umožněno,
aby:
• sama určovala směr pohybu, nerušeně obhlédla místo a zorientovala se;
• určila změny oproti původní situaci;
• volně označila opěrné a orientační body;
• volně označila jednotlivé objekty, stopy, a jiné věcné důkazy;
Na samotném místě prověrky musí být ověřena předchozí znalost místa osobou,
jejíž výpověď se prověřuje. Proto se doporučuje:
• Začít prověrku výpovědi volným vyprávěním, teprve pak průběžně označovat jednotlivá místa,
objekty a vysvětlovat jejich vztah k objasňovanému případu;
• Doplňující otázky pokládat až po označení jednotlivých významných objektů a vysvětlení
jejich vztahu k vyšetřované události;
• jestliže je třeba provést prověrku výpovědi na místě s více osobami na jednom místě,
provést prověrky na místě.
Dokumentace prověrka výpovědi
na místě
Dokumentace má tyto části:
Úvodní část
Obsahuje: datum a místo provedení prověrky, pojmenování útvaru policie a orgánu, který prověrku provedl,
osobní data osoby, jejíž výpověď se prověřuje, a její postavení, odkaz na dobrovolnost účasti při úkonu, cíl
a účel prověrky, osobní data ostatních účastníků prověrky, obsah poučení, čas a místo započetí a ukončení
Úkonu, údaje o počasí, případně jiné všeobecné údaje.
Popisná část
Výstižné vylíčení průběhu a dosažených výsledků úkonů tak, aby protokol podal úplný a věrný obraz
o jejím provedení (§55 odst. 1 písm. d/trestního řádu).
Závěrečná část
Doplňující údaje, zejména odkaz na doplňující dokumentaci, případně na protokoly úkonů, které byly
prováděny paralelně s prověrkou výpovědi na místě (např. ohledání míst nálezů objektů a objektů
samotných atd.). Protokol podepisují všichni účastníci prověrky na místě.
Videozáznamy, fotodokumentace, topografická dokumentace – plánky, náčrtky atd.
Hodnocení průběhu a výsledků
prověrky výpovědi na místě
Výsledky prověrky výpovědi na místě mohou být buď negativní (např. místo, o němž osoba vypovídala,
se nepodařilo nalézt, objekty, o nichž osoba vypovídala, se na místě nenacházely atd.) nebo pozitivní
(objekty byly nalezeny).
Při negativním výsledku prověrky je třeba řešit otázky spojené s věrohodností výpovědi, neboť nelze
vyslovit pravděpodobný závěr o nevěrohodnosti původní výpovědi. To však neznamená, že výpověď je
možno označit jednoznačně za nevěrohodnou, neboť určité objekty mohly z místa odnést např. jiné osoby
atp. Současně je třeba hodnotit i průběh prověrky výpovědi a její objektivitu.
Při pozitivním výsledku prověrky je třeba hodnotit její výsledek i průběh nejen v souvislosti s dříve
poskytnutou výpovědí, ale i v souvislosti s ostatními důkazy získanými při vyšetřování kriminalisticky
relevantní události, abychom mohli vyslovit kategorický závěr o pravdivosti dříve podané výpovědi –
o její objektivizaci.
A něco navíc …
Brainstormingová metoda
FRAP
(Facilitated Risk Analysis
Process)
Cíle workshopu
„… objektivně a s plnou zodpovědností zhodnotit význam
potenciálních hrozeb úniku informací, specifikovat je, ocenit
případné negativní dopady, analyzovat stav informační
bezpečnosti v této oblasti… .“
„… co a jakým způsobem budeme chránit, … konkrétní
postupy, které budou adekvátní a ekonomicky odůvodnitelné.“
U všech klíčových procesů společnosti identifikovat a ohodnotit
rizika z pohledu informační bezpečnosti se zaměřením na lidský faktor a
navrhnout možná opatření
Agenda
Úvod a vymezení rozsahu
Identifikace rizik
Ohodnocení rizik
Návrh opatření
Zakončení
Časový plán: 120 min.
Přestávka:
60 minut
Agenda

Úvod a vymezení rozsahu
Identifikace rizik
Ohodnocení rizik
Návrh opatření
Zakončení
Projekt – východiska

Ohodnocení informačních rizik a návrh
opatření jako klíčový krok řešení informační
bezpečnosti ve společnosti XY a.s.

Kladení důrazu na lidský faktor ochrany
informací

Metodika FRAP
 Facilitated Risk Analysis Process
 metodika analýzy rizik
 založena na facilitovaných workshopech
 rychlé výsledky, flexibilita, srozumitelnost, aktivace lidí
Projekt – časový plán
#
Kroky
Září
Říjen Listopad-Prosinec Leden-Únor Březen
1 Přípravné práce
2 FRAP workshopy
3 FRAP - zpracování, interview
4 Zpracování výstupů
5 Akceptační procedura
07.11.
Dokončený krok
Rozpracovaný krok
Nezahájený krok
Co je to informační
bezpečnost?
Informační bezpečnost je soubor aktivit zajišťujících
Důvěrnost
Dostupnost
Integritu
informací
„Definice“ pojmu riziko
Dopad
R
iz
ik
o
„Riziko je vyjádření pravděpodobnosti výskytu škody
určitého rozsahu.“
Pravděpodobnost
(porušení důvěrnosti, dostupnosti
nebo integrity)
Agenda

Úvod a vymezení rozsahu

Identifikace rizik
Ohodnocení rizik
Návrh opatření
Zakončení
Identifikace rizik
Cíl:
identifikovat všechna významná rizika
Forma:
brainstorming
Pravidla brainstormingu

Facilitátor je ten, kdo řídí brainstorming

Všichni se drží vymezeného cíle a rozsahu workshopu

Každý názor má stejnou váhu

Nikdo nekritizuje

Nejdřív zaznamenat, potom diskutovat

Každý naslouchá názorům ostatních

Názory jsou zaznamenávány

V každý okamžik mluví pouze jeden
Příklady rizik

Nepovolený přístup pracovníků dodavatele k obchodním
informacím společnosti

Nedostatečná ochrana přístupu k informacím

Vnitřně nespokojení, rizikoví jedinci

Cílené vytěžování chráněných informací od zaměstnanců

Nedostatečné kontrolní mechanismy, formálnost
bezpečnostních opatřeních

U konkurence se objevují příznaky, že má přístup k našim
chráněným informacím …
Controling, Model tvorby přidané hodnoty
Současný stav, Procesy
Přehledové zmapování Controlingu
Controlling
Rozborování
skutečnosti
porovnání s plánem
Vnitropodnikové
účetnictví
Účetní záznamy
Reporty
SAP
Procesní schéma
Stanovování a
vyhodnocování
metrik SVU
Řízení nákladů a
výkonů
Analýza nákladů
Zpřesněné plány
Ukazatele
a hodnoty
naplňová...
Vyhodnocení
SVU
Náměty na úspory
Požadavky
na změny
Vnitropodnikové
výkony
(stanovování cen,
...)
Sestavování
plánu primárních
nákladů
Kapacitní
smlouva
Plán primárních
nákladů
Tvorba ročního
plánu
Ceny a plán
VP výkonů
Ceny vstupů
Schvalování
ročního plánu
Roční plán
(CO)
Přepracování
ročního plánu
Schválený
roční plán (CO)
Kapacitní
smlouva
Roční plán
tržeb
Analýza nákladů
Stanovování
přirážek+tarifů
Kalkulace NC
Finanční plán
Ceny a plán
VP výkonů
Plán primárních
nákladů
Režijní
přirážky
Tarify
Aktualizovaná
výr. technologická
dokumentace
Režijní
přirážky
Tarify
Nákladové ceny
výrobků
Aktualizovaný
roční plán (CO)
Tvorba finančního
plánu
Hlavní strategické cíle
finanční a
tržní perspektivy
Finanční
účetnictví
Finanční plán
Dílčí strategické cíle
pro vybrané procesy
Pojišťování
Legislativa
Roční účetní
závěrka
Schválená
úroveň rizik
Pojištěný
majetek
Účetní záznamy
Průběžné výkazy
Likvidace následků
uskutečn. hrozeb
Pojištěné zboží
Schválený
investiční plán rozvojové investice
Účetní
metodika
Schválený
roční plán (CO)
Účetní výkazy
Roční plán
tržeb
Daňové
služby
Řízení CF
Finanční plán
Solventnost
Účetní výkazy
Měsíční
prognóza výdajů
Řízení měnových
rizik
Legislativa
Daňová
přiznání
Zprávy z kontrol
FÚ
Výkazy pro EU
Daňová
rizika
Daňová
metodika
Minimalizace
daňových rizik
Daňové
poradenství
Pojištěná rizika
Agenda

Úvod a vymezení rozsahu

Identifikace rizik

Ohodnocení rizik
Návrh opatření
Zakončení
Identifikace rizik
Cíl:
ohodnotit všechna identifikovaná rizika
Forma:
řízená diskuse
Vyjádření rizika
4-stupňová škála rizika:
A – nápravná opatření musí být implementována
B – nápravná opatření by měla být implementována
C – monitoring
D – akceptované riziko
Vyjádření rizika
Dopady:
Zranitelnost:
d3 - vážný - závažným způsobem je ohrožena
existence, dobré jméno nebo prosperita



d2 – prokazatelný – dopad, který způsobí
významné poškození nebo významné
nepředpokládané výdaje
z3 – vysoká - existují významné slabiny; tam,
kde jsou dopady významné nebo vážné, je nutné
implementovat opatření

d1 - malý - dopad operativního charakteru, který
může být zvládnut v rámci plnění běžných
pracovních úkolů/povinností
z2 – střední - existují určité slabiny; tam, kde
jsou dopady prokazatelné nebo vážné, je vhodné
implementovat opatření

z1 – malá - systém/aplikace/proces je dobře
navržen(a) a provozován(a); žádná další opatření
nejsou potřeba na snížení zranitelnosti
Dopady

d3
C
B
A
d2
C
B
B
d1
D
C
C
z1
z2
z3
Zranitelnost
Riziko:
 A – nápravná opatření musí být
implementována
 B – nápravná opatření by měla být
implementována
 C – monitoring
 D – akceptované riziko
Oblasti dopadů
Ocenění: 1 až 5, 5 = největší dopad
Vyjádření rizika a dopady
Agenda

Úvod a vymezení rozsahu

Identifikace rizik

Ohodnocení rizik

Návrh opatření
Zakončení
Návrh opatření
Cíl:
navrhnout možná opatření pro největší rizika
Forma:
brainstorming
Vyjádření rizika a dopady
Nápravná opatření
Agenda

Úvod a vymezení rozsahu

Identifikace rizik

Ohodnocení rizik

Návrh opatření

Zakončení
Zakončení

Vyhodnocení ankety

Vaše otázky, komentáře, kritiky, doporučení?

Všichni účastníci dostanou zápis z workshopu

Možnost doplňujících interview a konzultací
Děkuji za Vaši aktivní účast !
Děkuji za pozornost.
Download

Taktika výslechu