Otázky a odpovědi ke zkoušce z ovládání a údržby vozidla
skupiny „B“.
1. Popište úkony kontroly vozidla před jízdou.
Vozidlo nejprve obejdeme a pohledem zkontrolujeme jeho celkový stav. Přesvědčíme se, že z vozidla
neunikají žádné provozní kapaliny a pozornost věnujeme také pneumatikám, včetně rezervního kola
(správné nahuštění, příp. poškození a hloubka drážky dezénu – min.1,6 mm). Sešlápnutím brzdového
pedálu vyzkoušíme provozní brzdy a otočením volantu se přesvědčíme o správné funkci řízení.
Dále kontrolujeme dostatečné množství provozních kapalin, jednotlivé nádržky jsou zpravidla umístěny v
motorovém prostoru. Kontrolujeme dostatečné množství oleje v motoru, chladicí kapalinu, brzdovou
kapalinu, kapaliny do ostřikovačů, případně zkontrolujeme dostatečné množství paliva v nádrži. Velmi
důležitá je pak kontrola osvětlení vozidla. Kontrolujeme funkci a čistotu vnějšího osvětlení vozidla,
čistotu registračních značek, povinnou výbavu vozidla a platnou technickou prohlídku a emise na zadní
registrační značce (červená známka technická kontrola, zelená emise). U nového vozu se provádí
technická prohlídka a měření emisí po 4 letech, potom každé 2 roky. Neméně důležitá je kontrola činnosti
stěračů a ostřikovačů a čistota skel.
2. Popište kontrolu tlaku vzduchu v pneumatikách a hloubku drážek dezénu
pneumatiky.
Správné huštění pneumatik má významný vliv na životnost pneumatik a na jízdní vlastnosti vozidla.
Výrazně podhuštěné pneumatiky si všimneme již na první pohled. To by ale mělo být výjimečně, např.
při poškození pneumatiky.
Za normálních okolností kontrolujeme tlak vzduchu v pneumatikách pravidelně pomocí tlakoměru.
Odšroubujeme kryt ventilku (ne ventilek, to by nám tlak vzduchu z pneumatiky unikl) a na ventilek
přitiskneme tlakoměr. Ten před měřením nejprve vynulujeme, tj. obvykle stisknutím tlačítka na tlakoměru
vrátit ručičku do nulové polohy.
Po přitisknutí tlakoměru na ventilek ukáže ručka na stupnici naměřený tlak v pneumatice. Ten porovnáme
s údajem výrobce. Předepsaný tlak uvádí výrobce při studených pneumatikách. Správný tlak v
pneumatikách bývá často na přední a zadní nápravě odlišný, podle zatížení té které nápravy.
Při kontrole tlaku vzduchu v pneumatikách nezapomeneme na rezervní kolo.
Větší hloubka dezénové drážky příznivě ovlivňuje bezpečnost jízdy za mokra nebo na sněhu. Právní
předpis stanovuje minimální hloubku dezénové drážky na letních a zimních pneumatikách osobních
automobilů na 1,6 mm, v období od 1.11. do 31.3. je povinnost použít na vozidle zimní pneumatiky,
pokud se na silnici nachází souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza nebo lze vzhledem k povětrnostním
podmínkách předpokládat, že se na silnici může vyskytnout souvislá vrstva sněhu, led nebo námraza, kde
minimální hloubka vzorku pneumatiky nesmí být nižší než min. 4 mm. U mopedů je stanovena min.
hloubka vzorku pneumatiky na 1,0 mm..
Hloubku dezénové drážky měříme pomocí hloubkoměru.
Hloubkoměr přitiskneme do dezénové drážky a ručka na stupnici ukáže hloubku drážky v mm. Je potřeba
provést kontrolu hloubky dezénové drážky na několika místech pneumatiky. Pneumatika může být
vlivem nesprávného nahuštění nebo vlivem opotřebovaných tlumičů, případně vlivem nesprávné
geometrie nápravy ojetá nestejnoměrně. Pouze jedno měření by nám pak nedalo objektivní informaci o
stavu pneumatiky.
Orientačně lze zjistit opotřebení pneumatik pomocí indikátorů opotřebení. Jsou to výstupky na dně
dezénových drážek vysoké 1,6 mm, umístěné napříč směru otáčení a označené malým nápisem TWI na
boku pneumatiky. V praxi je ovšem doporučená výměna letních pneumatik, klesne-li hloubka dezénu pod
cca 3 mm a u zimních pneumatik pod cca 5 mm. Zvláště ojeté zimní pneumatiky ztrácí svoje schopnosti
záběru na sněhu a brždění na kluzkém povrchu a jízda s takovými pneumatikami se stává nebezpečná.
Ztráta přilnavosti pneumatiky s vozovkou vlivem vrstvy vody, která se dostala mezi běhoun pneumatiky a
vozovku se nazývá aquaplaning. Tato situace nastává v okamžiku, kdy drážky dezénu nejsou schopné
odvádět dostatečně rychle přebytečné množství vody. Během vzniku aquaplaningu je vozidlo zcela
neovladatelné, proto je tato ztráta přilnavosti označována za velmi nebezpečnou. Navíc k ní dochází zcela
nečekaně a bez předešlého varování řidiče, v takové situaci je nutné ubrat plyn.
1
3. Popište obsah kontroly kol a pneumatik a faktory ovlivňující jejich životnost.
Kontrolujeme dotažení šroubů (matic) celého kola. Dále kontrolujeme, zda pneumatika nebo ráfek
nejsou mechanicky poškozené, deformované. Prohlédneme, zda pneumatika nemá z boku trhliny nebo
vyboulení. Dále zkontrolujeme zda na ráfku neschází vyvažovací tělísko. Nevyvážené kolo může
rozkmitat řízení a volant a způsobit nadměrné opotřebení řízení, závěsů kol i vlastní pneumatiky.
Životnost pneumatik můžeme ovlivnit i způsobem jízdy. Neopatrným najetím na obrubník můžeme
poškodit nejen pneumatiku ale i ráfek. Pneumatikám samozřejmě nesvědčí ani razantní brzdění či
akcelerace s prokluzem kol.
4. Jaké jsou nejčastější příčiny poškození plášťů pneumatik a jejich projevy.
Běžnou příčinou poškození pláště bývá najetí na ostrý předmět ležící na vozovce, najetí na obrubník…..
Další příčinou poškození pneumatik je:
-nesprávný způsob jízdy
-nesprávné huštění pneumatik – u podhuštěné pneumatiky se více sjíždí vnější a vnitřní strana
pneumatiky, u přehuštěné pneu se více sjíždí střed pneumatiky.
-nesprávná geometrie přední nápravy
-probrzdění pneumatiky při zablokování kol u vozidla bez ABS
Poškozená pneumatika se může projevit zjevnými trhlinami, deformacemi, boulemi apod., za jízdy pak
zhoršením jízdních vlastností vozidla-vozidlo „plave“,popř. řízení „táhne“ ke straně.
Pokud zjistíme defekt na pneumatice, musíme poškozené kolo vyměnit za rezervní.
5. Popište postup při výměně kola.
-zastavíme vozidlo na vhodném a bezpečném místě
-zapneme výstražná směrová světla (min. po dobu než umístíme výstražný trojúhelník)
-zajistíme vozidlo proti pohybu
-oblékneme si reflexní vestu
-umístíme výstražný trojúhelník
-vyndáme rezervní kolo, zvedák a klíč na kola
-povolíme šrouby (matky) kola
-umístíme zvedák a vozidlo zvedneme
-zcela vyšroubujeme šrouby (matky) kola
-vyměníme poškozené kolo za rezervní
-zašroubujeme šrouby (matky) a lehce dotáhneme
-spustíme vozidlo dolů
-zcela dotáhneme všechny šrouby (matky) kola křížovým způsobem
-změříme tlak v rezervním kole
-uklidíme nářadí a výstražný trojúhelník
-po několika ujetých kilometrech znovu překontrolujeme dotažení kola
-v nejbližším pneuservisu necháme pneumatiku opravit
6. Jaký je rozdíl mezi zážehovým a vznětovým motorem a jaké palivo se u
jednotlivých motorů používá.
Zásadní rozdíl mezi zážehovým a vznětovým motorem je v použitém palivu a ve způsobu zapálení paliva.
Odtud také pocházejí názvy „zážehový“ a „vznětový“.
Zážehový (benzínový) čtyřdobý motor nasává do pracovního prostoru nad pístem směs vzduchu s
benzínem.
V první době „sání“ je směs nasávána přes sací ventil ze sacího potrubí. Píst se pohybuje z horní úvratě
do dolní úvratě, sací ventil je otevřen.
Ve druhé době „stlačování neboli komprese“ je nasátá směs stlačena. Píst se pohybuje z dolní úvratě do
horní úvratě, oba ventily jsou zavřeny.
Při třetí době „výbuch“ (expanze), je směs benzínu a vzduchu zapálena (zažehnuta) pomocí jiskry, která
přeskočí mezi elektrodami zapalovací svíčky a dochází k prohořívání směsi, ta v důsledku hoření mění
svůj objem, rozpíná se, tlačí na píst směrem k dolní úvrati a vykonává tímto tlakem na píst práci. Oba
ventily jsou uzavřeny.
2
Ve čtvrté době „výfuk“ se otevře výfukový ventil, píst se pohybuje z dolní úvratě do horní a vytlačuje
zplodiny přes výfukový ventil do výfukového potrubí.
Vznětový (naftový) čtyřdobý motor nasává do pracovního prostoru nad pístem pouze vzduch.
Vznětový motor nemá na rozdíl od zážehového motoru zapalovací svíčku.
V první době „sání“ je vzduch nasáván přes sací ventil ze sacího potrubí. Píst se pohybuje z horní úvratě
do dolní úvratě, sací ventil je otevřen.
Ve druhé době „stlačování neboli komprese“ je nasátý vzduch stlačen na velmi vysoký tlak a tím se
nasátý vzduch výrazně zahřeje. Píst se pohybuje ze spodní úvratě do horní úvratě, oba ventily jsou
zavřeny.
Při třetí době „výbuch“ (expanze) je do zahřátého vzduchu (cca 800°C) vstříknuta pod vysokým tlakem
nafta. Ta v ohřátém vzduchu začne okamžitě hořet a dochází k prohořívání směsi, která v důsledku hoření
mění svůj objem, rozpíná se, tlačí na píst směrem k dolní úvrati a vykonává tímto tlakem na píst práci.
Oba ventily jsou uzavřeny.
Ve čtvrté době „výfuk“ se otevře výfukový ventil, píst se pohybuje z dolní úvratě do horní a vytlačuje
zplodiny přes výfukový ventil do výfukového potrubí.
Vznětové motory jsou také vybaveny žhavícími svíčkami, které slouží pouze k lepšímu startu studeného
motoru především v zimním období.
7. Popište kontrolu množství oleje v motoru a způsob jeho doplňování, časové
intervaly pro jeho výměnu.
Olej v motoru kontrolujeme pomocí měrky oleje. Při kontrole množství oleje v motoru musí stát vozidlo
na rovině a nejlépe tento úkon provádíme před jízdou. Pokud kontrolujeme množství oleje během jízdy
nebo po jízdě, musíme počkat cca 15min., aby olej, který je rozstříkán po motoru, opět stekl do spodní
části motoru tj. do olejové vany motoru. Oleje rozdělujeme na minerální, polosyntetické a plně syntetické.
Plně syntetické oleje jsou kvalitou nejlepší, opakem jsou minerální oleje. Typ oleje použitý ve vozidle
zjistíme v servisní knížce, v návodu k obsluze, popř. na štítku v motorovém prostoru.
Časové intervaly pro výměnu oleje určuje výrobce vozidla (cca po každém ujetí 15 000 km u
benzínového motoru a 10 000km u naftového motoru nebo po jednom roce-pokud ujedeme s vozidlem
méně než 15000 resp.10 000 km za rok). Olej se vyměňuje u teplého motoru, aby se s olejem vyplavily i
nečistoty usazené v motoru. Při výměně oleje je nutné vyměnit také olejový filtr. Nízkou hladinu oleje
nebo poruchu mazacího systému motoru nám signalizuje červená kontrolka na přístrojové desce.
8. Popište funkci signalizace správné činnosti dobíjení akumulátoru a mazání motoru
řidiči vozidla a signalizaci případných projevů poruch během jízdy vozidla.
Pokud se nějaká kontrolka rozsvítí za jízdy, signalizuje závadu příslušného systému. Různé kontrolky
jsou různě důležité. Mezi ty velmi důležité patří kontrolka teploty chladicí kapaliny a kontrolky mazání
motoru a dobíjení akumulátoru. Správná činnost těchto systémů je naprosto nezbytná pro chod motoru a
pro jízdu celého automobilu. Proto musí být řidiči signalizována případná porucha těchto systémů a řidič
musí vědět, jak se má v případě rozsvícení těchto kontrolek zachovat.
Rozsvícení kontrolky dobíjení během jízdy signalizuje poruchu dobíjení. Většinou se jedná o prasklý
nebo prokluzující řemen či poruchu alternátoru. Kontrolka mazání se za jízdy rozsvítí při nedostatečném
množství oleje v motoru nebo při poruše mazací soustavy motoru. V případě rozsvícení některé z těchto
kontrolek je nutné (především v případě kontrolky mazání), ihned zastavit vozidlo a zjistit příčinu závady
(u mazání hladinu oleje). Pokud závadu nejsme schopni odstranit na místě, nesmíme s vozidlem
pokračovat v jízdě, protože by, hlavně při poruše mazání, mohlo dojít k zadření motoru.
9. Popište kontrolu a ošetřování kapalinové chladicí soustavy vozidla, signalizaci
teploty chladicí kapaliny řidiči a postup, došlo-li k přehřátí motoru (např. při
dlouhém couvání nebo popojíždění v koloně apod.)
Provozní teplota motoru je cca 90°C. Při nízké hladině chladicí kapaliny v chladicím systému, může dojít
k přehřátí motoru a k jeho poškození, proto pravidelně kontrolujeme hladinu chladící kapaliny v zásobní
nádržce a těsnost spojů a hadic chladícího systému. Především u starších vozů nezapomeneme na stav
klínového řemenu, který pohání vodní čerpadlo.
Důležitá je také kontrola čistoty lamel chladiče a činnost elektrického ventilátoru chladiče. V zimním
období kontrolujeme mrazuvzdornost chladící kapaliny.
3
Chladící kapalina se musí pravidelně po 2-3 letech vyměnit.
O aktuální teplotě chladicí kapaliny informuje řidiče teploměr umístěný na přístrojové desce. Pokud
teplota chladící kapaliny vzroste nad cca 95°C, je většina vozidel vybavena elektrickým ventilátorem,
který se automaticky zapne v případě nedostatečného ochlazování chladící kapaliny v chladiči náporem
vzduchu, např. při dlouhém couvání nebo popojíždění v koloně. Pokud teplota kapaliny stále roste je
nutné zastavit vozidlo, vypnout motor. Potom otevřeme kapotu motoru, necháme motor 15-30 minut
vychladnout a provedeme kontrolu chladící soustavy a množství chlad. kapaliny.
Pokud bylo přehřátí motoru způsobené pouze nedostatkem chladící kapaliny a nezjistíme-li jinou závadu,
uvolníme pomalu zátku zásobní nádržky (pozor na opaření- chladící soustava je natlakovaná!), dolijeme
chladící kapalinu a se zvýšenou pozorností pokračujeme v další jízdě, v případě jiné závady voláme
odborný servis. Do horkého motoru nikdy nelijeme studenou chladící kapalinu, můžeme tím poškodit
motor!
10. Popište, jakou funkci plní katalyzátor výfukových plynů, jeho umístění na vozidle
a jakými způsoby lze ovlivnit jeho životnost.
Katalyzátor výfukových plynů snižuje obsah škodlivých látek, ve výfukových plynech. Správná funkce
katalyzátoru má zásadní vliv na splnění stále přísnějších emisních limitů stanovených právním předpisem.
Katalyzátor plní svoji funkci pouze je-li zahřátý na provozní teplotu. Kvalitu výfukových plynů trvale
sleduje lamda sonda, která snímá množství kyslíku ve výfukových plynech a na základě těchto informací
je řídící jednotkou upravován poměr vzduchu a paliva nasávaný do motoru.
Katalyzátor je umístěn pod podlahou vozidla na výfukovém potrubí blíže k motoru. Životnost
katalyzátoru ovlivníme především používáním předepsaného druhu bezolovnatého paliva, pravidelnou
výměnou vzduchového filtru, zapalovacích svíček, startováním bez sešlápnutého plynového pedálu a
kontrolou neporušenosti výfukového potrubí. K poškození katalyzátoru může dojít roztahováním nebo
roztlačováním vozidla za účelem nastartování jeho motoru nebo nadměrně vysokou hladinou motorového
oleje.
11. Popište, jakou funkci plní u vozidla spojka a jakými způsoby lze ovlivnit její
životnost.
Spojka je zařízení umístěné mezi motorem a převodovkou, umožňuje spojení nebo odpojení otáčejícího
se klikového hřídele motoru s převodovkou. Svou konstrukcí umožňuje pozvolné připojení otáček
motoru k převodovce (při rozjezdu), krátkodobé odpojení síly motoru od převodovky (při řazení
převodových stupňů) a také zastavení vozidla.
Životnost spojky je cca 100 000 km i více a lze ji ovlivnit způsobem jízdy, plynulými rozjezdy, spojku
nenecháme zbytečně dlouho prokluzovat např. při rozjíždění, zbytečně ji nesešlapujeme nebo na
spojkovém pedálu nenecháváme během jízdy položenou nohu a nepodřazujeme z vyššího rychlostního
stupně na nižší při vysokých otáčkách motoru.
12. Popište jakou funkci plní u vozidla převodovka a k čemu slouží její
synchronizace.
Součástí automobilu je také převodovka. Převodovka umožňuje různé jízdní režimy vozidla při
současném využívání poměrně úzkého rozmezí optimálních otáček motoru. První převodový stupeň předá
automobilu největší tažnou sílu, ale dosáhneme s ním velmi malou rychlost, naopak např. pátý převodový
stupeň má velmi malou sílu, ale umožní nám dosažení vysoké rychlosti. Další funkcí převodovky je
možnost zařazení zpětného chodu nebo možnost vyřazení do tzv. „neutrálu“, kdy vozidlo stojí, ale motor
se může otáčet ve volnoběžných otáčkách.
Synchronizace převodovky vyrovnává otáčky jednotlivých kol v převodovce a umožňuje tak snadnější a
nehlučné řazení převodových stupňů bez nutnosti používat meziplyn.
13. Popište, jakou funkci plní na vozidle tlumiče pérování, projevy jejich nesprávné
činnosti na technický stav vozidla a bezpečnost jízdy.
Tlumiče pérování zabraňují rozkmitání vozidla při jízdě po nerovnostech a přitlačují kolo k vozovce.
Ovlivňují ovladatelnost a stabilitu vozidla, zejména v zatáčkách, při vyšších rychlostech a při jízdě na
mokré nebo zasněžené vozovce.
Na technickém stavu vozidla se nesprávná činnost tlumičů projeví nepravidelným opotřebením
pneumatik, pneumatika je po obvodu tzv. „oskákaná“.
4
Špatná činnost tlumičů se projeví na jízdních vlastnostech vozidla, vozidlo je nestabilní, kola odskakují
od vozovky, je hůře ovladatelné, prodlužuje se brzdná dráha. U tlumičů kontrolujeme těsnost, stav
těsnících prachovek, upevnění nebo zda nejsou narušeny korozí.
14. Popište způsob kontroly množství brzdové kapaliny a její doplnění, co signalizuje
rozsvícení kontrolky brzdového systému na přístrojové desce řidiče.
Kontrolu množství brzdové kapaliny provádíme pohledem na průhlednou vyrovnávací (zásobní) nádržku.
Hladina kapaliny musí dosahovat mezi rysky min. a max.
Při doplňování použijeme brzdovou kapalinu doporučenou výrobcem vozidla. U brzdové kapaliny je
důležitý především bod varu, který se pohybuje od 230-250 stupňů. Do brzdového
systému proniká díky netěsnostem voda, která snižuje bod varu a proto bychom měli nechat brzdovou
kapalinu nejpozději po 2 letech vyměnit v odborném servisu.
Rozsvícení kontrolky brzdového systému signalizuje závadu v brzdovém systému popř. nedostatek
brzdové kapaliny. Do brzdového systému proniká díky netěsnostem voda, která snižuje bod varu a proto
bychom měli nechat brzdovou kapalinu nejpozději po 2 letech vyměnit v odborném servisu.
15. Popište účel posilovače brzd a řízení na vozidle, proč se nesmí za jízdy vypínat
motor.
Posilovače snižují sílu, kterou řidič musí vynaložit při ovládání pedálu provozní brzdy nebo při ovládání
volantu.
Činnost posilovačů je závislá na chodu motoru. Pokud bychom vypnuli motor, posilovače přestanou být
funkční. Neznamená to, že by vozidlo přestalo brzdit, nebo že by přestalo být řiditelné, ale bude zapotřebí
vynaložit podstatně větší sílu na pedál brzdy nebo při otáčení volantem. Změna pro nás může být natolik
výrazná a nečekaná, že situace může vést i k nehodě.
Za jízdy proto motor nikdy nevypínáme! Manipulací s klíčkem hrozí i nebezpečí, že si za jízdy
zamkneme volant.
Posilovač brzd pracuje na principu podtlaku, kdy je posilovač propojen hadicí se sacím potrubím motoru.
Při chodu motoru je odsáván vzduch z posilovače řízení, ve kterém je umístěna membrána a ta vlivem
podtlaku napomáhá ke snazšímu sešlápnutí brzdového pedálu.
16. Popište rozdíl mezi kotoučovou a bubnovou (čelisťovou) brzdou, jejich výhody a
nevýhody.
Kotoučová brzda je se svou konstrukcí účinnější než brzda bubnová, proto se používá u kol přední
nápravy. U vozidel s výkonnými motory mohou být kotoučové brzdy použité pro zlepšení brzdného
účinku i u kol zadní nápravy.
Kotoučová brzda je otevřená, lépe se chladí, je ale více vystavena povětrnostním vlivům či
mechanickému poškození. Skládá se z brzdového kotouče spojeného s kolem vozidla a z brzdových
destiček uložených v brzdovém třmenu. Přitlačováním brzdových destiček k brzdovému kotouči dochází
ke tření a tím ke zpomalení otáčejícího se kola a celého vozu.
Bubnová brzda je montována pouze u kol zadní nápravy, kde vzhledem k setrvačným silám není
vyžadován tak velký brzdný účinek jako u kol přední nápravy.
V bubnových brzdách vyvolává brzdný účinek přitlačování dvou čelistí s brzdovým obložením
k vnitřnímu obvodu brzdového bubnu a následným třením opět dochází ke zpomalení otáčející ho se kola.
Nevýhoda bubnových brzd je nižší účinnost, horší chlazení, složitější konstrukce a složitější kontrola
popř. výměna brzdových čelistí.
17. Popište účel antiblokovacího systému (ABS) na vozidle a kontrolu jeho správné
funkce.
Systém ABS (Anti-lock Brake System) zabraňuje zablokování kol (smyku kol) při intenzivním brždění
především na kluzkém povrchu vozovky (voda, sníh apod.). Systém ABS tedy při intenzivním brždění
zajišťuje ovladatelnost a trvalou řiditelnost vozidla zejména v zatáčkách a např. při brždění na mokré
nebo zledovatělé vozovce také zkracuje brzdnou dráhu vozidla.
Systém ABS pomocí elektroniky uvolní brzdu právě toho kola, které by se při brždění začalo smýkat po
vozovce. V zápětí je kolo opět přibržděno a princip odbrždění a opětovného zabrždění se stále opakuje
(až 16x za vteřinu). Podmínkou správné činnosti ABS je trvalé (nepřerušované) sešlápnutí brzdového
pedálu.
5
Správná funkce ABS se projeví jako mírné pulsování brzdového pedálu pod nohou řidiče. Závada v
systému ABS je signalizována trvalým rozsvícením kontrolky na přístrojové desce s nápisem „ABS“.
Vlastní brzdy vozidla zůstanou nadále funkční, závada je pouze v ABS.
18. Popište nejčastější projevy nesprávné geometrie řídící nápravy vozidla.
Geometrií přední nápravy myslíme souhrn různých úhlů, jako např. sbíhavost kol, odklon kola, záklon
rejdového čepu apod. Výsledným efektem jsou pak dobré jízdní vlastnosti vozidla, vozidlo má tendenci
jet samo rovně, po projetí zatáčky se volant vrací sám do přímého směru atd.
Nastavení těchto úhlů, tzn. geometrii přední nápravy můžeme negativně pozměnit nárazem předního kola
na obrubník, projetím velké díry na vozovce apod.
Nesprávná geometrie nápravy se pak projeví zhoršením jízdních vlastností vozidla. Vozidlo nedrží stopu,
stáčí se ke straně, případně řidič drží vozidlo pomocí volantu v přímém směru, vozidlo tedy jede rovně,
ale volant, respektive příčka volantu není ve vodorovném směru, volant je natočen jakoby do zatáčky.
Na nesprávnou geometrii můžeme být upozorněni též jednostranným sjetím pneumatik.
U příliš velké sbíhavosti se sjíždí vnější strany předních pneumatik, u příliš velké rozbíhavosti se sjíždí
vnitřní strany pneumatik.
19. Popište postup při ošetřování akumulátoru a faktory ovlivňující jeho životnost.
Akumulátor je zásobník elektrické energie. Uvnitř akumulátoru jsou olověné desky ponořené do roztoku
kyseliny sírové a destilované vody (elektrolyt). Napětí akumulátoru je 12 V. Ošetřování akumulátoru
spočívá hlavně v kontrole hladiny elektrolytu, popř. doplněním destilovanou vodou do každého článku
akumulátoru.
Součástí kontroly akumulátoru je také kontrola upevnění svorek, kabelů i upevnění celého akumulátoru.
V případě vybití akumulátoru (např. zapomenutá zapnutá světla nebo jízda na krátké vzdálenosti s
častým startováním, kdy se akumulátor nestačí dobíjet) je nutné akumulátor dobít. K takovému dobití
použijeme externí dobíjecí zdroj, tzv. „nabíječku“. Životnost akumulátoru je cca 3-5 let. Pokud
akumulátor delší dobu nepoužíváme, je potřeba jej každé 2-3 měsíce dobít 1/10 kapacity akumulátoru.
20. Popište funkci pojistek v elektrické soustavě vozidla a jejich umístění.
Elektrické pojistky chrání elektrické spotřebiče před nadměrným proudem a zkratem. Zamezují tak i
vybití akumulátoru, popř. požáru vozidla. Pojistky obsahují tavný drátek, který se při přetížení přepálí a
spotřebič tak zůstane nepoškozený. Pojistky jsou barevně odlišeny, kdy každá barva odpovídá určité
hodnotě. Při výměně samozřejmě nahrazujeme pojistkou stejné hodnoty. Umístění pojistek u vozů Fabia
a Octavia je po otevření dveří v levém boku přístrojové desky.
21. Popište, jakým způsobem se provádí výměna žárovek vnějšího osvětlení vozidla.
U moderních vozidel jsou žárovky vnějšího osvětlení většinou přístupné z vnitřní části světlometů.
Žárovky předních světlometů jsou přístupné z motorového prostoru a žárovky zadních skupinových
svítilen jsou přístupné ze zavazadlového prostoru. Vlastní uchycení žárovek bývá chráněno ještě
plastovým krytem nebo kobercem zavazadlového prostoru apod.
Při demontáži žárovky podle druhu provedení odpojíme konektor, odtlačíme nebo pootočíme pružný
úchyt a žárovku tak uvolníme ze svého sedla. Při montáži nové žárovky postupujeme obráceným
způsobem. Na skleněnou část halogenové žárovky nesmíme sahat! (označení H1,H4,H7 atd.)
Ostatní žárovky, např. žárovky zadních skupinových svítilen bývají uchyceny tzv. bajonetovým
způsobem, tzn. žárovku při demontáži mírně stlačíme, pootočíme doleva a vysuneme, při montáži pak
žárovku nejprve zasuneme do objímky a pak pootočíme doprava. Vyměněné žárovky musí mít
samozřejmě stejnou hodnotu výkonu, která je udávaná na objímce žárovky ve wattech (5W, 21W…..)
6
22. Vysvětlete symboly kontrolek a ovladačů na přístrojové desce vozidla.
Kontrolka mazání, dobíjení, hladiny chladící kapaliny, 3x kontrolky brzdového systému (málo brzdové
kapaliny, zatažená parkovací brzda nebo opotřebené brzdové obložení.
Kontrolka nouzové zásoby paliva, obrysová světla, potkávací světla, dálková světla, zadní mlhová světla,
přední mlhová světla, směrová světla, směrová světla přívěsného vozíku, kontrolka imobilizéru, žhavení,
zapnutí obohacovače paliva (sytič), kontrolka zapnutí bezpečnostních pásů, kontrolka závady airbagů,
kontrolka závady na snímači natočení volantové tyče, vyhřívání zadního okna.
23. Popište postup při připojení tažného lana.
Tažné lano musí mít dostatečnou nosnost s ohledem na hmotnost taženého vozidla a takovou délkou, aby
vzdálenost mezi vozidly při připojení lana byla od 2,5 m do 6 m. Na laně musí být umístěn červený
praporek o rozměrech nejméně 300 x 300 mm. Lano smíme upevnit pouze na místa k tomu určená,
obvykle se jedná o tažná oka. V žádném případě nesmíme lano upevnit na táhla řízení, tlumiče pérování
nebo pohyblivé díly přední nápravy, popř. pření nárazník. Max. rychlost při vlečení vozidla je 60 km/hod.
U vlečeného vozidla musí být za zadním oknem nebo na zadní části vozu umístěn výstražný
trojúhelník. Řidiči obou vozidel se rovněž musí před jízdou dohodnout na způsobu dorozumívání za
jízdy popř. trasu kudy pojedou. Vozidlo, které je taženo na laně musí mít v pořádku řízení a brzdy. Při
odstraňování nepojízdného vozidla z dálnice nebo silnice pro motorová vozidla je nutné dálnici nebo
silnici pro motorová vozidla opustit na nejbližším výjezdu.
24. Popište postup při připojování přívěsu.
Zvednutím páky na oji přívěsu se rozevře spojovací zařízení. Zařízení nasadíme na kouli tažného zařízení,
páku sklopíme a mechanismus se uzavře. Pojistné ocelové lanko nebo řetízek na oji přívěsu provlékneme
spirálou na zádi tažného vozidla. Zapojíme elektrickou zásuvku přívěsu a zkontrolujeme funkci všech
světel na přívěsu (koncová, směrová, brzdová, mlhová a osvětlení registrační značky). Dále
zkontrolujeme stav pneumatik a také je-li platná technická prohlídka přívěsu (u nového vozíku po 6
letech, potom každé 4 roky). Max. rychlost při jízdě s vozíkem je 80 km/h. Vozík musí být také opatřen
odrazkami. Na zadní části vozíku 2 trojúhelníkové odrazky červené barvy, z boků odrazky
netrojúhelníkového tvaru oranžové barvy a v přední části 2 bílé odrazky netrojúhelníkového tvaru.
25.
Vyjmenujte povinnou výbavu vozidla.
Osobní automobil musí být vybaven touto povinnou výbavou:
Náhradní elektrické pojistky, sada náhradních žárovek vnějšího osvětlení – po jednom kuse od každého
použitého druhu, zvedák, klíč na matice (šrouby) kol vozidla, náhradní (rezervní) kolo, příslušný druh
lékárničky, přenosný výstražný trojúhelník a reflexní vesta.
7
Download

Otázky a odpovědi ke zkoušce z ovládání a údržby vozidla skupiny „B“.