OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
PECKOVINY
NOVÉ ODRŮDY
Když nahlédneme do
reklamních katalogů
s ovocnářskými výpěstky
všimneme si, že většinu
sortimentu tvoří novinky
v jakékoliv podobě. Jde
většinou o barevnou show
a fotomontáž. V tomto
článku si představíme nové
odrůdy jádrovin a drobného
ovoce produkované českými
šlechtiteli, hlavně pro
uplatnění na tuzemském
trhu i trhu v EU.
Denisa
Ing. Dušan Nesrsta
A protože uznáváním nových
odrůd je pověřen Ministerstvem zemědělství Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, vlastní pro
tyto účely zkušební stanice. K ovocnářským účelům slouží jen dvě vysoce specializované, kde získané výsledky a pozorování odrůd je profesionální a objektivní. Je mou milou
povinností představit vám, čtenářům a pěstitelům zajímavé odrůdy roku 2011. Dočtete se o jádrovinách, drobném i méně známém
ovoci, které se nejvíce rozšiřují mezi
drobnými pěstiteli, posléze nalézají uplatnění i v intenzivních sadech
velkopěstitelů.
14
Gracie
JÁDROVINY
K jádrovinám patří hrušně a jabloně.
U hrušní je šlechtění nových odrůd u nás
ve stagnaci i když zájem o tento druh mezi
pěstiteli roste. Problémem donedávna byla
podnožová skladba a její zdravotní stav. Dnes
se dováží mnoho osiv podnoží, lze některé
množit i in vitro a tak požadavky ze stran
pěstitelů jsou naplňovány beze zbytku. Jen
musíme mít na paměti, že kdouloňové podnože
jsou náročné na kvalitní prostředí, tj. teplé
a zavlažované půdy, ponejvíce lehké s drobtovitou strukturou a s kyselejším až neutrálním
pH. Do opačného charakteru prostředí jsou
vhodné semenné podnože. Nejinak je tomu
u odrůd. Mezi zahraniční stálice vhodné do
teplých a chráněných středních poloh lze
doporučit hrušně ‘Clappova‘, ‘Williamsova‘,
‘Boscova lahvice‘, ‘Konference‘, ‘Hardyho‘
a ‘Lucasova‘. Je to dáno i citlivostí odrůd ke
strupovitosti, která se projevuje významně
v chladných a vlhkých, tedy vyšších polohách.
Ale okruh pěstování se rozšiřuje do
středních i vyšších poloh, kde mají své místo
kvalitní české, méně náročné odrůdy. Z letních
žlutá ‘Alfa‘, barevná ‘Alice‘, ‘Radana‘, ‘Milada‘,
‘Isolda‘ i zelená ‘Laura‘, z podzimních červená
‘Karina‘, barevná ‘Denisa‘ a ‘Morava‘, žlutá
‘Blanka‘. K zimním pak barevná ‘Gracie‘, zelená
‘David‘, ‘Erika‘, žluté aromatické ‘Delta‘, ‘Dita‘,
‘Luna‘, ‘Bohemica‘ i ‘Beta‘. Chuťovkami s arómatem jsou ‘Decora‘ a ‘Dicolor‘. K sušení lze
použít především velkoplodou odrůdu ‘Harbo‘
a málo šťavnatou odrůdu ‘Jizera‘, zajímavými
celokrajně rzivými a sladkými plody oplývají
odrůdy ‘Manon‘, ‘Konvert‘ a ‘Vonka‘.
U jabloní se šlechtění nových odrůd
soustřeďuje stále k odolnosti proti strupovitosti, dále k barevnosti plodů i k zakrslosti
růstu. Tak se vedle klasických větvených
tvarů jabloní objevují nově kolumnárnísloupcovité, které jsou pěstované na bujněji
rostoucích podnožích.
Dicolor
Ze Státní odrůdové knihy ČR jsem vybral
novinky:
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
Odrůdy klasické, rozvětvené
Raně zimní odrůda VLTAVA. Žadatelem
o registraci byl pan Petr Kumšta z Votic
u Vodňan. Vznikla z křížení odrůd ‘Rubinola‘ a ‘Prima‘.
Strom roste bujně, typ rozvětvený, habitus rozložitý, nasazení plodů na dlouhém
dřevě, plodí ve shlucích i jednotlivě. Pro
pravidelnou plodnost je třeba provádět
probírku plodů při přeplození. Plod velký,
tvar kuželovitý, bez žebrování se středními
masitými svalci na distálním konci. Základní
barva plodu je žlutá, krycí barva červená,
neznatelně rozmytá s výrazným žíháním.
Slupka tenká, na povrchu hladká, bez rzivosti, středně mastná. Stopka středně tlustá
až tlustá, dlouhá. Dužnina krémové barvy,
středně pevná, šťavnatá, navinule sladká.
Sklizňová zralost od začátku do poloviny
září, konzumní zralost od listopadu, skladovatelnost do ledna. Odrůda je rezistentní
proti napadení strupovitostí. V teplejších
oblastech je více odolná k padlí jabloně. Vhodná do teplých a středních poloh
s použitím slaběji rostoucích podnoží, do
vyšších s bujnějšími.
Raně zimní odrůda DARK RUBÍN, jde
o barevnou mutaci odrůdy ‘Rubín‘. Žadatelem byl pan Ing. Jiří Mazánek, firma Šampima, Žernov-ovocnářská farma. Odrůdě
byla udělena národní ochrana práv. Zástupcem pro množení odrůdy je SEMPRA Litoměřice, s.r.o.
Strom roste bujně, koruna rozvětvená,
volná, rozložitá v době plodnosti řídká až
středně hustá. Probírku netřeba konat,
protože nasazení plodů bývá max. po dvou
na dlouhých výhonech. Plod je velký až
velmi velký, kulovitého tvaru, bez žebrování
i masitých svalců na vrcholu. Základní barva
plodu je žlutozelená, krycí barva nejprve
tmavočervená, při dostatečném oslunění
až hnědočervená, celoplošně rozmytá.
Středně tlustá slupka je na povrchu suchá,
bez ojínění, rzivosti i mastnosti. Stopka
15
OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
PECKOVINY
NOVÉ ČESKÉ
ODRŮDY
MODRÝCH PECKOVIN
Na přelomu let 2010 a 2011
byly do Státní odrůdové
knihy ČR zapsány 4 nové
odrůdy slivoní. Potěšující je,
že se jedná o původní české
odrůdy. Stáňu, Amátku
a Dwarf vyšlechtila firma
Výzkumný a šlechtitelský
ústav ovocnářský Holovousy.
Odrůda Horňácká Durancie
je šlechtění soukromého
šlechtitele pana Janošky
z Velké nad Veličkou.
Tomáš Jan
Je vhodná pro nádobové kultury. Jistým nedostatkem je nižší plodnost a pouze průměrná
kvalita plodů. Odrůda je tolerantní k šarce
švestek.
Amátka
Patří mezi velmi rané až rané pološvestky. Doba začátku kvetení je velmi raná až
raná. Strom roste středně bujně, korunu tvoří
středně hustou. Plod je středně velký až velký,
z bočního pohledu elipsovitý, není souměrný.
Základní barvu slupky má po odstranění ojínění fialovomodrou. Dužnina je žlutavě zelená, středně tuhá až tuhá, středně šťavnatá.
V chuti je navinule sladká, průměrně aromatická, chutná. Pecka je z bočního i čelního pohledu elipsovitá, k dužnině částečně přilnavá.
Vyniká brzkým nástupem do plodnosti, pak
Dwarf
Jedná se o velmi ranou pološvestku. Doba začátku kvetení je střední.
Strom má vzrůstnost velmi slabou,
koruna je středně hustá. Plod je středně
velký, z bočního pohledu vejčitý, není
souměrný. Základní barva slupky je
po odstranění ojínění fialovomodrá.
Dužnina má žlutavě zelenou barvu,
je měkká, velmi šťavnatá, příjemné
navinule sladké až nasládlé průměrně
aromatické chuti. Pecka je z bočního
pohledu úzce elipsovitá, z čelního
elipsovitá, k dužnině částečně přilnává.
Odrůda je zajímavá svým spurtypovým
nebo spíš zakrslým vzrůstem stromu.
22
Dwarf – strom
JÁDROVINY
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
velmi dobrou plodností a vcelku dobrou kvalitou plodů. Je citlivější k monilii na plodech,
avšak tolerantní k šarce švestek. Nemá žádné speciální nároky na agrotechniku ani podmínky stanoviště.
Stáňa
Je to středně raná pološvestka. Dobu začátku kvetení má velmi ranou až ranou. Vzrůstnost stromu je střední, korunu tvoří řídkou až
středně hustou. Plod je malý až středně velký, z bočního pohledu elipsovitý, nesouměrný. Základní barva slupky je po odstranění ojínění fialovomodrá. Dužnina má žlutavě zelenou barvu, je středně tuhá až tuhá, středně až
velmi šťavnatá. Chuť má navinule sladkou až
nasládlou, poměrně aromatickou, velmi dobrou. Pecka je z bočního pohledu úzce elipsovitá, z čelního elipsovitá, k dužnině částečně
přilnává. Později vstupuje do plodnosti, pak
plodí průměrně. Jistou nevýhodou je náchylnost plodů k pukání u stopky a ve švu za deštivého počasí v době dozrávání a následná náchylnost k monilii plodů. Odrůda je tolerantní
k šarce švestek. Lze ji pěstovat ve všech oblastech vhodných pro slivoně.
Dwarf – plody
Amátka – plody
Horňácká Durancie
Patří mezi pozdní až velmi pozdní slívy
(durancie je pomologicky „odrůda“ slívy). Doba
začátku kvetení je velmi raná. Strom roste bujně, hodně vzpřímeně, je nezbytné provádět
letní řez a snažit se co nejvíce otevírat korunu. Tato je středně hustá až hustá. Plod je
malý, z bočního pohledu protáhlý, nesouměrný. Základní barva slupky je po odstranění ojínění fialovomodrá. Dužnina je žlutavě zelená,
středně tuhá až tuhá, velmi šťavnatá; v chuti
navinule sladká až sladká s typickou mírně nahořklou příchutí durancií, velmi dobrá. Pecka
je z bočního i čelního pohledu elipsovitá, k dužnině přilnává. Do plodnosti nastupuje pozdě,
pak plodí středně mnoho až více. Není nijak
náročná, lze ji pěstovat v běžných i okrajových
podmínkách bez speciálních požadavků na
agrotechniku.
Stáňa – plody
Horňácká Durancie – plody
23
OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
PECKOVINY
JÁDROVINY
Apollo
PĚSTOVÁNÍ A ODRŮDY
Tomáš Jan
Ořešák vlašský nebol-li královský (Juglans
regia L.) je na našem území pěstován již
velmi dlouho. Rozlišujeme několik skupin,
z nichž základní jsou:
papírky s tenkou hladkou skořápkou,
polopapírky s polotvrdou skořápkou
a dobrou leštitelností; všechny registrované odrůdy patří do této skupiny,
kamenáče s tvrdou tlustostěnou skořápkou a obtížnou luštitelností,
křapáče s velkými plody a velmi rozbrázděnou skořápkou,
a další, jako např. hroznovité kamenáče,
červenojádré, hroznovité polopapírky
apod.
Původní šlechtění spočívalo v křížení
vybraných jedinců a pěstování následného
potomstva, což však nezaručovalo stálost
a kvalitu odrůdy. Po vyřešení vegetativního
množení štěpováním byla započata nová fáze
ve šlechtění, množení a pěstování ořechů.
Pěstování kvalitních registrovaných odrůd
naštěpovaných na podnoži semenáče ořešáku
královského (pro podnožové účely lze využít
i druhy ořešák černý – Juglans nigra L., a ořešák
popelavý – Juglans cinerea L. – v praxi to však
není příliš obvyklé) zaručuje při výběru správné
odrůdy na správné stanoviště, brzkou a hojnou
plodnost a kvalitní plody – jádra.
34
Stromy po základním výchovném řezu,
kdy během 2 až 3 let usměrníme výšku koruny
(zpravidla vysokokmen, nižší tvary způsobují
klesání větví k zemi a tím technické problémy
při ošetřování), tvar stromu (volně rostoucí s terminálem) a počet základních větví
(4 až 5), většinou nevyžadují další pravidelné zásahy do koruny, pouze odstraňujeme
uschlé, nemocné a poškozené větve. Řez
provádíme vždy v době vegetace, až nové
výhony dorostou délky min. 10 cm, zpravidla
v průběhu měsíce června.
Ořešák je náročný na teplotu. Stromy
mohou namrzat, klesne-li teplota v době
vegetačního klidu pod -25°C. Zvláště nebezpečné jsou značné teplotní výkyvy v zimních
měsících. V době rašení je ořešák poškozován pozdními jarními mrazíky. Výhodou je,
že mrazem poškozené stromy mají velkou
regenerační schopnost. U nás registrované
a pěstované odrůdy však zakládají květní
pupeny pouze na koncích jednoletých výhonů, které raší nejdříve a tedy nejsnadněji
namrznou, proto i když takto poškozený strom
vyraší z bočních pupenů, násady plodů se ten
rok již nedočkáme. Stromy vyžadují dostatek
vláhy, půdy středně těžké, nevhodné jsou
příliš lehké i těžké, zamokřené. Stanoviště
volíme tak, aby koruna byla dobře osvětlena,
nejvhodnější jsou slunné svahy. Spon musí
být dostatečně velký, neboť je nutno počítat
s velkou korunou stromu. Pokud je výsadba
v zápoji a koruna není dostatečně osvětlena,
strom začíná prosychat a jeho plodnost se
značně snižuje.
Ve Státní odrůdové knize ČR je v současnosti zapsáno 10 odrůd ořešáku vlašského.
Strom roste bujně, dosti zahušťuje.
Plod je velký, tvarem vejčitý. Rubina je zelená se světlejšími tečkami. Skořápka je
středně tlustá, jemně zvrásněná, žlutohnědá; luštitelnost jádra velmi dobrá. Jádro je velké, světle žluté, dobré, nasládlé,
výrazně aromatické, při delším skladování
částečně sesychá. Plodnost je brzká, hojná a téměř pravidelná. Zraje raně. Strom
je dobře odolný proti zimním mrazům,
bývá však poškozován pozdními jarními
mrazíky, neboť brzo raší . Vhodné je proto pěstování na chráněných stanovištích.
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
světlejšími tečkami. Skořápka je středně
tlustá, středně silně zvrásněná, šedavě
hnědá; luštitelnost jádra velmi dobrá. Jádro
je velmi velké, vyplňuje celou skořápku,
barvu má hnědou, je příjemně nasládlé,
aromatické. Plodnost je brzká, velká, téměř
pravidelná. Zraje středně pozdě. Vzhledem
k delší vegetační době je vhodný spíše do
teplých poloh. Jedná se o odrůdu s atraktivně velkými ořechy i jádrem.
Jupiter
Strom roste bujně, později středně
bujně, korunu vytváří širokou. Plod je
velký, tvarem vejčitý až oválný. Rubina je
tmavozelená se světle žlutými tečkami.
Skořápka je středně tlustá, jemně zvrásněná, šedohnědá; luštitelnost jádra dobrá. Jádro je velké, světle hnědé, nasládlé,
příjemně aromatické. Plodnost je brzká,
hojná a pravidelná. Zraje středně pozdě.
Strom raší pozdě, proto je vhodný i do
vyšších poloh.
Apollo
Bohumil
Vzrůstnost stromu je velká, korunu tvoří
vzpřímenou, středně hustou. Plod je velmi
velký, vejčitý. Rubina je tlustá, zelená ,se
Jupiter
Lake
Bohumil
Vzrůstnost stromu je velká, korunu
vytváří vznosnou. Plod je středně velký
až velký, oválný. Rubina je hladká, zelená,
se světlejšími tečkami, skořápka středně
tlustá až tlustší, hladká, jemně zvrásněná,
okrově světle žlutá; luštitelnost jádra dobrá.
Jádro je velké, slámově žluté, sladké, velmi
35
OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
PECKOVINY
Nestor českých ovocnářů Jaromír Čepička
nevidí budoucnost oboru v růžových barvách
Mezi nejznámější české
ovocnáře patří rozhodně
Ing. Jaromír Čepička, CSc.
Celý svůj život zasvětil
ovocnářství a vinařství
a jeho práce neustále přináší
plody ve smyslu skutečném
i přeneseném. Přestože
je již v důchodu, ve svém
pracovním tempu v žádném
případě nepolevuje.
Střední zahradnickou školu na Mělníce
ukončil maturitou v roce 1961. Jeho otec
byl zahradník, takže se předpokládalo, že
půjde v jeho šlépějích. Na škole však přiči-
40
padalo, že se bude celý život věnovat vinné
révě. Osud však rozhodl jinak. V tehdejším
JZD Práče na Znojemsku nutně potřebovali ovocnáře – vinaře, a přestože měl zajímavou práci v šlechtění révy, odešel do Znojma.
V Práčích budoval moderní ovocnářství
V Práčích na Ing. Čepičku čekalo mnoho
práce. Svoji činností v letech 1972 – 93 se
zapsal nesmazatelně na ovocnářství a vinohradnictví tohoto podniku. Za dobu jeho
působení zde bylo vyklučeno na 200 hektarů
starých roztroušených sadů. Jednalo se vlastně o veškeré sady, které byly buď přestárlé,
nebo na nevyhovujících místech. Na druhé straně bylo pod jeho vedením vysazeno
na 400 hektarů nových ovocných sadů a asi
50 hektarů vinic. Jednalo se o takřka
200 hektarů jabloní, kolem 120 hektarů broskvoní, zhruba 60 hektarů meruněk, dále višně
a dokonce i ořechy. „Když člověk přijde na určitou lokalitu, kde by měly být vysazené trvalé
kultury, snaží se zjistit maximum možných
Jiří Eisenbruk
Jaromír Čepička se narodil v roce 1943
v Boskovicích. Jeho otec byl zámeckým zahradníkem hraběte Serenyiho. V Lomnici se
poprvé setkal se zahradnictvím a ovocnářstvím. Pan hrabě byl velký cestovatel a milovník ovoce. Na třech hektarech zámecké zahrady pěstoval velké množství ovocných druhů, včetně takových, které byly tehdy málo
známé, například kdoule, mišpule, dřín, ale
i různé peckoviny, připomínající fíky a datle.
V sadu bylo na 150 odrůd jabloní, 30 odrůd
hrušní a přes 50 odrůd různých peckovin. Každý strom byl vzorně popsán a označen plechovou cedulkou. Díky této průpravě v mládí
(a nejen jí) dodnes patří na Moravě společně
se znojemským Ing. Zdeňkem Simkem mezi
největší odborníky na staré odrůdy.
JÁDROVINY
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
klimatických údajů – např. srážky, průměrné
teploty, četnost bouřek s kroupami, typ půdy
a mnoho dalšího. Ovšem teprve až když na této
lokalitě ovocnaří či vinaří delší dobu, pozná
se, k čemu je skutečně ideální. Po získaných
zkušenostech mně bylo jasné, že například ve
Stošíkovicích není vhodná poloha pro teplomilné dřeviny, a tak se zde vysázely jabloně,
višně a švestky. Naopak Těšetice se ukázaly jako
ideální pro teplomilné broskvoně a meruňky.
Například v letech 1985 – 6, a 1986 – 7, kdy ve
Stošíkovicích bylo -32,4°C, se musely některé
silně zmrzlé sady broskvoní řezat na krátké
větevní pahýly nebo úplně vyklučit. Mikroklima
hrálo svoji úlohu. Ve vinohradech došlo také
na vyřezání kmínků, a proto byl výnos jen pět
metráků z hektaru. V blízkých Těšeticích (této
poloze se říká znojemská Kalifornie vzhledem
k velmi dobrým klimatickým podmínkám –
pozn. autora) byly vysazeny stromky broskvoně
dovezené z Bulharska a Jugoslávie, protože
naše školky nestačily v době velkého rozvoje
ovocnářství dodávat ovocné stromy. Stromky
odrůdy Red Haven zrály první dva roky o tři
Bez přítomnosti a intenzivní práce Jaromír Čepičky
by bylo jen velmi obtížné připravit podzimní
výstavu Znojemsko – zahrada Moravy
chl k révě vinné, která jej začala zajímat. Pokračoval ve studiu na Vysoké škole zemědělské v jihomoravské Lednici, kde byl jedním
z jeho pedagogů dnešní nestor vinohradnictví a vinařství prof. Vilém Kraus. Vinohradnictví a vinařství převládlo a stalo se doménou jeho života. Není tedy divu, že se jeho
diplomová práce týkala vinařství a zabývala
se problematikou závislosti přirůstání letorostů na délce řezu. O absolventa měl velký
zájem Výzkumný ústav vinohradnický a vinařský v Bratislavě. Nakonec však nastoupil
na Šlechtitelskou stanici vinařskou ve Znojmě, kde začal působit v roce 1966. Vše vy-
Jaromír Čepička se přes značné pracovní vytížení stará o velkou zahradu
41
OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
PECKOVINY
Opeľovanie ovocných sadov včelami
Ľudí od nepamäti
udivovala hierarchia
vládnuca vo včelom
úli. Celé spoločenstvo
riadia feromóny. Sú to
ľahko prchavé látky,
ktoré včely vylučujú.
Prostredníctvom feromónov
si včely odovzdávajú všetky
informácie. O ceste za
potravou i o ohrození.
Len včely v kondícii sú zárukou dobrého opelenia
Ing. Branislav Novosad
Človek by si mal brať príklad z disciplinovanosti a súdržnosti úľa. Keď je včelstvo ohrozené,
včely sa spoločne bránia pred nepriateľom. Keď
nastane čas znášky, sústredí sa včelstvo na zber
peľu a nektáru, aby získalo dostatok potravy,
ktorú ponúka príroda. Keď je včelstvo choré,
včely sa usilujú zdroj nákazy zneškodniť, či už
zapropolisovaním alebo vynášaním chorých
lariev. Ak si chceme zachovať všetky rastliny,
farby a vône našej krajiny, musí včela prežiť. Je
to veľmi dôležitý opeľovač, a to nielen poľnohospodárskych plodín, ale aj inej entomofilnej
(hmyzomilnej) flóry. Ako žijú včely, tak žijeme
aj my. Ak včely chradnú, vravia tým ľuďom, že
voda, pôda a rastliny sú choré. Ak prosperujú,
máme sa dobre spolu s nimi.
Bez opelenia hmyzom by ovocné sady
a ostatné rastliny neprodukovali plody a semená. Je to dôležitý faktor najmä v produkčných
sadoch, kde je cieľom dopestovať kvalitnú
a bohatú úrodu. V ideálnom prípade by farmári umiestňovali do svojich sadov včelstvá
54
a tiež by dotvárali krajinu výsadbou nektáro
a peľodajných rastlín, ktoré by boli lákavé pre
včely a iný hmyz, ktorý opeľuje rastliny. Opeľovanie sadov včelami by mali farmári zaradiť
medzi úrodotvorné a intenzifikačné prvky
obhospodarovania ovocných sadov. Včelstvá
je najlepšie do sadov umiestňovať rovnomerne
rozmiestnené na plochu, potreba na 1 ha sú
spravidla 2 až 4 včelstvá, pri cudzoopelivých
ovocných druhoch, ako napríklad čerešne, je
vhodných 6 až 10 včelstiev. Najlepšie opelenie
sa zabezpečí, ak vzdialenosť medzi jednotlivými včelstvami nepresiahne 400 m. Včelstvá
treba prisunúť už pri 10 % rozkvitnutí sadov.
Pri dodržiavaní týchto zásad sa úrody zvyšujú
o viac ako 50 % a znižuje sa výskyt deformovaných plodov.
Veľa ovocných druhov a odrôd vyžaduje tzv. krížové opelenie inou odrodou. Je to
dôležité hlavne pri jadrovinách, kde väčšina
odrôd je cudzoopelivá. Peľ tej istej odrody
má za následok slabú úrodu, deformovanosť
plodov, menej semien v plode, menšiu veľkosť
a slabšiu pevnosť plodu. Aj pri samoopelivých
ovocných druhoch sa medziodrodové opelenie
prejaví zvýšením kvality plodov.
JÁDROVINY
Na Slovensku je z celkového množstva
rastlín hmyzomilných vyše 80 %, zvyšok pripadá na vetromilné druhy, druhy opeľujúce
sa iným spôsobom tvoria zanedbateľnú časť.
Z hmyzu sa na celkovom zastúpení opeľovačov podieľa včela medonosná priemerne asi
73 %, 21 % tvoria čmele a 6 % samotárske
včely a ostatný hmyz. Entomofilné rastliny
sa prispôsobili opeleniu hmyzom v mnohých
smeroch, niektoré sa dokonca špecializovali
len na určitý druh opeľovačov, čo u nás možno
demonštrovať napr. na kvete lucerny či šalvie.
Hlavnými lákadlami pre opeľujúci hmyz sú
pri kvetoch:
nektár – rozhodujúci činiteľ príťažlivosti,
včely sú lákané najmä jeho kvalitou - obsahom cukrov, ale aj kvantitou. Nektár je vylučovaný nektáriami rastlín, ktoré sa nachádzajú najčastejšie v kvetoch rastlín, príp.
inde, na listoch alebo púčikoch. Na vylučovanie nektáru vplývajú klimatické faktory
(dĺžka a intenzita slnečného svitu, nadmorská výška, teplota, vzdušná vlhkosť, vietor,
priebeh počasia v minulom roku), pôdne
faktory (zloženie a obsah živín v pôde) a vnútorné vplyvy samotnej rastliny (druh a odroda, fáza kvitnutia, denná doba), pri poľnohospodárskych plodinách i faktory agrotechnické.
peľ – príťažlivý je najmä na jar, v čase núdze včely niekedy zbierajú peľ aj z vetroopelivých rastlín (lieska, jelša, topoľ a pod.), aj
keď hmyzoopelivé rastliny majú peľ spravidla kvalitnejší;
farba kvetov – včela vidí farebne, ale v inom
spektre ako človek. Dobre vníma farbu modrú (fialovú), žltú a bielu, preto je aj väčšina
kvetov v týchto farbách, nevníma farbu červenú (vlčí mak len odráža ultrafialové lúče).
Rôzne kresby usmerňujú hmyz ku generatívnym orgánom;
vôňa kvetov – éterické oleje vnímajú včely
na veľké vzdialenosti. Keďže včela má čuchové receptory na tykadlách, dokáže zistiť
prítomnosť nektáru na kvete veľmi rýchlo
aj bez ponorenia cuciaka;
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
Prispôsobenie včiel opeľovaniu rastlín:
ochlpenie celého tela umožňuje zbierať peľ
na čo najväčšiu plochu tela, pri opeľujúcom
hmyze sa vyvinuli unikátne zberacie aparáty (u včely medonosnej na 3. páre nôh).
vysoko sociálne druhy (včela medonosná)
majú veľmi vysokú spotrebu peľu (20 až
30 kg ročne) pre rozvíjajúci sa plod a pre
vytvorenie telových zásob zimnej generácie
robotníc;
maximálne opelenie a zmiernenie konkurencie medzi včelami je zabezpečené tzv.
florokonštantnosťou pri včele medonosnej
a floromigráciou pri ďalších druhoch včiel.
Florokonštantnosť znamená, že včela medonosná lieta na jeden druh rastliny, až kým
sa v prírode neobjaví zdroj hodnotnejší.
Táto vlastnosť má veľký význam pri opeľovaní poľnohospodárskych monokultúr. Floromigrácia ostatných druhov
včiel zabezpečí zas opelenie všetkých druhov rastlín, aj tých s menšou ponukou potravy.
orientácia za potravou je obzvlášť vyvinutá
pri vysokosociálnych druhoch zastúpených
u nás včelou medonosnou. Za objav tzv.
včelích tancov na plástoch bola Karl von
Frischovi udelená v roku 1973 Nobelova
cena. Robotnice si tancami navzájom odovzdávajú informácie o tom, akým smerom,
ako ďaleko, v akej hojnosti a chuti sa nachádza potrava. Dorozumievacie tance
umožňujú včele medonosnej využiť každý
zdroj pastvy s plnou efektívnosťou. Čmele
a samotárske včely sa orientujú predovšetkým podľa zisku z kvetu – veľkosti rastliny,
stupňa produkcie nektáru a pod.
Vo svete, ale už aj u nás, sa stáva súčasťou produkčného ovocinárstva kontrolované
opeľovanie. Schopnosť efektívnej náhrady
prirodzeného opeľovania v sadoch bola dlho
snom ovocinárov. Bola to reakcia na potrebu
zvýšiť ekonomickú výnosnosť sadov. Štúdie
dokázali, že mnohosemenné odrody ovocných
stromov vyžadujú cca 50 návštev kvetu včelou
medonosnou na to, aby bolo zabezpečené
55
OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
PECKOVINY
Rod Malus
Plody okrasné jabloně
Ing. Michal Vokřál, CSc.
s laskavým přispěním Zdeňka Kiesenbauera
a Ing. Marie Součkové
I když zahradní architekti a zahradníci
o těchto vlastnostech okrasných jabloní
vědí, veřejnost jejich použití ve výsadbách
zatím neobjevila. Jak tyto stromy vypadají
a co lze od nich očekávat si lze velice dobře
ověřit ve sbírce okrasných jabloní v Dendrologické zahradě Výzkumného ústavu Silva
Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví,
v.v.i. v Průhonicích. Sbírka okrasných jabloní
je každoročně v době květu a na podzim
zpřístupněna veřejnosti.
Evropské prvenství
Je to až neuvěřitelné, ale ve zdejší sbírce
je soustředěno v současné době přibližně
222 taxonů rodu Malus a je v tomto směru
66
Krása květů okrasných jabloní
je srovnatelná s magnóliemi.
Ovšem okrasné jabloně mají
přeci jenom něco navíc. Jsou
to jejich plody. Magnolie sice
krásně kvetou, bohužel jen
velmi krátce. Okrasné jabloně
jim mohou konkurovat nejen
krásou květů, ale hlavně na
podzim i krásnou barvou listů
a plodů. Kromě toho poskytují
i potravu ptákům.
JÁDROVINY
chorobám a škůdcům. V žádném případě se
ve sbírce nepěstuje to, co je momentálně
módní. Rouby některých kultivarů se zasílají
na výměnu i různým zahraničním botanickým zahradám. Tuzemským školkařům se
poskytují zcela vyjímečně, pouze za účelem
doplnění jejich sortimentu.
Hodnocení okrasných jabloní
Od roku 1995 probíhá hodnocení jabloní
podle vlastního klasifikátoru VÚKOZ, který
více zohledňuje sadovnické využití okrasných
jabloní. Při hodnocení celého sortimentu
jsou sledovány fenologické údaje (tj. doba
rašení, kvetení, opad listů apod.), popisovány
morfologické (popis vzhledu rostliny, květů,
listů, plodů) a sadovnické znaky (násada
květů, plodů, estetická působnost).
Pozornost je věnována také odolnosti
vůči chorobám a škůdcům,případně mrazuvzdornost (prozatím nebylo zjištěno
mrazové poškození). Vzhledem k tomu,
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
že u většiny okrasných jabloní je výskyt
houbových chorob na listech i plodech,
je i tento faktor předmětem kritického
hodnocení. Na druhé straně je potěšujícím
zjištěním, že některé jabloně jsou vůči
houbovým chorobám rezistentní. Příkladem je Malus baccata získaný z polského
arboreta v Kórniku. Listy tohoto stromu
jsou zdravé po celou vegetační sezonu.
Příklad hodnocení okrasné jabloně Rudolph
(podle M. Součkové)
Vejčitá, pravidelná a hustá koruna,
hlavní větve svírají s kmenem tupý úhel,
výška stromu je 2,6 m, šířka 1,5 m. Letorosty
jsou tenké a tmavě vínové, lysé. Listy raší
červeně začátkem dubna, během vegetace
se červená barva ztrácí, listy jsou hnědozelené a červená zůstává žilnatina v rubu
listů. Lesklé listy se na podzim zbarvují
žlutohnědě. Olistění husté a zdravé, velmi
pěkné – nejhezčí ze sledovaných jabloní,
dlouho drží na stromě.
v Evropě ojedinělá. Sbírka byla založena
koncem osmdesátých let minulého století
Ing. J. Marečkem (pokračoval Ing. A. Cvrček).
V prvé etapě byly jejím zdrojem okrasné
jabloně z arboreta Polské akademie věd
v Kórniku a z VÚRV v Praze – Ruzyni. Ve
druhé etapě v letech 2002 – 2003 byla sbírka
doplněna o další kultivary i botanické druhy
z Belgie a botanické zahrady v Dortmundu.
Všechny jabloně byly v letech 1987 – 1989
očkovány u země na podnož M11 a jsou
pěstovány jako polokmeny.
Účel sbírky
Sbírka slouží k monitorování sortimentu
a k výběru nejcennějších a nejzajímavějších
okrasných jabloní. Klíč, podle kterého se
sbírka okrasných jabloní doplňuje, je jednoduchý: uplatnění ve veřejné zeleni. Proto ve
všech hodnocených kriteriích dominuje jak
velikost a zabarvení plodů, tak i odolnost vůči
Malus toringo „Fuji“ – strom v květu
67
OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
PECKOVINY
Mici špatně opylená
JÁDROVINY
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
„Mici Šindler“ má drobnější, tmavé jahody se vnořenými nažkami, nesnáší dobře
transport. Když ji v porostu objevili kosáci
a veverky, musel jsem rostliny schovávat pod
králičím pletivem. Odmítli se živit jinými
odrůdami.
Ve srovnání s dnešními odrůdami je
málo plodná, patří mezi odrůdy citlivější
k houbovým chorobám. Kvete a zraje téměř
zároveň s odrůdou Senga Sengana. Ta, spolu
s odrůdou Korona, patří k doporučeným
opylovačům.
Květ jahodníku s prašníky
V České republice se mnoho nepěstuje,
podařilo se mi jí získat od dvou nadšenců,
kteří odpověděli na můj dotaz na internetu, a od firmy Ahrens+Sieberz z Německa.
Již existuje i vylepšená Mici, která má květ
oboupohlavný, ale tu zatím pro srovnání
s originálem nemám.
TÝKAJÍCÍ SE OPYLENÍ
Myslím, že se nikdo z nás
nezabývá tím, jak se odrůdy,
které máme v zahradě,
vzájemně opylují. I když
máme jen jednu odrůdu,
nesetkáváme se zpravidla
s nedostatečným opylením.
Stačí, když létají včely
a další hmyz, který květy
jahod opyluje.
Ivan Dvořák
76
Pokud se budeme hlouběji zabývat problematikou květů u jahodníku ananasového
(Fragaria x ananassa), zjistíme, že ne vždy
můžeme být při pěstování některých odrůd
úspěšní.
V roce 1925 vyšlechtil v Německu pan
profesor Schindler jahodu s delikátní chutí
ostružin, odrůdu, jíž dal jméno své ženy –
Frau Mieze Schindler. Dodnes pěstovaná
odrůda má ve srovnání s běžnými dnešními odrůdami jednu chybu. V jejím květu
nenajdete prašníky. Květy jsou výhradně
samičí, pokud by se prašníky objevily, jsou
pylově sterilní.
Vrátíme se do současnosti. Pěstované
odrůdy jsou oboupohlavné, prašníky, až na
několik málo výjimek, u všech tvoří pyl. Výjimkami jsou například nové odrůdy pěstované ze semen, odrůdy Grandian F1 a Delician F1. Všechny sice mají vytvořené
prašníky, ale u 50 procent rostlin jsou tyto
sterilní, neprodukují pyl. Pokud vedle sebe
pěstujeme více rostlin vypěstovaných ze
semen, nemusíme se nikdy setkat s nedostatečným opylením květů. Pokud se k někomu
Květy bez prašníků Frau Mieze Schindler
Květy odrůdy Konika
Částečně nebo vůbec neopylené květy Frau Mieze
Schindler
dostanou sazenice vegetativně množené
z jedné rostliny, může nastat problém. I když
bude mít třeba dvacet sazenic, nebudou
dostatečně plodit, protože rostliny neprodukují pyl. Proto by se při prodeji odnoží
těchto odrůd mělo dbát na jejich „promíchání“, popřípadě k nim doporučit jinou odrůdu,
která též kvete a plodí celé léto a jejíž květy
jsou na 100 % pylově fertilní.
77
OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
MÁTE DOMA
PECKOVINY
HIBERNACULA?
Hibernaculum není zvíře, ani
„bubák“. Ze zoologického
hlediska se jedná o termín,
kterým se označuje obytné
místo (mikrohabitat), které
si živočichové vybírají, popř.
upravují nebo dokonce
vytvářejí jako úkryt (útulek)
k přečkání zimy.
Jak přečkávají slunéčka zimu?
Převážná většina našich druhů přezimuje ve stadiu imag, jevících tendenci shlukovat se (agregovat) do skupin od několika až
po několik (i desítek) tisíc jedinců.
Hibernacula tvoří travní drny a ostřicové
bulty, slehlá suchá bylinná vegetace v příkmenných pásech, na mezích a okrajích lesů,
dutiny a škvíry za deskami stmeleného písku
v pískovnách, skalní trhliny, hromádky kamenů,
svinuté suché listy v opadance, seschlá tráva
a detrit u paty stromů, odchlípnutá kůra i velké
šupiny borky, neotvírané okenní rámy a okenice, mezery za trámy, v sadech pásy z vlnité
lepenky, budky pro ptáky a pod. Originální
98
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
tváří velké těleso zásobních tuků, inaktivují
vnitřní pohlavní orgány a haemolymfu nasycují mrazuvzdornými látkami (myo-inositol,
glycerol, trehalóza). Než „usnou“, vyprázdní
i svoje střevo a agregují se do těsných shluků v hibernaculích.
Podzimní migrace slunéček
RNDr. Oldřich Pultar
Významově se liší od obecnějšího termínu „zimoviště“, které je vymezeno spíše
plošně, resp. geograficky (např. konkrétní
pohoří, hory a pod.) a kam se koncentruje k přezimování větší počet jedinců.
Aktuální jsou oba termíny v souvislosti
s přezimováním našich slunéček – lienok
(Coccinellidae).
JÁDROVINY
Multispecifické hibernaculum Hippodamia
variegata (jedinec vlevo) a H. undecimnotata
(ostatní jedinci) v drnu na úbočí vulkanického
kopce (Raná, České středohoří)
hibernacula jsem objevil u s. východního,
mezi zavěšeným svatým obrázkem a stěnou
výklenku křesťanské kapličky a v opuštěných
hnízdech jiřiček obecných – belorítok obyčajných (Delichon urbica). Tento druh také často
agreguje do nechráněných velkých shluků
v tmavých koutech půd. Agregace zimujících
brouků mohou být a bývají multispecifické
(složené z více druhů).
Vlastní zimoviště v kulturní krajině jen
zřídka leží tam, kde slunéčka žila ve vegetační
sezoně. Častěji migrují na okraje lesů, na vyvýšeniny, kopce a hory, ale také do lidských staveb.
Na migraci do zimovišť a hibernaculí se
brouci připravují již koncem léta vstupem
do fyziologické reprodukční diapauzy. Vy-
Migrují všechny druhy našich slunéček. Slétají se, nebo slézají do hibernaculí. Na krátké vzdálenosti přeletují především malé druhy, akarofágní Stethorus
punctillum, mykofágní s. dvaadvacetitečné (Psyllobora vigintiduopunctata) a afidofágní Platynaspis luteorubra. Z větších druhů jen bližší zimoviště využívají mykofágní Halyzia sedecimguttata, coccidofágní
s. čtyřskvrnné – l. štvorškvrnná (Exochomus quadripustulatus), s. dvojskvrnné –
l. dvojškvrnná (Chilocorus bipustulatus)
a Ch. renipustulatus, afidofágní s. čtrnáctiskvrnné (Calvia quatuordecimguttata)
a C. decemguttata. Na kratší vzdálenosti
obvykle létají i s. dvoutečné – l. dvojbodková (Adalia bipunctata), s. desetitečné
– l. desaťbodková (Adalia decempunctata), s. čtrnáctitečné – l. štrnásťbodková
(Propylea quatuordecimpunctata) a Oenopia
conglobata. Protože patří k hojnějším druhům s početnějšími populacemi, občas se
zúčastní i dálkových migrací jiných druhů
na několik desítek, ba dokonce stovek
kilometrů. K těm patří s. sedmitečné –
l. sedembodková (Coccinella septempunctata), s. východní – „ázijská“ lienka (Harmonia axyridis), s. pestré – l. mnohoškvrnná
(Hippodamia variegata), H. tredecimpunctata
a také Hippodamia undecimnotata, která
však sady navštěvuje zřídka a žije tam na
bylinné vegetaci. Zimoviště těchto druhů
mohou ležet nejen daleko od původního
místa, ale také značně výše, ve Střední
Evropě až do 1 500 m n.m.
Podzimní migrace v podstatě u některých druhů začíná již v létě. Např.
Seschlý mulč a trsy seschlé trávy jsou oblíbená
hibernacula Coccinella septempuctata
v rybízových porostech
Hippodamia variegata se v lapacích lepenkových
pásech často na konci léta kuklí. Imaga vylezou
jen aby se nasytila a hned se vracejí zpět
k přezimování
Sakrální stavby (kostely, kaple a kapličky) svojí
architekturou a dominancí téměř vždy vyprovokují
slunéčka, aby k nim na podzim přiletěla (poutní
kostel „Jména Panny Marie“ na Lomci u Netolic)
99
OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
PECKOVINY
OCHRANA ovocných stromov
Doc. Ing. Kamil Hudec, PhD.
108
Choroby kmeňa ovocných stromov
Poškodenie mrazom
Medzi najfrekventovanejšie choroby
kmeňa stromov patrí bakteriálna nádorovitosť (Agrobacterium tumefaciens) a rôzne
drevokazné huby (huby z rodov Pleurotus,
Armillaria, Nectria, Stereum...). Stromy alebo
kry (najmä viniča) napadnuté bakteriálnou
nádorovitosťou majú chorobný vzhľad, listy
žltnú a nápadná je tvorba nádorov na hlavnom
kmeni alebo starších konároch. Časť rastliny
nad nádorom môže postupne odumierať.
V záhradkárskej verejnosti je najznámejšie poškodenie mrazom, ktoré môže
úplne zlikvidovať úrodu, najmä na skoro
kvitnúcich ovocných stromoch (marhule,
broskyne a čerešne). Kvety a puky bývajú
poškodené pri poklese teplôt na -2 až -3 °C.
Najcitlivejší je orech, ktorého jahňady poškodí už teplota -1 °C. Ochrana proti mrazom je pre záhradkárov možná prakticky
iba zadažďovaním – jemným polievaním
(rosením) stromu, ale nepretržite, až kým
teploty nevystúpia nad -1 °C, čo býva skôr
technickým problémom.
Napadnutie kmeňa drevokaznými hubami sa prejavuje rôzne veľkými ranami, na
ktorých je kôra rozpraskaná alebo chýba.
V ranách alebo po ich obvode sa v pokročilejšom štádiu tvoria plodnice rôzneho tvaru,
sfarbenia a veľkosti, podľa druhu húb, ktoré
ochorenie spôsobili. Kmeň alebo jednotlivé
konáre nad miestom infekcie postupne
usychajú a odumierajú. Vznik poškodenia
a odumieranie stromov môže trvať pozvoľna
niekoľko rokov. Proti chorobám kmeňov je
účinná iba prevencia, ktorú možno zhrnúť
V tomto článku sú uvedené iba najvýznamnejšie choroby ovocných druhov,
pričom celé spektrum chorôb a škodcov je
omnoho širšie.
do správneho ošetrovania, hnojenia, rezu
a pod. Ochorenie býva dispozičné, preto si
treba všímať aj odrodovú náchylnosť a uprednostniť odolnejšie odrody. Z okolia záhrad
treba určite odstrániť staré pne a hnijúce
drevo, na ktorom sa tvoria zdroje infekcie
– plodnice drevokazných húb. Menšie rany
na kmeňoch možno vyrezať do zdravého
dreva, pri väčších ranách je treba odrezať
celý konár až po zdravé drevo a ranu takisto
ošetriť, napr. štepárskym voskom.
Ilustračná foto. archiv AO
Pri ochrane ovocných
stromov sú pre hobbypestovateľov (záhradkárov),
ale aj pre profesionálov
dôležité základné princípy
– pravidelné sledovanie
vývoja rastlín a výskytu
škodlivých činiteľov a najmä
dostatočné vedomosti
a poznatky, ktoré je
potrebné aktualizovať na
základe odbornej literatúry.
JÁDROVINY
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
Chrastavitosť jabloní
Choroby listov a plodov jadrovín
Medzi najfrekventovanejšie choroby jadrovín patrí chrastavitosť a moníliová hniloba.
Prvé symptómy chrastavitosti jabloní
(Venturia inaequalis) sa tvoria na listoch
ako škvrny pokryté zamatovohnedým povlakom. Listy postupne hnednú, usychajú
a predčasne opadávajú. Na plodoch sa od
začiatku júna objavujú malé, tmavo zafarbené
škvrny. V dôsledku nerovnomerného rastu
dochádza v mieste škvŕn k deformáciám
a praskaniu plodov. Neskoré infekcie plodov
sa prejavujú malými hnedými škvrnami, ktoré
znehodnocujú najmä vzhľad jabĺk. Spoľahlivo
účinné proti chorobe je iba použitie rezistentných odrôd (napr. Topaz) a chemická
ochrana, ktorá však pre záhradkárov nie je
bezpodmienečne nutná. Aj neskoré infekcie plodov sú viac-menej chybou krásy, pre
človeka sú neškodné a preto, ak záhradkári
tolerujú tieto estetické nedostatky plodov,
chemickú ochranu uplatňovať nemusia.
Účinná chemická ochrana sa musí vykonávať
systematicky, s ohľadom na priebeh počasia.
Začiatok ošetrení býva signalizovaný ÚKSÚP-om v masmédiách. S postrekmi sa začína
už pri pučaní – vo fáze tzv. myšieho uška,
pred a po kvitnutí, neskôr v 5 – 14 dňových
intervaloch (kratšie intervaly – v daždivom
počasí alebo pri použití kontaktných prípravkov na prvé postreky až do vytvorenia
malých plodov; dlhšie intervaly – v suchom
a teplom počasí, pri použití systémových
Hnedá hniloba-monilióza
Kučeravosť broskýň
Moníliová spála letorastov
109
OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
PECKOVINY
Moniliniová spála a moniliniová hniloba
PECKOVIN
Moniliniová spála
a moniliniová hniloba
patří mezi hospodářsky
nejvýznamnější houbové
choroby peckovin. Výskyt
moniliniové spály je častý
především u meruňky
a višně. V posledních letech
byly lokálně zaznamenány
škodlivé výskyty také
u slivoně a třešně.
Moniliniová hniloba je
významná houbová choroba
všech druhů peckovin mimo
mandloň.
Petr Ackermann
Původce moniliniové spály je vřeckovýtrusá
houba Monilinia laxa (anamorfa Monilia laxa).
Jde o obecně rozšířený patogen s širokým hostitelským okruhem. K rozhodujícímu napadení
dochází v průběhu kvetení. K napadení však
může dojít i v období krátce před květem (bílé
poupě) a po odkvětu. V posledních letech
bylo opakovaně zaznamenáno také pozdní
napadení třešně a višně. K pozdnímu napadení
dochází kdykoliv v průběhu vývoje plodů až
do počátku zrání. Tentýž patogen napadá
také zrající a zralé plody a spolu s příbuzným
druhem Monilinia fructigena způsobují moniliovou hnilobu peckovin.
124
Napadeny mohou být poupata i rozkvetlé
květy, listy, letorosty, větévky i nezralé plody.
Největší nebezpečí napadení je v období od
počátku do plného kvetení. Napadené květy
hnědnou a usychají. Z napadených květů prorůstá mycelium květními stopkami do větévek.
Na větévkách vznikají nekrotické léze, které
se rozrůstají, až obepnou větévku. Následně
dochází k zavadání částí nad postižený místem.
V místě přechodu zdravého a poškozeného
pletiva se často vyskytuje klejotok. Zaschlé
části zůstávají dlouhou dobu na odumřelých
větévkách. Obvykle jsou postiženy jen nejmladší
(jednoleté a dvouleté) větévky. Při napadení
krátkého plodného obrostu proniká nekróza
mělce i do dřeva starších větévek a větví.
Na větévkách dochází k lokalizaci napadení,
mycelium houby v dalším období hlouběji do
zdravých pletiv neprorůstá. K vadnutí a odumírání větších větví, případně celých stromů,
tak jak se dříve zejména u meruňky uvádělo,
nedochází. Poškozená pletiva však mohou být
infikovány vřeckovýtrusými hubami rodu Valsa
(Leucostoma) nebo stopkovýtrusými dřevokaznými hubami. Silnější výskyty moniliniové
spály významně zvyšují nebezpečí napadení
plodů a naopak.
Původce přetrvává v pletivu napadených
části (napadené větévky, mumifikované plody
v korunách stromů a pod stromy, stopky napadených plodů), na nichž na jaře za vhodných
podmínek vyrůstají porosty konidioforů a diferencují se konidie. Na napadených větévkách
může docházet ke sporulaci i po několik let.
Konidie jsou hlavním zdrojem šíření. Jsou rozšiřovány větrem, vodou a zejména na plody
i hmyzem. U druhu Monilinia laxa jsou obvykle
porosty konidioforů plošné a jsou šedavě
JÁDROVINY
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
zbarveny. Pokud je původce hniloby peckovin
Monilinia fructigena vytvářejí se na plodech
typická, béžově zbarvená, často koncentricky
uspořádaná sporodochia. Výjimečně se na
opadlých mumifikovaných plodech vyvíjejí
a na jaře vyzrávají miskovité plodničky teleomorfního stádia apotecia.
Vnímavé k infekci jsou všechny květní
části (korunní a kališní lístky, blizna, prašníky
i tyčinky). Příznaky napadení se často nejdříve
projevují na kališních a korunních lístcích.
K infekcím v období po odkvětu dochází přes
listy a při poranění. Patogen do vnímavých
částí proniká přímou penetrací přes kutikulu,
přes stomata nebo poškození.
Moniliniová spála meruňky – vadnutí a zasychání
bohatě kvetoucích větévek
K napadení v době kvetení dochází především při poklesu průměrných teplot pod
13 (u meruňky 15 °C), pokud je přeháňkové
nebo deštivé počasí. Ke sporulaci patogenu
a infekcím dochází již při teplotách nad 5 °C,
masově při teplotách okolo 10 °C. Infekce
probíhají především při ovlhčení, v omezeném
rozsahu mohou nastat i za vysoké vlhkosti
vzduchu. Ke klíčení konidií a k infekcím postačí relativně krátká doba ovlhčení. Kritická
situace nastává, pokud jsou v době kvetení
ohroženého druhu nízké teploty, které jsou
již příznivé pro patogen, prodlužují kvetení
a současně zvyšují vnímavost květů k infekci.
Moniliniová spála třešně – vadnutí a usychání
větévek (pozdní napadení)
K napadení plodů dochází v období dozrávání a zralosti. Největší nebezpečí infekcí je za
teplejšího (optimum 20 – 24 °C) a deštivého
počasí. Ohroženy jsou především poškozené
plody (abiotická poranění, poškození živočišnými škůdci). Napadené plody velmi rychle
hnijí, opadávají nebo mumifikují a zůstávají
v korunách stromů. Z napadených plodů
patogen často prorůstá do větévek, které
vadnou a zasychají.
Moniliniová spála višně – vadnutí a usychání
větévek (pozdní napadení
U všech hostitelských druhů jsou významné rozdíly v náchylnosti odrůd k moniliniové
spále i k moniliniové hnilobě plodů. Např.
u meruňky jsou k moniliniové spále náchylnější
odrůdy Velkopavlovická, Maďarská, Bergeron,
Goldrich, Pinkcot a Sylvercot a u višně odrůdy
Erdi Bötörmö, Morela pozdní a další.
Z hlediska nebezpečí napadení je velmi
významná úroveň zamoření výsadeb po sil-
125
OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
PECKOVINY
Kráľ
medzi menej známymi ovocnými stromami
Tomel...
Človek by povedal, že
o plodoch Tomel, Hurmi
kaki, Diospyros či Ebenovník
bolo napísaného už dosť
na to, aby milovníci ovocia
ochutnali a zanietení
pestovatelia otestovali
tento druh vo svojej záhrade
či sade.
Ing. Andrej Danek
Foto Veronika Toroková
V praxi však zisťujeme, že stále ešte sú ľudia,
ktorí o ňom nič nevedia. Plody neochutnali
a obávajú sa vyskúšať pestovanie vo svojich
klimatických podmienkach.
Je preto načase rozptýliť tieto neistoty. Veď
stromov starších ako 40 rokov je už pomerne
dosť a najstarší strom na Slovensku má už 50
rokov. Stále je pri sile a pravidelne každoročne
rodí veľmi bohato veľké chutné plody.
Tie najodolnejšie odrody dokážu vydržať
v zime až -35 stupňov a do konca sezóny stihnú
dozrieť aj v menej priaznivých vyšších polohách.
Veľkosť, tvar a chuť týchto plodov sú veľmi
pestré a doslova každá odroda chutí inak. Preto,
ak ste ochutnali jednu, stále neviete ako chutí
iná odroda. Isté je, že môžete byť prekvapení.
Sú ľudia, ktorým chutí každá a sú aj takí, ktorí
156
si nezvykli na jej chuť, alebo ju ochutnali ešte
nezrelú. To však neznamená, že im nezachutí
iná. Práve naopak!
Na svete sú pestované stovky ovocných
druhov. Väčšina však nie v našom podnebnom
pásme. Tých ovocných druhov u nás známych,
vžitých a bežne pestovateľných nie je zas až
toľko: Jablone, hrušky, slivky, slivy, ringloty,
blumy a mirabelky či mirobalán, čerešňe a višňe,
broskyne a nektariny, maliny a černice, jahody,
ríbezle a egreše, orechy a oriešky. Vlastne iba
9 ovocných druhov, poddruhy nerátajúc. Tie
ostatné, ktoré sa u nás dajú vonku vo voľnej
pôde pestovať, patria do kategórie “menej
známe”.
JÁDROVINY
zrejme, väčšina odrôd najčastejšie dosahuje veľkosť plodov 150 až 250 g, čo zodpovedá približne veľkosti jabĺk.
Chuť plodov. Viac či menej sladká, podľa
odrody. Niekto cíti niečo medzi marhuľou
až zrelou figou či medzi hruškou až mandarinkou, ale to je veľmi individuálne. Sú
odrody, ktoré majú dochuť čokolády či
čokoládového likéru, pri iných odrodách
chuť rumových praliniek.
Konzistencia dužiny. Veľké rozdiely medzi jednotlivými plodmi. Od mimoriadne
šťavnatej - dalo by sa povedať tekutej konzistencie, kedy sladký nektár doslova vyviera a steká po plode cez typ “Sladký rôsol”
pri niektorých odrodách či vláčnej konzistencii sladkej zrelej ringloty, až po pružnú
konzistenciu, ktorá sa pri stlačení vráti do
pôvodného tvaru či dokonca pri niektorých
odrodách i v konzumnej zrelosti pomerne
tvrdá dužina, ako pri jablku. Atraktívna
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
štruktúra je i taká, akú pri iných druhoch
nenájdeme. Proste niečo iné. Ľudia si zvykajú pomaly, ale isto. Rady milovníkov týchto plodov narastajú.
Výťažnosť. 100 %, ak máme plody bezsemenných odrôd a jeme ich aj so šupkou
tenšou než papier. Aj ak ich šúpeme a semená sú veľkosti fazule je výťažnosť plodov
veľmi vysoká.
Zloženie plodov. Ebenovník je považovaný za veľmi cenný dietetický zdroj vitamínov. Zrelé plody obsahujú veľa betakaroténu (45 mg karotenoidov na kg),
vitamínu C, A, PP, obsahuje približne dvojnásobok draslíka (3 200 mg/kg), jódu,
horčíka (115 mg/kg), fosforu, železa, vápnika (37 mg/kg), medi, mangánu, sodíka
(35 mg/kg) v porovnaní s jablkami. Treba
však povedať, že rozdiel v zložení medzi
jednotlivými odrodami je značný a cennejšie sú práve tie pred úplným dozretím
Tieto by sme mohli rozdeliť na staré, na
ktoré sa akosi pozabudlo: Dule, mišpule, oskoruše, driene, šípky, figy a nové, ktoré zatiaľ nie sú
naplno v povedomí: Asimina – Paw-paw-muďoul,
Tomel-Hurmi kaki-Ebenovník, Actinidia-Kiwi,
Amelanchier-muchovník, Zemolez-zimolezLomicera-kamčatská boruvka - čučoriedka,
Rakytník, Goji-kustovnica, Gumi-eleoagnis
multiflora, akébia, Ginko biloba a iné.
Ak berieme do úvahy veľkosť plodov,
predaj v obchodných reťazcoch, obľubu medzi záhradkármi a záujem a perspektívy do
budúcnosti, tak nám vychádza: Tomel, Hurmi
kaki, Diospyros, Ebenovník ako skutočný Kráľ
medzi menej známymi ovocnými stromami.
Prečo práve Tomel je ovocím bohov (Diospyros = božské ovocie)?
Veľkosť plodov. Hoci existujú aj odrody
s plodmi o hmotnosti 50 g, vyskytujú sa pri
niektorých odrodách až 500 g plody. Samo-
Hmotnosť plodov dosahuje niekedy až 0,5 kg
157
PECKOVINY
Súčasný stav, perspektíva rozvoja pestovania
a spracovania niektorých
však vhodná štruktúra i vyššia kyslosť pôdy
a dostatok vody. Značná vertikálna členitosť
Slovenska a v súčasnosti už dostatok vhodných
odrôd s rôznym stupňom skorosti i dobou
skladovateľnosti dávajú predpoklady zásobovať trh čerstvými plodmi už od polovice júna
prakticky až do Vianoc. Je to aj zásluhou toho,
že na Slovensku máme vybudovaný jedinečný
sklad na drobné ovocie (Chladfruct Nitra),
ktorého technológia „pallet fresh system“
umožňuje uchovať drobné ovocie v čerstvom
stave na dlhšie obdobie.
MENEJ ZNÁMYCH DRUHOV OVOCIA
na Slovensku
Ing. Daniel Šimala
Foto: M. Komžík
Z perspektívnych druhov
možno uviesť hlavne tieto
ovocné druhy: Arónia
čiernoplodá (Aronia
melanocarpa Milchx –
Elliott.), Čučoriedka
chocholíkatá (Vaccinium
corymbosum L.), Brusnica
pravá (Vaccinium vitis-idaea
L.), Zemolez kamčatský
(Lonicera camschatica
Sevast.- Pojark), Rakytník
rešetliakový (Hippophae
rhamnoides L.)
Arónia čiernoplodá je vysoko cenená hlavne pre vysoký obsah
farbív
Arónia čiernoplodá
V súčasnosti značne stúpa záujem o jej pestovanie i spracovanie vzhľadom na mimoriadne cenný obsah účinných látok a nenáročnosť
pestovania. Dá sa síce pestovať na celom území
Slovenska, ale najoptimálnejšie sú podhorské
a horské oblasti, kde je vlhkejšie ovzdušie
a dostatok zrážok. Na pôdne podmienky je
tiež málo náročná, postačujú jej menej úrodné a slabo kyslé pôdy s dostatkom humusu.
Na Slovensku je takmer výlučne zastúpená
odrodou Nero, hoci k dispozícii sú aj iné, produktívne odrody ako napr. Galicjanka a Viking.
V súčasnosti je jej pestovateľská výmera 40
ha. Takmer výlučne sú to extenzívne plochy,
182
bez možnosti mechanizovaného zberu. Tento
ovocný druh je pritom aj jedným z najvhodnejších na ekologické pestovanie a perspektívne
sa počíta s rastom pestovateľských plôch aj
na Slovensku.
Čučoriedka chocholíkatá
Veľmi perspektívny ovocný druh, ktorého
ovocie je určené predovšetkým na konzum
v čerstvom stave a až následne na spracovanie.
Patrí medzi atraktívne stolové ovocie s mimoriadne cenným obsahom účinných látok. Dá sa
úspešne pestovať na celom území Slovenska.
Podmienkou jej úspešného pestovania je
JÁDROVINY
DROBNÉ OVOCE
OSOBNOST
OSTATNÍ
mladé porasty, vstupujúce do obdobia plnej
rodivosti, ktoré začína v štvrtom a piatom
roku po vysadení. Výhodou novozakladaných porastov je, že sú v nich zastúpené
najnovšie a najproduktívnejšie odrody, čo
dáva do budúcnosti záruku vyššej, stabilnejšej i kvalitnejšej produkcie. To môže byť aj
našou určitou konkurenčnou výhodou oproti
dovozu zo zahraničia, kde hlavne v Poľsku
dosahuje v súčasnosti pestovateľská výmera
čučoriedok okolo 4000 ha a považuje sa za
najväčšiu v Európe.
Začiatky zvýšeného záujmu o pestoBrusnica pravá
vanie čučoriedky chocholíkatej na Slovensku evidujeme len roku 2000. Vôbec prvá
Zaujímavý ovocný druh s kombinovaným
intenzívna plantáž čučoriedok vznikla
využitím ako potravina i ako liečivá rastlina. Je to
v PD Smrečany na Liptove, a to na výmere
v súčasnosti veľmi obľúbený a zo zdravotného
3 ha. Postupne vznikali ďalšie výsadby (PD
hľadiska významný druh ovocia, ktorý sa hodí
Východná, Urbár Vavrišovo). V súčasnosti sa
na všestranné spracovanie, hlavne na kompóty,
pestuje na výmere viac ako 30 ha, a to od nížin
džemy, sirupy, šťavy i likéry. Jej pestovanie na
až po nadm. výšku 750 m, ktorá je limitujúcou
plantáži má svoje opodstatnenie z dôvodov
pre úspešné pestovanie tohto druhu ovocia na
nedostatku plodov z prirodzených stanovíšť
Slovensku. Odrodová skladba je prispôsobená
i z titulu ochrany prírody, pretože sa často
pestovaniu plodov
na priamy konzum.
Vo výsadbách dominuje stredne
skorá odroda Bluecrop (cca 75 %
zastúpenie, skorá
Duke (5 %), stredne
neskorá Chandler
(5 %), zvyšok tvorí
zmes odrôd. Prvé
vzniknuté výsadby
čučoriedok majú
v súčasnosti skôr
extenzívny charakter, zrejme aj
v dôsledku nedostatku skúseností,
pretože vznikali
v miestach, kde
ovocinárska výroba nemala žiadnu
Dozrievanie plodov čučoriedky chocholíkatej
tradíciu. Prevažujú
Foto: Ing. Daniel Šimala
OVOCNÁŘSKÁ ROČENKA
183
Download

NOVÉ ODRŮDY