Výběr a analýza obecných cílů vyučování
•
•
Pojmy:
1
1.1
výběr obecných vzdělávacích cílů
analýza cílů v oblasti obsahu učiva
obecné (komplexní) cíle (angl. goals)
konkrétní (dílčí) cíle, úkoly (angl. objectives)
Výběr obecných vzdělávacích cílů
Co jsou obecné vzdělávací cíle
• Vyjádření záměrů vzdělávání, které si vzdělávací systém volí jako zásadní orientační
body při přípravě a plánování vyučování
• Často popisují větší objem látky (např. celého ročníku nebo dlouhodobějšího
tematického celku)
• Mají všeobecnou povahu, jen výjimečně jsou formulovány konkrétním a exaktním
jazykem, a proto je třeba je dále analyzovat
Obecné vzdělávací cíle jsou formulovány z hlediska chování žáků a jejich činnosti, nikoli
z hlediska činnosti učitele.
Obecné vzdělávací cíle reflektují konkrétní filozofii kurikula – esencialistickou,
progresivistickou, rekonstrukcionistickou.
1.2
Způsoby identifikace a výběru obecných vzdělávacích cílů učitelem
Model analýzy a tvorby kurikula podle Ralpha Tylera tzv. Tylerův princip konstrukce
kurikula (Tyler's Curriculum Rationale – 1969).
a) průzkum škály dostupných materiálů a pomůcek zabývajících se tématem, které chce
vyučovat
b) po dokončení průzkumu sepíše všechny možné cíle, které se v jeho průběhu objevily
c) následně je proveden výběr na základě vzdělávací filozofie zastávané tvůrcem
kurikula, reflektovány jsou poznatky vývojové psychologie a didaktiky, zohledňují se
podmínky školy a situace konkrétních dětí ve třídě
d) výsledkem jsou obecné vzdělávací cíle, z nichž se bude odvozovat konkretizované
kurikulum
Tři skupiny cílů podle jejich ideových zdrojů:
a) cíle, které žákům pomáhají pochopit a zvládnout důležité učivo (obsah)
b) cíle, které souvisejí se současnými potřebami společnosti, v níž žáci žijí
c) cíle, které souvisejí s osobnostními potřebami a zájmy žáků
Tylerův princip konstrukce kurikula je proces, s jehož pomocí se generují vzdělávací cíle,
třídí se a potom vybírají ty, které nejlépe poslouží jako východisko a struktura pro tvorbu
kurikula a přípravu vyučování.
2
Analýza cílů v oblasti obsahu učiva
2.1
Domény učiva
Obecné vzdělávací cíle je možné třídit podle různých klíčů.
• Dělení obecně vzdělávacích cílů podle filozofií vzdělávání, z nichž vycházejí.
• Rozdělení na znalosti, dovednosti a postoje.
• Cíle v doméně afektivní (citové), psychomotorické a kognitivní.
Afektivní doména
Týká se projevů emocionálního chování – tedy citů, postojů, preferencí a hodnot.
Afektivní cíle představují téměř výhradně učení se postupům
Psychomotorická doména
Zahrnuje učení, které je převážně smyslové a to od bezděčných a reflexních pohbů až
ke složitým řetězům zručného a účelového chování. Pozorování, poslouchání, mluvení a
jemná i hrubá koordinace svalů a svalových skupin jsou nejběžnější dovednosti, na nichž jsou
psychomotorické cíle založeny.
Kognitivní (intelektuální) doména
Jde o cíle požadující od žáků, aby si zapamatovali a dokázali vybavit určité informace
nebo pomocí svých intelektuálních dovedností zjistili, určili či odvodili význam nějaké
skutečnosti, informace a zařadili tuto novou informaci do vztahu a souvislosti s předchozími
poznatky.
2.2
Struktura učiva
Obsahové cíle (angl. content goals) jsou cíle zaměřené na obsah učiva a učitel je volí proto,
aby určil hloubku a šířku konkrétního tématu, které bude vyučovat.
• vytvoření osnovy učiva
• pochopení povahy nebo vnitřního řádu kognitivních znalostí, aby obsah výuky
nebyl pouhou snůškou nesouvisejících informací
• výsledkem je strukturování učiva do zjevně logických částí, tedy seskupení a
vztahů
Brunerův koncept struktury vědomostí
Každé téma vyučované ve škole má svou strukturu a tato struktura má konkrétní
formu skládající se ze tří prvků:
a) pojmy (koncepty)
b) generalizace (zobecnění)
c) fakta
Kurikulum jednotlivých předmětů by mělo být sestaveno na základě co nejhlubšího
pochopení generalizací, které předmětu dodávají jeho strukturu. Výuka by se měla soustředit
na „základy“, tedy na generalizace (zobecnění) a pojmy předmětu, nikoli na jednotlivá fakta.
Pokud žáci porozumí struktuře učiva daného tématu, bude pro ně celé téma snáze
pochopitelné.
2.3
Učení se pojmům
Vytvoření osnovy učiva je prvním krokem při zpracování strukturované analýzy
kognitivního obsahu učiva. Následuje identifikace tří základních prvků: pojmů,
generalizací a faktů v daném souboru učiva.
Pojmy jsou kategorie nebo třídy věcí či myšlenek, které mají společné nejdůležitější
(podstatné) vlastnosti. Pojmy jsou základními stavebními kameny kvalitního kurikula. Pojmy
lze třídit mnoha způsoby, základní dělení je na konkrétní a abstraktní .
Aby mohl učitel o pojmech vyučovat, musí vědět, že pojem je možno definovat a že má
několik podstatných vlastností. Učitel by měl být schopen rozhodnout, zda je daný pojem
konkrétní nebo abstraktní, a zda tedy bude možno názorně ukázat při vyučování konkrétní
příklady věcí, jež pod daný pojem spadají, a současně uvést i položky, které pod daný pojem
nespadají, anebo zda bude nutné představit je pouze prostřednictvím slov.
Pojmová mapa (kognitivní mapa, mentální mapa, myšlenková mapa apod.) – pomůcka pro
navržení a vyjádření struktury učiva při tvorbě kurikula.
2.4
Učení se generalizacím
Jde o cíl, jehož by se měl učitel pokusit dosáhnout. Generalizace (zobecnění) je výrok, který
vyjadřuje vztahy mezi dvěma nebo více pojmy. Generalizace je obvykle vyjádřena složitějším
výrokem, často souvětím.
2.5
Učení se faktům
Fakta definujeme jako prohlášení o konkrétních objektech (o lidech, věcech, místech,
obdobích nebo událostech) a je pro ně typické, že je lze ověřit jedním pozorováním,
provedením prostého pokusu nebo dotazem u důvěryhodné autority.
2.6
Analýza procesu učení
Je-li obsah učiva určitého tematického celku nebo vyučovací hodiny podroben analýze a jsouli definovány pojmy, příklady pojmů, generalizace a fakta, máme polovinu práce s organizací
obsahu učiva za sebou.
Nyní následuje požadavek na to, abychom stanovili, co mají žáci s učivem udělat. V tomto
ohledu je důležité:
a) rozumět vývojovým potřebám a schopnostem dětí v různém chronologickém a
výkonnostním věku
b) pochopení, které vědomosti a dovednosti jsou nezbytné k úspěšnému zvládnutí učební
úlohy – zde je nezbytný uskutečnit proces rozložení úlohy na její komponenty (dílčí
úlohy) a jejich seřazení do určitého hierarchického vzoru od prostých prvků ke
složitým (tzv. rozbor/analýza úlohy)
Nejpoužívanějším postupem pro řazení učebních činností je taxonomie vzdělávacích cílů
Benjamina Blouma.
Taxonomie kognitivní domény obsahuje šest kategorií intelektuálních cílů: znalost,
porozumění, aplikace, analýza, hodnocení, tvoření.
Kognitivní psychologie chápe první tři úrovně taxonomie jako stupně, které se ve škole
nejvíce rozvíjejí a jsou vázány na konkrétní kontext probírané látky. Zbývající tři stupně
považuje za úroveň, kdy dochází k vytváření něčeho nového, samostatné řešení problémů a
nese znaky samostatnosti od konkrétní školní látky.
Zdroj:
PASCH, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál, 1998, s. 3186. ISBN 80-7178-127-4.
Download

Výběr a analýza obecných cílů výuky ve výchově k občanství a