PREDMOSTE
ZIS
občanské sdružení
PŘEROV II – Předmostí, Žernava 147E, PSČ: 751 24
IČ: 667438885
Závěrečná zpráva projektu č. 121148
SAPROXYLOFÁG
Í FAU
A STARÝCH SADŮ
Prohlášení: Tento projekt byl v plné výši finančně podpořený dotací ÚVR ČSOP v rámci
programu OCHRANA BIODIVERZITY 2011 a byl zpracován v souladu
s ustanoveními zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném
znění.
© - PREDMOSTENZIS, o. s.
Přerov XI/2011
Obsah
A TEXTOVÁ ČÁST
1. Základní a identifikační údaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
1.1. Základní údaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
1.2. Identifikační údaje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
2. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
3. Popis a vymezení zájmového území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
4. Stručná charakteristika vegetace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
5. Metodika průzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
6. Výsledky průzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
TAB. 1 - Seznam zjištěných saproxylofágních druhů brouků . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
TAB. 2 - Seznam druhů brouků v úzkém vztahu k zájmové skupině . . . . . . . . . . . . 7
7. Zhodnocení zjištěných skutečností . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
7.1. Kvantitativní zhodnocení druhů zájmové skupiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
7.2. Bionomie zájmových druhů a poznatky z průzkumu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
7.3. Návrh entomologicky laděného managementu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
7.3.1. Dílčí plocha A (DP – A) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
7.3.2. Dílčí plocha B (DP – B) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
7.3.3. Dílčí plocha C (DP – C) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10
7.3.4. Dílčí plocha D (DP – D) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
8. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
9. Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
B PŘÍLOHA
1. Seznam druhů – potvrzení NDOP o uložení nálezových dat
C OBRAZOVÁ ČÁST
1. Mapy
1.1 Situační zákres dílčích ploch (Zdroj: http://www.mapy.cz/ (upraveno))
1.2 Dotčené parcely v zájmové lokalitě (Zdroj: http://www.mapy.cz/ (upraveno))
2. Fotodokumentace
2.1 Nejčastější návštěvník hlohu - Potosia cuprea (Kincl, 5/2011)
2.2 Anthaxia nitidula při páření na květu hlohu (Kincl, 5/2011)
2.3 Zdobenec rodu Trichius těsně před odletem z kopretiny (Kincl, 5/2011)
2.4 Dutina ve staré jabloni (Kincl, 5/2011)
2.5 Degradovaná, ale květnatá loučka v DP-A (Kincl, 5/2011)
2.6 Pohled z cesty na severozápadní část DP-B (Kincl, 5/2011)
2
1.
Základní a identifikační údaje
1. 1. Základní údaje
ázev projektu:
Doba realizace:
Kraj:
Okres:
Katastrální území:
Parcelní vymezení:
1.2.
Saproxylofágní fauna starých sadů
IV/2011 – XI/2011
Olomoucký
Přerov
734977 Předmostí
403 (zahrada), 382/14 (zahrada), 382/15 (TTP), 382/16 (zahrada),
382/18 (ostatní plocha), 382/19 (PUPFL)
Identifikační údaje
Český svaz ochránců přírody – Ústřední výkonná rada, o. s.,
Michelská 5, Praha 4, 140 00
Čís. a datum sml.: 1211487 ze dne 7. 7. 2011
Zpracovatel:
PREDMOSTENZIS, o. s., Žernava 147E, Přerov II – Předmostí, 751
24
Zodp. zástupce:
Libor Pokorný
Vedoucí projektu: Ing. Josef Trubač
Řešitel:
Mgr. Martin Kincl
Fotodokumentace: Mgr. Martin Kincl
Závěr. zpracování: Ing. Josef Trubač
Zadavatel:
2.
Úvod
V rámci dlouhodobého projektu občanského sdružení PREDMOSTENZIS, který je
realizován pod názvem „Obnova sadů Na Žernové“, byly v letech 2009 a 2010 zpracovány
první biologické průzkumy dochovaného fragmentu starých sadů bývalé obce Předmostí.
V r. 2010 byl na území starých sadů Na Žernové (dále jako „zájmové území“) proveden
entomologický průzkum (KINCL, 2010) se zaměřením na skupiny motýlů s denní aktivitou,
tj. denní motýli a vřetenušky (Rhopalocera, Zygaenidae). V roce 2011 se na projekt
navázalo průzkumem saproxylofágních druhů brouků.
Předmětem této zprávy je nejen seznam zjištěných druhů a zhodnocení jejich populací, ale
i navržení odpovídajícího managementu na zájmovém území, které by posílilo stávající
populace saproxylofágních druhů brouků a umožnilo imigraci nových druhů z blízkého
okolí.
Saproxylofágní brouci jsou druhy brouků (Coleoptera), jejichž larvy se vyvíjejí v
odumírajícím i mrtvém dřevě. Jedná se o dřevo v různých stádiích rozkladu (HORÁK et al.,
2008). Odumřelé dřevo jim slouží jako potrava. Často se mezi takové druhy brouků řadí ty,
jež se živí dřevem infikovaným myceliem dřevokazných hub (xylomycetofágové). Na
takové skupiny druhů (saproxylofágy a xylomycetofágy) byl zaměřen entomologický
průzkum (dále jako „zájmová skupina“). Naopak na predátory, mycetofágy a jiný
arborikolní hmyz nebyla zaměřena pozornost. Zájmová skupina patří v rámci arborikolního
hmyzu k dostatečně prozkoumaným druhům a je na ně zaměřena pozornost mnoha
odborníků. Je to dáno jejich nápadností (zlatohlávci, roháči, tesaříci, krasci), i tím, že jejich
3
biotopy řadíme ve střední Evropě k nejohroženějším. Celou populaci vzácného druhu
brouka lze zničit neuváženým zásahem spočívajícím ve vykácení lesa nebo zničením
přestárlé aleje. V současné době se většina druhů saproxylofágních brouků nachází v
sekundárních biotopech, přestože je většina primárně vázána na les. Jedním z takových
biotopů jsou i staré sady. Tady jsou vzácní specialisté ohroženi zanedbáním nebo naopak
„přílišnou péčí“ o lokalitu. Určitým řešením je kompromis mezi oběma extrémy, který bude
blíže popsán v kapitole 7.3.
3.
Popis a vymezení zájmového území
Zkoumaná lokalita se nachází asi 1,5 km severozápadně od Předmostí (místní části města
Přerova v Olomouckém kraji) a rozkládá se přibližně 0,7 km jihozápadně od vrcholu
Čekyňského kopce (305 m n. m.). Nejvyšší kóta leží 280 m n. m. a nejnižší 245 m n. m.).
Zájmové území je značně svažité s úklonem převážně k jihovýchodu a částečně k jihu. Od
roku 1927 byla lokalita obhospodařována jako extenzívní vysokokmenný sad (REJZEK et
al., 2010). Toto sadařské využívání, spolu s pastevním způsobem využití travního porostu,
odeznělo v průběhu sedmdesátých let 20. stol. Před založením sadu tu lze na základě
klimatických, geologických, pedogeografických a expozičních podmínek usuzovat na
xerotermní typ vegetace obdobného typu, jaký nalezneme na nedaleké přírodní památce Na
Popovickém kopci (ŠAFÁŘ et al., 2003). Zájmové území je lokalizováno na pozemcích ppč.
403, 382/14, 382/15, 382/16, 382/18, 382/19 v k. ú. Předmostí o celkové výměře 44 527 m2.
4.
Stručná charakteristika vegetace
Na zájmovém území převažuje třešňový sad, který směrem k severovýchodu doplňují
švestky a jabloně. Stromy jsou v současnosti značně přestárlé, část jich je oslabená (fáze
odumírání O), pozvolna odumírá (fáze odumírání A) nebo již odumřela a na místě zůstala
jen torza (fáze odumírání D a E). Ovocných stromů v posledních dvou fázích odumírání je
však v tomto sadu poskrovnu, nanejvýše 10 torz, stojících či ležících. Vtroušeně se objevují
mladí jedinci ořešáku královského (Juglans regia), na hranicích lokality také topol osika
(Populus tremula), trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a modřín opadavý (Larix decidua).
Severovýchodní část je lemována silnou populací nepůvodní škumpy orobincové (Rhus
typhina). Sad je značně zarostlý různými druhy křovin, které lze nalézt jak roztroušeně, tak
v hustých formacích. Tvoří také prstence kolem starých ovocných stromů. Právě to se
ukázalo jako značný problém, neboť nebylo možné se ke stromům přiblížit na vzdálenost
bližší než je několik metrů. To platí zejména pro dílčí plochu A (viz kap. 7.3.1.). Proto
nebylo možné sklepávat či zkoumat kůru. Hojněji je na takových místech rozšířena svída
krvavá (Cornus sanguinea), ostružiník (Rubus ssp.), hloh (Crataegus ssp.), růže šípková
(Rosa canina). V okrajových částech sadu pak rostou: kalina obecná (Viburnum opulus) a
slivoň trnka (Prunus spinosa).
Původní xerotermní vegetace, která se v zájmovém území s největší pravděpodobností
udržovala extenzívní pastvou a kosením, prakticky zmizela. Dominují zde druhy
degradovaných stanovišť, jako je ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) ve velmi hustých
populacích, třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), pcháče (Cirsium ssp.), krabilice
hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), třezalka tečkovaná
(Hypericum perforatum) a jiné druhy.
4
Naopak pro hmyz atraktivních nektaronosných rostlin je zde poskrovnu. Vikve, hrachory,
štírovníky a jiné vikvovité byliny, chrpy, starčky, vratiče, čekanky, kozí brady, černohlávky
a hlaváče, chybí nebo se vyskytují řídce. Jinde natolik běžné druhy rostlin jako je hvozdík
kartouzek, máčka ladní, jetel horský nebo jestřábník chlupáček se vyskytují jen sporadicky,
případně vůbec. Plochy s nízkou a řídkou vegetací prakticky chybějí. Floristicky nejbohatší
a rovněž i coleopterologicky nejatraktivnější částí se jeví dílčí plocha B (viz kap. 7.3.2.), kde
je zároveň nejhustší síť cest a největší plocha s minimálním zastoupením křovin (viz obr. 6 7.). Ostatní části jsou o poznání druhově chudší a jednotvárnější.
Zcela jinou situaci lze nalézt v dílčí ploše C (viz kap. 7.3.3.), kde je v rámci naučné stezky
vybudována plocha s posezením, jakýmsi arboretem a různými výchovně vzdělávacími
prvky zejména pro rodiny s dětmi a školáky. Na této ploše je pravidelným kosením (2x
ročně) udržována nízká vegetace s bohatstvím nektaronosných rostlin.
5.
Metodika průzkumu
V době realizace průzkumu, tj. od konce dubna do poloviny září roku 2011, bylo
uskutečněno celkem 8 návštěv lokality (8.5., 22.5., 12.6., 19.6., 27.6., 17.7., 14.8. a 4.9.).
Přestože by počet návštěv mohl být i dvojnásobný a podchytil by tak nejspíše o několik
druhů brouků více, pro průzkum co nejširšího spektra druhů na lokalitě byl dostačující.
Navíc byly návštěvy nejfrekventovanější v květnu a v červnu, kdy se očekával nejvyšší
podíl imag saproxylofágních brouků na lokalitě. Při průzkumu se předpokládalo, že značná
část druhů ve starém sadu bude florikolní, tedy imaga budou k získání energie vyhledávat
květy. Je teoreticky možné, že některé druhy florikolních imag zaletěly do zájmového území
ze širšího okolí právě z důvodu vyšší nabídky pylu a nektaru (miříkovité rostliny, hlohy
apod.). Na zkoumané lokalitě se tedy bezpodmínečně vyvíjet nemusejí. Další část druhů,
která se nektarem či pylem z květů neživí, bude vyhledávat osluněná místa na vegetaci.
Proto je právě pro imaga rozhodující rovněž travobylinný charakter části lokality. Této
skupině brouků je v podstatě jedno, jaké druhy rostlin se na lokalitě vyskytují. Průzkum byl
prováděn za co nejoptimálnějšího počasí v dopoledních i odpoledních hodinách, za nízké
oblačnosti a nízkých hodnotách větru.
Průzkum byl zaměřen na dospělce (imaga) zájmové skupiny, kteří byly určováni přímo v
terénu nebo odchyceni, usmrceni a určeni později pomocí entomologických klíčů. Sběr byl
prováděn pomocí smýkací sítě, motýlkářské sítě nebo přímo ručně ze sklepávadla či
vegetace. Smýkací síť se využila zejména na nízké větve stromů, keře a hustý travobylinný
porost. Pro jemnější porost se využila motýlkářská síťka. Materiál z listů vyšších větví byl
získán pomocí sklepávadla, které se používalo zejména v ranních hodinách. Jak již bylo
zmíněno výše, nebylo sklepávadlo možné použít v místech, kde stromy obepínal prstenec
neprostupných křovin. Kmeny stromů byly podrobeny detailnímu zkoumání. Na některých
stromech se část kůry odloupávala pomocí dláta nebo ručně v případě torz stromů. V
dutinách se zkoumal i trouch. Největší počet exemplářů se podařilo nalézt na květech.
U každého druhu v této práci je nejprve uvedeno vědecké rodové a druhové jméno (tučnou
kurzívou), jméno autora, který druh popsal, rok popisu druhu a české rodové a druhové
jméno. Taxonomické řazení je převzato od Hůrky (HŮRKA, 2005). Dále je zhodnocena
jejich lokální populace podle údajů o nalezených jedincích. Jediný nalezený exemplář je
označen výrazem „unikát“. Může se jednat o vyloženě vzácný druh, nenápadný druh nebo
zalétnutého jedince. Odhad takové populace není možný. Populace o několika jedincích do 5
5
exemplářů je označena jako „ojedinělý výskyt“. Takový druh je na lokalitě málo nápadný
nebo přežívá ve zbytkových populacích. Dalšími kategoriemi jsou „méně hojný výskyt“ (do
15 exemplářů), „hojný výskyt“ (do 30 exemplářů) a „velmi hojný výskyt“ (nad 30
exemplářů). Vzhledem k rozdílným nárokům brouků a s přihlédnutím k často skrytému
způsobu života, se opravdu jedná jen o hrubé odhady. Detailní a dlouhodobý monitoring by
byl pro odhad populací mnohem přesnější.
V kap. 6.2 jsou pro doplnění uvedeny i druhy brouků, které sice do zájmové skupiny
nepatří, ale mají k ní úzký vztah. Buď se jedná o masožravý druh, nebo se v rámci svojí
skupiny vyvíjejí v jiném prostředí, než je mrtvé dřevo. Bionomie těchto druhů byla převzata
od Hůrky (HŮRKA, 2005).
6.
Výsledky průzkumu
(Mgr. Martin Kincl, 2011)
TAB. 1: - Seznam zjištěných saproxylofágních druhů brouků
Systematické řazení
ADČELEĎ
ČELEĎ
DRUH
Lucanidae
roháčovití
Scarabeoidea
Buprestoidea
Elateroidea
Tenebrionoidea
Tenebrionoidea
Dorcus parallelipipedus (Linné,
1758) – roháček kozlík
Valgus hemipterus (Linné, 1758) –
křivonožec polokřídlý
Trichius cf. fasciatus*) (Esper,
1777) – zdobenec skvrnitý
Scarabaeidae –
Cetonia aurata (Linné, 1758) –
vrubounovití
zlatohlávek zlatý
Potosia (Protaetia) cuprea
(Fabricius, 1775) – zlatohlávek
hladký
Anthaxia nitidula (Linné, 1758) –
Buprestidae
krasec lesknavý
krascovití
Anthaxia quadripunctata (Linné,
1758) – krasec čtyřtečný
Lygistopterus sanguineus (Linné,
Lycidae
dlouhoústcovití 1758) – dlouhoústec krvavý
Tenebrionidae
Corticeus bicolor (Olivier, 1790)
potemníkovití
Dinoptera collaris (Linné, 1758) –
tesařík červenoštítý
Cerambycidae
Grammoptera ruficornis (Fabricius,
tesaříkovití
1781)
Stenurella melanura (Linné, 1758) –
tesařík černošpičký
POZ:ÁMKA:
*)
zvláště chráněný druh zařazený do kategorie „ohrožený“
**)
nejhojnější saproxylofágní brouk
6
ODHAD
POPULACE
ojedinělý
výskyt
ojedinělý
výskyt
unikát
velmi
hojný
velmi
hojný
velmi
hojný
velmi
hojný
méně
hojný
ojedinělý
výskyt
hojný
výskyt
hojný
výskyt
hojný
výskyt
TAB. 2 - Seznam druhů brouků v úzkém vztahu k zájmové skupině
Poř.
č.
DRUH
1
Oxythyrea funesta (Poda, 1761)
zlatohlávek tmavý
2
Pseudovadonia livida
(Fabricius, 1781) – tesařík
3
Uleiota planata (Linné, 1761)
lesák rovný
POZ
ÁMKA
Heliofilní a florikolní druh velmi častý na
květech bylin i keřů. Larva se živí v půdě
odumřelými rostlinnými zbytky a kořeny
rostlin.
Na lokalitě nejběžnější tesařík, který ale
mrtvého dřeva pro svůj vývoj nevyužívá.
Pravděpodobně jeho larvy žijí volně v půdě a
živí se myceliem špičky obecné (Marasmius
oreadus).
Pravděpodobně masožravý druh nalézaný pod
kůrou starých jabloní.
7.
Zhodnocení zjištěných skutečností
7.1.
Kvantitativní zhodnocení druhů zájmové skupiny
V zájmovém území bylo nalezeno pouze 12 druhů brouků řazených do skupiny
saproxylofágů. Způsobuje to zejména skutečnost, že je sad silně zarostlý a bylinné patro je
degradované. Opakovaným výzkumem po několik let po sobě s rozšířenými metodami
průzkumu (nárazové pasti, lov na světlo aj.), se může uvedený počet druhů výrazně navýšit.
Pro srovnání je možno uvést, že lokalita je i co do počtu druhů denních motýlů značně
chudá, zejména díky degradačním procesům, které jsou na zájmovém území ve značně
pokročilé fázi (KINCL, 2010). To ovšem nemusí nutně korelovat s počtem druhů brouků
vázaných na mrtvé dřevo. V naprosté většině případů byly nalezeny nenáročné druhy
obývající širokou škálu biotopů. Ve srovnání s ostatními čeleděmi mají na lokalitě
výraznější zastoupení vrubounovití (Scarabeidae) a tesaříkovití (Cerambycidae). Ve většině
případů jde ale o druhy nenáročné, schopné přežívat na různých typech osluněných biotopů
s dostatkem mrtvého dřeva listnáčů. V případě zlatohlávků nahrává jejich hojnosti
skutečnost, že jsou velmi dobrými letci a mohou se vyvíjet v humózní půdě při nedostatku
trouchu listnatých stromů.
Zajímavé je zjištění jediného zvláště chráněného druhu saproxylofágního brouka podle
vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992
Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění. Jedná se o zdobence rodu Trichius, který
byl nalezen na květu v jediném exempláři. Druh je podle zmíněné vyhlášky zařazen do
kategorie ohrožených druhů. Zdobenci se prokazatelně nemusí na lokalitě vyvíjet, ale
mohou do zájmového území zalétat z širšího okolí. Ze zjištěných druhů je však na biotop
nejnáročnější a zde i nejvzácnějším. Je proto žádoucí primárně zohlednit tento druh při
managementu starého sadu.
7.2.
Bionomie zájmových druhů a poznatky z průzkumu
V této kapitole je ve stručnosti uvedena bionomie nalezených druhů s poznámky
týkajícími se početnosti a detailnějších míst nálezů. Bionomie tesaříků je převzata od
Zahradníka (ZAHRADNÍK, 2001), bionomie ostatních druhů od Hůrky (HŮRKA, 2005).
7
Dorcus parallelipipedus (Linné, 1758) – roháček kozlík:
Nápadný druh vyvíjející se v trouchu různých druhů listnáčů. Dospělci se živí mízou stromů.
Nalezen několikrát v trouchu v dutině stromu a v trouchu ležícího kmenu.
Valgus hemipterus (Linné, 1758) – křivonožec polokřídlý:
Imaga florikolní, larvy se vyvíjejí v trouchnivém dřevě různých druhů listnáčů. Vývoj trvá
jeden rok. Nalezen ve více jedincích na květech hlohu.
Trichius cf. fasciatus (Esper, 1777) – zdobenec skvrnitý:
Larva se vyvíjí dva roky v trouchu listnatých stromů, brouci jsou florikolní, živí se nektarem
a pylem květů bylin i keřů.
Cetonia aurata (Linné, 1758) – zlatohlávek zlatý, Potosia cuprea (Fabricius, 1775) –
zlatohlávek hladký:
Oba druhy se vyskytují nejčastěji na květech bylin, keřů i stromů, larvy prodělávají svůj
vývoj v trouchu listnatých stromů nebo v humózní půdě. Na lokalitě se vyskytovaly tyto
druhy masově, těžištěm výskytu byl květen a červen.
Anthaxia nitidula (Linné, 1758) – krasec lesknavý:
Nejběžnější druh rodu se vyskytuje zejména v teplých oblastech. Je zajímavý svojí výraznou
pohlavní dvojtvárností, kdy jsou samice zbarveny pestřeji než samci. Larvy se vyvíjí pod
kůrou tenkých větviček ovocných stromů a trnek. Nejčastěji nalézaný saproxylofágní druh
na lokalitě. Vyhledává nejrůznější květy (hloh, růže, trnka, pryskyřník, kopretina atd.), často
ho bylo možné smýkat či sklepávat z listů stromů i keřů.
Anthaxia quadripunctata (Linné, 1758) – krasec čtyřtečný:
Druh krasce prodělávající vývoj pod kůrou jehličnanů. Dospělci nalézáni pospolitě téměř
výhradně na žlutých květech pryskyřníků ve vzdálenosti několika desítek metrů v okruhu
skupinky modřínů, kde se nejspíše vyvíjejí.
Lygistopterus sanguineus (Linné, 1758) – dlouhoústec krvavý:
Běžnější druh lycida, který se vyvíjí pod kůrou listnáčů. Larvy jsou protáhlé s oranžovým 9.
článkem na zadečku. Množství imag a několik larev bylo nalezeno v blízkosti snadno
oloupatelné kůry staré višně.
Corticeus bicolor (Olivier, 1790):
Některé zdroje uvádějí druh jako predátora vajíček a larev kůrovců (HORÁK, 2008), jindy
je zmiňovaný jako saproxylofág živící se dřevní drtí v chodbičkách kůrovců, kterou napadla
mycelia hub. Nalezen v několika málo jedincích pod kůrou staré jabloně.
Dinoptera collaris (Linné, 1758) – tesařík červenoštítý:
Imaga se nejčastěji vyskytují na jaře od dubna na různých květech. Larva žije pod suchou
kůrou tenkých větví ovocných stromů, dubů, javorů a topolů. Často nalézán na květech bylin
a hlohu.
Grammoptera ruficornis (Fabricius, 1781):
Běžnější jarní druh na kvetoucím hlohu nebo miříkovitých rostlinách. Larva prodělává svůj
vývoj v tenkých větvích různých listnáčů. Často nalézaný druh v jarním období.
8
Stenurella melanura (Linné, 1758) – tesařík černošpičký:
Samci a samice tohoto druhu výrazně odlišeni. Častý druh na květech bylin. Vyvíjí se v
listnáčích i jehličnanech. Na lokalitě nejpočetnější druh saproxylofágního tesaříka.
7.3.
:ávrh entomologicky laděného managementu
Staré sady Na Žernové jsou v rámci Přerovska velmi hodnotným komplexem nelesních
stanovišť v prostředí intenzivně obhospodařované krajiny. Svojí rozlohou jsou dostatečně
velké, aby mohly být kolonizovány druhy z širšího okolí a současně by sloužily jako
rezervoár kolonistů pro svoje okolí. Tato úloha ale klade značně vysoký důraz na lidskou
péči, spočívající především v blokování sukcese a jiných typech disturbancí. V prvé řadě by
se jednalo o péči o vegetaci, neboť právě na ní je hmyz bytostně závislý. Oproti minulosti,
kdy byla krajina značně diverzifikovanější, je nutné zvolit jemnější a různorodější přístup,
jehož výsledkem by byla mozaika mikrostanovišť. Ta budou splňovat nároky široké škály
bezobratlých, u kterých nemusíme dostatečně znát jejich životní strategie. Management lze
zaměřit na bezkonfliktní podporu hmyzích populací, neboť zájmové území není
z botanického hlediska nikterak výjimečné či zajímavé, a to v důsledku dlouhodobé
degradace rostlinných společenstev.
Lokalita je pro snadnější orientaci rozdělena do čtyř oblastí, zejména podle charakteru
vegetace. Pro každou oblast zvlášť je pak navržen specifický management ve dvou krocích.
Asanační management je rychlejší a drastičtější cestou od značně zanedbaného území k
žádoucímu stavu. Naopak v oblastech, které nejsou natolik degradované, postačí pouze
pravidelně provádět regulační management (spočívá nejčastěji v pravidelném kosení,
extenzívní pastvě, občasném vyřezávání křovin). Obecnou zásadou je postupovat od
degradovaných míst k méně narušeným a nejcennějším partiím se v první fázi zcela vyhnout
(KONVIČKA et al., 2005). V okrajových plochách je skryto nebezpečí ve formě
invazivních druhů rostlin, které by se při bezzásahovém režimu mohly v budoucnu rozšířit
po lokalitě. Na všech plochách mimo dílčí plochu C (viz dále) bude obtížný boj s třtinou a
ovsíkem. Klíčová péče bude o staré stromy, které nebude potřeba prořezávat. Naopak. Je
vhodné ponechávat torza stromů na místě, okolní vegetaci přizpůsobit tak, aby co největší
část mrtvého dřeva byla vystavena slunci. Aby se zamezilo odnášení dřeva z lokality
místními lidmi, bude užitečné na dobře viditelné místo umístit informační tabuli či panel
zdůrazňující úlohu mrtvého dřeva. Na takovém panelu by neměly chybět fotografie
atraktivních druhů brouků i jiných živočichů vázaných na mrtvé dřevo, které by lidem
pomohly pochopit, že mrtvé dřevo není jen materiál na spálení, ale je plné života. Na
vytypovaných odumírajících stromech je možné cílenými zásahy podpořit tvorbu dutin a
podpořit druhy vyhledávající právě takové biotopy, od brouků po ptáky a savce. Takovým
dutinovým druhem, jehož larvy se vyvíjejí i v trouchu starých listnatých stromů, je i vzácně
nalezený zdobenec rodu Trichius. Měli bychom mít však na paměti, že ne každá dutina je
pro každý druh vhodná! Záleží na oslunění dutiny, stádium vývoje dutiny, druh hniloby,
orientace vchodu dutiny, hloubka a vlhkost, množství trouchu, tvrdost okolního dřeva a jiné
druhy hmyzu, na které je určitý druh přímo či nepřímo vázán (KONVIČKA et al., 2004).
Obdobné je to se specialisty na osluněné mrtvé dřevo. Nabídka takového dřeva by proto
měla být co nejpestřejší, abychom se zavděčili co nejširší škále druhů.
9
7.3.1. Dílčí plocha A
Na této ploše jednoznačně dominují keřové porosty. Ze stromů zde rostou buď velmi
mladé ořešáky, nebo přestárlé třešně. Travobylinné patro je často obklopeno hradbou z keřů.
Proto by se právě na této ploše měl primárně uplatnit asanační typ managementových zásahů
spočívající především v redukci keřů. Jen některé keřové zápoje se ponechají v nezměněném
stavu. Prstence keřů okolo starých stromů je nutné téměř bezezbytku vyřezat. Redukce je
nezbytná v případě svídy krvavé (Cornus sanguinea), která se na této ploše úspěšně šíří
pomocí kořenových výmladků. Cílem však není vytvoření keřového patra ve stejném
zastoupení, jako v ostatních plochách. Dílčí plochu A může i nadále pokrývat významnější
podíl křovin, avšak ve zredukované podobě. Žádoucí je věkové i výškové rozrůznění
ponechaného keřového porostu. Stálou nabídku nízkých a zmlazujících křovin lze dosáhnou
pravidelným seřezáváním keřů přibližně po 3 letech. Ve fázi výřezu je klíčová spolupráce
entomologů s ornitology. Ve výsledku asanačních managementových zásahů na této ploše
by mělo dojít k vytvoření dostatečné keřové i travobylinné plochy přibližně v poměru 1:3.
Hranice těchto ploch by měly být co nejvíce členité, s vysokým poměrem délky hranic k
ploše tak, aby se vytvořila závětrná a současně i plně osluněná místa, která jsou pro vývoj a
rozmnožování hmyzu nejzajímavější Ponechaný podíl starých usychajících nebo již
odumřelých stromů vyhoví saproxylickým druhům hmyzu, nebo i druhům, které otvory po
saproxylofágním hmyzu využívají.
Následný (regulační) typ managementu pak již bude spočívat v mozaikovitém kosení a
občasném vyřezávání křovin. Vzhledem ke stávající degradaci rostlinných společenstev je
po několik následujících let nezbytné provádění dvou sečí ročně. Cílem mozaikovitého
způsobu sečení je napodobení charakteru nedopasků, které při extenzivní pastvě zůstávají
zachovány.
7.3.2. Dílčí plocha B
Plocha s travobylinným pokryvem, roztroušenými keři a síť polních cest, což má vliv na
její heterogenitu. Je to nejzachovalejší plocha z hlediska výskytu nejzajímavějších druhů
hmyzu v celém sadu Na Žernové. Nebude tudíž náležet mezi priority s asanačním typem
managementových zásahů.
Postačí podporování sešlapu a mozaikovité kosení jako v případě DP-A, ale s většími
plochami bez sezónního zásahu. Pokud bude uvažováno i o možnostech extenzivní pastvy,
tak je potřeba si počínat obzvláště opatrně a zvolit maximálně 2 kozy, nebo kozu a ovci pro
tuto plochu. Po několika letech se stanoví výřez náletu malého rozsahu. Na tuto plochu
navazují sice degradovaná místa z DP-A, ale s významným podílem kvetoucích bylin a
hlohů, což je vhodné nejen pro florikolní druhy saproxylofágní brouků.
7.3.3. Dílčí plocha C
Jediná plocha s již existujícím způsobem péče, spočívající v kosení dvakrát ročně. Je zde
široká nabídka nektaru pro hmyz. Plocha sice neumožňuje trvalou existenci a vývoj řady
hmyzích druhů, ale přispívá k celkové heterogenitě zájmového území svým odlišným
charakterem vegetace i péče. Proto lze souhlasit s nastaveným způsobem péče na DP-C. Je
možno také předpokládat, že v době provádění kosení či výřezu na sousedních plochách, tak
právě zde bude pestrá nabídka nektaru pro hmyz, který se na tuto plochu dočasně stáhne.
10
7.3.4. Dílčí plocha D
Vymezená plocha podobného charakteru jako DP-A s významným zastoupením keřových
porostů. Na rozdíl od ní, se zde vyskytuje výrazně vyšší podíl starých stromů a více
otevřených ploch. Proto i výsledkem asanačního managementu bude více otevřený terén
s mnohem menším podílem křovin a naopak vyšším podílem stromů, především přestárlých.
Na této ploše bude vhodné vysazovat krajové odrůdy třešní, švestek a jabloní. Podrobnosti
péče o tuto plochu lze čerpat z komplexu doporučení k DP-A (KINCL, 2011), Mimo to je
možné doporučit i jiné způsoby managementu spočívající v plošném rozrušení zapojeného
porostu ať strhnutím drnu nebo pojezdy těžkou technikou.
Na této ploše jsou velké enklávy extrémně degradované vegetace, která na některých
místech ve svém vegetačním maximu přerůstá dospělého člověka, což znesnadňuje průchod.
Právě takto výrazně degradovaná místa by bylo vhodné v zimním období za holomrazu a
bezvětří vypálit. Plochy bez vegetace nebo se sporou vegetací jsou nezbytné pro vývoj
některých samotářských včel nebo kutilek, brouků apod. Takové plochy vyžadují i mnozí
motýli z xerotermů.
8.
Závěr
Průzkumem zájmového území probíhajícím v letošním roce bylo nalezeno celkem 12 druhů
saproxylofágních brouků, u nichž byla odhadnuta velikost lokální populace. Jeden druh
brouka je zařazen mezi zvláště chráněné živočichy. Tímto druhem je zdobenec skvrnitý
(Trichius cf. fasciatus). Součástí práce je i návrh managementových opatření zohledňující
jednak nároky skupiny saproxylofágních brouků a jednak i dalších skupin hmyzu osídlující
stanoviště v této lokalitě. V uvedeném návrhu bylo přihlédnuto k již uvedenému nejvzácněji
se vyskytujícímu druhu - zdobenci rodu Trichius. Cílem těchto opatření je obnovení pestré
mozaiky biotopů, které vytvoří vyhovující podmínky pro širokou škáru druhů živočichů i
rostlin. Při konkrétních zásazích bude nezbytná spolupráce všech zainteresovaných subjektů,
kteří se na průzkumech a navrhovaném managementu podílejí a i v předchozích létech
podíleli.
9.
Literatura
HORÁK J. (ed.) (2008): Brouci vázaní na dřeviny [Beetles associated with trees].
Pardubický kraj & Česká lesnická společnost, Pardubice.
HŮRKA K. (2005): Brouci České a Slovenské republiky. Nakladatelství Kabourek, Zlín.
KINCL M.. (2010): Obnova sadů Na Žernové, Entomologický průzkum – Environmentální
centrum Přerov
KINCL M.. (2011): Saproxylofágní fauna starých sadů – entomologický průzkum (výsledky
průzkumu – rukopis)
KONVIČKA M., BENEŠ J. & ČÍŽEK L. (2004): Ohrožený hmyz nížinných lesů: ochrana a
management. Sagittaria, Olomouc.
11
KONVIČKA M., BENEŠ J. & ČÍŽEK L. (2005): Ohrožený hmyz nelesních stanovišť:
ochrana a management. Sagittaria, Olomouc.
REJZEK P., TRUBAČ J. & POKORNÝ L. (2010): Projekt Obnova sadů Na Žernové. Návrh
praktického managementu k projednání. ŠAFÁŘ J. a kol. (2003): Olomoucko. In:
Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VI., Agentura ochrany
přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha.
ZAHRADNÍK J. (2001): Evropští tesaříci před objektivem. Granit, Praha.
V Přerově dne: 15. listopadu 2011
Vypracoval: Ing. Josef Trubač
B PŘÍLOHA
1. Seznam druhů – potvrzení NDOP o uložení nálezových dat
C OBRAZOVÁ ČÁST
1. Mapy
1.1 Situační zákres dílčích ploch (Zdroj: http://www.mapy.cz/ (upraveno))
1.2 Dotčené parcely v zájmové lokalitě (Zdroj: http://www.mapy.cz/ (upraveno))
2. Fotodokumentace
2.1 Nejčastější návštěvník hlohu - Potosia cuprea (Kincl, 5/2011)
2.2 Anthaxia nitidula při páření na květu hlohu (Kincl, 5/2011)
2.3 Zdobenec rodu Trichius těsně před odletem z kopretiny (Kincl, 5/2011)
2.4 Dutina ve staré jabloni (Kincl, 5/2011)
2.5 Degradovaná, ale květnatá loučka v DP-A (Kincl, 5/2011)
2.6 Pohled z cesty na severozápadní část DP-B (Kincl, 5/2011)
12
Seznam druhů – potvrzení NDOP
OP o uložení nálezových dat
Situační zákres dílčích ploch
13
Dotþené parcely v zájmové lokalitČ
Hranice parcel KM-D
382/16 ýíslo parcely
© 2010 Michal Zedek. Zpracováno v programu:
Janitor 2 (http://janitor.cenia.cz)
Zdroj dat: ortofotomapa (Cenia Web Services),
hranice parcel (ýÚZK, WMS pĜipojení)
1 : 1 500
75 m
1. Nejčastější návštěvníkhlohu - Potosia cuprea (Kincl, 5/2011)
2. Anthaxia nitidula při páření na květu hlohu (Kincl, 5/2011)
14
3. Zdobenec rodu Trichius těsně před odletem z kopretiny (Kincl, 5/2011)
4. Dutina ve staré jabloni (Kincl, 5/2011)
15
5. Degradovaná, ale květnatá loučka v DP-A (Kincl, 5/2011)
6. Pohled z cesty na severozápadní část DP-B (Kincl, 5/2011)
16
Download

saproxylofagove-sadu_2011 - Občanské sdružení Predmostenzis