TRENČIANSKA UNIVERZITA ALEXANDRA DUBČEKA
V TRENČÍNE
FAKULTA ZDRAVOTNÍCTVA
PŘÍPRAVA SESTER NA POSKYTOVÁNÍ PALIATIVNÍ
A HOSPICOVÉ PÉČE
BAKALÁRSKA PRÁCA
Trenčín 2011
Miroslava Polívková
TRENČIANSKA UNIVERZITA ALEXANDRA DUBČEKA
V TRENČÍNE
FAKULTA ZDRAVOTNÍCTVA
PŘÍPRAVA SESTER NA POSKYTOVÁNÍ PALIATIVNÍ
A HOSPICOVÉ PÉČE
BAKALÁRSKA PRÁCA
Študijný program: Ošetrovateľstvo
Študijný odbor: 7. 4. 1 Ošetrovateľstvo
Pracovisko: Katedra ošetrovateľstva
Vedúci záverečnej práce: MUDr. Jindřich Polívka
Konzultant: MUDr. Marián Kaščák, PhD.
Trenčín 2011
Miroslava Polívková
POĎAKOVANIE
Děkuji vedoucímu bakalářské práce MUDr. Jindřichu Polívkovi za podporu, odbornou
pomoc při vedení mé bakalářské práce. Děkuji mu za trpělivost a dobré rady a závěrečnou korekturu textu. Děkuji konzultantovi MUDr. Mariánu Kaščákovi, PhD. za poskytování odborných rad.
V Trenčíně dne 14. dubna 2011
Analytický list
Autor:
Miroslava Polívková
Názov práce:
Příprava sester na poskytování paliativní a hospicové péče
Jazyk práce:
Český
Typ práce:
Bakalárska
Počet strán:
s. 72
Akademický titul:
Bakalár
Univerzita:
Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne
Fakulta:
Fakulta zdravotníctva
Katedra:
Katedra ošetrovateľstva
Študijný odbor:
7.4.1. Ošetrovateľstvo
Študijný program:
Ošetrovateľstvo
Mesto:
Trenčín
Vedúci BP:
MUDr. Jindřich Polívka
Konzultanti BP:
MUDr. Marián Kaščák, PhD.
Dátum odovzdania:
19.04.2011
Dátum obhajoby:
08.06.2011
Kľúčové slová:
paliativní péče, hospicová péče, péče o umírající, vzdělávání
v ošetřovatelství, podpůrná péče, eutanazie
Citovanie práce:
Polívková Miroslava: Příprava sester na poskytování paliativní
a hospicové péče, Bakalárska práca, Trenčianska univerzita
Alexandra Dubčeka, Trenčín.
Názov práce v AJ:
Education of nurses in palliative and hospice care
Kľúčové slová v AJ:
Palliative Care. Hospice Care. End-of-Life Care. Nursing Education. Supportive Care. Euthanasia.
ABSTRAKT
POLÍVKOVÁ, Miroslava: Příprava sester na poskytování paliativní a hospicové péče.
[Bakalářská práce]. Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne. Fakulta
zdravotnictví. Katedra ošetřovatelství. Vedoucí bakalářské práce: MUDr. Jindřich
Polívka. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Trenčín: FZ TnUAD, 2011, 72 s.
Paliativní péče patří do základního konceptu ošetřovatelství. To se snaţíme ukázat
v teoretické části práce, ve které uvádíme definice základních pojmů v paliativní péči.
Popisujeme její vývoj ve světě a v České republice a předkládáme její současnou filozofii k pochopení významu paliativní péče pro nemocné. Praktické otázky paliativní péče
ukazujeme na situaci v České republice. Přinášíme informace o vzdělávání v paliativní
péči v České republice. Cílem naší práce bylo zjistit, jaká je příprava zdravotnických
asistentů a zdravotních sester na poskytování paliativní péče. Úroveň jejich přípravy
jsme se snaţili objektivizovat vyhodnocením znalostí z paliativní péče. Zajímali nás
osobní zkušenosti zdravotnických asistentů a zdravotních sester se vzděláváním
v paliativní péči a také názory na základní otázky v paliativní péči a v péči o umírající.
K tomu jsme pouţili dotazníkové metody průzkumu. Soubor respondentů tvořili zdravotničtí asistenti a zdravotní sestry z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze
a studenti 4. ročníku oboru zdravotnický asistent Střední zdravotnické školy Ruská
v Praze. Průzkum probíhal v období od 1. března 2011 do 31. března 2011. Analýzou a
interpretací získaných dat jsme dospěli k závěrům, ţe znalosti zdravotnických asistentů
a zdravotních sester v problematice paliativní péče jsou nevyhovující, coţ odráţí nedostatečnou úroveň přípravy. Na základě těchto závěrů se navrhujeme doporučení pro
praxi zavést na všech úrovních paliativní péči do koncepce vzdělávacích programů
v ošetřovatelství.
Klíčová slova: Paliativní péče. Hospicová péče. Péče o umírající. Vzdělávání v ošetřovatelství. Podpůrná péče. Eutanazie.
ABSTRAKT
POLÍVKOVÁ, Miroslava: Príprava sestier na poskytovanie paliatívnej a hospicovej
starostlivosti. [Bakalárska práca]. Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka
v Trenčíne. Fakulta zdravotníctva. Katedra ošetrovateľstva. Vedúci bakalárskej práce:
MUDr. Jindřich Polívka. Stupeň odbornej kvalifikácie: bakalár. Trenčín: FZ TnUAD,
2011, 72 s.
Paliatívna starostlivosť patrí do základného konceptu ošetrovateľstva. To sa snaţíme
ukázať v teoretickej časti práce, v ktorej uvádzame definície základných pojmov
v paliatívnej starostlivosti. Popisujeme jej vývoj vo svete a v Českej republike a predkladáme jej súčasnú filozofiu k pochopeniu významu paliatívnej starostlivosti pre chorých. Praktické otázky paliatívnej starostlivosti ukazujeme na situácii v Českej republike. Prinášame informácie o vzdelávaní v paliatívnej starostlivosti v Českej republike.
Cieľom našej práce bolo zistiť, aká je príprava zdravotníckych asistentov a zdravotných
sestier na poskytovanie paliatívnej starostlivosti. Úroveň ich prípravy sme sa snaţili
objektivizovať vyhodnotením znalostí z paliatívnej starostlivosti. Zaujímali nás osobné
skúsenosti zdravotníckych asistentov a zdravotných sestier so vzdelávaním v paliatívnej
starostlivosti a tieţ názory na základné otázky v paliatívnej starostlivosti a
v starostlivosti o zomierajúcich. K tomu sme pouţili dotazníkovú metódu prieskumu.
Súbor respondetov tvorili zdravotnícki asistenti a zdravotné sestry z Fakultnej nemocnice Královské Vinohrady v Prahe a študenti 4. ročníka odboru zdravotnícky asistent
Strednej zdravotníckej školy Ruská v Prahe. Prieskum prebiehal v období od 1. marca
2011 do 31. marca 2011. Analýzou a interpretáciou získaných údajov sme dospeli
k záverom, ţe znalosti zdravotníckych asistentov a zdravotných sestier v problematike
paliatívnej starostlivosti sú nevyhovujúce, čo odráţa nedostatočnú úroveň prípravy. Na
základe týchto záverov navrhujeme doporučenie pre prax: zaviesť na všetkých úrovniach paliatívnu starostlivosť do koncepcie vzdelávacích programov v ošetrovateľstve.
Kľúčové slová: Paliatívna starostlivosť. Hospicová starostlivosť. Starostlivosť o zomierajúcich. Vzdelávanie v ošetrovateľstve. Podporná starostlivosť. Eutanázia.
ABSTRACT
POLÍVKOVÁ, Miroslava: Education of nurses in palliative and hospice care. [Bachelor
degree work]. Alexander Dubček University of Trenčín. Faculty of Healthcare.
Department of Nursing. Supervisor: Jindřich Polívka MD Degree of Professional qualification: bachelor. Trenčín: FZ TnUAD, 2011, 72 p.
Palliative care is an integral part of nursing. The theoretical part of the thesis describes
basic terms in palliative care and its development worldwide and in Czech Republic.
Furthermore, we summarize current philosophy of palliative care, which is important
for understanding of its significance for the patients and we describe practical issues
with providing palliative care in Czech Republic. The aim of our work was to assess the
training of nurses and nurse assistants in palliative care by evaluating their knowledge
of the field. We were particularly interested in the personal experience of nurses and
nurse assistants with their education in palliative care and their attitudes towards basic
questions in palliative care and care of the dying patients. We evaluated these topics
with a standardized questionnaire. The respondents were nurse assistants and nurses at
the Kralovske Vinohrady Teaching Hospital in Prague and 4th year nurse assistant students of the Nursing High School, Ruská, Prague. The survey took part between March
1 and 31 2011. The knowledge of nurses and nurse assistants of the palliative care were
found to be unsatisfactory, which reflects an insufficient level of training. On the basis
of these findings we suggest that training in palliative care should be integrated in the
basic concepts of nursing education.
Keywords: Palliative Care. Hospice Care. End-of-Life Care. Nursing Education. Supportive Care. Euthanasia.
OBSAH
Úvod............................................................................................................................. 13
1 Definice pojmů....................................................................................................
15
1.1 Definice paliativní péče..................................................................................
15
1.2 Definice hospicové péče.................................................................................
17
1.3 Podpůrná péče, péče o pacienta v závěru ţivota, terminální péče,
respitní péče...................................................................................................... 17
1.4 Eutanazie...........................................................................................................
17
2 Historie paliativní a hospicové péče......................................................................
19
2.1 Postoje ke smrti a umíraní z pohledu historie..................................................
19
2.2 Paliativní a hospicová péče ve světě....…………………................................
19
2.3 Paliativní a hospicová péče v České republice................................................. 21
3 Filozofie paliativní péče..........................................................................................
23
3.1 Autonomie........................................................................................................
23
3.2 Důstojnost ........................................................................................................ 23
3.3 Vztah mezi pacientem a zdravotníky...............................................................
23
3.4 Kvalita ţivota...................................................................................................
24
3.5 Postoj k ţivotu a smrti...................................................................................... 24
3.6 Komunikace.....................................................................................................
24
3.7 Edukace veřejnosti...........................................................................................
24
3.8 Multiprofesní tým a interdisciplinární přístup.................................................
24
3.9 Péče o truchlící pozůstalé.................................................................................
24
4 Rozdělení paliativní péče........................................................................................
26
4.1 Obecná paliativní péče.....................................................................................
26
4.2 Specializovaná paliativní péče.........................................................................
26
4.3 Profesionálové v paliativní péči....................................................................... 27
4.4 Úloha sestry...................................................................................................... 28
5 Praxe paliativní péče............................................................................................... 29
5.1 Pacient v paliativní péči...................................................................................
29
5.2 Rozhodnutí pro paliativní péči.........................................................................
29
5.3 Podmínky pro přijetí ke specializované paliativní péči...................................
30
5.4 Léčebný a ošetřovatelský plán v paliativní péči.............................................
31
5.5 Nejčastější obtíţe v paliativní péči.................................................................
31
6 Vzdělávání v paliativní péči v České republice....................................................
32
6.1 Vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu v paliativní
a hospicové péči v ČR..................................................................................... 32
6.2 Další vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu v paliativní
a hospicové péče v ČR.................................................................................... 33
6.3 Popularizace paliativní a hospicové péče.......................................................
33
7 Průzkum................................................................................................................... 35
7.1 Vymezení průzkumného problému.................................................................
35
7.2 Cíle průzkumu................................................................................................. 35
7.3 Metody a techniky průzkumu.........................................................................
35
7.4 Charakteristika průzkumného vzorku.............................................................
35
7.5 Organizace a realizace průzkumu...................................................................
41
7.6 Analýza a interpretace výsledků průzkumu....................................................
42
7.7 Diskuze............................................................................................................ 65
Závěr...........................................................................................................................
69
Seznam bibliografických odkazů.............................................................................. 70
Přílohy.........................................................................................................................
73
ZOZNAM SKRATIEK
APHPP – Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče
ČLK – Česká lékařská komora
ČLS JEP – Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně
ČOS – Česká onkologická společnost
ČSPM – Česká společnost paliativní medicíny
EAPC – Evropská asociace pro paliativní péči
FNKV – Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze
JPP – Jednotka paliativní péče
NCONZO – Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů
OPP – Oddělení paliativní péče
SZO – Světová zdravotnická organizace
ZOZNAM TABULIEK
Tabulka 1 Pohlaví respondentů (s. 36)
Tabulka 2 Věk respondentů (s. 37)
Tabulka 3 Délka odborné praxe respondentů (s. 38)
Tabulka 4 Pracoviště respondentů (s. 39)
Tabulka 5 Dosaţené vzdělání respondentů (s. 40)
Tabulka 6 Problematiku paliativní péče znám (s. 42)
Tabulka 8 Definice paliativní péče (s. 43)
Tabulka 9 Co je hospic (s. 44)
Tabulka 10 Znalost hospiců v České Republice (s. 45)
Tabulka 11 Prospěšnost paliativní péče pro pacienta (s. 46)
Tabulka 12a Paliativní péče na oddělení, mínění respondentů (s. 47)
Tabulka 12b Paliativní péče na oddělení (s. 48)
Tabulka 13 Ambulantně poskytovaná paliativní péče, mínění respondentů (s. 49)
Tabulka 14 Projevy onemocnění, mínění respondentů (s. 50)
Tabulka 15a Multidisciplinární tým paliativní péče, mínění respondentů (s. 51)
Tabulka 15b Multidisciplinární tým paliativní péče, znalosti respondentů (s. 52)
Tabulka 16 Místo posledních dnů nevyléčitelně nemocných (s. 53)
Tabulka 17 Důstojné umírání a dobrá smrt (s. 54)
Tabulka 18 Paliativní medicína jako samostatný obor, mínění respondentů (s. 55)
Tabulka 19 Úroveň péče o umírající v ČR (s. 56)
Tabulka 20 Informace o paliativní péči (s. 57)
Tabulka 21 Získané informace o problematice paliativní péče během studia (s. 58)
Tabulka 22 Prostor pro paliativní péči na školách (s. 59)
Tabulka 23 Připravenost na poskytování paliativní péče, mínění respondentů (s. 60)
Tabulka 24 Příprava v problematice oboru paliativní péče (s. 61)
Tabulka 25 Vzdělávání v paliativní péči (s. 62)
Tabulka 26 Překáţky pro paliativní péči (s. 63)
ZOZNAM GRAFOV
Graf 1 Pohlaví respondentů (s. 35)
Graf 2 Věk respondentů (s. 36)
Graf 3 Délka odborné praxe respondentů (s. 37)
Graf 4 Pracoviště respondentů (s. 38)
Graf 5 Dosaţené vzdělání respondentů (s. 39)
Graf 6 Problematiku paliativní péče znám (s. 42)
Graf 8 Definice paliativní péče (s. 43)
Graf 9 Co je hospic (s. 44)
Graf 10 Znalost hospiců v České Republice (s. 45)
Graf 11 Prospěšnost paliativní péče pro pacienta (s. 46)
Graf 12a Paliativní péče na oddělení, mínění respondentů (s. 47)
Graf 12b Paliativní péče na oddělení (s. 48)
Graf 13 Ambulantně poskytovaná paliativní péče, mínění respondentů (s. 49)
Graf 14 Projevy onemocnění, mínění respondentů (s. 50)
Graf 15a Multidisciplinární tým paliativní péče, mínění respondentů (s. 51)
Graf 15b Multidisciplinární tým paliativní péče, znalosti respondentů (s. 52)
Graf 16 Místo posledních dnů nevyléčitelně nemocných (s. 53)
Graf 17 Důstojné umírání a dobrá smrt (s. 54)
Graf 18 Paliativní medicína jako samostatný obor, mínění respondentů (s. 55)
Graf 19 Úroveň péče o umírající v ČR (s. 56)
Graf 20 Informace o paliativní péči (s. 57)
Graf 21 Získané informace o problematice paliativní péče během studia (s. 58)
Graf 22 Prostor pro paliativní péči na školách (s. 59)
Graf 23 Připravenost na poskytování paliativní péče, mínění respondentů (s. 60)
Graf 24 Příprava v problematice oboru paliativní péče (s. 61)
Graf 25 Vzdělávání v paliativní péči (s. 62)
Graf 26 Překáţky pro paliativní péči (s. 63)
Úvod
Život, nemoc a smrt k sobě neoddělitelně patří.
Pro bakalářskou práci jsem si vybrala téma paliativní a hospicové péče. Jako
zdravotní sestra na koronární jednotce 3. interní kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze jsem se často setkávala s nevyléčitelně nemocnými a
umírajícími. Přístup zdravotnického personálu k těmto lidem byl ne vţdy jednoznačný.
Poskytovaná péče byla z mého pohledu nevyhovující. Téma paliativní péče je stále aktuální a stále diskutované. Povídáme si mezi sebou o tom, jaké to bylo, kdyţ pan XY
umíral. Bylo moţné udělat něco jinak? Mluvil někdo s rodinou? Jak úmrtí svého blízkého přijali? Nebo mlčíme.
Paliativní péče je podceňovaná a nedoceněná. Lidé včetně zdravotníků k ní mají
sporný vztah. Někteří ji povaţují za zbytečnou, za ekonomickou zátěţ, jiní za luxus.
Někteří o ní vůbec nevědí. To dokládá studie v projektu „Podpora rozvoje paliativní
péče v České Republice“ (Kalvach et al., 2004). Bohuţel je dnes velmi pravděpodobné,
ţe dospějeme do situace, kdy budeme paliativní péči sami potřebovat.
V současné době jsou téměř polovina úmrtí v Evropě úmrtí „chronická“. V této
situaci se pacient stává stále slabším a závislejším, s širokým spektrem utrpení, které
trvá měsíce nebo roky, neţ zemře (Radbruch et al., 2010). Kaţdý z těchto pacientů potřebuje a bude mít prospěch z paliativní péče. Podle statistik zemřelo v roce 2009
v České Republice asi jen 1% lidí v hospicích. K roku 2009 působí v České republice
15 hospiců s celkem 398 lůţky, na kterých pracuje 32,9 lékařů (Statistická ročenka ČR
2010). Poskytování paliativní péče se očekává od všech pracovníků ve zdravotnictví.
V naší práci jsme si poloţili otázku: „Jak jsou na tom s paliativní a hospicovou péčí ti
nejblíţe nemocným, zdravotničtí asistenti a zdravotní sestry?“. Jaké jsou jejich znalosti
z paliativní a hospicové péče? Jaká je jejich příprava na poskytování paliativní péče?
„Jaké jsou moţnosti jejich přípravy?
Práce je strukturovaná do dvou hlavních částí, části teoretické a praktické. Teoretická část se snaţí pojmenovat hlavní myšlenky a zásady poskytování paliativní péče.
Uvádíme definice základních pojmů a popisujeme historii postojů k umírání ve společnosti, vznik a vývoj paliativní a hospicové péče ve světě a v ČR. Představujeme současnou filozofii paliativní péče. Věnujeme se praktickým otázkám jejího poskytování v
ČR. Přinášíme informace o vzdělávání v paliativní péči v ČR v období od ledna 2010
13
do března 2011. V praktické části předkládáme průzkum dotazníkovou metodou mezi
studenty 4. ročníku oboru zdravotnický asistent, zdravotnickými asistenty a zdravotními
sestrami.
14
1 Definice pojmů
8. říjen 2005 byl poprvé vyhlášen Dnem pro Hospice
(World day for Hospice and Palliative Care)
A tento den se slavil pod heslem: Nezavírejte oči!
Slovo paliativní, které je odvozeno z latinského pallium, znamená „plášť“ nebo
„rouška“. Akademický slovník cizích slov vysvětluje slovo paliativum, -va s, řidč. paliativ, -u m, farm. jako prostředek zmírňující bolest, neodstraňující však její příčinu;
přen. kniţ. prostředek zmírňující příznaky něčeho neţádoucího; paliativní příd. (Petráčková, 2000, s. 559).
Slovo hospic má základ v latinském hospes, hospitis znamená „host“, „hostitel“,
odtud hospitium, tj. „hostinec“, „pohostinství“. Anglický výraz hospic znamená „útulek“ nebo „útočiště“. „Hostinec“ a „nemocnice“, varianty anglického výrazu hospital,
mají stejný filologický původ (Haškovcová, 2007).
1.1 Definice paliativní péče
Sousloví paliativní péče symbolicky znamená, ţe cílem je poskytnout nemocnému ochranu v nepříznivé situaci jeho vlastního zániku, „zakrýt hojivou rouškou“
účinky nevyléčitelné nemoci či poskytnout „plášť“ těm, kteří byli ponecháni na mrazu,
protoţe jim kurativní léčba nemůţe pomoci (Haškovcová, 2007).
Obsah pojmu paliativní péče není ustálen. Snahou odborných společností je
sjednocení terminologie. Pro ilustraci uvádíme často citované definice, které ukazují
vývoj v paliativní a hospicové péči.
Definice paliativní péče ve Velké Británii v roce 1987: „Paliativní medicína se
zabývá léčbou a péčí o nemocné s aktivním, progredujícím, pokročilým onemocněním.
Délka ţivota je u těchto nemocných omezená a cílem léčby a péče je kvalita jejich ţivota“ (Vorlíček, 2005).
Světová zdravotnická organizace (SZO) definovala v roce 1990 paliativní péči:
„Paliativní medicína je celková léčba a péče o nemocné, jejichţ nemoc nereaguje na
kurativní léčbu. Nejdůleţitější je léčba bolesti a dalších symptomů stejně jako řešení
psychologických, sociálních a duchovních problémů nemocných. Cílem paliativní medicíny je dosaţení co nejlepší kvality ţivota nemocných a jejich rodin“ (Ferrell et al.,
2010).
15
SZO v roce 2002: „Paliativní péče je přístup, který usiluje o zlepšení kvality
života pacientů a rodin, kteří čelí problémům spojeným s život ohrožujícím onemocněním, a to prostřednictvím prevence a zmírňování utrpení včasnou identifikací a dokonalým zhodnocením a léčbou a mírněním bolesti a dalších problémů, fyzických, psychosociálních i duchovních“ (WHO).
V doplňku stanovila SZO zásady, podle kterých paliativní péče:
-
poskytuje úlevu od bolesti a dalších příznaků;
-
podporuje ţivot, avšak na umírání pohlíţí jako na přirozený proces;
-
neusiluje ani o urychlení, ani o oddálení smrti;
-
integruje psychologické a duchovní aspekty péče o pacienta;
-
nabízí systém podpory pomoci pacientům ţít co nejaktivněji aţ do smrti;
-
nabízí systém podpory pomoci rodině zvládnout období pacientovi nemoci a období zármutku;
-
vyuţívá týmový přístup k uspokojování potřeb pacientů a jejich rodin, včetně
případného psychologického poradenství v období zármutku;
-
usiluje o zlepšení kvality ţivota, a můţe také pozitivně ovlivnit průběh nemoci;
-
je pouţitelná jiţ v průběhu nemoci spolu s řadou jiných terapií, jejichţ cílem je
prodlouţení ţivota, jako je chemoterapie nebo radioterapie, a zahrnuje vyšetření
nutná k lepšímu pochopení a zvládnutí stresujících klinických komplikací (Doporučení Rec, 2003, Ferrell et. al., 2010, WHO).
Evropská asociace pro paliativní péči (EAPC) navrhuje v rámci společné evrop-
ské terminologie pouţívat pracovní definici paliativní péče:
„Paliativní péče představuje aktivní celkovou péči o pacienta, jehož onemocnění
neodpovídá na kurativní léčbu. Zásadně důležité je mírnění bolesti a dalších příznaků a
sociálních, psychologických a duchovních problémů. Paliativní péče je ve svém přístupu
interdisciplinární a do své působnosti zahrnuje pacienta, rodinu a komunitu. V jistém
smyslu nabízí paliativní péče nejzákladnější koncepci péče – péči zaměřenou na naplnění pacientových potřeb a to bez ohledu na místo, kde pacient pobývá, ať doma, nebo v
nemocnici. Paliativní péče ctí a chrání život. Umírání a smrt považuje za normální proces, smrt však ani neurychluje, ani neoddaluje. Usiluje o zachování maximální možné
kvality života až do smrti“ (Radbruch et al., 2010, s. 14).
16
1.2 Definice hospicové péče
„Hospicová péče se zabývá člověkem v jeho celistvosti a klade si za cíl naplnit
všechny jeho potřeby – fyzické, emocionální, sociální i duchovní. Doma, v rámci denní
péče či v hospici se pečuje o osobu, která se nachází na konci svého života, stejně jako o
ty, kdo tuto osobu milují. Zaměstnanci a dobrovolníci pracují v rámci multidisciplinárního týmu, který poskytuje péči na základě individuálních potřeb pacienta a jeho osobního přání. Hospic se snaží nabídnout úlevu od bolesti, důstojnost, klid a pokoj“ (Radbruch et al., 2010, s. 16).
Základní filozofie a definice paliativní a hospicové péče se do značné míry překrývají,
termín paliativní péče se často pouţívá ve významu jak hospicové, tak paliativní péče.
1.3 Podpůrná péče, péče o pacienta v závěru života, terminální péče, respitní péče
Podpůrnou péčí rozumíme prevenci a léčbu negativních projevů nádorového
onemocnění a onkologické léčby. Mezi tyto projevy patří nejen tělesné a psychosociální
symptomy, ale také vedlejší účinky léčby, a to v celém průběhu nádorového onemocnění od stanovení diagnózy, včetně rehabilitace a péče o pacienty po úspěšné onkologické
léčbě. Označení podpůrná péče je vhodnější u pacientů, u nichţ ještě probíhá protinádorová léčba. Zahrnuje také osoby, které rakovinu překonaly, zatímco paliativní péče se
zaměřuje hlavně na pacienty se značně pokročilým onemocněním, kde se jiţ od protinádorové léčby ustoupilo. Paliativní péče se týká nejen pacientů s nádorem, ale i dalších
skupin pacientů s onemocněním ohroţujícím jejich ţivot. Podpůrná léčba je součástí
onkologické péče, zatímco paliativní péče je samostatná oblast a zahrnuje všechny pacienty s onemocněním ohroţujícím jejich ţivot, a to i neonkologickým. Výraz podpůrná
péče by se neměl pouţívat jako synonymum paliativní péče (Radbruch et al., 2010).
Výraz „péče o pacienta v závěru ţivota“ (End-of-Life Care) můţe být pouţíván
jako synonymum paliativní péče či hospicové péče. Koncem ţivota se rozumí období
jednoho aţ dvou let, během kterých se pacient, jeho rodina a zdravotníci postupně dozvídají, ţe pacientovo onemocnění významně omezuje délku jeho ţivota. Péče o pacienta v závěru ţivota můţe být také chápána konkrétněji jako komplexní péče o umírající
pacienty v posledních několika hodinách nebo dnech ţivota. Terminální péče představuje starší termín, který se pouţíval pro komplexní péči o pacienty s pokročilým nádorovým onemocněním a omezenou očekávanou délkou ţivota. Výraz „terminální péče“ by
17
se neměl pouţívat, případně pouze k popisu péče poskytované během poslední fáze nemoci (Radbruch et al., 2010).
Respitní péče nabízí pečovatelům plánovanou nebo neplánovanou moţnost odpočinku tím, ţe péči o pacienta na určitý čas převezme. Rodinní příslušníci nebo jiné
osoby pečující o něho v domácnosti mohou být unaveni nepřetrţitou zátěţí, kterou poskytování péče představuje (Radbruch et al., 2010).
1.4 Eutanazie
Většina autorů definic eutanazie se ztotoţňuje s holandskou definicí: „Eutanazie
je úmyslné zakončení života člověka někým jiným než člověkem samotným (lékařem) na
jeho vlastní žádost“ (Munzarová, 2005, s. 49).
Stanovisko České lékařské komory (ČLK) k problematice eutanazie ze dne 24.
dubna 2001 je jednoznačné a jednohlasné:
„ČLK, jako orgán zastupující odbornost a etiku lékařského povolání a respektující právo, vyjadřuje tento svůj postoj: S úctou k životu a při poznání smrti jako neodvratitelného ukončení života, respektujeme etický kodex ČLK, podle kterého lékař nemá
právo prodlužovat utrpení nemocného s nevyléčitelnou chorobou, avšak eutanazie a
asistovaná sebevražda jsou nepřípustné. Eutanazie i asistovaná sebevražda jsou projevem selhání. Dnes lze zajistit takovou péči v léčení bolestí a jiných fyzických symptomů,
psychického, sociálního a duchovního utrpení tak, aby k žádosti o usmrcení nemuselo
docházet. Naše společnost objektivně disponuje dostatečnými finančními prostředky,
znalostmi, dovednostmi, léky i přístrojovým vybavením, aby nemocným, u kterých kurativní léčba vyčerpala všechny svoje dostupné možnosti, byla poskytnuta odpovídající
léčba paliativní. Tento přístup je nemocnému schopen zajistit nejlepší možnou kvalitu
zbytku života včetně doprovázení k důstojné smrti bez bolesti, fyzického, psychického,
sociálního a duchovního utrpení. Pro rozhodování o poskytování nejvyšší etické služby
nevyléčitelně nemocnému a umírajícímu musí být lékařům nápomocná celá společnost,
právo, ekonomická i zákonodárná systémová opatření. Civilizovaný stát musí chránit
život a ne legalizovat jeho likvidaci“ (Munzarová, 2005, s. 59).
Právní systém České republiky pojem eutanazie nezná (Doporučení představenstva
ČLK č. 1/2010).
18
2 Historie paliativní a hospicové péče
2.1 Postoje ke smrti a umírání z pohledu historie
Paliativní a hospicové péče z historického pohledu úzce souvisí s postoji ve společnosti ke smrti a umírání. V průběhu staletí se v něm odráţí mínění lidí o sobě, pojetí
toho, co je to osoba – člověk, a jeho vztah ke společnosti, ke světu a k Bohu. Smrt byla
od nejstarších dob do středověku povaţována za běţnou záleţitost ("neškodná, krotká,
ochočená smrt", "smrt jako soused"). Lidé si uvědomovali svou omezenost v čase. Od
dvanáctého do patnáctého století se pokládala smrt za poslední a osobní drama jednotlivce ("má vlastní smrt", "smrt - osobní konec"). V devatenáctém století, v době, kdy na
ţivot bylo pohlíţeno jako na smysluplný skrze vztahy k jiným lidem, byla smrt vnímána
s bolestí, protoţe ukončuje vztahy a vzájemně odlučuje milující a milované ("smrt jiného"). Dvacáté století charakterizuje "popření a odmítání smrti", smrt nepatří do bytů a
do běţného ţivota, je lépe o ní nevědět a nepřemýšlet. V současnosti hospicová péče
jako "nová filozofie" oproti náladě (vztahu ke smrti) ve společnosti v duchu dobré paliativní péče přichází s cílem pomoci nemocným a jejich rodinám usnadnit umírání, přijmout smrt a vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka (Haškovcová, 2007, Munzarová,
2005).
2.2 Paliativní a hospicová péče ve světě
Hospice existovaly jiţ za Římské říše a ve středověku. Jednalo se o útulky nebo
přístřešky při cestách, ve kterých si mohli poutníci odpočinout, nemocní buď se pozdravit a pokračovat v cestě anebo v klidu zemřít. Známý je hospic zaloţený sv. Bernardem
z Menthonu roku 1049 v Alpách nebo hospic v Engelhartszell (rok 1190). Středověký
hospic poskytoval vše, co můţeme moderní terminologií nazvat bio-psycho-sociálním a
spirituálním komfortem. Později tyto hospice zanikly a myšlenka na ně oţila v polovině
18. století.
V roce 1842 Jeane Garnierová zaloţila v Lyonu spolek ţen L´Association des
Dames du Calvaire, který následující rok otevřel dům pro umírající. V roce 1878 Mary
Aikenheadové (Sister Mary Augustine) vybudovala v Dublinu kongregaci Irských milosrdných sester s hlavním posláním doprovázet umírající při umírání. V roce 1834 otevřely Nemocnici sv. Vincenta. Klášter, ve kterém strávila poslední roky ţivota, se stal
roku 1879 Hospicem Panny Marie pro umírající (Our Lady´s Hospice for Dying). Následovalo zřizování dalších hospiců v Austrálii, Anglii a Skotsku. Jeden z nich
19
St. Joseph´s Hospice v Hackney v East Endu v Londýně zaloţený roku 1905 hraje
v historii paliativní péče důleţité místo. Dramatický rozvoj nastal aţ v druhé polovině
20. století, po 2. světové válce.
Hlavní představitelkou moderního hospicového hnutí byla a je Cicely Saundersová (1918-2005), která působila právě v St. Joseph´s Hospice jako zdravotní sestra a
sociální pracovnice, později jako lékařka. Zde formulovala zásady lékařské péče přiměřené potřebám a situaci nemocných, kterým medicína nemohla nabídnout vyléčení. Ve
své práci byla ovlivněna dílem psychologa Carla Rogerse. Za určitý souhrn základních
myšlenek Saundersové a celého hospicového hnutí je povaţován její koncept „celkové
bolesti“ (Total Pain). V roce 1967 zaloţila na předměstí Londýna Sydenhamu první
hospic moderního typu, St. Christopher´s Hospice, ve kterém byla péče o „celkovou
bolest“ terminálně nemocných poprvé zajištěna multidisciplinárním týmem. Tento
okamţik bývá povaţován za počátek moderního hospicového hnutí.
Po zaloţení St. Christopher´s Hospice uběhlo dalších deset let, neţ se tyto sluţby
začaly objevovat i jinde v Evropě: ve Švédsku (1977), v Itálii (1980), v Německu
(1983), ve Španělsku (1984), v Belgii (1985) a v Nizozemsku (1991).
Do Spojených států přišlo hospicové hnutí v polovině sedmdesátých let a díky
práci Florence Waldové (1917-2008) byl zaloţen první americký hospic v New Haven
v Connecticutu. V roce 1975 pouţil kanadský lékař Balfour Mount pro své oddělení
v Royal Victoria Hospital v Montrealu poprvé označení „oddělení paliativní péče“
(Palliative Care Service), aby předešel nedorozuměním spojeným se slovem „hospic“.
Bodem zlomu v historii hospiců, který vedl k odklonu od terminální a hospicové
péče ke koncepci paliativní péče, je povaţováno uznání samotné specializace paliativní
péče v roce 1987 ve Velké Británii spolu se stanovením pěti zásad rozvoje paliativní
medicíny: 1. zaloţení oddělení paliativní medicíny, která provádějí komplexní multidisciplinární péči včetně vysoce odborné péče lékařské; 2. rozvoj multidisciplinární domácí paliativní péče včetně vyškolení lékařů a sester v tomto oboru, kteří pracují jako součást multidisciplinárního paliativního týmu; 3. zaloţení hospicových paliativních oddělení v nemocnicích, která zavádějí multidisciplinární paliativní péči zpět do nemocničních provozů; 4. rozvinutí konzultačních sluţeb v oblasti paliativní medicíny ve všech
nemocnicích; 5. výuka všech lékařů, sester a dalších zdravotnických pracovníků
v základech multidisciplinární péče. (Ferrell et al., 2010, Marková, 2010, Payne et al.,
2007).
20
Roku 1988 byla zaloţena v Miláně Evropská asociace paliativní péče (EAPC).
Ve zprávě SZO „O zmírnění bolesti při rakovině a o paliativní péči“ z roku 1990 bylo
konstatováno přijetí přístupu zmírňování bolesti u terminálně nemocných, jako podstatné části celkového paliativního přístupu k nemocnému (Haškovcová, 2007). V Doporučení Rady Evropy č. 1418/1999 „O ochraně lidských práv a důstojnosti nevyléčitelně
nemocných a umírajících (Charta práv umírajících)“ byla jasně vyjádřena podpora paliativní péči, jako jediné v souladu s důstojností osoby. Tento dokument vyzýval, aby
paliativní péče byla uznána jako zákonný nárok jedince (Munzarová, 2005).
Britská skupina Hospice Information v roce 2002 odhadovala, ţe na všech kontinentech, přibliţně ve stovce zemí, je více neţ 8000 iniciativ paliativní a hospicové
péče, v samotné Anglii pak asi 200. V součtu všech oddělení a jednotek paliativní péče
a dalších forem hospicových programů je hospicová péče poskytována na více neţ 8000
místech v 95 zemích (Payne et al., 2007). Dosud se odhadovalo, ţe na 1 milion obyvatel
je třeba 50 lůţek na jednotkách paliativní péče (JPP). Při optimální velikosti 8–12 lůţek
na jednotku by to odpovídalo pěti jednotkám na milion obyvatel. Na základě nedávných
odhadů byl počet potřebných lůţek JPP a hospicových lůţek aktualizován na 80 aţ 100
lůţek na 1 milion obyvatel (Radbruch et al., 2010).
2.3 Paliativní a hospicová péče v České republice
Paliativní medicína v České republice dostala svůj prostor po roce 1989. Vůbec
první oddělení paliativní péče bylo otevřeno v roce 1992 v rámci nemocnice TRN
v Babicích nad Svitavou u Brna. O vznik prvního samostatného hospicu se zaslouţila
lékařka Marie Svatošová, průkopnice hospicového hnutí v České republice a v současné
době prezidentka Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče (APHPP), která
v roce 1993 zaloţila občanské sdruţení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí
“Ecce homo“. Toto sdruţení ve spolupráci s Diecézní charitou v Hradci Králové vybudovalo a dne 8. prosince 1995 slavnostně otevřelo první český lůţkový hospic, Hospic
Aneţky České v Červeném Kostelci (Haškovcová, 2007, Opatrná, 2008).
V letech 2002-2008 byl realizován Hospicovým občanským sdruţením Cesta
domů spolu s předními českými odborníky z oblasti paliativní péče a příbuzných oborů
projekt „Podpora rozvoje paliativní péče v České republice“. Ve své zprávě „Umírání a
paliativní péče v ČR (situace, reflexe, vyhlídky)“ se pokusili na podkladě empirického
výzkumu popsat současný stav péče o nevyléčitelně nemocné a umírající a identifikovat
hlavní slabiny v ČR. V návaznosti na tuto zprávu předloţil kolektiv autorů projektu
21
řadu dalších publikací s cílem přispět k rozvoji kvalitní paliativní péče a péče o umírající v ČR (Sláma et al., 2004, Kalvach et al., 2004).
V České republice byla ustanovena medicínská společnost „Česká společnost
paliativní medicíny (ČSPM) České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLS
JEP) s posláním:
„kvalitativně a kvantitativně zlepšit poskytování paliativní péče v ČR. Systematizovat a zlepšovat paliativní postupy a implementovat je do každodenní klinické praxe.
Zajistit paliativní gramotnost a dovednosti mezi klinickými pracovníky a informovanost
mezi laiky. Skrze tuto snahu ovlivnit zdraví, nezávislost a kvalitu života nevyléčitelně
nemocných lidí a jejich blízkých“ (ČSPM ČLS JEP).
Od 90. let 20. století se v oblasti vzdělávání angaţovala Sekce paliativní medicíny při Společnosti pro studium a léčbu bolesti ČLS JEP. V roce 2001 byla v Institutu
pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví Praha zřízena Subkatedra paliativní medicíny. Zákonem č. 95/2004 Sb. byla Paliativní medicína a léčba bolesti uznána za samostatný atestační obor (Haškovcová, 2007).
V současné době je zastřešující organizací pro paliativní a hospicovou péči v ČR
profesní občanské sdruţení APHPP zaloţené v roce 2005, předtím působilo v ČR Sdruţení poskytovatelů hospicové péče. APHPP sdruţuje většinu poskytovatelů hospicové
paliativní péče (Hospicová péče v ČR).
Podle statistik SZO je pro Českou republiku potřeba 515 hospicových lůţek při
plně zajištěné terénní péči, to odpovídá standardu potřebnosti 5 hospicových lůţek na
kaţdých 100 000 obyvatel. V roce 2007 se odhadovalo, ţe paliativní péče je dostupná
3% obyvatel, přesná čísla neexistují (Opatrná, 2008). Na konci roku 2009 má Česká
republika k dispozici 385 lůţek ve 14 lůţkových hospicích (Výroční zpráva 2009
APHPP). Podle internetových stránek APHHP působilo k 27. červenci roku 2010 celkem 25 poskytovatelů paliativní péče. Z toho 16 poskytovatelů provozuje hospic, příp.
hospicovou péči v jiném neţ hospicovém zařízení, bliţší čísla nejsou dostupná (Hospicová péče v ČR).
22
3 Filozofie paliativní péče
„Společnost, která se vyhýbá umírání,
musí mít nedostatečnou filozofii.“
C. Saunders
Definicím paliativní péče je společný důraz na kvalitu ţivota, řešení obtíţných
symptomů a specifikace skupiny pacientů, kteří jsou příjemci péče. Paliativní péče se
nedá vztahovat jen k ústavům určitého typu, jedná se spíše o filozofii. Můţe se aplikovat nejen v ústavech tomu určených tj. v hospicích, ale i v nejrůznějších nemocničních
zařízeních. Nelze na ni nahlíţet jako na něco odlišného od jiných postupů v oblasti
zdravotní péče. Jedná se o péči, která se snaţí vnímat a ošetřovat všechny navzájem
provázané a neoddělitelné dimenze člověka. Nemocný a jeho blízcí jsou jednou jednotkou. Pokud je jim péče poskytována odděleně, nebo jedné části není poskytována vůbec, nemůţeme hovořit o kvalitní paliativní péči. Cílem hospice není ani vyléčení choroby, kterou jiţ vyléčit nelze, ani oddalování smrti za cenu prodluţování utrpení, ale ani
urychlování smrti. Ve všech evropských zemích uznávají odborníci na problematiku
paliativní péče soubor společných hodnot a principů (Ferrell et al., 2010, Radbruch et
al., 2010).
3.1 Autonomie
„V paliativní péči je uznávána a respektována vnitřní hodnota každého člověka
jako autonomní a jedinečné bytosti. Péče je poskytována jedině tehdy, když jsou pacient,
a nebo jeho rodina připraveni ji přijmout. Pacient si v ideálním případě uchovává možnost rozhodovat mezi různými možnostmi léčby, o místě péče a o přístupu ke specializované paliativní péči“ (Radbruch et al., 2010, s. 21).
3.2 Důstojnost
„Paliativní péče má být prováděna s úctou, otevřeně a citlivě s ohledem na
osobní, kulturní a náboženské hodnoty, přesvědčení a zvyklosti pacienta, jakož i na zákony každé jednotlivé země“ (Radbruch et al., 2010, s. 22).
3.3 Vztah mezi pacientem a zdravotníky
„Poskytovatelé paliativní péče by měli udržovat s pacienty i jejich rodinami
vztah na bázi spolupráce. Pacienti a rodiny jsou důležití partneři při plánování péče i
při zvládání onemocnění pacienta“ (Radbruch et al., 2010, s. 22).
23
3.4 Kvalita života
„Hlavním cílem paliativní péče je dosáhnout, podpořit, zachovat a posílit nejvyšší možnou kvalitu života“ (Radbruch et al., 2010, s. 22).
3.5 Postoj k životu a smrti
„Paliativní péče se nesnaží smrt ani uspíšit, ani oddálit“ (Radbruch et al., 2010,
s. 23). Poskytování eutanazie a lékařské asistence při sebevraţdě by do odpovědnosti a
náplně paliativní péče nemělo spadat (Radbruch et al., 2010).
3.6 Komunikace
„Dobré komunikační dovednosti jsou základním předpokladem kvalitní paliativní péče. Komunikací se rozumí interakce mezi pacientem a zdravotníky, ale také interakce mezi pacienty a jejich příbuznými, jakož i interakce mezi různými odbornými
zdravotnickými pracovníky a službami podílejícími se na péči“ (Radbruch et al., 2010,
s. 23).
3.7 Edukace veřejnosti
Je velmi důleţité vytvořit v členských státech Evropské unie prostředí, kde by
byla paliativní péče správně chápána a přijímána. Je nezbytné podporovat obecně dostupnou léčebnou i preventivní zdravotní péči, díky které budou mít budoucí generace
menší strach z umírání a zármutku (Radbruch et al., 2010).
3.8 Multiprofesní tým a interdisciplinární přístup
Paliativní péče má být poskytována v interdisciplinárním rámci. Obecnou paliativní péči můţe realizovat i jediná osoba zastupující určitou profesi nebo obor, komplexní specializovanou paliativní péči je moţné poskytovat pouze na základě komunikace a spolupráce různých profesí a oborů s cílem zajistit fyzickou, psychickou, sociální
i duchovní podporu (Radbruch et al., 2010).
3.9 Péče o truchlící pozůstalé
„Posuzování rizika komplikovaného truchlení by mělo probíhat u pacienta i rodiny rutinně po celou trajektorii nemoci“ (Radbruch et al., 2010, s. 25). Paliativní péče
nabízí podporu rodině a dalším blízkým osobám během nemoci pacienta, pomáhá jim
připravit se na ztrátu a pokračuje v poskytování podpory v době zármutku, je-li to třeba,
24
i po úmrtí pacienta. Péče o truchlící pozůstalé je povaţována za základní a nezbytnou
součást paliativní péče (Radbruch et al., 2010).
25
4 Rozdělení paliativní péče
Paliativní péči rozdělujeme podle míry komplexnosti péče na obecnou a specializovanou (Standardy hospicové paliativní péče APHPP, 2007).
4.1 Obecná paliativní péče
Obecnou paliativní péčí rozumíme dobrou klinickou praxi v situaci pokročilého
onemocnění, která je poskytována zdravotníky v rámci jejich jednotlivých odborností.
Jejím základem je sledování, rozpoznání a ovlivňování toho, co je významné pro kvalitu
pacientova ţivota (např. léčba nejčastějších symptomů, respekt k pacientově autonomii,
citlivost a empatická komunikace s pacientem a jeho rodinou, manaţerská zdatnost při
organizačním zajištění péče a při vyuţití sluţeb ostatních specialistů, zajištění domácí
ošetřovatelské péče). Obecnou paliativní péči by měli umět poskytnout všichni zdravotníci s ohledem na specifika své odbornosti. Tato péče je poskytována v domácím prostředí, v zařízeních dlouhodobé ošetřovatelské péče, v domovech pro seniory, na standardních nemocničních odděleních (Radbuch et al., 2010, Sláma et al., 2004).
4.2 Specializovaná paliativní péče
Specializovaná paliativní péče je aktivní interdisciplinární péče poskytovaná
pacientům a jejich rodinám týmem odborníků, kteří jsou v otázkách paliativní péče speciálně vzděláni a disponují potřebnými zkušenostmi. Poskytování paliativní péče je
hlavní pracovní náplní tohoto týmu.
Rozlišení typů specializované paliativní péče:
a) Mobilní paliativní péče poskytuje specializovanou paliativní péči v domácím
nebo náhradním sociálním prostředí pacientů formou návštěv lékaře-specialisty,
sester, ošetřovatelů, dobrovolníků, případně dalších odborníků. Garantuje trvalou dostupnost péče po 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Důleţitou součástí je
komplexní podpora pacientovy rodiny a jeho blízkých, kteří se obvykle aktivně
na péči podílejí.
b) Hospic je samostatně stojící speciální lůţkové zařízení poskytující specializovanou paliativní péči především pacientům v konečné fázi nevyléčitelného onemocnění. Důraz je kladen na individuální potřeby a přání kaţdého nemocného a
na vytvoření prostředí, ve kterém by pacient mohl zůstat aţ do konce ţivota ve
vztazích se svými blízkými.
26
c) Oddělení paliativní péče (OPP) v rámci jiných zdravotnických zařízení (nemocnice, léčebny) pečuje o nemocné, kteří potřebují komplexní paliativní péči a
současně potřebují pro diagnostiku a léčbu ostatní sluţby a komplement nemocnice. OPP usiluje o realizaci hospicového ideálu v rámci moţností daného zařízení. OPP slouţí jako lůţková základna pro konziliární tým paliativní péče. OPP
ve fakultních nemocnicích mají významnou funkci edukační a výzkumnou.
d) Konziliární tým paliativní péče v rámci zdravotnického zařízení (nemocnice nebo léčebny). Tato forma zajišťuje interdisciplinární expertní znalost z oblasti paliativní péče v lůţkových zařízeních různého typu. Posiluje kontinuitu péče, pacient zůstává na oddělení, kde byl doposud léčen a které zná. Vedle přímého
ovlivnění kvality paliativní péče přispívá také k edukaci personálu na ostatních
odděleních. Minimální sloţení takového týmu: lékař, sestra a sociální pracovník.
e) Specializovaná ambulance paliativní péče zajišťuje ambulantní péči pacientům,
kteří pobývají v domácím prostředí nebo v zařízeních sociální péče. Obvyklá je
úzká spolupráce s praktickým lékařem, zařízeními obecné domácí a specializované paliativní péče. Ambulance paliativní péče někdy působí při lůţkových
hospicích, při odděleních paliativní péče lůţkových zařízení, případně jako součást zařízení domácí paliativní péče.
f) Denní stacionář paliativní péče, denní hospicový stacionář formou denních návštěv pacienta pomáhá řešit zdravotní problémy pacienta a současně nabízí
komplexní edukační a rekreační aktivity podle potřeb a moţností pacienta.
V zahraničí je obvyklá úzká vazba těchto denních stacionářů na lůţkový hospic.
g) Zvláštní zařízení specializované paliativní péče, např. specializované poradny a
tísňové linky, zařízení určená pro určité diagnostické skupiny (Sláma et al.,
2004, Standardy hospicové paliativní péče APHPP, 2007).
4.3 Profesionálové v paliativní péči
Tým paliativní péče musí být multidisciplinární. Za jeho členy by měli být cíleně
povaţováni také členové pacientovi rodiny i sám pacient. Jádro týmu tvoří lékaři a
zdravotní sestry. Širší tým tvoří sociální pracovníci, specialisté v logopedii, psychologové, pastorační pracovníci, duchovní, pracovní terapeuti, kliničtí specialisté na výţivu,
lékárníci, fyzioterapeuti, specialisté na ošetřování ran, specialisté na lymfatické otoky,
specialisté pro péči o pozůstalé. Kromě toho by měli být k dispozici dobrovolní pracov-
27
níci (Marková, 2010, Radbruch et al., 2010, Standardy hospicové paliativní péče
APHPP, 2007).
4.4 Úloha zdravotní sestry v paliativní péči
Úloha sestry v paliativní péči se neliší od definice koncepce ošetřovatelství Ministerstva zdravotnictví České Republiky „zdravotní sestra aktivně vyhledává a uspokojuje biologické, psychické a sociální potřeby nemocného a zdravého člověka v péči o
jeho zdraví“ (Věstník MZ ČR).
V paliativní péči jsou na sestry kladeny specifické osobnostní poţadavky: motivace k práci, psychická stabilita, schopnost vyrovnávat se s umíráním, smrtí a zármutkem, schopnost citlivě provázet pozůstalé, schopnost empatie, schopnost napomáhat
integraci blízkých osob pacienta do poskytované péče, aj. (Marková, 2010, Standardy
hospicové paliativní péče APHPP, 2007).
28
5 Praxe paliativní péče
Paliativní a hospicová péče představují
dobrou klinickou praxi – lege artis postup –
v situaci pokročilého onemocnění.
5.1 Pacient v paliativní péči
Paliativní péče je poskytována převáţně pacientům s pokročilým nádorovým
onemocněním. Pacienti s jinými chorobami, jako jsou neurologická onemocnění (roztroušená skleróza, demence), konečná stadia chronických orgánových onemocnění
(chronické srdeční, ledvinné nebo jaterní selhání), chronická plicní nemoc, HIV/AIDS,
polymorbidní geriatričtí pacienti, pacienti ve vegetativním stavu, kriticky nemocní pacienti s nevratným multiorgánovým selháváním v prostředí intenzivní péče, mohou mít
stejnou potřebu paliativní péče jako pacienti s nádory, ale přístup k paliativní péči je pro
ně mnohem obtíţnější (Radbruch et al., 2010, Sláma et al., 2004). Většina těchto pacientů, odhaduje se 50% aţ 89%, potřebuje obecnou paliativní péči. Odhady a průzkumy
ukazují, ţe nejméně 20% pacientů s nádory a 5% pacientů s jiným onemocněním potřebuje v posledním roce svého ţivota specializovanou paliativní péči (Radbruch, 2010).
5.2 Rozhodnutí pro paliativní postup
Nejtěţší na cestě k dobré paliativní péči je dospět k poznání, ţe stav nemocného
je uţ natolik závaţný, ţe ţádné další léčebné prostředky nepovedou k pacientovu uzdravení. První vlaštovkou v ČR, která podporuje lékaře v upřednostnění paliativní léčby
před léčbou kurativní, je Doporučení představenstva ČLK č. 1/2010 k postupu při rozhodování o změně léčby intenzivní na léčbu paliativní u pacientů v terminálním stavu,
kteří nejsou schopni vyjádřit svou vůli přijaté představenstvem ČLK dne 20. února 2010
(Marková, 2010).
Přepisujeme Doporučení představenstva ČLK č. 1/2010 čl. 6 Doporučení pro
klinickou praxi:
a) „Podnět k zahájení paliativní péče může dát kdokoliv z ošetřujícího zdravotnic-
kého týmu.
b) Kdykoliv je to možné, pacientovo přání musí být zahrnuto do rozhodování o za-
hájení paliativní péče.
29
c) Rodina či blízcí pacienta by měli být náležitě informováni, pokud pacient neurčil
jinak, nejlépe ve formě strukturovaného rozhovoru. Delegování odpovědnosti na
rodinu či blízké za přijaté rozhodnutí o zahájení paliativní péče není přípustné.
d) Do rozhodování o zahájení paliativní péče by měli být zahrnuti všichni členové
(lékaři i nelékařský zdravotnický personál) ošetřujícího zdravotnického týmu
(tzv. „shared-approach to end-of-life decision making“ model).
e) Za závěrečné rozhodnutí o zahájení nebo nezahájení paliativní péče nese odpovědnost vedoucí lékař příslušného pracoviště nebo jím určený lékař. V době
ústavní pohotovostní služby nese odpovědnost za rozhodnutí o zahájení nebo nezahájení paliativní péče lékař, který je odpovědný za konkrétní úsek v rámci výkonu ústavní pohotovostní služby a za lékařskou péči o příslušného pacienta.
f) Zahájení paliativní péče a rozhodnutí o nezahájení či nepokračování marné a
neúčelné léčby musí být vždy uvedeno ve zdravotnické dokumentaci. Zápis do
zdravotnické dokumentace před zahájením paliativní péče, by měl obsahovat
odborné posouzení zdravotního stavu a medicínské zdůvodnění rozhodnutí o zahájení paliativní péče.
g) Cíle intenzivní péče, přínos a rizika plánovaných i probíhajících jednotlivých diagnostických a léčebných postupů by měly být v pravidelných intervalech přehodnocovány a zvažovány (minimálně jednou za 24 hodin). Jakékoliv již přijaté
rozhodnutí, může být v odůvodněných případech změněno
h) Prioritou paliativní péče je odstranění bolesti, dyskomfortu a strádání.
i) Přítomnost rodiny či blízkých pacienta by měla být vždy umožněna, pokud ji pacient neodmítl“ (Doporučení představenstva ČLK č. 1/2010).
5.3 Podmínky pro přijetí ke specializované paliativní péči
Pro přijetí do hospice je indikován pacient, kterého jeho postupující onemocnění
ohroţuje na ţivotě, který potřebuje paliativní léčbu a péči a současně není nutná hospitalizace v nemocnici, u kterého není moţná nebo nestačí domácí péče, a který se svobodně pro tuto formu péče rozhodne (Marková, 2010).
Přepisujeme „Podmínky pro přijetí“ ze Standardů hospicové paliativní péče
APHPP:
30
-
„Pacient trpí pokročilým nevyléčitelným onemocněním, které mu působí tělesné
či psychické obtíže a kauzální léčba (směřující k vyléčení nemoci) byla ukončena
a je nahrazena léčbou symptomatickou.
-
Stav pacienta není stabilizován vzhledem k jeho jasně definovanému terminálnímu nebo preterminálnímu zdravotnímu stavu a není v silách rodiny či blízkých
osob pacienta zajistit mu odpovídající péči a kvalitu života vlastními silami.
-
Pacient je seznámen s principy paliativní péče a souhlasí s jejím poskytováním
na základě písemné smlouvy a informovaného souhlasu. V případě, že nemůže
projevit svou vůli vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, uzavírá smlouvu opatrovník, resp. osoba blízká“ (Standardy hospicové paliativní péče APHPP, 2007,
s. 7).
5.4 Paliativní léčba a péče
Léčba a péče je svým charakterem multidisciplinární. Cíle léčby a péče stanovují
společně pacient, jeho blízcí a členové multidisciplinárního týmu. Hlavní rozhodnutí
náleţí pacientovi.
Odborná lékařská péče zajišťuje diagnostiku a léčbu obtíţí, komplikací základního onemocnění a také doprovázejících onemocnění. V ošetřovatelském procesu je
kladen důraz na pravidelné sledování celkového stavu pacienta, trvalý zájem o psychický stav pacienta a jeho blízkých, zajištění individuálních potřeb pacienta a jeho blízkých
a pravidelné hodnocení obtíţí (Standardy hospicové paliativní péče APHPP, 2007).
5.5 Nejčastější obtíže v paliativní péči
Mezi nejčastější tělesné symptomy a syndromy pokročilých onemocnění léčených jednotkou specializované paliativní péče patří bolestivé syndromy, respirační
symptomy (např. dušnost, kašel, hemoptýza), gastrointestinální symptomy (např. nevolnost, zvracení, průjem, zácpa, střevní obstrukce), obecné symptomy (např. anorexie,
kachexie, slabost, únava, krvácení, svědění), neuropsychiatrické syndromy (např. úzkost, deprese, zmatenost) (Marková, 2010, O´Connor et al., 2005, Skála et al., 2005).
31
6 Vzdělávání v paliativní a hospicové péči v České republice
Paliativní medicína dostala v České Republice prostor aţ po roce 1989. Vyhláška č. 39/2005 Sb. Ministerstva zdravotnictví ČR „Poţadavky na studijní programy nelékařských zdravotnických povolání“ paliativní péči nebo péči o umírající vůbec neuvádí
(Vyhláška č. 39/2005 Sb. MZ ČR). Na většinu hospiců navazují projekty vzdělávání a
rozvoje paliativní a hospicové péče s cílem šířit dál myšlenku hospice, zlepšit přístup
současné společnosti k nevyléčitelně nemocným pořádáním přednášek a seminářů, poskytováním konzultací, individuálních pohovorů a telefonického poradenství, aj. (Haškovcová, 2007).
6.1 Vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu v paliativní a hospicové
péči v ČR
V sekundárním vzdělávání na středních zdravotnických školách v oboru zdravotnický asistent je paliativní a hospicové péči poskytován malý prostor. V předmětu
Psychologie nemocných ve 3. ročníku (tematický celek zahrnuje 24 hodin) je v části
věnované psychologii chronicky nemocných a umírajících výuka paliativní péče v
kompetenci učitele. V rámci předmětu Ošetřování nemocných, praktické vyučování
v nemocnici, je ve 3. ročníku věnováno problematice umírajících nemocných (po teoretické stránce) několik málo hodin, max. 2 hod. Pokud to časové a technické moţnosti
školy dovolí, pořádají exkurze do hospicového zařízení. V předmětu Ošetřovatelství ve
4. ročníku (tematický celek zahrnuje 21 hod.) se studenti mohou setkat s problematikou
paliativní péče v části Ošetřovatelská péče o nemocné na onkologickém oddělení (ústní
sdělení statutární zástupkyně ředitelky Střední zdravotnické školy Ruská, se souhlasem
MUDr. Marie Nejedlé).
Podle zjištění Mgr. Moniky Markové (Fakulta zdravotnických studií
v Pardubicích) se studentky dílčí informace o paliativní péči dozvědí v psychologii,
v ošetřovatelství a někdy i na praxi. Je to ale sporadické a nedostačující, často zaměřené
na odborné výkony, např. péče o dutinu ústní, hydrataci, péče o proleţeniny, polohování. Prakticky vůbec není věnována pozornost komunikaci s nevyléčitelně nemocnými a
umírajícími a sociálně psychologické a spirituální problematice umírání. Velmi často je
promítán 15 let starý snímek o hospicové péči „Ante finem“ natočený reţisérem Tomášem Škrdlantem a sdruţením Ecce Homo, distribuovaný ve spolupráci s MZ ČR do
32
zdravotních škol. Některé školy pořádají v rámci oboru ošetřovatelství exkurzi do nejbliţšího hospice (elektronická korespondence, se souhlasem Mgr. Moniky Markové).
V terciárním vzdělávání na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice
probíhá výuka v magisterském programu ve studijním oboru „Ošetřovatelství ve vybraných klinických oborech“ s anotací cíle: výchova vysokoškolských zdravotnických pracovníků v oblasti nelékařské klinické péče o dlouhodobě a nevyléčitelně nemocné,
v administrativě, vědě a výzkumu. Absolvent je připraven pro plnění rolí v primární,
sekundární a terciární sféře zdravotnických sluţeb u dlouhodobě a nevyléčitelně nemocných, v ošetřovatelské vědě, výzkumu, vzdělávání, administrativě a zdravotnické
politice. Úspěšné ukončení studia dává absolventům široký systémový základ v oboru
Ošetřovatelství s moţností získání dalších specializací v rámci celoţivotního vzdělávání. V rámci tohoto studia absolvují studentky 80 hod. supervidované praxe v hospici
(Magisterské programy. Univerzita Pardubice Fakulta zdravotnických studií).
6.2 Další vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu v paliativní a hospicové péči v ČR
Další vzdělávání zajišťuje v současné době jediná instituce, Národní centrum
ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů (dále jen NCONZO) v Brně. Některé hospice, které jsou akreditovány Ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky jako vzdělávací instituce, mají oprávnění k poskytování akreditovaných kurzů.
NCONZO nabízí na svých webových stránkách specializační vzdělávání v oboru
„Komunitní ošetřovatelská péče“. Toto vzdělávání je určeno pro všeobecné sestry pracující v agenturách domácí péče, hospicích, lázních, ústavech sociální péče, domovech
pro seniory, které zahájily studium v roce 2010 (NCONZO).
Dále nabízí vzdělávací akce „Paliativní ošetřovatelská péče“, které jsou určeny
pro všeobecné sestry a zdravotnické asistenty poskytující péči pacientům v posledních
chvílích jejich ţivota (hospice, oddělení paliativní péče, gerontologická oddělení, onkologická oddělení, léčebny pro dlouhodobě nemocné, agentury domácí péče, domovy
důchodců a další). Náplní je podle anotace komplexní ošetřovatelská péče o pacienty v
terminálním stádiu nemoci, potřeby nemocných a jejich blízkých (somatické změny,
psychické reakce), rituály a očekávání, péče o pečující a rizika vzniku profesionální
deformace (NCONZO).
33
6.3 Popularizace paliativní a hospicové péče
Od roku 1995 se kaţdoročně koná „Brněnský den paliativní medicíny“ pořádaný
Českou onkologickou společností (ČOS) ČLS JEP určený nejen lékařům, ale i sestrám
všech oborů. Paliativní a hospicová péče se pravidelně dostává do hlavních témat kongresů a konferencí ve všech specializacích (Olomoucké hematologické dny, Brněnské
onkologické dny a další).
Za základní českou učebnici paliativní medicíny lze povaţovat titul „Paliativní
medicína“ kolektivu autorů pod vedením Jiřího Vorlíčka a Zdeňka Adama. Práce Marty
Munzarové se vytrvale angaţují v problematice paliativní medicíny, etiky a eutanazie
(Munzarová, 2005). Velký čtenářský ohlas mají knihy Marie Svatošové (např. Svatošová, 1995).
Zdravotní sestry, zdravotní asistenti, kteří chtějí poskytovat dobrou paliativní
péči, by měli mít po ruce základní titul „Paliativní péče pro sestry všech oborů“
(O´Connor et al., 2005), ke kterému přibyla v roce 2010 monografie „Sestra a pacient
v paliativní péči“ Moniky Markové (Marková, 2010).
34
7 Průzkum
7.1 Vymezení průzkumného problému
Problémem průzkumné části bakalářské práce bylo zodpovědět otázku: „Jaká je
příprava zdravotnických asistentů a zdravotních sester na poskytování paliativní péče a
hospicové péče?“
7.2 Cíle průzkumu
Cíl 1: Zjistit, zda zdravotničtí asistenti a zdravotní sestry mají znalosti z paliativní a
hospicové péče.
Cíl 2: Zjistit, jaká je úroveň přípravy zdravotnických asistentů a zdravotních sester na
poskytování paliativní a hospicové péče.
Cíl 3: Zjistit, zda zdravotničtí asistenti a zdravotní sestry mají moţnosti vzdělávání
v paliativní a hospicové péči a zda mají informace o moţnostech vzdělávání v paliativní
a hospicové péči.
7.3 Metody a techniky průzkumu
Pro průzkum jsme pouţili empirickou metodu – dotazník. Vstupní část dotazníku obsahovala oslovení respondentů, uvedení tématu a významu pro bakalářskou práci a
návod jak dotazník vyplňovat. V závěru byl uveden elektronický kontakt pro případné
dotazy a poděkování. Dotazník byl dobrovolný a anonymní.
Dotazník obsahoval celkem 27 otázek, jmenovitě 15 otázek bylo uzavřených, 6
polootevřených, 5 otevřených a 1 otázka byla škálovací (viz příloha č. 2). Respondenti
mohli vybrané odpovědi na otázky označit kříţkem, zakrouţkovat nebo doplnit svou
odpověď.
7.4 Charakteristika průzkumného vzorku
Soubor tvořili zdravotničtí asistenti a zdravotní sestry Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze (dále jen FNKV) a studenti 4. ročníku oboru zdravotnický
asistent Střední zdravotnické školy Ruská v Praze (dále jen SZŠ Ruská). Výběr oslovených oddělení a klinik FNKV, stejně tak výběr SZŠ byl náhodný. Počet dotazníků (cekem 168) pro studenty, zdravotnické asistenty a zdravotní sestry byl určen odhadem tak,
aby odpovídal moţnostem školy a daného pracoviště.
35
Seznam oslovených pracovišť a počty vydaných dotazníků: Chirurgická klinika
FNKV - 10 ks (5,95 %), I. interní klinika FNKV - 20 ks (11,90 %), II. interní klinika
FNKV – 15 ks (8,93 %), III. interní – kardiologická klinika FNKV – 15 ks (8,93 %),
Klinika otorinolaryngologická FNKV 20 ks (11,90 %), Léčebna pro dlouhodobě nemocné FNKV - 10 ks (5,95 %), Oddělení klinické hematologie FNKV – 28 ks (16,67
%), Radioterapeutická a onkologická klinika FNKV – 20 ks (11,90 %), Střední zdravotnická škola Ruská – 30 ks (17,86 %).
Tab. 1 Pohlaví respondentů
Odpověď na otázku č. 1
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
Muţ
6
4,11
Ţena
140
95,89
Celkem
146
100,00
Graf 1 Pohlaví respondentů
Soubor respondentů tvořili muţi v počtu 6 (4 %) a ţeny v počtu 140 (96 %).
36
Tab. 2 Věk respondentů
Odpověď na otázku č. 2
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A do 20 let
19
13,01
B 21-25 let
17
11,64
C 26-30 let
12
8,22
D 31-40 let
36
24,66
E 41-50 let
34
23,29
F 51 let a více
28
19,18
Celkem
146
100,00
Graf 2 Věk respondentů
Graf 2 znázorňuje věkové kategorie respondentů. 19 (13 %) respondentů je mladších 20
let, 17 (12 %) je ve věku 21-25 let, 12 (8 %) je ve věku 26-30 let, 36 (25 %) je ve věku
31-40 let, 34 (23 %) je ve věku 41-50 let a 28 (19 %) je starších 51 let věku.
37
Tab. 3 Délka odborné praxe respondentů
Odpověď na otázku č. 3
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A méně neţ 1 rok
0
0,00
B 1-2 roky
28
19,18
C 3-5 let
17
11,64
D 6-10 let
9
6,16
E 10 a více let
91
62,33
Bez odpovědi
1
0,67
146
100,00
Celkem
Graf 3 Délka odborné praxe respondentů
Nikdo z respondentů není v praxi méně neţ 1 rok (0, 0 %), 28 (19 %) respondentů je
v praxi 1-2 roky (z nich 20, 71 % jsou studenti SZŠ), 17 (11 %) je v praxi 3-5 let (z nich
2, 11,11 % jsou studenti SZŠ), 9 (6 %) je v praxi 6-10 let, 91 (62 %) je v praxi 10 let a
více. Jeden (méně neţ 1 %) respondent neodpověděl.
38
Tab. 4 Pracoviště respondentů
Odpověď na otázku č. 4
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Interní oddělení
55
37,67
B Chirurgické oddělení
33
22,60
C Onkologické oddělení
27
18,49
D Hospic
0
0,00
E LDN
11
7,54
F Nepracuji, jsem student
19
13,02
Bez odpovědi
1
0,68
146
100,00
Celkem
Graf 4 Pracoviště respondentů
55 (38 %) respondentů pracuje na interním oddělení, 33 (23 %) na chirurgickém oddělení, 27 (18 %) na onkologické oddělení. Nikdo z respondentů nepracuje v hospicu. 11
(8 %) pracuje v LDN. 19 (13 %) respondentů jsou studenti SZŠ. Jeden (méně neţ 1 %)
respondent neodpověděl, je student SZŠ, studenti SZŠ tvoří celkem 20 (14 %) respondentů.
39
Tab 5 Dosaţené vzdělání respondentů
Odpověď na otázku č. 4
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A SZŠ
74
50,68
B SZŠ + PSS
43
29,45
C VZŠ (DiS.)
7
4,79
D VŠ (Bc.)
12
8,22
E VŠ (Mgr.)
3
2,05
F jiné
7
4,79
146
100,00
Celkem
Graf 5 Dosaţené vzdělání respondentů
Dosaţené vzdělání SZŠ má 74 (51 %) respondentů, SZŠ + PSS má 43 (29 %), VZŠ
(DiS) má 7 (5 %), bakalářské vzdělání má 12 (8 %), magisterské vzdělání má 3 (2 %),
jiné vzdělání uvedlo 7 (5 %) respondentů.
40
7.5 Organizace a realizace průzkumu
Průzkum probíhal v období od 1. března do 31. března 2011. Průzkum byl realizován po souhlasu Mgr. Ireny Trpišovské, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FNKV
(Příloha 1) a po souhlasech Bc. Mileny Bendlové, vrchní sestra Chirurgické kliniky
FNKV, Ludmily Klausové, vrchní sestra I. interní kliniky FNKV, Bc. Jany Duškové,
vrchní sestry II. Interní kliniky FNKV, Bc. Markéty Chocholové, vrchní sestra III. interní – kardiologické kliniky FNKV, Martiny Pencové, vrchní sestry Kliniky otorinolaryngologické FNKV, Drahomíry Böhmové, vrchní sestra Léčebny pro dlouhodobě nemocné FNKV, Bc. Marie Kučerové, vrchní sestra Oddělení klinické hematologie
FNKV, Bc. Evy Roubíčkové, vrchní sestry Radioterapeutické a onkologické kliniky
FNKV a MUDr. Marie Nejedlé, statutární zástupkyně ředitelky SZŠ Ruská.
Celkem 168 dotazníků jsme předali statutární zástupkyni ředitelky SZŠ a vrchním sestrám. V jejich kompetenci bylo podle svého uváţení rozdat dotazníky respondentům. Vyplňování dotazníků bylo dobrovolné a anonymní. Dotazníky jsme
v dohodnutém termínu vybrali zpět.
Z celkového počtu 168 (100 %) dotazníků se 17 (10,12 %) dotazníků nevrátilo. 5
dotazníků jsme vyřadili z hodnocení: 2 dotazníky byly neúplně vyplněny a 3 dotazníky
byly vyplněny sanitáři. Návratnost dotazníků od respondentů byla 89,88 %. Vyhodnotili
jsme 146 dotazníků, coţ je 86, 90 % z celkového počtu rozdaných dotazníků.
Výsledky průzkumu jsme zpracovali kvantitativní analýzou. Hodnocení v tabulkách je zaokrouhleno na 2 desetinná místa podle matematických pravidel. Pro výpočet
relativní četnosti (R) byl pouţit vzorec: R= (A/n) x 100 (n je celkový počet hodnocených dotazníků, tj. 146 ks); A = absolutní četnost. R = relativní četnost. V některých
otázkách mohli respondenti označit více odpovědí, proto součet všech odpovědí neodpovídá počtu hodnocených dotazníků. V případě nutnosti je bliţší vysvětleni uvedeno
v komentáři u příslušných otázek. Procenta, uváděná v komentářích jsou pro přehlednost zaokrouhlena na celá čísla podle matematických pravidel. Otevřené otázky č. 8 a 9
jsme hodnotili kvalitativně Ano – Ne podle toho, zda odpovědi korespondovaly
s definicemi uvedenými v teoretické části. Otázka č. 10 byla hodnocena kvantitativně
z pohledu znalostí respondentů. Otázky č. 7, 8, 9 a 10 jsme vyhodnocovali vţdy v kontextu celého dotazníku. Čísla tabulek a grafů pro přehlednost odpovídají číslu otázky
v dotazníku. K otázce č. 7 tabulku ani graf neuvádíme, příklady odpovědí na tuto otevřenou otázku předkládáme v Příloze 2. V Příloze 8 uvádíme vyjádření respondentů
v poloţce 27 dotazníku.
41
7.6 Analýza a interpretace výsledků průzkumu
Tab. 6 Problematiku paliativní péče znám
Odpověď na otázku č. 6
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
1 výborně
17
11,64
2
35
23,97
3
59
40,41
4
22
15,07
5 velmi málo
7
4,79
Bez odpovědi
6
4,11
146
100,00
Celkem
Graf 6 Problematiku paliativní péče znám
17 (12 %) respondentů hodnotí svojí znalost problematiky paliativní péče na výbornou
(známka 1), 35 (24 %) známkou 2, 59 (40 %) hodnotí své znalosti jako dobré (známka
3), 22 (15 %) hodnotí své znalosti známkou 4 a velmi málo zná (známka 5) problematiku paliativní péče 7 (5 %) respondentů. 6 (4 %) respondentů neodpovědělo.
42
Otázka č. 7
Tabulku 7 ani graf 7 neuvádíme.
Příklady odpovědí na tuto otevřenou otázku předkládáme v Příloze 3.
Tab. 8 Definice paliativní péče
Odpověď na otázku č. 8
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Ano
52
35.61
B Ne
88
60,27
Bez odpovědi/neví
6
4,11
146
100,00
Celkem
Graf 8 Definice paliativní péče
52 (36 %) respondentů správně definuje paliativní péči. 88 (60 %) respondentů definuje
paliativní péči nesprávně. 6 (4 %) respondentů neví definici paliativní péče nebo neodpovědělo.
Příklady odpovědí uvádíme v Příloze 4.
43
Tab. 9 Co je hospic
Odpověď na otázku č. 9
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Ano
71
48,63
B Ne
71
48,63
Bez odpovědi/neví
4
2,74
146
100,00
Celkem
Graf 9 Co je hospic
71 (49 %) respondentů ví co je hospic, má o hospicu správnou představu; stejný počet
respondentů 71, 49 % neví co je hospic. 4 (3 %) respondentů neví co je hospic nebo
neodpovědělo.
Příklady odpovědí uvádíme v Příloze 5.
44
Tab. 10 Znalost hospiců v České republice
Odpověď na otázku č. 10
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Uvedený 1 hospic
40
27,40
B Uvedené 2 hospice
28
19,18
C Uvedené 3 hospice
20
13,70
D Uvedené 4 hospice
8
5,48
E Uvedeno 5 hospiců
12
8,22
Bez odpovědi/neví
38
25,03
Celkem
146
100, 00
Graf 10 Znalost hospiců v České republice
40 (27 %) respondentů zná (umí vyjmenovat) jeden hospic v ČR, 28 (19 %) zná 2 hospice, 20 (14 %) zná 3 hospice, 8 (5 %) zná 4 hospice, 12 (8 %) zná 5 hospiců; 108 (75
%) respondentů zná alespoň jeden hospic ČR. 38 (25 %) nezná (neumí vyjmenovat)
ţádný hospic nebo neodpovědělo.
45
Tab. 11 Prospěšnost paliativní péče pro pacienta
Odpověď na otázku č. 11
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Ano
104
71,24
B Spíše ano
27
18,49
C Spíše ne
1
0,68
D Ne
0
0,00
E Nevím
14
9,59
Celkem
146
100,00
Graf 11 Prospěšnost paliativní péče pro pacienta
104 (71 %) respondentů povaţuje paliativní péči ANO - za prospěšnou pro pacienta, 27
(18 %) ji povaţuje SPÍŠE ANO – za prospěšnou; za ANO a SPÍŠE ANO prospěšnou ji
povaţuje 131 (89 %) respondentů. Za SPÍŠE NE – prospěšnou ji povaţuje jeden (méně
neţ 1 %) respondent, nikdo ji nepovaţuje za NE prospěšnou. 14 (10 %) neví, zda má
paliativní péči povaţovat za prospěšnou nebo neprospěšnou pro pacienta.
46
Tab. 12a Paliativní péče na oddělení, mínění respondentů
Odpověď na otázku č. 12
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Onkologické odd.
139
25,00
B Oční odd.
10
1,80
C Kardiologické odd.
10
1,80
D Neurologické odd.
85
15,29
E Pneumologické odd.
81
14,57
F Dětské odd.
53
9,53
G Infekční odd.
19
3,42
H Koţní odd.
16
2,88
I Geriatrické odd.
129
23,20
2
0,36
556
100,00
Bez odpovědi
Celkem
Graf 12a Paliativní péče na oddělení, mínění respondentů
S paliativní péčí se můţeme, podle mínění respondentů, setkat na (řazeno sestupně
podle četnosti): 1. onkologickém oddělení - označilo 139 (25 %) respondentů, 2. geriatrickém oddělení - 129 (23 %), 3. neurologickém oddělení 85 (15 %), 4. pneumologickém oddělení - 81 (15 %), 5. dětském oddělení - 53 (10 %), 6. infekčním oddělení - 19
(3 %), 7. koţním oddělení - 16 (3 %), 8 – 9. očním a kardiologickém oddělení - shodně
10 (2 %). 2 (méně neţ 1 %) respondenti neodpověděli.
47
Tab. 12b Paliativní péče na oddělení
Odpověď na otázku č. 12
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Uvedená 1 odpověď.
8
5,48
B Uvedené 2 odpovědi
50
34,25
C Uvedené 3 odpovědi
38
26,03
D Uvedené 4 odpovědi
22
15,07
E Uvedeno 5 odpovědí
10
6,85
F Uvedeno 6 odpovědí
4
2,74
G Uvedeno 7 odpovědí
8
5,48
H Uvedeno 8 odpovědí
2
1,37
I Uvedeno 9 odpovědí
3
2,05
Bez odpovědi
1
0,68
146
100,00
Celkem
Graf 12b Paliativní péče na oddělení
Rozloţení podle počtu zvolených moţností respondenty (řazeno sestupně): 1. 50 (34 %)
respondentů uvedlo 2 moţnosti, 2. 38 (26 %) uvedlo 3 moţnosti, 3. 22 (15 %) uvedlo 4
moţnosti, 4. 10 (7 %) uvedlo 5 moţností, 5-6. 8 (5 %) respondentů uvedlo shodně jednu
nebo 7 moţností, 7. 4 (3 %) uvedlo 6 moţností, 8. 3 (2 %) uvedlo všech 9 moţností, 9. 2
(1 %) uvedlo 8 moţností. Jeden (méně neţ 1 %) respondent neodpověděl.
48
Tab. 13 Ambulantně poskytovaná paliativní péče, mínění respondentů
Odpověď na otázku č. 13
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Ano
100
68,49
B Ne
14
9,59
C Nevím
32
21,92
Celkem
146
100
Graf. 13 Ambulantně poskytovaná paliativní péče, mínění respondentů
100 (68 %) respondentů míní, ţe paliativní péče můţe být poskytovaná ambulantně; 14
(10 %) si myslí, ţe nemůţe být poskytovaná ambulantně. 32 (22 %) neví, zda paliativní
péče můţe být poskytovaná ambulantně. Odpovědi na otevřené části otázky uvádíme
v příloze č. 6 a 7.
49
Tab. 14 Projevy onemocnění, mínění respondentů
Odpověď na otázku č. 14
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Bolest
135
18,37
B Nechutenství
108
14,69
C Úzkost, deprese
124
16,87
D Zácpa
53
7,21
E Proleţeniny
105
14,29
F Infekce
60
8,16
G Nauzea, zvracení
73
9,93
H Dušnost
77
10,48
Celkem
735
100,00
Graf 14 Projevy onemocnění, mínění respondentů
Projevy pokročilých stadií nevyléčitelných onemocnění řazeny sestupně podle četnosti:
1. bolest - volilo 135 (18 %) respondentů; 2. úzkost, deprese - 124 (17 %); 3. nechutenství - 108 (15%); 4. proleţeniny - 105 (14 %); 5. dušnost - 77 (10 %); 6. nauzea, zvracení - 73 (10 %); 7. infekce - 60 (8 %); 8. zácpa - 53 (7 %).
50
Tab. 15a Multidisciplinární tým paliativní péče, mínění respondentů
Odpověď na otázku č. 15
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Ambulance bolesti
94
11,28
B Praktický lékař
68
8,16
C Hospic
132
15,85
D Domácí oš. péče
117
14,05
E Rodina
115
13,81
F Sociální pracovnice
55
6,60
G Duchovní
86
10,32
H Lůţkové oddělení
71
8,52
I Psycholog
75
9,00
J Radiační terapeut
15
1,80
K Ortoped
5
0,61
833
100,00
Celkem
Graf 15a Multidisciplinární tým paliativní péče, mínění respondentů
Na poskytování paliativní péče se podílí podle respondentů, řazeno podle četnosti:
1. hospic označilo 132 (16 %) respondentů, 2. domácí ošetřovatelská péče 117 (14 %),
3. rodina 115 (14 %), 4. ambulance bolesti 94 (11 %), 5. duchovní 86 (10 %), 6. psycholog 75 (9 %), 7. lůţkové oddělení 71 (9 %), 8. praktický lékař 68 (8 %), 9. sociální
pracovnice 55 (7 %), 10. radiační terapeut 15 (2 %), 11. ortoped 5 (méně neţ 1 %).
51
Tab. 15b Multidisciplinární tým paliativní péče, znalosti respondentů
Odpověď na otázku č. 15
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Uvedená 1 odpověď.
3
2,05
B Uvedené 2 odpovědi
8
5,48
C Uvedené 3 odpovědi
10
6,85
D Uvedené 4 odpovědi
30
20,55
E Uvedeno 5 odpovědí
24
16,44
F Uvedeno 6 odpovědí
10
6,85
G Uvedeno 7 odpovědí
21
14,38
H Uvedeno 8 odpovědí
18
12,32
I Uvedeno 9 odpovědí
15
10,28
J Uvedeno 10 odpovědí
2
1,37
K Uvedeno 11 odpovědí
3
2,05
Bez odpovědi
2
1,38
146
100,00
Celkem
Graf 15b Multidisciplinární tým paliativní péče, znalosti respondentů
Jednu aţ 3 moţnosti (označení členů multidisciplinárního týmu, který se podílí na poskytování paliativní péče) označilo 21 (14 %) respondentů. 4 aţ 7 moţností označilo 85
(58 %) respondentů. 8 aţ 11 moţností označilo 38 (26 %) respondentů. Neodpověděli 2
(1 %) respondentů.
52
Tab. 16 Místo posledních dnů nevyléčitelně nemocných
Odpověď na otázku č. 16
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Hospic
123
26,86
B Na JIP
91
19,87
C Doma
107
23,36
D V LDN
80
17,47
E V nemocnici
27
5,90
F Na ARO
23
5,02
G Jinde
4
0,87
H Nepřemýšlel jsem o tom
1
0,22
Bez odpovědi
2
0,43
458
100,00
Celkem
Graf 16 Místo posledních dnů nevyléčitelně nemocných
Podle mínění respondentů tráví své poslední dny nevyléčitelně nemocní (řazeno sestupně dle četnosti): 1. v hospicu 123 (27 %), 2. doma 107 (23 %), 3. na JIP 91 (20 %), 4.
LDN 80 (17 %), 5. v nemocnici 27 (6 %), 6. na ARO 23 (5 %), 7. jinde (uvedli: všude,
kde je pacient v terminálním stadiu, na interním oddělení, na DIP – OCHRIP, tam, kde
to jeho zdravotní stav dovolí) 4 (méně neţ 1 %). Jeden (méně neţ 1 %) respondent o
tom nepřemýšlelo. 2 (méně neţ 1 %) respondenti neodpověděli.
53
Tab. 17 Důstojné umírání a dobrá smrt
Odpověď na otázku č. 17
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Smíření s lidmi a se smrtí
101
14,92
B Léčba bolesti a příznaků
117
17,28
C Moţnost volby - eutanazie
47
6,94
D Péče o duchovní potřeby
64
9,45
E Ve spánku
113
16,69
F Bez napojení na přístroje
37
5,47
G Ne v LDN
41
6,06
H Náhle, bez nemoci
49
7,24
I Doma
104
15,36
4
0,59
677
100,00
J V nemocnici
Celkem
Graf 17 Důstojné umírání a dobrá smrt
Za důstojné umírání a dobrou smrt povaţuje (řazeno sestupně dle četnosti odpovědí): 1.
léčbu bolesti a příznaků - tuto moţnost zvolilo 117 (17 %) respondentů, 2. ve spánku –
113(17 %), 3. doma - 104 (15 %), 4. smíření s lidmi a se smrtí - 101 (15 %), 5. péči o
duchovní potřeby – 64 (9 %), 6. náhle, bez předchozí nemoci – 49 (7 %), 7. mít moţnost volby - eutanazie - 47 (7 %), 8. ne v LDN - 41 (6 %), 9. bez napojení na přístroje
37 (5 %), 10. v nemocnici - 4 (méně neţ 1 %).
54
Tab. 18 Paliativní medicína jako samostatný obor, mínění respondentů
Odpověď na otázku č. 18
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Ano
65
44,52
B Ne
34
23,29
C Nevím
42
28,77
Bez odpovědi
5
3,42
146
100,00
Celkem
Graf 18 Paliativní medicína jako samostatný obor, mínění respondentů
65 (45 %) respondentů odpovědělo ANO – paliativní medicína je v ČR uznána jako
samostatný obor, 34 (23 %) odpovědělo NE – není uznána jako samostatný obor. 42 (29
%) respondentů NEVÍ, zda je paliativní medicína uznána jako samostatný obor. 5 (3 %)
respondentů neodpovědělo.
55
Tab. 19 Úroveň péče o umírající v ČR
Odpověď na otázku č. 19
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Dobrá
14
9,59
B Spíše dobrá
30
20,55
C Spíše špatná
90
61,64
D Špatná
12
8,22
Celkem
146
100,00
Graf 19 Úroveň péče o umírající v ČR
14 (10 %) respondentů povaţuje úroveň péče o umírající v ČR za dobrou, 30 (21 %)
spíše dobrou. 90 (62 %) povaţuje úroveň péče o umírající za spíše špatnou a 12 (8 %)
povaţuje úroveň péče o umírající v ČR za špatnou. Za dobrou nebo spíše dobrou povaţuje úroveň péče o umírající v ČR 44 (30 %) respondentů. Za spíše špatnou nebo špatnou povaţuje úroveň péče o umírající v ČR 102 (70 %).
56
Tab. 20 Informace o paliativní péči
Odpověď na otázku č. 20
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Během studia na škole
83
45,86
B V průběhu praxe
83
45,86
C Samostudiem
10
5,52
D Jiným způsobem
5
2,76
181
100,00
Celkem
Graf 20 Informace o paliativní péči
Během studia na škole nebo v průběhu praxe získá informace o paliativní péči shodně
83 (46 %) respondentů. 10 (6 %) získá informace samostudiem. 5 (3 %) respondentů
získá informace o paliativní péči jiným způsobem, uvedli: didaktický projekt, soukromá
zkušenost, semináře, internet, osobní zkušeností.
57
Tab. 21 Získané informace o problematice paliativní péče během studia
Odpověď na otázku č. 21
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Ano
14
9,59
B Spíše ano
41
28,08
C Spíše ne
57
39,04
D Ne
21
14,38
E Nesetkal jsem se
13
8,91
Celkem
146
100,00
Graf 21 Získané informace o problematice paliativní péče během studia
Získané informace o paliativní péči během studia povaţuje za dostatečné 14 (10 %)
respondentů, spíše ano – dostatečné 41 (28 %). Za dostatečné nebo spíše dostatečné
hodnotí získané informace 55 (38 %) respondentů. Za spíše nedostatečné povaţuje získané informace 57 (39 %), za nedostatečné 21 (14 %). Za spíše nedostatečné nebo nedostatečné povaţuje získané informace 78 (53 %) respondentů. S problematikou paliativní péče během studia se nesetkalo 13 (9 %) respondentů.
58
Tab. 22 Prostor pro paliativní péči na školách
Odpověď na otázku č. 22
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Ano
9
6,16
B Spíše ano
23
15,75
C Spíše ne
81
55,48
D Ne
15
10,27
E Nevzpomínám si
18
12,34
Celkem
146
100,00
Graf 22 Prostor pro paliativní péči na školách
9 (6 %) respondentů si myslí, ţe je problematice paliativní péče věnován vyučujícími
stejný prostor jako ostatním tématům, jako spíše ano (je věnován stejný prostor) uvádí
23 (16 %) respondentů. 15 (10 %) respondentů si nemyslí, ţe je problematice paliativní
péče věnován vyučujícími stejný prostor jako ostatním tématům, jako spíše ne (není
věnován stejný prostor) uvádí 81 (55 %) respondentů.
59
Tab. 23 Připravenost na poskytování paliativní péče, mínění respondentů
Odpověď na otázku č. 23
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Ano
73
50,00
B Ne
45
30,82
C Nevím
28
19,18
Celkem
146
100,00
Graf 23 Připravenost na poskytování paliativní péče, mínění respondentů
V současné době se cítí připraveno na poskytování paliativní péče 73 (50 %) respondentů. Nepřipraveno se cítí 45 (31 %) respondentů. Jako příčinu uvádí: komunikaci
s pacientem, fyzické a psychické vyčerpání, protoţe bych to nechtěla dělat, vyhoření,
necítím se na to, nedostatek praxe s paliativní péčí, strach ze smrti, nemám zkušenosti,
chybí informace. 28 (19 %) respondentů neví, zda se cítí připravená na poskytování
paliativní péče.
60
Tab. 24 Příprava v problematice paliativní péče
Odpověď na otázku č. 24
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Komunikace s pacientem
44
20,47
B Komunikace s rodinou
58
26,98
C Přímá konfrontace se smrtí
35
16,28
D Ošetřovatelská specifika
9
4,19
E Odborné výkony
6
2,78
F Péče o mrtvé tělo
9
4,19
G Administrativa
35
16,28
H Jiné
8
3,72
Bez odpovědi
11
5,11
Celkem
215
100,00
Graf 24 Příprava v problematice paliativní péče
Řazeno sestupně dle četnosti: 1. Nejméně mě připravilo studium na komunikaci
s rodinou – uvedlo 58 (27 %) respondentů, 2. na komunikaci s pacientem 44 (20 %), 34. na přímou konfrontaci se smrtí a administrativu – shodně 35 (16 %), 5-6. na ošetřovatelská specifika a péči o mrtvé tělo – shodně 9 (4 %), 7. jiné (neuvedli ţádné odpovědi)
8 (4 %), 8. na odborné výkony 6 (3 %). Neodpovědělo 11 (5 %) respondentů.
61
Tab. 25 Vzdělávání v paliativní péči
Odpověď na otázku č. 25
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Ano
53
36,30
B Ne
89
60,96
Bez odpovědi
4
2,74
146
100,00
Celkem
Graf 25 Vzdělávání v paliativní péči
53 (36 %) respondentů ví, kde se můţe vzdělávat v paliativní péči, respondenti uvedli:
semináře, samostudium (internet, literatura, odborné časopisy, knihovna Cesty domů),
certifikované kurzy, odborné studium na VŠ, odborné stáţe (hospic). 89 (61 %) neví,
kde se můţe vzdělávat v paliativní péči. Neodpověděli 4 (3 %) respondenti.
62
Tab. 26 Překáţky pro paliativní péči
Odpověď na otázku č. 26
Absolutní četnost [n]
Relativní četnost [%]
A Osobnostní kvality
41
6,01
B Nedostatek hospiců
114
16,72
C Přetíţení personálu
99
14,52
D Finance
98
14,37
E Vzdělání personálu
38
5,57
F Informovanost
64
9,38
G Spolupráce s rodinou
36
5,28
H Izolovanost umírajících
59
8,65
I Potřeby pacienta
57
8,36
J Nezájem společnosti
76
11,14
Celkem
682
100,00
Graf 26 Překáţky pro paliativní péči
Řazeno sestupně podle četnosti: 1. Za hlavní překáţku v poskytování paliativní péče
povaţuje 114 (17 %) respondentů nedostatek hospiců, dále 2. přetíţení personálu 99 (15
%), 3. finance 98 (14 %), 4. nezájem společnosti 76 (11 %), 5. informovanost 64 (9 %),
6. izolovanost umírajících 59 (9 %), 7. potřeby pacienta 57 (8 %), 8. osobnostní kvality
41 (6 %), 9. vzdělání personálu 38 (6 %), 10. spolupráce s rodinou 36 (5 %).
63
Otázka č. 27
Vyjádření respondentů v poloţce 27 dotazníku předkládáme v Příloze 8.
64
7.7 Diskuze
V teoretické části bakalářské práce jsme se zaměřili na uvedení nových definic
základních pojmů v paliativní a hospicové péči. Popsali jsme historická východiska
paliativní péče, která povaţujeme za důleţitá pro uvědomění si vývoje společenského
názoru na smrt, umírání a nevyléčitelná onemocnění. Uvedli jsme filozofii paliativní a
hospicové péče a nejnovější doporučení EAPC, která se snaţí o sjednocení terminologie
v paliativní péči s cílem definování společných celoevropských standardů poskytování
paliativní a hospicové péče v Evropě. Historie paliativní péče v České republice nám
ukázala, jaký náskok mají před námi okolní státy. Jediná práce se zaobírá umíráním a
paliativní péčí v ČR (Kalvach et al., 2004). Na ni sice navazuje několik publikací vydaných v rámci projektu „Podpora rozvoje paliativní péče v České republice“, zdá se však
bez odezvy (Sláma, 2004). Na situaci v ČR jsme ukázali praktické poskytování paliativní a hospicové péče (Standardy hospicové paliativní péče APHP, 2007). Uvedli jsme
význam multidisciplinárního týmu a úlohu zdravotní sestry.
Zdravotní sestra jako „nástroj“ ošetřovatelství stojí v těsné blízkosti nemocných,
tvoří spolu s lékařem jádro multidisciplinárního týmu paliativní péče. Především odborná zdatnost zdravotních sester je nesmírně důleţitá. Trendem moderního ošetřovatelství
je zaměření na potřeby pacientů a jejich rodin, ty jsou klíčové pro ošetřovatelství v paliativní a hospicové péči. Pro to, aby mohli rozumět potřebám nemocných, je nutná
„připravenost“ zdravotních sester k setkávání se s nevyléčitelně nemocnými, umírajícími a jejich rodinnými příslušníky. Detailně jsme se věnovali, komu je paliativní péče
určena a kdo a jak se podílí na rozhodnutí o zahájení paliativní péče. V závěru teoretické části jsme se snaţili přinést detailní informace o současných moţnostech vzdělávání
v paliativní a hospicové péči v ČR.
Soubor respondentů tvořily z 96 % ţeny (Tab. 1). Ve věkovém rozloţení respondentů (Tab. 2) povaţujeme za významné nízké procento zastoupení věkové kategorie 26 – 30 let (8 %). Můţe to ukazovat na sníţení zájmu o povolání zdravotní sestry
nebo na odchody zdravotních sester do jiných oborů. Průzkumu se zúčastnily z 62 %
zdravotní sestry s více neţ desetiletou praxí, z 80 % pak zdravotní sestry s více neţ tříletou praxí (Tab. 3). V hodnoceném souboru byli zastoupeni respondenti z interních (38
%) a chirurgických (23 %) oborů, z onkologie 18 %), z léčebny pro dlouhodobě nemocné (8 %) a studenti v oboru zdravotnický asistent ze SZŠ (13 %) (Tab. 4). Respondenti
65
z hospicu nebyly zastoupeni. Respondenti s vysokoškolským vzděláním (s tituly Bc.,
Mgr.) byly zastoupeni minoritně v 10 % (Tab. 5).
V hodnocení svých znalostí z paliativní a hospicové péče převaţuje u respondentů kladné hodnocení. Známkou 1 a 2 se ohodnotilo 36 % respondentů, známkou 3 40 %
a známkami 4 a 5 20 % respondentů (Tab. 6). To je ve velkém rozporu se znalostmi
definic paliativní a hospicové péče, na které znalo správnou odpověď jmenovitě 36 %
(Tab. 8) a 49 % (Tab. 9) dotazovaných. 60 % respondentů (4 % neodpověděla) nezná
definici paliativní péče (Tab. 8) a 49 % respondentů (3 % neodpověděla) neví nebo nemá představu o tom co je hospic (Tab. 9). Kvalitativní hodnocení otázek 8 a 9 můţe být
významně zatíţeno jejich subjektivním hodnocením. Podobné výsledky ale přináší znalost hospiců v ČR: alespoň jeden hospic zná 75 % respondentů, ale 38 % respondentů
nezná (neumí vyjmenovat) ani jeden hospic v ČR (Tab. 10). Méně neţ polovina respondentů ví o tom, ţe paliativní medicína je v ČR uznána jako samostatný obor; 23 % respondentů odpovědělo, ţe paliativní péče není samostatným oborem v ČR.
Téměř 90 % respondentů hodnotí paliativní péči za prospěšnou, avšak kaţdý
desátý respondent má pochybnosti nad tím, zda je či není paliativní péče pro pacienta
prospěšná (Tab. 11). Respondenti mají paliativní péči mylně spojenou jen s nemocnými
s onkologickou diagnózou a se starými lidmi (Tab. 12a). Velmi málo respondentů si je
vědomo, komu by měla být paliativní péče poskytována (Tab. 12b).
Respondenti z 68 % míní, ţe paliativní péče můţe být poskytována ambulantně
(Tab. 13). Praktické znalosti respondentů o formách ambulantní paliativní péče nelze
však povaţovat za dostatečné (Příloha 6). 10 % respondentů si myslí, ţe paliativní péči
nelze ambulantně poskytovat, důvody proč uvádíme v Příloze 7. Dle Tab. 14 se pokročilá stadia nevyléčitelných onemocnění nejčastěji projevují bolestí, úzkostí a depresemi
(35 %), dále nechutenstvím a proleţeninami (29 %). Překvapivě dušnost jako příznak
pokročilého stadia onemocnění označilo jen 10 % respondentů (Tab. 14). Ve studiích se
přitom dušnost vyskytuje na prvních místech pomyslného ţebříčku výskytu potíţí u
pokročilých stadií nevyléčitelných onemocnění (O´Connor et al., 2005, Marková,
2010).
Více jak polovina respondentů volila hospic spolu s domácí ošetřovatelskou péčí, rodinou, ambulancí bolesti a duchovním jako poskytovatele paliativní péče (Tab.
15a), přitom hospic by měl být místem paliativní péče. Jen čtvrtina respondentů si uvědomuje důleţitost multidisciplinárního týmu, který poskytuje paliativní péči (Tab. 15b).
Polovina respondentů si myslí, ţe nevyléčitelně nemocní umírají v hospicu nebo doma
66
(Tab. 16). Taková realita by nebyla vůbec špatná. Bohuţel ani tak tomu není, uváţíme-li
jen statistické údaje počtu hospicových lůţek v ČR a roční úmrtnost v roce 2009 (398
lůţek, úmrtnost 107 421), odhaduje se 1 – 3 % (Statistická Ročenka ČR 2010, Opatrná,
2008). Druhou polovinu, kde podle respondentů umírají nevyléčitelně nemocní, tvoří
společně nemocnice, LDN, JIP, ARO (Tab. 16). Léčbu bolesti a příznaků, úmrtí ve
spánku, úmrtí doma si představuje více neţ polovina respondentů jako důstojné umírání
a dobrou smrt. 10 % nespojuje důstojné umírání a dobrou smrt s LDN a nemocnicí
(Tab. 17). Téměř dvě třetiny respondentů povaţuje úroveň péče o umírající za spíše
špatnou nebo špatnou (Tab. 19). Za špatnou péči o umírající povaţují zřejmě tu, která
probíhá v nemocnicích.
Znalosti a informace z paliativní a hospicové péče dotazovaní získávají shodně
jak během studia, tak během praxe (Tab. 20). Více jak polovina respondentů (53 %)
povaţuje získané informace během studia za spíše nedostatečné nebo nedostatečné, 9 %
respondentů se s paliativní a hospicovou péčí během studia vůbec nesetkalo (Tab. 21).
Nadpoloviční většina (65 %) respondentů si myslí, ţe paliativní a hospicové péči je poskytováno méně prostoru oproti ostatním tématům. Významné je procento dotazovaných (12 %), kteří si nevzpomínají (Tab. 22). Nejvíce zanedbávanou oblastí během studia je podle respondentů příprava na komunikaci s rodinou a komunikaci s pacientem
(celkem 47 %) (Tab. 24). Z toho vyplývá, ţe respondenti získávají jak během studia, tak
během praxe nedostatečné nebo ţádné informace o paliativní péči. Ze své zkušenosti ví,
ţe na školách výuka v paliativní péči neprobíhala a neprobíhá. Polovina respondentů
však uvádí, ţe se cítí připravena na poskytování paliativní péče, třetina se necítí připravena (Tab. 23). Pouze 36 % respondentů ví, kde se můţe vzdělávat v paliativní a hospicové péči (Tab. 25). Za hlavní překáţky v poskytování paliativní péče povaţují respondenti na prvních třech místech nedostatek hospiců, přetíţení personálu a finance (celkem 46 %). Při pohledu z pomyslného konce ţebříčku „nejméně“ překáţí v poskytování
paliativní a hospicové péče spolupráce s rodinou, vzdělání personálu a osobnostní kvality (Tab. 26). Z tohoto pohledu je vzdělání respondentů v paliativní péči významně podceňováno i samotnými respondenty. Rodinu nemocného bychom měli začleňovat do
péče.
Předmětem bakalářské práce byla paliativní a hospicová péče z pohledu zdravotnických asistentů a zdravotních sester, ať v přípravě na své budoucí povolání nebo v
praxi. Z teoretické části vyplývá, ţe paliativní a hospicová péče má mít své pevné místo
v konceptu „celostní“ péče o nemocné. Jaké jsou důsledky úrovně přípravy na poskyto67
vání péče, se odráţí ve znalostech, informacích a názorech zdravotnických asistentů a
zdravotních sester na paliativní a hospicovou péči. Z toho můţeme usuzovat na kvalitu
poskytované paliativní a hospicové péče.
68
Závěr
Analýzou a interpretací získaných dat z průzkumu jsme došli k těmto závěrům:
1. Znalosti zdravotnických asistentů a zdravotních sester z paliativní a hospicové péče
jsou nedostatečné.
2. Příprava zdravotnických asistentů a zdravotních sester na poskytování paliativní a
hospicové péče je nevyhovující.
3. Zdravotničtí asistenti a zdravotní sestry mají velmi omezené moţnosti vzdělávání
v paliativní a hospicové péči, jejich znalosti o moţnostech vzdělávání v paliativní a
hospicové péči nelze povaţovat za dostatečné.
Na základě uvedených závěrů předkládáme tato doporučení pro praxi:
1. Začlenit paliativní péči do koncepce studijních programů na všech úrovních vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků (zdravotnických asistentů a zdravotních sester).
2. Zvýšit nabídku dalšího vzdělávání pro nelékařské zdravotnické pracovníky (zdravotnických asistentů a zdravotních sester).
3. Motivovat zdravotnické asistenty a zdravotní sestry k výkonu povolání.
4. Aktivně podporovat osobnostní růst a vzdělávání zdravotnických asistentů a zdravotních sester, např. sebezkušenostními výcvikovými aktivitami.
69
Seznam bibliografických odkazů
Česká společnost paliativní medicíny České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
Poslání.
[online].
[s.a.].
[Cit.
2011-04-02].
Dostupné
na:
http://www.paliativnimedicina.cz/sluzby/prezentace
Doporučení představenstva ČLK č. 1/2010 k postupu při rozhodování o změně léčby
intenzivní na léčbu paliativní u pacientů v terminálním stavu, kteří nejsou schopni vyjádřit
svou
vůli.
[online].
[Cit.
2011-04-03].
Dostupné
na:
http://www.lkcr.cz/document3.php?param=dokumenty_file,DOKUMENTY_FILE_ID,,
TYPE,NAME,DATE_AKT&id=89095
Doporučení Rec (2003)24 Výboru ministrů Rady Evropy členským státům.
O organizaci paliativní péče. Praha : Hospicové občanské sdruţení Cesta domů. 2004.
[online].
[s.a.].
[Cit.
Dostupné
2011-04-10].
na:
http://www.eapcnet.org/download/forReccCoun-Europe/ReccCE-Czech.pdf
FERRELL, B. R., COYLE, N. et al. 2010. Oxford textbook of palliative nursing. In
COYLE, N. Introduction to Palliative Nursing Care. 3. vyd. New York : Oxford
University Press, Inc., 2010. 1381 s. ISBN 978-0-19-539134-3, s. 3 – 11.
FERRELL, B. R., COYLE, N. et al. 2010. Oxford textbook of palliative nursing. In
EGAN, K. A., LABYAK, M. J. Hospice Palliative Care for the 21st Century: A Model
for Quality End-of-Life Care. 3. vyd. New York : Oxford
University Press, Inc.,
2010. 1381 s. ISBN 978-0-19-539134-3, s. 13 – 52.
HAŠKOVCOVÁ, H. 2007. Thanatologie, Nauka o umírání a smrti. 2. vyd. Praha: Galén, 2007. 244 s. ISBN 978-80-7262-471-3
Hospicová péče v České republice. Adresář poskytovatelů hospicové paliativní péče
podle
krajů.
[online].
[s.a.].
[Cit.
2011-04-02].
Dostupné
na:
http://www.asociacehospicu.cz/o-hospicich/hospice-v-cr/
KALVACH Z., MAREŠ Z. et al. 2004. Umírání a paliativní péče v ČR (situace, reflexe,
vyhlídky). Praha: Hospicové občanské sdruţení Cesta domů. 2004. 103 s. ISBN 80–
239–2832–5
Magisterské programy. Univerzita Pardubice Fakulta zdravotnických studií. [online].
[s.a.].
[Cit.
2011-04-02].
Dostupné
na:
http://www.upce.cz/fzs/studium/magisterske.html
70
MARKOVÁ, M. 2010. Sestra a pacient v paliativní péči. 1. vyd. Praha : Grada, 2010.
128 s. ISBN 978-80-247-3171-1
MUNZAROVÁ, M. 2005. Eutanazie, nebo paliativní péče? 1. vyd. Praha : Grada,
2005. 108 s. ISBN 80-247-1025-0
O´CONNOR M., ARANDA S. 2005. Paliativní péče pro sestry všech oborů. 1. vyd.
Praha : Grada, 2005. 324 s. ISBN 80-247-1295-4
OPATRNÁ, M. 2008. Etické problémy v onkologii. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2008.
114 s. ISBN 978-80-204-1876-0
PAYNE, S., SEYMOUR, J., INGLETON C. et al. 2007. Principy a praxe paliativní
péče. 1. vyd. Brno : Společnost pro odbornou literaturu, 2007. 807 s. ISBN 978-8087029-25-1
PETRÁČKOVÁ V., KRAUS J. et al. 2000. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Praha : Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9
RADBRUCH L., PAYNE S. et al. 2010. Standardy a normy hospicové a paliativní péče
v Evropě, doporučení Evropské asociace pro paliativní péči. Praha: Cesta domů a Česká společnost paliativní medicíny. 2010. [online]. [s.a.]. [Cit. 2011-04-02]. Dostupné na:
http://www.umirani.cz/res/data/013/001488.pdf
SKÁLA B., SLÁMA O., VORLÍČEK J., MISCONIOVÁ B. 2005. Paliativní péče o
pacienty v terminálním stadiu nemoci. Doporučený diagnostický a léčebný postup pro
všeobecné praktické lékaře. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČSL JEP, 2005.
10 s. ISBN 80-86998-03-7
SLÁMA O., ŠPINKA Š. 2004. Koncepce paliativní péče v ČR – Pracovní materiál
k odborné a veřejné diskusi. Praha: Hospicové občanské sdruţení Cesta domů. 2004.
45. ISBN 80-239-4330-8
Specializační vzdělávání v oboru Komunitní ošetřovatelská péče. NCO NZO. [online].
[s.a.]. [Cit. 2011-04-02]. Dostupné na:
http://www.nconzo.cz/web/vzdelavani/nabidka-akci2011?p_p_id=RegistrationForm_WAR_IS_NCO_PORTAL_INSTANCE_FjBr&p_p_li
fecycle=0&p_p_state=pop_up&p_p_mode=view&p_p_col_id=column2&p_p_col_pos=1&p_p_col_count=3&tplan-cisp=3037
71
Standardy hospicové paliativní péče. 1. vyd. Asociace poskytovatelů hospicové paliativní
péče.
2007
[online].
[Cit.
2011-04-02].
Dostupné
na:
http://www.asociacehospicu.cz/nase-projekty/standardy-kvality/
Statistická ročenka České republiky 2010. Český statistický úřad Praha.
SVATOŠOVÁ, M. 2003. Hospice a umění doprovázet. 5. doplněné vyd. Praha : Ecce
homo, 2003. 150 s. ISBN 80-902049-4-5
Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky, částka 9, září 2004. Koncepce
ošetřovatelství.
VORLÍČEK J., SLÁMA O. 2005. Paliativní medicína – historie a současnost. In Sanquis. 2005, č. 41, s. 34 [online]. [s.a.]. [Cit. 2011-04-06]. Dostupné na:
http://www.sanquis.cz/index2.php?linkID=art345
Vyhláška č. 39/2005 Sb. Ministerstva zdravotnictví České republiky. Požadavky na studijní programy nelékařských zdravotnických povolání. [online]. [Cit. 2011-04-02]. Dostupné
na:
http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701
?PC_8411_number1=39/2005&PC_8411_p=4&PC_8411_l=39/2005&PC_8411_ps=10
#10821
Výroční zpráva 2009 Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče. [online]. [s.a.].
[Cit. 2011-04-02]. Dostupné na: http://www.asociacehospicu.cz/html/files/vz2009.pdf
Vzdělávací akce Paliativní ošetřovatelská péče. NCO NZO. [online]. [s.a.]. [Cit. 201104-02].
Dostupné
na:
http://www.nconzo.cz/web/vzdelavani/nabidka-akci-
2011?p_p_id=RegistrationForm_WAR_IS_NCO_PORTAL_INSTANCE_FjBr&p_p_li
fecycle=0&p_p_state=pop_up&p_p_mode=view&p_p_col_id=column2&p_p_col_pos=1&p_p_col_count=3&tplan-cisp=3234
WHO Definition of Palliative Care. [online]. [s.a.]. [Cit. 2011-04-02]. Dostupné na:
http://www.who.int/cancer/palliative/definition/en/
72
Přílohy
Příloha 1 – Ţádost o provedení dotazníkového šetření v FNKV – odpověď (s. 74)
Příloha 2 – Dotazník (s. 75)
Příloha 3 – Příklady odpovědí na otázku č. 7 „Co Vás jako první napadne, kdyţ se řekne
paliativní péče?“ (s. 82)
Příloha 4 – Příklady odpovědí na otázku č. 8: „Pokuste se definovat paliativní péči“ (s.
84)
Příloha 5 – Příklady odpovědí na otázku č. 9: „Co je podle Vás hospic, co si pod tímto
pojmem představujete?“ (s. 85)
Příloha 6 – Příklady odpovědí na otevřenou část otázky č. 13, poloţka ANO. Paliativní
péče můţe být poskytována ambulantně, jak? (s. 87)
Příloha 7 – na otevřenou část otázky č. 13, poloţka NE. Paliativní péče nemůţe být poskytována ambulantně, proč? (s. 88)
Příloha 8 – Odpovědi na poloţku 27 dotazníku: (s. 89)
73
74
Příloha 2
Dotazník
Váţené zdravotní sestry, zdravotní asistentky/ti
jsem studentka 3. ročníku oboru Ošetřovatelství na Univerzitě Alexandra Dubčeka
v Trenčíně.
Dotazník, který máte před sebou je důleţitou součástí mé bakalářské práce „Příprava
sester na poskytování paliativní a hospicové péče“, pod vedením MUDr. Jindřicha Polívky, konzultantem je MUDr. Marián Kaščák PhD.
Vaše pracoviště/školu jsem si vybrala k získání základních informací.
Prosím Vás proto o spolupráci, o vyplnění mého dotazníku.
Dotazník je anonymní. Získané informace budou pouţity jen a pouze pro potřeby a účely mé bakalářské práce.
Zodpovězte prosím pečlivě všechny otázky (dotazník není Vaší zkouškou).
Vámi vybranou odpověď zakroužkujte, případně doplňte do vyznačeného místa.
Vyplněný dotazník prosím vložte do připravené složky, na které je vyznačeno datum sběru dotazníků.
V případě nejasností mě neváhejte kontaktovat na e-mailové adrese
[email protected]
Děkuji za Váš čas.
Miroslava Polívková
75
1) Vaše pohlaví:
ţena – muţ
2) Váš věk:
a) do 20 let
b) 21-25 let
c) 26-30 let
d) 31-40 let
e) 41-50 let
f) 51 let a více
3) Délka Vaší odborné praxe:
a) méně neţ 1 rok
b) 1-2 roky
c) 3-5 let
d) 6-10 let
e) 10 let a více
4) Vaše pracoviště (event. uveďte podobor - plicní, gastroenterologie, obecná chirurgie, ortopedie, traumatologie, atd.):
a) interní oddělení b) chirurgické oddělení c) onkologické oddělení d) hospic
e) LDN
f) nepracuji, jsem student/ka SZŠ
5) Jaké je Vaše současné vzdělání?
a) SZŠ
b) SZŠ + PSS
c) VZŠ (DiS)
d) VŠ (Bc.)
e) VŠ (Mgr.)
f) jiné: ……
6) Problematiku paliativní péče znám:
výborně 1 – 2 – 3 – 4 – 5 velmi málo
7) Co Vás jako první napadne, když se řekne paliativní péče?
76
……
8) Pokuste se definovat "paliativní péči".
Paliativní péče je ……
9) Co je podle Vás hospic, co si pod tímto pojmem přestavujete?
……
10) Pokud znáte některé hospice v České Republice, uveďte.
a)
b)
c)
d)
e)
11) Je podle Vás paliativní péče pro pacienta prospěšná?
a) ano
b) spíše ano
c) spíše ne
d) ne
e) nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom
12) Uveďte, na kterých odděleních se můžete setkat s paliativní péčí, lze uvést více
možností.
a) onkologické odd.
b) oční odd.
c) kardiologické odd.
d) neurologické odd.
e) pneumologické odd.
f) dětské odd.
g) infekční odd.
h) koţní odd.
i) geriatrické odd.
13) Může být podle Vás paliativní péče poskytována ambulantně?
a) ano
Jak ……
b) ne
Proč ……
c) nevím
77
14) Jaké jsou podle Vás nejčastější projevy pokročilých stadií nevyléčitelných
onemocnění? Lze uvést více možností.
a) bolest
b) nechutenství
c) úzkost, deprese
d) zácpa
e) proleţeniny
f) infekce
g) nauzea, zvraceni
h) dušnost
15) Uveďte, kdo se podle Vás podílí, pokud to stav vyžaduje, na poskytování paliativní péče, lze uvést více možností.
a) ambulance bolesti
b) praktický lékař
c) hospic
d) domácí ošetřovatelské péče
e) rodina
f) sociální pracovnice
g) duchovní
h) lůţkové oddělení
i) psycholog
j) radiační terapeut
k) ortoped
16) Kde podle Vás stráví své poslední dny nevyléčitelně nemocní?
a) hospic
e) na JIP
b) doma
c) v LDN
d) v nemocnici
f) na ARO
g) jinde, kde ……
h) nepřemýšlel jsem o tom
17) Co je podle Vašeho názoru důstojné umírání a dobrá smrt?
78
Vyberte 5 charakteristik.
a) smíření s lidmi a se smrtí
b) dobrá léčba bolesti a jiných příznaků
c) moţnost volby - eutanazie
d) péče o duchovní potřeby
e) ve spánku
f) bez napojení na přístroje
g) ne v LDN
h) náhle bez předchozí nemoci
i) doma, mezi blízkými lidmi
j) v nemocnici
18) Je paliativní medicína v ČR uznávána jako samostatný obor?
a) ano
b) ne
c) nevím
19) Jaká je podle Vás úroveň péče o umírající v ČR?
a) dobrá
b) spíše dobrá
c) spíše špatná
d) špatná
20) Kde jste získal/a informace o paliativní péči?
a) při studiu: SZŠ - VZŠ - PSS - VŠ
b) v průběhu praxe
c) samostudiem
d) jiným způsobem, jak ……
21) Byly pro Vás informace o paliativní péči, o péči o umírající získané během studia dostačující?
a) ano
b) spíše ano
c) spíše ne
d) ne
e) v průběhu studia jsem se s touto problematikou nesetkal/a
79
22) Myslíte si, že vyučující na různých typech zdravotnických škol věnují problematice paliativní péče stejný prostor, jako ostatním?
a) ano
b) spíše ano
c) spíše ne
d) ne
e) nevzpomínám si
23) Cítíte se v současné době připravena na poskytování paliativní péče?
a) ano
b) ne
Pokud ne, uveďte proč: ……
c) nevím, nepřemýšlel/a jsem o tom
24) Na jakou problematiku z oblasti paliativní péče Vás studium připravilo nejméně?
a) na komunikaci s pacientem
b) na komunikaci s rodinou pacienta
c) na přímou konfrontaci se smrtí
d) na ošetřovatelská specifika
e) na odborné výkony
f) na péči o mrtvé tělo
g) na administrativu
h) jiné: ……
25) Víte, kde se můžete vzdělávat v oboru paliativní péče?
a) ano
Pokud ano, uveďte příklady: ……
b) ne
26) Jaké jsou podle Vás hlavní překážky paliativní péče, a péče o umírající v ČR?
Uveďte 5 charakteristik.
a) osobnostní kvalita personálu
b) nedostatek hospiců
c) přetíţení personálu
d) finance
e) nedostatečné vzdělání personálu
f) nedostatečná informovanost o principech paliativní péče
80
g) nedostatečná spolupráce s rodinou
h) izolace umírajících
i) nerespektování potřeb pacienta
j) nezájem veřejnosti a institucí o problematiku smrti
27) Pokud se chcete blíže vyjádřit k tématu některé otázky, můžete zde:
……
81
Příloha 3
Příklady odpovědí na otázku č. 7 „Co Vás jako první napadne, kdyţ se řekne
paliativní péče?“:
Léčba bolesti.
Léčba symptomů.
Zmírnění obtíţí (bolesti).
Nevyléčitelná nemoc, nemocní.
Péče o pacienta v term. stadiu.
Důstojné umírání.
Konečné stadium - péče o umírajícího.
Peč. péče.
LDN
Odborná léčba příznaků doprovázející umírání, účinná léčba bolesti.
Bezbolestná péče.
Účinná pomoc – důstojnost do konce.
Doţití do konce bezbolestně.
Pomoc se nachází v oš. péči.
Paliativní péče je tišení bolesti morfinovými preparáty nebo ozařováním.
Zvládnutí péče o bolest.
Rozumné řešení neřešitelného problému.
Všechny moţnosti léčby byly vyčerpány.
DOMOV, krásné prostředí.
Péče o staré chronicky nemocné.
Hospic.
PP tiší bolest, ale neléčí problem.
Zastavení příznaků.
To uţ je konečná.
Smrt.
Následná onkologická.
Následná dlouhodobá péče.
Neoperační.
Neléčí se operativně, ale pouze příznaky (onkolog. pacienti).
Usnadnění konce ţivota.
Péče o pacienty ve váţném stavu -> exitus.
82
Péče o dlouhodobě a nevyléčitelně nemocné.
Nekurabilní.
Ukončení léčby.
Klidný odchod.
Beznaděj.
Péče před smrtí.
Klidné a důstojné doţití.
Bolest.
Zmírnit pacientovou utrpení/bolest v posledních dnech ţivota.
Oddálená smrt.
Zkvalitnění ţivota u umírajících.
Pacient v terminálním stadiu.
Neoperabilní.
Kdyţ není moţná radikální léčba – úlevová péče.
83
Příloha 4
Příklady odpovědí na otázku č. 8: „Pokuste se definovat paliativní péči“.
Důstojné umření, umírání.
Důstojná a láskyplná péče k člověku.
Relativní pohodlí nevyléčitelně nem. člověka.
Léčba příznaků nemoci.
Úleva od bolesti.
Neúplné vyléčení jen pozastavení příznaků.
Nechat nemocného doţít.
Odstranění nádoru.
Potlačování pravé psychosomatické podstaty nemoci.
Péče o staré, umírající lidi.
Péče o nevyléčitelně nemocné.
Usnadnění umírání nevyléčitelných pacientů v klidném prostředí a pod dohledem oš.
personálu.
Léčba, která nevede k vyléčení pacienta, jen stabilizace stavu, tlumení bolesti …
Odlehčení, zmírnění bolestí, nevyléčí.
Odborná léčba příznaků, které doprovázejí umírání.
Nevím.
Péče o umírajícího.
Dlouhodobá péče -> exitus.
Péče o pacienta v terminálním stadiu nebo o nevyléčitelně nemocné s předpokládanou
délkou ţivota ne delší neţ ½ roku, zmírnění bolestí, poskytnutí klidného umírání.
Neoperabilní.
Úlevová péče, která je bez operačního procesu.
84
Příloha 5
Příklady odpovědí na otázku č. 9: „Co je podle Vás hospic, co si pod tímto pojmem představujete?“
Dlouhodobá péče o seniory.
Dlouhodobá péče.
Poslední pomoc a důstojnost.
Hospic je kde jsou pacienti hospitalizovaní na odd., kde se mohou sestry o ně starat,
kdyţ nemohou být hospitalizovaní v nemocnici.
Zařízení, kde jsou hospitalizovaní pacienti, jejichţ prognóza je max. 6 měs.
Umírající pacient.
Kam chodí lidé umírat, je o ně dobře postaráno.
Hospic je kde starý člověk doţívá.
Poslední lidská zastávka.
Místo, kde Vás nechají v klidu doţít svůj ţivot.
Zařízení pro starší lidi s odbornou péčí.
Lidé tam doţívají v poklidném stavu.
Leţí tam pacienti, kteří tam chtějí důstojně strávit stáří.
Hospic je pro lidi, kteří jsou nemocní a nemohou se vyléčit, ale nechtějí umírat
v nemocnici a chtějí být v posledním stadiu nemoci v příjemném prostředí, podobném
jejich domácímu.
Péče o umírající. Zpříjemnění odchodu z tohoto světa.
Zařízení, kde umírají lidé.
Místo posledního odpočinku.
Péče o nevyléčitelně nemocné v posledním stadiu.
Místo pro umírající. Místo, kde umírají nemocní.
Ústav, kde doţívají nevyléčitelně nemocní.
Sociální sluţba, která se zabývá paliativní péčí.
LDN, lepší LDN.
Zdravotnické zařízení pečující o – pro umírající pacienty.
Ošetřování nemocných, vyţadujících celodenní dlouhodobou péči.
Léčebna nevyléčitelných a nemocných ve stadiu umírání.
Zařízení, kde jsou umístěni pacienti s následnou péčí aţ do smrti.
Péče o pacienty vyţadující neustálou péči a dohled.
85
Zařízení zdrav., kde poskytují léčbu a ošetř. péči. Jsou zde přijímáni pacienti, u kterých
je předpokládaná délka ţivota do ½ roku.
Nemocnice pro nevyléčitelně nemocné.
Dům s pečovatelskou sluţbou – pro nemocné bez léčby nebo léčba není moţná.
Dům s pečovatelskou sluţbou, kde leţí lidi v terminálních stadiích a nijak se jiţ neléčí.
86
Příloha 6
Příklady odpovědí na otevřenou část otázky č. 13, poloţka ANO. Paliativní péče
můţe být poskytována ambulantně, jak?
S pomocí domácí péče nebo poradenství s hospicem.
Ambulance radí, např. jak pečovat o člena rodiny, konzultace, poradenství.
Mobilní hospic.
Ve spolupráci s rodinou. P
acient dochází ambulantně na aplikaci léků nebo infuzí proti bolestem.
Ve spolupráci s rodinou, sociální pracovnice a domácí péče.
Docházením zdravotnického personálu do domovů pacientů.
Ozařování.
Předepisováním léků proti bolesti, morfinových preparátů.
Zajištěním léky + domácí ošetřovatelské agentury.
Léky, psychoterapie
Doporučení domácí péče.
Denní stacionáře.
Domácí hospic.
Tlumení projevů nemoci, komunikace s rodinou, doporučení domácí péče.
Ambulance bolesti, denní stacionáře.
Docházení za pacientem domů.
Ambulance hospicové péče.
Léky, injekce, infuze.
Homecare, duchovní a rodina.
Půjčování pomůcek.
Klienti musí být pojízdní.
Pakliţe o pacienta doma pečuje zdravotník, který je schopen aplikovat injekce (náplasti), infuzní terapie.
Rady po telefonu.
Dojíţděním.
87
Příloha 7
Odpovědi na otevřenou část otázky č. 13, poloţka NE. Paliativní péče nemůţe
být poskytována ambulantně, proč?
Nedovoluje to stav nemocného – nelze ho vozit na ambulanci.
Potřeba péče.
Nelze.
Velká zátěţ pro pacienta i rodinu.
Jak by se pacient dostával do nemocnice (, kdyţ je třeba leţící?).
Ne, protoţe by měla být péče intenzivní, ale záleţí na stavu klienta. Pokud je ta moţnost, aby byl doma, můţe být.
88
Příloha 8
Odpovědi na poloţku 27 dotazníku:
Chci podotknout, ţe umírání by bylo pro pacienty lepší, kdyby někteří lékaři neexistovali. Nerespektují pacientova přání a za kaţdou cenu je zbytečně vyšetřují. Třeba ročníky 1918, 1920 apod. Kryjou si vlastní záda a na potřeby pacientů kašlou.
Umírání se přestává brát jako součást ţivota. Lékaři se chovají nehumánně – etiku umírání neznají – léčí aţ za HROB.
Moţnost volby – eutanazie!!!
Dotazník nebyl zajímavý.
Povaţuji PP za klíčovou problematiku dnešní situace ve zdravotnictví. Pacient si zaslouţí důstojný odchod ze ţivota.
Paliativní péče je citlivá problematika, o kterou by se měli zajímat lékaři. Měli by se
naučit poznat, kdy s ní začít …
Naše zdravotnictví není připraveno přijmout principy paliativní péče, kladen důraz na
kurativní léčbu, ale pokud jiţ není moţná, nevíme, co dělat nebo se ke škodě pacienta
dál snaţíme v kurativě pokračovat.
Vidim jako potřebné na kaţdé nemocnici oddělení paliativní péče (specializované sestry, lékaři s atestací paliativy a léčby bolesti).
Více přednášek na téma „Paliativní péče“. Větší informovanost. Hodně úspěchů .
Můj názor je ten, ţe pokud je zdravotní personál vyškolen a má dostatek pomůcek, neměl by být problém v poskytování paliativní léčbě. Jenţe největší problém je v tom, ţe
na to není dostatek času a empatie ke klientům. A k tomu vás nikdo nevyškolí.
89
Download

Zde - Umírání.cz