FAKULTA STAVEBNÍ
R E K O N S T R U K C E
KATEDRA ARCHITEKTURY
A
O C H R A N A
P A M Á T E K
ROPA HK……………………………………………………………………………………..SYLABY PŘEDNÁŠEK
1.PŘEDNÁŠKA
HISTORICKÉ ZDIVO
Na našem území zděná stavba importem především ze západu a jihu, základ zděných konstrukcí je
středomořský.
Místní zdroje stavebního materiálu a sociální postavení stavebníků ovlivnily způsob provedení zděné
konstrukce.
Pojivem vápenná malta, popř. hliněná malta s větší či menší příměsí vápna, nebo se zdilo nasucho.
I. TESANÝ KÁMEN
Používal se pro obvodové zdivo (lité jádro s lícem z tesaných prvků).
ROMÁNSKÉ ZDIVO
Nejdůsledněji naplňuje ideál staveb z tesaného kamene.
Zdivo -
řádkové
kvádříkové
kvádrové
Materiál – opuka, popř. pískovec (více namáhané části z tvrdšího materiálu, např. železitý pískovec)
Miskovitý povrch (v důsledku opracování otloukáním).
Charakteristické podřezávané spáry.
Tloušťka cca 100cm i více, 9.-11.století: výška kvádříkových řádků 8-14cm, 12.století: výška
kvádříkových řádků 25cm a více.
Zvláštnost: hlízové zdivo.
GOTICKÉ ZDIVO
Tesaný kámen stále považován za ideál, používá se zejména na významných církevních stavbách.
Oproti románské architektuře je velikost prvků větší a opracování hladší.
Materiál – ustupuje měkká opuka, preferuje se pískovec, popř. tvrdý kámen – žula.
HISTORICKÉ ZDIVO
1
FAKULTA STAVEBNÍ
R E K O N S T R U K C E
KATEDRA ARCHITEKTURY
A
O C H R A N A
P A M Á T E K
ROPA HK……………………………………………………………………………………..SYLABY PŘEDNÁŠEK
Pomocné vložky – čepy, trny ze železa nebo barevných kovů, popř. vložky z litého měkkého kovu
(olovo).
Kombinace tesaného kamene (architektonické články, nárožní armatury apod.) a lomového kamene pro
méně náročné části stavby.
RENESANČNÍ ZDIVO
Staveb z tesaného kamene ubývá, převládají omítané stavby z cihel.
Tesané prvky = výtvarné akcenty (brány, ostění, architektonické články).
BAROKNÍ ZDIVO
Tesaná průčelí u programově historizujících staveb (např.dostavba středověkách areálů)
19.STOLETÍ
Stále klesá užívání tesaného kamene v běžné výstavbě.
Historizující tendence – podíl průčelí z tesaného kamene stoupá.
Specifické neomítané zdění na severo- a východočeském venkově.
II. LOMOVÝ KÁMEN
Nepravidelné, větší ploché kusy kamene skládané se snahou o vazbou s různým pojivem – s hliněnou
nebo vápennou maltou, popř. nasucho bez pojiva. Počítalo se s jeho omítáním.
Uplatňuje se od počátku gotiky.
Lomové zdivo může obsah příměs cihel (smíšené zdivo), jejich podíl postupně stoupá.
Materiál – střední a severní Čechy – pískovec, jižní Čechy – žula …důležitá regionální příslušnost.
Ve větších úsecích zdiva byly vytvářeny úseky (odlišným kladením kamenných prvků) ve tvaru
klenebních oblouků či pasů z důvodů ztužení konstrukce.
III. CIHELNÉ ZDIVO
Cihly – pravidelný, ve formách připravený stavební prvek z pálené hlíny.
Pálily se i složitější profilované a zdobené kusy pro portálová ostění, klenební žebra apod.
Na našem území tradice užívání cihel začíná od pozdně románských a raně gotických staveb.
V pozdním baroku se již vyskytují objekty zděné výhradně z cihel.
Od počátku 19. století dochází k prudkému rozvoji výroby a užití cihel v souvislosti se zákazem
dřevěných staveb (1816) a následným užitím zděných staveb ve venkovském prostředí.
1819- všeobecné povolení pálit na vlastním pozemku cihly pro sebe i k prodeji.
2. polovina 19. století – nárůst výstavby vícepodlažních činžovních domů spjat s běžným užitím
cihelného zdiva.
Od poloviny 19. století se uplatňuje režné zdivo nejprve na venkově, pak i jinde.
19. století – kolkování cihel – značkování každé cihly.
HISTORICKÉ ZDIVO
2
FAKULTA STAVEBNÍ
R E K O N S T R U K C E
KATEDRA ARCHITEKTURY
A
O C H R A N A
P A M Á T E K
ROPA HK……………………………………………………………………………………..SYLABY PŘEDNÁŠEK
Velikost cihel není spolehlivým vodítkem ke stanovení stáří staveb.
Přibližně – cihly s větší tloušťkou (až 8cm) na velkých gotických stavbách, postuoně se velikost cihel
zmenšuje a zplošťuje (pro renesanční a barokní klenby se běžně užívaly cihly kratší (20-25cm), širší (až
17cm) a tenčí (cca 6cm).
V 18.století se ustálily 2 základní formáty: - rakouský 30/15/7.5cm
- německý 25/12.5cm
19. století – rozvoj výroby keramických prefabrikátů pro výzdobu průčelí objektů (např. parapetní desky).
DIMENZOVÁNÍ ZDĚNÝCH CIHELNÝCH KONSTRUKCÍ
Až do poloviny 19. století se všechny druhy zděných konstrukcí dimenzovaly pomocí jednoduchých
empirických vztahů nebo podle zkušeností stavitele.
Od r.1883 je pro Prahu stanovena tl.zdi 600mm s ubýváním ve vyšších podlažích (na min.tl.450mm,
výjimečně 300mm u štítových zdí)
1886 – „Stavební řád pro Prahu“ (o rok později pro České Budějovice a pro Plzeň)
1889 – „Stavební řád pro království české“
1915 – „Technický průvodce pro inženýry a stavitele“, podle kterého se spolu se Stavebním řádem
určovaly dimenze nosných zdí podle empirických vzorců v závislosti na počtu podlaží, výšce podlaží a
hloubce traktu.
Později byl Stavební řád upraven zákony o stavebních úlevách a o stavebním ruchu, které postupně
snižovaly požadavky na provedení staveb a uvolňovaly stavební limity (např. ve vztahu k užitému
materiálu), zároveň zvyšovaly požadavky z hlediska zdravotní nezávadnosti prostorů apod.
1953 ČSN 73 1331 „Navrhování zděných konstrukcí“
HISTORICKÉ ZDIVO
3
Download

1HK_HISTORICKE ZDIVO.pdf 397KB Sep 25 2013 09:58:54 PM