Tematická oblast: Čtení odborného textu ve společenských vědách
Téma pracovních listů: Texty ze společenských věd: psychologie, právo,
ekonomie, sociologie, politologie, mezinárodní vztahy, filosofie
Klíčová slova: Čtení odborného textu, čtení s porozuměním, kritické čtení,
společenské vědy, odborné pojmy
OBSERVÁTOR aneb UVÁDĚNÍ DO ČETBY
INTELIGENTNÍCH TEXTŮ
Pomůcka ke studiu společenských věd na gymnáziu
Základy společenských věd a seminář společenských věd
První, druhé, třetí a čtvrté ročníky čtyřletého i osmiletého studia
„Souvislost je v řeči proto, že se v řeči má projevovat pravda.“
Max Picard: Hitler v nás, s. 65
V srpnu roku 2013 sestavil
Mgr. Jakub Brdíčko
JAK PRACOVAT S OBSERVÁTOREM
STRUČNÁ ANOTACE
Tento materiál bude využit pro práci v předmětu Základy společenských věd a Seminář
společenských věd na gymnáziu. Je určen pro všechny čtyři ročníky vyššího stupně střední školy
(kvinta až oktáva, první až čtvrtý ročník). Doba přímé práce s materiálem (s jedním pracovním
listem) až 90 minut.
PODROBNÁ CHARAKTERISTIKA MATERIÁLU
Co se lze z příručky naučit
Již samo slovo „observátor“ (neboli „ten, který si všímá“) naznačuje, že kromě informativní
složky (poskytování informací z oblasti jednotlivých společenských věd) pomůcka umožňuje
rozvíjet čtenářské dovednosti, nezbytné v každém vědním oboru. Studenti se s její pomocí učí
orientovat v textu, vyhledávat potřebné informace, rozlišovat podstatné a nepodstatné prvky textu,
všímat si jednotlivých názorů a argumentů, jimiž je autoři podepřeli. Četba poskytne zároveň
základní vhled do slovní zásoby odborných a popularizačních textů (viz též Slovníček v každém
pracovním listu). Výběr textů pomáhá pokrýt velkou část důležitých (někdy i slavných) myšlenek
z oblasti společenských věd, a proto prohlubuje základní znalosti společenských věd. Podle míry
osobního nasazení si žáci na podkladě ukázek mohou utvářet vlastní názorový obraz světa.
Podle jakého klíče se v ní postupuje
Observátor je jednoduchá čítanka, obsahující 32 pracovních listů, seřazených podle školního
vzdělávacího programu (tedy podle toho, jak budou za sebou postupně čteny). Přehled všech
pracovních listů a jejich témat je umístěn za touto kapitolou.
Každý pracovní list má tuto schematickou strukturu: dva rozebírané texty nebo jeden delší
rozebíraný text, otázky k textům, slovníček, zdroje obrázků. Pokud pracovní list obsahuje dva texty,
část otázek směřuje k jejich konfrontaci. Dotazy postupně směřují od vyhledávání informací
v ukázkách až po samostatné žákovo utváření odůvodněných názorů.
V čítance se vyskytuje přes 50 různých ukázek, na jejichž zdroje se odkazuje podle platné
normy ISO 690. V pracovních listech jsou také umístěny fotografie nebo jiné obrázky, zcela
všechny pocházejí z volně přístupné a použitelné databáze Wikimedia Commons, jak je rovněž
uvedeno na konci každého pracovního listu (s celou webovou adresou a datem stažení). Obrázky
často neslouží jen k pouhé ilustraci, ale bývají předmětem samostatného rozboru.
Každý pracovní list je charakterizován klíčovými slovy. Podle těchto klíčových slov byl také
sestaven rejstřík, který dovoluje vybírat si pracovní listy i podle jiného systému, než je vzdělávací
program.
Komu je určena
Čítanka byla vypracována podle osobních zkušeností autora se studenty vyššího gymnázia.
Tomu odpovídá náročnost textů a otázek. Slovníček však vysvětluje i poměrně běžné výrazy (jako
je například „instituce“ nebo „termín“), aby s pracovním listem mohl pracovat i žák bez valné
čtenářské zkušenosti. Texty bezpochyby zaujmou všechny studenty, nejen adepty vysokoškolského
studia, neboť výběr textů a způsob práce s nimi připravuje na jakékoli studium, při kterém je nutné
číst odborné texty.
Jak s ní mohou pracovat učitelé
Protože příručka je poměrně volným souborem 32 pracovních listů, zůstává pouze na úvaze
pedagoga, které z nich použije a v jaké míře. Jako otevřená databáze umožňuje jednotlivé listy
přidávat nebo ze stávajících využívat pouze jejich část.
Materiál tak nabízí mnoho variant využití – bedlivé hlasité čtení a společné hledání
odpovědí přímo v hodině, tiché čtení a vypracovávání odpovědí v lavicích, čtení jen části materiálu
(s tím, že zbytek může být využit k samostudiu), příprava pracovního listu jako zcela samostatná
práce v hodině či doma (všechna cizí slova jsou vysvětlena přímo v materiálu!).
Materiál obsahuje klíčová témata mnoha vědních oborů, četbou ukázek lze tedy nahradit
někdy i značnou část učitelova výkladu. V některých pracovních listech je výkladový Slovníček
natolik podrobný, že poskytuje základní terminologii dané náboženské oblasti (to platí zejména
o listech 4, 5, 6, 8, 10, 11, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28). Pracovní list může posloužit i jako
zadání samostatného dobrovolného úkolu, po kterém někdy studenti volají, aby si zlepšili známku.
Zajímavou možností je aplikace materiálu také při testování žáků. Studenti mohou
vypracovávat odpovědi na otázky také „na známky“, přičemž celý pracovní list jim poskytuje
dostatečnou oporu. Protože otázky budou studentům známy předem (bývá jim několik desítek),
mohou se na test připravit doma studiem pracovního listu. Pedagog poté rozhodne, na které
z mnoha otázek v pracovním listu mají při písemce odpovídat.
Práce s textem je forma výuky podporující rozvíjení čtenářské gramotnosti (u nás někde ne
příliš vysoké) a přirozeně připravující na společnou část maturitní zkoušky z některých předmětů
(zejména z jazyků, ale též z matematiky), často i na zkoušky přijímací, tedy všude tam, kde je nutné
správně interpretovat psaný text.
Jak s ní mohou pracovat žáci
Jednoduchost a intuitivnost materiálu usnadňuje žákům pracovat s listy i bez pedagogovy
přítomnosti. Pouze v některých případech náročnějších odborných nebo jinak zamotaných textů
bude učitelova pomoc zcela potřebná (jedná se patrně o listy 8, 16, 18, 20, 27, 28, 30, 32). Domácí
četba textu tak snadno pomůže absentujícím žákům dohnat látku, a tedy lze čítanku používat jako
doplněk k učebnici.
Jaká úskalí může příručka přinášet
První otázkou a zároveň i problémem je bezpochyby výběr textů. Ačkoli užité kritérium
zhodnotilo všechny déle probírané humanitní vědy a poskytnutý čas k jejich studiu, významnost
témat v současných vědách a mediálních diskuzích, přesto některým studentům budou chybět
ukázky z díla Sigmunda Freuda, ze středověké filosofie, vývojové psychologie, čínské religiozity,
vojensko-strategických otázek, environmentalistiky či etiky. Doplnit případné listy je ovšem možné,
a dokonce nutné.
Naopak bedlivý observátor jistě postřehne (například pohledem do rejstříku), že se v listech
nápadně často vyskytují témata demokracie, hospodářského cyklu či globalizace. Některá jména
(Václav Havel, Václav Klaus, Zygmunt Bauman, Karl Marx) se zase vyskytují ve více pracovních
listech. Přesto lze tento průnik obhajovat důležitostí témat v současné veřejné diskusi.
Je možné, že ještě bedlivější čtenář ve výběru ukázek odhalí i názorové stanovisko autora.
Tomu se i při nejlepší snaze ovšem vyhnout nelze. Raději připustíme, že do čítanky jistě proniklo
ovzduší blízkého tolerantnímu a kritickému liberalismu (až konzervatismu) se zájmem o křesťanství
a etický přístup k ekonomickým a právním problémům.
PŘEHLED PRACOVNÍCH LISTŮ PODLE ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU
GYMNÁZIA, ÚSTÍ NAD ORLICÍ
PRVNÍ ROČNÍK: PSYCHOLOGIE
1
Analytická psychologie
a)Carl Gustav Jung: Analytická psychologie
b)Mariana Štefančíková: Pohádky jako projektivní
témata v arteterapii
Nevědomí, archetypy, psychoterapie,
kolektivní nevědomí, mýty,
arteterapie, pohádky, projekce
2
Vůle ke smyslu
a)Viktor Frankl: Vůle ke smyslu
b)Karel Balcar: Jakou hodnotu mají hodnoty
Logoterapie, existenciální analýza,
smysl života, štěstí, sexualita, hodnoty,
svědomí
3
Pozitivní psychologie
a)Jaro Křivohlavý: Pozitivní psychologie
b)Albert Kšiňan: Facebook jako symbol narcistické
kultury
Narcismus, autoerotismus, sebeláska,
identita, sebehodnocení, Facebook
PRVNÍ ROČNÍK: PRÁVO VEŘEJNÉ
4
Rozkládání státu
Demokracie, ústava, konflikt,
a)Vladimíra Dvořáková: Rozkládání státu
procedura, volby, privatizace, Václav
b)Jiří Weigl: Proč se dnes vracet ke sporu o privatizaci Klaus, transformace
5
Milosti
a)Lenka Marečková: Milosti. Ohnisko lidství
v trestním právu
Milost, abolice, Václav Havel,
skauting, prezident
6
Výroba a šíření psychotropních látek
a)Trestní zákoník: §283-285, 287
b)Vláda nemá rozhodovat o větším než malém
množství drog
Trestní zákoník, drogy, toxikománie,
větší než malé množství drog, Ústavní
soud, vládní nařízení, okresní soud,
ústavnost
DRUHÝ ROČNÍK: SOUKROMÉ PRÁVO A PROFESNÍ ORIENTACE
7
Malé nahlédnutí do rodinného práva
Občanský zákoník, zákon o rodině,
a)Libor Nedorost: Malé nahlédnutí do rodinného práva manželství, práva a povinnosti,
b)Občanský zákoník: § 687-691
věrnost, vyživovací povinnost
8
Pracovní poměry na dobu určitou
a)Dagmar Kučerová: Otazníky kolem uzavírání
pracovních poměrů na dobu určitou
Zákoník práce, pracovní poměr,
pracovní smlouva, dohody uzavírané
mimo pracovní poměr, výpověď
9
Energetické investiční poradenství
a)Petr Pražák: Energetické investiční poradenství
b)Andrea Votrubová: Struktura štěstí
Energetické investice, koučink, volba
životních cílů, pocit štěstí
DRUHÝ ROČNÍK: EKONOMIE A OSOBNÍ FINANCE
10 O porouchaných regulátorech
a)Pavel Kohout: O porouchaných regulátorech
Ekonomika, bankovnictví, centrální
banka, úvěry, hospodářský cyklus,
Ferdinand Keynes, Milton Friedman,
Friedrich A. von Hayek
11 Ekonomie dobra a zla
a)Tomáš Sedláček: Ekonomie dobra a zla
b)Slavoj Žižek: Nejednej, mluv!
Uroburos, hospodářský cyklus, Joseph
Schumpeter, ekonomika, jin – jang,
kapitalismus, bankovnictví, politika
EU, politika USA, Mali, neutralita trhu
12 Desatero odpovědného zadlužování
a)CCB: Desatero odpovědného zadlužování
Bankovnictví, úvěr, dluh, osobní
finance, zodpovědnost, úrok, RPSN,
rozumné zadlužení
TŘETÍ ROČNÍK: SOCIOLOGIE A MINORITY
13 My a ti druzí
a)Bedřich Loewenstein: My a ti druzí
b)Lenka Junová: Kult svatého Václava ve 20. století
Kultura, hodnoty, svatý Václav,
hranice, Protektorát, antropologie,
film, dům, rituál, propaganda, tabu,
symbol, cizinec
14 Mít, nebo být?
a)Erich Fromm: Mít, nebo být?
Vlastnění, bytí, Ježíš, Marx, Mistr
Eckhart, psychoanalýza, antropologie,
proces učení, studenti, naslouchání
15 Romové v České republice
a)Ctibor Nečas: Romové v České republice včera
a dnes
b)Výbor OSN požaduje uzavření Vepřína v Letech
u Písku
Cikánský sběrný tábor v Letech u
Písku, lidská práva, hygiena, OSN,
pieta, koncentrační tábor, tyfus, vládní
zmocněnec pro lidská práva, internace
TŘETÍ ROČNÍK: POLITOLOGIE A MEZINÁRODNÍ VZTAHY
16 Obrana politiky
a)Petr Pithart: obrana politiky
b)Václav Dušek: Manifest hluchým
Zlo, mravní sebereflexe, politická
kultura, morálka v politice,
demokracie, vady politických institucí,
ideologie, politická slušnost
17 Moc bezmocných
a)Václav Havel: Moc bezmocných
b)Milan Otáhal: O nepolitické politice
Loajalita, ideologie, život ve lži,
normalizace, moc, politika,
mystifikace, občanská společnost,
Charta 77, život v pravdě
18 Návrat k politice
a)Petr Kratochvíl: Návrat k politice
b)Václav Klaus: Asi jsme nepoučitelní
Jürgen Habermas, Evropská unie,
euroskepticismus, demokracie, lidská
práva, suverenita státu, nacionalismus,
národní stát, totalita, evropeismus, La
Cercle
19 Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách
a)Miloslav Petrusek: Reflexe globalizačních procesů
v sociálních vědách
Globalizace, univerzalizace, islámský
fundamentalismus, Benjamin Barber,
Friedrich A. von Hayek, Zygmunt
Bauman, Ulrich Beck, nacionalismus,
Rusko
SEMINÁŘ PRO TŘETÍ ROČNÍK: RELIGIONISTIKA
20 Bhagavadgíta
a)Bhagavadgíta – taková, jaká je
b)Václav Zdražila: efektivita jógového výcviku
Kršna, brahma, karma, átman, duše,
jóga, Arjuna, čakry, meditace,
adaptabilita, guru, mantra, rituál,
hinduismus, Bůh
21 Karma, přerozování, samsára
a)Ashin Ottama: Karma, přerozování, samsára
b)Dalajláma: Soucítění jako pilíř světového míru
Buddhismus, identita, altruismus,
dalajláma, osoba, Buddha, já, karma,
agrese, touha, štěstí, soucit,
znovuzrození
22 Desatero
a)Starý zákon: Exodus 20,1-17
b)Kurt Schubert: Židovské náboženství v proměnách
Desatero, Bible, Jahve, sobota, Tóra,
Noe, Mojžíš, stvoření, moudrost, Židé,
judaismus, Zákon, šabat, Bůh,
věků
židovství, Bůh, Jeruzalém
23 Překročit práh naděje
a)Jan Pavel II: Překročit práh naděje
b)Dietrich Bonhoeffer: Následování
Křesťanství, církev, papež, kříž,
vzkříšení, Ježíš, Panna Maria, Gabriel,
utrpení, Jeruzalém, vykoupení, spása,
hřích, soteriologie, Bůh, anděl
24 Muhammad
a)Ibn Ishák: Muhhamad
b)Korán: súry 1, 96, 61
Alláh, prorok, Ježíš, Gabriel, Bůh,
Chadídža, anděl, milosrdenství, víra,
Panna Maria, Mojžíš, Tóra, modlitba,
nevěřící, Eden
SEMINÁŘ PRO TŘETÍ ROČNÍK: DĚJINY POLITICKÝCH IDEOLOGIÍ
25 Komunistický manifest
a)Karl Marx: Komunistický manifest
b)Václav Bělohradský: Komunistický manifest
v novém tisíciletí
Komunismus, Friedrich Engels,
vlastnictví, buržoazie, proletariát,
kapitál, kapitalismus, práce, přebytek,
demokracie, svoboda, T. G. Masaryk,
revoluce
26 Druhé pojednání o vládě
a)John Locke: Druhé pojednání o vládě
b)Bohumil Doležal: Příspěvek o liberalismu
Liberalismus, přirozený zákon, lidská
práva, stát, společenská smlouva,
křesťanství, tolerance, vlastnictví,
občanská společnost, církev, Bůh
ČTVRTÝ ROČNÍK: FILOSOFIE
27 Co je filosofie?
a)Aristotelés: Merafyzika
b-f)ukázky definic filosofie
Moudrost, filosofie, mýtus, věda,
přírodní vědy, poznání, reflexe, jazyk
SEMINÁŘ PRO ČTVRTÝ ROČNÍK: DĚJINY FILOSOFIE
28 Racionalismus a empirismus
a)René Descartes: Rozprava o metodě
b)George Berkeley: Pojednání o základech lidského
poznání
Logika, empirismus, poznání, pravda,
racionalismus, mysl, abstrakce,
geometrie, evidence, idea, smysly,
mysl, jasně a zřetelně
29 K věčnému míru
a)Immanuel Kant: K věčnému míru
b)Tereza Novotná: Kantova idea věčného míru
z evropského integračního pohledu
Stát, divoši, přirozený stav, svaz
národů, Evropa, svoboda, evropská
integrace, federace, republika, mír,
politika, mezinárodní vztahy
30 Tak pravil Zarathustra
a)Friedrich Nietzsche: Tak pravil Zarathustra
Moc, pasivita, láska, nadčlověk,
svoboda, násilí, muž a žena, ďábel,
Bůh
31 Česká otázka
a)Tomáš Garrigue Masaryk: Česká otázka
b)Erazim Kohák: Člověk Masaryk. Od myšlenky
k činu.
Češi, Němci, Slované, humanita,
národní obrození, stát, mravnost,
demokracie, sociální stát, Evropská
unie, kultura, solidarita, národ
32 O postmodernismu
a)Jean François Lyotard: O postmodernismu
b)Zygmunt Bauman: Úvahy o postmoderní době
Řečové hry, teror, interakce,
společnost, morálka, mnohost, zákon
REJSTŘÍK (čísla odkazují na pracovní listy)
Abolice: 4
abstrakce: 27, 28
adaptabilita: 20
agrese: 21
altruismus: 21
analytická psychologie:1
anděl: 23, 24
antropologie: 13, 14
Aristotelés: 27
archetypy:1
arteterapie: 1
átman: 20
autoerotismus: 3
Balcar, Karel: 2
bankovnictví: 10, 11, 12
Barber, Benjamin: 19
Bauman, Zygmunt: 19, 32
Beck, Ulrich: 19
Bělohradský, Václav: 25
Berkeley, George: 28
Bible: 22, 23, 24
Bochenski, Josef Maria: 27
Bonhoeffer, Dietrich: 23
brahma: 20
Brdíčko, Jan: 28
Buddha: 21
Bůh: 20, 22, 23, 24, 26, 30
buržoazie: 25
bytí: 14, 27
CCB: 12
centrální banka: 10
cikánský sběrný tábor v Letech u Písku: 15
církev: 23, 26
cizinec, cizí: 13
Čakry: 20
Češi: 31
Dalajláma: 21
dějiny politických ideologií: 25, 26
demokracie: 4, 16, 18, 25
desatero: 12, 22
Descartes, René: 28
dluh: 12
dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr: 8
Doležal, Bohumil: 26
drogy: 6
dům: 13
duše: 1, 20
Dušek, Václav: 16
Dvořáková, Vladimíra: 4
džihád: 19
Ďábel: 30
Eckhart, Mistr: 14
ekonomie: 10, 11, 12, 25
empirismus: 28
energetické investice: 9
Engels, Friedrich: 25
euroskepticismus: 18
evidence: 28
evropeismus: 18
Evropská unie: 11, 18, 29, 31
existenciální analýza: 2
Facebook: 3
federace: 29
film: 13
filosofie: 17, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32
finanční gramotnost: 12
Frankl, Viktor E.: 2
Friedman, Milton: 10
Fromm, Erich: 14
Fukuyama, Francis: 19
Gabriel: 23, 24
generalizace: 28
globalizace: 11, 19
Gredt, Joseph: 27
guru: 20
Habermas, Jürgen: 18
Havel, Václav: 5, 17
Hayek, Friedrich A. von: 10, 19
Hejdánek, Ladislav: 27
hinduismus: 20
hodnoty: 2, 13
Horyna, Břetislav: 27
hospodářský cyklus: 10, 11
hranice: sociální: 13
humanita: 31
hygiena: 15
Chadídža: 24
Charta 77: 17
Identita: 3, 21
ideologie: 16, 17
internace: 15
investice: 9, 12
Ishák, Ibn: 24
islám: 19, 24
islámský fundamentalismus: 19
Izrael: 22, 24
Já: 3, 21
Jahve: 22
Jan Pavel II: 23
Jeruzalém: 22, 23, 24
Ježíš: 14, 23, 24
jin – jang: 11
jóga: 20
judaismus: 22
Jung, Carl Gustav: 1
Junová, Lenka: 13
Kant, Immanuel: 16, 29
kapitál: 25
kapitalismus: 11, 25
karma: 20, 21
Keynes: Ferdinand: 10
Klaus, Václav: 4, 18
Kohák, Erazim: 31
Kohout, Pavel: 10
kolektivní nevědomí: 1
komunismus: 17, 25
koncentrační tábor: 15
konflikt: 4
Korán: 24
koučink: 9
krajský soud: 5
Kratochvíl, Petr: 18
Kršna: 20
křesťanství: 13, 23, 24, 26, 31
Křivohlavý, Jaro: 3
kříž: 23
Kšiňan, Albert: 3
Kučerová, Dagmar: 8
kultura: 13, 31
La Cercle: 18
láska: 3, 7, 13, 20, 21, 23, 30
lidská práva: 15, 18, 26
loajalita: 17
Loewenstein, Bedřich: 13
Locke, John: 26
logoterapie: 2
Lyotard, Jean Francois: 32
Mali: 11
makroekonomie: 10, 11
mantra: 20
manželství: 7
Marečková, Lenka: 5
Marx, Karl: 14, 25
Masaryk. Tomáš G.: 25, 31
matematika: 28
Matula, Tomáš: 27
meditace: 20, 21
metafyzika: 27
mezinárodní vztahy: 18, 19, 29
milost (prezidentská): 5
minority: 15
mír: 21, 29
mít, nebo být: 14
mnohost: 32
moc: 17
modlitba: 24
Mojžíš: 22, 24
morálka, mravnost, etika: 16, 21, 22, 30, 31, 32
moudrost: 22, 27
Muhammad: 24
muž a žena: 7, 30
mysl: 28
mystifikace: 17
mýty, mytologie: 1, 27
Náboženství: 13, 19, 20, 21, 22, 24, 26, 31
nacionalismus: 13, 18, 19
nadčlověk: 30
narcismus: 3
národ: 13, 15, 18, 19, 22, 26, 29, 31
národní obrození: 31
naslouchání: 14
Nečas, Ctibor: 15
neutralita trhu: 11
nevědomí: 1
Nietzsche, Friedrich: 30
Noe: 22
normalizace: 17
Novotná, Tereza: 29
Občanská společnost: 17, 26
občanský zákoník: 7
okresní soud: 5, 6
Organizace spojených národů: 15
osoba: 21
osobní finance: 12
Otáhal, Milan: 17
Ottama, Ashin: 21
Panna Maria: 23, 24
papež: 23
Petrusek, Miloslav: 19
pieta: 15
Pithart, Petr: 16
pocit štěstí: 9
pohádky: 1
politická kultura: 16
politologie, politika: 4, 5, 11, 13, 16, 17, 18, 19, 25, 26, 29, 31
postmoderna, postmodernismus: 32
pozitivní psychologie: 1
poznání: 27, 28
práce: 8, 9, 25
pracovní poměr: 8
pracovní smlouva: 8
práva a povinnosti: 7
právo: 4, 5, 6, 7, 8, 18, 26, 29
právo občanské: 7
právo pracovní: 8
právo rodinné: 7
právo trestní: 6
právo ústavní: 4, 5
Pražák, Petr: 8
prezident: 5
protektorát: 13
privatizace: 4
procedura: 4
projekce: 1
propaganda: 13
proletáři: 17, 25
přírodní vědy: 27
přirozené právo: 26
přirozený stav: 26, 29
psychoanalýza: 2, 14
psychologie: 1, 2, 3, 9, 14
psychoterapie: 1
Racionalismus: 28
reflexe: 19, 27
religionistika: 20, 21, 22, 24
republika: 29
revoluce: 25
rituál: 13, 20, 22
Romové: 15
rozumné zadlužení: 12
RPSN: 12
Rusko: 19
řečové (jazykové) hry: 32
Sebehodnocení: 3, 9
sebeláska: 3
Sedláček, Tomáš: 11
sekty: 20
sexualita: 2, 3
Schubert, Kurt: 22
Schumpeter, Joseph: 11
skauting: 5
smysl života: 2
smysly: 28
sobota: 22
sociální stát: 31
sociologie: 13, 14, 15, 19
solidarita: 21, 31
soucit: 21
soud (justice): 5, 6
společenská smlouva: 26
společnost: 3, 13, 17, 19, 25, 26, 29, 32
stát: 4, 10, 15, 16, 18, 19, 26, 29, 31
studenti: 14
stvoření: 22
suverenita státu: 18
svědomí: 2
svoboda: 13, 15, 17, 25, 26, 29
symbol: 1, 11, 13, 17
Šimůnková, Monika: 15
Štefančíková, Mariana: 1
štěstí: 2, 9. 21
Tabu: 13
teror: 19, 32
tolerance: 26
totalita: 17, 18
Tóra: 22, 24
touha: 21
toxikománie: 6
transformace: 4
trestní zákoník: 6
trh: 10, 11, 19, 25
Učení: 14
univerzalizace: 19
uroburos: 11
úrok: 10, 12
ústava: 4, 5
ústavní soud: 6
ústavnost: 6
úvěr: 10, 12
Václav, svatý: 13
věda: 27, 28
věrnost: 7
větší než malé množství drogy: 6
víra: 24
vládní nařízení: 6
vládní zmocněnec pro lidská práva: 15
vlastnictví: 14, 25, 26
volba životních cílů: 9
volby: 4, 31
Votrubová, Andrea: 8
výpověď: 8
vyživovací povinnost: 7
Weigl, Jiří: 4
Zákon o rodině: 7
zákoník práce: 8
Zdražila, Václav: 20
zlo: 16, 30
znovuzrození: 21
Židé: 22, 24
život ve lži
život v pravdě: 17
Žižek, Slavoj: 11
Observátor : (1) Pozitivní psychologie
CAR L G U S TAV J U N G
„A N A L Y T I C K Á P S Y C H O L O G I E“
♣
JUNG, Carl Gustav. Analytická psychologie: její teorie a praxe :
Tavistocké přednášky. Vyd. 2. Překlad Kristina Lukášová-Černá,
Karel Plocek. Praha: Academia, nakladatelství Akademie věd České
republiky, 1993, 205 s. ISBN 80-200-0480-7.
Citováno ze s.48-49 („Přednáška druhá“). Odkazy vypuštěny.
/.../
Nevědomé procesy tedy nemohou být pozorovány přímo, ale
ty z jejich produktů, které překročí práh vědomí, mohou být rozděleny
do dvou tříd. První třída obsahuje rozpoznatelný materiál jednoznačně
osobního původu; tyto obsahy jsou individuálními zisky nebo
produkty instinktivních procesů, které vytváří osobnost jako celek.
Dále jsou zde zapomenuté nebo potlačené obsahy a tvořivé obsahy.
Není na nich nic zvláštního. U některých lidí mohou být takové věci vědomé. Někteří lidé jsou si
vědomi věcí, kterých si jiní lidé vědomi nejsou. Tuto třídu obsahů nazývám podvědomou psýché
nebo osobním nevědomím, protože nakolik to můžeme posoudit, je zcela tvořena osobními prvky,
které utvářejí lidskou osobnost jako celek.
Pak je zde druhá třída obsahů zcela neznámého původu nebo vůbec událostí jakéhosi
původu, který nelze popsat jako individuální získané vybavení. Tyto obsahy mají jednu význačnou
zvláštnost, a tou je jejich mytologický charakter. Je tomu tak, jako by patřily ke vzoru, který je
vlastní lidstvu obecně. Když jsem poprvé narazil na tyto obsahy, velmi jsem se podivoval, zda snad
nejsou způsobené dědičností, a myslel jsem si, že mohou být asi vysvětleny rasovou dědičností.
Abych tuto otázku vyjasnil, jel jsem do Spojených států a studoval jsem sny čistokrevných
černochů a ujistil jsem se, že tyto obrazy nemají nic společného s takzvanou pokrevní nebo rasovou
dědičností ani nejsou osobně získané jedincem. Patří obecně lidstvu, a proto mají kolektivní povahu.
Tyto kolektivní vzory jsem nazval archetypy. Použil jsem výrazu sv. Augustina. Archetyp
znamená typos (angl. imprint, něm. ein Geprägtes, pozn. př.), určité seskupení archaického
charakteru, které obsahuje jak ve formě tak ve významu mytologické motivy. Mytologické motivy
se objevují v čisté formě v pohádkách, mýtech, legendách a ve folklóru. Některé z dobře známých
motivů jsou: postavy hrdiny, vykupitele, draka (vždy spojen s hrdinou, který ho musí přemoci),
velryby nebo obludy, která pohltí hrdinu. Jinou variací motivu hrdiny a draka je katabasis, sestup do
jeskyně, Nekyia. Pamatujete si z Odysseje, kde Odysseus sestupuje ad inferos, aby se poradil
s prorokem- věštcem Tiresiem. Tento motiv Nekyie se ve starověku nalézá všude a prakticky na
celém světě. Vyjadřuje psychologický mechanismus introverze vědomé psýché do hlubších vrstev
nevědomé psýché. Z těchto vrstev se odvozují obsahy neosobního, mytologického charakteru,
jinými slovy archetypy (řec. archaios = od prvopočátku, starý, původní; typos = ráz, stopa, podoba,
postava, forma, charakter; obsah, téma; vzor, příklad; obrys, znak, značka, dojem; pozn. překl.),
a proto je nazýván neosobním nebo kolektivním nevědomím.
1
Observátor : (1) Pozitivní psychologie
♣
ŠTEFANČÍKOVÁ, Mariana, Pohádky jako projektivní témata v arteterapii.
[online]. [cit. 2013-07-27]. DOI: casopiscaa.wz.cz/clanky/c29%20stefancikova.doc.
(Text je též obsažen jako odborný článek v časopise Arteterapie (č.29, rok 2012), kde je i dostupný ke stažení ve
formátu doc. Lze ho najít na této adrese:
HUPTYCH, Miroslav. Číslo 29 časopisu Arteterapie: Úvodní slovo a Obsah čísla. In: ČAA. Česká arteterapeutická
asociace [online]. 2012 [cit. 2013-07-27]. Dostupné z: http://www.arteterapie.cz/?
kategorie=clanky_stale&podkategorie=casopis&clanek=90)
/.../
Princ Bajaja je symbolem archetypu hrdiny. Jeho komplexem je spasení lidstva. Jeho role je
být zachráncem: zachraňuje princeznu, ale s tím často také celý národ a celou zemi před drakem,
čarodějnicemi nebo zlým kouzelníkem. Osvobozuje a vyvádí lidstvo ze všech možných nebezpečí.
Podle Junga je setkání hrdiny s drakem tématem setkání vědomého aspektu s instinktivním
animálním nevědomím. Nabyté vědomí má panický strach z toho, aby nebylo znovu pohlceno
primitivním pudovým nevědomím. Drak jako pudová síla ovládá příslušnou zemi a postupně
pohlcuje její obyvatele. Hrdina má zachránit světlo vědomí před propastnou temnotou. Cenou, již si
hrdina odnáší z boje, je duchovní hodnota (princezna).
Počáteční stav budoucího hrdiny ukazuje obraz opuštěného, nepochopeného dítěte –
je vysmíván dvěma staršími bratry. Jung zde poukazuje na vzájemnou kompenzaci dvou protikladů:
méněcennosti a megalomanie. Setkání s drakem napomáhá k oddělení a poté k následné syntéze
vědomých a nevědomých procesů týkajících se i těchto protikladů. Jak je již zmíněno v procesu
individuace, je právě tento jev podmínkou k jejímu uskutečnění. Hrdina svým úsilím podstupuje
individuační proces a ten završuje naplněním symbolu bytostného Já.
Princův pomocník, věrný koník, který mu zprostředkovává poznání, je archetypem mudrce,
který se objeví vždy ve chvíli, kdy se hrdina nachází v bezvýchodné situaci. Z ní ho vysvobozuje
duchovní funkce – úvaha, nápad.
Dalším charakteristickým prvkem v příběhu je hrdinovo zranitelné místo. Hrdina zvládá
největší nebezpečí, ale jeho zkázou je nakonec něco docela nepatrného. U prince Bajaji by jeho
zkázou mohlo být vystoupení z anonymity, které ale opět zabrání moudrý koník.
/.../
2
Observátor : (1) Pozitivní psychologie
♣
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Jakým způsobem můžeme podle textu pozorovat to, co se děje v nevědomí?
2)Do kterých dvou skupin Jung rozdělil obsahy nevědomí? Podle čeho je rozlišoval?
3)Pokuste se odhadnout, kteří lidé si obsahy prvního typu uvědomují a díky čemu se jim to daří.
(Co měl Jung na mysli, když tvrdil, že u některých lidí jsou tyto obsahy vědomé?)
4)Proč Jung zkoumal afroameričany? Co na nich dokázal?
5)Jak souvisí druhý typ nevědomých obsahů s mytologií?
6)Co mají společného archetypy „princ a drak“ a „sestup do podsvětí“?
7)Přibližte etymologie slova „archetyp“.
8)Pokuste se Jungův seznam archetypů obohatit alespoň o tři další.
9)Pokuste se archetyp „sestup do podsvětí“ objevit v uvedených dílech světové kultury:
a) Nový zákon (Bible)
b) Hrabě Monte Cristo (Alexandre Dumas)
c) Pán prstenů (John R. Tolkien)
d) Lev, čarodějnice a skříň (C.S. Lewis)
e) Hvězdné války (George Lucas)
10)Které rysy prvního textu prozrazují, že jde o přednášku?
Otázky a úkoly k druhému textu
11)Ve shodě s tvrzeními druhého textu vyplňte níže uvedenou tabulku o pohádce „Princ Bajaja“.
ARCHETYPY SKRYTÉ V POHÁDCE „PRINC BAJAJA“
MOTIV (=ARCHETYP)
ARCHETYPÁLNÍ VÝZNAM MOTIVU
princ
drak
princezna
koník
zranitelné místo, nepatrná věc hrozící zkázou, slabina
12)Vysvětlete, proč je zabití draka příkladem procesu individuace.
13)Uveďte konkrétní příklady téhož procesu, ale tentokrát už nikoli z pohádek, ale ze skutečného,
reálného života lidí.
Otázky a úkoly k oběma textům
14)Na základě studia obou textů doložte alespoň na třech prvcích, že oba jejich autoři v psychologii
zastávali stejný názorový proud.
15)Proč můžeme zápas prince Bajaji ztotožnit s Jungovým katabasis?
16)Do které ze dvou Jungových skupin nevědomých obsahů patří pohádka o Bajajovi? Jak to lze
dokázat? (Pokuste se o to!)
17)Porovnejte intelektuální náročnost obou textů. Svá tvrzení opřete o doklady.
Otázky k přemítání
18)Proveďte mezi známými malý průzkum. Vyskytují se v jejich snech nějaké jasné doklady
archetypu sestupu do podsvětí? Lze jejich případným objevem dokázat, že jde o produkt
kolektivního nevědomí lidstva?
3
Observátor : (1) Pozitivní psychologie
19)Pokuste se přiřadit k lidem, kteří si uvědomují některé z obsahů svého osobního nevědomí.
Jakou metodou se toho dá dosáhnout?
20)V nějakém příběhu, který jste se třídou viděli v divadle, v kině nebo při videoprojekci, odkryjte
prastaré archetypy a určete jejich psychologické významy.
21)Jak lze Jungovu psychologii využít při léčbě duševních nemocí?
Slovníček
ad inferos – do podsvětí (říše stínů)
animální – živočišný, zvířecí
anonymita – bezejmennost, zde skrytost
archaický – starobylý
arteterapie – léčba uměním (často především výtvarným)
aspekt - hledisko
folklór – lidové zvyky
individuace – zde duševní vývoj vedoucí k vědomému osamostatnění jedince, dozrávání
instinktivní – vyvolaný nekontrolovaným pudem, bezděčný
introverze – obrácení dovnitř sebe sama
katabasis – sestup do hlubin, v antice též náboženský zážitek připomínající smrt
kompenzace - vynahrazování
komplex – soustava, zde soustava propojených a souvisejících psychických příznaků
legendy – poučné příběhy o křesťanských svatých mužích či ženách
megalomanie – posedlost velkolepými, nadnesenými projekty
motiv – pohnutka, zde spíše významový prvek celku
mytologický – týkající se mytologie – bájesloví, vycházející z dávných příběhů o bozích a hrdinech
mýty – starověké báje
nekyia – řecké slovo označující nekromantii, tj. dotazování duchů zemřelých
psýché – duše
rasa – plemeno, též zastaralá představa o oddělených skupinách lidstva s odlišnými znaky
syntéza – spojení, sloučení
variace - obměna
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 26.7. 2013.. Grafika zobrazující C.G.Junga (z roku 1912). Dostupné pod
licencí Creative Commons na této adrese:http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Carl_Jung_
%281912%29.png
Námět ke studiu
Knihy zabývající se psychologickým výkladem pohádek.
Psychoanalytický přístup je dostupný např. ve čtivé knížce:
ČERNOUŠEK, Michal. Děti a svět pohádek. 1. vyd. Praha: Albatros, 1990. ISBN 80-00-00060-1.
Jungiánský pohled lze číst v sérii knih, z nichž uvádím alespoň první díl.
MURRAY, Stein a Corbett LIONEL. Příběhy duše: moderní jungiánský výklad pohádek. Vyd. 1.
Překlad Karel Kessner. Brno: Emitos, 2006, 172 s. ISBN 80-903-7150-7.
4
Observátor: (2) Pozitivní psychologie
V I K T O R E. F R A N K L
„V Ů L E K E S M Y S L U“
♣
FRANKL, Viktor Emil a Elisabeth S. LUKASOVÁ. Vůle ke
smyslu: vybrané přednášky o logoterapii. Překlad Vladimír
Jochmann. Brno: Cesta, 1994, 212 s. ISBN 80-853-1929-2.
Citováno ze s.12-13 (přednáška„Vůle ke smyslu“ z r.1970).
Odkazy vypuštěny.
/.../
Společně se sestrou Mary Raphaelovou a Raymondem
R. Shraderem vyvinul a použil Crumbaugh test pro měření
výraznosti vůle ke smyslu. Nejvýrazněji patrný byl
v případech, v nichž pokusné osoby uspěly ve svém povolání
a vůbec byly úspěšné. Tím byla potvrzena hypotéza Theodora
A. Kotchena, která říká, že vůle ke smyslu je spolehlivé
měřítko psychické normality. Lukasová naopak vidí ve
Obr.1: Frankl v roce 1965
frustraci vůle ke smyslu poukaz na psychickou abnormalitu
potud, že „existenciální frustrace“ je spojena s agresí, regresí, tendencí k úchylkám a s únikovou
reakcí. V souvislosti s výsledky, které vyzvedává Lukasová, není bez zajímavosti, že Annemarie
von Forstmayerová zjistila v 90% případů těžkého alkoholismu pocit hluboké bezesmyslnosti.
Vůle k moci a „vůle ke slasti“, princip slasti objevují se pak teprve tehdy, je-li vůle ke
smyslu frustrována. Koho by udivilo, že Freud a Adler, kteří měli co činit s frustrovanými pacienty,
zobecnili svá zjištění a vybudovali teorie motivace, v jejichž rámci připadá snaze o slast a snaze
o uplatnění hlavní role?
Naproti tomu naše hlavní hypotéza, podle které je frustrovaná vůle ke smyslu
kompenzována podle okolností vůlí k moci nebo vůlí ke slasti, byla empiricky potvrzena. Lukasová
zjistila, že návštěvníci vídeňského zábavního parku jsou existenciálně nadprůměrně frustrováni.
A průměrná existenciální frustrace je přes hranice kontinentů udivujícím způsobem konstantní.
Vůle ke slasti není však jen v rozporu se sebetranscendencí, nýbrž také stojí v cestě sama
sobě. Čím více jde člověku o slast, tím více mu uniká. Čím více se honí za štěstím, tím více je už
také zahání. Abychom tomu porozuměli, musíme pouze překonat předsudek, že člověk usiluje
v zásadě o to, aby byl šťasten; co ve skutečnosti chce, je to, aby k tomu měl důvod. A má-li k tomu
jednou důvod, pak se pocit štěstí dostaví sám od sebe. Naproti tomu v té míře, v níž se zaměří
přímo na pocit štěstí, ztrácí z očí důvod, který k němu může mít, a sám pocit štěstí se ztrácí. Jinými
slovy, štěstí může být do-cíleno, ale nemůže na ně být za-cíleno (v anglickém originále, a sice
v souvislosti s heslem „pursuit of happiness“ - honba za štěstím - : „happines cannot be pursued; it
must ensue“ - za štěstím se nelze honit; musí vyplynout). Nám klinikům jsou příliš běžné případy,
v nichž pokusy, které nenechávají spontánně vzniknout schopnost sexuálního zážitku na straně
ženy, popřípadě schopnost sexuálního výkonu na straně muže jako důsledek schopnosti sexuálního
oddání se, nýbrž které si je stavějí jako cíl, vedou k poruchám potence a orgasmu. Místo toho, aby
slast zůstala tím, čím musí být, má-li se vůbec objevit, totiž účinkem (vedlejším účinkem
sebetranscendence, vedlejším účinkem naplněného smyslu a vstříc vycházejícímu bytí), stává se
1
Observátor: (2) Pozitivní psychologie
nyní cílem „hyperintence“. S hyperintencí však jde ruku v ruce také „hyperreflexe“. Slast se stává
jediným obsahem a předmětem pozornosti.
Obojí je možno pozorovat také v kolektivním rozsahu. Pokud jde o hyperreflexi, stačí pouze
navázat na kolektivní nutkavou neurózu, která nutí vzdělaného Američana, aby neustále hledal za
vědomým chováním nevědomé popudy. A pokud jde o hyperintenci, ze sexuálního osvětového
průmyslu vychází nátlak na sexuální konzumaci, který vede ke zvýšené náchylnosti k poruchám
potence a jiným formám sexuálního výkonu a ke schopnosti sexuálního požitku. Ale pokus utíkat se
se k technickému zdokonalení sexuálního aktu situaci pouze zhoršuje, tím že bere člověku zbytek
bezprostřednosti a přirozenosti, která je podmínkou normální sexuality.
♣
BALCAR, Karel. Jakou hodnotu mají hodnoty?: Příspěvek na semináři o logoterapii
a existenciální analýze - FF UK 15. 12. 1997. In: SLEA: Společnost pro logoterapii a existenciální
analýzu [online]. 2011. vyd. [cit. 2013-07-30]. Dostupné z: http://www.slea.cz
/.../
Ve svém praktickém životě se tak - více, (sic!) či méně vědomě - svými volbami a činy
vztahujeme současně k naplňování jedinečných možností smyslu v dané situaci i k uskutečňování
trvalých a společně sdílených hodnot, které smysl našim činům, zážitkům a postojům udílejí. Na
čem záleží naše schopnost a naše vůle hledat, nacházet a uplatňovat smysl ve svém životě
v takovém ohledu? Či jinak: Kdo či co nám ukazuje „hodnotu hodnot“ - ukazuje, co pro nás má a co
nám dává dobrý smysl, a co proti tomu smysl postrádá? Kdo či co nám dává zakoušet radost ze
smysluplně prožívaných dní a smysluplně zvládaných úkolů, které před nás staví život, anebo
zakoušet zklamání či prázdnotu z promarněných příležitostí k tomu?
V tomto ohledu dává existenciální analýza odpověď shodnou s odpověďmi mnoha myslitelů
včetně Sokrata („daimonion“) a Pavla z Tarsu (Řím. 2, 15): Každý člověk má zvláštní, právě tento
úkol plnící duchovní instanci; tou je svědomí. V. Frankl vystihuje povahu svědomí obratnou
analogií: Stejně jako v tělesné a v duševní oblasti života člověku slouží k rozpoznávání povahy
různých pro něj významných skutečností jeho „smyslové orgány“, slouží mu v duchovní oblasti
k rozpoznávání smysl dávajících a smysl postrádajících či jej mařících počinů zvláštní „orgán
smyslu“ - svědomí.
Zakoušená smysluplnost a hodnotová „nasycenost“ života je nám tedy dána, přesně vzato,
pouze čistě osobním, jedinečným vnitřním „hlasem svědomí“. To je vážná věc: Jestliže náš
pozemský život získává, nebo ztrácí (alespoň pro nás) svou cenu - a my víme, jak velice prakticky
významné bývá přijetí vlastního života jako cenného daru, nebo jeho odmítnutí jako bezcenné či
přímo škodlivé přítěže - podle toho, co nám k jeho vedení a k jeho hodnotovému zacílení (jeho
„věnování“ něčemu) říká ten tak často nepříliš slyšitelný (či spíš „vycítitelný“) „hlas svědomí“, je
jistě velice vhodné důkladně prověřit, zda to není jen iluze. Mohli bychom se - s odvoláním na
existenci „smyslových klamů“ v tělesně a duševně zprostředkovaném vnímání světa - ptát, zda i to,
co v duchovní oblasti nazýváme „orgánem smyslu“, tedy svědomí, není klamem či iluzí.
Praktická zkušenost s vlastním životem a zřejmě i mnohé zkušenosti s životy jiných lidí nás
nenechávají na pochybách, že tu bývá obojí: Svědomím vedené a životní smysl nesporně naplňující
a obecné hodnoty uskutečňující činy, i nesporná selhávání a ztráty v tomto ohledu, kterým žádné
svědomí nezabránilo.
Jak spolu smířit víru v pravdivý hlas svědomí a zřejmé lidské selhávání v rozlišování
a konání správných věcí? V pohledu existenciální analýzy V. Frankla je to důsledek vlastní povahy
lidského svědomí a vlastní povahy lidské svobody. Svědomí je svému nositeli jasným ukazatelem
smyslu v jedinečných životních situacích a událostech. Není však vládcem člověka.
2
Observátor: (2) Pozitivní psychologie
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Kteří lidé měli podle Crumbaughova testu nejvíc vůle ke smyslu? Proč právě oni?
2)Co podle logoterapeutů způsobuje psychickou abnormalitu? Proč?
3)Co je podle textu opakem vůle ke smyslu?
4)V čem lze podle textu spatřovat příčiny alkoholismu?
5)Jak Frankl nazývá nezdravé alternativy vůle ke smyslu? K čemu jsou tyto vůle zaměřeny?
6)Proč Freud a Adler došli k názoru, že pocit slasti je pro člověka nesmírně důležitý?
7)Čím se častí návštěvníci zábavního parku odlišují? Proč?
8)Jak se vůle ke smyslu projevuje v různých světadílech?
9)Kdy může podle Franka člověk objevit největší štěstí?
10)Co stojí podle Frankla za mnoha případy sexuálních poruch?
11)Co lze z textu vyvodit jako doporučení pro šťastné prožívání sexuality?
12)Najděte v ukázce důkazy tvrzení, že Frankl patřil k představitelům humanistické psychologie.
13)Najděte v textu polemiku s psychoanalytickými představami o lidské psychice . Které její názory
Frankl vysloveně odmítá?
Otázky a úkoly k druhému textu
14)Jakou otázku si autor v úryvku položil? Vyjádřete ji vlastními slovy.
15)Co je to „existenciální analýza“?
16)Díky čemu může člověk poznat, jakou hodnotu má pro něho jeho daný život?
17)Proč toto určování hodnot není iluzí?
18)Nakolik autoritativně (a závazně) působí tento ukazatel hodnot?
19)Určete význam uvozovek, často se vyskytujících v celé ukázce.
Otázky a úkoly k oběma textům
20)Porovnejte oba texty po formální a obsahové stránce: srozumitelnost, odbornost, informativnost
(přínos předložených informací).
21)Objevte souvislost druhého textu s názory uvedenými v textu prvním.
22)Jak si autoři obou textů představují šťastný život člověka?
23)Odhadněte, jakou úlohu připisují sami sobě jako psychologům autoři obou textů.
Otázky k přemítání
24)Jak by se podle uvedených názorů mohl alkoholik vyléčit ze své závislosti?
25)Má váš život smysl? Podle čeho to poznáte?
26)Jak je možné dát nějakému životu smysl?
27)Jakou hodnotu by měla mít sexualita pro pocit štěstí člověka?
28)Co je štěstí? Pokuste se o přesnou definici: nejprve vlastní, potom podle obou textů; nakonec
obě definice porovnejte (která je pravdivější).
3
Observátor: (2) Pozitivní psychologie
Slovníček
abnormalita – nenormálnost, jev vybočující z přirozenosti
analogie - podobnost
analýza - rozbor
daimonion – nadpřirozený hlas promlouvající v nitru člověka (obvykle zakazující páchat zlo)
empirický – založený na zkušenosti, zde podložený reálnými fakty (daty)
existenciální – týkající se lidské existence, smyslu lidského života
frustrace – pocit nenaplněnosti
hyperintence – přehnané zaměřování se na něco (zde na nevědomé popudy chování)
hyperreflexe – přehnané sebepozorování
hypotéza – teorie, vědecký předpoklad
iluze – bludná představa, nesmysl
instance – rozhodující činitel, autorita
klinikové – pracující na klinice
kolektivní – společný, společenský
kompenzovaný – vynahrazený, zde náhražkově uspokojený
konstantní – stálý, o stejné intenzitě
motivace – důvod, proč člověk něco dělá, pohnutky k činnosti
neuróza – duševní nemoc, zde nutkavá, tj. projevují se k nedobrovolnou nutností něco udělat
orgasmus – sexuální vyvrcholení
potence – schopnost, možnost, zde schopnost dovršit sexuální akt nebo plodnost
princip slasti – vůle ke slasti, libido, Freudova představa o lidské touze po rozkoši
regrese – návrat, zde duševní nemoc projevující se návratem do nižšího stádia
spontánně – plynule, nenuceně
tendence – tíhnutí, směřování
transcendence – překročení úrovně směrem k něčemu vyššímu, zde překročení sebe sama
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 30.7. 2013.. Fotografie V.E. Frankla z roku 1965, pořízená Franzem
Veselým. Dostupné pod licencí Creative Commons na této
adrese:http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Viktor_Frankl2.jpg
Námět ke studiu
Vyzkoušejte si uvedený logotest, který změří vaši vůli ke smyslu. Kromě knihy, z níž jsme vybrali
první ukázku, můžete logotest najít také na internetu (i když v méně odborné podobě).
Našli jsme ho na těchto adresách:
Logotest. In: Ne nadarmo má psyhologie (sic!) v názvu psycho [online]. 28.9.2010 [cit. 2013-0731].
Jak spokojený jste člověk?. In: Peoplecomm: Peníze nebo život [online]. [cit. 2013-07-31].
Dostupné z: http://testy.peoplecomm.cz/test/test4.php
4
Observátor: (3) Pozitivní psychologie
J A R O K Ř I V O H LAV Ý
„P O Z I T I V N Í P S Y C H O L O G I E“
♣
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Pozitivní psychologie. Vyd. 1. Praha: Portál,
2004, 195 s. Psychologie (Portál). ISBN 80-717-8835-X. Citováno
ze s.143-144 (kap. „Narcismus“ v části 3.4 „Osobnost a odpouštění“).
Odkazy na literaturu vypuštěny.
Narcismus
/.../
S pojmem narcismu se setkáváme v antické mytologii. Tam se
jím (obrazně – postavou Narcise a popisem jeho chování) vyjadřovala
Obr.1: Magnus Enckell:
nadměrná sebeláska a doslova obsese (posedlost) milováním sebe
Narkisos (1896/1897)
samého. Obraz mladíka, který se dívá do studánky a zamilovává se do
svého zrcadlového obrazu, se stal symbolem nadlimitní sebelásky. V psychologii se setkáváme
s pojetím narcismu v její dávné historii. V roce 1989 Havelock a Ellis použili tohoto termínu
k vyjádření tzv. autoerotismu (nadměrné až patologické zamilování se do sebe samého). V současné
době se o narcismu v psychologii hovoří jako o rysu (trait) osobnosti.
Narcismus byl definován v psychologii jako sebeobdivování charakterizované tendencemi
sebepovyšování (exhibicionismu), okouzlením velkolepými (grandiózními) myšlenkami (idejemi)
i snahou o jejich realizaci a přílišnou citlivostí až přecitlivělostí ke kritice. V mezilidských vztazích
se narcismus vyznačuje „touhou, případně až nároky být pověřován nadřazenými formami chování“
(entitlement), využíváním druhých lidí i prostředků, jejich zneužíváním až vykořisťováním
(exploitativeness) a nedostatkem empatie.
K měření této osobnostní charakteristiky – rysu narcismu – byla navržena a používána
metoda zvaná Osobnostní inventář rysu narcismu – NPI – Narcissistic Personality Inventory. Tato
metoda byla vyvinuta v souladu s pojetím narcismu v psychiatrii (podle diagnostické klasifikace
DSIV). Toto pojetí chápe narcistické tendence jako rys, který se objevuje již od dětství a vztahuje se
obecně ke všem možným aspektům života. Nejde přitom jen o zcela určité (výjimečné) osobnosti.
Určitou dávku narcismu má podle tohoto pojetí každý člověk, i když v různé míře. Převážně
negativní pojetí narcismu je dnes v psychologii poněkud tlumeno povědomím o tom, že jeho určitá
dávka – např. sebeúcty a braní ohledu na sebe sama – je k životu nutná pro integraci osobnosti.
Negativní se jeví narcismus tam, kde přesahuje určitou hranici, kde je přítomen v nadměrné míře,
kde se jedná o jeho hypertrofii.
Faktorovou analýzou bylo v tomto osobnostním rysu narcismu zjištěno několik faktorů:
nadřazenost, exhibicionismus, marnivost, touha být pověřován nadměrnými úkoly, sebedostačivost,
sebeobdiv, nadměrné zaměstnávání se sebou samým, arogance, obdiv autorit i nadměrná snaha být
vedoucím. V psychologii osobnosti je osobnostní rys narcismu považován za rys vyššího řádu (jako
rys nadřazený řadě jiných rysů, tj. rys s diagnostickou dominancí – jako tzv. master personality
trait). Pravděpodobně je nadřazen i rysům velkomyslnosti (grandiozoty), empatie a skromnosti
(humility). Jeho nadřazenost znamená mimo jiné, že se jeho projev dá očekávat v poměrně velice
širokém okruhu situací, tj. že je aktivován velkým množstvím podnětů.
1
Observátor: (3) Pozitivní psychologie
♣
Albert KŠIŇAN: Facebook jako symbol narcistické kultury. Článek na blogu:
ksinan.blog.respekt.ihned.cz
Facebook jako symbol narcistické kultury. In: Albert Kšiňan [online]. 11.08.2010. [cit. 2013-07-25].
Dostupné z: http://ksinan.blog.respekt.ihned.cz/c1-45937720-facebook-jako-symbol-narcistickekultury
/.../
Základem Facebooku je profil, tedy má osobní stránka. Člověk tak dostává možnost vytvořit
si sám svůj sebeobraz tak, jak by jej chtěl mít. Na osobnost člověka usuzujeme z informací, již nám
poskytuje jeho chování. Na rozdíl od běžné interpersonální komunikace jsou informace, které
o sobě člověk na virtuální síti podává, pouze vědomé, je tedy schopen je regulovat. To mu dává
ohromnou možnost přiblížit se svému ideálu prostřednictvím vědomého budování svého profilu.
Jedná se o pravděpodobněji nejsofistikovanější způsob, jak přiblížit to, jak se jevíme, tomu, jací
bychom chtěli být.
Podle britského psychoanalytika Donalda Winnicotta je jádrem narcismu grandiosita. Tu
definoval jako obranný kompenzační mechanismus, který umožňuje prostřednictvím fantazií
kompenzovat hlubinný pocit vlastní nedostatečnosti. Virtuální realita sociální sítě mu právě takový
únik nabízí. Oproti tzv. dennímu snění nebo čtení románu je však facebooková fantazie značně
omezena. Množství funkcí a jejich jednoduchý uživatelský přístup prakticky strukturují prostor
fantazijní idealizace sebe sama. Na Facebooku nic nechybí, není třeba si nic fantazijně tvořit, pro
všechny potřeby existují aplikace.
Díky funkci Zeď získá člověk okamžitý a stále aktualizovaný přehled toho, co se děje, co
dělají ostatní. Díky upozorněním pak nikdy nezmešká, když se k němu nebo k jeho výtvoru někdo
přímo vyjadřuje. Tím, že se vše vztahuje k přihlášené osobě, je zdůrazňována centrovanost
subjektu. Facebook dodává každému člověku pocit důležitosti a výlučnosti tím, že má stejně jako
ostatní svůj prostor, na němž se odvíjí jeho vlastní film. Hovořím zde o filmu, protože jak již jsem
řekl, všechny aktivity, které uživatel během přihlášení vykoná, se zobrazují i ostatním. Každý je tak
pozorován ve své roli. Herci hrají své role především proto, aby sklízeli obdiv, obdiv publika. Dle
Otto Kernberga: „Narcistická osobnost potřebuje obdiv spíše než lásku. Obdiv ze strany druhého
podporuje a potvrzuje sebehodnocení, seberealizaci patologického grandiózního self. Obdiv
druhých nahrazuje normálně projektivní funkce, regulující sebehodnocení oslabeného a narušeného
superega, zejména ego-ideálu.“
O neschopnosti sebelásky podobně hovoří Heinz-Peter Rohr: „[Narcisté] se snaží vyrovnat
neschopnost skutečné sebelásky tím, že přehnaným až extrémním způsobem vyhledávají zájem
a především obdiv druhých lidí.“ Podle Freuda obecně „narcisté trpí bludnou představou, že
člověka si neustále všímají nebo správněji řečeno, že je neustále pozorován.“ Sociální psychologie
hovoří o tzv. efektu reflektoru: „Lidé se domnívají, že jejich vzhled a chování působí mnohem
výrazněji na ostatní, než tomu ve skutečnosti je“.
Zde se vracíme k Laschovi a jeho pojmu „narcistická společnost“, jímž označuje situaci, kdy
se lidé chovají jako by byli pozorováni, jako by byli v centru pozornosti reálného nebo
imaginárního publika. /.../
2
Observátor: (3) Pozitivní psychologie
♣
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Přibližte souvislost obr.1 s textem.
2)Co je to autoerotismus?
3)Co se z textu dovídáme o myšlenkách narcisty?
4)Popište, jak se narcismus projevuje ve vztazích k druhým lidem.
5)Proč nelze narcismus hodnotit pouze jako negativní vlastnost?
6)Kdy se začínají u člověka projevovat jeho narcistické sklony?
7)Co znamená tvrzení, že narcismus je rys vyššího řádu?
8)Najděte v textu tři rysy, které autor uvedl jako protiklady rysů
narcistní osobnosti.
9)Prohlédněte si seznam známých literárních postav a pokuste se určit
J míru jejich narcismu na škále 0-10. Řiďte se přitom faktory, které autor
uvedl v posledním odstavci.
Seznam: Achilleus, Aragorn (Pán prstenů), Hamlet, Harpagon, Horáček
(z Macha a Šebestové), nadporučík Lukáš (ze Švejka), král Saul
Obr.2: Heldur Laretei:
(bible), Othelo
Autoportrét (1966)
10)Posuďte podle stejných kritérií míru vlastního narcismu. Zároveň si
nechte týž posudek vypracovat od spolužáka, který vás dobře zná. Co
ze srovnání obou posudků vyplynulo?
Otázky a úkoly k druhému textu
11)Co je podle textu jádrem narcismu?
12)Jak se toto jádro projevuje na sociální síti Facebook?
13)Proč podle textu narcista nepotřebuje lásku? Srovnejte toto tvrzení s pyramidou hodnot
Abrahama Maslowa (viz též učebnice „Odmaturuj“).
14)Co si narcista myslí o tom, jak jeho vzhled působí na ostatní?
15)Proč je na Facebooku omezena složka fantazijního snění o sobě samém?
16)Jak Facebook souvisí s pojmem „narcistická společnost“?
17)Souhlasíte s autorovým názorem o vztahu Facebooku a narcismu? Své stanovisko opřete o jasné
argumenty.
Otázky a úkoly k oběma textům
18)Porovnejte, jak Křivohlavý a Kšiňan definují narcismus. Případné rozdíly se pokuste vysvětlit.
19)Porovnejte odbornou úroveň obou úryvků. Jak se vám četly a proč?
20)Které z faktorů používaných při měření rysu narcismu (viz první text) se podle druhého textu
realizují na Facebooku a které naopak nikoli?
21)Porovnejte názory obou textů na lásku k sobě samému. Případné rozdíly se pokuste nějak
vyložit.
Otázky k přemítání
22)V jakých situacích se projevuje váš vlastní narcismus? Jde o normální, nebo nezdravé projevy?
23)Co můžete udělat pro to, aby váš partnerský život nebyl poškozován patologickým narcismem?
24)Která povolání mohou vyhovovat narcistickým sklonům?
25)Pokud máte svůj profil v nějaké sociální síti, posuďte, nakolik vás její narcistická povaha může
negativně ovlivňovat.
26)Který způsob sociální komunikace naopak narcismu účinně brání?
27)Je současná česká společnost skutečně narcistická? Zvažte jednotlivá pro a proti.
3
Observátor: (3) Pozitivní psychologie
Slovníček
analýza – rozbor
arogance - bezohlednost
aspekt – zorný úhel, hledisko
centrovanost – zaměření do centra, soustředění
diagnostika – určení diagnózy, tj. Nemoci
dominance – řídící, určující, převládající jev, vlastnost,proces, též touha ovládat druhé
empatie – schopnost vcítit se do druhého člověka
exhibicionismus – úchylka založená na sebeobnažování před jinými nebo jen sklon se předvádět
na veřejnosti
faktor – činitel, to, co ovlivňuje jiný jev
hypertrofie – neúměrné zvětšení nějaké části, zbytnění, nafouknutí
integrace – sjednocení, celistvé a přirozené propojení prvků
interpersonální – meziosobní, mezilidský
inventář – přehled věcí (zde rysů) patřících do nějakého celku
klasifikace – roztřídění, ve škole též rozdělení výsledků žáků do stupňů podle úspěšnosti (např. 1-5)
kompenzace – nahrazení nedostatku
mytologie – bájesloví, soustava náboženských představ založených na příbězích o hrdinech a bozích
nadlimitní – co překračuje správnou míru
obsese – posedlost
patologické – nezdravé, rozkladné
projekce - promítání
regulovat – určovat, řídit
sofistikovaný – důmyslný, promyšlený
subjekt – podmět, nositel vlastností, činitel, činný jednotlivec
tendence – sklon, směřování
termín – odborný pojem (s přesným, definovaným významem)
Zdroje obrázků
Obr.1: Staženo 25.7. 2013..Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Narkisos.jpg?uselang=cs
Obr.2: Staženo 25.7. 2013. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Heldur_Laretei,_%22Autoportree%22,_1966.jpg?
uselang=cs
Námět ke studiu
Knihy nabízející možnosti, jak rozvíjet upřímné mezilidské vztahy. Např.:
CHAPMAN, Gary. Láska jako životní styl. Dan Drápal. Vyd.1. Praha: Návrat domů, 2009, 232 s.
ISBN 978-80-7255-199-6.
4
Observátor: (4) Rozkládání státu
V LA D I M Í R A
DVOŘÁKOVÁ
„R O Z K L Á D Á N Í
S T Á T U“
♣
DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra. Rozkládání
(Rozkrádání) státu. Vyd. 1. Ilustrace
Kateřina Kloubová. Praha: Universum,
2012, 175 s. ISBN 978-802-4234-885.
Citováno ze s.17-19. (Část první.
Politická kultura aneb co nás vede na
scestí. Kap. Pravidla a procedury.)
„Demokracie je systém, který
má jasně dané neutrální procedury jak
řešit konflikty.“ To je má nejoblíbenější
definice demokracie. Nezní možná příliš
vznešeně, ale obsahuje v sobě dva
základní a klíčové přístupy k demokracii.
První přístup se týká konfliktu. Většina
Obr.1: Titulní strana časopisu s politickými
z nás vnímá konflikt jako cosi, co je
karikaturami (New Orlenas, 9.7.1887). Političtí hadi nepřijatelné, čeho bychom se měli
svádějící naši demokratickou Evu.
vyvarovat. To je ale omyl – pokud
chceme demokracii, musíme přijmout
i konflikt. Demokracie, tedy alespoň ta „západní“, liberální, je pluralistická, tj. uznává různé zájmy,
které mohou být protichůdné; jsou tedy v konfliktu a tento konflikt je legitimní. Konflikt může mít
nejrůznější možná řešení, vždy existuje více alternativ. To, jaká alternativa bude nakonec přijata,
jinými slovy, kdo vyhraje, není předem dáno, ale závisí na procesu, jak je konflikt řešen podle
určitých pravidel a procedur.
Druhý přístup k demokracii je tedy v této definici dán procedurou. Systém může fungovat
jen tehdy, pokud jsou dána jasná pravidla, jak konflikty řešit, a pokud jsou tato pravidla uplatňována
a dodržována. Pravidla a procedury mají samozřejmě určitou hierarchii, ale jejich vytvoření
a hlavně jejich dodržování musí jít od ústavního pořádku až po řešení sousedských sporů. Rozdíl
mezi demokracií a nedemokracií je v tom, že demokracie má jasná pravidla, ale výsledky dopředu
nikdo nezná, nedemokracie jasná pravidla nemá, nedodržuje je, může je kdykoli měnit či
přizpůsobovat potřebám, ale výsledek je dopředu znám.
Dá se to hezky ilustrovat na příkladech volebních soutěžení. Pokud jde o naše současné
volby, nevíme, kdo v nich či v těch příštích nakonec vyhraje, ale v zásadě nepochybujeme o tom, že
proběhnou podle pravidel.1 Za minulého režimu jsme o výsledcích nepochybovali a podobný pocit
nejistoty nemíváme ani například při prognózóvání výsledků voleb v Bělorusku.
V jiných otázkách jsme již podstatně méně ostražití a klidně přijímáme porušování pravidel,
1
Byť i zde zaznamenáváme podivné praktiky. Z hlediska právního asi nenapadnutelné, ale přesto hodně
problematické změny volebních obvodů v Praze při posledních volbách, či přímo kupování hlasů a do značné míry
neschopnost policie a soudů tyto problémy řešit.
1
Observátor: (4) Rozkládání státu
jejich účelovou interpretaci či jejich neexistenci. Pověstný „úprk“ před právníky v počátcích
transformace v 90. letech hluboce poznamenal naši politickou kulturu a vnímání práva, což se
projevuje dodnes.
Nebylo to jen u nás a nebyl to jen výmysl našich politiků. Například Milton Friedman v roce
2002 přiznává, že na otázku, co by měly bývalé komunistické státy dělat, obvykle odpovídal touto
větou: „Můžeme to popsat třemi slovy: privatizovat, privatizovat, privatizovat.“ Později ale změnil
názor: „Ukazuje se, že vláda práva je pravděpodobně mnohem podstatnější než privatizace.
Privatizace nemá smysl, pokud není vláda práva.“
♣
WEIGL, Jiří. Proč se dnes vracet ke sporu o privatizaci: Dnešní polemika o včerejší demokracii. In:
Václav Klaus: wwww.klaus.cz [online]. 29.5.2013. [cit. 2013-08-05]. Dostupné z:
http://www.klaus.cz/clanky/3380
/.../
Poté, kdy proces ekonomické transformace byl ukončen, se objevily názory, přežívající
a opakované doposud, že masová privatizace byla uskutečněna předčasně, že nejdříve měl být
vytvořen dokonalý právní rámec, který by předem eliminoval možnost některých excesů, které se
později vyskytly, a že reformátoři v čele s Václavem Klausem toto neučinili záměrně, neboť chtěli
takzvaně „zhasnout“ proto, aby se vyvolení mohli nelegálně obohatit.
Podobná tvrzení lze skutečně vypouštět a opakovat pouze ex post a za podmínky
společenského zapomínání reálií oné doby. Čekat na dokonalý právní rámec znamenalo
neprivatizovat vůbec a nechat socialistické podniky totálně rozkrást. Tak tomu bylo v řadě zemí
na východ od nás, kde se žádného skvělého právního rámce nedočkali dodnes, zato rozval
rozkradené ekonomiky byl totální a spontánně vzniklé oligarchické struktury všemocné. Luxus
možnosti převzetí dokonalého právního rámce měla naopak bývalá NDR, avšak ani ten nezabránil
rozkladu a vyrabování jejích firem a dlouholetému hospodářskému propadu. Navíc, tato alternativa
byla v našich podmínkách čistě akademická. Nikdo nebyl schopen v celé komplexnosti plánovat
a dirigovat další vývoj. Celý proces transformace byl natolik unikátní, že vzory ze Západu platily
pouze cílově. Nikdo neměl hotový recept, jakými konkrétními cestami k těmto cílům dospět. Rady
západních expertů, kteří se k nám po stovkách valili, byly z velké části k ničemu, protože jejich
zkušenosti vycházely ze zcela nesrovnatelné situace zralých vyspělých trhů a o bankrotující
postkomunistické ekonomice, společnosti a jejich problémech nevěděli vůbec nic. Dobré zákony,
vycházející z tehdejší reality a schopné ekonomiku a společnost bezbolestně převést do stádia
vyspělého západního kapitalismu prostě nikdo napsat nemohl a zdá se podle zkušeností s prací
současné legislativy, že to neumí u nás dodnes. Proto jsou ataky tohoto typu na Václava Klause
a jeho okolí, kteří se nebáli vzít na sebe odpovědnost a reformy spustit a provést, skutečně nefér.
/.../
2
Observátor: (4) Rozkládání státu
Obr. 2: Jiří Weigl, vedoucí
kanceláře prezidenta Václava
Klause
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Porovnejte definici politoložky Dvořákové s jinými vymezeními
pojmu demokracie. Proč se rozhodla právě pro tuto?
2)O jakých dvou přístupech k demokracii autorka mluví?
3)Proč je konflikt pro demokracii tak důležitý? Porovnejte s jeho
významem v totalitních státech.
4)Uveďte alespoň tři příklady demokratických procedur.
5)Proč výsledky těchto procedur nelze (na rozdíl od totalit)
předvídat?
6)Zjistěte více podrobností o zmíněných manipulacích
s volebními obvody v Praze. Čím uškodily demokracii?
7)Zjistěte, kdo je to Milton Friedman.
8)Zjistěte, jaký je současný stav demokracie v Bělorusku.
9)Připomeňte si z učebnice všechny principy demokratického
státu a pokuste se určit, které z nich se v ukázce objevují.
10)Vysvětlete vlastními slovy autorčin názor na přechod české
ekonomiky k tržním principům.
11)Pokuste se určit vztah obr.1 k prvnímu textu. Bližší
vysvětlení nápisů najdete ve Zdrojích obrázků (na s.4).
12)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu.
Otázky a úkoly k druhému textu
13)Se kterým názorem autor textu polemizuje? Kdo takový názor např. zastává?
14)Jak rozumíte tvrzení, že Klaus chtěl údajně „zhasnout“?
15)Jakými argumenty se autor pokouší uvedený názor vyvrátit?
16)Proč podle autora jedině rychlá privatizace mohla zabránit rozkrádání státních firem?
17)Podle čeho Jiří Weigl usuzuje, že zastánci opačného názoru neznají reálie 90. let?
18)Proč jsou takové útoky na Václava Klause nefér?
19)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu.
Otázky a úkoly k oběma textům
20)Porovnejte nejprve oba texty z hlediska pojetí demokracie. Co je podle každého autora pro
přechod od totality k demokracii nejdůležitější?
21)Porovnejte oba přístupy s vývojem názorů M.Friedmana.
22)Která argumentace působí jako silnější? Proč?
23)Zaujměte své vlastní odůvodněné stanovisko ve sporu o přechod k demokracii.
Otázky k přemítání
24)Proč je demokracie lepší než totalita?
25)Jakou úlohu má soukromé vlastnictví pro zachování demokracie?
26)Co můžete vy sami udělat pro to, aby byla naše země demokratická? Uveďte alespoň pět
příkladů.
27)Ve kterých případech se může demokratický stát chovat jinak než demokraticky?
3
Observátor: (4) Rozkládání státu
Slovníček
alternativa – možnost (k výběru)
akademická – zde jen teoretická, od reality odtržená (myšlenka, debata)
atak - útok
definice – přesné vymezení obsahu (a rozsahu) pojmu
dirigovat - řídit
eliminovat – vyloučit nějakou nežádoucí možnost
exces – výstřelek, negativní vybočení
expert - odborník
ex post – až po dané události, zpětně
hierarchie – uspořádání (z hlediska důležitosti, významnosti)
komplexnost – ucelenost, všestrannost
legitimní – oprávněný
luxus – zde zbytečně drahá věc
nelegální - nezákonný
neutrální – bez zaujetí, stranění
oligarchický - zbohatlický
praktiky – zde zvyky, způsoby jednání
privatizace – zde převod státního majetku do vlastnictví soukromých osob
procedura – předem určený postup jednání
prognózování – předvídání
reálie – skutečnosti, fakta (spjatá s určitou tematickou oblastí)
reformátor – vylepšovatel
rozval – rozpad
spontánně - bezprostředně
systém – soustava
totálně - naprosto
transformace – zde proměna komunismu v tržní ekonomiku
unikátní - jedinečný
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 5.8. 2013. Titulní strana časopisu „The Mascot“ s politickými karikaturami
(New Orlenas, 9.7.1887). Političtí hadi svádějící naši demokratickou Evu..
Eva se dotýká urny s nápisem „Vykonat většinovou volbu“. Na trámech ohrady jsou nápisy:
nezávislost jednání, ústavní neodvolatelná práva, neomezené (všeobecnéú volební právo. U prvního
hada je asi nápis „Korupce“. U druhého patrně „Sliby“. Hadi mají na sobě tváře dobových politiků.
Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mascot_9_July_1887_Demoracy_Tempted.png?
uselang=cs
Obr.2 (na s.3): Staženo 5.8.2013. Jiří Weigl v roce 2013. Dostupné pod licencí Creative Commons
na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Klaus-a-Ga%C5%A1parovi%C4%8D-vyznamen
%C3%A1n%C3%AD-Tugendhat2013-19-cut.jpg
Námět ke studiu
Proveďte mezi spolužáky malý průzkum. Které útoky na jejich demokratická práva by jim nejvíc
vadily? Co by se muselo stát, aby se začali aktivně politicky projevovat?
4
Observátor: (5) Milosti
LE N KA MAR E Č K OVÁ
„M I L O S T I“
♣
MARECKOVA,
̌
́ Lenka. Milosti: ohnisko lidství
v trestnim
́ pravu
́ . Vyd. 1. Praha: Academia, 2007,
368 p. ISBN 80-200-1537-X.
Kap. 5.2 . Abolice v době Václava Havla (s.111)
Udělení abolice v průběhu posledního
funkčního období Václava Havla tak přicházelo
v úvahu ze tří již naznačených důvodů:
Z hlediska vyšších právních principů. Tyto
akty mohly být v některých případech považovány
i za politické v širším smyslu a způsobilé pozitivně
posunout buď samotnou trestněprávní úpravu nebo
právní vědomí. Mnohdy byly i projevem
nespokojenosti s prací orgánů činných v trestním
řízení anebo samotného trestního systému
a zneužívání trestního práva.
Z humanitárních důvodů. Šlo zejména
Obr.1: Fotografie Matěje Baťhy z povodní
o situace tíživé vzhledem k vážným onemocněním,
v Praze v červnu 2013
které obviňované ohrožovaly i na životě. V těchto
případech znamenalo užití abolice šanci na život. V některých případech byla abolice udělena
z důvodu zájmu třetích osob, zejména malých dětí. Zdá se, že na tyto – jinak chráněné – zájmy
systém trestní spravedlnosti nepamatuje vůbec anebo jen velmi nepatrně, rozhodně nikoli v širších
souvislostech a z hlediska dalších, trestním stíháním dotčených osob. Důvodem mohlo být společně
s dalšími okolnostmi a s přihlédnutím k povaze trestné činnosti neúměrně dlouhé trestní stíhání.
Kvůli nedostatkům systému trestní spravedlnosti a jeho neschopnosti reagovat nebo
reagovat pružně na konkrétní vzniklé situace. Do této kategorie patřily především abolice udělené
na základě žádostí nebo doporučení orgánů činných v trestním řízení, zpravidla státních zástupců
a soudců, a obdobně odůvodněné žádosti.
♣
Kap. 5.2.4 Příklady dalších abolicí (s.137)
Pan J.S., stíhaný pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zákona u místně
příslušného okresního soudu, který ve věci již jednou jednal a rozhodl, že se trestní stíhání
podmíněně zastavuje. Na základě odvolání státního zástupce krajský soud usnesením rozsudek
zrušil a uložil ve věci dále jednat a rozhodnout. Trestné činnosti se mel J. S. Dopustit tím, že spolu
s dalšími dvěma chlapci vykopli dveře klubovny Junáku, odkud odcizili věci v hodnotě 408 Kč
a poškozením dveří a zámku způsobili škodu ve výši 686 Kč. Veškerou škodu J.S. Nahradil, dveře
nechal opravit. Svůj čin se snažil napravit i tím, že klubovnu vymaloval. Přitom se seznámil a
spřátelil s členy oddílu a začal se zapojovat do jejich aktivit. O milost vedle J.S. a jeho matky
požádal i vedoucí poškozeného oddílu Svazu skautů a skautek. Žádal o zastavení trestního stíhání
J.S., protože ten následně mezi skauty našel své místo a naprosto změnil své postoje.
1
Observátor: (5) Milosti
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Vyjmenujte vlastními slovy tři skupiny prezidentových důvodů pro poskytnutí milosti.
2)Ke každému důvodu se pokuste vymyslet jeden fiktivní modelový případ.
3)Proč první skupinu důvodů autorka popsala jako „politickou“?
4)Která ze skupin se vám zdá nejméně sporná? Proč?
5)Jaké „chráněné zájmy“ má autorka na mysli?
6)Souhlasíte s těmito třemi skupinami důvodů? Proč? V případě nesouhlasu se pokuste některé
skupiny vypustit nebo naopak přidat. Nezapomeňte na zdůvodnění.
7)Vysvětlete souvislost obrázku a prvního textu.
Otázky a úkoly k druhému textu
8)Nahlédněte do příslušného trestního zákona (dnes již neplatného!) a zjistěte podrobně, z čeho byl
pachatel obviněn a jaký trest mu hrozil (s přihlédnutím k odpovědi na následující otázku).
9)Kolik bylo pachatelovi v době spáchání trestného činu let?
10)Čeho se dopustil?
11)Jak v jeho případě rozhodly soudy?
12)Čím předkladatelé zdůvodnili svou prosbu o prezidentskou milost? Souhlasíte s jejich
odůvodněním? Proč?
13)Jak si vysvětlujete pachatelovo trestné jednání? Proč to udělal?
14)Jak si vysvětlujete uvedenou změnu pachatelova postoje?
Otázky a úkoly k oběma textům
15)Do které skupiny Havlových abolicí patří případ popsaný ve druhém textu? Proč?
16)Lze z případu doložit tvrzení, že české soudy (nebo jiné orgány) reagují nepružně? Proč?
17)Souhlasíte s prezidentskou milostí udělenou panu J.S.?
Otázky k přemítání
18)Napište povídku založenou na případu pana J.S. Text můžete nabídnout také svému češtináři.
19)Porovnejte počet a strukturu udělených milostí u tří českých prezidentů: Václava Havla, Václava
Klause a Miloše Zemana. Který z těchto přístupů považujete za nejlepší? Proč?
2
Observátor: (5) Milosti
Slovníček
abolice – zastavení trestního stíhání (druh prezidentské milosti, dalším jsou agraciace, rehabilitace)
agraciace – zrušení výkonu trestu uloženého soudem
humanitární – zaměřený na pomoc člověku v nějaké tísni
chráněné zájmy – hodnoty, které jsou hlídány právními normami (lidská práva, rodina apod.)
místně příslušný – oprávněný zabývat se posuzováním trestnosti činů spáchaných v daném území
jeho kompetence
orgány činné v trestním řízení – státní instituce zapojené do posuzování trestnosti jednání nějaké
osoby (státní zástupci, policie, soudci)
právní akt – závazné ustanovení některého ze státních orgánů
právní vědomí – představy široké veřejnosti o právu
princip – základní pravidlo, to, čím se něco řídí
rehabilitace – zrušení rozsudku soudu po výkonu trestu
trestněprávní úprava – přístup k danému problému z hlediska psané podoby trestního práva
trestní systém – obecný způsob, jakým funguje posuzování trestnosti
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 7.8. 2013..Fotografie Matěje Baťhy z povodní v Praze v červnu 2013.
Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Povodn%C4%9B_v_Praze_na_Vltav
%C4%9B_2013_4777.JPG
Námět ke studiu
Milost. In: Iuridictum: Encyklopedie o právu [online]. Založeno 2005. Tomáš Pecina. [cit. 2013-0807]. Dostupné z: http://iuridictum.pecina.cz/w/Milost
3
Observátor: (6) Výroba a šíření psychotropních látek
V Ý R O BA A Š Í Ř E N Í
O MA M N Ý C H
A PSYCH OTROPNÍCH LÁTEK
♣
Zákon č. 40/ 2009 Sb. - Trestní zákoník, Část druhá.
Zvláštní část. Hlava VII. Trestné činy obecného ohrožení.
Díl 1. Trestné činy obecně ohrožující.
§ 283 Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy
(1) Kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze,
nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo
pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku,
přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku,
Obr. 1: Policejní fotografie
prekursor nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden
vězeňkyně z roku 1904
rok až pět let nebo peněžitým trestem.
(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) jako člen organizované skupiny,
b) ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán,
c) ve značném rozsahu, nebo
d) ve větším rozsahu vůči dítěti nebo v množství větším než malém vůči dítěti mladšímu patnácti
let.
(3) Odnětím svobody na osm až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví,
b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch,
c) spáchá-li takový čin ve velkém rozsahu, nebo
d) spáchá-li takový čin ve větším rozsahu vůči dítěti mladšímu patnácti let.
(4) Odnětím svobody na deset až osmnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,
a) způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt,
b) spáchá-li takový čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, nebo
c) spáchá-li takový čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
(5) Příprava je trestná.
§ 284 Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu
(1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku
konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol,
izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC), bude potrestán odnětím svobody až na jeden
rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává jinou omamnou nebo psychotropní látku než
uvedenou v odstavci 1 nebo jed v množství větším než malém, bude potrestán odnětím svobody až
na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve větším rozsahu.
(4) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený
v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu.
1
Observátor: (6) Výroba a šíření psychotropních látek
§ 285 Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku
(1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí,
bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo
jiné majetkové hodnoty.
(2) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém houbu nebo jinou
rostlinu než uvedenou v odstavci 1 obsahující omamnou nebo psychotropní látku, bude potrestán
odnětím svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové
hodnoty.
(3) Odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin
uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve větším rozsahu.
(4) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený
v odstavci 1 nebo 2 ve značném rozsahu.
§ 287 Šíření toxikomanie
(1) Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje
anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na
tři léta nebo zákazem činnosti.
(2) Odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán,
spáchá-li čin uvedený v odstavci 1
a) jako člen organizované skupiny,
b) vůči dítěti, nebo
c) tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně
účinným způsobem.
(3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený
v odstavci 1 vůči dítěti mladšímu patnácti let.
♣
Vláda nemá rozhodovat o větším než malém množství drog, rozhodl Ústavní soud. In: Lidovky.cz: Zpravodajský server
Lidových novin [online]. 1.8. 2013 [cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/vlada-nemuze-svymnarizenim-urcovat-trestne-mnozstvi-drog-rozhodl-ustavni-soud-g16-/zpravy-domov.aspx?
c=A130801_082444_ln_domov_tep
BRNO - Ústavní soud (ÚS) zrušil část trestního zákoníku, díky které vláda směla prostřednictvím svého
nařízení určit trestné množství drog. Kritérium trestnosti by mělo vyplývat přímo ze zákona, jinak zůstane posuzování
konkrétních případů plně v kompetenci justice. Soudci zrušili také část vládního nařízení včetně tabulky vymezující
„větší než malé množství" u jednotlivých omamných a psychotropních látek. O nových kauzách budou soudy nyní
rozhodovat podle konkrétních okolností a dřívější judikatury. Již rozpracované případy ještě dokončí podle dosavadní
úpravy. Pokud by zákonodárci nechtěli ponechat plnou rozhodovací kompetenci soudům, musejí zapracovat hodnoty
„většího než malého množství" přímo do trestního zákoníku, třeba ve formě přílohy. „My ale nic takového
nedoporučujeme nebo nevnucujeme, protože si myslíme, že je v moci soudů, aby tyto věci řešily," řekl novinářům
ústavní soudce zpravodaj Jiří Nykodým. Samotná formulace „větší než malé množství" v zákoníku zůstává. Návrh na
zrušení části trestního zákoníku podal Okresní soud v Liberci. Dospěl k závěru, že zmocňovací ustanovení je v rozporu
s ústavním pořádkem a porušuje právní zásadu, podle které nelze uložit žádný trest bez opory v zákoně. Vládní nařízení
je norma nižší právní síly, a tak údajně nemůže zakládat trestnost činu.
Okresní soud konkrétně řeší případ ženy obžalované z přechovávání pervitinu. V batohu měla 3,25 gramu
drogy. Pro rozhodnutí o trestnosti je také v její kauze klíčové posouzení, zda u sebe měla „větší než malé množství"
drogy. Kvůli pochybnostem o ústavnosti právní úpravy přerušil okresní soud řízení a obrátil se na ÚS. Nyní by se měl
k případu vrátit. Napadené ustanovení trestního zákoníku přesně říkalo, že vláda nařízením stanoví, jaké je „množství
větší než malé" u drog a jedů. V zákoníku totiž přesně vymezené hodnoty chybí. Návazné vládní nařízení platilo od
ledna 2010. Například u pervitinu stanovovalo jako větší než malé množství dva gramy, u kokainu gram, u hašiše pět
gramů.
2
Observátor: (6) Výroba a šíření psychotropních látek
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Vysvětlete, do jaké skupiny trestných činů je drogová kriminalita zařazovaná a z jakého důvodu.
2)Co všechno trestní zákoník považuje za zakázanou látku? Jak je tomu s alkoholem a nikotinem?
3)Podle čeho je odstupňována přísnost trestů?
4)Jaký vůbec nejpřísnější trest v oblasti drogové kriminality hrozí a za co?
5)Je trestné mít u sebe určité množství drogy, která slouží jen pro vlastní potřebu?
6)Zjistěte, co je tématem vynechaného § 286.
7)Je trestné nabídnout kamarádovi dýmku napěchovanou marihuanou?
8)Čím se liší v § 284 a 285 odstavce 1 a 2? Proč tyto dva odstavce patrně vznikly?
9)Pokuste si zahrát na soudce. Se znalostí uvedených zákonů a dalších norem odhadněte, jaký trest
může hrozit následujícím osobám.
a) Třicetiletá Pavla nabídla dvacetileté kamarádce Evě kokain, Eva však padla do bezvědomí,
v nemocnici ji pak úspěšně zachránili z krvácení do mozku
b) Policie díky anonymnímu udání našla u třináctiletého Patrika v pokoji asi třicet pytlíčků
s marihuanou. Patrik tvrdí, že drogu má jen pro svou potřebu a že si ji vypěstoval sám.
c) Tři spolužáci z třetího ročníku gymnázia pěstují konopí asi na ploše 20 x 10 m na tajném
políčku. Sklizeň pak usuší a prodávají známým.
d) Tři učitelé gymnázia si koupili opuštěný statek. Tajně v něm vytvořili farmu konopí. Celou
sklizeň prodají překupníkům. Díky tomu si mohou kupovat drahá auta a nemovitosti.
e) Osmdesátiletý Rudolf pěstuje ve skleníku šest rostlin konopí. Policii vysvětluje, že drogu užívá
jen sám kvůli jejím léčebným účinkům.
f) Osmnáctiletý Béďa přemluvil na rande svou šestnáctiletou dívku Zuzanu, aby si dala jednu
cigaretu marihuany (jointa). Trochu se jí zatočila hlava, další už nechtěla.
g) Osmnáctiletý Bohouš přemluvil na rande svou šestnáctiletou dívku Zuzanu, aby spolu s ním
snědla několik houbiček lysohlávek. Zažili divoké halucinace a pak jim bylo jen špatně.
h) Osmnáctiletý Boďa přemluvil na rande svou šestnáctiletou dívku Zuzanu, aby si spolu s ním
zašňupala trochu pervitinu. Zuzana pak měla jen pořádný průjem, ale jinak zážitek zůstal bez
následků.
i) Osmnáctiletý Boďa přemluvil na rande svou čtrnáctiletou sestřenici Zuzanu, aby si spolu s ním
zašňupala trochu pervitinu. Zuzana pak měla jen pořádný průjem, ale jinak zážitek zůstal bez
následků.
j) Dvacetiletý Boďa přemluvil na rande svou třicetiletou šéfovou Zuzanu, aby si spolu s ním
zašňupala trochu pervitinu. Zuzana pak měla jen pořádný průjem, ale jinak zážitek zůstal bez
následků.
Otázky a úkoly k druhému textu
10)Kdo dosud rozhodoval o tom, co je větší než malé množství drogy?
11)Proč ústavní soud v srpnu roku 2013 tuto praxi zrušil?
12)Kdo bude po tomto rozsudku určovat, co je větší než malé množství drogy?
13)Kdo a proč podal stížnost k ústavnímu soudu?
14)Proč v trestním zákoníku není uvedeno konkrétní trestné množství drogy?
15)Proč ústavní soud nedoporučuje, aby byla do trestního zákoníku dopsána přesná hranice
trestného množství drogy?
Otázky a úkoly k oběma textům
16)Jak vysoký trest hrozil ženě uvedené ve druhém textu, pokud by nezasáhl ústavní soud?
Otázka k přemítání
17)Souhlasíte s tím, že trestní zákoník nerozlišuje měkké a tvrdé drogy? Svůj názor zdůvodněte.
3
Observátor: (6) Výroba a šíření psychotropních látek
Slovníček
formulace – vyjádření
hašiš - silnější droga z konopí
houba – lysohlávka nebo muchomůrka červená – houby působící na psychiku
izomer – sloučenina se stejným sumárním vzorcem, ale s jiným uspořádáním atomů (strukturním
vzorcem)
justice – moc soudní
judikatura – soudní rozhodnutí
kauzy – zde kriminální nebo soudní případy
kompetence – zde oprávnění
kokain - , droga vyráběná z koky
konopí (seté) -Cannabis sativa, jednoletá rostlina využívaná pro výrobu textilu a drog
kritérium – vzor hodnocení
pervitin – metamfetamin, droga vyráběná z efedrinu, ČR je největší výrobce pervitinu v Evropě
právní síla – nadřazení jedné právní normy nad jinou
prekursor – sloučenina, z níž se dá rychle vyrobit jiná látka (zde droga)
pryskyřice z konopí – výměšek konopí, z něhož lze vyrobit např. hašiš
psychotropní látky – chemické látky značně ovlivňující psychiku
stereochemický - související s prostorovým uspořádáním atomů v molekule
tetrahydrokan(n)abinol – THC, chemická látka v konopí, která působí na psychiku
THC – tetrahydrokanabinol
toxikománie - závislost (adikce) na drogách, zde šíření drog
ústavní soudce zpravodaj – soudce, který se speciálně zabývá jedním případem a o něm informuje
ústavní pořádek – ústavnost, soulad norem s Ústavou
vládní nařízení – právní norma vydaná vládou
zmocňovací ustanovení – rozhodnutí zákonodárců, o tom, který orgán bude mít v kompetenci bližší
vymezení pravidel
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 20.8. 2013. Vězeňkyně Charlotte Branney na úřední fotografii. Do vězení
v North Shields Police Stationse dostala 5. ledna 1904. Dostupné pod licencí Creative Commons na
této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Charlotte_Branney_-_Flickr_-_Tyne_
%26_Wear_Archives_%26_Museums.jpg
Námět ke studiu
SANANIM. Drogová poradna [online]. [cit. 2013-08-20]. Dostupné z:
http://www.drogovaporadna.cz/
4
Observátor: (7) Malé nahlédnutí do rodinného práva
LIBOR NEDOROST
„M A L É N A H L É D N U T Í D O
R O D I N N É H O P R Á V A“
♣
Obr. 1: Jejich první manželská hádka
NEDOROST, Libor. Malé nahlédnutí do rodinného práva:
Právník radí. In: Romano Hangos [online]. 2007 [cit. 2013-0810]. Dostupné z: http://www.romanohangos.cz/clanek.php?i
d_clanek=1168. Původně jako článek ve stejnojmenném
časopisu, č.7, roč. 9, 16.4. 2007.
Uzavřením manželství vzniká ze zákona rozsáhlý okruh práv a povinností, které jsou nejen
osobního rázu, jak vyplývá ze vztahu muže a ženy, ale i majetkového charakteru. Tato práva
a povinnosti existují po celou dobu trvání manželství a zanikají nejpozději s jeho zánikem. Poměrně
rozšířeným omylem, pokud jde o existenci těchto vzájemných práv a povinností mezi manžely (se
kterou se mnohý praktický právník nebo soudce setkává zejména v rozvodových řízeních), je
popírání jejich existence s poukazem, že manželé spolu např. nežijí, ve vztazích se rozešli. Jest
pravdou, že ačkoliv to může realizaci mnohých, zejména majetkových práv ztěžovat, nic to nemění
na skutečnosti, že práva a povinnosti manželů trvají až do zániku manželství. Naopak nelze
ustanovení o těchto právech a povinnostech manželů v praxi užít na vztahy společného soužití
druha a družky, i když spolu žijí již dlouhou dobu.
Ustanovení zákona o rodině, že muž a žena mají v manželství stejná práva a povinnosti
znamená, že tyto jsou oběma manželům stanoveny shodně, tedy žádný z nich nemá povinnosti
navíc a druhý práva navíc. Tak o tom alespoň hovoří dikce zákona. Z praxe jsou samozřejmě známy
případy, že ne každé manželství je tzv. „rovnoprávné“ a oba manželé jsou schopni vytvářet ve
vztazích domluvách a partnerském životě kompromisy. Tímto ustanovením zákon deklaruje tradiční
hodnoty mezi mužem a ženou, které by měly zůstat zachovány, zejména vzájemně respektovat svoji
důstojnost a na této založit i společnou výchovu dítěte. Tato vzájemná práva a povinnosti, ač
ustanovena v paragrafovém znění zákona, jsou společností chápána spíše jako morální zásady
slušného chování. Tento silně zakořeněný názor společnosti je odražen i v soudní praxi, kde je
známo jen velmi málo případů, kdy tato práva a povinnosti byla vymáhána soudně.
Pojem povinnosti žít spolu již dávno neobsahuje jen pravý význam tohoto sousloví –
společné bydlení. V dnešní podobě spíše odráží samotnou podstatu manželství, kdy je tato
povinnost chápána jako společné soužití se všemi radostmi, intimnostmi, starostmi, trávením
volného času, vzájemnou dohodou o společné výchově dítěte, o chodu domácnosti a hospodaření.
Povinnost být si věrni, je taktéž chápána spíše jako morální aspekt manželství a jako stav, který není
právně vynutitelný. Ačkoliv je manželství v našich podmínkách založeno na principu monogamie
a nevěra tento princip popírá, nepodařilo se žádnému právnímu řádu ani žádnému státnímu zřízení
tento jev vymýtit. V minulých dobách byly za nevěru ukládány velmi přísné tresty (a do dnešního
dne se tak děje především v zemích třetího světa).
V současném právním řádu sice nebyla tato povinnost ze zákona vypuštěna, ale není právně
vynutitelná. Porušení věrnosti však může mít při zrušení manželství jisté právní důsledky. Statistiky
dokonce vypovídají, že nevěra jednoho z manželů jako déletrvající vážný mimomanželský vztah je
jednou ze tří nejčastějších příčin rozvratu manželství. Podle soudní judikatury je však projevem
lehkomyslného poměru k manželství, k jehož projevům lze nevěru bezesporu řadit toliko jako
neodpovědné jednání, které ohrožuje soulad, pevnost a trvalost manželských a rodinných vztahů;
není jím jednání, které je jen přiměřenou reakcí na závadné chování druhého manžela. Nevěra je
1
Observátor: (7) Malé nahlédnutí do rodinného práva
porušením jedné z hlavních povinností, které zákon ukládá manželům (srov. § 18 zák. o rod. a čl. I
zákl. zásad zák. o rod.).
Povinnost vzájemně si pomáhat opět vyplývá ze samotné podstaty manželství jako životního
společenství a navazuje právě na stejnou míru práv a povinností u každého z manželů. Bez
dobrovolného plnění této povinnosti rodina přestává fungovat. Nejtypičtějším projevem této
povinnosti je vzájemná vyživovací povinnost. Vzájemná vyživovací povinnost je projevem rovnosti
manželů a je naplněním podstaty manželství, kdy hovoříme o vzájemném společenství muže a ženy.
Praxe zaznamenává spíše uplatnění vyživovací povinnosti ženy vůči muži. Právníci i psychologové
tento trend odůvodňují obecně nižšími příjmy žen, péčí žen o děti a společnou domácnost. Tato
povinnost znamená, že každý z manželů má právo na poskytování výživného od svého manžela
a zároveň je vázán povinností toto výživné naopak poskytnout.
V případě, že manžel není schopen toto zajistit, lze se s tímto požadavkem obrátit na děti
v případě, že jsou zletilé a s vlastním příjmem. Stejně tak v případě, že dítě uzavře manželství
a druhý manžel není schopen plnit vyživovací povinnost přichází opět podpůrně na řadu vyživovací
povinnost rodičů vůči dětem. Zákon podporuje stejnou životní úroveň obou manželů. Pokud tato
rovnost není zachována a jeden z manželů má úroveň vyšší, může o výživném rozhodnout soud,
ovšem za předpokladu právní existence manželství, neexistence společného jmění manželů nebo
oddělené soužití manželů, nestejné životní úrovně manželů a konečně souladu s dobrými mravy.
♣
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Část 2, Hlava I, Díl 1, Všeobecné ustanovení. Citováno
dle: Občanský zákoník. In: Business.center.cz [online]. [cit. 2013-08-10]. Dostupné z:
http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcansky-zakonik/cast2h1.aspx
§ 687
(1) Manželé mají rovné povinnosti a rovná práva.
(2) Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně
respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné
prostředí a společně pečovat o děti.
§ 688
Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění,
jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech.
§ 689
Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností brát zřetel na zájem
rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti a které žije spolu
s manžely v rodinné domácnosti, a popřípadě dalších členů rodiny.
§ 690 Uspokojování potřeb rodiny
Každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých
osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny
byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče
o rodinu a její členy.
§ 691
(1) Nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je
nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se.
2
Observátor: (7) Malé nahlédnutí do rodinného práva
Obr. 2: Muž navléká ženě prsten (14 .stol.)
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Jak jedině mohou zaniknout práva
a povinnosti manželů?
2)Proč druh a družka nemohou mít
stejná práva a povinnosti?
3)V čem všem se má projevovat
rovnoprávnost manželů?
4)Na čem má být podle textu
založena společná výchova dítěte?
5)Proč je známo ze soudní praxe jen
málo případů vymáhání
vzájemných manželských práv
a povinností?
6)Jak se v povinnosti společného
bydlení projevuje pravá podstata
manželství?
7)Je závazek věrnosti zakotven také
právně? Jak jej lze vymáhat?
8)Jak závažná je z právního pohledu
nevěra?
9)Kdy přestává podle Libora Nedorosta rodina zcela fungovat?
10)Proč ženy častěji uplatňují na mužích vyživovací povinnost?
11)Co zákon o rodině stanovil o životní úrovni obou manželů?
12)Za jakých okolností je možné, že aby rodiče měli povinnost se starat o své dítě, které už
uzavřelo manželství?
13)Vyjmenujte všechny osoby, jež mají mezi sebou vyživovací povinnost.
14)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu.
Otázky a úkoly k druhému textu
15)Vyjmenujte, k jakým povinnostem se manželé zavazují vstupem do manželství.
16)V jakém vztahu by měly být práce či studium vůči manželství a dětem?
17)Co se z textu dovídáme o životní úrovni členů rodiny?
18)Jak zákoník řeší situaci, kdy každý z manželů žije v jiné domácnosti?
Otázky a úkoly k oběma textům
19)Porovnejte Nedorostova tvrzení, ještě poplatná staršímu zákonu o rodině, s novým občanským
zákoníkem. Jak se změnil rozsah práv a povinností manželů?
20)Jak se změnil postoj zákona k nevěře? Pokuste se tento jev vysvětlit.
21)Odpovídají uvedené pasáže občanského zákoníku tvrzení prvního textu o tom, že zákonná
úprava manželství musí vycházet z dobrých mravů?
Otázky k přemítání
22)Proč v současné době ubývá lidí, kteří jsou ochotni vstoupit do manželství?
23)Porovnejte v tabulce výhody a nevýhody vstupu partnerů do manželství – z hlediska práva,
psychologie a morálky. Co převažuje?
24)Souhlasíte s rozšířením definice manželství na společenství dvou osob stejného pohlaví? Proč?
25)Mělo by být registrované partnerství rozšířeno na osoby opačného pohlaví? Proč?
26)Jak lze snížit riziko, že mezi partnery dojde k nevěře?
3
Observátor: (7) Malé nahlédnutí do rodinného práva
Slovníček
aspekt - hledisko
deklarovat - vyhlásit
dikce – znění, řeč, způsob mluvy
dobré mravy – společností uznávané normy slušnosti
druh a družka – partneři (muž a žena) žijící spolu v jedné domácnosti bez uzavření manželství
intimnosti – důvěrnosti
judikatura – soudní rozhodnutí
kompromisy – oboustranné dohody (ústupky)
monogamie – manželství (sňatek) pouze s jedním partnerem
morální – v souladu se společností uznávanými normami
paragrafové znění – přesná formulace zákona
právní existence manželství – skutečnost, že manželství bylo založeno v souladu se zákonem
právní řád – uzavřený soubor právních norem daného státu
respektovat – uznávat, ctít
společné jmění - majetek a dluhy, kterých manželé nabyli po dobu trvání manželství (druh
spoluvlastnictví)
tradiční – zvykový
třetí svět – nejchudší země světa, rozvojové státy
výživné – konkrétní povinný příspěvek na potřeby osoby (srov. alimenty)
vyživovací povinnost – povinnost starat se o někoho a přispívat mu na jeho oprávněné potřeby
zákon o rodině - zákon č. 36/2005 Sb., který bude od 1.1. 2014 nahrazen občanským zákoníkem
Zdroje obrázků
Obr. 1 (na s.1): Staženo 10.8 . 2013. Charles Dana Gibson: Jejich první hádka (1914). Dostupné pod
licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Their_First_Quarrel,_Gibson.jpg
Obr. 2 (na s.3): Staženo 10.8. 2013. Středověká iniciála písmene „S“, na které muž navléká ženě
prsten. Z rukopisu ze 14. století uloženého v Britské královské knihovně (MS 6 E VI, fol. 104).
Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Omne_Bonum_Royal6EVI104_Anulus.jpg
Námět ke studiu
Přemýšlejte o stabilitě soužití sezdaných a nesezdaných. Je lepší si partnera vzít, nebo žít „na
hromádce“? K tomu mohou pomoci následující zdroje:
ZEMAN, Josef. Manželství a rodina: Co vše se změnilo?. In: 17-11: Iniciativa 17-11 [online].
10.2.2010 [cit. 2013-08-10]. Dostupné z: http://www.i17-11.cz/josef-zeman
LINHARTOVÁ, Lenka. Ne/stabilita kohabitací v České republice: sekundární analýza panelových
dat a její limity. Brno, 2012. Dostupné z:
is.muni.cz/th/274215/fss_m/Diplomova_prace_Linhartova.docx. Diplomová práce. Masarykova
univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií, katedra sociologie. Vedoucí práce Martin Kreidl.
MAŘÍKOVÁ, Hana a Marta VOHLÍDALOVÁ. Nestabilita partnerských soužití.: Rozpady
kohabitací a rozvody manželství. In: Socioweb: Sociologický webzin [online]. 2011. vyd. [cit. 201308-10]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=482&lst=112
ZEMAN, Josef. Vztahy před svatbou. In: Signály.cz [online]. 16.2.2012 [cit. 2013-08-10]. Dostupné
z: ttps://vztahy.signaly.cz/1202/vztahy-pred-svatbou
4
Observátor: (8) Pracovní poměry na dobu určitou
DAG MAR
KUČEROVÁ
„O T A Z N Í K Y
KOLE M
U ZAV Í R Á N Í
PRAC OVN ÍC H
POMĚRŮ
NA DOBU
U R Č I T O U“
♣
KUČEROVÁ, Dagmar. Otazníky
kolem uzavírání pracovních
poměrů na dobu určitou.: Tady
jsou odpovědi. In: Podnikatel.cz:
Průvodce vaším podnikáním
[online]. 27.3.2013 [cit. 2013-08Obr. 1: Skutečné V pro vítězství (karikatura ze 40. let)
17]. Dostupné z:
http://www.podnikatel.cz/clanky/otazniky-kolem-uzavirani-pracovnich-pomeru-na-dobu-urcitou/
Omezení v podobě maximálně možných tří pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou
zkomplikovalo situaci nejednomu zaměstnavateli. Zejména v případě sezónních prací či zástupů za
nemoc, kdy je potřeba zaměstnat stejného pracovníka opakovaně. Řada zaměstnavatelů ve snaze
obejít ustanovení § 39 zákoníku práce kombinuje pracovní poměry s dohodami konanými mimo
pracovní poměr. Ovšem v poslední době se objevily právní výklady, na základě kterých se i dohody
započítávají do možného limitu tří možných pracovních poměrů.
Zákon vyloučil taxativním výčtem některá ustanovení zákoníku práce v § 77 odst. 2, ovšem
všechna ostatní ustanovení, jestliže není v zákoně speciální úprava pro dohody, se subsidiárně
(podpůrně) vztahují i na právní vztahy založené dohodami. Podle některých publikovaných
právních výkladů, zákon nevyjímá pravidla pro sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu
určitou (§ 39 zákoníku práce). Pokud by kupříkladu po dvou dohodách o pracovní činnosti
sjednaných na dobu určitou (uzavřených mezi stejnými smluvními stranami) následovalo sjednání
pracovního poměru na dobu určitou, musel by být tento pracovní poměr posouzen jako druhé
opakování doby určité a dalším opakováním doby určité by již byl porušen zákon. To však pouze za
situace, kdy by se jednalo o pravidelně se opakující práce. Jiná situace by nastala v případě dohody
sjednané k plnění jednorázového úkolu (např. dohoda o provedení práce v rámci jednoho dne).
Zastánci tohoto názoru se tedy domnívají, že pokud jde o vztahy zakládané dohodou
k výkonu opakujících se druhově určených prací, lze o době trvání těchto pracovněprávních vztahů
uvažovat stejně, jako o době trvání pracovního poměru. Proto se uplatní i zmiňovaná pravidla dle
ustanovení § 39.
Server Podnikatel.cz požádal o objasnění této problematiky ministerstvo práce a sociálních
věcí. To nejprve připomnělo novou právní úpravu účinnou od 1. ledna 2012. Zákoník práce v §
39 odst. 1 až 5 stanovuje, že doba trvání pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními
stranami nesmí přesáhnout 3 roky s tím, že ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu
určitou může být tato doba nejvýše dvakrát opakována (tj. maximálně 3r + 3r + 3r).
1
Observátor: (8) Pracovní poměry na dobu určitou
Opakováním pracovního poměru na dobu určitou se přitom rozumí také jeho prodloužení.
Vzhledem k této právní úpravě je rozhodující, že smluvní strany mohou učinit celkem tři právní
úkony týkající se uzavření nebo prodloužení pracovního poměru na dobu určitou, z nichž
první právní úkon je samotné uzavření pracovního poměru na dobu určitou. Další uzavření
(opakování) pracovního poměru na dobu určitou bez zákonné přestávky 3 let od skončení
předchozího pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami není možné.
Pokud smluvní strany vyčerpají možnost trvání pracovního poměru na dobu určitou, může další
pracovněprávní vztah mezi těmito smluvními stranami pokračovat:
• pracovním poměrem na dobu neurčitou,
• uzavřením nového pracovního poměru na dobu neurčitou
• nebo uzavřením některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Právní úprava pracovního poměru na dobu určitou se podle ministerstva v žádném případě
netýká dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (sjednaných podle § 74 až 77 zákoníku
práce). Ty mají zcela samostatnou právní úpravu obsahu dohod a možností jejich zrušení. Nelze na
ně v souvislosti s § 77 odst. 2 písm. g zákoníku práce aplikovat paragraf 48 z hlediska jejich
skončení (pouze pracovní poměr na dobu určitou skončí ze zákona uplynutím sjednané doby, kdy
podle § 39 odst. 2 zákoníku práce je předem stanovena maximální možná doba trvání v délce 3 roků
každého ze tří možných právních úkonů založení a opakování pracovního poměru na dobu určitou),
ujistil server Podnikatel.cz Petr Sulek, mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí.
Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr není proto možné z výše uvedeného
hlediska podřadit pod právní režim regulace délky trvání pracovního poměru obecně, zvláště pak
pracovního poměru na dobu určitou.
Je tedy jasné, že dohody konané mimo pracovní poměr se nemohou započítávat do limitu tří
možných pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou. Do takzvaného „řetězení“ se započítávají
výhradně pracovní poměry uzavřené na dobu určitou. V případě sezónních prací se navíc situace
v blízké době může změnit. Podle senátního návrhu novely zákona (sněmovní tisk č. 876) by se
mohly pracovní poměry na dobu určitou opět uzavírat opakovaně, pokud budou u zaměstnavatele
dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě
nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat,
navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou. Podmínkou bude dohoda s odborovou
organizací (případně interní předpis), která stanoví bližší vymezení těchto důvodů, pravidla jiného
postupu zaměstnavatele a okruh zaměstnanců, kterých se má tento postup týkat.
Podle pozměňovacích návrhů by se neomezené opakování pracovních poměrů dokonce
mohlo týkat i zástupů za nemoc a v neposlední řadě by se doba pro další uzavření pracovních
poměrů po vyčerpání limitu mohla opět zkrátit ze současných 3 let na 6 měsíců. Návrh novely
zákona aktuálně postoupil do třetího čtení. O jeho dalším osudu bude server Podnikatel.cz
informovat.
2
Observátor: (8) Pracovní poměry na dobu určitou
Otázky k textu
1)Přibližte hlavní téma článku.
2)Jaký výkladový problém zde autorka řeší? Jak závažná je tato otázka?
3)Které z nabízených řešení problému je platné? Proč?
4)O čem svědčí vznik tohoto problému?
5)Co jsou to dohody konané mimo pracovní poměr? Pokuste se o nich zjistit ještě něco dalšího.
6)Jaký smysl má popsaná zákonná úprava poměrů na dobu určitou?
7)Co má dělat zaměstnavatel, který už vyčerpal tři právní úkony na dobu určitou? Posuďte
jednotlivé možnosti z hlediska výhodnosti pro obě smluvní strany.
8)Posuďte text podle čtenářského komfortu, vysvětlete jeho stylistické zvláštnosti.
Úkoly k textu
9)Vypracujte fiktivní příklady různých pracoprávněprávních situací a pokuste se je řešit podle
článku.
Otázky k přemítání
10)čím jsou motivovány navrhované změny (novely) popsaných ustanovení? Přinesou skutečné
zlepšení?
Slovníček
aplikovat - použít
doba neurčitá – pracovní poměr bez sjednaného data ukončení (tzv. trvalý úvazek)
doba určitá – pracovní poměr končí sjednaným termínem
dohody konané mimo pracovní poměr – dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti (tzv.
Brigády)
interní – vnitřní
odborová organizace – zaměstnanecká organizace chránící práva zaměstnanců
pracovní poměr – vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem založený na pracovní smlouvě
právní úkon – projev vůle (vykonávání některých zákonných práv či plnění povinností)
subsidiárně – podpůrně, přesunem na nižší úroveň
taxativní – podaný úplným výčtem
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 17.8. 2013. Skutečné V pro vítězství. Spojené ruce (zaměstnanců
a manažerů) rozbijí tyto ořechy! (karikatura ze 40. let).Dostupné pod licencí Creative Commons na
této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:The_Real_%22V
%22_for_Victory._Joined_Hands_will_Crack_These_Nuts%5E_-_NARA_-_534472.jpg
3
Observátor: (9) Energetické investiční poradenství
PETR PRAŽ Á K
„E N E R G E T I C K É I N V E S T I Č N Í
P O R A D E N S T V Í“
♣
PRAŽÁK, Petr. Energetické investiční poradenství. In:
Koučink..eu: Nikdo sám sebe nezvedne za tkaničky od bot
[online]. 14.3.2011 [cit. 2013-08-10]. Dostupné z:
http://www.koucink.eu/cz/clanky-okoucovani/article/22/energeticke-investicni-poradenstvi.html
Článek byl napsán pro časopis Psychologie.
V 70. letech se v mateřské školce při Stanfordské
univerzitě uskutečnil jednoduchý experiment. Vědci před
děti položili na stůl jeden bonbon a sdělili jim, že pokud
Obr. 1: Ilustrace z Vitruviovy
vydrží a snědí ho až za čtvrt hodiny, dostanou bonbony dva.
knihy De Architectura (1521)
Asi třetina dětí neváhala a bonbon snědla okamžitě,
druhá třetina se pokoušela pár minut vydržet, ale nakonec podlehla. Jen poslední třetina se dočkala
zdvojnásobení sladké odměny. Když se experimentátoři po letech vrátili k již dospělým účastníkům
experimentu, zjistili, že existuje souvislost mezi studijními úspěchy a schopností tříletého dítěte
odložit potěšení z bonbónu.
Experiment krásně ilustruje možné strategie, které využíváme při zacházení s naší
psychickou energií. V zásadě mámě dvě účelné strategie:
• buď si užíváme tady a teď (obrazně řečeno sníme bonbon a neřešíme naši budoucnost)
• nebo svoji energii investujeme (odložíme své okamžitě potěšení, abychom v budoucnu
sklidili více)
Problém nastane, když investujeme energii, a přesto svého cíle nedosáhneme. Když
z nějakého důvodu sníme bonbon ve čtrnácté minutě nebo nám nakonec druhý bonbon vůbec
nepřinesou. V takovém případě nejen že nezískáme vytouženou odměnu, ale ztratíme veškerou svou
investovanou energii.
O našem úspěchu či neúspěchu nakonec rozhoduje vždy to, jak účelně dokážeme investovat
svoji energii.
Žádná naše investice není nikdy na sto procent jistá. Přesto - podobně jako v oblasti financí existují určité zákonitosti dobrých a špatných energetických investic. O našem úspěchu či
neúspěchu nakonec rozhoduje vždy to, jak účelně dokážeme investovat svoji energii.
Pokud se rozhodneme do něčeho investovat, měli bychom vždy zvažovat výnos takové investice.
A opět jako u peněz: ve hře je míra rizika, likvidita (jak rychle investici dokážeme zúročit),
návratnost investice.
Cena za špatnou investici
Objem psychické energie, který máme k dispozici, není nekonečný. Navíc část energie,
kterou máme k dispozici, spotřebováváme na běžné aktivity našeho života. Abychom mohli
normálně fungovat, platíme pravidelně určitý druh energetických složenek. Jen určitá část zbývá na
dlouhodobé investice.
Pokud si budeme klást příliš mnoho dlouhodobých cílů a rozjíždět stále další projekty,
a přitom se nám investovaná energie příliš dlouho nebude vracet, může se nám v určitém okamžiku
stát, že budeme mít přeinvestováno a nezbude nám dost energie ani na normální provoz.
1
Observátor: (9) Energetické investiční poradenství
Klasickým příkladem špatných investic jsou aktivity s nulovým výnosem (pozor, mluvíme
o energii, ne o penězích). Zkuste se zamyslet, které aktivity děláte již jen ze zvyku nebo je ve svém
životě pouze tolerujete, aniž by vám ve skutečnosti již něco přinášely. Kolik energie v takových
aktivitách utápíte a jak byste ji mohli použít, kdyby zůstala k dispozici pro jinou činnost?
Jak dobře nastavit investici
Nejčastější chyba, které se při svých energetických investicích dopouštíme, jsou špatně
nastavené cíle. Pokud nemáme jasně stanoveno, za jakých podmínek má dojít k „vyplacení zisku“,
těžko se někdy naší energetické dividendy dočkáme. Mít přání ještě neznamená mít cíl.
Jako klasický příklad můžeme uvést učení se cizího jazyka. Většina lidí tvrdí, že by si přála umět
dobře anglicky. Mnozí na splnění tohoto přání investovali mnoho energie, času i peněz. Přesto jen
menšina dojde k cíli, kdy by si řekla ano, naučil jsem se to: investovaná energie se mi vrátila.
Proč tomu tak je? Přání „umět anglicky“ může znamenat spoustu věcí. Možná, když jste se
na začátku začali učit cizí jazyk, chtěli jste se domluvit na recepci v hotelu na dovolené. Aniž byste
si toho všimli, svého cíle jste již dávno dosáhli. A teď jste nespokojení, že nedokážete diskutovat
o složitých pracovních tématech.
Pokud však bude váš cíl naučit se tento den pět nových slovíček a cíl zvládnete, získáte
investovanou energii zpět téměř okamžitě. Navíc navýšenou o prémii za úspěch - takovou
bonusovou energii můžete použít pro další projekty.
Pro úspěšné energetické investice je tedy důležité mít jasně definované cíle, jichž chcete
dosáhnout. V případě dlouhodobých projektů mějte stanovené také postupné cíle, z jejichž dosažení
se můžete radovat. Vaše energie tak bude přirozeně plynout a růst.
A nezapomínejte si pravidelně vybírat své dividendy. Třeba tak, že si každý večer před
usnutím zrekapitulujete, co všechno se vám během dne povedlo.
♣
VOTRUBOVÁ, Andrea. Struktura štěstí. In: Psychologie.cz: Začněte u sebe [online]. 3.6.2013. [cit.
2013-08-10]. Dostupné z: http://psychologie.cz/struktura-stesti/
Podle koučky Evy Kaňákové se přitom vyplatí postupovat po malých krocích a z každé
dobré zkušenosti, která nás posouvá dopředu, těžit i v dalších situacích. „Musíme se naučit pracovat
s vlastní databankou úspěchu. Tedy využívat toho, co se nám kdy povedlo, a když jdeme znovu do
nějaké změny, uvědomit si, že už jsme to jednou zvládli, a tudíž to dokážeme znovu."
Tahle hra s psychikou ovšem vyžaduje naučit se zvládat i svého vnitřního sabotéra, kdy si
hledáme racionální důvody pro to, abychom nemuseli nic dělat. V odborné literatuře je tento
duševní proces zobrazován pomocí takzvaného smrtícího trojúhelníku, který tvoří oběť, viník
a zachránce.
Když se pohybujete v roli oběti, říkáte, co nejde a co je všechno špatně. Pak nemusíte nic
dělat. Abyste tuto chudinku mohli hrát, čímž se vzdáváte zodpovědnosti za vlastní osud, musíte si
najít viníka, na něhož lze všechno svést. Typu já ne, to rodiče, počasí, to geny! Zachránce, ať je to
alkohol nebo chápavá kamarádka, vás pak v tomto stavu udržuje a zároveň vám dává právo zůstat
v roli oběti.
K rozbití smrtícího trojúhelníku je podle Kaňákové důležité naučit se přístupu kouče, který
říká „já ti věřím, já si věřím". Případně si kouče rovnou najmout. „Protože všechno, co potřebujete,
máte v sobě. Jenom to potřebujete dostat nahoru. Proto je třeba se obklopit lidmi, kteří vám věří,
a nikoli těmi, kteří mají tendenci nás srážet, ujišťovat či přesvědčovat nás, proč to nejde."
Neschopnost odpustit je spojena s neustálým přemítáním nad pomstou, zatímco odpuštění vám
dovolí jít vpřed.
Cestou ke štěstí tak není marný boj s biologickou daností, ale schopnost řídit vlastní mysl.
2
Observátor: (9) Energetické investiční poradenství
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Jak byly testované děti staré a kolik z nich bylo schopno vydržet čekat, než snědí bonbon?
2)Co měly děti ještě společného?
3)Díky čemu byly tyto děti schopné vydržet?
4)Ke kterým dětem byste pravděpodobně patřili vy? Zkuste se zeptat rodičů.
5)Co podle Petra Pražáka rozhoduje o naší úspěšnosti v životě?
6)Čemu autor říká „investice“? Uveďte alespoň pět vlastních příkladů takových investic.
7)Co bychom měli u každé investice důkladně zvážit?
8)Čemu autor říká „energetické složenky“? Uveďte jeden příklad.
9)Které aktivity ve vašem životě by mohly patřit mezi investice „s nulovým výnosem“? Proč?
10)Jakých největších chyb se lidé při svých investicích dopouštějí?
11)Doplňte Pražákův příklad s učením se cizích jazyků alespoň o tři další.
12)Díky čemu dokážeme rychle obdržet ze své investice zisk?
13)Není autorovo nabádání k rychlému vybírání dividend v rozporu s úvodním příkladem
o bonbonech? Vysvětlete.
14)Vysvětlete název textu a jeho vztah k obsahu.
Otázky a úkoly ke druhému textu
15)Co je to „databanka úspěchu“? Budujete si něco takového?
16)co je to „smrtící trojúhelník“? Vysvětlete, jak funguje.
17)Pokuste se v literárních nebo filmových dílech objevit příklady postav, které uvízly ve smrtícím
trojúhelníku.
18)Proč rozhovor s chápavou kamarádkou není podle autorky skutečným východiskem
z neúspěchu?
19)Vysvětlete vlastními slovy, co je to přístup kouče.
20)Jakou úlohu má v životním úspěchu odpuštění?
21)Je skutečně možné řídit svou vlastní mysl? Souhlasíte s tím, že autorkou navrhované metody
skutečně fungují?
22)Používáte některé metody k řízení mysli? Které?
Otázky a úkoly k oběma textům
23)Pojmenujte společné prvky obou textů (téma, přístup k tématu, doporučení pro čtenáře).
24)Popište odlišné prvky obou textů.
25)Který z obou textů se vám lépe četl? Proč?
26)Kterému z textů více věříte a možná byste byli ochotni se jím i řídit v životě?
Otázky k přemítání
27)Co to znamená „být v životě úspěšný“?
28)Jak poznáte, že vás určité studium či povolání povedou k úspěchu v životě?
29)Co jste ochotni pro úspěch v životě obětovat?
30)Co vás naopak v táhne zpět – k neúspěšnému, nešťastnému životu?
31)Jak se mohu těchto „sabotérů“ zbavit?
32)Povede vás tato škola k úspěchu?
3
Observátor: (9) Energetické investiční poradenství
Slovníček
experiment – pokus
bonus – příplatek, odměna
databanka – rozsáhlý soubor informací
dividenda – podíl ze zisku
energie – zde síla, chuť něco dělat, schopnost cílevědomě překonávat překážky
investice – vklad něčeho vzácného do jiné činnosti (s cílem zisku)
kouč – trenér, poradce
likvidita – zpeněžitelnost, směnitelnost
prémie – odměna, mimořádná výhra
projekty – plány, návrhy
psychická energie – duševní síla projevující se činorodostí a překonáváním překážek
racionální - rozumový
sabotér – ničitel, narušitel
strategie – řízená činnost vedoucí k dosažení cíle
tolerovat – strpět, mít pochopení
účelně – rozumně, promyšleně
(z)rekapitulovat - zopakovat
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 10.8. 2013. Ilustrace z Vitruviovy knihy De Architectura. Celým názvem:
„Di Lucio Vitruvio Pollione de Architectura libri decem traducti de Latino in Vulgare affigurati,
commentati...“ Ilustrované vydání: Cesare Cesariano, Como, Gottardus da Ponte, 1521. Dostupné
pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:De_Architectura030.jpg?uselang=cs
Námět ke studiu
Interaktivní přehled všech studijních oborů:
NÁRODNÍ ÚSTAV PRO VZDĚLÁVÁNÍ. INFOABSOLVENT: Informační systém o uplatnění
absolventů škol na trhu práce [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné z: http://www.infoabsolvent.cz/
Zábavné testy pro sebepoznání (zejména test MBTI, zde též seznamka):
WULBO S. R. O. Můj typ: Řekneme vám, kým jste! [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné z:
http://www.mujtyp.cz/typy-osobnosti/
4
Observátor: (10) O porouchaných regulátorech
PA V E L K O H O U T
„O P O R O U C H A N Ý C H
R E G U L Á T O R E C H“
♣
Obr.1: John Maynard
Keynes před rokem 1913
KOHOUT, Pavel. O porouchaných regulátorech: Ekonomiku nelze
řídit, natož regulovat. Vláda má dělat vše pro její svobodu. Lidové
noviny. 2. února 2013. Praha: MAFRA, 2013, s. 10 („Názory“).
Dostupné též na více místech internetu. Např. zde:
KOHOUT, Pavel. O porouchaných regulátorech: Ekonomiku nelze
řídit, natož regulovat. Vláda má dělat všechno pro její svobodu. In:
Finmag: Peníze v souvislostech [online]. 7.2.2013. [cit. 2013-0809]. Dostupné z:
http://www.finmag.cz/cs/finmag/ekonomika/pavel-kohout-oporouchanych-regulatorech/
Ekonomiku nelze řídit, natož regulovat. Vláda má dělat všechno pro její svobodu
Tento model se učil každý, kdo kdy otevřel učebnici měnové ekonomie a centrálního
bankovnictví. Existuje jeden základní nástroj, se kterým pracuje každá moderní centrální banka:
základní úroková sazba. Když ekonomika roste příliš rychle, je úkolem centrální banky zvýšit
sazbu. Dražší úroky zabrzdí investiční úvěry a hypotéky. Protože peníze jsou v moderním peněžním
systému z větší části vlastně vedlejším produktem úvěrové tvorby, tento krok zároveň přinese útlum
inflace.
Ztlumení přehřáté ekonomiky je nepopulární opatření. Proto vedení centrální banky musí
být politicky nezávislé – neboť málokterá vláda by odolala pokušení přehřátou ekonomiku ještě
dále zahřívat. Přehřátí je totiž politicky příjemné. Nezaměstnanost klesá, mzdy rostou, co více si
politik může přát.
Naopak v podmínkách recese – jak tvrdí každá učebnice – je úkolem centrální banky snížit
úrokové sazby. Levnější hypotéky povzbudí realitní trh a stavební výrobu. Také levnější investiční
a provozní úvěry pomohou podnikání. Státní dluhopisy budou méně atraktivní, takže soukromí
investoři začnou dávat přednost rizikovějším cenným papírům s vyššími výnosy. Hlavně
podnikovým dluhopisům a akciím. To dále povzbudí tvorbu kapitálu a hospodářský růst.
A abychom nezapomněli: nižší úrokové sazby budou mít za následek nižší zahraniční
poptávku po tuzemských cenných papírech a bankovních vkladech. Kurz domácí měny poklesne.
Slabší kurz povzbudí export a turistiku, což je další mechanismus, kterým politika nižších
úrokových sazeb stimuluje hospodářský růst.
Kromě úrokových sazeb existují další tradiční nástroje. Povinné minimální rezervy, což je
poměr rezerv (vkladů), které banky musí mít uložené na účtu u centrální banky. Pak jsou to operace
na volném trhu. Když centrální banka nakupuje cenné papíry, zároveň snižuje tržní úrokové sazby
(protože vyšší poptávka znamená vyšší ceny a nižší sazby). Naopak, pokud centrální banka
rozprodává cenné papíry ze svého portfolia, bude to mít podobný efekt jako zvýšení úrokových
sazeb.
Iluze o receptu na stabilitu
Těchto pět odstavců představuje základ ekonomického směru zvaného monetarismus. Jeho
základem je přesvědčení, že Keynesem doporučovaná politika daní a státních výdajů je příliš hrubá
a pomalá, než aby mohla skutečně fungovat. Nutno podotknout, že Keynesova teorie
1
Observátor: (10) O porouchaných regulátorech
a monetarismus Miltona Friedmana nejsou nutně v protikladu. V praxi lze samozřejmě kombinovat
keynesovské manipulace s daněmi současně s měnovou politikou, ačkoli Friedman doporučoval na
daně raději nesahat.
Ale toto stále není pointa článku.
Jádro příběhu je jinde. Regulační funkce centrálních bank vlastně nemá dlouhou historii.
Ještě před válkou centrální banky dbaly výhradně o měnový kurz a o reálnou ekonomiku se
nezajímaly ani v nejmenším: proto také dvacátá a třicátá léta byla plná hospodářských krizí.
Teprve ve druhé polovině 80. let převládl názor, že centrální bankéři se konečně naučili řídit
ekonomiku. Po epizodách vysoké inflace a vysokých úrokových sazeb se finanční ukazatele ustálily
na „rozumných“ hodnotách. Začalo se věřit, že moderní ekonomie má recept na stabilitu.
Optimismus trval během celých 90. let. V roce 2000 přišlo splasknutí spekulativní bubliny
technologických akcií. Tato bublina byla poháněna příliš velkým množstvím peněz v ekonomice:
odtud vzniklo první podezření, že zdánlivě bezchybný měnověpolitický mechanismus má skryté
vady.
Následovala neklidná dekáda 2001–2011. Netřeba rekapitulovat všechny politické, vojenské
a hospodářské stresy z oné doby. Podstatné je zjištění, že model se fatálně porouchal. Světové
centrální banky dospěly do situace, kdy již nemůže být řeč o jakékoli regulační funkci. Lze spíš
slyšet analogie typu „umělý krevní oběh“ nebo „ekonomika na kapačkách“. Centrální banky ve
většině vyspělých zemí snížily základní sazby do blízkosti nuly. Federální rezervní systém, Bank of
Japan, Bank of England, Evropská centrální banka, Švýcarská národní a konečně i Česká národní
banka, jejíž základní sazba nyní představuje rekordně nízkých 0,05 procenta.
Operace na volném trhu ve většině uvedených ekonomik (nikoli v Česku a Švýcarsku, kde
to není zapotřebí) nabyly forem, které tradiční učebnice nepopisují. Jejich praktický dopad je
omezený, ale nic lepšího není. Co teď?
Keynes by doporučoval snižovat daně a povzbudit ekonomiku veřejnými výdaji. Jenomže
přesně to dělala většina západních států dlouhodobě, počínaje 70. lety. Dnes jsou veřejné výdaje za
hranicí únosnosti. Snižovat daně? To si nikdo netroufne. Daně se spíš zvyšují, a to někdy bohužel
tak neobratně jako ve Francii (případ Depardieu) nebo v Česku (kdy až ke konci roku bylo známé,
jak to vlastně bude s DPH.)
Keynesův ani Friedmanův regulátor nefungují a není vyloučeno, že oba jsou nevratně
porouchané. Co teď?
Skromná rakouská škola
Existuje ještě jiná ekonomická teorie. Směr, kterému se pro národnost jeho zakladatelů
(Mises, Hayek, Schumpeter) říká rakouská škola. Ta je skutečným protipólem „levicového“
keynesiánství i „pravicového“ monetarismu. Rakouská škola tvrdí, že ekonomika je natolik složitý
systém, že jeho popis se vymyká možnostem dostupného matematického aparátu. Ekonomiku proto
nelze řídit, natožpak jemně regulovat. Diferenciální rovnice a hrátky se stochastickými modely jsou
pro kočku, neboť v nejlepším případě mohou jen dočasně podchytit některé povrchní
charakteristiky systému.
Úkolem vlády je pouze udržovat své základní funkce (obrana, soudnictví), aby ekonomika
měla možnost organizovat se sama a svobodně. Nadnárodní organizace jako Mezinárodní měnový
fond nebo Světová banka? Celoevropská koordinace daňových politik? Dotace a transfery? Hloupé,
nebezpečné a drahé nesmysly.
Kritika rakouské školy na adresu Keynese se ukázala být pravdivá. Oprávněnost kritiky
monetarismu se ukazuje v posledních letech. Ale rakouská škola téměř nemá politické zastoupení.
Zakazuje politikům velká gesta a velké, nákladné hospodářskopolitické programy. Skromnost se
obtížně prodává. Smůla.
2
Observátor: (10) O porouchaných regulátorech
Otázky a úkoly k textu
1)Co mají v dobách růstu a poklesu ekonomiky dělat
centrální banky podle monetaristických názorů?
2)Proč je pro tato opatření nezbytná nezávislost
centrálních bank?
3)Jak si úlohu státu v ekonomice představoval
J. M. Keynes?
4)Odkdy začala ve světě skepse, že centrální banky
mohou regulovat ekonomiku? Proč právě tehdy?
5)Jaká daňová opatření by byla dnes potřebná?
A k jakým se státy ve skutečnosti uchylují? Proč?
6)Vysvětlete vztah názvu článku k jeho obsahu.
7)Jak by dané problémy řešila tzv. rakouská ekonomická
škola?
8)Který z uvedených tří ekonomických názorů
považuje autor článku za nejpřínosnější? Doložte též
podtitulem (prvními podtrženými větami článku).
9)Jak rozumíte metaforám (analogiím) o stavu ekonomik
Obr. 2: Portrét Miltona Friedmana
v letech 2001 – 2011? Vysvětlete obě.
10)Co je to „přehřátá“ ekonomika? Proč je pro politiky příjemná?
11)K jakému ekonomickému chování vedou vyšší a nižší úrokové sazby?
12)Proč je česká základní sazba rekordně nízká? (v době vydání článku) Jak je vysoká dnes?
13)Proč jsou rady ekonomů rakouské školy pro politiky tak nezajímavé?
14)Podle čeho Pavel Kohout rozlišuje pravicové a levicové ekonomické názorové proudy? Kam by
potom patřila zmíněná rakouská škola?
15)Pokuste se Kohoutem popsané tři ekonomické proudy porovnat s volebními programy českých
politických stran. Určete, které z názorů zastávají.
16)Pokuste se formulovat co nejvíc námitek proti autorem prosazované rakouské škole.
17)Souhlasíte s Kohoutovým tvrzením, že nejlepší řešení ekonomických problémů poskytuje
rakouská škola? Proč?
Otázky k přemítání
18)Určete u uvedených ekonomických opatření, nakolik odpovídají vašim odůvodněným názorům
o zdravém fungování ekonomiky. Ke každému z opatření přidejte své hodnocení (zcela přínosné,
přínosné, bez vlivu, nepřínosné, poškozující). Svůj názor vysvětlete.
a) změna základní (diskontní) sazby
b) vydání státních dluhopisů
c) dotace (státní či evropské)
d) zvyšování daní
e) snižování daní
f) vznik státních firem
g) prodej státního majetku
h) dotace úsporné energetiky
i) veřejné výdaje (státní sociální politika)
j) přijetí eura
k) podpora zahraničních investorů
19)Pokuste se samostatně formulovat své představy o úloze státu v ekonomice. Která ze současných
politických stran tyto vaše představy nejlépe obhajuje?
3
Observátor: (10) O porouchaných regulátorech
Slovníček
akcie – cenné papíry opravňující vlastníka mít podíl ze zisku dané společnosti
analogie - podobnost
centrální bankovnictví – vše, co se týká (státních) centrálních (národních) bank
dekáda – desetiletí
diferenciální rovnice – matematické rovnice s derivacemi
dluhopisy – obligace, cenné papíry, do kterých se rozloží velká půjčka státu, firmy
dotace – státní (nebo jiná veřejná) peněžní podpora, příspěvek
ekonomie – věda o hospodaření
epizoda – drobný vedlejší příběh, příhoda
fatálně - osudově
hypotéka – půjčka na nemovitost (bydlení)
inflace – zvyšování cenové hladiny, zdražování
investiční úvěr – půjčka podporující nový obchodní záměr
kapitál – jmění
keynesianismus – ekonomická teorie vycházející z názorů Johna Maynarda Keynese (1883 - 1943)
koordinace – souhra, spolupráce
manipulace – zacházení s něčím, často neoprávněné
matematický aparát – matematické nástroje popisující hospodářské procesy
měnová ekonomie – ekonomie zabývající se stabilitou měny
monetarismus – ekonomická teorie vycházející z názorů Miltona Friedmana (1912 – 2006)
pointa – rozuzlení
portfolio – zásoba různých cenných papírů
provozní úvěr – půjčka podporující běžný chod firmy
realitní trh – trh s nemovitostmi (budovy, byty, pozemky)
recese – pokles přírůstku HDP, zpomalení hospodářství
regulace – řízení
regulátor – řídící mechanismus
rekapitulovat – zopakovat
rezervní systém – peníze uložené v centrálních bankách jako záloha
spekulativní bublina – přehnaný zájem o určité zboží, který vede k jeho neoprávněně vysoké ceně
stabilita – rovnováha
stimulace – povzbuzení, pobídka
stresy – zátěžové situace
stochastické modely – matematické modely pracující s pravděpodobností
technologické akcie – akcie investující do nových technických odvětví (např. do internetu)
transfery – přesuny (zde peněz)
úvěr – půjčka peněz
základní úroková sazba – diskontní sazba, úrok, za který centrální banky půjčují soukromým
bankám
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 9.8. 2013. Ekonom John Maynard Keynes před rokem 1913. Převzato z
knihy: Michael Holroyd, Lytton Strachey: A Critical Biography (1967), Volume 1, p. 344. Dostupné
pod licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Keynes.jpg
Obr.2 (na s.3): Staženo 9.8. 2013. Ekonom Milton Friedman. Dostupné pod licencí Creative
Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Milton_Friedman.jpg
4
Observátor: (11) Ekonomie dobra a zla
TOMÁŠ SEDLÁČEK
„E K O N O M I E D O B R A A Z L A“
♣
SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla: po stopách
lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. 1. vyd.
Praha: 65. pole, 2009, 270 s. ISBN 978-80-903944-3-8.
Citováno ze s.230 – 232 (kap. „Uroburos a kreativní
destrukce“). Odkazy na literaturu vypuštěny.
Jeden z nejsilnějších obrazů neustálého krizového
vývoje a přerodu do jiného řádu představuje bájný
mytický had (někdy také drak) Uroburos, 2 který požírá
svůj vlastní ocas, a tak se perpetuálně živí svou vlastní
energií. Symbolizuje cyklickou podstatu věcí, nekonečný
návrat od konce k začátku, sebezničení a sebeobnovu.
Uroburos je v permanentní krizi – neustále něco umírá a něco se rodí. Paralelu s tímto
obrazem lze najít také u jedné z největších postav ekonomie dvacátého století Josepha Schumpetera,
který ekonomickým cyklům věnoval velkou část života. Schumpeter hovoří o dynamické vlastnosti
kapitalismu, kreativní destrukci: Cykly a krize líčí jako endogenní jevy, jejichž počátky jsou uvnitř,
nikoli vně (kapitalistického) systému,3 a jsou de facto nutné jako podmínky obnovy. Schumpeter se
zajímal o to, jak se mění ekonomika zevnitř, zkoumal endogenitu systému a ekonomický vývoj
chápal jako proces adaptace na změny. Pro Schumpetera vývoj spočívá v takové změně ekonomiky,
která vychází z ní samotné – tato změna je spontánní a nespojitá, čímž se poruší ekonomická
rovnováha.
Vysvětlení hospodářských cyklů či fluktuací bylo vždy jedním z nejdůležitějších úkolů
makroekonomie. Čtenáře tedy jistě nepřekvapí, že v této oblasti zatím nebyla nalezena shoda a že
dnes má v podstatě každý druhý významný ekonom svou vlastní verzi. Schumpeter nevěřil v jediný
koloběh, ale v několik vrstev cyklického pohybu.4 Pohyb v jediném kruhu bez inovací není
skutečným pohybem, vede ke stagnaci. Ekonomika musí svůj circular flow zbortit, aby se dostala
na novou úroveň a začala stoupat po spirále namísto plížení v kruhu.
Jsme-li schumpeteráni, musíme vnímat současnou hospodářskou krizi optimisticky
a s nadějí, neboť krize je součástí vývoje, který posune naši společnost někam dále. Podnikatel
v Schumpeterově pojetí není jen prostým alokátorem zdrojů, jak se domnívá neoklasická ekonomie,
nýbrž inovátorem – rytířem moderní doby, který postupuje riziko, dobývá nové země a rozšiřuje
lidstvu obzory. Finanční inovace, které stály na počátku současné krize, byly v počátku mnohými
Obr. 1: Uroburos
z alchymistického rukopisu
„Výroba zlata podle Kleopatry"
(asi přelom 10. a 11.stol.)
2
3
4
Na některých zobrazeních je Uroburos z poloviny bílý (světlý) a z poloviny černý (tmavý), což naznačuje
symboliku jin – jang, znázorňující dualitu věcí. ; vzájemně se doplňujících opačných principů. Také bývá stočený
do tvaru ležící osmičky, symbolu nekonečna. Není bez zajímavosti, že podobný obraz Urobura používají fyzikové
pro vykreslení poměru velikosti člověka k veškerenstvu. Člověk totiž svým měřítkem stojí přesně uprostřed mikro
a makro rozměrů, má podobně daleko k velikosti atomů na jedné straně a galaxii na straně druhé. Paralelu s tímto
zjištěním lze vidět i v básni A. Popa v samém úvodu knihy: člověk je „usazen mezi dvěma krajnostmi“.
Anglický ekonom William Stanley Jevons se například snažil prokázat závislost ekonomických cyklů na slunečních
erupcích. Věřil, že dokáží ovlivnit počasí, úrodu a zprostředkovaně i celé hospodářství.
Schumpeter navrhl model, kde kombinuje dlouhé Kondratěvovy vlny (zhruba 50 let) – spojené s převratnými
vynálezy, střednědobé Junglarovy (7-11 let) i kratší Kitchinovy cykly (kolem 40 měsíců) – cykly zásob. Později
dovedl zahrnout i Kuznetsův cyklus spojený s investiční výstavbou (v době trvání 15-25 let).
1
Observátor: (11) Ekonomie dobra a zla
ekonomy oceňovány, protože umožnily převádění úvěrového rizika mimo banky, rozproudily pohyb
peněz a zvýšily dostupnost úvěrů. Později však jejich složitost vedla k destrukci, respektive k
destruktivní kreaci, věříme-li, že se z krize dokážeme poučit. Kapitalismus tak, podobně jako
Uroboros, pojídá sám sebe, tím se obnovuje, občerstvuje a posouvá dál.
♣
ŽIŽEK, Slavoj. Nejednej, mluv!. In: Britské listy: Deník o všem, o čem se v České republice příliš
nemluví [online]. 9.10.2008. Radovan Baroš. 31.8.2008 [cit. 2013-08-12]. Dostupné z:
http://www.blisty.cz/art/43543.html
/.../
Masivní intervence do bankovního systému a ekonomiky nejsou obecně žádným novým
jevem. Konec konců současná krize je důsledkem jedné takové intervence: když v roce 2001
praskla bublina s podíly firem podnikajících v oblasti informačních technologií, bylo přijato
rozhodnutí, které usnadňovalo získání úvěrů s cílem podpořit investice do bydlení. Politická
rozhodnutí tedy reálně ovlivňují mezinárodní ekonomické vztahy. Před několika lety podala jedna
reportáž CNN z Mali pravdivý obraz mezinárodního „volného trhu“. Dvěma hlavními pilíři
malijské ekonomiky jsou pěstování bavlny na jihu a chov dobytka na severu a oba tyto pilíře jsou
ohrožené, protože západní mocnosti porušují stejná pravidla, která tak neúprosně vnucují národům
„třetího světa“. Mali produkuje bavlnu té nejvyšší kvality, ale Spojené státy na podporu svých
domácích pěstitelů bavlny vynakládají víc peněz, než činí celkový malijský státní důchod, takže
není divu, že jim Mali nedokáže konkurovat. Na severu je hříšníkem Evropská unie: EU subvencuje
každý jeden kus hovězího dobytka pěti stovkami eur ročně. Malijský ministr hospodářství k tomu
řekl: nepotřebujeme vaši pomoc ani vaše přednášky o blahodárných účincích odstranění přílišných
státních regulací; postačí, když se budete držet svých vlastních zásad o fungování volného trhu,
a naše potíže budou vyřešené. A co na to republikánští zastánci volného trhu? Nic, protože kolaps
malijského hospodářství je logickým důsledkem politiky, která klade na první místo zájmy
Spojených států.
Z výše uvedeného plyne, že trh není nikdy neutrální: jeho fungování je vždy korigováno
politickými rozhodnutími. Skutečné dilema nezní, zda „státní intervence či nikoliv“, nýbrž „jaký
druh státních intervencí“. A tento zápas je svrchovaně politickou otázkou: zápas o definování
podmínek, které budou určovat chod našich životů. Debata o záchranném plánu se týká
rozhodování o klíčových rysech našeho sociálního a ekonomického života, i kdyby to mělo
znamenat vzkříšení ducha třídního boje. Jako u mnoha jiných autenticky politických otázek půjde
i tentokrát o nadstranickou volbu. Neexistuje žádná „objektivní“ expertní pozice, kterou by stačilo
jen aplikovat: je nezbytné přijmout politické rozhodnutí.
/.../
2
Observátor: (11) Ekonomie dobra a zla
Obr. 2: Tomáš Sedláček ve Vyškově
r. 2009
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Vysvětlete na obrázku, co vše může vyjadřovat symbol
hada požírajícího vlastní ocas.
2)Pokuste se uvést příklad alespoň tří dějů, které mohou být
vyjádřeny tímto symbolem.
3)Ukažte příklady hledání exogenních a endogenních příčin
hospodářského cyklu.
4)Kde podle Schumpetera vězí příčiny opakovaných
hospodářských krizí?
5)Kolik takových koloběhů Schumpeter rozlišoval? Proč?
6)Proč musí každá zdravá ekonomika rozbít svůj pravidelný
cyklický oběh?
7)Jakou úlohu má v podnikatel v schumpeterovském pojetí
ekonomiky? Souhlasíte s tímto pohledem? Proč?
8)Co Sedláček tvrdí o vývoji úvěrů?
9)Proč se podle Sedláčka tržní ekonomika podobá symbolu
hada požírajícího vlastní ocas?
10)Pokuste se proti tomuto Sedláčkovu srovnání vznést
námitky nebo navrhnout jiný symbol, který by popisované
chování ekonomiky lépe vyjádřil.
Otázky a úkoly k druhému textu
11)Co podle Slavoje Žižka způsobilo současnou hospodářskou krizi?
12)Čím USA poškodily ekonomiku v Mali? Proč to nebylo v souladu s pravidly tržní ekonomiky?
13)Čím Evropa narušuje chod africké ekonomiky?
14)Co by podle Afričanů nejvíc pomohlo hospodářství těchto zemí?
15)V čem se zde projevuje pokrytectví vyspělých států s tržní ekonomikou?
16)Proč podle Žižka není trh neutrálním působištěm vztahu nabídky a poptávky?
17)Jak by podle Žižka mělo být pomáháno chřadnoucím ekonomikám?
Otázky a úkoly k oběma textům
18)Porovnejte, v čem oba autoři hledají příčiny hospodářských krizí. Kterému z názorů dáváte
přednost a proč?
19)Porovnejte stejným způsobem, v čem vidí oba autoři cestu z překonání hospodářských krizí.
Které z cest dáváte přednost a proč?
20)Pokuste se názory obou autorů přiřadit k určitým politickým stanoviskům (dokonce je můžete
identifikovat s politickými stranami).
Otázky k přemítání
21)Ověřte Žižkova tvrzení o ekonomice v Mali.
22)Představuje podle vás evropské a americké ochranářství porušení férových pravidel světového
trhu?
23)Co by se mělo dělat v době hospodářské krize? (domácnosti, firmy, stát)
3
Observátor: (11) Ekonomie dobra a zla
Slovníček
adaptace – přizpůsobení
alokátor – ten, kdo rozděluje výrobní faktory do různých míst
aplikovat - použít
autentický - skutečný
bublina – zde přeceňovaná oblast ekonomiky
circular flow – kruhové plynutí (oběh)
cyklický – opakující se (kruhově)
de facto – ve skutečnosti
destrukce - zničení
dilema – rozkol, volba
dualita – dvojnost, systém dvou protikladů
dynamický – rychle se proměňující
ekonomický cyklus – kruhový vývoj hospodářství od vzestupu po
pokles
endogenní – mající svou příčinu uvnitř sebe sama
Obr. 3: Slavoj Žižek
v Polsku v roce 2009
erupce – výbuch, výlev
expertní - odborný
fluktuace – neustálé změny, kolísání
informační technologie – IT, vše spojené s výpočetní technikou
inovace – novinka, zlepšení
intervence – vnější zásah do vývoje
jin – jang – čínské protiklady, v jejichž rytmu pulzuje celý vesmír
kapitalismus – liberalismus, představa o nutnosti volného trhu
konkurovat – zápasit s někým na trhu o zisk
kreativní - tvořivý
krize – období zpomalení růstu ekonomiky
krizový vývoj – období krize; narážka na „Poučení z krizového vývoje“ - spisku z období
komunismu
kolaps - zhroucení
kombinovat – vyměňovat, obměňovat
korigovat - napravovat
makroekonomie – věda o světové ekonomice
mytický – bájný
neoklasický – vracející se znovu k tradičním základům
nespojitý – náhlý, prudký, přetržitý
paralela – podobnost, souvislost
permanentní - neustálý
perpetuálně – bez zastavení
princip – to, čím se něco řídí
proces – průběh, vývoj
regulace – řízení, omezování
republikáni – členové politické strany George Bushe v USA
respektive – přesněji řečeno, popřípadě
spontánní – bezprostřední
stagnace – zastavení vývoje, váznutí hospodářského růstu
subvencovat – finančně podporovat, dotovat, přispívat
symbol – konkrétní věc představující něco obecného
4
Observátor: (11) Ekonomie dobra a zla
symbolizovat – představovat
systém – soustava
třídní boj – komunistická teorie o zápasu vládnoucích a vykořisťovaných
Uroburos – též Uroboros, o symbol viz v prvním textu
úvěr – půjčka
úvěrové riziko – hrozba nesplacení půjčky
veškerenstvo – vesmír, svět
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 12. 8. 2013. Uroburos z alchymistického rukopisu „Výroba zlata podle
Kleopatry" (asi přelom 10. a 11.stol.). Codex Marcianus graecus 299 fol. 188v. Dostupné pod
licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Chrysopoea_of_Cleopatra_1.gif
Obr. 2 (na s.3): Staženo 12. 8. 2013. Tomáš Sedláček ve Vyškově v roce 2009. Dostupné pod
licencí Creative Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tom
%C3%A1%C5%A1_Sedl%C3%A1%C4%8Dek.jpg
Obr. 3 (na s.4): Staženo 12.8. 2013. Slovinský filosof Slavoj Žižek ve Varšavě v roce 2009.
Autorem snímku je Mariusz Kubik. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Slavoj_Zizek_Fot_M_Kubik_May15_2009_04.jpg
Námět ke studiu
Sledujte články českých ekonomů na jejich blozích.
Tomáš Sedláček.
Tomáš Sedláček [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné z:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/tomas-sedlacek.php
Jan Švejnar
Jan Švejnar [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné z: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jansvejnar.php
Daniel Műnich
Daniel Műnich [online]. [cit. 2013-08-12]. Dostupné z:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/daniel-munich.php
5
Observátor: (12)Desatero odpovědného zadlužování
„D E S A T E R O
ODPOVĚDNĚHO
Z A D L U Ž O V Á N Í“
♣
CCB - CZECH CREDIT BUREAU.
Desatero odpovědného zadlužování. In:
CRIF: Czech Credit Bureau [online].
23.2.2010 [cit. 2013-08-16]. Dostupné
z: http://www.crif.cz/Novinky/Novinky/
Pages/Desatero-odpov%C4%9Bdn%C
3%A9ho-zadlu%C5%BEov%
C3%A1n%C3%AD.aspx
Zástupci Bankovního
a Nebankovního úvěrového registru
a společnosti CCB – Czech Credit
Bureau představili desatero doporučení,
které radí lidem, co všechno mají zvážit
před pořízením dalšího úvěru. Cílem
desatera není nahradit velmi cenné
služby a rady různých poraden na
Obr. 1: Pierre Paul Proudhon: Nevinnost, která si
ochranu spotřebitelů, kam se již dnes
vybrala lásku k bohatství
naučila řada lidí chodit pro doporučení
v obtížné finanční situaci. Účelem desatera je především podnítit veřejnost k většímu přemýšlení
i o rizicích spojených se zadlužováním a odpovědnějšímu přístupu k němu, protože prevence je
vždy efektivnější než až následné řešení problémů.
1. NEPŮJČUJI SI NA ZBYTEČNOSTI
Vždy si nejdříve rozmyslím, zda předmět nebo služba, které si chci s pomocí úvěru pořídit,
v současné době skutečně potřebuji. Nekupuji si novou plazmu jen proto, že ji mají sousedé. Za
vlastní mohu chtít, za půjčené musím potřebovat.
2. NEPŘEPLÁCÍM ŽIVOTNOST
Nekupuji si na úvěr žádný produkt nebo službu, které budu splácet delší dobu, než je budu reálně
užívat. Nebudu například splácet rok čtrnáctidenní dovolenou.
3. NERISKUJI BANKROT
Propočítám si, kolik korun měsíčně si mohu vzhledem ke své ekonomické situaci dovolit splácet.
Vždy myslím i na zadní vrátka v podobě finanční rezervy na horší časy.
4. NEDŮVĚŘUJI VŠEM
Pečlivě si prověřím subjekt, který mi úvěr nabízí. Vždy myslím na to, že půjčky může poskytovat
v podstatě kdokoliv. Společnosti, které neprověřují žadatele v úvěrových registrech, si kompenzují
riziko výší úroků nebo jinými sankcemi.
1
Observátor: (12)Desatero odpovědného zadlužování
5. NEJSEM UNÁHLENÝ
Neberu automaticky první nabídku úvěru, kterou dostanu. Pečlivě zvážím, který typ úvěru je pro mé
potřeby nejvhodnější. Nechvátám s výběrem a porovnávám různé podmínky.
6. NEPOROVNÁVÁM POUZE ÚROKY
Vždy si zjistím, kolik mě bude úvěr reálně stát včetně všech poplatků za správu úvěru, uzavření
smlouvy a dalších. Neporovnávám úrokové sazby, ale sazby RPSN a celkový objem peněz, které
zaplatím.
7. NEPODEPISUJI NEZNÁMÉ
Vždy se podrobně seznámím se smlouvou a úvěrovými podmínkami včetně případných sankcí či
pokut. Nepodepisuji nic, čemu nerozumím. V případě potřeby se poradím s odborníky.
8. NEMYSLÍM JEN NA SOUČASNOST
Své závazky splácím řádně a včas, a tím si buduji pozitivní úvěrovou historii do budoucna.
V případě potřeby se pojistím pro případ neschopnosti splácet v budoucnu.
9. NEPŮJČUJI SI NA PŮJČKU
Pokud přes všechna opatření nastane situace, kdy nejsem schopný úvěr splácet, nepůjčuji si další
peníze na vyrovnání dluhu. Snažím se domluvit řešení přímo s věřitelem.
10. NEVĚŘÍM NA ZÁZRAKY
Pokud jsem u seriózní finanční instituce se žádostí o úvěr odmítnut, zamyslím se znovu nad svou
ekonomickou situací dříve, než budu jinde žádat o dražší úvěr. Pamatuji na to, že tím nechrání jen
sebe, ale i mě.
Otázky a úkoly k textu
1)Lze autora uvedeného Desatera považovat za důvěryhodný zdroj? Proč?
2)Proč bylo Desatero podle autorů vytvořeno?
3)Uveďte alespoň čtyři příklady nákupů, kvůli kterým by mohlo být zadlužení smysluplné.
4)Kolik peněz by měl mít k dispozici jako rezervu?
5)Jak velké měsíční splátky úvěru jsou snesitelné?
6)Proč může být nebezpečné brát si úvěr u subjektů, které neprověřují klientovy předchozí dluhy?
7)Jak má zákazník postupovat před podpisem úvěrové smlouvy?
8)Co vše by měl budoucí dlužník u nabídek úvěrů porovnávat?
9)Co má dlužník udělat, pokud není schopen zaplatit pravidelnou měsíční splátku úvěru?
10)Čím může dlužník přispět k dobrým vztahům s věřitelem?
11)Co sděluje zákazníkovi subjekt, když odmítne jeho žádost o úvěr?
12)Jak se může dlužník dopředu připravit na případné problémy se splácením dluhu?
13)Podle čeho lze poznat neseriózní finanční instituci?
Otázky k přemítání
14)Jak budu financovat své budoucí studium?
15)Jak budu financovat své budoucí bydlení?
16)Kde mohu ve svém současném rozpočtu uspořit více peněz než dosud?
17)Jak budu moci spojit své studium s vyděláváním peněz?
18)Porovnejte jednotlivé finanční produkty podle rizikovosti zadlužení.
2
Observátor: (12)Desatero odpovědného zadlužování
Slovníček
bankrot – krach, zde spíše oddlužení
CCB – Czech Credit Bureau – CRIF, mezinárodní firma zabývající se úvěrovými informacemi
efektivní – účinný
instituce - zřízení
kompenzovat – vynahradit
prevence – předběžné opatrné snižování rizika
rezerva – zásoba
RPSN – roční procentuální sazba nákladů úvěru (jak moc je půjčka drahá)
sankce – trest, pokuta
seriózní - důvěryhodný
spotřebitel – zákazník nakupující spotřební zboží (k jednomu použití či opotřebení)
subjekt – aktivní činitel
úrok – cena půjčených peněz
úvěr – půjčka
úvěrová historie – historie (vývoj) splácení dluhu u jednoho věřitele
úvěrový registr – seznam všech dlužníků, věřitelů a pohledávek při ČNB
věřitel – ten, kdo půjčuje peníze dlužníkovi
životnost – doba do opotřebení zboží
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 16.8. 2013.Pierre Paul Proudhon: Nevinnost, která si vybrala lásku
k bohatství. Olejomalba z roku 1804. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pierre-Paul_Prud%27hon__Innocence_Preferring_Love_to_Wealth_-_WGA18456.jpg
Námět ke studiu
POŠTOVNÍ SPOŘITELNA ERA. Rozumné zadlužení: Koeficient rozumného zadlužení [online].
2011 [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.rozumnezadluzeni.cz/
OBČANSKÉ SDRUŽENÍ SPES. Poradna pro dlužníky: Pevence kriminality. Kvůli dluhům do
vězení? [online]. [cit. 2013-08-16]. Dostupné z: http://www.pomocsdluhy.cz/
3
Observátor: (13) My a ti druzí
B E D Ř I C H W. L O E W E N S T E I N
„M Y A T I D R U Z Í“
♣
LOEWENSTEIN, Bedřich W. My a ti druzí: Dějiny.
Psychologie. Antropologie. 1. vyd. Brno: nakladatelství
Doplněk, 1997, 356 s. ISBN 80-85765-64-0.
Citováno z přednášky „My a ti druzí“, kterou autor
přednesl v rámci cyklu „Zacházení s cizinci v dějinách“
na Svobodné univerzitě v Berlíně v zimním semestru
akademického roku 1993/1994, v uvedené knize na s.5980. Úryvek na s.62/63. Odkazy na zdroj vypuštěny.
/.../
Dovedeme však kolektivně jednat jiným způsobem než
tak, že se ztotožníme s určitými skupinovými kulturními
hodnotami? Nestojí veškerý lidský život ve znamení
ohraničování? Nedefinujeme stále pomocí plotů, tj. tak, že
si zajistíme odstup od těch, kdo k nám nepatří:
podezřelých, nenašinců s cizím akcentem a nejistým
Obr.1: Rituály (2008) od Dr. B.K. původem? Není veškeré naše jednání antitetické ,
Guhy
soutěživě založené, není hranice základní antropologickou
kategorií, která teprve umožňuje orientaci a jednání, „čitelnost“ světa, nereflektovanou jistotu
jednání? Můžeme pokládat dům za původní formu rozlišování vnitřku a vnějšku, důvěrně známého
a cizího, mého a tvého. Dům jako by vybavoval naše slabé já skořápkami, které zprostředkovávají
bezpečí, uznání, identitu. Ještě demokracie je původně koncipována jako pospolitost „pánů domu“,
kteří si vzájemně garantují nevměšování do domovních záležitostí: nepožádáš dům, ženu, dobytek
svého bližního. Kromě toho domovní páni zajistili dalšími zdmi, aby ti, kdo nepatří k jejich spolku,
zůstali na distanc.5 Nevítáni jsou však v zásadě všichni, kdo nenáleží symbolicky a rituálně
podepřenému spolku vzájemného ručení. „I když není podezírán jako upír či lupič dětí, je cizinec
vždy nebezpečný.“ (Pitt-Rivers).
Značky znamenají, že jsme si osvojili prostředí, ujišťují nás, že někam patříme, jsou svým
způsobem pojistkami proti nicotě. Symbol představuje určitý řád, dodává označenému význam,
zakládá nadřazenost, podřízenost, vyřazenost. Symbol utišuje strach. „...je nemožné vytvářet
sociální vztahy, když nemáme k dispozici symbolické jednání.“ (Pross). Symboly a rituály mění
výběr našeho vnímání, koordinují myšlenky a jednání. Proto je ztráta symbolů někdy
katastrofálnější než ztráta materiální; proto je symbolické násilí pro nositele systému často
traumatem, porušením tabu. Symbolické ohraničení zajišťuje proti chaosu. Bez nárameníků chybí
důstojníkovi identita, a totéž se stává soudci nebo knězi bez taláru: propuká panika, hranice mezi
vnitřkem a vnějškem, posvátným a profánním, hořejškem a dolejškem, mezi „my“ a „oni“ se
vytratila.
5
Na druhé straně je dům přirozeně posvěceným místem, které cizím poskytuje ochranu. Obřad pohostinství změní
nebezpečného cizince v hosta, chráněného božstvem.
1
Observátor: (13) My a ti druzí
♣
JUNOVÁ, Lenka. Kult svatého Václava ve 20.století [online]. Brno, 2009 [cit. 2013-08-02].
Dostupné z: http://is.muni.cz/th/215758/ff_b/bakalarka_new.txt. Bakalářská diplomová práce.
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Ústav religionistiky. Vedoucí práce Jana Valtrová.
Citováno z kap. 2.4.3. „Protektorát Čechy a Morava, svatováclavský kult a jeho zneužití“.
Ze strany okupantů dochází k zneužití svatováclavské tradice, které bylo zapříčiněno
předešlými interpretacemi svatováclavské tradice, spočívající v podřízenosti Čech vůči Německu.
Okupanti se odvolávali na knížete Václava, který jim sloužil k historickému zdůvodnění
a ospravedlnění okupace a následného začlenění českých zemí do velkoněmecké říše. Svatý Václav
byl protektorátními činiteli stylizován do role „prvního uvědomělého hlasatele českého dorozumění
s říší, národního světce a dědice české země“. Používaná a zneužívána byla také svatováclavská
symbolika a tématika, např. svatý Václav byl vyobrazen na protektorátní bankovce v hodnotě 5000
korun. V roce 1942 bylo na požádání protektorátní vlády připravováno druhé filmové zpracování
svatováclavského příběhu. Režisérem byl František Čáp a hlavní roli Václava přijal Karel Höger.
Film měl představit svatého Václava jednoznačně v duchu nacistického výkladu dějin. Tento film
však nebyl dokončen, neboť český filmový štáb natočení tohoto filmu různě sabotoval a protahoval.
Zajímavé je, že v protektorátní svatováclavské tradici byla zvýrazňována i postava
bratrovraha Boleslava I., který se bránil mečem proti expanzi říše. Do osoby Boleslava bylo
personifikováno zbytečné promarnění mnoha životů a sebevražedná škodlivost odboje. Mezi
Boleslavem I. „Ukrutným“ a exilovým prezidentem Edvardem Benešem, který byl nacisty
přezdíván „Krvavý“, byly hledány paralely.
Vyvrcholením „kolaborantského“ zneužití svatováclavské tradice bylo odevzdání klíčů
protektorovi Reinhardu Heyndrichovi od místnosti, kde byly uloženy české korunovační klenoty.
Klíče byly slavnostně předány prezidentem Emilem Háchou ve Svatováclavské kapli chrámu
svatého Víta v Praze 19. listopadu 1941. Tento ceremoniál byl chápán českou veřejností jako
symbol totální svrchovanosti nacistů nad českým národem. Dne 27. května 1942 byl na Heydricha
spáchán atentát, který 4. června na následky smrtelných zranění umírá. Za Heydrichovu smrt čekala
český národ krutá perzekuce v podobě pronásledování a vraždění, které symbolicky vyvrcholilo
totálním zničením vesnic Ležáky a Lidice. S Heydrichovou náhlou smrtí si lidé připomněli legendu
o svatováclavské koruně. Tato legenda vypráví, že kdo znesvětí Svatováclavskou korunu tím, že si
ji neoprávněně nasadí na hlavu, ten do roka zemře nepřirozenou smrtí. V roce 1941 si ji údajně
nasadil i Reindhard Hendrich, který se dozvěděl o pověsti a chtěl ji zpochybnit. Dění kolem
Heydrichova atentátu vyvrcholilo „slibem“ českého národa u pomníku svatého Václava na
Václavském náměstí v Praze 3. července 1942, kdy se česká „veřejnost“ distancovala od
Hendrichova atentátu. Předseda protektorátní vlády J. Krejčí ve svém projevu řekl: „žádný poctivý
Čech nemůže a také nesmí v budoucnosti dopřát toho nejmenšího sluchu nepřátelům říše, nejméně
však úhlavnímu nepříteli českého národa zaprodanci Benešovi. Celý svět má slyšet, že se jednotně
známe k velkoněmecké říši a svorně zatracujeme její nepřátele!“
Adolf Hitler odmítl Háchovu a Klimentovu státoprávní konstrukci spolupracující s říší.
Protektorát chápal jako dočasné řešení sloužící k ovládání českého národa do doby, než bude
definitivně vyřešena „česká otázka“. Hitler také vyjádřil své mínění o Háchovi, ve kterém do jisté
míry můžeme spatřit zesměšnění. „Háchu musíme prezentovat jako jednoho z největších mužů
světa, pokud Čechům nechá závěť, která bude znamenat jejich konec. Jeho jméno musí být
vyslovováno jedním dechem se jménem krále Václava, aby se na něho mohl odvolávat každý
zbabělec. Jeho následník? Jen žádný chlap! Budeme vždycky vycházet lépe se zbabělci než se
statečnými muži. Čechy nejlépe vyřídíme, když na ně budeme působit nepřetržitě a v dlouhém
časovém období.“
2
Observátor: (13) My a ti druzí
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Formulujte vlastními slovy otázku, kterou si autor položil na začátku úryvku.
2)Jak autor na tuto otázku odpovídá? Odpověď hledejte v textu.
3)Co podle textu umožňuje světu, aby byl pro člověka srozumitelný a čitelný?
4)Jak s odpovědí na předchozí otázku souvisí probírané téma domu?
5)Popište sociální roli cizince, jak ji přiblížil autor ukázky.
6)Co můžeme chápat jako pozitivní variantu sociální role cizince? Odpověď vám usnadní
poznámka na s.1.
7)Co je podle autora symbol a jakou úlohu hraje ve společnosti?
8)Najděte v textu příklady sociálních symbolů nebo rituálů. Tento seznam doplňte alespoň o tři
vlastní příklady.
9)Posuďte text z hlediska odbornosti a čtenářského komfortu.
10)Pokuste se o interpretaci obr. 1, která by souvisela s tématem prvního textu.
Otázky a úkoly k druhému textu
11)Proč se kulturní činitelé období okupace tolik zajímali o úctu ke svatému Václavu?
12)Na podkladě četby úryvku z bakalářské práce vysvětlete, jak byl z oficiálních míst interpretován
odkaz svatého Václava (v době okupace)?
13)Který z rysů osobnosti svatého Václava byl v době okupace nejvíc zdůrazňován?
14)Porovnejte hodnoty vyzdvihované v protektorátním kultu svatého Václava s hodnotami, které
si sám sobě připisoval německý národ v oficiální nacistické propagandě.
15)Čím se tento (svatováclavský) pohled na roli českého národa lišil od představ Adolfa Hitlera?
16)Pokuste se objevit podobné zneužití českých tradic, tentokrát však z období komunismu.
17)Posuďte text z hlediska odbornosti a čtenářského komfortu.
Otázky a úkoly k oběma textům
18)Najděte v textu konkrétní doklady tvrzení o společnosti, které v prvním textu vyslovil B.
Loewenstein. Zaměřte se především na tyto teze:
a) „Symbol představuje určitý řád, dodává označenému význam, zakládá nadřazenost,
podřízenost, vyřazenost.“
b) „Proto je symbolické násilí pro nositele systému často traumatem.“
c) „Definujeme především prostřednictvím plotů.“
19)Vysvětlete popsanou německou propagandu Loewensteinovým výkladem o domu.
20)Mohly podle vás nové protektorátní symboly a rituály „změnit naše vnímání“ sebe samotných,
jak tvrdí autor prvního textu? Svůj názor opřete o argumenty.
Otázky k přemítání
21)Přemýšlejte o svém vlastním vztahu k „symbolům a rituálům“. Které z nich jsou pro současnou
českou společnost rozhodující? Nakolik tyto hodnoty sami sdílíte?
22)Stejnou otázku můžete zodpovědět též s využitím posledních anket o českých hodnotách.
Seznamte se s výsledky projektů „Největší Čech“ a „Kniha mého srdce“ a pokuste se na nich popsat
„symboly a rituály“ současných Čechů.
23)Jak můžeme zabránit negativnímu pohledu na všechny, kteří se od nás liší? Navrhněte alespoň
tři různá řešení.
24)Seznamte se se sociálními průzkumy měřícími vztah současných Čechů k různým minoritám.
Kde zde vidíte největší rizika xenofobního myšlení či jednání?
3
Observátor: (13) My a ti druzí
Slovníček
akcent – důraz, zde přízvuk
antitetický – protikladný, zde založený na protikladech
antropologický – týkající se člověka obecně, vycházející z vědy o člověku
ceremoniál – obřad, slavnost
distanc(e) – vzdálenost, odstup
distancovat se – odmítnout, zřeknout se něčeho
garantovat - zaručit
identita – totožnost, zde vědomí sebe sama, toho, kdo jsem, kam patřím, …
interpretace – výklad, pochopení
kategorie – soubor, sorta
kolektivně – společně
koncipovaný – pojatý (viz koncept – pojem, způsob uchopení)
konstrukce – (umělý) výtvor
koordinovat – sladit, uspořádat do celku
kult – úcta, uctívání
legenda – křesťanský příběh o životě a smrti světce nebo světice
materiální – hmotný
paralely – souvislosti, podobnosti
personifikovaný – zosobněný
perzekuce - pronásledování
profánní – světský, všední
reflektovaný – podrobený reflexi (přemýšlení), uvědomovaný, promyšlený
rituál – zvyk, obřad, zde jednání se symbolickým významem
státoprávní – týkající se ústavy, právního vymezení státu
sabotáž – záměrné narušování chodu hospodářství
symbol – druh přeneseného pojmenování, při němž konkrétní věc (čin) zastupuje něco obecného
tabu – společností zakázaná oblast jevů, to, co je nedotknutelné, nevyslovitelné
totální - naprostý
trauma – duševní otřes, psychické zranění
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 2.8. 2013.. Obraz nazvaný „Ritály“. Vytvořil Dr. B. K. Guha vodovými
barvami (2008). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:RITUALS.JPG?uselang=cs
Námět ke studiu
Kdo pro nás Čechy hraje roli cizího lze zjistit z níže uvedeného výzkumu. Pod článkem si můžete
stáhnout celou studii ve formátu pdf.
ŠKODOVÁ, Markéta. Vztah Čechů k vybraným národnostem. Centrum pro výzkum veřejného
mínění: Sociologický ústav AV [online]. [cit. 2013-08-02]. Dostupné z:
http://cvvm.soc.cas.cz/vztahy-a-zivotni-postoje/vztah-cechu-k-vybranym-narodnostem
4
Observátor: (14) Mít, nebo být?
ERICH FROMM
„M Í T, N E B O B Ý T?“
♣
FROMM, Erich. Mít, nebo být?.1. vyd. (tohoto
překladu). Jan Lusk. Praha: Aurora, 2001, 242 s.
ISBN 80-729-9036-5.
Část I. Porozumění rozdílu mezi „mít“ a „být“.
Kap.1. Předběžná orientace v problému. S.29/30.
Alternativa mezi vlastněním a bytím se neobrací
k běžnému lidskému rozumu. Může se zdát, že
„mít“ je normální životní funkcí . Abychom mohli
žít, musíme určité věci mít. A dále, abychom se
mohli z věcí těšit, musíme je mít. Jak může
v kultuře, kde nejvyšším cílem je mít – a mít víc
a víc – a ve které lze říci, že někdo má „cenu
milion dolarů“ - existovat nějaká alternativa mezi
vlastněním a bytím? Naopak by se mohlo zdát, že
pravou podstatou bytí je vlastnění; jestliže někdo
nic nemá, je nic.
Avšak velcí Mistři života alternativu mezi
Jidáš z pašijových her v Obermmergau v podání modem vlastnění a bytí učinili ústřední otázkou
Johanna Zwinka (1900).
svých systémů. Podle Buddhy nesmíme usilovat
o majetek, abychom dosáhli nejvyššího stupně rozvinutí člověka. Ježíš učí: „neboť kdo by chtěl
zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. Jaký prospěch
má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?“ (Luk. 9,24-25). Mistr Eckhart
učil, že nic nemít a otevřít se a učinit se „prázdným“, nenechat vlastní ego stát ve své cestě tvoří
podmínku dosažení duchovního zdraví a síly. Marx učil, že přepych je stejnou neřestí jako chudoba
a že naším cílem by mělo být být více a nikoliv mít více. (Myslím skutečného Marxe, radikálního
humanistu, nikoliv jeho vulgární padělek sovětského komunismu.)
Toto rozlišení na mne hluboce působilo po řadu let a hledal jsem empirický základ
v konkrétním zkoumání individuí a skupin psychoanalytickou metodou. To, co jsem spatřil, mě
přivedlo k závěru, že toto rozlišení spolu s rozdílem mezi láskou k životu a láskou ke smrti
představuje nejzákladnější problém existence; empirické antropologické a psychoanalytické údaje
totiž ve svých důsledcích ukazují, že vlastnění a bytí představují základní způsoby prožívání a že
jejich příslušná síla určuje určuje rozdíly mezi charaktery individuí a mezi různými typy sociálního
charakteru.
1
Observátor: (14) Mít, nebo být?
♣
Část I. Porozumění rozdílu mezi „mít“ a „být“. Kap.2. Vlastnění a bytí v každodenní zkušenosti.
S.44-46.
Studenti, kteří žijí ve vlastnickém modu existování, naslouchají přednášce, slyší slova
a rozumějí jejich struktuře a jejich významu, jak nejlépe dovedou, zapisují si všechna slova do
svých bloků – takže později se mohou naučit zpaměti své poznámky, a tak projít u zkoušky. Avšak
obsah se nestává součástí jejich vlastního individuálního systému myšlení, neobohacuje ho ani
nerozšiřuje. Místo toho slova, která slyší, přetvářejí v neměnné shluky myšlenek či celé teorie, které
v sobě uskladňují. Studenti a obsah přednášek jsou si navzájem cizí, kromě toho, že se každý
student stal vlastníkem souboru výpovědí, které učinil někdo jiný (kdo je buď sám jejich tvůrcem,
anebo je převzal z jiného zdroje).
Studenti ve vlastnickém modu existování se soustřeďují pouze na jeden cíl – držet se toho,
čemu se „naučili“, buď tak, že si to vryjí do paměti, anebo tak, že pečlivě střeží své poznámky.
Nemusí produkovat nebo tvořit něco nového. Jedinci vlastnického typu se naopak ve skutečnosti
novými myšlenkami nebo představami o tématu cítí vyrušeni, protože všechno nové zpochybňuje
jejich zafixovanou sumu informací. Komu je vlastnění hlavní formou vztahu ke světu, u toho
myšlenky, které nelze snadno spoutat (nebo zapsat), vyvolávají úděs jako všechno, co roste a mění
se, a co proto nelze ovládat.
Zcela jiný je proces učení pro studenty, kteří ke světu zaujímají vztah založený v modu bytí.
Především na přednášky, ani na první přednášku nepřicházejí jako tabulae rasae. Již předtím
přemýšleli o problémech, o kterých budou přednášky pojednávat, a mají na mysli své vlastní určité
otázky a problémy. Tématem se již zabývali a zajímá je. Místo aby byli pasivními nádobami pro
slova a myšlenky, naslouchají, slyší, a co je nejdůležitější, přijímají a odpovídají aktivně a tvořivě.
To, čemu naslouchají, podněcuje jejich vlastní myšlenkové procesy. V jejich myslích vznikají nové
otázky, nové myšlenky, nové perspektivy. Jejich naslouchání je živý proces. Naslouchají se zájmem,
slyší, co přednášející říká, a spontánně ožívají, když reagují na to, co slyší. Nezískávají jednoduše
poznatky, které si mohou odnést domů a naučit se je zpaměti. Každý takový student byl zasažen
a změnil se – každý z nich je po přednášce jiný, než byl před ní. /.../
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Proč se podle autora alternativy mít a být netýkají normálního rozumu?
2)Jakého rozumu se tedy podle autora mohou týkat?
3)Pokuste se z citovaných autorů odvodit, do jakých názorových proudů bývá Fromm oprávněně
zařazován.
4)Proč Fromm zařadil Carla Marxe mezi velké Mistry života?
5)Co autor zjistil, když psychoanalyticky zkoumal řadu klientů?
6)Souhlasíte s názory uvedených Mistrů života? Nezapomeňte svou odpověď opřít o argumenty.
7)Vyjádřete podstatu rozdílu mezi oběma Frommovými mody.
8)Posuďte úryvek z hlediska odbornosti a čtenářského komfortu.
9)Vysvětlete souvislost fotografie a textu.
Otázky a úkoly k druhému textu
10)Popište vlastními slovy rozdíl mezi studentem v modu mít a studentem v modu být.
11)Obohaťte autorův přehled příznaků obou modů alespoň o tři další (pro každý modus).
12)Do kterého z modů patříte vy? Pokud se necítíte jako vyhraněný příklad jedné z alternativ, raději
uveďte, ve kterých školních předmětech se projevujete v modu mít a kdy v modu být. Proč právě
tehdy?
2
Observátor: (14) Mít, nebo být?
13)Pokuste se autorovu rozlišení oponovat. Jde podle vás o vážné argumenty zpochybňující celou
jeho knihu?
Otázky a úkoly k oběma textům
14)Pokuste se na Frommův popis obou typů studentů aplikovat názory Mistrů života z textu
prvního, tedy Buddhy, Ježíše, Eckharta a Marxe. Co by řekli na otázku jak studovat v modu být?
15)V čem se chování studentů v modu být vymyká „běžnému lidskému rozumu“, jak Fromm
prohlásil v první ukázce?
Otázky k přemítání
16)Použijte Frommovo rozlišování i pro další oblasti života. Jak by se jeho dva mody jevily v lásce,
v každodenním rozhovoru nebo při čtení knih? Svá tvrzení můžete porovnat s knihou (v uvedeném
vydání mezi s.49-64).
17)Objevte typické představitele obou modů ve známých literárních nebo filmových postavách. Ke
každému modu najděte alespoň tři příklady.
Slovníček
alternativa – možnost, varianta k výběru
antropologický – týkající se vědy o člověku
empirický – zkušenostní, podložený fakty nebo výzkumnými daty
humanista – zastánce humanistického názoru o svébytnosti a důstojnosti každého člověka
individuum - jednotlivec
komunismus – politická ideologie zdůrazňující společné vlastnictví majetku
modus – způsob
perspektiva – vyhlídka do budoucnosti, naděje
produkovat – vytvářet, vyrábět
psychoanalytický – vycházející z představ o lidském nevědomí
radikální – rozhodný (jdoucí „od kořene“)
sociální - společenský
sovětský – týkající se Sovětského svazu (obřího komunistického státu, který se rozpadl r.1991)
spontánně - bezprostředně
struktura – uspořádání
suma - souhrn
systém – soustava
tabulae rasae – nepopsané čisté desky (tj. bez předchozí zkušenosti)
vulgární – pokleslý, hrubý
(za)fixovaný - upevněný
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 3.8. 2013..Jidáš z pašijových her v Obermmergau v podání Johanna Zwinka
(1900). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Judas_-_Johann_Zwink_Oberammergau.jpg?uselang=cs
Námět ke studiu
Kritickou četbu této módní knihy vám umožní web programátora Ivana Ryanta:
RYANT, Ivan. Mít nebo být od Ericha Fromma: Stojí za přečtení, ale pozor, je zákeřná. In: Vítejte
na mých stránkách!: Osobní web Ivana Ryanta [online]. 18.1.2002. 24.4.2003 [cit. 2013-08-03].
Dostupné z: http://ryant.sweb.cz/personal/mit_byt.htm
3
Observátor: (15) Romové v České republice
CTI B OR NE ČAS
„R O M O V É V Č E S K É R E P U B L I C E
V Č E R A A D N E S“
♣
NECAS,
̌
Ctibor. Romové v Ceske
̌
́ republice vcera
̌
a dnes. 4.,
doplnene
̌ ́ vyd. Olomouc: Univerzita Palackeho,
́
1999, 129 p.
ISBN 80-706-7952-2. Citováno ze s.70-72 (7.kap. „Mučedníci“).
Cikánský tábor v Letech se v době svého otevření (srpen 1942)
skládal z 50 převozných baráčků a z jednoho pevného baráku,
v nichž bylo možné ubytovat 300 vězňů. Průběžnou přístavbou
dalších velkých baráků (prosinec 1942) se celková ubytovací
kapacita téměř zdvojnásobila. Ředitelem, resp. velitelem tábora
byl bývalý četnický štábní kapitán J. Jankovský, který nutil vězně
k vysokým pracovním výkonům, podílel se na rozkrádání
Obr. 1: Theodor Aman:
potravinových zásob a podcenil nadměrné přeplnění tábora
Cikánská dívka (1884)
a z toho vznikající vážné hygienické závady. Po zamoření tábora
břišním tyfem byl vystřídán Š. Blahynkou a F. Havelkou. Strážní mužstvo tvořilo 30 četníků, jejichž
počet byl doplněn 26 mladými gážisty. Uniformovaný personál představovali lidé otrlí a necitelní,
z nichž J. Hejduk a J. Luňáček jednali s vězni surově a bez jakýchkoli morálních zábran. Jako lékaři
navštěvovali tábor nejprve MUDr. F. Kopecký z Mirovic a MUDr. J. Neuwirth ze Starého Sedla, po
nichž od ledna 1943 vykonávali lékařskou službu táboroví lékaři MUDr. B. Stejskal a MUDr. M.
Bohin.
Táborovou internací prošlo 1309 vězňů včetně 36 v táboře narozených dětí. Po rozpuštění
sběrného tábora zůstalo v Letech 20 původních vězňů, k nimž po otevření cikánského tábora
přibývali v rychlém sledu za sebou další jednotlivci se svými rodinami a rody: celkem to bylo 266
osob 2.8., 207 osob 3.8., 265 osob 4.8., 151 osob 5.8., 144 osob 6.8., 166 osob 7.8. a 51 osob 8.8.
1942. Ve druhém srpnovém týdnu se zvýšil počet vězňů o dalších 151 nových osob, zatím co ve
zbývajících dvou týdnech procházeli prezentací už jenom jednotlivci. Totéž platí také o
následujících měsících. Celkem bylo do tábora zavlečeno 1 155 osob v srpnu, 20 osob v září, 7 osob
v říjnu, 20 osob v listopadu, 16 osob v prosinci a dvě osoby v lednu.
Prvním novorozencem v táboře byl Hypolit Janeček, který se narodil 12.8. 1942. Spolu se
svou matkou Františkou byl po dvou týdnech hospitalizován v písecké nemocnici, odkud se pak oba
vrátili 4.9. zpět do tábora; tam kojenec po deseti dnech zemřel. Podobné osudy čekaly i většinu
ostatních dětí narozených v táboře. Z celkového počtu 36 novorozenců bylo 13 chlapců a 23
děvčátek.
Ze všech internovaných mužů, žen a dětí jich byla čtvrtina z tábora propuštěna nebo odtud
uprchla, čtvrtina internaci nepřežila a polovina byla z tábora odtransportována do Osvětimi.
/.../
Podle měsíční zprávy za prosinec 1942 byla tehdy z 966 vězňů větší polovina nachlazena
a pětina jich trpěla chřipkou, 156 angínou, 98 zápalem plic a 49 břišním tyfem. Tyfová nákaza se
rychle rozmáhala a postupně zachvacovala stále širší okruh pacientů. Koncem měsíce začala
přerůstat v epidemii, takže 20 vězňů a dva četníci musili být hospitalizováni ve veřejných
nemocnicích.
Teprve tehdy ohlásil velitel tábora výskyt případů břišního tyfu a právem se mu kladlo za
1
Observátor: (15) Romové v České republice
vinu, že v tomto ohledu zcela zanedbal své služební povinnosti. Proto byl suspendován a jeho řídící
funkci převzal dosavadní velitel cikánského tábora v Hodoníně. Než se tak stalo, dosáhla
nemocnost a úmrtnost vězňů vpravdě katastrofálních rozměrů. V hlášení z 12.1. 1943 se uvádělo:
„Dnes je tělesný stav cikánek tak nízký, že nelze nalézt na praní a čištění schopné ženy.“ O čtrnáct
dnů později znělo hlášení ještě hrozivěji: „Mnozí vězni nacházejí se v natolik žalostném stavu, že je
nutno považovat jej za beznadějný. Jejich skonu se nedá zabránit.“
♣
Výbor OSN požaduje uzavření vepřina v Letech u Písku. In: Aktuálně.cz [online]. 25.7.2013. [cit.
2013-08-07]. Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/domaci/regiony/jihocesky/clanek.phtml?
id=786148
Výbor OSN požaduje uzavření vepřína v Letech u Písku (ČTK 25.7.2013)
Ženeva - Výbor OSN pro lidská práva ve čtvrtek vyzval Českou republiku, aby uzavřela
vepřín, který se v 70. letech postavil na místě bývalého sběrného tábora pro Romy. Informovala
o tom agentura AFP.
Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková řekla, že odstranění vepřína
podporuje, rozhodnutí o jeho osudu je ale na nové vládě.
ČR by měla mnohem více usilovat o respektování dějin a romské kultury prostřednictvím
symbolických činů, jakým by bylo uzavření vepřína, na jehož místě byl za druhé světové války
sběrný tábor Lety, uvedl podle AFP výbor se sídlem v Ženevě.
„Doporučení by měla být respektována, leč nejsou tu žádné zásadní sankční mechanismy,"
komentovala stanovisko výboru Šimůnková s tím, že česká strana by se k doporučením měla
vyjádřit do roka.
Sama Šimůnková s odstraněním vepřína souhlasí, zneucťuje prý památku pietního místa
a při vzpomínkových akcích nepříjemně zapáchá. Zmocněnkyně ale upozornila, že nemá mandát
o tomto rozhodnout, vyjádřit se musí nová vláda. Bývalý kabinet řešení odkládal s odůvodněním, že
na to nejsou peníze.
Napětí mezi Romy a českou vládou kolem tohoto objektu jsou napjaté již téměř 20 let.
Evropský parlament vyzval v letech 2005 a 2008 české úřady, aby sporný vepřín přemístily.
Tábor v Letech u Písku byl otevřen v srpnu 1940 jako kárný pracovní. Do května 1943 jím
prošlo 1308 Romů, 327 z nich v něm zahynulo a přes pět stovek bylo převezeno do vyhlazovacího
tábora v Osvětimi.
2
Observátor: (15) Romové v České republice
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)K čemu tábor v Letech u Písku sloužil?
2)Jak bylo možné, že si jeho vedení dovolilo překročit jeho maximální kapacitu?
3)Jaké národnosti byli zaměstnanci tábora? Byli k této práci nuceni?
4)Na jaké úrovni byla lékařská péče o internované osoby?
5)Vyjádřete odhadem v procentech šanci, že z tábora vyjde živý.
6)Jaké podmínky měly v táboře děti?
7)Jak se vyšší místa dívala na zdravotní podmínky v táboře? Proč právě takto?
8)Zjistěte, v čem spočívá rozdíl mezi sběrným, kárným a vyhlazovacím táborem. Měl tento rozdíl
nějaký význam pro přežití jeho obyvatel?
9)Určete podle textu a podle mapy, kde se tábor v Letech přesně nacházel.
Otázky a úkoly k druhému textu
10)V jakém stavu je dnes místo tábora pro Romy?
11)Jak je možné, že na místě tábora vzniklo toto zařízení?
12)Jaký úřad zastává Monika Šimůnková? Co si o výzvě OSN myslí?
13)Proč ani po pádu komunismu nedošlo k větší pietní úpravě areálu?
14)O jaký vztah by měla usilovat Česká republika podle Výboru OSN?
15)Lze souhlasit s tím, že současný stav tábora v Letech symbolicky vyjadřuje postoje našich
občanů k romskému etniku a jeho historii? Proč?
Otázky a úkoly k oběma textům
16)Porovnejte informace o táboře uváděné v obou textech: časové vymezení, určení tábora, počet
internovaných a počet obětí.
17)Proč se celý svět zajímá o tuto epizodu československých dějin?
Otázky k přemítání
18)Dostačují fakta uvedená v prvním textu k tomu, aby byl areál pietně upraven tak, jak žádá
Evropská unie a Organizace Spojených národů? Souhlasíte tedy s uvedenou kritikou postoje
českých vlád? Své odpovědi opřete o argumenty.
19)Pomohlo by Romům, kdyby více věděli o historii svého národa? Proč?
20)Pomohlo by soužití obou národů, kdyby se více zajímaly o historii svých vztahů?
3
Observátor: (15) Romové v České republice
Slovníček
agentura – zde tisková, tj. tisková kancelář
gážista – zaměstnanec pobírající pravidelný pevný plat
hospitalizace – léčba v nemocnici
internace – nucený pobyt
kabinet – zde sbor ministrů, vláda
kapacita – rozsah, obsah, objem
kárný – vychovávající trestem
mandát - pravomoc
prezentace – zde přijímání, přijetí do kolektivu
sankční mechanismus – způsob trestání
suspendován – zproštěn úřadu, funkce
symbolický čin – jednání vnějším (názorným) způsobem vyjadřující vnitřní postoj
tyfus – těžké průjmové onemocnění
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 7.8. 2013..Cikánská dívka na obrazu rumunského malíře Theodora Amana
(1831 – 1891) z roku 1884. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Theodor_Aman_-_Gipsy_Girl,_1884.jpg?uselang=cs
Námět ke studiu
Navštivte Muzeum romské kultury v Brně. O něm více na jeho webu:
Muzeum romské kultury: Bratislavská 67.Brno. [online]. [cit. 2013-08-07]. Dostupné z:
http://www.rommuz.cz/
4
Observátor: (16) Obrana politiky
PETR PITHART
„O B R A N A P O L I T I K Y“
♣
PITHART, Petr. Obrana politiky. Vyd. 2. Praha: Academia,
2005, 266 p. ISBN 978-802-0013-286. První vydání
v samizdatu v první polovině 70.let. Citováno ze s.192-194
(kap. X. „Čisté ruce a politika aneb Situace mezi dvěma zly“).
Neboť je to právě nevědomost „zla“, která otupuje
mravní sebereflexi – ať již jde o nevědomost bezděčnou či
záměrnou, vsugerovanou; není to bez dalšího vždy již „zlo“
samo! „Zlo“, jehož se dopouštíme nevědomě, je proto ve svých důsledcích a zejména ve společenských souvislostech zpravidla horší než „zlo“ způsobené s plným vědomím. Neboť
Obr.1: Petr Pithart v červnu
s takovým vědomím žije ještě také naděje, že bude přijata
2013
zodpovědnost za onu druhou stranu mince, za to, „co jsme
nechtěli“, ale co je skryto prakticky v každém, i v tom morálně
sebevíce prokalkulovaném rozhodnutí.
Kriticky střízlivé vědomí o nedokonalosti či dokonce vrozených vadách například některých
politických institucí či metod je ovšem hodnotou nikoli jednoznačnou. Skeptické charakteristiky
demokracie, kterých se v západní tradici politického myšlení nedopočítáme (např. Churchill mluvil
o vadách demokracie, o tom, jak demokracie je zneužitelná, že je to „prodejná děvka“, nicméně
že...“), jsou jak svědectvím mravného, k zodpovědnosti se hlásícího postoje demokratů, tak – pokud
jde o demokracii – její špatnou reklamou. Ideologické soustavy nemají tyto problémy. Byrokratický
socialismus vede např. jen sterilní, scholastické disputace o míře všelidovosti socialistického státu
a snaživě vyšperkovává všemožné superlativy toho, co zcela arbitrárně označuje za demokracii. /.../
Mravný a přitom střízlivý vztah k politice by bylo snad nejspíše možné vyjádřit výzvou:
„neslibujte si od politiky mnoho, ale přesto ji chraňte jako oko v hlavě!“; taková výzva je však
výslednicí – historicky vzato – až dlouhodobých zkušeností s fungující politikou.
Opět se tu potvrzuje handicap, který má neideologická politika před vysvětlujícími
a všechna blaha a jistoty slibujícími ideologickými doktrínami: tyto doktríny cizopasí jako plody
nevyzrálého vývoje na dosud kulturou nekorigovaných, spíše instinktivních potřebách
pravověrnosti, jistoty, mateřské a otcovské ochrany, na strachu před dospělostí, a tedy obtížnou
odpovědností.
Touha po definitivním oddělení „dobra“ a „zla“, po srozumitelném, jednoznačném klíči k
problémům společenského života lidí, po nerozporné pravdě v politice i po morálním kodexu, po
ztotožnění politického a morálního života s transcendentním pořádkem je sice přirozenou, ale
riskantní reakcí na obavy z nepřehledných situací, kterých dnes stále přibývá a které nicméně
musíme řešit.
Tato touha je věčná, neboť je koneckonců plodem strachu před vlastní existencí, která se liší
od existence ostatního, nelidského světa; nejsme nikdy zcela determinováni svým prostředím,
nejsme redukovatelní na jakékoliv jsoucno mimo nás. „Naštěstí,“ komentují toto zjištění vyzrálejší
vrstvy naší kultury. „Bohužel,“ zní bezděčně přiznání našeho nerozvinutého, dosud infantilního
a v tomto smyslu mytického bytí...
Být morální v politice neznamená tedy osvojit si ta či ona pravidla jednání, znát správně
1
Observátor: (16) Obrana politiky
odpovědi i na ty nejsložitější mravní problémy. Neznamená to vědět, co je morální. Být morální
v politice znamená spíše vydržet ono obtížné a často dokonce nesnesitelné napětí mezi nemožností
jednoznačných, definitivních odpovědí, nutností neustále každou situaci problematizovat, tázáním ji
otevírat, znejisťovat ji, a mezi nutností jednat, někdy bez prodlení a rozhodně jednat. /.../.
Mravnost znamená v politice jasnozřivost, prozíravost, kritičnost, nezaslepenost. Tyto
charakteristiky politiku oddělují právě od ideologického zacházení s mocí.
♣
Listy: Dvouměsíčník pro kulturu a dialog. DUŠEK, Václav. Manifest hluchým [online]. 2009 [cit.
2013-08-08]. Dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=093&clanek=030907. Manifest
původně vyšel v Listech č.3 v roce 2009.
/.../
Bublifukoví titáni, flinkové, lehkoživkové, kecalové, urválkovští psychopaté, milionářští
šťastlivci doby uplynulé, vejtahové a hnipírkové, operativci, sudiči a ladiči života, pokrevní bratři
belzebubových potomků, pluky nehynoucích hrdinů moci, trosky bezmoci a nositelé pravomocí –
spojte se! Bitva o evropskou účast ve světě se začíná rozhodovat. Kola světového vývoje se
roztáčejí naplno. Je doba k urvání žvance!
Politická slušnost je výrazem síly a nezpochybnitelných argumentů. Nejvíce dovádějí ti
s rozhledem ploštěnek, hlístů, strunovců, tasemnic a mechovek! Kdo rozmnožuje poznání,
rozmnožuje bolest. Přesto pro člověka není nic užitečnějšího než člověk. Být není lehké, lehká jsou
jen hovna, říkal velký básník ustrkovaný totalitními slaboduchy a milovaný skutečnými znalci
a milovníky poezie. Moclikrát v dějinách milovali jsme upřímně naše básníky? Raději nepátrat.
Obři našich časů jsou uhnětení z podivné hlíny a vypálení v nekvalitních píckách. Zapomínáme na
hrdost, měkneme ve fotelech u televizních konin, štracháme se přírodou nejraději v autech,
zasypáváme tělo jedy v podobě laciného a nekvalitního krmiva, intrikujeme, spolkaříme, holkaříme,
běsníme a zahráváme si s ucpáním cév. A tak jakoby náhodou někdy vidíme: Hele, zase se jeden
nedotknutelný podivně vyrovnal s věřiteli a zmizel v tichu na politické samotě, nedaleko mýtinky
s pasoucími se jeleny, studánkou... vzdálen ruchu, mediálním koláčům a spotřebitelské chátře. Je
doba zlatokopeckých pionýrů!
Světu jsme dali jasný signál: u nás doma se nešetříme! Pliveme sliny jedovatější hadích.
Umíme politicky fackovat, bít pěstmi, umíme na sebe vytáhnout ze šuplete zvaného špinavost činy
hodné odsouzení – smyšlenky se stávají skutky a nečestní čestnými. Nedodržujeme sliby dané před
veřejností, pohrdáme morálkou. U nás doma je pěkně, jen kdyby nám do toho nekecala cizina!
Světová výstava politiky a její kultury se odbyla při svobodných volbách, ve svobodné zemi, se
svobodnými lidmi – i když, jak jinak, jsou lidé svobodnější ze svobodných. Světovost z nás čiší –
jen svět o tom neví. Je doba měňavek!
Proč bychom se neděsili, když nám pánbůh zdraví dá!
2
Observátor: (16) Obrana politiky
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Proč Pithart stále píše o kategoriích dobra a zla? Proč je dává do uvozovek?
2)Proč je podle autora nevědomé zlo nebezpečnější než vědomé?
3)Kdo byl Churchill? Jaký byl jeho význam pro evropskou politiku?
4)Vysvětlete na příkladech Churchillova tvrzení o demokracii.
5)Proč nemají nedemokratické režimy problémy se špatnou reklamou na sebe samotné?
6)K jakému pohledu na politiku vedou dlouhodobé zkušenosti s jejím fungováním?
7)Doložte na vlastních příkladech Pithartovo tvrzení o tom, že nevyzrálí lidé hledají raději ideologie
poskytující pocit ochrany a bezpečí.
8)Jak má podle Pitharta na tuto instinktivní lidskou potřebu reagovat demokratický politik?
9)Vysvětlete vlastními slovy Pithartovu představu o vztahu demokratické politiky a morálky.
Souhlasíte s ní? Proč?
10)Jak by Petr Pithart pravděpodobně odpověděl na otázku, jakou morální osobností by měl být
demokratický politik? Pokuste se v současné politické scéně objevit osobnosti splňující tato kritéria.
11)Proč by nás podle P.P. stav politické kultury neměl znechucovat či uvádět do zoufalství?
Souhlasíte s autorovým názorem? Proč?
12)Pokuste se Petra Pitharta zařadit do nějakého názorového proudu. Opírejte se o jeho vlastní
slova z ukázky.
13)Vysvětlete vztah názvu knihy a autorových názorů uvedených v úryvku.
14)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu.
Otázky a úkoly k druhému textu
15)Jak rozumíte názvu textu? Jaký životní postoj lze z názvu vytušit?
16)Popište vlastními slovy obsah druhého textu.
17)Co Václav Dušek vytýká současné společnosti?
18)Co je zvláštního na jazykové rovině textu?
19)Jak rozumíte závěrečnému autorovu zvolání?
20)Kde autor spatřuje východisko ze současné české mizérie?
21)Pokuste se formulovat Daňkův postoj k jeho současnosti. S jakými pocity text asi napsal?
22)Vyjádřete své pocity či myšlenky vyvolané tímto druhým textem.
Otázky a úkoly k oběma textům
23)Porovnejte přístup k politice autora „Manifestu hluchým“ a autora „Obrany politiky“. V čem se
neshodují?
24)Proč by Petr Pithart mohl „Manifest hluchým“ považovat za příklad nezralého přístupu
k politice?
25)Porovnejte představy o vztahu politiky a morálky vyskytující se v obou textech.
Otázky k přemítání
26)Napište na základě přemýšlení o vztahu morálky a politiky úvahu na téma „Proč je riskantní od
politiky očekávat dobro?“
27)Projděte si volební programy alespoň pěti českých politických stran a zhodnoťte několika
větami, nakolik tyto sliby odpovídají pudovým touhám nedospělého člověka.
28)Zamyslete se nad konfliktem mezi skeptickým přístupem k politice a nutností zaujmout voliče.
Je možné sladit tyto dva požadavky? Svou odpověď zdůvodněte.
3
Observátor: (16) Obrana politiky
Slovníček
arbitrárně – nahodile
argument – důvod pro nějaké tvrzení
byrokratický socialismus – pokleslá úřednická podoba komunistického státu
definitivní – konečný
determinovaný – závislý, něčím určený
doktrína – závazné, povinné učení (dogma)
fotel - křeslo
handicap - nedostatek
ideologický – závislý na závazných představách spojených s jednou politickou silou
infantilní - dětinský
instinktivní - pudový
instituce – společenské zařízení, orgán
intrikovat – spřádat tajné zákulisní plány (proti někomu)
jsoucno – věc (to, co je)
korigovaný - napravovaný
kritický – přísně posuzující
mediální koláč – statistika o sledovanosti jednotlivých hromadných sdělovacích prostředků
morální – podle společností respektovaných hodnot
mytický – bájný
operativec – k akci pohotový spolupracovník (zejména v tajných službách)
pionýr – průkopník, později člen komunistické mládežnické organizace
prokalkulovaný – důmyslný, propočítaný
redukovatelný – schopný být zjednodušen
samizdat – šíření zakázaného literárního díla ve strojových opisech nebo jinými tajnými prostředky
scholastické disputace – zde neplodné diskuse
skeptický – pochybující
sterilní – zde bez plodné myšlenky, nápadu, života
superlativy - zde nejvyšší stupně dokonalosti
titáni – polobožští (antičtí) hrdinové
totalitní – upírající lidem veškerá práva a svobody
transcendentní – překračující pozemskou rovinu, nadpřirozený, posvátný
urválkovský – podobný nenávistnému chování soudce Josefa Urválka (z období monstrprocesů)
(v)sugerovaný – pod vlivem vnucené představy, myšlenky
západní tradice – předávané zvyklosti a hodnoty Západní Evropy
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 8.8. 2013..Petr Pithart 7.června 2013 na Andrássy Universität v Budapešti.
Autorem „Pelz“. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Petr_Pithart_5650.jpg
Námět ke studiu
Doporučujeme Pithartovy knihy mapující českou politickou minulost.
PODIVEN. Češi v dějinách nové doby, (1848-1939). Vyd. 2. opr., V Academii 1. Praha: Academia,
2003, 691 s. ISBN 80-200-1143-9.
PITHART, Petr. Osmasedesaty
̌
́ ́. 3. vyd. V Praze: Rozmluvy, 1990, 314 p. ISBN 09-463-5243-7.
PITHART, Petr. Devetaosmdesaty:
̌
́ ́ vzpominky
́
a premysleni
̌
́ ̌ ́ : kredo
́ . Vyd. 1. Praha: Academia, 2009,
284 p. ISBN 80-200-1774-7.
4
Observátor: (17) Moc bezmocných
VÁ C L A V
H A V E L
„M O C B E Z M O C N Ý C H“
♣
Václav HAVEL: O lidskou identitu. Úvahy, fejetony, protesty,
polemiky, prohlášení a rozhovory z let 1969-1979. Ed. Vilém
Prečan a Alexander Tomský. Rozmluvy. Londýn 1990. S.55-133.
Moc mocných vznikla na Hrádečku v říjnu 1978 a byla věnována
Janu Patočkovi. Citace z části III. a IV., s.59-63.
Obr. 1: V. Havel v r.1991. Foto
Henryk Prykiel.
III.
Vedoucí obchodu se zeleninou umístil do výkladu mezi cibuli a mrkev heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“.
Proč to udělal? Co tím chtěl sdělit světu? Je skutečně osobně zapálen pro myšlenku spojení proletářů všech
zemí? Jde jeho zapálení tak daleko, že cítí neodolatelnou potřebu se svým ideálem seznámit veřejnost? Uvažoval
opravdu někdy aspoň chvilku o tom, jak by se takové spojení mělo uskutečnit a co by znamenalo? Myslím, že u drtivé
většiny zelinářů lze právem předpokládat, že o textu hesel ve svých výkladech celkem nepřemýšlejí, natož aby jimi
vyslovovali něco ze svého názoru na svět.
To heslo přivezli našemu zelináři z podniku spolu s cibulí a mrkví a on je dal do výkladu prostě proto, že se to
tak už léta dělá, že to dělají všichni, že to tak musí být. Kdyby to neudělal, mohl by mít potíže; mohli by mu vyčíst, že
nemá „výzdobu“; někdo by ho mohl dokonce nařknout z toho, že není loajální. Udělal to proto, že to patří k věci, chceli člověk v životě obstát; že je to jedna z tisíce „maličkostí“, které mu zajišťují relativně klidný život „v souladu se
společností“.
Jak vidět, sémantický obsah vystaveného hesla je zelináři lhostejný, a dává-li své heslo do výkladu, nedává ho
tam proto, že by osobně toužil právě s jeho myšlenkou seznámit veřejnost.
To ovšem neznamená, že jeho počin nemá žádný motiv a smysl a že se svým heslem nikomu nic nesděluje. To
heslo má funkci znaku a jako takové obsahuje sice skryté, ale zcela určité sdělení. Verbálně by je bylo možné vyjádřit
takto: já, zelinář XY, jsem zde a vím, co mám dělat; chovám se tak, jak je ode mne očekáváno; je na mne spolehnutí
a nelze mi nic vytknout; jsem poslušný, a mám proto právo na klidný život. Toto sdělení má přirozeně svého adresáta: je
namířeno „nahoru“, k zelinářovým nadřízeným, a je zároveň štítem, kterým se zelinář kryje před případnými udavači.
Svým skutečným významem je tedy heslo zakotveno přímo v zelinářově lidské existenci: zrcadlí jeho životní
zájem. Jaký to je však zájem?
Všimněme si: kdyby nařídili zelináři dát do výkladu heslo „Bojím se, a proto jsem bezvýhradně poslušný“,
nechoval by se k jeho sémantickému obsahu zdaleka tak laxně, přesto, že by se tento obsah tentokrát zcela kryl se
skrytým významem hesla. Zelinář by se pravděpodobně zdráhal umístit do své výkladní skříně takto nedvojsmyslnou
zprávu o svém ponížení, bylo by mu to trapné, styděl by se. Pochopitelně: je přece člověkem, a má tudíž pocit lidské
důstojnosti.
Aby byla tato komplikace překonána, musí mít jeho vyznání loajality formu znaku, poukazujícího aspoň svým
textovým povrchem k jakýmsi vyšším polohám nezištného přesvědčení. Zelináři se musí dát možnost, aby si řekl:
Vždyť proč by se koneckonců proletáři všech zemí nemohli spojit?
Znak pomáhá tedy skrýt před člověkem „nízké“ základy jeho poslušnosti a tím i „nízké“ základy moci. Skrývá
je za fasádou čehosi „vysokého“.
Tím „vysokým“ je ideologie.
Ideologie jako zdánlivý způsob vztahování se ke světu, nabízející člověku iluzi, že je identickou, důstojnou
a mravní osobností, a usnadňující mu tak jí nebýt; jako atrapa čehosi „nadosobního“ a neúčelového, umožňující mu
obelhat své svědomí a zamaskovat před světem a před sebou samým své pravé postavení a svůj neslavný „modus
vivendi“. Je to produktivní – ale zároveň jakoby důstojná – legitimace směrem „nahoru“, „dolů“ i „do stran“, směrem
k lidem i k Bohu. Je to závoj, do něhož může člověk zahalit své „propadnutí jsoucnu“, své zvnějšnění a svou adaptaci
na daný stav. Je to alibi, použitelné pro všechny: od zelináře, který může svůj strach o místo zahalit rouškou svého
1
Observátor: (17) Moc bezmocných
údajného zájmu o spojení proletářů všech zemí, až po nejvyššího funkcionáře, který svůj zájem udržet se u moci může
odít do slov o službě dělnické třídě.
Výchozí – onou „alibistickou“ – funkcí ideologie je tedy dávat člověku jako oběti i jako opoře post-totalitního
systému iluzi, že je v souladu s lidským řádem a s řádem univerza.
Čím menší má nějaká diktatura pole působnosti a čím méně je v něm společnost civilizačně stratifikována, tím
se může diktátorova vůle uskutečňovat bezprostředněji: totiž pomocí víceméně „nahé“ disciplíny, tedy bez složitého
„vztahování se ke světu“ a „sebezdůvodňování“. Čím jsou však mocenské mechanismy složitější, čím větší
a stratifikovanější společenství obepínají a čím déle historicky působí, tím více jedinců „zvenčí“ musí do sebe zapojovat
a tím větší význam dostává v prostoru jejich působnosti ideologické „alibi“ jako jakýsi „most“ mezi mocí a člověkem,
po němž moc přistupuje k člověku a člověk přichází k moci.
/... - vynechal J.B./
IV.
/... - vynechal J.B./
Člověk nemusí všem těmto mystifikacím věřit. Musí se však chovat tak, jako by jim věřil, anebo je musí aspoň
mlčky tolerovat, anebo musí aspoň vycházet dobře s těmi, kteří jimi operují.
Už proto však musí žít ve lži.
Nemusí přijmout lež. Stačí, že přijal život s ní a v ní. Už tím totiž stvrzuje systém, naplňuje ho, dělá ho, je jím.
♣
Milan OTÁHAL: O nepolitické politice. In: Sociologický časopis. 1998. Č.4. S.467-476.
Citováno podle elektronické verze na stránkách Sociologického časopisu
(http://sreview.soc.cas.cz/cs/). Celá adresa:
http://sreview.soc.cas.cz/uploads/fccd157841c4b31a89ea8fe47cbabc86e861ebf1_223_467OTAHA.
pdf
Citováno ze s.470-471. Odkazy na literaturu vypuštěny.
/.../
Krizi společnosti chápal V. Havel primárně jako morální krizi individua. Charakteristickým rysem
normalizačního režimu byla skutečnost, že člověk musel „žít ve lži“, východiskem z krize tudíž byl „život v pravdě“.
Toto sebeuvědomění, tuto autenticitu však Havel chápal „jako nepolitickou záležitost“ . Podle něj, jak to dokládá
příběh vzniku Charty 77, „nejvlastnějším zázemím a východiskem pohybů a hnutí, která postupně nabývají politický
význam, nebývají v posttotalitním systému události bezprostředně politické nebo konfrontace různých zřetelně
politických sil a konceptů, ale že tyto pohyby vznikají docela jinde: v daleko širší oblasti ‚předpolitické‘, kde se
konfrontuje ‚život ve lži‘ s ‚životem v pravdě‘, tj. nároky posttotalitního systému se skutečnými intencemi života“.
Konflikt mezi nimi „se tedy nepromítá do konfliktu dvou sociálně od sebe ohraničených komunit“, nýbrž probíhá
v každém člověku. Proto také konfrontace „opoziční“ síly s danou mocí má jinou podobu než v otevřené společnosti
nebo „klasické“ diktatuře: není to původně vůbec konfrontace na rovině faktické, institucionalizované a kvalifikované
moci, opřené o ty či ony přímé mocenské nástroje, ale na rovině docela jiné: na rovině lidského vědomí a svědomí, na
rovině existenciální“ . Podmínkou sine qua non takových změn ve společnosti, aby každý člověk mohl ‚žít v pravdě‘, je
přeměna jednotlivce, která se uskutečňuje v rovině existenciální, nikoli politické.
Východiskem z krize společnosti je existenciální revoluce, jejímž „nejvlastnějším prostorem však může být
jedině lidská existence v nejhlubším slova smyslu.“ Teprve odtud může přerůst v nějakou celkovou mravní – a nakonec
ovšem i politickou – rekonstrukci společnosti. V. Havel sice uznává důležitost skupin a jednotlivců, „kteří se nikdy
nevzdávají bezprostředně politické práce a kteří jsou kdykoli připraveni převzít i bezprostřední politickou
odpovědnost“, zdůrazňuje však, že jestliže „ke koncipování alternativních politických modelů a programů a privátnímu
zakládání politických stran má společnost tak lhostejný, ne-li přímo nedůvěřivý poměr“, pak je v tom i „kus zdravého
společenského instinktu: jako by lidé cítili, že opravdu je už‚všechno jinak‘ a že opravdu se musí také všechno jinak
dělat.“ V posttotalitním systému je „skutečným polem potenciální politiky (…) trvalé a kruté napětí mezi komplexními
nároky tohoto systému a intencemi života, totiž elementární potřebou žít alespoň do jisté míry v souladu sám se
sebou…“ .
/.../
2
Observátor: (17) Moc bezmocných
Obr.2: Socha svatého
Václava (J.V.Myslbek)
z Václavského náměstí
v Praze.
♣
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Odkud pochází heslo, které vyvěsil zelinář, a co vyjadřovalo?
2)Co zelinář sdělil vyvěšením tohoto hesla ve výkladní skříni?
3)Proč by zelinář nebyl ochoten vyvěsit heslo: „Bojím se, a proto jsem
bezvýhradně poslušný“?
4)Co autor nazval „fasádou toho vysokého“?
5)V čem se projevuje „alibistická“ povaha komunistických hesel
a rituálů?
6)Jaký je podle autora rozdíl mezi „životem ve lži“ a „přijetím lži“?
7)Dopustil se podle autora zelinář něčeho špatného?
8)Vyberte definici slova „ideologie“, která je nejvíc v souladu s autorem:
a) proces odhalování závoje iluzí a lží, odmaskování mystifikací
b) síť lží vytvářejících dojem, že člověk žije v souladu s lidským řádem
c) síť lží snižujících člověka z toho „vysokého“ do toho „nízkého“
d) proces začleňující jedince do univerza všedních prací a úkonů
9)Jak autor chápal své tvrzení, že člověk je zároveň oběť i opora post-totalitního režimu?
10)Co by měl zelinář podle autora asi správně udělat?
11)Popište způsob autorovy argumentace – zejména z hlediska vztahu konkrétních jevů a obecných
zákonitostí, z hlediska řečnických otázek a odpovědí.
Otázky a úkoly k druhému textu
12)Co Havel podle autora textu myslel „životem v pravdě“?
13)Kde Havel viděl podle autora textu zdroje odolávání a odporu vůči post-totalitní moci?
14)Jak podle autora spolu souvisejí pojmy „život v pravdě“ a „nepolitická politika“?
15)Co konkrétního by měl tedy zelinář podle autora textu dělat? Uveďte příklady.
Otázky a úkoly k oběma textům
16)Ve kterém tematickém bodě se Otáhalův článek shoduje s úryvkem z textu Václava Havla?
17)Které Havlovy myšlenky popisované Otáhalem se už v Havlově textu nevyskytují?
18)Který z obou textů je myšlenkově náročnější? Kterému textu rozumíte obtížněji? Proč?
19)Co podle Otáhala prožívá Havlův zelinář? V čem spočívají jeho problémy?
20)Interpretoval Otáhal Havla správně? Ze kterých rysů můžeme usuzovat o korektnosti jeho
výkladu?
Otázky k přemítání
21)Co by se stalo, kdyby zelinář heslo nevyvěsil?
22)Jak by se zelinář mohl ještě více zapojit do nepolitické politiky? Uveďte příklady.
23)Jak souvisí tento koncept s programem Charty 77?
24)Byl tento koncept překonávání diktatury nosný? Osvědčil se? Svou odpověď zdůvodněte.
25)Zůstal Václav Havel věrný „životu v pravdě“ i jako politik a prezident? Proč?
26)Existuje i dnes v naší zemi potřeba nepolitické politiky? Proč?
27)Existují i dnes v naší zemi lidé zastávající nepolitickou politiku nebo alespoň se k ní
přibližující? Pokud ano, kteří? Jsou pro vás věrohodní?
28)Vyvěsili byste do okna či výlohy zelinářův plakát? Proč?
29)Byli byste ochotni „žít v pravdě“, pokud by to bylo potřebné? Co by vám to přineslo?
30)Myslíte si, že způsob „života ve lži“ je nebo bude ve vašem životě aktuální?
3
Observátor: (17) Moc bezmocných
Slovníček
alibistický – opírající se o alibi, tj. vymlouvající se na určité okolnosti, sebe se ospravedlňující, ale
většinou vykonstruovanými, nepřesvědčivými důvody
alternativní – umožňující výběr jiné možnosti, změny
autenticita – opravdovost
elementární – základní
existenciální – vycházející z nejhlubší podstaty bytí, v níž se odkrývá lidská úzkost (ze smrti)
ideologie – soustava (systém) názorů na uplatňování politické moci, u Marxe myšlení spojené
s určitou sociální třídou, u Havla post–totalitní náhražka životního a společenského smyslu
intence – záměr, úmysl, cíl
konfrontace – srážka dvou odlišných názorů
legitimace – zde: ospravedlnění, potvrzení legálnosti
loajální – poslušný, oddaný nadřízenému
modus vivendi – způsob života
mystifikace – výmysl, lež, důmyslné a vědomé uvádění někoho v omyl
normalizační – komunistický výraz pro zavádění cenzury a politického útlaku od ledna 1969,
společnost se měla po „blouznění“ Pražského jara zase vrátit do „normálu“ - tj. k poslušnosti moci
podmínka sine qua non – nezbytná podmínka
post-totalitní – Havlův výraz pro pozdní fázi diktatury zbavené původních ideálů a kdysi živých
myšlenek, styl života jen vnějškově předstírající souhlas s politickou elitou a jejími idejemi
primárně – prvotně, nejprve, zprvu
privátní - soukromý
proletář – dělník
sémantický – významový
stratifikovaný – uspořádaný, rozvrstvený
univerzum – jednota světa, celek, vesmír, kosmos
verbálně – slovně, slovy
Zdroje obrázků
Obr.1: Staženo 5.11. 2011..Dostupné pod licencí Creative Commons na této WWW:
<http://commons.wikimedia.org/wiki/File:V
%C3%A1clav_Havel_foto_HPrykiel_DD_nr_38%28105%29_22-24_II_1991.jpg>
Obr.2: Staženo 5.11. 2011. Autorem fotografie Aleš Tošovský. Dostupné pod licencí Creative
Commons na této WWW:
<http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Wenceslaus_I_Duke_of_Bohemia_equestrian_statue_in_
Prague_3.jpg>
Námět ke studiu
Mnohé slavné texty Václava Havla z doby totality jsou dostupné na stránkách www.vaclavhavel.cz.
Celá adresa: http://www.vaclavhavel.cz/index.php?sec=2&id=5
4
Observátor: (18) Návrat k politice
PE T R K RAT O C HV Í L
„N Á V R A T K P O L I T I C E“
Jürgen Habermas kontra české mýty o evropské
integraci
♣
KRATOCHVÍL, Petr. Návrat k politice: Jürgen
Habermas kontra české mýty o evropské integraci.
Salon: Literární a kulturní příloha deníku Právo. č. 758,
S 5. Dostupné z:
http://www.novinky.cz/kultura/salon/259580-petrkratochvil-navrat-k-politice.html
Když německý filosof Jürgen Habermas na
konci loňského roku publikoval svou rozsáhlou esej
Obr.1: Habermas v Mnichově v roce
O ústavě Evropy, vyvolal v Německu i jinde v Evropě
2008
bouřlivou debatu o směřování Evropské unie a o její
současné krizi. V českém prostředí – k naší škodě – na hlubší reflexi Habermasových tezí nedošlo,
což je nešťastné hned ze tří důvodů. Habermas především dokazuje, že i velký přívrženec
prohlubování integrace může zaujímat ostře kritické stanovisko k současným snahám dua
Merkelová-Sarkozy a že podpora hlubší integrace nemusí nutně znamenat podporu všech kroků,
které EU a její členské státy navrhují.
Ještě mnohem podstatnější je ale druhý důvod: srovnání Habermasovy studie s naší diskusí
o evropské integraci dobře ilustruje, že český euroskepticismus je uzavřen v tautologickém kruhu
několika vzájemně se podporujících mýtů a tyto mýty – stokrát opakované – byly postupně přijaty
za základ debaty o EU i těmi, kdo mezi euroskeptiky nepatří.
Třetí důvod je bizarní. Ukazuje se totiž, že čeští euroskeptici dokážou velmi hbitě
Habermasova slova modifikovat a nakonec je prohlásit za svá. Příkladem takového postupu je
prezident Václav Klaus. Ten v srpnu 2011 zveřejnil text, kde explicitně říká, že Habermas žádá
„návrat k politice“ a kritizuje současnou „postdemokracii“. V listopadovém rozhovoru pro LN si již
ale tytéž myšlenky bezostyšně přivlastňuje: „Z postdemokracie… já žádám návrat politiky.“ Jistě,
myšlenka není Habermasovým vlastnictvím, a nejedná se tedy o jakousi ideovou analogii aféry
s chilským perem. Přesto lehkost, s jakou kritik evropské integrace Klaus přejímá a k podobě své
upravuje tvrzení eurofederalisty Habermase, může mnohé překvapit.
Základní osa Habermasovy obhajoby politické integrace je vystavěna na pnutí mezi
omezeností vlastního politického společenství (tj. státu) a morální sounáležitostí lidstva jako celku.
Jak je možné, ptá se Habermas, že rozlišujeme mezi občanskými právy, vázanými na státní
občanství, a univerzálními právy lidskými? Podle něj je toto rozlišení dočasné a lze jej odstranit
posilováním mezinárodního práva a následně jeho konstitucionalizací. Podobným způsobem je pak
třeba vnímat i prohlubování evropské integrace – jako „rozhodující krok na cestě k politicky
ustavené světové společnosti“. Jakkoliv může toto Kantem inspirované tvrzení znít utopicky,
Habermas velmi konkrétně ukazuje, v jakém slova smyslu se může mezinárodní systém (tj. systém
tvořený státy) postupně proměnit v systém transnacionální, a nakonec i kosmopolitní. V tom je EU
unikátní – jde o první systematický pokus o nadřazení nadnárodního práva právu národnímu
a současně o systém, který z občanů států činí paralelně ještě občany Unie jako celku.
Habermas především dokládá, že existuje zásadní rozdíl mezi státní suverenitou, coby
1
Observátor: (18) Návrat k politice
schopností státu autonomně jednat, a lidovou suverenitou, coby schopností lidu určovat si vlastní
zákony. Zatímco lidová suverenita je klíčovým prvkem demokratické formy vlády, státní suverenita
je pouze historicky nahodilým dějinným procesem. Mezi oběma typy suverenity neexistuje žádná
nutná vazba. Rozhodne-li se demokraticky lid určitého státu, že některé kompetence stát předá
nadnárodní organizaci, neznamená to v žádném případě omezení lidové suverenity. Krátce řečeno,
neexistuje žádný důvod, proč by přechod od státu k nadstátní politické jednotce měl znamenat
oslabení lidové suverenity.
Aby ovšem byla lidová suverenita zachována, je nutno vytvořit dostatečně pevné
legitimizační mechanismy mezi občany EU a institucemi, které je mají reprezentovat – což
znamená posílení Evropského parlamentu, volbu Evropské komise a obecně posílení přímé
demokracie. Současná krize ale vede opačným směrem – kroky směřující k hlubší integraci
nedemokraticky prosazují představitelé několika málo vlivných zemí. V Habermasově pojetí tak
proti sobě stojí na jedné straně rodící se transnacionální demokracie a na straně druhé exekutivní
postdemokracie, v níž si vlády přisvojují pravomoci, které ve skutečnosti náleží občanům a jejich
voleným zástupcům.
/.../
Svůj odpor vůči transnacionální demokracii přitom euroskeptici zdůvodňují tím, že
demokracie coby vláda lidu nemůže existovat tam, kde neexistuje demos. Tento mýtus vychází
z představy, že nejprve musí existovat národ a teprve následně si tento národ vytvoří politické
instituce, případně vlastní stát. Tak tomu v minulosti skutečně bylo v případě (etnicky chápaného!)
českého národa či některých dalších národů střední a východní Evropy. Ovšem mnohem obvyklejší
je situace opačná – nejprve vznikne politická jednotka, a teprve následně se vytvoří státní národ, jak
dosvědčuje zkušenost řady západoevropských zemí, například Francie. Je tedy naivní a nelogické
očekávat, že politický národ vznikne dřív, než se ustaví jednotka, v níž má tento národ existovat.
Převrácení vztahu mezi politickou jednotkou a národem má ale i další neblahé důsledky.
Nejvýraznějším z nich je přimknutí řady českých euroskeptiků k nacionalismu,
vyzdvihování národa jako přirozené kulturní entity a s ním spojená kritika multikulturalismu – tedy
hesla, která často slyšíme od hnutí D. O. S. T. či Suverenity. /.../
♣
KLAUS, Václav. Blog IVK č. 2: Asi jsme nepoučitelní aneb zážitek z konference v Londýně. In:
Václav Klaus [online]. 24.6.2013 [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: http://www.klaus.cz/clanky/3399
O víkendu jsem se v Londýně zúčastnil zajímavé a inspirativní třídenní konference asi
stovky současných i bývalých politiků, akademiků a představitelů byznysu, která se každoročně
schází pod názvem Le Cercle. Byla tam řada známých osobností nedávné britské politiky (John
Major, Norman Lamont, Malcolm Rifkind), z Ameriky (např. Paul Wolfowitz), ale i současný
polský ministr zahraničí Sikorski nebo gruzínský prezident Saakašvili.
Nebudu komentovat jednotlivá vystoupení, ani vystoupení své, které je k dispozici na těchto
webových stránkách (a trochu zkráceně publikované v sobotních Lidových novinách pod názvem
„Mezi stagnujícím Západem a rychle rostoucím Východem“). Poučil jsem se v mnohém, ale musím
se podělit o jeden, zcela hrůzný zážitek, který jsem tam musel protrpět.
Na konferenci vystoupil i švýcarský profesor z univerzity v Ženevě, předseda jakéhosi
Evropského kulturního centra, ale hlavně speciální poradce (jeden ze čtyř) předsedy Evropské
komise José Manuela Barrosa, Dusan Sidjanski. Zdá se, že ještě nepostřehl, že má dnešní Evropa
(a hlavně Evropská unie a Eurozóna) nějaký problém. Vím sice, že eurofanatici existují, vím, že
přes všechno, co se děje, chtějí stále více a více Evropy, ale míra a způsob, s jakým své názory
2
Observátor: (18) Návrat k politice
prezentoval tento člověk, přesahovaly všechno, co jsem dosud zažil. Pikantní bylo, že to byl Švýcar
narozený v Bělehradě – navíc ani Švýcarsko, ani Srbsko členy EU nejsou.
Viníkem jakýchkoli existujících problémů EU jsou podle něj národní státy. Za všechno
špatné mohou národní státy a ne byrokratický, nedemokratický, od lidí zcela oddělený a odtržený
moloch zvaný Evropská unie. Dlouho protestuji proti tomu, že systém národních států vede
nevyhnutelně k válkám (ač všichni rozumní lidé vědí, že k válkám vede nacionalismus ve spojení
s totalitární ideologií), ale v tom tento řečník není ojedinělý.
Přesto jeho vystoupení ojedinělé bylo. Ideologie evropeismu je zhoubná a zaslepuje oči, ale
v době, kdy – kam se člověk otočí – slyší slovo Evropská unie, a kdy jsou tím nesmírně nešťastně
manipulovány naše děti a naši vnukové, Barossův poradce považuje za naprostou hrůzu, že jsou
dnes a denně děti ve školách „indoktrinováni ideologií nacionalismu a národního státu“ (!!!), ač je
pravdou pravý opak. Žádal zásadní změnu a radikální výuku evropanství. Nemám chuť vznášet
standardní, všem rozumným lidem známé protiargumenty, za šokující považuji už samotné
arogantní věty – mně dosud neznámého – pana profesora.
Profesoři mohou mít zmatené a ztřeštěné názory (i my jsme se s jedním takovým příkladem
nedávno u nás setkali), ale zvolí-li si takového profesora za svého speciálního poradce
nejvýznamnější funkcionář Evropské komise, pak se jedná o věc, kterou nelze zamlčet. Proto aspoň
takto o této věci informuji. Každý nedemokratický, absolutistický či totalitární režim chtěl
zmanipulovat děti. Evropský režim to chce také.
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Kdo je to Jürgen Habermas?
2)Čím tento muž vyvolal v Německu velkou debatu?
3)Proč je podle autora škoda, že se podobná debata neodehrála také u nás?
4)Co je podle autora typické pro český euroskepticismus?
5)Proč se hovoří o duu Merkelová – Sarkozy?
6)O co šlo v aféře s chilským perem?
7)Proč popsané jednání Václava Klause není podobné výše zmíněné aféře?
8)Na čem je vystavěna základní myšlenka Habermasovy úvahy? Odpovězte také vlastními slovy.
9)Co je na tomto rozlišení podle Habermase zvláštní a nepřijatelné?
10)Jakou úlohu mají v procesu evropské integrace lidská práva?
11)V čem je Evropská unie pro Habermase zcela unikátní?
12)Vysvětlete Habermasovo rozlišení dvou suverenit.
13)Která z těchto dvou suverenit je základnější? Proč?
14)Najděte v textu důkaz, že autor zastává smluvní teorii vzniku státu.
15)Jak by se měly změnit evropské instituce a proč?
16)Čím proti univerzalismu Evropské unie argumentují (podle Kratochvíla) euroskeptici?
17)Proč podle Kratochvíla tento argument neplatí?
18)Co se z Kratochvílova textu dovídáme o českém národním obrození?
19)K čemu podle autora vede chybné pojetí vztahu státu a národa?
Otázky a úkoly k druhému textu
20)Kde byl Václav Klaus o jednom víkendu v červnu 2013?
21)O čem zde Václav Klaus hovořil?
22)Jaký zcela hrůzný zážitek ho zde čekal?
23)Co bylo na původci tohoto zážitku pikantního? Proč?
24)Co je podle Dusana Sidjanského hlavní příčinou současných problémů Evropské unie?
25)Jak naopak na tuto otázku odpovídá Václav Klaus?
3
Observátor: (18) Návrat k politice
26)Co podle autora vědí všichni rozumní lidé?
27)Porovnejte Sidjanského a Klausovy představy o současné indoktrinaci dětí ve školách.
28)Pokuste se sami formulovat všem rozumným lidem známé protiargumenty proti Evropské unii,
jak o nich autor píše v předposledním odstavci.
29)Proč autor tyto protiargumenty v textu sám nepředložil?
30)Jakého profesora se ztřeštěnými a zmatenými názory má patrně Václav Klaus na mysli?
31)Proč autor chce o Sidjanském informovat?
Otázky a úkoly k oběma textům
32)Porovnejte postoje Habermase a Klause k evropské integraci? Kdo ji vítá a kdo ne?
33)Pokuste se odhadnout, proč se názory těchto dvou myslitelů tak hluboce liší? Čím se liší tyto
osobnosti a jejich názorové podhoubí?
34)Týká se Václava Klause výtka o skepticích, kteří vězí v tautologickém kruhu? Proč?
35)Souhlasil by Habermas v Kratochvílově interpretaci s „radikální výukou evropanství“? Proč?
36)Porovnejte způsob argumentace Habermase, Kratochvíla a Klause. O co opírají svá tvrzení?
Otázky k přemítání
37)Který z obou textů je bližší vašim názorům na Evropskou unii. Proč?
38)Patříte také k lidem, které Václav Klaus považuje za rozumné? Svou odpověď opřete o znalost
textů a o vlastní odůvodněné názory.
39)Jakou ze dvou Klausem uvedených indoktrinací jste v českém školství dosud zažili?
40)Byla by podle vás „radikální výuka evropanství“ přínosná? Proč?
41)Jaký je váš politický názor na iniciativy typu D.O.S.T. či stranu Suverenita?
Slovníček
absolutismus – politická ideologie podřizující občany panovníkovi
akademik – vědecký pracovník vysoké školy
analogie – podobnost
arogantní - nadutý
autonomní - samostatný
bizarní – zvláštní
byrokratický – přehnaně úřednický
démos – lid
D.O.S.T. - občanské sdružení prosazující tradiční národní hodnoty a odmítající užší evropskou
integraci (L.Bátora, M.Semín)
esej – úvaha
etnicky - národnostně
eurofederalisté – zastánci evropské federace
eurofanatici – zanícení a nepřemýšliví zastánci evropské integrace
euroskepticismus – pochybování o evropské integraci
Eurozóna – oblast zemí Evropské unie platící eurem
exekutivní – týkající se moci výkonné (prezidenta a vlády)
explicitní – výslovný, jasný
evropeismus (europeismus) – pojem Václava Klause popisující totalitní ideologii evropské integrace
funkcionář – držitel funkce, činovník
ideologie – soustava politických názorů, zde totalitní dogmatické myšlení
ideový – myšlenkový
indoktrinace - vynucené (mocenské) prosazování názorů („naočkování“, propaganda)
4
Observátor: (18) Návrat k politice
inspirativní – podnětný, myšlenkově obohacující
instituce - zřízení
integrace – sjednocování
IVK – Institut Václava Klause, liberálně-konzervativní think tank (instituce zabývající se analýzou
a výzkumem)
kompetence - oprávnění
konstitucionalizace – zústavnění, uvedení nějaké normy do ústavy
kontra – proti
kosmopolitní – týkající se celého světa, být doma všude (v celém vesmíru)
legitimizační mechanismus – zákonný postup, jakým se něco stane (právní) normou
manipulování – ovlivňování, zpracovávání vědomí člověka
modifikovat - uzpůsobovat
moloch – kruté božské monstrum
multikulturalismus – představa tolerantního soužití mnoha kultur v jednom politickém celku
mýty – báje
nacionalismus – politická ideologie pod heslem „vše pro náš národ“
naivní - hloupý
národní stát – představa, že stát tvoří jednolitá masa společenství národa
občanská práva – práva vyplývající z občanství státu (např. Volební)
pikantní – zde dráždivě zajímavý
politický národ – představa, že národy existují přirozeně před vznikem států
postdemokracie – současná fáze demokracie zapomínající na původní demokratické hodnoty
reflexe – přemýšlení (zpětné, zpytující)
reprezentovat – zastupovat
standardní – řádný, běžný
státní národ – pocit příslušnosti k národu, který vznikl až zpětně po vzniku nového státu
suverenita – nezávislost, právo vládnout si sám
Suverenita – politická strana Jany Bobošíkové bojující za svébytnost národa (proti Evropské unii)
systematický – uspořádaný, soustavný
tautologie – zde nesmysl, v logice vždy správné, ale nijak obohacující tvrzení („čtverec má čtyři
rohy“)
teze – tvrzení
totalitární – uvádějící do nesvobody, podřizující si člověka
transnacionální – překračující rozměr národa
unikátní - jedinečný
univerzální práva – všeobecná práva vyplývající z lidství
utopický – fantastický, snový
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 21.8. 2013. Jürgen Habermas zachycený (asi v roce 2008) na Mnichovské
vysoké škole filosofie. Autorem Wolfram Huke. Dostupné pod licencí Creative Commons na této
adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:JuergenHabermas_retouched.jpg
Námět ke studiu
ODBOR INFORMOVÁNÍ O EVROPSKÝCH ZÁLEŽITOSTECH ÚŘADU VLÁDY ČR.
Euroskop.cz: Věcně o Evropě [online]. [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/
CEVRO: Liberálně - konzervativní akademie [online]. [cit. 2013-08-21]. Dostupné z:
http://www.cevro.cz/cs
5
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách
M I L O S LAV P E T R U S E K
„R E F L E X E G L O B A L I Z A Č N Í C H
PROCESŮ
V S O C I Á L N Í C H V Ě D Á C H“
♣
PETRUSEK, Miloslav. Reflexe globalizačních procesů
v sociálních vědách: Publikováno v časopise Vesmír,
2000/7, 79/408. In: Vesmír: Přírodovědecký časopis
[online]. [cit. 2013-08-21]. Dostupné z:
http://www.vesmir.cz/clanek/reflexe-globalizacnichprocesu-v-socialnich-vedach
/.../ Na globalizačním procesu není zajímavý onen
jeden
rozměr, rozměr idylicky se spojujícího světa (ostatně
Obr. 1: Sociolog Petrusek přednáší
ani v onom spojení o žádnou idylu nejde), ale způsob, jak
za katedrou na snímku Michala
se obě dimenze - tribalizující a univerzalizující - propojují
Kotíka
a setkávají. Obrazem idylicky se globalizujícího světa je
situace, kterou mi popsal Zdeněk Vašíček: Stojím, já Čech, na zahradě svého francouzského domu,
a povídám si anglicky s Japoncem o ruské literatuře. Metaforou druhého scénáře je islámský
fundamentalista vyzbrojený kalašnikovem, který jedním uchem poslouchá mulu vyzývajícího ke
svaté válce a druhým uchem loví seriál nebo talk show vysílanou přes satelit televizní společností,
která patří americkému velkokapitalistovi.
Oba scénáře ale posuzuje Barber stejně nemilosrdně: „Ani světové trhy, ani společenství
spojená pokrevní vazbou neslouží veřejnému dobru a jejich cílem není rovnost ani spravedlnost...
Džihád provádí krvavou politiku samostatnosti a identity, McSvět nekrvavou politiku zisku. Každý,
kdo náleží k McSvětu, se automaticky stává konzumentem, každý kdo hledá identitu, se stává
příslušníkem nějakého kmene. Nikdo není občanem. Je však demokracie myslitelná bez občanů?
Džihád a McSvět mají jednu společnou vlastnost: vyhlašují válku suverénnímu státu, a tím
podlamují jeho instituce. Oba se vzpírají občanské společnosti a degradují význam občanských
a demokratických ctností, aniž by se starali o hledání rozumných institucionálních alternativ. Jak
ironicky poznamenává G. Steiner: Skončit můžeme tak, jak začala východní Evropa, která nebyla
spojena nějakým abstraktním ideálem lásky ke svobodě a společenské spravedlnosti. Nově
osvobození se vrhli na videokazety, porno, kosmetiku amerického stylu a sportovní oblečení
popsané anglickými nápisy, nikoli na četbu Tocquevilla, Milla nebo Solženicyna. Jestliže kdysi na
stráži svobody stály demokratické instituce a ústavy jakož i akty občanských práv, pak novými
svatostánky svobody budou pravděpodobně restaurace McDonalds a Kentucky Fried Chicken.“
Globalizační fenomén má - jak z výše uvedeného patrno - tři dimenze: dimenzi objektivní
(řekněme tomu tak), dimenzi multidimenzionální vědecké reflexe a dimenzi ideologické
interpretace. Ta třetí dimenze je součástí první, globalizační proces patří k fenoménům, které se
nikdy z ideologických kontextů nevyvázaly a vyvázat nemohly. /.../
Jeden z mnoha ideologických sporů má tedy své hluboké podloží v otázce, zda je
globalizace proces záměrný, intencionální, programovaný, anebo spontánní, odpovídající vizi
Friedricha von Hayeka, kritika totalitarizmu všeho druhu. Jinými slovy a v odpovídající dikci: Bude
nový světový řád, jemuž americký diplomat a publicista říká nový světový ne-řád, řádem
spontánním, anebo řádem vnuceným světu nepatrnou menšinou zpravidla anonymních bankovních,
1
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách
průmyslových, vojenských a politických magnátů a bosů?
Polsko-britský sociolog Zygmunt Bauman, který - podobně jako Robertson, Featherstone aj.
- spojuje problém globalizace s fenoménem postmoderny, se vyjadřuje jednoznačně: „Módní pojem
globalizace dnes v hlubším, ba nejhlubším významu znamená nedeterminovaný, neurčitý,
sebepohánějící proces světových událostí. Znamená absenci centra, řídicího panelu
a manažerského ústředí. Globalizace je Jowittův nový svět ne-řádu, ale pod jiným jménem. A tím se
liší globalizace od univerzalizace, pojmu kdysi tak konstitutivního pro moderní diskurz o světových
událostech, ale dnes téměř zapomenutého... Univerzalizace byla optimistická. Nabízela stejné
životní podmínky každému a kdekoliv, tedy reálně rovné šance rovnoměrně geograficky rozdělené...
Dnes globalizace není záměrem, ale primárně je souborem globálních efektů, notoricky nečekaných
a nezamýšlených. V globalizaci nejde o to, co my všichni nebo alespoň většina nás bohatých
a podnikavých chceme či přejeme si udělat, ale o to, co se nám všem děje.“
Ulrich Beck, proslulý tvůrce pojmu riziková společnost, upozorňuje na to, že globalizace je
definována primárně nezamýšlenými důsledky, že nezamýšlené důsledky jsou definičním znakem
toho, co označuje svým osobitým termínem reflexivní modernita. U. Beck, jako by nás chtěl uvést
in medias res, abychom důstojně a neočekávaně uzavřeli uvažování o globalizaci, píše: „Projevy
lokálního nacionalizmu a artikulace lokálních identit mohou být chápány jako důsledky
globalizace, což je sice protimluv, ale Rusko je toho pozorovatelným a tragickým příkladem.“ /.../
Otázky a úkoly k textu
1)Co je na globalizačním procesu nejvíc zajímavé?
2)Přibližte vlastními slovy dvě dimenze globalizace. Uveďte jejich příklady z české společnosti.
3)Jak se v životě islámského teroristy projevuje globalizace (podle textu)?
4)Popište, jaké dvě možnosti se nabízejí podle Barbera obyvatelům globalizovaného světa?
5)Co mají tyto možnosti podle Barbera společného?
6)V čem spočívá riziko tohoto společného jmenovatele obou globalizačních tendencí?
7)Před čím varuje Steinerův příklad z východní Evropy?
8)Proč je otázka spontaneity či řízenosti globalizace tak závažná? Která z těchto dvou možností je
podle Petruska riziková a proč?
9)V čem spočívá rozdíl mezi univerzalizací a globalizací? Uveďte příklady obou procesů.
10)Co Bauman tvrdí o otázce řízenosti globalizace?
11)Co tvrdí o stejném problému Ulrich Beck?
12)Proč Beck uvedl jako příklad Rusko? Co na něm chtěl ukázat?
Otázky k přemítání
13)Pokuste se popsat změnu v životě malé lokální společnosti – např. vesnice Horní Houžovec –
před globalizací, po začátku globalizace, ve fázi rozvinuté globalizace. Využijte přitom
znalostí získaných četbou textu.
14)Je globalizace spontánní, nebo řízená? Svůj názor opřete o argumenty.
15)Kde je vaše vlastní místo v globalizačním procesu (z hlediska dvou popsaných opačných
tendencí)?
16)Týkají se varovné příklady východní Evropy a Ruska také současné České republiky? Proč?
17)Který z uvedených názorů vás nejvíc zaujal? Proč?
18)Máme se bát globalizace? Proč?
Slovníček
absence - postrádání
abstraktní – obecný
alternativy – varianty, možnosti výběru
2
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách
americký diplomat a publicista – Petrusek má na mysli Francise Fukuyamu
artikulace – „článkování“, vyslovení, vyjádření
Barber, Benjamin R. - americký politolog (nar. 1939), autor známé knihy „Jihad vs. McWorld“ (1992, 1995, 1997)
Beck, Ulrich – současný německý sociolog (nar. 1944)
ctnost – trvalá způsobilost (habitus) jednat ve shodě s morálkou
degradovat – snížit na nižší stupeň (úroveň)
dikce - způsob mluvy, vyjařování
dimenze – rozměr, aspekt
džihád – zde „svatá válka“ muslimů, správně však jakékoli úsilí ve prospěch islámu
Featherstone, Joseph - kanadský liberální politik (1843-1913)
fenomén - jev
fundamentalista – fanatik, zde islamista, radikální přivrženec netolerantního islámu
globalizační proces – vývoj vedoucí k mizení hranic světové ekonomiky, politiky, informací a kultury
Hayek, Friedrich von – rakouský liberální ekonom (1899-1992)
identita – totožnost
ideologická interpretace – výklad jevu podle již zavedeného systému hotových názorů
in medias res – k jádru věci
instituce – zřízení
ironicky – výsměšně
Jowittův nový svět ne-řádu – narážka na pojem amerického politologa Kennetha Jowitta („New World Disorder“ z roku
1992)
kalašnikov – nejpoužívanější útočná puška sovětské výroby
konstitutivní – utvářející, ustavující
kontext - souvislost
konzument – spotřebitel
lokální - místní
manažer – řídící pracovník větší firmy
McSvět – Barberův ironický výraz pro globalizovaný svět (srovnej: Mc Donald)
metafora – obrazné pojmenování
Mill, John Stuart – známý britský filosof, teoretik svobody (1806-1873)
modernita – fáze vývoje společnosti spojená s vírou v pokrok a vědu
mulla – titul islámských duchovních učitelů (mullah)
multidimenzionální – vícerozměrný
nacionalismus – politická ideologie zdůrazňující národ
nedeterminovaný – neřízený, svobodný
notorický – známý, pověstný
postmoderna – stav vývoje společnosti založený na pluralitě cest, svobodě a individualitě
primární - prvotní
reflexe – promýšlení
reflexivní modernita – Beckova vize společnosti, jejíž vývoj je prověřován zkoumáním možných rizik (např.
ekologických)
Robertson, William Ewart – britský liberální politik (1809-1898)
Solženicyn, Alexandr – známý ruský spisovatel, dokumentující poměry v gulagu (1918-2008)
Steiner, George – francouzský literární kritik (nar. 1929)
suverénní – sám sobě vládnoucí
spontánní – bezděčný, samovolný
Tocqueville, Alexis de – francouzský teoretik demokracie (1805 – 1859)
totalitarismus – soustava myšlenek vedoucí k potlačení veškerých svobod člověka
tribalizující tendence– tíhnutí vedoucí ke vzniku místních skupin, kmenů; proces opačný ke globalizačnímu
univerzalizace - zevšeobecnění
univerzalizující tendence– směřování vedoucí ke vzniku obecného, celosvětového společenství, zobecňující
Vašíček, Zdeněk – český filosof, archeolog, publicista (1933-2011)
veřejné dobro – obecné dobro; to, co je dobré pro všechny členy společnosti
vize – představa (často o budoucnosti)
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): 21.8. 2013. Sociolog Miloslav Petrusek (1936 – 2012) přednáší za katedrou na snímku Michala Kotíka. Dostupné pod licencí Creative
Commons na této adrese: commons.wikimedia.org/wiki/File:Miloslav_Petrusek_za_katedrou(02).jpg?uselang=cs
3
Observátor: (20) Bhagavadgíta
B HAGAVAD G Í TA
(Zpěv Vznešeného)
♣
PRABHUPÁDA,, A. Č.
Bhaktivédanta Swami.
Bhagavad-gítá taková, jaká je:
s původními sanskrtskými texty,
přepisem do latinského písma,
českými synonymy a podrobnými
výklady. Praha: Bhaktivedanta
Book Trust, c1998, 926 s., [16] s.
barev. obr. příl. ISBN 91-7149405-7. Citováno ze s. 369 - 377
(kap. 8, „Dosažení Nejvyššího,
sloka 1-8).
Arjuna se otázal: „Ó můj
Pane, Nejvyšší Osobo, prosím
vysvětli mi: Co je Brahman? Co
je vlastní já? Co jsou činnosti
s touhou po jejich plodech? Co je
tento hmotný projev? A kdo jsou
polobozi? Ó Madhusúdano, kdo
je Pán oběti a jak žije v těle?
A jak Tě mohou ti, kdo
vykonávají oddanou službu, znát
v čase smrti?“
Nejvyšší Pán, Osobnost
Božství, pravil: „Nezahubitelná,
transcendentální živá bytost je
nazývána Brahman a její věčná
Obr. 1: Bůh Kršna hrající na flétnu
přirozenost se nazývá adhyátma,
vlastní já. Činnost, jež přispívá
k vytváření hmotných těl živých bytostí, se nazývá karma neboli jednání s touhou po jeho plodech.
Ó nejlepší ze vtělených bytostí! Hmotná příroda, která se neustále mění, se nazývá adhibhúta
(hmotný projev). Vesmírná podoba Pána, zahrnující všechny polobohy, jako jsou bozi Slunce
a Měsíce, se nazývá adhidaiva. A Já, Nejvyšší Pán, zastoupený v Nadduši v srdci každé vtělené
bytosti, jsem adhiyajňa (Pán oběti). A každý, kdo na konci života při opouštění svého těla vzpomíná
jen na Mě, dosáhne okamžitě Mého stavu bytí. O tom není pochyb. Ó synu Kuntí, každý naprosto
jistě dosáhne právě toho stavu bytí, na který vzpomíná, když opouští své tělo.
Proto bys měl, Arjuno, neustále myslet na Mě v Mé podobě Kršny a zároveň konat svou
předepsanou povinnost – bojovat. Když své činnosti zasvětíš Mně a soustředíš na Mě svou mysl
a inteligenci, bezpochyby ke Mně dojdeš. Ó Pártho! Ten, kdo o Mně medituje jako o Nejvyšší
Osobnosti Božství, jehož mysl je neustále pohroužena ve vzpomínkách na Mě a neodbíhá, Mě
zaručeně dosáhne.“
1
Observátor: (20) Bhagavadgíta
♣
ZDRAŽILA, Václav. Efektivita jógového
výcviku: Z doktorské práce z roku 1998. In:
Dingir: Religionistický časopis o současné
náboženské scéně [online]. 1/1999. [cit. 2013-0814]. Dostupné z:
z:http://www.dingir.cz/dingir/1999_1/clanky/D19
9 9_1_28.html
Námi sledovaný druh jógové praxe
vychází z otevřeného a přátelského vztahu mezi
cvičitelem a cvičencem. Existují však i jiná
jógová uskupení, která jsou charakterizována
dominantním postavením „gurua" a v nichž se
klade zvýšený důraz na náboženské a rituální
prvky. Často v nich bývá zavedena meditační
praxe na guru mantry, které bývají společně
s požehnáním udělovány někdy i nezletilým
osobám. Meditace na guru mantru bývá spojována
s promítáním představy nejvyšší dokonalosti do
osoby gurua. Mantra je posvátná slabika, slovo
nebo věta, jejíž pomocí se rozvíjí duchovní síly.
Guru mantra je individuální mantra udělovaná
guruem konkrétnímu žákovi. Udělením a přijetím
guru mantry se upravuje vztah mezi guruem
a žákem. Guru se zavazuje, že povede žáka na
jeho duchovní cestě a dovede ho k cíli. Žák
přijímá Mistra jednou provždy a zavazuje se mu
naprostou oddaností . Tento vztah bývá slavnostně
Obr. 2: Sedm čaker v rukopisu z r. 1899
manifestován rituálním obřadem.
Z psychologického hlediska je taková
jógová praxe problematická, neboť ve svých
důsledcích vede k závislosti. Pomocí výzkumné metody PASKO jsme zjistili, že příznačným
osobnostním rysem cvičenců jógy je zvýšená adaptabilita, která se mimo jiné projevuje poslušností,
ochotou podřizovat se a ochotou ztotožňovat se s autoritami. U takto zaměřených lidí je větší
pravděpodobnost, že upadnou do závislosti na autoritě, která bude ochotna převzít odpovědnost za
jejich život. Závislosti je snadnější předcházet, než se z ní vyprostit. Závislí lidé často nebývají
přístupni rozumovým argumentům. Je tedy lépe mít na paměti několik stěžejních zásad, které nám
mohou pomoci včas rozeznat i skrytou snahu, jež by nás měla zbavit svobody rozhodování. Patří
mezi ně: 1. Vědomí, že stále existuje nebezpečí závislosti. 2. Je třeba pozorně sledovat, zda
u člověka, jehož příkladem se chceme řídit - nedochází k rozporu mezi jeho slovy a činy, - zda nás
záměrně neizoluje od našich blízkých a přátel, - zda vždy připouští otevřenou a věcnou diskusi
o všech problémech, - zda jeho aktivity nesměřují nakonec k tomu, aby mu přinášely prospěch. 3.
Stále je nutno mít na paměti, že žádný člověk není naprosto dokonalý. Ani my, ani guru
2
Observátor: (20) Bhagavadgíta
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)S kým Arjuna v textu vlastně mluví?
2)Zopakujte vlastními slovy Arjunovu otázku.
3)Co je podle textu „já“ člověka a v jakém vztahu je k božství?
4)Proč karma vede živé bytosti k tomu, aby si utvářely hmotná těla?
5)Co jsou podle textu vesmírná tělesa?
6)Jak se může člověk dostat do božské úrovně samotného Kršny?
7)Jak se tento cíl slučuje s aktivním životem (nikoli životem mnicha)?
8)Co se můžeme o Kršnovi dozvědět z obr. 1? Využijte nápovědu ve Slovníčku.
Otázky a úkoly k druhému textu
9)V čem mohou spočívat některá rizika jogínské praxe?
10)Co jsou to mantry?
11)Co autor zjistil o lidech, kteří cvičí jógu?
12)Jak lze předejít tomu, aby se adept jógy nestal sektářem?
13)Jak obr. 2 souvisí s druhým textem?
Otázky a úkoly k oběma textům
13)Porovnejte to, co se z druhého textu dovídáte o józe, s tím, co vyžadoval sám Kršna po svých
ctitelích.
Otázky k přemítání
14)Které rysy hinduismu se podobají hodnotám evropské společnosti?
15)Které rysy naopak jsou s evropskou tradicí jen obtížně slučitelné?
16)Posuďte míru sektářství a psychické manipulace u populárních hinduistických guru (Sri
Chinmoy, Saji Baba, Osho) a v hnutí Haré Kršna.
Slovníček (a výklad obr. 1)
adaptibilita - přizpůsobivost
adhibhúta – hmotná, tělesná podoba světa
adhyátma – átma(n), individuální duše, vlastní jednotlivé já
argument – logický důvod
Arjuna – Ardžuna, mladý válečník, který před bitvou hovoří s vozatajem Kršnou
autorita – ten, kdo je respektován
Brahman – nejvyšší božská entita, brahma, božství
flétna (bansi) – Kršna na ni hrál, když pásl krávy, proto je přezdíván Góvinda – miláček krav (go),
zde též okouzloval pastýřky (gópi)
guru – hinduistický duchovní vůdce, často uctívaný a zbožňovaný
guru mantra – osobní mantra, kterou žák obdržel od svého Mistra
jóga – způsob spojení átmanu a brahmy skrze ukáznění těla a mysli
karma – zákon příčiny a následku, činnost v tomto světě a vše, k čemu vede (i v příštích životech)
Kunti – matka Arjuny i jeho nepřítele Karny
lotos – symbol převtělení, z bahna a vody tohoto světa rozkvést ve volnosti nekonečna
Madhusúdan – Arjunův titul, ten, který zabil démona Madhu
manifestace - projev
mantra – posvátná slabika, jejíž recitování přibližuje k božstvu
modrá Kršnova pleť – patrně vyjadřuje nekonečnou modrou oblohu
Nadduše – nesmrtelná součást psychiky všech bytostí (totožná s Kršnou)
3
Observátor: (20) Bhagavadgíta
oddaná služba – vše, co dělá ten, který miluje Kršnu
Pártha – jiné jméno pro Kunti
paví pírko na čelence – symbol očí bohů
šperk – na Kršnově hrudi drahokam vyrobený z kravského mléka (dle báje)
rituální - obřadní
transcendentální – transcendentní, překračující tento svět, posvátný (paraman)
věnec (garlanding) – sochy božstev nebo významné osoby dostávají jasmínový věnec na znamení
úcty, pocty
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 14. 8. 2013..Bůh Kršna hrající na flétnu. Miniaturní kresba (10 x 7,5 cm)
zakoupená 14.3. 2012 v obchodě v indickém městě Udaipur. Dostupné pod licencí Creative
Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:SDIM2052-Krishna-Udaipur-x3f.png
Obr. 2 (na s.2): staženo 14.8. 2013. Sedm čaker v indickém rukopisu z roku 1899.
Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sapta_Chakra,_1899.jpg
Námět ke studiu
Mnohé články časopisu Dingir.
Dingir: Religionistický časopis o současné náboženské scéně. Zdeněk Vojtíšek. Praha: Dingir, s. r.
o., Vychází už 16.ročník. ISSN 1212-1371. Dostupné z: http://dingir.cz/
4
Observátor: (21) Karma, přerozování, samsára
AS H I N OTTAMA
„K A R M A, P Ř E R O Z O V Á N Í,
S A M S Á R A“
♣
OTTAMA, Ashin. Karma, přerozování, samsára: [soudobý
pohled na tři témata Buddhovy nauky : cesta k novému
chápání naší životní reality]. 1. vyd. Překlad Tomáš
Vystrčil. Praha: DharmaGaia, 1999, 115 s. Mangalam.
ISBN 80-859-0560-4. Citováno ze s. 68-69 (kap. „Malé
cvičení“).
Pokuste se porovnat mrně, kterým jste byli ve
věku jednoho měsíce, s osobou, kterou jste nyní. Je to ten
samý člověk, nebo ne? „Určitě ne,“ řeknete.
Obr. 1: Socha Buddhy (Laos, 18.
Dobrá. Nyní vezměme věk čtyř let. Ve čtyřech
století)
letech jste již uměli mluvit i trochu myslet, ale ten človíček
byl někdo zcela jiný, není-li pravda? A co v deseti? Některé charakterové rysy z rané doby přetrvaly
možná až podnes. Nicméně zájmy ve věku deseti let byly ještě velmi dětinské.
Tak vezměme věk dvaceti let. Osoba, kterou jste byli ve dvaceti, a osoba, kterou jste nyní, je
to tentýž člověk, nebo ne? Začíná to být obtížné – těžko říci. Ale pravděpodobně nebudete pocitově
souhlasit s tím, že se jedná o tu samou osobu. Porovnejte minulý měsíc s přítomností. A co včera, co
před hodinou? Když jste začali číst tuto knihu, nebyli jste to samé „já“, kterým se cítíte být nyní.
Z momentu na moment nejsme stejní, ale nejsme také zcela jiní. A to je dost přesně to, co
v Buddhově nauce znovuzrození znamená: Bytost z předchozí existence, osoba tohoto života
a bytost té předchozí existence – tyto osoby nejsou ani identické, ani zcela různé.
Pro ilustraci znovuzrození uvádějí staré texty podobenství pečetidla. Pečetidlo a jeho otisk
nejsou ani zcela totožné, ani nejsou něčím zcela jiným. Ve své podstatě jsou spolu hluboko spojeny
vztahem příčiny a následku. Podobně také předešlý život není totožný s tím následujícím, ale
existuje mezi nimi hluboký přímý kauzální vztah a návaznost. Kromě tohoto karmického „otisku“
se z minulého do následujícího života nic nepřeneslo. Jiný příklad, který najdeme v textech, je zvuk
a jeho ozvěna.
„Osoba“ nebo „já“ má v Buddhově nauce jen velmi relativní platnost; nepatří do kategorie
nejzazší, nejvyšší pravdy. Vědomí a pocit já, pocit sama sebe může být někdy velmi jasný, silný
a evidentní . Zaměříme-li však na něj reflektor naší pozornosti, naše já náhle ustoupí, rozptýlí se,
rozpustí – jen aby se hned seskupilo jinde.
V Buddhově nauce je pocit já a celý dojem sama sebe výsledkem mylného vnímání.
♣
Jeho Svatost čtrnáctý dalajlama Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho. Soucítění jako
pilíř světového míru. In: Dalajláma. info [online]. [cit. 2013-08-15]. Dostupné z:
http://www.dalajlama.info/prednaska/poselstvi/
Podle buddhistické psychologie je většina našich potíží způsobována vášnivou touhou po
věcech, které mylně pokládáme za trvalé hodnoty, a naší příchylností k nim. Honba za předměty
naší touhy má za následek agresi a konkurenční boj jako domnělé účinné nástroje. Tyto představy se
1
Observátor: (21) Karma, přerozování, samsára
snadno změní ve skutek a jejich samozřejmým důsledkem je boj.
Takovéto duševní pochody probíhaly v myslích lidí odnepaměti,
jejich uskutečňování nabylo však v moderních podmínkách na
účinnosti. Co můžeme udělat pro to, abychom dostali pod
kontrolu a mohli ovládat tyto „jedy“ - klam, chtivost, agresi?
Vždyť právě tyto jedy jsou téměř za vším, co trápí tento svět.
Jako člověk vychovaný v tradicích mahájánového
buddhismu jsem přesvědčen, že láska a soucit jsou morálním
základem světového míru. Rád bych nejprve definoval, co míním
pod pojmem soucítění. Když cítíte soucit nebo lítost nad velmi
ubohou osobou, vyjadřujete svou účast, protože ta osoba je
ubohá; váš soucit je založen se altruismu. Na druhé straně láska
k vaší ženě, muži, dětem nebo blízkému příteli je obvykle
založena na náklonnosti. Když se tato náklonnost změní, vaše
laskavost se také změní, možná i zmizí. Ale to není pravá láska.
Pravá láska není založena na náklonnosti, ale na altruismu. V tom
případě váš soucit, soucítění, zůstává lidskou odpovědí na
utrpení, dokud jen budou bytosti trpět.
Obr. 2: Dalajláma v Itálii
O takové soucítění musíme usilovat, pěstovat ho v sobě
v roce 2007
a rozvinout ho z omezeného rozsahu do neomezeného. Bezvýhradné,
spontánní a neomezené soucítění ke všem cítícím bytostem není samozřejmě ta obvyklá láska,
kterou člověk cítí k příteli, přítelkyni nebo rodině, ta je zkalené touhou, náklonností a nevědomostí.
Láska, kterou bychom měli obhajovat, je ta obsáhlejší láska, kterou cítíte i k někomu, kdo vám
ublížil: ke svému nepříteli.
Rozumové důvody pro soucítění jsou v tom, že každý z nás má touhu vyhnout se utrpení
a dosáhnout štěstí. Je založeno na opravdovém pocitu „já“, který určuje celosvětovou touhu po
štěstí. Všechny bytosti se narodily se stejnými touhami a měly by i mít stejná práva jich dosáhnout.
Když srovnám sebe s ostatními, kterých je bezpočet, cítím, že ostatní jsou důležitější, protože já
jsem jen jedinec, zatímco jich je mnoho. A kromě toho nás tradice tibetského buddhismu učí
pohlížet na všechny cítící bytosti jako na své drahé rodiče a dávat najevo svou vděčnost tím, že je
budeme milovat. Proto se, podle buddhistického učení, neustále znovu a znovu rodíme a je možné,
že každá bytost už byla aspoň jednou naším rodičem. Tímto způsobem se staly všechny bytosti na
světě členy jedné rodiny.
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Co lze podle autora zjistit, když srovnáváme sami sebe se sebou v minulosti?
2)Jsme to my sami? Pokuste se o precizní odpověď v souladu s textem.
3)Vysvětlete vlastními slovy Ashinův příklad s pečetidlem.
4)Hovoří autor, když srovnává různá „já“, o minulých životech, nebo o psychickém vývoji
v rámci jednoho lidského života?
5)Co se přenáší z jednoho života do druhého? Pokuste se autorův výklad doplnit o konkrétní
příklady takových přenesených věcí.
6)Co autor v textu tvrdí o meditaci (v souvislosti s pocitem „já“)?
7)Rozveďte jen naznačenou metaforu o ozvěně.
8)Co je to karma?
9)Pokuste s pomocí Slovníčku vyložit symboliku obr. 1.
2
Observátor: (21) Karma, přerozování, samsára
Otázky a úkoly ke druhému textu
10)Co je podle dalajlámy příčinou většiny lidských problémů?
11)Co je podle autora pro lidskou mysl přímo jedovaté?
12)Proč autor připisuje soucitu tak velkou úlohu? V čem může pomoci?
13)Proč láska k rodině není ve skutečnosti opravdovým soucitem?
14)Proč máme pohlížet na všechny lidi jako na své rodiče?
Otázky a úkoly k oběma textům
15)Doložte, jak se ve druhém textu projevuje koncepce lidského „já“ vysvětlená v textu prvním.
16)Pokuste se ve druhém (mahájánovém) textu najít něco, s čím by nesouhlasil autor textu prvního
(hínajánového).
Otázky k přemítání
17)Zamyslete se nad tvrzením Ashina Ottamy, že lidské „já“ není samo se sebou v minulosti
identické, ale ani od něho různé. Použijte přitom klasickou logiku. Jak lze toto tvrzení obhájit?
18)Zamyslete se nad dalajlámovým odmítáním lásky k rodině v předposledním odstavci ve srovnání
s obhajobou lásky k rodičům v odstavci posledním. Použijte přitom klasickou logiku. Jak lze toto
tvrzení obhájit?
19)Jaké důsledky by mohla mít buddhistická představa o lidském „já“ pro právo (např. pro pojetí
fyzické osoby)?
20)Posuďte věrohodnost dalajlámova návrhu cesty, kterou by lidstvo mohlo dojít ke světovému
míru.
Slovníček
altruismus – nesobecké upřednostňování druhých
evidentní - zřejmý
gesto Buddhova dotyku země (bhúmisparšamudra)– Gautama se dotkl země při meditaci, když se
v něm démon Mára pokoušel vyvolat nízké touhy, dotykem oslovil bohyni Země
identita – totožnost
karma – zákon zapřičiňující kvalitu života bytosti
kategorie – množina, skupina jevů
kauzální vztah – vztah příčiny a následku
mahájána – velký vůz buddhismu, široké tradice Tibetu, Číny, Japonska ad.
spontánní – bezděčný
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 15..8. 2013..Bronzová socha Buddhy z Laosu (18. století). Vystavena ve
venkovní galerii muzea ve Vientiane. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Judas_-_Johann_Zwink_Oberammergau.jpg?uselang=cs
Obr. 2 (na s.2): Staženo 15. 8. 2013. Dalajláma při návštěvě v italském městě Cologno Monzese MI,
18. prosince 2007. Autorem snímku Luca Galuzzi. Dostupné pod licencí Creative Commons na této
adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Dalai_Lama_1473_Luca_Galuzzi_2007.jpg
Námět ke studiu
Základní informace o buddhismu nabízí film Malý Buddha (Velká Británie, Francie 1993).
3
Observátor: (22) Desatero
D E SAT E R O
Kniha Exodus
(Druhá
Mojžíšova)
20, 1-17)
♣
Obr. 1: Ortodoxní Židé čtoucí svitek Tóry před Západní zdí
v Jeruzalémě
Jeruzalémská Bible:
Písmo svaté vydané
Jeruzalémskou biblickou
školou. 1. české vyd.
Překlad František X
Halas, Dagmar
Halasová. Praha: Krystal
OP, 2009, 2229 s., ISBN
978-808-7183-113.
S.133 n.
Bůh vyslovil všechna tato slova a řekl: „Já jsem Jahve, tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské
země, z domu otroctví.
(1) Nebudeš mít jiné bohy přede mnou.
Neuděláš si žádnou sochu, nic, co se podobá tomu, co je nahoře na nebi nebo dole na zemi
nebo ve vodách pod zemí.
Těmto bohům se nebudeš klanět a nebudeš jim sloužit, neboť já, Jahve, tvůj Bůh, jsem
žárlivý Bůh, který trestám vinu otců na dětech, vnucích a pravnucích za ty, kteří mě nenávidí, ale
který dávám milost tisícům za ty, kteří mě milují a dodržují má přikázání.
(2) Nevyslovíš nadarmo jméno Jahva, svého Boha, neboť Jahve neponechá bez trestu toho,
kdo nadarmo vysloví jeho jméno.
(3) Pomni sobotního dne, abys jej světil. Po šest dnů budeš pracovat a konat veškeré své
dílo; ale sedmý den je sobota pro Jahva, tvého Boha. Nebudeš konat žádné dílo ani ty, ani tvůj syn,
ani tvá dcera, ani tvůj služebník, ani tvá služka, ani tvá zvířata, ani cizinec, který dlí v tvých
branách. Neboť v šesti dnech udělal Jahve nebe, zemi, moře a vše, co je v nich, ale sedmého dne si
odpočinul, a proto požehnal Jahve sobotní den a posvětil jej.
(4) Cti otce svého a matku svou, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Jahve, tvůj
Bůh.
(5) Nezabiješ.
(6) Nezcizoložíš.
(7) Nepokradeš.
(8) Nevydáš lživé svědectví proti svému bližnímu.
(10) Nebudeš dychtit po domu svého bližního. (9) Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po
jeho služebníkovi, ani po jeho služce, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, po ničem z toho, co patří
tvému bližnímu.
1
Observátor: (22) Desatero
♣
SCHUBERT, Kurt.
Židovské náboženství v
proměnách věků:
zdroje, teologie,
filosofie, mystika. Vyd.
2. Překlad Jindřich
Slabý. Praha: Vyšehrad,
1999, 285 s. ISBN 80702-1303-5. Citováno
ze s. 109 (kap. IX.
Židovská zbožnost“, 1.
„Zákon a zákony“).
Obr. 2: Interiér synagogy v Nevatim (bima, áron ha kodeš, parochet)
Zákon platil a platí v židovství za metafyzickou realitu, jejíž sukus, závazný pro lidi, se
skládá z 613 příkazů a zákazů Tóry. První krok k takovému chápání máme před sebou již
v Kněžském kodexu, který vznikl jako nejmladší pramen Pentateuchu asi v 6. století př. Kr.
a předpokládá exilovou situaci židovství. Podle Kněžského kodexu patří šabat ke stvořitelskému
řádu božímu (Gn 2,2n). Podle tohoto řádu se chovají pouze Židé, jen oni dodržují sobotní klid.
Právě tak bylo podle Gn 9,4 přikázáno Noemovým synům, aby nejedli maso s krví. Také toto
přikázání dané lidstvu pokládají za závazné jen židé. Zde se jednoznačně předpokládá kongruence
řádu stvoření s konkrétním lidským chováním. Kdo tedy nedodržuje sobotní klid a předpisy
o pokrmech, nežije podle řádu stvoření. Řád božího stvoření byl ztotožňován s moudrostí, které
Bůh používal při stvoření světa. O moudrosti čteme v Př 8,22n: „Hospodin mě vlastnil jako počátek
své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země.“
V Př 8,30 vypovídá moudrost sama o sobě, že byla božím dílovedoucím při stvoření světa. Podobně
čteme o moudrosti v Jb 28,27, že když Bůh stanovil kosmický řád, hned tehdy „ji viděl a vyprávěl
o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal.“
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Proč před vyslovením Desatera Bůh ukazuje svou totožnost?
2)Kterému přikázání věnoval Bůh největší pozornost? Proč?
3)Které přikázání vede k tomu, že lidé budou dlouho žít na zemi? Proč?
4)Co to znamená vyslovit jméno Jahva nadarmo?
5)Porovnejte, jak Jahve trestá a jak dává milost. Co lze z tohoto poměru vyčíst?
6)Čím se liší deváté a desáté přikázání od šestého a sedmého?
7)Ve kterém přikázání se hovoří o modloslužbě (modlářství)?
8)Čím text zdůvodňuje přikázání sobotního klidu?
9)Proč mají Židé zakázáno dělat sochy a jiná zpodobnění?
10)Kolik dní trvalo stvoření světa?
11)Která přikázání se týkají všech lidí a která jen Židů?
2
Observátor: (22) Desatero
Otázky a úkoly k druhému textu
12)Kolik pravidel lze celkem najít v Tóře?
13)Odkdy se začala Tóra chápat jako posvátná
skutečnost?
14)Jak Židé chápou moudrost?
15)Jak souvisí Tóra s moudrostí?
16)Jak souvisí Tóra se stvořením světa?
Obr. 3: Hebrejská abeceda
Otázky a úkoly k oběma textům a k obrázkům 1-2
17)Vyložte co nejpodrobněji s využitím Slovníčku a textů
obr. 1 a 2. Jaký význam mají symboly na fotografiích?
18)Které další židovské symboly můžeme často vidět?
19)Porovnejte podle obou textů, jaké důsledky by přineslo
nedodržování předpisů Tóry.
20)Kdo má Tóru dodržovat?
21)Jak může dodržování Desatera souviset s řádem
stvoření? Jinými slovy: proč etika souvisí s ontologií?
Otázky k přemítání
22)Která z přikázání mohou mít univerzální platnost?
23)Která z přikázání mají platnost jen v západní civilizaci (prostřednictvím křesťanství)?
24)Která z přikázání převzali muslimové?
25)Co si vy sami myslíte o závaznosti Desatera? Svou odpověď vysvětlete.
26)Pokuste se objevit několik možných příčin antisemitismu.
27)Kde v okolí vašeho bydliště narazíte na nějaké židovské památky?
Slovníček
áron ha kodeš – svatostánek, skříň, kam se v synagoze ukládá svitek Tóry
bima – místo, odkud se čte svitek Tóry v synagoze
bližní – člověk v mé blízkosti
cizoložství – nejen nevěra, ale jakékoli nedovolené sexuální jednání (smilstvo)
egyptská země – zde byli Židé v otroctví, než je Mojžíš zázračně vyvedl
exil – vyhnanství
Hospodin – staročeský překlad jména Jahve (Pán)
Jahve – ‫יהוה‬, posvátné Boží Jméno, které zjevil Mojžíšovi (znamená „Jsem, který jsem.“)
jméno – v židovské tradici klíč k osobě svého nositele
kipa – jarmulka, čepička židovských mužů (nutná při modlitbě, v synagoze, na hřbitově)
Kněžský kodex – části Starého zákona vytvořené po babylonském zajetí
kodex – kniha
kongruence - souběh
megila – svitek Tóry ukládaný v synagoze do pouzdra a do svatostánku
metafyzický – zde posvátný, nad - skutečný
milost (chesed) – nezasloužený Boží dar, projev přízně
modla – zakázaný předmět úcty, který je zbožňován víc než Bůh (modloslužba)
moudrost (chochma) – zosobněná Boží inteligence, Logos, řád skutečnosti
nadarmo – například při zaklínání
Noe – praotec lidstva, který se svou rodinou přežil potopu světa a dostal od Boha příkazy
ortodoxní – pravověrný, přísně dodržující tradici, nauku
3
Observátor: (22) Desatero
Pentateuch – Pět knih Mojžíšových (Genesis, Exodus, Levitikus, Numeri, Deuteronomium)
Tóra – Zákon, v úzkém slova smyslu Pentateuch, jádro židovské Bible (Tanach)
parochet – závěs na svatostánku v synagoze
požehnat (beracha) – přát dobré, předat zvláštní milost
přikázání (micvót) – předpisy dané Zákonem o tom, jak má Žid jednat
sobota – sedmý den týdnu, den odpočinku, šabat
sukus – jádro, podstata
synagoga – židovská modlitebna
šabat - sobota
světit – svěřit Bohu, vyhradit pro Boha
talit – modlitební šál s třásněmi (cicit)
Zákon - Tóra
Západní zeď – Zeď nářků, jediný zbytek po jeruzalémském Chrámu
země – pro Židy je Bohem přislíbenou zemí Izrael
Židé – synové a dcery Jákoba (12 kmenů), zejména Judy (královský rod)
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 16.8. 2013.Ortodoxní Židé čtoucí Tóru při ranní modlitbě před
jeruzalémskou Západní zdí. Fotografoval v roce 2011 Eliel Joseph Schafler. Dostupné pod licencí
Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:MORNING_TORA_READING.jpg
Obr. 2 (na s.2): Staženo 16.8. 2013. Interiér synagogy v městě Nevatim v Negevské poušti
v Izraeli. Fotografováno 7.9. 2009. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:PikiWiki_Israel_4510_Nevatim_in_the_Negev.JPG?
uselang=cs
Obr. 3 (na s.3): Staženo 16.8. 2013. Hebrejská abeceda. Dostupné pod licencí Creative Commons na
této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Hebrew_Alphabet.png?uselang=cs
Námět ke studiu
Vyhraďte si alespoň jeden den na prohlídku vynikajících expozic Židovského muzea:
Židovské muzeum v Praze [online]. [cit. 2013-08-16]. Dostupné z:
http://www.jewishmuseum.cz/czindex.php
4
Observátor : (23) Překročit práh naděje
J A N PAV E L I I .
„P Ř E K R O Č I T P R Á H
NAD Ě JE “
♣
JAN PAVEL II. (Karol Wojtyla). Překročit práh
naděje. 1. vyd. Překlad Ivana Peprná. Praha:
Tok, 1995, 195 s. ISBN 80-901-0069-4.
Citováno ze s. 76-77 (kap.11, „Boží
bezmocnost?“)
Víra prohlašuje, že Bůh je všemohoucí.
Proč tedy ještě nevymýtil utrpení ze světa, který
sám stvořil? /.../
Konečný výrok Velkého pátku zní:
Člověče, ty, který soudíš Boha, který mu
přikazuješ, aby se hájil před tvým tribunálem,
zamysli se nad sebou, jestli ty sám nejsi vinen
smrtí tohoto odsouzence, jestli soud nad Bohem
není ve skutečnosti soudem nad tebou samým.
Přemýšlej, jestli tento soud a jeho důsledek Obr. 1: Ježíš Pantokrator na byzantské
kříž a vzkříšení – nejsou pro tebe jedinou cestou
mozaice z 12. století
ke spáse.
Když Gabriel oznamoval v Nazaretě Panně Marii narození Syna a zjevil jí, že jeho
království bude nekonečné (srv. Lk 1,33), bylo jistě těžké předvídat, že se ta slova vztahují
k podobné budoucnosti; že se Boží království na světě uskuteční za takovou cenu; že od toho
okamžiku dějiny spásy celého lidstva povedou takovou cestou.
Teprve od toho okamžiku? Nebo už od samého počátku? Událost, k níž došlo na Golgotě, je
historický fakt. Přesto není omezen v čase ani prostoru. V minulosti sahá až na počátek dějin.
Zahrnuje všechna místa a doby, všechny lidi. Kristus není jen očekávání, je zároveň i naplnění.
„Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spády“ (Sk
4,12).
Křesťanství je náboženství spásy neboli soteriologie, abychom použili tento teologický
termín. Středem křesťanské soteriologie je velikonoční tajemství. Aby člověk mohl doufat, že ho
Bůh spasil, musí se zastavit pod Kristovým křížem. A potom v neděli po Bílé sobotě musí dojít před
prázdný hrob a uslyšet tam, jako to slyšely jeruzalémské ženy: „Není tady. Byl vzkříšen“ (Mt 28,6).
Od kříže ke Vzkříšení vede jistota, že Bůh dává člověku spásu a že mu ji dává prostřednictvím
Krista, jeho kříže a vzkříšení.
♣
BONHOEFFER, Dietrich. Následování: Výklad Kázání na hoře. Předmluva J. M. Lochmana. Přel.
F. M. Dobiáš, A. Molnár. Další údaje neuvedeny. Citováno ze s.59-60 (kap. „Následování a kříž“).
/.../ Ježíš chce překonat utrpení světa, a proto je musí cele vytrpět. Utrpení sice zůstává
1
Observátor : (23) Překročit práh naděje
oddáleností od Boha, ale ve společenství
utrpení Ježíše Krista je utrpení překonáno
utrpením. Obecenství s Bohem je darováno
právě utrpením.
Aby nás utrpení minulo, musíme je nést.
Buď je ponese svět a zahyne s ním, nebo
postihne Krista a bude v něm přemoženo. Tak
trpí Kristus zástupně za svět. Jenom jeho
utrpení je vykupitelské. Jenže i církev nyní
ví, že utrpení světa potřebuje někoho, kdo by
je nesl. Tak ji na cestě následování Krista
postihuje utrpení a ona je nese tím, že je sama
Kristem nesena. Církev Ježíše Krista stojí
před Bohem zástupně za svět, následuje-li ho
pod křížem.
Bůh se nás ujímá. Syn Boží vzal na sebe
naše tělo, vzal proto na sebe kříž, vzal na
sebe všechny naše hříchy, a právě tím nás
usmířil. K této službě je volán i ten, kdo
následuje. V tom záleží křesťanský život.
Obr. 2: El Grecův obraz Ježíšova ukřižování (1579)
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Na jakou otázku papež odpovídá? Pokuste se ji formulovat vlastními slovy a posoudit její
závažnost.
2)Kdy a jak člověk soudil Boha?
3)Proč by každý člověk měl být vinen Ježíšovou smrtí?
4)Co Panna Maria při setkání s andělem nemohla předpokládat?
5)Jaký význam autor připisuje Ježíšovu kříži a vzkříšení?
6)Co autor tvrdí o jiných možnostech záchrany lidstva, které nejsou spojeny s Ježíšem?
7)Co má člověk udělat pro to, aby byl spasen?
8)Co křesťané rozumí pod slovem „spása“? Mají pravdu, když tvrdí, že po spáse touží celé lidstvo?
Otázky a úkoly ke druhému textu
9)Jak podle druhého textu může být překonáno veškeré utrpení?
10)Jak se změní utrpení člověka, když ho bude prožívat s Ježíšem?
11)Co podle autora vede jedině k vykoupení?
12)Čím byli lidé smířeni s Bohem?
13)V čem podle autora spočívá křesťanský život?
14)Jaký je postoj církve ke světu?
15)Jaký je vztah Boha k lidem?
Otázky a úkoly k oběma textům
16)Porovnejte oba texty z hlediska tématu. Co mají společného a čím se liší?
17)Pokuste se porovnat pohled obou textů na otázku spásy.
18)Pokuste se zjistit, zdali není v prvním textu patrné, že autor byl katolík, a v druhém, že byl
protestant (evangelík, lutherán).
2
Observátor : (23) Překročit práh naděje
Otázky k přemítání
19)Čím se liší křesťanský a buddhistický přístup k otázce utrpení? Který je pro vás věrohodnější?
Proč?
20)Představuje křesťanství příznivé hodnoty umožňující rozvoj západní civilizace? Svou odpověď
založte na argumentaci.
Slovníček
archanděl – vyšší anděl (Boží posel)
Bílá sobota – den po Ježíšově smrti
Boží království – Ježíšův výraz pro stav lidí spojených s Bohem
církev – obec křesťanů, společenství věřících v Ježíše
Golgota – návrší v Jeruzalémě, kde zemřel Ježíš
hříchy – přestoupení Božích zákonů, po Adamově hříchu se předpokládá hříšnost všech lidí
jméno – u Židů klíč k celé osobě jeho nositele
Kristus – pomazaný, to jest mesiáš, očekávaný zachraňující král Židů
kříž – mučící nástroj, po Ježíšově oběti křesťanský symbol proměny hříchu v život
Nazaret – město v Galileji (sever Izraele), v němž vyrůstal Ježíš
obecenství – obcování, communio, účast, společenství s někým
Otec – první osoba Trojice (se Synem Ježíšem a Duchem svatým)
Pantokrator – vševládce, titul připisovaný Ježíšovi na ikonách
Poslední soud – závěrečná proměna světa (zavržení zla, vyzdvižení dobra)
smíření – napravení vztahu s Bohem
soteriologie – nauka o spáse
spása – duchovní i tělesné uzdravení od hříchů, záchrana
svět – v Novém zákonu často protiklad Božího království
teologie – křesťanská věda o Bohu
termín – přesný pojem
tribunál – shromáždění soudců
velikonoční tajemství – události Ježíšovy smrti a vzkříšení, které podle křesťanů vedly ke spáse
Velký pátek – den, kdy Ježíš zemřel v Jeruzalémě na kříži (asi r. 29 nebo 30)
vykoupení – spása, záchrana lidí z područí hříchu (zla)
vzkříšení – Ježíšovo zmrtvýchvstání, křesťané očekávají totéž po Posledním soudu
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 15.8. 2013..Mozaiková ikona Ježíše Pantokratora ze 12. století (v
byzantském stylu). Uloženo v Muzeu byzantského umění v Berlíně. Dostupné pod licencí Creative
Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Mosaikikon_Bode_Berlin_2.jpg
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Judas_-_Johann_Zwink_Oberammergau.jpg?uselang=cs
Obr. 2 (na s.2): Staženo 15. 8. 2013. Obraz španělského manýristického malíře El Greca (1541 –
1614). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:El_Greco_011.jpg
Námět ke studiu
Intelektuálně bohatý vstup do křesťanství umožňuje tato slavná kniha:
RATZINGER, Josef. Úvod do křesťanství. Brno: Petrov, 1991. ISBN 80-852-4713-5.
3
Observátor : (24) Muhammad
IBN ISHÁK
„M U H A M M A D“
♣
IBN ISHÁK, Muhammed. Muhammad: život
Alláhova proroka. Vyd. 1. Přel. Viktor Svoboda.
Praha: Leda, 2009, 230 s. ISBN 978-807-3351847. Citováno ze s.29-30 (kap.3. „Zjevení“).
Obr. 1: Muhammadova „Noční cesta"
(z perského rukopisu z roku 1514)
Alláhův prorok strávil každý rok měsíc
modlitbami v Híře a krmil chudé, kteří k němu
přišli. A když se vrátil do Mekky, než vstoupil do
svého domu, obešel sedmkrát Ka 'bu, protože to
těší Alláha. Během měsíce ramadánu toho roku,
kdy se Alláh rozhodl seslat na něj svoji milost,
když bylo Muhammadovi čtyřicet let, jel Alláhův
prorok jako obvykle do Híry a jeho rodina ho
doprovázela. V noci přišel anděl Gabriel
s Alláhovým příkazem. Prorok později řekl:
„Přišel, když jsem později spal, v brokátovém
obleku, na kterém byl nápis, a řekl: „Recituj.“
Odpověděl jsem: „Nemůžu recitovat.“
Pak mě stiskl tak, že jsem si myslel, že
umírám. Uvolnil svůj stisk a řekl: „Recituj“.
Odpověděl jsem: „Nemůžu recitovat.“
Znovu mě stiskl, dokud jsem si
nemyslel, že umírám. Pak uvolnil svůj stisk
a řekl: „Recituj.“
Odpověděl jsem: „Nemůžu recitovat.“
Ještě jednou mě stiskl a řekl: „Recituj.“
Protože jsem se zeptal: „Co mám recitovat?“ A to jsem řekl, protože jsem se bál, že mě
znovu stiskne.
Pak řekl: „recituj ve jménu Pána tvého Stvořitele, který stvořil člověka z kapky krve.
Recituj, tvůj Pán je nejštědřejší, učil pomocí pera, učil muže, který neví.“
Poté jsem recitoval slova, jeho úkol skončil a on ode mě odešel. Probudil jsem se ze spánku
a cítil jsem, jako by ta slova byla vyryta do mého srdce.
Poté jsem šel ven, a když jsem byl ve středu hory, slyšel jsem hlas z nebes, který říkal:
„Muhammade! Ty jsi Alláhovým prorokem a já jsem Gabriel.“ Zdvihl jsem hlavu k nebi a hle!
Uzřel jsem Gabriela v podobě muže s roztaženými křídly, stojícího na nebeské klenbě, s nohama
dotýkajícíma se země. A on znovu řekl: „Muhammade! Ty jsi Alláhovým prorokem a já jsem
Gabriel.“ Zíral jsem na něj a ani jsem nepostupoval, ani jsem neustupoval. Pak jsem od něj odvrátil
svoji tvář na jinou část oblohy, ale kamkoliv jsem se podíval, viděl jsem ho ve stejné podobě. Tak
jsem zůstal stát na stejném místě a Chadídža poslala posly, aby mě hledali. Došli až do nejvyšších
částí Mekky a zase se k ní vrátili, zatímco já jsem zůstával na stejném místě, dokud anděl neodešel
a já se nevrátil ke své rodině.
Když jsem přišel k Chadídže, vyprávěl jsem jí, co jsem viděl, a ona řekla: „Buď dobré mysli
a raduj se! Přísahám při Něm, v jehož rukou je život Chadídži, že doufám, že budeš prorokem
1
Observátor : (24) Muhammad
tohoto národa!“ Pak vstala a odešla za Warakem.
♣
Korán. Vyd. 1. Překlad Ivan Hrbek. Praha: Levné knihy
KMa, 2006, 797 s. ISBN 80-730-9992-6.
Súra 1. Oteviratelka knihy. Al Fátiha
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného. Chvála Bohu,
Pánu lidstva veškerého, Milosrdnému, Slitovnému,
vládci dne soudného!
Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme, veď nás stezkou
přímou, stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou, ne těch,
na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu jsou.
Súra 96. Kapka přilnavá. Al Alaq.
Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil, člověka
z
kapky
přilnavé stvořil!
Obr. 2: Mithráb v pákistánské mešitě
Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž
v Multanu.
naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.
Však pozor, člověk vzpurným se stává, neb za soběstačného se pokládá, však věru k Pánu
tvému (vše) svůj návrat má! Co soudíš o tom, jenž zabraňuje služebníkovi, když se modlí? Soudíš,
že na správné cestě dlí či bohabojnost přikazuje? Co soudíš o něm, jestliže odvrací se a ze lži
obviňuje?
Což neví, že Bůh (jej) vskutku pozoruje? Však pozor, nepřestane-li, tedy jej věru chytíme za
jeho kštici, tu kštici prolhanou a hříšnou! Pak ať svolává si svůj klan, my přivoláme si stráž
pekelnou! Však pozor, neposlouchej ho, leč padni na tvář svou a (k Bohu) se přibliž!
Súra 61- Sevřený šik. Al Saf. (až do verše 12)
Chválí Boha vše, co na nebesích je i na zemi a On mocný je i moudrý. Vy, kteří věříte! Proč
říkáte to, co nečiníte? Bůh velice nenávidí, že říkáte něco, co neděláte, avšak Bůh věru miluje ty,
kdož bojují na cestě Jeho v sevřeném šiku, jako by byli stavbou olovem spojenou. Vzpomeň si, jak
pravil Možíš lidu svému: „Lide můj, proč se mnou zle nakládáte, když víte, že jsem poslem Božím
k vám?“ A když se odvrátili, Bůh odvrátil srdce jejich, neboť Bůh nevede cestou správnou lid
hanebníků.
A vzpomeň si, jak pravil Ježíš, syn Mariin: „Dítka Izraele, já jsem vskutku poslem Božím
k vám, potvrzujícím pravdivost toho, co bylo přede mnou sesláno z Tóry, a oznamujícím vám
radostnou zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno Ahmad bude.“ Avšak když předvedl jim
jasné důkazy, řekli: „To je kouzelnictví zjevné.“ .
Kdo je nespravedlivější než ten, kdo si proti Bohu lži vymýšlí, zatímco je vyzýván k přijetí
islámu? Bůh věru nevede cestou správnou lid nespravedlivý. Rádi by sfoukli světlo Boží ústy
svými, avšak Bůh učiní světlo Své dokonalým, i když se to protiví nevěřícím.
A On je ten, jenž seslal posla Svého se správným vedením i s náboženstvím pravdivým, aby
zvítězilo nad všemi náboženstvími, i když se to protiví modloslužebníkům. Vy, kteří věříte! Mám
vám ukázat obchod, jenž ochrání vás před trestem bolestným? Uvěřte v Boha a posla Jeho a veďte
boj na cestě Boží majetky svými i osobami svými! A to bude pro vás nejlepší, jestliže jste vědoucí!
A tehdy vám On odpustí hříchy vaše a uvede vás do zahrad, pod nimiž řeky tekou, a do příbytků
příjemných v zahradách Edenu; a to bude úspěch nesmírný.
2
Observátor : (24) Muhammad
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Jak žil Muhammad před tím, než se stal prorokem
islámu?
2)V kolika letech začal mít zjevení?
3)Kdo se Muhammadovi zjevoval?
4)Kde měl Muhammad své první zjevení?
5)Proč Muhammad řekl, že neumí recitovat?
6)Co Muhammad při prvním zjevení cítil?
7)Co bylo obsahem prvního poselství? Proč právě toto?
8)Jak byl podle poselství stvořen člověk?
9)Co viděl Muhammad při prvním zjevení na obloze
a jak se přitom choval?
10)Proč Chadídža nechala Muhammada hledat?
11)Jak první zjevení přijala Muhammadova rodina?
12)Jak zjevení přijal Muhammad?
13)Pokuste se v textu objevit některé z Pěti pilířů islámu.
Obr. 3: Ka'ba ve Velké mešitě v Mekce
(19. stol.)
Otázky a úkoly k úryvkům z Koránu
K súře 1
14)Zjistěte, proč je tato súra pro muslimy tak důležitá?
15)Co je to basmala?
16)Jaké vlastnosti má Bůh muslimů?
17)Co je to přímá stezka? Kam vede a čím se vyznačuje? Co lze ze súry zjistit o jiných stezkách?
K súře 96
18)Co už víte z prvního textu o historii této súry?
19)Porovnejte uvedené dva překlady těchto slov poselství.
20)Před čím se ve druhé části súry varuje? Proč?
21)Co se ze súry dovídáme o sociálním životě na Arabském poloostrově?
22)Kdo je onen „služebník“? A kdo onen „člověk vzpurný“?
K súře 61
23)Co vlastně dělají ti, kteří říkají to, co nedělají?
24)Co je podle textu opačným příkladem oproti těm, kteří říkají to, co nedělají?
25)Co mají společného uvedené příklady Mojžíše a Ježíše? Na co upozorňují?
26)V jakém vztahu je islám (podle textu) k ostatním náboženstvím?
27)Čím se v textu liší pojetí Ježíšova evangelia (radostné zvěsti) od křesťanského pojetí?
28)Kdo je podle textu vůbec ten nejméně spravedlivý?
29)Co se stane s těmi, kteří neuvěří?
30)Co se stane s těmi, kteří uvěří?
31)Co je to „boj na stezce Jeho“?
Otázky a úkoly ke všem textům
32)Vyberte z textů myšlenku, kterou považujete za nejpřínosnější. Proč právě tuto?
33)Se kterou myšlenkou z textů nemůžete vůbec souhlasit? Proč?
33)V jakého Boha vlastně muslimové věří? Co vše se o něm z textů můžeme dovědět?
Otázky k přemítání
34)Podrobně rozeberte obsah a symboliku obr. 1-3. Využijte přitom texty, Slovníček i další zdroje.
35)Co je na islámu přitažlivého pro tolik mladých lidí?
3
Observátor : (24) Muhammad
Slovníček
Alláh – obecné slovo znamenající „Bůh“
Ahmad – varianta jména „Muhammad“ (ustavičně chválící Boha)
basmala – začátek súry 1, atributy Boha
bohabojnost – respekt vůči Bohu
Eden – zahrada v Ráji (podle Starého zákona, knihy Genesis)
Gabriel – anděl známý již ze Starého a Nového zákona
hadíth – ústní vyprávění o Muhammadově životě
Híra – jeskyně u Mekky, ve které se Muhammad modlil a kde měl první zjevení
Chadídža – Kahdijah bint Khuwaylid, Muhammadova první žena, starší o 15 let (555-620)
islám – doslova „podřídit se Bohu“
Izrael – synové Jákobovi, židovský národ
Ka' ba - kámen meteoritického původu uctívaný v Mekce
kaligrafie – ozdobné písmo
kapka přilnavá – al Alaq, asi krevní sraženina nebo sperma
klan – arabský rod, velkorodina
Korán – doslova „určeno k přednesu“, soupis výroků, které obdržel od Boha Muhammad
Mekka – významná oáza na Arabském poloostrově, Muhammadovo rodiště (570 po Kr.)
mešita – islámská modlitebna
milost – nezasloužená Boží přízeň
mithráb – výklenek v mešitě směrem k Mekce
modloslužebník – kdo uctívá falešné bohy (modly)
Mojžíš – starozákonní prorok, který obdržel na Sinaji Jahvovo Desatero (Tóru)
Noční cesta – v súře 7 popsaný Muhammadův let na koni Búrakovi do Jeruzaléma (zde modlitba
s Mojžíšem a Ježíšem, kteří oba uznali jeho prvenství)
odvrátit se – dopustit se hereze, odpadu od Boha, zradit Boha a jeho náboženství
prorok – člověk, který přináší poselství (výroky) od Boha
radostná zvěst – překlad řeckého „evangelium“, Ježíšovo označení poselství o Božím království
ramadán – měsíc modliteb a postu
recitovat – odříkávat (posvátný rituál)
soudný den – den konce světa, Posledního soudu
Tóra – židovský Zákon, jádro Starého zákona
Warak - Waraka (or Waraqah) ibn Nawfal Al-Qurashi, Chadídžin bratranec
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 19.8. 2013. Muhammadova „Noční cesta“. Kopie listu z knihy perského básníka Bustana Sa'di.
Kaligrafie od Sultana Muhammada Nur Bukhary. 1514. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Muhammad_1514.jpg
Obr. 2 (na s.2): Staženo 19.8. 2013. Mithráb v pákistánské mešitě v Multanu. Přeneseno do Linden Museum ve
Stuttgartu. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Pakistan_Qibla-Wand_mit_Mihrab_Linden-Museum.jpg?uselang=cs
Obr. 3 (na s.3): Staženo 19. 8. 2013. Posvátný černý kámen Ka'ba ve Velké mešitě v Mekce. Obraz od Élisée Recluse
(1830 – 1905). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:D447-_la_mecque_-_la_pri%C3%A8re_devant_la_kaaba_-liv3-ch4.png?
uselang=cs
Námět ke studiu
Pohled na islám zevnitř (očima oddaného muslima):
HAERI, Fadhlalla. Základy islámu: tradice, historie, vývoj, současnost. Překlad Kateřina
Ferenčíková. V Olomouci: Votobia, 1997, 235 s. ISBN 80-719-8212-1.
4
Observátor: (25) Komunistický manifest
K A R L M A R X,
FRIEDRICH ENGELS
„K O M U N I S T I C K Ý M A N I F E S T“
♣
MARX, Karl a Friedrich ENGELS. Komunistický
manifest. 1. vyd. Překlad Ivan Olbracht. Praha: Státní
pedagogické nakladatelství, 1970, 60 s. Citováno z 2.kap.
„Proletáři a komunisté“. Odstavce upraveny.
Charakteristickými rysem komunismu není odstranění
vlastnictví vůbec, nýbrž odstranění buržoazního vlastnictví.
Avšak moderní buržoazní soukromé vlastnictví je
posledním a nejúplnějším výrazem vyrábění
Obr.1: Fotografický portrét Karla
a přivlastňování výrobků, které spočívá na třídních
Marxe
protikladech, na vykořisťování jedněch druhými.
V tomto smyslu mohou komunisté shrnout svou teorii v jedinou větu: zrušení soukromého
vlastnictví.
Nám komunistům se vytýkalo, že prý chceme odstranit osobně nabyté, vlastní prací získané
vlastnictví; vlastnictví, které je základem veškeré osobní svobody, činnosti a samostatnosti.
Prací získané, řádně nabyté, vlastními mozoly zasloužené vlastnictví! Mluvíte o maloburžoazním,
malorolnickém vlastnictví, které tu bylo před buržoazním vlastnictvím? To nepotřebujeme
odstraňovat my, to odstranil a denně odstraňuje vývoj průmyslu.
Nebo snad mluvíte o moderním buržoazním soukromém vlastnictví? Vytváří však námezdní
práce, práce proletářova, proletáři vlastnictví? Naprosto ne. Vytváří kapitál, tj. vlastnictví, které
vykořisťuje námezdní práci, které se může rozmnožovat jen pod podmínkou, že plodí novou
námezdní práci, aby ji znovu vykořisťovalo. Vlastnictví v nynější podobě se pohybuje v protikladu
mezi kapitálem a námezdní prací. Prozkoumejme obě stránky tohoto protikladu.
Být kapitalistou znamená zaujímat ve výrobě postavení nejen ryze osobní, nýbrž
společenské. Kapitál je kolektivním produktem a může být uveden do pohybu jen společnou
činností mnoha členů společnosti, koneckonců jen společnou činností všech členů společnosti.
Kapitál není tedy osobní mocí, je mocí společenskou.
Bude-li tedy kapitál přeměněn v kolektivní vlastnictví, patřící všem příslušníkům
společnosti, nezmění se osobní vlastnictví ve společenské. Změní se jen společenský charakter
vlastnictví. Vlastnictví ztratí svůj třídní charakter.
Přejdeme k námezdní práci. Průměrná cena námezdní práce se rovná mzdovému minimu, tj.
sumě životních prostředků nutných k tomu, aby dělníka zachovaly při životě jako dělníka. Co si
tedy námezdní dělník přivlastňuje svou činností, stačí pouze k reprodukci jeho holého života.
Nechceme naprosto odstranit toto osobní přivlastňování výrobků práce, sloužící bezprostředně
k reprodukci života, přivlastňování neponechávající žádný čistý přebytek, který by mohl vytvořit
moc nad cizí prací. Chceme jen odstranit nuzácký charakter tohoto přivlastňování, kdy dělník žije
jen proto, aby rozmnožoval kapitál, a žije jen potud, pokud to vyžaduje zájem panující třídy.
V buržoazní společnosti je živá práce jen prostředkem k rozmnožování nahromaděné práce.
V komunistické společnosti je nahromaděná práce jen prostředkem k rozšiřování, obohacování
a usnadňování životního procesu dělníků.
1
Observátor: (25) Komunistický manifest
V buržoazní společnosti panuje tedy minulost nad přítomností, v komunistické společnosti
přítomnost nad minulostí. V buržoazní společnosti je kapitál samostatný a osobní, kdežto pracující
individuum nesamostatné a neosobní.
A zrušení těchto poměrů nazývá buržoazie odstraněním osobnosti a svobody! Má pravdu.
Jde ovšem o odstranění buržoazní osobnosti, buržoazní samostatnosti a buržoazní svobody.
Svobodou se v rámci nynějších buržoazních výrobních vztahů rozumí svoboda obchodu, svoboda
koupě a prodeje.
S čachrem však padne i svobodný čachr. Řeči o svobodném čachru, jako všechny ostatní
volnostářské tirády naší buržoazie mají vůbec smysl jen potud, pokud jde o nesvobodný čachr,
pokud jde o středověké zotročení měšťana, ne však pokud jde o komunistické odstranění čachru,
buržoazních výrobních vztahů a buržoazie samotné.
Děsíte se, že chceme zrušit soukromé vlastnictví. Ale v nynější vaší společnosti je soukromé
vlastnictví zrušeno pro devět desetin jejích členů; existuje právě proto, že pro devět desetin
neexistuje. Vytýkáte nám tedy, že chceme zrušit vlastnictví, které předpokládá jako nezbytnou
podmínku, že obrovská většina společnosti nemá vlastnictví.
Zkrátka vytýkáte nám, že chceme zrušit vaše vlastnictví. Ano, to opravdu chceme.
♣
BĚLOHRADSKÝ, Václav. Komunistický manifest v novém tisíciletí. In: Sluňákov: Centrum
ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. [online]. [cit. 2013-08-08]. Dostupné z:
http://www.slunakov.cz/download/
Čapek napsal, že „nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost co je, je špatné". Nevím, jestli měl na mysli „železný zákon mzdový", v každém případě ten zákon
je opravdu ponurý. Marxovo přesvědčení, že mzda nemůže být vyšší, než je jen nutné životní
minimum, je empiricky nepravdivé a teoreticky nesmyslné: kdo by spotřebovával ty spotřební
statky, které kapitál produkuje, kdyby příjmy pracující většiny neměly nikdy růst?
Kapitalismus prochází od začátku devadesátých let nebezpečnou mutací - globalizuje se,
stává se „superkapitalismem", napsal Karel Kosík. Demokracie je příliš svázána s hodnotami, na
nichž stojí národní státy, superkapitalismus ji vyprazdňuje v té míře, v níž vyprazdňuje jejich
svrchovanost: svobodný veřejný prostor, občanská nezávislost, sdílený přirozený jazyk,
antikonformní a transversální komunikace, začíná překážet růstu globální uniformity, která nesnáší
žádné meze, žádné hranice. R. Dahrendorf hovoří o „singapurském syndromu", o nebezpečí vzniku
autoritářského kapitalismu, řízeného „globalizační nomenklaturou", k níž patří největší finanční
instituce, zbrojní průmysl, eurobyrokracie, multinacionální koncerny a manažeři mediální moci.
Ke Komunistickému manifestu se budeme stále vracet, protože osvětluje základní tendenci
kapitalismu - globalizaci. Současně ale zaslepuje příslibem happyendu dějin, konečného řešení
rozporů průmyslové civilizace, uspokojuje nostalgii moderního člověka po zjevené pravdě. Zdá se
mi proto, že nejhlubší poučení, které si z tragikomického příběhu Komunistického manifestu
můžeme vzít, se týká zlotvorné moci potřeby happyendu, apokalyptického a eschatologického tónu
v myšlení, který paralyzuje naše kritické schopnosti, odpoutává nás od zkušenosti a činí nás „všeho
schopnými". Jazyk globalizátorů jim nasákl, připomeňme si například odpornou
pseudonáboženskou rétoriku projevů prezidenta Bushe.
Jako za vším, co nám slibuje poslední bitvu a odhalení tajemství budoucnosti, se za
Komunistickým manifestem skrývá intelektuální zbabělost před konečností lidské existence
a politické tyranství. „Revolucionář je absolutista a tyran, třebaže táhne do boje s heslem rovnosti
a bratrství... V poměru filosofie k proletariátu máme anticipaci Nietzscheova nadčlověka" - napsal
jasnozřivě Masaryk už v roce 1898.
2
Observátor: (25) Komunistický manifest
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Jaký majetek chtějí komunisté vlastně odstranit?
2)Jakým způsobem podle Marxe přišli tehdejší vlastníci ke svému
majetku?
3)Proč bylo podle Marxe odstraněno vlastnictví drobných živnostníků
a zemědělců? Souhlasíte s touto tezí? Proč?
4)Proč námezdní práce nevede k dělníkovu zbohatnutí?
5)Proč kapitál není pouze podnikatelovým výdělkem?
6)Co se podle autorů změní kolektivizací kapitálu?
7)Jaký je v kapitalistické společnosti smysl dělníkova života? Platí to
také pro současné zaměstnance? Proč?
8)K čemu slouží práce v buržoazní společnosti? Platí to i dnes? Proč?
Obr. 2: Friedrich
9)K čemu bude sloužit práce v komunistické společnosti? Platilo to
Engels
ve státech tzv. reálného socialismu? Proč?
10)Porovnejte, jakou úlohu má svoboda v kapitalismu a komunismu.
11)V čem se jeví Komunistický manifest jako humanistický, tedy usilující o důstojnost člověka?
12)Jaké je podle Marxe rozložení bohatství v kapitalistické společnosti? Porovnejte jeho tvrzení se
současnými statistikami o rozložení majetku na Zemi, v USA, v Německu a v České republice.
13)Proč Marx a Engels považují zrušení soukromého vlastnictví za spravedlivý požadavek?
14)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu.
Otázky a úkoly k druhému textu
15)Co je to „železný zákon mzdový“?
16)Proč podle Bělohradského neplatí tato Marxova představa o mzdách?
17)Jak se od Marxových dob změnila povaha kapitalismu?
18)Co je to „singapurský syndrom“? Proč právě singapurský?
19)Proč je podle druhého textu Komunistický manifest stále aktuální?
20)Proč je příběh tohoto textu tragikomický?
21)Co naopak autor Komunistickému manifestu vytýká?
22)Co má podle autora společného americký prezident Bush s Karlem Marxem?
23)Proč Masaryk odmítal revoluce?
24)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu.
Otázky a úkoly k oběma textům
25)Doložte prvním textem Bělohradského tvrzení, že lze v manifestu hledat vysvětlení
globalizačního směřování tržní ekonomiky.
26)Doložte nebo vyvraťte textem Manifestu Bělohradského názor, že se v něm skrývá intelektuální
zbabělost.
Otázky k přemítání
27)Nemůže být četba Manifestu pro studenty gymnázia nebezpečná? Nejde zde o propagaci
protidemokratického hnutí?
28)Dochází dnes k vykořisťování pracovní síly? Pokud ano, posuďte, zdali Marxem nabízené řešení
povede ke skutečnému pokroku. Jaká jiná řešení ještě přicházejí v úvahu?
29)Považujete marxismus za aktuální? Proč?
30)Proč socialistické státy vedly ještě k většímu potlačení lidskosti?
31)Může existovat humanistický komunismus?
3
Observátor: (25) Komunistický manifest
Slovníček
absolutista – panovník, kdo vládne neomezenou mocí
anticipace – předjímání něčeho v budoucnosti
antikonformní – proti konformismu, proti splývání s většinou, nekonformní
apokalyptický – související s Apokalypsou – biblickou knihou o konci světa; katastrofický
autoritářský – nesnášející nesouhlas, totalitní
buržoazie – vládnoucí vrstva vlastnící výrobní prostředky, podnikatelé, továrníci, statkáři
čachr – tajný podvodný obchod
empirický – potvrzený zkušeností, výzkumem
eschatologický – týkající se posledních věcí, konce světa, posledního soudu
eurobyrokracie – hanlivé označení vedení Evropské unie (zejména Evropské komise)
globalizace – proces mizení hranic mezi zeměmi
globalizovat se – stávat se celosvětovým
happyend – šťastné rozuzlení
individuum - jednotlivec
kapitál – výrobní prostředky, co lze využít k podnikání; jmění
kapitalista – vlastník kapitálu, člen buržoazie
kolektivní produkt – společný výtvor
kolektivní vlastnictví – společné vlastnictví (např. družstevní, komunistické)
komunismus – politická ideologie usilující o společné vlastnictví majetku (kapitálu)
kritická schopnost – schopnost pravdivě posuzovat skutečnost, rozumově vyhodnocovat fakta
maloburžoazní – týkající se drobných podnikatelů
malorolnický – týkající se drobných venkovských hospodářů
manažeři – řídící pracovníci, vedoucí, ředitelé
mediální moc – vliv hromadných sdělovacích prostředků
multinacionální koncerny – nadnárodní podniky, velké světové firmy
mutace – neřízená (samovolná) změna
mzdové minimum – nejnižší možná mzda umožňující jen holé přežití
námezdní práce – práce za mzdu
nomenklatura – zde souhrn prověřených a spolehlivých pracovníků totalitního režimu
nostalgie – stesk po minulosti
paralyzovat – ochromit
proletář - dělník
přebytek – podnikatelův zisk z výroby
pseudonáboženský – připomínající, nebo dokonce napodobující náboženství
reprodukce – zde zachování, opakování života
rétorika – řečnictví, zde spíše způsob vyjadřování, řečnění, oficiální projevy
spotřební statky – užitečné věci, které jsou lidmi konzumovány, po použití znehodnocovány
suma – souhrn, částka peněz
syndrom – příznaky nemoci
tendence – směřování, tíhnutí
transversální – jdoucí napříč různými oblastmi
třídní protiklady – rozpor mezi dvěma společenskými třídami, zde dělníky a kapitalisty
tyranství – nadvláda, područí
uniformita – stejnost, jednotvárnost
volnostářské tirády – záplavy slov těch, kteří se nechtějí nechat něčím omezovat (např. Morálkou)
vykořisťování – parazitování na výsledcích práce někoho jiného, zneužívání pracovní síly
výrobní vztahy – vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem
4
Observátor: (25) Komunistický manifest
zjevená pravda – sdělení pocházející přímo od Boha nebo od jiné nadpřirozené mocnosti
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 8.8. 2013..Karl Marx na Grangerově (?) fotografickém portrétu. Dostupné
pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Karl_Marx.png
Obr.2 (na s.3): Staženo 8.8. 2013. Friedrich Engels. Dostupné pod licencí Creative Commons na
této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Engels.jpg
Námět ke studiu
Zamyslete se nad příčinami polistopadového úspěchu českých komunistů.
Volební program KSČM pro volby do PS PČR 2010 - 2014. In: KSČM: Komunistická strana Čech
a Moravy [online]. [cit. 2013-08-09]. Dostupné z: http://www.kscm.cz/volby-a-akce/poslaneckasnemovna-pcr6/programove-cile-kscm/volebni-program-2010-2014
5
Observátor : (26) Druhé pojednání o vládě
JOHN LOCKE
„D R U H É P O J E D N Á N Í
O V L Á D Ě“
♣
LOCKE, John. Druhé pojednání o vládě. Vyd. 2. Překlad
Josef Král. Praha: Svoboda, 1992, 184 s. Filozofické
dědictví. ISBN 80-205-0222-X.
Citováno ze s.78/79 (kap. VII, „O politické čili občanské
společnosti“, § 87).
Člověk, narozen, jak bylo dokázáno, s nárokem
na dokonalou svobodu a nebrzděné požívání všech práv
a výsad přirozeného zákona stejně s kterýmkoli jiným
člověkem nebo počtem lidí ve světě, má od přirozenosti
moc nejen zachovat své vlastnictví, to je svůj život,
svobodu a jmění, proti bezprávím a útokům jiných lidí,
Obr. 1: John Locke
nýbrž i soudit a trestat porušení onoho zákona u jiných
tak, jak to podle jeho přesvědčení přestupek zasluhuje, i samou smrtí u zločinců, kde to ohavnost
činu podle jeho mínění vyžaduje. Ale protože politická společnost nemůže existovat ani se udržet,
aniž sama má moc chránit vlastnictví a za tím účelem trestat přestupky všech členů oné společnosti,
je politická společnost tam a pouze tam, kde se každý z členů vzdal této přirozené moci a odevzdal
ji do rukou společenství ve všech případech, kde není vyloučen z toho, aby se odvolal pro ochranu
k zákonu jím zavedenému. A protože tím je vyloučen veškerý soukromý soud každého jednotlivého
člena, stává se společenství rozhodčím a rozhoduje podle stanovených stálých a nestranných
pravidel, týchž pro všechny strany, a lidmi, majícími od společenství oprávnění k provádění oněch
pravidel, všechny neshody, jež mohou vzniknout mezi kterýmikoli členy oné společnosti o nějaké
právní věci, a trestá ony přestupky, jichž se kterýkoli člen společnosti proti ní dopustil, takovými
tresty, jež stanovil zákon. Podle toho je pak snadné rozeznat, kdo jsou a kdo nejsou pospolu
v politické společnosti. Ti, kdo jsou spojeni v jedno těleso a mají společné zavedené právo
a soudnictví, k němuž by se odvolali, s pravomocí rozhodovat s druhými pospolu v občanské
společnosti. Ale ti, kdo nemají takové společné odvolání, míním zde na zemi, jsou ještě
v přirozeném stavu, kdy každý je tam, kde není jiného soudce, soudcem pro sebe a vykonavatelem.
To pak je, jak jsem dříve ukázal, dokonalý stav přirozený.
♣
DOLEŽAL, Bohumil. Příspěvek o liberalismu. In: Události: Politický zápisník Bohumila Doležala
[online]. 17.9.2001 [cit. 2013-08-14]. Dostupné z: http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/u04903.htm
Liberalismus je politický pojem, označuje politický směr, který určitým způsobem řeší
otázku vztahu státu a jedince. Jeho východisko je přitom náboženské, křesťanské. Abych to mohl
doložit, dovolte mi malý historický exkurs.
Problém, na němž se liberalismus poprvé etabloval, byl problém náboženské tolerance, který
vyvstal v poreformační době: otázka, jak se má stát vztahovat k jednotlivým křestanským církvím
poté, co se katastrofálně neosvědčila zásada Cuius regio, eius religio. Právě touto otázkou se zabývá
ve svém Listě o toleranci Magnus parens evropského liberalismu John Locke. Locke vychází ze
1
Observátor : (26) Druhé pojednání o vládě
smluvního pojetí občanské společnosti: občané se dobrovolně a k vlastnímu prospěchu zříkají části
své suverenity a přenášejí ji na obec, na stát. Přitom vyvstává otázka, jaké povahy jsou (a smějí být)
věci, jichž se občan takto zříká. Locke rozlišuje na jedné straně hodnoty věčné, péči o spásu vlastní
duše, jež je povinností člověka jako jedince a je v zásadě nepřenosná, a hodnoty dočasné, světské,
jako je život, svoboda a vlastnictví. Společenskou smlouvou svěřuje jedinec starost o některé
z těchto dočasných hodnot, respektive část této starosti, společné instituci, obci, státu.
Z tohoto rozlišení vyplývá: stát, obec nemá právo zabývat se péčí o duše svých občanů
a používat v této věci mocenských prostředků. Ale nejen to: jednotlivec ani nesmí přenést péči
o hodnoty věčné (tj. o spásu své duše) na státní instituci, respektive pokud to přece jen dělá, vůbec
to neznamená, že tím deleguje taky svou osobní zodpovědnost před Bohem. Jsou tedy v životě
jednotlivce oblasti, kde je svým pánem, kam se mu nesmí nikdo plést, a kde dokonce ani on sám by
neměl připustit, aby se mu tam někdo pletl a dělal mu tam pořádek. A jsou jiné oblasti, kde jedinec
péči o ně ve vlastním zájmu svěřuje ve větší či menší míře do kompetence společenství, například
státu.
Jen na okraj uvádím, jaké důsledky má podle Locka toto pojetí pro vztah státu a církve.
Církev je svobodné, dobrovolné společenství lidí, ustanovené za účelem uctívat Boha tím způsobem,
jaký je podle jejich přesvědčení Bohu milý a jaký je potřebný pro spásu jejich duší. Stát nesmí
zasahovat do vnější, institucionální stránky církve (její řády a pravidla), pokud ovšem se nedotýkají
toho, co spadá do státní kompetence: života, svobody, vlastnictví občanů. Z toho plynou
oboustranné závazky pro koexistenci církve a státu: církev si nesmí své členy podrobovat násilím,
krajní prostředek, který smí vůči nim použít, je exkomunikace. Na druhé straně církev, stejně jako
jedinec, je před státem plnoprávný subjekt, a stát nesmí jednu církev upřednostňovat před druhou.
Tak je již v samých základech liberalismu zabudováno uznání kolektivních práv.
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)S jakou důstojností se podle Locka rodí každý člověk?
2)Co všechno člověk od narození podle práva vlastní?
3)Na co má ještě člověk v přirozeném stavu právo, kromě zachovávání svých vlastnictví?
4)Co Locke soudil o trestu smrti?
5)Co je nutnou podmínkou vzniku politické společnosti?
6)Proč v politické společnosti jedinec nemůže sám soudit a trestat zásah do přirozeného práva?
7)Za jakých okolností může stát soudit a trestat?
8)Může být souzen a trestán i ten, kdo stojí v čele státu? Proč?
9)Co Locke vyvozuje z případů lidí, kteří se při utrpěném bezpráví nemají kam odvolat?
10)Co mají tito lidé dělat?
11)Posuďte uvedené literární a filmové postavy z hlediska Lockova textu o politické společnosti
a přirozeném stavu. Je jejich jednání obhajitelné?
Postavy: Antigona, Hamlet, Hrabě Monte Cristo, Rambo, Frantina
Otázky a úkoly ke druhému textu
12)Jaký je podle autora vztah liberalismu a křesťanství?
13)Na kterém problému se liberalismus vlastně etabloval?
14)Která práva mohou občané převést na stát?
15)Do kterých práv občanů se naopak stát nikdy nesmí míchat?
16)Všimněte si, jakou úlohu připsal Locke (podle Doležala) právu na život. Jak je tomu v dnešních
liberálních státech?
17)Popište pozici církve v liberálním státu. Odpovídá tomu dnešní situace církví v České republice?
2
Observátor : (26) Druhé pojednání o vládě
Otázky a úkoly k oběma textům
18)Porovnejte témata obou úryvků. Kde se překrývají, kde nikoli?
19)Porovnejte oba texty z hlediska čtenářského komfortu.
Otázky k přemítání
20)Jsou si občané České republiky vědomi svých přirozených práv?
21)Jak se v našem státě projevují principy liberalismu?
22)Zaručuje náš stát svým občanům zachování jejich přirozených práv? Pokud ne, co mají občané
dělat?
23)Odkud pocházejí přirozená práva všech lidí?
Slovníček
Cuius regio, eius religio – čí země, toho náboženství; víru poddaných určuje panovník
delegovat – zmocnit, pověřit
etablovat se – ustavit se
exkomunikace – vyloučení z církve
exkurs – odbočka
instituce – zřízení
koexistence – soužití
kolektivní - společný
kompetence – zde pravomoce
Magnus parens – velký tvůrce, velký otec (rodič)
politická společnost – občanská společnost, stát
poreformační – po období reformace (odštěpení menších církví od katolické v 16. století)
přirozená moc – právo každého člověka nakládat se sebou samým a se svým vlastnictvím
přirozený stav - období před vznikem státu
přirozený zákon - pravidla, která jsou Bohem vložena do rozumu (svědomí) všech lidí
respektive – mimo jiné
suverenita - samostatnost
tolerance – uznání svobody druhého člověka
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 14.8. 2013..John Locke na blíže neurčeném portrétu. Dostupné pod licencí
Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Locke-John-LOC.jpg
Námět ke studiu
Filosofické prohloubení tématu lze najít v precizní knize:
SOUSEDÍK, Stanislav. Svoboda a lidská práva: jejich přirozenoprávní základ : esej. Vyd. 1. Praha:
Vyšehrad, 2010, 131 s. Moderní myšlení. ISBN 978-807-4290-367.
3
Observátor: (27) Co je filosofie?
C O J E F I L O S O F I E?
♣
A.Aristotelés: Metafysika (982 ab)
Je tedy zjevno, že moudrost jest
věda, jež vykládá jistý druh příčin
a počátků. Ježto hledáme tuto vědu, jest
třeba zkoumati, jakého druhu jsou
příčiny a počátky, jimiž se zabývá
vědění, jež nazýváme moudrostí. Snad
nám to bude zřejmé, uvědomíme-li si,
jaké představy máme o muži moudrém.
Předně se domníváme, že
moudrý, pokud je možno, všechno ví,
aniž má vědění o všech jednotlivostech.
Za druhé za moudrého pokládáme toho,
kdo dovede poznati, co jest obtížné a co
člověku je nesnadno poznávati – neboť
smyslové vnímání je společné všem
lidem, proto je snadné a není na něm
nic moudrého. Dále v každé vědě
moudřejším se zdá ten, kdo je přesnější
a o příčinách dovede lépe poučovati.
Obr. 1: Karikatura filosofa z roku 1880
Míníme také, že moudrostí ve větší míře
jest věda, kterou volíme pro ni samu
a pro vědění, nikoli pro to, co z ní vyplývá, a rovněž, že moudrost jest spíše věda vládnoucí než
sloužící; neboť moudrému se nemá poroučeti, nýbrž nařizovati a vésti má on, a nemá přejímati
přesvědčení od jiného, nýbrž jeho má poslouchati člověk méně moudrý. /.../
Že to není věda , věda o tvoření, jest možno viděti již u prvních filosofujících mužů. Neboť
jako dnes, tak v dřívějších dobách lidé začali filosofovat, protože se něčemu divili. Z počátku se
divili záhadným zjevům, jež jim bezprostředně ukazovala zkušenost, a teprve ponenáhlu
postupujíce cestou naznačenou, dospěli k záhadám významnějším, na příklad k záhadě jednotlivých
období měsíce, dráhy slunce a hvězd a vzniku všehomíra. Ten pak, kdo pochybuje a diví se, má
vědomí nevědomosti – proto také milovník vymyšleného výkladu (filomýthos) jest v jistém smyslu
milovníkem moudrosti (filosofos), neboť obsahem vymyšleného výkladu jsou zjevy hodné údivu -.
Jestliže tedy lidé filosofovali, aby unikli nevědomosti, je zjevno, že usilovali o vědění proto, aby
rozuměli, nikoli pro nějaký vnější užitek. O tom svědčí skutečný vývoj. Neboť o takový druh
myšlení a poznání začalo se usilovati teprve tehdy, když byly opatřeny všechny věci potřebné
k pohodlnému životu, k jeho okrase a rozptýlení. A tak vidíme, že tuto vědu nevyhledáváme pro
žádný jiný vnější užitek, nýbrž jako říkáme, že svobodný je člověk, jenž jest pro sebe a nikoli pro
druhého, tak i ona jenom jest vědou svobodnou; jenom ona totiž jest vědou pro sebe.
/.../ I když tedy všechny vědy jsou k životu potřebnější než tato, větší hodnotu nemá žádná.
/ARISTOTELÉS. Metafysika. 2. vyd. Přeložil Antonín Kříž. Praha: Jan Laichter, spisy
Aristotelovy. Sv. 1. Kniha první (A). 982 ab. S.36-38./
1
Observátor: (27) Co je filosofie?
B.Józef Maria Bocheński: Cesta k filosofickému myšlení
Filosofie se od ostatních věd liší svým hlediskem. Když totiž uvažuje o nějakém předmětě,
vidí jej vždy a výlučně takříkajíc z hlediska nejzazších základních aspektů. V tomto smyslu je
filosofie vědou o základech. Tam, kde jiné vědy zůstávají stát, kde přijímají předpoklady a neptají
se dále, tam teprve se začíná ptát filosof. Vědy poznávají – filosof se ptá, co je poznání; ostatní
stanoví zákony – on si klade otázku, co je zákon. Běžný člověk a politik mluví o smyslu a účelnosti
– ale filosof se ptá, co se vlastně má smyslem a účelem rozumět. Filosofie je tedy také radikální (od
latinského radix – kořen) vědou – v tom smyslu, že jde ke kořenům a hlouběji než jakákoli jiná
věda; že tam, kde jsou ostatní už uspokojeni, se táže dál a chce vědět víc.
/BOCHEŃSKI, Józef Maria. Cesta k filozofickému myšlení. Vyd. 3., v Academii 1. Praha:
Academia, 2001, 93 s. Edice Reprint, sv. 10. ISBN 80-200-0853-5. Citováno ze s.24 (kap.
„Filosofie“)/
C.Joseph Gredt: Základy aristotelsko – tomistické filosofie
Filosofie se tedy definuje jako poznání z posledních příčin na základě principů zřejmých
přirozenému rozumu.
/GREDT, Joseph. Základy aristotelsko-tomistické filosofie. Vyd. 1. Praha: Krystal OP, 2009, 583 s.
ISBN 978-808-7183-090. Citováno ze s.28 (§ 1)./
D.Ladislav Hejdánek: Filosofie a víra
Filosofie je tedy principiální reflexí, tj. reflexí „posledních principů“ nejen vlastní
filosofické aktivity, nýbrž principů životní orientovanosti, s nimiž je filosofická orientace buď
solidární a ve shodě, anebo s nimiž je v rozporu a proti nimž kriticky protestuje.
/HEJDÁNEK, Ladislav. Filosofie a víra. 1. vyd. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu
a politiku, 1990, 171 s. Oikúmené. ISBN 80-852-4102-1. Citováno ze s. 53 (kap. „Filosofie jako
principiální reflexe“)./
E.Tomáš Matula: Filosofie přírody
Jak přírodověda, tak i filosofie přírody se zabývají přírodním materiálním jsoucnem. Do té
míry se shodují. Rozdíl však nastává ve způsobu, jakým se tímto přírodním jsoucnem obě disciplíny
zabývají.
Přírodovědu zajímá soubor smyslově vnímatelných vlastností jsoucna (jak se to či ono
chová, jak vypadá, kolik měří apod.)
Filosofii přírody zajímá bytostná struktura přírodního jsoucna (co je, proč je, apod.)
Samozřejmě, že přírodovědec se také ptá „co to je?“, ale chápe tuto otázku právě v rovině
kvantifikovatelných a pozorováním zachytitelných údajů. Filosof se naopak snaží dobrat esence
věci nebo skutečnosti, o kterou se jedná, ale musí přitom projevovat zájem o to, jak se daný předmět
jeví, neboť postupuje od smyslově postižitelných údajů. Je tedy zřejmé, že obě disciplíny mají
základní předmět svého zájmu společný, ale že se významně odlišují ve způsobu jeho uchopení.
/MACHULA, Tomáš. Filosofie přírody. Vyd. 1. Praha: Krystal OP, 2007, 109 s. ISBN 978-8087183-007. Citováno ze s.16/17 (kap. „Filosofie přírody a přírodověda“)./
F.Břetislav Horyna: Filosofie posledních let před koncem filosofie
Pokud filosofie chce žít bytostnou reprezentací jazyka moci své jednoznačnosti, jazyka
stavu mezí nekomunikace, jazyka dozorců nad počátkem i koncem, kteří svou voyerskou
obzíravostí potírají každou zkušenost s jinakostí, stane se z ní „cosi, jež je mrtvé či zmírá.“
/HORYNA, Břetislav. Filosofie posledních let před koncem filosofie: kapitoly ze současné německé
filosofie. Vyd. 1. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, 1998, 348 s. Kassandra, sv. 2. ISBN 80-8591749-1. Citováno ze s. 9 (kap. „před koncem filosofie?)/
2
Observátor: (27) Co je filosofie?
♣
Otázky a úkoly k jednotlivým textům
ad A – 1)Pokuste se vysvětlit, co Aristotelés rozumí moudrostí a jaký vztah má moudrost k filosofii?
2)Je pro Aristotela filosofie věda?
3)Pokuste z textu vytvořit co nejpřesnější definici filosofie.
4)Vysvětlete podle ukázky vztah filosofie k mýtu.
5)K čemu filosofie slouží? Jak ji lze prakticky využít?
6)Proč filosofie souvisí s údivem a pochybností?
7)Jaká podmínka musí být ještě splněna, aby lidé mohli začít filosofovat?
8)Jakou pozici by měla mít filosofie ve společnosti?
ad B – 9)Je podle autora filosofie věda?
10)Ukažte na příkladu přístupu k vrabci domácímu rozdíl mezi hlediskem filosofie a jiných
vědních oborů.
11)Jak autor rozumí radikalitě?
12)Jaký je vztah filosofie a spokojenosti?
ad C – 13)Pokuste se do definice dosadit různé obory lidské činnosti a ověřit, zdali není příliš
široká, nebo naopak úzká.
ad D – 14)Uveďte opět na příkladu přístupu k vrabci domácímu, jak si autor představuje filosofii.
15)Má se filosofie podle Hejdánka společensky angažovat? Proč?
16)Má se filosofie zabývat sama sebou? Proč?
ad E – 17)Vytvořte podle Matuly alespoň šest otázek typických pro vědy přírodní a další šest otázek
typicky filosofických.
18)Ukažte na příkladu tématu života oba odlišné přístupy.
19)Proč se filosof na rozdíl od přírodovědce musí zabývat také tím, jak se věci jeví?
ad F – 20)Co má podle Horyny udělat filosofie pro to, aby nezemřela?
21)Pokuste se na příkladu vrabce ukázat, jak si Horyna představuje přístup umírající
filosofie.
22)Co je na filosofii voyerského?
Otázky a úkoly ke všem textům
23)Zjistěte, kteří z autorů považují filosofii za vědu. Jakého názoru jste vy? Proč?
24)Porovnejte, v čem autoři vidí funkci a smysl filosofie (ve společnosti). V čem tento smysl vidíte
vy? Proč?
25)Co motivuje lidi k tomu, aby filosofovali? Porovnejte různé názory v ukázkách a připojte k nim
také svůj odůvodněný názor.
26)Který z textů podle vás nejlépe vystihl podstatu filosofie? Proč právě tento?
27)Který z textů podle vás podstatu filosofie vystihl naopak nejhůře? Proč právě tento?
28)Která z myšlenek vás v textech nejvíce zaujala? Proč právě tato?
Otázky k přemítání
29)Je filosofie normální?
30)Co je filosofie podle autora obr. 1? Proč?
3
Observátor: (27) Co je filosofie?
Slovníček
ad - k
aspekt – zorný úhel
bytostnou reprezentace jazyka moci své jednoznačnosti – výtka adresovaná filosofii, že si libuje
v mocenském nátlaku prostřednictvím striktního jazyka definic, dogmat
disciplína – vědní obor
esence - podstata
filomýthos – milovník bájí (vymyšlených výkladů), vyprávění, příběhů
filosofos – milovník moudrosti, kdo má náklonnost k získávání znalostí
hledisko – způsob pohledu
jednotlivost – konkrétní jev, věda může být jen o obecném
jinakost - různost
jsoucno - věc
kritika – zde rozumové posouzení
kritický – zde prověřující, přemýšlivý
kvantifikovatelný – spočítatelný, měřitelný
materiální - hmotný
moudrost (sofia) – chytrost, znalectví
nekomunikace – zde netolerantní uzavření filosofie do sebe samé
orientace - směřování
počátek (arché, principium) – obecný princip skutečnosti (to, čím se vše řídí)
poeietická – týkající se tvorby (např. Umění)
poslední příčiny – nejobecnější (nejzákladnější) struktury skutečnosti
princip – základ skutečnosti (kořen)
principiální – jdoucí až k nejdůležitějším principům (jindy držící se zásad)
principiální reflexe – odkrývání základních předpokladů
předpoklady – neuvědomělé předsudky (filosofie je chce odkrývat)
příčina (aitia, causa) – zde důvod, proč se něco děje nebo proč něco je
přirozený rozum – zde lidský rozum bez nadpřirozených vlivů
reflexe – zrcadlení, zpytující pozorování, rozebírání
reprezentace - zastupování
solidární - v sounáležitosti
údiv (thauma) – otřes samozřejmostí vedoucí k otázkám či pochybnostem
voyer – kdo slibuje v tajném pozorování důvěrností
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 17.8. 2013.Karikatura filosofa z roku 1880. Dostupné pod licencí Creative
Commons na této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:The_philosopher.jpg
Námět ke studiu
V první kapitole této knihy najdete asi nejbohatší přehled odpovědí na otázku „co je filosofie?“
ANZENBACHER, Arno. Úvod do filozofie. 2. vyd. Praha: Stát. pedagog. nakl., 1991, 304 s. ISBN
80-042-6038-1.
4
Observátor: (28) Racionalismus a empirismus
RAC I ONALI SMUS
A
EMPIRISMUS
♣
DESCARTES, René. Rozprava o metodě: Jak správně vésti
svůj rozum a hledati pravdu ve vědách. Přeložila Věra
Szathmáryová - Vlčková. Poznámkami a doslovem opatřil
Jan Patočka. Praha: Jan Laichter, 1947. Laichterova
Filosofická knihovna, sv. 7. S.24-27.
A jako mnohost zákonů bývá často omluvou neřestem,
takže stát je mnohem lépe řízen, má-li jen velmi málo
zákonů, jež jsou velice přísně zachovávány: tak jsem se
domníval, že místo onoho velkého počtu pravidel, z nichž je
Obr.1: Descartes na dobové
složena logika, budu mít dosti na čtyřech, jen rozhodnu-li se
rytině
pevně a nastálo, že se od nich ani jedinkrát neuchýlím.
První bylo, nepřijímat nikdy žádnou věc za pravdivou, již bych s evidencí jako pravdivou
nebyl poznal: tj. vyhnout se pečlivě ukvapenosti a zaujatosti; a nezahrnovat nic víc do svých soudů
než to, co by se objevilo tak jasně a zřetelně mému duchu, abych neměl žádnou možnost
pochybovat o tom.
Druhé, rozdělit každou z otázek, jež bych prozkoumával, na tolik částí, jak je jen možno
a žádoucno, aby byly lépe rozřešeny.
Třetí, vyvozovat v náležitém pořadí své myšlenky, počínaje předměty nejjednoduššími
a nejsnáze poznatelnými, stoupaje povlovně jakoby se stupně na stupeň až k znalosti nejsložitějších,
a předpokládaje dokonce řád i mezi těmi, jež přirozeně po sobě nenásledují.
A poslední, činit všude tak úplné výčty a tak obecné přehledy, abych byl bezpečen, že jsem
nic neopominul.
Ony dlouhé řetězy docela prostých a snadných důvodů, jichž geometrové obvykle užívají,
aby došli svých nejnesnadnějších závěrů, daly mi popud k názoru, že všechny věci, jež se mohou
stát předměty lidského vědění, následují po sobě stejným způsobem, a že když se jen vyhneme
tomu, přijímat nějakou věc nepravdivou za pravdivou, a když zachováváme vždy pořádek, jakého je
potřebí k vyvozování jedněch z druhých, nemůže být nic tak vzdáleného, aby se toho nakonec
nedosáhlo, ani tak skrytého, aby to nebylo objeveno. Nebylo pro mne příliš nesnadné najít ony věci,
jimiž bylo potřebí začít: neboť jsem již věděl, že jsou to věci nejjednodušší a nejsnáze poznatelné;
a vida, že mezi všemi těmi, kteří předtím hledali pravdu ve vědách, toliko matematikové byli s to
nalézt určité důkazy, tj. určité jasné a evidentní důvody, nikterak jsem nepochyboval o tom, že je
nutno počít těmi, kterými se oni zabývali.
♣
BERKELEY, George. Pojednání o základech lidského poznání: kde se zkoumají hlavní příčiny
omylu a nesnází ve vědách, spolu s důvody skepticismu, ateismu a bezbožnosti. Vyd. 2., v nakl.
Svoboda 1. Překlad Jan Brdíčko. Praha: Svoboda, 1995, 172 s. ISBN 80-205-0479-6. S.37.
Úvod. VIII. O generalizování. Poněvadž dále mysl zpozorovala, že v jednotlivých rozlohách,
vnímaných smyslem, je něco společného a stejného ve všech a něco zas zvláštního, jako například
1
Observátor: (28) Racionalismus a empirismus
ta nebo ona forma nebo velikost, jíž se liší jedna od druhé,
pozoruje zvlášť nebo vyloučí od všeho ostatního to, co je
společné, a udělá z toho krajně abstraktní ideu rozlohy, která
není ani čarou, ani plochou, ani tělesem, ani nemá žádné
formy nebo velikosti, nýbrž je to idea všeho toho prostá.
Stejně si vytvoří mysl abstraktní ideu barvy, která není ani
červená, ani modrá, ani bílá, ani žádná jiná určitá barva, tím,
že vynechá z jednotlivých barev vnímaných smyslem to, čím
se navzájem mezi sebou liší, a podrží jen to, co je všem
společné.
Podobně vznikne abstraktní idea pohybu tím, že se
pozoruje pohyb bez ohledu nejen na pohybující se těleso,
nýbrž i na obrazec jím opisovaný i na všechny jednotlivé
směry a rychlosti; ta vyhovuje všem možným pohybům, které
mohou být vnímány smyslem.
Obr. 2: Berkeley na dobovém
portrétu
Část 1. III. Pokud je možno připustit souhlas obecného
mínění. Každý uzná, že ani naše myšlenky, vášně, ani ideje
vytvořené obrazivostí neexistují mimo mysl. A mně se zdá stejně samozřejmé, že všechny senzace
(vjemy) nebo ideje vtiskované ve smysly, ať jsou sebesložitější nebo sebetěsněji spojeny (to
znamená, ať tvoří jakékoli objekty), nemohou existovat jinak než v mysli, která je vnímá. Myslím,
že každý, kdo si uvědomí smysl výrazu „existovat“, užívá-li se ho o smyslových věcech, může
o tom dosáhnout intuitivního vědění. Říkám-li, že stůl, na kterém píši, existuje, znamená to, že jej
vidím a cítím; a kdybych byl mimo svou pracovnu, řekl bych, že existuje, a myslil bych tím, že
bych jej mohl vnímat, kdybych byl ve své pracovně, anebo že nějaký jiný duch jej právě vnímá.
Existovala vůně, to znamená, že byla čichána; existoval zvuk, to znamená, že byl slyšen; barva
nebo tvar – byly vnímány zrakem nebo hmatem. Tyto a podobné výrazy mohu chápat jen v tomto
smyslu. Zdá se mi totiž naprosto nepochopitelné, co se říká o absolutní existenci nemyslících věcí
bez vztahu k tomu, jsou-li vnímány či ne. Jejich esse se rovná percipi, a je naprosto vyloučeno, aby
měly nějakou existenci mimo mysl nebo mimo myslící věci (bytosti), které je vnímají. (s.60/61).
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Proč si Descartes určil jen čtyři pravidla?
2)K čemu mají uvedená pravidla sloužit?
3)Které pravdy splňují Descartovu první podmínku? Uveďte alespoň příklady tří takových.
4)Která tvrzení naopak tuto podmínku nesplňují? Uveďte alespoň tři různé příklady.
5)Proč mají být otázky rozdělovány do částí?
6)Uveďte alespoň jeden příklad takového užitečného rozdělení nějaké otázky.
7)Formulujte vlastními slovy třetí Descartovo pravidlo.
8)Proč chce Descartes vytvářet spoustu výčtů?
9)Jakou myšlenku autor převzal od geometrů?
10)Co Descarta opravňuje tvrdit, že budou vyřešeny všechny nesnadné otázky?
11)Vysvětlete název celého díla. Využijte přitom četbu ukázky.
Otázky a úkoly k druhému textu
12)Jak podle Berkelye vzniká pojem velikosti, barvy nebo pohybu?
13)Jakou úlohu má v procesu poznání lidská mysl?
14)Proč autor nemůže souhlasit s obecným míněním o existenci stolu v jeho pracovně?
2
Observátor: (28) Racionalismus a empirismus
15)Vysvětlete větu „esse se rovná percipi“.
16)Kde podle autora existuje stůl, u kterého sedíte?
17)Proč autor svůj názor omezil pouze na existenci nemyslících věcí?
18)Co se stane s věcí, pokud ji přestane lidská mysl vnímat? Například pokud odejdete z místnosti
a přestanete vidět tento stůl.
Otázky a úkoly k oběma textům
19)Posuzujte pečlivě úlohu mysli (rozumu) u obou autorů. Kde je lidská mysl aktivnější, kde si
naopak počíná pasivněji? Proč?
20)Porovnejte metodu správného poznání u obou autorů. U kterého jde o indukci a u kterého
o dedukci? Proč?
21)Vysvětlete na ukázkách, proč jednoho z autorů můžeme považovat za racionalistu a druhého za
empirika.
22)Porovnejte, jak bude vypadat věda vytvářená na zásadách těchto filosofů.
23)Co mají oba autoři ve svých názorech společného?
Otázky k přemítání
24)Který z názorů považujete za pravdivější? Proč?
25)Vyberte si jeden z uvedených filmů a pokuste se v něm objevit souvislost s myšlenkami
vyslovenými v těchto ukázkách. Nabídku můžete též sami rozšířit o další díla.
Nabídka filmů: „Já, robot“ (nebo Asimovova „Nadace“), Matrix, Síť, Trávníkář, Počátek
26)Jak se myšlenky obou filosofů zapsaly do podoby současného světa?
Slovníček
absolutní - naprostý
abstraktní – obecný
esse – zde existence
evidence – zde zřejmost, to, co je na první pohled jasné (a viditelné)
forma - tvar
generalizování – zobecňování
idea – zde obraz věci v mysli, myšlenka, mentální reprezentace skutečnosti, pojem
intuitivní – pocházející z bezprostředního postřehu
jasně a zřetelně (clare et distincte) – požadavky na vědecké poznání podle Descartovy metody
logika – nauka o formálních pravidlech myšlení
neřest – trvalý sklon jednat v určité situaci nemorálně (špatně)
obecné mínění – to, co o věci soudí většina lidí
objekt – předmět
percipi – být vnímán
povlovně – postupně
rozloha – zde velikost
senzace – smyslový vjem
soudy – tvrzení, připisování vlastností věcem (predikace)
zvláštní – zde individuální, jedinečný
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 20.8. 2013. Descartes na dobové rytině. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Descartes-s-w.JPG
Obr. 2 (na s.2): Staženo 20.8. 2013. Berkeley na dobovém portrétu. Dostupné pod licencí Creative Commons na této
adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:George_Berkeley.jpg
3
Observátor: (29) K věčnému míru
I MMAN U EL KANT
„K V ĚČ N É M U M Í R U“
♣
KANT, Immanuel. K večnému mieru. Překlad
Teodor Münz. Bratislava: Archa, c1996, 90 s.
Filozófia do vrecka (Archa), zv. 31. ISBN 80711-5129-7. Citováno ze s. 21 – 23 („Druhý
definitivní článek k věčnému míru.“
„Mezinárodní právo se má zakládat na
federalismu svobodných států“). Převedeno
ze slovenštiny.
Národy jako státy je možné posuzovat jako
jednotlivé lidi, kteří se ve svém přirozeném stavu
(to je v nezávislosti na vnějších zákonech)
poškozují už tím, že jsou vedle sebe, a ze kterých
každý může a má žádat od druhého, aby kvůli své
bezpečnosti vstoupil s ním do nějakého zřízení
Obr. 1: Immanuel Kant na portrétu z 18.
podobného občanskému, kde je možné každému
století
jeho právo zabezpečit. Byl by jím svaz národů,
který by však ještě nemusel být státem národů. V tom by totiž byl protimluv: jestliže každý stát
obsahuje vztah vyššího (zákonodárce) k nižšímu (poslouchajícímu, totiž národu), ale mnoho národů
by v jednom státě tvořilo jen jeden národ, protiřečí to předpokladu (neboť tu máme uvažovat
o vzájemném právu národů, pokud tvoří právě tolik různých států a nemají splynout do jednoho
státu).
Když se s hlubokým opovržením díváme, jak divoši lpí na své bezzákonné svobodě, jak
spolu raději neustále zápasí, než aby se podrobili zákonnému, jimi samotnými konstituovanému
nucení, a že tedy pochybnou svobodu upřednostňují před rozumovou, a když to pokládáme za
surovost, neotesanost a dobytčí znesvěcování lidstva, potom by civilizované národy (každý pro sebe
sjednocený v jednom státě) podle všeho musely pospíchat, aby se, čím dříve tím lépe, vymanily
z tohoto zavrženého stavu: místo toho však naopak každý stát vkládá svůj majestát (neboť majestát
národa je nevhodný výraz) do toho, že se nepodrobuje vůbec žádnému zákonnému nucení a lesk
jeho vládce je v tom, že mu bez toho, aby se sám musel vystavovat nebezpečí, stojí k dispozici
tisíce, kteří se nechají obětovat za věc, jež se jich vůbec netýká. /.../
/.../. Musí existovat svaz zvláštního druhu, který je možné nazvat mírovým svazem (foedus
pacificum) a který by se lišil od mírové smlouvy (pactum pacis) tím, že by se tato smlouva snažila
skončit ne už jen jednu válku, ale všechny války. Tomuto svazu nejde o získání nějaké státní moci,
ale jen o uchování a zabezpečení svobody jednoho státu pro něho samotného a zároveň pro jiné
státy ve svazu, ale bez toho, že by se proto musely podrobit (tak jako lidé v přirozeném stavu)
veřejným zákonem a jejich donucováním. - Uskutečnitelnost (objektivní realita) této ideje
federality, která se má postupně rozprostřít na všechny státy, a tak vést k věčnému míru se dá
vyložit. Neboť pokud štěstí dovolí, že mocný a osvícený národ se může vypracovat na republiku
(která musí být svou přirozeností nakloněná věčnému míru), republika se stává středobodem
federativního sjednocování jiných států, které se k ní mají připojovat, a tak zabezpečit stav svobody
států podle ideje mezinárodního práva. /.../
1
Observátor: (29) K věčnému míru
♣
NOVOTNÁ, Tereza. Kantova idea věčného míru z evropského integračního pohledu. In: Asociace
pro mezinárodní otázky [online]. 9.12.2003 [cit. 2013-08-13]. Dostupné z:
http://www.amo.cz/publikace/idea-kantova-vecneho-miru-z-evropskeho-integracniho-pohledu.html
/.../
Kant ve svých úvahách vychází z předpokladu, že v přirozeném stavu panuje válka všech
proti všem. Tato hobbesovská představa neplatí pouze ve vztazích mezi jednotlivci, ale rovněž, a
především, na mezistátní úrovni. Zatímco mezi lidmi jako individui došlo i přes odpor přirozených
lidských sklonů za pomoci přírody k jakémusi vyrovnání či vzájemnému zadržení egoistických sil,
toto v oblasti vztahů mezi národy neplatí. Jestliže státní autorita disponuje násilnými prostředky
dostatečně velkými, je schopna „udržet na uzdě“ i společenství zloduchů. Ti, ač nejsou mravně
dobrými lidmi, jsou donuceni být alespoň dobrými občany. Stejný postup však nefunguje mezi
státy, které nejsou ochotny, a v rámci zachování své suverenity a autonomie ani nemohou, podřídit
své chování vyšší autoritě. Není možné mezi nimi zabezpečit smír tím, že budeme od států
požadovat, aby vstoupily do svazku podobného typu, jako je občanský, jenž je založen na
podrobení se podřízeného (=stát) nadřízenému (=vnější autorita). Pokud se budeme držet analogie
s meziválečnou situací ve světě, zdá se, že toto nepochopení bylo hlavní příčinou neúspěchu
versaillského systému. Především velmoci (ať už máme na mysli demokratické Spojené státy či
autoritativní Německo a Sovětský svaz) nebyly ochotny vzdát se svých práv a podřídit svá jednání
autoritě Společnosti národů. I na základě historické zkušenosti je tedy zřejmé, že anarchie ovládající
mezistátní prostor není řešitelná stejnými prostředky jako situace před vytvořením občanskozákonného stavu.
/.../
Po roce 1945 byla důležitou otázkou situace v Porýní. Tato část německého území je zvláště
bohatá na zásoby černého uhlí a byla to vždy Francie, která měla o tuto oblast velký zájem, protože
sama koksovatelné uhlí nevlastní. Soupeření o Porýní tak bylo po staletí zdrojem napjatých vztahů
mezi Německem a Francií. Politici po druhé světové válce se chtěli vyvarovat chyb svých
meziválečných kolegů. Veden myšlenkou vytvořit trvalý mír mezi evropskými národy a potřebou
vyřešit letité nepřátelství mezi Francií a Německem, přednesl v květnu 1950 francouzský ministr
zahraničních věcí Robert Schuman plán na vytvoření společenství zastřešující společnou výrobu
a obchod s uhlím a ocelí. V Deklaraci se mimo jiné uvádí: „solidarita ve výrobě uhlí a oceli…
položí základy pro existenci širšího a hlubšího společenství mezi zeměmi, jež dlouho rozdělovalo
krvavé násilí…. otevřené pro všechny země, které se budou chtít podílet za stejných podmínek…
položí reálné základy pro jejich hospodářské sjednocení… vzejde z tohoto návrhu první konkrétní
základ Evropské federace, jež je nezbytná pro udržení míru.“ Dle Kanta je obchodnický duch
a zejména peněžní moc nejspolehlivější mezi všemi mocemi. Státy jsou pak nuceny, i když patrně
nikoli právě mravními pohnutkami, podporovat mír. Toto poznání se odráží v Schumanově větě, že
„jakákoli válka mezi Francií a Německem bude nejenom nemyslitelná, nýbrž i prakticky
nemožná.“
Počátek evropské integrace a také věčného míru alespoň v části světa, začíná mírovým
svazkem mezi Francií a Německem. Tyto státy vytvářejí tedy „jakýsi střed federativního spojení
pro jiné státy,“ k nimž se ihned připojí další čtyři evropské země a postupně mnoho jiných.
Myšlenka federality a jednoty Evropy je obsažena v zakládajících smlouvách všech evropských
společenství, jež nakonec vyústily v založení svazku národů – Evropské unie. „Svoboda jednoho
státu pro něho samého a zároveň pro ostatní“ je zajištěna v tomto „svazku zvláštního druhu“
kantovským federalismem. /.../
2
Observátor: (29) K věčnému míru
Obr. 2: Robert Schuman
na německé poštovní
známce
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Vysvětlete Kantovo přirovnání současného světa k situaci lidstva
v přirozeném stavu.
2)Proč Kant odmítl nazvat navrhovaný svaz „svazem států“?
3)Proč Kant opovrhoval divokými národy?
4)V čem se státy podobají těmto divochům?
5)Čím se liší mírový svaz od mírových smluv?
6)Co dovolovalo Kantovi tvrdit, že mírový svaz je uskutečnitelný?
7)Co je podmínkou této uskutečnitelnosti?
Otázky a úkoly k druhému textu
8)Proč podle Kanta nemohou státy vstoupit do svazku podobného
občanskému?
9)Jakými historickými fakty autorka toto Kantovo tvrzení dokládá?
10)Lze podle autorky tvrdit, že Kantova koncepce věčného míru předjala myšlenku evropské
integrace? Proč?
Otázky k přemítání
11)Porovnejte míru uplatnění Kantovy představy o fedaralizaci v těchto společenstvích: OSN, USA,
RVHP, Evropská unie.
12)Je podle vás Kantova idea platnou záklopkou proti nebezpečí válečných konfliktů? Svůj názor
zdůvodněte.
Slovníček
analogie – podobnost
anarchie - bezvládí
autonomie – samostatnost, nezávislost
autorita – ten, kdo ovlivňuje ostatní, ke komu se vzhlíží s respektem
disponovat - vlastnit
federace – svazek rovnoprávných států
hobbesovský – vycházející z názorů Thomase Hobbese (zde o válce všech proti všem)
idea - myšlenka
konstituovaný – vytvořený
majestát – vznešenost, důstojnost, autorita
občanské zřízení – společenské instituce (zaručující práva a povinnosti)
objektivní – odpovídající skutečnosti
přirozený stav – přírodní stav lidstva před vznikem státu
republika – stát zaručující práva občanů
suverenita – právo vládnout si sám sobě
svaz – federace
versaillský systém – systém politického uspořádání Evropy po první světové válce
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 13. 8. 2013. Immanuel Kant na dobovém portétu. Dostupné pod licencí Creative Commons na
této adrese: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Immanuel_Kant_%28painted_portrait%29.jpg
Obr.2 (na s.3): Staženo 13.8. 2013. Robert Schuman na západoněmecké poštovní známce z roku 1968. Dostupné pod
licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Stamps_of_Germany_%28BRD%29_1968,_MiNr_556.jpg
3
Observátor: (30) Tak pravil Zarathustra
FRIEDRICH NIETZSCHE
„T A K P R A V I L Z A R A T H U S T R A“
♣
NIETZSCHE, Friedrich. Tak pravil Zarathustra. Překlad
Otokar Fischer. Olomouc: Votobia, 1992, 301 s. Šlépěj
v okně, sv. 2. ISBN 80-856-1928-8. Citováno ze s.20 21 (První díl, kap. „Zarathustrovy řeči“. „O třech
proměnách“.
Tři proměny vám jmenuji ducha: jak duch se stává
velbloudem, lvem velbloud a dítětem posléze lev.
Mnoho těžkého se naskýtá duchu, silnému, nosnému
duchu, v němž přebývá úcta: po těžkém a nejtěžším volá
jeho síla.
Obr. 1: Friedrich Nietzsche v době
Co je těžké? tak se táže nosný duch, tak pokleká,
vzniku Zarathustry
podoben velbloudu, a chce, aby se mu hodně naložilo.
Co je nejtěžší, vy bohatýři? tak se táže nosný duch, abych to na se vzal a svou silou se těšil.
Zdaž to není toto: ponížiti se a tím zraniti svou pýchu? Dát zářiti své pošetilosti, a tím své
moudrosti se posmívati?
Či je to snad toto: loučiti se se svou pří, a na vítězství své slaví? Stoupati na vysoké hory
a pokušitele tam pokoušeti?
Či je to snad toto: živiti se žaludy a býlím poznání a pro pravdu hladověti ve své duší?
Či je to snad toto: býti chor a nepřijímati těšitelů a vcházeti v přátelství s hluchými, kteří
nikdy neslyší, čeho chceš?
Či je to snad toto: stoupati ve špinavou vodu, je-li to voda pravdy, a neodháněti od sebe
studených žab a horkých ropuch?
Či je to snad toto: milovati toho, kdo námi pohrdá, a podávati ruku strašidlu, chce-li nás
polekati?
Vše toto nejtěžší na se béře nosný duch: podoben velbloudu, jenž nákladem obtěžkán
pospíchá na poušť, tak pospíchá duch na svou poušť.
Ale v nejosamělejší poušti nastává druhá proměna: lvem se tu stává duch, svobodu chce si
ukořistiti a pánem býti ve své vlastní poušti.
Svého posledního pána si tu vyhledá: chce se znesvářit s ním i se svým posledním bohem,
o vítězství chce se rvát s velikým drakem.
Kdo je ten veliký drak, jehož nechce již zváti duch pánem a bohem? „Musíš," tak sluje
veliký drak. Duch lví však praví „Chci".
„Musíš" leží mu v cestě, zlatem se blyštící šupinaté zvíře, a na každé šupině zlatitě se leskne
„musíš!"
Tisícileté hodnoty se lesknou na těch šupinách, a takto dí nejmocnější všech draků:
„Všechna hodnota věci - leskne se na mně."
„Všechna hodnota již byla stvořena, a všechna stvořená hodnota - tou jsem já. Věz, již nemá
býti žádného ,Chci!" Tak mluví drak.
Bratří moji, k čemu je v duchu potřeba lva? Proč nestačí soumar, jenž se odříká a jenž
uctívá?
Tvořiti nové hodnoty - toho ani lev ještě nesvede: ale svobodu si stvořiti k novému tvoření 1
Observátor: (30) Tak pravil Zarathustra
to dovede síla lví.
Svobodu si stvořiti a posvátné Ne i k povinnosti: k tomu, bratři moji, je třeba lva.
Násilím právo si vzíti k novým hodnotám - toť nejhroznější násilí pro ducha nosného
a uctivého. Věru, je mu to lupem, je mu to věcí loupežné šelmy.
Za své nejposvátnější měl kdysi v lásce své „musíš": teď jest nucen i v nejposvátnějším
nalézati blud a zvůli, aby si uloupil osvobození od své lásky: lva je třeba k tomuto lupu.
Ale řekněte, bratří moji, co že dovede dítě, čeho nesvedl ani lev? Proč se má loupežný lev
ještě dítětem stát?
Nevinností je dítě a zapomenutím, je novým početím, je hrou, je kolem ze sebe se
roztáčejícím, je prvým pohybem, je posvátným Ano.
Věru, ke hře tvorby, bratří moji, je třeba posvátného Ano: svou vlastní vůli chce potom duch,
svůj vlastní svět si zbuduje, světu jsa ztracen.
Tři proměny jsem vám jmenoval ducha: kterak duch se stal velbloudem, lvem velbloud
a dítětem posléze lev.
Tak pravil Zarathustra. A tehdy dlel v městě, jež sluje „Pestrá kráva".
♣
SLAVNÉ VÝROKY
► Hlásám vám nadčlověka. Člověk je cosi, co má býti překonáno. Co jste vykonali, aby byl
překonán?
Všechny bytosti dosud vytvořily něco nad sebe samy: a vy chcete býti odlivem tohoto
velkého přílivu a raději snad se vrátit k zvířeti, než abyste překonali člověka?
Čím je opice člověku? Posměchem nebo bolestným studem. A stejně má i člověk býti
nadčlověku: posměchem nebo bolestným studem.
Urazili jste cestu od červa k člověku, a leccos ve vás je posud červ. Kdysi jste byli opice,
a i nyní je člověk opice - více než kterákoli opice.
Kdo však je z vás nejmoudřejší, je také rozmíškou a míšencem rostliny a strašidla. Ale což
vám káži, abyste se stali strašidly nebo rostlinami?
Hleďte, hlásám vám nadčlověka.
Nadčlověk je smysl země. Vaše vůle nechť dí: nadčlověk budiž smysl země! (První díl. Kap.
„O nadčlověku a posledním člověku“, část 3., s.9)
►
Běda všem milujícím, kteří nemají ještě vyšší výšky nad svým soucitem!
Takto kdysi ke mně promluvil ďábel: „I bůh má své peklo: tím jest jeho láska k lidem."
A nedávno jsem od něho zaslechl toto slovo: „Bůh je mrtev; svým soucitem s lidmi zemřel bůh." Nuž přijměte mi výstrahu před soucitem: odtud lidem přichází ještě těžký mrak! A já se
vyznám ve znameních povětrnosti! (Druhý díl. Kap. „O soucitných“, s.73)
►
Mužovo blaho sluje: já chci. Ženino blaho sluje: on chce.
„Hle, teď právě svět se stal dokonalým!" - tak myslí každá žena, je-li poslušná celou svou
láskou.
A žena musí poslouchati a hloubku nalézti k svému povrchu. Povrchem je ženino nitro;
pohyblivým bouřlivým povlakem na vodách mělkých.
Mužovo nitro však je hluboké, jeho proud burácí v podzemských slujích: žena tuší jeho sílu,
ale nechápe ji. /.../
A takto promluvila stará ženka: „Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič!" Tak pravil Zarathustra. (První díl. Kap. „O starých i mladých ženkách“, s.54/55).
2
Observátor: (30) Tak pravil Zarathustra
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Čeho se týkají tři popsané proměny? Kdo se tu proměňuje?
2)Přibližte, co vše je typické pro proměnu velblouda.
3)Uveďte alespoň pět příkladů velbloudí proměny ve známých literárních nebo filmových dílech.
4)Kde dochází k další proměně velblouda? Proč právě tam?
5)S kým musí lev bojovat? Proč právě s ním?
6)Co získá lev, když porazí draka?
7)Porovnejte vztah velblouda a lva k tomu, co společnost považuje za posvátné.
8)Uveďte alespoň pět příkladů lví proměny ve známých literárních nebo filmových dílech.
9)Čím třetí proměna předčí lva?
10)Přibližte, co je typické pro tuto třetí proměnu.
11) Uveďte alespoň pět příkladů třetí proměny ve známých literárních nebo filmových dílech.
12)Kterou z proměn Zarathustra nejvíc pohrdá? Proč?
Otázky a úkoly ke slavným výrokům
13)Co u Nietzscheho znamená slovo „nadčlověk“?
14)V jakém vztahu je nadčlověk k přírodě a vývoji živé přírody?
15)Jak může z člověka vzniknout nadčlověk?
16)Co Zarathustra říká o Bohu?
17)Proč Bůh podle Zarathustry zemřel?
18)Co si Nietzsche myslel o soucitu?
19)Čím se podle Zarathustry odlišují muž a žena?
20)Může být nadčlověkem žena?
21)Jak se má muž chovat k ženě?
Otázky a úkoly k oběma textům
22)Pokuste se ve slavných výrocích objevit doklady chování tří proměn z prvního textu.
23)Která z proměn ve výrocích převažuje? Proč? Lze totéž říci o celé knize?
24)Lze za nadčlověkem ještě hledat nějakou bytost odpovídající třetí proměně?
Otázky k přemítání
25)Souhlasíte s uvedeným rozdělením evoluce člověka do tří fází? Proč?
26)Ve kterých pasážích lze spatřovat souvislost s nacismem? Proč?
27)Odpovídá Nietzschův pohled na mužskou a ženskou psychiku současným znalostem? Proč?
28)Co lze z textů usuzovat o náboženských názorech Friedricha Nietzsche?
29)Kterou myšlenku považujete za nejpřínosnější a proč?
30)Která myšlenka v sobě skrývá největší nebezpečí? Z jakého důvodu?
3
Observátor: (30) Tak pravil Zarathustra
Slovníček
bohatýr – hrdina, válečník
dí - říká
chor – chorý, nemocný
nosný duch – pokorné, obětavé chování
Pestrá kráva – podle překladatele (s.278) asi Janov
pře – spor
rozmíška – hádka
sluj - jeskyně
soumar – osel, který nosí náklady
veliký drak – narážka na draka z biblické Apokalypsy
ženka - žena
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 13.8. 2013.. Fotografický portrét Friedricha Nietzsche od Gustava Schultze
(pořízený v září r. 1882 v Naumburgu). Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nietzsche1882.jpg
Námět ke studiu
Nietzschovou filosofií nihilismu se v mnoha textech zabývá Tomáš Halík.
HALIK,
́ Tomas.
́ ̌ Co je bez chveni,
̌ ́ není pevne:́ labyrintem sveta
̌ a virou
́
a pochybností. Praha: Nakl.
Lidové noviny, 2002, 379 p. ISBN 80-710-6628-1.
HALÍK, Tomáš. Modlitba tohoto večera. In: Tomáš Halík [online]. 2005 [cit. 2013-08-13].
Dostupné z: http://www.halik.cz/kazani/modlitba_vecera.php
HALÍK, Tomáš. Nietzsche a filosofie náboženství. In: Katolická dekadence [online]. 2.6.2005 [cit.
2013-08-13]. Dostupné z: http://www.katolicka-dekadence.cz/?p=94
4
Observátor: (31) Česká otázka
TOM Á Š GAR R I GU E MASARYK
„Č E S K Á O T Á Z K A“
♣
MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka. O naší nynější
krisi. Jan Hus. Zdeněk Franta. Karel Celemínský. Praha:
Státní nakladatelství, 1924. Knihy pro každého. Sbírka
spisů poučných. Roč. III. Sv.1.-2. Citováno ze s. 158 – 162
(kap. 55.). V původním pravopisu.
Obr.1: T.G.M. v roce 1918
A tu jsme při věci hlavní.
Všecek smysl naší historie v tom je uzavřen: pochopiti
cíl humanitní po stránce mravní a rozumové, pochopiti plně,
že čistá člověckost nesmí býti pouze obrozenským heslem,
ale že snaha Dobrovského, Kollárova, Palackého,
Havlíčkova musí býti snahou nás každého a všech, že
humanita jakožto cíl a program národní musí důsledně
spravovati i naši národní taktiku.
Nenutí nás historie starší stejně jako běh událostí časových k tomu, ujasnit si dokonale, jak
se jakožto samobytný a samostatný národ udržíme? Nenutí nás všecek náš vývoj k otázce, jak se
udrží národ malý?
Tato myšlenka trápila naše buditele Dobrovského, trápila Kollára, jehož všecko úsilí bylo
unikáním přirozené malosti; na myšlenku tuto odpovídal Palacký, rozšířiv Kollárův problém
kulturní na problém politický. A ovšem nemohl k otázce, jak udrží se národ malý, odpověděti jinak
než Kollár, neboť i politika konec konců jako všecka praxe musí spočívati na teoretických
zásadách; je-li však humanita cílem všeho myšlení, musí býti cílem i všeho snažení, humanita jen
humánními prostředky se dobude – osvícenou hlavou a teplým srdcem.
Upomínky na naše četné boje za existenci v minulosti a zejména povstání končící porážkou
bělohorskou, náš pád, naše obrození za francouzské revoluce a osvícenského hnutí minulého věku,
revoluce 1848tého, povstání polské – to všecko nutí myslícího Čecha k rozhodnutí: násilně nebo
smírně, mečem nebo pluhem, krví nebo prací v potu tváře, smrtí nebo životem?
Ne násilím ale smírně, ne mečem ale pluhem, ne krví ale prací, ne smrtí ale životem k životu
- toť odpověď českého genia, toť smysl našich dějin a odkaz velikých předků. /.../
Národ náš jest jak na počet tak i na rozsáhlost sídel svých n e v a l n ý, a již na druhé
tisíciletí jest mu zápasiti se sousedem mocnějším o uhájení a zachování bytu svého. Vyložilť jsem
na jiném místě, kterak celá historie česká, co do hlavního obsahu svého, jest ustavičné a věčné
stýkání a potýkání se Slovanství s Němectvím a to téměř ve všech oborech působení lidského. Ví to
již tuším každé dítě, že v osudném zápasu tom, ačkoli nerovni počtem a silou hmotnou, obstáli jsme
nejednou nejen čestně ale i slavně: to však ještě na mále vešlo v obecnou známost a musí teprv
snažně připomínáno býti, že kdykoli jsme vítězili, dálo se to pokaždé více převahou ducha nežli
mocí fysickou, a kdykoli jsme podléhali, že tím vinen býval vždy nedostatek duchovní činnosti,
mravní statečnosti a odvahy. /.../
Jen tehdáž zabezpečíme trvale budoucnost svou, když duchem vítěziti a vévoditi budeme
v odvěkém zápasu prozřetelností boží nám uloženém.
1
Observátor: (31) Česká otázka
♣
KOHÁK, Erazim. Člověk Masaryk: Od myšlenky k činu: Jihlavská přednáška pro Masarykovu
dělnickou akademii. In: Listy: Dvouměsíčník pro kulturu a dialog [online]. 2010 [cit. 2013-08-13].
Dostupné z: http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=105&clanek=051005. Nejprve uveřejněno
v periodiku „Listy“, č.5, r. 2010. Přednáška vychází z autorovy knihy „Domov a dálava“.
/.../ Zbývají především Masarykovy filozofické zásady. Dál platí, že smyslem lidského
života i smyslem dějin je růst od barbarství boje všech proti všem k humanitě soužití ve vzájemné
úctě a dobré vůli. Pokud bereme Masaryka vážně, potřebuje být naším úkolem především výchova
národa – občanů – k vyspělosti lidství, k humanitě. Potřebujeme budovat stát, který by všemožně
podpořil růst svých občanů k občanské vyspělosti a zajistil pro ni předpoklady. Ve stopách
Masarykových nám nestačí stát jako četník a sanitář nad bojem všech proti všem. Potřebujeme stát
nejen demokratický, nýbrž i sociální.
Zbývají Masarykovy náboženské zásady. Potřebujeme si zachovat nadhled zorného úhlu
věčnosti. Naše politika a všechen náš život trpí zoufalou krátkozrakostí. Naše dlouhodobá
rozhodnutí vyrůstají nejednou z krátkodobých popudů a přání. Opětovně obětujeme ideál
chvilkovým náladám. Potřebujeme posuzovat s odstupem, pod zorným úhlem Dobra a zla, ne
výhod a nevýhod. Jenže zoufale nepotřebujeme sektářský dogmatismus, ani ve filozofii, ani ve víře,
ani v politice. Poučili jsme se, že ideál vyzbrojený mocí se stává ideologií, ať je to ideál politický
nebo náboženský. Potřebujeme Masarykovu nedogmatickou důvěru ve správnost a pravdivost
života i dějin – i Masarykovu odvahu jednat podle ní.
Zbývá nám Masarykův státnický nadhled. Naše situace se nezměnila. Jsme dál národ příliš
malý, abychom se zahalili do své svrchovanosti a obklopili ostnatým drátem. Vždyť i ti husité
bojovali proti všem jen v Jiráskově básnické představivosti! V historické skutečnosti usilovně
hledali spojence a usilovali o uznání své pravověrnosti římskou Církví. Tedy ne velmocenská
strategie, ale také ne strategie Velkého spojence. Zkušenost nám potvrdila, co věděl Masaryk – že
velký spojenec tísní – a v kritickém okamžiku obvykle zklame. Potřebujeme Masarykovu strategii
budování společenství rovných, které by nám zaručilo státoprávní zastřešení. Tentokrát tu možnost
máme. Evropská unie je tím, čím Rakousko i Československo potřebovalo, leč nedokázalo být –
společenstvím rovných.
Pokud chceme pokračovat na cestě, na kterou nás nasměroval Masaryk, potřebujeme
budovat stát,
– který je demokratický i sociální,
– který si je vědom svých náboženských kořenů a chápe nadhled věčnosti, avšak neprotežuje
žádnou formu zbožnosti,
– a který bude čím dál tím víc integrální součástí Evropské unie a záštitou naší české kulturní
svébytnosti.
Není ovšem nikde psáno, že se tou cestou musíme vydat. Pro mnoho našich spoluobčanů
jsou humanismus, demokracie a sociální solidarita něčím zastaralým. Představa spořádaného světa,
ve kterém je možné soužití ve smíru a dobré vůli, jim připadá naivní. Daleko víc je láká síla, soutěž
a boj se zásadou Čert vzal bábu, dědka! Kolik aut máš, tolikrát jsi člověkem.
Možná právě tak nás nasměrují volby. Prý je to pokrok. Pro mě je to skluz do barbarství.
Možná proto, že jsem starý, tak starý, jako jednou budou dnešní mladí. Ač také možná proto, že
jsem odchovaný Masarykem.
2
Observátor: (31) Česká otázka
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Co bylo pro Masaryka smyslem českého národa?
2)Pokuste se bedlivým studiem textu dojít k co
nejpřesnější definici Masarykova pojetí humanity.
3)Kdo Masarykovi představoval vzorové postavy
takového pojetí humanity?
4)Pokuste se prověřit, zdali Masarykovo vyzdvihování
těchto osob odpovídá historické skutečnost. Opravdu
jim tolik záleželo na ideji humanity?
5)Jaké rozhodnutí stojí před každým myslícím Čechem?
6)Co bylo podle Masaryka hlavním obsahem českých dějin?
7)Pokuste se tuto myšlenku opět kriticky posoudit.
8)Čím si může český národ zajistit trvalou budoucnost?
Otázky a úkoly k druhému textu
9)Co podle Erazima Koháka zůstalo z Masaryka stále
aktuální? Proč?
10)Co si Kohák představuje pod pojmem „humanita“?
11)V čem vidí budoucnost českého státu?
Obr. 2: Erazim Kohák v dubnu
2010
Otázky a úkoly k oběma textům
12)Porovnejte Masarykovu a Kohákovu koncepci humanity. Případné rozdíly se pokuste vysvětlit.
13)Porovnejte, co podle Masaryka a Koháka vede k nadějné budoucnosti naší země. Případné
rozdíly se opět pokuste vysvětlit.
Otázky k přemítání
14)Posuďte, nakolik se humanitní koncepce národa objevuje v současné české politice.
15)Uveďte konkrétní doklady Masarykova tvrzení, že národ může zvítězit jen převahou ducha.
16)Posuďte, zda je pro naši zemi důležité hledat odpověď na Masarykovu otázku po smyslu
českého národa.
17)Je humanitní koncepce národa jen specificky česká (nebo slovanská), nebo ji lze doporučit všem
národům?
Slovníček
barbarství – primitivnost, likvidace kulturních hodnot
člověckost – lidskost
dogmatismus – nepřemýšlivé lpění na stanovených názorech
genia – zde ducha
humanitní – zde vycházející ze zásad humanity – lidskosti, úcty k druhému člověku, lásky (tedy humánní), v
současnosti spíše vycházející z věd o člověku
humánní – lidský, respektující jedinečnost konkrétního člověka
integrální – nedílný
minulý věk – minulé století, zde 18. století (text je z r. 1895)
obrozenský – související s národním obrozením
prozřetelnost boží – Boží vůle, Boží řízení událostí světa
samobytný – autonomní, nezávislý
solidarita - sounáležitost
státoprávní – související s právním vymezením státu
strategie – řízení činnosti k předem určenému cíli
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 13.8. 2013. Tomáš Garrigue Masaryk po příjezdu do Prahy 21. prosince 1918. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Tom%C3%A1%C5%A1_G_Masaryk1918.jpg?uselang=cs
Obr.2 (na s.3): Staženo 13.8. Erazim Kohák 22. dubna 2010. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Erazim_Koh%C3%A1k_-_portr%C3%A9t.jpg
3
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách
J E AN - F R A N Ç O I S L Y O T A R D
„O P O S T M O D E R N I S M U“
♣
LYOTARD, Jean-Francois. O postmodernismu: Postmoderno
věnované dětem. Postmoderní situace. 1. vyd. Přel. Jiří
Pechar. Praha: Filosofický ústav AV ČR, 1993, 206 s. ISBN
80-700-7047-1. Citováno ze s. 176 n. („Postmoderní situace“,
kap. 14. Legitimizace paralogií“).
Uznání heteromorfnosti řečových her je prvním krokem
v tomto směru. Předpokládá samozřejmě vzdát se teroru, který
postuluje a pokouší se realizovat jejich izomorfnost. Druhým
krokem je pak zásada, že pokud tu je konsensus o pravidlech
Obr. 1: Lyotard
definujících každou hru a „tahy“, které se v ní dělají, tento
konsensus musí být lokální, to znamená doložený aktuálními partnery a nevylučující případné
odvolání. Tím je dána orientace na mnohost metaargumentací konečné povahy, jinak řečeno: na
časoprostorově omezené argumentace týkající se metapreskripcí.
Tato orientace odpovídá vývoji společenských interakcí, při němž v profesionálních,
afektivních, sexuálních, kulturních, rodinných i mezinárodních otázkách stejně jako v záležitostech
politických dočasná úmluva fakticky nahrazuje trvalou instituci. /.../
♣
BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 1. vyd. Přeložil Miloslav Petrusek. Praha:
Sociologické nakladatelství, 1995, 165 s. ISBN 80-858-5012-5. Citováno ze s. 151 (kap. „Zjevená
morálka“).
Situace, v níž jsme se v postmoderní době ocitli, je ale ještě horší než ta, jíž nás strašili
moderní budovatelé a opěvovatelé rozumného řádu. Dnešní hrůzy jsou zcela jiného řádu a rozměru.
Dnes stojíme tváří v tvář situaci, kterou jsme se nenaučili si představovat ani v nejhorších nočních
snech: je to situace, v níž je zpochybněn nikoliv ten či onen zákon a nikoliv ten či onen
zákonodárce (samozřejmě s tím, že je lze zastoupit jiným zákonem a jiným zákonodárcem), ale
neguje se zákonodárství jako takové, popírá se možnost a potřeba stanovování principů a zásad.
Džungle zbavená všech zákonů, dokonce i zákona džungle... Morálka bez etiky... Dnes se na
obzoru rýsuje nikoliv ona dávná, nepříjemná, ale z moralizujících podobenství a vyprávění nám
dobře známá možnost jiné, horší morálky, morálky založené na špatně vybraných, zpátečnických,
falešných, nezobecnitelných, protirozumových a co do důsledků zhoubných principech. Na obzoru
se rýsuje perspektiva společnosti b e z morálky! /.../
1
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách
Otázky a úkoly k prvnímu textu
1)Co je pro autora nejhorším terorem? Uveďte příklad takového
jednání.
2)Na čem mají být založena pravidla v postmoderní společnosti?
Srovnejte je s pravidly společnosti moderní.
3)Co autor tvrdí o všem, co je trvalé nebo univerzální? Proč?
4)Jakou platnost mají dohody uzavřené v postmoderní společnosti?
5)Uveďte alespoň pět příkladů konsensů splňujících autorovy
požadavky. Každý příklad musí být z jiného druhu interakcí
uvedených ve druhém odstavci.
6)Všimněte si slova, které Lyotard napsal kurzívou. Posuďte,
nakolik je toto slovo v souladu s autorovou představou
o konsensu v postmoderní situaci.
7)Lze aplikovat požadavky postmodernismu na postmodernismus
Obr.2: Bauman v roce 2005
samotný? Proč?
8)Posuďte text z hlediska čtenářského komfortu. Svá tvrzení zdůvodněte.
Otázky a úkoly k druhému textu
9)Čím nás podle Baumana strašili zastánci moderní společnosti? Uveďte konkrétní příklad
takového strašení.
10)Proč je pro Baumana nastalá situace nejhorším nočním snem?
11)Vysvětlete autorův pojem „morálka bez etiky“.
12)Uveďte nějaký konkrétní příklad jednání a jeho zdůvodnění podle morálky bez etiky.
13)Pokuste se najít nějaký příklad autorem zmíněných moralizujících podobenství.
14)Jaké principy budou podle Baumana řídit postmoderní morálku? Opět se pokuste objevit alespoň
tři příklady takových principů.
15)Nemůže být Baumanův postoj odmítnut jako další příklad dobového strašení o cestě do pekla
(ve stylu naříkání na zkažený svět a zkaženou mládež)? Proč?
Otázky a úkoly k oběma textům
16)Porovnejte oba texty z hlediska postoje k postmoderní společnosti. Který z autorů postmoderní
situaci odmítá a který ji propaguje?
17)Co autory vedlo k jejich odlišným postojům? Čím argumentují?
18)Se kterým z textů více souhlasíte a proč?
Otázky k přemítání
19)Je postmoderní situace skutečnost? Proč? Pokud ano, jak se v ní máme chovat? Proč?
20)Ukažte na díle na obr. 3 některé z rysů postmoderní situace.
21)Ukažte na českém postmoderním umění některé z rysů postmoderní situace.
22)Jak se podle vás bude vyvíjet svět po postmoderní situaci? Proč právě tak?
2
Observátor : (19) Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách
Obr. 3: Magdalena Abakanowicz:
Nerozpoznaní
Slovníček
afektivní – zde pocitový
časoprostor – místo a doba (zde nikoli ve fyzikálním
významu)
definující – vymezující
etika – zde nauka o jednání podle univerzálních (obecných)
hodnot
fakticky – skutečně, vlastně
heteromorfní – různorodý, mnohotvarý
izomorfní – jednolitý, stejnorodý
kampaň – velká organizovaná akce bojující za určitý názor
konsensus – souhlas, shoda v názorech
metaargumentace - „nadzdůvodňování“, odůvodňování
nejzákladnějších pravidel
metapreskripce – vyšší předpis pravidel
modernita – fáze vývoje společnosti založená na víře ve vědu
a pokrok
moralizující – předepisující, co je v souladu se společenskými
hodnotami (co je správné)
negovat – popřít, odmítnout
instituce - zřízení
interakce- vzájemné působení, součinnost
legitimizace – proces získání oprávnění, potvrzování, uzákonění
lokální – místní
morálka – systém hodnot a pravidel uznávaných jednou společností
orientace - směřování
paralogie – protimluv, nesmysl
perspektiva – výhled do budoucna, naděje
podobenství – parabola, konkrétní příběh s obecným poučením
princip – základní pravidlo
profesionální – zde týkající se povolání
postmoderní – přicházející po období modernity
postulovat – požadovat, vyhlašovat jako normu
realizovat - uskutečnit
řečová hra – Wittgensteinův výraz označující způsob mluvy i myšlení spojený s určitou skupinou
lidí, dobou nebo situací (srov.: diskurz, epistémé, paradigma, dílčí racionalita)
teror – zastrašování, útlak
Zdroje obrázků
Obr.1 (na s.1): Staženo 19.8. 2013. Jean – François Lyotard na portrétní fotografii. Jako zdroj uveden Bracha L.
Ettinger. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jean-Francois_Lyotard_cropped.jpg
Obr.2 (na s.2): Staženo 19.8. 2013. Polský sociolog Zygmunt Bauman v roce 2005 ve Varšavě. Autorem fotografie
Mariusz Kubik. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zygmunt_Bauman_by_Kubik.JPG
Obr.3 (na s.3): Staženo 19.8. 2013. Socha polské sochařky Magdaleny Abakanowicz „Nerozpoznaní“. Umístěna v
Citadele v Poznani. Dostupné pod licencí Creative Commons na této adrese:
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Abakany_Cytadela_Poznan.jpg
Námět ke studiu
GRENZ, Stanley J. Úvod do postmodernismu. 1. vyd. Překlad Alena Koželuhová. Praha: Návrat
domů, 1997, 199 s. ISBN 80-854-9574-0.
3
Download

OBSERVÁTOR aneb UVÁDĚNÍ DO ČETBY