AKTIVA A JEJICH STRUKTURA, OCEŇOVÁNÍ
5.4 ZÁSOBY - podstata, charakteristika, oceňování,
postupy účtování, vykazování v rozvaze, odlišnosti vůči
mezinárodní regulaci dle IAS/IFRS.
Podstata a charakteristika zásob
Zásoby v rozvaze vykazujeme jako položku oběžných
aktiv (charakteristika oběžného majetku => podnik za
peněžní prostředky získává materiál, aby se přeměnil za
výrobky a následně byla realizací získána větší hodnota
peněžních prostředků). Účelem zásob je buď jejich
využití ve výrobě výrobků nebo jsou objektem obchodní
činností.
Zásoby mají převážně krátkodobý charakter a mezi
oběžným majetkem jsou považovány za nejméně
likvidní. Zdrojem financování mohou být jak vlastní, tak
cizí zdroje.
Druhy zásob
Zásoby můžeme rozdělit na nakupované (materiál, zboží,
event. zvířata) a na vytvořené vlastní činností (výrobky,
polotovary, nedokončená výroba, zvířata).
Oceňování zásob
Ocenění pořizovací cenou – nakupované zásoby
(pořizovací cena + náklady související s pořízením =>
náklady na přepravu, provize, clo, pojistné…)
Ocenění reprodukční pořizovací cenou – zásoby
vlastní výroby, zásoby darované, nalezené, získané jako
odpad, vložené společníky
Vlastními náklady – nedokončená výroba, polotovary,
výrobky
Postupy účtování zásob
Existují dva základní postupy účtování o pořízení a
výdeji materiálu, označují se jako způsob A a způsob B.
Při způsobu A se účtují přírůstky materiálu nebo
zboží prostřednictvím účtů účtové skupiny 11 –
Materiál, resp. účtové skupiny 13 – Zboží, a to podle
konkrétně zvolené metodiky v dané účetní jednotce.
111 – pořízení materiálu
112 – materiál na skladě
131 – pořízení zboží
132 – zboží na skladě a v prodejnách
Při způsobu B se nákupy materiálu nebo zboží účtují
přímo do spotřeby (tzn. na vrub nákladů), jejíž výše se
upraví podle skladové evidence zásob na konci účetního
období.
Pokud účetní jednotka zvolí pro postupnou tvorbu
pořizovací ceny nakupovaných zásob účty kalkulační (tj.
účty 111 – pořízení materiálu, 131 – pořízení zboží), pak
se k rozvahovému dni provedou uzávěrkové účetní
operace tak, aby tyto kalkulační účty nevykazovaly
konečný zůstatek.
Účetní jednotka zaúčtuje materiál nebo zboží, k němuž
obdržela účetní doklady, avšak nedošlo k přejímce
nakupovaných zásob, jako materiál nebo zboží na
cestě. Pokud k rozvahovému dni byl převzat nakupovaný
materiál nebo zboží, avšak dosud nebyly přijaty
související účetní doklady, z důvodu věcné a časové
souvislosti účetní jednotka zaúčtuje na základě smluv,
dodacích listů či jiné dokumentace nevyfakturované
dodávky jako dohadné závazky vůči dodavatelům.
Ve skladové evidenci lze oceňovat zásoby ve
- skutečné pořizovací ceně (pro každý druh materiálu
s určitou cenou se vytvoří samostatná skladová karta
zásob)
- skutečné ceně pořízení (podobné jako při ocenění
skutečnou pořizovací cenou, rozdílnost pořizovacích cen
je dána především vedlejšími náklady souvisejícími
s pořízením zásob)
- pevně stanovené pořizovací ceně (účetní jednotka si
na základě prognózy vývoje cen pro jednotlivé druhy
materiálu stanoví pevnou cenu a v této ceně účtuje o
pohybu zásob)
- pevně stanovené ceně pořízení
Ve finančním účetnictví nejspíše na analytických účtech
se odděleně vedou odchylky představující rozdíl mezi
skutečnou cenou pořízení a skutečnou pořizovací cenou
(skutečné náklady s pořízením související), mezi pevně
stanovenou a skutečnou pořizovací cenou nebo mezi
pevně stanovenou cenou pořízení a odchylkou od
skutečné ceny pořízení a skutečné náklady s pořízením
související.
Výdeje zásob jsou oceňovány skutečnou pořizovací
cenou, lze využít metody FIFO, nebo průměrnou
pořizovací cenu (vážený aritmetický průměr, který se
počítá při každém pohybu ve skladu nebo za určité
období; doporučuje se, aby období nebylo delší, než
jeden měsíc). Jako o aktivaci (přírůstek aktiva, vznik
výnosu) lze účtovat v případě vlastní výroby materiálu či
zboží.
Vznik zásob vlastní výroby se promítá do výnosů, ke
snížení výnosů dochází při přeměně v jinou jejich složku
nebo při vyskladnění z důvodů prodeje výrobků.
Účtování prodeje zásob se skládá ze dvou operací, a
tedy dvou účetních zápisů, a to vyskladnění zásob –
úbytky zásob pořizovaných od externích dodavatelů
s promítnutím do nákladů, a vyúčtování (vystavená
faktura, příjmový pokladní doklad) vznik pohledávky
nebo přírůstek peněžních prostředků a vykázání tržeb
z prodeje ve výnosech.
Inventarizační rozdíly charakteru mank, přebytků, škod
na zásobách ovlivňují provozní náklady, provozní
výnosy. V případě, kdy rozdíly zjištěné při inventarizaci
vznikly ve stejném inventarizačním období prokazatelně
neúmyslnou záměnou jednotlivých druhů zásob, lze
provést vzájemné zúčtování mank a přebytků a zaúčtovat
až konečný výsledek. Inventarizační rozdíly se zaúčtují
do toho účetního období, za které se provádí
inventarizace. Tím se získá soulad stavu v účetnictví se
skutečností.
K vyjádření
reálného
ocenění
zásob
zejména
k rozvahovému dni slouží opravné položky, které
vyjadřují dočasné (přechodné) snížení hodnoty zásob
účtované nepřímo k majetkovému účtu a souvztažně
ovlivňují při jejich vzniku i výši nákladů.
Download

blokA_otazka5d.pdf