HORNICKÉ listy
časopis zaměstnanců Skupiny SD  ročník XIX.  číslo 2  duben 2011
Ženy ve Skupině SD
Nevšední směna Jiřiny Malé
editorial
Milí čtenáři,
právě se k vám dostalo druhé letošní číslo Hornických listů. Stalo se
tradicí, že se na jaře v jejich obsahu
vždy zaměřujeme na ženy, naše kolegyně ze Skupiny SD, a jinak tomu
není ani letos. Ve většině rubrik máte
možnost se setkat s ženami nejrůznějších profesí a z nejrůznějších
provozů. Dalším tématem, kterému
se věnujeme, je bezpečnost a hygiena práce. V této oblasti dosahují
Severočeské doly stabilně vynikajících výsledků. Můžete se o tom na
stránkách tohoto čísla přesvědčit.
Nechybí ani aktuality a nejdůležitější informace z obou těžebních lokalit
SD i z MIBRAG.
Počínaje minulým číslem jsme
distribuovali Hornické listy také přímo na vrátnicích v DB a DNT tak,
aby byly dostupnější pracovníkům
z provozu. Potěšil nás zájem o časopis a ještě více pak vaše vesměs pozitivní reakce včetně námětů a tipů,
kterými se budeme inspirovat.
Od dubna mají Hornické listy
novou předsedkyni redakční rady
Jaroslavu Šťovíčkovou, specialistku odboru strategie a komunikace
a dlouholetou aktivní členku redakční rady. Dosavadní předseda
Zdeněk Brázda odešel do důchodu,
ale v žádném případě nehodlá polevit ve svých tvůrčích aktivitách. Patří
mezi ně i rubrika Hornické tradice,
kterou pravidelně připravuje. Přínos
Zdeňka Brázdy pro Hornické listy
je nesporný. Byl u úplných začátků
a výrazně ovlivňoval jejich vývoj až
do dnešní podoby. Za to všechno
patří Zdeňkovi velké PODĚKOVÁNÍ!
Věřím, že v aktuálním vydání vašich Hornických listů najdete spoustu zajímavých informací, a těším se
na další setkání v polovině června.
Tomáš Vrba
šéfredaktor
obsah
3 slovo ředitele
Jiří Zahradník
4 hlavní téma
Ochranná opatření pro obce sousedící s DB
strana 6
strana 18
6 aktuality
Rekonstrukce ZP 6 600.20/Z 96
Havárie rýpadla KU 300.13/K 71
Benefity zaměstnanců SD v číslech
Revize na třetím skrývkovém řezu DNT
Známe letošní Čézary
Jaká bude výroční zpráva 2010?
SD – 1. strojírenská chystá modernizaci drtiče
12 svět dolů
Informační centrum SD připraveno
Odborníci z univerzit hodnotili rekultivační
akce v okolí DB
Naše rekultivační lesy pomáhají
dýchat Ústeckému kraji
Odvodňování na DB
Uplynulý rok u hasičů na DNT
Pracovní úrazovost v roce 2010
22 pracovní den
Nevšední směna Jiřiny Malé
24 naši zaměstnanci
Jarní fárání žen na DNT
Jubilanti Skupiny SD
Ženy v typicky mužských profesích
Josef Pouba: Šachtu mám hluboko pod kůží
strana 24
32 velkostroje pro povrchové dobývání
ZP 5 500/Z 79
36 takoví jsme byli
Miroslava Chodounská
37 z odborů
Týden zimních radovánek
38 informace
Kvalita – klíčové heslo společnosti MIBRAG
40 z míst kde žijeme
Ženy na radnici
strana 30
HORNICKÉ listy 2/2011
42 pomáháme
43 sport
44 hornické tradice
46 tip na výlet
Klášterec nad Ohří jako lázně
časopis zaměstnanců Skupiny SD
VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba REDAKCE: Svatava Brožíková ADRESA
REDAKCE: Hornické listy, 5. května 213, 418 29 Bílina, e-mail: [email protected], [email protected] REDAKČNÍ RADA: Předsedkyně: Jaroslava Šťovíčková;
členové: Svatava Brožíková, Vladimír Budinský, Jiří Dubiczki, Ivan Koukol, Rudolf Kozák, Jiřina Leónová, Jiří Martykán, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek,
Pavel Vocásek. Číslo registrace MK ČR E 13126 TISK: TISKÁRNA K&B, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO-PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 2/2011: 12. 4. 2011
UZÁVĚRKA ČÍSLA 3/2011: 10. 6. 2011. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.sdas.cz a intranetu SD a. s.
Propad cen elektřiny způsobil v roce 2010
pokles cen energetického uhlí. V rámci programu
Nová vize Skupiny ČEZ jsou proto hledány úspory
provozních nákladů a výdajů směrovaných mimo skupinu.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři Hornických listů,
kalendářní rok 2010 je za námi a finalizují se činnosti na uzavření roku 2010
i z pohledu účetního výkaznictví a sestavení zpráv pro jediného akcionáře tj.
ČEZ, a. s.
Rok 2010 byl z hospodářského hlediska poznamenán stále probíhající
finanční krizí. Většina naší produkce je
navázána na výrobu a cenu elektrické
energie. Propad cen elektřiny způsobil
pokles cen energetického uhlí a došlo
tak meziročně k poklesu tvorby čistého zisku o 8 %. Celková výše čistého
zisku dosáhla 2 261 mil. Kč (stanoveno podle českých účetních standardů)
resp. 2 368 mil. Kč (stanoveno podle
mezinárodních účetních standardů).
Na základě rozhodnutí jediného akcionáře bude provedeno rozdělení zisku
s přepokládaným přídělem do sociálního fondu (dle kolektivní smlouvy), na
dividendy pro akcionáře (ČEZ, a. s.)
a je uvažováno i s využitím části nerozděleného zisku jako se zdrojem
financování rozsáhlé investiční výstavby. Mimo dodávku nového velkostroje KK 1 300 na Doly Bílina se jedná
především o realizaci tzv. ochranných
opatření, ke kterým jsme se zavázali při
procesu povolování hornické činnosti
na Dolech Bílina na období 2010–2030.
V roce 2010 bylo na investiční výstavbu
vynaloženo 4 084 mil. Kč. V roce 2011
jsme redukovali investiční výstavbu na
nejnutnější akce potřebné k zajištění
provozu, a přesto očekáváme investiční výstavbu na stejné finanční úrovni
jako v roce 2010. V oblasti provozních
nákladů se nám nedaří zcela eliminovat
pokles tržeb a očekáváme další pokles tvorby zisku. Na základě situace
na trhu s elektrickou energií, potažmo
i s energetickým uhlím, vznikl ve Skupině ČEZ program Nová vize. V rámci
tohoto programu jsou hledány další
úspory provozních nákladů a především je věnována pozornost výdajům,
které jsou směrovány mimo Skupinu
ČEZ. Tímto opatřením se sleduje, aby
co nejvíce finančních prostředků bylo
uvnitř skupiny a udržovalo se úvěrové
zatížení Skupiny ČEZ na úrovni, která
nezhorší hodnocení Skupiny ČEZ z pohledu finančních analytiků. Od tohoto
hodnocení společností se odvíjí nejen
zájem investorů o akcie, dluhopisy atd.,
ale i banky tomuto hodnocení přizpůsobují svoji ochotu půjčovat peníze,
včetně stanovení výše úroku. Prostřednictvím kurzu akcií vzniká tzv. tržní
hodnota společnosti a ta je zase jedním z měřítek úspěšnosti firmy.
Vážení, v roce 2011 nás čeká mnoho práce, abychom udrželi společnost
Severočeské doly a. s. finančně silnou,
nadále budovali společnost, která je
zárukou spravedlivého chování k okolí,
přispívá k rozvoji regionu, tedy společnost, na kterou jsme právem hrdi.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem
zaměstnancům, kteří se podíleli na dosažení výsledků roku 2010.
Zdař Bůh!
Jiří Zahradník
finanční ředitel
2/3
slovo ředitele
hlavní téma
Pokračuje realizace ochranných opatření
pro obce sousedící s provozem Dolů Bílina
1
HORNICKÉ listy 2/2011
2
3
4
Zemní val a stěna v Braňanech
Na začátku loňského roku byla
v Braňanech zahájena realizace ochranných opatření. Mohutné těleso valu
rychle přibývalo. Na jeho výstavbu se
používaly zeminy ze spodních partií
prvního skrývkového řezu lomu Bílina.
Ještě v loňském roce dosáhl val projektovaných rozměrů (celková délka 798 m,
průměrná šířka paty 43,5 m, v koruně
pak 6 m). Svahy valu jsou osázeny vhodnými typy dřevin a po celé délce koruny
vede polní cesta, z níž se nabízí dokonalý výhled na obec, ale i opačným směrem na provoz Dolů Bílina. Ochranný
val není jediným opatřením budovaným
v Braňanech kvůli výraznému snížení
rušivých dopadů postupu skrývkových
a těžebních operací DB. Zároveň s valem byla postavena protihluková stěna
z ocelové konstrukce (celková délka
217,5 m, výška 11 m). Ke zlepšení životního prostředí jistě přispěje také dosadba
zeleně v prostoru bývalé výsypky Svoboda. Protože výstavba valu probíhala
podle plánovaného harmonogramu, už
v květnu zde proběhne kolaudační řízení.
Zelená stěna
v Mariánských Radčicích
Také v Mariánských Radčicích se
začalo v dostatečném předstihu (září
2010), než se k obci přiblíží budoucí těžební linie lomu Bílina, s realizací komplexu ochranných opatření zmírňujících
vliv báňského provozu. Jako první byla
postavena zelená stěna (celková délka
250 m, výška 10 m). Stěnu tvoří nosná
ocelová konstrukce se sloupy zakotvenými do betonových patek. Letos
na jaře se začalo s výsadbou stále zelených rychle rostoucích rostlin a také
ochranného zeleného pásu, který dotvoří pohledovou clonu vůči lomu Bílina.
Dokončení zelené stěny se předpokládá
letos v listopadu. I v Mariánských Radčicích se počítá s realizací celé řady
ochranných opatření. Bude mezi ně patřit retenční nádrž spolu s úpravou Radčického potoka, vodní plocha s možným rekreačním využitím či soustava
cyklostezek.
Protihluková stěna v Ledvicích
Komplex výstavby ochranných opatření kolem Dolů Bílina se týká také města Ledvice, těsně sousedícího s provozem úpravny uhlí. S první etapou
– ochrannou zelenou stěnou u Jiráskovy
ulice – se začalo už v roce 2009. Letos
v březnu se naplno rozeběhly práce na
postavení protihlukové stěny. Tato nová
protihluková stěna bude kopírovat polohu stávající, už nevyhovující dřevěné
stěny. Parametry nové stěny jsou následující: celková délka 238 m, kdy 180metrová podélná část kopírující kolejiště
úpravny uhlí bude 8 m vysoká, a příčná
část, oddělující město Ledvice od stanoviště nakládky mouru, dosáhne výšky
7 m. Obě části budou postaveny z kvalitních moderních materiálů s lepšími
zvukově izolačními vlastnostmi. Betonové vícevrstevné panely potažené vrchní
zvukově absorpční pórovitou vrstvou
budou esteticky prostřídány s protihlukovými čirými panely z plexiskla. Betonové panely stěny budou bezprostředně po dokončení ozeleněny popínavými
rostlinami. Stejně tak prostor mezi stěnou a obcí bude osázen zelení. Vše by
mělo být dokončeno v listopadu 2011.
Veškerá ochranná opatření v okolí DB
realizuje dceřiná firma SD – Rekultivace,
která se úspěšně podílí na řadě projektů
k obnově krajiny dotčené těžbou uhlí na
obou lokalitách mateřské společnosti
Severočeské doly.
text: Tomáš Vrba
foto: Ondřej Jungmann, Tomáš Vrba
1 Rozměr tělesa ochranného valu a stěny u obce Braňany je dobře patrný z leteckého snímku z dubna 2011.
2 Protihluková stěna z ocelové konstrukce u Braňan (březen 2011).
3 Hloubení vrtu pro usazení jedné z 61 pilot protihlukové stěny v Ledvicích (březen 2011).
4 Část 250 m dlouhé a 10 m vysoké konstrukce budoucí zelené stěny u Mariánských Radčic (duben 2011).
4/5
Ještě během předjaří, jakmile počasí dovolilo, se rozeběhly na
plné obrátky v obcích těsně sousedících s Doly Bílina stavební
a rekultivační práce na systému ochranných opatření, které
po svém dokončení budou eliminovat vliv hornické činnosti
na život obyvatel Braňan, Mariánských Radčic a Ledvic.
aktuality
Benefity zaměstnanců SD v číslech
REKONSTRUKCE
ZP 6 600.20/Z 96
I letos jsme získali informace o tom, jaké byly v uplynulém
roce benefity zaměstnanců poskytované mimo vyplácení
mzdy. Určitě vás bude zajímat také členění těchto výdajů.
V dubnu dokončila dceřiná společnost PRODECO rekonstrukci
hydrauliky a elektrického zařízení
zakladače ZP 6 600.20/Z 96 na
Dolech Bílina. Kromě kompletní výměny elektrického vybavení
získala posádka nové kabiny vybavené moderními řídícími prvky.
Obsluhu stroje usnadní také centrální mazací systém. Důkladná
rekonstrukce probíhala od září
2010 přímo v provoze u PD 33.
V květnu odkráčí Z 96 na místo
svého nasazení na čtvrtou etáž
vnitřní výsypky, kde ho po dobu
rekonstrukce zastoupil zakladač
ZPDH 6 300.1/Z 102.
Vedle mzdy, která tvoří základní příjem zaměstnance, je zaměstnavatelem poskytována řada dalších plnění
– benefitů. Nezahrnují se do mzdy, ale
příjmem zaměstnanců, většinou v nepeněžní formě, jsou. Některá z těchto
plnění vyplývají ze zákonných předpisů,
ale většina z nich je poskytována nad
rámec zákonné povinnosti na základě
sjednání v kolektivní smlouvě a zjednodušeně jsou označována jako zaměstnanecké benefity. Nejvyšší částka byla
HAVÁRIE RÝPADLA
KU 300.13/K 71
Mimořádnou událost zaznamenali 15. února na skrývkovém řezu
Provozu lom DB, na rozhraní uhelné sloje a skrývkového nadloží. Při
těžbě zde došlo ke skluzu zeminy
z čelního svahu. Uvolněný blok
skrývkového řezu poškodil špičku
kolesového výložníku a kabinu řidiče, který stejně jako ostatní členové posádky vyvázl bez zranění.
Bezprostředně po havárii začala
SD – 1. strojírenská s opravami
poškozeného stroje, včetně montáže nové kabiny. Od 25. března je
KU 300.13/K 71 opět v provoze.
text a foto: Tomáš Vrba
v roce 2010 vyčerpána na příspěvky na
penzijní připojištění a životní pojištění,
které čerpá více než 86 % zaměstnanců. Je potěšující, že většina spořících
zaměstnanců využívá maximální částku ve výši 1 000 Kč měsíčně. S příspěvkem zaměstnavatele se úspory
zaměstnance zdvojnásobí. Stravování
je dalším významným benefitem, který
mohou zaměstnanci využívat. Za jedno
standardní jídlo zaplatí zaměstnanec
16 Kč, což činí zhruba 1/5 celkové ceny
jídla. V průměru činil v roce 2010 příspěvek na stravování více než 8,8 tis.
Kč na zaměstnance. Za zmínku pak jistě stojí také nepeněžní poukázky, které
byly v roce 2010 zaměstnancům poskytnuty již třetím rokem a přes široké
možnosti uplatnění jich je více než 80 %
využíváno za účelem podpory zdraví,
což byl jeden z cílů při jejich zavádění. V roce 2010 obdržel každý zaměstnanec nepeněžní poukázky ve výši
2 000 Kč. Celkem pak bylo v roce 2010
na další plnění – benefity – vynaloženo
v průměru 30 tis. Kč na zaměstnance,
resp. 2,5 tis. Kč/měs.
text: Kamila Hauptvogelová
foto: Tomáš Vrba
Výdaje na zaměstnance v roce 2010
penzijní připojištění a životní pojištění
stravování
kultura, rekreace, zdraví, sport
ochranné a mycí prostředky
vzdělání
doprava
ochranné nápoje
příspěvky odborovým svazům
smluvní pojištění
dary, sociální výpomoci
0
2 000
4 000
6 000
8 000
10 000
Demontáží drobného strojního
a elektro vybavení se 1. dubna
uzavřela dlouhodobá spolehlivá
služba rýpadla KU 800.8/K 77
na skrývce S2 Dolů Nástup
Tušimice. Držitel řady rekordů
v těžbě nadložních hmot
bude nyní na montážním
místě Březno sloužit jako
případná rezerva náhradních
dílů pro další, podstatně
Členové posádky KU 800.8/K 77 na montážním místě Březno bezprostředně
po dokončení transportu: (zleva dole) Václav Zícha, Petr Bulín;
(zleva nahoře) Radek Koperwas, Jaroslav Mojžíš a Milan Brabec.
mladší, rýpadlo řady KU 800.
za 123 805 hodin provozu. Celkem
jedenáctkrát překročilo hranici 10
mil. m3 roční těžby. Historicky nejvíc to bylo v roce 2004, kdy vytěžilo 11 682 738 m3 nadložních zemin.
Rýpadlo přitom pracovalo v komplikovaných podmínkách s častým
výskytem pevných poloh pelosideritických čoček. Od roku 2006 bylo
spolu s ním na druhém skrývkovém
řezu nasazeno rýpadlo nové generace
SchRs 1 320/K 10. K 77 bylo v provoze
Uničovská kolesová rýpadla patří
mezi nejrozšířenější dobývací stroje
používané tuzemskými hnědouhelnými společnostmi. Výjimkou nebyly
ani DNT, kde bylo první rýpadlo tohoto typu, KU 800.6/K 72, v provoze
od roku 1976. O tři roky později (1979)
k němu přibylo KU 800.8/K 77, které
poslední kubíky z druhého skrývkového řezu odtěžilo až 8. října loňského
roku. Za dvaatřicet let služby odtěžilo 268 675 231 m3 těžených hmot
i nadále až do loňského podzimu. Letos od ledna do března pak odkráčelo
zhruba 3km trasu na montážní místo
Březno. Transport bezproblémově
prošel všemi nástrahami cesty, jako
byly bahnitý terén či vedení vysokého
napětí. Výjimečnému velkostroji, který
se nesmazatelně zapsal do historie
povrchové těžby na Tušimicku, bude
věnována příloha letních Hornických
listů.
text a foto: Tomáš Vrba
Bezpečnost práce v Severočeských dolech
Přehled počtu pracovních úrazů na SD za březen 2011
a porovnání se stejným obdobím loňského roku:
březen
Počet
evidovaných
úrazů
2011
2010
DB
5
4
DNT
6
Správa a.s.
SD a.s.
Rozdíl
Počet úrazů
se záznamem
Rozdíl
2011
2010
1
2
1
1
7
-1
4
3
1
1
0
1
12
12
0
7
Přehled počtu pracovních úrazů na SD
v kumulaci od počátku roku 2010:
leden
až
březen
Počet
evidovaných
úrazů
2011
2010
DB
19
19
1
DNT
18
1
0
Správa a.s.
5
2
SD a.s.
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce s lokalizací, kde k pracovnímu úrazu došlo.
Rozdíl
Počet úrazů
se záznamem
Rozdíl
2011
2010
0
5
6
-1
13
5
7
6
1
1
1
0
1
1
0
38
33
5
13
13
0
6/7
KU 800.8/K 77: po dvaatřiceti letech vyřazeno z provozu
aktuality
Na třetím
skrývkovém řezu
DNT probíhá revize
Pohled na zakladač ZPDH 6 300/101
a výstavbu odtahového dopravníku PD 219.
HORNICKÉ listy 2/2011
Od letošního února probíhá na úseku Skrývka 1 – 3 revize spojená s otočením pásových dopravníků (PD) přes
vytvořené severní závěrné svahy lomu Libouš. Přeložením odtahových PD, z východní demarkace lomu na severní
závěrné svahy, se uvolní prostor stávající demarkace uhelných řezů pro budoucí vstup dobývací technologie
provozu lom do lokality Libouš II sever. Zahájení této odstávky bylo podmíněno dosypáním úpadní etáže výsypky
3. skrývkového řezu (3. SŘ) z PD 258 až na severní svahy, a dále také vytvořením závěrného svahu lomu v místě
budoucího postavení poháněcí stanice (PS) 256. Oproti původnímu předpokladu odstávky (začátek tohoto roku)
došlo, vzhledem k mimořádné těžbě uhlí během prosince a ledna, k nedosypání výsypky a tím i prodloužení těžby
3. SŘ. Na nižším těžebním výkonu technologického celku se negativně podílel ráz počasí na přelomu roku.
Něco málo z historie
postupů těžby řezu
Dosypáním úpadní etáže výsypky byl
dokončen sedmnáctiletý postup řezu na
sever ke Krušným horám. Zahájen byl
v roce 1994 nasazením nového rýpadla
KU 800.20/106 na 4. SŘ úseku Libouš 4,
který vznikl přerozdělením výšky 3. SŘ
úseku Libouš 3 – z důvodu nárůstu
mocnosti nadloží uhelné sloje. Prakticky
4. SŘ nahradil 3. SŘ při „uvolňování“ hlavy uhelné sloje před postupem porubní
fronty uhelného lomu. Během roku 1994
rýpadlo KU 800.20/106 provádělo sesyp
těžené skrývky na výsypku úseku Libouš 3 (zakladač ZP 6 600/83). Od roku
1995 již se skrývka zakládá na vlastní
výsypku se zakladačem ZP 6 800/100
(v květnu 2000 byl nahrazen nově postaveným zakladačem ZPDH 6 300/101).
Z důvodu postupného snižování mocnosti nadložních jílovců, v souvislosti
s elevací uhelné sloje na krušnohorském
krystaliniku, se od roku 2004 stává 4. těžební řez prakticky 3. těžebním řezem
skrývky Libouš.
Během let se podstatně mění i délka
porubní fronty vzhledem ke geometrii
tvarování severního závěrného svahu
lomu Libouš. Z původní délky fronty 2 700 m v roce 1996 se dostala na
800 m v roce 2011. Během let rýpadlo
vytvářelo pracovní pláň přibližně na horizontu (směr Z – V), a to: rok 1996: 246–
233 m n. m., rok 2000: 237–227 m n. m.,
rok 2011: 265–252 m n. m. Těžební postup skrývkového řezu byl převážně
paralelně na sever s vytvářením výškových a hloubkových řezů. Uhlí v postupu
bylo dopravováno přes pásovou lávku
PD 259 na 1. uhelný odtah lomu pomocí
zde umístěného shazovacího zařízení.
Zakládání výsypky do úpadních a dovrchních etáží probíhalo na různých výškových horizontech s postupným zaklesáváním pláně k severu (rok 1996 směr
Z – V: 275 – 263 m n. m., rok 2000 směr
Z – V: 264 – 238 m n. m., rok 2011 směr
S – J: 243 – 230 m n. m.). Technologicky
bylo zakládání v některých letech velmi
náročné vzhledem k morfologii a úklonu
podložky uhelné sloje k severu. V posledních letech se západní část výsypky
zakládala do dvou výsypkových stupňů
(oblast u kralupské poruchy).
Pro vlastní propojení výsypky Libouš
na severní svah lomu, bylo nutné během
roku 2010 vějířovitě přestavovat PS 258
a prodloužit tento dopravník na konečnou
délku 900 m. Zakládaly se pouze úpadní
Rozsah prací při odstávce
technologického celku
Revize technologického celku 3. SŘ
(v termínu 17. 2. až 6. 4.) je vzhledem ke
kompletnímu přesunu PD využita pro
modernizaci řídícího systému technologie 8 sekcí dopravníků. Akci pro DNT
dodavatelsky zajišťuje SD – 1. strojírenská. Na PS dojde k náhradě stávajícího
řídícího systému ZAT (na skrývce DNT
se využíval od konce 80. let 20. stol.)
za moderní sofistifikovaný systém Allen
Bradley. Během úprav na jednotlivých
PS se mění VN/NN rozvodny, řídící automat a kabeláže. Přechází se na rozvod
400 V. Zároveň se provádí na stanicích
i strojní úpravy zařízení. Na velín sdruženého dispečinku Libouš byl dodán nový
řídící automat, který umí provozovat PD
po směru toku materiálu, tj. od rýpadla.
Nově je vedeno řídící vedení pro 3. SŘ
podél hranice dobývacího prostoru Tušimice. Přesuny PS a nová výstavba PD
jsou časově a organizačně značně náročné činnosti. Zatím při převozech čtyř
PS transportní vůz TV 200L „najel“ již
7,5 km. Na schůzce s dodavatelem byl
zpracován harmonogram prací a výstavby jednotlivých sekcí PD. Jejich plnění se
průběžně sleduje při kontrolních dnech.
Díky možnosti postupného vyřazení
PD z provozu se mohla zahájit modernizace řídícího systému PS již během
roku 2010, což bylo vzhledem k časové
náročnosti výměny výhodné. Investiční
akce se rozdělila do dvou etap. První
byla ukončena v prosinci 2010 modernizací stanic PS 255, 219, 211, 256 a shazovacího vozu SV 254. Druhá se zahájila
revizí a souběžně probíhá modernizace
PS 258. Následně budou modernizovány
PS 252, 203, 253 nacházející se na budoucí porubní frontě 3. SŘ. Ta by měla,
po dotěžení zbytkového výškového řezu
na PD 256, od června postupovat již
pouze východním směrem do lokality Libouš II sever. Z plánu investic roku 2011
se provede v létě modernizace PS 254
(výsypka). Na ní bude nasazen SV 258.
Z dalších významných akcí se při revizi provedla ve strojovně velkostroje
KU 800.20/106 náhrada olejových transformátorů za tzv. suché (vzduchové)
v počtu 5 kusů (4 kusy 35/6 kV a 1 kus
35 kV/500/230 V), dále výměna svislých
válců (2 kusy) na systému kráčení podvozku rýpadla. Pro zvýšení bezpečnosti
pracovníků velkostroje se provádí úprava
ochozové lávky z předního kolesového
výložníku ke kabině řidiče a dále ochozových lávek pro manipulaci se závěsy
kabelového vozu.
Pár slov závěrem
Modernizovaný technologický celek 3. SŘ by se měl zprovoznit během
dubna. V novém postavení PD, s novým
směrováním těžených hmot na výsypku,
a vlastně i novým postupem těžby a orientací skrývkových řezů i výsypkových
etáží (nově směr sever – jih s postupem
na východ). Věříme, že po zahájení těžby
bude doba provozního odladění řídícího
Příprava na usazení nové rozvodny VN/NN na stanici PS 258.
8/9
etáže s postupem na východ o celkovém
objemu 5 172 104 m3 skrývkových hmot.
TV 200L převáží modernizovanou stanici PS 256.
Rýpadlo KU 800.20/106 na montážním
místě v těžebním řezu.
systému a provedených úprav na zařízeních technologického celku 3. SŘ minimální, a že se stane tato technologie
PD v „novém“ spolehlivým článkem při
plnění plánovaných těžeb skrývky DNT.
K tomu přejeme všem zúčastněným pracovníkům mnoho zdaru.
tex a foto: Vladimír Andrášek
aktuality
Známe letošní Čézary
Jména čtyř držitelů prestižního ocenění Čézar 2011 ze Skupiny SD už nejsou tajemstvím. 8.března všichni čtyři
letos vyznamenaní slavnostně převzali od personálního ředitele SD Josefa Molka diplomy Čézar 2011. V květnu
se pak spolu s nejlepšími zaměstnanci celé Skupiny ČEZ zúčastní tradičního Víkendu Čézarů v Mariánských
Lázních, kde jim bude předána zasloužená cena. Oceněným zaměstnancům upřímně gratulujeme.
Václav Kulík, mechanik úseku ústřední drtírny uhlí Tušimice – homogenizační skládka z DNT, Jiří Nebeský, revírník
Skrývky 2 z DNT, František Bárta, předák opravny válečků z SD – 1. strojírenská a Karel Bartoš, manažer projektů
PRODECO, se mohou letos radovat ze
získání prestižní ceny Čézar. Připomeňme, že Čézar je tradičním oceněním
nejlepších zaměstnanců Skupiny ČEZ.
Uděluje se od roku 2005. Každoročně
se vybírá z téměř 30 tisíc zaměstnanců
Skupiny ČEZ zhruba čtyřicet těch, kteří
dosáhli výjimečných pracovních výsledků. Pravidelně se mezi nejlepšími objevují také zástupci SD a jejich dceřiných
společností. Atraktivní odměnou vítězům je také exkluzivní víkend Čezarů. Letos se uskuteční v květnu v Mariánských
Lázních. Čézary ze Severočeských dolů
čtenářům představíme důkladněji v příštích číslech Hornických listů.
text a foto: Tomáš Vrba
Letošní Čezaři (zleva první řada) Jiří Nebeský, Karel Bartoš,
Václav Kulík, František Bárta a zástupci vedení Skupiny SD
(zleva druhá řada) Jiří Neruda, Josef Molek a Josef Zetek.
Jaká bude výroční zpráva 2010?
HORNICKÉ listy 2/2011
Ve výroční zprávě se každoročně představují Severočeské doly jako největší tuzemská hnědouhelná
společnost. Kromě dokonalého přehledu výsledků podnikatelských činností a stavu majetku
nezůstává stranou ani grafické ztvárnění. Tentokrát byli tématem pro celou Skupinu ČEZ zaměstnanci.
Jak tedy vypadá představení Severočeských dolů jako vyhledávaného zaměstnavatele?
Výroční zprávy Severočeských dolů
mají tradičně vysokou úroveň, neboť
jsou chápány nejen jako plnění zákonné informační povinnosti, ale také jako
komunikační nástroj prezentující firemní kulturu. Už řadu let je pro SD zajišťuje renomovaná komunikační a marketingová agentura B.I.G. Prague, která
se na tvorbu výročních zpráv specializuje. Každoročně je připravuje pro více
než čtyři desítky firem, z nichž každá
pátá se umístí v žebříčku CZECH TOP
100 nejvýznamnějších firem ČR.
Grafické ztvárnění výroční zprávy za
rok 2010 bude podpořeno celostránkovými fotografiemi sedmi zaměstnanců reprezentujících základní činnosti
SD. Přípravu ateliérových portrétů pro
B.I.G. Prague zajišťovala naše redakce ve fotoateliéru Miloše Žihly v Mostě.
Ochotně s námi spolupracovali: Stanislav Dejl, vedoucí oddělení měřictví
DNT, Vladimír Andrášek, báňský specialista skrývky DNT, Mirek Bednařík, řidič rýpadla lomu DB (na snímku),
Jiřina Malá, strojnice úpravny uhlí DB
v Ledvicích, Markéta Šetková, vedoucí
oddělení obchody – kapitálové trhy (na
snímku), Vladimír Budinský, ředitel odboru strategie a komunikace a Vratislav
Ondráček, vedoucí odboru přípravy
území a rekultivací. Všem portrétovaným tvářím SD patří velké poděkování
za výborné zvládnutí nevšedního úkolu.
text: Tomáš Vrba
foto: Miloš Žihla
10/11
SD – 1. strojírenská se chystá
na modernizaci drtiče DR 15
Společnost SD – 1. strojírenská je akciová společnost, která se už 9 let věnuje vlastní
podnikatelské činnosti. Navázala na dlouholeté zkušenosti personálu s opravami a údržbou těžební
technologie a nadále je úspěšně využívá při realizacích výkonů pro mateřskou společnost.
SD – 1. strojírenská je lídrem v údržbě těžebních technologií společnosti
Severočeské doly. Významnou měrou
se podílí i na opravách, rekonstrukcích
a modernizacích. „V posledních dnech
se pracovalo na opravě skládkového
stroje KSS 1. Došlo k deformaci ocelové konstrukce podvozku. Na nás bylo,
abychom provedli vyztužení,“ vysvětluje
vedoucí provozu Tušimice ze společnosti SD – 1. strojírenská Ladislav Červený.
„Oprava se týkala stroje, který váží přibližně tisíc tun. Třetinu stroje jsme museli
nadzdvihnout, abychom docílili odlehčení kol a mohli se následně pustit do
vyztužení. Naši pracovníci na tom dělali
ve dne i v noci tři dny,“ doplňuje technolog svařování Oldřich Michálek. V polovině dubna se pracovníci společnosti
SD – 1. strojírenská pustí do revize stroje
KSS 2. „Dalšími většími akcemi letošního
roku byla výměna hydraulických válců
kráčením a výměna dvou kusů kladek
pro zdvih kolesového výložníku. Všechny práce jsme splnili dle rozpisu,“ usmívá
se Ladislav Červený, který je čerstvým
držitelem resortní medaile G. Agricoly
za zásluhy o rozvoj českého hornictví. Celé prázdniny se bude společnost
SD – 1. strojírenská věnovat modernizaci drtiče DR 15. Ten je důležitou součástí Severočeských dolů od roku 1975.
„Modernizaci zajišťuje firma Prodeco.
SD – 1. strojírenská je jejím subdodavatelem montážních a demontážních prací,
zároveň budeme vyrábět a demontovat
část náhradních dílů,“ vysvětluje Ladislav
Červený, který je na dolech už 38. rokem.
Pokračuje expanze SD – 1. strojírenské v oblasti dodávek technologií pro
energetický sektor v rámci obnovy energetických zdrojů v Ústeckém kraji. Firma
uplatňuje své zkušenosti také při výrobě
svařovaných ocelových konstrukcí pro
vnější trhy. „Aktuálně máme poptávku
ze společnosti ČEZ pro elektrárnu Tisová. Týká se rekonstrukce zauhlování.
Nabídku právě zpracováváme,“ říká vedoucí provozu Tušimice ze společnosti
SD – 1. strojírenská Ladislav Červený.
SD – 1. strojírenská své zkušenosti
také úspěšně uplatňuje při výrobě svařovaných ocelových konstrukcí pro vnější
trhy. „Naší současnou velkou zakázkou
je výroba pražců středních dílů Weserhütte. Je to výroba pro Doly Bílina a je
rozdělená do tří etap; v každé vyrobíme
120 dílů,“ vysvětluje pan Červený. Mezi
větší zakázky patří i výroba nových bandáží korečků pro velkostroje KU 800/20
a SchRs 1320.
text a foto: Renata Malíková
Výroba pražců středních dílů DPD Weserhütte.
svět dolů
Informační centrum SD připraveno
Počet informačních center Skupiny ČEZ se rozroste o další
expozici představující největší tuzemskou hnědouhelnou
společnost – Severočeské doly. Zajímavě výtvarně řešené
a moderní technikou vybavené informační centrum bude
slavnostně otevřeno 22. dubna, na Den země, neboť
podstatná část expozice a programů se věnuje úspěšné
rekultivační činnosti, kterou Severočeské doly chápou
jako přirozenou součást svých těžebních aktivit. Nové
informační centrum se nachází v přízemí administrativní
budovy správy SD v Chomutově. Zaměřeno je na širokou
veřejnost, zejména pak na školáky, kteří zde získají
vhodnou formou představu o moderní povrchové těžbě uhlí,
rekultivacích, ochraně přírody a podpoře našeho regionu.
Skupina ČEZ provozuje devět informačních center, která každoročně přivítají tisíce návštěvníků. Největší zájem
je dlouhodobě o informační centrum
přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé
Stráně v Jeseníkách. Stranou nezůstávají ani obě jaderné a uhelné elektrárny. Od konce roku 2009 je v provozu
supermoderní centrum v Elektrárně
Ledvice orientované na klasickou energetiku. První informační centrum Severočeských dolů svým zaměřením na
těžbu a úpravu hnědého uhlí, sanace
a rekultivace těžbou poznamenané
krajiny a revitalizaci okolí tematicky
HORNICKÉ listy 2/2011
Rudolf Kozák a Renata Malíková z odboru strategie
a komunikace, se zástupcem firmy Ideas
Lukášem Kopeckým zkouší didaktickou hru
určenou pro nejmenší návštěvníky.
na ledvickou expozici klasické uhelné
energetiky navazuje.
Na ploše zhruba 70 m2 nabízí v Chomutově návštěvníkům průřez naší
hornickou činností. Prostřednictvím
interaktivní obrazovky se lze dokonale
seznámit s moderní dobývací technikou a rozlehlými provozními pracovišti
obou těžebních lokalit Severočeských
dolů – Dolů Nástup Tušimice a Dolů
Bílina. Bez povšimnutí nezůstávají ani
rekultivační aktivity SD s přeměnou
bývalých výsypek v plnohodnotnou
krajinu a nový životní prostor pro četné
druhy rostlin a živočichů. Návštěvníci
Informačního centra SD se také prostřednictvím lentikulárních obrazů seznámí s vizí krajiny po ukončení těžby,
kdy ve zbytkových jamách vzniknou
velká jezera. Severočeské doly se představují v expozici centra i jako významný partner regionu. Příklady pomoci SD
svému okolí doplňují atraktivní letecké
snímky sousedních měst a obcí.
Expozice využívá vyspělou techniku: LED a dotykovou obrazovku, interaktivní tabuli, jejíž didaktické programy zaujmou zejména školáky, kteří si
zde formou hry mohou otestovat i znalosti z matematiky nebo přírodopisu.
Na scénáři informačního centra
spolupracovali specialisté odboru
strategie a komunikace s odborníky z praxe
(Jaroslava Šťovíčková s Ivanem Bílým z DB).
U
E PŘÍROD
CHRÁNÍM
JEME
KULTIVU
RE
VZORNĚ
HLÍ
U
VALITNÍ
TĚŽÍME K
U OKOLÍ
E NAŠEM
M
POMÁHÁ
Děti si mohou vyzkoušet také logické hry na speciálním hracím stole
– smart table. Kontakt s návštěvníky
bude zajišťovat proškolená obsluha,
která je seznámí s činností SD nejen
v centru, ale také v případě zájmu zorganizuje exkurzi do těžebních provozů
SD. Kapacita informačního centra pro
skupiny čítá třicet osob. Od 22. dubna
bude centrum otevřeno ve všední dny
od 8 do 16 hodin. Ideový návrh a realizaci expozice prvního informačního
centra SD připravil odbor strategie
a komunikace.
text a foto: Tomáš Vrba
Do přípravy didaktických programů pro interaktivní
tabuli se zapojila také nová posila odboru strategie
a komunikace Renata Malíková
(na snímku s externími spolupracovníky centra).
Adresa:
Boženy Němcové 5359
Chomutov 430 01
Otevřeno:
po–pá: 8–16 h
tel.: 474 604 636
www.infocentrumsdas.cz
12/13
m
u
r
t
n
e
c
í
n
č
a
m
r
lů
o
Info
d
h
c
ý
k
s
e
č
o
r
Seve
svět dolů
Odborníci z univerzit hodnotili
rekultivační akce v okolí Dolů Bílina
Prostory Informačního centra Elektrárny Ledvice využilo vedení Severočeských dolů 8. března
pro další z řady pracovních seminářů, které pravidelně seznamují pozvané starosty a zastupitele
měst a obcí v sousedství Dolů Bílina s výsledky aktivních přístupů SD k tvorbě nové krajiny
a zlepšování životního prostředí. Toto úsilí je vedeno ve znamení úzké a dlouhodobé kooperace
s odbornými pracovišti České zemědělské univerzity v Praze a Jihočeské univerzity v Českých
Budějovicích. Semináře se konají vždy po roce, střídavě na Bílinsku a Chomutovsku.
Partnerství se sousedy
Garant semináře za Severočeské
doly Vratislav Ondráček připomněl
v úvodu aktuální otázky, které nejvíce
zajímaly občany žijící v okolí Dolů Bílina při nedávném projednávání dalšího
postupu těžební činnosti lomu Bílina.
Kromě boje proti prachu a hluku je
to i snaha o co nejpřirozenější vývoj
nové krajiny, kdy však podle současné legislativy je v rozporu ochrana
zemědělského půdního fondu a přirozená sukcese jako forma rekultivace.
Rudolf Kozák z odboru strategie a komunikace SD označil města a obce
v okolí povrchových dolů jako vážené
partnery při realizaci nastartovaných
projektů Kraj s lepší vyhlídkou a Stop
prach.
Partnerství s univerzitními
odbornými pracovišti
Prof. Josef Kozák z ČZU v Praze
konstatoval, že v příštím roce jeho
univerzita zaznamená už rovných 20
let spolupráce se Severočeskými doly.
Ocenil příležitost mít laboratoř přímo
v terénu a unikátní možnost sledovat
v časové ose od samotného zakládání
výsypek během všech rekultivačních
cyklů faktory ovlivňující půdní vlastnosti, provádět botanické, fytopatologické a hydrobiologické výzkumy.
Výsledky vykazují v mnoha směrech
dobré hodnoty a objektivně dokumentují, jak rekultivace po těžbě vrací kvalitní plochy přírodě a lidem.
Kolegové prof. Kozáka názorně
předvedli zejména výsledky průzkumů
na vybraných plochách z roku 2010.
HORNICKÉ listy 2/2011
Jarmila Suchardová z odboru přípravy území a rekultivací SD při
rozhovoru s braňanským starostou Vlastimilem Krupkou.
Konstatovali mimo jiné, že vlastnosti
rekultivovaných půd víceméně odpovídají půdním vlastnostem přirozených
rostlých půd v dané oblasti, že zdravotní stav stromů a keřů se opět zlepšil
a že důkazem návratu rekultivovaných
ploch do přírody jsou například měkkýši či motýli a také zajímaví ptáci na
území Dolů Bílina a v jejich okolí. Slavík modráček, maskot Severočeských
Prof. Josef Kozák z ČZU prezentoval faktory
ovlivňující půdní vlastnosti rekultivovaných ploch.
Co nejvíce zaujalo
návštěvníky semináře
Byla to především konkrétní zjištění či doporučení týkající se přímo míst
v blízkosti jejich domovů. Na výmluvných časosběrných snímcích se mohli
přesvědčit například o cenných biotopech v zóně bývalých Libkovic, o významu udržování ploch posekáním či
péče o starší stromy u Mariánských
Radčic, o vegetaci v zóně lesoparku
Ivana Dejmala nebo o mladých sukcesních plochách. Přesvědčili se, že
práce univerzitních týmů je pomocí
pro co nejkvalitnějším rekultivace.
text a foto: Tomáš Vrba
Starostka Mariánských Radčic Vlasta
Tůmová si měla co povědět s Vratislavem
Ondráčkem, garantem semináře za SD.
Naše rekultivační lesy
pomáhají dýchat Ústeckému kraji
Rok 2011 byl vyhlášen Organizací spojených národů Mezinárodním
rokem lesů s cílem připomenout veřejnosti význam všech typů lesů
pro lidstvo, tedy včetně těch rekultivačních. O lesnických rekultivacích
Severočeských dolů jsme si povídali s Arnoštkou Kostkovou, specialistkou
rekultivací odboru přípravy území a rekultivací, přímo na největším
výsypkovém tělese v našem kraji – rekultivované Radovesické výsypce.
Systematické
vysazování
porostů na výsypkách v severočeské
hnědouhelné pánvi začalo už v 50.
letech minulého století. Během posledních desetiletí pak rekultivace
prošly dynamickým vývojem, kdy
byly vystřídány původně převažující zemědělské formy lesnickými,
vodohospodářskými a rekreačními rekultivacemi. Změnil se také
způsob vysazování rekultivačních
lesů. Upustilo se od uplatňování
monokultur rychle rostoucích melioračních dřevin. Lesnické porosty
jsou nyní prostřídávány přírodními
loukami v souladu s typem okolní
krajiny. Přesně tak jako na Radovesické výsypce, kterou nás provedla
Arnoštka Kostková. „V souvislosti
s letošním Mezinárodním rokem lesů
se v médiích připomíná, že Česká
republika je na 12. místě mezi evropskými státy v lesnatosti. Celkem lesy
pokrývají 33 % území našeho státu. O něco větší podíl mají budoucí
lesy na rekultivovaných plochách
SD – celkem 5 780 ha, což je zhruba
43 %,“ vypočítává Arnoštka Kostková. Při prohlídce 180hektarového
lesoparku Radovesice, v němž se
mísí parková část města Bílina s příměstskou zelení Radovesické výsypky, jsme se dozvěděli další informace. „První rekultivační práce na
Radovesické výsypce začaly v roce
1986. Výsypka má celkovou plochu
1 540 ha. Poslední kubíky skrývkových hmot z poměrně vzdáleného
lomu Bílina sem byly uloženy v roce
2003. Předpokládá se, že komplexně dokončena bude tato největší
vnější výsypka Severočeských dolů
v roce 2026. Převažují zde lesnické rekultivace. Radovesice jsou
jakýmsi rekultivačním arboretem,
které ukazuje specifiku lesnických
rekultivací na výsypkách. Zaměřuje
se především na domácí dřeviny tak,
aby nové lesnické plochy navázaly
na krajinný typ okolního Českého
středohoří. Najdeme zde také dvě
studijní plochy o celkové výměře
52 ha ponechané přirozené sukcesi.
V rámci grantu ministerstva školství
se zde sleduje přirozený vývoj a dynamické změny v zastoupení jednotlivých druhů rostlin a živočichů. Vývoj na Radovesické výsypce sleduji
při pravidelných návštěvách během
kontrolních přejímek dokončených
rekultivací nebo jako doprovod odborníků z ČZU, kteří zde samostatně monitorují stav porostu. Těší mě,
že se i tady daří náročný projekt
sanace, rekultivace a revitalizace
úspěšně uskutečňovat. Určitě se
z Radovesické výsypky stane v blízké budoucnosti vyhledávaný prostor
pro rekreační a mimopracovní aktivity obyvatel sousední Bíliny,“ optimisticky předpovídá Arnoštka Kostková.
text a foto: Tomáš Vrba
14/15
dolů, je samozřejmě mezi vzácnými
sledovanými druhy. Na výsypkách mu
svědčí tzv. nebeská jezírka lemovaná
orobincem či ostřicí.
Také Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích
se zapojila do odborné spolupráce.
Václav Nedbal prezentoval za tým
Laboratoře aplikované ekologie využití satelitních snímků pro popis charakteristik povrchu rekultivovaných
ploch a zhodnotil výsledky dálkového
průzkumu prováděného na lokalitách
DNT i DB za období 1988–2009. Na
Bílinsku byla předmětem zkoumání
výsypka Pokrok a Radovesická výsypka. Podle vyhodnocení množství vegetace, vlhkosti povrchu a teplot bylo
konstatováno, že po roce 2000 došlo
k významnému nárůstu plochy funkční vegetace, ke snížení přehřívání povrchu výsypek a tedy k celkovému
snížení vysychání krajiny. Hodnocená
území se budou stále víc přibližovat
okolní, povrchovou těžbou nepostižené krajině.
svět dolů
Odvodňování na Dolech Bílina
Povrchové dobývání je nevyhnutelně spjato s vodou. Povrchový
důl bývá obvykle nejhlubším místem v širokém okolí, je proto
citlivý na přítoky povrchových i podzemních vod. Ochrana před
přívalovými povrchovými vodami je úměrná situování dolu v terénu,
především ve vazbě na průběh původních vodních toků.
Lom Bílina je situován na úpatí Krušných hor, s rozlohou kolem 30 km2
a hloubkou až 200 m. Jeho současným
územím protékalo několik vodohospodářsky významných toků, které tvořily
přítoky řeky Bíliny. Jednalo se o Radčický, Lomský, Loučenský a Osecký potok.
Ty bylo nutné v předstihu před otvírkou
lomu přeložit.
Odvodnění předpolí lomu zajišťuje v současnosti čerpací stanice
(ČS) Libkovice s maximálním výkonem 3 × 300 l/s, retenčním prostorem
220 000 m3 a výtlačným řadem DN800
o délce 2,4 km vyústěným do Loučenského potoka. Stávající ČS Libkovice
byla dokončena v roce 2010 jako I. etapa odvodnění předpolí a náhrada za
původní, stabilní ČS s obsluhou, kterou
zasáhl těžební postup velkostroje K 74.
Snižování hladiny podzemní vody
v předpolí zajišťují čerpací bariéry odvodňovacích vrtů, čerpajících vodu
z pískových zvodnělých kolektorů,
z hloubky 60–170 m. Jejich budování
začalo v osmdesátých letech minulého století, s postupem skrývkových
řezů jsou postupně odtěžovány, a nové
v předstihu před prvním řezem budovány. Dnes je v provozu pět čerpacích vrtů
bariéry H, dva vrty bariéry I o vydatnosti
Množství vyčerpaných vod
z DB letech 2000–2010 v m3
HORNICKÉ listy 2/2011
2000
9 922 509
2001
7 605 812
2002
12 975 037
2003
8 616 116
2004
6 008 507
2005
8 055 714
2006
7 889 111
2007
10 142 583
2008
7 238 600
2009
8 071 013
2010
12 100 855
2–4 l/s. Zprovozňují se postupně další
vrty bariéry I (7 vrtů) řešené jako svodové, tzn. zaústěné do starých důlních
chodeb. Za dobu provozu odvodňovacích bariér bylo vyčerpáno téměř
13 mil. m3 vody.
Odvodňování severních a jižních svahů lomu je zajišťováno soustavou čerpacích stanic příslušných jednotlivým
dílčím povodím. Na severní straně to
jsou ČS Ledvice, ČS Ledvice 2, ČS 514,
ČS severní svahy s navazující nádrží „A“,
která slouží jako biologická dosazovací
a retence „I“ s gravitačním odtokem do
Ledvického potoka, respektive čerpáním do zbytku koryta Oseckého potoka.
Pata dnes již bývalé výsypky Pokrok
(zakládání zemin bylo ukončeno v loňském roce) v severozápadní části lomu
je odvodněna soustavou drénů s vydatností 10–15 l/s. Tyto důlní vody jsou před
vypouštěním do vodoteče zbavovány
vysokých příměsí manganu a železa na
úpravně důlních vod (ÚDV) drény.
Na jižní straně lomu jsou v provozu ČS jižní svahy, ČS jižní svahy 2,
ČS Braňany, ČS Braňany 2.
Specifickou čerpací stanicí je ČJE
(čerpací jáma Emerán). Je to jáma
o průměru 6 m a hloubce 130 m, hloubená do starých důlních děl s přívodní
Jímka hlavní čerpací stanice s čerpadly Warman.
akumulační chodbou dlouhou 360 m.
Tato chodba je napojena na původní Emeránskou chodbu, která svádí
vodu z východní části starých důlních
děl. ČJE je jedním z prvků zabezpečení stability vnitřní výsypky, původ
vody přitékající do čerpací jámy je dle
hydraulických studií z nivy a koryta
řeky Bíliny. Přitékající množství vody
do čerpací jámy je cca 2,5 mm3/min.
V roce 2010 byla dokončena kompletní rekonstrukce ČJE. Čerpací jáma
Emerán je bezobslužná, automatická
Odstraňování sedimentů v jímce čerpací stanice severní svahy.
stanice, tak jako všechny uvedené
čerpací stanice.
Samostatnou kapitolou odvodňování je vlastní lom. Přestože jsou povodí
bočních svahů oddělena od povodí
vlastního lomu, činí velikost tohoto povodí zhruba 14 km2. Dno uhelného lomu
je proti přívalům povrchových vod chráněno především přiměřeně dimenzovanými retenčními jímkami a čerpacími
stanicemi. Vlastní dno lomu je velmi
úzké a toto prostorové omezení nedává
příliš možností. Objemy jímek jsou tedy
vázány i na přiměřenou míru provozního
rizika. Současný tvar dna lomu vyvolává
potřebu budovat tři retenční jímky s čerpací technologií – hlavní čerpací stanici
(HČS), ČS2 v jižní části dna lomu a pomocnou ČS3 v severní části. Retenční
objemy jímek tvoří v součtu 120 000 m3,
tyto objemy jsou vždy kompromisem
mezi náklady na zřízení a životností jímek. Ta je při současném tvaru dna
lomu asi 20 měsíců.
V loňském roce, při několika po sobě
se opakujících letních deštích, v celkovém srážkovém úhrnu 220 mm, přiteklo
na dno lomu zhruba 600 000 m3 vody.
Pro takové objemy není v podmínkách
lomu samozřejmě reálné budovat retenční kapacitu, ale je nutné stanovit zátopovou čáru tak, aby nebyla ohrožena
vod z předpolí. V lednu loňského roku
to bylo „pouhých“ 137 000 m3. Celkem
bylo za leden 2011 vyčerpáno z lomu Bílina do recipientů více jak 2 000 000 m3
vod.
Vlastním čerpáním vody proces odvodňování nekončí. Většina důlních vod
není vzhledem ke svému chemickému
složení a zakalení vhodná pro přímé
vypouštění do vodotečí. Je tedy nutné
je upravit do souladu s vodoprávní legislativou. Čištění důlních vod zajišťuje
na DB Úpravna důlních vod (ÚDV) Emerán. Připravované zpřísnění některých
limitů ukazatelů pro vypouštění důlních
vod od roku 2013 a navyšování objemu
důlních vod znamená nutnost rozšíření
ÚDV Emerán se zařazením chemické
úpravy – vápenným hospodářstvím.
Současně budou na ÚDV Emerán převedeny vody z budoucích vodních děl
koridoru Ledvice a severních svahů.
Po dobu životnosti dolu výstavba,
údržba a provozování vodohospodářských děl nekončí. Provozuschopnost
odvodňovacích zařízení zajišťuje na DB
úsek technické přípravy skrývky pod
vedením Františka Jirsy. Dílčí odvodňování pracovních plošin velkostrojů,
skrývkových a uhelných řezů, výsypkových etáží, komunikací apod. řeší každodenně pracovníci jednotlivých provozních úseků lomu a skrývky.
Extrémní srážkové úhrny loňského
roku nám ukázaly na slabá místa v systému odvodnění lomu Bílina a jeho výsypek. Proto se v dalším procesu investiční výstavby a provozních činností již
začala realizovat některá opatření.
text a foto: Pavel Vocásek
Čerpací stanice Braňany 2.
16/17
báňská a čerpací technologie. Je zájmem co nejrychleji naakumulovanou
vodu ze dna lomu odčerpat a před
vypuštěním mimo prostor lomu vyčistit. Čerpací technologii HČS a ČS2
tvoří dvě soustrojí kalových čerpadel
Warman o výkonu 13 a 8 m3/min (mezi
pracovníky odvodnění DB známé spíše jako „velký a malý“ Warman). Každé
soustrojí se skládá z vertikálního ponorného čerpadla osazeného na pontonu
v jímce a navazujícími dvěma, resp. třemi horizontálními čerpadly zapojenými
do tandemu. Čerpací techniku dále tvoří
celkem čtyři horizontální čerpadla typu
CVN, každé o výkonu 70 l/s. Voda je čerpána dvěma výtlačnými řady o světlosti
DN400 a DN500. Z důvodu postupného
prodlužování výtlačných potrubí je do
každého výtlaku ještě vřazen čerpací
celek, který slouží k posílení a stabilizování výkonu čerpadel z ČS na dně lomu.
V současnosti je rovněž uvažováno
o posílení čerpací kapacity vybudováním třetího výtlačného potrubí.
Posledním prvkem odvodnění lomu je
soustava drénů na podložce vnitřní výsypky. Ty musí být v předstihu před postupem paty vnitřní výsypky prodlužovány. Jejich vydatnost se pohybuje od
1 do 3 l/s. Dlouhodobě měřený celkový
průměrný přítok na dno lomu je 55 l/s.
Provoz čerpacích stanic v součtu za
posledních deset let dokumentuje tabulka. Z ní je patrné, že se loňský rok
dostal na druhé místo v celkovém objemu vyčerpané vody, hned za povodňový rok 2002. Rok 2010 ale přece jen jeden primát drží. Bylo vyčerpáno největší
množství vody ze dna lomu (HČS, ČS2)
v celé historii lomu.
Srážkově extrémně vydatný byl také
srpen v roce 2009. 3. srpna se tehdy během přívalového deště za necelých pět
hodin nezadržitelně přiřítilo na dno lomu
400 000 m3 vody. V kulminaci do lomu
teklo každou vteřinu 20 m3 vody, což je
srovnatelné množství s průtokem v korytě řeky Bíliny.
Tabulka nezachycuje leden letošního
roku, který bude rovněž zapsán v historii odvodňování jako extrémní. Několikadenní oteplení nad bod mrazu
znamenalo tání sněhové pokrývky, držící se i v nížinách již od listopadu a to
znamenalo opět zápolení čerpacích
stanic s kubíky vody. Svou práci odvedla nová ČS Libkovice, která zachytila
a vyčerpala 900 000 m3 povrchových
svět dolů
HORNICKÉ listy 2/2011
Uplynulý rok 2010 u hasičů na DNT
Hlavní události
Rok 2010 byl u hasičského sboru
DNT mimořádný hned několika událostmi. Výraznou změnu v provádění
odborných kurzů a školení přineslo zrušení hasičského učiliště v Chomutově
k 1. září. Naši hasiči tak musí absolvovat dlouhou cestu na některé z dalších
hasičských výcvikových zařízení, které
jsou v Brně, Frýdku-Místku a v Borovanech u Českých Budějovic. Významnou
událostí byli hasičské slavnosti v Litoměřicích, které se pořádají jednou za 3
roky. Zde jsme se opět zúčastnili jako
vystavovatelé s vozidlem CAS 24 Praga
Golden. Určitě nejvýraznější událostí
se však stal požár skládky pneumatik
ve firmě GRG v Tušimicích. 17. června
zde vypukl požár, jehož likvidace trvala
čtyři dny a zasahovaly jednotky z celého Ústeckého kraje. Vystřídali se tedy
takřka všichni naši zaměstnanci a většina naší automobilové techniky.
Ostatní události se nijak nevymykaly
rokům předchozím. Se začátkem každého roku jsou na pořadu periodické
zdravotní prohlídky. Každý hasič musí
absolvovat vyšetření srdce a plic, neurologii, spirometrii a ergometrii. Na
závěr vyšetření vydá podnikový lékař
potvrzení k výkonu povolání hasiče.
Nejinak je tomu s odbornou přípravou
na směně a prodlužování odborné
způsobilosti. Hasiči absolvují každou
směnu školení dle plánu, který vydává
Generální ředitelství hasičského záchranného sboru ČR, a někteří musí
absolvovat speciální kurzy k prodloužení odbornosti. Technici přenosných
hasicích přístrojů byli proškoleni v Praze a Pardubicích, obsluhovatelé motorových pil a křovinořezů absolvovali
školení ve školicím středisku na DNT,
strojníci požární techniky si prošli třídenním kurzem k prodloužení odbornosti na požárním učilišti v Chomutově těsně před tím, než bylo zrušeno,
stejně tak dva velitelé zde absolvovali
pětitýdenní kurz k získání odborné
způsobilosti.
Mimozásahová činnost
Z mimozásahové činnosti sboru stojí
za zmínku především pořádání ukázek
pro školy a školky, například v Mašťově se konala ukázka použití hasicích
přístrojů na skutečném ohni, každý si
tak mohl vyzkoušet hašení „na ostro“.
Děti také zaujala naše termokamera.
Naši lezci na Dětském dni v Mašťově
postavili pro děti lanovku, která se těšila také nebývalému zájmu. Dále pořádáme soutěž v požárním útoku, která
má pravidelně vysokou účast okolních
hasičských sborů a letos se pořádala jako okresní postupové kolo na
krajskou soutěž. A v neposlední řadě
sem patří i pravidelná údržba zeleně
v blízkém okolí areálu DNT a mytí cest
a chodníků po zimě.
K zásahové činnosti
V roce 2010 jednotka vyjela k 492
událostem. Vyjelo se k 15 požárům,
které byly převážně mimo území našeho zřizovatele, tedy areálu a provozu
DNT. Jednotka k nim vyjížděla na žádost krajského operačního střediska
Ústí nad Labem. Sanitní vozidlo vyjelo celkem 28krát, ať už k vážným či
drobnějším úrazům, což je o třetinu
více, než v roce předchozím. K letním
měsícům patří tradičně likvidace obtížného hmyzu, který jsme absolvovali
11krát. Ostatní výjezdy jsou evidované
jako technologické či technické pomoci, což je veškerá činnost související
s těžbou, například požární asistence,
vystříkání po sváření, ochlazování zařízení, dodávky vody apod.
text: Jaromír Vrba
foto: HZS DNT
Požár skládky pneumatik v Tušimicích.
Hasičský záchranný sbor Dolů Bílina má od letošního roku nového
velitele. Na místo po Antonínu Vejražkovi, který odešel po 40 letech
práce ve sboru na zasloužilý odpočinek, byl do funkce schválen rovněž
dlouholetý pracovník sboru Břetislav Ondrák. Hasičský obor mu nejspíš
přisoudily sudičky, když se už v deseti letech stal členem žákovského
družstva SDH v Bílině, kde slouží dosud, nyní rovněž v hodnosti velitele.
Břetislav Ondrák nastoupil do
dolů hned po vyučení autoelektrikářem. V autodopravě pracoval tři
roky. V roce 1976 přešel k požárnímu útvaru, kde pracoval jako strojník a od roku 1981 jako preventista,
kdy také začal studovat a dokončil
střední školu automobilní. Během
třiceti let dokonale poznal jednotlivá
pracoviště, spoustu lidí a jejich pracovní problematiku. Do nové funkce se postupně zapracovává. „Je
to přece něco jiného, než se starat
pouze o splnění svých úkolů. Dnes
mám zodpovědnost za 50 lidí, za jejich práci, za vytváření optimálních
podmínek i jejich spokojenost. První
čtvrtletí letošního roku bylo pro mne
a celý sbor milosrdné, nemuseli jsme
zasahovat při žádné větší události,
a to jak v Dolech Bílina, tak ani v sousední Elektrárně Ledvice, která spadá do naší působnosti. Ukazuje se,
že důsledná prevence přináší ovoce.
Poslední velký zásah, a to musím zaklepat, který nás důkladně prověřil,
jsme měli v listopadu roku 2009, kdy
hořela K 65. Největším problémem
bylo tehdy dosažení zhruba jedenáct
kilometrů vzdáleného místa zahoření
po neuvěřitelně nesjízdném terénu,“
vzpomíná Břetislav Ondrák.
Protože HZS Dolů Bílina je jedním
z největších na Bílinsku, může být
v rámci Integrovaného záchranného
systému vyslán operačním střediskem v Ústí nad Labem i na zásahy
do katastrů okolních měst a obcí.
Většina z 52 pracovníků Hasičského
záchranného sboru je zařazena do
směn. „Máme tu zkušené a pro věc
zapálené chlapy i mladé členy, na
které je spolehnutí. K dispozici mají
účinnou a ještě málo opotřebovanou
hasební techniku. Jediné, co nám
chybí, je vlastní plošina s dosahem
do 50 metrů, která by odpovídala
nově stavěným výškovým objektům
v elektrárně,“ dodává velitel. Jeho
přáním je, aby chlapi na směnách
měli větší prostor v sociálním zázemí. Od 60. let, kdy byla stanice založena, výrazně stoupl počet pracovníků, dnes je jich ve směně 12, ale
ještě víc se rozrostlo jejich vybavení,
které se do jejich skromných šaten
ani nevejde.
text a foto: Václav Sedlák
Břetislav Ondrák (vpravo) si prohlíží s velitelem družstva Zdeňkem Veřtatem motorovou
část automobilové požární cisterny Tatra 815 Terrno při pravidelné údržbě.
18/19
Nový velitel HZS Dolů Bílina
svět dolů
Pracovní úrazovost SD v roce 2010
Dubnu se běžně říkalo
Měsíc bezpečnosti práce.
Nejedno médium se v této
souvislosti v příslušném
měsíci o bezpečnosti
zmiňuje, podle výsledků
ale nejspíš nedostatečně.
Abychom se dozvěděli, jak
to bylo vloni s pracovní
úrazovostí Severočeských
dolů, navštívili jsme
Marka Herčzíka z oddělení
bezpečnosti, hygieny
práce a požární ochrany
(BHP a PO) v DNT.
HORNICKÉ listy 2/2011
Před vchodem do správní budovy
SD – DNT nás nově přivítal nad střechou závětří vstupu světelný nápis,
úvodem především představil firmu
a zároveň hostu připomínal, že BEZPEČNOST JE NAŠÍ PRIORITOU. Jak
jsme se dozvěděli, za čas se na tabuli objeví, jaká je situace v úrazovosti
za uplynulou dobu. Ve druhém patře
jsme se sešli s Markem Herčzíkem.
Už od počítače nám říkal, že to prostě
v současné době bez počítače nejde.
Úvodem se ptáme:
Známe situaci v EU?
Každé tři a půl minuty v EU někdo
zemře v důsledku působení faktorů
souvisejících s prací. To znamená téměř 167 000 úmrtí ročně, buď v důsledku pracovních úrazů (7 500), nebo
nemocí z povolání (159 500). Každé
čtyři a půl vteřiny dojde v zemích
EU k pracovnímu úrazu, který donutí
pracovníka zůstat doma po dobu nejméně tří pracovních dnů. Počet pracovních úrazu, které způsobí třídenní
nebo delší pracovní neschopnost,
je obrovský, každoročně více než 7
milionů.
Marek Herčzík, inspektor bezpečnosti,
hygieny práce a požární ochrany.
To vše ale asi s sebou nese
navíc značné náklady?
Nese, jde o lidskou zátěž pro pracovníky a jejich rodiny (za údaji ve statistikách stojí skuteční lidé), finanční
zátěž pro organizace – firmy (pracovní
neschopnost, pojištění, produktivita,
obrat, motivace, konkurenceschopnost atd.) a celospolečenskou finanční
Ochranná přilba s připevněnými
ochrannými brýlemi.
zátěž (zvýšené zatížení systému zdravotní péče).
Největším přínosem firmy či podniku je jeho pracovní síla, která práci
vykonává patřičně, opatrně, účelně
a produktivně, protože úrazy a nemoci něco stojí: pokud je nějaký proces
zastaven, dochází ke ztrátám produktivního času a opětovné uvedení výroby do chodu může chvíli trvat; pokud
bylo poškozeno zařízení nebo objekt,
vzniknou náklady na jejich opravu;
někdy se musí najmout někdo, kdo
zraněného pracovníka nahradí, a zaškolení nového pracovníka také zabere nějaký čas. Přitom se bude stále zraněnému pracovníkovi vyplácet
mzda plus případné náhrady. Úrazy
a nemoci mohou nepříznivě ovlivnit
morálku zbylých pracovníků a snížit
tak jejich výkonnost, nějaká doba se
stráví také vyplňováním dokumentace
ohledně úrazu.
Vede se jistě už léta
statistika úrazů?
Vede a je rozsáhlá. Je potřeba zdůraznit, že i když statistiky úrazů, nehod
a havárií jsou důležitým informačním
Co lze říci závěrem?
Jsem názoru, že je tak trochu na
škodu současný trend – vše dřívější tzv. zatracovat. Tedy že nástěnky
a plakáty s bezpečnostní tematikou,
případně i soutěže v práci bez nehod,
jsou přežitkem a nefunkčním pozůstatkem minulosti. Zkušenosti zahraničních firem, a to i těch, které působí
v ČR, však ukazují, že i v našich podmínkách lze úspěšně využít přirozené
soutěživosti lidí ke zlepšování výsledků v oblasti bezpečnosti práce. Zveřejňování, například počtu hodin bez
úrazu, umožňuje porovnání jednotlivých pracovních týmů (provozních
úseků, profesí apod.) a zároveň i motivuje k dosažení lepších výsledků.
Stejně tak pomáhá ke zvýšení úrovně bezpečnosti práce i zveřejňování
informací o vzniklých pracovních úrazech s upozorněním, co bylo uděláno
nesprávně a s uvedením správného
postupu. V loňském roce byly instalovány světelné informační tabule o vývoji pracovních úrazů nad hlavními
vstupy DB a DNT.
Ale připomenete
ještě jednu novinku?
Ke snížení rizika poškození zraku
platí od 1. 5. 2011 nová směrnice závodního lomu číslo 124/2010 o používání ochranných brýlí na všech provozních pracovištích DNT a DB, mimo
uzavřené prostory, kde nehrozí vniknutí prachu a cizích těles do oka.
Z povinnosti nosit nasazené ochranné brýle jsou vyjmuty osoby:
– při pohybu v areálech vedení dolů,
provozů a provozních úseků, vrátnic
a na plochách (územích) předaných
k rekultivaci, pokud není stanoveno
jiným předpisem jinak;
– v kabinách obsluh strojů, zařízení,
dopravních prostředků apod., pokud není stanoveno jiným předpisem jinak, které mají nasazeny dioptrické brýle.
Ochranné brýle je možno v případě
potřeby nahradit i doplňkovým vybavením ochranné přilby (sklopné brýle,
štít apod.).
text a foto: Svatava Brožíková
Celkový graf vývoje úrazovosti v jednotlivých měsících 2010
12
10
8
6
4
2
1
20/21
jako kdybychom tvrdili o člověku, který má dnu a drží dietu, že je zdravý,
protože u něho nedošlo v určitém
časovém období k žádným bolestem.
Ve skutečnosti všechny statistiky, zabývající se bezpečností práce neříkají,
jak je činnost bezpečná, ale v případě
pracovních úrazů se jedná převážně
o ohrožení osoby, která činnost vykonává, u nehod však může jít i o nebezpečí pro osoby nezúčastněné na
výkonu pracovní činnosti, případně
o ohrožení životního prostředí nebo
majetku. Skutečné ukazatele bezpečnosti proto musí reflektovat nikoliv
míru nebezpečnosti, ale skutečnou
úroveň bezpečnosti.
zdrojem, vyjadřují pouze následky
nebezpečných událostí. Jejich závažnost je v řadě případů otázkou náhody či okamžité situace. Stejná událost, nehoda, nebo havárie může za
určitých okolností (podmínek) skončit
celkem bez vážných následků, ale
na druhé straně může však také vést
k úrazu nebo k poškození majetku, či
životního prostředí. Úrazová statistika
je ovlivněna řadou faktorů a interpretace údajů ve statistice uváděných nemusí být vždy tak jednoznačná, jak se
na první pohled zdá. Snížení četnosti
úrazů nemusí nutně vypovídat o zlepšení stavu bezpečnosti práce. Říká
především, že se snížil počet pracovníků, u kterých došlo ve sledovaném
období k pracovnímu úrazu.
Samozřejmě, že existuje vztah mezi
úrovní bezpečnosti práce a počtem
úrazů. Počet úrazů však nelze v žádném případě jako ukazatel úrovně
bezpečnosti práce přeceňovat. Podstatně významnější jsou ukazatele
charakterizující způsob zajištění bezpečnosti práce v podniku, například
zavedením systémových nástrojů řízení bezpečnosti práce.
Nelze však tvrdit, že je provoz bezpečný, když v něm nedochází k úrazům. V případě, že například v lednu
dojde k 5 úrazům a v únoru a březnu
k žádnému, nelze předpokládat, že
v těchto dvou měsících zaměstnanci pracovali bezpečněji. To je stejné,
pr
os
in
ec
d
ec
pa
n
n
en
en
en
to
je
lis
ří
ří
rv
rv
ět
pe
zá
sr
če
če
kv
n
en
be
ez
du
bř
n
or
de
ún
le
Nevšední směna Jiřiny Malé
HORNICKÉ listy 2/2011
Sympatická strojnice úseku prádlo Jiřina Malá je v ledvické úpravně uhlí zaměstnána čtyři roky. Nedělní
denní směnu 20. března si bude určitě dlouho pamatovat. Na jejím pracovišti se v klidu a bez problémů
zpracovávalo vsázkové uhlí s prorostlinami metodou gravitačního rozdružování v zatěžkávací kapalině, které
se tak zbavuje nežádoucích příměsí. Čím že byla právě tato směna pro paní Malou výjimečná? Návštěvou
fotoateliéru, kde probíhalo focení několika zaměstnanců pro výroční zprávu Severočeských dolů.
Práci ve zdravotnictví
vyměnila za úpravnu
Po absolvování střední zdravotní
školy začínala Jiřina Malá jako ošetřovatelka v nemocnici. Později byla také
rehabilitační sestrou. Složitá situace ve
zdravotnictví a špatné finanční ohodnocení středního zdravotnického personálu ji přivedlo k rozhodnutí radikálně
změnit své zaměstnání. První setkání
s ledvickou úpravnou zažila jako vrátná
bezpečnostní agentury IBIS, která zajišťuje zdejší ostrahu. S úpravárenským
provozem se seznámila později, už
jako zaměstnankyně SD, když nastoupila jako vybíračka hlušiny v hrubé drtírně. „V úpravně pracuji od roku 2007.
Tak jako většina, také já prošla hrubou
drtírnou, kde se uhlí drtí na velikost
zrn do 10 cm, a drtírnou kotlového uhlí
s drcením pomocí kladivových drtičů.
Odtud vedla má cesta ledvickou úpravnou do úseku prádlo. Zde jsem už tři
roky obsluhou hydrocyklonů. U nás na
prádle se zbavuje více popelnaté vsázkové uhlí nežádoucích příměsí. Děje se
to metodou rozdružování v zatěžkávací
prací kapalině, která vzniká směsí loužence a vody. Veškeré uhlí, které projde prádlem, se sprchuje a tím se zbaví
zbytků prací kapaliny. Právě kapalina
z oplachů a přetoků pracích van se
regeneruje pomocí hydrocyklonů tak,
aby mohla být dále používána. Mým
úkolem je, mimo jiné, sledovat požadovanou hmotnost odebíraných vzorků prací kapaliny. Podle měrné hmotnosti, která nesmí přesáhnout 1,85 kg
na litr kapaliny, poznáme, jestli fungují
hydrocyklony správně,“ přibližuje svoji
činnost Jiřina Malá. Mezi další její povinnosti patří také mazání třídičů odmourování vstupního uhlí z hrubé třídírny do pracích van prádla a čerpadel
udržujících pracovní tlak hydrocyklonů.
Samozřejmostí je pak úklid pater hydrocyklonů a třídičů budovy prádlo, čímž
se odstraňuje sedimentovaný uhelný
prach a zajišťuje bezpečnost pracovního prostředí.
Z prádla do fotoateliéru
a zase rychle zpět
Jiřina Malá pracuje ve 12hodinových
směnách. V neděli 20. března měla
denní. Ráno, krátce po páté hodině, je
už v úpravně. Nejdříve si od kolegyně
právě skončené noční směny Jany Píchové převzala své pracoviště. Všechny provozované prací systémy fungovaly bezchybně. Jejich zásobování
prací kapalinou zajišťovala soustava
jímek, čerpadel a hydrocyklonů. Jiřina
Malá každé dvě hodiny odebírala a vážila prací kapalinu hydrocyklonu. Až
do jedenácti hodin to byla směna jako
každá jiná. Výjimečným dnešním zpestřením bylo fotografování do výroční
zprávy, které proběhlo v mosteckém
ateliéru. Tam dorazila Jiřina Malá spolu
s řidičem rýpadla Miroslavem Bednaříkem. Právě oni budou spolu s dalšími
pěti zaměstnanci SD na fotografiích ve
výroční zprávě za rok 2010. Tématem
snímků doplňujících loňské hospodářské výsledky jsou tentokrát zaměstnanci Severočeských dolů. Po dvouhodinovém pózování před objektivem se
oba kolegové vrátili zpátky do provozu
Dolů Bílina. „Byla to zajímavá zkušenost, ale mnohem lépe se cítím zpátky
na svém pracovišti,“ nedává na prádlo
dopustit paní Jiřina. O tom, že se svým
nevšedním portrétovacím úkolem vypořádala se ctí, se můžou čtenáři přesvědčit na titulní straně Hornických listů. Zbytek směny už pokračoval zcela
běžně. Ještě před celkovým úklidem
namazala Jiřina Malá čerpadlo a třídič. Před šestou opustila Jiřina Malá
se svými kolegy budovu prádla. Dnešní
nevšední směna právě skončila.
text a foto: Tomáš Vrba
22/23
pracovní den
05:10
06:00
Navzdory brzké ranní hodině panovala v šatně žen z úpravny dobrá nálada:
(zleva) velínářka Jana Svobodová, strojnice Zdeňka Váňová a Jiřina Malá.
První dnešní odběr z rozdělovače čerstvé kapaliny.
Vzorky bude Jiřina Malá odebírat každé dvě hodiny.
06:05
10:50
Bezprostředně po odběru je vzorek zvážen.
Aktuální hmotnost (1,7 kg) Jiřina Malá hlásí velínářce prádla.
Protože Jiřinu Malou čeká fotografování, předává pracoviště
na dobu své nepřítomnosti pradlaři Jiřímu Sagerovi.
12:50
17:20
Helma, ochranné brýle, montérky – vše je stejné.
Jen prostředí je jiné. Na dvě hodiny vyměnila Jiřina Malá
prádlo za fotoateliér, kde vznikají snímky pro výroční zprávu SD.
Jiřina Malá je už zase zpátky na prádle.
Mezi její povinnosti patří také mazání čerpadel hydrocyklonů.
naši zaměstnanci
DRUHÝ SKRÝVKOVÝ ŘEZ
(zleva): Alena Pášová, Věra Marešová, Martina Gajdošová
a Veronika Gajarská pracují v administrativě Dolů Bílina. Se
zájmem se seznámily také s druhou těžební lokalitou SD.
MONTÁŽNÍ MÍSTO BŘEZNO
(zleva): Kateřina Kučerová a Táňa Šťastná si zblízka prohlédly loni
odstavené rýpadlo KU 800.8/K 77, které celých dvaatřicet let zdolávalo
zdejší skrývku. Celkem odtěžilo neuvěřitelných 269 mil. m 3.
HORNICKÉ listy 2/2011
VEDENÍ ÚSEKU SKRÝVKA 1 V BŘEZNĚ
Milé setkání u huntu připomínajícího zdejší historickou hlubinnou těžbu:
(zleva) Pavlína Dubová, Arnoštka Kostková a vedoucí úseku S1 Josef Pouba.
JARNÍ FÁRÁNÍ ŽEN
tentokrát na Doly Nástup T
Loňská dámská jízda z administrativy správy akciové
společnosti na Doly Bílina se setkala s dobrým ohlasem,
proto jsme se rozhodli v seznamování žen z kanceláří s provozem povrchových dolů pokračovat. Letos byly naším
cílem Doly Nástup Tušimice. Fundovaní průvodci Miloslav
Míchal, vedoucí výroby Lom a Vratislav Ondráček, vedoucí odboru přípravy území a rekultivací, připravili osmnácti
ženám ze správy a.s. v Chomutově a z administrativy Dolů
Bílina pestrý program zahrnující nejen báňské provozy, ale
také rekultivace.
Většina žen byla v provoze DNT úplně poprvé. Zaujala je
rozloha dobývacího prostoru s moderní dobývací technikou,
včetně důmyslně řešené homogenizační skládky. Na druhém
skrývkovém řezu u rýpadla SchRs 1 320/K 110 pan Míchal
24/25
UHELNÝ ŘEZ HLAVNÍ PORUBNÍ FRONTY
Petra Šilhavá fotografuje kolegyni Markétu Měkutovou
u kolesového rýpadla KU 300.29/K 89. Tento typ rýpadla je na DNT
nejrozšířenější. Uhlí zde těží celkem čtyři rýpadla typu KU 300.
DOBRÁ NÁLADA V TATRABUSE
Díky Vráťovi Ondráčkovi, který je výborný znalec zdejších
rekultivací a navíc dobrý společník, se nikdo nenudil ani při
přejezdech rozlehlé rekultivované výsypky Merkur.
VYHLÍDKA DOLŮ NÁSTUP TUŠIMICE
Tušimice
připomněl zdejší specifikum, kdy vlivem strmě uložené uhelné sloje se uhlí těží také na všech třech skrývkových řezech.
Tato uhelná produkce má však cyklický charakter. Sugestivním zážitkem byla možnost zblízka si prohlédnout odstavené
rýpadlo KU 800.8/K 77 na montážním místě Březno.
Odpolední část exkurze zavedla ženy do přírody, na rekultivovanou výsypku Merkur. Pozitivní dojmy z citlivě namíchané krajiny s lesy, zemědělskou půdou a malými vodními plochami dotvořily pasoucí se srnky. Cestou na nově vybavenou
vyhlídku se DNT prezentovaly jako dobrý soused okolních
obcí. Z řady ochranných opatření eliminující dopady těžebního prostoru na okolí, byla do programu zařazena prohlídka
protihlukových valů u obce Černovice.
text a foto: Tomáš Vrba
Co všechno během exkurze ženy ze správy na DNT navštívily, si připomenuly
z nově vybavené vyhlídky, odkud je vidět šachta jako na dlani.
naši zaměstnanci
Referentka vzdělávání DNT – Marta Bušková
Marta Bušková si vzpomíná přesně, že bez případných posledních
prázdnin nastoupila jako korespondentka u tehdejšího ředitele n. p. DNT.
Pak pracovala jako sekretářka personálního náměstka. Později přešla
do personálního oddělení, tam se věnovala rekreacím a podobně.
Paní Bušková vyhledává určitou pomůcku,
protokol ze školení klapkařů.
Od roku 1989 dělá v DNT výchovu
a vzdělávání. Nejdříve středisko sídlilo
v Kadani, ale v létě 2001 se přestěhovalo do Tušimic. Co je vlastně pracovní
náplní referentky vzdělávání v Tušimicích, ptáme se. „Mojí hlavní pracovní
náplní je zajišťování kurzů a školení
zaměstnanců, a to jak v našem vzdělávacím středisku, tak i u cizích zařízení. O školení se vede evidence absolvovaných kurzů a školení v systému
SAP. Vede se i evidence zaměstnanců,
kterým bylo povoleno studium při zaměstnání. Vydávám podnikové průkazy
a vedu agendu řidičů velkostroje, řidičů
pásových vozů, klapkařů, operátorek
velínu, strojníků stavebních strojů, svářečů, řidičů, kteří absolvují školení na
profesní průkazy.
Zajišťuji i organizování exkurzí, které probíhají v Dolech Nástup Tušimice
a o které je, převážně ke konci školního roku, mezi školami v našem regionu, velký zájem. Ale měli jsme zde
také exkurze z Holandska, Německa,
Anglie, Finska, Litvy, Estonska, Austrálie, Panamy, Švýcarska. Ze zahraničních účastníků mají největší zájem
Holanďané.
V neposlední řadě je nyní mým úkolem vydávání vstupních čipových karet,
jak pro naše zaměstnance a vozidla,
tak i pro cizí firmy.“
Ptáme se proč a Marta Bušková
odpovídá: „Aby cizí firmy mohly pracovat na území Severočeských dolů,
je podmínkou jejich působnosti zde
bezpečnostní školení, které organizuji
a samotné školení provádějí naši bezpečnostní technici Marek Herčzík a Jiří
Kučera, se kterými mám již léta tu nejlepší spolupráci.
Nesmím ani opomenout moji vedoucí oddělení vzdělávání na Severočeských dolech Markétu Maškovou, která se velkou měrou zasloužila
o vybavení našeho vzdělávacího střediska v Tušimicích tou nejmodernější technikou, a to interaktivní tabulí,
klimatizací, dataprojektorem, novými
televizory.“
Co vlastně Martu Buškovou mimo
zaměstnání zajímá? Dovídáme se, že
je prakticky každý víkend na chalupě,
kterou manželé mají v Manětíně na Plzeňsku. „Tam chodit do lesa, pěstovat
zeleninu na přilehlé zahrádce a pak i zavařovat, to je také sice práce, ale přesto
přináší nádherný odpočinek.“ Ale také
ráda čte a věnuje se vnoučatům.
text a foto: Svatava Brožíková
Strojnice v ÚDUT – Jaroslava Okrucká
HORNICKÉ listy 2/2011
Jednoho prvého ledna, coby právě osmnáctiletá, nastoupila Jarka do
tehdejšího národního podniku Doly Nástup Tušimice a dalších 25 let dělala
v zauhlování na elektrárnu a na vagony. Práce tehdy byla namáhavější,
vždyť v ony roky i ženy při pravidelných odstávkách dělaly úklidy tunelů,
uklízelo se na sucho, drtiče byly v interiéru budovy. A přece ráda vzpomíná
jak na všechny nadřízené, tak na členy kolektivu, se kterým vyjížděla na
výlety, ale rádi si i poseděli, jako kdyby společný pracovní čas ani nestačil.
Dnes jsou zmiňované drtiče v exteriéru Ústřední drtírny uhlí Tušimice.
Příslušné úklidy tunelů provádí dodavatelská firma. Úklid prostoru se
nyní provádí mokrou cestou, měří se
pravidelně prašnost a je zabudováno
odsávání. Hygienická zařízení jsou
přímo v místě poblíž pracoviště.
Přesto se Jarce Okrucké při náročné práci podařilo vychovat syna
Štefana; Štefan Okrucký pracuje
v DNT na PÚ – LOM jako elektrikář
velkostroje – rýpadla. Po 40 letech je
Jaroslava Okrucká strojnicí v ÚDUT,
obsluhuje ovládací panel (rovněž je
zauhlována elektrárna a uhlí jde i na
vagony). Jak paní Okrucká říká, práci má ráda a na všechny kolegy bývalé, ale i ty nynější, bude vždy moc
vzpomínat. Jestli ji to ovšem příjemné
bydliště v Kadani dovolí dostatkem
času. Vždyť také oblíbenou přírodu
má nadosah.
text a foto: Svatava Brožíková
Práce u pultu ovládání pásových dopravníků
vyžaduje naprosté soustředění.
Pracovního jubilea dosahují v DB:
20 let Vrba Ladislav
Baran Miroslav
Lippert Tomáš
Kremlová Jana
30 let Musílek Lubomír
Čepek Jaroslav
Pícha Václav
Mravec Ladislav
Kühnel Václav
Řáda Jaroslav
Vágner Josef
Krotil Karel
Hirsch František
40 let Běhounek Karel
provozní elektrikář
řidič pracovních strojů
řidič pracovních strojů
strojnice v úpravně
přestavbář PD
řidič pracovních strojů
řidič pracovních strojů
řidič pracovních strojů
zmahač ohňů
řidič PVZ
provozní zámečník
řidič shazovacího vozu
hasič – velitel směny
provozní elektrikář
Pracovního jubilea dosahují v DNT:
20 let Bláha Jiří
Štětina Jan
Hoffmanová Renata
Zadák Lubomír
30 let Kutil Josef
Vasilenko Vladimír
Markusová Eva
Jungman Rudolf
Hyneš Ladislav
40 let Máj Karel
strojník v úpravně
provozní zámečník
operátorka PD
strojník v úpravně
provozní zámečník
řidič PVZ
vážná
řidič PVZ
revírník
řidič PVZ
PS
PS
PS
PL
PS
PS
PS
PS
PL
PL
PL
PL
HZS
PL
PÚ - ÚDUT
PÚ - ÚDUT
ŘS -dispečink
PÚ - ÚDUT
PÚ - LOM
PÚ - LOM
PÚ - ÚDUT
PÚ - LOM
PÚ - S 1
PÚ - LOM
Pracovního jubilea dosahují ve správě SD Chomutov:
20 let Šalata Miroslav
skladník
30 let Chloubová Anna
skladnice
40 let Brázda Zdeněk
specialista komunikace
Pracovního jubilea dosahují v SD – Autodoprava, a. s.:
20 let Roubal Milan
řidič sil. mot. vozidel
Peciár Jiří
automechanik
Schmiedl Zdeněk
řidič sil. mot. vozidel
30 let Kroutil Julius
řidič sil. mot. vozidel
DB
DNT
středisko OSK
provoz Bílina
provoz Tušimice
provoz Bílina
provoz Bílina
Pracovního jubilea dosahují v SD – 1. strojírenská, a. s.:
30 let Schüssmann Antonín
vulkanizér
Bouchal Zdeněk
vulkanizér
provoz Bílina
provoz Bílina
Pracovního jubilea dosahují v SD – Kolejová doprava, a. s.:
20 let Bárta Josef
vlakvedoucí – vedoucí posunu provoz Tušimice
30 let Maroušek František
ředitel a.s.
správa a.s.
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly,
tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti
a za odvedenoupráci vyslovuje poděkování.
Rubriku připravují
referentky personálních a sociálních služeb
Jubilantka
Anna Chloubová
Narodila se v Chomutově, ale vyrůstala v Březně. Pak se spolu s rodinou odstěhovala do Radonic, ze
kterých jezdila do Středního odborného učiliště v Kadani. Tam se vyučila prodavačkou smíšeného zboží.
V Kadani se potkala s budoucím
manželem, který pracoval v DNT na
drtírně. Vzali se. „Po mateřské jsem
nastoupila na šachtu.“
Původně začala pracovat ve staré olejárně. Jenže po deseti letech
byla vybudována nová. Areálu se
říká sklad pohonných hmot. Ve skutečnosti je to sklad olejů, mazacích
hmot, pohonných hmot a kupodivu, také barev a příslušných ředidel.
V podstatě je paní Chloubová ráda,
že se vyučila prodeji smíšeného
zboží, takže chce-li zákazník barvu
příslušného typu, ale číslo ředidla
pozapomněl, skladnice automaticky
bere do ruky to jediné správné, které
k barvě patří. V DNT, konkrétně pak
ve skladu, pracuje Anna Chloubová
třicet let. Tři desetiletí tedy zboží přijímá, vydává a následně účtuje.
Také za 30 let stihla mít jednu dceru a tři syny (jeden dělá u 1. elektra,
druhý je zámečníkem v drtírně, třetí
se zámečníkem učí). A málokdo by
při pohledu na paní skladnici věřil,
že také má už tři vnoučata a je na ně
hrdá stejně, jako na děti svoje.
Zájem má paní Chloubová o zahradu u rodinného domu, pěstuje
tam různé druhy květin a ovocné
stromy. A tráví oddechový čas.
text a foto: Svatava Brožíková
26/27
Jubilanti Skupiny SD březen – duben
naši zaměstnanci
ŽENY V TYPICKY
MUŽSKÝCH PROFESÍCH
Severočeské doly aktuálně zaměstnávají 553 žen.
Většina z nich (65 %) pracuje v dělnických profesích, kde
jsou nejpočetněji zastoupeny strojnice v úpravně. V rámci
celé Skupiny SD najdeme ženy vykonávající práci, kterou
většinou zastávají spíše muži: jeřábnice, elektrikářky, ale
také revírnici kolejové dopravy, řidičku terénního
auta a svářečku. Jaké to je působit v ryze mužském
světě? Jak je vnímají jejich kolegové a nadřízení?
Jitka Veinholdová jako revírnice zajišťuje
plynulou přepravu uhlí z ledvické úpravny
HORNICKÉ listy 2/2011
Dceřiná společnost SD – Kolejová
doprava zajišťuje ve svém ledvickém
provoze plynulou přepravu bílinského uhlí k odběratelům. V nepřetržitém
provoze se na ní podílí řada profesí,
včetně čtyř revírníků dopravy. Jitka Veinholdová je z nich jedinou ženou, která
tuto zodpovědnou profesi vykonává.
Na ledvické vlečce pracuje už sedmnáct let. Začínala jako vozová služba,
později byla hradlařka a od roku 2007
je revírnicí dopravy. Mezi její pracovní
povinnosti patří plnění plánovaného
režimu přepravy během směny, účelné nasazení lokomotiv nebo vedení
provozní dokumentace. Ve své směně
má třináct podřízených (strojvedoucí,
vlakvedoucí, hradlařky a vozovou službu). „S tím, že jsem jediná žena ve své
profesi, nemám problém. Nerozlišuji
pohled na muže a ženy, ale na ty, kdo
svou práci zvládne a kdo nikoliv. Naštěstí jsme v naší směně dobrá a díky
dlouholeté praxi sehraná parta zkušených pracovníků,“ říká Jitka Veinholdová. A jak ji hodnotí vedoucí dopravy
Jaromír Pospíšil? „Jitka vykonává svoji
práci bezchybně. Koordinuje všechny
členy směny a příkladně zpracovává
agendu náležící k její profesi.“
Řídit auto v náročném terénu
je pro Janu Kouckou denní chleba
Přání řady mužů – majitelů výkonných offroadů – zdolávat rozbahněné
nezpevněné cesty s velkým převýšením
v náročném terénu je pro Janu Kouckou v případě nepříznivého počasí každodenní prací. Důlní komunikace jsou
jejím pracovním prostorem už více než
dvě desítky let. Na Dolech Bílina přitom
začínala jako rehabilitační sestra u závodního lékaře. „Řidičák jsem si udělala
už v osmnácti, protože mě řízení zajímalo a bavilo odjakživa. Navíc manžel byl
zaměstnán v autodopravě v tehdejších
Dolech Julia Fučíka. To vše mě přivedlo
k radikální změně, když jsem v roce 1984
vyměnila modrobílou uniformu a čepec
zdravotní sestry za montérky a klíčky od
terénního auta. Začínala jsem na rumunských arech, které až v devadesátých
letech vystřídaly kvalitní japonské nissany. Současný Nissan Patrol je už třetí, se
kterým jezdím,“ vzpomíná Jana Koucká.
Za volantem pětimetrového robustního
teréňáku se střídá se čtyřmi kolegy –
muži. Na práci v mužském prostředí je
Jana Koucká zvyklá. „Na Dolech Bílina
jsem určitě jedinou řidičkou. Myslím si,
že po odchodu Hanky Vinklářové do důchodu, která řadu let jezdila jako řidička
osobních aut v SD – Autodoprava, jsem
jedinou ženou řidičkou v celé Skupině
SD. I když vím, že má profese je doménou mužů, snažím se jezdit tak, abych
28/29
Svářečka Lenka Bittersmannová:
Ráda bych u svého řemesla zůstala
si u kolegů získala respekt. Myslím, že
se mi to díky dlouholeté praxi podařilo.
Navíc, má práce se mi stala koníčkem.
Ráda jezdím na běžných silnicích, ale
nejraději po šachtě, a to v jakémkoli
ročním období. Vždy je to pro mě výzva,
která prověří moje řidičské schopnosti
i zkušenosti.“ Že se to Janě Koucké daří,
dosvědčují slova ředitele Provozu lom
Pavla Dolejšího: „S paní Kouckou jsem
se vezl nesčetněkrát a vždy jsem obdivoval její pohodu a klid při řešení nejrůznějších situací nejen v běžném provoze, ale zejména v terénu na šachetních
komunikacích.“
Přestože se Lenka Bittersmannová
původně vyučila servírkou, uplatnění
našla až jako svářečka ocelových konstrukcí. Do zámečny SD – 1. strojírenská se dostala díky rekvalifikačnímu
kurzu pořádanému úřadem práce, v jehož evidenci nějakou dobu byla. „Protože pracovních příležitostí je pro mladé lidi v našem kraji málo, využila jsem
nabídky pracovního úřadu navštěvovat
kurz ve svářečské škole SD – 1. strojírenská. V kurzu, který jsem absolvovala, byly kromě mužů také dvě ženy.
Po jeho dokončení jsem se dozvěděla, že SD – 1. strojírenská přijímá do
válečkárny, a tady jsem byla pak od
roku 2010 zaměstnaná. Svařování mě
ale dál lákalo, a když jsem získala státní svářečské zkoušky, už nic nebránilo
stát se kvalifikovanou svářečkou.“ Od
začátku roku 2011 pracuje Lenka Bittersmannová v zámečně. Svařování,
například středních dílů DPD, ji chytlo.
Vyhovuje jí také zdejší parta. „Má současná profese mě baví a připadá mi
smysluplná. Navíc si vážím možnosti
pracovat ve velké a úspěšné společnosti jakou je SD – 1. strojírenská,“ říká
Lenka Bittersmannová.
text a foto: Tomáš Vrba
naši zaměstnanci
Josef Pouba: Šachtu mám hluboko pod kůží
HORNICKÉ listy 2/2011
Čtyři dekády poctivé
hornické práce na Dolech
Nástup Tušimice – tak se
dá zjednodušeně popsat
obdivuhodné působení
Josefa Pouby, vedoucího
úseku skrývka S1,
na skrývce lomu Libouš –
Březno. Pamatuje obnovu
zdejšího provozu v roce
1970, dynamický rozvoj
v 80. letech, ale i následující
restrukturalizaci a privatizaci.
Ohlédněme se spolu s ním
za 43 roky lomu Libouš.
Od roku 1970 na skrývce
lomu Libouš
Palivoenergetický komplex uhelných
elektráren a povrchových lomů na Tušimicku počítal s velkolomy Merkur,
Březno – Libouš. V reakci na nižší spotřebu uhlí v tehdejším hospodářství ve
prospěch ropy došlo na konci 60. let
k zastavení výstavby lomu Březno. Brzy
se ale ukázalo, že je zdejší uhlí potřeba
pro okolní elektrárny, a proto byl v roce
1970 obnoven provoz skrývkových řezů
lomu Březno (v roce 1970 jen 12 tis. m3
skrývkových hmot) a o rok později se
zde těžilo také uhlí. Právě v té době
sem přišel Josef Pouba. „Postupně
Vedoucí úseku Josef Pouba s Václavem Hyským (vlevo)
a Jiřím Čermákem z posádky SchRs 1 550.1/K 109.
jsem prošel profesemi přestavbáře, zámečníka a řidiče shazovacího vozu. Od
roku 1972 jsem byl štajgrem pro přestavby DPD. Na tyto pionýrské doby
rád vzpomínám. Neocenitelné pro mne
byly rady přestavbářů Jardy Šafránka
a Vency Holického. Od nich jsem dostal
tu pravou provozní praxi. Základy baňařiny jsem se zase učil od Jirky Kalkuše.
Štajgrem jsem byl až do roku 1990. V té
době se změnilo striktně direktivní řízení a my dostali šanci dělat věci víc po
svém. V této hektické době jsem se stal
vedoucím úseku skrývky a musel řešit nejen rozjezd nultého řezu Libouš 0,
ale také potřebné, i když nepopulární
snižování počtu zaměstnanců, když se
rušily celé úseky. Postupně se počet lidí
u nás na skrývce ustálil na dnešní stav
– zhruba dvě stovky. Ti všichni zajišťují
bezproblémový chod dvou kolesových
rýpadel, dvaceti sekcí dálkové pásové
dopravy a dvou zakladačů na vnitřní
výsypce. Nyní první a třetí skrývkový
řez postupují východním směrem a délka porubní fronty je zhruba 2,5 km na
3. řezu a 3,5 km na 1. řezu,“ upřesňuje
Josef Pouba.
Největší změna je moderní
těžební technologie
Výkonná technika: rýpadla SchRs
1 550.1/K 109, KU 800.20/K 110,
bezobslužná dálková pásová doprava, zakladače ZP 6 800.1/Z 100
a ZPDH 6 300.1/Z 101, doplňková mechanizace a profesionální obsluha,
to jsou podle Josefa Pouby základy
úspěchu zdejšího úseku, kde si poradí
30/31
Prvně jsem fáral už v patnácti
I když DNT Josef Pouba zasvětil celý
svůj profesní život (nastoupil v roce
1968), úplně první zkušenost s hornictvím získal coby student prvního ročníku
duchcovské hornické průmyslovky na
hlubinném dole Maršál Koněv ve Dřínově (dnes lom ČSA). „Bylo to na brigádě
na konci prváku, když jsem se spolužáky prvně fáral pod zem. Na lom Merkur,
jeden z tehdejších velkolomů tvořících
Doly Nástup Tušimice, jsem se dostal
po maturitě na umístěnku. Bylo to přesně 16. července 1968. Ještě než jsem
odešel na vojnu, začínal jsem jako pasař
na zakladači ZP 5 500/Z 77 na výsypce
Merkur I u Prunéřova. Když se tam nyní
občas dostanu, jsem překvapen krásnou rekultivovanou přírodou, kde se těžko pozná, že zde před čtyřiceti lety byl
aktivní báňský provoz,“ hodnotí Josef
Pouba.
V roce 2008 převzal Josef Pouba
od předsedy ČBÚ Iva Pěgřímka nejvyšší
báňské ocenění – medaili G. Agricoly.
i s těžbou uhlí ve smíšených skrývkových řezech či tvrdými polohami. „Samozřejmě, že špička naší techniky je
moderní rýpadlo SchRs 1 550, které
bylo speciálně zkonstruováno pro specifické podmínky našeho prvního řezu,
ale také KU 800 s inovovaným kolesem
odvádí výborné výkony.“
Hornický patriot
„Ačkoli pocházím z Chomutova, musím se přiznat, že do patnácti let jsem
vůbec netušil, jak vypadá šachta, a že
jsou nějaké v bezprostřední blízkosti
mého rodného města. Přesto mě šachta
chytla a stala se mým životem. Voní mi
zemina odtěžené skrývky a charakteristický odér uhlí. Zajímají mě hornické
tradice a zvyky. Před časem jsme našli
dva hunty – staré důlní vozíky používané
v hlubinném dole Václav. Jeden je umístěn v hornickém muzeu v Kadani a druhý
máme u nás před dispečinkem v Březně.
Nedávno k němu přibyl ještě odpočinkový kámen z 16. století, původně umístěný u cesty vedoucí z Března do bývalé
obce Kralupy. Během let jsem se také
rád seznámil se všemi hnědouhelnými
lomy od Sokolova až po ústecký Palivák.
S hornickou společností jsem navštívil
nejen německé hnědouhelné revíry, ale
také lom Emma ve španělském Puertollanu. Přesto všechno musím konstatovat, ať se na mě kolegové z Bíliny nezlobí,
že nejlepší je náš Nástup, protože je prostě náš a tedy i můj. Prožil jsem tady nezapomenutelných čtyřicet tři let. Stály za
to,“ vyznává se Josef Pouba. Na konci
června odchází do důchodu. Na skrývce DNT zanechá nesmazatelnou stopu. Přejme mu, aby dál zůstal životním
optimistou šířícím kolem sebe pohodu
a hlavně, aby se těšil dobrému zdraví.
text a foto: Tomáš Vrba
velkostroje pro povrchové dobývání
Nejstarším dosud provozovaným velkostrojem na obou lokalitách
Severočeských dolů je zakladač ZP 5 500/Z 79. Pozoruhodné jsou
nejen sta miliony kubíků, které během osmatřiceti let vychrlil jeho
výložník, ale také fakt, že je jediným zakladačem působícím původně
na Radovesické výsypce. Jeho kariéru na Dolech Bílina tvoří dvě místa
nasazení. V letech 1973–1995 zakládal na vnější Radovesické výsypce
a od roku 1996, po demontáži, transportu, generální opravě a opětovném
smontování, pak na vnitřní výsypce. Pro ZP 5 500/Z 79 a jeho posádku
se nic nezměnilo. Na novém místě dál spolehlivě zakládají nadloží
z druhého skrývkového řezu, navzdory úctyhodnému stáří svého stroje.
Zakladače řady ZP 5 500
V letech 1967 až 1974 vyrobily Vítkovické železárny podle projektové dokumentace vítkovické konstrukční kanceláře v Teplicích (dnes PRODECO) celkem
pět zakladačů ZP 5 500. První zakladač
této výkonnostní řady byl nasazen v roce
1967 na velkolomu Merkur v Tušimicích.
Protože ve druhé polovině šedesátých
let nebylo v dispozici žádné tuzemské
Maxim Gorkij (VMG). S jeho montáží se
začalo v březnu 1973 přímo na Radovesické výsypce.
Velkostroje
na Radovesické výsypce
Se zdokonalováním dobývací technologie bylo možné zintenzivnit povrchovou těžbu a postupovat do větších
hloubek. Předpokladem pro dynamický
HORNICKÉ listy 2/2011
Technické parametry zakladače ZP 5 500/Z 79
Teoretický výkon
5 500 m3/h (po intenzifikaci
6 600 m3/h) sypané zeminy
Dosah zakládacího výložníku od osy stroje
80,4 m
Dosah vratného bubnu
spojovacího mostu z osy stroje
74,5 m
Dopravní pásy
šíře 2 000 mm
Měrný tlak na podložku
0,07 MPa
Celková hmotnost
1 800 t
Celkový instalovaný výkon
2 440 kW
rýpadlo o teoretickém výkonu 4 400 m3/h,
tvořil první zakladač ZP 5500/Z 74 technologický celek s DPD šíře 1 600 mm
a kolesovým rýpadlem SRs 1 500.1/K 55
z produkce východoněmeckého výrobce dobývací techniky Lauchhammerwerk. Pro tušimickou oblast revíru byly
celkem dodány dva zakladače ZP 5 500.
Další dva našly uplatnění v tehdejším Sovětském svazu. Pátý v pořadí byl určen
pro vnější výsypku bílinského Velkolomu
rozvoj velkolomového dobývání byly
dostatečné výsypné prostory. Pro zakládání nadloží z VMG byla nejvhodnější
lokalita Radovesického údolí. Od druhé poloviny 60. let se naplno rozeběhly přípravné práce zprovoznění vnější
Radovesické výsypky. Postupně sem
bylo v letech 1969 až 2003 prostřednictvím dálkové pásové dopravy tří
samostatných TC2 založeno více než
674 mil. m3 nadloží z druhého až čtvrtého
1 Původní kráčivý podvozek spojovacího mostu na archivním snímku z roku 1975.
2 Od generální opravy v roce 1996 má už spojovací most housenicový podvozek.
3 Pohyb ZP 5 500/Z 79 zajišťuje kráčivý podvozek s dosedací deskou a ližinami.
1
32/33
ZP 5 500/Z 79:
S nejstarším velkostrojem v SD se musí počítat
2
3
velkostroje pro povrchové dobývání
5
4
3
1
HORNICKÉ listy 2/2011
2
skrývkového řezu lomu VMG/Bílina. Celkem byly na Radovesické výsypce nasazeny tři zakladače: A 2RSB 8 800/Z 76
(od roku 1969), ZP 5 500/Z 79 (od roku
1973) a ZP 13 000/Z 94 (od roku 1985).
Jediným zakladačem z Radovesické
výsypky, který nebyl zlikvidován, byl
právě ZP 5 500/Z 79. V roce 1995 ho
čekal transport na montážní místo Pitrlink, kde byla při opětovném smontování
provedena generální oprava včetně modernizace a intenzifikace výkonnosti na
6 600 m3/h. Od roku 1996 působí Z 79 na
vnitřní výsypce DB.
ZP 5 500/Z 79
Za základní odlišnosti ZP 5 500 proti
ostatním zakladačům řady TC1 lze označit: kráčivý podvozek s dosedací deskou
a dvěmi ližinami; níže uloženou kulovou
dráhu zajišťující větší stabilitu a kabinu
řidiče zakladače umístěnou pod výložníkem. Naopak, všechna tato uvedená
specifika jsou identická se zakladači
řady ZP 6 600, které konstrukčně vycházejí z řady ZP 5 500. Kráčivý podvozek
se objevuje u zakladačů poměrně často.
Požadavek na jejich vývoj byl vyvolán
nestabilitou výsypek. Kráčivé podvozky
vyvíjejí nižší tlak na podloží – při zvětšování průměru dosedací desky kráčivého
podvozku se zvětšuje plocha a tím klesá
měrný tlak na podložku. Další nespornou
výhodou jsou manévrovací schopnosti
kráčivých podvozků, kdy mohou odkráčet z místa libovolným směrem bez
složitého popojíždění. Zatímco zakladače s housenicovým podvozkem se při
změně směru o 90 ° pohybují po oblouku
o velkém poloměru tam a zpět, u kráčivých podvozků toto odpadá. Jejich
vlastnosti jsou neocenitelné, když je pojezdová dráha zakladače omezena třeba
svahem. Praxe ukázala už několikrát, že
kráčivé podvozky tak zabránily havárii
zakladače. Zatímco kráčivé podvozky zakladačů technologických celků TC1, TC3,
ale i zakladače ZPD 8 000 mají kuželový
vnější plášť s kruhovou dosedací deskou, kdy svislé hydraulické válce uvnitř
kuželové části zvedají stroj a vodorovné
přesouvají celou základní část o délku
kroku, u zakladače ZP 5 500/Z 79 jsou
4 Posádka grafu D:
1 Jaroslav Libiš – zámečník,
2 Ivan Slaný – řidič shazovacího vozu,
3 Jiří Zimmermann – klapkař,
4 Petr Marhan – elektrikář,
5 Petr Rutzenstorfer – řidič.
5 Petr Rutzenstorfer v kabině a u kulové dráhy
umístěné na dosedací desce podvozku.
6 Jiří Zimmermann čistí housenicový
podvozek spojovacího mostu.
7 Ivan Slaný a Petr Marhan u nové
elektrocentrály shazovacího vozu.
5
34/35
hydraulické válce uspořádány do tvaru
písmene V vně dosedací kruhové desky.
Základní část tím není úplně zvednuta,
ale pouze odlehčena a umožní tak přesunutí o délku jednoho kroku.
Kulová dráha o průměru 12 m slouží
k otáčení horní stavby a je posazena
na nízkém disku. Tato koncepce uložení kulové dráhy má nízko položené
těžiště a zakladač tím získává vysokou
stabilitu. Vnější dvě ližiny jsou opatřeny hydraulickými válci do V a otáčí se
s horní stavbou. Kabina řidiče je umístěna pod výložníkem a zaručuje tak
ideální přehled o sypání. Od generální
opravy a modernizace v roce 1996 je
navíc vybavena elektronickým řídicím
systémem včetně dotykové obrazovky. Tak jako u ostatních velkostrojů
je i zde standardem klimatizace. Generální oprava vyvolaná transportem
Z 79 z Radovesické výsypky v roce
1996 přinesla celou řadu změn. Byl například vyměněn původní kráčivý podvozek spojovacího mostu za housenicový. ZP 5 500/Z 79 byl totiž jediným
z řady ZP 5 500 původně vybavený
kráčivým podvozkem také pod spojovacím mostem. Jednalo se o malý
kuželový podvozek s jedním zdvihacím válcem. Kvůli malému zdvihu docházelo často k hromadění materiálu
uvnitř podvozku. Časté čistění způsobovalo prostoje při přemisťování zakladače. Housenicový podvozek pod
spojovacím mostem získal zakladač
ZP 5 500/Z 79 z vyřazeného rýpadla
KU 800.1/K 59. Právě od tohoto rýpadla byly v roce 1969 zakládány první kubíky na Radovesické výsypce. Postupně se k němu přidaly další velkostroje.
ZP 5 500/Z 79 nejčastěji tvořil celek
s KU 800.5/K 65 a KU 800.14/K 99.
V současné době zakládá materiál
odtěžený KU 800.17/K 105 z druhého skrývkového řezu. Porovnáme-li
výkony z radovesického působení
(rok 1990: 8 116 641 m3 – těžící stroj
KU 800.5/K 65) se současností (rok
2010: 9 877 500 m3 – těžící stroj
KU 800.17/K 105), zjistíme, že zakladač
ZP 5 500/Z 79 nijak neztrácí dech.
text a foto: Tomáš Vrba
6
7
takoví jsme byli
Miroslava Chodounská, vedoucí oddělení
personálních a sociálních služeb DB
V souvislosti s rozvojem
výpočetní techniky získali
personalisté nové možnosti
také v oblasti náboru
a evidence uchazečů
o zaměstnání. Tato činnost
je doménou Miroslavy
Chodounské, která se
personalistice na Dolech
Bílina věnuje téměř tři desítky
let, když ještě předtím zde
byla u úplných počátků
zavádění výpočetní techniky
v tehdejším severočeském
HORNICKÉ listy 2/2011
hnědouhelném koncernu.
Vstupní data
pro výpočetní středisko
DB a SHD v Mostě
První zkušenosti s bílinskými doly
získala Miroslava Chodounská v roce
1977 jako administrativní pracovnice
v autostředisku Velkolomu Maxim Gorkij (VMG). „Mnohem zajímavější byla
moje další profese. Od roku 1980 jsem
byla operátorkou na děrovači děrné
pásky v oddělení výpočetní techniky
DB. Pro výpočetní středisko DB, kde
byl sálový počítač RPP 16 jsem zpracovávala vstupní data z VMG. Zaznamenávala jsem průběh jednotlivých
směn, nasazení a poruchovost těžební technologie. S výpočetní technikou
jsem pracovala i v osobním oddělení,
kam jsem přešla v roce 1984. Tehdy
mělo oddělení širší záběr, než je tomu
dnes. Kromě náboru zaměstnanců,
kdy jen v letech 1984 až 1989 se zvýšil
jejich počet o 500 osob, to bylo ještě
mimo jiné vydávání a evidence uhlenek
nebo agenda každoročních příspěvků
za špatné ovzduší, kterým se lidově
říkalo pohřebné. Na dobu rozvoje povrchového dobývání uhlí, kdy se rozjížděly tři nové technologické celky TC2,
Miroslava Chodounská dnes
a na archivním snímku z roku 1981,
při přepisování dat na děrnou pásku.
ráda vzpomínám. Už tenkrát jsme
používali výpočetní techniku. Pamatuji si na první počítače SAPO
v revírním výpočetním středisku v Mostě, na kterých se zpracovávala evidence zaměstnanců a mzdy,“ ohlíží se za
osmdesátými léty paní Chodounská.
Dynamický rozvoj
používání výpočetní techniky
u personalistů v 90. letech
Už od roku 1990 pracovala Miroslava Chodounská s osobním počítačem.
Nejprve používala program FoxPro,
s nímž mohla vytvářet sestavy evidence zaměstnanců například podle
profese, pracoviště, či místa bydliště.
Postupně bílinští personalisté přecházeli na výkonnější výpočetní techniku a dokonalejší personálně-mzdové
programy, přes systém AREV a S1 až
po současný SAP. Pomocí výpočetní
techniky bylo také možné od základů
upravit systém náboru nových zaměstnanců. Základem je počítačová databáze uchazečů, ve které je aktuálně
800 uchazečů o práci v lokalitě Bílina.
Systém umožňuje vybrat podle zadaných kritérií uchazeče, kteří splňují
požadavky konkrétní profese. Počet uchazečů se neustále mění.
Denně se uchází o zaměstnání v DB
zhruba čtyři osoby přímo v kanceláři
paní Chodounské a dva uchazeči prostřednictvím webových stránek SD.
Přístup do databáze mají také vedoucí provozních úseků a odborů, kteří si
tak mohou vybrat z uchazečů zaměstnance na uvolněné pracovní pozice.
Miroslava Chodounská na základě požadavků vytváří skupiny vhodných kandidátů požadovaných profesí. V loňském roce ukončilo pracovní poměr
na DB 88 zaměstnanců. Naopak bylo
uzavřeno 73 nových pracovních poměrů. Nejpočetněji jsou v DB zastoupeny profese zámečníků a elektrikářů.
Nyní se Miroslava Chodounská zabývá
mimo jiné obsazením posádek jednotlivých směn na dokončovaném rýpadle
KK 1 300. Také při tom využívá počítačovou databázi uchazečů, z níž bude
vybráno celkem 23 nových zaměstnanců Provozu skrývka DB.
text a foto: Tomáš Vrba
Týden zimních
radovánek
Odbory v SD – 1. strojírenská, a. s.
mají nezastupitelné místo
Lyžování, bobování, ale také návštěvu libereckého akvaparku či kozí farmy – to vše si užívalo 34 dětí členů odborové organizace č. 1 DB. Nechyběla
ani řada soutěží, výletů a hlavně dobrá
nálada všech zúčastněných, včetně dospěláckého doprovodu. Dětmi oblíbený
týden plný zimních radovánek v Malé
Skále připravili: Ivan Bílý, Jiří Dvořák,
Jaroslav Hrádek, Radek Zenker, Dana
Pokorníková, Radka Siřičanská a Barbora Schneiderová. Všichni si zaslouží
uznání. Dětem a jejich doprovodu únorový týden v Jizerských horách utekl
jako voda. Už teď se mohou všichni
těšit na letní prázdniny. Rybářský tábor
v jihočeských Vodňanech (23.–31. července) dětem slibuje mimo jiné i získání
rybářského lístku. Kromě chytání ryb
bude samozřejmě prostor i na koupání
a spoustu zajímavých her.
text: Tomáš Vrba
foto: archiv OO č. 1 DB
Všude tam, kde odborové organizace nevykonávají jen formální funkci,
nacházejí zaměstnanci konkrétní výsledky v podobě úspěšného
vyjednávání s vedením firem a v prosazování jejich zájmů. Zaměstnanci
Skupiny SD se mohou opřít podle pracovního zařazení o autoritu
některé z devíti odborových organizací. Jedna z nich pracuje při
SD – 1. strojírenská, a. s. a jejím předsedou je od roku 2006 Zbyněk Kubát.
V Severočeských dolech pracuje
od roku 1975, když převážnou část
let působil jako provozní elektrikář
na údržbě velkostrojů K 300 a K 800.
Poté zhruba 5 let pracoval na opravách velkých elektromotorů. Dlouhá
léta byl členem závodního výboru
odborové organizace a posledních
15 let vykonává za stranu zaměstnanců funkci inspektora bezpečnosti
práce. Z pozice předsedy odborové
organizace a tudíž zástupce zaměstnanců je rovněž členem dozorčí rady
dceřiné společnosti. „Naše odborová
organizace patří v SD mezi středně
velké, ale v naší akciové společnosti 1. strojírenská má poměrně silné
zastoupení a jak se říká velké slovo,
když v Bílině má ze zhruba 400 zaměstnanců 320 odborářů. Proto také
zaměstnavatel s námi podle Zákoníku práce a přijaté kolektivní smlouvy
projednává a konzultuje připravenost
veškerých důležitých rozhodnutí
a nových směrnic. Myslím, že z obou
stran, které se navzájem respektují, byla vždy snaha dospět k dohodě. Vedle vlivu na zaměstnavatele
při kolektivním vyjednávání, které
představuje jistotu práce, materiálního zabezpečení a dobrého výdělku,
nabízíme členům řadu výhod. Výsledkem vyjednávání je i výše sociálního
fondu, z kterého se čerpají prostředky na zabezpečení plánovaných akcí.
Z celé škály bych chtěl připomenout
například příspěvek na lázeňskou
péči nebo momentálně velice aktuální podporu účasti odborářů a jejich
rodin na tradičních oslavách Dne
dětí, připravovaných naší odborovou
organizací spolu s odborovými organizacemi Autodoprava a Skrývka
ve dnech 3. až 5. června ve vlastním
rekreačním zařízení v Mladoticích.
Ze sociálního fondu jde každoročně
velká část, zhruba 450 tisíc korun,
na podporu rodinné rekreace. Naše
odborové organizace mají pro vedení společnosti velký význam i proto,
že jsou zastoupeny v regionálních
radách a dokonce i v mezinárodních
odborových organizacích,“ říká Zbyněk Kubát, kterého jsme zastihli ve
chvíli, kdy se chystal na jednání rady
předsedů odborových organizací.
text: Václav Sedlák
foto: Tomáš Vrba
36/37
z odborů
infomace
Společnost MIBRAG se
v uplynulé zimě vypořádala
s řadou problémů způsobených
drsnými mrazy i mohutným
táním. Hospodářský výsledek
za rok 2010 je předběžně
hodnocen jako velmi dobrý
– přesné bilanční hodnoty
budou zveřejněny 28. dubna.
S těžbou téměř 20 mil. t zaujímá
MIBRAG v celoněmecké
produkci hnědého uhlí podíl
11,8 %. K nejvýznamnějším
realizovaným investicím
patřily generální opravy
dvou velkostrojů, výstavba
čistírny důlních vod
a zprovoznění prvního
větrného parku (6,9 MW).
Letos se oba doly společnosti MIBRAG musí přísně zaměřit na kvalitu.
Nebude snadné splnit vysoké požadavky zákazníků ve zhoršujících se geologických podmínkách. Společnost
pracuje současně na třech velkých budoucích projektech: s českými společníky plánuje výstavbu nové elektrárny
Profen, dokončuje průzkum ložiska
Lützen a připravuje rozšíření větrných
parků.
Hnědé uhlí v Německu nadále
garantuje energetickou bezpečnost
Energetická poptávka se v loňském
roce v Německu vrátila na úroveň před
hospodářskou krizí. Energetická spotřeba se meziročně zvýšila o 4,6 %
a zaznamenala tak rychlejší oživení než
Klíčové heslo společnosti MIBRAG:
KVALITA! KVALITA! KVALITA!
Povrchový důl
Vereinigtes Schleenhain.
samotný hospodářský rozvoj (+3,6 %).
Hnědé uhlí zůstává s podílem 38 %
nadále nejvýznamnějším domácím
energetickým nosičem se stabilními
objemy produkce. Těžba černého uhlí
klesá a druhé místo v žebříčku nejdůležitějších domácích energetických
nosičů už zaujímají po hnědém uhlí
obnovitelné zdroje.
Výroba elektřiny z hnědého uhlí se
v uplynulém roce nejen zvýšila (na
147 mld. kWh), ale i zefektivnila. To
znamená, že dodávky hnědého uhlí
se meziročně snížily především kvůli
vyšší účinnosti moderních bloků. Tím
se rovněž zredukovaly emise CO2 do
ovzduší o více než 1,5 mil. t.
Celkem bylo v roce 2010 v Německu vytěženo 169,4 mil. t hnědého uhlí,
HORNICKÉ listy 2/2011
Rámcové údaje 2010
Těžba skrývky
Těžba uhlí
Výroba prachových směsí
Vlastní výroba tepla
Vlastní výroba elektřiny
Investice do modernizace a ekologie
Počet zaměstnanců
62,1 mil. m3
19,6 mil. t
192 tis. t
4 653 GWh
1 340 GWh
41,7 mil. EUR
2 000, z toho 151 vlastních učňů
z toho na Porýní připadá 53,5 %, na
Lužici 33,5 % a na středoněmecký
revír (MIBRAG) 11,8 %. Zbytek (1,2 %)
patří končící těžbě v revíru Helmstedt.
MIBRAG v roce 2010
Společnost MIBRAG stabilizovala své postavení hlavního dodavatele
hnědého uhlí i spolehlivého partnera
pro region. Těžba uhlí se meziročně snížila o méně než 1 % a dosáhla 19,6 mil. t, těžba skrývky přesáhla
62 mil. m3. I v nejextrémnějších zimních podmínkách byla společnost
schopna dodávat denně 55 000 t uhlí
dvěma hlavním zákazníkům – elektrárnám Lippendorf a Schkopau. Předpokladem byla správná technická řešení
a řádná příprava, zejména disponibilnost uhelných skládek na obou důlních
lokalitách s kapacitou až 400 000 t.
Obě elektrárny zásobují elektřinou
zhruba 8 milionů domácností, navíc
elektrárna Lippendorf dodává teplo
více než 60 % domácností v nedalekém Lipsku. Hnědé uhlí dodává MIBRAG přímo i městským elektrárnám
a teplárnám v Dessau a Chemnitz
a řadě průmyslových podniků. Do
vlastních tří závodových elektráren
směřuje denně 12 uhelných vlaků.
Větrný park Am Geyersberg
na výsypce Schleenhain.
Počátkem října byla po pouhých
sedmi měsících dokončena zatím
nejnáročnější generální oprava dvou
velkostrojů na dole Vereinigtes Schleenhain. Vyžádala si 9 mil. EUR a byla
nutná pro zabezpečení plánovaného
přechodu báňského provozu do dobývacího pole Peres.
Přes 18 mil. EUR bylo v roce 2010
vloženo do výstavby nové čistírny
důlních vod v lokalitě Neukieritzsch.
Z dolu Vereinigtes Schleenhain se tak
do říčky Pleiße už čerpá čistá a průzračná důlní voda. Čistírna upraví za
minutu 45 až 60 m3 důlní vody.
Důkazem toho, že společnost MIBRAG se orientuje na budoucnost,
je vznik nové dceřiné firmy NeueEnergie, která zahájila činnost počátkem roku 2010 a už v prosinci napojila do sítě 6,9 MW prvního větrného
parku Am Geyersberg na výsypce
Schleenhain.
MIBRAG 2011:
Kvalita! Kvalita! Kvalita!
Klíčovým úkolem pro oba povrchové doly je vysoká kvalita. Požadavky zákazníků musí být samozřejmě
plněny. Týká se to především dolu
Profen, který vzhledem k postupu do
Budoucí projekty
Perspektivní pohled do budoucnosti patří k základním principům
moderního hornictví. Proto MIBRAG
v současné době pracuje na třech
projektech, které mají zajistit další
udržitelné báňské podnikání. Projekty současně přispívají k bezpečnému
energetickému zásobování budoucí
generace.
Projekt výstavby nové elektrárny
Profen je připravován ve spolupráci
s českými společníky. Mělo by se samozřejmě jednat o moderní zdroj s vysokým stupněm energetické účinnosti.
Po dokončení výstavby by nová elektrárna nahradila staré závodové elektrárny Deuben a Mumsdorf.
Investice do plánované elektrárny předpokládá dostatek uhlí pro její
40letou životnost. Byly proto prozkoumány zásoby v blízkém ložisku Lützen. Dokončují se kvalitativní a kvantitativní výpočty zásob a hydrologický
průzkum.
Třetím do budoucna orientovaným
projektem je rozšiřování větrných parků. První krok v této perspektivní sféře
podnikání byl již učiněn.
text: Tomáš Vrba
foto: T. Vrba, R. Lehmann
Generální oprava rýpadla SRs 2 000/1 528 na dole Vereinigtes Schleenhain.
Nová čistírna důlních vod Neukieritzsch.
38/39
stále složitějších geologických poměrů bude mít co dělat s dodávkami
předepsané kvality uhlí (obsah popela, Fe2O3, výhřevnost). Strategie počítá
s tím, že do poloviny roku se rozvinou
řezy v dobývacím poli Schwerzau tak,
aby se mohlo odtěžit uhlí ze spodní
části sloje, které musí být k dispozici v požadovaném množství a kvalitě,
neboť stávající pole Profen-Süd skončí kolem roku 2013. Důl Vereinigtes
Schleenhain se stále víc soustřeďuje
na nadcházející přechod do dobývacího pole Peres, což si vyžádá mimo
jiné výstavbu nové komunikace B176,
přeložku vedení 220 kV a zahájení výstavby hlavní stanice dolu. To vše jsou
skutečně velké projekty s náročnou
přípravou.
Jako každoročně, i letos vloží MIBRAG do tvorby nové krajiny a rekultivací téměř milion EUR.
z míst kde žijeme
ŽENY NA RADNICI:
Místostarostky Braňan a Března se představují
Celý život obě zůstaly věrné svým rodným obcím, kde jejich rodiče pracovali v povrchových dolech, zatímco ony
prožily krásné dětství. Později zde založily své vlastní rodiny a vychovaly děti. Po změně společenských poměrů
v roce 1989 se obě zapojily do komunální politiky. Úspěch v posledních volbách do obecních zastupitelstev je vynesl
až na post místostarostek. Zuzana Koláčková z Braňan a Zdeňka Buzková z Března mají ještě něco společného:
není jim lhostejný osud jejich obcí a chtějí se aktivně podílet na dalším zkvalitnění života v minulosti zanedbaných
vesnic v sousedství dolů. Seznamte se s plány dvou aktivních a kreativních žen z vedení obecních úřadů.
Zuzana Koláčková, místostarostka
obce Braňany: Prioritou je lepší
životní prostředí spolu
s všestranným rozvojem Braňan
Se Zuzanou Koláčkovou jsme se setkali přímo na dokončovaném ochranném valu, který odděluje Braňany od
Dolů Bílina. „Je odtud pěkný výhled
nejen na Braňany, ale i na okolní kopce Kaňkov a Červený vrch, a opačným
směrem na lom Bílina. S hnědouhelným
hornictvím je spojen život už několika
generací zdejších obyvatel. Já šachtu
vnímala už odmala. Tak jako řada místních, také moji rodiče pracovali na tehdejších Dolech Julia Fučíka. Jako studentka střední školy jsem tam chodila
i já na prázdninové brigády, k měřičům.
Šachta a Braňany jsou provázány v dobrém i zlém. Daní za možnost dobrého zaměstnání bylo hlavně v minulosti špatné
životní prostředí. To se ale v posledním
desetiletí výrazně zlepšilo. Utvrzuje mě
v tom moje maminka, která pamatuje,
jak přes Braňany jezdily vlaky plné uhlí,
z čehož měla prach úplně všude. Tenkrát prý nešlo ani venku pověsit vyprané
prádlo. Tahle doba je naštěstí pryč. Prašnost se u nás nejen kontinuálně sleduje,
ale také se proti ní bojuje. Například od
letošního roku k nám pravidelně zajíždí
HORNICKÉ listy 2/2011
Zuzana Koláčková žije v Braňanech s maminkou
a dcerou. Všechny se zúčastnily studijní cesty do
středoněmeckého uhelného revíru pořádanou SD.
Místostarostka Zuzana Koláčková na ochranném zemním valu
oddělujícím obec Braňany od sousedních Dolů Bílina.
čistící zametací vůz Dolů Bílina, s logem
protiprašného projektu Stop prach, do
kterého jsme se také zapojili. Protihluková stěna a ochranný zemní val, na kterém se právě procházíme, jsou vlastně
příslibem dalších budoucích pozitivních
změn,“ říká Zuzana Koláčková na cestě
v koruně valu.
S komunální politikou už má zkušenosti, když po dvě volební období byla
v zastupitelstvu. Od loňského října pak
jako místostarostka. „Pracuji jako mzdová účetní. Po dohodě se zaměstnavatelem mám upravenou pracovní dobu
a můžu tak stihnout povinnosti místostarostky. Zatím se stále učím od našeho pana starosty, který má s vedením
obce dlouholeté zkušenosti.“ Zuzana
Koláčková chce pokračovat v zatraktivňování Braňan, a to zejména pro mladé
rodiny s dětmi, které často odcházejí do
měst. „Máme u nás školku, školu, různá
sportoviště, zdravotní středisko, běžnou
občanskou vybavenost a dokončené
inženýrské sítě pro výstavbu rodinných
domů. Naši obec se uváženě snažíme
vylepšovat.“
Problematikou vlivu těžby uhlí na životní prostředí se Zuzana Koláčková
zabývala také ve své bakalářské práci,
kterou v loňském roce úspěšně ukončila studia na VŠB-TU Ostrava, Fakultě
hornicko-geologické. „Ve své práci jsem
zkoumala konkrétní vlivy Dolů Bílina na
Braňany. Cenné konzultace a informace jsem získala od Vratislava Ondráčka
z SD, který má dokonalý přehled o všech
bílinských rekultivacích a o stavu zdejší
ochrany přírody. Širší souvislosti soužití
moderního uhelného velkolomu a okolních lidských sídel mi ozřejmil Vladimír
Budinský, ředitel strategie a komunikace SD. Pevně věřím, že po realizaci
všech plánovaných ochranných opatření
bude život v naší obci ještě příjemnější,“
přeje si Zuzana Koláčková.
2010 Ústeckého kraje,“ hodnotí Zdeňka Buzková.
Doménou paní místostarostky je oblast kultury, které se věnuje odjakživa.
Také díky ní má Březno bohatý kulturní
život. Po celý rok se zde pořádá řada
kulturních akcí: plesy, koncerty, promítání v letním kině, návštěvy divadelních představení a adventní slavnosti.
Tradičním vrcholem je pak vyhlášená
Březenská pouť. „Naší snahou je, aby
se do kulturního života zapojilo co
nejvíce občanů. Chtěli bychom pro ně
vytvořit takové podmínky, aby se mohli
realizovat a život v Březně si opravdu
užili. Kromě tradičních kroužků zájmové a sportovní činnosti, bychom
u nás rádi založili ochotnické divadlo,“
prozrazuje plány paní Buzková. A protože je v Březně celá řada šikovných
lidí, kterým nechybí potřebné nadšení,
určitě o místním ochotnickém divadle
brzy uslyšíme.
text a foto: Tomáš Vrba
Zdeňka Buzková učí na Střední hotelové škole v Údlicích.
Letos zde připravuje studenty na první státní maturity.
Spolu se starostou Zděnkem Valentou bezprostředně
po získání Zlaté stuhy pro Březno – Vesnici roku 2010.
40/41
Zdeňka Buzková,
místostarosta obce Březno:
Neúnavná šiřitelka kultury
Učit na střední škole, zastávat úřad
místostarostky, aktivně se účastnit
místního kulturního života (mimo jiné
jako zákládající členka ženského pěveckého sboru Silentium 24), pečovat o rodinu, dům a ještě se věnovat
koníčkům (četbě knih a šití) – to vše
s přehledem zvládá za všech okolností usměvavá a dobře naladěná Zdeňka
Buzková.
Narodila se v Březně a už jako dítě
znala sousední povrchový důl. „Na
šachtě pracoval více než třicet let můj
tatínek. Dodnes na ty roky v dobrém
vzpomíná. S děním na šachtě jsem ale
v kontaktu stále, neboť můj manžel je
řidičem rýpadla. V posledních letech
nevnímám Severočeské doly jen jako
významného zaměstnavatele, kde našla uplatnění i řada našich občanů, ale
také jako důležitého partnera, který se
podílí, a věřím, že tomu bude i nadále,
na řadě projektů všestranného rozvoje
Března,“ vysvětluje místostarostka.
Zdeňka Buzková patří mezi lidi, kteří
dělají vše na sto procent a kromě svých
povinností se snaží udělat ještě něco
navíc. Platí to také o její profesi středoškolské učitelky. Kromě toho, že na
univerzitě absolvovala učitelství českého jazyka a dějepisu, si rozšířila vzdělání o speciální pedagogiku a výchovné
poradenství. O tom, že učitelství pro ni
není pouhým zdrojem obživy, ale posláním, svědčí nejen několik generací
studentů, kteří vzhlíží ke své profesorce s přirozenou autoritou, ale i fakt, že
ve škole zůstala a úřad místostarostky
vykonává jako neuvolněná.
I když je to někdy časově náročné, snaží se své povinnosti ve vedení
obce zvládat jak nejlépe dokáže. A co
patří mezi její priority? „Určitě bych
chtěla pokračovat v úsilí našeho starosty Zděnka Valenty. Zjednodušeně
by se dalo označit jako budování co
nejlepšího prostoru pro kvalitní život
v naší obci. Týká se to všech oblastí, jako jsou podmínky pro podnikání
i využívání volného času, občanská
vybavenost, výstavba nových rodinných domů a další zvelebování vzhledu
obce. Máme výhodu, že můžeme navázat na řadu dobrých věcí, které se
u nás podařily v minulých letech a za
které jsme získali ocenění Vesnice roku
pomáháme
Boj nad rakovinou vyhrávají i díky Severočeským dolům
Onkologičtí pacienti z Ústeckého kraje mají oporu
v Severočeských dolech. Hnědouhelná těžební společnost
finančně podporuje jejich boj s jednou z nejzákeřnějších
nemocí – rakovinou. Peněžní dar dostává AMA –
Společnost onkologických pacientů v Mostě.
přijde, tím větší je šance na uzdravení,“
vysvětluje Eva Vrkoslavová.
HORNICKÉ listy 2/2011
Společnost AMA už 17 let pomáhá
lidem, kteří onemocní rakovinou. Její
snahou je otevřít všem onkologickým
pacientům nové obzory a možnosti.
V současné době má více jak 70 členů.
Jsou mezi nimi nejen onkologičtí pacienti, ale i jejich nejbližší. „Naším cílem
je podpořit nejen onkologické pacienty,
ale i jejich rodinné příslušníky a přátele.
Ukazujeme jim, jak prohloubit kvalitu
svého života a jak odstranit sociální
bariéry, které brání integraci onkologických pacientů zpět do společnosti.
Pomáháme jim i v tom, jak se vyrovnat
s rakovinou,“ vysvětluje předsedkyně
Společnosti onkologických pacientů
AMA Eva Vrkoslavová (na snímku).
Všem dokážeme, že život je fajn
Pro členy je po celý rok připravený
bohatý program. Skládá se například
ze sportovních i kulturních akcí, masáží, cvičení a koncertů. „Návštěvy divadla, výlety do přírody a přednášky
například na zdravotnická témata – to
jsou naše nejčastější aktivity. Společně se chystáme například na arteterapii, kde se naučíme dělat ubrousky
ze sáčků od čaje. Na květen máme
v plánu zúčastnit se celorepublikového projektu s názvem Dokážeš to
taky. Naším cílem bude Komáří vížka,
ujít bychom měli přibližně dvacetikilometrovou túru. Během léta bychom
také rádi vyrazili na výlet po řece, lodí
chceme dojet do Ústí nad Labem,“
vypráví plány Společnosti onkologických pacientů AMA její předsedkyně
paní Vrkoslavová. Jedna z členek, Helena Šurkalová, ji s úsměvem doplňuje: „Tato setkání jsou pro nás velmi důležitá, protože se při nich schází lidé
s podobným trápením. Můžeme si vyměňovat zkušenosti a podporovat se
v chuti do života. Já jsem se účastnila
například prodlouženého víkendového pobytu v Doksech a bylo to moc
příjemné. Během dne jsme cvičili,
hráli hry a relaxovali.“ Členové Společnosti AMA se řídí moudrem, které
kdysi pronesl Heliodóros: Mlčímeli o svém trápení, tím je jen živíme,
kdežto když se s ním svěříme, snadno
najdeme úlevu.
V boji proti rakovině
je důležitá osvěta
Společnost AMA už 6 let provádí
osvětovou činnost. Při různých příležitostech seznamuje s významem
pravidelného samovyšetření prsu dívky i ženy. „Za toto období byly našimi
členkami společně se studentkami SZŠ
a VOZŠ v Mostě proškoleny téměř čtyři tisíce dívek a žen. Prevence je velmi
důležitá. Čím dřív se na rakovinu prsu
Členové Společnosti AMA
vyjdou do ulic
Jednou z charitativních akcí, do
které se členové Společnosti onkologických pacientů AMA zapojí, je květinový den. Ten letos připadá na středu
11. května. Podtitul tohoto ročníku zní:
„Každý svého zdraví strůjcem. Pomoz
sám sobě předcházet rakovině aktivním využitím preventivních programů
a zdravým životním stylem.“ V ulicích
se budou prodávat žluté kytičky s fialovou stužkou. Minimální prodejní cena
je 20 korun. Cílem sbírky je získat za
nabízené kvítky měsíčku lékařského
prostředky na boj proti rakovině – na
nádorovou prevenci, zlepšení kvality
života onkologických pacientů, podporu onkologické výchovy, výzkumu a vybavení onkologických center.
Severočeské doly
poskytují finanční pomoc
„Našimi členy jsou onkologičtí i postonkologičtí pacienti a jejich rodinní
příslušníci. Jsou to lidé z Mostu a okolí,
ale například i obyvatelé Teplic, Karlových Varů a Prahy. Členský příspěvek
na rok činí 150 korun. Tato částka by
zdaleka nepokryla náklady na naše aktivity. Významně nám finančně pomáhají Severočeské doly. I díky nim se daří
zvládat těžká životní období a bojovat
s rakovinou. Velice za pomoc děkujeme.
Zároveň bych chtěla vyzvat všechny onkologické pacienty, kteří přese všechno vědí, že život je fajn nebo ty, kteří to
teprve potřebují ukázat, ať přijdou mezi
nás. Všechny srdečně očekáváme,“ zakončuje Eva Vrkoslavová.
text a foto: Renata Malíková
Stále v pohybu
První jarní dny povytáhly trochu trávy, studená rána však občas ještě připomínají zimu. Partičky
amatérských sportovců individuálních sportů, se kterými se náš tým závodníků TJ DNT setkává a s nimiž
také v četných závodech soupeří, je zvyklý na proměny počasí ve všech ročních obdobích.
Individuální sporty nemají systém
soutěžních utkání jako třeba hokej nebo
fotbal, ale to nahrazují seriály, povětšinou v tradičních baštách, kde sídlí agilní
oddíl či schopní pořadatelé. Je jen dobře, že se daly dohromady týmy nové,
například cyklisté v Perštejně, kde nikdy
cyklistika nebyla a ejhle – již také pořádají závody.
3. ročníkem Perštejnského Gira 2011
zde zahájí 7. května letošní seriál 10 závodů na horských kolech Pohár Peruna
2011. Je to závod s kategoriemi i pro ta
nejmenší batolata. Rodičové, či možná
prarodičové, přiveďte svá pohybumilovná dítka do prostoru perštejnského
koupaliště, nebudete zaručeně litovat.
Většina závodů pamatuje na mládež od
nejmenších dětí. Jinak je to seriál veskrze lokální, kde z větších sídel bývalého
okresu Chomutov chybí jen Jirkov. Zato
tam patří třeba triatlon na Prunéřovském
koupališti, tvrdý mistrovský závod kolem Hasištejna nebo 15. 10. jeho závěrečný 10. díl z E13 do vrchu Hohentann
nad vsí Místo. Závěrečné metry jsou
v něm tak prudké, že většina musí s maximálními tepy dojít pěšky. Boduje se 8
nejlepších výsledků a všichni se již teď
těší na závěrečné vyhlášení při cyklistickém plesu na kadaňské Střelnici.
16. dubna při běhu městským parkem vystoupí na stupně vítězů Zimního
běžeckého poháru také čtyři naši borci
(Šindelář, Prokeš, Svoboda a Martykán
st.). Obojí pořádá dlouholetý kadaňský
špičkový atlet Čeněk Filingr. Za spoustu mravenčí práce zaslouží dík několika
stovek účastníků.
17. dubna pořádá SKMP Kadaň běh
do vrchu z Klášterce na Mědník. Jsou
dalším novým týmem, který nejen
běhá, ale také pořádá dokonce již třetí
významný závod do roka. Mimo jiné je
sponzorují Severočeské doly.
24. dubna malinko kuriózní běžecký závod O Krušovický soudek startuje ve Stochově u historického dubu
sv. Václava a po náročné 20km trati,
povětšinou terénem, je cíl u vchodu do
Krušovického pivovaru. Netřeba dodat,
že hlavním občerstvením a oceněním
v jednom je po doběhu na nádvoří krušovické pivo.
A jsme opět u kol, tentokrát silničních. Nevěřili byste, ale mnozí amatéři
se připravují tak tvrdě, že mají najeto
letos i 5 000 km, zatímco jiní třeba jen
100. Takové rozdíly se pak pochopitelně
projeví při závodech. Zahajovacím pro
většinu závodníků bude úvodní závod
Severočeské amatérské ligy 8. května
v Klášterci. Letos se pojede jako Sweep
cup 2011 a bude čítat 16 závodů od
Klášterce přes celé Krušnohoří až po
Benešov a Roudnici, z nichž se boduje 12 nejlepších. Poslední závod se jede
u právě u Roudnice 24. září.
Na závěr vzkaz i pro naprosté amatéry: Vyražte také do přírody pěšmo či na
kolech a příjemně se utahejte pohybem.
Zkuste jej častěji zařadit do programu.
Ono to napřed bolí, ale časem nebudete litovat.
text: Jiří Martykán
Na Klínovci se utkali nejlepší
evropští snowboardisté
Na Klínovci byla o víkendu
26. a 27. února evropská
snowboardová špička. Jel se
Evropský pohár v U-rampě.
Z Čechů se nejlépe
umístila naše jednička ve
freestyle snowboardingu
- Martin Černík.
Martin Černík na Klínovci zabodoval už v pátek. Stal se Mistrem České
republiky v U-rampě. Své fanoušky
potěšil i v sobotu, kdy si v závodu Evropského poháru vybojoval třetí místo.
Z akce v Krušných horách byl nadšený: „Byla to bezvadná akce. Můžu říct,
že v Čechách určitě největší v U-rampě a moc jsem si to užil.“ V sobotu
počasí přálo, bylo slunečno, a tak se
u U-rampy sešlo poměrně dost fanoušků a vytvořili skvělou atmosféru. Sobotní a nedělní závody Evropského poháru FIS ve snowboardingu
bezkonkurenčně ovládl Rus Sergej
Tarasov.
Po oba závodní dny nenašel přemožitele a z klínovecké U-rampy si
odváží dvojnásobné vítězství. Ženy
zopakovaly v obou závodech stejná
umístění – první dvě místa patří Francouzkám Grimal a Bernard, třetí místo
obsadila Polka Rusin. “Letošním Evropským pohárem v U-rampě jsme
opět posunuli laťku o něco výš – rekordní účast závodníků (18 žen a 53
mužů) a jejich kvalitní výkony řadí
klínovecký podnik k předním snowboardovým akcím v Evropě,“ zhodnotil
letošní ročník manažer úseku snowboardingu Svazu lyžařů ČR Miroslav
Schimmer.
Sobotní závod byl doplněn skvělou
muzikou přímo na svahu. Akce se konala za finanční podpory Severočeských dolů.
text: Renata Malíková
foto: Jan Pidrman
42/43
sport
hornické tradice
„Domine, domine praelate!“ „Quod vis?“ „Volo bibere!“ „Quod nam?“
… pošesté rozlehne se Chomutovem
A až dozní skoková
karmína „Snad je to
přece jen možná věc“,
novopečení semestři
na svá místa se usadí
a v dalším průběhu
skokového večera ke
svěcení diamantu Slavný
HORNICKÉ listy 2/2011
a vysoký nadlišák přistoupí.
V poměrně krátké historii akciové
společnosti Severočeské doly Chomutov, v osmnáctém roce jejího trvání,
již pošesté jsme pořadateli a hostiteli Skoku přes kůži. Tradičního rituálu,
o kterém jsme v minulosti několikrát
psali. Ten letošní, v pořadí stodvaadvacátý, se uskuteční 29. dubna
v „noře“ – v Městském divadle v Chomutově od 17 hodin.
Než však slavnostní sese v noře se
usadí a v souladu s „Pivním zákonem“
„mastí“ se síliti a „karmíny“ pěti bude,
projdou se účastníci Skoku, spolu
s adepty hornického stavu – „fuxy
a fuxiemi smrdutými“ v průvodu městem Chomutovem a nadlišáka hledati
budou. Při zastaveních nejednu „celůvku“ masti zlatavé vypijí, u primátora se zastaví a povolení k pořádání
Skoku si vyžádají, poté kytici ke sloupu Nejsvětější Trojice položí.
Nezbytnou součástí skokového večera je předčítání humorně zpracovaného vědeckého pojednání či jiné
zajímavé události – tzv. „švéflu“. Za
všechny švéfly v minulosti přednášené
otiskujeme k pobavení vás, kteří nemáte možnost se Skoku přes kůži zúčastnit, švéfl „Seniorský“ zvaný.
Vážená pojišťovno,
odepisuji na Váš dopis, kde jste mě
žádali o upřesnění mého úrazu. Do
oznámení úrazu jsem uvedl, že jsem si
úraz způsobil sám. Zmíněný den jsem
pracoval zcela sám na stavbě domu.
Po dokončení mi zbylo asi 250 kg cihel na střeše. Sešel jsem tedy dolů,
a tam jsem přes kladku vytáhl nahoru
po laně prázdný sud, do něhož jsem
hodlal uložit zbývající cihly. Lano jsem
dole pevně zabezpečil a šel jsem na
střechu naložit cihly do sudu. Po naložení všech cihel jsem opět sešel
dolů, abych spustil sud s cihlami. Ve
smlouvě máte uvedeno, že vážím pouze 75 kg. V momentě, když jsem lano
odvázal a držel jen v ruce, jsem se
ujistil o působení gravitace. Výše jsem
napsal, že sud, který sám o sobě váží
25 kg, byl naložen 250 kg cihel. Jak si
jistě domyslíte sami, moje váha 75 kg
nemohla udržet tak těžký sud a než
jsem si to uvědomil, byl jsem v prudkém pohybu vzhůru a sud, který byl
na úrovni střechy, naopak v prudkém
pohybu dolů. Zhruba na úrovni třetího
patra jsem se setkal s protipohybujícím se sudem, což vysvětluje to naražení hlavy a zlomeniny krku a lícní
kosti.
Dále jsem pokračoval směrem vzhůru, až jsem se zastavil s prsty v kladce.
I přes velkou bolest jsem se však držel lana. V tom samém momentě sud
s cihlami dopadl na zem a rozbilo se
Švéfl ex!
Ve výčtu informací o skocích přes
kůži by neměla také chybět zmínka
o místech konání jednotlivých skoků.
Zatímco v příbramské historii je situace naprosto jednoznačná (všechny skoky v období let 1849 až 1939
proběhly na akademické půdě VŠB
v Příbrami), tak po přestěhování VŠB
z Příbrami do Ostravy v roce 1945 se
skoky konaly mimo půdu Almy mater,
a sice v kulturních zařízeních jednotlivých patronátních důlních organizací, a to i mimo Ostravsko-karvinský
region.
V období let 1945 až 1972 se skoky konaly naprosto nepravidelně
a sporadicky.
V roce 1972 obnovil dědičný kantor
ostravské Alma mater Luboš Cwik éru
systematického pravidelného konání skoků přes kůži, a to jedenkrát do
roka, jak je tomu dodnes.
Že letošní, „stodvaadvacátý“, připravený týmem vedeným technickým
ředitelem Miroslavem Eisem, bude
neméně zdařilý jako ty předcházející,
o tom nikdo nepochybuje.
text: Zdeněk Brázda
foto: Ladislav Šeiner
Přehled skoků přes kůži
číslo
rok
místo
generální partner
83.
1972
Ostrava
Důl Hlubina, OKD
84.
1973
Ostrava
Důl Hlubina, OKD
85.
1974
Karviná
Důl Prezident Gottwald, OKD
86.
1975
Ostrava
Důl Šverma, OKD
87.
1976
Ostrava
Důl Hlubina, OKD
88.
1977
Ostrava
Důl Vítězný únor, OKD
89.
1978
Ostrava
OKD, SHD
90.
1979
Kladno
KD, SHD, OKD
91.
1980
Doubrava
Vítkovické stavby
92.
1981
Jeseník
RD Jeseník, RBMZ, SHD, KP, OKD
93.
1982
Paskov
Důl Paskov OKD, SHD, RD, ČSVP, KD
94.
1983
Mimoň
UD Hamr, SHD, OKD
95.
1984
Petřvald
Důl Fučík, OKD
96.
1985
Frýdek-Místek
Důl Staříč, OKD
97.
1986
Kladno
KD
98.
1987
Havířov
Důl Dukla, OKD
99.
1988
Příbram
RD Příbram, UD Příbram
100.
1989
Ostrava
OKD
101.
1990
Most
SHD Most
102.
1991
Ostrava
Důl Ostrava, Důl Jan Šverma, Důl Odra, Důl Heřmanice
103.
1992
Most
SHD Most
104.
1993
Paskov
Důl Paskov, OKD
105.
1994
Příbram
RD Příbram
106.
1995
Havířov
Důl Dukla, OKD
107.
1996
Chomutov
SD Chomutov
108.
1997
Karviná
Důl ČSA, OKD
109.
1998
Most
MUS Most
110.
1999
Příbram
RD Příbram
111.
2000
Chomutov
SD Chomutov
112.
2001
Ostrava-Petřkovice
OKD Ostrava
113.
2002
Most
MUS Most
114.
2003
Chomutov
SD Chomutov
115.
2004
Most
MUS Most
116.
2005
Hodonín
MND Hodonín
117.
2006
Chomutov
SD Chomutov
118.
2007
Ostrava-Petřkovice
OKD Ostrava
119.
2008
Chomutov
SD Chomutov
120.
2009
Most
Litvínovská uhelná, Vršanská uhelná
121.
2010
Hodonín
MND Hodonín
44/45
mu dno. Výše jsem napsal, že sud
sám o sobě váží 25 kg a já jak máte
uvedeno ve smlouvě, 75 kg. Působení gravitace pokračovalo dále, a jak si
jistě domyslíte, situace, kdy já se 75 kg
jsem nahoře a sud vážící pouze 25 kg
dole, nemohla setrvat. A tak jsem se
v mžiku ocitl v prudkém pohybu dolů
a prázdný sud v prudkém pohybu naopak nahoru. Zhruba na úrovni třetího
patra jsem se opět setkal se sudem,
tentokrát prázdným. To vysvětluje
zlomeniny obou kotníků. Dále jsem
pokračoval směrem dolů, kde jsem
prudce narazil na zem, což vysvětluje ta rozdrcená kolena a sedací kloub.
V bolestech a bez vůle jsem pustil lano,
na jehož druhém konci přes kladku visel prázdný sud beze dna. Působením
gravitace se ocitl v prudkém pohybu
dolů, přesně do míst, kde jsem bezvládně ležel. To vysvětluje ta tři zlomená žebra.
Doufám, že jsem Vám poskytl
všechny Vámi požadované informace.
Josef Kropáč,
hornický důchodce, Váš klient
tip na výlet
V dubnovém tipu na
výlet především bílinské
zaměstnance pozveme do
Klášterce nad Ohří, přesněji
do jeho lázní. Mnozí z vás
projíždějí Kláštercem nad
Ohří cestou na Klínovec, cestu
tedy dobře znáte. Stačí tedy
na konci města uhnout doleva
a ocitneme se v historické části
tohoto podkrušnohorského
městečka. Bydlí zde mnozí
z vašich kolegů, pojďme se
tedy podívat do míst, kam
chodí na procházku, případně
na vyhlášenou výstavu
minerálů, na jejíž přípravě se
podílí i naši zaměstnanci.
Klášterec nad Ohří jako lázně
Lázeňský dům Evženie.
Historie Klášterce nad Ohří začíná
ve 14 století, kdy první písemná zmínka pochází z roku 1352. Řádem benediktýnů je založen klášter. V 16. století
se majitelem stává rod Thunů, jehož
zásluhou je postaven barokní kostel,
novogotický zámek, včetně skvostně
založeného anglického parku podél
řeky Ohře. Po druhé světové válce
zámek přechází do vlastnictví státu. Jsou restaurovány renesanční interiery a založena expozice muzea
HORNICKÉ listy 2/2011
MinerálnÍ prameny čekají
na vaši ochutnávku.
českého porcelánu. Klášterská porcelánka je druhou nejstarší v Čechách.
Prohlídku města zahájíme na historickém náměstí, kde o víkendech
zcela bez problémů zaparkujeme. Zaujme nás pokojný vzhled této turisty
možná opomíjené části. O současný stav se zasloužily dotace z fondů
Evropské unie v letech 2005–2006,
kdy proběhla kompletní rekonstrukce náměstí, stejně jako přilehlých uliček. Ocitli jste se v městečku z konce
Salla terrena.
devatenáctého století. Uprostřed náměstí zaujme sloup Nejsvětější Trojice
z roku 1694. Bývá nazýván morovým
sloupem, skutečnost je však právě
opačná. Byl postaven jako dík za to,
že mor se Klášterci vyhnul. Na náměstí však také můžete obdivovat nové
objekty, které jsou umístěny v horní části, nebo se posadit u kašny na
lavičku.
Pokud jste již trochu znaveni historickou dlažbou, přesuňte se do areálu
Koncertní pavilon.
46/47
lázní, který se nachází kousek pod náměstím na břehu Ohře. Počátky užívání místní minerální vody jsou známy
z roku 1883. Roku 1896 se majitelem
pramene stává ústecký továrník František Fieber a pojmenovává jej po své
manželce Eugenii, lépe česky Evženii.
V té době dochází ke skutečnému rozmachu lázní, je vybudován park, postaven pavilon a voda je stáčena do
lahví. Po chemickém rozboru je pak 9.
dubna 1898 lázeňský pramen prohlášen za minerální. V průběhu dalších
let lázně prosperují, k jejich úpadku
však dochází po roce 1950. Městský pramen je dokonce zabetonován. K cílené obnově lázní dochází po
roce 1990. Je objeven další pramen,
jménem Klášterecký. Zaparkovali
jste jistě na velkém parkovišti u lázní
a nezbývá než se vydat na procházku.
Neopomeňte navštívit vstupní informační středisko, kde je zároveň i místo, kde můžete ochutnat všechny prameny, o kterých jste doposud jen četli,
pramen Evženie, Klášterecký pramen
a Městský pramen. Jejich chuť je skutečně rozdílná. Žízeň jste jistě zahnali,
po upraveném chodníku lemovaném
lavičkami, kolem altánu na letní koncerty dojdete k nedalekému areálu.
Není velký, ale okouzlí vás svojí přátelskou atmosférou a kdo má rád klid,
najde zalíbení v lázeňském domě Evženie, stejně jako v dalších budovách.
Za lázněmi pokračuje park podél řeky
Ohře a tak záleží již jen na každém
z návštěvníků, jak daleko dojde. Na
Cyklisty vyhledávaný restaurant Peřeje.
závěr se zastavíme v restauraci Peřeje
a můžeme plánovat další výlet.
Pokud je však pěkné počasí
a chcete vidět to, co ke Klášterci patří, tak jeďte na zámek. Máte ho při
cestě a zastávky nebudete litovat.
Přivítá vás perfektně opravená stavba zámku s rozsáhlým parkem. Jeho
jádro tvoří ranně barokní zahrada,
která pokračuje anglickým parkem.
Před zámkem zaujme Salla terrena,
název používaný pro jednopatrovou
stavbu s terasou a arkádovou chodbou. Její červeno-bílá fasáda se vyjímá na mnohých svatebních fotografiích. Otevřená brána zámku láká
k návštěvě a je jen na vás, zda toto
pozvání přijmete. Uvnitř najdete dva
prohlídkové okruhy a tradiční výstavu minerálů. Příště, v plném rozpuku
jara, vám ukážeme také lázně, ale na
opačné straně působení naší firmy,
Teplice.
text a foto: Jan Říha
Lázeňská promenáda.
Download

HL02-2011 - Hornické listy