ÚSTAV VEŘEJNÉ SPRÁVY A REGIONÁLNÍ POLITIKY
FAKULTA VEŘEJNÝCH POLITIK V OPAVĚ
SLEZSKÁ UNIVERZITA V OPAVĚ
Česká republika, Opava, Olbrichova 625/25, PSČ: 746 01
Kontakt: tel.: +420 553 684 544, fax.: +420 553 684 545
RODINA A RODINNÁ POLITIKA
Opora pro studium
JANA ŽÁČKOVÁ
Tento materiál je určen pro studenty prezenčního a kombinovaného bakalářského
studia oboru Veřejná správa a regionální politika FVP SU v Opavě a posluchače
dvouletého kurzu celoživotního vzdělávání Veřejná správa a regionální politika FVP SU
v Opavě, předmětu Rodinná politika. Jakékoliv rozšiřování, kopírování nebo využití
tohoto materiálu nebo jeho části mimo uvedené studium je s ohledem na autorská
práva zakázáno.
Opava 2014
1
Prezenční, kombinované bakalářské studium a kurz celoživotního vzdělávání
Ročník 2.
Autor textu: Mgr. Jana Žáčková
Kontakt: [email protected]
Tel. 553 684 538
Konzultační hodiny: viz aktuální rozvrh konzultačních hodin
Anotace předmětu
Předmět poskytuje základní poznatky z oblasti současné rodiny a rodinné politiky,
zaměřuje se na její cíle, aktéry. Nabízí studentům možnost ovládnout nejen
teoretický základ týkající se rodiny, ale také praktické poznatky o podmínkách života
a problémech současných rodin, zabývá se otázkou rodin se specifickými potřebami,
jako jsou rodiny neúplné, rodiny se členem se zdravotním postižením, rodiny
etnických menšin, rodiny, kde se objevují sociálně patologické jevy apod.
Výstupy z učení:
Odborné znalosti: Student umí vysvětlit a aplikovat znalosti z oblasti sociální
politiky zaměřené na pomoc rodinám.
Odborné dovednosti: Student se dovede orientovat v různých oblastech
problematiky rodinných vztahů a postavení současné rodiny.
Obecná způsobilost:
Student rozumí znalostem nabytým v rámci výuky a dokáže je používat v rámci
dalšího studia i v běžném životě.
Studijní literatura a zdroje:
Z níže uvedené literatury je nutné nastudovat minimálně vymezené stránky.
GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Ago, 2000. ISBN 80-7203-124-4.
KLUFOVÁ, R., POLÁKOVÁ. Demografické metody a analýzy. Praha: Wolters Kluwer
ČR, a.s., 2010. ISBN 978-80-7357-546-5.
KREBS, V., kol. Sociální politika. Praha: ASPI, 2005. ISBN 80-7357-276-1.
KŘÍŽKOVÁ, A. a kol. Práce a péče. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. ISBN
978-80-86429-94-6.
MOŽNÝ, I. Rodina a společnost. Praha: SLON, 2006. ISBN 80-86429-58-X.
MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. Praha: SLON, 2002. ISBN 80-86429-05-9.
Národní koncepce podpory rodiny s dětmi. Praha: MPSV 2008. Bez ISBN. Dostupné
na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7958/Narodni_koncepce_podpory_rodin_s_detmi.pdf
Národní koncepce rodinné politiky. Praha: MPSV, 2005. Bez ISBN. Dostupné na:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/2125/koncepce_rodina.pdf
MATOUŠEK, O a kol. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické
nakladatelství, 2003. ISBN 80-86429-19-9.
REICHEL, J. Kapitoly ze systematické sociologie. Praha: Eurolex Bohemia, 2004. ISBN
80-86432-80-7.
ZÁKON č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
Registr poskytovatelů sociálních služeb. Dostupné na:
2
http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1396109937657_3
Doporučená literatura:
GEIST, B. Sociologický slovník. Praha: Victoria Publishing, 1992. ISBN 80-85605-287.
MATĚJČEK, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní. Praha: Portál, 1994. ISBN 8085282-83-6, s. 30 – 35.
KOCOURKOVÁ, J., RABUŠIC, L. Sňatek a rodina: zájem soukromý nebo veřejný?
Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2007. ISBN 80-86561-93-3.
KREBS, V., DURDISOVÁ, J., kol. Sociální politika. Praha: Codex Bohemia, 1997.
ŠŤASTNÁ, A. Neúplné rodiny v České republice a ve vybraných evropských zemích.
Praha: VÚPSV, 2009. ISBN 978-80-7416-038-7.
TOMEŠ, I. Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-7367-868-5.
Přehled probírané látky:
1. Rodinná politika, rodina jako základ společnosti.
2. Reproduktivní chování společnosti.
3. Základní charakteristiky rodiny, vnitřní struktura a vzájemné interakce.
4. Základní funkce rodiny. Hodnota rodičovství, socializace a výchova.
5. Charakteristiku dnešní rodiny, postavení členů rodiny.
6. Fáze rodinného cyklu a jejich úskalí.
7. Problematika mateřství, ženy na rodičovské dovolené.
8. Cíle rodinné politiky.
9. Aktéři rodinné politiky. Instituce činné v rodinné politice.
10. Financování aktivit rodinné politiky.
11. Rodiny se specifickou potřebou – alternativní rodinné formy.
12. Rodiny se specifickou potřebou.
13. Služby pro rodiny.
Časový harmonogram studia
První týden
- první soustředění: místo konání a přesný čas bude upřesněn podle rozvrhu
- úvod, seznámení s organizací výuky předmětu
- úvodní komentář k obsahu předmětu, jeho struktuře, základní orientace
v jednotlivých
tématech
- seznámení s povinnou a doporučenou literaturou
- seznámení s požadavky pro úspěšné ukončení předmětu
- výběr tématu referátu
(budete mít možnost si vybrat z mnou navržených témat anebo navrhnout téma
vlastní)
Druhý týden
- studium (samostudium) tématu 1 (dle pokynů v opoře)
3
-
promýšlení konceptu (osnovy) referátu
možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Třetí týden
- studium (samostudium) tématu 2 (dle pokynů v opoře)
- shromažďování literatury (případně jiných zdrojů) pro tvorbu referátu
- možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Čtvrtý týden
- s studium (samostudium) tématu 3 (dle pokynů v opoře)
- počátek tvorby (psaní) referátu (prezentace PPt)
- možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Pátý týden
- studium (samostudium) tématu 4 (dle pokynů v opoře)
- průběžná tvorba prezentace referátu (i v dalších týdnech) dle potřeb studenta
- možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Šestý týden
- studium (samostudium) tématu 5 (dle pokynů v opoře)
- možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Sedmý týden
- studium (samostudium) tématu 6 (dle pokynů v opoře)
- možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Osmý týden
- studium (samostudium) tématu 7 (dle pokynů v opoře)
- možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Devátý týden
- studium (samostudium) tématu 8 (dle pokynů v opoře)
- možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Desátý týden
- studium (samostudium) tématu 9 (dle pokynů v opoře)
- možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Jedenáctý týden
- studium (samostudium) tématu 10 (dle pokynů v opoře)
- přednesení referátu v PPt formě
- možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Dvanáctý týden
- hodnocení výsledků práce studentů
- 1. termín pro udělení zápočtu (pohovor)
- možnost individuální konzultace (v konzultačních hodinách)
Další termíny zápočtu budou rozděleny dle zkouškového období.
4
Absolvování předmětu
Předpokladem pro absolvování předmětu je prezentace referátu na vybrané téma.
Student může navrhnout své vlastní téma, které zapadá do oblasti rodiny a rodinné
politiky. Předem zvolené téma je také možno po domluvě pozměnit (zúžit, či jinak
upravit) v průběhu zpracování.
Ústním pohovorem bude ověřena schopnost posluchače orientovat se v problematice
současné rodiny a rodinné politiky.
Cílem je prokázat znalosti načerpané studiem, ale také své vlastní názory na dané
téma (k jejich utváření by měly přispět i kontrolní otázky připojené ke každému
tématu). Zápočet bude udělen po splnění obou povinností.
5
RODINA JAKO ZÁKLAD SPOLEČNOSTI
Vymezení rodiny jako sociální instituce:
Rodina je institucionální sociální útvar, skupina osob spojených vztahem
manželským a příbuzenským (rodiče a děti), případně adopcí. Členové rodiny žijí
pospolu v jedné domácnosti, která může zahrnovat dvě i více pokolení. Je
společenstvím, které se uskutečňuje na společném biologickém, ekonomickém a
kulturním základě ve vlastním materiálním a duchovním prostředí.
Rodina je první skupina, jejímž členem se člověk svým narozením stává. Je také
společenskou institucí, proto je důležité, aby plnila všechny své úkoly
v zespolečenštění. Společenská kontrola prováděná v rodině je velmi silná a účinná.
(Domácnost je ekonomická jednotka, která vyžaduje hospodaření.)
Rodina je "morfostatické instituce. Představuje sociální zařízení, jehož primárním
účelem je vytvářet soukromý prostor, stíněný proti vířícímu a nepřehlednému světu
veřejnému. Chrání své členy, nemění svůj tvar, vnitřní uspořádání ani habitus a
změny ve svém okolí vyrovnává. Vývoj či pokrok rodina ovšem nebrzdí. ...(je)
významný stabilisující moment, který zaručuje společnosti koherenci a staví hráz
anomii v proudu radikálních změn."1
Vědní obory, které se rodinou zabývají:
Filosofie - filosofická hlediska zkoumání a interpretace se odráží v každé sociologické
disciplíně (tedy i v sociologii rodiny).
Historie - rodina jako sociální instituce se v čase vyvíjí. V historii lidstva lze
vysledovat různé formy rodinného soužití a jejich charakteristiky.
Ekonomie - poskytuje podpůrné informace např. při zkoumání ekonomických funkcí
a vztahů v rodině, jejího sociálního statusu apod.
Kulturní a sociální antropologie - poskytuje důležité informace o životě rodin
v tzv. primitivních kulturách.
Psychologie - odraz psychologických směrů v sociologii rodiny, zdroj informací pro
zkoumání interpersonálních vztahů v rodině, rodinných pozic a rolí apod.
Demografie - věda o populaci, poskytuje poznatky o vývoji porodnosti, sňatečnosti,
rozvodovosti, migraci populace apod.
Sociologie rodiny - je speciální aplikovaná disciplína, zabývající se strukturou,
vztahy, sociálně podmíněným vývojem a formami rodiny a vztahy rodiny ke
společnosti.
Další podpůrné vědy: právo, medicína, ekologie, atd.
Oblasti zkoumání rodiny
Vzájemné interakce v rodině
Vnitřní struktura rodiny
Rodinná teritorialita
Základní funkce rodiny
1
Možný, I. Sociologie rodiny, s. 13.
6
Krize v rodině, manželství
Jednotlivé fáze ve vývojovém cyklu rodiny
Charakteristika dnešní rodiny
Historický kontext
„Už nejstarší etické a morálně normativní spisy poukazují na to, že jakmile lidé
přestávají plnit rodinné závazky, společnost ztrácí svou sílu.“2
Zájem o rodinu a rodinný život byl zdůrazněn v období velkého rozvoje průmyslové
výroby v polovině 19. století. V této době se sociální vědci začali ve svých výzkumech
a teoriích orientovat na mikrostrukturu společnosti, zajímali se (a dodnes se zajímají)
o strukturu a dynamiku malých skupin, především pak aspekty týkající se rodiny.
Přechod k moderní společnosti měnil formy, strukturu i funkce rodinného života.
Narušení tradičních rodinných vztahů se jevilo jako kritický stav a počátek konce
rodiny jako instituce. Stále častěji se v této době objevovaly názory, označující změny
v hodnotách a společenských normách jako příčinu a předzvěst rozpadu základních
funkcí rodiny a zánik tradičně pojímaného rodinného života. Toto je jeden z důvodů,
proč zájem o instituci rodiny zaznamenal od poloviny 19. století až do dnešní doby
takový nárůst.
Sociologie a jiné vědy považuje rodinu za základní jednotku společnosti. Její krize by
byla krizí pro celou společnost. Rodina v průběhu dějin změnila své funkce, způsob
života, ale existuje a rozvíjí se dál. A proto také místo teorií o dezintegraci a rozpadu
rodiny převládlo v současnosti zkoumání strukturálních změn v rodině jako
společenské instituci.
Zásadní změny, které moderní rodina zaznamenala:
V křesťanské společnosti měla rodina monopol na legitimní sex. Tento monopol padl
společenskou legalizací předmanželského sexu.
Rodina byla jedinou institucí pro legitimní plození dětí. Dnes existence antikoncepce
vytvořila hráz mezi sexem a početím. Od sedmdesátých let stoupá počet
nemanželských dětí, které nejsou společensky nijak znevýhodňovány.
Výběr partnera je dnes zcela v rukou těch, kdo rodinu zakládají (nikoli jejich rodičů,
kteří partnera pro své dítě volili na základě rodinného status, majetku, apod.).
Křesťanství koncipovalo manželství jako nezrušitelnou instituci. Dnes je však spíše
občanskou smlouvou dvou stran, která je kdykoli vypověditelná jednou či druhou
stranou. V rodině došlo ke změnám v hlavních funkcích, mimo jiné působením
formálních organizací (škola, nemocnice).
Změna ve formální organizaci rodin je důsledkem změny povahy práce vůbec.
Pracuje se spíše se symboly než manuálně, proto není nutná značná fyzická zdatnost
a síla. Ženy jsou slabší, ne však hloupější, proto je pro ně profesní kariéra stejně
otevřená jako pro muže.
Charakteristika a trendy současné rodiny:
 tendence odkládat sňatky a rození dětí na pozdější dobu
 tendence ve větší míře zakládat rodinu neformálně, bez legálního sňatku
 zvyšování rozvodovosti
 pokles ochoty lidí po rozvodu vstupovat do dalšího svazku a mít další děti
2
Možný, I. Rodina a společnost, s. 15.
7


tendence omezovat počet dětí, případně nemít děti vůbec
prodlužování doby, po kterou žijí děti s rodiči pospolu
Studijní literatura
Možný, I. Sociologie rodiny, s. 13–21 nebo Možný, I. Rodina a společnost, s. 14–25
(jde o rozšířené vydání téže knihy).
Reichel, J. Kapitoly ze systematické sociologie, s. 178–180.
Kontrolní otázky
Zamyslete se nad otázkou, proč je rodina pro společnost tak významná.
Pokuste se charakterizovat současnou rodinu.
REPRODUKTIVNÍ CHOVÁNÍ SPOLEČNOSTI
Společenská reprodukce je vždy závislá především na tzv. demografické
reprodukci, která vymezuje přirozenou obnovu populace (s vyloučením migrace).
Jde tedy o přirozenou obměnu populace, jejíž hlavními součástmi jsou porodnost a
úmrtnost. Rozdíly mezi narozenými a zemřelými členy určité populace v určitém
časovém období se označuje jako přirozený přírůstek (pokud má kladnou hodnotu)
anebo přirozený úbytek (pokud dosahuje hodnot záporných) O celkovém populačním
přírůstku (či úbytku) lze hovořit, bereme-li v úvahu i migrační přírůstky a úbytky v tomto případě posuzujeme celkové změny ve velikosti populace.
Stacionární populace - populace, která má stálou početní velikost, míra přírůstku je 0.
(reálně taková populace neexistuje)
Progresivní populace - přirozený populační přírůstek se zvyšuje.
Regresivní populace - přírůstek se snižuje, populace se přirozeně neobnovuje.
Porodnost
Porodností je hromadný sociální jev, rozumíme jím rození dětí ve vztahu k určité
populaci. Je nejdůležitější složkou populační reprodukce. Závisí především na tzv.
fekunditě - tun. schopnosti muže a žen plodit a rodit děti. Výsledným efektem je
plodnost neboli fertilita.
Porodnost souvisí s pojmem porod, který se vymezuje jako konečná fáze procesu
vzniku nového jedince. Nejjednodušším ukazatelům je tzv. hrubá míra porodnosti,
která udává počet živě narozených dětí na 1000 obyvatel středního stavu sledované
populace.
Faktory ovlivňující porodnost:
 Psychobiologické faktory - např. primární impulzy, biologické hranice plodnosti,
délka života
 Kulturní faktory - etické a právní normy, tradice, zvyky, obyčeje
8

Ekonomické faktory - např. možnosti obživy, životní úroveň rodiny, podmínky
života, populační a rodinná politika společnosti
Porodnost jako politikum:
Pro evropské země je v současnosti typické trend nízké porodnosti. Tento trend je
důsledkem celého komplexu příčin, především změny povahy rodinného života
současných rodin.
Populační chování v České republice se v posledním desetiletí posunulo od model
rodiny se dvěma dětmi (která přetrvává do jisté míry jako ideální) k modelu
jednodětné rodiny. Rovněž vzrůstá podíl bezdětných manželských párů.
Potratovost
Potratem rozumíme ukončení těhotenství vypuzením nebo vynětím plodu z těla
matky v době, kdy ještě není schopen samostatně existovat mimo tělo matky.
Rozlišují se potraty přirozené-samovolné a umělé přerušení těhotenství (ty dnes tvoří
tři čtvrtiny všech potratů). Výskyt potratovosti v populaci vždy souvisí s celkovým
populačním klimatem a životními podmínkami společnosti (populační politika,
propagace antikoncepce, umožnění interrupcí, životní styl a úroveň, úroveň výživy,
atp.).
Argumenty pro a proti interrupcím se nacházejí v celém spektru možností od názoru,
že umělé přerušení těhotenství je nepřípustné, protože nenarozené dítě je
právoplatnou lidskou bytostí od už od početí až k názorům, že interrupce je
soukromou záležitostí každé ženy.
Úmrtnost
Pojmem úmrtnost se vymezuje míra vymírání určité populace, jedna ze dvou
základních složek reprodukce populace. Její úroveň je dána společenskými
podmínkami, vývojem nemocnosti, kvality životního způsobu. Analyzují se také
nejčastější příčiny úmrtí - nemoci, úrazy a jiné.
Studijní literatura
KLUFOVÁ, R., POLÁKOVÁ. Demografické metody a analýzy, s.146-149, 170-183.
Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 42-44.
Kontrolní otázky
Zamyslete se nad otázkou reproduktivního chování české populace.
Jak vnímáte problematiku rození dětí mimo manželství?
Základní charakteristiky rodiny, vnitřní struktura a
vzájemné interakce
Rodinu charakterizuje
 hloubka a trvalost citových vztahů mezi členy rodiny
 společná budoucnost všech jejích členů
9
 otevřenost (možnost všech členů chovat se v ní otevřeně, přirozeně a
upřímně). V rodině se jedinci navzájem dobře znají a mají se rádi takovými,
jací jsou, protože spolu tráví společný čas, žijí ve společném prostoru a denně
společně zažívají mnoho prožitků
Rodina je jako instituce, se kterou se dítě setká, jedinečná a nezastupitelná
především v tom, že je na úplném začátku života dítěte a tudíž má největší možnost
ovlivnit jeho další vývoj. Nejlépe dokáže uspokojit také základní duševní potřeby
dítěte (potřeba dostatečné senzomotorické stimulace, potřeba dostatečného množství
a kvality sociálních kontaktů, potřeba sebeuplatnění).
Typologie rodin
Na typy rodin lze nahlížet z různých hledisek.
Podle struktury lze rodiny rozčlenit:
 Úplná rodina (nukleární): otec - matka - dítě (či děti)
 Neúplná rodina: chybí jeden z rodičů
 Rozšířená rodina: dvě i více nukleárních rodin žijící v jedné domácnosti (např.
syn s manželkou žijící v rodině svých rodičů)
 Polygamní rodina: více rodičů než dva, přičemž jeden z rodičů je všem dětem
společný
 Skupinová rodina: všechny ženy a všichni muži jsou dětem společně matkami
a otci
 Monogamická rodina: shodná s nukleární rodinou
Podle sídla, kde novomanželé žijí:
 Matrilokální: manželé se stěhují do sídla matky
 Patrilokální: manželé se stěhují do sídla otce
 Neolokální: manželé si vytváří vlastní sídlo
Podle rozdělení moci v rodině:
 Patriarchální: veškerou moc a autoritu má otec
 Matriarchální: veškerá moc a autorita přísluší matce
 Rovnostářská: rovná práva, moc i autorita pro oba rodiče
Podle způsobu výchovy dětí:
 Rodiny s přiměřenou stimulací – funkční rodiny
 Rodiny s nadměrnou stimulací (perfekcionalističtí rodiče, kladou na dítě
nepřiměřené nároky)
 Rodina se sníženou stimulací (rodiče zanedbávají výchovu dětí)
 Rodina s vadnou stimulací (pedocentrická, protekční výchova apod.)
Typické znaky rodiny:
 objevuje se ve všech historických typech společností
 je společensky schválenou formou soužití
 členové obvykle bydlí pod jednou střechou
10




rodiče předávají stálé vzory chování, hodnoty, normy, tradice apod. v procesu
primární socializace
členové spolupracují mezi sebou v rámci společensky uznané dělby pozic a rolí
(matka, dítě)
vzájemné vztahy jsou určeny city a postoji (láska, úcta), tradicemi, výchovou,
případně právem a náboženskou orientací
je vlastním kulturním prostředím
Studijní literatura
GIDDENS, A. Sociologie, s. 156-163.
Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 34 – 49, 65-75.
Matějček, Z. O rodině vlastní, nevlastní a náhradní, s. 30 – 35.
Reichel, J. Kapitoly ze systematické sociologie, s.193-198, 207-211.
Kontrolní otázky
Jak byste charakterizovali typickou strukturu české rodiny?
Jak byste popsali rozložení rolí v české rodině?
Základní funkce rodiny. Hodnota rodičovství, socializace
a výchova.
Ekonomická funkce
Ekonomická funkce je důležitá pro rozvoj celospolečenského systému, protože rodina
je mikrojednotkou celého ekonomického systému společnosti. Spíše je však
vztahována ke konkrétnímu hmotnému zabezpečování jednotlivých rodin.
V tradičních společnostech byla rodina chápana jako samostatná výrobní jednotka,
v moderní společnosti je zajišťování ekonomické funkce závislá především na povaze
společenského systému a jeho změn. Jde např. o oblast nezaměstnanosti,
zaměstnanosti žen, výše reálných příjmů, struktury a podmínek sociálního
zabezpečení státu pro rodiny s dětmi apod.
Životní úroveň rodiny je závislá na příjmech členů rodiny, na velikosti rodiny i úrovni
její spotřeby. Materiální a příjmová úroveň rodiny je jedna ze složek ovlivňující
celkový sociální status rodiny.
Výchovná funkce
Rodina je prostředí, kde probíhá proces primární socializace. Jde o proces vrůstání
člověka do společnosti, proces kdy si člověk osvojuje všechny typické vzory chování,
tvoří si určitý systém hodnot a norem pro své chování a jednání. Rodina předává
svým dětem vlastní kulturní vzorce, zvyky, obyčeje a tradice a tak zajišťuje jejich
kontinuitu. Přítomnost dětí zase zpětně ovlivňuje rodiče, proces socializace je tedy
oboustranný. Důležitým faktorem socializace je komunikace v rodině (verbální i
nonverbální).
11
Rodina tak vytváří a předává svým dětem určitý sociální a kulturní kapitál. Rodina
vždy v hlavní míře ovlivňuje životní postoje, aspirace a plány svých členů, především
dětí.
Biologicko-reprodukční funkce
Rodina uspokojuje základní biologické potřeby svých členů (tzn. výživu, spánek,
bydlení, oblečení apod.) a sexuální potřeby spojené s potřebou mít vlastní rodinu
(mimomanželské sexuální vztahy jsou porušením společenských norem).
Ochranná funkce
Rodina je soukromým prostorem, který chrání všechny své členy před škodlivými
vlivy okolního světa. Měla být „kotvou jistoty“ pro. Rodina zajišťuje ochranu všem
svým členům. Ochranná funkce je zaměřena především na slabší složku rodiny tzn.
na děti.
Emocionální funkce
Obsahem emocionální funkce je poskytování psychologického a tím i citového zázemí
členům rodiny. Jde především o pocit vzájemné lásky všech členů rodiny, o jistotu, že
rodina svému členovi v případě potřeby pomůže, podpoří ho, že je ochotna
identifikovat se s jeho cíli.
Nedostatečné zabezpečení jednotlivých funkcí v dysfunkčních rodinách vede
k deprivaci členů rodiny, především k deprivaci dítěte. V extrémních případech může
dojít až k týrání dítěte či jiného člena rodiny.
Socializace
Socializace - proces přeměny biologické bytosti v bytost sociální. Tímto procesem se
jedinec stává schopným žít a podílet se na životě příslušné společnosti. Socializace
nekončí dosažením dospělosti lze jej označit jako celoživotní proces.
Člověk přichází na svět jako složitý organismus, ovládaný biologickými procesy. Rodí
se však do specifických sociálních podmínek, do určitého sociálního prostředí, která
na něho formativně působí a tak z něj vytváří sociální bytost. Za hlavní socializační
činitele lze považovat především rodinu, potom školu a vrstevnickou skupinu a nelze
opomenout ani socializační vliv médií (především televize).
Socializaci lze pojmout jako proces internalizace (zvnitřňování) hodnot a norem, či
vzorů chování i jako proces probíhající skrze sociální interakci (vztahy mezi lidmi).
Podstata socializace spočívá v interiorizaci určitých soustav společenských vzorů
chování a sociálních norem. Vytvářejí se složité kulturní návyky, člověk vstupuje do
společenských rolí, osvojuje si sociální postoje a mínění, integruje se s jinými lidmi,
institucemi a idejemi, vytváří si složitý systém vztahů. Krystalizuje hodnotový systém,
chování se odvíjí od životních zkušeností. Dítě se stává socializovaným, jestliže získalo
schopnost komunikovat s jinými a ovlivňovat i být ovlivňováno jimi použitím řeči.
Člověk se v socializaci učí také přijímat a používat symbolické signály a významy.
Rodina je nejvýznamnějším socializačním prostředím. Rodina je primární skupinou,
socializace, která v ní probíhá je socializací primární.
12
Kvalita rodinného prostředí je pro budoucí život jedince velmi důležitá. Podnětné
rodinné prostředí je podmínkou pro zdravý rozvoj lidské osobnosti. Rodinná prostředí
na podněty pro děti příliš chudá vedou vývoj dítěte k frustraci a deprivaci.
Socializace z hlediska působení sociálního prostředí:
 primární - socializace v rodině, základní a nejdůležitější
 sekundární - socializační působení školského prostředí
 terciární - vliv pracoviště, zájmových skupin apod.
Výchova
Výchova bývá považována za intelektuální a morální výcvik, rozvíjení mentálních
složek a charakteru, zejména systematickou péčí škol a ostatních vzdělávacích
institucí.
Za obsah pojmu výchova lze tedy považovat intencionální (záměrný), ale často i
nezáměrný (funkcionální), systematický, cílený proces, který směřuje k utváření
osobnosti lidského jedince (především v dětství a období dospívání).
Výchova se odehrává ve vztahu vychovatele a vychovávaného člověka, přičemž
vychovatelem může být konkrétní osoba, skupina, organizace či instituce.
Výchovné prostředí
Výchovné prostředí bývá vymezováno jako skupina osob (ale i celé vnější prostředí)
obklopující jedince.
Prostředí z hlediska druhů podnětů působících na jedince:
 přírodní - geofyzikální systém a souhrn přírodních prvků
 společenské - soubor lidí a vztahů, působících na jedince (hustota zalidnění,
sociální struktura, věkové a vzdělanostní kategorie, atd.)
 kulturní - materiální a duchovní kultura
Prostředí z hlediska velikosti vymezeného prostoru:
 mikroprostředí: jedinec
 semiprostředí: malá sociální skupina (rodina - domácí prostředí )
 mezzoprostředí: velká sociální skupina (škola, národ)
 makroprostředí: společenstvo (stát)
 globální: lidstvo
Rodičovství
trvalý vztah mezi dítětem a jeho rodiči (pečovateli). Rodičovství je stav, kdy se rodič
stane rodičem tím, že má dítě a zároveň činnost, kde rodičem se stává jedinec až na
základě svého vztahu a aktivního přístupu k dítěti (při péči o něj a jeho výchově).
Jedná se o vazbu, která je nezrušitelná, neboť se jedná o biologickou a sociální
skutečnost. Jedinou možností, jak se žena může vzdát svého mateřství je umělé
přerušení těhotenství.
Rodičovství dělíme na biologické a psychologické. I jedinci, kteří se rozhodnou dát
své dítě do adopce zůstávají rodiči biologickými. Naopak manželé, kteří nemohou mít
vlastní dítě (tudíž se nemohou stát rodiči biologickými) a osvojí si dítě cizí, jsou rodiči
po stránce psychologické. Rodiče, kteří zplodí dítě a pečují o něj, jsou rodiči jak
biologickými, tak i psychologickými.
13
Studijní literatura
Možný, I. Rodina a společnost, s.146 – 167.
Reichel, J. Kapitoly ze systematické sociologie, s.171-188, 201-207.
Kontrolní otázky
Popište proces socializace. Proč je pro jedince i společnost určující?
Jak byste charakterizovali typického českého rodiče?
K jaké podobě výchovy se přikláníte?
Vývojové fáze rodiny z hlediska rodinného cyklu
Etapizace je jen modelem, časové vymezení se může aktuálně lišit.
 manželská rodina - předrodičovská etapa, která trvá přibližně do 1 roku po
uzavření manželství
 rodina s dítětem předškolního věku - trvá asi od 2 do 9 let po sňatku
 úplná rodina se všemi (minimálně dvěma) dětmi - trvá si od 6. do 20. roku po
sňatku
 úplná rodina se všemi dětmi, z nichž žádné už není předškolního věku - trvá od
10. do 20. roku po sňatku
 úplná rodina po odchodu prvního dítěte - období od 21. do 24. roku po sňatku
 manželská rodina - porodičovská etapa (přibližně 25. až 45. rok po sňatku)
Etapizace rodinného cyklu:
Bezdětné manželství
První fáze manželství, kdy se formují rodinné vztahy a celkové předpoklady pro
rodinný život.
Rodiny s malými dětmi
Narozením dítěte nastávají v rodinné organizaci zásadní změny - především vznikem
nové „rodičovské“ role. Matka se orientuje především na péči o dítě, otec dítěte se do
této péče zapojuje postupně. Může docházet k prvním výrazným konfliktům i krizi
rodiny. Po narození druhého dítěte mají rodiče už předchozí zkušenosti, celkově tuto
situaci zvládají lépe než po narození dítěte prvního. Rodičovství klade výrazné nároky
především na matku, kterou péče o děti váže k domácnosti (často se zde objevují
problémy související s izolovaností žen v domácnosti, s možností seberealizace
v důsledku přerušení profesní kariéry ženy, ekonomické problémy, apod.).
Rodina s dětmi školního věku
Vstup do školního zařízení znamená omezení povahy výchovné funkce rodiny. Pro
dítě to znamená nutnost adaptovat se na školní prostředí se všemi nároky, které na
něj škola klade. Socializační úlohu zde začíná hrát také vrstevnická skupina. Pro
matku nastupuje možnost návratu do zaměstnání.
14
Rodina s dospívajícími dětmi
V této fázi rodiny lze vysledovat počátek emancipačních snah adolescentních dětí.
Těžiště života se výrazně posouvá do mimorodinných prostředí, velko úlohu hrají
vrstevnické skupiny, které se pro dospívající stávají referenční skupinou. V tomto
období je zvýšené riziko mezigeneračních konfliktů v rodině.
Rodina po odchodu dětí
Pro rodinu opuštěnou dětmi se často užívá označení „prázdné hnízdo“. Rodinný život
pro rodiče přestává být středem zájmu, orientují se spíše na svou profesi, zájmy či
společenské kontakty. V tomto období přichází nová role - role prarodičů.
Toto období se pro manželství rodičů může stát kritickým v případě, že výchova a
péče o děti byly jejich jediným společným zájmem. Uvádí se také tzv. „panika
zavírajících se dveří“, která označuje představu manželů o poslední možnosti navázat
nový vztah.
Manželství s jedním parterem v důchodu
Profesní prázdnota a kvantum volného času jednoho z partnerů mohou přinášet jak
pozitivní tak i negativní změny do rodinného (resp. manželského) soužití.
Manželství důchodců
Vývoj rodiny končí vdovstvím.
Tato etapizace může být určitým vzorem, výše uvedenými etapami však nemusí
nutně projít každé manželství.
Studijní literatura
Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 50-63.
Kontrolní otázky
Jak byste popsali ontogenezi rodiny?
Vysvětlete pojem „prázdné hnízdo“. Který člen v rodině je tímto nejvíce ohrožen?
Problematika mateřství, ženy na rodičovské dovolené
Téma rodičovství a mateřství, rovnost v přístupech k péči o děti a domácnost jsou
základem diskusí evropské sociální politiky.
Evropské země se vyznačují velmi nízkou porodností – cca 1,5 dítěte na ženu3 (oproti
zemím tzv. rozvojovým).
Ženy v EU představují velký ekonomický potenciál. EU definuje dosažení rovnováhy
mezi zaměstnáním a péčí o rodinu jako jednu z klíčových priorit. Evropská zkušenost:
3
Kol. autorek. Práce a péče, s. 11.
15
„skutečná rovnost mezi muži a ženami začíná doma a vede k ní cesta přes stejný
podíl na zodpovědnosti mužů a žen za péči a starost o děti a rodinu.“4
Trend, kdy žena pracuje a souběžně se stará o domácnost stále přetrvává, i když se
stále prosazuje zastupitelnost ženy a muže v domácích pracích. S matkou děti mohou
„až do doby dospívání komunikovat o takových tématech, jako jsou škola, kamarádi,
filmy a móda“ a také jim více „zasahuje do volby povolání“5.
Podle konzervativního stanoviska ženy - obzvláště matky nemají být zaměstnány
mimo domácnost.
Neokonzervativní stanovisko předpokládá, že žena je zaměstnaná do doby než se jí
narodí děti a do zaměstnání se vrátí až ve chvíli, kdy už děti její přímou péči tolik
nepotřebují. V této souvislosti se mluví o takzvaném „třífázovém modelu“ ženského
životního cyklu.
Egalitární stanovisko se staví k předešlým modelům negativně, žena má právo
pracovat, aby nedocházelo k devalvaci ženské kvalifikace v době péče o děti.
„Zejména pokud je mateřská fáze delší, žena kvalifikovanější a rozvoj oboru jejího
zaměstnání dynamičtější, ztratí výpadkem z profese kontakt s jeho dynamikou a je de
facto odsouzena k méně kvalifikované práci v oboru, pokud z něho nevypadne
úplně.“6
Témata k řešení:
 Pracovní úvazek (ženy mají zájem o zkrácený úvazek, ne 8 hod./ 5 dní
v týdnu)
 Dostupnost, kvalita a dosažitelnost pečovatelských služeb (zařízení pečující
o děti)
 Rovnováha mezi profesním a rodinným životem
 Rodičovská dovolená (větší podíl mužů pro celou rodičovskou dovolenou
nebo její část, otázka finanční kompenzace platu v době čerpání rodičovské
dovolené)
 Překonání předsudků o rozdělení rolí ženy a muže v rodině (podpora
aktivnější role mužů v péči o děti a domácnost)
 Srovnání platového ohodnocení žen a mužů
 Úprava legislativy zemí EU ve prospěch prorodinné politiky
Proměna rodinných pozicích
změna v postavení ženy doma i v profesní sféře. Objevuje situace, že žena má lepší
postavení a někdy i vyšší plat než její manžel a tudíž dochází k tomu, že žena (matka)
je významnější postavou jak doma, tak i ve společnosti. Taková situace může
v rodině vyvolat konflikt, který mnohdy vede k rozpadu rodiny.
Problém matek samoživitelek – po rozvodu, kdy dochází k rozhodnutí soudu, že dítě
bude svěřeno do péče matky anebo případy matek, které jejich partner opustil
(nedošlo k uzavření manželství), případně jiný důvod pro osamělé rodičovství ženy.
Nejen, že jejich podmínky nejsou příliš uspokojivé, ale objevují se u nich leckdy
4
5
Tamtéž, s. 13.
Matoušek O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 35.
6
Možný, I. Rodina a společnost, s. 179.
16
deprese, pocity bezmoci a beznaděje, což následně vede k výčitkám, pocitům viny a
pochybnosti o sobě samé.
Studijní literatura
Křížková, A. a kol. Práce a péče, s. 11-27, 105 - 122.
Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 35, 41.
Možný, I. Rodina a společnost, s. 179.
Kontrolní otázky
Proměna rodinných rolí – co to pro vás znamená?
Jak vidíte spravedlivé rozložení pozic žen a mužů ve společnosti?
Proč jsou ženy považovány za velký potenciál ekonomických sil?
RODINA A ROZVOD
Rozvod
Rozvod je většinou chápán jako právní zrušení manželství za života obou manželů,
kterému předcházel trvalý reálný rozpad vztahů. Rozvod přináší řadu sociálních
důsledků, především ve funkčních aspektech rodinného života. Zvykově či právně je
zajištěna především péče a výchova dětí v rozpadlé rodině. Náš právní řádu
umožňuje nejen samotný rozchod manželů, ale rozvedení mohou také dále uzavírat
sňatky, není limitován počet opakovaných sňatků. Rozvod se uskuteční na návrh
jedné ze stran (a je možný i proti odporu strany druhé). O rozvodu rozhoduje
výlučně soud ve „společensky odůvodněných případech“- tzn. v těch situacích, kdy
vztahy mezi manžely jsou vážně rozvráceny, manželství neplní svůj účel (vytváření
zdravého prostředí, výchova dětí, vzájemná podpora manželů apod.).
Rozvodovost
Rozvodovost označuje společenský a demografický jev hromadného charakteru,
indikující stabilitu (resp. nestabilitu rodin). Je staticky sledován i jinak zkoumán.
Vývoj rozvodovosti
Rozvodové chování Čechů je podobné jako v celé Evropě, po dynamickém nárůstu
počtu rozvodů se křivka ustálila na poměrně vysoké hodnotě počtu rozvodů. Rozvádí
se přibližně každé třetí manželství. Tato úroveň rozvodovosti se zdá být stabilní pro
časové období dalších let.
Důležitým faktorem rozvodovosti je sňatečnost. Při nižší sňatečnosti je přirozeně i
méně rozvodů. Podpora sňatečnosti moderním státem (např. vyššími daněmi pro
svobodné) přináší paradoxně i zvýšení rozvodů. V dnešní situaci, kdy rozvod není
společensky nijak sankcionován a je záležitostí poměrně snadnou se snižuje i
partnery vnímaná hodnota uzavírání manželství. Proto vstupují do manželství méně
17
často (především se snižuje počet opakovaných manželství) a tím se snižuje i
rozvodovost.
Rozvod má několik stránek, kterých se nutně dotýká:
 ekonomická stránka rodiny
 právní stránka
 sociální stránka
 psychologická a psychická stránka
 rodičovská stránka
Nejčastěji sledované prediktory rozvodu:
 socioekonomický status
 věk vstupu do manželství
 etnicita a rasa
 děti
 doba trvání manželství
 město - venkov
 náboženství
 dědičnost rozvodovosti
 pořadí manželství
Nestabilní rodina
Rozvodem je ohrožena tzv. nestabilní rodina. Za nestabilní můžeme označit rodinu,
kde jeden nebo více členů se neúčastní anebo se účastní nedostatečně na
povinnostech, které rodinné role přináší.
Porozvodová situace v rodině
Rozvod je vždy vážným zásahem a změnou v životě a fungování rodiny a rodinných
vztahů. Názory, že dobrá výchova dětí je možná jen v úplné rodině jsou značně
zjednodušující - nelze jednoznačně tvrdit, že konfliktní manželství je lepší než žádné.
Příliš dramatické a napjaté domácí klima může být pro zdravý vývoj dítěte mnohem
nebezpečnější než klima neúplné rodiny.
V případě problémů v řešení porozvodové situace se mohou rozvedení manželé
obrátit na instituci porozvodové poradenství. Cílem poradenství není znovusjednotit
rodinu, ale udržet a řešit obsah rodičovských rolí vůči dětem.
Studijní literatura
Giddens, A. Sociologie, s. 164-181.
KLUFOVÁ, R., POLÁKOVÁ. Demografické metody a analýzy, 187-192, 198-212.
Možný, I. Rodina a společnost, s. 204- 226.
Kontrolní otázky
Popište základní prediktory rozvodu manželství.
Jaké porozvodové situace ve vztahu rodičů k dětem mohou nastat?
18
ALTERNATIVNÍ FORMY RODINNÉHO ŽIVOTA
Rodiny se specifickou potřebou.
Typickou rodinnou formou současné doby je nukleární rodina - tzn. žena a muž
(manželé) a jejich děti (zpravidla 2-3). Tento svazek je chápán jako celoživotní
monogamie založená na právním základu. Stále častěji se však objevují jiné formy
rodinného soužití, lišící se v základních znacích od tohoto modelu. Alternativy mohou
být různorodé - mohou a nemusí mít právní zakotvení, mohou mít různou dobu trvání
i různý charakter dělby práce. Tzv. tradiční rodina má však stále vysokou
společenskou prestiž, i když se mnohdy zdá, že její význam klesá.
Některá formy alternativního soužití a rodiny se specifickými znaky:
Komuny
Komuny - neboli komunová rodina je sestavena z několika dospělých a jejich dětí do
jedné rodiny. Počet těchto rodin dosáhl pravděpodobně svého vrcholu v 70. - 80.
létech 20. stol. Komunová rodina je zpravidla založena na ekonomickém,
náboženském, ideologickém, či jiném základě.
Nesezdaná soužití
Tato rodinná soužití jsou založena na faktickém manželství, jsou v současnosti
společensky tolerována a akceptována, ale nemají právní podporu. Jde např. o tzv.
kamarádské soužití (dočasná alternativa - manželství na zkoušku) anebo družské
soužití.
Domácnost osamělých
Alternativa lidí žijících v singlu může nastat buď nechtěně (jedinec by chtěl žít
z partnerem, ale brání mu v tom nějaké překážka) anebo na základě vlastního
rozhodnutí (např. jedinec dává přednost jiné aktivitě - profesní kariéře apod.).
Osamělé rodičovství
Jde o neúplné rodiny, vzniklé buďto rozvodem, úmrtím partnera, opuštěním rodiny
jedním z partnerů anebo o rodinu svobodné matky. Situace rodiny osamělého rodiče
bývá vždy zpravidla horší než situace běžných rodin. Většinou se objevují bytové,
finanční i výchovné problémy (např. úprava styku dítěte s rozvedeným rodičem,
apod.).
Rekonstruované rodiny
Tato forma vzniká (obvykle) připojením nového partnera k jádru původní rodiny k matce (otci) a dětem. Obvykle má nový partner ještě vlastní děti z původní
nukleární rodiny, o které však nepečuje. Nově vzniklou rodinu pak ovlivňují nejen
rodiče obou partnerů, ale také bývalí partneři, rodiče rozvedeného manžela
(prarodiče dětí), a děti, které zůstaly v péči rozvedených partnerů.
19
Spolurodičovství
Manželé přestali být manželi, ale stále zůstali rodiči. Podílejí se společně na péči a
výchově dětí (mnohem více a rovnoměrněji než je tomu u rozvedeného manželství,
kde děti byly svěřeny do výhradní péče jednoho z rodičů). Může jít např. o tzv. formu
střídavé péče, kdy dítě střídavě pobývá stejné časové úseky v domácnosti obou
rodičů.
Vícegenerační rodina
Jde o soužití několika generací (a rodin příbuzensky spjatých) pod jednou střechou.
Tento model neposkytuje rodině mladých manželů možnost k úplnému
osamostatnění, problémy často vznikají přílišným vlivem ze strany rodičů jednoho
z partnerů.
Rodina etnických menšin
Rodiny různých etnických skupin mívají vždy menší či větší obtíže s integrací do
společnosti majoritní. Tato rodinná uskupení disponují jinými společenskými a
kulturními hodnotami a normami, které ovlivňují i vztahy, pozice a role v rodině.
Rodinné vztahy a chování členů rodiny (vůči sobě navzájem i vůči společnosti) je
konfrontováno s typickými vztahy v rodinách majoritní společnosti.
Rodina mladistvých
Tyto rodiny často vznikají uzavřením manželství s nezletilou partnerkou, která je
těhotná. Soužití dvou mladistvých (anebo velmi mladých) partnerů bývá rizikové,
často manželé zůstávají ekonomicky i sociálně závislí na rodičích. Manželství zpravidla
nebývá trvalým svazkem a bývá často ukončeno rozvodem.
Rodiny pracovně exponovaných partnerů
Takovéto rodiny se v naší společnosti začaly objevovat především v souvislosti
rozvojem podnikatelských aktivit. Partneři své aktivity orientují především na profesní
sféru a získávání financí a mají méně času pro vykonávání rodičovských rolí. Rodiny
(zpravidla méně početné) bývají dobře hmotně zabezpečeny, avšak mívají problémy
s výchovou a péčí o děti.
Studijní literatura
Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 87-117.
Kontrolní otázky
Pokuste se nastínit některé z problémů výše uvedených rodin.
Rodiny se specifickou potřebou a sanace rodiny
Rodina se zdravotně postiženým členem
Závažné onemocnění člena (členů) rodiny vždy výrazně omezí možnosti a celkový
životní styl rodiny. Rodina zpravidla postupně omezuje své vnější sociální kontakty a
soustředí se na problémy spojené s nemocí (zdravotním postižením) v rodině. Někdy
se také manželství v těchto rodinách v důsledku zdravotních obtíží rozpadá (např.
20
protektivní péče matky o zdravotně postižené dítě naruší výrazně její vztah
k partnerovi, apod.).
Rodina s nezaměstnaným členem (případně členy)
Nezaměstnanost (především nezaměstnanost živitele rodiny) je faktor, který se
výrazně promítá do celkového statusu rodiny. Nenastávají však jen finanční a
ekonomické problémy, ale také negativní psychologické aspekty ztráty zaměstnání
člena rodiny (ztráta možnosti seberealizace a někdy i autority, snížené
sebehodnocení, atd.). Pokud rodina není solidárním prostředím, může
nezaměstnanost vést k úplnému narušení vztahů.
Rodiny zanedbávající péči či týrající děti (příp. jiného člena rodiny)
 Týrání – nepřiměřené fyzické trestání, důsledkem je nejen fyzická, ale i
psychická a emoční újma oběti. Týrané děti bývají agresivnější nebo naopak
ustrašené, ale zpravidla rozumově nezaostávají za vrstevníky.
 Zanedbávání – nevšímavost rodičů vůči životním potřebám dětí, rodiče
nereagují na signály nouze dětí, vede k psychické deprivaci i zdravotním
problémům. Zanedbávané děti zaostávají mentálně za svými vrstevníky.
Takovéto destruktivní modely rodin se často přenášejí z generace na generaci.
Rodiny s mladistvím delikventem
Trend ukazuje, že nejde o děti z ekonomicky slabých poměrů, rodiny vypadají jako
funkční, ale nejsou, atmosféra bývá značně vyhrocená, konfliktní, rodiny jsou jen
málo soudržné.
Rodiny s dospělým alkoholikem
Rozdílná je situace v rodinách, kde je závislý muž a žena – u žen alkoholiček je
mnohem vyšší míra rozpadu rodiny (cca 10x více rozvodů). Alkoholismus v rodinách
bývá spojen s násilím.
Sanace rodiny
Postupy podporující fungování rodiny, podporující rodinnou soudržnost. Jde tedy o
odbornou práci s rodinou vedoucí k úpravě rodinné situace směrem k plnění všech
funkcí rodiny vůči jejím členům.
Základní znaky: multidisciplinarita týmu, stanovení pravidel práce a jejich
respektování všemi členy týmu, tedy i sanovanou rodinou, tvorba společného
sanačního plánu.
Tým tvoří: pracovníci sociálně-právní ochrany dětí (SPOD), pracovník centra pro
sanaci rodiny, pracovník z oblasti ústavní výchovy, psycholog, speciální pedagog
apod.
Právní rámec sanace rodiny:
Zákon o sociálně právní ochraně dětí
Zákon o sociálních službách
Studijní literatura
Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť, s. 87-117.
Bechyňová, V., Konvičková, M. Sanace rodiny, s. 17 - 34.
21
Kontrolní otázky
Pokuste se nastínit některé z problémů výše uvedených rodin. Jaké jsou možnosti
pomoci?
Rodinná politika
Rodinná politika je „politikou podporující rodinu ve všech jejích základních
sociálních funkcích (prorodinná politika) a vycházející z přesvědčení, že péče o děti a
jejich výchova není jen soukromou záležitostí rodičů, ale i významným prvkem
úspěšného rozvoje společnosti“7.
Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky uvádí, že „rodinnou politiku lze
chápat jako soubor činností a opatření státu (resp. orgánů veřejné moci), která
vědomě směřují k uznání a podpoře výkonu rodinných funkcí ve společnosti včetně
finanční i nefinanční kompenzace nákladů na ně vynaložených, a to při současném
vymezení sociálních forem, na něž se tato opatření vztahují“.8
Rodinná politika - efektivní podpora rodin, soubor praktických opatření, která jsou
zaměřena na rodinnou jednotku, na podporu rodiny v rámci sociální politiky“9.
Dle širšího pojetí se rodinná politika chápe jako soubor opatření a zařízení, kterými
nositelé této politiky sledují cíl chránit a podporovat rodinu jako instituci, která plní
pro společnost nepostradatelné funkce. Užší pojetí říká, že rodinná politika by měla
manželským dvojicím poskytnout prostředky a podmínky k vytvoření rodiny s
takovým počtem dětí, kolik si rodina přeje mít.
Cíle rodinné politiky10
Základní cíl:
Vytvořit všestranně příznivější společenské klima a podmínky pro rodinu, umožňující
lidem realizovat vlastní životní strategie v naplňování partnerských a rodičovských
plánů. Respektovat přitom diferencované zájmy a potřeby různých rodinných typů a
členů rodin.
Odvozené obecné cíle:
1. Posunout vytváření všestranně příznivých podmínek pro rodinu do centra trvalé
pozornosti politické i správní reprezentace země.
2. Posilovat vědomí hodnoty rodiny a vlastní odpovědnosti za její funkčnost a stabilitu
především u dnešní mladé generace a následujících generací, mimo jiné podporou
výchovy k partnerství, manželství a rodičovství.
Národní koncepce rodinné politiky, s. 3
Národní zpráva o rodině, s. 13
9
Krebs, V., s. 349
10
Národní koncepce rodinné politiky, s.9
7
8
22
3. Posilovat ekonomickou a sociální suverenitu rodin a jejích členů na trhu práce
prostřednictvím daňového systému a systému sociálního zabezpečení (s důrazem na
služby pro rodiny) tak, aby byla schopna plnit svoji úlohu ve všech obdobích svého
vývojového cyklu a vůči všem svým členům.
4. Koncipovat a rozvíjet rodinnou politiku jako dlouhodobou celospolečenskou aktivitu
koordinovanou veřejnou správou za účasti občanského sektoru, komerčního sektoru,
odborníků, médií a široké občanské veřejnosti.
5. Podpořit koncipování účinné rodinné politiky rozvíjením výzkumu poskytujícího
dostatek poznatků o aktuálních a perspektivních potřebách rodin a vhodných
způsobech jejich uspokojování.
Odvozené specifické cíle:
1. Koncipovat rodinnou politiku tak, aby rodiny mohly mít tolik dětí, kolik si přejí, a v
době, kterou si zvolí.
2. Minimalizovat handicapy dětí vyrůstajících v ekonomicky a sociálně oslabených či
neúplných rodinách podpůrnými opatřeními tak, aby se jejich životní šance v oblasti
vzdělávání, uplatnění na trhu práce a ve společnosti jen minimálně odlišovaly od
jejich vrstevníků, kteří vyrůstají v ekonomicky i sociálně silných rodinách.
3. Vytvářet rodičům vhodné podmínky pro skloubení nároků trhu práce s nároky péče
o nezaopatřené děti a nesoběstačné členy rodiny
Základní principy rodinné politiky
princip sociální solidarity
princip sociální spravedlnosti
princip sociální garance
princip participace
Nástroje rodinné politiky
Mezi nejčastěji používané nástroje podpory rodin patří přímé peněžní transakce
(dávky) spojené s péčí o děti, daňové úlevy, příspěvky na bydlení (půjčky na bydlení)
a poskytování veřejných statků.






dávka při narození dítěte (tzv. porodné)
rodičovská dovolená (mateřská, otcovská dovolená)
přídavky na děti
podpora při ošetřování člena rodiny
nabídku sítě veřejných zařízení pro péči o děti do 6 let (jesle, mateřské školky)
daňové úlevy (př. tzv. společné zdanění manželů)
Studijní literatura
Národní koncepce rodinné politiky.
Národní zpráva o rodině.
23
KREBS, V., kol. Sociální politika, s. 349-355.
TOMEŠ, I. Obory sociální politiky, s. 186-206.
Kontrolní otázky
Definujte rodinnou politiku v ČR.
Popište cíle rodinné politiky v ČR.
Jaké nástroje má rodinná politika?
Služby pro rodiny s dětmi
Rodiny s dětmi mohou využít nabídky sociálních služeb, jejímž zřizovatelem může být
stát (resp. MPSV), krajský či obecní úřad a církevní či jiné nestátní neziskové
organizace.
Z nabídky zařízení sociálních služeb dle zákona mohou využít především:
 centra denních služeb
 denní stacionáře
 týdenní stacionáře
 domovy pro osoby se zdravotním postižením
 azylové domy
 zařízení pro krizovou pomoc
 nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
 terapeutické komunity
 sociální poradny
 sociálně terapeutické dílny
 centra sociálně rehabilitačních služeb
 pracoviště rané péče
 intervenční centra
 zařízení následné péče.
 ale i další služby
Ze základních činností při poskytování sociálních služeb
 poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování,
 pomoc při zajištění chodu domácnosti,
 výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
 sociální poradenství,
 sociálně terapeutické činnosti,
 pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních
záležitostí
 a další
24
Studijní literatura
ZÁKON č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.
Registr poskytovatelů sociálních služeb. Dostupné na:
http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?SUBSESSION_ID=1396109937657_3
Kontrolní otázky
Vyhledejte v registru poskytovatelů sociální služby určené pro rodiny s dětmi, které
se nachází ve vaší obci, kraji.
25
Download

sociologie rodiny - eLearning FVP SU