Technická univerzita v Liberci – Ústav zdravotnických
studií
Indie
(Seminární práce)
Multikulturní ošetřovatelství
2. ročník kombinovaného studia
2012/2013
Autor: xxx
Svobodová Hana
Ústav zdravotnických studií
TUL
OBSAH
Cíl práce......................................................................................................................................... 2
Klíčová slova .................................................................................................................................. 2
1 Úvod ........................................................................................................................................... 3
2 Multikulturní ošetřovatelství ..................................................................................................... 4
cíle transkulturního ošetřování ................................................................................................. 4
ošetřování cizinců...................................................................................................................... 5
stereotypy, předsudky .............................................................................................................. 6
obecná pravidla pro komunikaci s cizincem ............................................................................. 7
3 Indie............................................................................................................................................ 8
geografie ................................................................................................................................... 8
demografie, obyvatelstvo ......................................................................................................... 9
historie .................................................................................................................................... 10
školství v Indii .......................................................................................................................... 11
4 Specifika komunikace ............................................................................................................... 12
5 Specifika ošetřovatelské péče .................................................................................................. 14
Hinduismus.............................................................................................................................. 14
Islám ........................................................................................................................................ 14
Buddhismus ............................................................................................................................. 15
6 Souhrn ...................................................................................................................................... 16
Seznam obrázků .......................................................................................................................... 17
Zdroje informací .......................................................................................................................... 18
1
Ústav zdravotnických studií
TUL
CÍL PRÁCE
- definovat transkulturní ošetřovatelství
- identifikovat specifika etnicky a kulturně odlišných skupin osob
- vysvětlit vztahy mezi projevy nemoci a chováním nemocného - cizince
KLÍČOVÁ SLOVA
- kultura
- multikultura, transkultura
- péče
- víra
- etnikum
- duchovní témata
2
Ústav zdravotnických studií
TUL
1 ÚVOD
Vzhledem k tomu, že Česká Republika byla přijata do Evropské unie, předpokládá se,
že se bude pozvolna měnit také národní, kulturní a etnická struktura populace. Chudoba
a sociální vyloučení patří mezi problémy, které zasahují i českou společnost. Pokud lidé
žijí na okraji společnosti, může jim tento způsob života značně omezit přístup ke
kvalitnímu vzdělání a tím pádem i k práci, za kterou by dostali zaplaceno. Úbytek
pracovních sil vede k rostoucím imigračním tlakům. (NOVOTNÁ, a další, 2007)
Jedná se o specifický obor, který zohledňuje individualitu, víru a kulturu jedince či
skupiny stejných či odlišných kultur. Jednotlivé kultury běžně považují respektování
svých zvláštností ze strany ošetřujících za své právo - lidé mají právo mít vlastní
kulturní hodnoty, víru a potřeby. (NOVOTNÁ, a další, 2007)
3
TUL
Ústav zdravotnických studií
2 MULTIKULTURNÍ OŠETŘOVATELSTVÍ
Studuje kultury a náboženství z hlediska ošetřovatelské praxe. Multikulturní
ošetřovatelství můžeme definovat jako (komparativní) praktický a teoretický obor
zaměřený na podobnosti a rozdíly v péči o různé kultury s jejich souborem hodnot,
životních zvyklostí a přesvědčení, a to s cílem poskytovat vhodnou, smysluplnou,
účinnou a individualizovanou podporu ve zdraví a nemoci. (www.unipo.sk)
Transkulturní ošetřovatelství chápeme jako legitimní, nezastupitelnou a metodicky
rozpracovanou disciplínu. Smysl transkulturního ošetřovatelství je naplnit lidské
potřeby tak citlivě, aby pacient/klient ošetřovatelské péče neměl důvod odmítat
spolupráci nebo pociťovat nespokojenost. K podstatě transkulturního ošetřovatelství
patří zakotvení lidských práv. Jednotlivé kultury běžně považují respektování svých
zvláštností ze strany ošetřujících za své nezadatelné právo. Od sester se tedy očekává,
že budou k takovým právům pozorné a budou na ně vhodně reagovat. V podstatě se dá
říci, že je normálním závazkem sestry zajímat se o morální aspekty klientovy kultury.
Celé rozhodování a konání sester by vlastně mělo být založeno na jakési operativní
znalosti kultury, která pohotově brání neúčinnému nebo dokonce zraňujícímu chování.
(www.unipo.sk)
Sestry a zdravotničtí asistenti, by měli poskytovat takovou péči, která bude toto právo
respektovat. Transkulturní ošetřovatelství je zaměřeno na podrobnou holistickou
kulturní péči s respektováním rozdílných a společenských znaků v kulturních
hodnotách, vírách, praktikách. (NOVOTNÁ, a další, 2007)
CÍLE TRANSKULTURNÍHO OŠETŘOVÁNÍ
Cílem je poskytnout lidem rozdílných kultur specifickou a všestrannou ošetřovatelskou
péči, podporu zdraví a blaha nebo jim pomoci čelit nepříznivým lidským okolnostem,
těžkostem, smrti, a to kulturně vhodnými způsoby. Ale také mít znalosti o různých
etnických a kulturních skupinách žijících v české a evropské společnosti. Nezbytná je
rovněž výchova k respektu a toleranci k odlišným kulturám či k jedincům, kteří
pocházejí z jiného kulturního zázemí. (NOVOTNÁ, a další, 2007)
4
Ústav zdravotnických studií
TUL
OŠETŘOVÁNÍ CIZINCŮ
Při hospitalizaci může mít klient pocházející z jiného kulturního prostředí
problémy – nemůže vykonávat obvyklé náboženské rituály, má omezený kontakt
s příbuznými, nemocniční strava neodpovídá jeho kultuře a podobně. (NOVOTNÁ, a
další, 2007)
Úlohou zdravotnického pracovníka je dohodnout se s pacientem na takových
aktivitách a takové péči, které budou respektovat potřeby klienta, ale také požadavky
nemocničního systému. Sestra, či zdravotnický asistent tak vystupují jako vyjednavatelé
mezi tradičním a transkulturní systémem péče. Ošetřující personál má na základě tohoto
oboru získat dostatečné znalosti jiných kultur a zvláštností, které je třeba respektovat.
(NOVOTNÁ, a další, 2007)
Základní údaje, které by měl zdravotnický pracovník znát při péči o příslušníky
jiných etnik, menšin a kultur, jsou:
1. Etnicita:
- Poznání etnické příslušnosti pomůže lépe pochopit potřeby pacienta.
- Je důležité vědět, zda se jedná o utečence, přistěhovalce či potomka přistěhovalců,
žijícího u nás delší dobu, člena usedlé a integrované menšiny.
2. Jazyk:
- Je důležité vědět, jaký je rodný jazyk pacienta, i v případě, že mluví česky.
- Vlivem onemocnění, stresu, vysokých teplot apod., se může stát, že klient začne
používat svůj rodný jazyk.
3. Náboženské a duchovní potřeby:
- Poskytování ošetřovatelské péče vyžaduje pochopení víry pacienta a s tím
související potřeby.
4. Model rodiny:
- Podstatná je informace, z jaké rodiny pacient pochází. Může to souviset s jeho
následným chováním i rozhodováním.
5. Jídlo a způsob stravování:
- Názory na výživu a stravování mohou zdravotní stav pacienta výrazně ovlivnit.
5
Ústav zdravotnických studií
TUL
6. Názory na zdraví a zdravotní praktiky:
- Poznání názorů pacienta na příčinu jeho choroby může usnadnit získání pacienta
ke spolupráci. Pacient může za příčinu svého onemocnění považovat špatný životní
styl, choroboplodné zárodky, ale také může mít dojem, že nemoc je trestem, kletbou
apod. (NOVOTNÁ, a další, 2007)
V ošetřování cizinců jsou to informace také o:
- stravování,
- hygieně,
- režimu dne,
- rodinných vztahů,
- intimity,
- pojetí lidského těla a jeho částí. (STRNADOVÁ, 2012)
STEREOTYPY, PŘEDSUDKY
Hrají významnou roli v multikulturním ošetřovatelství. Předsudky jsou ve své podstatě
názory a postoje s nepřátelským kontextem, neodůvodněné postoje, citově
determinovaný soud, bez individuální zkušenosti pouze na základě skupinové
příslušnosti, racionální složka předsudku je odlišný způsob života, zvyků, chování,
projevů (lidé všeobecně nemají rádi odlišnost). Faktory ovlivňující předsudky, jsou
různé: rodina, výchova, psychické potřeby, sociální status a jiné. Stereotypy jsou
postoje neutrální, nebo i pozitivní, nemusí mít rasistický podtext. (PRŮCHA, a další,
2003)
Národnostní a etnické stereotypy
Stereotypy jsou s předsudky velice úzce spojeny. Někteří autoři považují předsudek
a stereotyp za významově stejné pojmy. Jediný rozdíl je v definování předsudku jako
negativního stereotypu. My však chápeme předsudky a stereotypy jako dva odlišné
pojmy. Obě tyto kategorie mohou mít jak negativní, tak pozitivní konotace.
Stereotypy jsou ustálenými ideami o druhých. Jedná se o zjednodušující představy
o jiných sociálních skupinách. (KETTNER, 2011)
6
Ústav zdravotnických studií
TUL
Stereotypy se váží k činnostem, které nejsou založeny na přímých a určitých znalostech,
ale na obrazech, které si člověk sám vytvoří nebo které mu byly vštípeny. Stereotypy
mají kategoriální povahu, která vyjadřuje přisuzování určitých charakteristik lidem na
základě jejich skupinového členství. Pokud je jednou osoba identifikována jako patřící
k jisté skupině, automaticky, prostřednictvím stereotypu, jí bývají přisuzovány všechny
vlastnosti této skupiny a aktivizuje se tak i předsudek. Tento automatizmus je
podkladem stereotypu. Člověk pak zachází s informací tak, jako by byla reálná.
(KETTNER, 2011)
„Stereotypy mohou také fungovat jako sebenaplňující se proroctví. Dominantní skupina
může například systematicky prohlašovat o utlačované skupině, že její příslušníci jsou
od narození hloupí, a tak z nich udělat nevzdělané hlupáky.“ Stereotypy vůči ostatním
skupinám jsou rovněž určitým potvrzením legitimity etnických/skupinových hranic.
Navíc je skrze stereotypy určité skupiny vůči jiným sociokulturním celkům posilována
její soudržnost. (KETTNER, 2011)
OBECNÁ PRAVIDLA PRO KOMUNIKACI S CIZINCEM
1. Udělej si na klienta dostatek času.
2. Dávej najevo svou toleranci a respekt k odlišnostem.
3. Zjisti, jakým jazykem je možné se dorozumět a do jaké míry jej cizinec ovládá.
4. Máš-li možnost, zajisti tlumočníka.
5. hovoř pomalu, klidně, v krátkých jednoduchých větách, nepoužívej souvětí.
6. Ověřuj si, zda ti klient porozuměl.
7. K usnadnění porozumění používej gesta a obrázky, názorné předměty.
8. Věnuj pozornost svým neverbálním projevům.
9. Ověř si, co znamenají jednotlivé neverbální projevy cizince.
10. Je-li to možné, nauč se v řeči klienta alespoň základní pozdrav, vyjádříš tak svůj
zájem.
11. Toleruj rozdíly mezi tykáním a vykáním.
12. Zeptej se klienta, jak si přeje být oslovován – v mnohých zemích je běžné oslovení
příjmením či křestním jménem. (SLEZÁKOVÁ, 2007)
7
TUL
Ústav zdravotnických studií
3 INDIE
Indie, oficiálním názvem Indická republika (anglicky
, Bhárat
Republic of India; hindsky
ganarádžja), je sedmá největší a s více než miliardou
obyvatel
druhá
nejlidnatější
země
na
světě,
obr. 1 - vlajka Indie
rozkládající se na Indickém subkontinentu v jižní Asii. Z politického hlediska jde
o svazový stát (federaci) s demokratickým, parlamentním zřízením (někdy je
označována jako „největší demokracie světa“). Je členem Commonwealthu, má jaderné
zbraně a disponuje vlastním kosmickým programem; její ekonomika vykazuje po Číně
největší růst na světě. Je považována za regionální mocnost a jednu z potencionálních
supervelmocí.
Na východě Indie hraničí s Bangladéšem (4053 km) a Barmou
(1463 km). Na severu a severovýchodě hraničí s Čínou (3380
km), Bhutánem (605 km) a Nepálem (1690 km). Na
severozápadě sousedí s Pákistánem (2912 km). Na jihovýchodě
za průlivem Palk Strait leží 65 km jižně od indických břehů
ostrovní stát Šrí Lanka. Z jihozápadu, jihu a jihovýchodu omývá
indické břehy Indický oceán. (Wikipedia, 2013)
obr. 2 - znak Indie
GEOGRAFIE
Indie, zabírající velkou část indického
subkontinentu, se rozkládá na jihu Asie od
8° až k 37° severní šířky. Na severu je
od svých sousedů dělena Himálajským
pohořím;
indický
subkontinent,
který
obr. 3 - mapa
8
Ústav zdravotnických studií
TUL
směrem na jih probíhá do špičky, je obklopen Indickým oceánem: na západě Arabským
mořem, na východě Bengálským mořem. Indií protékají tři velké řeky Indus, Ganga
a Brahmaputra. (Wikipedia, 2013)
DEMOGRAFIE, OBYVATELSTVO
Indie je země, ve které žije velké
množství různých etnických skupin
a hovoří se v nich asi tisíci jazyky
a nářečími. Obyvatelé také vyznávají
mnoho různých náboženství, přestože
více než čtyři pětiny z nich jsou
hinduisté. Podle hinduistické tradice
se lidé rodí do sociálních vrstev
zvaných kasty. Přísná náboženská
pravidla přikazují každé kastě, co má
jíst, co si oblékat i jakou vykonávat
práci. Rodinná pouta jsou v Indii
velmi důležitá a na sňatek se často
pohlíží spíše jako na spojení dvou
rodin než jako na svazek dvou lidí. Je
zvykem, že rodiče vybírají svým
dětem životní partnery. Dnes se
někteří Indové snaží tato pravidla
odstranit a povzbuzují mladé lidi, aby
si sami hledali manžela či manželku.
Život v mnoha indických vesnicích se
po staletí nezměnil. Lidé si chodí
každý den pro vodu do studně a osvětlují si domovy olejovými lampičkami. Avšak
v závislosti na růstu hospodářské úrovně se do stále více vesnic zavádí voda a elektřina.
41 % všech chudých lidí světa ale stále žije v Indii. I Indie zaznamenává fenomén, kdy
obyvatelé vesnic přicházejí ve stále větší míře do měst (urbanizace). Ve městech se
9
Ústav zdravotnických studií
TUL
velký počet obyvatel tísní v přeplněných chatrčích na předměstích, zatímco mnoho
bohatších Indů žije v oblastech, kde je patrný silný západní vliv. Někteří lidé nosí
oblečení podle západní módy, jiní dávají přednost tradičním oděvům. Například mnoho
Indek nosí jasně barevná sárí a bindi. Společenský život se v Indii soustřeďuje na
náměstí. Jsou neustále zaplněna lidmi, kteří si sem chodí vyměňovat novinky a názory
za zvuků hlasitě hrající populární hudby, klaksonů aut a volání pouličních prodavačů.
V posledních letech došlo v Indii právě díky stěhování lidí do měst k rapidnímu růstu
mnohých měst. Díky tomu tak má Indie mnoho sídel s více než milionem obyvatel.
Životní úroveň většiny lidí v těchto oblastech však není vysoká. (Wikipedia, 2013)
HISTORIE
Nejstarší známky lidské kultury v Indii sahají do 3. tisíciletí př. n. l. Od poloviny
2. tisíciletí př. n. l. byla Indie obydlena indoevropským obyvatelstvem. Do této doby se
taktéž datuje první sociální rozdělení do kast. Od 5. století př. n. l. se v zemi šířil
buddhismus, který byl vytlačen hinduismem až ve středověku za vlády severoindické
dynastie Guptovců. Od 16. století se od západu prosazoval islám, který byl politicky
reprezentován mughalskou říší. Již od konce 15. století se na indickém pobřeží
zakládaly první evropské obchodní osady a posléze kolonie. V 16. století vznikla britská
Východoindická společnost, která započala se systematickou kolonizací celého
Indického subkontinentu. Vyvrcholením tohoto procesu byl vznik Britské Indie
v 19. století. Proti koloniální nadvládě Británie se v 20. století zvedl lidový odpor, jehož
nenásilnou podobu symbolizoval Móhandás Gándhí. V roce 1947 byla Britská Indie
rozdělena na Západní Pákistán a Východní Pákistán (dnešní Bangladéš) a Indii. Ústavou
z roku 1950 je samostatná Indie demokratickou republikou. Problémem mezi
Pákistánem a Indií byla po celou 2. polovinu 20. století oblast Kašmíru, na který si
dělaly nárok obě země. Dodnes je Kašmír politicky rozdělen. (Wikipedia, 2013)
10
Ústav zdravotnických studií
TUL
ŠKOLSTVÍ V INDII
Předškolní vzdělávání (4-6let) je podporováno pouze ve výjimečných případech a to
hlavně v rámci projektu jako je například „adopce na dálku“ a jiné. Povinná školní
docházka (od 6 let) začíná 1. třídou na základní škole, která se dělí, na rozdíl od našich
škol, do 10 tříd, a ty se dělí na 2 kategorie:
- nižší stupeň (tzv. primary section) má 7 tříd
- vyšší stupeň (tzv. high school) který zahrnuje 8. - 10. třídu
Na konci 10. třídy se skládá zkouška a získává se certifikát o absolvování základního
vzdělání. Po ukončení těchto tříd je možné studování 11. a 12. třídy (tzv. příprava na
vyšší odborné školy či na vysoké školy), což znamená také úplné dokončené střední
vzdělání a tím i velkou naději na získání dobrého zaměstnání a osamostatnění se. Toto
studium je ukončené tzv. PUC zkouškou (obdoba naší maturity). Po ukončení střední
školy je možnost vyučení v různých oborech na některých z technických škol nebo
dokonce v pokračování studia a dosažení titulu Bc. Pokud se děti vyučí řemeslu nebo
konkrétnímu povolání (např. sociální pracovník, zdravotní sestra, sekretářka apod.),
mají samozřejmě větší šanci na získání zaměstnání a na normální plnohodnotný život.
Vyšším stupněm vzdělání je bakalářské studium, které trvá 3 roky, během kterých se
student specializuje v daném oboru. Vysoká škola s titulem Mgr. je pro děti z chudých
rodin většinou nedosažitelná. Známkování v indických školách je odlišné od našich.
Děti získávají za jednotlivé úkony bodové hodnocení. V závěru nedostávají vysvědčení
jako u nás, ale pouze je jim oznámeno hodnocení z každého předmětu. V průběhu studia
musí žáci splnit několik zkoušek hodnocených stupni od A po D.
- první velká zkouška čeká na žáky po čtvrté třídě (mnoho dětí z chudých rodin
skončí školu právě po vykonání této zkoušky).
- dále jsou postupové zkoušky na konci každého ročníku.
- zkouška po desáté třídě uzavírá základní stupeň vzdělání.
- zkouška po dvanácté třídě je obdobou naší maturity. (Wikipedia, 2013)
11
Ústav zdravotnických studií
TUL
4 SPECIFIKA KOMUNIKACE
Celá indická kultura a společnost je výrazně ovlivněna hinduismem a tradicí kastovního
systému, a proto je zde kladen velký důraz na hierarchické vztahy. Indové ve všech
aspektech svého života a styků s ostatními lidmi vždy dbají na to, jaké je jejich
společenské postavení a v jakém vztahu jsou ze společenského hlediska ve vztahu
k ostatním lidem – tato pravidla se přitom dodržují jak mezi cizími lidmi, tak i mezi
přáteli a dokonce mezi členy rodiny. Hierarchie se v Indii dodržuje prakticky ve všech
vztazích mezi lidmi – učitel ve škole se nazývá guru a je považován za zdroj veškeré
vzdělanosti. Otec je hlavou rodiny a má jednoznačné vůdčí postavení. Pro Indy je
důležitější příslušnost ke skupinám než jejich individualita. Lidé se posuzují podle toho,
z jakého jsou státu, regionu, města, rodiny, jakou mají profesi, jaké vyznávají
náboženství atd. Tato orientace na skupiny pramení z toho, jak velký význam má
v indické společnosti rodina. Členové rodiny (včetně rozšířené rodiny) mají mezi sebou
velmi úzké vztahy, které vedou ke vzniku obrovského množství propojení, vztahů,
pravidel a struktur. Druhou stránkou věci je hluboká vzájemná důvěra mezi
jednotlivými členy rodiny.
Dalším významným rysem indické společnosti je nechuť k negativním odpovědím.
Indové neradi říkají „ne“, ať již verbálně nebo mimoverbálně. Raději druhému člověku
řeknou to, co chce slyšet, ačkoliv to třeba není pravda. Toto chování není projevem
nečestnosti, nýbrž pramení z toho, že v Indii je považováno za krajně nezdvořilé
komukoliv cokoliv odmítnout. Proto je důležité věnovat pozornost dalším okolnostem,
za nichž vám druhá osoba odsouhlasila vaše přání. Pokud je například souhlas příliš
obecný a dotyčný člověk se nechce bavit o podrobnostech, je to známka toho, že
souhlas není opravdový.
Zdravení se v indické společnosti řídí náboženstvím, vzděláním a příslušností k sociální
skupině. Indická společnost je přísně hierarchická, proto vždy nejdříve pozdravte starší
osobu a člověka s nejvyšším postavením. Při odchodu je slušné rozloučit se s každým
člověkem zvlášť. Vzdělanější lidé ve velkých městech se zdraví podáním ruky – ruce si
však podávají pouze muž s mužem a žena s ženou. Ženy si s muži podávají ruce pouze
zřídka. Pokud si muž není jistý, měl by počkat, zda mu žena sama podá ruku.
12
Ústav zdravotnických studií
TUL
V Indii existuje poměrně složitý systém konvencí spojených se jmény osob. Závisí to na
regionu, sociální třídě a náboženství. Uvádíme zde několik základních pravidel:
- Hinduisté: v severní části země mají lidé křestní jména i příjmení, na jihu lidé často
příjmení nemají a místo příjmení používají před svým jménem iniciály jména svého
otce s předložkou s/o (son of) u muže, resp. d/o (daughter of) u ženy.
- Muslimové - často nemají příjmení, místo toho přidávají muži ke svému jménu
příponu bin a ženy příponu binti, za níž následuje jméno otce. Abdullah bin Ahmed
tudíž znamená Abdullah, syn Ahmeda.
- Sikhové - všichni sikhové používají jméno Singh – buď místo příjmení nebo jako
doplněk k příjmení.(www.poznejsvet.cz)
13
Ústav zdravotnických studií
TUL
5 SPECIFIKA OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE
HINDUISMUS
- Pacienti hlásící se k východním náboženstvím se vyhýbají extrémům, co se týče
užívání léků nebo zdravotnické péče, ale někteří jsou přísnými vegetariány
odmítajícími i mléčné výrobky.
- Uctívají různé svátky, ve kterých dodržují přísný půst, odmítají léčebné procedury
nebo vyšetření. (SAADOUNI, 2008)
ISLÁM
1. Stravování
- Muslimům není dovoleno jíst vepřové maso, ani žádné výrobky z vepřového
masa.
- Mohou jíst všechny druhy mořských ryb, které mají šupiny.
- Nesmějí konzumovat alkoholické nápoje, ani ty, do kterých je alkohol
přimíchán.
- Islám přikazuje střídmost v jídle a půst během ramadánu, který trvá jeden měsíc,
kdy muslim nesmí nic jíst ani pít od východu do západu slunce - v této době
může muslim odmítat léky. Hlavním svátkem jsou ramadán (půst od vší stravy,
nápojů, pochutin a pohlavního styku vždy od svítání do soumraku).
2. Hygiena:
- Islám věnuje velkou pozornost dodržování hygienických zásad.
- Rituální mytí - skládá se z vypláchnutí úst, očí, uší a z omytí rukou po lokty
a nohy po kolena.
- Islám přikazuje časté a pravidelné čištění zubů.
3. Intimita:
- Při lékařském vyšetření je žádáno, aby ženu – pacientku vyšetřovala a léčila
lékařka. V případě, kdy to není možné, lze požádat manžela o výjimku a provést
ošetření lékařem za přítomnosti manžela.
4. Oblékání:
- Oděv – nošení šátků, noční košile až ke kotníkům, župan.
- Při vyšetření zakrývat rouškou.
14
Ústav zdravotnických studií
TUL
- Někteří muslimové nosí ne sobě amulet, černou stuhu, stříbrný či zlatý řetízek,
na nichž jsou napsány citáty z koránu - pokud na nemocný na jejich nošení trvá,
neměla by se mu násilně odebírat, neměly by se při prováděných výkonech
namočit, měly by zůstat suché.
5. Osobní motlitba:
- Muslim se musí modlit 5x denně: před východem slunce, v poledne, odpoledne,
při západu slunce a večer po západu slunce.
- Před každou rituální omytí.
- Nikdy neprocházejte před tím, kdo se modlí - urážka.
- Každý pátek se muslimové modlí společně ve skupinách - je vhodné určit místo,
které by mohli využívat jako modlitebnu - ta se ale nesmí využívat k jiným
účelům. Tato místnost by měla být umístněna poblíž vodovodu, aby se mohli
pacienti rituálně omýt.
6. Obřady spojené s umíráním a smrtí:
- Umírající muslim si přeje, aby seděl nebo ležel tváří obrácenou k Mekce.
- U lůžka umírajícího mohou vyžadovat rodinní příslušníci, stařešinové místní
muslimské komunity a duchovní.
- Pitva je zakázaná, protože tělo patří pouze Alláhu. (STRNADOVÁ, 2012)
BUDDHISMUS
- Představit se nemocnému a jeho případnému doprovodu a zjistit, jaký buddhistický
směr dodržuje, jaké jsou jeho zvyky.
- Při volbě pokoje zohlednit potřebu klidu pro modlitbu.
- Respektovat brzké ranní vstávání a modlitbu -nerušit.
- Umožnit přítomnost rituálních předmětů -obrázek, sošku Buddhy a buddhistický
růženec (modlitební šňůra se 108 korálky).
- Maximálně podporovat soběstačnost nemocného.
- Domluvit se na způsobu stravování – nabídnout možnost vegetariánské stravy.
- Může být problém s přijímáním léků, které obsahují alkohol.
- V době buddhistických svátků mohou odmítnout vyšetřovací a léčebné postupy
(1. leden, 15. února, 21. března, 8. dubna, 21. května, 15. července, 1. a 23. září, 8. a
31. prosince) - neplánovat. (ŠKRABOVÁ, 2010)
15
Ústav zdravotnických studií
TUL
6 SOUHRN
Multikulturní výchova se dnes v mezinárodním měřítku rozvíjí jako oblast vědecké
teorie a výzkumu a také ve výchově a vzdělávání budoucích zdravotnických pracovníků
bychom ji takto měli chápat. Práce s duchovními tématy je velmi důležitá. Na první
pohled se zdá, že neovlivňují přímo somatické zdraví pacienta, opak je pravdou.
Zdravotničtí pracovníci by se měli zajímat o duchovní život osob svěřených do jejich
péče. (www.unipo.sk)
Zdravotnická péče je cizincům a migrantům poskytována na základě zákonných norem.
Žádný předpis však není schopen obsáhnout všechna specifika takové péče. Vždy bude
záležet na individuálním přístupu ke každému jedinci, na znalostech zdravotnického
pracovníka a ochotě vyhovět kulturním zvláštnostem. (NOVOTNÁ, a další, 2007)
Mezinárodní kodex sester (ICN z roku 1973) uvádí, že sestra je odpovědná hlavně těm
lidem, kteří vyžadují ošetřovatelskou péči. Při poskytování péče sestra „podporuje
prostředí, v němž jsou respektovány hodnoty, tradice a duchovní přesvědčení
jednotlivců. Rodina většinou představuje nejdůležitější sociální skupinu a hraje proto
vedoucí roli při obnově zdraví. Pokud je to možné, měla by sestra brát rodinu jako
důležitou součást řešení etického konfliktu. (www.unipo.sk)
16
Ústav zdravotnických studií
TUL
SEZNAM OBRÁZKŮ
1. obr. č. 1 - vlajka Indie
2. obr. č. 2 - znak Indie
3. obr. č. 3 - mapa
17
Ústav zdravotnických studií
TUL
ZDROJE INFORMACÍ
KETTNER, J. 2011. Osobnostní rozvoj pedagoga. Národnostní a etnické stereotypy. [Online]
Teach Team s.r.o., 1. leden 2011. [Citace: 3. duben 2013.]
http://osobnostnirozvojpedagoga.cz/moduly/m1/8-3-narodnostni-a-etnicke-stereotypy.html.
NOVOTNÁ, J. a UHROVÁ, J. 2007. Ošetřovatelství 2. Praha : FORTUNA, 2007. stránky 118 - 120.
ISBN 978-80-7373-011-6.
PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E. a MAREŠ, J. 2003. Pedagogický slovník. Praha : nakl. Portál, 2003.
ISBN: 80-7178-772-8.
SAADOUNI, Š. 2008. Multikulturní péče je především o úctě k člověku. Migraceonline.cz.
[Online] Webdesign & publikační systém Toolkit , 25. listopad 2008. [Citace: 4. duben 2013.]
http://migraceonline.cz/cz/e-knihovna/multikulturni-pece-je-predevsim-o-ucte-k-cloveku.
SLEZÁKOVÁ, L. 2007. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty I. Praha : GRADA Publishing,
2007. ISBN 978-80-247-1775-3.
STRNADOVÁ, E. 2012. zizicom.webnode.cz. zizi.com. [Online] 2012. [Citace: 27. březen 2013.]
http://zizicom.webnode.cz/studijni-materialy/os/osetrovatelska-pece-/a1-r-/.
ŠKRABOVÁ, H. 2010. Charakteristika vybraných kulturních menšin a náboženství. Specifika při
komunikaci a ošetřování. [Online] 2010. [Citace: 24. březen 2013.]
www.szsmb.cz/admin/upload/sekce_materialy/Char._kul._menšin.pdf .
Wikipedia. 2013. Wikipedie otevřená encyklopedie. Wikimedia. [Online] MediaWiki, 22. 3
2013. [Citace: 29. březen 2013.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Indie.
www.unipo.sk
www.poznejsvet.cz
18
Download

ukázka_seminární práce.pdf