povrchové úpravy 3/2014
Opravy a provádění nových teracových
podlah z prefabrikovaných směsí

Ing. Zdeněk Vávra
Teraco je poměrně starou a rozšířenou povrchovou úpravou podlah,
která se vyznačuje vysokou odolností
proti obrusu i proti vnikání kapalin
do povrchu. V současné době tato
úprava prožívá renesanci a s tím vyvstává i potřeba obnovy původních
vrstev, jejich doplnění, případně vytvoření nových vrstev. Právě pro tyto
aplikace je možné využít prefabrikované směsi, které usnadňují aplikaci a vhodnou kombinací kameniva
14
umožňují i vytváření esteticky atraktivních povrchů.
Historie teracových podlah
Teracovými podlahami (obr. 1 až 4)
jsou míněny konstrukce s vybroušeným povrchem, tvořeným vzhledově
atraktivním plnivem usazeným v pojivu. Pojivem bývalo hydraulické vápno s plnivem z úlomků skla, schránek
z mořských živočichů apod. Na začátku 20. století bylo hydraulické vápno
Obr. 1
Obr. 2
Obr. 3
Obr. 4
postupně nahrazováno cementem
a jako plnivo se postupně ustálily různé barevné variace vápence
(mramoru). Nejobvyklejší vzhled byl
vytvořen pomocí šedého cementu
a kombinací černého, bílého kameniva. Směsí byla obvykle vytvořena
vrstva v tloušťce cca 15–35 mm, která
byla s časovým odstupem vybroušena do hladka. Tím bylo odhaleno
kamenivo a bylo dosaženo vzhledu
umělého kamene. Po cca 3 měsících
Obr. 5
došlo k napuštění povrchu teraca voskovou pastou.
V minulosti bylo použití teracových
podlah poměrně široké a oblíbené.
Obliba spočívala zejména ve vysoké
odolnosti a trvanlivosti a čistitelnosti.
Vedle praktických hledisek bylo teraco
vzhledné a bylo možné, při kombinaci
různých druhů kameniva a pojiva, dosáhnout architektonicky zajímavých
povrchů.
Funkčnost teracových podlah
Podlahy a další povrchy tohoto
typu se vyznačují vysokou odolností
a dlouhou životností. Pokud nedošlo
k poškození v době výroby podlahy,
nebo k výraznému mechanickému poškození, pro které podlahy nebyly určeny, jsou tyto povrchy funkční i po 50
letech. Mají vysokou povrchovou tvrdost, rázovou houževnatost a chemickou odolnost. Tyto vlastnosti jsou konstrukci propůjčeny i úpravou povrchu,
která zajišťuje i snadnou čistitelnost.
Výhodou je i skutečnost, že případné
menší poruchy typu mikrotrhlin a případných drobných výtluků jsou skryty
v textuře povrchu. V průběhu druhé
poloviny 20. století se začala jako pojivo využívat epoxidová pryskyřice, která zajistila takovému povrchu vysokou
Obr. 6
Obr. 7
Obr. 8
Obr. 9
houževnatost, ještě vyšší chemickou
odolnost a urychlilo zrání povrchu.
Současně je možné takové povrchy vytvářet v menších tloušťkách (5-10 mm).
Vedle výše popsaných pojiv byl zaveden na začátku 21. století také asfalt.
Použití prefabrikovaných
směsí
V současné době dochází k renesanci těchto povrchových úprav na podlahových konstrukcích. Jejich výroba na
stavbě je však v dnešních podmínkách
velmi náročná a prakticky nerealizovatelná. S výhodou jsou tak používány
prefabrikované směsi, které umožňu-
15
povrchové úpravy 3/2014
jí rychlou výstavbu, homogennost
směsi a její stálou kvalitu. Současně
stavební chemie umožňuje ovlivnit
vlastnosti tak, aby byly minimalizovány negativní účinky přirozených objemových změn probíhajících v betonu.
Dříve byly povrchy vytvářeny dusáním, nebo válcování zavlhlé směsi,
které bylo jednak poměrně pracné,
ale současně i časově náročné. V současnosti jsou směsi samonivelační,
nebo alespoň významně ztekucené
a i předpokládané vrstvy jsou tenčí
než v minulosti. To vede k větší náročnosti na materiály, jejich zpracování,
ale i techniku a technologii provádění.
Takové směsi existují pod označením
BETOSAN STS (kontakt na str. 16), což
je ztekucená směs pro tvorbu teracových podlah. Tyto směsi jsou v současnosti dodávány v šesti odstínech s použitím bílého, nebo šedého cementu
a s použitím černého a bílého kameniva v různých poměrech (obr. 5).
Opravy povrchů podlah
Přes výše popsanou odolnost
a trvanlivost povrchů teracových pod-
lah, dochází k jejich postupné degradaci, k jejich poškození v rámci úprav
vnitřních prostor stávajících objektů,
aby vyhovovaly současným požadavkům na bydlení a provoz. Kromě nových vrstev jsou tak zvýšené požadavky na opravy teracových podlahových
konstrukcí. I takové opravy konstrukcí
je snazší provádět z prefabrikovaných
směsí. Při opravách je sice složitější
dosáhnout původní textury a odstínu, ale při realizaci větších ploch je
možné provést rozbor stávajících částí
a vhodnou kombinací kameniva a pojiva se původnímu vzhledu přiblížit.
Při opravách je však nutné pamatovat
i na finální opracování povrchu, které
je u menších ploch složitější. Samotné
opracování může rovněž významným
způsobem ovlivnit výsledný vzhled
povrchu.
Přístup k opravě
V případě teracových podlah je postup u oprav i u nově prováděných
povrchů velmi podobný. Základním předpokladem je únosný, tuhý
podklad, na který bude nová vrstva
aplikována. Ideální je takový podklad opatřit epoxidovým adhezním
můstkem, na který je aplikována vrstva teraca v tloušťce min. 12 mm. Po
minimálně 7 dnech je možné povrch
podlah zbrousit a to nejlépe za použití plošných diamantových brusek
s kontinuálním oplachem. Pro snadnější broušení je možné použít materiály, které urychlí vytvrzení povrchových partií podlahy a zajistí jejich
celkové zpevnění.
Závěr
Kromě vytváření nových povrchů
podlah jsou vytvářeny i další konstrukční prvky. Jedná se o leštěné,
nebo pemrlované povrchy stěn, desky kuchyňských linek, schodišťových
stupňů a dalších prvků, ať již monolitických (litých), nebo prefabrikovaných.
Teracové podlahy jsou velmi vzhledné a současně i funkční (obr. 6 až 9). Při
správném provedení mohou takové
povrchy sloužit majiteli po celý život.
Jejich znovuzrození, a s ním spojená
snaha je opravit a zachovat, je tedy pochopitelné.

Download

Opravy a provádění nových teracových podlah z prefabrikovaných