Mikroekonomie a chování
Přednáška 3
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Základy teorie (racionálního) návyku
Úvod k teorii racionálního návyku
Klasická teorie předpokládá, že jsme zajatci svých preferencí. Osud nám je nadělil a my je nemůžeme měnit.
Kdyby to byla pravda, pak například pyromani, kleptomani, kuřáci atd., by nemohli jednat jinak.
Tomuto pojetí však odporuje existence trestů. Jsou-li dopadení a usvědčení pyromani trestáni, pak musejí soudci
předpokládat, že i žháři vědí, že mohli jednat jinak. Zvířata se svým pudům vzepřít nemohou, lidé však ano.
Pyromani, opilí řidiči, pedofilové atd., mohou následky svého jednání předvídat. Kdyby se palič nemohl ze
svých preferencí (předvídáním následků svých činů) vymanit, museli bychom akceptovat, že nejedná z vlastní vůle,
nýbrž podle „přírodního zákona”. Za těchto okolností by tyto aktéry nebylo správné trestat. Trest předpokládá,
že člověk, který se dopustil činu s následky, které poškodily jiné, měl možnost volby.
Teorie racionálního návyku je modelem chování, které dokáže předvídat následky návyku. Následkům návyku
se buď můžeme vyhnout, nebo je naopak můžeme přivolávat tím, že svůj návyk budeme posilovat.
Racionální spotřebitelé maximalizují při stálých preferencích svůj užitek. Přitom se snaží předvídat budoucí
důsledky svých rozhodnutí. Mohlo by se zdát, že návyky takto chápané racionalitě odporují (kdo si navyknul například
na cigarety a denně kupuje „své“ dvě krabičky, o alternativě neuvažuje).
Přesto dokonce i silné návyky lze vysvětlit jako
racionální, protože při stabilních preferencích obsahují maximalizaci užitku.
Lidé si krom alkoholu, tabáku, drog atd., navykají například i na práci, na jídlo, na životní standard, na sport, na
rituály, na spolkové aktivity atp. Všechny tyto návyky lze vyložit jako důsledek racionální volby.
(Viz příloha)
Graf na obrázku 1 znázorňuje dva stálé stavy. První stálý stav je nestabilní, zatímco druhý stálý stav je stabilní.
Přímka c = S představuje geometrické místo (množinu všech) stálých stavů.
Stálý stav znamená, že se daný poměr mezi c a S nemění. Spotřeba statku c s návykovým kapitálem S těsně souvisí.
Ve stálém stavu však nezpůsobuje (nevynucuje si) změnu jeho zásoby.
Křivka UU je funkce užitku, jejíž průběh odpovídá předpokladům a uvedeným podmínkám prvního řádu. Směrnice
přímek s0s0 a s1s1 lze odvodit ze vztahu 1.1. Protíná-li daná přímka funkci užitku zespodu (viz s0s0), pak je příslušný
stálý stav nestabilní. Protíná-li ji shora (viz s1s1), příslušný stálý stav je stabilní.
V tomto grafu není znázorněna další proměnná, čas, respektive jednotlivé periody spotřeby. Všimněte si, že funkce užitku začíná
napravo od bodu 0. Umíte tento fakt vysvětlit?
Blízká komplementarita a návyk
Mezi návykem a blízkou komplementaritou je těsná vazba.
Říkáme, že určitá osoba si na spotřebu statku c navykne, když aktuální zvýšení spotřeby c způsobí vzrůst
spotřeby statku c v budoucnu. To nastane, když je pro chování dané osoby příznačná blízká komplementarita
mezi okamžitou a mezi budoucí spotřebou c. Komplementarita mezi aktuální a budoucí spotřebou se utváří jako
následek vazby mezi spotřebou statku c a mezi příslušným návykovým (spotřebovým) kapitálem S.
Je užitečné rozlišovat od sebe dvě formy návyku:
1
Mikroekonomie a chování
Přednáška 3
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
a) Posilování
Posilování je proces, kdy aktuálně zvýšená spotřeba určitého statku způsobí – svým vlivem na zásobu
návykového (spotřebového) kapitálu – nárůst jeho budoucí spotřeby.
Například pravidelná jízda na kole, čas pravidelně trávený v posilovně, pravidelné cvičení hry na hudební nástroj, nebo čtení
anglických textů s cílem zdokonalit se v jiném jazyce, to vše mohou být aktivity, pro něž je příznačné posilování.
b) Nedosycenost
Nedosycenost je proces, kdy konstantní minulá spotřeba vyvolá menší uspokojení z okamžité spotřeby. Jinak
řečeno, nedosycenost je proces, kdy stejného uspokojení lze dosáhnout jen za cenu stále vyšší spotřeby statku c.
Nedosycenost je příznačná pro škodlivé návyky.
Začátečník si nejprve zapálí dvě, tři cigarety denně. Pocit nedosycenosti však způsobí, že skončí třeba u dvou krabiček za den.
Posilování, ale i nedosycenost, znamenají formálně totéž. Vedou k vyšší spotřebě statku c. Posilování však je
prospěšné. Vyšší spotřebou c se náš užitek zvyšuje. Nedosycenost nás naopak „táhne” ke stále vyšší spotřebě statku
c, která nakonec náš užitek sníží a způsobí škodu.
Návyk na daný statek je vždy individuální. Někdo si na určitý statek navykne, jinému návyk na tentýž statek
nehrozí. Návyky jsou pouta konkrétních lidí ke konkrétním statkům.
Osobitost a jedinečnost aktérů je důležitá i při analýze blízké komplementarity, čili při zjišťování individuálních
preferencí času. (Tážeme se, jestli daná osoba dává přednost spíše okamžité, nebo pozdější, odložené spotřebě.)
Lidé, kteří se ve svých rozhodnutích zaměřují na budoucnost, nepropadají návykům tak často jako lidé s nízkou
preferencí času. Lidé, kteří zvažují vzdálenější horizonty, svou budoucnost více diskontují. Lidé s nízkou preferencí
času do nárůstu nákladů na spotřebu c patrně nepromítají svůj pokles spotřeby ostatních, čili nenávykových statků.
DEFINICE: nestabilní stálý stav je situace, kdy zvýšení okamžité spotřeby nad stálý stav vede k jejímu nárůstu. Když
naopak okamžitá spotřeba pod stálý stav klesne, nakonec se sníží na nulu. Nestabilní stálé stavy jsou důležité pro
chápání návyku jako procesu. Ten má svůj začátek, který po sérii přechodných stavů skončí jedním, nebo druhým
stabilním výsledkem.
Předpokládejme, že užitková funkce a(t), je kvadratická. Pak existují dva stálé stavy. U některých lidí se spotřeba
přesune z nestabilního stálého stavu k nule, u jiných lidí se tatáž spotřeba z nestabilního stálého stavu odchýlí
k vysoké úrovni stabilního stálého stavu.
(Viz obr. 1)
Statky, které většině lidí hrozí těžkým návykem, inklinují k bimodálnímu rozdělení spotřeby. (Viz obr. 2)
První nestabilní stálý stav znázorňuje situaci tak malé spotřeby c, že se blíží abstinenci (viz na obr. 2 křivku U1 v bodě cn1).
Druhý a stabilní stálý stav znázorňuje vysokou spotřebu při těžké závislosti (v bodě cs1).
Příkladem bimodálního rozdělení je spotřeba cigaret nebo kokainu. Rozdělení spotřeby alkoholu je naproti tomu pravidelnější (viz
křivku U2). To lze vysvětlit tím, že pro danou osobu alkohol není návykovým statkem.
Preference času však nejsou neměnné. Nastane-li v životě změna, která způsobí zvýšení preference současnosti
(například válka, nezaměstnanost, rozvod, nebo smrt někoho velmi blízkého), měli bychom očekávat nárůst poptávky po
škodlivých statcích a odpovídající pokles poptávky po prospěšných statcích.
2
Mikroekonomie a chování
Přednáška 3
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Těžká životní situace zpravidla ovlivní pořadí na škále životních hodnot. Postižené osoby si mohou myslet (nebo „cítí“), že život ztratil
smysl, že úsilí pracovat na sobě k ničemu nevede atp. Jejich vnímání světa se zúží, některé dříve cenné hodnoty ztratí svou váhu.
Tuto hypotézu podporuje pozorování.
Alkoholici i narkomani se zaměřují především na přítomnost. Zatímco například lidé založení nábožensky, nebo ti, kdo pravidelně
sportují, vyznavači zdravé výživy atp., se prokazatelně mnohem více zaměřují na svou budoucnost.
Opačným příkladem může být situace, kdy původně ne příliš zodpovědný mladík, který si nedělal starosti s budoucími následky svých
současných rozhodnutí, se ožení. Tato změna může způsobit posun jeho preferencí času směrem k budoucím užitkům, k vyššímu
diskontu vlastní budoucnosti. Začne mu více záležet na tom, zda si aktuálním jednáním může v budoucnosti ublížit, nebo spíše polepšit.
Návyk a trvalé změny cen
Kouření a alkoholismus jsou dokumentovány mnoha empirickými výzkumy. Například odhady cenové elasticity
poptávky po cigaretách jsou vysoké (mezi 0,4 a 0,5). Cenové elasticity poptávky po alkoholu jsou ještě vyšší. To by
mělo znamenat, že poptávka bude relativně citlivě reagovat na změnu ceny. Avšak nereaguje.
Vysvětlení: poptávku po alkoholu je nutno rozdělit na dvě skupiny. Na ty, kdo na alkoholu nejsou závislí, a na
osoby, které jsou na alkoholu závislé.
Při výzkumech spotřeby alkoholu se krom jiného měřily též korelace mezi změnami cen lihovin a úmrtností na
cirhózu jater. Vyšla najevo zajímavá fakta. I malé změny spotřebních daní z lihovin se projevily výrazným vlivem
na úmrtnost způsobenou touto nemocí. Těžcí alkoholici při zvýšení ceny lihovin svou spotřebu omezují.
Patrně jim chybějí prostředky a závislost není tak fatální, aby je nutila ke krádežím, jako je tomu u těžších narkomanií.
U závislosti na těžkých drogách je tomu jinak. Spotřeba heroinu (kokainu, gamblerství) a dalších zhoubných
návykových statků bývá nezákonná. Jejich zákaz a tresty pro spotřebitele, pro dealery i pro výrobce, zvyšují ceny.
Dlouhodobá poptávka po heroinu a po dalších ilegálních návykových látkách by proto měla po zvýšení ceny klesat.
Další zjištění: Silná závislost na alkoholu může zničit kariéru pilota nebo lékaře. Nemusí však zničit kariéru číšníka
nebo vrátného. Jinak řečeno, silná závislost nemusí mít stejnou cenu (stejně vážné následky) ve všech povoláních, ani
ve všech věkových skupinách.
Z tohoto hlediska je zajímavá otázka: Může být škodlivý návykový statek statkem podřadným?
Budou návyku podléhat zejména lidé ve skupinách s nižšími příjmy?
Zdá se, že empirické údaje tuto hypotézu podporují.
V USA závisí na tabáku a cigaretách mnohem více žen než mužů. Navíc, v posledních třiceti letech rychleji klesal počet kuřáků než kuřaček.
To lze vysvětlit tím, že ženy vydělávají v průměru méně než muži a závislost na cigaretách je podřadným statkem. Je-li tomu tak, potom
po zvýšení výdělků začne rychleji ubývat i kuřaček. Vyšší příjmy dovolují přecházet k méně škodlivým náhražkám.
Dočasné změny cen a těžké, zvratové životní situace
Aktuální a budoucí spotřeba návykového statku jsou komplementy. Platí, že dočasné zvýšení ceny statku c má na
spotřebu menší vliv než zvýšení trvalé. U statků se silnějším návykem je komplementarita ještě těsnější. Proto by na
jejich spotřebu měly mít vliv zejména trvalé změny cen. Přesto se vyskytují situace, kdy oběti návyku výrazně
reagují na změnu ceny i v krátkém období.
3
Mikroekonomie a chování
Přednáška 3
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Počátky škodlivých návyků, nebo návraty k těmto návykům, ale i počátky některých prospěšných návyků (jako je
obrácení k náboženské víře, jogging atp.),
jsou někdy vyvolány úzkostí, napětím a trvající nejistotou. V dospívání může
být příčinou těchto stavů například tlak referenční skupiny (party s pravidly, která se významně liší od rodinné výchovy atp.).
Nebo rozpad manželství a rozvod, smrt blízkého člověka, ztráta zaměstnání atd. Stres působí na spotřebu
návykových statků stejně, jako pokles jejich ceny. „Snížení ceny“ návykového statku vinou stresu zvyšuje jeho
aktuální spotřebu.
(Viz obr. 2)
Předpokládejme, že tyto události způsobují pokles aktuálního užitku ze spotřeby škodlivého statku. Aby člověk
čelil při poklesu užitku silnější nedosycenosti, (aby dosáhl stejného užitku), konzumuje větší objemy škodlivého statku.
Rostoucí spotřeba statku c však zvyšuje zásobu návykového kapitálu S. V následující periodě se začíná zvyšovat
jak budoucí spotřeba statku c, tak i budoucí zásoba S.
Písmeno S na obrázku 2 na horizontální ose vyjadřuje vývoj zásoby návykového (= spotřebového) kapitálu. Písmeno c vyjadřuje na
vertikální ose aktuální objem spotřeby, podmíněný objemem spotřeby minulé. Vzájemnou závislost vyjadřuje křivka U . Přímka c = S
2
udává všechny stálé stavy, kdy se poměr c a S nemění. Křivka U protíná přímku c = S ve dvou bodech. První bod Sn cn vyjadřuje
2
2
2
2
stabilní nestálý stav. To je situace, kdy spotřeba statku, která nedosáhne úrovně cn , klesá na nulu. A to i při opakované spotřebě za
předpokladu, že periody opakování jsou přerušeny periodami bez konzumace. Jakmile se však spotřeba návykového statku ocitne
2
2
jakkoli nepatrně nad cn , začne se opakovat a bude narůstat až do úrovně cs .
Stres se projevuje stejně jako pokles ceny. Trvale nižší cena návykového statku se projeví posunem funkce užitku
nahoru (například na úroveň křivky U1). Návykový statek je buď (vinou nižší ceny) dostupnější, nebo spotřebitel pociťuje
(vinou vyššího stresu) silnější nedosycenost. Původní prahová úroveň cn2 se při stejných vnějších okolnostech, avšak
při intenzivnější „vnitřní” motivaci, ocitne pod tlakem nedosycenosti (původní funkce užitku U2 se posune do polohy U1 a
1
). Vlivem stresových situací se posunou i příslušné prahové
1
spotřeba statku c narůstá až k bodu nové rovnováhy cs Ss
hodnoty spotřeby statku c směrem k počátku.
(Viz obr. 2)
Nestabilní stálé stavy také vysvětlují, proč lidé závislí na nějakém statku mohou buď dočasně abstinovat, ale
později se jejich závislost v plném rozsahu obnoví. Jindy se však dokážou závislosti zcela zbavit.
Potká-li člověka závislého na spotřebě návykového statku příznivá událost s dlouhodobými následky (například se
ožení nebo vdá a přestane mu (jí) hrozit osamění, nebo získá výhodné pracovní místo atp.),
způsobí tato pozitivní změna pokles
užitkové funkce statku c. Navíc se změní i jeho preference času.
Důležité je, jak výrazný posun nastane. Je-li člověk silně motivován se závislostí skoncovat, pak se silný vnitřní
impulz projeví jako růst nákladů na spotřebu a jako zvýšení ceny návykového statku c. Silná vnitřní motivace
(snížení užitku z U1 na U2) způsobí, že k dosažení prahové úrovně objemu S by musel existovat intenzivnější tlak.
Návykový (spotřebový) kapitál S by musel vzrůst na vyšší úroveň, než při nízké ceně nebo nízké motivaci.
Další důsledky:
1) Trvalá změna ceny a její vliv na poptávku v dlouhém období. Trvalé snížení ceny návykového statku výrazně
zvyšuje dlouhodobou poptávku. Závislí se od nižšího počátečního stavu začnou postupně přesouvat ke stálému
stabilnímu stavu na vyšší úrovni spotřeby. Příčinou trvalého snížení ceny může být snazší dostupnost návykových
4
Mikroekonomie a chování
Přednáška 3
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
statků, nižší tresty za držení, módnost atp. Naopak, zvýšené tresty, společenské „protitlaky” atp., způsobují posun
křivek užitku a spotřebu návykových statků směrem dolů.
2) Chudí a mladší lidé jinak diskontují budoucnost. Statistiky ukazují, že osoby, které výrazně diskontují budoucí
životní standard (tj. mladí a chudí), protože do budoucnosti adresují svá pozitivní očekávání, reagují citlivěji na změny
ceny návykové látky. Méně citlivě reagují na osvětu (na informace o následcích návyku).
V šedesátých a v sedmdesátých letech reagovali v USA na růst ceny cigaret okamžitým snížením poptávky především chudí. Navíc
mládež reagovala výrazněji než zralí a starší lidé. Vzdělanější a bohatší vrstvy obyvatel na zvyšování cen cigaret výrazně nereagovaly.
Vzdělané a bohatší vrstvy však mnohem výrazněji reagovaly na informace. Čili na výsledky výzkumů dlouhodobých a škodlivých vlivů
kouření cigaret a všech dalších tabákových produktů na zdraví. Citlivěji reagovali na osvětu.
3) Hypotéza o následcích trvalého snížení ceny drog. Ze statistik o reakcích různých vrstev obyvatel na změny cen
cigaret a na informace o dlouhodobých škodách na zdraví lze soudit, že nižší ceny drog by nejprve v krátkém, ale
pak i v dlouhém období vedly k nárůstu jejich spotřeby u mladistvých. Osvětové programy ve školách (nákladný
veřejný statek)
by závislost na drogách mohly nanejvýš mírně redukovat. Chudí lidé s užším spektrem požitků, kteří
na náhražky nemají peníze, na osvětu reagují méně citlivě než bohatí. Závislost by proto nejspíše nejvíc postihla
zejména mládež z chudších společenských vrstev.
Tito mladí založí rodiny. Berou-li drogy běžně i lidé v jejich okolí, snižuje tento sociální aspekt „práh závislosti”
mladých rodin na drogách. Děti z těchto mladých rodin pak mohou mít snížený práh závislosti, dokonce už i
z fyziologických důvodů. Společenské vlivy a další doprovodné faktory by nakonec mohly vyústit až do nežádoucí
sociální diferenciace.
4) Abstinenční šoky
Teorie racionálního návyku pomáhá vysvětlit, proč lze silné návyky zpravidla ukončit pouze „šokem”, náhlým a
trvalým přerušením spotřeby. Kdyby se racionální člověk rozhodl, že chce se svou závislostí skoncovat, musel by
začít spotřebu návykového statku snižovat. Snižování spotřeby by muselo následně způsobit pokles zásoby
návykového kapitálu. Což by se muselo opakovat tak dlouho, dokud by závislost postupně nevymizela. Většina lidí
se však nedokáže přinutit k pravidelnému snižování spotřeby v naději, že současně bude klesat i zásoba jejich
návykového kapitálu, čili že se začne snižovat pocit nedosycenosti. Pokles spotřeby a pokles zásoby návykového
kapitálu neprobíhá rovnoměrným tempem. Je-li návyk velmi silný, pak je vysoká i komplementarita mezi
návykovým kapitálem a budoucí spotřebou a nedosycenosti se člověk nezbaví.
Mezi sníženou aktuální spotřebou návykového statku c a mezi minulou zásobou S se však může objevit nespojitost
v bodě Sk1, jak je to znázorněno na obrázku 3. Přestože Sk1 není zásobou stálého stavu, může hrát stejnou roli.
Jestliže se S následně jen o málo zvýší nad Sk1, pak se spotřeba závislého statku opět začne zvyšovat na úroveň
stálého stabilního stavu cs1. Jestliže se ale zásoba S jen nepatrně sníží, klesne spotřeba c na nulu.
Tuto nespojitost lze vysvětlit vysokou komplementaritou návykového statku a návykového kapitálu. Při zásobě
S jen nepatrně za Sk1 musí závislá osoba spotřebovat ke stejnému budoucímu uspokojení více c, dokud se spotřeba
nezastaví v bodě cs1. Naopak, komplementem i nepatrně nižšího S (před Sk1) je nakonec nulová spotřeba c. Lidé
v této situaci proto naléhavě potřebují posílit diskont svých budoucích užitků.
5
Přednáška 3
Mikroekonomie a chování
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Krátkodobá ztráta užitku způsobená ukončením spotřeby je tím vyšší, čím byl návyk silnější. Racionální
spotřebitelé volí šokovou terapii proto, že v jejich kalkulaci je kratší „bolest” přijatelnou cenou za ztrátu návyku.
Od snahy skoncovat s návykem očekávají dlouhodobý užitek, který převýší jeho dočasnou ztrátu.
Tvrzení některých silných kuřáků, nebo těžkých pijanů, že si přejí, ale nedokážou se svým návykem skoncovat, je
analogií ke tvrzení nepořádných lidí, že jsou pořádkumilovní a chtějí být pořádní, jen se jim to nedaří. Tato tvrzení
dokládají, že lidé žádoucí změny provedou, jen když naleznou způsob, jak dostatečně zvýšit dlouhodobý prospěch,
aby převážil nad krátkodobými náklady.
Chce-li člověk skoncovat s návykem, musí abstinovat po celé období, kdy se návykový kapitál S nerovná nule. Ti, kdo se rozhodnou
zbavit závislosti, musejí překonávat nutkání k návratu způsobované nejen zásobou spotřebového kapitálu S, ale čelí i všem dalším,
zejména fyziologickým příznakům abstinence. Překonávání závislosti je zvláštní variantou posilování. Jeho cílem je vzdálený a nejistý
budoucí užitek z toho, že překonáním návyku se člověk zkouší vyhnout vlastní zkáze. Tu však vnímá spíše okolí, zatímco osoba závislá
překonává touhu po návratu euforie. Porovnávání nákladů a výnosů je nejen ztížené, ale nejspíše i zkreslené.
5) Periody diet a nevázané spotřeby - odříkání a obžerství
Závislost na alkoholu nebo závislost na jídle bývá někdy provázena periodami spotřeby s velmi rozdílnou
intenzitou. Malé doplnění modelu umožní vysvětlit i tyto cyklické jevy.
Například u závislosti na jídle pozorujeme, že rostoucí chuť je s odstupem doprovází zvyšování tělesné váhy.
Uvažujme proto dvě veličiny, které souvisejí se spotřebou návykového kapitálu: 1) tělesnou váhu a 2) chuť k jídlu.
Jestliže se obě formy zásoby návykového kapitálu zhodnocují rozdílnou měrou a jsou-li navíc rozdílné i míry
komplementarity a substituce při spotřebě, můžeme předvídat vznik spotřebních cyklů.
Představme si hubeného mladíka, čerstvého absolventa IES FSV UK. Na výborném pracovním místě v instituci EU
se jeho příjmy rychle zvyšují. Z podřadné stravy, na kterou byl zvyklý během studia, postupně přechází k dobrým
jídlům. Začne jíst častěji a více. Jeho chuť k jídlu a zájem o nová kulinářská překvapení roste během prvních
několika měsíců rychleji, než jeho tělesná váha. Rostoucí váha však dříve nebo později začne vadit a dojde „k
souboji” různých složek osobnosti mladého muže o kontrolu nad spotřebou jídla.
Když po čase a při současném nárůstu objemu „v pase“ poklesnou očekávané náklady na odříkání jídla pod užitek
z dobré stravy, rozhodne se bývalý hubený mladík podstoupit dietu. Nižší spotřeba zúženého sortimentu dietních
potravin snižuje zásobu jeho spotřebního kapitálu: chuť k jídlu. Omezování v jídle může napomoci ke snížení
zásoby druhého kapitálu: tělesné váhy.
Jakmile váha (a současně i objem v pase) dostatečně poklesnou, může se objevit nepatrný impuls ke změně chování
v pouhém pomyšlení: Jakou radost a potěšení mohu mít ze života, když se týrám nesmyslnou dietou? A cyklus se může
opakovat. Popisované cykly mohou být jak tlumené, tak explozivní nebo konstantní podle toho, je-li příslušný stálý
stav stabilní nebo nestabilní.
Jak by mohl vypadat graf návyku na přítomnost jiné osoby? Zamilovanost.
1) Je zamilovanost návyk?
Je to návyk spíše prospěšný, nebo škodlivý?
2) Jak ukončit nešťastnou závislost na jiné osobě?
Šokem a trvalým odloučením, nebo substituty (jinými zážitky, nebo alkoholem a jinými závislostmi).
6
Viz obr. 3
Mikroekonomie a chování
Přednáška 3
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Shrnutí
Statek je návykový, jestliže zvýšení minulé spotřeby zvyšuje spotřebu aktuální. Je-li komplementarita mezi aktuální a minulou
spotřebou „těsná”, hrozí silný návyk. Tuto situaci znázorňují nestabilní stálé stavy. Spotřeba návykového statku c na úrovni nestabilního
stálého stavu může skončit buď závislostí, nebo občasnou spotřebou bez návyku.
Návykovost je individuální. Zdaleka ne všichni konzumenti alkoholu jsou na něm závislí. Za jinak stejných okolností hrozí návyk na
škodlivou spotřebu zejména lidem, kteří do svého rozhodování nedokážou zahrnout své budoucí ztráty. Naopak lidé, kteří do svých
aktuálních rozhodnutí dokáží zahrnout i vzdálený budoucí užitek, si snáz navykají na spotřebu statků prospěšných.
Vyšší pravděpodobnost návyku na škodlivé statky hrozí lidem s nižšími příjmy (návykový statek bývá někdy inferiorní). Návyk hrozí také
lidem, kteří se musejí vyrovnat s obtížnou životní situací (rozvod, úmrtí blízké osoby, nezaměstnanost, válka atp.) Stres často působí
podobně jako snížení ceny návykového statku.
Silné návyky lze zpravidla ukončit pouze šokem. Ukončení návyku šokem není projevem nedostatku pevné vůle. Nejspíše je jediným
východiskem z těsné komplementarity minulé a aktuální spotřeby.
Myopický model návyku
Vraťme se k hypotéze, že návyk na nežádoucí statek hrozí spíše lidem s nižšími preferencemi času. Pro tyto případy
existuje tzv. myopický model návyku, tj. model „krátkozrakého chování“. Daný jedinec při rozhodování o
aktuální spotřebě zcela ignoruje budoucnost.
Takové chování hrozí zejména v dětství a v raném mládí. Děti nemohou mít zkušenosti, které se utvářejí v pozdějších fázích života.
Naopak, děti se nejprve učí formou bezprostředního trestu a okamžité pochvaly. První vlastní zkušenosti se zážitky v delším období se
utvářejí patrně až ve fázích, kdy si děti uvědomují své nemoci a procedury při jejich léčení. Viz například typické zážitky s hořkými léky a
s jejich následky. Proto je nebezpečí návyku na drogu v raných fázích života enormní.
Adolescenti často odmítají akceptovat zkušenosti dospělých. Což lze doložit například averzí vůči takzvané povinné četbě ve školách.
Mladí lidé přirozeně prahnou po vlastních zkušenostech. Proto dealeři nejprve distribuují marihuanu a jiné lehké drogy zdarma. Aby
posléze nabídli „experimenty“ s působivějšími a zajímavějšími drogami, nyní už samozřejmě jen za peníze.
Návyky a zvyky
V dostatečně krátkém období a při velkých objemech spotřeby se všechny statky jeví jako substituty.
Když během filmu někdo sní dva pytlíky brambůrek, pak si je třeba i týden nekoupí. Kdybychom toto ojedinělé pozorování zobecnili,
mohli bychom konstatovat, že ke hledání substitutů nás vede (motivuje) pocit sytosti. Sytost posiluje sklon k větší rozmanitosti
spotřeby. Velmi krátká období, kdy spotřebu ovlivňují stavy sytosti, čili kdy se statky mohou jevit jako substituty, jsou proto matoucí.
Jsou-li porovnávaná období dostatečně dlouhá, pak u mnoha statků vyvolává rostoucí spotřeba v minulosti rostoucí
spotřebu aktuální. Pozorujeme komplementaritu minulé a aktuální spotřeby. Nikoli však komplementaritu
těsnou. Což může být důvodem, abychom zvyky odlišovali od návyků.
Zvyk je chování, kdy je úroveň spotřeby v uplynulých periodách komplementem spotřeby aktuální.
Návyk definujeme jako silný (nebo spíše jako velmi silný) zvyk. U návyku je komplementarita mezi minulou a
momentální spotřebou velmi těsná. Zvyk se mění v návyk, když spotřeba v předchozí periodě ovlivní aktuální
spotřebu tak silně, že ji destabilizuje.
Člověk si, například vlivem lidí ve svém okolí, zvykne dát si při mimořádné situaci „panáka“. Nebo dva. Počet „panáků“ záleží na
mimořádnosti podnětu. Ocitne-li se tato osoba náhle v těžké životní situaci, snadno se ocitne v pasti.
V těžkých životních situacích může stres způsobit (formálně vzato) posun preferencí času směrem k přítomnosti.
Když nám hrozí značná újma, nebo když nás postihla těžká ztráta, naše mysl si tento fakt znova a znova připomíná.
7
Mikroekonomie a chování
Přednáška 3
PhDr. Jiří KAMENÍČEK, CSc.
Přítomnost prožíváme mnohem intenzivněji než v jiných běžných situacích. Následně se může funkce užitku
návykového statku posunout nahoru. Což je analogií k poklesu ceny statku, jehož spotřebou kompenzujeme, nebo
jen doprovázíme silné zážitky. Výsledkem může být spotřeba, která převýší úroveň nestálého stabilního stavu.
Člověk ztratí (aniž to vnímá) nad spotřebou daného statku kontrolu. Původně neškodný zvyk se změní v návyk.
(Viz obr. 2)
Zvyky, podobně jako návyky, mohou být škodlivé nebo prospěšné. Jestliže daná úroveň okamžité spotřeby
způsobí pokles budoucího užitku, čili když se projeví nedosycenost, bude se jednat o zvyk škodlivý. Naopak, když
dnešní spotřeba způsobí růst užitku v budoucnu, čili když se při spotřebě určitého statku projeví posilování, pak se
jedná o zvyk prospěšný.
Platí, že čím nižší má aktér preference času, neboli čím vyšší je jeho sklon k myopickému chování, tím silnější
bude jeho nedosycenost. Tím bude daný zvyk škodlivější a tím snáze se může přeměnit v návyk.
Naopak. Čím jsou aktérovy preference času vyšší, čili čím je (jako spotřebitel) prozíravější, tím silnější bude
příslušný proces posilování. Tím snáz se prospěšný zvyk může přeměnit v prospěšný návyk se silnou závislostí.
Škodlivý zvyk (zlozvyk) přerůstá v návyk tím, že se mu „vystavíme”. Některé zvyky totiž vědomí a nebezpečí jejich
následků oslabují. Preference času nejsou neměnné. Víme, že jejich posun směrem k preferenci přítomnosti
podněcuje ke zvýšení spotřeby. Ta, jestliže ji doprovází nedosycenost, lavinovitě přerůstá v návyk.
Všichni (v raném věku velmi, později patrně méně) toužíme po silných zážitcích. Přitahují, lákají nás nové věci. Lidem,
kteří mají sklon k myopickému chování, více hrozí nebezpečí, že propadnou škodlivému návyku nebo zvyku.
Budoucí škoda je buď téměř vůbec, nebo zcela vůbec nezajímá. Ignorují osvětu.
Lidi se sklonem k myopickému chování na druhé straně méně přitahují činnosti a zvyky prospěšné. Důvodem jsou
opět jejich preference času. Prospěšný zvyk předpokládá, že člověk začne s procesem posilování. Posilování je tím
intenzivnější, čím větší váhu v očích tohoto jedince má jeho vyšší budoucí užitek. Proto lidi, kteří preferují
přítomnost, prospěšné zvyky nepřitahují.
Shrnutí
Nízké preference času signalizují sklon spíše ke zvykům škodlivým. Čím nižší preference času, tj. čím vyšší
sklon k myopickému chování, tím těsnější je komplementarita mezi minulou a momentální spotřebou, tím vyšší
bude hrozba přeměny zlozvyku v návyk na škodlivý statek.
Vysoké preference času signalizují sklon k prospěšným zvykům. Čím vyšší preference času, tj. čím prozíravější
chování, tím těsnější je komplementarita mezi minulou a momentální spotřebou. Tím pravděpodobnější je přeměna
prospěšného zvyku v prospěšný návyk.
Tyto hypotézy naznačují, proč se návyky na škodlivé statky často pojí se zločinností a proč se na druhé straně
prospěšné zvyky a návyky zpravidla pojí s respektováním zákonů, přestože ani kriminální chování, ale ani
dodržování zákonů rozhodně nejsou návykové.
8
Download

P 3.pdf