ERICH MARIA REMARQUE
NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID
Přeložil: František Gel
Rok a místo vydání: Praha roku 1960
Literární období:
Světová próza a drama v meziválečném období v 1. polovině 20. století
Ztracená generace
Je označení amerických básníků a prozaiků, kteří začali tvořit ve 20. letech 20. století, které
ovlivnila 1. světová válka, byli neschopni zařadit se po válce do života. Často trpěli
depresemi. Hrdiny jejich próz jsou jedinci silně citově založení, ztraceni a neschopni najít
zakotvení.
Existencialismus
= filosofický a umělecký směr, který vznikl po první světové válce v Německu a reaguje na
kruté válečné zážitky. Všechny životní hodnoty jsou zpochybňovány a bytí člověka ve světě
je pojato jako úzkost, strach, osamocení a nejistota.
„Člověk se narodil, aby zemřel“
Jean Paul Sartre
Každý člověk byl do světa vržen aniž by chtěl a jednou zemře. A protože nevíme kdy,
chováme se jakoby se nás to netýkalo. Ale každý z nás se jednou dostane do mezní situace,
kdy si uvědomí vlastní smrtelnost a bezvýznamnost. Život jako takový je nesmyslný, proč
jsme tu, když jen čekáme na smrt = největší absurdita. Máme však právo svobodné volby.
Proto bychom měli život prožít co nejvíc aktivně a využívat toho, že jsme svobodní a jen sami
zodpovědní za svá rozhodnutí. Existencialisté tvrdí, že ne každý se dokáže smířit s nejistotou
vlastní existence, proto si někteří vytváří Boha a dávají mu podíl na svých rozhodnutích.
Podle některých existencialistů je dokonce jediným řešením života sebevražda.
Autor:
Erich Maria Remarque (1898- 1970)
Německý spisovatel, patřil do skupiny tzv. ztracené generace.
V 18 letech odveden na frontu, na západní frontě těžce raněn a konec války prožil v lazaretu.
Po návratu z války měl problémy začlenit se do společnosti.
Vystřídal řadu povolání - učitel, prodejce náhrobků, automobilový závodník. Byl nominován
na Nobelovu cenu míru.
Ihned po nástupu nacismu (1933) se dostal na index zakázaných autorů a v roce 1938 byl
zbaven německého občanství. Nacistická propaganda prohlásila, že Erich Maria Remarque je
doopravdy Paul Kramer (Remarque pozpátku), Žid, který se nikdy nezúčastnil první světové
války, a tudíž ji nemůže popisovat. Označila ho za „literárního zrádce“ a jeho knihy byly
veřejně páleny. Roku 1939 emigroval do New Yorku, kde získal americké občanství.
Byl jedním z nejlepších spisovatelů své doby. I přes těžkosti, které mu život připravil dokázal
napsat spoustu skvělých knih, ve kterých otevřeně popisoval hrůzy války.
Do vlasti se po válce nikdy nevrátil, oprávněně se totiž styděl za to, čeho jsou Němci schopni.
Další díla:
Cesta zpátky- volné pokračování románu na Západní frontě klid
- mírový život je nabourává natolik, že se jejich dřívější přátelství rozpadává
Tři kamarádi
- román, původně 3 frontových kamarádů, kteří se začínají uplatňovat v běžném životě,
všechny spojuje práce na závodním autě, které pojmenují Karel. Jeden z přátel - Robert se
zamiluje do dívky Pat, která však trpí tuberkulózou. Všichni se jí snaží pomoci a chtějí platit
nákladné léčení v sanatoriu. Nakonec prodají i milovaný automobil, Pat však přesto umírá.
Vítězný oblouk
- předválečná Paříž, německý uprchlík => lékař, operuje načerno => zamiluje se => náhodně
v Paříži potkává člověka, který ho a jeho přátele a další lidi vyslýchal, týral a mučil => pomstí
se => zabije ho => jeho milá postřelena => operuje ji => umírá v jeho náručí
Jiskra života - vypovídá o hrůzách života v nacistickém koncentračním táboře
Nebe nezná vyvolených - Milostný román z prostředí automobilových závodů (sám autor
závodil)
Společensko- historické pozadí:
Jako celek bylo 20. století stoletím kontrastů všeho druhu. Měnila se politická zřízení,
hroutily se celé říše, jiné státy zanikaly. Vojenská moc se začala jevit jako nejlepší způsob,
kterak se prosadit v mezinárodní soutěži.
1. světová válka v literatuře
1. světová válka způsobila v celé Evropě hluboký společenský i duchovní otřes. Ovlivnila
také literaturu.Válečná tematika si klade za cíl vylíčit válečné hrůzy a varovat před nimi.
Řada spisovatelů se angažuje v protiválečném hnutí. Díla jsou silně ovlivněna válkou.
Literatura směřuje k větší snaze zachytit skutečnost co nejplastičtěji.
Literatura je ovlivněna také světovou hospodářskou krizí.
Literární druh:
Epika, próza
Literární žánr:
Válečný román z období 1. světové války
Doba a místo děje:
Závěr 1.světové války v roce 1928, válečná bojiště západní fronty.
Obsah:
Hlavní Hrdina, gymnazista Pavel Bäumer pod psychickým nátlakem, zvláště třídního
profesora, ukončuje studium a se svými spolužáky se dobrovolně přihlašuje k vojenskému
výcviku a nástupu na frontu.
Pavel popisuje vše od výcviku, války, až po dovolenou a život v kasárnách. Postupem času se
ztrácí jeho nadšení z války. Jeho kamarádi začínají jeden po druhém umírat.
Na začátku příběhu mu umírá jeho přítel Kemmerlich, kterého zná už od dětství. Při takových
situacích se Pavel zabírá do myšlenek a vzpomíná na staré časy. Potom je povolán do zákopů
a líčí průběh bitvy, své pocity a příběhy, které tam zažil.
Jednoho dne dostane propustku, jede domů, zde však zjišťuje, že jeho matka je vážně
nemocná. Teprve doma si začíná uvědomovat, jak ho válka změnila. Nedokáže komunikovat
s lidmi, nebaví ho dřívější zájmy.
Vrací se opět na frontu. Jeho kamarádi jeden po druhém umírají.
Uprostřed bitvy se setkává s posledním žijícím kamarádem Katczinskym- čtyřicetiletým
Polákem. Toho ale postřelí a Pavel ho nese přes celé bojiště k polní nemocnici. Katczinsky
však cestou dostává zásah do hlavy a umírá.
Katovy ruce jsou teplé, chytím ho za ramena, abych ho třel čajem. Tu cítím, že mi prsty
vlhnou. Když je vytáhnu zpod jeho hlavy, jsou krvavé. Saniťák hvízdne mezi zuby: ,,Vidíš"
Kat dostal cestou, aniž jsem to zpozoroval, střepinu do hlavy. Je tam jenom malá dírečka,
musila to být malinkatá, zbloudilá střepinka. Stačila ale. Kat je mrtev.
Ukázka:
Citováno z českého překladu:
„Vedle mne běží nějaký svobodník. Cosi mu utrhlo hlavu, ale běží ještě pár kroků, ačkoliv mu
z krku tryská krev jako fontána. Vidíme žít lidi, kterým chybí kus lebky, vidíme běžet vojáky,
kterým něco urvalo obě nohy, klopýtají na bortících se pahýlech k nejbližší jámě, nějaký
svobodník se plazí dva kilometry po rukou a vleče za sebou roztříštěná kolena, jiný jde na
obvaziště, drží se za břicho, ale vyhřezlá střeva mu visí přes ruce. Vidíme žít lidi bez úst, bez
dolní čelisti, bez tváře. Nalézáme jednoho, který po dvě hodiny tiskl v zubech tepnu paže, aby
nevykrvácel. Slunce vychází, noc přichází, granáty hvízdají, život je u konce.“
„Padl v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství
omezila na větu: Na západní frontě byl klid.“
Klesl tváří k zemi a ležel, jako by spal. Když ho obrátili, bylo vidět, že se nemohl dlouho
trápit- výraz jeho obličeje byl tak klidný a vyrovnaný, až se zdálo, jako by byl málem
spokojený, že to vzalo takový konec.“
Hlavní postavy:
Pavel Bäumer- dvacetiletý gymnazista, zpočátku plný ideálů, válka ho změnila, stal se
necitelný, tvrdý, bojoval o přežití
„Jsem mladý, je mi dvacet let, ale ze života nemám nic než zoufalství, smrt, strach a spojitost
nejnesmyslnější povrchnosti a propasti utrpení. Vidím, že národy jsou hnány proti sobě a že
mlčky, zaostale, pošetile, poslušně, nevinně zabíjejí. Vidím, že nejchytřejší mozky světa
vynalézají zbraně a slova, aby to všechno bylo ještě rafinovanější a aby to trvalo ještě déle...
Naše vědění o životě je omezeno na smrt“
Kropp, Müller, Wolf, Kemmerich, Tjaden- kamarádi, bývalí spolužáci Pavla
Himmelstoss- desátník, bezohledný, krutý velitel
Katczinsky- Polák, nejstarší, hlava skupiny
"Hlava naší skupiny, houževnatý, mazaný chlapík s tváří jak z hlíny a modrýma očima."
Z mírně naivní mládeže toužící po životě a poznávání se stávají vojáci, kteří dokázali zahnat
strach, naučili se přežívat v příšerných podmínkách a naučili se čelit krutosti a na obranu také
být krutí. Generace, jejímž je Pavel příslušníkem, je popisována jako prakticky ztracená: tito
mladí lidé krom studií nikdy nepoznali nic než zabíjení a děs války a po jejím skončení se
nemají kam vrátit ani na co navázat – v tomhle tkví rozdíl mezi nimi a ostatními – staršími
vojáky, kteří mají rodiny, povolání apod.
Kompozice:
Chronologická, místy retrospektivní - Většina děje se odehrává v přítomnosti, vyskytují se
zde však i vzpomínky na minulost, obavy z nejasné budoucnosti a problematika zařazení do
společnosti až bude po válce.
Charakteristika jazyka a stylu:
Příběh je vyprávěn v 1. osobě- tzv. ich-forma, pouze závěr- zpráva o Pavlově smrti je psána
tzv. er-formou. Je zde obsaženo přirovnání (i jeho hlas zní jako popel, je hubený jak chmelná
tyč), personifikace ( vítr si pohrává s našimi vlasy), metafora (co čert nechtěl). Vyskytuje se
zde také vojenský slang (kuřivo, ešus, to bodne), zdrobněliny (jemňoučká stébla),
naturalistické popisy (bojiště, zákopů, mrtvol, raněných vojáků, nečistoty), retrospektiva
(vzpomínky vojáka po návratu z bojiště), reportážní dokumentárnost (očité svědectví).
Prolíná se přítomnost i minulost.
Hlavní myšlenka:
Ukázat nesmyslnost a krutost války. Román neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale
soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace,
„jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol“. Je oslavou lidské solidarity, obětavosti
v mezních situacích, válečného přátelství na život a na smrt.
- válka hrdiny románu proměňuje natolik, že když se dostanou na dovolenou domů, tak si
uvědomují, že už tam žít nedokáží => problémy rodiny jim přijdou jiné (zdánlivě zesurověli)
=> nejdůležitější hodnoty života => přátelství a láska
- „Jsme opuštěni jak děti a zkušení jako staří lidé, jsme suroví, smutní a povrchní, myslím, že
jsme ztraceni.“
- Záměr knihy a částečně i obsah vyjadřuje její motto: „Kniha je pokusem podat zprávu o
generaci, která byla zničena válkou – i když unikla jejím granátům“.
Zajímavosti:
První německé vydání se jmenovalo Im Westen nichts Neues a objevilo se v lednu 1928.
Během jednoho roku se prodalo milion exemplářů jenom v Německu, další milion v
zahraničí. V češtině kniha vyšla poprvé v roce 1929 v nakladatelství Melantrich v překladu
Bohumila Mathesia. Další překlad učinil v 60. letech František Gel.
Na základě této knihy byl v roce 1930 natočen stejnojmenný film, který získal Oskara.
Ve své době byl film považován za nadmíru brutální.
Německé důstojníky hrají skuteční váleční veteráni.
Při promítání filmu vpouštěli fašisté na protest do sálů krysy.
Můj názor:
Tato knížka mě velice zaujala. Upoutalo mě na ní přátelství vojáků na frontě. Zároveň jsem si
uvědomil, poněvadž je mi také 20 roků, jako Pavlovi, jaké mám štěstí, že není válka a
prožívám bezstarostný život.
Download

ERICH MARIA REMARQUE NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID