DOPORUČENÍ K NÁVRHU NOVÉ STÁTNÍ ENERGETICKÉ KONCEPCE V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI DATUM VYPRACOVÁNÍ: 7. 12. 2012 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Zadavatel: Šance pro budovy & Sdružení EPS ČR http://www.sanceprobudovy.cz http://www.epscr.cz Zpracovatel: SEVEn, Středisko pro efektivní využívání energie, o.p.s. Americká 579/17, 120 00 Praha 2 www.svn.cz Autorský kolektiv: Jaroslav Maroušek, Miroslav Honzík, Tomáš Voříšek Foto na úvodní straně © ČESKÁ POZICE 2/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI OBSAH: Manažerský Souhrn .................................................................................................................................. 5 Úvod ...................................................................................................................................................................... 6 Strategické cíle a priority ......................................................................................................................................... 6 Účinnost ve spotřebě energie .................................................................................................................................. 7 Vyvážený mix............................................................................................................................................................ 8 Přebytková výkonová bilance .................................................................................................................................. 8 Cílový podíl jaderné energetiky nad 50% ................................................................................................................. 8 Nejistoty budoucího vývoje ..................................................................................................................................... 9 Vývoj konečné spotřeby elektřiny ............................................................................................................................ 9 Zavedení kompenzačního mechanismu ................................................................................................................. 10 Závěr .................................................................................................................................................................... 10 Kapitola č. 1 Stručné úvodní hodnocení stávající role energetické efektivnosti v SEK a souvislost s dokumenty EU, českou legislativou a dosavadními zkušenostmi s úsporami .......................................12 1.1. Úvod ............................................................................................................................................................ 13 1.2. Role energetické efektivnosti v SEK a evropské legislativě ......................................................................... 13 1.3. Dosavadní zkušenosti s prosazováním úspor energie ................................................................................ 16 1.3.1. Státní program na podporu ÚE a OZE ....................................................................................... 17 1.3.2. Program PANEL resp. Nový panel ............................................................................................. 18 1.3.3. Program Zelená úsporám.......................................................................................................... 18 1.3.4. Program OPŽP ........................................................................................................................... 18 1.3.5. Program OPPI (Podprogram EKO‐ENERGIE) ............................................................................. 19 1.3.6. Závěr ......................................................................................................................................... 19 Kapitola č. 2 opatření SEK v oblasti energetické efektivnosti ...............................................................20 2.1. Návrhy opatření aktualizované SEK z oblasti zvyšování energetické účinnosti .......................................... 21 2.2. Zhodnocení opatření na podporu EE navrhovaných v popisu priorit SEK (str. 21‐22) ................................ 22 2.2.1. Elektroenergetika a teplárenství ............................................................................................... 22 2.2.2. Domácnosti, služby a veřejný sektor (budovy, zařízení budov a spotřebiče) ........................... 23 2.2.3. Průmysl ..................................................................................................................................... 24 2.2.4. Doprava ..................................................................................................................................... 26 2.3. Zhodnocení opatření na podporu EE navrhovaných v části koncepcí rozvoje významných oblastí energetiky (str. 43‐44) ............................................................................................................................................ 26 2.3.1. Účinnost distribuce energie a řízení spotřeby .......................................................................... 26 2.3.2. Podpora využívání energetických auditů .................................................................................. 27 Kapitola č. 3 Prorovnání SEK a Prognozy konečné spotřeby zpracované nezávislou energetickou komisí v roce 2008 ..................................................................................................................................28 3/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI 3.1. Scénář dalšího vývoje energetiky dle aktualizované SEK ............................................................................ 29 3.2. Porovnání se scénáři připravenými pro Nezávislou energetickou komisi z r. 2008 .................................... 31 3.3. Závěr ........................................................................................................................................................... 33 Kapitola č. 4 Návrhy dalších opatření pro SEK (v jednotlivých sektorech) ...........................................34 4.1. Návrh dalších opatření k začlenění do SEK ................................................................................................. 35 4.2. Synergické efekty zvyšování energetické efektivnosti pro širší zapojení obnovitelných zdrojů energie .... 38 REFERENCE .............................................................................................................................................41 PŘÍLOHA Datové podklady .....................................................................................................................43 1. Ukazatele energetické náročnosti ČR a vybraných zemí světa ................................................................... 44 2. Přehled scénářů vývoje konečné spotřeby energie v ČR do 2050 definované Nezávislou energetickou komisí (NEK) ........................................................................................................................................................... 48 3. Ostatní statistiky ......................................................................................................................................... 52 4/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI MANAŽERSKÝ SOUHRN 5/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Úvod Tato práce vznikla na základě požadavku zadavatele jako odborný názor na poslední zveřejněný návrh Státní energetické koncepce (dále jen „koncepce“ nebo zkráceně „SEK“). V souladu se zadáním se těžiště připomínek věnuje oblasti nakládání s energií, takže výroba energie je komentována pouze částečně, a to hlavně v oblastech, které mohou mít své důsledky i ve spotřební části energetické bilance., Ve srovnání s předposledním návrhem zveřejněným v roce 2011 je posuzovaný návrh z července 2012 určitým krokem vpřed. Je konzistentnější, přehledný a předložené záměry jsou více realistické. Nicméně právě v námi sledované části koncepce, tedy ve vztahu ke spotřební straně energetické bilance a v souvisejícím vývoji energetické účinnosti, zůstává ještě značný potenciál pro další zkvalitnění. Tvorba energetické strategie je průběžný proces, který musí stále reagovat na vnější vývoj. Nemůže se zastavit na jednom místě. Dále uváděné komentáře a případně i pojmenované nedostatky, které jsou viditelnější při porovnání současné reality a textu SEK z určitého odstupu, by měly sloužit především jako podněty pro další zlepšení SEK v příštích verzích. Strategické cíle a priority Aktualizace Státní energetické koncepce ČR (dále SEK) je nepříliš rozsáhlý, přehledně strukturovaný materiál. Hned v úvodu vyjmenovává tři hlavní strategické cíle SEK: ‐
‐
‐
Bezpečnost Konkurenceschopnost Udržitelnost Dále uvádí 5 strategických priorit české energetiky: I.
Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, efektivním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výkonové bilance ES s dostatkem rezerv. Udržování dostupných strategických rezerv tuzemských forem energie. II.
Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech. III.
Rozvoj síťové infrastruktury ČR v kontextu zemí střední Evropy, posílení mezinárodní spolupráce a integrace trhů s elektřinou a plynem v regionu včetně podpory vytváření účinné a akceschopné společné energetické politiky EU IV.
Podpora výzkumu, vývoje a inovací zajišťující konkurenceschopnost české energetiky a podpora školství, s cílem nutnosti generační obměny a zlepšení kvality technické inteligence v oblasti energetiky. V.
Zvýšení energetické bezpečnosti a odolnosti ČR a posílení schopnosti zajistit nezbytné dodávky energií v případech kumulace poruch, vícenásobných útoků proti kritické infrastruktuře a v případech déle trvajících krizí v zásobování palivy. Po uvedení jednotlivých priorit popisuje koncepci rozvoje významných oblastí energetiky a oblastí souvisejících, kde se kromě energetických odvětví a energetické efektivnosti věnuje také výzkumu, vývoji, inovacím a školství, energetickému strojírenství a nadnárodní úrovni energetické politiky. Předposlední část je věnována očekávanému vývoji energetiky v ČR a na závěr jsou uvedeny nástroje na prosazování SEK. 6/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Zmíněné vrcholové strategické cíle rozvedené na str. 17, tj. Bezpečnost, Konkurenceschopnost a Udržitelnost, se shodují s cíli strategie EU (pokud pojem Bezpečnost chápeme jako Spolehlivost). Naplňování těchto cílů konkrétními prioritami se na první pohled liší zdánlivě málo. Při bližším pohledu však jde o rozdíly nezanedbatelné. Evropská strategie zdůrazňuje v první řadě prioritní význam zvyšování energetické účinnosti a úspor energie. Česká energetická koncepce jakoby tento význam stále nedoceňovala, respektive k němu ještě nedospěla. Prioritu „Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech“ označuje jako prioritu 2, zatímco za prioritu č. 1 považuje „Vyvážený mix zdrojů založený na jejich širokém portfoliu, efektivním využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů a udržení přebytkové výkonové bilance ES s dostatkem rezerv. Udržování dostupných strategických rezerv tuzemských forem energie“. Logicky by jakékoliv priority na zdrojové straně měla předcházet strategie zvýšení efektivnosti ve spotřebě a snížení potřeb, protože jako jediná ze všech zvolených priorit dokáže efektivně plnit všechny tři strategické cíle SEK. Snížení potřeby energie zvyšuje bezpečnost a spolehlivost, zvyšuje konkurenceschopnost ekonomiky a je nejčistší cestou k udržitelnosti. Zajištění správného mixu zdrojů, stejně jako správné nastavení ostatních zdrojových priorit, samozřejmě závisí na velikosti a struktuře spotřeby, kterou zvýšení efektivnosti silně ovlivní. Pokud se neřeší vše paralelně, v jediném systému, je vždy nutné začít od spotřeby a postupovat směrem ke zdrojům, nikoliv naopak. Účinnost ve spotřebě energie Priorita „Zvyšování energetické účinnosti“ je formálně podchycena a obsahuje hlavní požadavky vycházející zejména z platných směrnic Evropské unie, ale nejeví se jako dostatečně rozpracovaná. Nezmiňuje se např. o energetických službách, nástroji dlouhodobého snižování nákladů na energie široce uplatnitelném hlavně ve veřejné sféře. Nejvíce překvapivé ale je, že tato priorita se neopírá o 2. Národní akční plán energetické účinnosti (NAPEE II), který byl Ministerstvem průmyslu a obchodu zpracován ve vysoké podrobnosti, dociluje kumulativních úspor jen do roku 2016 ve výši 70 PJ a mohl by být zdrojem desítek efektivních opatření k naplnění této priority. Dále například není v návrzích SEK počítáno s programem typu „Zelená úsporám“, který během pouhých dvou let docílil snížení spotřeby energie v budovách minimálně o 5 PJ a vysoký zájem o tento program v době jeho ukončování zřetelně ukázal, že potenciál takovýchto programů ještě vyčerpán nebyl. Přitom Ministerstvo životního prostředí již oficiálně oznámilo pokračování tohoto programu. Oblast lepšího hospodaření s energií je prioritou spíš formálně, ale málo se projevuje v konkrétních opatřeních. Tak například podpora výzkumu je nepochybně přínosná aktivita důležitá pro úspěšný vývoj odvětví, ale opět se příslušná kapitola nezmiňuje o výzkumu a vývoji postupů snižujících energetickou náročnost v konečné spotřebě, kde stále ještě existuje značný potenciál úspor. Konkrétní návrhy na zvyšování energetické efektivnosti se v aktualizované SEK objevují celkem ve třech různých kapitolách. Společným nedostatkem navrhovaných opatření však je nejednotnost v popisu opatření, velmi častá absence kvantifikovatelné cílové hodnoty a případně, je‐li uvedena, není současně vyčíslen její dopad do projekcí spotřeby v energetické bilanci. Bližší komentáře jsou rozvedeny v jednotlivých kapitolách předkládané práce. 7/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Vyvážený mix Vyvážený mix zdrojů uváděný v Prioritě 1 SEK je vynikající myšlenka přinášející hned několik efektů. Vyváženost lze chápat jako vyváženou diverzifikaci zdrojů z pohledu technicky stanovené cílové struktury zdrojů, ale také jako diverzifikaci zdrojů vygenerovanou trhem cestou vyvážení nabídky s různorodou poptávkou, kdy vyváženého mixu lze dosáhnout hlavně efektivní komunikací mezi výrobci a spotřebiteli. Pružná reakce na straně nabídky na poptávku na liberalizovaném trhu a různorodost v požadavcích pak přirozeně vede k diverzifikaci zdrojů. Diverzifikace v podobě vyváženého mixu zdrojů přispívá jak ke stabilitě dodávek energie, tak i k určité stabilitě průměrných nákladů na energie. V dlouhodobém výhledu nikdo nemůže přesně stanovit budoucí náklady toho kterého zdroje. Diverzifikované zdroje, tj. struktura zdrojů kde nepřevažuje jediný dominantní zdroj, dopady těchto nejistot a chyb v budoucích odhadech snižuje. Otázka je, jak SEK k deklarované vyváženosti zdrojů přistupuje. Tato zásada bude zřejmě uplatňována pouze ve výrobě elektřiny a podle autorů tak, že povede k přesně definované struktuře zdrojů. Chybí jasné zdůvodnění, proč právě tato struktura je oním vyváženým mixem. V této souvislosti není srozumitelný ani uváděný požadavek na „efektivní využití všech dostupných tuzemských energetických zdrojů“. Proč by se ve vyváženém mixu zdrojů neměly efektivně využívat také dovážené energetické zdroje? Vyvážený mix je proto vyvážený, že všechny zdroje, a to včetně zdrojů dovážených, pracují pokud možno na svém optimu, tedy efektivně. Přebytková výkonová bilance Priorita 1 ‐ Vyvážený mix zdrojů obsahuje na str. 19 a 20 také á priori požadavek „udržení přebytkové výkonové bilance“, který do priority „vyváženého mixu“ podle našeho názoru nepatří. V návaznosti na vyváženost by tento požadavek mohl (ale nemusel) vyjít teprve jako výsledek analýz různých scénářů (po zahrnutí vlivu úspor a substitucí jednotlivých zdrojů). Přebytkovost nemůže být smysluplným východiskem pro stanovení vyváženého mixu, aniž by se nenarušil požadavek ekonomické efektivnosti. Udržení přebytkové bilance by mohlo být samostatnou prioritou, která může mít jediný a zcela zřejmý důvod: vysokou bezpečnost a spolehlivost zásobování. Pak by bylo na místě nejprve zdůvodnit, že soběstačnost v bilanci není z hlediska bezpečnosti dostačující. Po té by se měly hledat optimální cesty k dosažení přebytkovosti bilance a opět v první řadě nevyužívat nákladného zvyšování výroby energie, ale nejprve upřednostnit snižování spotřeby. Přebytková bilance může být pouze jedním z návazných řešení, pokud ekonomicky efektivnější řešení nejsou dostupná, nebo se vyčerpají. Cílový podíl jaderné energetiky nad 50% V kapitole „A. Elektroenergetika“ se na str. 31 uvádí odstavec „Jaderná energetika“ takto: „Podporovat rozvoj jaderné energetiky jako jednoho z pilířů výroby elektřiny. S cílovým podílem jaderné energetiky na výrobě elektřiny nad 50%…“ S ohledem na dlouhodobost SEK se takovéto stanovení cíle v podobě podílu jádra zdá nedostatečně doložené. Není zřejmé, proč zrovna 50%, proč ne 60, nebo 40%? Jediná odpověď vyplývající ze SEK je v podobě součtu našich plánů v Temelíně a Dukovanech. Na takové konstatování ale není třeba koncepce, není na SEK nijak závislé. Pokud má být údaj více než 50% součástí požadavků SEK, měl by být zakomponován do systému zásobování elektřinou v podobě alespoň standardního postupu 8/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI tvorby energetické strategie: různé scénáře spotřeby, pak návrh variant pokrytí a pořadí variant z hlediska plnění strategických cílů. Možnost, že výstavbou několika velkých centralizovaných zdrojů se na dlouho zbavíme starostí o případný nedostatek elektřiny, je velmi lákavá, ale její reálnost a smysluplnost by měla být lépe doložena. Musí být prověřena diskusí a argumentací v SEK. Mimo jiné by měla být zodpovězena otázka, zda při tak vysokém podílu jediného zdroje není ohrožen strategický cíl č. 1 Bezpečnost, vezmeme‐li v potaz, že z nějakého důvodu (např. havárie v EU) může dojít i k nečekanému útlumu jaderné energetiky. Nejistoty budoucího vývoje Text SEK v úvodu na str. 1 konstatuje: „Jednou z nejvýznamnějších charakteristik současné etapy vývoje energetiky v globálním měřítku je vysoká míra nejistot dalšího vývoje z hlediska politického a ekonomického, rozvoje...“ Ano, to je realita, s níž musíme pracovat. Standardní reakce při sestavování predikcí je rozšíření scénářů budoucího vývoje tak, aby s co nejvyšší pravděpodobností toto rozpětí pokrylo předpokládatelné změny ve vývoji. SEK však uvádí jedinou variantu budoucího vývoje a potřeb ekonomiky, která v dlouhodobém výhledu má nutně velice nízkou pravděpodobnost realizace (respektive prakticky nulovou, bude‐li chápána jako jednočíselný konkrétní cíl, ale i v případě připuštění určitého rozptylu veličin můžeme pravděpodobnost realizace jedné varianty označit za velice nízkou) Projektovaná celková úroveň konečné spotřeby energie v SEK je v jisté relaci s výsledky práce Nezávislé komise pro posouzení energetických potřeb České republiky (tzv. Pačesovy komise) z roku 2009. Komise tehdy podrobněji rozpracovala celkem 4 scénáře označené písmeny A, C, D a E postupně od nejvyšší úrovně spotřeby po nejnižší. Jediný scénář předložený v SEK svojí celkovou úrovní potřeb energie do r. 2025 kopíruje scénář D označovaný jako nižší střední. To v podstatě znamená v dlouhodobém výhledu dosáhnout jen malého přírůstku konečné spotřeby energie a takový vývoj lze považovat za jeden z pravděpodobných scénářů. Symetricky by bylo vhodné uvažovat ještě scénář s mírným poklesem spotřeby. Ale vnitřní struktura (tedy energetický mix) spotřebovávaných paliv a energie se již od scénářů Nezávislé komise odlišuje výrazněji, jak popisujeme dále. Vývoj konečné spotřeby elektřiny V kapitole „Očekávaný vývoj energetiky ČR do roku 2040“ je na str. 62 v podkapitole „Vývoj a struktura konečné spotřeby elektřiny“ prezentována budoucí potřeby elektřiny, ale název kapitoly, který je zároveň nadpisem tabulky s příslušnými daty o elektřině, je poněkud zavádějící. Namísto konečné spotřeby se v tabulce uvádí pouze tzv. „hrubá spotřeba elektřiny“ ve výši necelých 71 TWh v r. 2010 a její struktura. Konečná spotřeba elektřiny, která nyní dosahuje výše zhruba 55 TWh, se v tabulce ani v textu nikde nevyskytuje, ani ji nelze žádným způsobem z předložených údajů dopočítat. Položka „Velkoodběr“ totiž obsahuje i spotřebu elektřiny v energetických procesech. Pro srovnatelné stanovení skutečných „čistých“ požadavků ekonomiky na energetické zdroje by bylo metodicky správné pracovat s čistou konečnou spotřebou a kapitolu rozšířit a upřesnit. V této podobě údaje o spotřebě elektřiny vyvolávají dojem vyšších požadavků, než jsou skutečné. 9/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Nicméně i z hrubé spotřeby elektřiny lze jednoznačně vyčíst očekávaný trend, který do r. 2040 dosahuje nárůstu ve výši 30%. Tento vysoký nárůst není v souladu se středními scénáři tzv. Pačesovy komise, které zmiňujeme výše. Odpovídá téměř přesně růstu spotřeby elektřiny ve scénáři A, který mezi scénáři Nezávislé komise reprezentoval vývoj označovaný jako „Business as usual“, to znamená vývoj bez jakýchkoliv omezení a maximální možný. Strategie maximálního možného růstu spotřeby je ovšem ve striktním rozporu s předpoklady SEK uvedenými v prioritě 2 „Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech“. Pokud by tato priorita měla být plněna, dojde k významným úsporám energie ve všech sférách ekonomiky a tím i k omezení nárůstu budoucího vývoje spotřeby elektřiny. Přitom jeden ze zásadních faktorů budoucího růstu spotřeby elektřiny – rozvoj elektromobility ‐ je v SEK konkrétně vyčíslen a je překvapivě nízký. Do roku 2040 představuje pouze necelá 2% celkového nárůstu. Konkrétní opatření uvedená v SEK, jako např. záměna přímotopů a akumulačních topidel tepelnými čerpadly, nebo podpora trvalého přechodu na energeticky úsporné výrobky spotřebu elektřiny jednoznačně sníží, nikoliv zvýší. Bylo by vhodné v SEK alespoň částečně objasnit důvody pro zbývajících 98% nárůstu spotřeby elektřiny. Zavedení kompenzačního mechanismu V kapitole „Nástroje na prosazování SEK“ se na str. 72 uvádí: „Zavedení kompenzačního mechanismu vyrovnávacích plateb pro nové bezuhlíkové zdroje, který by umožnil stabilizovat konečné ceny elektřiny….“ Taková aktivita je na postupně stále více liberalizovaném a propojeném evropském energetickém trhu nejen nevhodná, ale i principiálně nemožná. Může se pouze zvrhnout v určitý typ státní dotace, která ale nebude dlouhodobě přípustná. Průmět vlivu kolísání cen trhu do regulované ceny je v EU umožněn pouze omezeně a to výhradně pro obnovitelné zdroje. Pokud se návrh zakládá na hlouběji propracované strategii, je nutné ji lépe vysvětlit, podpořit argumenty a objasnit průchodnost opatření, v opačném případě vypustit. Jinak v této podobě bude SEK vyvolávat neopodstatněné naděje, že ceny elektřiny na liberalizovaném trhu v EU můžeme našimi státními zásahy regulovat a to zatím reálné není. Závěr SEK obsahuje mnoho užitečných a pro energetický sektor smysluplných opatření a doporučení. Oblast energetické účinnosti ve spotřebě, která je pro energetický sektor ve výhledu klíčová, je v SEK zachycena jen výběrově. Z toho vyplývá další významný nedostatek: nepodložený vztah nabídky a poptávky, tedy zdrojů a spotřeby energie. Energetický sektor je typickým obslužným sektorem, který musí reagovat na poptávku a měl by být připraven i na její možné změny. Poptávka je funkcí energetické účinnosti a požadavků u konečných zákazníků. Účinnost se vyvíjí v návaznosti na vývoj parametrů dosažitelných energetických úspor, kterými se SEK příliš nezabývá a ani se je nepokouší kvantifikovat. Realitou je stále užší sepětí výroby a spotřeby energie cestou vývoje nových technologií s vyšší účinností a také technologií schopných řídit soulad mezi nabídkou a poptávkou. Proto technologie a řídicí systémy na straně spotřeby jsou do budoucna hlavním konkurentem nárůstu kapacit zdrojů energie. Z tohoto úhlu pohledu je prostor, který je těmto technologiím věnován a hlavně způsob uchopení spotřební části energetické bilance v SEK zcela nedostatečný. Budeme‐li logicky důslední, tento nedostatek znevěrohodňuje většinu opatření na i straně zdrojů. Jakkoli užitečná mohou být jednotlivá doporučení v kontextu funkce energetických systémů, otázka 10/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI bude‐li ten který zdroj vůbec v tomto rozsahu potřebný, může fakticky zpochybnit téměř jakékoliv opatření. Proto nezbývá, než skončit doporučením dopracovat SEK v oblasti užití energie a uvést zdrojovou část do vyváženého mixu nejen z hlediska vzájemného vztahu jednotlivých zdrojů, ale zejména z pohledu vyvážení energetických zdrojů s požadavky, které budou co nejlépe kopírovat očekávaný vývoj potřeby energie. 11/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI KAPITOLA č. 1 STRUČNÉ ÚVODNÍ HODNOCENÍ STÁVAJÍCÍ ROLE ENERGETICKÉ EFEKTIVNOSTI V SEK A SOUVISLOST S DOKUMENTY EU, ČESKOU LEGISLATIVOU A DOSAVADNÍMI ZKUŠENOSTMI S ÚSPORAMI 12/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI 1.1. Úvod Vývoj české potažmo evropské energetiky v posledních 10‐15 letech byl zásadně ovlivňován novou legislativou EU, která sledovala cíle vzniku nového právního a funkčního rámce, v němž by se výrazněji uplatňovalo konkurenční prostředí a k životnímu prostředí šetrnější zdroje energie. Unifikace principů, dle kterých by se v jednotlivých zemích EU trhy se zejména elektřinou a zemním plynem měly organizovat, je již v běhu více než deset let a postupně začíná v ČR ovlivňovat nejen způsob řízení a využívání energetické infrastruktury a práva a povinnosti jednotlivých účastníků trhu, ale i podobu energetického mixu, jaký země pro krytí energetických potřeb využívá a i míru efektivity v celém řetězci užití (primárních) zdrojů energie. Tento trend má neustále rostoucí trajektorii a vede k postupnému vzniku jednotného energetického trhu. V ČR byla problematice zvyšování energetické efektivnosti věnována v posledním desetiletí výrazná pozornost. Na přelomu nového století byl přijat relativně průlomový zákon o hospodaření energií (zákon č. 406/2000 Sb., v platném znění, dále jen také „ZHE“), který poprvé zavedl do právního rámce administrativní, organizační a potažmo i finanční nástroje na cílenou podporu energetické efektivnosti ve výrobě, přenosu a konečném užití energie (energetické audity, finanční podpory na jejich zpracování i realizaci doporučených úsporných opatření, zákonné požadavky na minimální energetickou efektivnost/účinnost při výrobě, přenosu a konečném užití energie ad.). Přímo do tohoto zákona pak navíc byl zaveden instrument povinných rozvojových energetických koncepcí na úrovni státu, regionů a hlavních (statutárních) měst. První tzv. Státní energetická koncepce ČR (dále jen „SEK“) byla pověřeným orgánem Ministerstvem průmyslu a obchodu vytvořena v letech 2003 a 2004 a schválena usnesením vlády ČR č. 211 dne 10. března 2004 [L1]. V roce 2010 byla MPO předložena její aktualizace, ke které však vláda nepřijala žádné usnesení. Z tohoto důvodu iniciovalo MPO v loňském a letošním roce postupnou přípravu další přepracované verze SEK, které bylo v srpnu zasláno do vnějšího připomínkového řízení. A to s cílem předložit tento koncepční dokument poté do vlády a získat tak souhlas pro možnou přípravu navrhovaných legislativních a dalších opatření k naplnění cílů koncepce. 1.2. Role energetické efektivnosti v SEK a evropské legislativě Již od vzniku první SEK v roce 2004 byla maximalizace energetické efektivnosti zařazena mezi hlavní cíle, které by měly napomoci naplnit definovanou vizi maximální nezávislosti, bezpečnosti a udržitelného rozvoje. Nejvyšší (resp. velmi vysoká) priorita byla v SEK přiřazena maximalizaci energetické efektivnosti při zhodnocování energie, aby se podařilo snížit výrazný rozdíl v energetické a elektroenergetické náročnosti tvorby HDP oproti vyspělým zemím EU. Preferovat by tak do budoucna měla být taková struktura ekonomiky, takové technologie, výroby a procesy, které maximálně zhodnotí spotřebovanou energii přidanou hodnotou (HDP). Za stejně důležitou prioritu pak byla označena maximalizace efektivnosti při získávání a přeměnách energetických zdrojů; preferovány by měly být ty zdroje energie a energetické technologie, které budou s vysokou účinností získávat primární energetické zdroje, uskutečňovat jejich energetické přeměny a snižovat ztráty v dopravě. Třetí v pořadí důležitosti priorit byla maximalizace úspor tepla (cíl s vysokou prioritou), kde SEK akcentuje jeden z největších potenciálů úspor energie, dosažitelných za přijatelných nákladů. Dále byla samostatně v SEK zdůrazněna důležitost maximalizovat efektivnost spotřebičů energie a efektivnost rozvodných soustav (označeny jako priority se středně vysokou důležitostí). 13/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Pro naplňování těchto cílů definovala SEK nástroje s tím, že hlavní důraz byl kladen na snižování energetické a elektroenergetické náročnosti tvorby HDP jako společného ukazatele spotřeby energie a ekonomické produktivity státu. Proklamace na poli přijetí vhodných opatření pro zlepšování energetické efektivnosti v jednotlivých oblastech byly poté spolu s dalšími cíly promítnuty do modelů či lépe scénářů budoucího vývoje, které jednak zohledňovaly možný další vývoj hospodářství sledovaného za pomoci HDP (nízký, referenční a vysoký scénář) a různé varianty vývoje energetiky modifikujících strukturu užití primárních zdrojů, různé cenové úrovně paliv a důraz na snižování emisí CO2. Výsledkem modelování bylo sestavení celkem šesti rozvojových scénářů, které byly Ministerstvem průmyslu a obchodu v červnu 2003 předloženy k veřejné diskusi. Samotné MPO doporučilo tzv. „zelený scénář“, který posléze schválila i vláda ČR a doporučila jej k následování. Z výsledků veřejné diskuse posléze nicméně vznikl nový propočet „Zeleného scénáře“, který zohlednil některé připomínky a nové skutečnosti a byl označen jako „Zelený scénář – U“. K jeho hlavním rysům patří v podstatě výrazný růst energetické efektivity ekonomiky při de facto obdobné spotřebě primárních zdrojů energie a mírném (10 až 20 %) nárůstu konečné spotřeby energie oproti současnosti (let 2005 až 2010). Respektuje skutečnost, že ČR se řadí co do spotřeby PEZ a elektřiny v přepočtu na obyvatele k průměru EU (viz příloha č. 1) a zaostává právě v (elektro)energetické náročnosti tvorby HDP. Z hlediska ekonomického však záměr předjímá setrvalý meziroční růst českého hospodářství v celém sledovaném období (do 2030) v intervalu o 3,2 až 3,99 %. Právě proto dochází k postupnému růstu výroby a zejména hrubé spotřeby elektřiny v tempu o 1,3 % ročně (ze 173 PJ v roce 2005 na 253 PJ v roce 2030). Zvláštní pozornost v přepočteném scénáři získaly úspory energie v konečné spotřebě, a to osamostatněním v bilanci KSE a jejich vyčíslením oproti původnímu scénáři s postupným růstem do roku 2030 až na hodnotu 63 PJ. V roce 2010 byl MPO představen návrh aktualizace SEK [L2]. Ten potvrdil důležitost energetické efektivnosti jako hlavního zdroje pokrytí dodatečných energetických potřeb vyvolaných růstem ekonomiky a životní úrovně obyvatelstva v příštích letech. V návrhu nové SEK již byly pojmenovány strategické priority nově se rodící společné energetické politiky EU, jejíž první obrysy byly schváleny Evropskou radou v březnu 2007 [L4]. Součástí závěrů prezidentského summitu byl i (v příloze I uvedený) tzv. komplexní akční plán pro energetiku pro období 2007–2009, jenž byl založen na sdělení Komise nazvané „Energetická politika pro Evropu“ [L5] a který se stal základem pro přijetí série několika nových směrnic a právních dokumentů z nichž některé byly řazeny do tzv. klimaticko‐energetického balíčku. Ve svých závěrech k energetické efektivnosti z března 2007 Evropská rada zdůrazňuje, že je třeba zvýšit energetickou účinnost v EU a dosáhnout tak cíle úspory spotřeby energií v EU ve výši 20 % oproti výhledům na rok 2020, které uvádí (Evropská) Komise v tzv. Zelené knize o energetické účinnosti [L6].1 1
) Tento cíl dle výkladu Plánu energetické účinnosti 2011 [L10] znamená uspoření 368 milionů tun ropného ekvivalentu (Mtoe) primární energie (hrubá domácí spotřeba minus neenergetické účely) do roku 2020 ve srovnání s odhadovanou spotřebou 1 842 Mtoe v roce 2020. Pro srovnání, v roce 1990 činila úroveň PEZ za EU‐
25 celkem 1 520 Mtoe. 14/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI V návaznosti na udělený mandát Evropská komise zvýšila úsilí pro dosažení definovaných rozvojových cílů ‐ rozšířila okruh výrobkových skupin, pro které budou definovány minimální (zpřísněné) požadavky na energetickou efektivnost pro jejich možné uvedení na trh – tzv. Směrnice o ekodesignu [L12] a aktualizovala znění Směrnice o energetické náročnosti budov [L13] tak, že nové stavby na konci této dekády by měly být v EU budovány již jen s téměř nulovou spotřebou energie (tzv. „nearly zero‐energy buildings“). První z právních aktů má přímou působnost v ČR (požadavky jsou vydávány formou nařízení EK), druhý je aktuálně v procesu transpozice do české legislativy (novela ZHE jako sněmovní tisk č. 622 byl vrácen prezidentem zpět do PSP ČR). V oblasti dopravy přijala opatření (v podobě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 443/2009), v kterém zavázala výrobce osobních vozidel k postupnému snižování emisní náročnosti nových vozů uváděných na evropský trh co do měrných emisí CO2 na ujetý kilometr. Navíc, přijetím Směrnice 2006/32/ES [L7] byly členské státy zavázány k přípravě Národního akčního plánu energetické účinnosti (zkráceně dále tzv. „NAPEE“) s cílem podnítit využití potenciálu úpor v konečné spotřebě definicí indikativních cílů, které by měly být splněny do roku 2016 (devátý rok od platnosti Směrnice uspořit 9 % referenční konečné spotřeby energie). Tyto plány mají země EU předložit Komisi celkem tři (první v roce 2007, druhý v roce 2011 a třetí v roce 2014) a pokaždé by měl plán obsahovat zejména podrobnou analýzu a zhodnocení předchozího plánu, dosažené výsledky ve splnění nastavených cílů úspor energie a plány na případná dodatečná opatření pro jejich úspěšné naplnění. Cíle jsou velmi ambiciózní a v případě ČR to znamená zajistit a prokázat do roku 2016 prostřednictvím dodatečných opatření úsporu ve výši více než 70 PJ ročně (více viz níže). Jelikož dosavadní výsledky se ukazují jako nedostatečné a hrozí, že do roku 2020 se podaří EU ušetřit jen asi jednu polovinu vytyčeného cíle, vydala v březnu loňského roku (2011) Evropská komise sdělení směrem o ostatním zákonodárným orgánům EU nazývané jako Plán energetické efektivnosti 2011 [L10]. Tento plán přichází s návrhy dalších opatření, jak energetickou efektivnost nadále zvyšovat a stal se východiskem pro přípravu nové rámcové Směrnice o energetické účinnosti [L11], která dne 25. 10.2012 byla definitivně schválena Evropským parlamentem a vydána v Úředním věstníku EU jako Směrnice č. 2012/27/EU. Směrnice vstoupí v platnost 4. prosince 2012 a mimo jiné nahrazuje původní Směrnici 2006/32/ES, která se ukazuje jako nedostatečná (navíc s příliš krátkým horizontem). Prostřednictvím této nové směrnice, nazývané také zkratkou „EED“ (z angl. „Energy Efficiency Directive“), bude zaveden společný rámec opatření na podporu energetické účinnosti v EU s cílem zajistit do roku 2020 splnění hlavního 20% cíle pro energetickou účinnost a vytvořit podmínky pro další zvyšování energetické účinnosti i po roce 2020. Směrnice předepisuje členským státům EU zejména: •
definovat si k 4/2013 národní orientační cíl energetické účinnosti do roku 2020 a podpůrná opatření pro jeho dosažení a předložit je(j) Komisi k odsouhlasení s každoroční aktualizací (článek 3) •
vypracovat si strategii renovace budov do 30/4/2014 s tříletou aktualizací (článek 4) •
aktivizovat příkladnou roli státu při podpoře energetických úspor ať už v oblasti staveb (každý rok by měly být renovovány budovy dosahující 3 % celkové podlahové plochy objektů ve vlastnictví a užívání orgánů státu, viz článek 5), nebo při nákupu výrobků a služeb (článek 6) •
zavést národní systémy povinného zvyšování energetické účinnosti realizované distributory a prodejci o energie, které budou cíleny na úspory primárně u konečných zákazníků případně i na úspory při výrobě, přenosu a distribuci energie (článek 7) •
učinit dostupné energetické audity všem konečným zákazníkům (článek 8) 15/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI •
zavést taková (inteligentní) měření dodávek elektřiny, zemního plynu, tepla, chladu ad. médií, která přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie konečného zákazníka a poskytují informace o skutečné době použití; je‐li to technicky možné, ekonomicky únosné a úměrné k potenciálním úsporám energie (článek 9); do 31. 12. 2014 nicméně v každém případě zajistit, aby informace o vyúčtování byly v žádoucím rozsahu a frekvenci konečným zákazníkům sdělovány jinou cestou opět s technicko‐ekonomickým odůvodněním (článek 10 a 11) •
vytvořit (národní) program pro zlepšení informovanosti a postavení spotřebitelů pro účinnější užívání energie (článek 12) Návrh nové St. energetické koncepce z července letošního roku sice akcentuje potřebu dávat energetické efektivnosti velmi důležitou váhu v nejrůznějších oblastech spojených s užitím energie (viz rozpis opatření dle jednotlivých sektorů či oblastí výroby a užití energie na str. 21‐22), co do kvantifikovaných cílů se však omezuje jen na oblast budov (redukce snížení spotřeby energie na vytápění do roku 2030 o 30 % stavu roku 2005 a zvýšení podílu nízkoenergetických a pasivních staveb v nové výstavbě do roku 2020 a poté již povolovat stavby pouze v tomto (pasivním) standardu. Ve světle nové legislativy EU se tento postup jeví jako nedostatečný a bude potřebné jej brzy doplnit a rozpracovat tak, aby byl definován cíl na úrovni celkové úspory primární energie do roku 2020, a jakým způsobem bude naplněn v jednotlivých sektorech národního hospodářství a způsobech užití energie (výroba, přenos, distribuce, konečná spotřeba). 1.3. Dosavadní zkušenosti s prosazováním úspor energie Přijetím ZHE a návazných prováděcích předpisů byl nastartován dlouhodobý proces, jenž v konečném důsledku přináší kvantifikovatelné úspory energie. Zejména zavedení povinných energetických auditů pro významnější spotřebitele energie napomohl k identifikaci potenciálu úspor, který v řadě případů vedl i k faktickému využití (zvláště tam, kde se dal využít ekonomicky efektivně). Instrument EA se pak stal i standardem pro návrhy opatření a záměrů předkládaných k podpoře z evropských i národních dotačních titulů a programů. Zavádění EA pak bylo doprovázeno přijetím řady prováděcích předpisů k ZHE, které zpřísnily požadavky na minimální energetickou efektivnost výroby, distribuce a i konečné užití energie, častokrát v návaznosti na evropské předpisy (viz např. povinné kontroly kotlů a klimatizací). Navíc, postupem času bylo zřízeno několik dotačních programů, které v různé míře finančně subvencovaly úsporná opatření v průmyslu, nevýrobní sféře i v sektoru domácností, konkrétně: ƒ
Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů, ƒ
Operační program životního prostředí, prioritní osy 2 a 3, ƒ
Operační program podnikání a inovace, podprogram Eko‐energie ƒ
Program Zelená úsporám, ƒ
Program PANEL resp. Nový panel, ƒ
Regionální programy jednotlivých krajů včetně hlavního města Prahy Jejich rozsah podporovaných aktivit podrobně popisuje 2. Národní akční plán energetické účinnosti ČR [L9] (nazýván dále zkráceně jako „2. NAP energetické účinnosti“ či jen „NAPEE‐II“) a podle dosavadních výsledků a projekcí jejich další činnosti v příštích letech lze jejich přínosy z pohledu 16/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI snížení energetické náročnosti vyhodnotit k roku 2016 (rok, ke kterému byl cíl snížení konečné spotřeby energie dle Směrnice 2006/32/ES směřován) orientačně následovně: ƒ
Státní program 1‐2 PJ/rok ƒ
OPŽP do 1 PJ/rok (za všechny výzvy v prioritních osách 2 a 3) ƒ
OPPI až 10 PJ/rok (za všechny výzvy podprogramu Eko‐energie) ƒ
Program ZÚ 5‐8 PJ/rok ƒ
Program PANEL resp. Nový panel 1 až 2 PJ/rok Celkem: ~ 20 PJ/rok 1.3.1.
Státní program na podporu ÚE a OZE Od vzniku ZHE již uplynulo více než 10 let a tak je možné učinit krátkou retrospektivu dosažených výsledků. Zákon pro systémové prosazování energetické efektivnosti zavedl tzv. Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Ten byl původně koncipován jako čtyřletý, v rámci dalších novel byl zkrácen na jednoletý cyklus. Současně došlo ke změně jeho názvu na stávající Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie (dále jen “Státní program”, viz hlava III zákona). Program měl navázat na předchozí vládní průřezové programy s obdobným zaměřením realizovaných v letech 1991 až 1998 a v letech 1999‐2001 a v zásadě na vládní úrovni sjednocovat aktivity jednotlivých ministerstev na poli energetické efektivnosti kofinancovaných ze státního rozpočtu. Program byl z počátku vyhlašován současně na všech ministerstvech (tj. 15) a podporu bylo možné získat jak na projekty úspor energie, tak i OZE. Postupně se však počet přihlášených ústředních orgánů st. správy snižoval. Ještě v roce 2005 bylo do něj zapojeno jedenáct ministerstev a celkový objem vyplacených podpor dosáhl téměř 850 mil. Kč. Evidována byla roční úspora ve výši více než 370 tis. GJ/rok (a to jen za některé části programu). Významnou měrou bylo podporováno vypracování energetických auditů a územních koncepcí, které napomohly k vyčíslení potenciálu energetických úspor a v řadě případů i k jejich následnému využití (zvláště jednalo‐li se o ekonomicky efektivní úsporná opatření bez další podpory). Z důvodu nedostatečných finančních prostředků a zavedení operačních programů kofinancovaných ze strukturálních ad. fondů EU se však jeho aktivity po roce 2005 začaly utlumovat a v roce 2010 byl již Státní program vyhlášen jen na dvou ministerstvech – MPO a MMR. Na MPO nesl název jako program EFEKT a s rozpočtem více než 40 mil. Kč se zaměřoval hlavně na neinvestiční aktivity, jako jsou vzdělávací kurzy a osvětová činnost (podpořeno bylo pouze jedenáct investičních akcí s přímou úsporou energie částkou 7,3 mil. Kč a jejich realizace vyvolala celkové investice přes 20 mil. Kč a úsporu energie téměř 12 000 GJ ročně). MMR pak do Státního programu implementovalo program PANEL, kterým je dlouhodobě podporována modernizace bytového fondu vybudovaného panelovou technologií. Jeho financování je řešeno za pomoci prostředků ze Státního fondu rozvoje bydlení a v roce 2010 objem přidělených prostředků dosáhl cca 1 mld. Kč). Program nese název „Nový panel“. Druhý stěžejní rezort, MŽP, nahradilo dosavadní aktivity Státního programu programem Zelená úsporám. V roce 2011 byl Státní program redukován už jen na MPO. Rozpočet programu EFEKT byl „jen“ 32 mil. Kč a byl hrazen ze státního rozpočtu. Z podpořených více než 300 žádostí bylo 21 investičních akcí 17/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI s přímou úsporou energie, podpořeny byly částkou 8,4 mil. Kč a jejich realizací došlo k úspoře energie ve výši 7,4 tisíc GJ ročně. Jako náhrada za neúčast ostatních resortů na Státním programu byl zahájen projekt monitoringu spotřeby a úspor energie v budovách vládních institucí. V roce 2011 se soubor sledovaných objektů skládal ze 60 objektů 14 resortů a Úřadu vlády ČR. Meziresortní komise, ustavená pro plnění cílů systému monitoringu v objektech vládních institucí, doporučila na základě dosud nabytých zkušeností realizaci následujících kroků (i) rozšířit systém monitorování na větší soubor objektů v majetku státní správy, nejméně na dalších 350 objektů a (ii) odstranit překážky realizace energeticky úsporných opatření investičního charakteru v objektech organizačních složek státu a umožnit dodávku těchto služeb formou metody EPC (Energy Performance Contracting). 1.3.2.
Program PANEL resp. Nový panel Přínosy co do úspor energie jsou dle 2. NAP energetické účinnosti vyčísleny k roku 2016 na téměř 2 PJ ročně (ovšem za podmínky, že program bude pokračovat v dosavadní intenzitě podpor umožňující každoročně obnovit v průměru více než 16 tis. bytů a přitom respektovat zpřísňující se požadavky na tepelně‐technické vlastnosti obvodových konstrukcí). Analýza dosavadních výsledků programu z roku 2009 (tzv. Studie stavu bytového fondu panelové zástavby v ČR ‐ Panel SCAN, 2009) však současně odhalila relativně významný (cca 20 %) podíl nekvalitně provedených zateplení (ze 475 tis. b.j., které byly v letech 1992‐2008 zatepleny). 1.3.3.
Program Zelená úsporám Přínosy Programu Zelená úsporám z hlediska úspor energie jsou dle 2. NAP energetické účinnosti vyčísleny na více než 8,7 PJ ročně, pokud do roku 2016 budou realizována všechna opatření a dosáhnou proklamovaných parametrů snížení energetické náročnosti. Odhaduje se, že vynaložené prostředky, které přesahují částku 10 miliard Kč, napomohou k modernizaci 3 až 4 % domovního fondu tvořeného rodinnými domy a bytového fondu nacházejícího se v bytových domech. Výše uvedené přínosy však zahrnují i úspory generované nasazením zdrojů tepla na bázi OZE, což skutečný efekt úspor generovaných zlepšením tepelně‐technických vlastností může snížit (na reálné rozmezí 5 až 8 PJ). Na vyhodnocení skutečně dosažených přínosů je nutné ještě z důvodů nedokončení všech podpořených projektů posečkat min. 1‐2 roky. 1.3.4.
Program OPŽP V rámci programu OPŽP jsou mimo jiné podporována i opatření na udržitelné využívání zdrojů energie v budovách veřejné správy a občanské vybavenosti prostřednictvím zateplení či využitím OZE (jako prioritní osa 3). K 17. 9. 2012 bylo v prioritní ose 3 schváleno celkem 1981 projektů s celkovými uznatelnými náklady ve výši cca 23,4 mld. Kč. Z toho drtivá většina podpořených projektů představuje zateplení budov s podílem cca 77 % na všech žádostech a 85 % na celkových uznatelných nákladech v této ose. Průměrné náklady na jeden projekt tak činí cca 13 mil. Kč s předpokládanou úsporou přes 800 GJ/rok, neboli cca 1,2 PJ/rok za všechny podpořené projekty orientované na zlepšení tepelně‐
izolačních vlastností obálek budov. Zbývající část projektů se zaměřuje na využití obnovitelných zdrojů energie. Ještě méně rovnoměrně mezi jednotlivé oblasti jsou rozloženy uznatelné náklady a tedy poskytnutá dotace. Zatímco celková výše schválené podpory projektů na podporu úspor energie (oblast 3.2) prozatím dosáhla přibližně 11 miliard Kč (93 % celkových uznatelných nákladů prioritní osy 3), na 18/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI projekty využívající obnovitelných zdrojů (oblast 3.1) to bylo „jen“ necelých 785 milionů Kč (tedy jen necelých 7 % celkových schválených uznatelných nákladů). 1.3.5.
Program OPPI (Podprogram EKO‐ENERGIE) Podprogram EKO‐ENERGIE byl zaměřen na financování projektů a opatření v oblasti užití energie v průmyslu a podnikatelskými subjekty s výjimkou některých ekonomických činností spadajících např. do sektoru zemědělství. Projekty podpořené v rámci I. a II. výzvy s cílem snížit energetickou náročnost nejrůznějších procesů by měly podle parametrů deklarovaných v žádostech generovat úspory v množství cca 3,4 PJ ročně a při započtení projektů podpořených ve III. výzvě (vč. prodloužení) se odhaduje, že by celkové úspory mohly dosáhnout až 8 PJ/ročně (k roku 2015). Charakteristickým rysem je i stimul podporovat nejvíce ekonomicky efektivní projekty (v rámci hodnotících kritérií je i sledován parametr IRR, kdy projekty s hodnotou vnitřního výnosového procenta bez započtení dotace 20 % mají ještě možnost podporu získat). 1.3.6.
Závěr Dosavadní zkušenosti s prosazováním energetických úspor dokládají, že cílené snižování energetické náročnosti je dlouhodobý proces vyžadující si kombinaci opatření legislativního, technického, ekonomického a informačně‐vzdělávacího charakteru. Podrobná analýza 2. Národního akčního plánu energetické účinnosti přitom naznačuje, že dosáhnout výraznějších úspor v konečném užití energie si vyžaduje systematické úsilí ve všech sektorech hospodářství a značné investice. Nejvíce finančních prostředků a s tím spojených úspor energie pochází z projektů cílených na zlepšování tepelně‐technických vlastností vnějších obvodových konstrukcí bytových a veřejných staveb, u nichž je energetický potenciál úspor nejvyšší a kde snížení energetické náročnosti přináší současně i revitalizaci budov a prodloužení jejich funkčního života o další desítky let. Nákladovost opatření v přepočtu na uspořenou energii však právě z důvodů současné potřebné obměny konstrukčních prvků obálek staveb bývá vysoká a vykazuje dlouhou dobu návratnosti (v řádu desítek let). I po zohlednění dosažených efektů dosavadních programů podpory je však potenciál energetických úspor u staveb nadále vysoký, a to reálně v řádu až desítek PJ/rok; vezmeme‐li v potaz, že v zemi v roce 2011 podle odhadů Ministerstva pro místní rozvoj zůstávalo neopraveno cca 1,5 mil. bytových jednotek v bytových domech (u kterých je možné docílit průměrné úspory ve výši 15‐20 GJ/rok alias 20‐30 PJ celkem ročně) a dále přinejmenším stovky tisíc rodinných domů a desítky tisíc nebytových staveb sloužící pro různé administrativní a jiné potřeby. Podobný teoretický potenciál lze identifikovat i v oblasti dopravy, pokud by se významněji podařilo nahradit přepravu zboží a osob dominovanou dnes vozy se spalovacími motory jinými hospodárnějšími způsoby dopravy (kolejová, vodní). Opatření navrhovaná v Akčním plánu NAPEE‐II však nejsou ve skutečnosti v plném rozsahu prosazována a tak se jeví jako potřebné upozornit na tuto skutečnost v souvislosti s přípravou aktualizace SEK. 19/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI KAPITOLA č. 2 OPATŘENÍ SEK V OBLASTI ENERGETICKÉ EFEKTIVNOSTI 20/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI 2.1. Návrhy opatření aktualizované SEK z oblasti zvyšování energetické účinnosti Konkrétní návrhy na zvyšování energetické efektivnosti se v aktualizované SEK objevují nejprve při popisu priorit (energické efektivnosti jako prioritě II jsou věnovány strany 21 a 22), dále při formulaci koncepcí rozvoje významných oblastí energetiky a oblastí s energetikou souvisejících (energetická efektivnost samostatně popisována na stranách 43 a 44) a dále pak při formulaci nástrojů, s jejichž pomocí by nastíněné vize a cíle byly dosaženy (strany 72 až 83). Společným nedostatkem navrhovaných opatření na podporu zvyšování energetické efektivnosti je nejednotnost v popisu opatření, velmi častá absence kvantifikovatelné cílové hodnoty a případně je‐li uvedena, nijak není současně vyčíslen i její dopad do projekcí energetických bilancí země. V konečném důsledku tak není možné ověřit, v jaké míře se opatření pro snižování energetické náročnosti ekonomiky projeví v budoucí energetické bilanci státu, ať už na úrovni KSE či spotřeby primárních energetických zdrojů (PEZ). Připomínka, že jejich naplnění je již do výsledného prezentovaného rozvojového scénáře promítnuto, se v některých případech jeví jako těžko pravděpodobná. Příkladem může být cíl, aby využití elektřiny pro výrobu tepla v konečné spotřebě bylo do roku 2040 nejméně z 80 % na bázi tepelných čerpadel (tj. postupná eliminace přímotopných a akumulačních systémů). Z hlediska podpory snižování energetické náročnosti ekonomiky se jedná rozhodně o krok správným směrem. Penetrace TČ je u nás oproti jiným vyspělým zemím EU velmi nízká a přitom by TČ při správném návrhu mohla i při zohlednění energetické náročnosti výroby elektřiny v centrálních zdrojích de facto snižovat spotřebu primárních zdrojů energie (a tak být i přínosem například i pro záměny za využití zdrojů na pevná paliva). Pokud bychom však tuto proklamaci implementovali na stávající spotřebu elektřiny např. v maloodběru, v kterém dnes možná 40‐45 % spotřebovávané energie připadá na krytí tepelných potřeb vytápění a ohřevu teplé vody (tj. 9‐10 TWh/rok), došlo by skokově k poklesu absolutní spotřeby o několik TWh ročně. Namísto toho však SEK předjímá naopak růst spotřeby elektřiny v tomto sektoru mezi lety 2010 a 2040 o více než 5 TWh. Skutečný růst spotřeby elektřiny by tak musel být možná až dvojnásobný, což se s ohledem na ceny elektřiny, budoucí zpřísněné požadavky na energetickou náročnost celé řady elektrospotřebičů a značné vyčerpání potenciálu rozvoje nevýrobní sféry jeví jako příliš optimistický scénář, který nelze obhajovat rozvojem elektromobility, jejíž energetické potřeby plán vyjadřuje samostatně. Níže uvádíme stručné komentáře k definovaným sektorovým strategiím prosazování energetické efektivnosti do roku 2040 a konkrétním opatřením, případně je doplňujeme návrhy na další dopracování. Co dále je všem nastíněným záměrům na poli zvyšování energetické efektivnosti v aktualizované SEK společné, je fakt, že v textu není naprosto žádné propojení s 2. Národním akčním plánem energetické účinnosti [L9], čímž se nejenže vytrácí monitoring zavedeného střednědobého cíle snižovat dodatečnými opatřeními konečnou spotřebu energie do roku 2016, ale i vazby mezi konkrétními opatřeními. 21/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI 2.2. Zhodnocení opatření na podporu EE navrhovaných v popisu priorit SEK (str. 21‐22) 2.2.1.
Elektroenergetika a teplárenství 1.
Zabezpečit zvýšení účinnosti přeměn a využití energie s využitím parametrů BAT pro všechny nově budované a rekonstruované zdroje. Nové spalovací zdroje budovat jako kogenerační. 2.
Omezení nízkoúčinné kondenzační výroby pomocí finančních nástrojů. 3.
Přechod většiny výtopen na vysoceúčinnou kogenerační výrobu s efektivním využitím tepelných čerpadel a související snížení ztrát v distribuci tepla. 4.
Využití elektřiny pro výrobu tepla v konečné spotřebě nejméně z 80 % na bázi tepelných čerpadel (postupná eliminace přímotopných systémů). Komentáře: Ad 1) Zvyšování účinnosti u výrobních zdrojů elektřiny a tepla je velmi žádoucí stav, zkušenosti však ukazují, že u projektů velkých elektráren nedává stávající legislativa státním úřadům natolik silné páky, aby projekty pro získání povolení k výstavbě byly povinny parametry BAT zejména z hlediska energetické účinnosti přeměny dosahovat (viz kauza modernizace elektrárny Prunéřov II a způsob modernizace elektrárny Tušimice II). Stát by měl více prosazovat veřejný zájem v této oblasti, protože v konečném důsledku bývají nadměrně spotřebovávány tuzemské primární zdroje, případně jsou zbytečně zvyšovány importy primární energie ze zahraničí. Jednoznačnou preferenci by však při výstavbě nových spalovacích výroben elektřiny v budoucnu měla mít pouze zařízení schopná provozu na úrovni (vysokoúčinné) KVET. Využít co největší části tepelného výkonu by měl být prosazován nejen u případných nových, ale již i stávajících zdrojů, pokud taková aktivita má ekonomický smysl. Ad 2) Výroba elektřiny bez využití tepla je dnes ekonomicky výhodnou u výroben spalujících (hnědé) uhlí či biomasu a u výroben elektřiny z bioplynu. Ke každému z těchto druhů zdrojů by proto měla být přijata vhodná opatření ekonomického charakteru.,. Cesta zatížení každé megawatthodiny elektřiny vyrobené bez využití tepla dodatečnou platbou až v řádu několika set Kč může mít dostatečný motivační účinek. 2 Ad 3) Postupný přechod všech stávajících výtopen na vysoce efektivní kogenerační zařízení je plně v souladu s politikou „vyrábět elektřinu všude tam, kde je možné současně využívat teplo a kde je to technologicky, ekologicky a ekonomicky přijatelné“. Tomuto rozvoji by bylo vhodné 2
) Zde je nutné poznamenat, že samotná EK připravuje novelizaci systému „ekologických daní“, které, bude‐li přijato dalšími zákonodárnými orgány EU, povede k zavedení dvousložkového zdanění energetických produktů užívaných všemi spotřebiteli s výjimkou organizací spadajících do EU ETS. První složkou bude jednotná daň v přepočtu na tunu CO2 ve výši 20 EUR, druhá pak různě vysoká daň v přepočtu na GJ energie v daném produktu využitém jako palivo v dopravě či pro vytápění. Samotná výroba elektřiny zdaňována být nemá a tak by navržený poplatek pro neúčinnou výrobu byl komplementárním opatřením směrem k provozovatelům elektrárenských provozů s nízkou účinností (a spadajících do systému EU ETS). Více informací k revizi Směrnice 2003/96/ES (z angl. „Energy Taxation Directive“) je možné nalézt na stránkách EK zde, případně v tiskových zprávách. 22/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI vytvářet správné podmínky, ať už z hlediska povolení nebo vlastního provozu, a to nejen na úrovni centrálních či blokových kotelen, ale i kotelen objektových. Podmínkou pro současný rozvoj tepelných čerpadel je modernizace rozvodů tepla (zejména předávacích stanic) s cílem dosáhnout co nejmenších teplotních rozdílů mezi zdrojem primární energie a cílovým odběrem tepla. Jako nejefektivnější se tak jeví aplikace využívající sekundární zdroje tepla pro předehřev topné či přídavné vody přiváděné do (centrálních či ústředních) kotelen vč. možnosti, koncipovat jej jako doplňkový zdroj využívající odpadní teplo produkované plynovými kogeneračními jednotkami, které by jinak bylo nutné mařit na chladičích. Dodavatelé tepla by měly být ke zvyšování hospodárnosti provozu výrazněji motivováni (např. správnými pravidly cenotvorby tepla). Ad 4) Cíl využívat nejméně 80 % elektřiny pro výrobu tepla v konečné spotřebě na bázi tepelných čerpadel byl již diskutován výše, technologický pokrok u těchto zařízení je velmi rychlý a přínosy z jejich provozu při správném návrhu převažují nad vynaloženými vícenáklady (orientačně dosáhnout topného faktoru alespoň 3 či výše). Z hlediska tak výrazného rozvoje se však zde jeví jako zásadní, jak budoucí distribuční sazby ekonomiku jejich nasazení zvýhodní (oproti přímotopnému či akumulačnímu užití energie pro tepelné účely). Již ve Směrnici 2006/32/ES se hovoří o potřebě odstranění pobídek v sazbách za přenos a distribuci energie, které zbytečně zvyšují množství přenášené či distribuované energie (článek 10 odst. 1). Dnes jsou však u nás distribuční platby u sazeb, v kterých je možné elektřinu využívat na tepelné účely (nad rámec vaření), i více než 40násobně nižší, než při užití elektřiny jen pro nezáměnnou spotřebu. Tato disproporce, přestože má zřejmě podstatu ve snaze přiblížit celkovou platbu za užití sítí pro všechny odběratele bez ohledu na výši jejich spotřeby, se jeví jako technicky či ekonomicky neodůvodnitelná a je velkou otázkou, zda by měla být takto rozdílná. Argumentace možností dálkového řízení a tedy nižší ceny není příliš na místě, protože by měla být spíše zohledněna v samotné ceně silové elektřiny a nikoliv v distribučním tarifu. Doporučujeme vyhodnotit potenciál žádoucího rozvoje TČ v sektoru maloodběratelů na budoucí spotřebu elektřiny tohoto segmentu. 2.2.2.
Domácnosti, služby a veřejný sektor (budovy, zařízení budov a spotřebiče) 1. Zvýšit účinnost spotřebičů pomocí přirozené obměny a zvýšené informovanosti o výhodách úsporných spotřebičů. 2. Zvýšit tepelně‐izolační vlastnosti obálek budov (snížení spotřeby energie na vytápění o 30 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 2005). Zvyšovat podíl nízkoenergetických a pasivních budov v nové výstavbě do r. 2020, poté povolovat výstavbu budov pouze v tomto standardu. Komentáře: Ad 1) V tomto cíli by veřejný sektor měl jít (jak EED navrhuje) příkladem a důsledně implementovat metodiky pro tzv. zelené nakupování do přímých (podlimitních) nákupů a (nadlimitních) veřejných zakázek relevantních výrobků příp. i služeb. Dosavadní výsledky jsou výrazně za očekáváním, usnesení vlády č. 465/2010, které centrální orgány státní správy k dodržování těchto pravidel3 zavázalo, má v současnosti jen okrajový dopad, protože pravidla mají být 3
) Přesný název: „Pravidla uplatňování environmentálních požadavků při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy“ (materiál č. j. 1698/09, ke stažení na stránkách www.zelenenakupovani.cz) 23/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI postupně doplněna o metodiky obsahující environmentální požadavky na různé skupiny výrobků příp. i služeb, avšak zatím byly schváleny pouze dvě (kancelářská IT technika a nábytek). Na vydání již však delší dobu „čekají“ možná až dvě desítky dalších. V této souvislosti je nutné současně upozornit, že environmentální kritéria mají mít při veřejných zakázkách a (podlimitních) nákupech dle doporučení pravidel alespoň 10‐15 % váhu; správně však u těch výrobků, s jejichž faktickým užíváním se pojí významnější náklady (typicky např. automobily, různé elektrospotřebiče, technická zařízení budov, nakonec i samotné stavby atd.), by orgány st. správy měly požadovat zahrnout do „nabídkové ceny“ nejen náklady pořízení, ale i předpokládané provozní náklady během očekávaného funkčního života výrobku (na základě definovaných stálých cen a předpokládané délky provozu, a to se smluvním ustanovením, že nebudou‐li požadavky splněny, bude požadováno finanční dorovnání). Čím delší očekávaná životnost zařízení bude, tím větší váhu by provozní náklady měly na nabídkovou cenu. Tento princip by měl být důsledně dodržován, protože v konečném efektu šetří státní prostředky a snižuje energetickou náročnost hospodářství. Ad 2) Tento návrh je v souladu s principy nově se rodící evropské legislativy a strategických priorit (budovy jsou identifikovány jako mající nejvýznamnější potenciál úspor energie spolu s dopravou). Přestože to z uvedené formulace cíle jednoznačně nevyplývá, předpokládáme, že první věta představuje cíl pro všechny budovy včetně stávajících (pro nové budovy by byl cíl příliš nízký). Podle odhadů MMR čeká na kompletní revitalizaci stále desítky tisíc bytových domů majících celkem asi 1,5 mil. bytových jednotek a nespecifikovaný počet rodinných domů a nebytových staveb. Při současném zlepšení tepelně‐izolačních vlastností obvodových konstrukcí je možné skutečně v průměru docílit 30 % úspory energie na vytápění. Splnění zvoleného cíle do roku 2030 je však reálným jen při aktivní politice obnovy domovního fondu v zemi a podpůrných programech, jako byl doposud program PANEL či Zelená úsporám. Zvyšování podílu nízkoenergetických a pasivních staveb u nové výstavby je obecným trendem a jeho na‐časování odpovídá evropské legislativě i technologickému pokroku. S ohledem na více než 20letý horizont se však jeví jako vhodné doplnit tyto cíle výchozím stavem a mezicílem pro rok 2020, jelikož na konec této dekády směřují všechny klíčové cíle EU v oblasti energetiky a politiky změny klimatu. I v tomto směru by veřejný sektor měl jít příkladem, jak ostatně vyžaduje nová Směrnice o energetické účinnosti (členské země mají zajistit každoroční renovaci 3 % podlahové plochy objektů, které orgány státu vlastní a užívají). Na dosažení tohoto cíle bude bezpochyby zapotřebí dalších podpůrných nástrojů finančního charakteru, jakým byl například OPŽP. 2.2.3.
Průmysl 1. Zavést závazná schémata podpory zvyšování efektivity a snižování spotřeby. Tento systém založit na mixu finančních a daňových nástrojů, společně se systémem povinných úspor. 2. Podporovat rekonstrukce zařízení a technologií za účelem zvýšení jejich efektivity. Komentáře: Ad 1) V ČR má na energetickou náročnost hospodářství průmysl oproti vyspělým ekonomikám výraznější vliv. Rostoucí ceny energií nutí průmyslové podniky k maximálním racionalizačním krokům, realizována jsou ale typicky jen ta opatření, která vykazují maximálně několikaletou návratnost vloženého kapitálu. To zásadně omezuje okruh energetických úspor, které by bylo možné v této oblasti generovat. Jakýkoliv ekonomický či jiný nástroj, který by pomohl prodloužit „časový horizont“ pro investiční rozhodování, by měl výrazný dopad. Úspěšným byl v tomto směru podprogram Ekoenergie OPPI (avšak do budoucna s více racionálním 24/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI zastropováním mezní hodnoty IRR pro obdržení podpory nikoliv na IRR 20 či více % před obdržením dotace, ale max. 10 %, což se jeví jako dostačující). Jako praktické se současně jeví zhodnotit metodou benchmarkingu energetické úrovně různých odvětví či průmyslových výrob respektive míry přidané hodnoty, kterou tvoří na jednotku spotřebované energie (jako jednoho z ukazatelů přínosnosti daného odvětví či průmyslové výroby pro české hospodářství). Takto to ostatně již i první verze SEK z roku 2004 explicitně zmiňovala (citujeme „Preferovat se do budoucna bude taková struktura ekonomiky, takové technologie, výroby a procesy, které maximálně zhodnotí spotřebovanou energii přidanou hodnotou HDP“). V tomto směru existují relativně významné rozdíly, které zejména energetiku odhalují jako nejméně produktivní ekonomické odvětví.4 Obdobně jako odvětví lze i hodnotit jednotlivé produkty. I v tomto případě existují významné rozdíly, mezi kterými opět dominují energetické produkty – teplo a elektřina. Na získání 1 tis. Kč ve formě tržeb za dodanou el. energii vyrobenou v kondenzační elektrárně o běžné netto účinnosti 32‐33 % a za současných cen elektřiny na trhu (1000‐1250 Kč/MWh) je dnes zapotřebí typicky 8 až 9 (!) GJ primární energie a i při započtení nákladů spojených se síťovými službami a dodávkou elektřiny na VN a NN úrovni tento podíl neklesá pod 1 GJ/1 tis. Kč. V případě tepla je v závislosti na druhu zdroje (paliva) a úrovni předání tato hodnota možná i překvapivě v obdobném rozmezí (od cca 2 opět i do více než 9 GJ/1 tis. Kč hodnoty poskytované služby). Pro srovnání, celorepublikový průměr porovnávající celkové sumy spotřeby PEZ a produkci HDP je více než desetkrát nižší stejně jako výroba naprosté většiny základních výrobků jako je sklo, polystyren, železo, ocel ad. Elektřina a teplo jsou samozřejmě nezbytnou komoditou pro navazující průmyslové výroby, z pohledu jejich výroby v „množství vyšším než vlastní potřeby“ pro možný export se ale jedná o velmi energeticky náročný produkt s relativně malou přidanou hodnotou a tedy příliš nepřispívající k tvorbě HDP. Sektor výroby a rozvodu elektřiny a tepla v ČR tak vykazuje výrazně vyšší energetickou náročnost v poměru k jeho příspěvku k národnímu HDP ve srovnání s ostatními odvětvími české ekonomiky a tento stav (nad míru obvyklou ve vyspělých zemích) dále zhoršuje relativně významná nadprodukce elektřiny pro export, nízká účinnost její výroby a i rozšířený systém dálkového vytápění, který si v praxi vyžaduje vyšší spotřebu energie, než plně decentralizovaná výroba tepla konečnými zákazníky (ať už se týká spotřeby paliv, tak i elektřiny). I tento fakt by měl být správně pojmenován v nové SEK a účinně řešen. Na vysokou energetickou náročnost upozornila ve svém šetření v roce 2010 i IEA [L18]. 4
) Ze statistické ročenky ČSÚ ČR pro rok 2011 a zde uvedených tabulek 5‐4 (Hrubá přidaná hodnota v běžných cenách podle činností) a 16‐9 (Spotřeba energie podle odvětví) lze odečíst, že např. Zemědělství lesnictví a rybářství (CZ‐NACE 01‐03), těžba a dobývání (CZ‐NACE 05‐09) či automobilový průmysl CZ/NACE 29‐30) generují na každý GJ spotřebované primární energie (spotřeba elektřiny násobena 3krát) hrubou přidanou hodnotu ve výši dosahující 3 až 5 tis. Kč/GJ, stavebnictví cca 15 tis. Kč/GJ (CZ‐NACE 41 a 42) a peněžnictví a pojišťovnictví (CZ‐NACE 64‐66) i více než 40 tis. Kč/GJ primární energie, tedy desetinásobně více, než první jmenovaná odvětví. To dokazuje, proč vyspělé země s rozvinutým finančním trhem a terciérní sférou mají výrazně nižší energetickou náročnost ekonomik. Pokud bychom ale stejně přistoupili i k odvětví „Výroba a rozvod elektřiny, plynu, tepla a klimatizovaného vzduchu“ (CZ‐NACE 35) pak jeho míra přidané hodnoty na spotřebovanou primární energii nepřesahuje ani 0,5 tis. Kč/GJ. Celé odvětví energetiky má totiž ve skutečnosti jen asi 5 % podíl na tvorbě HPH celé české ekonomiky a přitom spotřebovává díky nízké účinnosti transformačních procesů cca 40 % všech primárních energetických zdrojů. Srovnání s jinými zeměmi by pomohlo odhalit, do jaké míry jsou tyto proporce běžné a případně abnormální. 25/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Ad 2) Opatření by bylo opět vhodné doplnit přesnějším popisem navrhovaných kroků a podobně jako u ostatních kvantifikovaným cílem. 2.2.4.
Doprava 1. Zvýšit účinnost energetické přeměny u spalovacích motorů se souběžným účinkem a snížení měrných emisí z dopravy, a to i fiskálními nástroji (odstupňovaná silniční daň, platba za využití infrastruktury/mýto). 2. Snížit ztráty při provozu napájecích soustav a zařízení v elektrické trakci. 3. Zvýšit účinnost přeměny u hnacích vozidel v kolejové dopravě při obnově vozového parku vč. využívání rekuperace. Komentáře: Ad 1) Zavedení systému poplatků pro vozy se spalovacími motory za provoz na silničních komunikacích odstupňovaných nejen dle emisí sledovaných v rámci standardů EURO, ale i dle energetické náročnosti (tj. dle emisí CO2 na ujetý kilometr) by bylo nutné koordinovat s příslušnými orgány st. správy, tj. Ministerstvy dopravy a financí ČR, záměr se jeví jako realizovatelný a v kontextu vývoje v ostatních zemích EU. Ad 2 a 3) V NAPEE II jsou konkretizována opatření, jak potenciálu úspor využít, bohužel Státní program MD ČR opustilo a přestalo v sektoru dopravy opatření pro vyšší energetickou efektivnost podporovat. Bez účelového schématu podpory bude v řadě případů potenciál úspor ponechán z důvodu nedostatku prostředků bez využití. 2.3. Zhodnocení opatření na podporu EE navrhovaných v části koncepcí rozvoje významných oblastí energetiky (str. 43‐44) Výčet opatření v této části v zásadě do značné míry kopíruje ty popisované na stranách 21 a 22, opět se jedná o pouhá vyjádření bez konkretizace cílů, jakých by mělo být dosaženo. Z definované vize pouze vyplývá, že očekávaný další růst energetických potřeb vyvolaných růstem ekonomiky a životní úrovně obyvatelstva bude do značné míry absorbován přijatými úsporami. Přestože korelace mezi růstem ekonomiky (měřené HDP) a růstem energetických potřeb je statisticky prokazatelná, v případně růstu ekonomiky již žádná korelace na historické statistiky neplatí a zkušenosti posledních několika let naznačují, že setrvalý růst nemusí být v kontextu globálního vývoje světa reálný. I proto doporučujeme raději cíle v oblasti úspor kvantifikovat jiným způsobem, například absolutně či relativně ve srovnání s průměrem za určité historické období (např. posledních 5 let), případně očištěných o vliv růstu/poklesu HDP v příštích letech. Níže se dále rovněž vyjádříme k některým vytyčeným dílčím cílům, které nebyly (v doslovném znění) uvedeny již v předchozí komentované části. 2.3.1.
Účinnost distribuce energie a řízení spotřeby 1. Zajistit rozvoj infrastruktury rozšiřující možnosti řízení spotřeby u zákazníků na úrovni nízkého napětí jako součást systémů inteligentní sítě. 2. Podporovat další rozvoj distribučních tarifů stimulujících využívání řízení spotřeby u konečných zákazníků a podporujících přechod na tepelná čerpadla jako náhradu lokální spotřeby uhlí a přímotopných elektrických spotřebičů. 26/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Komentáře: Ad 1) Jedním z nesystémových důsledků zavedení liberalizace a tzv. „unbundlingu“ trhu s elektřinou bylo přidělení řízení systému hromadného dálkového ovládání (HDO) distributorům el. energie. Tento krok bohužel zamezil využití tohoto relativně velmi velkého el. výkonu pro poskytování tzv. podpůrných služeb, které dnes zajišťují pouze výrobní zdroje. Např. v USA dnes mohou tzv. „agregátoři“ tento výkon operátorovi trhu při regulaci nabídnout a tak nahradit drahou regulaci poskytovanou zdroji chytřejším „load managamentem“ na straně konečných odběratelů. I s ohledem na rychle rostoucí počet distribuovaných zdrojů bude nutné tento systém v příštích 5‐10 letech změnit a (hromadnému) řízení na straně odběru dát stejnou možnost účastnit se trhu s odchylkami, jako dnes mají velké centrální zdroje. Dálkové řízení strany spotřeby či lépe celé elektrické soustavy mohou časem převzít tzv. dynamické tarify umožňující zasílat cenové signály o aktuální ceně elektřiny na trhu všem účastníkům trhu (a nikoliv dnes jen obchodníkům) a tím je motivovat k žádoucí změně chování (tj. snížení spotřeby či navýšení výroby). To je ostatně podstatou plnohodnotné inteligentní el. sítě budoucnosti. Ad 2) Využití distribučních tarifů jako ekonomického nástroje pro zatraktivnění instalací TČ namísto přímotopných či akumulačních způsobů vytápění příp. i zdrojů na pevná paliva již bylo komentováno výše a lze jejich úpravu žádoucím způsobem doporučit. 2.3.2.
Podpora využívání energetických auditů 1. Dohlížet na striktní dodržování požadavku dokladování energetického auditu u budov a energetických objektů při jakékoliv žádosti o dotaci včetně realizací doporučených opatření uvedených v auditu u veřejných budov. 2. Podporovat rozšiřování subjektů, které mohou vyhotovovat energetické audity, včetně jejich dalšího vzdělávání. 3. Zvýšit informovanost o energetické spotřebě budov prostřednictvím průkazu energetické náročnosti budov. 4. V rámci státních programů podporovat projekty z oblasti energetické efektivnosti a využívání vysoce účinných energetických zdrojů. 5. Doplnit legislativní úpravu v oblasti oceňování staveb s ohledem na zhodnocení nízkoenergetického použitého standardu budov a jejich zařízení. Komentáře: Ad 1 až 5) Energetické audity se staly v posledních letech zásadním nástrojem pro jednotné posouzení úrovně stávajícího či projektovaného užití energie a návrh opatření pro jeho zlepšení.Postupem doby se však zpracování auditů stalo častokrát formalitou nemající valnou přidanou hodnotu. Je na místě hledat cesty a způsoby, jak vrátit energetickým auditům pravý smysl a účel. Proto nad rámec navržených cílů doporučujeme dále se zamyslet se nad stávajícím předepsaným formátem auditů a modifikovat jej tak, aby lépe odpovídal auditovaným objektům či záměrům a vedl k věrohodnějším zjištěním a doporučením. 27/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI KAPITOLA č. 3 PROROVNÁNÍ SEK A PROGNOZY KONEČNÉ SPOTŘEBY ZPRACOVANÉ NEZÁVISLOU ENERGETICKOU KOMISÍ V ROCE 2008 28/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI 3.1. Scénář dalšího vývoje energetiky dle aktualizované SEK Samotný návrh SEK klade spíše důraz na budoucí strukturu energetického mixu zejména co se týče zdrojů energie a zejména pak struktury výroby el. energie. Nezabývá se hlubší kvantifikací energetických potřeb země. Logika přípravy takovéhoto strategického dokumentu by se měla odvíjet právě od důsledné projekce budoucích hodnot konečné spotřeby energie včetně zohlednění či lépe vyčíslení žádoucích energetických úspor. Protože jde o všeobecně známou skutečnost, není vyloučeno, že zpracovatelé SEK využili některých v minulosti zpracovaných podkladů, případně scénářů spotřeby energie. Popis projektovaného vývoje „KSE“ do roku 2040 je v navrhované SEK relativně velmi strohý, založený pouze na zhodnocení vývoje budoucí spotřeby jednotlivých forem energie užívaných koncovými spotřebiteli bez ohledu na sektor. Jistou výjimkou je doprava, pro kterou s ohledem na u nás běžné užití kapalných paliv jen pro pohon motorových vozidel v podstatě vyplývají budoucí vývojové potřeby.5 Za hlavní východiska či lépe důsledky projektovaného dalšího vývoje (mezi lety 2010 – 2040) patří: ƒ
Výrazný růst spotřeby i podílu elektřiny (z 22 % na 26 %, což v absolutním množství znamená nárůst hrubé spotřeby elektřiny o více než 20 TWh či jinak cca 77 PJ) ƒ
Zásadní pokles spotřeby hnědého uhlí pro konečné užití nicméně zachování významu pevných paliv díky výraznému růstu ostatních pevných paliv, za něž lze předpokládat zejména pevnou biomasu a druhotné zdroje (pokles HU o více než 60 PJ, nárůst užití ostatních pevných paliv o více než 85 PJ, výsledkem je stejný podíl pevných paliv ve výši necelých 20 %) ƒ
Pokles spotřeby kapalných paliv (ze 30 % na 25 % či jinak absolutně o cca 40 PJ) v dopravě ve prospěch vyššího užití zemního plynu (nárůst o cca + 16 PJ) ƒ
Bližší odůvodnění těchto vývojových trendů je sice v SEK uvedeno, zejména v případě el. energie je však v podstatě přijat axiom trvalého růstu spotřeby elektřiny v příštích 30 letech. Tento předpoklad by si zasluhoval hlubší analýzu. Při porovnání hrubé spotřeby elektřiny v zemi mezi lety 1990 a 2010 s využitím oficiálních statistik ERÚ vyplývá, že za poslední dvě desetiletí došlo k nárůstu hrubé spotřeby z výchozí úrovně cca 62 TWh o takřka 10 TWh (na cca 71 TWh). V tomto období došlo k zásadní ekonomické transformaci země, která vedla ke změně struktury průmyslové výroby a k výraznému rozvoji sektoru nevýrobní sféry zejména v podobě kancelářských, obchodní a zábavních center a objektů. Rovnoměrně se na tomto růstu podílel sektor velkoodběru (VO) i maloodběru (MO). Do kategorie VO bývá přitom rovněž zařazována tzv. účelová spotřeba, za níž se rozumí vlastní (technologická) spotřeba na výrobu elektřiny. Ta s růstem absolutní výše spotřeby elektřiny roste také (v důsledku 5
) Doslovný přepis je následující: „Celková výše hrubé konečné spotřeby energie má v celém sledovaném období pouze mírný růst, což s respektováním předpokládaného vývoje HDP svědčí o uplatňování politiky úspor energie. Ve struktuře hrubé konečné spotřeby energie je patrný úplný odklon od hnědého uhlí, které je především v lokálních topeništích zdrojem emisí s významným účinkem na lidské zdraví. U plynu se očekává celková stagnace spotřeby spolu se změnou vnitřní struktury spotřeby (pokles spotřeby na teplo v domácnostech a mírný nárůst spotřeby v průmyslu). Po roce 2030 je předpokládán výraznější rozvoj plynu i v sektoru dopravy. Přestože se v domácnostech v řadě případů budou nahrazovat tuhá paliva zemním plynem, spotřeba nebude stoupat, a to z důvodu vyšší energetické efektivnosti budov. U ropy a ropných produktů je očekáván postupný pokles spotřeby. Důvodem bude uplatnění uhlíkových daní na topné oleje, trend dalšího snižování spotřeby vozidel a nástup alternativních pohonů vozidel.“ 29/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI nárůstu hrubé výroby elektřiny) v tomto období o více než 35 % se i vlastní spotřeba zvýšila, a to dokonce o více než 40 %, absolutně to je o cca 2 TWh). Na hrubé spotřebě se tak projevuje i vyšší využívání výrobních kapacit pro exportní účely. V kategorii MO se na celkové spotřebě podílejí pak ze 2/3 domácnosti, u kterých rovněž došlo v posledních 20 letech k výrazným změnám. V polovině devadesátých letech min. století se spotřeba v důsledku podpory přímotopů velmi rychle zvýšila až o více než ½ (z necelých 10 TWh v roce 1990 až na 16 TWh v roce 1996), od té doby však setrvale osciluje mezi 14‐15 TWh/rok s meziročními výkyvy dosahujícími až téměř 1 TWh. Mimochodem v tomto období (1997 až 2010) bylo vybudováno v zemi dle ČSÚ více než 400 tis. nových bytových jednotek (v rodinných a bytových domech). Není zřejmé, jaké jsou příčiny budoucího nárůstu spotřeby elektřiny v sektoru maloodběru tak, jak SEK předjímá (o více než + 5 TWh). Nejsou dostatečně osvětleny. Vezmeme‐li v potaz, že SEK současně hodlá podporovat přechod od využití elektřiny pro tepelné účely přímotopy na tepelná čerpadla, který spotřebu elektřiny na vytápění dále sníží, projektovaný růst alespoň v sektoru domácností se jeví jako příliš vysoký. Za nárůstem nemohou stát elektromobily, jak jasně ukazuje bilance spotřeby elektřiny na str. 62 koncepce. Pokud by mělo být argumentováno novými odběry, je na místě alespoň přibližná specifikace. Zároveň by bylo stejně možné v bilancích zohlednit i nové, decentralizované zdroje el. energie, které si koneční odběratelé budou stále častěji pořizovat (fotovoltaika, mikrokogenerace). Budoucí vývoj v oblasti velkoodběru je samostatně obtížně predikovatelný, na jeho změně se výrazněji podílejí širší souvislosti ekonomického vývoje a vnější parametry. Srovnání s vývojem v posledních 10ti letech, kdy spotřeba tohoto sektoru vzrostla z cca 30,5 TWh (2001) na necelých 35 TWh (2011) naznačuje, že obdobný růst není vyloučen i v této dekádě. Na druhou stranu jsou ekonomické výhledy výrazně odlišné a i cena elektřiny doznala rovněž nemalých změn, což bude mít určitě na vývoj spotřeby elektřiny nezanedbatelný vliv. Lze tedy konstatovat, že rovněž není vyloučena obdobná stagnace, jaká je monitorována v sektoru domácností. Z tohoto důvodu doporučujeme přehodnotit rostoucí potřeby elektřiny přinejmenším v tomto desetiletí a spíše podrobněji posoudit možné efekty z rozvoje decentralizovaných zdrojů, kterými spotřebitelé v příštích 5‐10 letech budou postupně krýt stále významnější část svých elektro‐
energetických potřeb. Tab. 1: Vývoj a struktura hrubé konečné spotřeby energie dle návrhu aktualizované SEK 30/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Graf 1: Struktura vývoje hrubé konečné spotřeby energie dle návrhu aktualizované SEK 3.2. Porovnání se scénáři připravenými pro Nezávislou energetickou komisi z r. 2008 Porovnání se scénáři prezentovanými v r. 2008 jako výsledky práce Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb ČR, která byla vedena prof. Václavem Pačesem, neboli také Nezávislé energetické komise (dále jen „NEK“) dokládá graf níže. Vyplývá z něj, že z hlediska absolutní výše konečné spotřeby se SEK blíží scénářům „C“ a „D“, tj. scénářům střední a nízký střední. Do roku 2025 kopíruje scénář „D“ (nízký střední) a poté sleduje trend dle „C“ (střední). Scénáře byly sestaveny na úrovni konečné spotřeby energie definované dle české energetické bilance. Konečnou spotřebu energie dále označujeme jako „KSE“. Scénář „C“ je charakteristický postupnou intenzifikací opatření pro zvyšování energetické účinnosti ve využívání dostupných energetických zdrojů. Dle citace závěrečné zprávy NEK „Česká republika bude aktivní do té míry, aby splnila nejnutnější povinnosti člena EU na poli implementace příslušných směrnic ES týkajících se zvyšování energetické efektivnosti a úsporných opatření. Vývoj cen energie ve scénáři C se spíše přiklání k prognóze očekávající určitý návrat cen energie ze současné úrovně zpět, ale ne na úroveň cen roku 2000. I když scénář nevylučuje cenové výkyvy směrem nahoru ani dolů, je postaven na předpokladu mírně vyšších cen energie s dlouhodobým trendem k neustálému růstu až do roku 2050. V tomto scénáři se uvažuje předpoklad pozvolného vylepšení energetické efektivnosti užívaných technologií a pozvolný růst celkové KSE. Po roce 2035 by mělo dojít k ustálení celkové spotřeby KSE na cca 1330 PJ.“ Scénář „D“, tzv. nízký střední, je co do vývoje KSE totožný se scénářem „C“ pro všechny sektory mimo sektor dopravy. Dle závěrečné zprávy NEK jsou „pro sektor dopravy jsou uvažovány předpoklady ve formě přepravních výkonů a spotřeb jednotlivých forem podle tzv. inovativního scénáře (za něj byl označen scénář E). V rámci tohoto scénáře beroucího v potaz pozvolné vylepšení energetické efektivnosti užívaných technologií mimo sektor dopravy a výrazné vylepšení energetické efektivnosti v 31/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI sektoru dopravy podle tzv. inovativního scénáře dojde k nepatrnému růstu celkové KSE z 1 122 PJ v roce 2005 na 1 205 PJ v roce 2050.“ Tab. 2: Srovnání scénářů konečné spotřeby energie (v TJ) dle NEK a návrhu aktualizované SEK Rok
2010
2015
2020
2025
2030
2035
2040
Návrh NEK ‐ Scénář NEK ‐ Scénář D ‐ NEK ‐ Scénář C ‐ NEK ‐ Scénář A aktualizace střední
‐ vysoký
E ‐ nízký
nízký střední
SEK
1232
1163
1193
1193
1200
1231
1151
1220
1242
1273
1247
1117
1234
1281
1356
1246
1081
1238
1304
1434
1273
1040
1229
1311
1504
1274
993
1230
1324
1585
1297
946
1224
1333
1665
Graf 2: Srovnání scénářů konečné spotřeby energie dle NEK a aktualizované SEK Nicméně vnitřní struktura scénáře vývoje konečné spotřeby užitého v SEK se nápadně liší zejména při porovnání vývoje spotřeby elektrické energie. Zatímco ve scénáři D dle NEK naroste spotřeba elektřiny mezi lety 2010 a 2040 o 15%, v SEK je její růst dvojnásobný a dosahuje 30%. Tempem růstu se scénář vývoje konečné spotřeby elektřiny v SEK téměř přesně shoduje se scénářem uvedeným ve scénáři A dle NEK. Tím je ovlivněna struktura konečné spotřeby dle jednotlivých forem energie, jak ukazují „koláčové“ grafy níže. Ve scénáři D dominuje zemní plyn (nárůst 33 %), čemuž odpovídá spotřeba cca 32/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI 400 PJ. Elektřina má znatelně nižší podíl (19 %). Co do významu je menší i podíl pevných paliv (10 %) a mírně i ropy a ropných produktů (23 %). Stěžejním rozdílem oproti scénáři navrhované SEK je nicméně právě nižší předpokládaná spotřeba elektřiny a výrazně vyšší využití zemního plynu (400 PJ namísto necelých 300 PJ v konečné spotřebě v SEK). Zhruba polovina růstu spotřeby zemního plynu ve scénáři D byla předpokládána v dopravě a zbytek pak v ostatních sektorech hospodářství. U scénářů aktualizované SEK je nutné dále podotknout, že jak název uvádí, jedná se o „hrubou konečnou spotřebu energie“6. Scénáře NEK však vycházely z “čisté konečné spotřeby energie“, která již nezahrnuje ztráty v transformačních procesech, při rozvodu energie, účelovou spotřebu spojenou s výrobou a spotřebu v energetických pochodech. V konečném důsledku se tak například spotřeba elektřiny liší v roce 2010 mezi referenčním scénářem aktualizované SEK a scénářem „D“ o více než 14 TWh (které právě souvisí s transformačními ad. procesy spojenými s výrobou a dodávkou ušlechtilých forem energie jako je zejména elektřina a teplo). Graf 3: Srovnání struktury konečné spotřeby energie v roce 2040 dle scénáře „D“ Pačesovy komise (NEK) a aktualizované SEK 3.3. Závěr Porovnání se scénáři prezentovanými v r. 2008 jako výsledky práce Nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb ČR vede k závěru, že jeden ze scénářů NEK, konkrétně scénář D, mohl být určitou inspirací pro sestavení jediné varianty spotřeby energie uvedené v SEK. Celkové údaje o spotřebě v podobě konečné spotřeby energie tomu odpovídají. Nicméně budoucí spotřeba elektrické energie uvedená v SEK se scénáři D naprosto vymyká. Nárůst elektřiny v SEK je výrazně vyšší a odpovídá spíše scénáři A, který připravila NEK jako scénář maximálního možného nárůstu spotřeby energie. Naopak výhledová spotřeba plynných paliv je v SEK nižší, než předpokládal scénář D. 6
) Hrubou konečnou spotřebou energie se rozumí dle standardní definice dodaná energie k dalšímu využití pro průmysl, dopravu, zemědělství a lesnictví, domácnosti a služby, včetně elektřiny a tepla spotřebované odvětvím energetiky při výrobě elektřiny a tepla a ztrát elektřiny a tepla v sítích 33/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI KAPITOLA č. 4 NÁVRHY DALŠÍCH OPATŘENÍ PRO SEK (V JEDNOTLIVÝCH SEKTORECH) 34/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI 4.1. Návrh dalších opatření k začlenění do SEK Nad rámec návrhů na podporu energetické efektivnosti přímo zmiňovaných v SEK je možné doplnit následující opatření, z nichž některá jsou v materiálu zmiňována (např. „inteligentní sítě“), avšak spíše v jiné souvislosti (vyšší bezpečnost dodávek apod.). Jednotlivé návrhy definujeme po stejných „sektorech“, jaké byl použity při popisu priority II SEK (tj. Zvyšování energetické účinnosti a dosažení úspor energie v hospodářství i v domácnostech). Elektroenergetika a teplárenství ƒ
Vyšší podpora zavádění inteligentních sítí na straně spotřeby – Tak zvaný „smart metering“ a „smart grids“ má rovněž nezanedbatelný potenciál přinášet úspory energie, přinejmenším díky nižší energetické náročnosti vlastních „chytrých“ měřidel a schopnosti upozornit na nehospodárné užití zejména elektřiny v časech, o nichž konečný uživatel nemá tušení (viz typicky stand‐by spotřeba), což může iniciovat změnu v jeho chování. V souvislosti s rozšiřováním decentralizovaných zdrojů pak současně umožní efektivnější řízení sítě a omezení distribučních ztrát na VN a VVN úrovních. Prvním krokem je vypracovat objektivní posouzení způsobu a rychlosti, s níž by základní prvky budoucí chytré sítě, tj. inteligentní elektroměry a doprovodná infrastruktura, u nás měla být zavedena pro naprostou většinu zákazníků (jak vyžaduje Směrnice 2009/72/ES). Současný systém HDO začíná být z hlediska budoucích požadavků úrovně řízení elektrorozvodné sítě jako nedostačující a řízení odběru by časem měly být osazeny i další typy významnějších spotřebičů jako jsou zdroje chladu (klimatizace) a obecně různá zařízení s elektropohony (ventilátory, čerpadla apod.). Tento soubor opatření by neměl být v SEK pouze okrajově zmíněn, ale měl by se stát páteří budoucího rozvoje sítí. Teprve od této nejvýznamnější strukturální změny dodávek síťově vázaných energií lze v dlouhodobém horizontu odvíjet potřeby zabezpečení dodávek na straně zdrojů. ƒ
Podpora rozvoje decentralizovaných zdrojů – Dalším krokem v liberalizaci energetických trhů zejména s elektřinou bude možnost její samovýroby konečnými zákazníky. Technologické inovace rozšiřují postupně portfolio zdrojů, které si dnes spotřebitelé mohou instalovat. Velmi rychle se blíží doba, kdy fotovoltaické aplikace si lidé budou pořizovat bez jakékoliv veřejné podpory, a podobný pokrok se následně očekává po zavedení masové výroby mikrokogenerací (ať už se spalovacím či Stirlingovým motorem, v budoucnu na bázi palivových článků). Přirozenou motivací spotřebitelů bude snaha pokrýt co největší část svých vlastních potřeb, nevyhnutelně však jistou část vyrobené energie v určité části dne bude nutné akumulovat či dodávat do distribuční sítě. Na tento nástup bude nutné (elektro)energetiku v příštích 5‐10 letech skutečně připravit, aby se možnost připojení nestala omezujícím faktorem tohoto jinak žádoucího pokroku přinášejícího v konečném důsledku úspory primární energie. Jinými slovy by podpora decentralizovaným zdrojům měla být v přednostním či nárokovém připojení s možností dodávat přebytky energie do distribuční soustavy. Po dočasnou dobu se pak jeví jako vhodné současně zavést ekonomický stimul ve formě tzv. „net meteringu“, tj. platby pouze za čistou spotřebu elektřiny odebranou z distribuční sítě (tj. s odečtem samovýroby pro vlastní spotřebu a přebytků dodaných do sítě). V delším horizontu (např. po roce 2020) by pak již byla jakákoliv dodávka energie od samovýrobců do sítě oceněna ve stejné výši, v jaké bude aktuální tržní cena elektřiny na trhu. ƒ
Transformace teplárenství – Snižující se energetická náročnost průmyslu ale i obytných staveb (vlivem jejich revitalizace a zateplování) a rostoucí ceny energií mají významný dopad na tzv. soustavy centralizovaného zásobování teplem (CZT). Mezi lety 2000 až 2010 se dodávky tepla soustavami CZT snížily o cca 20 % a jen díky nově připojeným odběrům tento 35/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI pokles není ještě dramatičtější. Snižování dodávek tepla zhoršuje cenovou konkurenceschopnost soustav CZT, protože to vede k rostoucím cenám tepla vlivem velkého podílu fixní složky na nákladech spojených s jeho výrobou a dodávkou. Právě cenová ne‐
konkurenceschopnost začíná zejména u soustav využívajících zemní plyn být příčinou postupného odpojování odběratelů, což vede k dalšímu růstu ceny tepla (pro zbývající odběratele) a fakticky spěje k postupnému rozpadu soustav CZT. Imunní tomu doposud byly soustavy zásobované z velkých teplárenských zdrojů využívajících uhlí, ale i v jejich případě se ceny tepla dostávají na hranici jeho možné samovýroby (ve vlastním zdroji tepla na zemní plyn). S ohledem na míru potřebné revitalizace bytového fondu nelze přitom očekávat, že v příštích minimálně 10‐15 letech se situace změní k lepšímu. Významnou úlohu bude také hrát nová legislativa vycházející z evropské směrnice o energetické náročnosti budov. Mimo jiné bude požadovat, aby se po roce 2020 stavěly pouze tzv. téměř nulové budovy, kde významně poklesne požadavek na vytápění. K tomu končící životnost řady uhelných zdrojů (a potřeba jejich náhrady) spolu s aukcemi na povolenky CO2 vyvolají další dodatečné náklady. V této souvislosti se proto jeví jako historický přežitek věta uvozující hlavní cíl kapitoly SEK nazvané „Výroba a dodávka tepla“: „Dlouhodobě udržet rozsah soustav zásobování teplem…..“ Není pochyb o tom, že teplárenství čeká významná změna. Bude muset postupně přejít z dodávek kvantity, která se i nadále bude snižovat, na dodávky kvality, tedy nových služeb. Rozsah služeb může růst, rozsah dodávek a s tím i rozsah sítí, jejichž ekonomika je úzce závislá na množství, však bude postupně klesat. Ve své strategii zvyšování energetické bezpečnosti navrhuje SEK zabezpečit energetickou stabilitu sítí tím, že bude „podporovat a rozvíjet schopnost dodávek energií v lokálních (ostrovních) subsystémech…“. Tato z hlediska bezpečnosti velice účinná strategie je vhodná obzvláště pro lokální teplárenské systémy, jejichž výroba elektřiny může tvořit páteř ostrovního systému. Z hlediska bezpečnosti by tedy bylo na místě teplárenské soustavy posilovat, nicméně trh má dlouhodobé tendence přesně opačné. To je nepochybně rozpor, který by SEK měla řešit, ale o této situaci nikde nepojednává. Teplárenství vstupuje do kritické fáze své existence a jeho budoucnost bude záviset na zachování cenové konkurenceschopnosti oproti jiným způsobům krytí tepelných potřeb. Konkurenceschopnost bude mj. spočívat ve vyšší efektivitě výroby a dodávek tepla, která by měla být státem i vhodným způsobem stimulována. Využity by k tomu měly být vhodné nástroje, ať už mající regulační charakter (definice požadavků na minimální energetickou efektivnost výroby a dodávky tepla, vhodná cenová regulace tepla), nebo povahu ekonomických stimulů (podpora KVET, motivace investic do nových, efektivnějších řešení). Domácnosti, služby a veřejný sektor (budovy, zařízení budov a spotřebiče) ƒ
Energetické služby – Energetické služby vázané na generování energetických úspor mají v ČR výrazný rozvojový potenciál, a to hlavně v sektoru nevýrobní sféry. Jejími poskytovateli mohou být dodavatelé energií či specializované společnosti. Jejich hlavní výhodou přínosem je možnost dosahované úspory při vhodném smluvním zajištění i garantovat (pak se nazývají jako tzv. EPC). Evropská Směrnice o energetické účinnosti EED [L11] je dává do kontextu národního systému závazných úspor, který by měl napomoci dosáhnout deklarovaného cíle úspor primární energie do roku 2020. Přestože v rozvoji energetických služeb se zárukou úspor je Česká republika mezi předními zeměmi EU, vládní strategie nemají pro tuto aktivitu dostatečné pochopení. Pro jejich další rozšíření je nutné odstranit zásadní legislativní bariéry považující služby tohoto druhu za skrytý úvěr a nikoliv službu garantující snížení nákladů za energie. Tento postup státu je 36/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI dokonce v rozporu s platnými směrnicemi EU, které odstranění bariér pro energetické služby dlouhodobě požadují (dříve Směrnice o energetické účinnosti v konečné spotřebě, nyní nově přijatá Směrnice o energetické účinnosti). Přitom realizací investičních aj. opatření se zajištěním jejich financování a splácení z dosažených úspor je činnost, která bez zajištění vlastních investičních prostředků státu dokáže doplnit nové technologie na stranu spotřeby a ekonomicky vyvážit vztah výroba a spotřeba energie. Je to přesně ta aktivita, která by mohla zreálnit spotřební stranu energetické bilance v SEK. Průmysl ƒ
Zvyšování efektivity a racionalizace spotřeby v průmyslu se osvědčuje i pomocí využití instrumentu tzv. dobrovolných dohod, jsou však slabším nástrojem než navrhovaný závazný systém zvyšování efektivity a úspěšně jsou uplatňovány v zemích, kde je ctěna spíše dobrovolná dohoda než přímo zákonem vynucená regulace. Důležité je, že nezbytnou podmínkou fingování těchto dohod je širší legislativní rámec, který umožňuje podnikům plnícím dobrovolné dohody poskytovat určité úlevy a tak odlišit úspěšné od neúspěšných, nebo od podniků, které k dobrovolným dohodám nepřistoupily. Doprava ƒ
Zavedení systému poplatků za provoz na silničních komunikacích odstupňovaných dle energetické náročnosti je v řadě zemí EU dále doplněn podpůrným systémem pro pořízení šetrnějších (osobních motorových) vozidel; systém může používat jak informační nástroje (systém energetických štítků, jimiž jsou vozidla v místě prodeje opatřeny), tak i fiskální či jiné ekonomické stimuly (např. slev na dani z příjmu či systém tzv. slev a příplatků v závislosti na energetické náročnosti – ten by byl mimochodem rozpočtově neutrálním). Opět by zde měl stát jít příkladem a přednostně pořizovat vozy dosahující ve své třídě nadprůměrně nízkých hodnot měrné spotřeby paliva. 37/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI 4.2. Synergické efekty zvyšování energetické efektivnosti pro širší zapojení obnovitelných zdrojů energie Opatření cílená na zvýšení energetické efektivnosti vytvářejí zpravidla prostor pro možnost významnějšího uplatnění obnovitelných zdrojů. V případě staveb lze při řádném zateplení podstatně snížit tepelnou ztrátu a pak instalovat i (menší) spalovací zdroj např. na biomasu, který bude jediným zdrojem tepla. Alternativně je pak možné instalovat tepelné čerpadlo, které bude těžit z možnosti vytápět objekt i s nižší střední teplotou topné vody v otopných tělesech (než jaká byla potřebná před zateplením).7 Stejný efekt mohou přinášet úsporná opatření cílená na minimalizaci tepelných ztrát a čerpací práce v systémech CZT tím, že bude výrazněji vychlazována topná vody v předávacích stanicích. Nízká teplota ve vratné větvi teplovodní sítě (ideálně do 50‐55 °C) pak může dovolit integrovat do systému nízkoteplotní zdroje tepla, jako je tepelné čerpadlo či i solární termické kolektory, ukáže‐li se to jaké ekonomicky přijatelné v dané aplikaci. Navíc, nízká teplota umožní zvýšit účinnost výroby tepla na zdrojích, jsou‐li k tomu uzpůsobeny (tj. osazení spalinovým výměníkem umožňujícím kondenzovat vlhkost přítomnou ve spalinách, což lze využít např. u kotlů na zemní plyn či pevnou biomasu bohatou na vlhkost ). Rychlý rozvoj technologií přitom může tyto synergické efekty dále posilovat a v některých případech docílit a téměř energetické nezávislosti se 100 % krytím zbývajících energetických potřeb jen obnovitelnými zdroji, a to i co se týče elektřiny. V SRN jsou již několik let v provozu demonstrační tzv. „plus energy houses“ mající velmi nízké tepelné potřeby (pasivní standard) a navíc fotovoltaickou instalaci na střeše případně i fasádě umožňující v ročním souhrnu vyrobit více el. energie, než objekt spotřebuje. Potřeby tepla jsou kryty vnitřními a vnějšími tepelnými zisky příp. za pomoci malých elektrických topidel.8 Bude‐li pokračovat technologický vývoj v oblasti fotovoltaiky tak, jako v posledních letech, nákladovost kompletních systémů typu „on‐grid“ by v řádu několika let mohla prolomit hranici 30 či ještě méně tis. Kč/kWp (jen letos již prolomila v SRN u malých instalací hranici 50 tis. Kč/kWp či jinak méně než 1800 EUR/kWp, viz studie Fraunhoferova institutu z letošního roku [L17]). Při obvyklé 7
) Platí přitom, že i dodatečné zlepšení tepelně‐technických vlastností stavby by mělo mít pokaždé přednost před investicí do nového zdroje tepla. Komplexní zateplení například obvodových stěn rodinného domu o podlahové ploše 150 m2 si může typicky vyžadovat mezi 15 až 20 m3 tzv. fasádního polystyrenu o celkové hmotnosti 225 až 400 kilogramů (v závislosti na objemové hmotnosti, která se typicky pohybuje mezi 15 až 20 kg/m3), na jehož výrobu bude zapotřebí 10 až 20 GJ primární energie. Za rok však má potenciál přinést stejnou úsporu paliva na vytápění, tj. za minimálně 20 let reálné životnosti tedy 20krát (!) více. Investiční náročnost při zateplení službou může dosahovat částky 1000‐1500 Kč/m2 zateplené plochy či jinak 900 až 1350 Kč/m2 podlahové plochy. V přepočtu na takto získaný „negawatt“ (na snížení tepelné ztráty lze nahlížet jako na zdroj tepla jiného druhu) se jedná o měrnou investici ve výši cca 17 tis. až 26 tis. Kč/kW a po jejím rozpočtení do reálné 20leté životnosti zateplovacího systému mezi 1,7 až 2,5 Kč/kWh (při nezohlednění časové hodnoty peněz). Obdobné výsledky přináší i komplexní výměna všech okenních ploch v objektu, což naznačuje, že se jedná o opatření, které v konečném důsledku není výrazně dražší než investice do „kilowattů“ v podobě zdroje tepla majícího trvalé provozní náklady s proměnnou cenou a dodatečné dopady na životní prostředí. Investice do snížení tepelné ztráty je tak z ekonomicko‐ekologického hlediska přínosnější než instalace a využití jakéhokoliv tepelného zdroje využívajícího fosilní paliva či elektřinu (vč. tepelného čerpadla). 8
) Viz např. obytné stavby vybudované v německém Freiburgu i jinde (http://www.plusenergiehaus.de/) 38/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI životnosti 20‐25 let a ročním zisku na instalovaný kilowatt okolo 1 tis. kWh se tak průměrná cena vyráběné elektřiny dostává pod hranici 3 Kč/kWh. Ve stádiu laboratorních testů či malosériových výrob jsou navíc nové technologie využívající jiné tenkovrstvé fotocitlivé materiály, které jsou buď co do výrobních nákladů levnější (např. CIGS, DSC či polymery) nebo mají dokonce i výrazně vyšší účinnost za různých slunečních podmínek než dnes používané křemíkové články (případ galia arsenidu), což jim má umožnit vyrábět ze stejné plochy 2‐
3krát více energie v roce, tj. 200 až 350 kWh/m2 plochy ročně. Z prohlášení některých dodavatelů vyplývá 9, že při zavedení masové výroby nových modulů by celková cena vyráběné energie zahrnující cenu pořízení, instalaci a provoz a údržbu mohla být pod 7 USD centy za kWh, což je méně než dnešní cena silové elektřiny pro maloodběratele u nás (!). Budoucí fotovoltaické aplikace se však z důvodu snadnější instalace a výhledově i nižší ceny budou rozvíjet navíc do řešení integrovaných do stavebních prvků vč. prosklených konstrukcí (tzv. building‐
integrated PV ‐ BIPV) 10. V budoucnu by sluneční energii mohly do elektřiny transformovat i okna a již dnes je nabízen na trhu komerčně „inkoust“ obsahující křemíkové nanočástice, který napomáhá zvýšit účinnost stávajících panelů. 11 Není tak vyloučeno, že jednou bude možné použít nanočásticových solárních modulů v podobě „barev“, jimiž si obvodové konstrukce vlastník objektu „natře“ a změní je do podoby generátoru solárního proudu. Vše směřuje k tomu, že stávající i budoucí stavby budou moci ve významné míře využít svých konstrukcí pro produkci el. energie. Vezmeme‐li do úvahy, že běžný RD o užitné ploše 150 m2 může mít až dvojnásobnou plochu svých obvodových konstrukcí nad zemí (tj. až 300 m2), jen 20 % osazení této plochy fotovoltaickými moduly s průměrným ziskem 100‐200 kWh/m2.rok může zajistit faktickou elektroenergetickou soběstačnost objektu v ročním souhrnu, pokud elektřinou používá jen pro nezáměnnou spotřebu (tj. pro elektrospotřebiče, osvětlení apod., nikoliv na topení či přípravu TUV). Jelikož výroba elektřiny nebude plně v souladu se spotřebou objektu, bude nutné energii někam dočasně uložit v nezbytném množství (pokud její dodávka do distribuční sítě bude nemožná či nevýhodná). Nejjednodušším řešením bude řízení jednotlivých spotřebičů, mezi nimiž bude i vodní zásobník tepla (ohřívač teplé vody). Ve střednědobé perspektivě (do roku 2020) lze již čekat komercionalizaci vysokokapacitních baterií např. na bázi lithia a síry či lithia a vzduchu. 12 Začnou se postupně stávat běženou součástí vybavení domácnosti, jako je dnes pračka, kotel či televize. Zda bude i v automobilu, to ukáže čas. 9
) Viz např. nedávná oznámení společnosti ALTA Devices z USA, která využívá galia arsenidu, společnost získala podporu i z federálního Ministerstva energetiky USA (http://www.technologyreview.com/featured‐
story/426972/alta‐devices‐finding‐a‐solar‐solution/) 10
) Viz např. střešní krytina od společnosti Dow Chemical (http://www.dowpowerhouse.com/), prosklené prvky nabízené společností BISEM (http://www.bisem‐usa.com/), flexibilní pásy k umístění na jakékoliv konstrukce od společnosti Ascent Solat (http://www.ascentsolar.com) či nejnověji moduly využívající DSC technologii od společnosti Tata Steel a Dyesol (http://www.dyesol.com/) schopné nahradit skleněné či ocelové prvky konstrukcí. 11
) Viz technologie společnosti „DuPont Innovalight Ink“(viz stránky společnosti DuPont) 12
) Viz nedávná oznámení např. firem Envia, jež vyvíjí článek obsahující lithium a síru (http://enviasystems.com/), či IBM, které v rámci projektu Battery 500 komercinalizuje právě Lithium a vzduch (http://researcher.watson.ibm.com/researcher/view_project.php?id=3203), dává více než naději, že na konci tohoto desetiletí se může kapacita baterií z několikanásobnit a přitom opačným směrem se může snížit cena. 39/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI V delším horizontu (po roce 2020) se již podaří zvládnout postupy, jak ze slunečního svitu v normálních podmínkách vyrábět elektrolýzou vodík a místo baterií budou domy vybaveny nádržemi na H2 a palivovým článkem, který elektřinu vyrobí zpět podle potřeby. Již dnes se daří v laboratorním měřítku vyrábět elektrolýzou vodík za pomoci elektřiny ze slunce při normální teplotě a tlaku.13 Bude‐li tento postup komerčně dostupný, není vyloučena i možnost masivního rozšíření průmyslové výroby vodíku ze slunce s využitím dopravních komunikací či nevyužívaných staveb a průmyslových areálů. Ve světle těchto perspektiv se ukazuje jako pravděpodobné, že v horizontu 10‐20 let mohou stavby velkou část svých elektroenergetických potřeb krýt samovýrobou. Jen postupné osazení všech RD v zemi FVE může při průměrném zisku 3‐4 tis. kWh elektřiny ročně znamenat souhrnnou produkci ve výši 4‐5 TWh tedy cca 1/3 současné spotřeby. Současně je však v zemi dalších několik set tisíc bytových domů, kancelářských, obchodních a jiných budov – nemalá část by rovněž určitě FVE aplikace si zřídila. Navíc lze očekávat postupný rozvoj a komercionalizaci mikrokogenerací (využívající zemní plyn); i ty mohou výrazně přispět k autonomii z hlediska potřeby elektřiny u staveb. Právě proto „zelené“ scénáře budoucího krytí energetických potřeb země, které počítají s masivním rozvojem energie z obnovitelných zdrojů za současného výrazného investování do energetických úspor (viz např. nedávná publikace od organizace Greenpeace [L16]), nemusí být až tolik nereálná. Z tohoto důvodu doporučujeme, velmi seriozně provést analýzu dopadů dalšího možného rychlého vývoje technologií a jejich cen pro tuzemskou energetiku a národní hospodářství. A dle jejich výsledků upravit či přizpůsobit rozvojové plány, zvláště ty, směřované až na rok 2030/2040. 13
) Viz vědecké výsledky týmu na MIT z USA: http://web.mit.edu/newsoffice/2008/oxygen‐0731.html, http://www.popularmechanics.com/science/energy/4276071 40/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI REFERENCE 41/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI [L1]
Státní energetická koncepce ČR. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. 2004. Praha. [L2]
Aktualizace Státní energetické koncepce ČR. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. 2/2010. Praha. [L3]
Aktualizace Státní energetické koncepce ČR. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. 7/2012. Praha. [L4]
Dokument Rady EU č. 5282/07 schválený jako součást závěrů prezidentského summitu konaného v Bruselu 9. března 2007 pod č. 7224/07. [L5]
Sdělení Komise Evropské Radě a Evropskému parlamentu ‐ Energetická politika pro Evropu {SEK(2007) 12} /* KOM/2007/0001 konečné znění */.. [L6]
Zelená kniha o energetické o energetické účinnosti aneb Méně znamená více. KOM(2005) 265 v konečném znění. 22.6.2005. Brusel. [L7]
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EH. [L8]
1. Národní akční plán energetické účinnosti. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. 2007 (NAPEE‐I). [L9]
2. Národní akční plán energetické účinnosti. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. 19.8.2011 (NAPEE‐II). [L10] Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ‐ Plán energetické účinnosti 2011. KOM(2011) 109 v konečném znění. 8.3.2011. Brusel. [L11] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES (Směrnice o energetické účinnosti). [L12] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/125/ES ze dne 21. října 2009 o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie (nová Směrnice o ekodesignu) [L13] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov [L14] Studie o dopadech zateplování budov na spotřebu uhlí a zemního plynu v České republice. PORSENNA o.p.s. 29. 11. 2010. [L15] Zpráva nezávislé odborné komise pro posouzení energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu. Vláda ČR. 2008. [L16] Energetická [r]evoluce, trvale udržitelná energetická koncepce pro Českou republiku. EREC a Greenpeace. Červen 2012. [L17] Aktuelle fakten zur Photovoltaik in Deutschland. Fraunhofer ISE. 27.7.2012. [L18] Energy Policies of the Czech Republic 2010 In‐depth Review. IEA. 7 October 2010. 42/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI PŘÍLOHA DATOVÉ PODKLADY 43/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI 1. Ukazatele energetické náročnosti ČR a vybraných zemí světa Graf: Spotřeba primární energie (před přeměnou na jiná konečná paliva) v kilogramech ropného ekvivalentu na obyvatele (1 kilogram ropného ekvivalentu = cca 42 MJ) Zdroj: Světová banka (World Development Indicators, převzato od © 2012 Google) 44/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Graf: Spotřeba energie v kilogramech ropného ekvivalentu na 1.000 dolarů HDP za rok (konstanta parity kupní síly z roku 2005) Zdroj: Světová banka (World Development Indicators, převzato od © 2012 Google) 45/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Graf: Spotřeba elektrické energie v kilowatthodinách na obyvatele Zdroj: Světová banka (World Development Indicators, převzato od © 2012 Google) 46/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Graf: Spotřeba elektřiny v kilogramech ropného ekvivalentu v přepočtu na domácnost v letech 2005 a 2010 v zemích Evropské unie 47/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI 2. Přehled scénářů vývoje konečné spotřeby energie v ČR do 2050 definované Nezávislou energetickou komisí (NEK) Tab.: Vývoj celkové konečné spotřeby energie netto (v TJ/rok) ve scénáři „A“ – vysoký Paliva
Rok
Centraliz
Elektrická Konečná
ované
energie spotřeba
teplo
tuhá
kapalná
plynná
celkem
1998
147 136
233 833
266 819
647 788
228 421
170 835
1 047 044
1999
145 306
254 709
252 799
652 814
230 260
169 064
1 052 138
1 002 623
2000
144 394
235 210
249 425
629 029
200 949
172 645
2001
155 118
236 367
279 458
670 943
207 744
177 952
1 056 639
2002
148 278
244 657
274 835
667 770
188 357
178 189
1 034 316
2003
164 108
268 530
288 391
721 029
187 047
182 344
1 090 420
2004
165 050
290 340
290 855
746 245
186 084
188 528
1 120 857
2005
155 878
306 299
286 548
748 725
180 704
193 429
1 122 858
2010
163 962
342 628
295 949
802 540
193 305
204 021
1 199 866
2015
164 920
381 187
314 562
860 669
201 697
210 909
1 273 275
2020
165 360
416 327
341 934
923 621
210 626
221 699
1 355 946
2025
167 181
448 331
370 955
986 466
217 358
230 338
1 434 162
2030
165 202
474 865
402 361 1 042 427
221 986
240 007
1 504 421
2035
166 784
507 775
428 252 1 102 811
228 524
253 418
1 584 754
2040
163 713
540 690
457 867 1 162 271
236 348
266 101
1 664 719
2045
162 542
569 204
495 603 1 227 349
244 762
279 624
1 751 735
2050
158 353
602 348
517 286 1 277 987
254 585
296 436
1 829 008
2040/2010
100%
158%
122%
130%
139%
155%
145%
48/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Tab.: Vývoj celkové konečné spotřeby energie netto (v TJ/rok) ve scénáři „C“ – střední tuhá
kapalná
plynná
celkem
Centraliz
ované
teplo
1998
147 136
233 833
266 819
647 788
228 421
170 835
1 047 044
1999
145 306
254 709
252 799
652 814
230 260
169 064
1 052 138
2000
144 394
235 210
249 425
629 029
200 949
172 645
1 002 623
2001
155 118
236 367
279 458
670 943
207 744
177 952
1 056 639
2002
148 278
244 657
274 835
667 770
188 357
178 189
1 034 316
2003
164 108
268 530
288 391
721 029
187 047
182 344
1 090 420
2004
165 050
290 340
290 855
746 245
186 084
188 528
1 120 857
2005
155 878
306 299
286 548
748 725
180 704
193 429
1 122 858
2010
161 457
344 310
295 667
801 434
187 877
203 230
1 192 541
2015
160 983
367 908
316 740
845 631
189 226
207 333
1 242 190
2020
155 943
379 290
342 429
877 662
189 396
214 362
1 281 421
2025
150 987
379 009
370 447
900 443
187 502
216 012
1 303 958
2030
142 051
373 939
390 604
906 594
182 702
221 386
1 310 682
2035
137 216
367 478
412 964
917 658
180 431
226 187
1 324 276
2040
128 192
357 228
432 479
917 899
178 067
236 890
1 332 856
2045
120 677
347 587
444 229
912 494
176 354
246 491
1 335 338
2050
111 521
337 509
447 382
896 412
175 515
257 956
1 329 883
2040/2010
79%
104%
146%
115%
95%
117%
112%
Paliva
Rok
49/52 Elektrická
energie
Konečná
spotřeba
D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Tab.: Vývoj celkové konečné spotřeby energie netto (v TJ/rok) ve scénáři „D“ – nízký střední Paliva
Rok
Centraliz
Elektrická Konečná
ované
energie spotřeba
teplo
tuhá
kapalná
plynná
celkem
1998
147 136
233 833
266 819
647 788
228 421
170 835
1 047 044
1999
145 306
254 709
252 799
652 814
230 260
169 064
1 052 138
2000
144 394
235 210
249 425
629 029
200 949
172 645
1 002 623
2001
155 118
236 367
279 458
670 943
207 744
177 952
1 056 639
2002
148 278
244 657
274 835
667 770
188 357
178 189
1 034 316
2003
164 108
268 530
288 391
721 029
187 047
182 344
1 090 420
2004
165 050
290 340
290 855
746 245
186 084
188 528
1 120 857
2005
155 878
306 299
286 548
748 725
180 704
193 429
1 122 858
2010
161 457
344 310
295 667
801 434
187 877
203 325
1 192 636
2015
160 983
346 377
315 630
822 990
189 226
207 375
1 219 591
2020
155 943
336 631
337 722
830 296
189 396
214 127
1 233 819
2025
150 987
320 611
360 685
832 284
187 502
218 133
1 237 919
2030
142 051
308 185
373 683
823 920
182 702
222 534
1 229 156
1 229 611
2035
137 216
294 287
388 614
820 117
180 431
229 063
2040
128 192
282 694
400 889
811 774
178 067
234 089
1 223 930
2045
120 677
265 085
416 167
801 929
176 354
240 547
1 218 829
2050
111 521
245 861
421 557
778 940
175 515
251 055
1 205 510
2040/2010
79%
82%
136%
101%
95%
115%
103%
50/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI Tab.: Vývoj celkové konečné spotřeby energie netto (v TJ/rok) ve scénáři „E“ – nízký Paliva
Rok
Centraliz
Elektrická
ované
energie
teplo
Konečná
spotřeba
tuhá
kapalná
plynná
celkem
1998
147 136
233 833
266 819
647 788
228 421
170 835
1 047 044
1999
145 306
254 709
252 799
652 814
230 260
169 064
1 052 138
2000
144 394
235 210
249 425
629 029
200 949
172 645
1 002 623
2001
155 118
236 367
279 458
670 943
207 744
177 952
1 056 639
2002
148 278
244 657
274 835
667 770
188 357
178 189
1 034 316
2003
164 108
268 530
288 391
721 029
187 047
182 344
1 090 420
2004
165 050
290 340
290 855
746 245
186 084
188 528
1 120 857
2005
155 878
306 299
286 548
748 725
180 704
193 429
1 122 858
2010
154 930
342 347
285 907
783 183
180 099
199 316
1 162 599
2015
147 734
341 259
293 494
782 487
173 469
194 964
1 150 920
2020
134 312
326 050
299 167
759 529
165 230
191 890
1 116 649
2025
123 147
305 977
306 681
735 805
156 093
188 719
1 080 617
2030
110 031
290 877
306 279
707 187
145 858
186 840
1 039 884
993 402
2035
98 661
273 931
300 742
673 334
136 352
183 716
2040
85 533
260 401
293 210
639 143
127 770
179 144
946 057
2045
75 051
242 458
288 044
605 553
119 506
175 836
900 894
2050
64 828
221 958
279 613
566 399
112 649
177 816
856 864
2040/2010
55%
76%
103%
82%
71%
90%
81%
51/52 D O P O R U Č E N Í K N Á V R H U N O V É S T Á T N Í E N E R G E T I C K É K O N C E P C E V OBLASTI KONEČNÉ SPOTŘEBY ENERGIE A ENERGETICKÉ ÚČINNOSTI 3. Ostatní statistiky Graf: Vývoj ceny pořízení vč. instalace kompletů fotovoltaických elektráren do 100 kWp typu „on‐grid“ v SRN (v EUR/kWp) Zdroj: BSW‐Solar 5/2012 a [L17] 52/52 
Download

doporučení k návrhu nové státní energetické