MILAN MICHALSKI
MALÝ PRŮVODCE GEOPARKEM
NA ŠKOLNÍ ZAHRADĚ
Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.28/01.0049
HORNINY A NEROSTY GEOPARKU
Nacházíme se v geoparku u ZŠ Habrmanova v České Třebové, do kterého
se podařilo soustředit horniny z různých oblastí České republiky. Horniny tvoří
zemskou kůru, jsou důležitým stavebním a dekoračním materiálem a provázejí
člověka a jeho kultury již od pravěku. V našem geoparku můžeme vidět 43
exponátů, které jsou rozděleny do skupin podle způsobu vzniku. Vedle hornin
usazených, si můžeme osahat vyvřeliny, které vznikly krystalizací roztaveného
magmatu a také horniny, které působením geologických sil změnily své původní
vlastnosti. V našem geoparku jsou umístěny přírodniny, které v přirozené krajině
od sebe dělí vzdálenost stovek kilometrů. Technicky však nebylo možné na
tak malou plochu soustředit všechny významné zástupce hornin, které se na
petrograficky pestrém území České republiky nacházejí. Přijměme proto náš
geopark jen jako malou pozvánku do světa zdánlivě obyčejných, přesto však,
v životě planety Země tak důležitých, kamenů.
1. VYVŘELINY UTUHLÉ POD ZEMSKÝM POVRCHEM (OZN. 1V – 11V)
Nejpočetněji zastoupenou skupinou v geoparku jsou žuly (granity). Granit je kyselá
magmatická hornina, složná převážně z křemene , živců a malého množství tmavých
nerostů jako jsou slída, amfibol, turmalín a pod. Společně s granodioritem, který má
podobné složení, jsou nejrozšířenějšími hlubinnými vyvřelinami.
Prvním exponátem geoparku je Litická žula. Přesněji se jedná o načervenalý biotitický
granodiorit z Litic nad Orlicí (1V). Je to také jediná vyvřelina, která se v našem regionu
nachází. Používá se převážně jako stavební materiál a na výrobu štěrku.
Na vystavených ukázkách vyvřelin, můžeme porovnat jejich velkou barevnou, texturní
i strukturní variabilitu. Určitě nás porfyrickou strukturou a narůžovělou barvou živce
ortoklasu upoutá vzorek liberecké žuly z Ruprechtic (9V), která patří mezi nejdekorativnější
tuzemské ušlechtilé kameny.
Klasickým příkladem žul, jejichž těžba má dlouholetou tradicí, je ukázka z kamenolomu
v Žulové (2V). Mnoho let se zde těží klasickým způsobem světlá drobnozrnná slezská žula.
Využívá se především na výrobu dlažebních kostek a pro dekorativní a architektonické
účely.
Obdobné využití má i narůžovělá žula z lomu Zderaz (10V), středně zrnitá biotitická žula
z lomu u Chvaletic (7V) a také žula ze Zdechovic (4V).
Jako hlinecká žula (8V) se označuje šedomodrý granodiorit, jehož těžba má více než
stoletou tradici. Díky vysoké odolnosti se používá na výrobu obkladů, kuchyňských desek
a dlažebních kostek.
Obrovský, 14m vysoký žulový pilon z Vápenice u Sedlčan (3V), byl v roce 1998 vztyčen
pod Emauzským klášterem v Praze. Z devadesátitunového opracovaného monolitu žuly
byl zrekonstruován pomník legionářů, který byl za 2. světové války odstraněn nacisty.
Vápenická žula zdobí i historické objekty v Českém Krumlově a radnici v Lokti nad Ohří.
Vzorek přibyslavské žuly (11V) pochází z dnes již zaniklých lomů jihovýchodně od Čáslavi,
které prosluly nálezy až 10 cm velkých krystalů granátu almandinu.
2
Diorit je intruzivní, hrubozrnná magmatická hornina, která se vyznačuje tmavou barvou.
Skládá se z plagioklasových živců, amfibolu, biotitu a především obsahuje až 50%
pyroxenu. Křemen je zastoupen v nepatrném množství, nebo zcela chybí. Diorit se těží
v Částkově (5V) v okresu Chrudim a používá se jako stavební a dekorační kámen.
Pegmatit je hrubozrnná magmatická hornina, tvořená převážně křemenem, živcem
a slídou. Náš exponát pochází z pegmatitové žíly, která vznikla v podloží skarnového tělesa
na Holém vrchu ve Vlastějovicích (6V). Z četných, v minulosti těžených pegmatitových
ložisek, byl pro keramický průmysl využíván především živec.
2. VYVŘELINY VÝLEVNÉ (OZN. 12V – 16V)
Tyto horniny vznikly utuhnutím magmatitu vylitého na zemský povrch.
Čedič (bazalt) tvoří více než 90 % všech výlevných hornin na zemském povrchu. Je to
jemnozrnná šedočerná, bazická hornina, složená převážně z plagioklasů a pyroxenů,
bohatých vápníkem. Často obsahuje vyrostlice olivínu, augitu, amfibolu a biotitu. Bazalty
jsou nejhojnější v Českém středohoří a v Doupovských horách, ale najdeme je i jinde,
například ve východních Čechách. Některé bazalty tuhnou, díky rychlému ochlazení
sloupcovitě, což je patrné na našich ukázkách ze Smrčí u Semil (14V) a ze Soutěsek
u Děčína (15V). Používá se na výrobu štěrku, stavebních hmot a z roztaveného čediče se
vyrábějí izolační materiály.
Podle geologického stáří jsou od čedičů odvozeny melafyry, které se často vyznačují
typickou mandlovcovou strukturou. Dutinky po plynech vyplnil kalcit, chlorit, nebo
drahokamové odrůdy křemene, které se vyskytují například v melafyru v Doubravici (13V).
Diabas je souborné označení pro bazické vyvřeliny, které vznikly v předtřetihorním období.
Vyznačuje se šedozelenou barvou a skládá se převážně z augitu a bazického plagioklasu.
Naše ukázka pochází z lomu v Chrtníkách (12V), který se proslavil výskytem příbojové zóny
křídového moře s množstvím zkamenělin.
Posledním exponátem ze skupiny vyvřelin je znělec (fonolit) z Mariánské skály v Ústí nad
Labem (16V). Tato alkalická hornina zelenošedé barvy, obsahuje především nefelin,
sanidin, egirín a alkalický amfibol. Má velmi viskózní lávu, a proto vytváří charakteristická
tělesa kupovitého tvaru, která známe například z Českého středohoří. Tato významná
hornina nachází využití především jako stavební materiál a štěrk. Některé druhy znělců se
využívají i na výrobu obalového skla.
3. HORNINY USAZENÉ – USAZENINY (OZN. 1U – 9U)
Usazené horniny jsou nedílnou součástí zemské kůry a vznikají převážně působením
vnějších geologických sil (horninotvorný cyklus). V našem geoparku najdeme některé
ukázky zpevněných klastických hornin a hornin chemogenního původu.
První skupinu zastupují převážně slepence, pískovce a opuky, druhou prezentují vápence.
Jedinou horninou, která pochází z České Třebové (3U) je písčitý slínovec, pro který se
vžil název opuka. Vznikla zpevněním sedimentů z období svrchní křídy. Důkazem jejího
mořského původu jsou dobře zachovalé zkameněliny mořských organismů. Ve městě
byla opuka využívána jako běžná stavební surovina a najdeme ji i na mnoha historických
budovách. V Přibylově (4U) se těží restaurátorské opuky, které byly mimo jiné použity i při
rekonstrukci rotundy na Řípu.
3
ROZMÍSTĚNÍ HORNIN A NEROSTŮ V GEOPARKU
9V
10V
8V
11V
13V
12V
15V
14V
16V
7V
2R
1R
3R
1U
2U
6V
5V
4V
3V
17V - ústřední blok
2V
1V
označení
1V
2V
3V
4V
5V
6V
7V
8V
9V
10V
11V
hlubinné vyvřeliny
Žula (granodiorit)
Žula (granit)
Žula (granit)
Žula (granit)
Diorit
Žulový pegmatit
Žula (granit)
Žula (granit)
Žula (granit)
Žula (granit)
Žula (granit)
Litice nad Orlicí - Ústí nad Orlicí
Žulová - Jeseník
Vápenice u Sedlčan - Příbram
Zdechovice - Pardubice
Částkov - Chrudim
Vlastějovice - Kutná Hora
Chvaletice - Pardubice
Hlinsko - Chrudim
Ruprechtice - Liberec
Zderaz - Chrudim
Přibyslavice - Kutná Hora
výlevné a podpovrchové vyvřeliny
12V
13V
11V
15V
16V
Diabas
Melafyr
Čedič (bazalt) olivinický
Čedič (bazalt) - sloupcovitá odlučnost
Znělev (fonolit)
Chrtníky - Pardubice
Doubravice - Jičín
Smrčí - Semily
Soutěsky - Děčín
Mariánská skála - Ústí nad Labem
petrografické a mineralogické rarity
1R
2R
3R
4R
Křemen železitý
Fosilizovaný kmen araukárie
Jaspisová žíla
Kvarcitový hranec
Komárov u Hořovic - Beroun
Radvanice - Trutnov
Domašín - Chomutov
Kobylá nad Vidnavkou - Jeseník
3U
4U
5U
6U
7U
1P
8U
2P
9U
3P
V
vyvřeliny
R
rarity
U
usazeniny
P
přeměněné horniny
4P
5P
6P
7P
10P
8P
9P
11P
13P
12P
14P
4R
usazené horniny
1U
2U
3U
4U
5U
6U
7U
8U
9U
Slepenec
Slepenec
Opuka
Opuka
Pískovec
Pískovec glaukonitický
Pískovec železitý
Vápenec
Vápenec dolomitický
Žampach - Ústí nad Orlicí
Chrtníky - Pardubice
Česká Třebová - Ústí nad Orlicí
Přibylov u Skutče - Chrudim
Božanov u Broumova - Náchod
Záměl - Rychnov nad Kněžnou
Záměl - Rychnov nad Kněžnou
Vitošov - Šumperk
Horní Lánov - Trutnov
přeměněné horniny
1P
2P
3P
4P
5P
6P
7P
8P
9P
10P
11P
12P
13P
14P
Mramor
Mramor
Amfibolit, vápenec
Amfibolit
Amfibolit, rula
Amfibolit
Amfibolit pyroxenický
Skarn, kalcit
Hadec
Fylit
Svorová rula
Ortorula, křemen
Ortorula
Rula biotitická
Bohdaneč - Kutná Hora
Lipová - Jeseník
Bohdaneč - Kutná Hora
Markovice - Kutná Hora
Markovice - Kutná Hora
Libodřice - Kolín
Markovice - Kutná Hora
Vlastějovice - Kutná Hora
Borek u Chotěboře - Havlíčkův Brod
Železný Brod - Jablonec nad Nisou
Horní Maršov - Hradec Králové
Pec pod Sněžkou - Trutnov
Vlastějovice - Kutná Hora
Barchovice - Kolín
Dvě ukázky glaukonitického a železitého pískovce z lokality Záměl, nedaleko Potštejna
(6U, 7U) se vyznačují nazelenalou barvou a neopakovatelnou kresbou, způsobenou
oxidy železa. Pískovec je cenomanského stáří a přítomnost zeleného silikátu glaukonitu
je důkazem jeho mořském původu. Pro výbornou opracovatelnost je využíván ve
stavebnictví, zahradní architektuře a také v sochařství.
Božanovský pískovec (5U) se těží na svahu Broumovských stěn nedaleko polských hranic
a patří k našim nejkvalitnějším pískovcům u nás. Má široké uplatnění ve stavebnictví,
sochařství i při obnově památek. Byl použit například při restaurování Pražského hradu,
Lichtenštejnského paláce, nebo při obnově Karlova mostu.
Sedimenty Poorlické pánve jsou v geoparku zastoupeny slepencem ze Žampachu (1U).
Charakteristické červenohnědé zabarvení horniny, způsobené přítomností oxidů
trojmocného železa a hliníku, je dokladem suchého a horkého klimatu v permském
období.
Mořského původu je naopak slepenec z lomu v Chrtníkách (2U), jehož obrovské, mořským
příbojem ohlazené valouny pojí vápnitý tmel. Jsou jedinečným pozůstatkem příbojové
facie české křídy. Vystavený vzorek je jeden z posledních, který se podařilo, z dnes již
zaniklé lokality, získat.
Vápenec z Vitošova (8U) pochází z jednoho z nejvýznamnějších ložisek karbonátových
hornin na území ČR a je pravděpodobně devonského stáří. Slouží na výrobu vápna.
Z karbonátového ložiska u Horního Lánova (9U) je ukázka dolomitického vápence.
Dolomit, který zde převažuje nad kalcitem, byl převážně využíván ve sklárnách,
papírnách, gumárnách a pálilo se z něj vápno.
4. HORNINY PŘEMĚNĚNÉ – METAMORFOVANÉ (1P – 14P)
Při metamorfóze (viz horninotvorný cyklus) dochází působením sil v zemské kůře k přeměně
hornin. Těmito silami jsou především teplota, tlak a chemicky aktivní kapaliny. K přeměně
může docházet i na zemském povrchu působením migmatitů, které se na zemský povrch
vylévají.
Mramor (krystalický vápenec) vzniká přeměnou vápence nebo dolomitu vlivem vysokého
tlaku a teploty, při které dochází k překrystalování původní horniny. Mramory bývají často
zabarveny příměsí limonitu, hematitu a grafitu a pokud vznikly z organogenního vápence,
obsahují i schránky fosílií. Dolomitický mramor z Bohdanče u Zbraslavic (1P) je sněhobílý
a připomíná světoznámý Kararský mramor. Štípaly se z něj dlažební kostky pro mozaiky
pražských chodníků.
Proslulá je těžba slezských mramorů, které jsou v expozici zastoupeny exponátem z Horní
Lipové (2P). Lipovské mramory jsou dobře leštitelné a pro atraktivní vzhled se používají na
obklady a dlažby reprezentativních objektů.
Amfibolit, který je převážně tvořen obecným amfibolem a plagioklasem, řadíme mezi
krystalické břidlice. Vyniká černozelenou barvou a po vybroušení patří mezi oblíbené
dekorativní kameny. Mocné ložisko, které náleží kutnohorskému krystaliniku, se nachází
v Markovicích u Čáslavi (4P, 5P, 7P). Kromě těžby kvalitního dekoračního kamene je
lokalita známá i výskytem prehnitu a dalších vzácných nerostů.
V geoparku najdeme i amfibolit z Libodřic (6P) a z karbonátového ložiska v Bohdanči (3P).
6
Skarn vznikl přeměnou vápnitých a slínitých hornin, sedimentárních železných rud, nebo
bazických výlevných vyvřelin. Je to zrnitá hornina červenohnědé, nebo nazelenalé barvy,
někdy s páskovanou texturou. Skarny obsahují granát, pyroxen, amfibol, magnetit a další
nerosty. Naše ukázka pochází z moldanubika, z lokality Vlastějovice (8P). Skarn se používá
jako stavební a štěrkový materiál.
Hadec (serpentinit) vzniká přeměnou ultrabazických hornin, které obsahují olivín
a hořečnaté pyroxeny. Hornina trávově až tmavě zelené barvy obsahuje antigorit a jemně
vláknitý chryzotil. Na serpentinit se váží ložiska niklu a kompaktní, pěkně zbarvené vzorky,
slouží jako vyhledávaný dekorační materiál. Naše ukázka pochází z hadcového tělesa
v Borku u Chotěboře (9P).
Fylit je produktem nízkotepelné přeměny jílovitých sedimentů. Obsahuje křemen, biotit,
sericit, chlorit, grafit a další minerály. Ty převážně ovlivňují jeho barvu, která je nejčastěji
nazelenalá s hedvábným leskem. Vyznačuje se dokonalou odlučností a používá se jako
dekorační a pokrývačský materiál. Exponát z geoparku je z okolí Železného Brodu (10P).
Ortoruly z Pece pod Sněžkou (12P) a z Vastějovic (13P) představují ortobřidlice, které
vznikly metamorfózou granitu, granodioritu a dalších kyselých vyvřelin, s kterými mají
totožné mineralogické složení. Jsou převážně světlé barvy s břidličnatou texturou. Obsahují
křemen, ortoklas, plagioklas, biotit, méně často muskovit, granát, turmalín a kyanit.
Patří mezi běžné horniny v Českém masívu.
V Barchovicích (14P) se nachází biotitická rula, na které lze pozorovat různé deformační
struktury jako jsou například vrásy. Hornina má charakter migmatitu, to znamená,
že se skládá z granitové i rulové složky. Lokalita je známá i výskytem minerálů alpské
parageneze.
Nejhojnějšími krkonošskými horninami na české straně jsou krystalické břidlice, mezi které
patří i svorová rula z Horního Maršova (11P). Tyto krystalické břidlice byly vytvořeny před
zhruba půl miliardou let.
5. RARITY (1R - 4R)
Na ploše geoparku jsou vystaveny i mineralogické a petrografické zajímavosti. Žíla
železitého křemene z Komárova (1R) je pro své rozměry unikátem. Jeho zabarvení je
ovlivněné oxidy a hydroxidy železa, podobně jako u jaspisových hmot z Podkrkonoší.
Po vybroušení kamene vynikne jeho barva i unikátní kresba. Takto zpracované železité
křemeny jsou oblíbené mezi sběrateli nerostů. Dalším zajímavým exponátem je
fosilizované dřevo z Radvanic (2R), původem z arkózových pískovců permokarbonského
stáří. Tato dřeva jsou označována, podle způsobu fosilizace, jako araukarity, které patří
k primitivním zástupcům nahosemenných rostlin cordaitům. Silikátové roztoky prostoupily
v pravěku buněčné stěny a vyplnily i buněčné prostory araukaritů. Fosilizačním
materiálem byla směs chalcedonu, křemene a opálu s barvící příměsí hematitu a limonitu.
Jaspisová žíla pochází z Domašína v Krušných horách (3R). Toto atraktivní naleziště
červených jaspisů bylo známé již od středověku. Křemenná žilovina z okolních lokalit,
například z Ciboušova, byla s největší pravděpodobností těžena a zpracovávána i na
výzdobu Svatováclavské kaple na Pražském hradě a kaple sv. Kateřiny na Karlštejně.
Kvarcitový (křemencový) hranec z Kobylé nad Vidnavkou (4R) je učebnicovou ukázkou
abrazivní činnosti větru. Valoun, připomínající tvarem želví krunýř, vznikl v geologické
minulosti eolicky. Větrem hnané částečky hornin střídavě obrušovaly části balvanu,
které vystupovaly nad terén a vytvořily tak hladké plochy, ohraničené ostrými stykovými
hranami.
7
Geopark na školní zahradě je financován z projektu
„Škola hrou v kraji KOMENSKÉHO“, registrační číslo: CZ.1.07/1.1.28/01.0049.
Poděkování patří osobám, firmám a institucím, které se na vzniku geoparku podílely.
Pomoc při zajišťování exponátů – Jaroslav Heřmánek (Zpracování kamene, Vrdy),
obec Smrček - okres Chrudim, Jiří Sršeň (TEKAM, Záměl),
Oldřich Čevora (ŽPSV a.s., závod Litice), Martin Tyč (Králíky).
Výroba informační tabule – Radko Jasanský (Truhlářství Jas, Česká Třebová),
výroba informačních popisek z plastu (Hostalek–Werbung spol.s.r.o.,Česká Třebová).
Zvláštní poděkování patří Městu Česká Třebová
za umožnění realizace geoparku v areálu ZŠ Habrmanova.
Download

MALÝ PRŮVODCE GEOPARKEM NA ŠKOLNÍ ZAHRADĚ