Oscilačně-antigravitační metoda
vyrovnávání funkčních poruch pohybového systému
Oscillation-antigravity Method
Of Correction of Functional Disorders of the Motor System
Olga CHVÁLOVÁ
Abstrakt: Cílem tohoto příspěvku je představit oscilačně-antigravitační metodu jako nový
přístup k vyrovnávání vadného držení a dalších funkčních poruch pohybového systému.
Přidaná hodnota této metody spočívá v důsledném spojení antigravitačních stimulů a
oscilačního pohybu. Důraz na sílu se v O-A metodě nahrazuje důrazem na uvolněnost těla při
pohybu.
Klíčová slova:Funkční poruchy, Vyrovnávání, Oscilace, Gravitace, Antigravitační vzepření,
Uvolněnost těla při pohybu, Cvičení, Tělesná výška, Elasticita tkání, Volnost
v kloubech,Posturálně podmíněný hypertonus.
Abstract: Objective of this paper is to present the Oscillation-antigravity Method as a new
Approach to the correction of Poor Posture and other funcional disorders of the Motor
System. The added value of this method consists in the consistent joined utilisation of
antigravity stimuli and the oscillation nature of movement. O-A Method supress an emphasis
on strenght and replace it with an emphasis on relaxed posture of the body during movement.
Keywords: Functional Disorders, Correction, Oscillation, Gravity, Antigravity Stimuli,
Relaxed Posture during movement, Exercises, BodyHeight, Elasticity, Flexibility,Posturebased hypertonus.
1 Úvod
Připadl mi nelehký úkol představit v prostoru omezeném vystoupením na konferenci a
místem ve sborníku oscilačně-antigravitační metodu jako novou metodu vyrovnávání
funkčních poruch pohybového systému.
Začnu tím, co mi podle mého názoru dává právo hovořit o tom, že se jedná novou
metodu vyrovnávání funkčních poruch pohybového systému.
Za funkční poruchy pohybového systému se v současnosti považuje vadné držení těla,
svalové dysbalance a nesprávné pohybové stereotypy. O-A metoda považuje tyto poruchy za
zákonitou reakci organismu na poruchu vyššího řádu, a sice neexistenci přirozeného
mechanismu, jímž by se pohybový systém člověka dokázal aktivně bránit trvalému vlivu
gravitace na lidský organismus. Novost této metody spočívá v tom, že umožňuje člověku
takový mechanismus cvičením vytvořit.
2 Pohybový systém v podmínkách gravitace
O tom, jaký vliv na pohybový systém a rozvoj v současnosti uznávaných funkčních
poruch má trvalý vliv gravitace, vypovídá obrázek č. 1.
Obrázek 1: Vliv gravitace na pohybový systém člověka
Na tomto obrázku vidíme, že tělesná výška, jíž člověk dosáhne v okamžiku završení
růstu, se časem zmenšuje. Důvodem je působení tíhy vlastního těla na jeho vertikální průběh,
čili gravitace. Jediným prvkem obrany proti gravitaci, je růst, který se v podmínkách
vzpřímenosti lidské postury projevuje růstem do výšky. Po jeho skončení začíná involuční
proces sesouvání směrem k zemi. Součástí tohoto procesu v růstové i involuční fázi
ontogeneze je fixace odchylek od ideální biomechanické rovnováhy (poruch držení těla)
svalovými dysbalancemi, které jsou postupně zohledněny centrální úrovní ve veškerém řízení
pohybu, a to ve formě nesprávných pohybových stereotypů.
Poruchy držení těla a další nevznikají bezdůvodně. Svoji roli sehrává samozřejmě
životní styl, problémů s pohybovým systémem nejsou však ušetřeni ani ti, kteří žijí zdravě,
sportují a celkově o sebe dbají. A tak nezbývá, než pátrat po důvodech, proč jsou tak častým
jevem. Tyto poruchy nejsou ani prvotní příčinou obtíží s pohybovým systémem a nejsou
zdaleka ani jejich posledním stádiem. V pohybovém vývoji jednotlivce plní dokonce
konstruktivní funkci mechanismu, který účelně fixuje aktuální držení těla. Že to má důsledky
v přetížení jednotlivých oblastí nesprávnou hybnou funkcí, degenerativním opotřebením
pasivních složek pohybového systému a funkčním selháváním, je zákonité.
2.1 Vliv konstitučních faktorů
Fotografie dvou osob na následujícím obrázku ukazuje na význam konstitučních
faktorů,které vzniku svalových dysbalancí předcházejí a určují, jakým způsobem je
v individuálním případě zajištěn vzpřímený postoja jaký obraz funkčních poruch se vyvine.
Obrázek 2 a 3: Vliv konstitučních faktorů na pohybový systém
(Jitka V., 54 let, Radek S., 32 let)
Žena na fotografii je příklademextrémní konstituční hypotonie. Její pohybový systém se
v podmínkách gravitace bortí v podstatně větší míře, než k tomu s věkem dochází u většiny
populace. Charakter zvětšené hrudní kyfózy, zde nejnápadnější poruchy držení těla, je
potvrzením toho, že primární funkční poruchou je právě vrozená hypotonie a s tím spojená
posturálně-muskulární insuficience. Svalstvo nemá potenciál kompenzovat v hrudní oblasti
tendenci horní části trupu k přepadávání vpřed, a proto je zde kompenzačně rozvinuta
extrémní krční lordóza, přestože staticky mnohem výhodnější kompenzací by bylo zvětšené
prohnutí v bedrech.
Rozvinutí kompenzační hyperlordózy zvýšeným sklonem pánve vpřed zabránila
v tomto případě posturální nutnost využít omezené svalové kapacity k zajištění vertikality
alespoň v dolní polovině těla, a to včetně spojení dolní končetiny – pánev. Podle zformování
hýždí vidíme, že pánevní sklon je nejen nezvětšený, ale spíše zmenšený. Bederní
hyperlordóza, která je u této ženy přítomna také a je velmi hluboká, současně ale krátká, není
důsledkem zvětšení pánevního sklonu, ale plní funkci napojení stále více kyfotické páteře na
křížovou kost.
Pohybový systém muže na obrázku se rovněž musel vyrovnat s konstitučně podmíněnou
insuficiencí spočívající v tomto případě v nerovnoměrném zastoupení mezomorfní a
ektomorfní složky konstituce. Růst kostí do délky – včetně pánevní - přesáhl potenciál sporé
muskulatury fixovat klidovým napětím svalstva vzpřímené držení těla a našel si tomu
odpovídající mechanismus v podobě hypertonu svalstva v oblasti šíje a horních fixátorů
lopatek vzniklého v reakci na extrémně zvětšený pánevní sklon. Šíjový hypertonus, který
v době fotografování byl již cvičením O-A metodou eliminován, vznikl v reakci na ohrožení
vzpřímenosti postavy. To, že porucha držení těla mohla být v tomto případě kompenzována
hypertonem svalstva, ukazuje na rozdíl v tonické složce konstituční výbavy těchto dvou
jedinců.
Z obou příkladů rovněž vysvítá, že spontánní kompenzace se uskutečňuje v předozadním směru a má negativní vliv na tělesnou výšku, jíž si v tomto příspěvku budeme hodně
všímat.
3Analytický způsob vyrovnávání funkčních poruch
Pokud bychom při vyrovnávání funkčních poruch u těchto velmi rozdílných jedinců
aplikovali pouze teorii svalových dysbalancí, které se i v tak rozdílných případech projevují
stejně, a pokud by se nám vyrovnávání v bederní a hrudní oblasti tímto způsobem i dařilo,
dříve či později staneme před úkolem vyrovnat se s vadným držením v oblasti krční páteře.
Vyrovnávání v krční oblasti je přitom spojeno s uvolněním šíjové oblasti natolik, aby za
pomoci flexorů krku bylo možné vytáhnout hlavu temenem vzhůru. Tento tah, pokud se jej
podaří navodit, aktivuje přitom veškeré svalstvo podél páteře.
3.1 Celostní přístup vyrovnávání funkčních poruch
Nabízí se tedy otázka, zda není výhodnější začít s vyrovnáváním právě odtud a
prostřednictvím tahu v podélné ose vtahovat ostatní předo-zadní výchylky dovnitř k podélné
ose těla místo toho, abychom je tam analytickou prací s jednotlivými oblastmi a svaly
zatlačovali.
Již takto položená otázka ukazuje na několik nesporných výhod celostního přístupu
k vyrovnávání: zaprvé - tahem temene hlavy v podélné ose oslovíme všechny problémové
oblasti současně. Zadruhé – vypěstování pocitu tahu temenem hlavy vzhůru je dovednost,
která bude působit ve vzpřímeném postoji ve všech oblastech i v době mimo cvičení.
Ovlivníme tím tedy bezprostředně a trvale posturální stereotyp. Zatřetí – probuzením vědomí
o vzpřimovací funkci temene hlavy obnovíme funkci, jejímž prostřednictvím je u člověka
orientován pohybový vývoj v první fázi ontogeneze. A konečně za čtvrté – tímto způsobem
oslovíme i konstituční faktory, tedy celkovou úroveň nervosvalového napětí v případě, kdy je
pod kritickou úrovní jako v případě prvním, nebo kdy v dětství chyběl potřebný objem
svalové hmoty jako v případě druhém.
Celostní přístup zmírňuje obtíže, s nimiž bychom se jinak setkávali při analytickém
vyrovnávání takto rozvinutých a již fixovaných posturálních vad. Tyto obtíže, projevující se
tendencí přenášet střed pohybu z cílové oblasti do oblastí sousedních, známe z klasické
zdravotní tělesné výchovy velmi dobře, kde se jim snažíme čelit dvojím způsobem: jednak
fixací sousedních oblastí polohou a jednak soustředěním na „správné provedení pohybu“.
Oboji vytváří pro pohyb určitým způsobem umělé, nepřirozené podmínky, neboť vyžaduje
omezení pohybu pouze na jednu část těla, zatímco pohybový aparát má povahu celistvého
systému, a dále nepřirozené soustředění cvičence na pomalé provedení odlišné od toho, jak
pohyb běžně probíhá.
Jinými slovy jakékoli jiné působení na řídící systém, než jak běžně pracuje, je spojeno
s vysokou mírou pravděpodobnosti,že při programování nekonečného spektra přirozených
pohybů, které je třeba zajistit, bude řídící systém setrvávat u těch pohybových stereotypů,
které jsou vázány na průběžně vzniklé a pevně fixované funkční poruchy.
3.2O-A metoda jako přirozená metoda vyrovnávání funkčních poruch
Položme si druhou otázku. Existuje možnost, aby k vyrovnávání funkčních poruch
docházelo stejným způsobem, jakým se běžně formují pohybové stereotypy, tj. procesem
spontánně probíhajícího motorického učení, které ovlivňuje souběžně posturální stereotyp
jako řídící složku, tak nervosvalovou činnost jako výkonnou složku hybnosti?
Tyto otázky by nebylo možno položit, kdyby zároveň neexistovala možnost kladně na
ně odpovědět. Podívejme se nyní, jak na ně odpovídá oscilačně-antigravitační metoda
vyrovnávání funkčních poruch pohybového systému (O-A metoda).
4 Základní momenty O-A metody
O-A metoda je tvořena dvěma základními momenty, které představují přidanou hodnotu
k dosud existujícím metodám zdravotně zaměřeného cvičení. První z nich je moment
antigravitační, druhým moment oscilační. K čemu vede uplatnění jednoho a druhého z nich?
4.1 Antigravitační moment
Antigravitační moment není spojen pouze s aktivním vytažením proti směru gravitace,
jak by se mohlo zdát z názvu tohoto prvku, ale je prostředkem aktivního uspořádávání
lidského těla v podélné ose v jakékoli poloze a pohybové situaci. To, že nejdůležitějším
projevem a kritériem osvojení této schopnosti je dosažení optimální posturálně-hybné
rovnováhy ve vzpřímeném postoji, je věc druhá.
Antigravitační moment rozvíjí schopnost vytáhnout tělo v podélné ose. Určující při tom
není fakt, že je k tomu zapotřebí síly působící proti všem výchylkám z podélné osy –
antigravitační moment působí tedy ve všech takových oblastech současně - ale to, že jakýmsi
šestým smyslem víme, jakým směrem máme působit a jakými svaly, přestože žádné svaly
typu vytahovačů do dálky nemáme. Vytažení v podélné ose je projevem součinnosti agonistů
a antagonistů, z nichž jedny se musí částečně uvolnit a druhé částečně aktivovat. Smysl pro
vytažení v podélné ose je obecně vzato projevem druhově podmíněného imperativu
vzpřímenosti lidské postury. Základním projevem existence tohoto smyslu je to, že náš
pohybový vývoj v prvních fázích ontogeneze ústí ve vzpřímený postoj na fylogeneticky
zadních končetinách. Nositelem tohoto smyslu po narození je hlava, jejímž prostřednictvím se
pohybově napřimujeme, zatímco dolní končetiny plní funkci zajištění rovnováhy.
O-A metoda smyslu pro pohyb vzhůru a vytažení v podélné ose cíleně využívá při
cvičení v jakékoli poloze. Jakým způsobem toho dosahujeme, předvedeme názorně na
následujících dvou obrázcích.
Obr. 4. Vytažení v podélné ose v sedu
Obr. 5. Vytažení v podélné ose ve stoji - antigravitační vzepření
Na prvním z těchto obrázků vidíme aktivní vytažení do délky v podélné ose těla v jiné
než vzpřímené poloze, na obrázku druhém dochází k témuž efektu ve vzpřímeném stoji. Na
první pohled je patrné, že podmínkou a předpokladem aktivního vytažení v podélné ose je
předchozí uvolnění svalů, které svojí aktivitou toto vytažení zajišťují.
I když v obojím případě používáme stejný princip – uvolnění před následujícím
aktivním vytažením v podélné ose - posturální efekt tohoto cvičení v jedné a druhé poloze je
rozdílný. U vytažení v podélné ose v jiné než vzpřímené poloze překonáváme pouze výchylky
jednotlivých oblastí z podélné osy. Při vytažení ve stoji přibývá moment antigravitačního
vzepření jako síly, jíž se aktivně odtlačujeme od podložky. O tento moment se zvětšuje síla,
jíž při cvičení působíme proti výchylkám v předozadním směru. Nejen ale to –
v antigravitační fázi dochází též k odlehčení kostry a natažení pasivních složek pohybového
systému, takže se zmenšuje odpor tkání proti úsilí o vyrovnání odchylek.
Amplituda, již zakládá aktivní vertikální oscilace uskutečněná v rozmezí mezi vrcholem
vzepření a přípravou na něj, je zdrojem rozvoje zcela nové vlastnosti pasivních složek
pohybového systému, a sice elasticity tkání nezávislé na věku a výživě, ale výhradně na
schopnosti a kapacitě svalstva provést oscilaci ve vertikálním směru.
Ukazatelem stupně rozvoje elastického potenciálu, který jsme schopni takto organismu
dodat, je rozdíl v tělesné výšce, jíž je dosaženo růstem na straně jedné a jíž jsme schopni
dosáhnout aktivně v krajní fázi antigravitačního vzepření na straně druhé. O existenci tohoto
potenciálu vypovídá následující obrázek:
Obrázek 6. Základní cvik O-A metody
Obr.6/1
Obr. 6/2
Obr. 6/3
Obr. 6/4
Obr. 6/5
Obrázek znázorňuje různé fáze jednoho ze základních cviků O-A metody respektive
cviku, který vedl k objevu O-A metody jako kvalitativně nové metody zdravotního
cvičení.Zatímco 1., 2., 3. a 5. fotografie jsou ukazatelem růstem dosažené tělesné výšky, 4.
fotografie znázorňuje, o kolik jsme schopni zvětšit tuto přirozenou tělesnou výšku
aktivní,antigravitačně orientovanou svalovou prací.
Dříve, než si vysvětlíme, co vše se děje ve fázi antigravitačního vzepření, si na tomto
základním cviku O-A metody popíšeme, v čem spočívá cvičení touto metodou.
4.1.1 Způsob pohybování O-A metodou
4.1.1.1 Přípravná fáze O-A pohybu
Obrázek 6/1 znázorňuje přípravu na oscilační vykývnutí. Váhu přeneseme na opačnou
nohu, než kam chceme vykývnout. Přenesení váhy těla do směru pohybu je doprovázeno
pasivním vykývnutím paže stejným směrem.
4.1.1.2 Pasivní fáze O-A pohybu
Obrázek 6/2 znázorňuje vlastní oscilační vykývnutí, kdy váha je přenesena do směru
zamýšleného pohybu, paže je volně zavěšena v ramenním kloubu. Pojmem „uvolněný pohyb“
máme v tomto případě na mysli, že přemístění paže do upažení (ve vztahu k tělu
nakloněnému stranou) neprovádíme aktivně, v daném případě jako abdukci v kloubu
ramenním, ale necháme paži doprovázet pohyb navozený jinou částí těla – vykloněním trupu
do strany. Dojde tak ke zcela pasivnímu rozpohybování paže po vzoru kyvadla.Přes veškerou
nečinnost v ramenním kloubu je středem našeho zájmu právě tato oblast, jejíhož uvolnění,
včetně uvolnění anatomických agonistů tohoto pohybu, jsme tím dosáhli.
4.1.1.3 Aktivní fáze O-A pohybu (protahování O-A metodou)
Na obrázku 6/3 vidíme, že nečinnost svalstva v oblasti ramenní nemusí být nutně
jediným cílem pasivně navozeného pohybu, ale že s uvolněnou oblastí našeho zájmu můžeme
dále pracovat. K tomu dojde, jestliže v krajní fázi vykývnutí stlačíme dlaň dolů a zpětnou fázi
vedeme aktivně, čímž dojde k velmi šetrnému, současně ale účinnému protažení svalů
v uvolněné ramenní oblasti. Protlačením dlaně dolů zapojíme nejen extenzi navozující svaly
všech kloubů po cestě (zápěstí, kloubu loketního i ramenního), ale též široký sval zádový jako
hlavní adduktor v ramenním kloubu jdoucí z přední strany kosti pažní až na bederní oblast a
křížovou kost. Aktivní kontrakce tohoto svalu, který je zároveň depresorem ramene,má za
následek zvýšení napětí ve svalstvu na zadní straně trupu na straně přitahované paže. Jelikož
aktivní – zpětná fáze oscilačního pohybu - probíhá při současném aktivním přenášení váhy
těla zpět, účinek stlačování ramene dolů působí proti odtlačování od podložky. V těle tak
vzniká protitah, který zcela přirozeně stimuluje svalstvo k aktivnímu vytažení hlavy temenem
vzhůru a vede k účinnémuprotažení šíjové a ramenní oblasti. Takto jednoduchým cvikem
dokážeme tedy zmobilizovat všechny vnitřní mechanismy schopné ovlivňovat ramenní kloub
jak z hlediska síly svalů a jejich délky, tak z hlediska držení těla.
4.1.1.4 Antigravitační vzepření - vrcholná fáze O-A pohybu
Obrázek 6/4 zachycuje posturální a antigravitační účinek, jehož je dosaženo ve vrcholné
fázi antigravitačního vzepření. V celém těle je maximálně zvýšeno nervosvalové napětí
posturálně významných svalových skupin rozložených od chodidel až po temeno hlavy, takže
dochází ke zmírnění předozadních výchylek ve všech oblastech – krční, hrudní i bederní.
Efekt zarovnávání všech výchylek do podélné osy prostřednictvím aktivace posturálně
významného svalstva je umocněn snížením odporu podélně natažených tkání a od sebe
oddálených článků kostry, zejména v oblasti páteře. Veškerá pojivová tkáň a zvláště šlachy
jsou nataženy na fyziologickou mez danou jejich anatomickým průběhem a morfologickými
vlastnostmi. Odlehčení, k němuž dochází v tomto kratičkém okamžiku, kdy na pohybový
systém nepůsobí gravitace, je označováno jako stav vnitřní beztíže – to z hlediska vnitřního
stavu pohybového systému – nebo jako stav gravitačně-antigravitační rovnováhy, neboť tíha
vlastního těla v podmínkách gravitace je plně kompenzována aktivním vzepřením gravitaci.
Z porovnání tělesné výšky na této čtvrté a ostatních fotografiíchje zřejmé, že na vrcholu
antigravitačního vzepření dochází k přechodnému zvětšení tělesné výšky. Toto zvětšení je
úměrné velikosti elastického potenciálu organismu, pružnosti kostry a velikosti svalové síly
vyvinuté proti odporu gravitace.
4.1.1.5 Doznívající fáze O-A pohybu
Obrázek 6/5, téměř totožný s obrázkem 1, představuje doznění oscilačního vykývnutí
opačným směrem v závěrečné fázi cviku, což je spojeno s uvolněním antigravitačního i
elastického potenciálu a návratem k normální tělesné výšce. Teoreticky můžeme v této fázi
předpokládat lepší posturální kontrolou než při přípravné fázi, s níž při opakování cviku tato
fáze splývá.
4.2 Oscilační moment
Z rozboru základního cviku O-A metody vyplývá, co je míněno oscilačním momentem.
Je to provedení pohybu s maximální uvolněností z jedné krajní polohy do polohy opačné
v mezích aktuální volnosti v kloubu.
4.2.1 Vypouštěný pohyb
V protikladu k pohybu spouštěnému nebo vedenému hovořímeo oscilačním pohybu
jako o pohybu vypouštěném. Cílový pohyb je navozen impulzem vycházejícím z jiné části
těla. Oscilační pohyb ve své nejčistší podobě se uskutečňuje jako pohyb kyvadla. Dráha
pohybu je určena anatomickou stavbou kloubu. Oscilačně je však možno provádět i pohyby
proti odporu jakéhokoli druhu (odpor tkání, kostry, gravitace a vnější odpory jiného druhu),
kdy postačující podmínkou, abychom mohli hovořit o oscilačním způsobu provedení, je
provést pohyb s co nejmenším úsilím postačujícím právě k tomu, aby zamýšlený pohyb se
uskutečnil.
4.2.2 Posilování O-A metodou
Příkladem tohoto jiného typu oscilačního pohybu je již popsané antigravitační vzepření,
které je svojí povahou oscilací celého těla ve vertikálním směru. Tento cvik je současně
příkladem posilování oscilační metodou. U oscilačního pohybu, který je spojen
s překonáváním odporu, se aktivní fáze střídá s fází úplného uvolnění týchž svalů po dosažení
vrcholu aktivní fáze. Oscilační posilování není jako běžné posilování založeno na střídavé
aktivaci agonistů a antagonistů, ale na napětí a uvolnění svalů stále týchž svalů (tj. těch, které
jsou v aktivní fázi agonisty), přičemž amplituda pohybu dosažená ve fázi uvolnění vzniká
jako součet uvolnění svalstva a elastického potenciálu předtím natažených tkání.
4.3 První dva principy cvičení O-A metodou
Vedle základních momentů O-A metody – antigravitačního a oscilačního - máme tak
dva základní principy cvičení touto metodou. Je jím princip maximální uvolněnosti při
pohybu a princip minimálního svalového úsilí. Obojí má vztah ke gravitaci jako hlavní příčině
problémů člověka s pohybovým systémem. Pouze poddání se gravitaci ve fázi předcházející
antigravitačnímu vzepření umožní člověku pocítit její vliv a nalézt odpovídající mechanismy
vzepření se proti ní. Pouze aktivace na minimální úrovni postačující k provedení pohybu
zajistí, že úlohu aktivní obrany proti gravitaci převezmou svaly, které – ačkoli jsou pro to
nejlépe uzpůsobeny - bývají v centristicky utvářené hybnosti zcela nevyužity. Distalizace
hybnosti je tedy dalším z podstatných úkolů O-A metody.
4.3.1 Spojení oscilačního a antigravitačního momentu
Třetím základním rysem cvičení O-A metodou je to, že oba její konstituující momenty
jsou neustále vzájemně propojeny. Oscilování pohybované části těla probíhá v souladu
s rytmem antigravitačního pulzování. Krajní polohy v kloubu dosahujeme při současném
odlehčení kostry od tíhy vlastního těla, a to rovnoměrně v obou protilehlých krajních
polohách v kloubu. Každá krajní fáze oscilačního pohybu je tak spojena s nepatrným
zvětšením přirozeného rozsahu pohybu v kloubu a mírným protažením a posílením struktur,
které daný pohyb ovlivňují.
4.3.2 9ové typy funkčních poruch
Spojení těchto dvou momentů umožňuje rozpohybovat i značně fixované posturální
deformity a je velmi účinným prostředkem rozvoje kloubní pohyblivosti. Její omezení vedle
posturálně podmíněného hypertonu považujeme v teorii O-A metody za samostatný druh
funkční poruchy.
4.3.3 O-A jako metoda práce s držením těla
Jelikož k lokálnímu působení na klouby dochází v celém průběhu podélné osy, působí
toto cvičení přímo na držení těla ve všech oblastech, které jsou do pohybu vtaženy.
K největšímu efektu na držení těla tak dochází při cvičení ve stoji, kde oscilace působící na
oblast ramen je zároveň nejdokonalejší. Proto základem vyrovnávání O-A metodou je cvičení
ve stoji, kdy účinek dosažený v oblasti ramen se stává startovacím momentem pro
vyrovnávání všech funkčních poruch bez ohledu na to, jaká je příčina jejich vzniku a průběh
rozvoje.
4.3.4 Fáze vyrovnávání O-A metodou - shrnutí
Cvičení O-A metodou vede k velmi rychlému uvolnění přílišného napětí v oblasti
ramen.
To umožní rozpohybování hrudní páteře pomocí oscilací pažemi a naruší jev, který byl
rozpoznán a označen jako posturálně podmíněný hypertonus svalstva na zadní straně trupu.
Rozvoj pohyblivosti v oblasti hrudní páteře umožní nahradit postupně reflexní
hypertonus prací krátkých svalů páteře.
Současná stimulace svalstva dolních končetin vertikálními oscilacemi ovlivňuje
příznivě poměry v oblasti pánve.
Závěrečnou fází vyrovnávání tak bývá zprůchodnění antigravitačního impulzu
vytvořeného aktivním odtlačením dolních končetin od podložky přes krčně-hrudní přechod na
temeno hlavy. To – po probuzení jemu vrozeného smyslu pro pohyb vzhůru - se po úspěšném
završení vyrovnávacího procesu stává garantem uvolněného a přitom správného držení těla.
4.3.5 Průběh vyrovnávání u modelů z fotografií
Pohybový systém každého ze cvičenců si z těchto účinků vybere nejvíce z toho, který
má pro jeho pohybový systém největší významnebo který představuje největší překážku
vyrovnávacího procesu.
V případě paní Jitky bylo rozhodující jednak zlepšení práce v kloubech dolních končetin
antigravitačními stimuly, což vedlo ke korekci vrozené hypotonie svalstva, a jednak oscilace
pažemi ve stoji, díky níž bylo možné rozvolnit již silně fixovanou hyperkyfózu.
V případě pana Radka bylo nejdůležitější uvolnění v oblasti šíje a horní části hrudní
páteře, což spolu s odstraněním hypertonu na zadní straně těla vedlo k rozpohybování pánve a
úpravěpánevního sklonu.
4.4 Třetí princip cvičení O-A metodou
Těchto hrubých celkových efektů bývá v praxi dosaženo poměrně rychle. Následuje
mravenčí práce s rozpohybováním ztuhlých kloubů a přepracováním pohybových stereotypů
spojených s původním držením těla. Hlavní úlohu v tom, aby i toto se podařilo, sehrávají
zásady cvičení O-A metodou: vedle již výše zmíněných principů pohyb při maximálním
uvolnění a posilování s minimálním svalovým úsilím je třeba uvést třetí z principů, a sice
princip iniciace pohybu z distální, nikoli akrální části pohybované části těla.
Vysvětlení principů spojených se způsobem pohybování O- metodou by vydalo na
samostatnou přednášku, a proto zde své vystoupení ukončím.
5 Zdravotní efekt cvičení O-A metodou
Na závěr mi dovolte ukázat ještě jednou graf z úvodu, avšak v poněkud propracovanější
podobě.
Obrázek 7. Vliv léčby a cvičení O-A metodou na tělesnou výšku v podmínkách gravitace
Na tomto obrázku vidíme znovu postavičky, jejichž pohybový systém klesá pod tíhou
vlastního těla. Vzestupný fialový chvost před završením růstu znázorňuje, jak již v tomto
období se nabalují různé odchylky a poruchy, které po ukončení růstu – jediného nám
vrozeného antigravitačního elementu fyzické povahy – začnou v prostředí určeném již pouze
gravitací - působit destruktivně na pohybový systém. Tento jejich vliv je přítomen a působí
stále, zpravidla jej však vezmeme na vědomí až v okamžiku, kdy se projeví bolestí nebo
selháním funkce. To znázorňují červené puntíky v nejčastěji postižených oblastech a kloubech
našeho obrázkového modelu.
Příspěvek měl ukázat, že jedinou příčinnou léčbou zdravotních obtíží funkčního původu
je cvičení dodávající tělu mechanismus aktivní obrany proti vlivu gravitace. Že má smysl
pokoušet se o to i ve vyšším věku a uposturálně již silně fixovaných vad,znázorňuje obrázek
naší modelky z úvodu po roce cvičení.
Obrázek 8. Výsledky vyrovnávání O-A metodou za 1 rok
Tišení bolesti nebo léčba, pokud nevede alespoň k udržení stávající nebo obnově
ztracené tělesné výšky, nemůže zvrátit proces fyzického chátrání organismu spojený s bolestí
a značnými zdravotními problémy (oranžové horizontály). Vzestupné zelené rovnoběžky
znázorňují, že cvičením O-A metodou se toho dosáhnout dá, neboť prostřednictvím rozvoje
antigravitačního hybného potenciálu a elastického potenciálu tkání je možné snížit zátěž, již
nevyhnutelně představuje tíha vlastního těla v podmínkách gravitace. Z grafu je zřejmé, že
čím dříve s tímto cvičením začneme, tím méně práce a času je zapotřebí k tomu, aby nedošlo
k opotřebování pasivních složek pohybového systému v důsledku tíhy vlastního těla.
6 Závěr
Způsob pohybování O-A metodou není tedy jen prostředek nápravy a vyrovnávání již
existujících poruch. Je to pro člověka obecně výhodný způsob pohybování v podmínkách
gravitace a odkrývá před ním zcela nové možnosti využití jeho fyzického potenciálu.
Vítejte ve světě oscilačně-antigravitačních dovedností
7. Kontakt na autora
PaedDr. Olga Chválová, CSc.
Rotunda – Centrum pro pohybový systém
Nedašovská 24, 155 21 Praha 5 - Zličín
www.rotunda-cps.cz, [email protected], 777 030 377
Download

Oscilačně-antigravitační metoda vyrovnávání funkčních