U
Prosinec 2010
P O L Í N
Informaní zpravodaj Správy Chránné krajinné oblasti Jizerské hory
zdarma
OBSAH
Aktuáln
ÚVODNÍ SLOVO (Jií Hušek) ........................................................................................................................................................ 1
VIA FERRATA V JIZERSKÝCH HORÁCH? (Vladimír Vršovský) ...................................................................................................... 2
REVIZE PAMÁTNÝCH STROM (Jana Šedlbauerová).................................................................................................................... 3
SOVY VE ŠKOLE (Lenka Zadrobilová) ......................................................................................................................................... 4
DNY JIZERSKOHORSKÝCH FILM (Blažena Hušková) .................................................................................................................. 5
NATURA 2000 V ROCE 2010 (Jarmila Sýkorová) ......................................................................................................................... 6
VÝLOV DUBÁKU (Šárka Mazánková).......................................................................................................................................... 8
ODCHYTY PTÁK NA JIZERCE (Jakub ejka) ............................................................................................................................... 9
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory
VÝZNAMNÉ INVAZNÍ DRUHY ROSTLIN V JIZERSKÝCH HORÁCH (Ondej Šnytr).......................................................................... 10
REVITALIZACE MALÉ JEICE V OLDICHOV V HÁJÍCH (Kamil Farský)................................................................................... 12
PASTVA OVCÍ NA HORSKÝCH ENKLÁVÁCH V CHKO JIZERSKÉ HORY (Tomáš Korytá) ............................................................. 13
OŠETOVÁNÍ STROM V CHKO JIZERSKÉ HORY (Tomáš Korytá)............................................................................................ 14
Seriály
Pedstavujeme pírodu libereckého kraje (1):
OBLAST NA SOUTOKU JIZERY A KAMENICE (Ivana Krpatová)................................................................................................... 17
Ohrožené druhy rostlin (13):
VEMENÍK ZELENAVÝ A VEMENÍK DVOULISTÝ (Ondej Šnytr) .................................................................................................... 20
Ohrožené druhy živoich (13):
MLOK SKVRNITÝ (Petra Menclová)........................................................................................................................................... 22
Památné stromy v CHKO Jizerské hory (6):
DUB U VTROVA (Tomáš Korytá) ............................................................................................................................................ 23
Povedené stavby (11):
DETAILY DOTVÁEJÍ DM (Jana Mejzrová)............................................................................................................................... 24
Nepovedené stavby (3):
JAK LZE NEVHODNÝM ZPSOBEM ROZŠÍIT OBJEKT (Irena eská) ............................................................................................ 25
Tip na výlet (13):
KARLOVSKÉ BUINY (Jií Hušek).............................................................................................................................................. 25
Zeleným pohledem (10):
LIBEREC (Jana Mejzrová).......................................................................................................................................................... 27
Pedstavujeme spolupracující nevládní neziskové organizace (6):
JUNIOR RANGER PROJECT V JIZERSKÝCH HORÁCH (Tomáš Klimovi) ....................................................................................... 28
na 1. stran obálky: Velká Jizerská louka za povodn v srpnu 2010, foto: V Vršovský
na 4. stran obálky: Kulistec jablíkovitý (Bartramia pomiformis), © Petr Nesvadba
Aktuáln
ÚVODNÍ SLOVO
Jií Hušek
foto: P. Menclová
V úvodním slovu k minulému íslu Upolínu jsem
informoval o zásadní organizaní zmn, kterou prošlo
liberecké regionální pracovišt Agentury ochrany pírody
a krajiny R. Nový organizaní model, kdy byla
slouena Správa CHKO Jizerské hory a Krajské
stedisko AOPK v Liberci, pinesla jisté komplikace a
dtské nemoci. Pomrn dlouho trvalo provázání
administrativních agend a informaních technologií,
stávající systémy nebyly totiž postaveny tak, aby
vyhovly potebám pracovišt s novou vnitní strukturou
a velmi rznorodou inností. Rozšíená územní
psobnost kladla vysoké nároky na pracovníky, kteí
dosud byli specializováni pouze na „chránnku“ nebo na
„zbytek kraje“ a nyní se museli nejen seznámit s celým
územím, ale také zvládnout nové úkoly ve svých
pracovních náplních. Situace byla o to složitjší, že
akoli došlo na jedné stran k nárstu agend a zvýšení
objemu práce, na stran druhé ubyly dv pracovní pozice
(tedy 10% všech zamstnanc). Pesto s odstupem
necelého roku je možné konstatovat, že zvýšeným úsilím
všech pracovník se podailo uspokojiv rozebhnout
chod nového libereckého pracovišt. Mohu dnes
odpovdn íci, že pes všechny pekážky a složitosti se
nový organizaní model projevil jako životaschopný.
Libereckých zkušeností využilo editelství AOPK R pi
uskute
ování úsporných opatení, která vyvolalo
nezbytné snižování deficitu státního rozpotu. Krom
znaných úspor v investicích a provozním rozpotu
organizace došlo ke snížení potu zamstnanc celkem
o 62 míst. ást této úspory bude zajištna práv zmnou
organizaního uspoádání nkterých regionálních
pracoviš podle libereckého vzoru. Od ledna 2011
dochází ke sluování šesti správ CHKO se šesti
krajskými stedisky. Nezbývá než pát kolegm
z ostatních region, aby je pi konverzi pronásledovalo
mén problém než nás - snad jsme k tomu jako
„testovací pracovišt“ pimen pispli.
1
Ani Správ CHKO Jizerské hory a krajskému stedisku
Liberec se ovšem nevyhnou další zmny v následujícím
období. eká nás zmrazení investic, snížení provozního
rozpotu v roce 2011 nejmén o 10% a v neposlední ad
také další snižování potu pracovník. Nový rok
zaneme opt chudší o 2 pracovní místa, takže celkové
snížení v letošním roce dosáhne pibližn 20%. To je
situace, kterou už nelze ešit pouhou mobilizací vnitních
rezerv, ale zcela jist také redukcí nkterých pracovních
inností. Konkrétní rozhodování v tomto smru nás brzy
eká, zmny jist nastanou a budou citelné. Rozhodn
však nechceme prvoplánov rušit zdánliv zbytné
innosti jako práce s veejností, ekologická výchova
nebo podpora výkonu státní správy v ochran pírody pro
malé obce.
Rok 2010 byl také ve znamení píprav plán pée. Plán
pée o CHKO Jizerské hory je základním strategickým
dokumentem ochrany pírody a krajiny v území a jakkoli
není závazný pro fyzické ani právnické osoby, je
východiskem pi rozhodování orgán ochrany pírody a
do znané míry ovliv
uje využívání území CHKO. Jeho
formální schválení Ministerstvem životního prostedí
oekáváme na pelomu roku 2010 a 2011 po projednání
s velkými vlastníky pozemk, obcemi a Libereckým
krajem. Správa CHKOJH a KSL pipravuje také
pedstavení nového plánu pée široké veejnosti.
Zárove
probhlo zpracování plán pée o podstatnou
ást národních pírodních rezervací, pírodních rezervací
a pírodních památek ve správ našeho pracovišt,
vetn chránných území v majetku Vojenských les a
statk na eskolipsku. Tyto dokumenty jsou závazným
rámcem pro praktickou péi o rezervace a památky a
nezbytnou podmínkou pro pidlení potebných
finanních prostedk z veejných zdroj.
Plány pée budou zájemcm veejn pístupné na
webových stránkách AOPK R.
UPOLÍN 12/2010
Aktuáln
ZAJIŠTNÁ CESTA (VIA FERRATA) V JIZERSKÝCH HORÁCH?
Vladimír Vršovský
Koií kameny
Snad jenom pro úplnost si hned na úvod pipome
me, co
to via ferrata (dále bude používán eský výraz „zajištná
cesta“) je: jedná se o technické zaízení instalované
ve skále nebo v horských skalních pasážích umož
ující
zajištný postup terénem, který by bylo normáln možno
prostoupit jen horolezeckým zpsobem. V praxi se
používají železné stupy, kramle, kolíky, ale pedevším
v plné délce instalované ocelové lano. Zajištné cesty
jsou známy pedevším z alpských zemí. Nkteré dosahují
délky i stovek metr a jsou prbžn osazeny ocelovým
lanem. asto jsou doplnny adrenalinovými atrakcemi
typu zavšených mostk nebo pejezd po ocelovém lan
na kladce (flying fox).
V alpských zemích, kde jsou velmi oblíbené (a tam snad
mají i své opodstatnní), zpístup
ují nkterá místa
(vrcholy), kam by se bžný turista jen tžko dostával.
V poslední dob však vzniká celá ada zajištných cest,
kde cílem není zpístupnit jinak nepístupný vrchol, ale
nabídnout návštvníkm „jiný“ zážitek. Zajištná cesta
pak koní v místech, kam vedou turistické cesty nebo
která jsou dokonce pístupná lanovkou. Tyto zajištné
cesty, asto s úelov stup
ovanou obtížností, mají pak
spíše charakter atrakcí a lanových park.
I v alpských zemích prošly tyto aktivity svým vývojem.
Po velmi boulivém a vícemén neregulovaném nárstu
UPOLÍN 12/2010
foto: V. Vršovský
potu zajištných cest lze v posledních nkolika letech
pozorovat urité vystízlivní a akcentování postup,
které jsou mnohem citlivjší k horskému prostedí.
Nmecký alpský spolek (DAV) dnes posuzuje výstavbu
nových zajištných cest velmi kriticky. Nové cesty sice
zásadn neodmítá, ale chce aktivn ovliv
ovat další
vývoj v této oblasti a pípadn podporovat výstavbu
nových zajištných cest jen pi splnní velmi písných
podmínek. Na Valné hromad v roce 2007 pijal
dokument (Katalog kriterií k posouzení nových
zajištných cest), který by ml být vodítkem pro
rozhodování o vhodnosti uskutenní zámru zízení
nové zajištné cesty.
V Jizerských horách se o možnosti vybudovat zajištnou
cestu vedou diskuze již tém dva roky. Ponkud
pekvapiv je hlavním iniciátorem státní podnik Lesy
eské republiky. Inspirace byla pravdpodobn nalezena
v nedalekých Žitavských horách, kde byly v minulosti
zízeny dv krátké (vícemén cviné) zajištné cesty.
Správa CHKO Jizerské hory byla v lo
ském roce
konfrontována s návrhem zízení zajištné cesty z údolí
erného potoka na vrchol Frýdlantského cimbuí. Velmi
kontroverzní zámr byl umístn do jádrového území
NPR Jizerskohorské buiny. Území patí z hlediska
dochovaných pírodních hodnot k nejcennjším v rámci
2
Aktuáln
Jizerských hor a i formální ochrana je zde
nkolikanásobná
(Národní
pírodní
rezervace
Jizerskohorské buiny, Ptaí oblast Jizerské hory,
Evropsky významná lokalita Jizerskohorské buiny,
nadregionální biocentrum ÚSES, I. zóna chránné
krajinné oblasti). To neznamená, že území je nepístupné
pro návštvníky - údolím erného potoka vede turisticky
znaená cesta, která má i odboku na Frýdlantské
cimbuí, jedna z vrcholových skal je opatena železným
schodištm, druhá je pístupná horolezeckým výstupem.
Tžko by tedy obstál argument, že zajištná cesta pivádí
bžné návštvníky nkam, kam se jinak nemohou dostat.
Zákon o ochran pírody však stanovuje pro tato území
velmi písné ochranné podmínky a Správa CHKO
Jizerské hory pochopiteln musí tento zákon nejen
dodržovat, ale i vyžadovat jeho dodržování ostatními
subjekty. Prosazení realizace cestou vydání celé ady
výjimek ze zákona bylo tak nereálné, že Lesy eské
republiky od zámru v této lokalit ustoupily a vlastn
ani formální žádost nepodaly. Kauza byla prezentována
v regionálních i celostátních médiích a celá ada lidí
(pedevším „skalních“ turist a milovník Jizerských
hor) pijala její rozuzlení s uspokojením.
Potenciální investor této akce, tedy Lesy R
(podporované nkolika místními horolezci a jejich
nmeckými páteli), však svj plán neopustil a pokusil se
najít náhradní ešení. To našel ve volb jiné lokality a
jeho zájem se upnul k vyhlídkovému vrcholu Koiích
kamen. Tato skála byla již v roce 1923 zpístupnna pro
bžné návštvníky vytesáním schodišt a instalací
železného zábradlí. Z jejího vrcholu je krásný výhled na
severní svahy Jizerských hor a do údolí Smdé. Protože
se nachází v tsné blízkosti chaty Hubertka a poblíž
frekventované kižovatky turistických cest, je její
návštvnost vysoká. V lo
ském roce byla v okolí
zprovoznna 1. etapa sít singltreku (tedy stezek pro
terénní cyklistiku) a práv u Hubertky je jedno
z nástupních míst.
Ani v tomto pípad není zámr zízení zajištné cesty
motivován zpístupnním jinak tžce dostupného místa a
více se bude jednat o atrakci a (snad) jakýsi trenažér pro
nácvik specifických dovedností. Zámr vyvolal
boulivou diskuzi na nkterých specializovaných
horolezeckých serverech a celá ada diskutujících
vyjádila kritické názory na umístní tohoto zaízení
do Jizerských hor i na vlastní technické provedení
budoucí zajištné cesty.
Správa CHKO Jizerské hory však s ohledem na své,
zákonem definované, kompetence posuzovala pouze
možný vliv na pírodní prostedí. V konkrétním míst,
kde je režim v porovnání s pedchozím návrhem
mnohem volnjší a i dotení místa turistickým ruchem
mnohem intenzivnjší, stanovila podmínky realizace
(nap. ástené peložení pístupu ke skále a úpravu této
pístupové cesty) a proti zámru nemla námitky.
Smysluplnost existence této adrenalinové atrakce
v Jizerských horách bude asi možno posoudit až s
odstupem asu po jejím vybudování. Zatím však zámr
vyvolává spíše otázky, na nž neexistují uspokojivé
odpovdi.
REVIZE PAMÁTNÝCH STROM
Jana Šedlbauerová
Hruše v Peimov
V letošním roce se uzavírá dvouletá celostátní akce Agentury ochrany
pírody a krajiny R pod názvem „Revize památných strom 20092010“.
Dendrologové spolen s odpovdnými úedníky státní správy mli za
úkol zjistit aktuální zdravotní stav našich památných strom. Ku
píkladu jen v roce 2009 se v Libereckém kraji vyskytly hned dva
píklady extrémního poasí - nkteré stromy na Jablonecku mají šrámy
od pívalu snhu z íjna 2009, stromoví veteráni na Jilemnicku zas byli
proveni vichicí z ervence 2009. Vtrná smrš napíklad rozlomila
vejpl korunu památné lípy Na Javorku - poškození bylo tak rozsáhlé,
že povený úad v Jilemnici její ochranu následn zrušil. Fatální
3
foto: J. Šedlbauerová
Víte, že ...
... v Libereckém kraji (mimo chránná území) je
256 památných strom?
... v CHKO Jizerské hory se nachází 17
památných strom?
... nejvtší obvod, a to 467 cm má jeden z dub
letních na hbitov v Páslavicích?
... nejvyšší z památných strom (jeden z buk
lesních na Mariánském hbitov v Turnov)
mí 32 m?
UPOLÍN 12/2010
Aktuáln
následky mla vichice bohužel také pro památný dub v Pedláncích u Viš
ové na Frýdlantsku, jehož kmen podlehl náporu
vtru a zlomil se.
V rámci terénního šetení dendrologové památné stromy zmili, ovili jejich polohu, zhodnotili dosavadní péi a
navrhovali vhodná ošetení zelených veterán. Získaná data byla zpracována do celostátní veejn pístupné databáze
Ústedního seznamu ochrany pírody (drusop.nature.cz), který obsahuje krom záznam o památných stromech také údaje
o zvlášt chránných území R, ptaích oblastech a evropsky významných lokalitách. Dále byla aktualizovaná celostátní
mapa památných strom (mapy.nature.cz), která mže posloužit jako inspirace nejen fotografm k toulání naší krajinou za
krásnými stromy za každého poasí.
Lípy v Kotli ( stromy roku 2009)
foto: J. Šedlbauerová
Lípa v Jabloneku
Alej v Zahrádkách
fota: foto: J. Šedlbauerová
foto: Š. Mazánková
Maškova zahrada
foto: J. Šedlbauerová
SOVY VE ŠKOLE
Lenka Zadrobilová
Vidli jste nkdy sovy ve škole? Dti z mnoha
základních i mateských škol Libereckého kraje to štstí
mly. Jak je to možné?
Naše organizace ve spolupráci s obanským sdružením
Náš kraj získala dotaci z Grantového fondu Libereckého
UPOLÍN 12/2010
kraje, a proto jsme se do škol s výukovým programem
mohli vypravit. Pevážná ást dotace je urena pro
lektorku za lektorné a cestovné. Zbylá ást a další
finanní podpora Nadace pro záchranu a obnovu
Jizerských hor byla využita pro pípravu a tisk nového
4
Aktuáln
informaního materiálu Sovy Libereckého kraje, který je
zdarma k dispozici v budov Správy CHKO Jizerské
hory v Liberci.
foto: L. Zadrobilová
A jak se takový program pipravuje? Nejprve je nutno
sehnat dobrou lektorku, kterou je v našem pípad Vra
Malátková. Ta má s výukou dtí mnoholeté zkušenosti a
dovede je zaujmout natolik, že si ji žáci pamatují i pi
píští návštv. Dalším krokem je rozeslání nabídky.
Vzhledem k tomu, že se Správa CHKO Jizerské hory
slouila s Krajským stediskem Liberec a jsme te jedna
organizace, rozeslali jsme v letošním roce nabídku do
všech škol celého Libereckého kraje. S tím nám pomáhá
mstské stedisko ekologické výchovy v Liberci Divizna,
za což jí patí velký dík.
Pak už vci naberou rychlý spád... Zanou drnet
telefony, pijímáme pihlášky, e-mailová schránka praská
ve švech a plní se dotazy a bhem dvou až tí dní jsou
všechny nabízené termíny zaplnné. Bohužel máme
omezené kapacity a tak nejsou výjimkou nešastné
telefonáty, jak je možné, že MY jsme se tam nedostali,
když voláme tak brzy… A tak se stane, že si organizátor
„zavaí“ a nkam vtlaí ješt tuhle malou školu a teba
ješt druhou a denní program si tak ádn „našponuje“.
Pihlášené školy jsou s pedstihem informovány o tom,
co mají pro program pipravit, a pak už se jen tší na den
„D“. Jak takový výukový program probíhá? Vtšinou ve
školní tíd, kde již eká zástup natšených dtí, kterým
se pi píchodu soviek do tídy rozzáí oi. Lektorka má
pro program pipravené dv sovy, a to puštíka obecného
a výra velkého. Ob dv zvíata jsou hendikepovaná, ve
volné pírod by nepežila. Puštík byl do záchranné
stanice donesen po srážce s nákladním automobilem a
výr má amputované jedno kídlo, které si zejm poranil
na sloupu elektrického vedení. Tito ptáci jsou pipraveni
na setkání s žáky, jsou klidní a dtem nehrozí žádné
nebezpeí. Sovy jezdí za žáky do škol pravideln již
nkolik let.
Na zaátku programu jsou žáci seznámeni se stavbou tla
pták a nkteré zajímavosti si mohou hned ovit. Vdli
jste napíklad, že má sova troje víka nebo že dokáže
otoit hlavu o 270 stup
? Pesvdí se, že sova létá
nízko, tiše a pomalu. Dozvdí se, ím se sova v pírod
živí, ale také jaké má nepátele. Povídáme si o tom, jaké
hrozí sovám nebezpeí a ím je ohrožujeme my, lidé.
Žákm objasníme mimo jiné také princip záchranných
stanic a také to, jak takové zaízení funguje. Diskutujeme
o pirozených biotopech sov a umle vyvšovaných
budkách v lesích. Nakonec si dti oví své nabyté
vdomosti v testu a odnesou si za své odpovdi drobné
ceny.
V lo
ském školním roce jsme takto navštívili 2532 žák
a 122 pedagog . Výukový program je kladn hodnocen
jak ze strany pedagog, tak i z ad dtí, které mají pímý
kontakt se zvíetem a získané informace si tak lépe
zapamatují.
DNY JIZERSKOHORSKÝCH FILM
Blažena Hušková
Dalším programem, který probíhal v lo
ském školním
roce, byl komponovaný poad Dny jizerskohorských
film. Tento výukový program byl uren pro druhý
stupe
základních škol a pro žáky škol stedních a byl
nabídnut školám celého Libereckého kraje. Dny
jizerskohorských film se konaly v 17 školách,
zúastnilo se jich 922 žák a 68 pedagog.
Devadesátiminutový výukový blok je pojat interaktivn
– zaíná vstupním znalostním kvízem/soutží o
Jizerských horách, následuje promítání film se
zadanými úkoly a diskuse o nich. V diskusi a výkladu se
neomezujeme na témata pírodovdná a ochranáská, ale
pracujeme v širším historickém, spoleenském,
kulturním a ekonomickém kontextu (esko-nmecké
5
vztahy, zpsoby obživy obyvatel hor a podhí, zdroje
energie a hospodaení s energií díve a dnes a podobn).
O programy byl vtší zájem, než jsme byli schopni
uspokojit, a to zejména ze škol v malých obcích.
Devadesátiminutový interaktivní blok se ukázal být
dobrá volba, vyhovoval žákm i pedagogm a souasn
poskytoval dostatek prostoru k diskusi i výkladu.
Výbr a sestih film, od nejstarších (1916) po nedávnou
minulost (1980) poskytl úastníkm pehled o vývoji
pírody a krajiny hor a zpsobu života v nich a vyvolával
spoustu otázek a bohatou diskusi. Ukázalo se, že je teba
poítat s velmi omezeným všeobecným pehledem žák
(1. a 2. svtová válka, esko-nmecké vztahy v Sudetech
apod.) a obsah výukového bloku tomu pizpsobit.
UPOLÍN 12/2010
Aktuáln
NATURA 2000 V ROCE 2010
Jarmila Sýkorová
EVL Velký a Malý Bezdz
Úvodem trochu teorie a ísel pro objasnní tohoto
v ochranáské praxi relativn asto citovaného pojmu.
Natura 2000 je celoevropská soustava vybraných území,
budovaná k ochran vzácné fauny a flóry, ímž je
myšlena nejen ochrana samotných rostlinných a
živoišných druh a jejich biotop, ale obecn i ochrana
dochovaných pírodních stanoviš jako takových. Výbr
tchto území v lenských zemích EU se dje na podklad
dvou základních evropských smrnic, a to tzv. „smrnice
o ptácích“ z roku 1979 a „smrnice o stanovištích“
z roku 1992, jejíž pílohou jsou i seznamy ohrožených
rostlin a živoich. Do souasné doby bylo v Evrop
vyhlášeno již hodn pes 20 000 takových území.
V R se pro naplnní požadavk obou smrnic,
tj. zejména požadavku zajistit ohroženým fenoménm
úinnou ochranu, zizují dva základní typy chránných
území: „ptaí oblasti“ a „evropsky významné lokality“
(dále jen EVL). Tch prvních, plošn obvykle velmi
rozlehlých, máme v republice 41, piemž v našem kraji
byly vyhlášeny 3 (Jizerské hory, Krkonoše, eskolipskoDokeské pískovce a mokady). Další dopl
ování se
aktuáln nepedpokládá. Naproti tomu proces
vymezování a vyhlašování EVL je stále ješt v bhu situace na dílích lokalitách se v prbhu let mní,
získáváme nové a hlubší poznatky o kvalit pírodních
stanoviš, objevují se rzné rozvojové zámry a to vše je
teba ve výsledku zohlednit.
EVL jsou svojí výmrou velice rozdílné, plocha
nkterých se poítá doslova jen na m2, u jiných se ale
mže jednat o desítky až stovky km2. V republice je
aktuáln vymezeno 1 000 EVL, v Libereckém kraji jich
máme 47 (vetn tch, které pípadn sdílíme s krajem
sousedním). Zatímco bím odborné pípravy a výbru
EVL leželo v uplynulých letech hlavn na Agentue
ochrany pírody a krajiny (dále AOPK), po zveejnní
lokalit v národním a výhledov i v evropském seznamu
vstupují intenzivn do hry též krajské úady, kterým
zákon ukládá povinnost zajistit lokalitám úinnou
ochranu.
U pedem vybraných, obvykle takových, kde se
UPOLÍN 12/2010
foto: O. Svainka
pedpokládá poteba specifické pée o pedmty
ochrany, požaduje zákon ochranu smluvní nebo
vyhlášení zvlášt chránného území.
To se samozejm týká jen území spravovaného
krajskými úady. V chránných krajinných oblastech je
situace jednodušší, protože všechny EVL vymezené na
území CHKO již územní ochrany logicky požívají.
Odpadá tu tedy administrativa spojená s oficiálním
vyhlašovacím procesem i uzavíráním smluv, pakliže se
Správa CHKO sama nerozhodne zajistit nkteré lokalit
územní ochranu písnjší.
Na pracovnících AOPK ale leží jiné povinnosti
vyplývající z našich závazk vi EU a transponované
též do zákona o ochran pírody a krajiny. K nim patí
zejména
prbžn
sledovat
(monitorovat)
a
vyhodnocovat stav pedmt ochrany v jednotlivých
evropsky významných územích tak, aby ministerstvo
životního prostedí mohlo podávat pravidelná hlášení
Evropské komisi do Bruselu, jak vyžadují mezinárodní
pedpisy. Monitoring vybraných druh živoich a
rostlin probíhá od roku 2006, v lo
ském roce k nmu
pibyl ješt monitoring pírodních biotop. Jaké
konkrétní úkoly tedy aktuáln plní naše slouené
agenturní pracovišt?
Zoologové se letos zamili zejména na plošné mapování
obojživelník a plaz na Frýdlantsku a v Jizerských
horách. Z tohoto pohledu se jako velmi cenná ukazuje
niva Smdé v prostoru mezi Hartou a státní hranicí, kde
byly zjištny i kriticky a siln ohrožené druhy jako
skokan skehotavý, skokan zelený, blatnice skvrnitá i
rosnika zelená - u posledn jmenované s patrným
trendem šíení i do vyšších nadmoských výšek.
K velkým vzácnostem patí siln ohrožený olek velký,
zjištný nov na dvou lokalitách u Frýdlantu, z nichž ta u
Vtrova-Zátiší je vbec prvním záznamem v CHKO
Jizerské hory. K podpoe zdejší populace pipravujeme
projekt vybudování mlkých tní, které rozšíí nejen
životní prostor pro olka, ale poskytnou píležitost
k rozmnožování i dalším v okolí žijícím obojživelníkm.
V celém kraji dále probíhá každoroní monitoring
6
Aktuáln
konkrétních lokalit s populacemi evropsky chránných
živoich - ku
ky ohnivé, rosniky zelené, olka
velkého, skokana štíhlého a skehotavého, ještrky
obecné, mihule potoní, raka íního aj. Detailn je
sledován i výskyt velmi vzácného sysla obecného na
letišti u Hodkovic nad Mohelkou, kde pežívá v potu
posledních asi 10 kus v Libereckém kraji.
Samostatnou kapitolou je monitoring vzácných pták
v ptaích oblastech v Jizerských horách a na
eskolipsku. Potšitelné je, že poetn jich neubývá,
u nkterých lze dokonce konstatovat nárst. To platí
nap. pro atraktivního jeába popelavého, a to jak pro
jeho jizerskohorskou populaci (kam poítáme i jeáby od
Dubáku), tak pro populaci eskolipsko-Dokeskou, která
aktuáln ítá 15 až 20 pár. Naproti tomu se prozatím
nepodailo potvrdit údaje z literatury o výskytu našeho
nejvtšího brouka roháe obecného na Zahrádecku nebo
o výskytu ropuchy krátkonohé v Uhelné u Hrádku nad
Nisou.
Pokud jde o rostliny, probhlo letos již tvrtým rokem
sítání drobné mokadní orchideje z kategorie druh
kriticky ohrožených, hlízovce Loeselova. K událostem
sezóny bezesporu patí objev mimoádn bohaté lokality
na Behyni, kde G. Leugnerová z Liberce nalezla a
spoetla kolem 1 000 exemplá. Podstatná ást
populace ze slatin mezi Jestebím a Starými Splavy je
vázána na rákosiny a otevené plochy v prostoru bývalé
tžebny rašeliny známé jako Shnilé louky, kde
evidujeme až stovky jedinc. Místo ale postupn zarstá
náletem devin, do díve otevených vlhkých depresí více
a více expandují traviny a rákos. Aby ml hlízovec šanci
i do budoucna v této konkurenci obstát, pistoupili jsme
loni ve spolupráci s krajským úadem ke stržení pdního
povrchu i s vegetaním krytem, pochopiteln jen na
omezené ploše. Tímto opatením vzniká vhodné
prostedí nejen pro evropsky chránné orchideje vetn
hlízovce, ale i pro celou adu dalších rostlinných
vzácností. K úkolm našeho pracovišt patí sledovat,
jak jednotlivé druhy na tuto nabídnutou píležitost
zareagují. Na eskolipsku monitorujeme, ásten
s pomocí externist, také kriticky ohrožené druhy
koniklec otevený a popelivku sibiskou. Úspchem
letošního roku je potvrzení výskytu popelivky na teprve
nedávno objevené lokalit u Okešic. Jde o jakýsi
„výsadek“ vzdálený vzdušnou arou cca 4,5 km
severozápadn od dlouhodob známé a relativn poetné
populace jestebské.
V lo
ském roce jsme zahájili i monitoring pírodních
biotop a v letošní sezón v nm intenzivn
pokraujeme. Na vybraných, pro daný úel
nejvhodnjších lokalitách, pokud možno rovnomrn
rozložených na území celého kraje vetn všech CHKO
a pilehlé ásti Krkonošského národního parku, se
zakládají trvalé monitorovací plochy o velikosti cca
400 m2 (v lese) nebo 25 m2 (na nelesních stanovištích).
Na nich se pak podle metodicky daných kritérií hodnotí
píslušné rostlinné spoleenstvo. Loni a letos se v našem
kraji monitorovaly smriny, buiny rzného typu
(kyselé, kvtnaté, vápnomilné), vlhkomilné doubravy a
suové lesy. Paraleln probíhá pedbžný výbr míst pro
založení monitorovacích ploch na jiných stanovištích v
píštím roce, konkrétn se jedná o dubohabiny a vybrané
typy travinných a vodních biotop. Smyslem celé práce
7
je, aby pi opakovaném hodnocení téže plochy po
nkolika letech byly zejmé zmny, k nimž pípadn na
stanovišti dochází. Setkáte-li se tedy pi Vaší vycházce v
lese s mode oznaenými kmeny strom (pruhy, kíže),
jedná se s nejvtší pravdpodobností o jednu z našich
trvalých monitorovacích ploch. Pestože vnášení
jakýchkoliv barevných znaek do prostedí lesa není
práv obecn ochranásky „košer“, v tomto pípad
akceptujme metodická doporuení a specifický odborný
smysl takového znaení a tolerujme je podobn jako
snad již zažité ervené pruhy na hranici pírodní
rezervace nebo památky.
V souvislosti s Naturou 2000 plní botanici AOPK ješt
další odborn a asov nároný úkol – spolen s týmem
externist aktualizují mapovou vrstvu biotop, která
vznikla na základ celorepublikového mapování po roce
2000 a která tehdy sloužila k vymezení EVL pro pírodní
stanovišt a rostlinné druhy. Na tehdejším plošném
mapování se podílelo obrovské množství odborník
rzného zamení, nejen profesionální botanici.
Výsledný elaborát proto logicky nese známky
individuálního pohledu rzných mapovatel, nehled na
to, že ti tehdy pro svoje mapové zákresy nemli k
dispozici kvalitní letecké snímky ani další podklady,
které jsou dnes dostupné a které se pi práci v terénu
bžn užívají. V neposlední ad se za tém celé
desetiletí zmnila i situace v naší krajin, pedevším té
zemdlské. To vše jsou dvody pro aktualizaci
získaných dat. Díky upravené metodice nyní získává
ochrana pírody velké množství botanických údaj, které
tým mapovatel postupn vkládá do píslušné poítaové
databáze. Její propojení s nálezovou databází ochrany
pírody umož
uje, aby nov získaná data mohli využívat
pracovníci státní správy, lesníci, vodohospodái, územní
plánovai, projektanti i další zájemci z ad široké
veejnosti. Podobn jako u monitoringu biotop, i zde je
sledován cíl identifikovat zmny, k nimž v naší volné
krajin dochází, hodnotit zjištné trendy a pípadn
pijímat opatení k náprav nežádoucího stavu.
Koniklec otevený (Pulsatilla patens)
foto: J. Sýkorová
UPOLÍN 12/2010
Aktuáln
VÝLOV DUBÁKU
Šárka Mazánková
foto: Š. Mazánková
Každý, kdo se trochu orientuje v krajin Frýdlantska, ví,
že Dubový rybník (zvaný Dubák) je v souasné dob
nejvtší rybník této oblasti. Nachází se v katastrálním
území Pedlánce, jež patí k obci Viš
ová severn
od Frýdlantu. Dubák je jednou z nejcennjších partií
Pírodní rezervace Meandry Smdé, jeho souasná
rozloha iní pibližn 8 ha. Osm set metr dlouhou
zemní hráz lemují vkovité duby letní i ervené.
Samotný rybník a jeho pásmo mlin, tzv. litorál, je
domovem ady vzácných druh rostlin a živoich.
Z významnjších druh rostlin lze jmenovat hned
nkolik druh rdest (alpský, tupolistý, vláskovitý),
skípinec jezerní nebo masožravou bublinatku jižní.
Z živoich jmenujme obojživelníky (nap. skokan
skehotavý, olek obecný, olek velký, blatnice skvrnitá,
rosnika zelená), ptáky (jeáb popelavý, volavka
popelavá, volavka bílá, vodouš kropenatý, rákosník
velký, moták pochop, chástal vodní), zajímavá je i fauna
bezobratlých, nap. vážky.
Rybník v prbhu své existence, která se datuje již
od doby Albrechta z Valdštejna, mnil své hospodáe.
V souasnosti je v majetku státu, ve správ Agentury
ochrany pírody a krajiny eské republiky (dále AOPK).
Zpsob hospodaení respektuje skutenost, že se jedná
o pírodn unikátní lokalitu, a vyluuje tudíž intenzivní
pístupy k chovu ryb i výkonu práva myslivosti.
V posledních letech hladina rybníka masivn zarstá
rákosinami, porost zaujímá až 90% plochy zátopy a
rybník již z nkterých pohled pipomíná spíš louku.
Tento stav postupn zpsobila nižší úrove
hladiny
v minulých letech spolu se silným zazemnním. V roce
2006 byla opravena hráz a technické objekty a i pes
zvýšení hladiny zárst pokrauje. Ohrožuje vzácná
spoleenstva rostlin, má i negativní vliv na hnízdící
ptactvo (niení snšek ptactva díky pístupu zve,
zejména prasete divokého apod.).
Aby se negativní vývoj zvrátil, pistoupila AOPK
UPOLÍN 12/2010
ke zpracování projektu na revitalizaci rybník v Pírodní
rezervaci Meandry Smdé, jehož souástí je i ástené
odbahnní Dubového rybníka. Práce budou zapoaty již
prbhu letošního podzimu. Pedtím, než na obnažené
dno rybníka najedou bagry, bylo teba odlovit veškeré
ryby.
Pro realizaci výlovu byl vybrán profesionální rybá
p. Jaroslav Hlava z Bozkova. Se svým týmem zahájil
práce v nedli 12. záí. Výlov byl znan komplikovaný
masivním zárstem rybníku. Bylo nutné velmi pomalé
spouštní vody na urenou hladinu, aby se ryby postupn
stáhly k lovišti. Rybí obsádku bylo tžké pedem
odhadnout - jednak proto, že vznikla neízen, a také
proto, že v srpnu s jejím složením a množstvím navíc
významn zamíchala povode
. Tílenný tým po týden
tvrd pracoval, spouštl vodu na 4 dluže (tj. na cca
90 cm) a pro odvodnní vzniklých lagun bylo poteba
run vykopat 180 m rýhy. Vlastní výlov zapoal
ve tvrtek 16. záí a vrcholil v sobotu 18. záí, kdy
pracovní skupina posílila na 11 len. Plochy v rybníce
se omezily pepínacími ploty, hlavní zátah se provádl
prubním plotem o délce 20 m k podložní síti.
K detailnímu odlovu použili rybái vatku – rybáskou sí
s malými oky, urenou pro odlov pldku a násady.
Kádišt bylo umístno na hrázi, erpala se sem voda
ze Smdé a probíhalo zde tídní ryb. Ve složení rybí
obsádky dominoval perlín, následoval lín, štika a kapr –
ádkový lysec. Ojedinle se zde vyskytl i cejn, karas,
okoun a amur. Slovené ryby byly odvezeny v rybáské
bedn s kyslíkem, využití našly v zarybnní rybáských
revír v okolí. Ke zdárnému prbhu výlovu pispli
svým dílem i rybái z místní frýdlantské organizace pod
vedením p. Fro
ka. Oberstvení zdarma zajistil
p. Doležal z Nového Msta pod Smrkem.
Pes ztížené podmínky se podailo rybník slovit tém do
poslední rybiky. Ty, které unikly rybáským sítím, se
staly vítanou potravou pro nenasytné volavky bílé a
8
Aktuáln
popelavé, jichž se sem slétl celý houf. Pilétly nejspíš
z nedaleké polské pehradní nádrže Witka, kterou tžce
poškodila srpnová povode
.
Na dno rybníka co nevidt najede technika, aby doasn
zmnila pírodní idylku. Vše se ale musí stihnout do
pedjaí píštího roku, kdy sem pilétnou hnízdit jeábi.
foto: Š. Mazánková
foto: Š. Mazánková
ODCHYTY PTÁK NA JIZERCE
Jakub ejka
v nepíznivém poasí byly sít staženy. Samotné
kroužkování probíhalo pímo u chaty muzea, takže
i zvdaví kolemjdoucí mohli sledovat práci ornitolog a
dozvdt se zajímavosti o jednotlivých druzích
i o významu a výsledcích kroužkování pták.
Poasí akci letos celkem pálo, a díky tomu bylo
odchyceno a okroužkováno rekordních 712 pták v 28
druzích. Nejpoetnjší byli králíci obecní, kterých bylo
odchyceno 283, dalšími hojn chytanými druhy byly
ervenky obecné, budníci menší a sýkory uhelníci.
Lindušek luních bylo letos odchyceno prmrných 43,
vtší úspšnosti zabránilo vtrné poasí. Naopak
vzácným zpestením byl odchyt samice datla erného,
jednoho brhlíka lesního, dvou sýc rousných a
protahujících pozdních migrant – pnic pokovních a
slavíkových, dvou rehk zahradních.
Je jisté, že podzimní jizerské odchyty si postupn budují
reputaci mezi kroužkovateli, zejména kvli spektru
lesních druh, které jsou ve srovnání s jinými
odchytovými akcemi neobvyklé, a díky jedinené
jizerské atmosfée klidných mrazivých nocí s troubením
jelen v pozadí. Pokud máte chu nahlédnout zblízka do
ptaí íše, stavte se v polovin píštího záí u chaty
Severoeského muzea na Jizerce, urit nebudete litovat.
foto: J. ejka
V termínu 17. až 24. záí 2010 probhl na Jizerce již
sedmý roník tradiních podzimních odchyt pták.
Zázemí bylo na chat Severoeského muzea, odkud
kroužkovatelé a jejich pomocníci vyráželi k sítím
nataženým v okolních porostech. Akce se letos
zúastnilo šest kroužkovatel, z nichž nkteí s erstvou
licencí kroužkovali vbec poprvé samostatn. Nataženo
bylo celkem 110 metr speciálních odchytových sítí,
které byly kontrolovány každé dv hodiny, na noc a
9
Králíek obecný (Regulus regulus)
foto: J. ejka
UPOLÍN 12/2010
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory
VÝZNAMNÉ INVAZNÍ DRUHY ROSTLIN V JIZERSKÝCH HORÁCH
Ondej Šnytr
Kídlatka japonská (Reynoutria japonica)
Termínem „invazní druhy“ jsou v pípad
rostlin oznaovány nepvodní druhy, jejichž
následné šíení významn ohrožuje pirozená
rostlinná spoleenstva v dotené oblasti
(MLÍKOVSKÝ & STÝBLO 2006).
V Jizerských horách se mžeme setkat
zejména s kídlatkami (k. japonskou
[Reynoutria japonica], k. sachalinskou
[R. sachalinensis],
píp.
k.
eskou
[R. bohemica]), bolševníkem velkolepým
(Heracleum mantegazzianum), vlím bobem
mnoholistým
(Lupinus
polyphyllus),
netýkavkou
malokvtou
(Impatiens
parviflora), netýkavkou žláznatou (Impatiens
glandulifera),
kolotoníkem
zdobným
(Telekia speciosa), zlatobýlem kanadským
(Solidago canadensis) a tapatkou dípatou
(Rudbeckia laciniata).
Tyto druhy rostlin navíc asto vytváejí hust
zapojené porosty, ímž dále negativn
ovliv
ují
pvodní
vegetaci.
Nkterá
spoleenstva mohou být invazí kídlatek,
píp. netýkavky žláznaté prakticky zniena.
Mezi nejohroženjší patí nivní spoleenstva,
behové porosty podél vodních tok,
neobhospodaované luní porosty aj.
Správa CHKO Jizerské hory dlouhodob
vynakládá nemalé prostedky z Programu
pée o krajinu na likvidaci invazních druh
rostlin. Do roku 2009 smluvn zajišovala
postik kídlatky japonské v k. ú. Albrechtice
v Jizerských horách, Bedichov, Bílý Potok
pod Smrkem, Horní Maxov, Hejnice, Janov
nad Nisou, Jindichov nad Nisou, Josefv
Dl, Luany nad Nisou, Raspenava,
Rudolfov, dále likvidaci bolševníku na
UPOLÍN 12/2010
foto: O. Šnytr
Kídlatka japonská (Reynoutria japonica)
pirozené rozšíení:
Japonsko, Korea, ína, Taiwan
populace v R:
velmi hojný druh šíící se na synantropních (v blízkosti lidských
obydlí) i pirozených stanovištích, výskyt zejména podél vodních tok,
komunikací atp.
trvalka
oddenky
ervenec – záí
íní rákosiny, vegetace vysokých ostic, štrkové íní náplavy,
bylinné lemy nížinných ek, aluviální psárkové louky, kontinentální
vysokobylinná vegetace, vrbové koviny náplav, údolní jasanovoolšové luhy
pastva, postik herbicidem, se + bodový nátr herbicidem
vytrvalost:
šíení:
doba kvtu:
ohrožené biotopy:
likvidace:
Kídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)
pirozené rozšíení:
populace v R:
vytrvalost:
šíení:
doba kvtu:
ohrožené biotopy:
likvidace:
Japonsko (ostrovy Hokkaido a Honšu), Sachalin, Ullung-do
hojný druh šíící se na synantropní i pirozená stanovišt, výskyt
zejména podél vodních tok
trvalka
oddenky
srpen – záí
íní rákosiny, vegetace vysokých ostic, štrkové íní náplavy,
bylinné lemy nížinných ek, aluviální psárkové louky, kontinentální
vysokobylinná vegetace, vrbové koviny náplav, údolní jasanovoolšové luhy
pastva, se + bodový nátr herbicidem, vyrývání
Kídlatka eská (Reynoutria bohemica)
pirozené rozšíení:
populace v R:
vytrvalost:
šíení:
doba kvtu:
ohrožené biotopy:
likvidace:
kíženec kídlatky japonské x k. sachalinské, výskyt na pekryvu
pirozené rozšíení rodiovských druh – Japonsko, ostrovy
Hokkaido a Honšu
velmi hojný druh se silnou tendencí pronikat do pirozených
spoleenstev, výskyt zejména podél vodních tok, komunikací a
na synantropních stanovištích
trvalka
oddenky
ervenec – záí
íní rákosiny, vegetace vysokých ostic, štrkové íní náplavy,
bylinné lemy nížinných ek, aluviální psárkové louky,
kontinentální vysokobylinná vegetace, vrbové koviny náplav,
údolní jasanovo-olšové luhy
pastva, postik herbicidem, se + bodový nátr herbicidem
10
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)
pirozené rozšíení:
populace v R:
vytrvalost:
šíení:
doba kvtu:
ohrožené biotopy:
likvidace:
Západní Kavkaz
lokáln velmi hojný a siln invazivní druh (nejhojnji v západních
echách), šíí se podél vodních tok, silnic a železnic, obsazuje
lesní lemy, okraje kovin, vlhké louky a rumišt, zboeništ,
opuštné zahrady, lesní svtliny a ruderální stanovišt. Vzácn
zasahuje pímo do lesních porost
dvouletá – trvalka
semeny
erven – záí
devtsilové lemy horských potok, vlhké pcháové louky a vlhká
tužebníková lada, stídav vlhké bezkolencové louky
se, bodový / plošný postik herbicidem, pastva, pesekávání
oddenk
Vlí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus)
pirozené rozšíení:
populace v R:
vytrvalost:
šíení:
doba kvtu:
ohrožené biotopy:
likvidace:
Severní Amerika, západ USA
relativn hojný druh, asto vysévaný do pírody, populace se dlí
na 1) vzniklé a šíící se z výsevu do pírody, 2) lokáln
petrvávající a šíící se jako pozstatek dívjšího pstování v
sídlech a 3) spontánn vzniklé a šíící se nezávisle na lovku
trvalka
semeny
kvten – záí
mezofilní ovsíkové louky, horské trojšttové louky, pohá
kové
pastviny, podhorské až horské smilkové trávníky, acidofilní suché
trávníky, mezofilní bylinné lemy, suchá vesovišt nížin a
pahorkatin, sekundární podhorská a horská vesovišt
pastva, se, (postik herbicidem)
Netýkavka malokvtá (Impatiens parviflora)
pirozené rozšíení:
populace v R:
vytrvalost:
šíení:
doba kvtu:
ohrožené biotopy:
likvidace:
Západní Sibi, západní Mongolsko a pilehlé turánské oblasti a
západní Himálaj
nejastji osidluje behy potok a ek, dále nap. ruderalizované
pímstské lesy, vlhí stinné lesy, lesní lemy, rumišt, zahrady,
parky, železniní náspy, pístavy a zemdlské a prmyslové
areály
jednoletá
semeny
erven – záí
údolní jasanovo-olšové luhy, hercynské dubohabiny, suové lesy,
kvtnaté buiny
vytrhávání
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)
pirozené rozšíení:
populace v R:
vytrvalost:
šíení:
doba kvtu:
ohrožené biotopy:
likvidace:
západní Himálaj
hojný druh šíící zejména v aluviích ek, vyžaduje vlhká živinami
bohatá stanovišt, slab kyselé až slab bazické pdy a polostín
jednoletá
semeny
srpen – íjen
íní rákosiny, vegetace vysokých ostic, štrkové íní náplavy,
devtsilové lemy horských potok, bylinné lemy nížinných ek,
aluviální psárkové louky, kontinentální vysokobylinná vegetace,
vrbové koviny náplav, údolní jasanovo-olšové luhy
vytrhávání
Kolotoník zdobný (Telekia speciosa)
pirozené rozšíení:
populace v R:
vytrvalost:
šíení:
doba kvtu:
ohrožené biotopy:
likvidace:
hory jižní a východní Evropy (východní Karpaty, Balkán,
Apeniny, severní Anatolie, Kavkaz)
od nížin do hor s optimem v chladnjším a vlhím klimatu,
osidluje zámecké parky, pobežní lemy a koviny, behy tok,
píkopy lesních silnic, lesní lemy, neseené lesní louky
trvalka
semeny
erven – srpen
devtsilové lemy horských potok, údolní jasanovo-olšové luhy
se, postik herbicidem, vyrývání
bývalé pokusné plantáži v lokalit Sedmidomí
v k. ú. Horní Maxov, likvidaci vlího bobu v PR
Bukovec a na Jizerce a redukci populace
zlatobýlu kanadského v PR Vápenný vrch.
Bohužel se však zdaleka nejedná o všechny
výskyty invazních rostlin na území CHKO
Jizerské hory. Pi terénních pochzkách se
pracovníci setkávají s dalšími populacemi
invazivních druh. Ty jsou v nkterých
extrémních pípadech dokonce úmysln
pstovány obyvateli pilehlých nemovitostí.
V roce 2010 byl proveden pouze další postik
bolševníku v Horním Maxov a postik
kídlatky japonské v povodí Sloupského potoka.
Správa CHKO totiž vstoupila do jednání
s Krajským úadem Libereckého kraje, který
získal v rámci peshraniní spolupráce finanní
prostedky na realizaci projektu nazvaného
„Management invazních druh v Euroregionu
Nisa“. Zájmovým územím tohoto projektu jsou
povodí ek Jizery a Nisy na území Libereckého
kraje, a proto se nabízí možnost financovat
likvidaci invazních druh rostlin v CHKO
Jizerské hory z tohoto zdroje.
Do budoucna je pi likvidaci invazních rostlin
velmi dležité:
ƒ prohlubovat spolupráci s obcemi, Krajským
úadem, vlastníky a správci pozemk (nap.
Povodí Labe s. p., Lesy R s. p.),
ƒ úinn potlaovat zejména nejagresivnjší
druhy rostlin, tj. kídlatky, bolševník
velkolepý
a
netýkavku
žláznatou,
diferencovan podle stupn ochrany území a
nebezpeí šíení; vhodný zpsob likvidace
(pastva, se a nátr, plošný i bodový postik
aj.) volit podle možností zadavatele,
ekologických vlastností druh a vazeb
v okolí, opatení koordinovat s ohledem na
zajištní logické návaznosti a efektivnosti
(postup v rámci dílích povodí atp.),
ƒ pokraovat v likvidaci vlího bobu v PR
Bukovec a na Jizerce a v redukci populace
zlatobýlu kanadského v PR Vápenný vrch,
ƒ zaktualizovat podrobné mapování výskytu
invazních druh, pitom využívat (ovovat)
informace od obcí, vlastník a správc
pozemk a veejnosti,
ƒ monitorovat zjištné výskyty a šíení
invazních a expanzivních druh rostlin
v CHKO, pednostn v návaznosti na
ochranásky cenné lokality, nap. zachovalá
pírodní stanovišt, lokality s významnými a
chránnými druhy,
ƒ provádt cílenou osvtu pro majitele a
uživatele pozemk a tím pedcházet
úmyslnému pstování invazních druh rostlin,
propagovat návrat k tradinímu hospodaení
na pozemcích, které šíení invazní druh
rostlin výrazn omezuje.
Intenzita zásah proti invazním rostlinám je však siln závislá na dostateném finanním a personálním zabezpeení všech
souvisejících inností. Doufejme tedy, že se i v píštích letech podaí zajistit potebné prostedky na opatení, která
bezesporu povedou ke zlepšení stavu krajiny kolem nás.
11
UPOLÍN 12/2010
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory
Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis)
pirozené rozšíení: severní Amerika
populace v R:
hojný siln invazní druh, obsazuje ruderální spoleenstva a
behy vodních tok na území celé R, snadno proniká do
pirozené vegetace, svtlomilná rostlina, nenároná na živiny a
odolná vi suchu
vytrvalost:
trvalka
šíení:
semeny, oddenky
doba kvtu:
srpen – íjen
ohrožené biotopy: rákosiny eutrofních stojatých vod, íní rákosiny, vegetace
vysokých ostic, štrkové íní náplavy, bylinné lemy nížinných
ek, mezofilní ovsíkové louky, aluviální psárkové louky,
kontinentální vysokobylinná vegetace, vegetace vlhkých
narušovaných pd, vrbové koviny ,vysoké mezofilní a xerofilní
koviny, mkké luhy nížinných ek
likvidace:
se, vytrhávání, (postik herbicidem)
Tapatka dípatá (Rudbeckia laciniata)
pirozené rozšíení: severovýchodní Kanada, východní a stední ást USA
populace v R:
význaný invazivní druh, roste ve stedních polohách (do 700 m
n. m.) na bezích vodních tok a nádrží, na vlhkých loukách,
podél komunikací a železnice, v lesních lemech, lužních lesích,
na ruderálních stanovištích, rumištích a skládkách, preferuje
provzdušnné pdy a narušené biotopy v blízkosti tekoucích
vod
vytrvalost:
trvalka
šíení:
semeny
doba kvtu:
ervenec – záí
ohrožené biotopy: vrbové koviny, louky
likvidace:
se, vyrývání, (postik herbicidem)
Charakteristiky výše uvedených invazních druh rostlin byly pevzaty z publikace
MLÍKOVSKÝ & STÝBLO (2006).
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)
foto: O. Šnytr
REVITALIZACE MALÉ JEICE V OLDICHOV V HÁJÍCH
Kamil Farský
foto: P. Menclová
Od jarních msíc zhruba do záí roku 2010 probíhal
pomrn ilý stavební ruch na Malé Jeici v katastru
obce Oldichov v Hájích. Stavebník - Zemdlská
vodohospodáská správa, Oblast povodí Labe Hradec
Králové - zde provádl liniovou revitalizaci
UPOLÍN 12/2010
regulovaného koryta toku. Úelem stavby bylo iniciovat
proces tvorby pírod blízkého koryta, zpomalit odtok
vody z povodí, zvýšit druhovou biodiverzitu území a
akumulovat vodu v nových tních. Stavba probhla
pevážn na pozemcích ve vlastnictví eské republiky,
12
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory
ve správ Agentury ochrany pírody a krajiny R, dále
na pozemcích stavebníka a v malé ásti i na soukromém
pozemku s díve udleným souhlasem jeho vlastník.
foto: P. Menclová
Projekt stavby navrhnul odstranní dláždní a následné
zasypání starého koryta Malé Jeice v délce 482 m a
vytvoení nového „meandrujícího“ koryta o prmrném
sklonu 0,5 % v délce 687,55 m. Nové koryto je oproti
pvodnímu (Q2 = 2,4 m3/s) dimenzováno na pevedení
dlouhodobého
prmrného
roního
prtoku
(Qa = 0,055 m3/s). V obnovené niv Malé Jeice o ploše
2,54 ha byly vyhloubeny ti boní tn o celkové ploše
1814 m2 a na pti píných stabilizaních objektech
pvodního napímeného koryta toku byly rovnž
vyhloubeny neprtoné tn o celkové ploše 750 m2.
Souástí stavby bylo též nahrazení trubního propustku na
stávající polní cest kížící vodní tok kamenným brodem.
Na stavbu byla využita 100 % dotace z prostedk
krajinotvorného programu MŽP - Programu revitalizace
íních systém. Cena stavby inila 2,5 mil. K.
Stavb samotné pedcházela pomrn složitá a dlouhá
obhajoba tohoto zámru ped odbornou i laickou
veejností, která mimo jiné zahrnovala veejnou
prezentaci zámru, zpracování studie odtokových
pomr až po operativní ešení problém vzniklých pi
realizaci stavby samotné.
Tsn ped pedáním stavby v srpnu tohoto roku bylo
staveništ proveno povodní, která dle dostupných
údaj výrazn pesáhla prtoky na úrovni stoleté vody,
vlivem ehož došlo k ástenému obnažení pvodní trasy
koryta spojené s transportem erodovaných splavenin
do nižších
partií
toku,
rozvalení
balvanitých
stabilizaních prah na novém koryt a zanesení zejména
neprtoných tní na pvodním koryt splavenými
sedimenty. Krom obnovy pvodní zahloubené trasy
koryta toku však nebyla revitalizace zásadním zpsobem
povodní znehodnocena. Na stavb byly vyísleny
povod
ové škody v ádu stovek tisíc korun.
Zásadní otázkou bude další správcovství realizované
stavby vzhledem ke skutenosti, že stavebník Zemdlská vodohospodáská správa - byl s platností
ke konci roku 2010 rozhodnutím MZe zrušen a správu
toku pevezme státní podnik Lesy R, Správa tok,
Oblast povodí Labe Hradec Králové.
Správa CHKO Jizerské hory se v dalších letech zamí
zejména na monitorování sukcese a usmr
ování
managementu této revitalizované mokadní lokality.
foto: K. Farský
PASTVA OVCÍ NA HORSKÝCH ENKLÁVÁCH V CHKO JIZERSKÉ HORY
Tomáš Korytá
Tak jako každý rok, i letos probhla na loukách ped
zámekem na Nové Louce, na Kristiánov a
na Mariánskohorských boudách extenzivní pastva ovcí.
Údržbu luk v tchto horských enklávách Jizerských hor
práv pastvou ovcí zajišuje Správa CHKO Jizerské hory
již od roku 2004. Tehdy bylo pivedeno stádo ovcí
na Kristiánov
a
na
Mariánskohorské
boudy.
Ped zámekem na Nové Louce, tzv. Šámalovou chatou,
se oveky poprvé pásly v roce 2006. Toto opatení
nabídlo ešení problému odstra
ování biomasy
na ošetovaných travních porostech. Pastva byla zvolena
také proto, aby se perušila dlouholetá degradace luních
spoleenstev a došlo k jejich vylepšení, tzn. pedevším
zvýšení jejich biodiverzity (tj. druhové rznorodosti),
kdy nejde jenom o rostliny, ale i o živoichy, pedevším
hmyz a ostatní bezobratlé. Enklávám se vnuje zvýšená
pozornost již adu let. Ješt ped realizací pastvy byly
13
louky udržovány svými vlastníky (Obec Bedichov) i
správci (Lesy eské republiky, s. p.) kosením a to nap. z
prostedk Programu stabilizace lesa v Jizerských
horách.
I když Nová Louka, Kristiánov ani Mariánskohorské
boudy již dávno nejsou tmi skláskými, pasteveckými
ani uhlískými osadami, pedstavují pro nás pipomínku
starých as, kdy lidé na tchto místech žili a hospodaili
a pedevším také ukázku tradiního rázu ásti
jizerskohorské krajiny. Pro udržení krajinného rázu a
malebnosti tchto míst je teba pravidelná pée o
zmínné louky. Pokud by se louky neudržovaly, došlo by
k degradaci travního porostu, rozvoji plevel a nkdy
i invazních druh a za as by tato místa pohltil okolní
les.
Hlavním dvodem, pro je pastva ovcí vhodná pro
udržování horských luk, je její pozitivní vliv na
UPOLÍN 12/2010
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory
biodiverzitu luních spoleenstev. Pohybem pasoucích se
zvíat dochází k žádoucímu rozrušování souvislého
travního drnu, potlaení jinak dominantních druh rostlin
(pedevším trav) a umožnní vzejití semen rostlin, které
by se pi sekání neprosadily, nap. hoce nebo hoeky.
Na Nové Louce se v posledních letech také díky pastv
úspšn rozšiuje ohrožená prha chlumní (Arnica
montana). Je nutné také zdraznit, že toto rozrušování
drnu je pi extenzivní pastv nepravidelné, závislé na
konkrétních vlhkostních podmínkách (vyložen vlhké a
podmáené louky jsou z pastvy vyjmuty) a pouze jemné.
Nehrozí zde tedy riziko vzniku eroze vlivem
dlouhodobého pohybu zvíat na lokalit a nebo naopak
utužení pdy jako v pípad sekání za pomocí techniky.
Další výhodou oproti sekání je i skutenost, že pi pastv
ovcí ást živin na loukách zstává v podob ovího trusu
a rychle se vrací do pdy. Pastva sama o sob je
selektivní, protože i ovce je „vybíravá“. Zvíata spásají
jenom nkteré rostliny a jiným se vyhýbají, nap.
bodlákm, kopivám, miíkovitým rostlinám, tezalkám
apod. Ty pak na loukách po odchodu ovcí zstávají v
podob tzv. nedopask, díky kterým mohou spasené
louky sice psobit neuesaným dojmem, ale které
vytváejí biologicky cennou mozaikovitost travního
porostu. Nespasené rostliny pedstavují dležitý biotop
pro hmyz a další bezobratlé. Uvnit vysokých stonk žijí
larvy ady brouk a motýl, na kvtech sbírají nektar a
pyl vely, nezralá semena sají nap. ploštice a mezi
stonky napínají své sít pavouci. I pastvou vzniklé malé
holé plošky mezi hustými drny jsou dležité - zde nap.
loví stevlíci, kladou vajíka saranata a staví si svá
hnízda samotáské vely. Ani oví trus nezstane bez
povšimnutí. Velmi záhy se v nm objeví larvy brouk i
dvoukídlého hmyzu, které napomáhají jeho rozkladu a
tak rychle vracejí živiny do pdy. Louky bohaté na rzné
druhy rostlin a bezobratlých pak samozejm pedstavují
významnou potravní nabídku nap. pro ptactvo a drobné
savce.
Údržba horských luk pastvou je pomrn technicky
i finann nároná a pináší mnohdy neekaná úskalí.
Vzhledem k podmínkám v horách je asto obtížné
stanovit termín zaátku pastvy tak, aby oveky mly na
první lokalit již dostatený zelený pažit a zárove
se
stihly pesunout na poslední lokalitu do doby, než trávy
píliš vyrostou, protože tuhá stébla už jim nechutnají a
ovce pak více pošlapou než spasou. Dvou a pl
kilometrový pesun mezi Novou Loukou a Kristiánovem
absolvují oveky hezky po svých za nemalého údivu
turist. Na Mariánskohorské boudy se pak vezou,
protože 10 km po jizerskohorské panelce by bylo nad
jejich síly. Jednotlivé pastevní bloky musí být obehnány
elektrickým ohradníkem, který je nutný, aby se ovce
pásly jen tam, kde mají a neutekly teba do lesa nebo do
blízkých vlhkých luk, kde by mohly zpsobit více škody
než užitku. Ale také proto, aby nedošlo ke kolizi s turisty
a cyklisty, protože všechny ti horské enklávy jsou
vyhledávanými turistickými cíly. Z toho dvodu je také
stádo pod neustálým dohledem ováka. I pesto dochází
k nepíjemným stetm. Nap. letos na Kristiánov si
neukáznní výletníci pletli ovce s ko
mi a snažili se je ve
stylu rodea zkrotit. Na Nové Louce zase nezvládl pán
svého psa a ten, nedbaje ohradníku ani píkaz, ovce
prohnal. Naštstí jde vždy o výjimené pípady.
Každoron však dochází ke kontaktu ovcí se zmijemi
(Vipera berus), samozejm ke smle oveek. Zmije jsou
totiž v horách doma, jsou písn chránné, a tedy musíme
pi pastv v tchto lokalitách s tímto rizikem poítat.
Jak bylo uvedeno výše, je pastva nároná i finann.
Správa CHKO Jizerské hory si stádo i s ovákem najímá
a pro finanní zajištní využívá po ukonení Programu
stabilizace les v Jizerských horách v roce 2008 dotací z
Programu pée o krajinu.
Zkušenosti s využitím stáda ovcí na údržbu luk v
horských enklávách Jizerských hor prokázaly, že se
jedná o opatení, které má píznivý vliv na pírodní
prostedí i krajinný ráz, a v neposlední ad se pastva
ovcí stala i každoroním turistickým zpestením pro
návštvníky CHKO Jizerské hory.
foto: P. Menclová
UPOLÍN 12/2010
14
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory
OŠETOVÁNÍ STROM V CHKO JIZERSKÉ HORY
Tomáš Korytá
Jilm na Šumburku – významný strom CHKO Jizerské hory
foto: T. Korytá
Na území CHKO Jizerské hory se nachází 17 památných
strom (s nkolika z nich jste se již mohli na stránkách
Upolínu seznámit) a mnoho tzv. významných strom.
Tyto stromy sice nedosahují parametr památných
strom, ale svou charakteristikou i hodnotou (nap.
druhem, tvarem, stáím, rozmry, historickým
významem) výrazn pesahují bžný standard a
významn se podílejí na tvorb kostry mimolesní zelen
v krajin a psobí také jako dležitý krajinotvorný, tedy
estetický prvek.
Správa CHKO Jizerské hory každoron financuje
z dotaních titul Ministerstva životního prostedí,
pedevším z Programu pée o krajinu, ošetování
nkolika významných a památných strom. Pée
o deviny, zejména jejich ošetování a udržování, je dle
ustanovení § 7 odst. 1 zákona . 114/1992 Sb., o ochran
pírody a krajiny v platném znní, povinností vlastníka.
Správa CHKO Jizerské hory (i jejím prostednictvím
stát samotný) si však uvdomuje nejen ekologický,
estetický, krajinotvorný a spoleenský význam velkých
strom, ale také finanní a pedevším odbornou
náronost jejich ošetování. Z toho dvodu v rámci
zmínných dotaních program poskytuje na ošetování
významných a památných strom finanní prostedky
a na provedení prací si najímá zkušené arboristy
s mnohaletou praxí.
V posledních dvou letech byly ze zmínných dotaních
program ošeteny následující památné stromy: lípy v
Rejdicích, klen v Albrechticích v Jizerských horách,
topol bílý u fary v Raspenav, dub na Šumburku a alej
15
Lípa na Mariánské hoe – nevhodn ošetený strom
foto: T. Korytá
dub v Josefov dole. Zárove
Správa nechala ošetit
nkolik významných strom: lípu u kížku na Morav
nad Pustinami, jilm horský na Šumburku, buk a lípu
nedaleko Obího sudu u Lázní Libverda a dub u hišt
v Hejnicích. Všechny uvedené stromy si bezpochyby
svými parametry zaslouží naši pozornost a péi. Cílem
provedených zásah je podpoit co nejdelší dobu setrvání
tchto významných devin na daném stanovišti pi
zajištní všech jejich funkcí, samozejmostí je zajištní
provozní bezpenosti v lokalit.
Ošetení nkterých z uvedených strom si vyžádala
snhová kalamita, která postihla Jizerské hory loni
v íjnu. ada strom, a to nejen památných i
významných, byla vlivem psobení tžkého snhu siln
poškozena (vzpome
me napíklad na šácholan
v Koenov). íjnový sníh však stromy de facto
poškozoval i dlouho potom, co roztál. Na mnoha místech
byly totiž stromy následn jejich majiteli oezány zcela
neodborn a v nkolika pípadech, snad z dvodu
prevence, i zcela neodvodnn, a to takovým
zpsobem, který zpsobil jejich tžké a trvalé poškození.
Bohužel odborná arboristika (obor zabývající se
komplexní péí o deviny a jejich porosty zejména
v urbanizovaném prostedí) je v eské republice
relativn mladá a její základní zásady nejsou zdaleka
ješt v povdomí laické veejnosti. Vzniká pak znané
nebezpeí, že pi ošetování devin jejich vlastníky, by
teba i z dobré vle, mže neodborný zásah zpsobit
poškození strom i dokonce jejich zniení. Takovým
zásahem mže dojít k zásadnímu narušení rovnováhy
UPOLÍN 12/2010
Praktická opatení v CHKO Jizerské hory
fyziologických proces, snížení vitality a životnosti
stromu, nevhodnému posunu i vychýlení tžišt
(k založení asymetrie korun) a k destrukci systému
stability devin (zmna prbhu a rozložení naptí
v materiálu, které se dlouhodob utváelo tvarovou
optimalizací v prbhu rstu deviny, zmna koenového
systému vlivem redukce asimilaního aparátu). Velké
množství ran pak asto napomáhá dynamickému šíení
patogen. O degradaci estetické a ekologické hodnoty
devin nemluv. Neodborn ošetený strom tak mže
paradoxn pedstavovat vtší riziko než ten, který byl
ponechán bez zásahu.
Co je tedy dležité pi údržb a ošetování devin
dodržet? Na zaátku je poteba si uvdomit, že ez je
vždy poranní stromu a mli bychom ho realizovat pouze
tehdy, jestliže jeho klady pevažují nad zápory. K oezu
strom bychom mli tedy pistoupit opravdu pouze v
odvodnných pípadech a vždy bychom mli podrobn
zvážit, co od oezu stromu oekáváme a podle toho
zvolit konkrétní typ a rozsah ezu, mnohdy odlišný od
ez v ovocnáství (výchovný, zdravotní, bezpenostní,
redukní, píp. jiný speciální ez).
Je nutné dodržet základní pravidla a správnou techniku
ezu:
 Obecn lze íci, že by nemla být nikdy odstranna
ást koruny vtší než 30 % a to nikdy jednostrann.
 Pi ezu je nutné respektovat habitus (= celkový vnjší
vzhled) daného stromu a pirozenou architekturu
koruny.
 ez provádt na dostaten silnou postranní vtev (tzv.
tetinové pravidlo – prmr ponechané postranní vtve
by ml být minimáln tetinový vi prmru
odstranné vtve).
 Prmr ezu by ml být maximáln 10 cm (nap. u
jírovce a dalších devin, které snáší ez he, nejvíce 5
cm) – z hlediska života stromu jsou vtší ezy tžkým
poškozením a jejich použití by mlo být vždy dobe
zdvodnné (nap. odstranní nalomené vtve apod.).
 ez by ml být veden kolmo na vtev (minimalizace
velikosti rány) a to v míst tzv. vtevního límeku,
tedy tak, aby nevznikaly rány v podob tzv. lízanc
nebo naopak dlouhých pahýl (všák).
 Pi ezání silnjších vtví je poteba nejprve vtev
naíznout zespodu a následn doíznout z druhé strany.
Tak pedejdeme vzniku zátrhu až na kmen.
 ez by ml být vždy hladký a istý. Motorovou pilu
používat pouze u vtví silnjších než 5 cm a i poté
rány zaistit runím náadím.
 Nemla by být odstranna terminální (= vrcholová)
ást.
 Krácení vzrostlé zelen na základní vtvení (hlavový
ez) nebo dokonce až na úrove
kmene pináší stromu
tžké poranní až úhyn. Jestliže strom razantní oez
pežije, asto vytvoí sekundární korunu tvoenou
výhony ze spících nebo adventivních (=náhradních)
pupen. Zakotvení tchto výhon ve dev kmene,
resp. kosterních vtví, není dostatené. Pokud tyto
výhony zesílí a založí korunu typickou pro daný druh,
dochází asto k jejich vylamování. Riziko vylamování
(rozlamování „hlav“) zvyšuje i napadení kmene
patogenními organismy, ke kterému asto v dsledku
rozsáhlých ran dochází. Strom jednou takto oezaný již
UPOLÍN 12/2010
není možné jinak zapstovat a ošetovat jej jiným
typem ezu. Tyto deviny pak následn vyžadují
pravidelnou odbornou péi.
 Neoezávat spodní vtve nad únosnou mez. Oez nad
jednu tetinu výšky posunuje tžišt stromu smrem
nahoru – strom je potom náchylnjší k vývratu a
ohrožení okolí.

Ne každá doba je pro oez vhodná:
 Obvykle nejvhodnjší je první polovina vegetaního
období (duben až erven), kdy strom má dost sil se
s poranními vypoádat. Pi vtších rozsazích ezu je
pak vhodné pedjaí. ez suchých vtví je možný
kdykoliv a vtve, které ohrožují bezpenost,
odstra
ujeme samozejm okamžit.
 Nevhodné je provádt ez na stromech v období
silných mraz (trvale pod -5°C).
 Pi ošetování starých strom, siln poškozených
strom (nap. již zmínným snhem) a v ostatních
složitých pípadech (nap. umístní vazby apod.) je
lépe se poradit s odborníkem.
Nezbývá než doufat, že lidé si i pes dramatické
klimatické události minulých let najdou opt vztah ke
stromm a budou žít v jejich sousedství nikoli se
strachem, ale s respektem a pokorou. Správná odborná
pée o stromy by pak mla zaruit, že stromy budou
bezpené a budou nám všem pro radost i užitek. Stromy
totiž v krajin plní velké spektrum dležitých funkcí vytváejí biotop pro adu živoich, pozitivn ovliv
ují
mikroklima a vodní režim, psobí pdoochrann, jsou
asto dležitými orientaními body, spoluvytváejí ráz
krajiny a mnohdy jsou i místem setkávání lidí. Role
strom v eské krajin je nenahraditelná.
Lípa v Desné – píklad v podstat likvidaního ezu
foto: T. Korytá
16
Seriály
Pedstavujeme pírodu libereckého kraje (1)
OBLAST NA SOUTOKU JIZERY A KAMENICE
Ivana Krpatová
foto: I. Krpatová
I v krajin mimo území chránných krajinných oblastí
mžeme nalézt cenná a nádherná místa. Jsou asto
nenápadn ukrytá mezi hospodásky intenzivn
využívanými plochami luk, polí a les, nkdy dokonce
pímo v zastavných oblastech, tsn za hranicemi
zástavby a nebo v ostrvcích souasné husté dopravní
sít.
Nkterá z tchto míst se tší ochran jako zvlášt
chránná území (PR, PP, NPR, NPP), významné krajinné
prvky, pírodní parky nebo nov jako evropsky
významné lokality. Ale v krajin ješt zstává celá ada
dalších „utajených“ vzácných luk, vodních ploch, lesních
porost nebo geomorfologicky zajímavých míst,
zpravidla v odlehlejších oblastech a díky extenzivnímu
nebo tradinímu zpsobu hospodaení.
Jedním z míst, která urit stojí za návštvu, je údolí
Jizery a Kamenice v oblasti jejich soutoku u Podspálova
na Železnobrodsku. Setkávají se tam turistické stezky
s dlouhou tradicí: stoletá Riegrova stezka v údolí Jizery,
spojující Semily, Podspálov a Železný Brod, a o pár let
mladší Palackého stezka podél Kamenice, spojující
Tanvald, Plavy a Podspálov. Riegrova stezka lemující
eku na pravém behu navazuje v Bítouchov na stezku
Kamenického s adou vyhlídkových míst; ta vás
okruhem dovede po horní hran ka
onu Jizery pes
osady Morava a Spálov zpátky do Podspálova. Na levém
behu Jizery stojí za zastávku dobe pístupná skalní
vyhlídka na Krkaví skále, kterou semilští oznaují za
pramáti zdejší turistiky – je to první zajištná vyhlídka
nad Jizerou se zábradlím prvn vybudovaným roku 1905.
Ze stometrové výšky nabízí snad nejlepší pohledy do
hlubokého údolí s balvanitým korytem Jizery, s její
zlatou nebo po deštích ervenou vodou z jemných
splavenin z železitých hlín z Podkrkonoší.
17
Údolí Jizery mezi Bítouchovem u Semil a Podspálovem
na první pohled vypadá jako obtížn prostupný ka
on a
zapomenutý, nikdy nedotený kout pírody, ale kdepak údolí dlouhé necelé 3 km ukrývá pinejmenším ti
technické památky: štolu vyhloubenou v nitru pravého
úboí, odvádjící vodu od jezu pod Bítouchovem
do podspálovské vodní elektrárny, železniní tra na levé
stran ka
onu se tymi tunely a ješt jednu zajímavost,
o které se dnes už málo ví – rozšíenou skalní soutsku
hned za Bítouchovem. Další drobnosti, jako napíklad
skalní brána pro pší na Riegrovce dlouhá asi deset
metr, už potom píliš nepekvapí...
Skalní soutska u Bítouchova je vstupní branou
do ka
onu Jizery a také do pírodní památky Galerie a
pírodní rezervace Údolí Jizery. Soutska byla kdysi
velmi úzká, místy jen 1 m, ale v období rozrstající se
zástavby a zvýšeného rozvoje osídlení krajiny Pojizeí
byla v oích místních obyvatel píinou povodní
v semilské niv. V dob, kdy rozlití Jizery psobilo
škody na prmyslových provozech na okraji Semil,
nechal jí továrník Schmitt, majitel pádelny, v roce 1870
rozšíit na souasných 15 – 20 metr. V tomto úseku
soutsky je dnes nízko nad hladinou eky visutá lávka
pro pší, dlouhá tém 80 m.
Od galerie je to jen kousek k jezu, odkud odtéká velký
podíl íní vody štolou v pravém behu
do hydroelektrárny v Podspálov. Stavba tunelu v tomto
terénu byla urit nároná a délka štoly (1 300 m) je
úctyhodná - jen množství odvádné vody z pohledu
života vodní vegetace v íním toku už tolik ne. Celý
objekt elektrárny je bez nadsázky kulturní i technickou
památkou. Stavbu ve stylu art-déco projektoval eský
architekt Emil Králíek (1877 – 1930), mistr secese a
kubismu, jehož dalšími díly jsou nap. budova banky
UPOLÍN 12/2010
Seriály
Slávie ve Lvov, oblouk nad sochou Jana Nepomuckého
v Praze ve Spálené, nebo secesní a kubistické pražské
vily, domy a sokolovny. Stavba byla dokonená v roce
1926 a celých dalších 72 let byla elektrárna bez
pestávky v provozu. V roce 1998 byla velmi zdaile
zrekonstruovaná se zachováním pvodního vzhledu
i výrobních technologií s Francisovou turbínou, by
v rámci modernizace neunikla zvýšení výkonu ze 2 na
2,4 MW, a byla také zpístupnná pro veejnost.
foto: I. Krpatová
Do levého behu nevysoko nad korytem Jizery je
zasazená železnice, která je souástí železniní trati
Pardubice – Liberec. V tomto úseku dlouhém 2 km vlak
projíždí 4 tunely dlouhými 100 až 350 metr; to
v místech, kde skalní stny ka
onu kolmo sestupující až
do íního koryta neumožnily vybudování teras. Stavba
probíhala v padesátých letech 19. století a podíleli se na
ní mj. i Italové, z nichž nkteí tady potom zstali po
zbytek života. Jedna z vyhlídek na Kamenického stezce
na protjším behu, Peretka, nese jméno po Ann
Perettiové, vdov po italském dlníkovi zamstnaném na
stavb železnice.
Železnice vede i podél Kamenice v terénu jen o maliko
mírnjším, nežli skýtá ka
on Jizery. V oblasti Navarova
si ale ob údolí nezadají a i nad Navarovem a u Plav
jsou dva dvousetmetrové tunely.
Z železniního mostu u spálovské zastávky je na soutoku
obou ek vidt barevný kontrast vod Kamenice a Jizery;
Jizera je tam na chvíli dvoubarevná, než se do sebe oba
odstíny obou ek pomalu prolnou. Pokud je voda práv
irá a nezakalená po deštích, ze štrkového dna jasn i
temn zelen záí ponoené polštáe lakušník
vzplývavých, v polovin léta nad hladinou ozdobené
žlutobílými kvty.
Stezka podél Jizery nese jméno po Dr. Františku
Ladislavu Riegrovi, semilském rodákovi a významném
eském politikovi psobícím v druhé polovin 19. století.
Roku 1909 ji otevel KT ze Semil a Železného Brodu.
Mezi Bítouchovem a Podspálovem byla roku 1951
vyhlášena pírodní rezervace Údolí Jizery a pozdji
otevena geologická nauná stezka, která byla obnovena
a tematicky rozšíena v roce 2009 pi 100. výroí
založení cesty.
Pšinu na horní hran údolí Jizery vysoko nad
Riegrovkou objevili místní roku 1939 a KT jí pro
veejnost zprchodnil roku 1941. Nese jméno JUDr. Jana
Kamenického, dalšího semilského rodáka a velkého
místního znalce a turisty, a propojuje šest vyhlídek
UPOLÍN 12/2010
na Jizeru vetn Myší skály na Spálov, pocházející už
z roku 1926.
Stezka po levém behu Kamenice byla pojmenována po
„otci národa“ – historikovi, politikovi a spisovateli
Františku Palackém, krátce po otevení Riegrovky, na
jejím budování se v letech 1911 až 1913 podílely kluby
KT z Velkých Hamr i ze Semil.
Geologicky jsou údolí složená z fylit, ze zelených
bidlic (tj. slab metamorfovaného edie), granit (nap.
tzv. bítouchovské žuly) a maloplošn i krystalických
vápenc. Jizera vyhloubila tento 130 metrový ka
on od
období mladších tetihor.
Pvodní vzhled vegetace obou íních údolí byl tvoen
smíšenými lesy s bukem, jedlí a smrkem na strmých
svazích; v suových partiích a v záezech svah se svží
pdou a obasnými potoky také s lípou, jilmem, habrem,
jasanem a javory. Horní hrany svah lemovaly kvtnaté
buiny a v oslunných partiích na hlubokých pdách
dubohabiny s lípou a podrostem ke a pestrou
druhovou skladbou bylin nebo také druhov mén pestré
doubravy s bízou a podrostem úzkolistých a
krátkostébelných travin nebo borví a vesu na pdách
mlkých a vysýchavých.
Suové lesy probarvovaly na skalnatých svtlinách
bylinné trávníky s ernýšem, hvozdíky, jahodníky,
chrastavci nebo vikvovitými druhy; odkryté a výslunné
skalní hrany a terásky porstaly kostavové trávníky
nebo keíky borvky, brusinky a vesu a nebo také
koviny i s rybízem alpským, které se uchytily
zazemnných skalních terasách. Na oslunných místech
jsou stále k vidní.
Naproti tomu zastínné skalní hrany i štrbiny nebo
balvanové rozpady níže v tchto hlubokých údolích
porstaly a dodnes porstají etné druhy kapradin –
drobných sleziník, puchýníku, bukovník a osladi,
nebo vtších bukovinc, kapradí a papratky spolu s adou
druh mechorost.
foto: I. Krpatová
Balvanitá koryta obou ek byla a jsou ovliv
ována
proudící vodou a stále jsou velmi promnlivým
stanovištm, než aby poskytovala dobré podmínky pro
vývoj vodní bylinné vegetace. Štrkové náplavy a
ostrvky se mní po každém jarním tání nebo po velkých
letních boukách. V klidnjších úsecích toku se ale na
štrkových lavicích objevují trsy lakušník a podél
beh, tam kde šíe údolí dovoluje, jsou vyvinuté úzké
porosty olšin nebo vrbin s bohatým bylinným podrostem.
Jak je ovšem zejmé z dobových fotografií, ka
on Jizery
18
Seriály
i Kamenice byl ped 150 až 200 lety i pes svou
nepístupnost zcela odlesnný; byl využívaný k pastv
ovcí a koz, které snad mohly být ve strmých srázech
prolínajících se se skalními výchozy s adou lenitých
terásek jako doma.
I pes to, kolik tato dv údolí nesou stop lidské innosti,
hostí všechny lidské aktivity minulosti i souasnosti stále
pomrn shovívav. Tak i pes pší turistický ruch i
provoz železnice a hydroelektrárny je možné zde stále
sledovat vzácné a významné druhy živoich i rostlin.
Po optovném zalesnní se sice do schdnjších ástí
svah vlivem lesního hospodaení dostaly isté porosty
smrku, který byl v pvodních lesích zastoupen jen
v omezené míe, ale na obtížn pístupných místech
úzkých ka
on se vyvinuly opt buiny s pímsí klenu a
smrku a také druhov pestejší suové lesy s bohatším
bylinným i keovým podrostem.
V soutsce u Bítouchova se nevysoko nad hladinou
Jizery stále vyskytuje náš kriticky ohrožený druh
lomikámen trsnatý vlnatý, jako endemit na své poslední
lokalit v R. Je k vidní hned z lávky Galerie ve výši
oí, jako v asném lét bíle kvetoucí rostlinka s hu
atými
prstovit dlenými lístky.
Nov jsou tato údolí souástí evropsky významné
lokality Údolí Jizery a Kamenice v rámci soustavy
Natura 2000, jejímž pedmtem ochrany je vranka
obecná, zachovalé porosty kyselých i kvtnatých typ
buin, suové lesy, keíková vegetace i trávníky
skalních terásek i vegetace skalních štrbin a také
štrkové náplavy s ttinou pobežní.
V úvodu zmínné nedaleké Bozkovské jeskyn byly
objeveny tsn po válce pi tžb dolomitu a v roce 1969
byly zpístupnny; hladiny podzemních jezer musely být
sníženy o více než 5 metr a jsou celoron otevené pro
veejnost. Dolomitové jeskyn jsou u nás unikátem, další
se nalézají u Poniklé a ješt na nkolika místech
Krkonoš, ty jsou ale pístupné pouze speleologm.
O této oblasti Železnobrodska a Semilska by bylo možné
mluvit a psát dlouho, objevte jí ale sami pro sebe
návštvou s vlastními zážitky.
Pedjarní výlety v píštím roce teba zahajte v beznu
v dob kvtu bledulí návštvou Zlaté Olešnice, projdte
se podél nádherných bledulových polí v ješt neolistné
olšin v niv Draího potoka i potoka Zlatník a také dál
do svah podél jeho pítoku V Bahništích, kde bílá barva
stále záí spolu se svží zelení list esneku medvdího,
by v tchto svazích jsou už podrostem jednotvárného
šera mladých smrin. Ale otevené bledulové louky výše
v údolí nad potemnlými smrinami se vám za ten výšlap
odmní.
Jeskynní osvžení v Bozkov si nechte na letní horké
dny a bhem nejbarevnjších dn jara a podzimu si užijte
lenitá údolí ek Kamenice a Jizery s porosty buin a
suových les na strmých svazích, teba i z vyhlídky na
Krkaví skále. Oba ka
ony mají své kouzlo i v lét a v
zim, kdy mže být prchod trochu zábavnjší, ale cestu
lemovanou ledopády na skalních žebrech sestupujících
až k pšin všude nezažijete.
foto: I. Krpatová
19
UPOLÍN 12/2010
Seriály
Ohrožené druhy rostlin (13)
VEMENÍK ZELENAVÝ A VEMENÍK DVOULISTÝ
Ondej Šnytr PhD.
Vemeníky jsou krásné bíle kvetoucí
orchideje. Mžeme se s nimi setkat v lesích
(zejména listnatých), na lesních okrajích,
v kovinách i na loukách, od nížin až
do horských poloh. Kvetou od kvtna
do ervence. Upednost
ují vlhí až erstvé
pdy, pomrn bohaté živinami. Oba druhy
vemeníku patí v eské republice mezi
ohrožené rostliny, jak podle zákona
o ochran pírody a krajiny, tak podle
erveného
seznamu.
eský
název
„vemeník“ údajn vychází z podobnosti
hlíz s kravským vemenem.
Druhy jsou si velmi podobné, spolehlivým
rozlišovacím znakem je vzájemná pozice
brylek (viz obrázky v tabulce /Rothmaler/).
Brylky (pollinaria) jsou hrudky slepených
pylových zrn z celého prašného pouzdra.
asto mají lepivý štítek, pomocí nhož se
pilepí na tlo hmyzího opylovae.
Vemeník dvoulistý má brylky rovnobžn
postavené, kdežto vemeník zelenavý má
brylky nápadn rozbíhavé. Další rozdíly lze
najít nap. ve tvaru hlíz a síle koen nebo
ve velikosti a tvaru pízemních list i v
zakonení ostruhy (viz tabulku).
Vemeníky jsou vytrvalé rostliny se
vzpímenou svtle zelenou lodyhou, která
má na bázi 2 kopinaté šupiny. Hlízy jsou
dv, koeny krátké. Krom pln vyvinutých
pízemních list vyrstá výše na lodyze
nkolik
malých
kopinatých
lístk
podobných listen1. ídké válcovité
kvtenství dosahuje délky až 25 cm a mže
obsahovat až 25 kvt. Listeny jsou
žlutozelené barvy. Semeník je 1,3 - 1,6 cm
dlouhý, úzce válcovitý, zkroucený. Pysk2 je
nedlený a protažený v nápadnou ostruhu3.
Ta je tenká a vodorovn odstálá, nebo dol
ohnutá. Kvty vemeník jsou opylovány
Vemeník zelenavý (Plantathera chloranta)
foto: O. Šnytr
mrami a lišaji. Jedin tito noní motýli
mají dostaten dlouhý sosák, aby dosáhli pro nektar obsažený v ostruze kvtu. Plodem jsou zelené válcovité tobolky4,
které ukrývají velké množství semen. Rostliny jsou, zejména v poátení fázi vývoje, vázány na soužití jejich koen
se specifickými pdními houbami, tzv. mykorhizu. Vyrývání rostlin na jejich pirozených stanovištích za úelem pesazení
jinam je tedy z tohoto dvodu zpravidla neúspšné. Druhy se v místech spoleného výskytu mezi sebou kíží, kíženci pak
mají znaky obou rodi.
Vemeníky mají rozsáhlý euroasijský areál rozšíení, vyskytují se tém v celé Evrop a v Asii zasahují až na východní
Sibi, vemeník zelenavý dokonce do severní íny. Oba druhy rostou též v severní Africe.
Akoli ada pramen uvádí, že vemeník zelenavý je vzácnjší než dvoulistý, v Jizerských horách je to úpln naopak.
Vemeník dvoulistý je uvádn pouze na louce U Šídy v Šumburku nad Desnou, jeho výskyt navíc nebyl v posledních letech
na této lokalit zaznamenám. Naopak vemeník zelenavý se vyskytuje na celé ad lokalit: v Pírodní rezervaci (PR)
Bukovec, v PR Malá Strana, v Pírodní památce Tichá íka, na eském Šumburku, v Horním a Dolním Maxov, v Janov
nad Nisou (Velký Semerink, Louná nad Nisou, Hraniná a Hrabtice), ve Starém Harcov (louka U Blažka), v Šumburku
1
Listen (bractea) - je listu podobný útvar, z jehož úžlabí vyrstá kvt nebo vtve kvtenství.
Pysk (labellum) - výrazn zvtšený dolní okvtní lístek (nap. u vstavaovitých rostlin).
3
Ostruha (calcar) - je protažení korunního nebo okvtního lístku v dutý kuželovitý nebo válcovitý útvar. Je typická nap. pro rostliny z eledi vstavaovitých (Orchidaceae)
nebo violkovitých (Violaceae). V ostruze bývá velmi asto produkován nektar.
4
Tobolka (capsula) - je suchý, pukavý plod vzniklý pemnou dvou nebo více plodolist.
2
UPOLÍN 12/2010
20
Seriály
nad Desnou (louka U Šídy), ve Fojtce a v Rejdicích.
Vemeníkm (i ostatním orchidejím) vždy prospívalo tradiní obhospodaování luk. Optimální je naasovat kosení lokalit
s výskytem vemeník na období po jejich odkvtu a vysemenní. V pípad, že si chcete s loukou trochu „pohrát“, je
vhodné v pedstihu pokosit okolní plochy, aby semena vemeník mla šanci dopadnout na povrch pdy, nikoliv do husté
vegetace. Sušení sena je ideální zpsob, jak zajistit vysemenní rostlin pímo na dané lokalit. Za hlavní faktory ohrožující
populace vemeník jsou považovány: nešetrné obhospodaování pozemk (zemdlské i lesnické), píp. ponechání pdy
dlouhodob ladem, vysoké stavy lesní zve, imisní zátž a následná eutrofizace pd.
výška:
hlízy:
koeny:
lodyha:
listy:
listeny:
semeník:
kvty:
zevní okvtní lístky:
vnitní okvtní lístky:
pysk:
ostruha:
brylky:
Vemeník dvoulistý (Plantathera bifolia)
30 – 55 cm
vejité až podlouhlé, zúžené do koenovitého
výbžku
silné
+/- rýhovaná
2 (- 3), vstícné, široce oválné až podlouhlé,
lysé, dlouhé 8 – 20 cm, široké 1,7 – 7,5 cm,
rostou pi bázi lodyhy
kopinaté, stejn dlouhé jako semeníky
pisedlý
bílé, píjemn voní (zejména v noci)
bílé, tupé, dlouhé 5 - 9 mm, široké 4 – 5 mm,
prostední je kratší
žlutozelené, užší, nahoru zakivené
celokrajný, šikmo svislý, pi bázi bílý, na konci
zelenobílý, delší než ostatní okvtní lístky
dlouze zašpiatlá
svtle žluté, blízko u sebe, rovnobžné
Vemeník zelenavý (Plantathera chloranta)
20 – 65 cm
vetenovité
tení
rýhovaná, dutá
2 -3 (- 4), +/- vstícné, široce oválné, dlouhé 10
– 18 cm, široké 2,3 – 7,0 cm, rostou tsn nad
bází lodyhy
vejit kopinaté až kopinaté, stejn dlouhé jako
kvty
obloukovit zahnutý
nažloutlé až zelenav bílé, voní pouze slab
+/- trojboké, dlouhé 6,4 – 12 mm, široké 7,5 –
8,5 mm, prostední je kratší a širší, +/- srditý
kratší, užší
zelenožlutý, na konci zelený, +/- stejn dlouhý
jako ostatní okvtní lístky
na konci kyjovit ztlustlá
svtle žluté nebo zelenavé, oddálené, rozbíhavé
Zdroje:
 HOSKOVEC, Ladislav. Botany.cz [online]. 13.07.2007 [cit. 2010-11-02]. PLATANTHERA BIFOLIA (L.) L. C. Rich. – vemeník dvoulistý / vemenník dvojlistý. Dostupné
z WWW: <botany.cz/cs/platanthera-bifolia/>.
 KOVÁ, Ladislav. Botany.cz [online]. 1.08.2007 [cit. 2010-11-02]. PLATANTHERA CHLORANTHA (Custer) Rchb. – vemeník zelenavý / vemenník zelenkastý.
Dostupné z WWW: <botany.cz/cs/platanthera-chlorantha/>.
 KUPSKÁ, Kristýna. Obec Stelice u Brna [online]. 23.10.2009 [cit. 2010-11-02]. Klenoty mezi kvtinami. Dostupné z WWW: <www.streliceubrna.cz/klenoty-mezikvetinami>.
 NEPRAŠ, Karel; KROUFEK, Roman. Orchideje eského stedohoí [online]. 13.03.2009 [cit. 2010-11-02]. Platanthera bifolia - vemeník dvoulistý. Dostupné z WWW:
<orchidejeceskehostredohori.blog.cz/rubrika/platanthera-bifolia>.
 NEPRAŠ, Karel; KROUFEK, Roman. Orchideje eského stedohoí [online]. 13.03.2009 [cit. 2010-11-02]. Platanthera chlorantha - vemeník zelenavý. Dostupné z WWW:
<orchidejeceskehostredohori.blog.cz/rubrika/platanthera-chlorantha>.
 PAZDERA, Zdenk. Botanický slovník Wendys [online].[cit. 2010-11-02]. Botanický slovník. Dostupné z WWW: <botanika.wendys.cz/slovnik>.
 PRŠA, David. Orchideje eské republiky. Brno : Computer Press, 2005. 192 s.
 ROTHMALER, Werner; JÄGER, Eckehart J.; WERNER, Klaus: Exkursionsflora von Deutschland; Band 3 Gefässpflanzen: Atlasband. 10. Berlin : Spectrum Akademischer
Verlag Heidelberg, 2000. 753 s.
21
UPOLÍN 12/2010
Seriály
Ohrožené druhy živoich (13)
MLOK SKVRNITÝ (SALAMANDRA SALAMANDRA)
Petra Menclová
foto: P. Menclová
Jedná se o našeho nejmohutnjšího ocasatého
obojživelníka, který dorstá délky zhruba 15 až 20 cm.
Navzdory svému nápadnému zbarvení žije pomrn
skrytým zpsobem života. Pes den se ukrývá pod listy
nebo kameny, hojn využívá rzné štrbiny a dutiny,
ztrouchnivlé devo a paezy i skalní rozsedliny. Jedná se
o druh s pevážn noní aktivitou, ale se štstím jej
mžeme na jae po dešti spatit i ve dne. Se soumrakem
vyráží za potravou, kterou tvoí bezobratlí, pevážn
žížaly, slimáci a stonožky. Nepohrdne ani larvami hmyzu
nebo brouky. Svou koist usmrcuje vysoce úinným
jedem (salamandrin), který však není pro zdravého
lovka nebezpený. To ovšem neplatí pro drobné
živoichy. Na sílu svého jedu mlok upozor
uje
nezamnitelným kontrastním zbarvením, kdy na tmav
fialovém až erném tle jasn a výstražn záí žluté
skvrny. Ty vysílají potenciálním predátorm jasný
varovný signál, aby si svj útok dobe rozmysleli.
V pípad, že varování neuposlechnou, riskují svalové
kee a zástavu srdce. Nejspíš i díky tomuto ochrannému
štítu si mže mlok dovolit své povstné „mloí“ tempo.
Neoplývá pílišnou fyzickou výdrží a terénem se
UPOLÍN 12/2010
pohybuje velmi rozvážn. Jedná se o dlouhovký druh,
který se dožívá až 30 let. V našich podmínkách je samice
mloka vejcoživorodá, což znamená, že oplozená vajíka
se po celou dobu vyvíjejí uvnit jejího tla a to až do
okamžiku líhnutí. V pípad mloka skvrnitého se jedná
o pomrn dlouhé asové období, kdy od oplození
vajíek do jejich líhnutí uplynou pibližn 2 roky.
Jedná se o druh suchozemský, avšak vývoj larev probíhá
ve vodním prostedí. Jako rozmnožišt si samice vybírá
isté tn a tišiny lesních potok, kam je schopna
vypustit až 70 živých larev. Ty jsou oproti dosplcm
velmi hbité a dravé, výjimkou není ani kanibalismus.
Jakmile projdou metamorfózou a ztratí keíkovité žábry,
jsou odkázány na dýchání atmosférického kyslíku a
pecházejí na souš. Dosplosti dosahují po 2 - 5 letech.
Mlok skvrnitý nemá díky své jedové zbrani v živoišné
íši mnoho pirozených nepátel, nejvtší hrozbou mu je
lovk. V souasné dob je ohrožen zejména zneištním
vodního prostedí (mlok je bioindikaní druh kvality
vody) a nárstem intenzity silniní, ale i cyklistické
dopravy, které díky svému „mloímu“ tempu nedokáže
uniknout.
22
Seriály
Památné stromy v CHKO Jizerské hory (6)
DUB U VTROVA
Tomáš Korytá
V lo
ském roce rozšíil rodinu památných strom CHKO
Jizerské hory mohutný dub letní, který roste nedaleko
Vtrova u Frýdlantu. Snad díky tomu, že dub roste
v mén atraktivní ásti CHKO Jizerské hory a mimo
hlavní turistické cesty, unikal dlouho vtší pozornosti.
Od roku 1998 Správa CHKO Jizerské hory podrobn
sledovala zdravotní stav tohoto stromu, aby nakonec
pistoupila k jeho vyhlášení za památný strom pod
názvem „Dub u Vtrova“. Je nutné zdraznit, že dub se
nachází na okraji pastviny soukromého zemdlce pana
Františka Henzla, u kterého nalezla Správa CHKO
Jizerské hory pi ochran tohoto významného stromu
více než pochopení, což je bohužel v poslední dob spíše
výjimkou.
Dub letní (Quercus robur), lidov oznaovaný jako
kemelák, roste v eské republice pedevším v teplejších
oblastech, od nížin do podhí, a to v pvodních
doubravách i smíšených lesích, v zemdlské krajin se
pak s ním asto mžeme setkat v drobných hájích,
skupinách nebo jako se solitérní devinou. Práv
v pípad samostatn rostoucích dub vyniká jejich
majestátnost, tj. mohutnost kmen a rozkladitost korun
se silnými asto mnohokrát zakivenými vtvemi. Dub
letní je dlouhovkou devinou dožívající se i pes 1000
let. Již od dávné minulosti byl uctíván práv pro svou
dlouhovkost a také pro užitek, které poskytovalo nejen
devo, ale také sbr žalud a pedevším kry s vysokým
obsahem tíslovin, která se i dnes hojn využívá pro
léivé úinky. V dobách pohanských náboženství byly
duby symbolem síly a odolnosti a byly zasvcovány
nejvýznamnjším bohm - Perunovi u Slovan a
u germánských kmen Thorovi. Ke starým ekm pak
skrze šumní dubových list promlouval samotný Zeus.
Za zmínku stojí, že dub je považován za nmecký
národní strom a dubový list je asto odznakem lesník.
Dub se také objevuje v ad lidových písní a
v pohádkách, staí si vzpomenout na pohádku „Až opadá
listí z dubu“ z knihy Fimfárum od Jana Wericha. Ta také
ukazuje na jednu významnou vlastnost dub, a to, že si
ponechávají v korun ást starého listí po celou zimu.
Dnes staré duby „uctíváme“ krom jejich vku hlavn
pro jejich ekologické a krajinotvorné hodnoty. A to je i
pípad Dubu u Vtrova. Ten se nachází uprosted pastvin
pi polní cest z Vtrova na Polní domky a pi své
velikosti, mohutnosti a pravidelnosti koruny, vytváí
jedinenou dominantu v zemdlské krajin v podhí
Jizerských hor. Jde o nejstarší a nejmohutnjší strom
v lokalit. Jeho stáí lze odhadovat na 250 - 300 let.
Z historického hlediska se s nejvtší pravdpodobností
jedná o tzv. hraniní strom. Hraniní stromy se vždy
sázely na místa potkávání historických cest, tam kde
sousedily hranice katastr, lesnických pozemk,
vlastnických držav a podobn. Obvod kmene tohoto
památného dubu mený ve výšce 130 cm nad zemí je
455 cm. Výška stromu pesahuje 20 m a prmr koruny
iní pibližn 18 m. Dub je ve velmi dobrém zdravotním
stavu beze známek snížení vitality i stability a
nenachází se na nm ani žádné známky napadení
devokaznými organismy. Z toho dvodu lze doufat, že
dub využije všechny jemu geneticky dané schopnosti a
bude loukám a pastvinám u Vtrova dominovat ješt
nkolik stovek let a udivovat svou majestátností mnoho
dalších generací.
foto: T. Korytá
23
UPOLÍN 12/2010
Seriály
Povedené stavby (11)
DETAILY DOTVÁEJÍ DM
Jana Mejzrová
Akoli se ešení podrobností jako oken, viký,
devných obklad nebo podezdívek neprojeví hned
na první pohled, na ten druhý si jich vtšina z nás
už všimne.
Vrame se tedy tentokrát od žhavé souasnosti
v minulém díle k tradici. I dnes se najdou investoi, kteí
chtjí stavt tradiní obytné domy, a to vetn stavebních
podrobností.
Dležitým detailem jsou okna. Jejich velikost, tvar a
lenní spoluutváejí fasádu stavby. Tradinímu
obytnému domu v Jizerských horách sluší okna obdélná
na výšku, velikosti a potem pimená hmot domu
(není nutné používat malinká okénka starých chalup),
Dokonalá tradiní kompozice oken v hlavní štítové stn ti vtší okna v pízemí, dv menší v podkroví a jedno
vtrací okénko na pd v osov soumrném uspoádání.
Vikýe jsou svojí velikostí, tvarem a proporcemi
pizpsobeny tvaru a hmot stechy.
s pomrem šíky k výšce pibližn 2:3, s lenním
do kíže (horní kídlo zhruba poloviní výšky
v porovnání s dolním).
Podobn jako okna pro fasádu jsou podstatné vikýe
pro stechu. Jejich velikost, tvar a pomr vi hmot
stechy by mly být harmonicky vyvážené.
K jizerskohorskému domu se hodí sedlové vikýe, a to
bu jeden vtší umístný na sted nebo dva až ti menší,
pípadn jejich vhodná kombinace.
Sklon stech by se ml blížit 45°, elní stn sluší
klasický devný obklad.
Tm, kdo chtjí stavt skuten tradin, se dobrý
píklad, jako je tento, urit bude hodit.
Okno je špaletové, s vnjším kídlem otvíraným ven.
V pízemní zdné stn je osazeno tém do jejího líce,
pomry stran i lenní jsou velmi slušivé. Na pkné
emeslné práci jsou zajímavé jemn profilované rámy,
historizující kování a zdný parapet.
Vtší viký je emesln pkn zpracován vetn oken a
odevení.
foto: J. Mejzrová
UPOLÍN 12/2010
24
Seriály
Nepovedené stavby (3)
JAK LZE NEVHODNÝM ZPSOBEM ROZŠÍIT OBJEKT
Irena eská
Pohled na pístavbu zádveí k pvodn obdélnému
pdorysu. Plochostechá pístavba pedstupuje ped
pdorys pvodního objektu a svým umístním pod rameno
sedlové stechy musí v zimním období tvoit problém se
shromažováním snhu.
Na tomto obrázku je vidt, jakým nevhodným zpsobem jsou
ešeny pístavby a stavební úpravy tradiní jizerskohorské
stavby.
foto: I. eská
Správa CHKO se poslední dobou stále více potýká s pístavbami, a to nejen ke starým, ale i k novým objektm. Pestože
jsou investoi již pi konzultacích upozor
ováni na to, že je nutné myslet na parkování a zádveí, vtšina to z finanních
dvod neeší. Již v prbhu prvního zimního období bydlení v novém objektu se pak ukáže, že kryté stání a studené
zádveí jsou ve zdejší oblasti nezbytností. V tuto chvíli nastává otázka, jakým zpsobem si s tímto problémem co
nejvhodnji poradit.
Následující ukázky opravdu nejsou vhodným píkladem ešení otázek parkování, sklad a zádveí. Tyto pístavby jsou
pevážn ešeny místn netradiním zpsobem, a to „pilepením“ pultové stechy ke štítové stn.
Další z nevhodn ešených pístaveb,
za úelem rozšíení skladových prostor.
Detailní pohled na nevhodn zvolené
ešení odstavné plochy s úložištm
deva.
Pístavba ke štítové stn a souasn
prodloužení jednoho ramene sedlové
stechy.
foto: I. eská
Tip na výlet (13)
KARLOVSKÉ BUINY
Jií Hušek
V pozvánkách na výlety do pozoruhodných míst v našem
okolí jsme se dosud zabývali Jizerskými horami. as na
zmnu nazrál nikoli proto, že by jizerské pírodní
skvosty „došly“, ale pedevším z toho dvodu, že místní
píslušnost našeho libereckého pracovišt se významn
rozšíila a i zábr Upolínu tedy logicky roste. Po slouení
25
Správy CHKO Jizerské hory a Krajského stediska
AOPK R se naše psobišt rozrostlo o podstatnou ást
libereckého kraje a i na toto území vás chceme zvát
k návštv pírody, za poznáním a zážitky. Dnes budou
cílem návštvy Karlovské buiny.
Zatímco na jizerských hebenech a svazích se v asném
UPOLÍN 12/2010
Seriály
jaru ješt roztáí lyžaský koloto, zaínají buiny na
ještdském hbetu ožívat zelení a záplavou kvt. Pestrý
a bohatý les Karlovských buin je chránn již od roku
1972 a dnes je národní pírodní rezervací. Najdeme ji
západn od Liberce, mezi Karlovem a Kryštofovým
Údolím
na
svazích
Kryštofových
hbet.
tyicetihektarový listnatý les nápadn vystupuje
z okolních druhotných a chudých smrin a je zde pravým
ostrovem zachovalé pírody. Zimní še buk, jarní svží
zele
nebo podzimní pastelová paleta barev kontrastuje
s okolím a buiny jsou pi troše pozornosti dobe
viditelné i ze vzdálených tvrtí Liberce.
se známjšími Jizerskohorskými buinami v rozloze,
rozmanitostí života je však dozajista pedí. Ne všichni
živoichové ovšem žijí se zdejším lesem v rovnováze.
Trvale pemnožená spárkatá zv, vetn muflon,
pro kterou jsou šavnaté buiny prosteným stolem,
prakticky znemož
uje pirozený vývoj rezervace, vypásá
byliny a likviduje semenáky listnatých devin.
Karlovské buiny jsou pro návštvníky velmi dobe
dostupné. Ideálním východiskem je železniní zastávka
Karlov pod Ještdem na trati Liberec - eská Lípa.
Odtud dojdeme na okraj rezervace bhem nkolika
minut. Pestože národní pírodní rezervace je podle
zákona pístupná pouze po znaených cestách, není
návštvník o nic ochuzen. Turistická znaka prochází
pímo rezervací, široké a pohodlné cesty nás vedou i po
jejích okrajích a nabízejí dostatené výhledy. Pro
milovníky geocachingu, oblíbeného hledání „pokladu“
podle družicové GPS navigace, je zde zízena velmi
zdailá trasa a bhem hledání se dovdí mnoho dalších
zajímavých informací o zdejším území. Železniní tra
prochází tunelem pímo pod rezervací a její smr
mžeme sledovat i pi našem výletu. Lesy se stopami po
nkdejší dlní innosti dojdeme až do Kryštofova Údolí,
malebné obce s pozoruhodnými památkami lidové
architektury, vesnickým orlojem, muzeem betlém nebo
s technickou památkou velkého viaduktu u Noviny.
Údolí potoka Rokytky, které je chránno jako evropsky
významná lokalita soustavy Natura 2000, nás mezi
porosty medvdího esneku dovede až k zátoin eky
Nisy pod stedovkou zíceninou hradu Hamrštejna
ve stejnojmenné pírodní rezervaci.
Pší turista i cyklista si tak v tsné blízkosti krajského
msta a v relativním klidu rozhodn pijde na své.
foto: J. ejka
Pírodní bohatství rezervace záleží z velké ásti
na píznivém geologickém podloží. Živinami bohaté
pdy vznikly na zdejších krystalických bidlicích a
pedevším na vápencích a dolomitech. V blízkém okolí
mžeme ostatn najít i velmi zajímavé krasové jevy
vetn puklinových propastí, jeskyní s krápníkovou
výzdobou nebo pnovcový pramen. Jaro zde nastupuje
rychle. Pod zdejšími buky, javory nebo jasany se rozlijí
zelené a pestrobarevné koberce hajních bylin - bažanky,
bílé i žluté sasanky, dymnivky, plicníky nebo kyelnice.
Objevují se toulce áron, kvty lilií, okrotic nebo
kruštík. Pestrosti zdejšího rostlinstva odpovídá
i bohatství živoišných druh, pedevším pak
bezobratlých. Karlovské buiny obtížn snesou srovnání
UPOLÍN 12/2010
zdroj: www.mapy.cz
26
Seriály
Zeleným pohledem (10)
LIBEREC
Jana Mejzrová
Výhled od krásnostudánecké aleje na pedhí Jizerských hor na okrajích Liberce
foto: J. Mejzrová
Na území krajského msta Liberec zasahuje
CHKO Jizerské hory jen svým jižním okrajem (1460 ha).
Bývalé obce, dnes mstské ásti a zárove
katastrální
území Krásná Studánka, Kateinky, Radice, Rudolfov a
Starý Harcov stoupají do jižních svah hor. V CHKO tak
leží jen malá ást zastavného území, ale podstatný díl
krajinásky a pírodn hodnotné nelesní krajiny a lesních
porost navazujících na souvislé lesy centrální ásti hor.
Na severu sousedí s Mníškem, na východ
s Bedichovem a Janovem nad Nisou, na jihovýchod
s Jabloncem nad Nisou.
Liberecká kotlina byla osídlována postupn od
14. století. Nejstarší obcí na území CHKO JH je Krásná
Studánka, zmi
ovaná již v roce 1381, která pedstavuje
typickou lánovou ves založenou na obou bezích
místního potoka. V roce 1444 uvádné Radice stoupají
od Radického potoka až do západních svah Draího
kamene. Starý Harcov, o nmž je první zmínka z roku
1522, je lánovou vsí v niv Harcovského potoka.
Textilácké Kateinky založila v roce 1609 Kateina
z Redernu na jižních stráních Draího kamene a horská
ves Rudolfov byla osídlena v roce 1657 takka násiln
poruníky nezletilých Clam-Gallas. Pro ásti katastr
tchto obcí patících do CHKO Jizerské hory, jsou
charakteristické smíšené a listnaté lesy na hebenech a
svazích spadajících k Liberecké kotlin, pecházející
místy do druhotných smrin, podhorská zemdlská
krajina s loukami, nelesní zelení a pevahou rozptýlené
zástavby.
Katastry jsou položeny na jižních výbžcích Jizerských
hor s Javorovým (723 m), Jílovým (634 m) a Klášterním
vrchem (654 m). Nejvyššího bodu, necelých 800 m n. m.
ale dosahuje území poblíž Malinového vrchu
ve Vysokém hebenu, nejníže leží erná Nisa
v Kateinkách (382 m n. m.)
Geologicky území potvrzuje píslušnost ke krkonošskojizerskému žulovému plutonu - hluboká údolí
vyhloubená v tvrdé liberecké žule na liniích starých
puklin ve smrech JV-SZ a SV-JZ oddlují hebínky a
vrchy s mnoha skalními formacemi, ne sice tak známými
jako ty na severních svazích hor, pesto však velice
psobivými v prostedí zdejších bukových les,
píkladem mže být Martinská stna s vyhlídkou.
Dopl
ují je menší skalky, skalní výchozy a balvany,
v minulosti asto rozebírané na místní stavby. Kvalitu
zdejší žuly potvrzuje existence ruprechtických lom
nedaleko za hranicí CHKO.
27
Kateinské buiny
foto: J. Mejzrová
UPOLÍN 12/2010
Seriály
Vody Jizerských hor stékají ernou Nisou z centrální
ásti od Olivetské hory, drobnjší potoky (Radický,
Kateinský, Rudolfovský, Harcovský, Kemenný, Jílový,
Lukášovský) pramení na okraji hor a mimo sídla proudí
v pirozených korytech s balvany a malými peejemi.
Na území CHKO tady nenajdeme vtší vodní plochy,
nejzajímavjší je historické energetické využití velkého
spádu bystinného toku erné Nisy v Kateinském údolí
s nkolika obnovenými malými vodními elektrárnami.
Na katastrech msta Liberce jsou zastoupeny ti ze ty
zón odstup
ované ochrany pírody CHKO Jizerské hory.
Dva vtší lesní komplexy - kateinské a harcovské
buiny jsou zaazeny do 2. zóny, ostatní lesy a nelesní
krajina s rozptýlenou zástavbou do 3. zóny a souvisle
zastavné ásti do 4. zóny CHKO.
Akoliv na území Liberce nezasahují ty pírodn
nejcennjší partie Jizerských hor, lze i tady, ve 2. zón a
zárove
v regionálních biocentrech, nalézt lesy s pírod
blízkou skladbou devin, zejména bukových porost
na strmých balvanitých svazích. Louky a pastviny
v Krásné Studánce a Radicích si dosud uchovaly
druhovou pestrost, a už jako mezofilní ovsíkové louky
nebo vlhké pcháové louky a nebo vlhká tužebníková
lada v mlkých nivách drobných potok. Nkteré z nich
hostí zvlášt chránné druhy rostlin jako prstnatce
májové, vemeníky zelenavé, pípadn vzácnou vrbu
plazivou.
Nenajdeme tady maloplošná chránná území (národní
pírodní rezervace, pírodní rezervace, národní pírodní
památky, pírodní památky) ani naturová území evropsky významné lokality a ptaí oblast.
V kateinských a harcovských buinách jsou vymezena
regionální biocentra, propojená biokoridory v systému
nadregionálního i regionálního systému ekologické
stability.
Zástavba je v katastrech zasahujících do CHKO
v souasné dob rozmanitá, od souvislého kobercového
zastavní v Harcov pes údolní souvislou pásovou
zástavbu pi Harcovském potoce a v Rudolfov
po skupiny staveb a samoty rozptýlené v krajin
v Radicích a Krásné Studánce. Tradiní lidová
architektura se dochovala pouze v jednotlivých
pípadech, nejvíce v Rudolfov, mén pak v Harcov a
vyšších polohách Radic a Kateinek. Pkným
propojením historie a souasnosti je opravená Petrova
kaplika v Radicích. Z hlediska stavebního vývoje nelze
pominout unikátní kateinské údolí, v 19. století
historického intenzívn využité pro textilní výrobu a s ní
spojený originální systém využití vodní energie
soustavou kanál, náhon, stavidel, vodních nádrží. Vše
dopl
ovaly továrnické vily s upravenými zahradami,
dnes bohužel zchátralé, pípadn zdemolované.
Krajinásky nejhezí jsou jist partie Krásné Studánky
za tratí pecházející do lenitého terénu Radic
s potky, mokady a lesními remízy. V Liberci již
ojedinlé jsou dálkové výhledy na celé msto s
Ještdským hebenem v pozadí z aleje lemující silnici
I/14 v Krásné Studánce.
Zdná chalupa typická pro venkovskou zástavbu v okolí Liberce
foto: J. Mejzrová
Pedstavujeme spolupracující nevládní neziskové organizace
JUNIOR RANGER PROJECT V JIZERSKÝCH HORÁCH
Tomáš Klimovi
Projekt výchovy mladých strážc – „Junior Ranger
Project“ – je uren mladým lidem ve vku 14 až 18 let.
Jedná se o pilotní projekt realizovaný od roku 2002
mezinárodní
organizací
Europarc
Federation,
která zastešuje chránná území z celé Evropy a jejímž
lenem je i AOPK R. Sí mladých strážc je tak
tvoena skupinami z Nmecka, Velké Británie,
Slovenska, Slovinska, Rumunska, Itálie, Finska i
Estonska. V R psobí kolektivy mladých strážc
v Krkonošském národním parku, NP Šumava a v CHKO
Jizerské hory.
V Jizerských horách je projekt realizován od roku 2007
jako první v podmínkách CHKO, tj. mimo národní park.
UPOLÍN 12/2010
Z
tohoto
dvodu
probíhá
pod
hlavikou
36/02 ZO eského svazu ochránc pírody v úzké
spolupráci se Správou CHKO Jizerské hory. Pitom
navazuje na dlouholetou tradici výchovy mladých
ochránc pírody zapoatou již v roce 1972 vznikem
oddílu Mladí ochránci Jizerských hor.
Základní myšlenkou projektu je prezentovat vhodnou
formou práci strážc pírody a Správy CHKO a vychovat
tak nové zájemce o práci ve stráži pírody. Zapojení lidé
budou schopni po absolvování programu pozitivn
ovliv
ovat prostednictvím svých vrstevník a rodin
mínní místních obyvatel, jejich vnímání chránných
území jako celku, vliv na rozvoj krajiny a její šetrné
28
obhospodaování a budou úspšn tato území
obhajovat.
Mladí strážci se scházejí jednou za ti týdny v klubovn
SOP v objektu bývalé lesní správy v Liberci Kateinkách. Formou pednášek a besed s pracovníky
Správy CHKO a dalšími odborníky se seznamují
s pírodními pomry Jizerských hor, ale také
s problematikou jejich ochrany a jejím legislativním
rámcem.
foto: archív JR Project
foto: archív JR Project
Na víkendových akcích, které probíhají každý msíc,
si pak úastnící projektu prakticky procviují roli
strážce formou tzv. „JR Follow up“ aktivit, které byly
vypracovány a úspšn odzkoušeny s mladými strážci
v KRNAP. Jedná se nap. o nácvik komunikace
s návštvníky, zvládání konfliktních situací, nácvik
prezentací a pedávání informací. Dále pak asistují
pi výkonu strážní služby v horách nebo pomáhají
pi managementu zvlášt chránných území (nap.
pi výezech náletu, výsadb devin, kosení mokad
atd.) i monitoringu zvlášt chránných druh (tetívek
obecný, sýc rousný). Krom toho se uí také
dovednostem, které potebuje dobrý strážce pírody
pi výkonu své práce ovládat – nacviují si pobyt
v horské pírod, orientaci v zimním a letním terénu,
absolvují horolezecký výcvik, uí se poskytovat první
pomoc atd. K terénním aktivitám slouží mladým
strážcm základna na Teteví chat v Jizerských
horách, kterou si sami svépomocn udržují.
Vyvrcholením innosti je potom zimní a letní
ochranáský tábor na výše uvedené základn Teteví
chata. Bhem tchto dlouhodobjších akcí si mladí
strážci prohlubují získané znalosti a dovednosti,
pod dohledem se úastní strážní služby (zejména
dohledu nad neukáznnými borvkái), pomáhají pi
údržb rezervací v Jizerských horách, provádjí ištní
rybích pechod. Bhem letošního tábora mladí strážci
vnovali dva dny své dobrovolné práce též pomoci
povodní postiženému mstu Hejnice.
Nejlepší úastníci projektu jsou pak každoron vysíláni
na mezinárodní tábory mladých strážc, které se konají v
rzných chránných územích Evropy. Napíklad v
letošním ervenci se ti lenové zúastnili 9.
mezinárodního Junior Ranger tábora v Mendip Hills
AONB ve Velké Británii. Krom toho se konají i národní
setkání mladých strážc, z nichž poslední probhlo práv
na Teteví chat v Jizerských horách. Výchova mladých
strážc je podporována i Asociací strážc zvlášt
chránných území R a naši mladí strážci tak nap.
prezentovali v záí letošního roku svoji innost zástupcm
slovenských velkoplošných chránných území.
Na závr je teba podkovat všem pracovníkm Správy
CHKO Jizerské hory, kteí se podílejí na pednáškových
cyklech pro mladé strážce a pomáhají pi jejich terénních
aktivitách. Bez jejich pomoci by nebylo možné projekt
realizovat.
Naší snahou je získat strážce z celého chránného území
tak, aby byly rovnomrn pokryty Jizerské hory od
Frýdlantska po Tanvaldsko. Rádi tedy mezi sebou uvítáme
nové mladé zájemce o projekt Junior Ranger. Bližší
informace
jsou
na
webových
stránkách
www.mojh.sweb.cz.
foto: archív JR Project
Toto íslo informaního zpravodaje Správy CHKO Jizerské hory a Krajského stediska Liberec
bylo vydáno s finanní podporou Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor.
UPOLÍN - informaní zpravodaj Správy CHKO Jizerské hory a Krajského stediska Liberec. 11. roník, íslo 1, prosinec 2010. Povoleno Ministerstvem
kultury R pod evidenním íslem MK R E 11 944. Vydává a tiskne Správa CHKO Jizerské hory a Krajské stedisko Liberec, U Jezu 10, 460 01 Liberec 4,
tel.: 482 428 999, fax: 482 428 998, e-mail: [email protected] Odpovdný redaktor: Ing. Stanislav Budka. Náklad 200 ks výtisk. Neprodejné.
Download

Upolín - Nadace pro záchranu a obnovu Jizerských hor