Střední objem trombocytu (MPV – mean platelet volume) – léta známý i když doposud ne zcela
doceněný parametr krevního obrazu
Bulíková Alena
Přednosta: Prof. MUDr. M. Penka, CSc
Oddělení klinické hematologie
FN Brno, Jihlavská 20
Pojem do slovníku: MPV (střední objem trombocytů) je průměrná hodnota detekována různými
metodami na analyzátorech krevních elementů, která odráží velikost krevních destiček. Parametr je
přínosný pro diferenciální diagnostiku trombocytopenií a jeho vyšší hodnoty jsou asociovány
s trombotickou dispozicí.
Upoutávka:
Klinický význam velikosti trombocytů je znám 50 let. Přítomnost krevních destiček většího objemu je
spojována s výskytem „mladších“ trombocytů. Stanovení tohoto parametru dnes rutinně prováděné
hematologickými analyzátory je nápomocno v diferenciální diagnostice trombocytopenií. Nicméně se
ukazuje, že může být nezávislým prognostickým faktorem pro kardiovaskulární příhody a zřejmě i
přínosem pro diagnostiku žilního tromboembolizmu. Jistá variace MPV je podmíněna geneticky,
může být výrazem přítomnosti aktivovaných trombocytů, je však nutno počítat i s ovlivněním MPV
v průběhu analýzy. Chcete se dozvědět více?
Klíčová slova: střední objem trombocytu, aktivita trombocytu, klinický význam, molekulárněgenetické nálezy
Úvod
Vztah mezi velikostí trombocytů a jejich funkčních schopností ve vztahu k době jejich stáří byl popsán
před 50 lety (1). Na animálních modelech bylo později prokázáno, že nově vznikající trombocyty jsou
větší, nežli destičky původní populace (2). Že nejde o jednoduchou rovnici: mladší destička=větší
destička=více funkční destička je rovněž známo řadu let (3).
V současné době je stanovení střední velikosti trombocytu (MPV) rutinní záležitostí pro prakticky
všechny analyzátory krevních elementů. Ve srovnání s předchozími možnostmi analýzy jde většinou o
přímé měření, které je dostatečně standardizované a objektivní. U dříve používaných metod
stanovení nelze vyloučit klinicky významnou chybu měření. Jde o parametr, který je běžně udáván
v rámci vyšetření krevního obrazu a tudíž rutinně dostupný klinikům jako jedna z hodnot
laboratorního vyšetření. Otázkou však je, zda je tento parametr klinicky vnímán jako důležitý a zda
není přehlížen v rámci jeho potenciálu pro možnosti diferenciální diagnostiky a léčby. Toto sdělení si
klade za cíl upozornit na některé klinické asociace MPV a shrnout možnosti jeho využití.
MPV a trombocytopenie
Při náhle vznikajícím poklesu krevních destiček z periferní příčiny, tj. při jejich zvýšené potřebě
narůstá MPV velmi rychle; při závažné trombocytopenii i do 8 hodin (4). Tato skutečnost je řadu let
používána k diferenciální diagnostice konzumpčních trombocytopeníí, ke kterým patří například
imunitní trombocytopenie, v porovnání k poklesům trombocytů, které jsou zapříčiněny snížením
jejich produkce v kostní dřeni; zde k nejčastějším příčinám patří trombocytopenie navozená léky,
běžně například cytostatiky. Tyto poslední zmíněné stavy mají normální či snížený MPV a tento
parametr je přínosem k posouzení příčiny sníženého počtu destiček ve smyslu snížené produkce
(malý MPV) versus zvýšená spotřeba (velký MPV). Navíc lze dle MPV odhadnout i tendenci ke
krvácení. Trombocyty jsou potřebné nejen k vytvoření primární hemostatické zátky, ale poskytují své
povrchy pro tvorbu krevního koagula. Zde hraje nabídnutý povrch svou podstatnou roli. Z tohoto
důvodu lze předpokládat, že při srovnatelném počtu trombocytů jsou krvácivé projevy více vyjádřeny
u nemocných, jejichž MPV je nižší. Tyto skutečnosti jsou zohledňovány při indikaci substituční léčby
trombocytovými transfuzními přípravky. MPV je však hodnotou průměrnou, s čímž je nutno počítat u
stavů, které jsou provázeny výraznou anizocytózou trombocytů (viz Obrázek č. 1).
Velkým přínosem bylo zavedení dělení podle MPV u vrozených trombocytopenií. Pak je možné tyto
vzácné stavy rozdělit podle MPV na menší skupiny, což zřetelným způsobem zjednodušuje
diferenciální diagnostiku těchto raritních onemocnění (4,5). Přehled přináší tabulka č. 1 (4). Příklad
morfologického nálezu u Mayovy-Hegglinovy anomálie viz obrázek č. 2 a 3.
Obrázek č. 2
Obrázek č. 3
Tab. č. 1. Klasifikace vrozených trombocytopenií podle MPV (podle 4)
MPV < 7 fl
Wiskottův-Aldrichův
syndrom
X-vázaná trombocytopenie
MPV 7-11 fl
Familiární destičková choroba
MPV > 11fl
Mayova-Hegglinova anomálie
Fechtnerův syndrom
Epsteinův syndrom
Chromozom 10/THC2
Sebastienův syndrom
Středozemní trombocytopenie
Kongenitální amegakaryotická Bernardův-Soulierův syndrom
trombocytopenie
Di-Georgův syndrom
GATA1 mutace
Syndrom šedých destiček
Trombocytopenie
s absencí Parisova-Trousseaova
radia
trombytopenie/Jacobsenův
syndrom
MPV a tepenná trombóza
Pacienti s akutním koronárním syndromem mají větší MPV (6), jak prokázal Lippi et al na 2304
nemocných vyšetřených pro bolesti na hrudi. Zvýšené MPV se prokázalo jako silný nezávislý negativní
prediktor dlouhodobého přežívání pacientů, kteří se podrobili perkutánní koronární intervenci (7).
Meta-analýza MPV jako prediktoru kardiovaskulárního rizika byla provedana Chu et al (8). Tato
prokázala, že u akutního infarktu myokardu je MPV zvýšeno, že zvýšené hodnoty MPV navyšují riziko
úmrtí i re-stenózy. Tím byl zdůrazněn klinický význam tohoto parametru.
MPV a žilní tromboembolizmus
Velká prospektivní Tromsø studie zahrnující 25923 sledovaných osob po dobu 13 let zjistila, že MPV
9,5fl a více je spojen s 1,3-násobným rizikem žilního tromboembolizmu resp. 1,5-násobným v případě
neprovokované příhody (9). Menší retrospektivní studie taktéž potvrzovala, že osoby vyšetřované pro
podezření na hlubokou žilní trombózu, měly významně větší MPV v případech, kdy se tato potvrdila
ve srovnání s nemocnými bez průkazu žilního tromboembolizmu (10). Větší MPV přitom navyšovalo
specificitu vyšetření D-dimerů z 32,7 na 59,2%.
MPV a genetická asociace
V poslední době se objevují nové poznatky o genetické podmíněnosti MPV i u nemocných
s normálním počtem trombocytů. Tyto se zdají být zodpovědné za jistou část variace tohoto
parametru (11,12) a jsou předpokládány i funkční konsekvence. Každopádně se zde otevírá široké
pole pro další výzkum a to nejen s významem klinickým ale i teoretickým, protože se zdá, že řada
takto popsaných kandidátních genů může mít význam pro regulaci krvetvorby včetně tvorby
trombocytů (13, 14).
MPV a laboratorní ovlivnění
Přínos MPV jako užitečného prediktivního markeru je však nutno vnímat v souvislosti s jistými
technologickými limitacemi a variacemi měření (15). V této souvislosti je nutno upozornit na
skutečnost, že jde o parametr, který je ovlivněn použitým způsobem měření a může se také lišit dle
typu hematologického analyzátoru (některé přístroje udávají hodnotu přímým stanovením
z impedancí definované křivky distribuce velikosti trombocytů, jiné nepřímým výpočtem z hodnoty
počtu trombocytů a stanovení trombocytokritu). Parametr je také závislý na použitém protisrážlivém
roztoku a času, který uplyne mezi odběrem a vlastní analýzou vzorku (klasický odběr do K3EDTA má
za následek, že se po uplynutí 2-hodinového intervalu trombocyty „smršťují“ a tím je stanovení MPV
ovlivněno). Z tohoto pohledu je vhodnější, aby každá laboratoř, která tyto analýzy provádí a chce své
výsledky dále klinicky interpretovat, měla pro tento typ vyšetření nastavená jednoznačná pravidla,
protože standardizace v této oblasti bohužel ještě chybí (15, 16).
Literatura:
1. Detwiler, TC; Odell TT Jr; McDonald TP. Platelet size, ATP content and clot reaction in relation to platelet age.
Am J Physiol 1962; 203: 107-110
2. Kraytman M. Platelet size in thrombocytopenias and thrombocytosis of various origin. Blood 1973; 41: 587597
3. Thompson CB, Jakubowski JA, Quinn PG, et al. Platelet size and age determine platelet function
independently. Blood 1984; 63: 1372-1375
4. Corash L, Chen HZ, Levin J, et al. Regulation of thrombopoiesis: effects of the degree of thrombocytopenia on
megakaryocyte ploidy and platelet volume. Blood 1987; 70: 177-185
5. Drachman JG. Inherited thrombocytopenia: when a low platelet cound does not mean ITP. Blood 2004; 103:
390-398
5. Smejkal P. Diagnostika hereditárních makrotrombocytopenií. CEVA (online) 23.8.2011, poslední aktualizace
23.8.2011(cit. 15.8.2012).
Dostupný z WWW.ceva-edu.cz/mod/forum/discuss.php?d=472.
6. Lippi G, Filippozzi L, Salvagno GL, et al. Increased mean platelet volume in patients with acute coronary
syndrome. Arch Pathol Lab Med 2009; 133: 1441-1443
7. Goncalves SC, Labinaz M, Le May M, et al. Usefulness of mean platelet volume as a biomarker for long-term
outcomes after percuatneous coronary intervention. Am J Cardiol 2011; 107: 204-209
8. Chu SG, Becker RC, Berger PB, et al. Mean platelet volume as a predictor of cardiovascular sisk: a systematic
review and meta-analysis. J Thromb Haemost 2010: 8: 148-156
9. Braekkan SK, Mathiesen EB, Njolstad I, et al. Mean platelet volume is a risk factor for venous
thromboembolism. The Tromsø study. J Thromb Haemost 2010; 8: 157-162
10. Canan A, Halicioglu SS, Gürel S. Mean platelet volume and D-dimer in patients with suspected deep venous
thrombosis. J Thromb Thrombolysis 2012. 34: 283-287
11. Meisinger CH, Prokisch H, Gieger CH, et al. A genome-wide assotiation study identifies three loci associated
with mean platelet volume. Am J Hum Gen 2009 84: 66-71
12. Soranco N, Rendon A, Gieger CH, et al. A novel variant on chromosome 7q22,3 associated with mean
platelet volume, counts, and function. Blood 2009; 113: 3831-3837
13. Kunicki TJ, Nugent DJ. The genetics of normal platelet reactivity. Blood 2010; 116: 2627-2634
14. Johnson AD. The genetics of common variation affecting platelet development, function adn
pharmaceutical targeting. J Thromb Haemost 2011; 116 (Suppl 1): 246-257
15. Machin SJ, Briggs C. Mean platelet volume: a quick, easy determinant of thrombotic risk. J Thromb Haemost
2010; 8: 146-147
16. Varol E. The diagnostic value of MPV and DD for acute DVT. J Thromb Thrombolysis 2012; 34: 288
Download

Střední objem trombocytu (MPV – mean platelet volume) – léta