Publikace je zpracována v rámci projektu EVVO „Udržitelný rozvoj
a environmentální výchova ve vzdělávání pedagogických pracovníků“,
registrační číslo projektu CZ.1.07/1.3.00/14.0075
Lubomír PÁNA, Klaudia POSPÍŠILOVÁ
Globální souvislosti,
problémy a výchova
České Budějovice
2012
Vzor citace: PÁNA, L., POSPÍŠILOVÁ, K. Globální souvislosti,
problémy a výchova. České Budějovice: Vysoká škola evropských
a regionálních studií, 2012, 148 s.
ISBN 978-80-87472-17-0.
Anotace:
Globalizace je komplikovaným fenoménem současného světa. Je každodenní součástí života člověka kdekoliv na světě, ve více nebo méně
manifestované podobě. Na orientaci v globálních souvislostech a problémech je orientovaná i globální výchova, která výše zmíněné požadavky na člověka reflektuje a hledá formy a metody zprostředkovávání
světa tak, aby utvářela osobnost člověka žádoucím způsobem.
Stručný přehled globálních souvislostí a globálních problémů, který si
nečiní nároky na úplnost vzhledem k šíři problematiky, kterou globalizovaný svět v sobě skrývá, může posloužit jako inspirace pro vlastní
pedagogickou práci.
Ediční rada VŠERS:
Ing. Jiří Dušek, Ph.D.; PhDr. Jan Gregor, Ph.D.; prof. JUDr. Vilém
Kahoun, Ph.D.; Mgr. Magdalena Malechová, Ph.D.; doc. Karol Murdza, PhD.; doc. Dr. Mgr. Lubomír Pána, Ph.D. (předseda); doc. Ing.
Oldřich Pekárek, CSc.; JUDr. Bohuslav Petr, Ph.D.; doc. Ing. Ladislav
Skořepa, Ph.D.; prof. PaedDr. Gabriel Švejda, CSc., dr. h. c.
GLOBÁLNÍ SOUVISLOSTI, PROBLÉMY A VÝCHOVA
© doc. Dr. Mgr. Lubomír Pána, Ph.D., Mgr. Klaudia Pospíšilová
Garanti projektu: doc. Ing. Marie Hesková, CSc.
doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc.
Vydavatel:
Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s.
Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, www.vsers.cz
ISBN 978-80-87472-17-0
POUŽÍVANÉ SYMBOLY
Začátek kapitoly
Výklad dílčího pojmu
Shrnutí kapitoly
Nejdůležitější pojmy
Informace o problému
Zastavení, konec bloku nebo kapitoly
Studijní povinná literatura
Kontrolní otázky a testy
OBSAH
Předmluva
Úvod
1 Globální souvislosti
1.1 Co je globalizace
1.2 Krátká exkurze do historie globalizace
1.3 Klady a zápory globalizace
1.4 Globální souvislosti
1.4.1 Souvislosti biologické (klima, voda,
biodiverzita, suroviny)
1.4.2 Souvislosti ekonomické a politické
1.4.3 Souvislosti vědy a rozvoje technologií
1.4.4 Souvislosti mediální
1.4.5 Souvislosti sociální
1.4.6 Perspektivy globálního světa, život trvale udržitelný
1.5 Shrnutí
2 Globální problémy
2.1 Několik pohledů na globální problémy
2.2 Globální problémy v rovině ekologické
2.2.1 Klimatické změny
2.2.2 Změny v hydrosféře
2.2.3 Degradace obnovitelných a neobnovitelných zdrojů
2.2.4 Znečišťování obnovitelných zdrojů a zacházení
s odpady
2.3 Globální problémy v rovině sociální
2.3.1 Demografický růst
2.3.2 Chudoba - prohlubující se propast mezi bohatými
a chudými
2.3.3 Migrace
2.3.4 Zdravotní stav lidstva
2.3.5 Analfabetizmus a nedostatek vzdělávacích
příležitostí
2.3.6 Bezpečnostní hrozby
2.4 Shrnutí
7
9
11
11
13
19
22
29
31
33
38
40
45
47
48
48
52
53
57
65
70
71
74
78
82
84
88
92
96
3 Globální výchova
3.1 Globální výchova - výchova k souvislostem
3.2 Žák a učitel v pojetí globální výchovy
3.3 Některá témata globální výchovy
3.4 Mikrosvět člověka a jeho místo v makrosvětě
3.5 Globální environmentální výchova
3.6 Výchova multikulturní, interkulturní
3.7 Inspirace pro praxi
A1 Neobvyklé perspektivy
A2 Zrcadlová stezka
A3 Pitná voda z lesa
A4 Můj obraz půdy
A5 Klima v tísni
A6 Klimatické změny - výzva ke skromnosti nebo
globální katastrofa?
A7 Máme to, co chceme?
A8 Mobilem propojeni
A9 Globální vesnice
A10 Globální - lokální
A11 Ekostopy jednotlivých zemí a globální souvislosti
A12 Bohoušovy džíny
3.8 Případové studie pro výuku
97
97
100
102
106
108
110
113
113
115
116
116
117
119
121
123
124
127
129
130
133
Závěr
Seznam zdrojů
135
137
Předmluva
Naše publikace „Globální souvislosti, problémy a výchova“ je
součástí projektu „Udržitelný rozvoj a environmentální výchova ve
vzdělávání pedagogických pracovníků“.
Projekt vychází z §9 odst.1 vyhl. 317/2005 Sb. o dalším vzdělávání
pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému
pedagogických pracovníků a z potřeb základních i středních škol
a školských zařízení. Je určen pro koordinátory environmentální výchovy a vzdělávání (EVVO) Jihočeského, Středočeského, Plzeňského
kraje a kraje Vysočina, kteří již tuto činnost vykonávají, či se na ni
připravují. Klade si za cíl zvýšit jejich kvalifikaci, vybavit je vhodnými
kompetencemi. V uvedených krajích vznikla střediska pro environmentální vzdělávání, výchovu a poradenskou činnost, na něž se mohou
koordinátoři EVVO i ostatní pracovníci škol obracet při začlenění
environmentálního vzdělávání do školních vzdělávacích programů
a při jejich realizaci.
V rámci své ediční činnosti vydává Vysoká škola evropských
a regionálních studií 16 publikací, z nichž některé budou vydány jako
studijní texty (opory) nebo monografie. Zvolená forma publikace
odpovídá obsahu, který bude využíván spíše k praktickým účelům
(studijní text), anebo k seznámení s teorií (monografie). V našem případě jsme zvolili formu studijního odborného textu. Každá publikace
řeší a popisuje svoji problematiku a zároveň se obsahově prolíná
a doplňuje s ostatními. Jsou to: Domácí ekologie a životní cyklus
výrobku, odpadové hospodářství; Environmentální výchova v České
republice a v EU; Environmentální výchova v terénu; Environmentální
politika; Ekologická etika; Ekologizace provozu školy; Financování
EVVO v ČR; Metodologie EVVO; Role a funkce koordinátora EVVO;
Principy udržitelného rozvoje; Práce se skupinou, programy a nabídka Střediska ekologické výchovy; Systém EVVO v ČR, Školní
projekty v EVVO, EVVO a praxe; Vývoj vztahu člověka a přírody/krajiny; Zdravá města a místní Agenda 21; Životní prostředí v České republice a regionu.
Naše publikace napomůže naplnit hlavní cíl projektu, tj. zvýšit
kvalifikaci a vybavit vhodnými kompetencemi nejen pedagogy, kteří
na základních a středních školách a ve školských zařízeních vykonávají roli koordinátora EVVO, případně, kteří se na tuto funkci připravují, ale i dalších zájemců o environmentální problematiku.
Pro vydání publikace je významným faktorem nejen samotná
7
realizace zmíněného projektu, ale také partneři projektu. Například
Ústav pro hospodářskou úpravu lesa Brandýs nad Labem, jehož jedním z bodů činnosti je „Poradenská, metodická a osvětová činnost“,
zajišťuje lesní pedagogiku pro různé cílové skupiny, z nichž nejčastější jsou školy.
Biskupské gymnázium J. N. Neumanna v Českých Budějovicích
si velmi dobře uvědomuje potřebu společenské a ekologické zodpovědnosti, což se snaží dlouhodobě promítat do svých vzdělávacích
programů. Stěžejními oblastmi aktivit gymnázia je vzdělávání dětí
a mládeže s cílem, aby absolvent školy měl široký vzdělanostní rozhled, slušnou sumu vědomostí a uměl vyhledávat, třídit, využívat
a aplikovat získané informace.
Lesy České republiky, s. p. mají dlouholeté zkušenosti v oblasti
environmentálni osvěty. Podpora vzdělávání je jednou z priorit v politice komunikace s veřejností a společenské odpovědnosti firmy.
Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava,
Národní park Šumava chrání typické ekosystémy středoevropské
horské krajiny, zejména lesy, ledovcová jezera, rašeliniště a horské
louky, včetně všech jejich vývojových stádií. Zajišťuje ochranu přirozených přírodních procesů v souladu s celosvětovým posláním
národních parků, a zároveň poskytuje dostatek prostoru pro aktivní
ochranu druhové a genetické rozmanitosti. Pro zajištění environmentální výchovy pracují tři střediska ve Vimperku, v Kašperských Horách a ve Stožci. Národní park a chráněná krajinná oblast Šumava
v nich připravila pro děti a mládeže výukové programy. Jejich stěžejní
část však probíhá přímo v přírodě.
Děkujeme za podporu při psaní publikace vedení vysoké školy,
manažerce projektu a odborným garantkám projektu za inspirativní
náměty a připomínky, které jsme dle našich možností do textu zapracovali. V neposlední řadě děkujeme Janě Píchové za pomoc při
technicko-organizačním zpracování našich myšlenek.
8
Úvod
Globální svět – sousloví často užívané v různých souvislostech.
Nejčastěji je uváděna charakteristika prostřednictvím hospodářské
a mediální propojenosti světa. Na první pohled se jeví globální svět
jako nový fenomén, nutno však podotknout, že proces propojování
světa začal již před mnoha staletími. Rozvoj výroby a obchodu, později průmyslová revoluce daly základ postupnému propojování světa
na různých úrovních.
Po první světové válce vzniká Společnost národů, po druhé světové válce se transformuje na Organizaci spojených národů a vznikají
další mezinárodní organizace, jež si kladou za úkol hlídat a regulovat
některé procesy probíhající na nadnárodní úrovni. Vznik organizací,
zejména těch, které působí v měřítku širším, než regionálním či národním ovlivňuje globalizační procesy. Z toho lze vyvodit poznatek,
že nositeli globalizace mimo jiné jsou nadnárodní výrobní a obchodní
společnosti a mezinárodní organizace.
Globalizace začíná být významným tématem ve druhé polovině
20. století. Zejména pak poslední třetina století se nese ve znamení
mnohého úsilí o usměrňování globálních procesů. Více je vnímáno
ohrožení, jež plyne z lidské činnosti vztahující se k devastaci přírody,
sílí celosvětové úsilí o zpomalení nevratných změn v přírodě a hledání možností nápravy.
Současný globalizovaný svět je rovněž mnohovrstevnatý systém
mezilidských vztahů, založených na různorodých kritériích, který žije
dynamickým životem. Zcela nepochybně ovlivňuje život člověka jako
jedince, člena nějaké skupiny, komunity, či součást společnosti.
V souvislosti se životem na planetě, s propojeností biosociálního prostředí lidské existence vyvstává celá řada témat, jež přibližují
souvislosti globalizovaného světa, jako i mnoho problémů, vyžadujících pozornost a celosvětové úsilí při hledání řešení.
Vzhledem k šíři problematiky globalizovaného světa nelze v této
publikaci podat úplný výčet všech témat, vztahujících se ke globalizaci, a proto si tento studijní text klade za cíl přiblížit všem čtenářům
(nejen koordinátorům environmentální výchovy na školách) alespoň
některá témata globálních souvislostí, globálních problémů v návaznosti na globální výchovu a inspirovat tím jejich implementaci do
běžné výuky.
Text je možné využívat jako studijní pomůcku a inspirační zdroj
pro aplikaci témat jednotlivých prvků globální výchovy v běžném
9
vzdělávacím prostředí základních a středních škol. Dále mohou být
využívány v průřezových tématech, jakými jsou například: multikulturní výchova, mediální výchova, environmentální výchova, výchova
k myšlení v evropských a globálních souvislostech, dále v předmětech
občanská nauka, výchova ke zdraví, zeměpis, dějepis, pedagogika,
psychologie a dalších, dle úvahy a potřeby konkrétních školních
vzdělávacích programů.
V první kapitole, nesoucí název Globální souvislosti je čtenář
uveden do některých souvislostí procesu globalizace, které jsou zmíněny pro snazší uvedení do problematiky. V kapitole následující jsou
uváděny Globální problémy v základních souvislostech. Třetí kapitolou
je Globální výchova, pojednávající o možnostech uchopení otázek
globálního světa a jeho přenesení do vzdělávacího prostředí základních a středních škol.
Na začátku kapitol uvádíme klíčová slova a pojmy, kterými se
kapitola zabývá. Studijní text v dílčích kapitolách vždy obsahuje
shrnutí, otázky k zamyšlení, doplňkové studijní zdroje a užitečné odkazy na odbornou literaturu či internetové zdroje.
10
1 Globální souvislosti
Studijní cíle
Cílem kapitoly je seznámit čtenáře s pojmem globalizace a souvislostmi jak historickými, tak i přírodními a sociálními. Přiblížit výhody
a nevýhody procesu globalizace a poukázat na souvislosti globalizovaného světa, které ovlivňují člověka jako jedince i jako součást
společnosti.
Klíčová slova a pojmy
globalizace, globální souvislosti, environmentální souvislosti globálního světa, ekonomické a politické souvislosti globalizace, místo vědy,
technologií a médií v globálním světě, migrace, setkávání kultur, chudoba, život trvale udržitelný
1.1 Co je globalizace
Pojem globalizace v sobě zahrnuje složitý komplex jevů a procesů,
jejichž mnohoznačnost bývá interpretována z různých úhlů pohledu
(nejčastěji ekonomického, sociologického, psychologického, antropologického atd.). Pro snadnější uchopení pojmu se nabízí hned několik
charakteristik pojmu globalizace:
Suša (2006) popisuje globalizaci jako dlouhodobý historický
proces, ovlivňující propojenost světa v čím dál, větším měřítku, kde se
lidské společnosti stávají více navzájem závislé v různých oblastech.
Typická je propojenost sociálních vztahů na velké vzdálenosti v rozmanitých souvislostech.
Globalizace je proces integrace světa na více úrovních (sociálních,
politických, kulturních) – nejčastěji je zmiňována úroveň ekonomická.
V rámci ekonomických vztahů je zdůrazňována zejména přeshraniční
výměna zboží, na kterou je úzce navázána úloha komunikace probíhající prostřednictvím neustále se zdokonalujících komunikačních technologií. V důsledku globalizace se mění struktura obchodovaného
zboží a služeb, stejně jako jejich objem (Mezřický, 2006).
Globalizace … systém mezinárodních vztahů vyvolaných a souvisejících se založením Brettonwoodských institucí. … je tedy spjatá
s rozvojem světového obchodu, trhu, hospodářství a finančních systémů… jejím smyslem je předejít poruchám světového hospodářského
cyklu… Globalizace v této podobě rovněž vychází z myšlenky globální
sociální solidarity, z kolektivní solidarity, ze snahy zamezit vzniku
11
nepřekonatelných rozdílů, tenzí a konfliktů mezi světovým bohatstvím
a chudobou (Hybášková, 2006, s. 161).
Globalizace je historicky nevyhnutelný proces, kterému je zbytečné se bránit, především v souvislosti s tím, že tento proces je
v mnoha směrech žádoucí a má blahodárné účinky na většinu lidstva.
Ale jako každý společenský jev má i globalizace své stinné stránky,
svou odvrácenou tvář. Jednou z nich je to, že otvírá dveře do epochy,
ve které zcela reálně může převládat násilí a chaos. … Obrana proti
globálním hrozbám musí být také globální a musí se do ní zapojit
celá společnost. … Taková ochrana se musí stát součástí společenské
zodpovědnosti za vlastní činnost všech institucí (národních i mezinárodních), které působí v dnešním globálním světě (Chmelík, 2006,
s. 51).
Cílek (2010) spatřuje globalizaci jako proces výměny zboží,
přejímání organizačních rysů jiných území, duchovní výměnu a v neposlední řadě jako psychologickou potřebu člověka, jako součást mechanismu sociální evoluce. Ekonomický rozměr globalizace začal být
zdůrazňován až v minulosti nedávné.
Shrnutí
Globalizace je dlouhodobý proces propojování světa na úrovni
environmentální i sociální. Patrná je zejména v oblasti ekonomických
vztahů, výměny zboží, kulturního kapitálu, působení nadnárodních
a mezinárodních institucí, mediální a spirituální. Přirozenou součástí
globalizačních procesů jsou i změny v přírodním prostředí.
Některé jevy a změny, které s sebou globalizace přináší, jsou
přirozené a přínosné, jiné naopak mají řadu stinných stránek a neblahých dopadů na život člověka i planety.
Náměty k zamyšlení
Hledejte souvislosti mezi sítěmi propojujícími svět ve smyslu
výhod a nevýhod těchto propojení.
Užitečné odkazy
Cílek, V. Archeus fragment radostné vědy o trpaslících a příbuzné
eseje. Praha: Dokořán, 2010. 279 s. ISBN 978-80-7363-290-8.
Keller, J. Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk, 1998, vydání 3.
128 s. ISBN 80-85765-97-7.
Keller, J. Tři sociální světy. Praha: Slon, 2010. 211 s. ISBN 978-807419-031-5.
12
Lišková, E. (ed.). Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností
studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 139 s. ISBN
80-7290-123-0.
Mezřický, V. (ed.). Globalizace. Praha: Portál, 2003. 152 s. ISBN
80-7178-748-5.
Mezřický, V. (ed.). Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha:
Portál, 2005. 207 s. ISBN 80-7367-003-8.
1.2 Krátká exkurze do historie globalizace
Prapočátky globalizace světa lze najít již v době paleolitu (cca před
30–20 tisíci lety), v obchodování s pazourkem, těženým v severních
částech Evropy, jehož nálezy v různých oblastech Evropy dokazují, že
již v dobách dávno minulých existovaly cesty a kulturní kontakty
v širších měřítcích. Jiným artiklem dávných dob, jak uvádí Cílek (2010)
byl lazurit, který si hledal cesty z Afghánistánu až do přední Asie.
V Mykénách se objevoval jantar z Baltského moře… K dalším globalizačním vlnám docházelo v 25. století před Kristem, kdy se daly
do pohybu nomádské kmeny Blízkého východu a Středomoří a kdy
docházelo ke klimatickým změnám, při nichž se některé oblasti změnily v pouště. Jedním z nejmarkantnějších období propojení tehdejšího světa je přelom letopočtu. Příkladem nechť jsou korálky
z Vietnamu v Egyptských dílnách, čínská ocel v Řecku, slonovina ze
Súdánu. S výměnou zboží se šířilo náboženství a kultura (Cílek, 2010).
Therborn (2000, cit. dle Suša, 2006) charakterizuje celkem šest vln
globalizace:
První vlna proběhla v období šíření velkých světových náboženství a byla spíše globalizací kulturní (šíření písma, jazyků a estetických
vzorů), druhá vlna je spojena se zámořskou expanzí evropských států,
kolonizací nových území datovanou cca od 16. století. Třetí vlnou
bylo období válek evropských mocností v Evropě i kolonizovaných
územích, čtvrtou vlnu lokalizuje do období 19. století, kdy se rozvíjí
mezinárodní obchod. Druhou světovou válku označuje za počátek
páté vlny globalizace, kdy v důsledku rozsáhlého konfliktu vznikla
potřeba nadnárodních přístupů a konečně šestou vlnou globalizace
je současnost.
Řada autorů počátky globalizace klade do období konce druhé
světové války. Např. Říhová (2006) události vzniku Brettonwoodských dohod v r. 1944 a následných institucí přibližuje takto: Jejich
13
cílem bylo stabilizovat světovou ekonomiku vytvořením dohod
o uspořádání mezinárodní finanční a měnové soustavy po druhé světové válce. Tvůrci Brettonwoodského systému si uvědomovali, že jen
rozvoj a udržení celosvětového ekonomického růstu může zabránit
dalším ničivým válečným konfliktům, které pokaždé zanechaly na
všech zúčastněných zemích nedozírné ekonomické následky. Principem této myšlenky byla možnost zapojení vítězných i poražených
zemí bez rozdílu. V popředí zájmu těchto dohod bylo vytvoření ekonomického systému, který prostřednictvím obchodu a hospodářské
integrace povede k rychlé obnově válkou zničených ekonomik. Dohody stavěly na systému pevných směnných kurzů hlavních světových
měn. Základní platební jednotkou se stal americký dolar vázaný na
zlato.
Součástí Brettonwoodského systému bylo i vytvoření tří nových
mezinárodních institucí, jež měly zajišťovat stabilizaci světové ekonomiky:
Mezinárodní měnový fond (MMF, IMF - International Monetary
Fund) se stal významnou mezinárodní organizací, v současné době
fungující jako specializovaná agentura zapojená do systému OSN. Má
význam pro rozvoj mezinárodního obchodu, do kterého vnesl určitý
řád. Svým působením napomáhá uspořádat ekonomické vztahy mezi
jednotlivými státy.
Účelem zřízení MMF bylo zajištění podpory mezinárodní měnové
spolupráce zemí, usnadnění rozvoje mezinárodního obchodu, podpora
stability měnových kurzů, zabránění konkurenčnímu znehodnocování
měny, podpora volné směnitelnosti měn členských zemí, jakožto
i poskytování úvěrů k vyrovnání přechodných deficitů v jejich platebních bilancích.
Členy Mezinárodního měnového fondu mohou být státy ochotné
dodržovat závazky vyplývající z členství v této organizaci za podmínek
stanovených Sborem guvernérů. Jedním z kritérií pro přijetí je řízení
vlastních zahraničních vztahů. Velikost ani charakter ekonomiky
daného státu není rozhodující.
MMF se zabývá především dohledem a řízením činnosti a politiky
členských zemí v příslušných otázkách (např. směnnými kurzy, mnohostranným platebním systémem a převody), finančními otázkami
a péčí o mezinárodní likviditu.
Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD - International
Bank for Reconstruction and Development), označovaná též jako
Světová banka (World Bank) je mezivládní mezinárodní organizace.
14
V roce 1947 se stala specializovanou institucí v rámci OSN. Hlavní
sídlo má ve Washingtonu D. C. Jejím členem může být pouze člen
Mezinárodního měnového fondu.
Světová banka poskytuje půjčky členským státům, které však
musí být i společně s úroky do několika let splaceny. Poskytuje
půjčky vládám rozvojových zemí, aby mohly financovat projekty, které
Banka považuje za užitečné pro rozvoj těchto zemí, ale vždy jen těm
subjektům, které získaly státní záruku za půjčku. Banka může vystupovat i v roli ručitele za nějakou půjčku.
Cílem Banky je přispívat k obnově a prosperitě členských států
usnadňováním zahraničních kapitálových investic k produktivním
účelům za podmínek, že není dostupný soukromý kapitál. Světová
banka spojuje pět specializovaných organizací: Mezinárodní banku
pro obnovu a rozvoj (IBRD), Mezinárodní rozvojovou asociaci (IDA),
Mezinárodní finanční korporaci (IFC), Mnohostrannou investiční
záruční agenturu (MIGA) a Mezinárodní středisko pro řešení sporů
z investic (ISCID). Všechny tyto organizace hrají nemalou roli při
financování projektů v rozvojových zemích.
Mezinárodní obchodní organizace (ITO – International Trade
Organisation), k jejímu založení de facto nedošlo, byla pouze vytvořena
Všeobecná dohoda o clech a obchodu označovaná jako GATT (více
Říhová, 2010).
26. červena 1945 byla založena Organizace spojených národů
(dále jen OSN) ve Spojených státech amerických na základě přijetí
Charty OSN 50 státy.
Nahradila Společnost národů. Ústředním dokumentem OSN je
Charta spojených národů – mnohostranná mezinárodní smlouva,
uzavřená zástupci zúčastněných států na Konferenci Spojených národů o mezinárodní organizaci v červnu 1945. První valné shromáždění
OSN se konalo v Londýně začátkem roku 1946.
V současné době sídlí v New Yorku a má 192 členských států,
z nichž každý má své zastoupení ve Valném shromáždění OSN a disponuje jedním platným hlasem. V Chartě OSN jsou zakotveny principy členství, organizační struktura, pravomoci jednotlivých orgánů
OSN, principy řešení situací a událostí, principy mezinárodní spolupráce a další.
Orgány OSN: Valné shromáždění, Rada bezpečnosti, Ekonomická
a sociální rada, Poručenská rada, Mezinárodní soudní dvůr a sekretariát v čele s generálním tajemníkem OSN. Cíle: zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, rozvíjení přátelských vztahů mezi
15
národy, založených na úctě k zásadě rovnoprávnosti sebeurčení,
zajištění mezinárodní spolupráce v oblasti snižování chudoby a sociálního vyloučení, rozvoje vzdělávacích příležitostí, zlepšování
zdravotního stavu lidstva, zajišťování environmentální udržitelnosti,
budování globálního partnerství pro rozvoj (více Gura, Rosputinský,
2010).
V roce 1946 byla založena Mezinárodní organizace práce
(International Labour Organisation) jako první mezinárodní odborná
organizace. Soustřeďuje mezinárodní úsilí v oblasti podpory zaměstnanosti, dosahování kvalifikace, naplňování práv zaměstnanců i zaměstnavatelů, v pracovněprávních a sociálních otázkách (více Gura,
Rosputinský, 2010).
Období od 2. světové války až do poloviny šedesátých let je zlatým
věkem ekonomického růstu a rozvíjejícího se obchodu. V roce 1962
vyšla knížka Rachel Carsonové „Mlčící jaro“, která dle Moldana
(2003) ovlivnila veřejné mínění, jež upřelo pozornost k ochraně životního prostředí.
Šedesátá a sedmdesátá léta jsou obdobím počátku globálního
vnímání problémů ekonomických, hospodářských i environmentálních
a uvědoměním si nutnosti začít výše jmenované problémy řešit.
Na přelomu 60. a 70. let však v USA narůstala inflace a prohluboval se deficit platební bilance zahraničního obchodu. Spojené státy
řešily nepříznivou situaci devalvací dolaru, která měla obnovit domácí
ekonomický růst a posílit pozici USA na světových trzích zrušením
směnitelnosti dolaru za zlato, a tím i hlavního stavebního pilíře
brettonwoodského systému. V letech 1971–1973 následoval přechod
na systém volně plovoucích kurzů nejvýznamnějších měn, který
existuje dodnes.
V roce 1971 zrušily USA (mezi jinými i v souvislosti s válkou ve
Vietnamu) volnou směnitelnost dolaru a systém, který se o ni opíral, se
rozpadl. Byl vytvořen systém volně pohyblivých měnových kurzů
členských zemí MMF (tzv. floating), v němž je hodnota jednotlivých
měn určována trhem nebo zásahy jednotlivých vlád.
V roce 1972 byla OSN svolána Stockholmská konference, která
se stala mezníkem v oblasti globální péče o životní prostředí. Označila
hlavní ekologické problémy, jakými jsou například:
1) nadměrná produkce odpadů,
2) narušení hydrologického cyklu a klimatického systému planety,
3) nadměrné čerpání obnovitelných i neobnovitelných zdrojů,
4) ohrožení biodiverzity.
16
Tato čtyři ohrožení, jež jsou ohrožením zdraví a života lidské
populace i přírody vyžadují řešení v mezinárodním měřítku. Stockholmská konference vyzvala k okamžitým akcím na záchranu životního prostředí. Na její popud vznikly instituce, jejichž úkolem se stala
péče o životní prostředí, vytvoření zákonů a standardů na ochranu
životního prostředí. Byl založen Program OSN pro životní prostředí
United Nations Environment Programme (UNEP). Tématem číslo
jedna na poli ochrany životního prostředí v sedmdesátých letech minulého století byla ochrana ovzduší a vod.
Kniha „Meze růstu“, kolektivu autorů pod vedením Meadowsové
poukazuje na ničivou roli hospodářského růstu pro životní prostředí.
Hospodářský růst přinášející blahobyt však nebylo možné zastavit.
Proto Kingstonské měnové dohody uzavřené v roce 1976 vedly
k faktické likvidaci Brettonwoodských dohod.
V roce 1983 Valné shromáždění OSN ustanovilo Světovou komisi
pro životní prostředí a rozvoj.
Úkolem komise bylo prozkoumat vztah mezi hospodářským rozvojem a ochranou životního prostředí a navrhnout přijatelná řešení.
1985 – Vídeň - uzavřena světová úmluva o ochraně ozonové
vrstvy.
1987 – podepsán Montrealský protokol omezující používání
freonů a příbuzných látek, vzhledem k závažnosti situace postupně
doplněn dodatky (londýnský, kodaňský, montrealský, pekingský)
zpřísňujícími opatření původního montrealského protokolu.
1987 – Světová komise pro životní prostředí vydává zprávu „Naše
společná budoucnost“, ve které specifikuje nutnost urychlení ekonomického růstu v podobě trvale udržitelné. To znamená, že celkovou
zátěž prostředí je nutné snižovat vývojem a aplikací ekologicky
šetrnějších technologií, dále je nutné snižovat spotřebu energie a materiálů, jako i produkci odpadů.
Dokument Naše společná budoucnost již neomezuje životní
prostředí pouze na prostředí přírodní, ale zdůrazňuje společný svět,
svět lidských, sociálních struktur, které svou činností ovlivňují přírodu.
1992 Summit Země - celosvětová Konference OSN o životním
prostředí a rozvoji (United Nations Conference on Environment and
Development – UNCED). Cílem této konference bylo vytvořit dohodu
o podobě trvale udržitelného rozvoje. Nutnost odvrácení globální
ekologické krize předpokládá změnu vzorců výroby a spotřeby.
Byly schváleny a podepsány důležité dokumenty: Úmluva o změně
klimatu, Úmluva o ochraně biodiverzity, Deklarace z Rio de Janeiro
17
o životním prostředí a rozvoji Agenda 21 – akční plán ochrany životního prostředí v nejširších souvislostech a dokument Zásady obhospodařování lesů.
1992 vznikla Evropská unie na základě Smlouvy o Evropské unii
z roku 1992, platné od 1. 11. 1993 (Maastrichtská smlouva) a nahradila
Evropské společenství.
1997 – Zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN v New
Yorku bylo věnováno pokroku dosaženému v naplňování závěrů
Summitu Země z Rio de Janeiro v roce 1992, hodnotilo oblasti rozvojové, hospodářské, environmentální politiky, záležitosti lidské populace, rozvoj důležitých hospodářských odvětví a problémy životního
prostředí. Ani v jedné ze zmíněných oblastí nebyly zaznamenány pozitivní trendy. Podařilo se přesvědčit veřejnost o vážnosti problémů.
Přínosem bylo rozpracování Agendy 21 do lokálních rozměrů potřeb
jednotlivých států. Dle Duška (2010) je Místní Agenda 21 (MA21) programem konkrétních obcí, měst, regionů, který zavádí principy trvale
udržitelného rozvoje do praxe při zohledňování místních problémů. Je
tvořen za účasti a ve spolupráci s občany a organizacemi a jeho cílem
je zajištění dlouhodobě vysoké kvality života a životního prostředí na
daném místě. MA21 je časově náročný proces, který prostřednictvím
zkvalitňování správy věcí veřejných, strategického plánování (řízení),
zapojováním veřejnosti a využíváním všech dosažených poznatků
o udržitelném rozvoji zvyšuje kvalitu života ve všech jeho směrech
a vede k zodpovědnosti občanů za jejich životy i životy ostatních.
1997 – Konference v Kjóto zavazuje smluvní strany Rámcové
úmluvy o změně klimatu (uzavřené v Rio de Janeiro) k maximálnímu
úsilí zaměřenému na redukci emisí. Byly vysloveny radikální požadavky na snížení emisí.
2000 – Haag – 6. konference stran Rámcové úmluvy o změně
klimatu usilovala o dohodu konkrétní cesty ke snížení emisí skleníkových plynů v celosvětovém měřítku.
2002 – Johannesburg – Světový summit o udržitelném rozvoji
– dále propracovává koncepci udržitelného rozvoje a jeho návaznost
na Agendu 21.
Shrnutí
Globalizace se objevuje v lidské civilizaci odpradávna, souvisí
především s rozvojem výrobních vztahů, obchodu, kultury, zámořskými objevy. V současném slova smyslu jsou počátky globalizace
kladeny přibližně do poloviny 20. století, do období konce druhé
18
světové války, která vyvolala potřebu nadnárodních přístupů pro
řešení rozsáhlého válečného konfliktu a odstraňování jejích důsledků.
To vyžadovalo vznik mezinárodních institucí, které si kladly za cíl
stabilizovat světovou ekonomiku. Poslední třetina 20. století se nesla
ve znamení globální péče o životní prostředí a vytváření koncepce
trvalé udržitelnosti.
Náměty k přemýšlení
Jaké šance má lidská populace na nápravu problémů životního
prostředí?
Je koncepce udržitelného rozvoje použitelná univerzálně?
Jsou lokální a regionální koncepce udržitelného rozvoje funkční součástí celosvětového
úsilí o trvale udržitelný život?
Užitečné odkazy
Dlouhá, J., Dlouhý, J. Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální
problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace
a globální problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky
životního prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
Dušek, J. Faktory regionálního růstu a rozvoje (se zaměřením na
spolupráci měst a obcí v Jihočeském kraji). 1. vydání. České
Budějovice: VŠERS, 2010. s. 148. ISBN 978-80-86708-94-2.
Gura, R., Rosputinský, P. Vybrané pramene k štúdiu medzinárodných
organizácií. Banská Bystrica: Fakulta politických vied a medzinárodných vzťahov Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2010,
291 s. ISBN 978-80-557-0113-4.
Moldan, B. Ekologické dimenze udržitelného rozvoje. Praha: Karolinum, 2001. s. 102. ISBN 80-246-0246-6.
Moldan, B. Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. Praha:
Karolinum, 1997. s. 307. ISBN 80-7184-434-9.
Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky. Praha:
Ministerstvo životního prostředí, 2005. 265 s. ISBN 80-7212-380-7.
Strategie udržitelného rozvoje České republiky. Úřad vlády České
republiky: Praha, 2005. 136 s. ISBN 80-86734-42-0.
1.3 Klady a zápory globalizace
V současném světě téměř nelze najít oblast, která by v nějaké
formě, či v nějaké míře nebyla globalizací zasažena. Jako všechny jevy
19
a procesy související s lidskou existencí i globalizace má své klady
i zápory. Mezřický (2006) uvádí následující:
Klady globalizovaného světa:
• Růst objemu globálně obchodovatelného zboží
• Rychlost a komplexnost přímých investic
• Ekonomický růst původně rozvojových zemí (Jižní Korea, Tchaj-Wan, Malajsie, Hong Kong), které jsou dnes řazeny mezi země
s vyspělými ekonomikami
• Růst spotřeby
• Vznik homogenní střední třídy odborných elit v Asii a Latinské
Americe
• Vznik a existence nových organizací nadnárodního charakteru
potvrzujících význam organizací starších (EU, NEFTA, ASEAN)
• Vznik kultury druhé moderny, tzv. translokální kultura, působením
masmédií je otevřenější vůči globálním vlivům
Nevýhody propojeného světa:
• Nekontrolovatelný transfer finančního kapitálu, který je vyšší než
obchodované zboží – odborníci v tomto jevu spatřují potenciální
půdu pro ekonomický kolaps
• Zvyšování nerovnosti přístupu k celkovému společenskému
růstu
• Růst nebo stagnace míry nezaměstnanosti v rozvinutých průmyslových zemích v důsledku rozvoje technologií
• Nerovnoměrnost růstu spotřeby (mimo spotřební explozi zůstává
cca 20 % populace v chudých částech světa)
• Oslabení role národního státu – zejména v případě malých a středních států
• Vliv nadnárodních společností na chod národních ekonomik
• Devastace přírodních zdrojů
• Tlak globálních trhů určovaných nadnárodními společnostmi na
destrukci tradičních zemědělských struktur
• Kulturní invaze
• Nárůst kulturních antagonismů
• Technologicky zprostředkované druhé kulturní prostředí
Faktem je, že globalizace přináší některým lidem větší prospěch
než jiným. Přístup k technologiím a ke kapitálu vytváří pracovní
příležitosti pro dělníky v rozvojových zemích a z globalizace mají
obrovský prospěch i země a podniky, jež mají možnost investovat
kapitál a prodávat moderní technologie. V nedávné době tak například
20
vznikly miliony nových pracovních míst v oblasti informačních
technologií v Irsku a v Indii – tedy nejen v Silicon Valley (Dušek,
2007).
Kromě uvedených pozitivních jevů však dochází i k tomu, že
dobře placení, ale nedostatečně kvalifikovaní dělníci v rozvinutých
zemích jsou nuceni sledovat, jak mizí miliony pracovních příležitostí
ve prospěch jejich produktivnějších kolegů žijících v zemích třetího
světa. A situace lidí s nedostatečnou nebo nepoužitelnou kvalifikací
se nezlepší do doby, než projdou přípravou potřebnou k získání nového zaměstnání. Dokud se to nepodaří, budou ze svých potíží oprávněně obviňovat světovou ekonomiku (Dušek, 2007).
Globalizační periody obvykle znamenají vrchol nějaké civilizace. Trvají staletí a končí rozpadem obchodu a kulturní výměny, anebo
po velkých válkách a migracích. Někdy … skončí prostým zchudnutím
místního obyvatelstva, které pak žije dál, ale bez luxusních výrobků.
V jiném případě vede až k sociálnímu kolapsu. Pokud je globalizačně
provázaná civilizace alespoň rámcově a potravinově soběstačná, tak na
čas zchudne, ale přežije. Jinak zaniká, či je nucena provádět zoufalé
kroky ke své záchraně (Cílek, 2010, s. 159, 160).
Otázkou zůstává, jaký průběh bude mít globalizace stávající. Je
již lidstvo opět na vrcholu současné civilizace, nebo teprve k vrcholu
stoupá? Je případný pád civilizace nevyhnutelným důsledkem lidského počínání? Je možný další vývoj současné civilizace, a jakými
cestami se bude ubírat? Jaký vlastně je skutečný podíl člověka na
současném stavu planety?
Shrnutí
Globalizovaný svět je světem protikladů, kulturní pluralita je přínosem i ohrožením lokálních kultur, ekonomický vliv nadnárodních
organizací v jistých aspektech ohrožuje svébytnost a existenci lokálních ekonomických aktivit.
Náměty k přemýšlení
Jak si představujete scénář/e možného vývoje globalizovaného světa?
Prodiskutujte sociální aspekty kladů a záporů globalizace.
Užitečné odkazy
Dlouhá, J., Dlouhý, J. Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální
problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
21
Dušek, J. Základy ekonomie. České Budějovice: VŠERS, 2007. s. 227.
ISBN 978-80-86708-58-4.
Horká, H. Výchova pro 21. století. Koncepce globální výchovy v podmínkách české školy. Brno: Paido, 2000. 127 s. ISBN 80-85931-85-0.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
www.hraozemi.cz, www.varianty.cz
1.4 Globální souvislosti
Globálních souvislostí je mnoho, globalizovaná Země má i svá
globální témata. Nabízejí se tu krátké úvahy o tom, jak vybraná témata globálního/globalizovaného světa ovlivňují životní styl člověka
v jeho každodennosti i ve výjimečných situacích. Země jako biosociální organismus obsahuje širokou škálu elementů, ze kterých se
skládají jednotlivé ekosystémy, sociosystémy, kultury. Tyto elementy
jsou navzájem propojené ve vzájemných vztazích souhlasných, sobě
prospěšných i antagonistických, sobě navzájem škodlivých.
Změny v národních státech, které jsou čím dál více propojeny
s nadnárodními organizacemi. Stát jako představitel široké škály
lidských aktivit prochází vývojem nejen v důsledku globalizačních
procesů. Regulativní funkce národního státu postupně oslabují, národní
stát se vzdává některých svých funkcí odpovídajících za organizaci
sociálních vztahů. Stabilita národního státu – ekonomická, sociální
i politická je čím dál více závislá na mezinárodních finančních tocích
a aktivitách nadnárodních organizací. Dalším fenoménem vstupujícím
do sféry působnosti národního státu jsou otázky životního prostředí,
trendy interkulturality. Vynakládají se značné investice do regulačních
mechanizmů, do školství, zdravotnictví, na péči o okrajové skupiny
obyvatelstva.
Kosmopolitní charakter lidské existence je důsledkem pohybu
lidí v nejširším slova smyslu, jedná se o výměnu zboží, migraci z nejrůznějších důvodů (jako je například migrace z důvodů hledání pracovních příležitostí, válečných konfliktů, politického pronásledování,
až po důvody hédonistické, jako je poznávání cizích zemí z důvodů
zábavy, atd.). Dochází k setkávání kultur na variabilních platformách.
Přejímání prvků cizích kultur se stává běžným jevem a vyvstává
otázka, je-li multikulturalita, či jak uvádějí někteří autoři interkulturalita pro lidstvo přínosná, či ohrožující. Nehrozí ztráta kulturní identity
napodobováním prvků jiných kultur, nebo masivním a zkreslujícím
22
úsilím médií, přibližujících cizí kultury výběrovým, účelovým způsobem?
S kosmopolitním charakterem současného člověka souvisí výrazná urbanizace a s ní spojená odlidštěnost a nehostinnost poměrů
ve městech, izolace od přírodního prostředí, nebývalá mobilita – rozvoj dopravy osobní i soukromé i veřejné, mezinárodní humanitární
spolupráce (více viz Vážanský, 2001).
Rizikové společnosti – globalizovaný svět se stal společností,
která nese v sobě řadu rizik spojených s lidskou činností a životem
vůbec. Jako příklad mohou posloužit fenomény individualizace člověka, kdy oslabují, až odstraňují stabilní prvky sociálního života
(přináležitost k sociální vrstvě, zvláštnosti způsobu života), dalším
příkladem může být politizace řady oblastí života, devalvace vzdělání,
sebezničující lidská činnost ve jménu pokroku a spotřeby.
Nejistoty globalizovaného světa. Oslabením role sociálního
státu, individualizací společnosti, v důsledku ekonomických rozdílů –
nesrovnatelností narůstá objem nejistot, které člověk zažívá. Tyto
nejistoty mají původ v jevech přírodních i sociálních (ekologické šoky
a katastrofy, epidemie nemocí, neplnohodnotné formy práce, ztráta
sociálních jistot, humanitární krize).
Svět práce se v posledních desetiletích proměnil. Množství pracovních sil z výrobní sféry ubylo, buď zánikem pracovních příležitostí,
nebo transformací práce do sféry terciární. Změnily se požadavky na
kvalifikaci, osobní a profesní kompetence. Důraz je kladen na flexibilitu, neomezené časové možnosti, jazykové a jiné dovednosti.
Důsledkem vysokých nároků na kvalifikaci a dovednosti je požadavek celoživotního vzdělávání.
Vznikly nové obory, nové způsoby práce, dnes není výjimkou
pracovat z domova, či na velké vzdálenosti prostřednictvím komunikačních technologií.
Svět práce je v současnosti orientován na výkon - tato orientace je
na straně jedné jakousi zárukou vysoké produktivity práce, na straně
druhé je nepochybně zdrojem mnoha potíží v oblasti osobní a zdravotní
(projevuje se rizikovým chováním ve vztahu k vysokému pracovnímu
vytížení, vznikem mnoha druhů nemocí a závislostí).
Migrace spojená s hledáním pracovních příležitostí a pracovního
uplatnění je fenomén, který stojí za zmínku. V této souvislosti je nutno
připomenout, že cena práce v rozvinutých zemích je výrazně vyšší
než například v zemích třetího světa. Paradoxně se však proměnily pracovněprávní vztahy ve vyspělých zemích nejen v souvislosti
23
s migrací – ve značné míře lidé pracují v neplnohodnotných pracovních
vztazích, či se ocitají pod prahem chudoby, vyloučeni z trhu práce.
V regionálních souvislostech je třeba zmínit skladbu produktivní populace z hlediska věku a sociální stratifikace. Typickým jevem
ve vyspělých zemích je stárnutí populace, nízká natalita a vysoká
životní úroveň, zatímco v zemích rozvojových je průměrný věk obyvatelstva nižší, natalita vyšší, životní podmínky obvykle těžší a životní
úroveň nízká.
V zemích, kde se migrace z důvodů hledání lepších pracovních
příležitostí stala běžným jevem, se objevují negativní postoje k cizincům, které domácí populace často označuje jako „ty, kteří nám
berou práci“, byť často oni sami nejsou ochotni vykonávat méně přitažlivé práce, kterými si vydělává na živobytí mnoho imigrantů.
Rizikovým jevem se stalo „novodobé otroctví“, kdy nelegální přistěhovalci pracují za nedůstojných podmínek. Na druhou stranu je běžným
jevem dojíždět za prací přes hranice státu.
Intenzivní rozvoj technologií výrazně ovlivňuje pozici člověka
v jeho sociálním a životním prostředí, je pramenem nárůstu objemu
volného času, je příčinou rostoucího blahobytu v podobě narůstajícího příjmu tím i volně disponibilních prostředků, které jsou využívány např. pro volnočasové aktivity.
Technologický pokrok je hybnou sílou globalizace. Z fenoménů
technologického pokroku bychom měli zdůraznit rychlost vývoje technologií používaných v různých oborech (informační a komunikační
technologie, věda, výzkum, rychlý přenos poznatků do praxe např.
lékařské).
Rychlost přenosu informací – je skutečností, která evokuje
otázky související s množstvím informací kolujících ve světě, jejich
kvalitou, orientací, či ochranou. Rychlé zastarávání techniky – podporuje výrobu a spotřebu. Rozvoj technologií je též pramenem masové
výroby, prvkem posilujícím konzumní způsob života, prvkem uniformizace a globalizace trhu. Technologický pokrok je zároveň možným původcem rozšiřující se masové výroby, narušení tradičního
společenství. Technologický pokrok napomáhal devastaci prostředí
(18.–20. stol.) zatímco v poslední třetině 20. století se preferuje požadavek na vytváření environmentálně šetrných technologií, a tím se
stávají jedním z prostředků ochrany životního prostředí.
Orientace společnosti na spotřebu začala sílit po druhé světové
válce, nejspíš jako kompenzace dlouhodobého strádání. Běžnou normou v západních zemích se staly obchody plné zboží, obchodní řetězce
24
působící prakticky po celém světě, nabízející na první pohled unifikovaný sortiment, který se však liší kvalitou v různých zemích.
S rozvojem mobility nastal rozvoj logistiky a zboží z nejrůznějších koutů světa putuje dny i týdny, než se dostane do regálů obchodů.
Kamionová doprava sice urychluje cestu zboží, na druhou stranu je
zátěží pro životní prostředí. Mění se zajišťování stále náročnější
infrastruktury (doprava, zásobování).
Obchody jsou plné zboží, orientace lidí na spotřebu je manifestována výraznou potřebou „mít“ a podstatně menší potřebou „být“.
Srov. Vážanský (2001), Pike, Selby (1994), Horká (2000).
Zánik tradičních způsobů obživy souvisí s rozvojem technologií,
masovostí výroby, unifikací trhu. Týká se zejména zemědělství –
zanikají chovy a pěstování tradičních plodin v důsledku centralizované organizace hospodářství (např. EU). Roste ekonomická moc
velkých podniků na úkor středních a malých. Dle Duška (2009) lze do
budoucna očekávat díky zmenšujícím se časovým úsekům mezi
různými krizemi tzv. souběh krizí, který může být způsobený nedostatkem potravin, vody a energií a povede k vyvolání rozsáhlých
nepokojů, které se budou šířit dál s tím, jak budou lidé utíkat z nejhůře
postižených oblastí. Pokud světové organizace a země nenajdou účinné
řešení, je možné že svět bude čelit v příštích letech poměrně rozsáhlé
destabilizaci, problémům a obrovské imigraci. Některé organizace
již dnes hovoří o tom, že interval mezi různými krizemi ve světových
regionech se zkrátil na pouhé dva roky.
Shrnutí
Každodenní život člověka je přímo či nepřímo ovlivňován souvislostmi globalizovaného světa. Tyto souvislosti lze rozdělit do sféry
sociální, jako je práce, bydlení, životní styl spojený s mediálním propojením světa, zrychleným životním tempem, překotným rozvojem
technologií, lidské činnosti v mnoha ohledech rizikové, …tak do sféry
přírodní, jako jsou přírodní zdroje potravin, surovin, biodiverzita…
Globalizace světové politiky přináší jinou strukturu společenských
vztahů.
S narůstajícím počtem obyvatel na planetě, v souvislosti s rozvojem technologií, aktivitami člověka, kreativními i devastujícími se
klíčovým úkolem stává změna vzorců spotřeby směrem k životu trvale
udržitelnému.
S rozvojem nadnárodních firem a organizací, s posilováním úlohy
mezinárodních organizací oslabuje funkce národního státu.
25
Mediální zprostředkování událostí a souvislostí života na Zemi,
jako i mediální komunikace jsou dnes samozřejmou součástí každodenního života člověka. Masová média ovlivňují vnímání světa, jsou
zdrojem informací, ale i dezinformací. Jsou zdrojem poznání, formují
vzorce sociálního chování současného člověka. Jsou přínosem, zároveň
jsou i rizikovým faktorem, snadno zneužitelným.
Obsahy a poselství zprostředkovávané masovými médii jsou
kulturním fenoménem, formujícím osobní zkušenosti lidí, jejich
postoje. Jsou zdrojem vědomostí, inovace a změny některých vzorců
kulturního a sociálního chování.
Obraz utváření kulturních vzorců člověka je ovlivněn současnými globalizačními tendencemi v oblasti prolínání kultur, multikulturality, setkáváním zmíněných kultur ať už způsobem setkávání
bezprostředního (face to face) v rámci migračních aktivit lidí, nebo
v rámci mediálně zprostředkovaných obrazů jiných kultur. Poznávání
souvislostí života jiných kultur obohacuje, umožňuje lépe pochopit
vlastní kulturní kořeny, podporuje toleranci a kulturní pluralitu.
Globalizace je složitý dlouhodobý proces, který ovlivňuje vlastně
všechny oblasti života na Zemi. Jedním z nejdůležitějších úkolů lidské civilizace je naplnit principy udržitelnosti života a uplatňovat je
v lokálních i globálních měřítcích.
Náměty k přemýšlení
Prodiskutujete a hledejte hlubší souvislosti v kontextu pojmů:
kosmopolitní charakter současného života, možnosti a omezení světa
práce, důsledky zániku tradičních způsobů výroby a řemesel.
Jak může člověk ve svém každodenním životě přispívat k ochraně
životního prostředí?
Prodiskutujte význam mezinárodních organizací pro různé oblasti
lidského života.
Objasněte úlohu vzdělávání pro uplatnění na trhu práce.
Diskutujte o přínosu a rizicích vědy.
Prodiskutujte výhody a nevýhody: starých a nových médií, míru interaktivity různých druhů médií, rychlého šíření informací, rizika mediální
komunikace (nevhodnost obsahů, kyberšikana).
Prodiskutujte/hledejte další souvislosti globalizovaného světa.
Je možné kontrolovat průběh globalizačních procesů?
Za jakých podmínek je život udržitelný?
Katastrofické scénáře – jak si je představujete?
26
Užitečné odkazy
Braniš, M. Globální problémy životního prostředí. In Dlouhá, J.,
Dlouhý, J., Mezřický, V. editoři. Globalizace a globální problémy.
Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální
problémy“ 2005 – 2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2006. ISBN 80-87076-01-X. s. 207-220.
Burton, G., Jirák, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister Principal,
2001, 392 s. ISBN 80-85947-67-6.
Cílek, V. Archeus fragment radostné vědy o trpaslících a příbuzné
eseje. Praha: Dokořán, 2010. 279 s. ISBN 978-80-7363-290-8.
Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
Dušek, J. Nedostatek potravin a potravinová krize ve světě. In Sborník
z VI. vedecké konferencie doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov INTERPOLIS ´09 29.10.2009. Banská Bystrica: Fakulta Politických vied a medzinárodných vzťahov UMB v Banskej Bystrici,
Právnická fakulta UMB v Banskej Bystrici, Uniwersytet Humanistyczno- Przyrodniczy Jana Kochanowskiego v Kielcach, 2009. s. 363.
ISBN 978-80-8083-939-0.
Dušek, J. Potravinová bezpečnost ve světě. In Sborník z mezinárodní vědecké konference Sociální a ekonomická nouze – bezpečnost
jedince a společnosti v Bratislavě 22.–23.5.2009. Bratislava: Vysoká
škola zdravotníctva a sociálnej práce Sv. Alžbety, n. o. Bratislavě,
Soukromá vysoká škola ekonomických studií s. r. o. v Praze a Spoločnosť pre sociálnu integráciu v SR, 2009. s. 495. ISBN 978-8089271-63-4.
Gura, R., Rosputinský P. Vybrané pramene k štúdiu medzinárodných
organizácií. Banská Bystrica: Fakulta politických vied a medzinárodných vzťahov Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2010. 291 s.
ISBN 978-80-557-0113-4.
Hirtlová, P., Srb, V. (ed.). Menšiny a integrující se Evropa. Sborník
vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro studium politiky,
Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských
věd, 2009. 447 s. ISBN 978-80-86879-23-9.
Hirtlová, P., Srb, V. (ed.). Radikalismus a jeho projevy v současném
světě. Sborník vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro studium
politiky, Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských věd, 2007. 288 s. ISBN 80-86879-08-9.
27
Horká, H. Výchova pro 21. století. Koncepce globální výchovy v podmínkách české školy. Brno: Paido, 2000. 127 s. ISBN 80-85931-85-0.
Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost. Praha: Portál, 2003. 207 s.
ISBN 80-7178-687-7.
Keller, J. Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk, 1998, vydání 3.
128 s. ISBN 80-85765-97-7.
Keller, J. Tři sociální světy. Praha: Slon, 2010. 211 s. ISBN 978-807419-031-5.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Klaus, V. Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima nebo
svoboda? Praha: Dokořán, 2007. 164 s. ISBN978-80-7363-152-9.
Lechta, V. (ed.). Základy inkluzivní pedagogiky. Praha: Portál, 2010.
440 s. ISBN 978-80- 7367-679-7.
Liessmann, K., P. Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění.
(XXI. století; sv. 4). Přeložila Zoubková, J. Praha: Academia, 2008.
127 s. ISBN 978-80-200-1677-5.
Lišková, E. (ed.). Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností
studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 139 s. ISBN 807290-123-0.
Mezřický, V. (ed). Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha:
Portál, 2005. 207 s. ISBN 80-7367-003-8.
Mezřický, V. (ed.). Globalizace. Praha: Portál, 2003. 152 s. ISBN 807178-748-5.
Mičienka, M., Jirák, J. Základy mediální výchovy. Praha: Portál, 2007.
296 s. ISBN 978-80-7367-315-4.
Moldan, B. (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. Praha:
Karolinum, 2003. 141 s. ISBN 80-246-0769-7.
Moldan, B. Ekologické dimenze udržitelného rozvoje. Praha: Karolinum, 2001. 102 s. ISBN 80-246-0246-6.
Moldan, B. Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. Praha:
Karolinum, 1997. 307 s. ISBN 80-7184-434-9.
Novotný, P. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005. 118 s.
ISBN 80-86761-30-4.
Pána, L. Vztah české majority a národnostních menšin v Jihočeském
kraji. České Budějovice: VŠERS, 2007. 195 s. ISBN 978-80-8670853-9.
Pike, G., Selby, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994, s. 328. ISBN
80-85623-98-6.
28
Průcha, J. Interkulturní komunikace. Praha: Grada Publishing, 2010.
200 s. ISBN 978-80-247-3069-1.
Průcha, J. Interkulturní komunikace. Praha: Grada Publishing, 2010.
200 s. ISBN 978-80-247-3069-1.
Průcha, J. Interkulturní psychologie. Praha: Portál, 2007. 224 s. ISBN
978-80-7367-280-5.
Průcha, J. Multikulturní výchova. Praha: Triton, 2006. 263 s. ISBN 807254-866-2.
Sartori, G. Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Praha:
Dokořán, 2005. 134 s. ISBN 80-7363-022-2.
Šišková, T. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001. 200 s . ISBN 807178-648-9.
www.ovce.sk
www.varianty.cz
www.varianty.cz
1.4.1 Souvislosti biologické (klima, voda, biodiverzita, suroviny)
Přírodní prostředí planety je přirozeným životním prostředím člověka. Ten se však v důsledku rozvoje vědy a technologií chová poněkud
macešsky, přizpůsobuje si přírodní prostředí k obrazu svému, k obrazu
aktuální potřeby a spotřeby, bez ohledu na možnosti obnovy a ozdravení přírody.
S mohutným demografickým růstem se mění požadavky na prostředí - z hlediska obživy, spotřeby, produkce surovin pro další zpracování.
Dochází k nadměrnému vytěžování přírodního prostředí ve smyslu
těžby neobnovitelných zdrojů, představujících základ pro výrobu energií a surovin pro další zpracování, zároveň jsou nadmíru vytěžovány
obnovitelné zdroje přírody - půda, vodní zdroje, to vše nejen ve jménu
možnosti uživit obyvatelstvo planety, ale též pro jakousi kulturu
spotřeby, jež zdomácněla zejména v západních kulturách v posledních
několika desetiletích.
Vodní zdroje se stávají vzácnými. Intenzivní lidskou činností a vlivem demografického růstu nastává problém dostupnosti pitné vody.
Mnoho zdrojů podzemní vody je znečištěno. Toto znečištění je
dlouhodobé a nepříznivě se projevuje na lidském zdraví.
Činnost člověka nesouvisí jen se znečišťováním vodních zdrojů,
ale i s nevhodnými zásahy člověka do přirozeného koloběhu vody
29
melioracemi, odvodňováním, či naopak zavlažováním. Příkladem
nevhodných zásahů člověka je vysychání Aralského jezera, stavba
Asuánské přehrady na Nilu (více Mezřický, 2003, kapitola 2.2.2).
Zvýšená potřeba produkce potravin způsobuje degradaci půdy
intenzivním pěstováním plodin, které vyžadují nadměrné přihnojování (více Mezřický, 2003 kapitola 2.2.3). Dle Duška (2009) nedostatek
potravin, vody a energie jsou přitom jako spojené nádoby a navzájem
spolu úzce svázány. Nelze řešit jeden problém bez druhého, což dokumentuje vztah biopaliva-voda-obilí. Zvýšená poptávka po jedné
komoditě znamená i zdražení dalších komodit.
Uspokojení potřeb vědeckého výzkumu v oblasti životního prostředí je pouze prvním krokem při podporování schopnosti vědy
podporovat udržitelný rozvoj. Získané poznatky mohou být poté využity pro poskytování vědeckých posudků (auditů) současného stavu
a škály možných budoucích podmínek. To znamená, že biosféru je
třeba udržovat ve zdravém stavu a že je třeba zpomalit úbytek biodiverzity. Přestože řada dlouhodobých změn životního prostředí, které
pravděpodobně ovlivní lidi a biosféru jsou rozsahem globální, klíčové
změny mohou často nastat na národní a místní úrovni. Přitom lidské
činnosti na místní a regionální úrovni často přispívají k celosvětovým
hrozbám, např. vyčerpávání stratosférického ozónu. Vědecké posudky
a předpovědi jsou všech relevantních věd tedy nezbytné na globální,
regionální a místní úrovni.
Shrnutí
S narůstajícím počtem obyvatel na planetě, v souvislosti s rozvojem technologií, aktivitami člověka, kreativními i devastujícími se
klíčovým úkolem stává změna vzorců spotřeby směrem k životu trvale
udržitelnému.
Náměty k přemýšlení
Jak může člověk ve svém každodenním životě přispívat k ochraně
životního prostředí?
Modelujte optimální politiku ochrany životního prostředí.
Užitečné odkazy
Braniš, M. Globální problémy životního prostředí. In Dlouhá, J.,
Dlouhý, J., Mezřický, V. editoři. Globalizace a globální problémy.
Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální
problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2006. ISBN 80-87076-01-X. s. 207-220.
30
Dušek, J. Potravinová bezpečnost ve světě. In Sborník z mezinárodní
vědecké konference Sociální a ekonomická nouze – bezpečnost jedince
a společnosti v Bratislavě 22.–23.5.2009. Bratislava: Vysoká škola
zdravotníctva a sociálnej práce Sv. Alžbety, n. o. Bratislavě, Soukromá
vysoká škola ekonomických studií s. r. o. v Praze a Spoločnosť pre
sociálnu integráciu v SR, 2009. s. 495. ISBN 978-80-89271-63-4.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Mezřický, V. (ed.). Environmentální politika a udržitelný rozvoj.
Praha: Portál, 2005. 207 s. ISBN 80-7367-003-8.
Moldan, B. Ekologické dimenze udržitelného rozvoje. Praha: Karolinum, 2001. 102 s. ISBN 80-246-0246-6.
Moldan, B. Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. Praha:
Karolinum, 1997. 307 s. ISBN 80-7184-434-9.
1.4.2 Souvislosti ekonomické a politické
Jedním z kořenů globalizace, jak uvádí Mezřický (2006), je
ekonomický vývoj. Zhoršující se ekonomická situace Spojených
států vyústila v nastolení volně plovoucích kurzů nejvýznamnějších
světových měn. Podobný vývoj v řadě zemí OECD a ropná krize na
počátku 70. let vedly k aplikaci nových ekonomických strategií, kdy
došlo ke vzniku prostředí, v němž docházelo k větší ekonomické
a organizační provázanosti firem v mezinárodním kontextu. Toto
prostředí umožnilo vznik a rozvoj nadnárodních společností.
Nadnárodní společnosti se staly klíčovým činitelem a aktivním
účastníkem globalizačních procesů, protože přispívají k toku mezinárodních transakcí, iniciují technologické změny, plánují, organizují
a kontrolují příhraniční aktivity, využívají ve velkém měřítku informační a komunikační technologie.
Velké firmy postupně mění svou organizační strukturu a rozkládají se na menší, mobilnější jednotky, které jsou schopné flexibilně
využívat tržní příležitosti. Vzniká síť, skládající se z malých, vysoce
kvalifikovaných jednotek, které si navzájem konkurují. Síťové
uspořádání organizací umožňuje snižování stálého počtu zaměstnanců
a najímání pracovníků do krátkodobých pracovních poměrů, což
umožňuje firmám vyšší zisky, a současně řadovým zaměstnancům
omezuje kompetence, finanční i sociální jistoty (Keller, 2010).
Důsledkem mohutného rozvoje nadnárodních organizací a firem
se rozevírají pomyslné nůžky mezi bohatými a chudými obyvateli
31
Země. Nabízí se několik vysvětlení: velcí podnikatelé úspěšně násobí
své zisky na úkor mezd, narůstají pouze nejvyšší zaměstnanecké
odměny, střední a nižší mzdy stagnují, či klesají. Svou roli hrají též
ekonomické aktivity a vyloučení z trhu práce (Keller, 2010).
Globalizace světové politiky přináší proměnu úlohy národních
států, které ještě v 19. a do jisté míry i v 20. století byly nositeli organizace společenských vztahů. V moderní politické teorii je stát pokládán za součást politického systému, který zahrnuje všechny subjekty
politiky – politické strany, zájmové nestátní organizace. Úkolem státu
se stává usměrňování vzájemných vztahů výše zmíněných institucí ve
vztahu k problémům, které řeší a které se dotýkají obyvatel.
S rozvojem mezinárodních organizací stát ztrácí výsadní kontrolu
nad aktivitami svých občanů. Mezinárodní spolupráce a koordinace
národních politik se stává nezbytným požadavkem na zvládání
důsledků globalizace světa (Mezřický, 2006, s. 76).
Světová politika dnes není jen politikou národních států, ale dynamickým polem, na kterém se v proměnlivých poměrech a vztazích
potkávají národní státy a nadnárodní, mezinárodní, mezivládní, regionální a nevládní organizace.
Mezinárodní organizace sehrávají významnou roli v politickém
a ekonomickém fungování světa již od konce druhé světové války.
Gura a Rosputinský (2010) rozlišují univerzalistické mezinárodní
organizace (např. Organizace spojených národů, Mezinárodní organizace práce), partikulární mezinárodní organizace (např. Organizace
pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, NATO) a regionální mezinárodní organizace (Evropská unie, Mezinárodní vyšehradský fond).
Shrnutí
S rozvojem nadnárodních firem a organizací, s posilováním úlohy
mezinárodních organizací oslabuje funkce národního státu. Globalizace
světové politiky přináší jinou strukturu společenských vztahů.
Náměty k přemýšlení
Prodiskutujte význam mezinárodních organizací pro různé oblasti
lidského života.
Užitečné odkazy
Gura, R., Rosputinský P. Vybrané pramene k štúdiu medzinárodných
organizácií. Banská Bystrica: Fakulta politických vied a medzinárodných vzťahov Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici, 2010. 291 s.
ISBN 978-80-557-0113-4.
32
Keller, J. Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk, 1998, vydání 3.
128 s. ISBN 80-85765-97-7.
Keller, J. Tři sociální světy. Praha: Slon, 2010. 211 s. ISBN 978-807419-031-5.
Klaus, V. Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima nebo
svoboda? Praha: Dokořán, 2007. 164 s. ISBN 978-80-7363-152-9.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Mezřický, V. (ed.). Globalizace. Praha: Portál, 2003. 152 s. ISBN 807178-748-5.
1.4.3 Souvislosti vědy a rozvoje technologií
Rozvoj vědy představuje potenciál pro posílení vzdělanostní struktury obyvatel, což se odráží v kvalitě života na straně jedné, zároveň je
východiskem pro ekonomický rozvoj podnikatelských i veřejně
prospěšných subjektů, které prostřednictvím uplatňování nových poznatků v tržním prostředí posilují vlastní konkurenceschopnost.
Role státu v podpoře vědy a výzkumu je přinejmenším stejně
významná jako role soukromých subjektů zejména v projektech
dlouhodobého charakteru. Existuje celá řada oblastí výzkumu,
např. v oblasti environmentálních problémů, které vyžadují mezinárodní spolupráci, mimo jiné i z toho důvodu, že přínos takového
výzkumu je markantnější v oblasti společenské více než v oblastech
ekonomických. Investice do vědy a výzkumu lze rozložit do dvou částí
– jako investice do tzv. základního výzkumu, což je spíše financováno vládami a tzv. aplikovaného výzkumu, který je financován podnikatelskými subjekty. Ve skutečnosti však podíl soukromého sektoru
na financování výzkumu není tak vysoký, jak by bylo optimální.
Obecně lze říci, že technologický pokrok je vnímán jako zdroj
růstu produktivity práce a optimalizace využívání kapitálu i práce
v jiném výrobním procesu. Technologický pokrok jako výsledek
výzkumných aktivit nepřináší jen vyšší efektivitu výrobních procesů,
ale i zvyšování celkové úrovně hospodářského outputu (Mizera, Vzťah
vedy a výskumu a potřeb hospodárskej praxe, 2009).
Jaká je úloha vědy současném globalizovaném světě? Věda je
původcem technologického pokroku a rozvoje, který ne vždy je přínosný. Věda se stává službou v rukách technologického pokroku.
Jaká je úloha vědy v podporování udržitelného rozvoje, šetrného
zacházení a přírodním i sociálním prostředím na planetě? Má-li sehrát
33
přínosnou roli, lze funkci vědy pro podporu udržitelného rozvoje
charakterizovat následujícím způsobem:
•
•
•
•
měla by poskytovat informace pro rozhodování v procesu rozvoje
životního prostředí tak, aby byly lépe pochopené životní cykly jednotlivých oblastí biosféry, hydrosféry, atmosféry, toků energie
a ostatních planetárních systémů, aby bylo možné pružně se přizpůsobovat nově vznikajícím potřebám vývoje
měla by odhadovat vyživovací potenciál Země, její odolnost vůči
zátěžím, kladených lidskou činností
měla by rozšířit výzkum zaměřený na současné hledání nástrojů
pro lepší poznávání v podobě technologicky inovovaných přístrojů,
monitorovat situaci a modelovat možnosti potenciálního vývoje
přírodních a společenských jevů
měla by propojovat životodárný zemský systém se strategiemi
rozvoje pro permanentní fungování
Vědecké poznatky jsou a nadále by měly být prostředkem vytváření perspektiv života na Zemi. To předpokládá globální vědeckou
základnu, zahrnující osobnosti z rozvinutých i rozvojových zemí, participaci všech oborů a vědců na vytváření základů pro udržení života
na planetě. Udržitelný rozvoj vyžaduje přijímání dlouhodobých perspektiv, tudíž vyžaduje neustálou participaci vědy na mapování stavu
planety a hledání možností pro vytváření a uvádění do praxe nejlepších
vědeckých postupů.
Jedním z cílů je zajistit efektivní a šetrné využívání zdrojů a tím
omezit nežádoucí působení lidských aktivit na zemské systémy. Dalším
neméně důležitým cílem je překonávat komunikační propast mezi
vědci, tvůrci politiky a veřejností. Součástí procesu zefektivnění komunikace je i poznání a respektování potenciálu domorodých kultur.
To by mohlo napomoci vytvářet a aplikovat nástroje pro udržitelný
rozvoj s ohledem na sociální a ekologické souvislosti života, za předpokladu šetrnějšího vztahu k nim.
Multidisciplinární vědecké úsilí je předpokladem utváření a využívání místních i nadregionálních odborných poznatků pro dosažení
udržitelného rozvoje. Předpokládá určování vědeckých a výzkumných
priorit cílených na uspokojování potřeb udržitelného rozvoje, respektující vazby na tradiční poznatky domorodých skupin a poznatky vědy.
Tento přístup předpokládá podporu nových vědeckých výzkumných
programů, reflektujících socioekonomické aspekty lidské existence
a potřeby regenerace životního prostředí.
34
Jedním z požadavků efektivního působení vědy v podpoře udržitelného rozvoje je rozšíření poznatků o vyživovacím potenciálu Země,
o procesech a změnách globálního životního prostředí, o sociálních
procesech ovlivňovaných rychle se měnícími environmentálními
podmínkami, o vztazích lidského faktoru na změny v životním prostředí.
Pro porozumění vazbám mezi člověkem a přírodními environmentálními systémy je důležité zdokonalení analytických a předpovědních nástrojů potřebných pro pochopení dopadů různých variant
rozvoje na životní prostředí, prostřednictvím
• integrace fyzikálních, ekonomických a sociálních věd pro lepší
pochopení dopadů ekonomického a sociálního chování na životní
prostředí a dopadů degradace životního prostředí na místní a globální ekonomiku
• podporování rozvoje rozšířených sítí monitorování pro popsání
globálních, biochemických a hydrologických cyklů a pro vyzkoušení hypotéz, týkajících se jejich chování a zdokonalení
výzkumu interakcí mezi různými globálními cykly a jejich důsledky na národní, subregionální, regionální a globální úrovni, jakožto
ukazatelů tolerance a zranitelnosti
• podporování národních, subregionálních, regionálních a mezinárodních programů pozorování a výzkumu globálních atmosférických chemických procesů a zdrojů a činitelů pohlcujících
skleníkové plyny, a také zajištění, že budou výsledky veřejně
prezentovány v přístupné a srozumitelné formě
• vytvoření potenciálu pro předpovídání reakcí suchozemských,
sladkovodních, pobřežních a mořských ekosystémů a biodiverzity
na krátkodobá a dlouhodobá narušení životního prostředí, a vytvoření dalších metod ekologické obnovy
• zkoumání role biodiverzity a ztráty druhů ve fungování ekosystémů a globálního systému podpory života
• připravenosti na výjimečné situace a na snížení negativních účinků
velkých přírodních katastrof
• rozvoje výzkumu postojů lidí a jejich chování, které jsou hybnými
silami porozumění příčinám změn globálního světa
• podporování vytváření nových „user-friendly“ technologií a systémů, které usnadňují integraci víceoborových, fyzikálních, chemických, biologických a sociálních /lidských procesů, což následně poskytuje informace a poznatky pro tvůrce rozhodnutí
a obecnou veřejnost
35
Existuje mnoho způsobů, jak vytvořit vědecký a technický potenciál. Mezi nejdůležitější z nich patří: vzdělávání a školení ve vědě
a technologiích; pomoc rozvojovým zemím při zlepšování infrastruktury pro výzkum a rozvoj, která by umožnila vědcům produktivněji
pracovat; vytvoření stimulů na podporu výzkumu a rozvoje; větší
využívání výsledků ve výrobních odvětvích ekonomiky. Takovéto
vytváření potenciálu by také poskytlo základ pro zvyšování veřejného
povědomí a porozumění vědám. Kromě toho se stává v celém světě
zřejmé, že s ohledem na velikost a komplexnost globálních environmentálních problémů je nezbytné mít k dispozici více specialistů
v několika oborech.
Podpora vzdělávání a školení vědců, v jejich oboru i v rámci schopností identifikovat, respektovat a zahrnovat environmentální hlediska
do výzkumných a rozvojových projektů; posílení vědecké infrastruktury na školách, univerzitách a ve výzkumných institucích – zajištěním
adekvátního vědeckého vybavení a přístupu k současné vědecké literatuře, za účelem dosažení a udržení kritického počtu kvalifikovaných
vědců.
Vytvoření a rozšíření národních i celosvětových vědeckých a technických databází pro zpracování dat ve sjednocených formátech
a systémech, které by umožnily prostupnost informací v globálních
měřítcích.
Vzdělávání v globalizovaném světě je nahlíženo rovněž z více
úhlů.
Současný globální a celospolečenský vývoj zvyšuje potřebu vysoce specializovaného odborného vzdělávání. Na straně jedné je
předpokladem konkurenceschopnosti a uplatnění člověka ve světě
práce, který se rychle a dynamicky mění. Ve vyspělých zemích je
konkurenceschopnost vázána na rozvoj vysokého vzdělání, vědy a výzkumu. V zemích OECD jsou ve sféře vědy a výzkumu dva trendy
– strmě rostoucí náklady na výzkum a snaha výzkum instrumentalizovat, tj. poměřovat kvalitu výzkumu inovativními efekty, zejména
užitečností pro podnikatelský sektor. Při současné neochotě zvyšovat
veřejné výdaje do vysokoškolského vzdělávání a výzkumu dochází
k postupné privatizaci vysokého vzdělání a vědeckého výzkumu. Ve
světě se uplatňují dva základní modely pro řešení této situace: silně
tržní „anglosaský“ (USA, Irsko, Velká Británie) a znalostně solidární
„skandinávský“ (Finsko, Dánsko, Švédsko), je vyjádřen poměrem
investic veřejných výdajů do vzdělávání. Podíl veřejných výdajů
skandinávských zemí na vzdělání vědu a výzkum činí téměř 11 %
36
HDP, zatímco podíl soukromých investic je vyjádřen v desetinách
procenta. Oproti tomu v zemích preferujících anglosaský model je
rozhodující podíl privátních zdrojů.
Keller (1998) poukazuje na požadavek prodlužování vzdělávacího procesu, z důvodu uplatnitelnosti na trhu práce. Vzdělání a vědění, potažmo věda v 21. století, se stalo zbožím a ztrácí punc
výjimečnosti a hodnotu. Vysoké vzdělání se stává jakousi pojistkou
pro udržení se v určité statusové úrovni. Demokratizace vzdělání
umožnila „zmasovění“ vzdělání, čímž se devalvuje jeho hodnota.
Liessmann (2008) píše o tom, že celoživotní učení nahrazuje úsilí
o skutečné vědění, moudrost a poznání. Důvod je diktován požadavky trhu práce. Celoživotní vzdělávání se stalo běžnou součástí
života. Vědecké vědění, vyžadované současnou společností se liší od
skutečného vědění.
Shrnutí
S rozvojem nadnárodních firem a organizací, s posilováním
úlohy mezinárodních organizací oslabuje funkce národního státu. Globalizace světové politiky přináší jinou strukturu společenských
vztahů.
Náměty k přemýšlení
Objasněte úlohu vzdělávání pro uplatnění na trhu práce.
Diskutujte o přínosu a rizicích vědy.
Užitečné odkazy
Keller, J. Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk, 1998. 128 s. ISBN
80-85765-97-7.
Lechta, V. (ed.). Základy inkluzivní pedagogiky. Praha: Portál, 2010.
440 s. ISBN 978-80-7367-679-7.
Lišková, E. (ed.). Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností
studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 139 s. ISBN 807290-123-0.
Liessmann, K., P. Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění.
(XXI. století; sv. 4). Přeložila Zoubková, J. Praha: Academia, 2008.
127 s. ISBN 978-80-200-1677-5.
Horká, H. Výchova pro 21. Století. Koncepce globální výchovy v podmínkách české školy. Brno: Paido, 2000. 127 s. ISBN 80-85931-85-0.
37
1.4.4 Souvislosti mediální
Médium jak uvádí Slovník cizích slov (1993) je zprostředkující
činitel, prostředí, osoba zprostředkující spiritistickou komunikaci
a našli bychom i další významy. Vezmeme-li v úvahu hned první význam tohoto slova, můžeme říci, že média jsou sdělovacím a komunikačním prostředkem.
Informace je zpráva, sdělení, prvek komunikace. Rychlost šíření
informací v současné době je velmi vysoká především díky informačním technologiím. Informace z druhého konce světa o událostech
vzdálených tisíce kilometrů od místa našeho bydliště se často dozvídáme dříve než o událostech, které se odehrávají v místě našeho
bydliště.
Masová média jsou pak komunikačními prostředky, které jsou
schopny oslovit velké množství lidí různého věku, různého zaměření
a z různého sociálního prostředí. Mičienka a Jirák (2007) rozlišují
masová média stará (noviny, časopisy, film, rozhlas a televizi), nová
(jako varianty starých médií v nových masově komunikačních možnostech počítačových sítí).
V 90. letech 20. století vzniká diskuse o neadekvátnosti a neaktuálnosti pojmu „masová média“. Podle řady autorů, jak uvádí
Pravdová ve svém článku „Aktuálne problémy masovej komunikácie“,
je toto označení, zavedené ve 30. letech 20. století, vzhledem k úrovni
rozvoje digitálních technologií používaných na mediálním trhu,
v současné době již neaktuální. Vyplývá to ze změny obsahu k publiku
namířenému a publikem vnímanému. Odborníci v mediální oblasti ve
20. století rozrůznili své názory na masová média do tří linií – v první
je zdůrazňována všemocnost médií, ve druhé je zpochybňován
neomezený vliv s poukazem na sociálně kulturní a intelektuální rozdílnost příjemců informací. Třetí linie je pak kompromisem mezi oběma
předchozími, rozlišuje však účinky krátkodobé, přímé a dlouhodobé,
nepřímé.
Poukazuje přitom na proměnu spíše technologickou, která umožňuje změnu přístupu k příjemci mediálně prezentovaných obsahů, jako
i změnu možností příjemce. Za masový mediální přenos je spíše označováno pouze zprostředkovávání určitého druhu informací prakticky
v celosvětovém měřítku (noviny, televizní vysílání, atd.).
Mediální komunikace – tj. komunikace s médii či za podpory
médií (Burton, Jirák, 2001) je fenoménem doby, rysem společnosti
a proto je dnes již nutností porozumět médiím a naučit se mediální
gramotnosti.
38
Mediální komunikace se stala nedílnou součástí pracovního i mimopracovního (volnočasového) prostoru lidské existence.
Tvůrci mediálních obsahů, jsou téměř bez výjimky profesionální
komunikátoři (novináři, baviči atd.) fungující v zaměstnaneckém
poměru v příslušných mediálních institucích. Obsah zprostředkovávaný mediální cestou je obvykle vyráběn standardizovanými metodami a technikami, čímž ztrácí tvůrčí potenciál, ztrácí svou výjimečnost
a stává se zbožím.
Obsahy a poselství zprostředkovávané masovými médii, jsou
kulturním fenoménem, formujícím osobní zkušenosti lidí, jejich postoje. Jsou zdrojem vědomostí, inovace a změny některých vzorců
kulturního a sociálního chování. Jsou přínosem i rizikovým faktorem
pro určité skupiny příjemců.
Mediální fenomény doby - internet, chat, icq, skype, facebook
a další sociální sítě nabízejí nepochybně široké a zajímavé pole pro
komunikaci, ale zároveň skrývají v sobě jistá ohrožení jako je anonymita, změna identity, ztráta identity, absence osobních kontaktů,
riziko vzniku závislosti na mediálních fenoménech, ohrožení ochrany
osobních údajů.
Dá se říci, že člověk je v zajetí mediálního světa manipulován
médii. Média hájící zájmy mocenských skupin politických, či hospodářských mění realitu k obrazu žádanému a manipulují míněním lidí
v zájmu svých mecenášů. Politická moc médií je zdá se obrovská,
média jsou hybatelem událostí, katalyzátorem názorů a postojů
a rizikovým fenoménem (Novotný, 2005).
Shrnutí
Mediální zprostředkování událostí a souvislostí života na
Zemi, jako i mediální komunikace jsou dnes samozřejmou součástí každodenního života člověka. Masová média ovlivňují vnímání
světa, jsou zdrojem informací, ale i dezinformací. Jsou zdrojem
poznání, formují vzorce sociálního chování současného člověka.
Jsou přínosem, zároveň jsou i rizikovým faktorem, snadno zneužitelným.
Obsahy a poselství zprostředkovávané masovými médii jsou
kulturním fenoménem, formujícím osobní zkušenosti lidí, jejich
postoje. Jsou zdrojem vědomostí, inovace a změny některých vzorců
kulturního a sociálního chování. Jsou přínosem i rizikovým faktorem
pro určité skupiny příjemců.
39
Náměty k přemýšlení
Pojmenujte co nejvíce druhů médií a stručně je charakterizujte.
Prodiskutujte výhody a nevýhody starých a nových médií.
Posuďte míru interaktivity různých druhů médií.
Srovnejte způsoby a rychlost šíření informací v minulosti a dnes.
Prodiskutujte výhody a nevýhody rychlého šíření informací.
Prodiskutujte rizika mediální komunikace (nevhodnost obsahů,
kyberšikana).
Užitečné odkazy
Burton, G., Jirák, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal,
2001. 392 s. ISBN 80-85947-67-6.
Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost. Praha: Portál, 2003. 207 s.
ISBN 80-7178-687-7.
Mičienka, M., Jirák, J. Základy mediální výchovy. Praha: Portál, 2007.
296 s. ISBN 978-80-7367-315-4.
Novotný, P. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005. 118 s.
ISBN 80-86761-30-4.
Pike, G., Selby, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. 328 s. ISBN
80-85623-98-6.
www.ovce.sk
1.4.5 Souvislosti sociální
Kulturní fenomény globalizovaného světa
Globalizační tendence vývoje lidské civilizace přináší množství
proměn v oblasti vnímání hodnot, rozvoje vědy a technologií, v neposlední řadě v oblasti politické, ekonomické a environmentální.
Všechny zmíněné jevy se odrážejí v kulturních vzorcích globalizovaného světa. Na straně jedné dochází ke ztrátě kulturní jedinečnosti,
k vytváření unifikované globalizované kultury zprostředkovávané
médii. Dochází k unifikaci kultury a životního stylu, projevujícího se
ve stále stejné produkci televizních seriálů, produktů šoubyznysu, jehož důsledkem je umělé utváření pseudokulturních hodnot. Součástí
života se staly atributy technologického pokroku v podobě mobilních
telefonů rychle se vyvíjejících komunikačních technologií. V důsledku
jejich každodenní přítomnosti v běžném životě lidí dochází k nebývalé
akceleraci konzumování informací a podnětů všeho druhu.
Fenoménem doby, zejména v západních společnostech je hedonistický životní styl. Jeho součástí je nárůst objemu volného času, na
40
který reaguje volnočasový průmysl. V současné době je vysoká poptávka po volnočasových aktivitách nejen v rámci aktivit sportovních. Je poskytována široká nabídka dalších aktivit, např. v oblasti
internetového průmyslu, počítačových her, nakladatelských produktů,
jevištního, hudebního, výtvarného, filmového umění.
Mediální a ekonomická propojenost světa je užitečná pro poznávání jiných kultur, zároveň může být příčinou postupné ztráty kulturní jedinečnosti – vytvářením unifikované globalizované kultury.
Stejné zboží lze koupit v obchodních řetězcích „rozřetězených“ po celé
Zemi, stejný typ televizních pořadů lze sledovat také v různých zemích.
Kultura je medializovanou součástí života. Na jednu stranu je medializace kultury v rámci podpory multikulturní tolerance přínosná, na
druhou stranu způsoby realizace jsou mnohdy povrchní a celkem logicky lze konstatovat, že v krátkých pořadech je podstata kulturní
odlišnosti jen těžko objektivně uchopitelná.
Bulvár a vulgarizace jsou produkty akcelerované potřeby (často
pseudopotřeby) poskytovat informace, která je spíše než poptávkou lidí
daná obchodními a tržními důvody, kdy je prvořadou prioritou médií
udržet se na trhu a nikoli objektivně a pravdivě informovat. Dochází
tím k vulgarizaci sdělení, jejich účelovému vytrhování z kontextu,
narušování a ohrožování soukromí.
Interkulturalita
Setkávání kultur v propojeném, globálním světě by mělo být
samozřejmostí, jaká je ale skutečnost. Jsme opravdu schopni a ochotni
přijímat odlišnosti? Jsme schopni je respektovat? Jaké místo v našem
životě má multikulturalita, interkulturalita, kulturní pluralita?
Je tolerance a vstřícnost k jiným kulturám přirozeným adaptačním
mechanizmem, který byl člověku dán již v počátcích civilizace? Nebo
tou samozřejmou výbavou člověka je spíše strach z nového, odlišného,
ještě nezařazeného, projevovaný xenofobií a rasismem?
Vytváření vztahu k jiným kulturám je dnes celkem standardním
vývojovým úkolem. Problémovým se může jevit způsob vytváření
vztahů na základě mediálního obrazu jiné kultury, který se může
výrazně lišit od reality. Odtud je jen krůček k mylné interpretaci
získaných informací. Reálný kontakt s příslušníkem jiné kultury otevírá
možnosti objektivizace našeho poznání.
Prostředí, v němž se podporují příležitosti pro setkávání příslušníků
různých etnik a kultur s sebou přináší mnoho pozitivních prvků:
odbourává předsudky, učí toleranci, umožňuje zachovat si identitu
41
při respektování specifik jiných národů, umožňuje poznání hmotné
kultury jiných zemí, obohacuje dovednost komunikace na různých
úrovních, potvrzuje výjimečnost všech zúčastněných a jistě bychom
našli další pozitiva.
Rizikem multikulturního setkávání je setkávání lidí s nižší schopností tolerance a apriorní připraveností uplatnit ve svém chování stereotypy a předsudky.
Zajímavé pole pro hlubší pochopení životních souvislostí různých
kultur je poznávání tradic, pohádek, slovesnosti a náboženství různých
kultur.
Migrace
Migrace bývá charakterizována jako stěhování, změna bydliště
na dobu kratší, či delší, či natrvalo. Zřejmě nám není neznámý pojem
emigrant (člověk, který se ze své vlasti vystěhuje) a imigrant (člověk,
který se do nějaké cílové země nastěhuje). Narůstá počet migrantů,
kteří migrují z důvodu ztráty obydlí v důsledku přírodních katastrof,
hospodářských a politických problémů. Migrace se stává běžnou
součástí života globalizované Země. Jedním z důvodů je i požadavek
flexibilní adaptace na podmínky trhu práce, pokud v původní zemi
nejsou podmínky pro pracovní uplatnění.
Příčiny jsou variabilní. Existuje celá řada důvodů, proč lidé
opouštějí místa, kde se narodili a trávili část svého života:
• pracovní (může být v podobě standardní migrace pracovní síly,
studijní pobyty, dočasné pracovní pobyty vědeckých pracovníků,
legální pracovní pobyty za účelem lepšího výdělku, než v původní
zemi až po nelegální pracovní pobyty)
• politické
• demografický tlak
• ekologické katastrofy, živelné pohromy
• různé podoby diskriminace (člověk se stěhuje za prací, lepší nebo
alespoň nějakou)
• národnostní, ideologické (válečné konflikty vyhánějí lidi z bydliště)
• chudoba a hladomor
• atraktivita místa
• více viz kap. 2.3.3
Mezi cílovými zeměmi jsou země vstřícné k imigrantům – ty si
budují pozice do budoucna - kdy podle různých předpovědí naroste
migrace do markantnějších rozměrů zejména kvůli zdrojům vody
42
a surovin. Země méně vstřícné k přijímání imigrantů budou mít
patrně nevýhodnou pozici.
Z řady důsledků migrace bychom zdůraznili multikulturalitu a její
přínos:
• setkávání kultur
• prostředí, v němž se setkávají příslušníci různých etnik a kultur,
s sebou přináší mnoho pozitivních prvků
• odbourává předsudky
• učí toleranci
• umožňuje zachovat si identitu při respektování specifik jiných
národů
• umožňuje vnímat hodnotu fenoménů a artefaktů jiných kultur
• poznání hmotné kultury jiných zemí může být inspirativní
• duchovní kultura jiných zemí se může stát obohacením duchovních
sfér lidí místních
• rozvíjí komunikace na různých úrovních
• pěstuje chápání a respektování jiných kultur
• utvrzuje výjimečnost všech zúčastněných
Nevhodné dopady multikulturality jsou spíše otázkou týkající se
specifických skupin lidí, jimž jsou blízké vzorce chování, ve kterých
nacházejí předsudky a stereotypy bohaté uplatnění.
S rezervou je třeba nahlížet mediálně prezentovaný obraz jiných
kultur - realita obvykle mívá mnoho dalších rozměrů.
–
–
Migranti jsou obvykle:
pracovní, ekonomicky aktivní jedinci - v tradičních pravidelných,
nebo smluvních pracovních pohybech, nebo v pohybech vysoce
vzdělaných profesionál
ilegální migranti – uprchlíci, žadatelé o azyl
V cílových zemích je pro migranty mnoho nadějí i nebezpečí.
Z nadějí stojí za zmínku vidina lepšího živobytí, geografická poloha.
Z nepříznivých vlivů pak je nutno dotknout se jevů, jako je adaptace
migrantů na nové prostředí, přijímání migrantů původními obyvateli –
xenofobie, rasismus.
Shrnutí
Obraz utváření kulturních vzorců člověka je ovlivněn současnými
globalizačními tendencemi v oblasti prolínání kultur, multikulturality,
setkáváním zmíněných kultur ať už způsobem setkávání bezprostředního (face to face) v rámci migračních aktivit lidí, nebo v rámci
43
mediálně zprostředkovaných obrazů jiných kultur. Poznávání souvislostí života jiných kultur obohacuje, umožňuje lépe pochopit vlastní
kulturní kořeny, podporuje toleranci a kulturní pluralitu.
Náměty k přemýšlení
Jakými faktory je ovlivňována selekce a distribuce filmů na trhy
různých zemí?
Jaké faktory ovlivňují vkus diváka?
Kdy se projevuje xenofobie a rasizmus, jaké ekonomické výhody
nabízí a jaký je jejich mediální obraz?
Užitečné odkazy
Burton, G., Jirák, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister&Principal,
2001. 392 s. ISBN 80-85947-67-6.
Hirtlová, P., Srb, V. (ed.). Menšiny a integrující se Evropa. Sborník
vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro studium politiky,
Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských
věd, 2009. 447 s. ISBN 978-80-86879-23-9.
Hirtlová, P., Srb, V. (ed.). Radikalismus a jeho projevy v současném
světě. Sborník vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro studium
politiky, Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických
a společenských věd, 2007. 288 s. ISBN 80-86879-08-9.
Horká, H. Výchova pro 21. století. Koncepce globální výchovy v podmínkách české školy. Brno: Paido, 2000. 127 s. ISBN 80-85931-85-0.
Jirák, J., Köpplová, B. Média a společnost. Praha: Portál, 2003. 207 s.
ISBN 80-7178-687-7.
Mičienka, M., Jirák, J. Základy mediální výchovy. Praha: Portál, 2007.
296 s. ISBN 978-80-7367-315-4.
Pána, L. Vztah české majority a národnostních menšin v Jihočeském kraji. České Budějovice: VŠERS, 2007. 195 s. ISBN 978-80-86708-53-9.
Pike, G., Selby, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. 328 s. ISBN
80-85623-98-6.
Průcha, J. Interkulturní komunikace. Praha: Grada, 2010. 200 s. ISBN
978-80-247-3069-1.
Průcha, J. Interkulturní psychologie. Praha: Portál, 2007. 224 s. ISBN
978-80-7367-280-5.
Průcha, J. Multikulturní výchova. Praha: Triton, 2006. 263 s. ISBN 807254-866-2.
Sartori, G. Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Praha:
Dokořán, 2005. 134 s. ISBN 80-7363-022-2.
44
Šišková, T. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001. 200 s . ISBN
80-7178-648-9.
www.varianty.cz
1.4.6 Perspektivy globálního světa, život trvale udržitelný
Globalizace jako nekontrolovatelný proces
Ačkoliv počátky globalizace byly spjaté především s problematikou ekonomickou, v současnosti se globalizační procesy dotýkají
mnoha oblastí.
Globalizace jako proces komplexní a mnohovrstevnatý ovlivnil
nejspíše všechny oblasti života na Zemi. Patrné jsou vlivy na přírodním prostředí (znečišťování, změny v biodiverzitě), v sociálním
prostředí (v oblastech ekonomických, kulturních, sociálních rozdílů).
Otázkou je, jsou-li ještě globalizační procesy ovlivnitelné.
Udržitelný rozvoj – předpokládá takovou orientaci lidských
aktivit, která umožní rozvoj hospodářský i společenský při současném
maximálně citlivém přístupu ke všem oblastem životního prostředí.
Koncept udržitelného rozvoje definovaný Valným shromážděním
OSN v roce 1987 žádá ochranu přírodních zdrojů, vývoj a aplikaci
environmentálně šetrných technologií, eliminaci rizik sociálních, bezpečnostních. Zdůrazňuje princip prevence, odpovědnosti.
• Výhody i nevýhody globalizačních procesů se promítají do všech
oblastí života lidí (přeshraniční pohyb zboží, možnosti cestování,
migrace, poznávání cizích zemí, narušení biosystémů, nadměrné
vytěžování surovin, sociální, etnické konflikty atd.).
• Nerovné rozšiřování globalizačních vlivů (technologická vyspělost
západních zemí v ostrém kontrastu s technologickým zaostáváním
zemí rozvojových, různá cena pracovní síly v různých oblastech
Země, atd.).
• Globalizace a antiglobalizační tendence – podobnosti s vývojovými vrcholy starších civilizací (některé lidské aktivity neslouží
pouze základním lidským existenčním a existenciálním potřebám,
jsou jakousi nadprodukcí, která nutí lidi k nadměrnému, bezúčelnému konzumu).
• Globální vs. lokální (Do jaké míry jsou události a život v lokálním
měřítku ovlivňován globalizovaným světem a naopak, jak může
život v lokálních poměrech ovlivňovat průběh globalizačních
procesů?).
45
Je lidská civilizace schopna uchopit svou situaci tak, aby idea trvalé udržitelnosti života na Zemi byla naplněna pro budoucí generace?
Shrnutí
Globalizace je složitý dlouhodobý proces, který ovlivňuje vlastně
všechny oblasti života na Zemi. Jedním z nejdůležitějších úkolů lidské
civilizace je naplnit principy udržitelnosti života a uplatňovat je v lokálních i globálních měřítcích.
Náměty k přemýšlení
Prodiskutujte/hledejte další souvislosti globalizovaného světa.
Je možné kontrolovat průběh globalizačních procesů?
Za jakých podmínek je život udržitelný?
Katastrofické scénáře – jak si je představujete?
Užitečné odkazy
Braniš, M. Globální problémy životního prostředí. In Dlouhá, J.,
Dlouhý, J. Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální problémy.
Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální
problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2006. ISBN 80-87076-01-X. s. 207-220.
Cílek, V. Archeus fragment radostné vědy o trpaslících a příbuzné
eseje. Praha: Dokořán, 2010. 279 s. ISBN 978-80-7363-290-8.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Klaus, V. Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima nebo
svoboda? Praha: Dokořán, 2007. 164 s. ISBN 978-80-7363-152-9.
Lišková, E. (ed.). Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností
studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 139 s. ISBN 807290-123-0.
Mezřický, V. (ed.). Globalizace. Praha: Portál, 2003. 152 s. ISBN 807178-748-5.
Mezřický, V. (ed.). Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha:
Portál, 2005. 207 s. ISBN 80-7367-003-8.
Moldan, B. (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. Praha:
Karolinum, 2003. 141 s. ISBN 80-246-0769-7.
Moldan, B. Ekologické dimenze udržitelného rozvoje. Praha:
Karolinum, 2001. 102 s. ISBN 80-246-0246-6.
Pike, G., Selby, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. 328 s. ISBN
80-85623-98-6.
46
Průcha, J. Interkulturní komunikace. Praha: Grada, 2010. 200 s. ISBN
978-80-247-3069-1.
Průcha, J. Interkulturní psychologie. Praha: Portál, 2007. 224 s. ISBN
978-80-7367-280-5.
Průcha, J. Multikulturní výchova. Praha: Triton, 2006. 263 s. ISBN
80-7254-866-2.
1.5 Shrnutí
Globalizace je dlouhodobý proces propojování světa na všech
úrovních, v oblasti ekonomických vztahů, prolínání kultur i v oblasti
přírodního prostředí. Proces globalizace, který v lidské civilizaci není
úplně novým jevem, s sebou přináší řadu výhod i nevýhod pro další
život člověka.
V současném slova smyslu jsou počátky globalizace kladeny přibližně do poloviny 20. století, do období konce druhé světové války,
kdy vznikaly klíčové mezinárodní organizace, jejichž cílem byla stabilizace světové ekonomiky. Poslední třetina 20. století se nesla ve
znamení globální péče o životní prostředí a vytváření koncepce trvalé
udržitelnosti života na Zemi.
Globalizovaný svět je světem mnoha souvislostí, podobností
i protikladů. Souvislosti je možné vnímat v rovině sociální (práce, bydlení, životní styl spojený s mediálním propojením světa, zrychleným životním tempem, překotným rozvojem technologií) a v rovině
přírodní (přírodní zdroje potravin, surovin, biodiverzita).
Měnící se životní podmínky jsou ovlivňovány ekonomickou mocí
nadnárodních organizací, světovou politikou, dynamickou proměnou
společenských vztahů, rozvojem technologií, mediálním zprostředkováním světa. Masová média ovlivňují vnímání světa, jsou zdrojem
informací, ale i dezinformací. Jsou zdrojem poznání, formují vzorce
sociálního chování současného člověka. Jsou přínosem, zároveň jsou
i rizikovým faktorem.
Globalizovaný svět je i světem multikulturním. Poznávání souvislostí života jiných kultur obohacuje, umožňuje lépe pochopit vlastní
kulturní kořeny, podporuje toleranci a kulturní pluralitu.
Globalizace je složitý dlouhodobý proces, který ovlivňuje vlastně
všechny oblasti života na Zemi v lokálních i globálních měřítcích.
47
2 Globální problémy
Studijní cíle
Cílem kapitoly „Globální problémy“ je nastínit aktuální problémy globalizovaného světa v souvislostech sociálních (humánních) i environmentálních, poukázat na různé oblasti problémů a možnosti jejich
řešení, založených na principech udržitelného života.
Klíčová slova a pojmy
globální problémy, klimatické změny, změny v hydrosféře, degradace
obnovitelných zdrojů, vyčerpávání zásob neobnovitelných přírodních
zdrojů, znečišťování obnovitelných zdrojů, demografický růst, chudoba, migrace, zdravotní stav lidstva, analfabetizmus a nedostatek
vzdělávacích příležitostí, bezpečnostní hrozby
Ne všechny problémy současného globálního světa jsou nutně
vyvolané globalizací. Řada jevů může být důsledkem modernizačního
vývoje, rozvoje vědy, a uplatnění technologických poznatků v nejrůznějších oblastech sociálního života. Ačkoliv se zdůrazňuje neblahý
vliv lidské činnosti odrážející se v přírodním prostředí planety, mnoho
jevů přírodního charakteru může být součástí přirozeného životního
cyklu Země.
Procesy globalizace však přispívají k intenzifikaci problémů. Různí
autoři nahlížejí na problémy spojené s globalizací z různých úhlů
pohledu, které se více či méně překrývají a vnímají je z pohledu sociálního a environmentálního.
Tato kapitola nabízí pro srovnání několik pohledů na globální problémy s následnou stručnou charakteristikou vybraných (nejvýznamnějších) problémů.
2.1 Několik pohledů na globální problémy
Za globální problémy jsou obvykle označovány takové společenské, hospodářské a environmentální jevy a procesy, jejichž účinek a dopad nelze zúžit na určité teritorium – jejichž účinky nejsou
pouze lokální, ale odrážejí se v globálním (celosvětovém) měřítku
a zároveň dopady těchto jevů a procesů ohrožují svět v různých
oblastech jeho existence. Řešení globálních problémů nebo zmírnění jejich důsledků vyžaduje celosvětovou a koordinovanou spolupráci. Globální problémy nejsou hrozbou jen z hlediska jejich
48
teritoriálního rozšíření, ale i z hlediska jejich trvání v čase (až v řádech
století, čímž mohou ohrožovat environmentální rovnováhu Země pro
budoucí generace).
Nárůst závažnosti globálních problémů v současné době lze vysvětlit změnami ve dvou základních rovinách:
Kvantitativní – prudký růst světové populace a intenzivní zásahy
lidské činnosti do přírodního prostředí.
Kvalitativní – v důsledku rozvoje technologií, rozšíření mezinárodní dělby práce narostla i vzájemná odkázanost zemí světa v nebývalé míře. Země světa jsou vzájemně propojené v mnoha oblastech
života – environmentální, ekonomické, sociální, kulturní. Jakákoliv
změna na poli hospodářském nebo přírodním na určitém území má
dalekosáhlé ekonomické, či environmentální dopady (účinky) i na
vzdálená území.
Okruh globálních problémů se rozšiřuje a úspěšnost úsilí zaměřeného na jejich řešení je pro lidskou populaci stále významnější.
Vytvářejí napětí jednak v oblasti společenské, jednak v oblasti ekologické – některými vědci je tento jev nazýván ekologickou a humánní
světovou krizí.
Hlavními prvky světové humánní krize jsou:
• Přelidněnost planety
• Nerovnoměrné osídlení Země
• Chudoba a hlad
• Analfabetizmus a nedostatek vzdělávacích příležitostí
• Nárůst počtu migrantů (uprchlíků), kteří migrují z důvodu ztráty
obydlí v důsledku přírodních katastrof a hospodářských problémů
• Prohlubující se propast mezi bohatými a chudými
• Zhoršování zdravotního stavu obyvatel některých světových
oblastí, hrozba šíření infekčních nemocí (nemocí znovu se rozšiřujících Tyfus, TBC, hepatitida, cholera, jako i nemocí novodobých
HIV/AIDS, ebola, Creutzfeld-Jakobova choroba, atd.)
• Šíření závislosti na alkoholu, drogách a jiných látkách
Hlavní prvky světové ekologické krize lze nahlédnout v následujících
oblastech:
• Vyčerpávání zásob neobnovitelných přírodních zdrojů, jakými jsou
fosilní paliva, nerostné suroviny
• Znečišťování obnovitelných zdrojů
• Degradace obnovitelných zdrojů v důsledku nadměrného a nešetrného využívání
49
•
•
•
•
•
•
Ohrožení biologické rozmanitosti
Nedostatek a znečištění pitné vody
Půdní eroze
Úbytek lesních porostů
Nárůst množství skleníkových plynů, kyselých dešťů
Úbytek ozonosféry
Pro lepší srovnání oblastí globálních problémů jsou uváděny
pohledy následujících autorů: Rischard (2003, cit dle Mezřický,
2006) rozčlenil globální problémy do tří oblastí:
Oblast globálních statků – zahrnuje problémy spojené s přírodním prostředím planety
• globální oteplování
• změna klimatu
• nedostatek pitné vody
• znečištění moří a ohrožení biodiverzity moří
• odlesňování
• úbytek zemědělské půdy- zhoršování kvality a úrodnosti
Oblast záležitostí vyžadujících globální závazky – zahrnuje sociální souvislosti
• zachování míru, prevence terorismu
• vzdělání
• chudoba
• pandemie nemocí
• digitální nerovnost
• předcházení přírodním katastrofám a zmírňování jejich následků
Oblast problémů vyžadujících právní regulaci – zahrnuje
• rekonstrukci daňového systému
• technologickou regulaci (GMO), humánní buňky a jejich využívání
k různým účelům
• obchod s drogami
• obchod, investice, pravidla volné soutěže
• ochrana duševního vlastnictví
• pravidla elektronického obchodování
• pracovní podmínky a pravidla migrace
Gabal (2006) popisuje bezpečnostní problémy související s globalizačním procesem v následujících skutečnostech:
• rostoucí napětí mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Hrozby
v rámci tohoto antagonismu jsou spatřovány především v riziku
pandemií, migrace…
50
•
•
•
•
•
•
oblast islámských zemí je rizikovou z hlediska terorismu a zbraní
hromadného ničení
oblast rostoucího zatížení globálních ekosystémů
terorismus – násilné a destruktivní strategie či aktivity sloužící
k vynucování určitých politických cílů (V současnosti je nejrizikovějším islamistický terorizmus. Nebezpečí terorismu tkví
zejména ve způsobu boje, ve volbě terčů útoků - obvykle významné hospodářské, či politické objekty, místa s vysokou kumulací lidí.)
klimatické poměry – nejsou pouze problémem environmentálním,
klimatické změny jsou vnímány již jako globální bezpečnostní
riziko
chudoba – důsledkem chudoby je hrozba šíření pandemií nemocí,
šíření migračních vln
organizovaný zločin (Stal se markantním v globálním pohledu již
v devadesátých letech minulého století, byť je jevem mnohem
starším. Podoby organizovaného zločinu současnosti jsou si v mnohém podobné s podobami zločinu v dobách dávno minulých –
otroctví, pirátství, pašeráctví, nelegální obchod.) Svatoš (2010,
s. 155) upozorňuje na nebezpečnost tohoto fenoménu. Organizovaný zločin totiž umně využívá situace, kdy v určitých oblastech
existuje poptávka, která nemůže být uspokojena nebo může
být uspokojena (legálně) velmi obtížně. Jedná se například o oblast
migrace – lidé z různých zemí chtějí migrovat z různých důvodů do druhých zemí, ale legálně toto jde velmi obtížně. Této
situace využívá organizovaný zločin a zprostředkovává ilegální
převaděčství, parazituje na neštěstí lidí. Poptávka po drogách,
poptávka po zbraních, radioaktivním materiálu, poptávka po
lidských orgánech atd. To vše jsou oblasti, kde působí v mezinárodním měřítku organizovaný zločin – umožňuje uspokojení
poptávky za obejití předpisů a za tuto „službu“ inkasuje obrovské
prostředky.
Shrnutí
Úhlů pohledu zabývajících se otázkami globálních problémů,
i autorů o nich píšících je mnoho, není možné poskytnout v rámci tohoto studijního textu jejich komplexní výčet. Jde spíše o to nabídnout
inspiraci pro vlastní srovnání čtenáře (srov. Bursík, 2000; Keller, 2010;
Klaus, 2007; Librová, 2000).
51
Náměty k zamyšlení
Diskutujte o aktuálních problémech souvisejících s klimatickými
změnami, biodiverzitou, vodními zdroji, bezpečností.
Užitečné odkazy
Braniš, M. Globální problémy životního prostředí. In Dlouhá, J.,
Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed). Globalizace a globální problémy.
Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální
problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2006. ISBN 80-87076-01-X. s. 207-220.
Cílek, V. Archeus fragment radostné vědy o trpaslících a příbuzné
eseje. Praha: Dokořán, 2010. 279 s. ISBN 978-80-7363-290-8.
Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. editoři. Globalizace a globální
problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace
a globální problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky
životního prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
Dušek, J., Pána, L. a kol. Udržitelný rozvoj v evropských regionech.
České Budějovice: VŠERS, 2010. 400 s. ISBN 978-80-86708-90-4.
Gabal, I. Jaké jsou hlavní bezpečnostní problémy 2005. In Dlouhá, J.,
Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální problémy“
2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního prostředí, 2006.
ISBN 80-87076-01-X. s. 25-35.
Klaus, V. Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima nebo
svoboda? Praha: Dokořán, 2007. 164 s. ISBN 978-80-7363-152-9.
Mezřický, V. (ed.). Globalizace. Praha: Portál, 2003, s. 152. ISBN 807178-748-5.
Mezřický, V. (ed.). Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha:
Portál, 2005. 207 s. ISBN 80-7367-003-8.
Svatoš, R. Kriminologie ve světle nového trestního zákoníku. České
Budějovice: VŠERS, 2010, 174 s. ISBN 978-80-86708-21-8.
2.2 Globální problémy v rovině ekologické
Přírodní prostředí poskytuje člověku přirozené zdroje potravin,
ošacení, léky, životní prostor pro účely bydlení, pro účely kulturní či
duchovní. Jejich znečišťování, až likvidace, kterou způsobil, jej
ohrožuje ve zpětné vazbě působením na zdraví a život v rovině fyzické, psychické i spirituální. Příroda poskytuje životní prostor, o kterém Vážanský (1999) píše jako o zdroji odpočinku, rekreace a kon52
templace, o prostoru, který v přelidněných městech člověku chybí
a způsobuje řadu zdravotních obtíží fyzického i psychického rázu.
Podobně i Mezřický (2005) poukazuje na ohrožující vliv městských
aglomerací v oblasti vzniku sociálně nežádoucích jevů a civilizačních
chorob.
Problémy spojené s vlivem člověka na přírodní prostředí jsou
svým rozsahem významné. Otázkou sice zůstává, do jaké míry přispívá činnost člověka k nárůstu problémů a do jaké míry jsou změny
v environmentálním prostoru přirozenými ději způsobenými životním
cyklem Země (srov. Klaus, 2007).
2.2.1 Klimatické změny
Klimatické změny jsou jedním z největších ohrožení obyvatel
globálního světa. Klimatické změny pravidelně uveřejňuje Mezivládní
panel pro klimatickou změnu (IPCC).
Globální oteplování je spojené se zesílením tzv. skleníkového
jevu. Skleníkový jev je přirozený mechanizmus způsobující udržování stabilní přízemní teploty. Plyny jako je vodní pára, oxid uhličitý,
oxid dusný, metan, ozon a další pohlcují tepelné záření odrážené od
zemského povrchu a zadrží jej na čas v atmosféře, čímž zabraňuje
větším výkyvům teploty spojenými s intenzivním slunečním zářením
ve dne a prudkým ochlazením v noci (více Mezřický, 2005, Braniš,
2006).
Činnost člověka (zejména spalování fosilních paliv) způsobuje
v posledních 200–300 letech zvyšování koncentrace skleníkových
plynů, čehož důsledkem je oteplování planety. Předpokládá se, že
v příštích desetiletích bude množství skleníkových plynů v atmosféře
nadále stoupat, oteplování, které tento jev s sebou ponese, bude mít
rozsáhlé následky (Braniš, 2006).
…křivka stoupání teploty je v souladu s trendem zvyšování spalování fosilních paliv, takže současná klimatologie pohlíží na globální
oteplování jako na částečný důsledek lidských aktivit (Mezřický,
2005, s. 47).
Odborníci mluví o celkové změně klimatu, o změnách klimatického režimu, jež se odrazí ve výskytu extrémních meteorologických
situací, jako jsou výkyvy objemu srážek (období dešťů a sucha),
výkyvy teplot (období horka a mrazů), změny ve směru a intenzitě
proudění vzduchu (silné větry). Důsledkem těchto změn může být
vzestup hladiny oceánů (tání ledovců), záplavy, tajfuny, hurikány.
53
Narušení ozonosféry
Ozonová vrstva tvoří přibližně pětikilometrovou vrstvu ve
stratosféře, zhruba ve výšce 25 kilometrů nad zemským povrchem.
Její nejdůležitější funkcí je zachytávání ultrafialového (UV) záření,
které je součástí spektra slunečního záření dopadajícího na Zemi.
Ultrafialové záření určité vlnové délky dopadá na svrchní vrstvu
atmosféry, kde se setkává s molekulami kyslíku a rozkládá je na
jednotlivé atomy, ty pak reagují s jinými dvouatomovými molekulami kyslíku a vznikají molekuly tříatomového kyslíku – ozon.
UV záření jiné vlnové délky ozon zase rozkládá. Tento proces spotřebovává UV záření a tím zamezuje jeho pronikání na zemský povrch
ve velkém množství, čímž chrání živé organizmy na Zemi (Mezřický,
2005).
UV záření je pro živé organizmy škodlivé, proto ztenčování ozonové vrstvy je nebezpečným a nežádoucím jevem. Lidská činnost
produkuje látky, které rozkládají ozon, čímž způsobují jeho úbytek.
Ochrana atmosféry představuje široké a mnohorozměrné úsilí,
zahrnující různá odvětví ekonomických činností, vědeckého bádání.
Využití poznatků vědy a technologického pokroku v oblasti nápravy
a prevence atmosférických změn se stává předmětem spolupráce na
regionální, národní i mezinárodní úrovni.
Globální spolupráce v oblasti výzkumu a pozorování klimatu,
jeho změn a dopadů na ekosystémy, lidské zdraví, ekonomické i společenské oblasti se stala předmětem mezinárodních dokumentů jako
např. Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy z roku 1985, Montrealský protokol o látkách vyčerpávajících ozonovou vrstvu z roku
1987, Úmluva OSN o prevenci změn klimatu z roku 1992, Kjótský
protokol a další.
Ochrana atmosféry předpokládá:
(Vybráno a zkráceno dle dokumentu Agenda 21)
• omezování emise skleníkových a jiných plynů a látek do atmosféry založené na efektivitě výroby, dopravy, distribuce a spotřeby
energie
• větší využívání environmentálně šetrnějších energetických systémů, především nových a obnovitelných zdrojů energie
• všechny zdroje energie bude nutno využívat způsobem respektujícím atmosféru, lidské zdraví a životní prostředí jako celek
• snížit škodlivé účinky energetického sektoru na atmosféru podporováním vhodné politiky, rozvoje a využívání technologií minimalizujících nepříznivé dopady na životní prostředí
54
•
•
zdokonalovat programy označování výrobků, poskytujících spotřebitelům informace o energetické účinnosti
podporu udržitelného rozvoje průmyslu prostřednictvím využívání
environmentálně šetrných technologií, efektivnějšího využívání
zdrojů a produkce menšího množství odpadů
Prevence vyčerpávání stratosférické ozónové vrstvy
(Vybráno a zkráceno dle dokumentu Agenda 21)
• podporovat technologie a přírodní produkty, které snižují poptávku
po látkách ohrožujících stratosférickou ozonovou vrstvu (reaktivní
chlór a bróm, pocházejícím z člověkem produkovaných CFC,
halonů a příbuzných látek)
• vypracovat strategie zaměřené na zmírnění nepříznivých účinků
ultrafialového záření dopadajícího na povrch Země v důsledku
změn ve stratosférické ozónové vrstvě
• podporovat další rozšíření globálního systému pro pozorování
ozónu, nepřetržité posuzování vědeckých informací a zdravotních a environmentálních účinků, zvážit další opatření, která
se na základě těchto posouzení ukáží být odůvodněná a proveditelná
• přijetí vhodných nápravných opatření v oblasti lidského zdraví,
zemědělství a mořského prostředí; vyplývajících z výsledků výzkumu účinků zvýšeného ultrafialového záření dopadajícího na
povrch Země
• nahrazovat látky vyčerpávající ozón, na základě holisticky posuzovaných poznatků o vhodnosti náhražek
• systematicky pozorovat a posuzovat zdroje a rozsah znečištění
ovzduší přesahujícího hranice států, způsobeného přírodními procesy a lidskými aktivitami
• rozvinout schopnosti posuzování, zmírňování, jakož i vytvořit
nebo posílit systémy včasného varování a mechanizmy protiopatření pro znečištění ovzduší přesahujícího hranice států způsobeného průmyslovými a jadernými nehodami, přírodními katastrofami a úmyslným anebo náhodným poškozením přírodních
zdrojů
• vypracovat strategie zaměřené na snížení emisí způsobujících
znečištění ovzduší přesahující hranice států a jeho účinků
• zavést a posílit vzdělávací a osvětové programy, týkající se podpory udržitelného rozvoje a ochrany atmosféry, na místní, národní
a mezinárodní úrovni
55
Shrnutí
Přírodní prostředí je přirozeným prostředím člověka, které mu
poskytuje všestranný prostor pro život. Je zdrojem obživy, bydlení
i místem kontemplace. Je to důvod, proč je důležité usilovat o environmentálně šetrné zacházení s přírodou.
V důsledku lidské činnosti i v důsledku přirozených životních
cyklů Země dochází ke změnám, jež ústí do problematických rovin
vzhledem k zachování života na planetě. To je důvodem, proč je třeba
pečovat o ochranu atmosféry, jako základního předpokladu zachování života. Je důležité, aby ve vztahu ke změnám v atmosféře byly
prosazovány environmentálně šetrné technologie, podporující trvalou
udržitelnost života.
Náměty k zamyšlení
Modelujte možnosti ochrany atmosféry v lokálních podmínkách.
Užitečné odkazy
Agenda 21 [on- line] citováno 2011-2-15, dostupné z
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/obsah.html.
Braniš, M. Globální problémy životního prostředí. In Dlouhá, J.,
Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální problémy.
Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální
problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2006. ISBN 80-87076-01-X. s. 207-220.
Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální
problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace
a globální problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky
životního prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Klaus, V. Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima nebo
svoboda? Praha: Dokořán, 2007. 164 s. ISBN 978-80-7363-152-9.
Lišková, E. (ed.). Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností
studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 139 s. ISBN 807290-123-0.
Mezřický, V. (ed.). Globalizace. Praha: Portál, 2003. 152 s. ISBN 807178-748-5.
Moldan, B. (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. Praha:
Karolinum, 2003. 141 s. ISBN 80-246-0769-7.
56
Sitarz, D. (ed.) Agenda 21. The Earth Summit Strategy to Save Our
Planet. Earth Press, 1994. 315 s. ISBN 9780935755114.
Strategie udržitelného rozvoje České republiky. Úřad vlády České
republiky: Praha, 2005. 136 s. ISBN 80-86734-42-0.
www.zmenaklimatu.cz
2.2.2 Změny v hydrosféře
Hydrosféra tvoří základní předpoklad existence života na Zemi.
Je tvořena vodními masami, jako jsou moře a oceány, jezera, řeky,
dále pak vodou podzemní, vodními parami v atmosféře.
Voda na naší planetě se nevyskytuje takřka nikde v čistém stavu.
Vždy jsou v ní přítomny příměsi a rozpuštěny různé sloučeniny (Braniš, 2006, s. 217).
Asi 97 % vody jsou vody oceánů, tudíž vody slané. Člověk má
k dispozici dostatečné zásoby vody sladké v podzemních vodách, jezerech, řekách a ledovcích. Problémem je ovšem dostupnost vodních
zdrojů, vzhledem k jejich nerovnoměrnému rozprostření. Tento fakt je
důvodem obav o dostatek a dostupnost pitné vody (více Mezřický,
2005, Braniš, 2006).
Sladkovodní zdroje jsou nezbytnou součástí hydrosféry Země
a neoddělitelnou součástí jejich suchozemských ekosystémů.
Sladkovodní hydrologický cyklus je nezbytným aspektem zachování života. V důsledku klimatických změn dochází ke změnám
v hojnosti, dostupnosti a kvalitě zdrojů sladké vody.
Zásobování kvalitní vodou je předpokladem zachování života
a zdraví člověka. Tento úkol vyžaduje integrované (mnohooborové)
plánování, udržování a rozvoj vodních zdrojů v kontextu socioekonomického rozvoje, aby bylo umožněno mnohostranné využívání
vodních zdrojů pro zásobování vodou a hygienu, zemědělství, průmysl,
rozvoj měst, výrobu vodní energie, vnitrozemské rybářství, dopravu,
rekreaci, hospodaření s nízko položeným a plochým územím a pro další
činnosti.
Je nutné vytvářet a optimalizovat racionální využívání vodních
zdrojů povrchových i podzemních, aby tyto mohly být hospodárně
užívány, aby bylo minimalizováno plýtvání, jakož i ohrožení záplavami. Voda je sociálním, ekonomickým a strategickým zbožím, je to
zdroj se značnou ekonomickou hodnotou na straně jedné a základní
životní potřebou na straně druhé.
Péče o vodní zdroje a hospodaření s nimi musí být komplexní
a multidisciplinární prioritou každé společnosti.
57
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
Zdokonalování politiky využívání vody zahrnuje řadu oblastí:
zvládání období sucha a záplav se všemi riziky společenského
i přírodního charakteru
podporu systémů varování před záplavami
rozvoj vodních zdrojů (vodovody, přehrady, čistírny odpadních
vod…)
opětovné využívání odpadních vod a recyklace vody
rozvoj zemědělství, rybářství a venkova v souladu s principy
trvale udržitelného rozvoje
vývoj a aplikace racionálních technologií
minimalizace škodlivých účinků zemědělství
stanovení kritérií kvality vody pro různé účely
efektivní hospodaření s vodními zdroji s ohledem na lidské zdraví,
produkci potravin, ochranu před živelnými katastrofami a zmírňováním jeho následků
kontrolu odpadů a znečišťování vody, podporovat rozvoj tzv.
„čistých technologií“
Předpokládá dlouhodobé plánování v rovině environmentální,
ekonomické a sociální, založené na principu trvalé udržitelnosti.
S růstem populace roste i spotřeba vody. Markantní je tento fakt
zejména v městských aglomeracích. Spotřeba vody je závislá nejen
na lokalitě, ve které člověk žije, ale i na jeho způsobu života.
Ekonomický růst a rozvoj výroby jsou rovněž prvky, jež poptávku
po vodě zvyšují a tím urychlují hrozbu závažného nedostatku vody.
Nejvyšší spotřebu vody má zemědělská produkce (70–80 %), průmysl
(cca 20 %) a nejméně spotřebují domácnosti (cca 6 %).
V kontextu celosvětové ochrany vodních zdrojů je nutná integrace
vodních plánů a programů, jejichž součástí je zabezpečování a využívání vodních zdrojů v souladu s principy udržitelného rozvoje do ekonomické a sociální politiky národních států.
Monitoring zaměřený na více aspektů hydrologického režimu (vlhkost půdy, rovnováha podzemních i nadzemních vod, rozvoj vodních
zdrojů atd.) je otázkou politiky využívání vody, jehož právní rámce by
měly být ukotveny na úrovni národních států i úrovni nadnárodní.
Faktory ovlivňující kvalitu vody:
• nedostatečné úpravy domácích tekutých odpadů
• nedostatečné kontroly vypouštění průmyslových odpadních vod
• úbytek a ničení oblastí zachycování vody
• nesprávné umístění průmyslových závodů
58
•
•
odlesňování
nekontrolované úhorové hospodářství a špatné zemědělské postupy
Vodní ekosystémy jsou narušeny a živé sladkovodní zdroje ohroženy v důsledku široké škály lidských aktivit jako například stavba
přehrad, regulace řek, vodní stavby a zavlažovací zařízení. Eroze,
sedimentace, odlesňování a desertifikace vedly ke zvýšení degradace
půdy a stavba nádrží měla v některých případech škodlivé účinky na
ekosystémy. Mnoho z těchto problémů vzniklo z environmentálně
destruktivních modelů rozvoje a z absence ochrany povrchových
a podzemních zdrojů vody. Důsledkem narušené rovnováhy vodních
ekosystémů jsou ekologické a zdravotní účinky.
Ochrana a uchovávání sladkovodních zdrojů jsou zakotveny
v dokumentech, jako jsou Mezinárodní programy zaměřené na kvalitu
vody (GEMS/WATER – jsou orientovány na kvalitu vody v rozvojových zemích), geografické informační systémy (GIS) (software
a metody), Celosvětová databáze informací o zdrojích (GRID) za
účelem využívání, analýzy a interpretace monitorovacích dat a za
účelem přípravy strategií hospodaření, environmentálně racionální
hospodaření s vnitrozemskými vodními zdroji UNEP (EMINWA),
regionální vnitrozemské rybářské orgány FAO a Úmluvy o mokřadech mezinárodního významu, zvláště jako biotopů vodního ptactva
(Ramsarská úmluva) a další.
Bezpečné zásobování pitnou vodou a hygiena, vyhovující životnímu prostředí jsou mimořádně důležité pro ochranu životního prostředí, zlepšování zdraví a zmírňování chudoby. Bezpečná voda má
také zásadní význam pro mnoho tradičních a kulturních aktivit. Obecně
přijímanou se stala zásada, že „všichni lidé, nezávisle na stádiu jejich
rozvoje a jejich sociálních a ekonomických podmínkách, mají právo
mít přístup k pitné vodě v množství a kvalitě odpovídající jejich základním potřebám“.
Trvalá udržitelnost produkce potravin stále více závisí na racionálním a efektivním využívání vody a metodách uchovávání zdrojů,
sestávajících se primárně z rozvoje a řízení zavlažování, včetně hospodaření s vodou s ohledem na oblasti zavlažované dešti, zásobování
chovu dobytka vodou, vnitrozemské rybářství a agrolesnictví.
Zabezpečování potravin je v mnoha zemích vysokou prioritou,
přičemž zemědělství musí nejen poskytovat potraviny rostoucímu
počtu obyvatel, ale i šetřit vodou ve prospěch jiných uživatelů. Úkolem
je vytvořit a uplatňovat technologie a metody hospodaření výhodné
59
z hlediska úspor vody a prostřednictvím vytváření potenciálu umožnit
komunitám, aby vytvořily instituce a stimuly pro venkovské obyvatelstvo, v důsledku kterých by přijalo nové přístupy, v deštěm i uměle
zavlažovaném zemědělství.
Obyvatelé venkova musí také získat lepší přístup k zásobám pitné
vody a hygienickým službám. Je to obrovský, nikoli však nemožný,
úkol za předpokladu, že budou na všech úrovních – místní, národní
a mezinárodní – přijaty vhodné politiky a programy. Zatímco oblasti
deštěm zavlažovaného hospodářství byly v minulém desetiletí významně rozšířeny, produktivitu a udržitelnost uměle zavlažovaných
systémů provázely problémy s přílišným zavodňováním a zasolováním.
Častým problémem jsou také finanční a tržní omezení. Eroze půdy,
špatné hospodaření a přílišná exploatace přírodních zdrojů a velká
konkurence ve využívání vody, to jsou všechno faktory, které ovlivnily
rozsah chudoby, hladu a nouze v rozvojových zemích. Eroze půdy,
způsobovaná přílišnou pastvou dobytka, je častou příčinou zvyšování objemu naplavenin v jezerech. Ve většině případů není rozvoj
zavlažovacích systémů provázen ani posuzováním vlivů na životní
prostředí, které by identifikovalo hydrologické následky transferů
mezi povodími, ani posuzováním sociálních dopadů na lidi v údolích
řek.
Znečišťování moří a oceánů
Degradace mořského prostředí může mít mnoho příčin. Suchozemské zdroje se podílejí na znečišťování moří ze 70 procent, zatímco
mořská doprava a vyhazování odpadů do moří přispívají celkem
20 procenty. Mořské prostředí ohrožují nejvíce tyto znečišťující
látky (v různém pořadí důležitosti a v závislosti na různých národních
nebo regionálních situacích): kaly, živiny, syntetické organické látky,
sedimenty, odpadky nebo plasty, kovy, radionuklidy, ropné látky/
uhlovodíky a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH). Řada
znečišťujících látek pocházejících ze suchozemských zdrojů je pro
mořské prostředí zvláště nebezpečná, neboť tyto látky vykazují
současně toxicitu a bioakumulaci v potravním řetězci. V současné
době neexistuje žádný globální systém pro řešení znečišťování moří
ze suchozemských zdrojů. Degradace mořského prostředí může pocházet také z důsledků činností na souši. Mořské prostředí mohou
ovlivnit lidská sídla, využívání území, budování pobřežní infrastruktury, zemědělství, lesnictví, rozvoj měst, turistika a průmysl. Zásadní
problémy přestavuje eroze pobřeží a zasolování.
60
Znečištění moří je také způsobováno dopravou a různými činnostmi na moři. Povaha a rozsah environmentálních dopadů těžby ropy
a výrobních aktivit na volném moři obvykle způsobuje velmi malou
část znečištění moří.
Pobřežní oblasti – jsou životním prostředím více než poloviny
světové populace (do 60 km), jsou životním prostředím chudiny.
Pobřežní zdroje jsou důležité pro místní domorodé komunity. Mořské
živé zdroje poskytují v mnoha zemích důležitý zdroj proteinů a jejich
využívání je často velmi významné pro místní komunity a domorodé
lidi. Tyto zdroje poskytují potraviny a živobytí miliónům lidí, a pokud
jsou využívány udržitelným způsobem, nabízejí vyšší potenciál pro
uspokojování vyživovacích a sociálních potřeb, především rozvojových zemí. Jsou často narušovány a dosáhnout udržitelného rozvoje
v těchto oblastech je jednou z priorit celosvětového úsilí o trvale
udržitelný rozvoj. Důležitými mořskými oblastmi jsou také exkluzivní ekonomické zóny, ve kterých státy řídí rozvoj a uchovávání
přírodních zdrojů ve prospěch svých lidí. Pro malé ostrovní státy
představují tyto oblasti nejvhodnější prostor pro rozvojové aktivity.
Na základě vytvoření institutu exclusive economic zone (exkluzivní
ekonomické zóny – EEZ) mělo dojít k hospodářskému posílení zemí
třetího světa, kterým se měl rozšířit přístup k novým surovinovým
zdrojům, protože všechna dosud známá naleziště ropy, zemního
plynu, minerálů, rud, 85–95 % využívaných rybolovných oblastí
a všechny využitelné zdroje mořské energie se nacházejí právě v rámci pásma exkluzivních ekonomických zón (více Romancov, 2002,
s. 13). „Je však paradoxem, že takto vytvořené hospodářské zóny
posílily především již tak bohaté státy“ (více Strnad, 2009, s. 76).
Téměř polovina světové rozlohy EEZ je ovládána USA, Austrálií,
Novým Zélandem, Kanadou, Ruskem, Brazílií, Velkou Británií,
Francií, Japonskem a Norskem.
Ochrana oceánů, všech druhů moří a pobřežních oblastí, racionální
využívání zdrojů potravin z moří je jedním z předpokladů udržitelného
rozvoje. To předpokládá integrovanou péči o pobřežní oblasti, včetně
exkluzivních ekonomických zón, a jejich udržitelný rozvoj.
Vzhledem k rozsahu ploch oceánů a moří je péče o její ochranu
otázkou mezinárodní a regionální spolupráce a koordinace. Vyžaduje
podporu a aplikaci metod monitorování aktuálního stavu pobřežního
hospodaření. Zmapování problémů souvisejících s pobřežním hospodařením, využívání pobřežních a mořských oblastí, včetně znečištění,
narušení moří, ztráty zdrojů a poškození přirozeného prostředí je
61
předpokladem vytváření programu na nápravu problémů a prosazování principů trvalé udržitelnosti.
Prosazování těchto principů vyžaduje
• vytvoření a integraci odvětvových programů, týkajících se udržitelného rozvoje pro lidská sídla, přístavy, průmysl a obory činností
jako je zemědělství, turistika, rybářství, ovlivňující pobřežní oblasti
• podporování environmentálně šetrnějších technologií
• společné plánování nápravných opatření pro lidmi způsobené
znečištění a přírodní katastrofy, včetně pravděpodobných účinků
potenciální klimatické změny a zvyšování hladiny moří, jakož
i společné plánování pro degradaci a znečišťování antropogenního původu, včetně úniků ropných látek a jiných materiálů
• zlepšení pobřežních lidských sídel, zvláště v oblasti bydlení, pitné
vody, úpravy a zneškodňování tekutých a pevných odpadů a průmyslových odpadních vod
Pobřežní státy by měly, s podporou mezinárodních organizací,
provádět opatření pro udržení biodiverzity a produktivity mořských
druhů a přirozených prostředí, které spadají do jejich národní pravomoci, měly by podporovat a usnadňovat organizaci vzdělávání
a školení v oblasti integrovaného hospodaření a udržitelného rozvoje
v pobřežních a mořských oblastech pro odborníky i domorodé lidi.
Ochrana mořského prostředí v sobě integruje otázky politické,
environmentální a sociální. Předpokladem ochrany mořského prostředí je:
• zlepšení životní úrovně pobřežního obyvatelstva, zejména v rozvojových zemích
• snižování degradace pobřežního a mořského prostředí způsobované činnostmi na pobřeží i na moři
• ochrana a uchování vzácných nebo citlivých ekosystémů, jako jsou
korálové útesy a mangrovy (mangroves)
• snižování až vyloučení emisí sloučenin, které hrozí akumulací
v mořském prostředí
• vytvoření environmentálně šetrnějších alternativ nakládání s odpady pocházejícími ze souše namísto vyhazování do moří
• prevence eroze pobřežních oblastí a jejich zasolování, vyplývající
z antropogenních faktorů, souvisejících, mimo jiné, s metodami
a postupy využívání území a stavebnictvím
• podporování navigační bezpečnosti prostřednictvím vhodného
a adekvátního mapování břehů a určování námořních cest
62
•
•
•
•
•
•
•
•
udržitelné využívání a uchovávání mořských živých zdrojů ve
volných mořích
dodržování práv a povinností států spojených s rybolovem
ochrana a obnovování ohrožených mořských druhů a jejich přirozených prostředí, křehké ekosystémy a jiné ekologicky citlivé
oblasti (korálové útesy a jiná mořská a pobřežní přirozená prostředí, jako jsou mangrovy a ústí řek, lože mořské trávy, chaluhy
a řasy, oblasti tření a líhní)
podporovat vědecký výzkum s ohledem na mořské živé zdroje ve
volných mořích
implementovat strategie pro udržitelné využívání mořských živých
zdrojů, berouce v úvahu zvláštní potřeby a zájmy drobných rybářů, místních komunit a domorodých lidí z hlediska uspokojování
potřeb lidské výživy a jiných potřeb rozvoje
podporovat udržitelnost drobného rybářství provozovaného v malém měřítku
zakázat používání destruktivních rybářských metod
podporování kvality potravin mořského původu, a to i prostřednictvím národních systémů zajišťování kvality potravin mořského
původu, za účelem podpory přístupu na trhy, zlepšení důvěry
spotřebitelů a maximalizace ekonomických výnosů
Shrnutí
Přírodní prostředí je přirozeným prostředím člověka, které mu
poskytuje všestranný prostor pro život. Je zdrojem obživy, bydlení
i místem kontemplace. Je to důvod, proč je důležité usilovat o environmentálně šetrné zacházení s přírodou.
V důsledku lidské činnosti i v důsledku přirozených životních
cyklů Země dochází ke změnám, jež ústí do problematických rovin
vzhledem k zachování života na planetě. To je důvodem, proč je třeba
pečovat o ochranu atmosféry, jako základního předpokladu zachování života. Je důležité, aby ve vztahu ke změnám v atmosféře byly
prosazovány environmentálně šetrné technologie, podporující trvalou
udržitelnost života.
Hydrosféra je dalším předpokladem udržení života stejně jako
atmosféra a tudíž vyžaduje systémový přístup k efektivní ochraně
vodních zdrojů. Strategie pro udržitelné využívání vodních zdrojů
a ochrana vodních ekosystémů jsou klíčovým úkolem lidské civilizace.
Lidská činnost spojená se získáváním obživy z půdy výrazně
narušila vlastnosti půdy, dochází k její intenzivní degradaci (vlivem
63
eroze půdy, chemické kontaminaci nadměrným hnojením, užíváním
pesticidů, zasolováním). Obděláváním se mění struktura a propustnost
půdy. Člověk svým působením mění krajinu a nenávratně tím ohrožuje přirozené ekosystémy a biologickou rozmanitost druhů flory
a fauny.
Obyvatelé Země produkují obrovské množství odpadů. Klíčovým
úkolem světové odpadové politiky je minimalizace produkce odpadů
a maximalizace jejich recyklovatelnosti. Základní nástroje ochrany
životního prostředí uvádí Petr Petržílek ve své knize „Udržitelný
rozvoj“.
Náměty k zamyšlení
Jaké jsou možnosti ochrany atmosféry v lokálních podmínkách?
Jak může jednotlivec přispívat k ochraně vodních zdrojů?
Je možné předejít možným konfliktům o vodu.
Jak může přispět péče o zachování biodiverzity na lokální úrovni
k celosvětové snaze o uchování biodiverzity?
Kterými alternativními zdroji (surovinami, materiály) lze nahradit
zdroje přírodní?
Prodiskutujte možnosti ochrany přírodních zdrojů ve vašem okolí.
Užitečné odkazy
Braniš, M. Globální problémy životního prostředí. In Dlouhá, J.,
Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální problémy“
2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního prostředí, 2006.
ISBN 80-87076-01-X. s. 207-220.
Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální
problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace
a globální problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky
životního prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Klaus, V. Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima nebo
svoboda? Praha: Dokořán, 2007. 164 s. ISBN 978-80-7363-152-9.
Kučerová, M. (ed.). Pojďme na to od lesa – příručka ekologické výchovy a lesní pedagogiky. Vimperk: Správa NP a CHKO Šumava,
2003. 639 s.
Lišková, E. (ed.). Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností
studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environ64
mentální výchově. Praha: Univerzita Karlova, 2003. 139 s. ISBN 807290-123-0.
Mezřický, V. (ed.). Globalizace. Praha: Portál, 2003. 152 s. ISBN 807178-748-5.
Moldan, B. (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. Praha:
Karolinum, 2003. 141 s. ISBN 80-246-0769-7.
Petržílek, P. Udržitelný rozvoj. Doktrína sociálně demokratického hnutí
v 21. století. Praha: AK Petržílek. 196 s.
Sitarz, D. (ed.) Agenda 21. The Earth Summit Strategy to Save Our
Planet. Earth Press, 1994. 315 s. ISBN 9780935755114.
Strategie udržitelného rozvoje České republiky. Úřad vlády České
republiky: Praha, 2005. 136 s. ISBN 80-86734-42-0.
www.hraozemi.cz; www.varianty.cz; www.zmenaklimatu.cz
2.2.3 Degradace obnovitelných a neobnovitelných zdrojů
K degradaci obnovitelných zdrojů, mezi které se řadí půda, hydrosféra a biosféra dochází v důsledku jejich nadměrného a nešetrného
využívání člověkem.
Devastace krajiny
Lidská činnost spojená s přizpůsobováním přírodního prostředí
potřebám člověka má za následek mnohdy necitlivé zásahy do krajiny s dalekosáhlými následky. Nejmarkantnějšími příklady takových
následků je např. půdní eroze, úbytek lesů a ohrožení biodiverzity na
úrovni rostlinných a živočišných společenství.
Půdní eroze
Rozsáhlá lidská činnost spojená se získáváním obživy z půdy
nutně ovlivnila její vlastnosti. Intenzivním obděláváním, snahou získat
čím dál větší objem úrody dosáhl člověk narušení vlastností půdy, její
degradace. Výsledkem této činnosti je eroze půdy, chemická kontaminace vyvolaná nadměrným hnojením, užíváním pesticidů, zasolováním. Intenzivním obděláváním se mění struktura a propustnost
půdy. Půda ztrácí schopnost zadržovat vodu.
Člověk mění krajinu nejen za účelem obdělávání půdy pro získání
obživy, ale i za účelem výstavby lidských sídel. Nenávratně tím mění
krajinu a ohrožuje přirozené ekosystémy.
Dle Braniše (2006, s. 211) jde vlastně o konzumaci krajiny
člověkem. Půda jako zdroj potravin ovlivňuje jejich množství a kvalitu. Nutnost zvyšování produkce potravin zpětně ovlivňuje kvalitu
půdy. V mnoha oblastech se v důsledku degradace půdy objevuje hlad.
65
Produkce potravin je dána sociokulturními zvyky a je dosti komplikovaným procesem.
Dle Braniše (2006, s. 211) má proces produkce potravin tyto čtyři
základní složky:
1. základní zdroje – půda, osivo, klima, pracovní síla
2. technologie – zemědělské stroje, zpracování surovin, skladování,
šlechtitelství
3. přírodní prostředí – zdroj vody pro zavlažování, zdroj minerálů
jako hnojiv, ale také kapacita a prostor pro zneškodňování odpadů
ze zemědělské produkce
4. instituce – organizace, metody řízení, právní předpisy, státní regulace, dotace, politika
Za předpokladu dalšího růstu populace se budou muset tyto složky
zlepšovat, to může vést k nutnosti získávat novou zemědělskou půdu
na úkor původních ekosystémů.
Odlesňování krajiny
Lesy jsou považovány za plíce planety, úbytek lesních porostů,
který v posledních letech rapidně stoupá, ohrožuje rozmanitost a rozsah lesních porostů. Lesy jsou poškozovány vlivem znečištění ovzduší
a lesními požáry a nevhodnými zásahy člověka.
Je důležité posílit efektivitu činností spojených s hospodařením
s lesy, jejich uchováváním, udržitelným rozvojem a za účelem zajištění
udržitelného využívání a výroby lesních produktů a služeb.
Součástí ochrany lesních porostů je výzkum různých aspektů lesů
a lesních produktů, zlepšování ochrany, uchovávání a udržitelného
hospodaření se všemi lesy a rozšiřování zeleně v poškozených oblastech prostřednictvím regenerace lesů, zalesňování, obnovy lesních
porostů a jiných způsobů rehabilitace.
Lesy na celém světě byly a jsou ohrožovány nekontrolovatelným
poškozováním rostoucími lidskými potřebami, expanzí zemědělství
a environmentálně škodlivým hospodařením, včetně například absence adekvátní kontroly lesních požárů a protipytláckých opatření, neudržitelné výdělečné těžby dřeva, přílišného a neregulovaného spásání,
škodlivých vlivů znečištění ovzduší, ekonomických stimulů a jiných
opatření přijatých v jiných odvětvích ekonomiky. Dopady spočívající
v úbytku a poškozování lesů zahrnují tyto formy: erozi půdy, ztrátu
biodiverzity, škody na přirozeném prostředí divoké přírody a degradace oblastí povodí, zhoršování kvality života a snižování možností
rozvoje.
66
Udržování lesních zdrojů vyžaduje opatření pro jejich uchování
v následujících oblastech
• zvyšovat veřejné povědomí a účast na ochraně a hospodaření
s lesními zdroji
• promyšlené územní využití krajiny, způsoby držby půdy a místních potřeb
• definovat a vyjasnit specifické cíle různých způsobů rozšiřování
zeleně
• uchovat existující lesy pomocí jejich šetrného využívání a hospodaření
• uchovat a rozšířit oblasti s lesní a stromovou pokrývkou, ve vhodných oblastech vyspělých i rozvojových zemí prostřednictvím
uchovávání přírodních lesů
• pečovat o všechny lesní ekosystémy a zalesněné oblasti
• regenerovat poškozené přírodní lesy s cílem obnovit jejich produktivitu vzhledem k životnímu prostředí a lidským potřebám
(ekonomických a ekologických služeb, energii založené na využívání dřeva, agrolesnictví), nedřevním lesním produktům, ochraně
povodí a půdy
• pečovat o divokou přírodu a lesní genetické zdroje
• vytvářet, rozšiřovat systémy chráněných oblastí
• uchovávat genetické zdroje, zahrnující opatření in-situ a ex-situ
a provádět podpůrná opatření za účelem zajištění udržitelného
využívání biologických zdrojů a uchování biodiverzity tradičních
lesních biotopů
• obnovovat vegetaci ve vhodných horských oblastech, vrchovinách,
holých krajinách, na poškozené zemědělské půdě, v suchých a polosuchých krajinách a v pobřežních oblastech, s cílem bojovat proti
desertifikaci
• předcházet problémům s erozí
• rozvíjet průmyslové a neprůmyslové vysazování lesů s cílem podporovat a podněcovat ve vhodných lokalitách národní ekologicky
šetrné a racionální programy zalesňování a obnovy
• zvyšovat ochranu lesů před znečišťujícími látkami, ohněm, škůdci
a nemocemi a dalšími narušujícími vlivy způsobenými člověkem
• stimulovat rozvoj městského lesního hospodářství za účelem
rozšiřování městské, příměstské a venkovské zeleně pro potřeby
odpočinku, rekreace a výroby a na ochranu stromů a skupin stromů
• zvýšit úsilí, týkající se genetického šlechtění a aplikací biotechnologií zaměřených na zvýšení produktivity a tolerance vůči envi67
•
•
•
•
•
•
•
•
•
ronmentálním stresům, zahrnujících například pěstování stromů,
technologie semen, sítě získávání semen, banky zárodečné plazmy,
metody „in-vitro“, a ochranu in situ a ex situ
zvýšit potenciál lesů a zalesněných oblastí jako zdroje pro rozvoj výroby, produktů a služeb a tím zvýšit zaměstnanost, např. ve
formě ekoturistiky
podporovat efektivnější a udržitelné využívání lesů a stromů na
palivové dřevo a zdroje energie
podporovat komplexnější využívání lesních oblastí začleněním
ekoturistiky do hospodaření s lesy, zlepšování environmentálně
šetrnějších metod a postupů těžby lesních produktů
snížit tvorbu odpadů, a pokud možno, maximalizace využívání
odpadů
podporovat a propagovat nedřevní lesní produkty a jiné formy
lesních zdrojů, vyjma palivového dřeva (např. léčivé rostliny,
barviva, vlákniny, gumy, pryskyřice, krmiva, pěstební produkty,
ratan, bambus)
zavést a podporovat péči o divokou přírodu a ekoturistiku, včetně
farmářství
podporovat vhodné lesní podniky malého rozsahu za účelem podpory rozvoje venkova a místního podnikání
podporovat průzkumy trhu lesních produktů a výzkum vlastností
dřevních a nedřevních produktů a jejich využívání
vývoj a aplikace environmentálně šetrnějších a méně znečišťujících
technologií využívání lesů
Ohrožení biodiverzity
Přírodní ekosystémy lesů, savan, pastvin, pouští, tunder, řek,
jezer a moří obsahují většinu biodiverzity Země. Rozmanitost rostlinných a živočišních druhů je přirozenou součástí biosféry. Předpokládá
se, že na Zemi dnes žije přibližně 15 milionů druhů organismů.
V průběhu historie vývoje planety docházelo ke vzniku nových druhů
i jejich vymírání. Do určité míry je tento jev přirozenou součástí života Země. Současné snižování biodiverzity je z velké části výsledkem
lidské činnosti a představuje vážnou hrozbu pro rozvoj lidstva zejména
z důvodu nebývalé akcelerace vymírání druhů. Přirozená rychlost
vymírání je 1–3 druhy za rok. V současné době je mizení druhů mnohonásobně vyšší. Ztráty jsou markantní na všech úrovních biodiverzity – genetické (genová variabilita v rámci populace nebo celého
druhu), druhové (rozmanitost na úrovni druhů) i ekosystémové (rozmanitost na úrovni společenstev a ekosystémů).
68
Příčin je více, zejména destrukce přirozeného prostředí, čímž
mizí vhodná stanoviště, lov, sběr a zemědělská a průmyslová činnost
člověka, ovlivňování kvality půdy a ovzduší, jejich znečišťování,
získávání nadměrných výnosů, a nevhodné zavádění cizích plodin
a zvířat.
Ztráty biodiverzity na celém světě pokračují. Biologické zdroje
jsou nezbytným předpokladem pro získávání udržitelných přínosů.
Uchování a udržení genů, druhů a ekosystémů, je důležité pro zachování biodiverzity.
Současný pokrok v biotechnologiích podtrhuje pravděpodobný
potenciál genetického materiálu rostlin, živočichů a mikroorganismů
pro zemědělství, zdraví, blahobyt a pro environmentální cíle.
Strategie uchovávání biodiverzity a udržitelného využívání biologických zdrojů vyžaduje identifikování složek biodiverzity důležitých pro její uchování a pro udržitelné využívání biologických
zdrojů, zároveň je důležité identifikovat procesy a činnosti, které mají
významné dopady na biodiverzitu a v neposlední řadě vyhodnotit
potenciální ekonomické důsledky uchovávání biodiverzity a udržitelného využívání biologických a genetických zdrojů.
Součástí strategie uchovávání biodiverzity a udržitelného využívání biologických zdrojů je i podpora udržitelných výrobních systémů, jako jsou tradiční metody zemědělství, agrolesnictví, lesnictví,
péče o pastviny a divokou přírodu, které využívají, udržují nebo zvyšují
biodiverzitu a podpora regenerace a obnovy poškozených ekosystémů
a zotavení ohrožených a hynoucích druhů.
Vyčerpávání zásob neobnovitelných přírodních zdrojů
Součástí přírodního prostředí jsou ekosystémy (územní zdroje)
zahrnující různorodé přírodní zdroje. Neobnovitelné přírodní zdroje
se vytvářejí ve velmi dlouhém časovém horizontu a tudíž jejich
odčerpávání je nenahraditelné. Jedná se především o fosilní paliva
a nerostné suroviny. Rostoucí nároky člověka a jeho hospodářské
činnosti vytvářejí zvýšený tlak na územní zdroje a tím dochází k jejich nadměrnému využívání, které je v konfliktu s udržitelným rozvojem.
Mají-li se požadavky člověka v budoucnosti uspokojovat udržitelným způsobem, je nutné v současné době vyřešit problém využívání neobnovitelných zdrojů a docílit hospodárnějšího a vhodnějšího
využívání území a jeho přírodních zdrojů. Je nezbytné spojit sociální
a ekonomický rozvoj s ochranou životního prostředí a jeho zkvalitněním.
69
Shrnutí
Lidská činnost spojená se získáváním obživy z půdy výrazně
narušila vlastnosti půdy, dochází k její intenzivní degradaci (vlivem
eroze půdy, chemické kontaminaci nadměrným hnojením, užíváním
pesticidů, zasolováním). Obděláváním se mění struktura a propustnost
půdy. Člověk svým působením mění krajinu a nenávratně tím ohrožuje přirozené ekosystémy a biologickou rozmanitost druhů flory
a fauny.
Náměty k zamyšlení
Jak může přispět péče o zachování biodiverzity na lokální úrovni
k celosvětové snaze o uchování biodiverzity?
Modelujte programy na zachování územních zdrojů v lokalitách
blízkých vašemu bydlišti.
Kterými alternativními zdroji (surovinami, materiály) lze nahradit
zdroje přírodní?
Užitečné odkazy
Janeček, M. a kol. Ochrana zemědělské půdy před erozí. Praha: ISV,
2005. 195 s. ISBN 80-86642-38-0.
Zedek, V. (ed.). Zpráva o naplňování Cíle 2010 v ochraně biodiverzity
v ČR. Praha: Ministerstvo životního prostředí. 2010. 75 s. ISBN 97880-7212-554-8.
www.hraozemi.cz; www.varianty.cz
2.2.4 Znečišťování obnovitelných zdrojů a zacházení s odpady
Dosavadní vzorce výroby, pomocí technologií náročných na
suroviny a spotřeby obnovitelných zdrojů vedou k intenzivnímu
znečišťování obnovitelných zdrojů (půdy, vody, ovzduší). Navzdory
zlepšení za posledních 20 let je znečišťování životního prostředí
závažným environmentálním globálním problémem. V rozvinutých
společnostech je rozvinutý i systém ochrany životního prostředí ze
strany státu (opatření na snižování emisí škodlivých látek) i ze strany
průmyslových podniků, které instalují technologie environmentálně
šetrnější, tudíž se problém znečišťování životního prostředí mnohem významněji objevuje v zemích s rozvíjejícími se ekonomikami
a v zemích málo rozvinutých.
Jednou ze součástí strategie zvrácení účinků degradace životního
prostředí je environmentálně šetrnější nakládání s odpady, které zaujímá v rámci environmentálních problémů přední místo a má velký
význam pro uchování kvality životního prostředí Země. Její součástí
70
je ochrana kvality a zásob sladkovodních zdrojů: aplikace integrovaných přístupů k rozvoji, využívání zdrojů vody a hospodaření
s nimi, podpora udržitelného rozvoje lidských sídel, ochrana a podpora lidského zdraví a změna vzorů spotřeby.
Environmentálně šetrnější nakládání není jen pouhá bezpečná
likvidace nebo regenerace produkovaných odpadů a musí usilovat
o řešení základních příčin problému prostřednictvím snahy změnit
neudržitelné vzory výroby a spotřeby.
Minimalizace a recyklace odpadů jsou možností, jak zvrátit
současné trendy výroby a spotřeby, kdy je důležité zaměřit se na preventivní přístup k odpadům, prostřednictvím změny životního stylu
a vzorů výroby a spotřeby. Předpokladem udržitelného zacházení
s odpady je rozšiřování služeb souvisejících s odpady, rozvoj technologií pro minimalizaci odpadů, jako i rozvoj technologií pro environmentálně šetrnou likvidaci, recyklaci odpadů všeho druhu.
Součástí tohoto úsilí je i zapojení školní populace do prevence
poškozování životního prostředí v souvislosti s odpady.
Shrnutí
Obyvatelé Země produkují obrovské množství odpadů. Klíčovým
úkolem světové odpadové politiky je minimalizace produkce odpadů
a maximalizace jejich recyklovatelnosti. Základní nástroje ochrany
životního prostředí uvádí Petr Petržílek ve své knize „Udržitelný
rozvoj“.
Náměty k zamyšlení
Modelujte možnosti ochrany přírodních zdrojů ve vašem okolí.
Užitečné odkazy
Petržílek, P. Udržitelný rozvoj. Doktrína sociálně demokratického hnutí
v 21. století. Praha: AK Petržílek, 2011. 196 s.
2.3 Globální problémy v rovině sociální
Demografický vývoj na Zemi a především jeho akcelerace má
nebývalé rozměry. Otázkou je, kolik obyvatel je planeta schopná uživit. Nerovnoměrnost demografického růstu se odvíjí od specifických
podmínek jednotlivých území.
Stratifikace společnosti rozevírá nůžky sociální nerovnosti. Síťové
uspořádání organizací, přesun výroby do regionů s levnou pracovní
sílou, rozšíření neplnohodnotných forem práce – to vše je pramenem
71
narůstající nezaměstnanosti a chudoby. Negativním sociálním důsledkem těchto procesů je vznik tzv. kultury chudoby. Psychologické
důsledky zmíněného jevu jsou existenční problémy, marginalizace
a omezené schopnosti lidí svou situaci změnit.
Pro globalizovaný svět je typická vysoká míra migrace, ostatně
pohyby lidí z území na jiná území provázejí celou lidskou historii.
Nejčastějším důvodem k migraci bývá hledání lepšího uplatnění na
trhu práce, nepříznivá politická situace, ekologické katastrofy. Vážným bezpečnostním problémem je migrace nelegální. Přijímání migrantů původními obyvateli cílových zemí je často provázeno řadou
předsudků a stereotypů v přístupu k cizincům, někdy až ve vyhrocených extrémistických podobách.
Současný stav životního prostředí, jeho znečištění je příčinou
ohrožení zdravotního stavu obyvatel Země. Vzájemná závislost faktorů zdraví, životního prostředí a rozvoje se stala základem pro budování opatření na zlepšování zdravotního stavu obyvatel. Světová
zdravotnická organizace (WHO) se ve spolupráci s dalšími mezinárodními a národními organizacemi snaží koordinovat činnosti
zaměřené na podporu dobrého zdraví obyvatel planety, v rámci preventivní i léčebné péče. Vedle uspokojování základních zdravotních
potřeb je nutno klást zvláštní důraz na ochranu ohrožených skupin,
především kojenců, mládeže, žen, původních obyvatel a nejchudších
vrstev obyvatelstva.
Ve starověku, středověku, až po období reformací se společnost
obešla bez masové vzdělanosti a znalosti písma, gramotnosti. Pouze
v několika společnostech, např. ve Fénicii, byla gramotnost všeobecná.
Tuto situaci změnil objev knihtisku. Hromadné šíření bible vyžadovalo šíření gramotnosti. Další skok byl učiněn v období osvícenství,
období přírodopisných objevů. Gramotnost stává rozšířenou, ale stále
ještě není dostupná širokým masám. Člověk se začal vymezovat nejen
tím, že dovedl číst, ale i výběrem četby. V současnosti se požadavek
gramotnosti stal zásadním pro uplatnění člověka nejen na trhu práce,
ale i v jiných oblastech života. Paradoxem doby je zvýšená míra
funkční negramotnosti. V zemích, ve kterých věnují málo pozornosti
vzdělávání žen, je poměr negramotných žen vyšší, než je množství
negramotných mužů. V zemích s rozvinutou gramotností platí, že
nedostatečná znalost psaní a čtení je faktorem podporujícím nezaměstnanost a kriminalitu.
Bezpečnostní hrozby jsou problémem, který svou eskalací může
ohrožovat podmínky lidské existence. Globalizační procesy ve svých
72
důsledcích zrychlily život na Zemi v souvislosti s nárůstem mobility,
kulturního a ekonomického transferním i bezpečnostní ohrožení.
Současná povaha globálních hrozeb vyžaduje komplexní vyhodnocování míry rizika a vytváření strategií ochrany.
Náměty k zamyšlení
Modelujte život v oblastech s různou hustotou osídlení (liduprázdných,
v přelidněných regionech, atd.) z hlediska uspokojování lidských
potřeb a z hlediska trvalé udržitelnosti.
Modelujte program zaměřený na zmírnění chudoby.
Vysvětlete pojem migrace v různých souvislostech.
Diskutujte o stereotypech a předsudcích ve vámi modelovaných
situacích.
Pojmenujte rizikové skupiny obyvatel v různých částech světa a modelujte optimální možnosti podpory jejich zdraví.
Objasněte význam specifických oblastí gramotnosti, jakými jsou
např. počítačová gramotnost, finanční gramotnost, mediální gramotnost pro běžný život člověka.
Prodiskutujte/hledejte další souvislosti globalizovaného světa.
Užitečné odkazy
Danics, Š. Bezpečnostní politika ve veřejné správě. České Budějovice:
VŠERS, 2007. 99 s. ISBN 978-80-86708-38-6.
Demjančuk, N., Drotárová, L. Vzdělání a extremismus. Plzeň: Epocha,
2005. 136 s. ISBN 80- 86328-83-X.
Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální
problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
Dušek, J. Problémy chudoby a sociální exkluze v Evropě. In Bálintová,
H., Pálková, J. Sborník z mezinárodní vědecké konference Koren(i)e
kultúry 3.6.2010. Banská Bystrica: Katedra európskych kultúrnych
štúdií Fakulty humanitných vied UMB, 2010. s. 47–51. ISBN 978-808083-982-6.
Fisher, R. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi
vyučování. Praha: Portál, 2004. 172 s. ISBN 80-7178-966-6.
Hirtlová, P., Srb, V. (ed.). Lidská práva a svobody v demokratické
společnosti. Sborník vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro
studium politiky, Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských věd, 2006. 288 s. ISBN 80-86879-06-2.
73
Hirtlová, P., Srb, V. (ed.). Menšiny a integrující se Evropa. Sborník
vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro studium politiky,
Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských
věd, 2009. 447 s. ISBN 978-80-86879-23-9. 76
Hirtlová, P., Srb, V. (ed.). Radikalismus a jeho projevy v současném
světě. Sborník vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro studium
politiky, Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských věd, 2007. 288 s. ISBN 80-86879-08-9.
Chmelík, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha:
Linde, 2001. 172 s. ISBN 80-7201-265-7.
Chmelík, J. Globalizace a organizovaný zločin. In Globalizace a globální problémy. In Dlouhá, J., Keller, J. Nedomyšlená společnost.
Brno: Doplněk, 1998, vydání 3. 128 s. ISBN 80-85765- 97-7.
Keller, J. Tři sociální světy. Praha: Slon, 2010. 211 s. ISBN 978-807419-031-5.
Koschin, F. Demografie poprvé. Praha: Oeconomica, 2005. 122 s.
ISBN 80-245-0859-1.
Liessmann, K., P. Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění.
(XXI. století; sv. 4). Přeložila Zoubková, J. Praha: Academia, 2008.
127 s. ISBN 978-80-200-1677-5.
Mezřický, V. (ed.). Globalizace. Praha: Portál, 2003. 152 s. ISBN 807178-748-5.
Mičienka, M., Jirák, J. Základy mediální výchovy. Praha: Portál, 2007.
296 s. ISBN 978-80- 7367-315-4.
Pána, L. Vztah české majority a národnostních menšin v Jihočeském
kraji. České Budějovice: VŠERS, 2007. 195 s. ISBN 978-80-8670853-9.
Šišková, T. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001. 200 s. ISBN 807178-648-9.
Agenda 21 [on- line] citováno 2011-2-15, dostupné z
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/obsah.html.
www.ceskoprotichudobe.cz
2.3.1 Demografický růst
Přelidněnost planety, nerovnoměrné osídlení Země
Kolik lidí žilo na Zemi v dobách dávno minulých, není přesně
zjistitelné. Koschin (2005) uvádí, že na přelomu letopočtu počet obyvatel na Zemi činil asi 250 milionů lidí (pro srovnání – v Českých
74
zemích tehdy žilo přibližně 350 000 lidí). Až do 18. století byl nárůst
počtu obyvatel velmi pozvolný. S rozvojem průmyslové výroby se
začala rozrůstat města, která kromě pracovních příležitostí nabízela
lepší hygienické podmínky a dostupnější zdravotnickou péči, čímž se
snižovala úmrtnost. Změna životního způsobu nesla v sobě i změnu
přístupu rodiny k ekonomické úloze dětí, které na venkově byly
vnímány jako ekonomický přínos, jako další pracovní síla. Život ve
městech byl jiný a z dětí se ve městech stávala ekonomická přítěž,
důsledkem toho bylo i snižování počtu dětí v rodině.
Na přelomu 18. a 19. století překročil počet obyvatel první miliardu, ve 20. století se populační růst ještě více urychlil.
Za posledních zhruba 200 let narostlo množství lidí o pět miliard.
Za posledních padesát let počet obyvatel narostl 2,5 krát (srov. Koschin,
2005, Braniš, 2006). V současné době žije na naší planetě přes 6 miliard
lidí. Některé zdroje uvádějí, že 7 miliard obyvatel bude mít planeta už
v srpnu 2011, jiné posunují tento termín až na polovinu roku 2012.
Demografický růst vyplývá ze změny životních podmínek souvisejících s rozvojem vědy, kvality života, technologií, zdravotní
péče, hygieny a dalších faktorů nejen ve vyspělých státech, ale
i v rozvojových zemích. V důsledku toho klesá porodnost i úmrtnost
– faktory, které ovlivňují růst populace.
Paradox rychlejšího růstu počtu obyvatel v méně vyspělých zemích, než v zemích s vyspělými ekonomikami je sice trendem posledních desetiletí, nicméně z této skutečnosti vyplývá, že ve vyspělejších
zemích populace stárne, zatímco v zemích méně vyspělých v důsledku
rychlého demografického růstu populace mládne.
Růst počtu obyvatel v oblastech méně vyspělých předpokládá
zvýšenou poptávku po pracovních místech, čímž se v těchto lokalitách
snižují mzdy, roste nezaměstnanost a chudoba.
Demografický růst vyžaduje zvyšování produkce potravin. S tímto
faktem souvisí celá řada dalších problémů, jako je odlesňování krajiny
z důvodu zvýšení zemědělsky využitelných ploch. Vyčerpávání živin
z půdy a následné umělé přihnojování, pěstování rostlin v nepůvodních biotopech, v různých podmínkách je důsledkem zvýšené potřeby
zásobení potravinami. Ruku v ruce s tím jde i otázka kvality potravin.
Udržitelnost demografického růstu
Demografické trendy a faktory se staly globálním problémem
životního prostředí a udržitelného rozvoje.
Růst světové populace a výroby spojený s neudržitelnými vzory
75
spotřeby stále vážněji zatěžuje potenciál naší planety pro podporování
života. Populační politika by měla být zaměřena vazby mezi demografickými trendy a environmentálně šetrným využíváním zdrojů
a vhodných technologií.
Předpokládá se, že v roce 2020 počet obyvatel planety překročí
8 miliard. Šedesát procent světové populace žije v pobřežních oblastech. 65 procent měst s počtem obyvatel vyšším než 2,5 miliónu se
nachází na pobřežích moří a oceánů, několik z nich se již ocitlo na,
nebo pod současnou hladinou moře. Rychle rostoucí města často čelí
velkým environmentálním problémům.
Je třeba zdůraznit vazby mezi dynamikou demografického růstu,
technikou, kulturním chováním, přírodními zdroji a systémy podporujícími život a na základě důkladné analýzy těchto faktorů vytvářet
programy jak na úrovni národních států, tak i na úrovni mezinárodní.
V těchto programech by měly být zahrnuty předpoklady udržitelnosti
demografického růstu, které vychází z analýzy současného stavu a vyslovení priorit umožňujících hledat optimální řešení.
Priority udržitelného demografického vývoje nastíněné Agendou 21:
Ve všech sektorech společnosti by mělo být zlepšeno porozumění
interakcí mezi demografickými trendy a faktory a udržitelným rozvojem.
• věnovat větší pozornost při tvorbě obecné politiky a při sestavování
plánů rozvoje řešení důsledků růstu počtu obyvatel zahrnutého do
dynamiky populace
• vytvářet a implementovat programy národní populační politiky, v souladu s národními environmentálními a rozvojovými
plány pro udržitelný rozvoj, za předpokladu jejich slučitelnosti se
svobodou, důstojností a osobně vyznávanými hodnotami jednotlivců
• holisticky přistupovat k populačním a environmentálním problémům při stanovování a implementaci cílů zahrnujících zmírňování chudoby, zajišťování živobytí, dobré zdraví, kvalitu
života, zlepšení postavení a příjmu žen a jejich přístupu ke vzdělání
• analyzovat vztahy mezi demografickými trendy a faktory a změnou
životního prostředí a mezi zhoršováním kvality životního prostředí
a prvky demografické změny
• identifikovat rozsah možných důsledků současných lidských
činností zejména z hlediska dopadu demografických trendů
76
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
a faktorů, využívání zdrojů, migračních toků, souvisejících s rostoucím počtem klimatických událostí a změnami životního
prostředí, majících ničivé účinky na místní zdroje živobytí
zlepšovat postavení žen prostřednictvím lepšího přístupu ke
vzdělání, informacím, zdravotní péči, ekonomické nezávislosti
mobilizovat potenciál žen v oblastech pracovních, právních, majetkových, umožnit jim rozhodovat o velikosti rodiny, počtu dětí,
při současném zachování jejich lidské důstojnosti
posilovat zdravotní péči o ženy v souladu s předpoklady udržení
dobrého zdraví v oblasti reprodukční péče a zdravotní péči všem
dětem a tím přispívat ke snižování rizik úmrtnosti a chorob dětí
a matek
identifikovat zranitelné skupiny obyvatelstva (např. venkovští
pracovníci nevlastnící půdu, etnické menšiny, uprchlíci, migranti,
lidé bez domova, ženské hlavy domácností), jejichž změny v demografické struktuře mohou mít specifické dopady na udržitelný
rozvoj
posoudit důsledky věkové struktury populace na poptávku po zdrojích a na problémy se závislostmi, pohybující se od výdajů na
vzdělání pro mladé, po zdravotní péči a podporu pro staré lidi, a na
tvorbu příjmů domácností
posoudit také národní kapacitu pro vyživování populace, z hlediska
uspokojování lidských potřeb a udržitelného rozvoje, a věnovat
zvláštní pozornost kritickým zdrojům, jako je voda a půda, a environmentálním faktorům, jako je zdraví ekosystémů a biodiverzita
zkoumat dopad národních demografických trendů a faktorů na
tradiční živobytí domorodých skupin a místních komunit, včetně
změn v tradičním využívání půdy a pozemků, způsobených
vnitřními populačními tlaky, brát v úvahu potřeby zdrojů, produkování odpadů a zdraví ekosystému
vytvářet plány zvládání různých typů migrace, které jsou následkem nebo příčinou narušení životního prostředí, se zvláštním
ohledem na ženy a na zranitelné skupiny
věnovat pozornost programům zvyšování gramotnosti obyvatelstva, zejména žen
zvýšit potenciál národních, regionálních a místních struktur
(institucí) pro řešení problémů souvisejících s demografickými
trendy a faktory a s udržitelným rozvojem
zvýšit potenciál relevantních orgánů, organizací a institucí OSN,
mezinárodních a regionálních mezivládních orgánů, nevládních
77
•
organizací a místních komunit, aby tyto instituce byly schopny
pomáhat jednotlivým zemím
zlepšit porozumění sociokulturních a politických faktorů, které
mohou pozitivně ovlivnit přijatelnost vhodných nástrojů populační
politiky
Shrnutí
Demografický vývoj na Zemi a především jeho akcelerace má
nebývalé rozměry. Otázkou je, kolik obyvatel je planeta schopná uživit.
Nerovnoměrnost demografického růstu se odvíjí od specifických
podmínek jednotlivých území.
Náměty k zamyšlení
Modelujte život v oblastech s různou hustotou osídlení (liduprázdných, v přelidněných regionech, atd.) z hlediska uspokojování
lidských potřeb a z hlediska trvalé udržitelnosti.
Užitečné odkazy
Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální
problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
Koschin, F. Demografie poprvé. Praha: Oeconomica, 2005. 122 s.
ISBN 80-245-0859-1.
Mezřický, V. (ed.). Globalizace. Praha: Portál, 2003. 152 s. ISBN 807178-748-5.
2.3.2 Chudoba - prohlubující se propast mezi bohatými a chudými
V období globalizace od 70. let 20. století, v období přechodu ze
stadia průmyslového do stadia postindustriálního vývoje společnosti
narůstají sociální nerovnosti, chudoba a bída. Zvyšuje se podíl neplnohodnotných forem práce, narůstají příjmové nerovnosti. Rozdíly
v možnostech ovlivňovat směřování společnosti jsou propastné. Neplnohodnotné formy práce se promítají do života společnosti zejména
ve velkých městech, kde se na jejich okrajích kumuluje obyvatelstvo
žijící na i za hranicí bídy. V ekonomicky nejvyspělejších zemích
narůstá počet lidí více, či méně vyloučených z trhu práce, klesajících
pod hranici chudoby (Keller, 2010).
Nůžky sociální nerovnosti rozevírá stratifikace společnosti na ose
vzdělanosti i ekonomické aktivity. Síťové uspořádání organizací,
deindustrializace ekonomicky vyspělých zemí přesunem výroby do
78
jiných regionů s levnější pracovní silou jsou další příčinou narůstající
sociální nerovnosti, chudoby a nezaměstnanosti.
Negativním sociálním důsledkem procesů urbanizace a industrializace rozvojových zemí, která probíhá od 60. let a je jednou z příčin
migrace, je tzv. „kultura chudoby“, kterou popisuje americký antropolog Lewis (cit. dle Soukup, 2004) jako kulturu adaptující se na
podmínky v reakci na jejich marginální postavení ve společnosti.
Tato adaptace se přenáší z generace na generaci. Znaky této kultury
v ekonomické oblasti jsou nízké příjmy, nezaměstnanost, nekvalifikované pracovní příležitosti, existenční problémy. V sociální oblasti
lze spatřovat následující projevy: přeplněné obytné čtvrti, absence
soukromí, násilí, závislosti, domácnosti soustředěné kolem matky.
Psychologické rozměry kultury chudoby jsou nejistota, nedůvěra,
agresivita, fatalismus, zoufalství, které omezují možnosti člověka
vymanit se z okraje společnosti a výrazně limitují šance změnit svou
situaci (srov. Keller, 2010, Mezřický, 2003).
Lewis (cit. dle Soukup, 2004, s. 583, 584) mezi příčiny chudoby
řadí:
• peněžní ekonomiku, námezdní práci a výrobu pro zisk
• trvale vysokou míru nezaměstnanosti
• nízké mzdy
• neschopnost poskytnout obyvatelům s nízkým příjmem sociální,
politickou a ekonomickou organizaci
• existence spíše bilaterálního, než unilaterálního příbuzenského
systém
• hodnotový systém vládnoucí třídy založený na hromadění bohatství a majetku
Počátek kultury chudoby Lewis (cit. dle Soukup, 2004) klade do
Evropy v době nástupu kapitalismu. V současném globalizovaném
světě se tato subkultura vyskytuje zejména v Latinské Americe.
Chudoba je komplexní a vícerozměrný problém, jehož původ
spadá do sféry národní i mezinárodní. Není možné pro něj nalézt
žádné globálně uplatnitelné jednotné řešení. Pro jeho řešení jsou rozhodující zejména programy jednotlivých zemí zabývajících se chudobou, mezinárodní podpora tohoto úsilí, jakož i paralelně probíhající
proces vytváření podpůrného mezinárodního prostředí. Vymýcení
chudoby a hladu, spravedlivější rozdělování příjmů a rozvoj lidských
zdrojů zůstávají všude hlavními úkoly. Boj proti chudobě je společnou
povinností všech zemí (Agenda 21).
79
Dle Duška (2010) patří dnes chudoba v souvislosti se vzrůstajícím uvědoměním veřejnosti v západních zemích mezi nejzávažnější globální problémy lidstva. Celosvětový boj proti chudobě tvoří
prostřednictvím Rozvojových cílů tisíciletí v současné době jednu
z nejvýznamnějších součástí agendy mezinárodního společenství.
Mimořádná pozornost je mu věnována i v mnoha vyspělých státech
Evropy, USA i Japonsku. Komplexní problém budoucnosti člověka
staví většina autorů nezávisle, neboť je vyústěním všech otázek, nesnází a vztahů, které určují život člověka a lidské společnosti. Tento
komplexní problém nemůže být řešen jako takový, ale pouze prostřednictvím řešení všech ostatních globálních problémů i problémů
jiného řádu, mezi které právě patří i chudoba.
Chudoba mimo jiné souvisí i s nerovnoměrným osídlením Země.
V oblastech vyspělých je hustota osídlení nižší než v některých rozvojových regionech. Průvodním jevem této skutečnosti je migrace lidí
za potenciální nadějí na lepší život v zemích s vyspělými ekonomikami. Migrující masy lidí jsou sociální a ekonomickou zátěží pro
cílové země a v neposlední řadě i zdravotním ohrožením, nesoucím
v sobě riziko šíření infekčních nemocí.
Agenda 21 ošetřuje problém chudoby komplexně:
• Umožnit chudým dosáhnout udržitelného živobytí prostřednictvím
ochrany zdrojů, na nichž závisí jejich živobytí.
• Vytvářená strategie řešení problémů chudoby by se měla zaměřit
na zdroje, výrobu a obyvatele a měla by zahrnout demografické
problémy, kvalitnější zdravotní péči a vzdělávání, práva žen, úlohu
mládeže a domorodých obyvatel a místních komunit a proces
demokratické účasti na zdokonaleném vládnutí.
• Podporovat ekonomický růst v rozvojových zemích posílením
programů zaměstnanosti a tvorby příjmů. Urychleně poskytnout
všem osobám příležitost vydělávat si na udržitelné živobytí.
• Vypracovat pro všechny chudobou postižené oblasti integrované
strategie a programy vhodného a udržitelného nakládání s životním prostředím, mobilizace zdrojů, odstraňování a zmírňování
chudoby, vytváření pracovních míst a příjmu.
• Zaměřit národní rozvojové plány a rozpočty na investice do lidského kapitálu a vytvořit zvláštní politiku a programy pro venkovské oblasti, městskou chudinu, ženy a děti. Zaměřit se na posilování místních a komunitních skupin prostřednictvím delegování
pravomoci, zodpovědnosti a zdrojů na nejvhodnější úroveň, aby
se zabezpečila geografická a ekologická specifičnost programu.
80
•
•
•
•
•
•
•
Vytvoření nejlepších možných podmínek pro udržitelný rozvoj
na místní, regionální a národní úrovni, která by odstranila chudobu
a zmenšila nerovnosti mezi různými skupinami obyvatelstva.
Posilovat pozice žen prostřednictvím jejich plné účasti na rozhodování.
Respektovat kulturní integritu a práva domorodých obyvatel a jejich komunit.
Vytvářet výdělečné a produktivní pracovní příležitosti.
Vypracovat programy zřizování a poskytování komplexní lékařské
péče všech skupin obyvatel.
Poskytovat chudým přístup k čerstvé vodě a hygienickým zařízením.
Poskytovat chudým přístup k základnímu vzdělání.
Shrnutí
Stratifikace společnosti rozevírá nůžky sociální nerovnosti. Síťové
uspořádání organizací, přesun výroby do regionů s levnou pracovní
sílou, rozšíření neplnohodnotných forem práce – to vše je pramenem
narůstající nezaměstnanosti a chudoby.
Negativním sociálním důsledkem těchto procesů je vznik tzv. kultury chudoby. Psychologické důsledky zmíněného jevu jsou existenční problémy, marginalizace a omezené schopnosti lidí svou situaci
změnit.
Náměty k zamyšlení
Modelujte program zaměřený na zmírnění chudoby.
Užitečné odkazy
Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální
problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
Dušek, J. Problémy chudoby a sociální exkluze v Evropě. In Bálintová,
H., Pálková, J. Sborník z mezinárodní vědecké konference Koren(i)e
kultúry 3.6.2010. Banská Bystrica: Katedra európskych kultúrnych
štúdií Fakulty humanitných vied UMB, 2010. s. 47–51. ISBN 97880-8083-982-6.
Keller, J. Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk, 1998, vydání 3.
128 s. ISBN 80-85765-97-7.
Keller, J. Tři sociální světy. Praha: Slon, 2010. 211 s. ISBN 978-807419-031-5.
81
Agenda 21 [on- line] citováno 2011-2-15, dostupné z
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/obsah.html.
http://ceskoprotichudobe.cz
2.3.3 Migrace
Jedná se o prostorové přemísťování lidí přes hranice, nejčastěji
administrativní, spojené se změnou bydliště. Jedním ze standardních
důvodů je mobilita pracovní síly. Migrace je jev svázaný s lidskou
civilizací již od jejího počátku. Stěhování národů za potenciálně
lepším živobytím se v dějinách opakoval již mnohokrát (Maříková,
Petrusek, Vodáková a kol., 1996).
Masivní migrační pohyby probíhají z několika důvodů, jedním
z nejvýznamnějších jsou disproporce bohatství, ekonomik a životní
úrovně bohatého Severu a chudého Jihu. Dalším faktorem ovlivňujícím migrační pohyby jsou demografický růst, ekologické katastrofy,
politická situace a tržní mechanizmy (Šišková, 2001).
Diverzifikace zdrojů příjmu v domácnostech vysláním člena do
zemí s vyspělejší ekonomikou je prostředkem akumulace kapitálu.
Velmi často imigranty nejsou obyvatelé chudých oblastí, ale obyvatelé
míst prodělávajících rychlý rozvoj (Šišková, 2001).
Motivem k migraci v tomto případě nebývá snaha usídlit se na
novém území, ale pouze krátkodobé zvýšení vlastního ekonomického
a sociálního statutu. Výsledkem tohoto druhu migrace je vytváření sociálního kapitálu, jenž souvisí s osobami, které jsou s migrantem v kontaktu (Šišková, 2001).
Je-li motivem k migraci snaha usídlit se v cílové zemi, pak tito lidé
procházejí procesem adaptace na nové podmínky. Podoby adaptace
jsou podmíněné jednak migranty samotnými, jednak imigrační politikou cílové země. Stres z migrace je jedním z nesilnějších stresů, který
migranti prodělávají. Častěji a intenzivněji jej prožívají uprchlíci a žadatelé o azyl, kteří přicházejí do nového prostředí naprosto nepřipraveni (Šišková, 2001).
Výsledkem celého procesu adaptace je široké spektrum alternativních scénářů: od bezproblémového soužití skrze rychlé získání
bezpečného právního statutu až případné naturalizace (ziskem občanství) a asimilace na jedné straně až po častý ilegální pobyt, sociálně
ekonomickou marginalizaci (tj. vytlačení na okraj společnosti, formování separujících se trvalých etnických enkláv, které jsou zároveň
silně odmítány majoritní populace (segregace) (Šišková, 2001, s. 23).
82
Problémy spojené s procesem adaptace migrantů mohou být
zdroji ohrožení pro původní obyvatele i pro imigranty, která může
ústit do vyostřených podob xenofobie a rasismu.
Právní rámec problematiky migrantů a menšin
Určujícím faktorem je státní občanství (vztah mezi občanem a ČR,
skládá se z povinností a práv, občan nesmí být nucen opustit ČR).
Cizinec je osoba nemající státní občanství ČR, někteří mají vízovou povinnost, při déle zamýšleném pobytu vzniká povinnost prokazovat, že mají dostatek finančních prostředků.
Uprchlíci – jejich statut je upravován mezinárodním právem,
nejsou občany cílové země, jejich postavení je ale silnější než postavení cizince.
Národnostní menšina je společenství občanů žijících na území
národního státu, které se odlišuje původem, počtem, kulturou, jazykem,
tradicemi, spojuje je úsilí o zachování a rozvoj svébytnosti menšiny.
(V ČR žijí tyto národnostní menšiny: bulharská, chorvatská, maďarská,
německá, polská, rakouská, romská, rusínská, ruská, řecká, slovenská,
ukrajinská.)
Nelegální migrace je prioritou bezpečnostní politiky. Organizování migrace a převaděčství patří mezi nejlukrativnější formy organizovaného zločinu (Chmelík, 2006).
Shrnutí
Pro globalizovaný svět je typická vysoká míra migrace, ostatně
pohyby lidí z území na jiná území provázejí celou lidskou historii.
Nejčastějším důvodem k migraci bývá hledání lepšího uplatnění na
trhu práce, nepříznivá politická situace, ekologické katastrofy. Vážným
bezpečnostním problémem je migrace nelegální. Přijímání migrantů
původními obyvateli cílových zemí je často provázeno řadou předsudků a stereotypů v přístupu k cizincům, někdy až ve vyhrocených
extrémistických podobách.
Náměty k zamyšlení
Vysvětlete pojem migrace v různých souvislostech.
Diskutujte o stereotypech a předsudcích ve vámi modelovaných
situacích.
Užitečné odkazy
Hirtlová, P., Srb, V. (ed.). Menšiny a integrující se Evropa. Sborník
vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro studium politiky,
83
Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských
věd, 2009. 447 s. ISBN 978-80-86879-23-9.
Pána, L. Vztah české majority a národnostních menšin v Jihočeském
kraji. České Budějovice: VŠERS, 2007. 195 s. ISBN 978-80-8670853-9.
Šišková, T. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001. 200 s. ISBN 807178-648-9.
2.3.4 Zdravotní stav lidstva
Hrozba šíření infekčních nemocí (nemocí znovu se rozšiřujících
jako je tyfus, TBC, hepatitida, cholera, i nemocí novodobých HIV/
AIDS, ebola, Creutzfeld-Jakobova choroba, atd.), šíření závislosti na
alkoholu, drogách a jiných látkách poukazuje na zhoršování zdravotního stavu obyvatel planety. Za současného působení dopadů
znečišťování životního prostředí se jeví ochrana a podpora lidského
zdraví jako jedna z nejvýznamnějších oblastí udržitelného rozvoje.
Příčiny současného stavu
Rozsah znečištění životního prostředí v mnoha regionech světa
v rovině přírody (půda, voda, ovzduší), v rovině sociální (obydlí, pracoviště, vzory výroby, spotřeby a celkového životního stylu) je
v takovém rozsahu, že ohrožuje zdraví milionů lidí.
Vzájemná závislost faktorů zdraví, životního prostředí a rozvoje,
prokázaná analýzou Světové zdravotnické organizace (WHO), se stala
základem pro budování opatření na zlepšování zdravotního stavu obyvatel.
V některých zemích došlo ke zlepšení navzdory pokračujícímu
znečišťování prostředí. Opatření omezující znečištění a opatření chránící zdraví často zaostávají za ekonomickým rozvojem, zejména v nově
industrializovaných zemích.
Nevyhovující životní podmínky v městských a příměstských oblastech, rychlý růst měst, který je nad možnosti kapacity společnosti
v poskytování odpovídajících zdravotnických služeb, vystavil populaci vážnému environmentálnímu nebezpečí.
Rychlý rozvoj měst je často spojen s destruktivními účinky na
přírodní životní prostředí. Znečištění životního prostředí v městských
oblastech je spojeno s nadměrnou nemocností a úmrtností. Nadměrná
hustota osídlení a nevhodné bydlení přispívají k šíření respiračních
chorob, tuberkulózy, meningitidy a dalších nemocí.
84
Nedostatečný rozvoj venkovských oblastí zůstává zdrojem šíření
nemocí a vysoké dětské úmrtnosti.
Souvislost zdraví a udržitelného rozvoje
Zdraví a rozvoj jsou navzájem velmi úzce propojeny. Nedostatečný
rozvoj vede k chudobě, nepřiměřený rozvoj má za následek nadměrnou
spotřebu, ve spojení s rychlým demografickým růstem světové populace může vést k vážným environmentálním zdravotním problémům
jak v rozvojových, tak i v rozvinutých zemích.
Zdravý rozvoj úzce souvisí se zdravím populace ve všech směrech – fyzickém, psychickém i sociálním. Vzájemná propojenost
zdravotního stavu obyvatel planety a udržitelného rozvoje je zcela
evidentní. Základní zdravotní potřeby světové populace jsou neoddělitelnou součástí cílů udržitelného rozvoje a primární péče o životní
prostředí.
Světová zdravotnická organizace (WHO) by ve spolupráci s dalšími mezinárodními a národními organizacemi měla koordinovat
činnosti zaměřené na podporu dobrého zdraví obyvatel planety. Tento
úkol vyžaduje koordinaci úsilí nejen v sektoru zdravotnictví, ale propojené úsilí v oblasti sociální, ekonomické, environmentální. Součástí
účinných programů na zlepšení zdravotního stavu populace je monitoring, výzkum, předvídání a identifikace vlivů environmentálních
zdravotních rizik a současné budování kapacity pro jejich snížení.
Vedle uspokojování základních zdravotních potřeb je nutno klást
zvláštní důraz na ochranu a vzdělávání ohrožených skupin, především
kojenců, mládeže, žen, původních obyvatel a nejchudších vrstev obyvatelstva, což je základním předpokladem pro udržitelný rozvoj. Zvýšenou pozornost je třeba věnovat také zdravotním potřebám starších
a tělesně postižených lidí. Neméně důležitým úkolem podpory zdravého života v souladu s trvale udržitelným rozvojem je umožnit mladým lidem začlenění do společnosti a vedení zdravého života, umožnit
ženám uskutečnit jejich klíčovou roli ve společnosti. Podporovat
původní obyvatele pomocí vzdělání a pomocí poskytování ekonomických a technických příležitostí.
Nejvíce ohroženými skupinami obyvatel jsou:
Kojenci a děti. Asi třetinu světové populace tvoří děti ve věku do
patnácti let. Miliony z nich každoročně umírají na nemoci, kterým lze
předejít. Jde např. o porodní komplikace, akutní respirační infekce,
podvýživu, přenosné choroby a průjmy. Zdraví dětí, v porovnání s jinými skupinami obyvatelstva, je mnohem víc ohroženo podvýživou
85
a nepříznivými environmentálními faktory. Mnoho dětí je zneužíváno
jako levná pracovní síla nebo k prostituci.
Pro zlepšení jejich situace je nutné zajistit služby základní zdravotní péči o děti, včetně prenatální péče, kojení, programů očkování
a programů výživy, chránit je před účinky toxických látek v životním
a pracovním prostředí a prosazovat právní předpisy chránící děti před
pohlavním a pracovním zneužíváním.
Mládež. Tuto skupinu obyvatel ohrožují především problémy
ekonomického rozvoje, což často oslabuje tradiční formy sociální podpory, důležité pro zdravý vývoj mladých lidí. Urbanismus a změny ve
vzorcích společenského chování mají za následek zvýšené užívání
návykových látek, nežádoucí těhotenství a přenos pohlavních chorob,
včetně AIDS. V současnosti více než polovina všech žijících lidí je ve
věku do 25 let, a čtyři z pěti přitom žijí v rozvojových zemích. Proto
je důležité zabezpečit, služby mládeži v sektoru zdravotním, vzdělávacím a sociálním s cílem preventivním (poskytovat lepší informace,
vzdělání) i nápravném (poradenství a léčbu specifických zdravotních
problémů, včetně zneužívání drog či drogové závislosti).
Ženy. Zdravotní stav žen, žijících v rozvojových zemích, stále
zůstává na relativně nízké úrovni. Většina žen v rozvojových zemích
ještě stále nemá možnost získat základní vzdělání, nemá prostředky
pro zlepšení jejich sociálně-ekonomického postavení (zabezpečení
vlastního zdraví, svobodné rozhodování v otázkách plánování rodiny).
Nápravná opatření pro danou situaci spočívají v programech orientovaných na komplexní zdravotní péče pro ženy (gynekologické, prenatální a sociálně právní, umožňující ženám svobodné a zodpovědné
rozhodování o velikosti rodiny při zachování jejich svobody, důstojnosti) s cílem snižovat riziko mateřské a dětské úmrtnosti a nemocnosti. Nedílnou součástí musí být možnost vzdělávání a informovanosti, možnost kojit své dítě alespoň v období prvních čtyř měsíců
života.
Původní obyvatelé a jejich společenství, žijící ve svých komunitách, tvoří významný podíl celkové populace. Obvykle tyto komunity
vykazují neúměrně vysoký podíl nezaměstnanosti, nedostatek bydlišť,
chudobu a horší zdravotní stav. V mnohých zemích roste rychleji počet
původních obyvatel, než počet obyvatel celkově, zaměření zdravotnických iniciativ na původní obyvatelstvo je důležitým cílem zejména
z hlediska posilování preventivní a léčebné zdravotnické péče i pomocí
jejich vlastního řízení a zdrojů, včetně začlenění tradiční vědomosti
a zkušenosti do zdravotního systému.
86
Obyvatelé měst. Zdraví a životní pohoda všech obyvatel měst
se odvíjí od úrovně ekonomického a sociálního rozvoje, proto se tyto
dvě oblasti musí zlepšit tak, aby mohly přispívat k dalšímu rozvoji
měst. Součástí zlepšování životních podmínek obyvatel měst by měly
být pozitivní změny v ukazatelích stavu životního prostředí, bydlení
a zdravotní péče. To předpokládá vypracování opatření pro strategie
podporující zdraví obyvatel měst v oblasti zdravotní péče (prevence
kojenecké úmrtnosti, šíření infekčních onemocnění v hustě osídlených částech měst, podpora rehabilitačních aktivit osob s postižením
a starších obyvatel), v oblasti sociální péče (prevence rizikového chování spojeného s drogovou závislostí, kriminalitou a násilím), v oblasti
pracovní (vytvářet pracovní příležitosti), v oblasti vzdělávání (posilovat zdravotní vzdělávání veřejnosti ve školách, na pracovištích,
v médiích).
Nejčastějšími zdroji potenciálního ohrožení zdravotního stavu
jsou infekční a přenosná onemocnění jako HIV, cholera, endemické
parazitické nákazy, průjmová onemocnění, malárie, kontaminované
potraviny a voda, nedostatečná hygiena a v neposlední řadě nedostatečný systém zdravotní péče.
Oblasti nápravných opatření:
Zajišťovat dostupnost zdravotní péče ve všech obydlených lokalitách a vytvářet programy prevence s důrazem na správnou výživu
a včasnou diagnostiku.
Vytváření programů průmyslové hygieny, podpora zavádění environmentálně šetrnějších technologií v průmyslu a energetice, jako
prevence snižování výskytu nemocí z povolání, výskytu nemocí způsobených životním a pracovním prostředím a zvyšovat bezpečnost
pracovníků.
Ochrana citlivých či zranitelných skupin, prostředky zdravotnickými i právními, informačními a osvětovými.
Prevence a kontrola přenosných chorob. Snižování zdravotních
rizik vyvolaných znečištěním a riziky životního prostředí. Podpora
zdravotní výchovy na školách, výměny informací, technická pomoc
a školení, vypracování speciálních vzdělávacích programů. Podpora
vědy a výzkumu v oblasti medicíny.
Vypracování akčního plánu národního zdraví přinejmenším v následujících částech: státní systém národního zdraví, programy identifikace environmentálního nebezpečí z hlediska vzniku přenosných
chorob, monitorovací systémy epidemiologických údajů, intervenční
programy.
87
Shrnutí
Současný stav životního prostředí, jeho znečištění je příčinou
ohrožení zdravotního stavu obyvatel Země. Vzájemná závislost faktorů zdraví, životního prostředí a rozvoje se stala základem pro
budování opatření na zlepšování zdravotního stavu obyvatel.
Světová zdravotnická organizace (WHO) se ve spolupráci s dalšími
mezinárodními a národními organizacemi snaží koordinovat činnosti
zaměřené na podporu dobrého zdraví obyvatel planety, v rámci preventivní i léčebné péče.
Vedle uspokojování základních zdravotních potřeb je nutno klást
zvláštní důraz na ochranu ohrožených skupin, především kojenců,
mládeže, žen, původních obyvatel a nejchudších vrstev obyvatelstva.
Náměty k zamyšlení
Pojmenujte rizikové skupiny obyvatel v různých částech světa a modelujte optimální možnosti podpory jejich zdraví.
Užitečné odkazy
Agenda 21 [on- line] citováno 2011-2-15, dostupné z
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/obsah.html
2.3.5 Analfabetizmus a nedostatek vzdělávacích příležitostí
Vzdělání má zásadní význam pro osobní rozvoj jednotlivce, ale
i pro společnost, mimo jiné i z hlediska podporování udržitelného
rozvoje a zlepšování potenciálu lidí pro řešení problémů životního
prostředí. Jedním z výrazných problémů, které by měla oblast vzdělávání řešit je odstraňování negramotnosti a vytváření vzdělávacích
příležitostí v úrovni základního i vyššího vzdělávání ve všech lokalitách.
Je důležité maximálně usilovat o zajištění univerzálního přístupu k základnímu vzdělání a dosáhnout, aby mělo základní vzdělání
alespoň 80 populace ve školním věku prostřednictvím formálního
učení nebo neformálního vzdělávání a snižovat tím úroveň negramotnosti mezi dospělými.
Národní strategie pro přípravu a uspokojování základních potřeb
vzdělání, by měly podporovat
• univerzalizaci a rovnost přístupu ke vzdělání
• rozšíření prostředků a rozsahu vzdělávání
• vytvoření podpůrného politického kontextu
88
•
mobilizaci zdrojů a posílení mezinárodní spolupráce pro nápravu
stávajících ekonomických, sociálních nesrovnalostí a rozdílů mezi
pohlavími
Školy by měly mít možnost zapojit žáky nebo studenty do místních a regionálních studií a programů v oblasti zdravého životního
prostředí, včetně bezpečné pitné vody, hygieny, potravin a ekosystémů
a do relevantních aktivit, a tím je vychovávat k odpovědnému vztahu
k životnímu prostředí. Zapojením do těchto aktivit na místní úrovni
se zabývá publikace „Zdravá města a místní Agenda 21“
V širším měřítku je vhodné spojit tyto studie se službami a výzkumy v národních parcích, rezervacích divoké přírody, v ekologicky
významných lokalitách, atd., což předpokládá uplatnění víceoborového přístupu zahrnujícího jak vzdělávací příležitosti v oblasti environmentální, tak v oblastech sociokulturních.
Tento přístup předpokládá inovaci učitelského vzdělávání ve
vztahu k obsahu vzdělávání i ve vztahu k implementaci nových didaktických postupů.
Jak formální, tak neformální vzdělávání jsou nenahraditelnými
faktory pro změny lidských postojů, napomáhají vytvářet etické povědomí, hodnoty a postoje podporující udržitelný rozvoj. V oblasti neformálního vzdělávání hrají významnou úlohu neziskové a nevládní
organizace, které zprostředkovávají vzdělávací příležitosti.
Negramotnost
Negramotnost nebo analfabetismus znamená neschopnost číst
a psát. Gramotnost je individuální schopnost číst a psát. Neznamená
pouze schopnost identifikovat jednotlivá písmena nebo schopnost
napsat jednoduchá slova. Šíření dovednosti číst a psát je alfabetizace.
Existují však populace (zejména přírodních národů), které písmo
neznají, tudíž členové takové komunity nemohou být považováni za
analfabety.
Téměř jedna miliarda světové populace v dospělém věku neumí
číst. Jejich situace není vysvětlitelná mentální nedostatečností, dyslexií
nebo dysgrafií. Paradoxně i v rozvinutých zemích narůstá procento
negramotných obyvatel.
Primární negramotnost znamená, že se jedinec nenaučil číst a psát
– tento typ je problémem zejména v rozvojových zemích, ale vyskytuje
se i jinde.
Sekundární negramotnost je charakterizovaná jako ztráta již naučené dovednosti číst a psát. Nejčastější příčinou bývá nadměrná
89
konzumace televizních a jiných médií, případně afázie. Sekundární
negramotnost byla popsána v 70. letech minulého století.
Za pologramotné byli označováni lidé, kteří uměli číst, ale neuměli
psát. V současné době se jedná o jedince, kteří umí číst a psát jen
částečně, pozná jen několik slov, nezná všechna písmena, nebo se umí
pouze podepsat.
Gramotnost je pak vyjádřena následujícími charakteristikami:
• schopnost plynule číst i delší text
• a především - schopnost porozumět jeho obsahu
• vyjadřuje jaký podíl populace je schopen zorientovat se v textu,
podepsat se, spočítat si něco
• není odrazem stupně vzdělání
• liší se mezi geografickými oblastmi (a to i v rámci jednotlivých
států)
• liší se také v jednotlivých sociálních skupinách (vzdělání je například v rozvojových zemích dostupnější pro děti ve městech než
na venkově)
• výrazná je i nerovnost pohlaví (2/3 negramotných jsou ženy,
v rozvojových zemích je gramotných méně než polovina žen)
Vzájemný poměr gramotné a negramotné části populace se využívá jako jeden z ukazatelů vzdělanosti určité skupiny obyvatelstva. Pokud je procento negramotných příliš velké jedná se o problém
ekonomický, jelikož pracovní trh je plný nekvalifikované pracovní síly.
Vlády se snaží proti negramotnosti bojovat vzděláváním obyvatelstva
povinnou školní docházkou a dalšími vzdělávacími projekty implementovanými do vzdělávací soustavy. Kampaním proti negramotnosti
se říká alfabetizace.
Negramotnost byla i v dnes vyspělých zemích velmi vysoká až
do 19. století, zejména na venkově, kde lidé číst a psát nepotřebovali. Teprve moderní společnosti ji vyžadují u každého a v průběhu
19.–20. století se zde skutečně podstatně snížila. V poslední době
ovšem opět vzniká tzv. sekundární negramotnost, spojená s tím, jak
se prosazuje obrazová a hlasová komunikace, především zásluhou
televize.
Kromě toho se užívá pojem funkční negramotnost, neschopnost
využívat informací z běžných zdrojů, například jízdních řádů, statistik, právních dokumentů a podobně. Také funkční negramotnost
může být překážkou pro pracovní a společenské uplatnění a běžně se
zkoumá a sleduje. V ČR vyšší vzdělání koreluje s kvalitou funkční
gramotnosti.
90
Funkční negramotnost je specifikovaná následujícími charakteristikami – dotyčný umí číst a psát, ale se značnými obtížemi. Pozná
a čte písmena, neumí je spojovat ve slova a nerozumí přečtenému.
Neumí číst pro radost. V současné době je rovněž za funkčního analfabeta považován jedinec, který nedisponuje dovednostmi běžnými
v některých souvislostech – neumí jazyky, nebo nemá řidičské
oprávnění, nedovede pracovat s informační a komunikační technikou.
Některé složky funkční gramotnosti:
• literární gramotnost (schopnost porozumět textu)
• dokumentová gramotnost (schopnost vyhledat informace i někde
jinde než v daném textu)
• numerická gramotnost (schopnost pracovat s čísly, s matematickými operacemi)
• finanční gramotnost (schopnost orientovat se ve světě financí, ekonomický rozhled)
• hudební gramotnost
• technická gramotnost
Přibližně 80 % dospělých na světě je gramotných. Jedním z rozvojových cílů tisíciletí je zajistit vzdělání pro všechny děti a tím i gramotnost všech lidí na planetě.
Hospodářské dopady negramotnosti jsou nezanedbatelné. Chybí-li
ve výbavě člověka funkční gramotnost v některých z výše jmenovaných oblastech, má značně ztíženou pozici na trhu práce (lidé,
kterým dělá potíže napsat životopis, motivační dopis, či jim chybí
některé technické dovednosti, ztrácejí řadu dobrých pracovních
příležitostí a často končí jako pomocné, nekvalifikované pracovní
síly. Lidé negramotní v některých složkách gramotnosti jsou více
disponováni ke kriminálnímu chování.
Sekundární analfabetizmus může postihnout i člověka s vysokoškolským vzděláním, mistra v oboru, pokud se jeho pracovní působení
omezí na úzkou oblast.
Řada vzdělávacích systémů, včetně českého je nastavena tak, že
požaduje rychlé osvojení písmen a elementárních čtenářských dovedností, aniž by učitelé (školní vzdělávací programy) respektovali
individuální možnosti dětí. Mnoho dětí, aniž by byly dyslektiky, má
potíž s osvojením schopnosti číst jen kvůli překotnému tempu, přitom
by stačilo několik měsíců na procvičování. I děti s mentálním, či
smyslovým postižením jsou schopné se naučit číst za předpokladu
dlouhodobého a častého procvičování čtení.
91
Shrnutí
Ve starověku, středověku, až po období reformací se společnost
obešla bez masové vzdělanosti a znalosti písma, gramotnosti. Pouze
v několika společnostech, např. ve Fénicii, byla gramotnost všeobecná.
Tuto situaci změnil objev knihtisku. Hromadné šíření bible vyžadovalo šíření gramotnosti. Další skok byl učiněn v období osvícenství,
období přírodopisných objevů. Gramotnost stává rozšířenou, ale stále
ještě není dostupná širokým masám. Člověk se začal vymezovat nejen
tím, že dovedl číst, ale i výběrem četby.
V současnosti se požadavek gramotnosti stal zásadním pro uplatnění člověka nejen na trhu práce, ale i v jiných oblastech života. Paradoxem doby je zvýšená míra funkční negramotnosti. V zemích, ve
kterých věnují málo pozornosti vzdělávání žen, je poměr negramotných žen vyšší, než je množství negramotných mužů. V zemích s rozvinutou gramotností platí, že nedostatečná znalost psaní a čtení je
faktorem podporujícím nezaměstnanost a kriminalitu.
Náměty k zamyšlení
Objasněte význam specifických oblastí gramotnosti, jakými jsou
např. počítačová gramotnost, finanční gramotnost, mediální gramotnost pro běžný život člověka.
Užitečné odkazy
Dušek, J., Pána, L. Zdravá města a místní Agenda 21. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2011. 134 s.
ISBN 978-80-87472-07-1.
Fisher, R. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi
vyučování. Praha: Portál, 2004. 172 s. ISBN 80-7178- 966-6.
Liessmann, K., P. Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění.
(XXI. století; sv. 4). Přeložila Zoubková, J. Praha: Academia, 2008.
127 s. ISBN 978-80-200-1677-5.
Mičienka, M., Jirák, J. Základy mediální výchovy. Praha: Portál, 2007.
296 s. ISBN 978-80-7367-315-4.
2.3.6 Bezpečnostní hrozby
Bezpečnostní hrozba je potencionální problém, který svou eskalací
může ohrožovat podmínky lidské existence, ale není přesně známo,
kdy a za jakých okolností dojde k jeho eskalaci a jaká je pravděpodobnost, že tato hrozba bude realizována. Zatímco bezpečnostní
riziko je bezpečnostní hrozbou, u níž je identifikovatelný spouštěcí
92
mechanizmus, pravděpodobnost i okolnosti realizace. Jinými slovy
bezpečnostní riziko je předvídatelné (Gabal, 2006).
Globalizační procesy zrychlily mobilitu, migraci, kulturní, ekonomický transfer a v neposlední řadě též bezpečnostní ohrožení.
Současná povaha globálních hrozeb je asymetrická, zejména v předvídání důsledků. Vyžaduje komplexní vyhodnocování míry rizika
a vytváření strategií ochrany.
Za hlavní bezpečnostní hrozby Gabal (2006, s. 29) označuje:
– rostoucí napětí a prohloubení rozdílů mezi Severem a Jihem (dnes
de facto mezi severní euroamerickou a asijskou částí a Afrikou
a z části Jižní Amerikou, kde se rodí hrozby HIV, migrace, pandemie, civilizační destrukce)
– oblast islámských zemí, která dnes generuje zejména rizika terorizmu a hrozby použití a šíření zbraní hromadného ničení a
– oblast rostoucího zatížení globálních ekosystémů a probíhající
změny klimatu.
Rizika spojená s problematikou klimatických změn jsou blíže
popsaná v kapitole 2.2 Globální problémy v rovině ekologické a rizika
spojená se problematikou zdravotních ohrožení, migrace jsou blíže
popsány v kapitolách 2.3 Globální problémy v rovině sociální. Z tohoto důvodu se tato kapitola omezí pouze na stručné přiblížení některých dalších ohrožení globálního charakteru.
Zbraně hromadného ničení – ohrožující je šíření schopnosti
ovládat technologii, která vede k jejich vzniku stejně jako i proces jejich likvidace, u kterých bezpečnostní riziko spočívá především v nedostatečné ochraně likvidovaného arzenálu a zájmu organizovaného
zločinu a teroristických skupin o jejich získání.
Terorizmus – představuje násilné a destruktivní aktivity, které
jsou zaměřené na politické cíle (Gabal, 2006, s. 31). Vysoce rizikovým
se v současné době jeví islámský terorizmus, očištění islámského
světa od prozápadních režimů. Snahou je ovlivnit, ovládnout vlastní
islámský svět i ovlivnit vnitřní politické procesy v neislámských
zemích. Prostředkem je snaha o získání zbraní hromadného ničení,
útoky na vybraná místa, organizace teroristických skupin se proměnila ze sítě buněk na systém jakýchsi nadací – takto funguje al-Kajdá.
Tyto organizace je pak těžší identifikovat. Podmínkou úspěšnosti je
medializace výhrůžek, útoků i následků. Hlavním komunikačním
prostředkem je internet. Podpora rozpadlých států je další strategií,
která je teroristy využívaná.
93
Organizovaný zločin je od počátku spojován s globalizačními
procesy, ačkoliv by bylo možné najít i hlubší kořeny, např. otroctví,
k jehož kriminalizaci a rušení dochází až v průběhu 19. století. Pašeráctví má rovněž dlouhou historii. Technologický pokrok, zejména na
poli informačních technologií, přispěl k oslabení kontrolních mechanizmů ochrany před mnoha druhy kriminálních aktivit.
Druhy mezinárodního organizovaného zločinu, jako je terorizmus, praní špinavých peněz (převádění prostředků na soukromé účty),
nedovolený obchod s uloupenými kulturními artefakty a počítačové
zločiny jsou typickým produktem globalizace – útoky na národní
obranné, komunikační a jiné systémy, útoky proti počítačům (materiály chráněné copyrightem, podvody, dětská pornografie, zneužívání
emailů, hackerství).
Transnárodní zločiny proti životnímu prostředí, poškozování
přírody nelegální těžbou surovin, poškozování životního prostředí
nelegální likvidací nebezpečného odpadu, nedovolený obchod s ohroženými druhy živočichů a rostlin, jsou rovněž globálním ohrožením.
Nárůst produkce drog je alarmující. Největší objem pašovaných
drog představuje marihuana, kanabis (hašiš), kokain, opiáty.
Pašování lidí a nezákonný obchod s lidmi, organizování proudu
migrantů z chudého Jihu na bohatý Sever. Zneužíváni jsou lidé k převážení drog a prostituci. Touto činností se v Evropě zabývají albánské
skupiny pašeráků. Ve Střední Americe spíše lokální skupiny a v širším
transkontinentálním měřítku čínské Triády a japonská Yakuza.
Klíčový význam má v boji proti této formě kriminality konvence
Spojených národů o nedovoleném obchodování s narkotiky z roku 1988.
Nástroji potírání organizovaného zločinu jsou mezinárodní dohody
a dohody o mezinárodní kriminální justici. Jednotný funkční justiční
systém, který by byl předpokladem účinného stíhání mezinárodního
zločinu, však dosud neexistuje.
Chudoba, rizikový životní styl, rizikové bydliště ve slumech a periferiích velkých měst, jsou častou příčinou zvýšené agresivity, násilí
a kriminality.
To byl stručný výčet některých bezpečnostních hrozeb na úrovni
společností. Je nutné zmínit i ohrožení, která jsou mířena proti jednotlivcům.
Extremismus je vnímán jako projev nesnášenlivosti, namířený
vůči odlišným skupinám, projevovaný agresivním chováním. Jedná se
o vyhrocený postoj nerespektující normy. Extremismus existuje v různých podobách a v různé míře závažnosti. Na současné evropské
94
extremistické scéně je největší hrozbou …pravicový extremismus,
který je dlouhodobě na vzestupu a daří se mu oslovovat stále více
mladých lidí prostřednictvím internetu, rockových skupin s rasistickým repertoárem… Levicová extremistická scéna je charakterizována výrazným posunem ve svých aktivitách k činům, které hraničí
s terorizmem (Chmelík, 2001, s. 18–19).
Shrnutí
Bezpečnostní hrozby jsou problémem, který svou eskalací může
ohrožovat podmínky lidské existence. Globalizační procesy ve svých
důsledcích zrychlily život na Zemi v souvislosti s nárůstem mobility,
kulturního a ekonomického transferním i bezpečnostní ohrožení.
Současná povaha globálních hrozeb vyžaduje komplexní vyhodnocování míry rizika a vytváření strategií ochrany.
Náměty k přemýšlení
Prodiskutujte/hledejte další souvislosti globalizovaného světa.
Užitečné odkazy
Danics, Š., Bezpečnostní politika ve veřejné správě. České Budějovice:
VŠERS, 2007. 99 s. ISBN 978-80-86708-38-6.
Demjančuk, N., Drotárová, L. Vzdělání a extremismus. Plzeň: Epocha,
2005. 136 s. ISBN 80-86328-83-X.
Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální
problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
Hirtlová, P., Srb, V. (ed.). Lidská práva a svobody v demokratické
společnosti. Sborník vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro
studium politiky, Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských věd, 2006. 288 s. ISBN 80-86879-06-2.
Hirtlová, P., Srb, V. (ed.). Menšiny a integrující se Evropa. Sborník
vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro studium politiky,
Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských
věd, 2009. 447 s. ISBN 978-80-86879-23-9.
Hirtlová, P., Srb, V. (ed.). Radikalismus a jeho projevy v současném
světě. Sborník vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro studium
politiky, Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských věd, 2007. 288 s. ISBN 80-86879-08-9.
Chmelík, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty. Praha:
Linde, 2001. 172 s. ISBN 80-7201-265-7.
95
Chmelík, J. Globalizace a organizovaný zločin. In Globalizace a globální problémy. In Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. editoři. Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu
„Globalizace a globální problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum
pro otázky životního prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
2.4 Shrnutí
Přírodní prostředí je přirozeným prostředím člověka, které mu
poskytuje všestranný prostor pro život. Je zdrojem obživy, bydlení
i místem kontemplace. Je to důvod, proč je důležité usilovat o environmentálně šetrné zacházení s přírodou.
V důsledku lidské činnosti i v důsledku přirozených životních
cyklů Země dochází ke změnám, jež ústí do problematických rovin
vzhledem k zachování života na planetě. To je důvodem, proč je
třeba pečovat o ochranu atmosféry, jako základního předpokladu
zachování života. Je důležité, aby ve vztahu ke změnám v atmosféře,
hydrosféře byly prosazovány environmentálně šetrné technologie,
podporující trvalou udržitelnost života. Lidská činnost spojená se
získáváním obživy z půdy výrazně narušila vlastnosti půdy. Obděláváním se mění struktura a propustnost půdy, dochází k její
intenzivní degradaci. Člověk svým působením mění krajinu a nenávratně tím ohrožuje přirozené ekosystémy a biologickou rozmanitost druhů flory a fauny.
Demografický vývoj na Zemi a především jeho akcelerace je
nebývalých rozměrů. Nerovnoměrnost demografického růstu se odvíjí
od specifických podmínek jednotlivých území. Současně s demografickým vývojem, je významnou součástí života obyvatel planety
stratifikace společnosti, která rozevírá nůžky sociální nerovnosti.
V důsledku toho zlevňuje pracovní síla, narůstá nezaměstnanost a chudoba, vzniká tzv. kultura chudoby. Migrace je dalším fenoménem
globálního světa, který s sebou přináší řadu sociálních jevů. V životě
lidské populace na zemi se vyskytují problémy, vyžadující globální
i lokální řešení, za zmínku stojí zdravotní ohrožení lidí, negramotnost
a nedostatek vzdělávacích příležitostí v některých částech světa.
Neopominutelné jsou i bezpečnostní hrozby, jako terorizmus, organizovaný zločin (obchodování s lidmi, či nelegálním, ale žádaným
zbožím).
96
3 Globální výchova
Studijní cíle
Cílem kapitoly Globální výchova je přiblížit čtenáři základní
principy globální výchovy a globálního vzdělávání, jako procesu všestranného, rozvíjení osobnosti žáka, s poukazem na volbu forem a metod v globální výchově uplatňovaných při osvojování si souvislostí
a rozmanitosti světa.
Klíčová slova
globální výchova, výchova k souvislostem, globální učení, učitel
a žák v globální výchově, multikulturní výchova, výchova k odpovědnosti, environmentální výchova, všestranný rozvoj osobnosti.
Globální svět – svět protkaný sítí vztahů ve vzájemných mnohovrstevnatých souvislostech je světem jiným, jinak strukturovaným,
než s jakým počítal tradiční systém výchovy a vzdělávání, opírající
se o systémy vědomostí, dovedností uzavřené do jednotlivých, izolovaných předmětů. Současný globalizovaný svět je světem systémů
navzájem propojených a dynamicky žijících, proměnlivých, tudíž vyžaduje změnu ve způsobu a struktuře vzdělávání. Daleko funkčnějším se pro život v něm jeví utváření kompetencí, které umožňují
vstřebávat, zpracovávat a flexibilně reagovat na rychle se měnící svět.
Na tyto a další požadavky měnících se podmínek se snaží reagovat
rámcové vzdělávací programy na všech úrovních vzdělávání (preprimárním počínaje, přes primární, sekundární, až po terciární
vzdělávání).
3.1 Globální výchova – výchova k souvislostem
Globální výchova charakterizovaná Pikem a Selbym (1994) vychází z holistického pojetí světa, z nutnosti vnímat svět jako mnohotvárný, mnohostranný celek.
Globální výchova je přístup, který není zaměřen jen na globální
problémy, souvislosti, ale na výchovu všestranně rozvíjející osobnost
žáka. Usiluje o to, aby žák nedisponoval jen systémem osvojených
vědomostí, ale aby si osvojoval i mechanizmy, pomocí kterých bude
umět své dosavadní vědomosti využívat. Pracuje netradičními metodami a prostředky, založenými na zkušenosti a prožitku. Vychovává
žáky k aktivnímu postoji ke světu jako celku i k sobě samým. Dbá
na to, aby svět podávaný v souvislostech nebyl příliš zjednodušován
97
a schematizován, aby komplikovaná realita života na planetě byla
žákům zprostředkována akceptovatelnou formou.
V současném vzdělávacím prostředí v České republice je globální
vzdělávání implementováno do rámcových vzdělávacích programů.
Vycházejí z nové vzdělávací strategie, která zdůrazňuje potřebu
provázanosti klíčových kompetencí a jejich uplatnitelnost v budoucím
životě. Formulují očekávanou úroveň kompetencí pro všechny úrovně
vzdělávání. Vycházejí z koncepce celoživotního učení.
Poukazuje na formativní funkce průřezových témat, usiluje o propojování obsahu, metod a forem výuky v souladu s individuálními
potřebami a možnostmi žáků. Předpoklad ušlechtilý, ale zatím v podmínkách českého školství obtížně naplňovaný.
Globální výchova umožňuje:
• seznamovat se s rozmanitostí světa, bohatstvím kultur
• prostřednictvím poznání jiných kultur pochopit sebe sama
• řešení problémů z globálního hlediska, nikoliv jen lokálního
• učit se souvislostem
• vytvářet dynamický a prostupný systém vědomostí, nikoliv izolované vědomosti
• hledání a využívání mezipředmětových vztahů a uplatnění průřezových témat, jako princip osvojení holistického pohledu na svět
Cíle globálního vzdělávání:
• porozumět novým technologiím
• přijímat a zpracovávat a interpretovat informace
• porozumět sobě a zvládat vlastní city
• vytvářet světový názor
• osvojit si širokou škálu znalostí, schopností a dovedností
• vytvářet si postoje a modely chování
• využívat zkušenosti
• poznávat jiné kultury, lidské problémy v celosvětovém měřítku
Cílem vzdělávání není suma vědomostí, ale motivace pro další
učení a osvojování mechanizmů, které podporují schopnost řešit problémy, přemýšlet v osobních, lokálních i globálních souvislostech.
Globální učení
Globální učení se snaží ovlivnit negativní vývoj naší planety a jeho
cílem je zároveň i všestranně rozvinutá osobnost žáka (Pike, Selby,
1994, s. 68). V tomto duchu jsou charakterizovány i základní komponenty učení:
98
•
•
•
•
vytvářet kladný vztah k sobě,
aktivní zapojení žáka do výuky,
kooperativní přístup,
učení prožitkem.
Shrnutí
Globální výchova je přístup zaměřený na všestranný rozvoj
osobnosti žáka a předpokládá holistický přístup k jedinci i souvislostem světa, ve kterém žije. Rámcové vzdělávací programy respektují
vzdělávací potřeby, vyplývající ze současné situace globalizovaného
světa a koncipují zprostředkovávání vzdělávacího obsahu v souvislostech vzájemně provázaných.
Rámcový vzdělávací program neopomíjí ani variabilitu organizace a individualizaci výuky, vytváření příznivé pracovní atmosféry
motivující ke vzdělávacím aktivitám, ale opět naráží na problém
podmínek a stereotypů zažitých v českém školství. Možná více se
daří naplňovat individuální přístup k dětem a vzdělávacímu obsahu
spíše v rámci zájmového vzdělávání, než v běžné školní práci. I proto
je globální výchova významným zdrojem inspirace pro implementaci
nových forem a metod pedagogické práce do běžného výukového
prostředí českých škol.
Náměty k přemýšlení
Srovnejte možnosti globální výchovy a běžného výchovného působení.
Užitečné odkazy
Belz, H., Siegrist, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha:
Portál 2001. 375 s. ISBN 80-7178-479-6.
Fisher, R. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi
vyučování. Praha: Portál, 2004. 172 s. ISBN 80-7178- 966-6.
Hanuš, R., Chytilová, L. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada
Publishing, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-2816-2.
Horká, H. Výchova pro 21. století. Koncepce globální výchovy v podmínkách české školy. Brno: Paido, 2000. 127 s. ISBN 80-85931-85-0.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Lechta, V. (ed.). Základy inkluzivní pedagogiky. Praha: Portál, 2010.
440 s. ISBN 978-80-7367-679-7.
Pike, G., Selby, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. 328 s.
ISBN 80-85623-98-6.
99
Průcha, J. Multikulturní výchova. Praha: Triton, 2006. 263 s. ISBN
80-7254-866-2.
Reitmayerová, E., Broumová, V. Cílená zpětná vazba. Praha: Portál,
2007. 176 s. ISBN 978-80-7367-317-8.
Smékal, V., Macek, P. (ed.). Utváření a vývoj osobnosti. Psychologické, sociální a pedagogické aspekty. Brno: Barrister&Principal, 2002.
264 s. ISBN 80-85947-83-8.
Vážanský, M. Základy pedagogiky volného času. Brno: Print-typia,
2001. 175 s. ISBN 80-86384-00-4.
3.2 Žák a učitel v pojetí globální výchovy
Žák v globální výchově
V běžném vzdělávacím prostředí je objektem výchovného a vzdělávacího působení žák, jak je uvedeno v nadpise, nicméně každý žák
je neopakovatelnou jedinečnou lidskou bytostí, jedincem, člověkem.
Z pozice žáka se dostává do pozice člověka, jako součásti světa, ve
kterém žije, z tohoto důvodu je v pojetí globální výchovy žák vnímán
holisticky (tj. v souvislostech bio psycho sociálně spirituálních).
Člověk by měl umět být přístupný změnám – uprostřed dynamicky se měnícího světa a životních podmínek, je důležité, aby jedinec
byl schopen změny postřehnout, akceptovat i sám je utvářet. Měl by
být schopen překonávat obtíže. Předpokladem utváření této kompetence je schopnost kritického myšlení, umění pochybovat, rozhodovat,
dovednost myslet v souvislostech, či pracovat s informacemi.
Globální výchova rozvíjí osobnostní potenciál žáka ve všech
složkách – kognitivní, emocionální, sociální, hodnotové i postojové.
Učí je hodnotám, napomáhá osvojování rolí, utváří osobnost žáka
prostřednictvím zkušenosti.
Jednotlivec a jeho schopnost zůstat konzistentním v rychle se
měnících životních podmínkách a úkolech se stává prioritou výchovného a vzdělávacího působení nahlíženého prizmatem principů
globální výchovy.
Jednotlivcem začíná proces formování osobnosti v pojetí globální výchovy, přes poznávání sebe sama lze dále rozvíjet i poznávání
druhých v kontextu skupiny, komunity, společnosti.
Encyklopedické vědomosti ztrácejí hodnotu, protože globalizovaný svět žije rychle, intenzivně se mění, a tudíž vyžaduje schopnost
rychlé orientace a adaptace jedince na proměnlivost životních podmínek. Historické a encyklopedicky uspořádané vědomosti pozbý100
vají důležitosti. Důsledkem je nejen neznalost dějinných souvislostí,
které napomáhají pochopení současných dějů ve společnosti, ale
i jakási vykořeněnost dětí a žáků. Předpoklad, že člověk není zasazen do historického kontextu, sice odpovídá vývoji společnosti
v postmoderní době, ale otázkou je, jak se s touto skutečností vyrovnává. Neznajíc kořeny by se dalo říci, že se člověk stává snáze
světoobčanem, zároveň se tato neznalost kořenů může stát zdrojem
nejistot a frustrací.
Na druhou stranu, při uplatňování multikulturních aspektů výchovného působení je poznávání dějinných souvislostí důležitou součástí na cestě za poznáním jiných kultur, na cestě za tolerancí a kulturní
pluralitě. Takové poznávání může podpořit nejen informovanost
o jiných kulturách, ale i vlastní identitu.
Učitel a globální výchova
Globální učitel se ve svém vzdělávacím úsilí namířeném k rozvíjení osobnosti žáků vlastně nemusí lišit od běžného učitele. Rozdíl
by mohl být spatřován spíše v holistickém nahlížení výchovy a vzdělávání a z toho plynoucích odlišností ve volbě metod a forem práce.
Globální učitel:
• vede žáky k samostatnému myšlení, objevování, k hledání a uvědomování si souvislostí
• vede ke komplexnímu poznávání - kladných i záporných stránek
jevů
• ve snaze o maximální objektivizaci poznávání vede ke vnímání
a zpracovávání problematiky předsudků a stereotypů
• ovlivňuje žáky tak, aby byli připraveni využít své dovednosti
a schopnosti, k dalšímu osobnímu rozvoji, a tím si samostatně
vytvářeli otevřenou budoucnost
• učí žáky zapojovat se do různých oblastí veřejného života
• učí žáky pružně se orientovat v rychle se měnícím světě
• je průvodcem na cestě žáků za poznáním v oblasti předávání
znalostí, vedení k práci s informacemi, rozvíjením vlastní osobnosti, podporuje zdravou sebedůvěru
• tvůrčím způsobem aplikuje širokou škálu metod a forem vzdělávání
Shrnutí
V pojetí globální výchovy se mění vztah učitele a žáka. Učitel
je iniciátorem činností, podněcuje zvídavost a chuť žáka dozvídat se
101
nové věci. Je spíše partnerem, než neoddiskutovatelnou autoritou.
Vede jej k chápání světa v souvislostech a utváření mechanizmů osvojování poznatků a dovedností používat osvojené vědomosti.
Náměty k přemýšlení
Srovnejte možnosti globální výchovy a běžného výchovného působení.
Užitečné odkazy
Belz, H., Siegrist, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha:
Portál, 2001. 375 s. ISBN 80-7178-479-6.
Fisher, R. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi
vyučování. Praha: Portál, 2004. 172 s. ISBN 80-7178- 966-6.
Hanuš, R., Chytilová, L. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada
Publishing, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-2816-2.
Horká, H. Výchova pro 21. století. Koncepce globální výchovy v podmínkách české školy. Brno: Paido, 2000. 127 s. ISBN 80-85931-85-0.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Lechta, V. (ed.). Základy inkluzivní pedagogiky. Praha: Portál, 2010.
440 s. ISBN 978-80-7367-679-7.
Pike, G., Selby, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. 328 s. ISBN
80-85623-98-6.
Průcha, J. Multikulturní výchova. Praha: Triton, 2006. 263 s. ISBN 807254-866-2.
Reitmayerová, E., Broumová, V. Cílená zpětná vazba. Praha: Portál,
2007. 176 s. ISBN 978-80-7367-317-8.
Cangelosi, J., S. Strategie řízení třídy. Praha: Portál, 1994. 289 s.
ISBN 80-7178-083-9.
3.3 Některá témata globální výchovy
Témat globálního světa, která se stala součástí globální výchovy,
je celá řada. Je zároveň možné je vnímat jako oblasti, v jejichž rámci
by se měly utvářet klíčové kompetence člověka 21. století. Z řady
pramenů např. Horká (2000) vybírá následující kompetence, potřebné
pro život v 21. století:
• adaptabilita
• kritické myšlení, anticipace
• otevřenost novému poznávání (funkční gramotnost, informační
technologie, celoživotní učení)
102
•
porozumění sociálním jevům (podobnostem i odlišnostem v životním prostředí, ekonomice, kultuře, atd.)
Vnímání světa v jeho celistvosti – je jedním ze základních úkolů
globální výchovy. Komplexnost poznávání, která vychází z ovlivňování všech stránek osobnosti žáka, napomáhá v procesu globálního
učení nejen seznámit se s jinými kulturami, se souvislostmi života na
úrovni přírodní i kulturní, ale především vytváří dynamický systém
vědomostí, jako operační výbavu pro aktivní život na úrovni osobní
i společenské, na úrovni lokální i globální.
Výchova k odpovědnosti – osobní odpovědnost je součástí života
každého člověka. Dítě se učí od rodičů a učitelů osobní odpovědnosti
tím, že jsou mu přidělovány úkoly (samozřejmě v souladu s jeho vývojovými možnostmi), jejichž plněním si osvojuje dovednosti vnímat,
hodnotit a řešit problémy. Jednou z nejúčinnějších forem jsou zážitkové, sebezkušenostní hry a činnosti, při kterých si žák v chráněných
a pedagogicky usměrňovaných podmínkách má možnost vyzkoušet
činnosti, kde nese odpovědnost za splnění vymezeného úkolu a tím
posunuje své osobní hranice.
Orientace v informacích – utváření této kompetence je v současné době v praxi málo nebo málo účinně realizované, navzdory tomu,
že je zapracována do rámcových vzdělávacích programů.
Dovednost vybírat podstatné
• Je vůbec možné za současného předpokladu plurality názorů určit,
co je podstatné?
• Poskytování uceleného systému vědomostí způsobem obvyklým
v našich výchovně vzdělávacích podmínkách je urychlením
systemizace poznatků nebo je krokem kontraproduktivním, který
nevede žáky k přemýšlení a schopnosti analýzy a syntézy poznaného?
• Jaká je metodika výběru podstatného? Dle Novotného není jasně
specifikováno základní učivo, což znamená, že určení objemu
a kvality podstatného je převážně závislé na výběru učitele. Tady
stojí učitel před složitým a zodpovědným úkolem jak vybírat
a zohlednit současně požadavky objemu a kvality předávaných
vědomostí, individuální žákův potenciál a vhodný způsob – metodu zprostředkování – aspekt didaktický.
• Příklady konkrétních metod výběru podstatného za předpokladu
aktivní účasti žáka a současného respektování individuálních
a věkových zvláštností:
103
práce s textem, převyprávění příběhu, výtah, osnova
řetězení souvislostí pomocí obrázků, skládání příběhů
brainstorming
myšlenková mapa
Jak rozlišovat balastní informace v informacemi přehlcené společnosti (Přehlcenost informacemi – množství informací, kterými
je člověk denně obklopen a atakován může paradoxně způsobit
nechuť informace vstřebávat, jsou odmítány, ignorovány nebo
vybírány selektivně, což může způsobit informační negramotnost,
a tím neschopnost se v nich orientovat, pracovat s nimi, přijímat
je)?
•
Mediální gramotnost je schopnost a dovednost orientovat se
v informacích předávaných médii. Tímto pojmem je označován soubor
poznatků a dovedností potřebných pro orientaci ve složité a mnohovrstevnatě strukturované nabídce mediálních produktů. Jedná se
o komplexní kompetenci, která zahrnuje např. poznatky o fungování
médií, o roli médií ve společnosti, o různorodosti mediálních informací o jejich zaměření atd. (Mičienka, Jirák, 2007). Bezpochyby
napomáhá v lepší orientaci v informacích (např. jak se neztratit – v síti
informací nabízených na internetu, jak rozpoznat balastní informace
od kvalitních nebo potřebných).
Zde se otevírá obrovský prostor pro práci učitele při zadávání
úkolů zpracovávaných pomocí informačních technologií. V běžné
školní práci, bez ohledu na předmět, ve kterém lze tyto úkoly zadávat,
je důležité pěstovat u žáků návyky mediální gramotnosti i ve smyslu
dovednosti efektivního vyhledávání informací, výběru podstatných
informací za současného respektování autorských práv.
Učit žáky konkrétním postupům efektivního vyhledávání informací v tištěných i elektronických zdrojích je úkolem nejen učitelů
informatiky, ale všech učitelů. Je nutné, aby žáci již na základní škole
dostali metodickou podporu pro zpracování úkolů pomocí informačních technologií, např. fázování úkolů, resp. zadávání – u mladších žáků upřednostňovat vyhledávání podle přesných instrukcí
a zadaných odkazů, u starších žáků žádat srovnávání z více zdrojů
se zapojením kritického myšlení. Součástí mediální gramotnosti by
měla být i základní orientace v některých oblastech kreativního
průmyslu, v rámci tohoto tématu zahrnujícího především zvukové
záznamy, internetový průmysl, počítačové hry a podobně (více viz
Cikánek, 2009).
104
V souvislosti s problematikou racionálního a efektivního používání médií se nabízí řada otázek:
• Jaké je optimální množství informací pro schopnost zpracování
(v rámci domácího úkolu, v rámci adekvátní informovanosti…)?
• Jaké množství a kvalita informací je optimální pro kulturní život?
• Jak zpracovat některé mediální fenomény jako jsou:
reklama,
zprávy,
populární a naučné pořady,
seriál?
• Jak rozpoznat mediální ohrožení - násilí, tabu, senzace, bulvár?
• Jak efektivně čelit mediálnímu ohrožení?
• Jak zajistit ochranu osobních údajů?
• Jakým rizikem je počítačové pirátství?
Dítě/žák a počítač je rovněž fenoménem doby. Dítě/žák je ohroženo informačními technologiemi mnohem více než dospělý člověk
vzhledem k míře své psychosociální a fyzické zralosti. Jsou si učitelé
a rodiče vůbec vědomi toho, jaká rizika jsou spojena s plněním úkolů
pomocí IT? Pomineme-li fyzické ohrožení v podobě následků množství času stráveného hledáním a zpracováváním informací pro zadaný
úkol – přetížený zrak, držení těla, nelze opomenout nebezpečí psychologického rázu – obvykle ani rodič, ani učitel nemá kontrolu nad
tím, s jakými informacemi se dítě při vyhledávání přijde do kontaktu
– tady je ohrožení mravní, ohrožení identity, ochrany osobnosti.
Shrnutí
Rozvíjení kompetencí žáků pro práci s informacemi, osvojování
si základů mediální gramotnosti, zásad bezpečného užívání informačních technologií jsou významnými tématy globální výchovy. Nutno
zdůraznit, že při uvádění žáků do prostředí informačních a komunikačních technologií je třeba věnovat zvýšenou pozornost osvojování si pravidel jejich bezpečného užívání. Nedílnou součástí témat
globální výchovy je rovněž uvádění žákovského poznání do souvislostí globálního světa.
Náměty k přemýšlení
Jakými metodami lze vést děti k bezpečnému užívání informačních
technologií?
Které metody a techniky práce s informacemi se jeví jako efektivní pro
práci s žáky různého věku?
105
Užitečné odkazy
Fisher, R. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi
vyučování. Praha: Portál, 2004. 172 s. ISBN 80-7178- 966-6.
Hanuš, R., Chytilová, L. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada
Publishing, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-2816-2.
Horká, H. Výchova pro 21. století. Koncepce globální výchovy v podmínkách české školy. Brno: Paido, 2000. 127 s. ISBN 80-85931-85-0.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Mičienka, M., Jirák, J. Základy mediální výchovy. Praha: Portál,
2007. 296 s. ISBN 978-80-7367-315-4.
Novotný, P. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005. 118 s.
ISBN 80-86761-30-4.
Pike, G., Selby, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. 328 s.
ISBN 80-85623-98-6.
Reitmayerová, E., Broumová, V. Cílená zpětná vazba. Praha: Portál,
2007. 176 s. ISBN 978-80-7367-317-8.
Cangelosi, J., S. Strategie řízení třídy. Praha: Portál, 1994. 289 s.
ISBN 80-7178-083-9.
<www. ovce.sk>
3.4 Mikrosvět člověka a jeho místo v makrosvětě
Místo člověka ve světě je otázkou, kterou řeší snad každý člověk.
Z pohledu globální výchovy se jedná o přirozený proces socializace
jedince, o vrůstání do společnosti o učení se souvislostem života
v mikrosvětě, který v počátečních fázích života pro dítě představuje
rodina, posléze se součástí mikrosvěta stávají vrstevníci a instituce,
zejména vzdělávací.
Člověk je bio psycho sociální bytostí, která žije a funguje v lidské
společnosti. K plnohodnotnému životu je nutná saturace potřeb,
fyziologických, psychologických – potřeby bezpečí, jistoty, sounáležitosti a lásky, potřeby uznání a seberealizace. V raných fázích života
naplňování potřeb v souladu s věkovými zvláštnostmi zajišťuje
rodina. V dospělosti člověk zajišťuje sám, nebo poskytuje zajištění
potřeb další generaci.
Rodina je prvním prostředím, se kterým člověk přichází do
kontaktu, je jakýmsi zmenšeným modelem společnosti. Je nějakým
způsobem hierarchizovaná, má jisté kompetence, uvnitř rodiny probíhají interakce mezi členy. Ve zdravé rodině jsou jasně vymezené
106
hranice mezi vnějším a vnitřním světem rodiny, dovede reagovat na
proměnlivé životní situace, podporuje své členy, řeší problémy.
Vrstevnická skupina (Havlík, Koťa, 2002) je významnou sekundární skupinou, mimo jiné je typická tím, že vliv vrstevníků začíná
převažovat již po 10. roce. Mezi 10. a 13. rokem převažují homogenní skupiny (chlapci, dívky) ve střední adolescenci, ve věku 14–15
let se už vytvářejí smíšené skupiny. Tyto skupiny mají svou dynamiku,
vytvářejí si skupinové normy, hodnoty, postoje a formy komunikace.
Chování členů podléhá vnitřní sociální kontrole, včetně sankcí za
nedodržení norem. Vrstevnická skupina nabízí prožitky, které nenabízí běžné rodinné či školní prostředí a ovlivňuje vztah členů skupiny
ke škole, k rodičům.
Vrstevnická skupina je místo, kde probíhá socializace, kde se
jedinec učí přijímat a naplňovat role. To vše je předpokladem hledání
a nalézání místa ve společnosti. Důležitým vývojovým úkolem
(zejména v období dospívání) je hledání identity osobní, posléze národní, kulturní. Součástí tohoto hledání je i volba povolání, vytvoření
hierarchie hodnot, utváření světonázoru. Jedním z permanentních životních úkolů je dosahování životní spokojenosti a zvyšování kvality
života.
Škola a další instituce jsou místem, kde pokračuje socializace, kde se člověk učí novým sociálním rolím, kde dostává prostor
pro osobní i sociální rozvoj, kde se učí respektovat jiné lidi, pravidla.
Zkrátka jsou to místa, která modelují svět v dalších souvislostech
a napomáhají osobnostnímu rozvoji jedince.
Člověk a jeho „přesahy“. Člověk jako tvor společenský i přírodní zanechává stopy ve světě, ve kterém žije – v kladném i záporném
slova smyslu – stopy kultivující i devastující. Kultura, věda, technika
jsou výraznou stopou člověka, která odráží jeho činnost v obou výše
zmíněných podobách. Myšlení, ideologie, světonázor a náboženství
zrcadlí dlouhý vývoj člověka v různých částech světa. Ne každý člověk
může být nositelem výrazných změn, nicméně každý je schopen
přesáhnout jakési pomyslné hranice a hledat hlubší roviny svého bytí.
Jakých oblastí a témat se mohou dotýkat osobní „přesahy“?
• náboženství
• světonázoru
• pohledu na budoucnost v reálných rozměrech, či ve formě futuristické vize
• zodpovědnosti za prostředí pro budoucí generace
• práce a výsledků práce
107
Shrnutí
Vývoj člověka z pohledu jeho životní pouti je cestou z mikrosvěta
do makrosvěta. Krátkým zamyšlením byly naznačeny základní souvislosti ovlivňující socializaci jedince, ve smyslu osvojování si souvislostí života ve společnosti blízké, rodinné, vrstevnické, ze které
posléze v dospělosti člověk expanduje do světa v nejširších souvislostech. Model světa zprostředkovávaný vzdělávacími institucemi
je dalším stupínkem v rozvoji osobnosti. V souladu s vývojovými
možnostmi si člověk osvojuje kulturu, světonázor, učí se odpovědnosti vůči sobě i jiným.
Náměty k přemýšlení
Prodiskutujte, jak ovlivňuje prostředí školy, vrstevnické, rodiny vývoj
identity jedince.
Které faktory ve vývoji jedince považujete za klíčové pro kultivaci
osobnosti?
Prodiskutujte předchozí otázku z pohledu více generací.
Užitečné odkazy
Hanuš, R., Chytilová, L. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada
Publishing, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-2816-2.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Kučerová, M. (ed.). Pojďme na to od lesa. Příručka ekologické výchovy a lesní pedagogiky. Vimperk: Správa NP a CHKO Šumava, 2003.
639 s.
Pike, G., Selby, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. 328 s.
ISBN 80-85623-98-6.
Reitmayerová, E., Broumová, V. Cílená zpětná vazba. Praha: Portál,
2007. 176 s. ISBN 978-80-7367-317-8.
3.5 Globální environmentální výchova
Mnohé se odvíjí od způsobu interpretace pojmu environment.
Někteří jej vnímají pouze jako oblast přírodního prostředí, jiní jej
vnímají v souvislostech širších, jako prostředí přírodní, jehož nedílnou součástí je prostředí člověkem utvářené, kulturní.
Jaké je místo člověka v životním prostředí? Vztah k životnímu
prostředí je utvářen v procesu socializace dítěte. Je v kompetenci výchovy rodičovské, posléze institucionální – mateřské školy, základní
školy a dalších výchovně vzdělávací zařízení.
108
Utváření vztahu k životnímu prostředí, zejména přírodnímu předpokládá pěstování lásky přírodě, prostředí vůbec, zodpovědnost za
své počínání.
Je-li člověk součástí prostředí, dochází k interakcím s prostředím,
kdy něco člověk žádá, odebírá, ale také vrací – proto je důležité utvářet
vztahy tak, aby interakce člověka a přírody byla v harmonii. Vážanský (2001) uvádí skutečnost, že člověk je součástí přírody, zároveň
poukazuje na to, že urbanizace a život ve velkých aglomeracích
vytvořil životní podmínky, které odporují přírodní přirozenosti člověka. Jedním z důsledků může být nejen podvědomá touha z nehostinného městského prostředí unikat, ale i frustrace, pramenící
z absence kontaktu s přírodou, která se negativně odráží na psychosomatickém zdraví člověka.
Environmentální výchova je standardní součástí vzdělávacích
programů škol i zařízení zájmového vzdělávání. Není třeba podrobněji zmiňovat aktivity center ekologické výchovy, zájmových organizací, jako např. Junák, případně různé agentury zabývající se organizací
volnočasových aktivit v přírodě.
Rozvoj kreativního průmyslu, uplatňujícího se v oblasti volnočasové, nabízí různorodé aktivity v přírodě v různém pojetí – od
poznávání po adrenalinové sebezkušenostní disciplíny.
Globální environmentální výchova také souvisí s řešením environmentálních konfliktů a environmentální ekonomií, kterou bychom
měli vnímat jako součást každého řešení.
Shrnutí
Environmentální výchova je důležitou součástí výchovné práce.
Vede děti a žáky k uvědomování souvislostí života přírody, nutnosti
péče o přírodu, jako zdroje rozmanitosti života na Zemi. Cest, které
k tomuto cíli vedou je mnoho, lze využít běžného školního a zájmového vzdělávání, jako i nabídky institucí zaměřených komerčně na
poskytování zážitkových aktivit v přírodě.
Náměty k přemýšlení
V jakých formách byste implementovali do běžného výukového
prostředí aktivní kontakt žáků s přírodou? Jak jsou řešeny environmentální konflikty ve světě?
Užitečné odkazy
Hanuš, R., Chytilová, L. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada
Publishing, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-2816-2.
109
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Kučerová, M. (ed.) Pojďme na to od lesa. Příručka ekologické výchovy
a lesní pedagogiky. Vimperk: Správa NP a CHKO Šumava, 2003.
639 s.
Lisa, A. Řešení environmentálních konfliktů jednáním i jinak. Praha:
Univerzita Karlova, Centrum pro otázky životního prostředí, 2007.
135 s. ISBN 978-80-87076-07-1.
Pike, G., Selby, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. 328 s.
ISBN 80-85623-98-6.
Reitmayerová, E., Broumová, V. Cílená zpětná vazba. Praha: Portál,
2007. 176 s. ISBN 978-80-7367-317-8.
Šauer, P. Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro neekonomy. Praha: Univerzita Karlova, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2007. 163 s. ISBN 978-80-87076-06-4.
3.6 Výchova multikulturní, interkulturní
Multikulturní výchova je edukační činnost zaměřená na to, aby
učila lidi z různých etnik, národů, rasových a náboženských skupin
žít spolu, vzájemně se respektovat a spolupracovat. Provádí se na
základě různých programů ve školách a v mimoškolních zařízeních, v osvětových akcích, v reklamních kampaních, v politických
opatřeních. Jsou s ní spojovány velké naděje i značné finanční prostředky, ale její skutečné efekty nejsou spolehlivě prokázány (Průcha,
2006, s. 15).
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (2001)
stanovuje základní rámec multikulturní výchovy jako výchovu k partnerství a spolupráci a respektování kulturních odlišností (Průcha 2006).
V cizích jazycích je multikulturní výchova označovaná pojmem
multicultural education, tj. převládající složkou jsou znalosti, tj. poznávání, porozumění a respektování koexistence a kooperace.
Multikulturní výchova
• má více úrovní – vědeckou a výzkumnou, teoretickou a praktickou
edukační činnost, informační a organizační aktivity
• je multidisciplinární
• je součástí dokumentů státní vzdělávací politiky, z nichž je implementována do vzdělávacích programů
• podrobněji je pak vymezena v Rámcových vzdělávacích programech
110
•
•
•
není stanovena jako samostatný předmět
je průřezovým tématem s vazbami na řadu předmětů, jako je
dějepis, zeměpis, občanská výchova a cizí jazyky a další
prolíná dalšími průřezovými tématy, jako např. Člověk a jeho svět,
Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech
Přínos multikulturní výchovy je pak stanoven v oblasti poznávací
jako
• znalosti o specifikách různých etnik, poznávání kulturních, náboženských odlišností, kořenů a souvislostí vývoje jednotlivých
kultur
• porozumění odlišnostem
• podpora komunikace s příslušníky odlišných sociokulturních
skupin, tolerance k odlišným zájmům, názorům
• pěstování mezilidských vztahů na úrovni třídního kolektivu, místní
komunity s přesahem do širšího světa
• rozvíjení vědomí evropské identity, uvádění do myšlení v globálním kontextu, jehož součástí je morálka, uplatňování práva
a osobní zodpovědnost
• rozvíjení dovedností orientovat se v pluralitní společnosti a využívat interkulturních kontaktů k obohacení sebe i druhých
V oblasti postojů a hodnot je především rozvíjena
• tolerance a porozumění
• vnímání odlišnosti jako příležitosti k obohacení, nikoliv ke konfliktům
• přijímání druhého jako jedince se stejnými právy, jako rovnocenného
• uvědomování si, že všechny etnické skupiny a všechny kultury jsou
rovnocenné a žádná není nadřazena jiné
• uvědomování si vlastní identity
• angažovaný postoj při potírání projevů intolerance, xenofobie,
diskriminace a rasismu
Jedním z nejvýznamnějších úkolů multikulturní výchovy je působit na lidi tak, aby přehodnocovali po generace budované a zakotvované postoje a stereotypy, a tím podporovat princip sociálního smíru
a solidarity, zejména v oblasti odstraňování zmíněných stereotypů
a předsudků za současného podporování nekonfliktního soužití lidí
v pluralitní, multikulturní společnosti globálního světa.
Jedním z typických způsobů chování člověka ve vztahu k jinému
člověku je stereotypizace. Naplňuje tím potřebu předvídatelnosti
111
světa, složité jevy zjednodušuje na základě vybraných znaků. Stereotypy usnadňují život, regulují vnímání, ovlivňují názory, postoje
a chování. Nemusí mít vždy reálný obsah. Člověk si dosazuje obsahy
na základě své minulé zkušenosti, či fantazie. Tyto obsahy mohou být
neadekvátní, neaktuální a mohou prospět nebo uškodit. Často jsou
přeceňováním jednoho faktoru nějaké zkušenosti, události na úkor
objektivního hodnocení.
Předsudek je postoj k čemukoliv, který se utváří a priori a není
vázán na okamžitou situaci, není vázán na porozumění. Předsudky
bývají spíše strnulým názorem, většinou dehonestujícím nějakou
skupinu, či jednotlivce. Lze je vnímat jako prvek agresivního chování,
který má redukovat vlastní frustraci člověka předsudky vyslovujícího. Často se dotýkají rasových a národnostních odlišností. Dopouštějí se jich všechny generace, běžné je srovnání typu: „To za
našich mladých let to bývalo jinak…“ Výhodou je uvědomění si
různých společensko-historických podmínek souvisejících s nějakým
jevem u dvou generací. Nebezpečné může být rigidní ustrnutí na vlastní
zkušenosti a neochota akceptovat nové změněné podmínky. Podobný
vztah existuje i u předsudků spojených s etnickým kontextem.
Podíváme-li se na problematiku stereotypizace a předsudků v malém společenství školní praxe, dostáváme srovnání s pomyslným
obrazem společnosti. Vnímáme-li tyto jevy jako škodlivé nebo omezující pro důstojný lidský život, má práce s fenoménem stereotypizace
a předsudků široké pole působnosti a velkou důležitost právě v pedagogické praxi.
Multikulturní výchova je vhodným prostorem, ve kterém lze na
žáky působit tak, aby byli schopni přijímat kulturní odlišnosti bez
předsudků a tím utvářeli vlastní předpoklady pro život ve společnosti
nejen multikulturní, ale ve společnosti pluralitní, kde jsou preferovány
tolerantní a prostupné vztahy jak uvnitř komunity, tak i mezi komunitami. Pluralismus podporuje kulturně etnickou integraci.
Shrnutí
Multikulturní výchova je edukační činnost zaměřená na utváření
principů vzájemného soužití již v procesu výchovy a vzdělávání. Je
realizována ve školách a v mimoškolních zařízeních, je součástí rámcových vzdělávacích programů.
Jejím úkolem je rozvíjet znalosti o specifikách různých etnik,
poznávání kulturních, náboženských odlišností, kořenů a souvislostí
vývoje jednotlivých kultur, porozumění odlišnostem, pěstování mezi112
lidských vztahů na úrovni komunity místní i v širších kontextech
evropských, či světových. Dále je důležité v rámci multikulturní výchovy působit na žáky směrem k odbourávání postojů a stereotypů
postavených na odmítání mírumilovného soužití příslušníků různých
etnik, kultur.
Náměty na přemýšlení
Jakými prostředky lze obohacovat aktivity žáků podporující multikulturní porozumění?
Užitečné odkazy
Průcha, J. Interkulturní komunikace. Praha: Grada Publishing, 2010.
200 s. ISBN 978-80-247-3069-1.
Průcha, J. Interkulturní psychologie. Praha: Portál, 2007. 224 s.
ISBN 978-80-7367-280-5.
Průcha, J. Multikulturní výchova. Praha: Triton, 2006. 263 s. ISBN
80-7254-866-2.
Hanuš, R., Chytilová, L. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada
Publishing, 2009. 192 s. ISBN 978-80-247-2816-2.
Horká, H. Výchova pro 21. století. Koncepce globální výchovy
v podmínkách české školy. Brno: Paido, 2000. 127 s. ISBN 80-8593185-0.
Klápště, P., Hořavová, K., Bečka, M. Svět okolo nás. Metodika ke
skautské stezce. Praha: Junák, 2008. 112 s. ISBN 978-80-86825-31-1.
Lechta, V. (ed.). Základy inkluzivní pedagogiky. Praha: Portál, 2010.
440 s. ISBN 978-80-7367-679-7.
3.7 Inspirace pro praxi
Tato kapitola je zamýšlena jako praktická inspirace pro pedagogy při práci se žáky v rámci tématu globálních souvislostí, problémů
a výchovy. Téma je tak široké, že v prostoru tohoto studijního textu
není možné vytvořit rozsáhlý ucelený herní manuál, proto jsou nabídnuté hry pouze malou inspirací pro uchopení dílčích témat. Vzhledem k tomu, že jsou hry posbírány z různých zdrojů, jsou uváděny
v přesné citaci zdroje, a tudíž se budou lišit způsobem popisu.
A1 Neobvyklé perspektivy
Obsah: vyhledat a vyzkoušet jiné a neobvyklé perspektivy
Cíl: zlepšit vnímání, objevit neobvyklé způsoby pohledů
Druh aktivity: jednotlivá, živá, podněcuje zvědavost
113
Počet účastníků: do 30 osob
Věk účastníků: od 4 let
Doba: asi 20 minut
Materiál: –
Příprava: –
Venkovní podmínky: –
Průběh:
Chodit sem a tam a všímat si lesa. Přitom objevit nové a neobvyklé
pohledy, způsoby sledování, např.:
držet hlavu šikmo
dívat se mezi nohama zpět
lehnout si na zem a prohlédnout si zem, nebo si lehnout na záda
a dívat se nahoru
nebo…fantazii se meze nekladou
Varianty:
Neobvyklé perspektivy mohou být řízeny pomocí různých prostředků,
(např. papírový rámeček) vzniká výstřih skutečně vnímaného obrazu
nebo pomocí papírové roury se zúží zorné pole (využít roličky od
toaletního papíru).
Děti dostanou diarámečky bez průsvitky a jejich úkolem je vybírat si
nejzajímavější místečka tímto „fotoaparátem“. Tím se přiblíží k zemi
a je tak možné všímat si detailů, které při vzpřímené chůzi často
přehlížíme.
Aktivita – Mravenčí cestička – děti pozorují život malých organismů (hmyz, mravence, motýly atd.) z perspektivy malého živočicha.
Mohou sedět na bobku, lézt po kolenou, lehnout si do trávy a pozorovat, co se děje na zemi kolem nich. Je možné sledovat, najít
a vymezit např. hlavní mravenčí cestičky (označit je jehličím).
Doporučení:
Neobvyklé vnímání mění realitu, mění se proporce, maličkosti jsou
brány vážněji.
Toto je také podnět pro diskusi o komplexním věcném chování.
Jiné způsoby pohledu mohou umožnit jasnější vnímání některých
věcí.
Zdroj: Kučerová, M. (ed.). Pojďme na to od lesa. Příručka ekologické
výchovy a lesní pedagogiky. Vimperk: Správa NP a CHKO Šumava,
2003. s. 54.
114
A2 Zrcadlová stezka
Obsah: nahlédnutí koruny stromů z jiné perspektivy pomocí zrcátek
Cíl: prožít fascinující svět korun stromů
Druh aktivity: živá, překvapivá, fascinující
Počet účastníků: do 8 osob v jedné skupině
Věk účastníků: od 6 let, především také pro dospělé
Doba: asi 10 minut
Materiál: zrcátka
Příprava: vyhledat rozmanitou cestu
Venkovní podmínky: –
Průběh:
Účastníci se postaví do řady za sebe a tím vytvoří karavanu. V jedné
ruce drží zrcátko, druhou rukou se drží za ramena před ním stojícího
účastníka.
Zrcátko by mělo být v prsní výšce obrácené zrcadlící plochou ke korunám stromů, takže účastníci během chůze vidí jen koruny stromů.
Vedoucí – první osoba jde s karavanou předem připravenou stezkou
o délce asi 100 metrů.
Chůze musí být velmi pomalá, aby na účastníky mohl lépe působit svět
korun stromů.
Účastníci se mohou dívat jen do korun stromů.
Varianty:
Účastníci si položí zrcátko na čelo tak, aby mohli pozorovat půdu.
Takto jdou k vytyčenému místu.
Účastníci se mohou dívat jen do zrcátka a zkusit se zorientovat. Takto
mohou zažít „otočený svět“.
Otáčením a sklápěním zrcátka natáčíme film z okolí, můžeme mu dát
i název.
Uprostřed mýtinky sledovat při mírném větru naklánění korun, pohyb
mračen.
Pomocí zrcátka sledujeme strom od paty až do koruny (skýtá nový
pohled na kůru).
Hledáme v zrcadle barevné záběry pěkných zákoutí v lese a vzájemně
si je ukazujeme.
Poznámky:
Vyhledat místo s hodně rozvětvenými a propojenými korunami listnatých stromů (větve musí být výš než účastníci – nebezpečí zranění).
Větve by měly být do všech stran.
Na stezce nesmí ležet žádné větve.
115
Účastníků se ptáme na zážitky, jen pokud to sami vyžadují.
Zdroj: Kučerová, M. (ed.). Pojďme na to od lesa. Příručka ekologické
výchovy a lesní pedagogiky. Vimperk: Správa NP a CHKO Šumava,
2003. s. 155.
A3 Pitná voda z lesa
Obsah: lesní půda jako vodní filtr
Cíl: seznámení se schopností půdy čistit vodu
Druh aktivity: zkoumající, pátrající
Počet účastníků: do 20 osob
Věk účastníků: od 7 let
Doba: asi 20 minut
Materiál: 2 kbelíky s otvory na dně, velké oblázky, lesní půda s listím,
malé rostlinky – borůvka, smrčky, 1 konev, 2 měřicí přístroje na 2 litry
Příprava: zajistit materiál
Venkovní podmínky: nesmí být příliš mokro ani chladno
Průběh:
Nejdříve jdeme s účastníky na předem vybrané místo, kde bude probíhat tento program. Požádáme 1–2 účastníky, aby naplnili až po okraj
jeden kbelík pouze kamením a oblázky. Navrch dáme jen trochu lesní
půdy nebo písku.
Do druhého kbelíku dáme jen trochu kamení na dno. Pak malou vrstvu
drobných oblázků a kbelík doplníme lesní půdou s jehličím a listím.
Půdu důkladně upěchujeme. Na závěr zasadíme do kbelíku stromečky.
Kbelíky pověsíme na větev na dobře viditelné místo a nalijeme do
každého kbelíku 2 litry vody. Pod kbelíky umístíme kádinky, do kterých bude protékat voda z kbelíků a účastníci budou měřit a porovnávat dosažené hodnoty (rychlost a čistota).
Potom proběhne diskuse nad výsledky zjištěnými tímto pozorováním.
Varianty:
Při nedostatku času mohou být kbelíky předem připraveny a naplněny
potřebným materiálem.
Zdroj: Kučerová, M. (ed.). Pojďme na to od lesa. Příručka ekologické
výchovy a lesní pedagogiky. Vimperk: Správa NP a CHKO Šumava,
2003. s. 123.
A4 Můj obraz půdy
Obsah: důkladné pozorování malého úseku lesní půdy
Cíl: pochopení bohatosti druhů a forem lesní půdy
116
Druh aktivity: klidná, pozorující
Počet účastníků: max. 10 osob
Věk účastníků: od 8 let
Doba: podle variace 10–30 minut
Materiál: provázek pro označení úseku
Příprava: výběr míst v lese s kyprou, rozmanitou a málo porostlou
lesní půdou
Venkovní podmínky: sucho
Průběh:
Každému účastníkovi dáme 2 m provázku na označení úseku.
Účastníci se rozdělí a najdou si pro sebe nejhezčí místo v lese (tuto
oblast si ohraničí).
Poté si kolem dokola natáhnou provázek – zarámují si obraz.
Účastníci si prohlédnou svůj půdní obrázek.
Každý představí svůj úsek ostatním.
Varianty:
Výstava obrazů. Po orámování svého úseku chodí účastníci okolo
výstavy obrazů podle hudby (flétny, kytary, buben, bouchání klacíky).
Jakmile přestane hudba hrát, přemístí se k dalšímu nejbližšímu ohraničenému úseku. U každého obrazu proběhne jeho představení.
Podívej se pořádně. Když se účastník otočí, vedoucí změní v obrazu
1–2 věci (přemístí kamínek, přidá větvičku, šišku, atd.). Účastníci se
snaží rozpoznat změny.
Půdní okénko (hlavně pro mladší děti). Každý je u svého obrazu.
Vedoucí se ptá na různé věci např. list buku, jehličí z borovice, co je
tvrdé, měkké, šedivé atd. Účastníci hledají tyto věci ve svém půdním
okénku.
Poznámka: Tato aktivita a její variace mohou být použity odděleně
anebo všechny najednou.
Zdroj: Kučerová, M. (ed.). Pojďme na to od lesa. Příručka ekologické
výchovy a lesní pedagogiky. Vimperk: Správa NP a CHKO Šumava,
2003. s. 113.
A5 Klima v tísni
Stručná anotace: studenti se seznamují se základními pojmy a principy fungování klimatického systému
Potřebný čas: 60 minut
Velikost skupiny: třídní kolektiv
Potřeby, pomůcky: kopie přesmyček, prázdné kartičky (mohou být
117
barevné), flipchart (velký arch papíru), na čtvrtce formátu A3 (minimálně) předem připravená šablona pro zhotovení krychle (připraví
si studenti sami)
Cíle: studenti vysvětlí základní pojmy a principy fungování klimatického systému
Studenti dají do vzájemné souvislosti dílčí změny v klimatickém
systému a celkové změny klimatu.
Popis, postup: 5 minut
Rozdejte tříčlenným skupinkám studentů vybrané pojmy související
s tématem klimatických změn zapsané jako přesmyčky, aby je vyluštili
a každý pojem zapsali na samostatnou kartičku.
Přesmyčky
1. T A I K I C L É K M M Y N Ě Z
2. L Í N G O B L Á O V E P O L Á T N Í
3. Č O S A P Í
4. B N E P Í O D
5. F É M O R T A S A
6. L Í S E K V Ý N O K K E T F E
7. L U Č E N S N Í Ř Í Z E N Á
8. P Á N E L T E G E I R E N E
9. L E K O N S V Í K É L Y P Y N
10. L O K B O Ě H L U H Í U K
(1. klimatické změny, 2. globální oteplování, 3. počasí, 4. podnebí,
5. atmosféra, 6. skleníkový efekt, 7. sluneční záření, 8. tepelná energie,
9. skleníkové plyny, 10. koloběh uhlíku)
20 minut
• Nechte skupinky vytvořit na flipchart z kartiček schéma, ve kterém
budou pojmy (nalepené kartičky) na základě vzájemných souvislostí propojené. Případně mohou doplnit další související pojmy
a informace.
• Diskutujte se studenty, veďte je k vysvětlení pojmů a jejich vzájemných souvislostí, eventuelně upřesněte vzniklé nejasnosti.
20 minut
• Každý student ať si vezme na čtvrtce formátu A3 připravenou
šablonu pro vystřižení krychle.
Kostka
Postupně zadávejte studentům následující otázky (úkoly). Studenti
budou svoje odpovědi zapisovat metodou volného psaní (viz aktivita
Za vším hledej emise) na jednotlivé strany kostky. Čas na zápis každé
118
odpovědi se bude pohybovat od 2 do 4 min.
Otázek je šest (stejně jako stran kostky) a je důležité zachovat jejich
pořadí.
1. Popiš: Co je změna klimatu?
2. Porovnej: V čem se změna klimatu podobá jiným procesům, které
znáš, nebo v čem se od nich naopak odlišuje?
3. Asociuj: Co se ti vybaví, když slyšíš pojem klimatické změny?
4. Analyzuj: Proč ke klimatickým změnám dochází? Co jsou hlavní
příčiny klimatických změn?
5. Aplikuj: Jak lze proti klimatickým změnám bojovat nebo jak se
jim lze přizpůsobit?
6. Vyhodnoť: V čem klimatické změny přinášejí negativa (rizika)
a v čem pozitiva (přínosy)?
15 minut
• Vyzvěte studenty ke společnému sdílení jednotlivých odpovědí
tak, že ke každé straně kostky přečtou dva až tři dobrovolníci svoji
odpověď.
• Nechte studenty jejich kostky složit a slepit. Mohou je vystavit ve
třídě.
Poznámka: Při této aktivitě není nutné pracovat přímo s krychlí, kostka
může být pomyslná.
Zdroj: Temple, Ch., Steelová, J. L., Meredith K. Rozvíjení kritického
myšlení. Čtením a psaním ke kritickému myšlení. Příručka II, Praha:
Kritické myšlení, 2002.
Zdroj: Kociánová, K., Skalická, P., Bohouš a Dáša. Klima v tísni, 2009
http://www.varianty.cz/index.php?id=17&item=202
A6 Klimatické změny – výzva ke skromnosti nebo globální
katastrofa?
Stručná anotace: Dvě aktivity seznámí účastníky s argumenty dvou
táborů - těch, kteří považují globální oteplování za významný problém způsobený činností člověka, a těch kteří s tímto postojem nesouhlasí. Aktivity pracují s citáty různých osobností vyjadřujících
se k tomuto problému a s textem Mezivládního panelu pro změny
klimatu.
Potřebný čas: 45 min
Velikost skupiny: 15–25
Potřeby, pomůcky: kartičky s citáty, článek se zprávou IPCC, prázdné
lístečky, tužka, papír
119
Cíle: předložit účastníkům různé pohledy na klimatické změny, a tím
je motivovat ke zvýšení zájmu o tuto problematiku
Popis, postup:
1. Asociace – 5 min.
Proveďte s žáky asociaci na téma klimatické změny. Každý účastník
řekne co ho první napadne, když se řekne „klimatické změny“.
2. Práce s citáty – 10 min.
Umístěte v prostoru lístky s očíslovanými citáty o klimatických
změnách bez uvedení autora výroku. Účastníci budou mít za úkol:
1) vybrat si výrok, s kterým se nejvíc ztotožňují
2) vybrat si výrok, s kterým se nejméně ztotožňují
3) pokusit se určit resp. odhadnout, kdo vybrané výroky vyslovil –
např. zda-li to byl vědec, politik, apod.
Účastníci mají nejprve za úkol vyhledat ve skupině ostatní se stejnými
nebo podobnými výroky a diskutovat společně důvody svého výběru.
Účastníci mají poté za úkol vyhledat ve skupině ostatní, s kterými
se nejvíce liší a opět diskutovat.
V závěru shrneme nejzajímavější postřehy.
Lektor na konci této aktivity uvede autory výroků. Následuje krátká
diskuse, zda-li by účastníky autoři ovlivnili ve výběru. Na to lze
navázat s dalším tématem a to, kterým zdrojům informací věříme.
3. Práce s textem - Poslední slovo patří mně – 20 min.
1. Účastníci dostanou text článku, který je stručnou zprávou panelu
IPCC a lístečky.
2. Čtou samostatně text.
3. Na lísteček na jeho přední stranu napíšou doslovný výpisek textu
(odstavec, věta, slovo…), který je zaujal. Na druhou stranu lístečku
uvedou svůj komentář k vybranému citátu. Proč to vybrali, snaží se
vystihnout přesné důvody.
4. Sedíme v kruhu a procházíme chronologicky textem. Dobrovolníci čtou své výpisky.
Ostatní odhadují, proč si dotyčný vybral právě tento text. Poté dobrovolník přečte druhou stranu svého lístečku – své poslední slovo.
Nikdo už pak nesmí nic dodávat.
4. Reflexe – 5 min. – Proveďte reflexi metodou volného psaní. Během
5 minut provádí účastníci volné psaní bez přerušení a oprav. Odpovídají na otázku: „Dotkne se mě osobně změna klimatu?“
Na závěr 1–2 dobrovolníci přečtou, co napsali.
Zdroj: Kateřina Kociánová, Varianty
http://www.varianty.cz/index.php?id=17&item=180
120
A7 Máme to, co chceme?
Stručná anotace: aktivita zaměřená na uvědomění si vlivu spotřebitelů
na tržní prostředí a globalizační proces
Potřebný čas: 60–90 minut (dle délky úvodní části)
Potřeby, pomůcky: kopie textu „Proč kapitalismus nefunguje globálně?“ (viz publikace Bohouš a Dáša na tržišti světa, Varianty, 2009)
Tabuli nebo velký papír na zaznamenání dat
Cíle: Studenti uvedou na příkladu vliv spotřebitelů na tržní prostředí
a na globalizační proces. Studenti vlastními slovy vysvětlí termíny:
koupěschopná poptávka, certifikát, hlasování zákazníků, kvalita
poptávky.
Popis, postup
I. krok (20 min.–40 min.)
Jak lidé ovlivňují ekonomickou globalizaci?
Zadejte studentům následující úkol: Pokuste se spočítat kolik a jakých
nápojů vypijete měsíčně (vyjděte od denní, týdenní spotřeby). Pokuste
se být co nejkonkrétnější (nezapomínejte na všechny fáze dne popř.
noci).
Pozn. U starších studentů se může pochopitelně projevit nadsázka
(popř. reálná ukázka) a budou zmiňovat alkoholické nápoje (možná
i ve značném množství). Záleží tedy na vás, zda na to přistoupíte.
Podstatě tohoto úkolu to neublíží.
Nechte vybrané studenty představit jejich výsledky:
Př. Coca Cola – 8l, mléko – 6l, čistá voda – 10l, balená voda – 20l, čaj
indický – 10l, káva – 2l, pivo – 3l, Víno – 1l.
Pokud budete mít více času, můžete spotřebu třídy spočítat dohromady
(časově náročné, ale pro studenty přitažlivé). Zapište na tabuli většinu
druhů požívaných nápojů, postupně doplňujte tabulku a proveďte dílčí
součty.
Získáte zajímavá čísla, která můžete pro další ilustraci násobit dalším
počtem studentů (za celou školu) či měsíců (let).
Vysvětlete, že tento velmi jednoduchý příklad ilustruje, jak spotřebitel
(zákazník) může ovlivňovat nabídku v konkrétním regionu.
II. krok (15 min.)
Diskutujte následující otázky:
Jak by lokální trh ovlivnilo, kdyby všichni (hypoteticky) preferovali
jediný nápoj?
Jak by regionální trh ovlivňovalo, kdyby obyvatelé preferovali pouze
konkrétní nápoj?
121
Jak regionální trh ovlivňuje, když obyvatele nekupují některý nápoj
(např. z náboženských důvodů)?
Proč se na českém trhu nachází velmi pestré množství různých nápojů?
Proč je nabídka tak rozmanitá?
Proč je nabídka zároveň celosvětově velmi podobná?
V posledních otázkách dospějete k zásadní myšlence: Nabídka je
rozmanitá (a zároveň podobná), protože si to často žádá spotřebitel.
Trh reaguje na svobodnou volbu zákazníků (spotřebitelů). Spotřebitel
v rozvinutém světě ovlivňuje ekonomickou globalizaci. (Velký vliv
mají pochopitelně média a marketing)
III. krok (10 min.)
Tam, kde existuje koupěschopná poptávka, za normálních okolností
směřují investice, obchod či přímo výroba poptávaných statků (viz
text).
Jak je tomu v chudých zemích?
Nechte studenty přečíst text „Proč kapitalismus nefunguje globálně?“
(viz text)
Krátce diskutuje základní myšlenky textu.
IV. krok (10 min.)
Kvalita poptávky
V předchozí části lekce jsme dospěli k tomu, že spotřebitel (zejména
ve vyspělých zemích) má svůj podíl na globalizaci (poptávka po
jistém produktu či službě – např. US McDonalds, italská pizza, irské
hospody atd. zvyšuje jejich nabídku po celém světě).
Zadejte studentům do dvojic následující otázku:
Může spotřebitel svoji poptávkou (či bojkotem) dát najevo nějaký
(jiný) názor? Uveďte na příkladech.
Nechte dobrovolníky prezentovat výsledky jejich práce.
V následné diskusi použijte v kontextu termíny kvalita poptávky
a certifikáty, příklady hlasování zákazníků (bojkotů) z textu či jiné.
V. krok (5 min.)
Vraťte se k počátku této lekce. Vyzvěte studenty, aby na příkladě
spotřeby nápojů ilustrovali některé základní myšlenky této aktivity –
potřeba, spotřeba, vliv poptávky na nabídku, koupěschopnost, nutnost
volby a kvalita poptávky.
Zdroj: Chára, P., Bohouš a Dáša. Na tržišti světa, 2009
http://www.varianty.cz/index.php?id=17&item=194
122
A8 Mobilem propojeni
Stručná anotace: aktivita zaměřená na propojenost současného světa
Potřebný čas: 3 vyučovací hodiny
Velikost skupiny: třídní kolektiv
Potřeby, pomůcky: fólie s textem (viz popis/postup), mapy světa,
noviny a časopisy
Cíle: student vyvodí obecné závěry o propojenosti dnešního světa,
uvede klady a zápory globalizace
Popis, postup:
1) aktivita Mobil
Učitel se studentů zeptá, kdo má mobilní telefon a iniciuje brainstorming o kladech a záporech jejich užívání. Všechny odpovědi zaznamenává na tabuli.
Společně se studenty diskutuje otázky: Z čeho se telefon skládá? Z čeho
se jednotlivé části vyrábějí? Kde se tyto suroviny získávají? Kde se
telefony sestavují? Kdo je nejvýznamnějším výrobcem? Kdo má
z prodeje největší profit?
Učitel promítne následující text:
Mobilní telefony obsahují zlato (hlavní oblasti těžby jsou v JAR nebo
v Rusku, měď (Chile, Papua Nová Guinea), nikl (Kanada), koltan
(Austrálie, Kanada, Brazílie, Kongo). Anténa může být vyrobena
v Hong Kongu, základová deska v Malajsii, mikrofon a baterie v Číně,
počítačové čipy v Japonsku nebo Německu. Display může být z Jižní
Koreji, klávesnice z Taiwanu. Mobilní telefony jsou sestavovány
např. v Irsku, Německu nebo Mexiku.
Ve společné diskusi si se studenty odpoví na otázky: Co jsme si na
příkladu mobilního telefonu dokumentovali? Vyplývají z toho nějaké
obecnější závěry? Napadají vás výhody a nevýhody propojení světa?
Způsobuje tento fakt někomu problémy? Kde a jak?
2) popis světa
Všichni studenti obdrží mapu světa, za úkol mají popsat svět se
zaměřením na člověka a společnost.
3) sumarizace kritérií pro popis světa
Na základě jednotlivých popisů světa studenti společně s učitelem
formulují kritéria pro popis světa (např. rozdělení podle náboženství,
podle úrovně příjmu, podle způsobu obživy, podle politických režimů, atd.).
4) práce ve skupinách
Studenti ve skupinách hledají v nejrůznějších novinách a časopisech
123
články dokazující existenci kritérií pro popis světa, v těchto článcích
hledají zmínky o závislosti a propojenosti různých oblastí světa
a různých dimenzí rozvoje.
5) diskuse – vzájemná závislost a propojenost ve světě
Studenti na základě práce v hodinách diskutují nad pozitivy a negativy
vzájemné závislosti a propojenosti ve světě, nad pozitivy a negativy
globalizace.
Zpětná vazba: Pro ověření dílčích cílů jsou vybrány diskuse. Diskuse
v rámci aktivity Mobil umožňuje učiteli zhodnotit, zda studenti jsou
schopni vyvodit obecné závěry o propojenosti světa. Závěrečná diskuse
ověří, zda studenti jsou schopni uvést pozitiva a negativa globalizace.
Aktivita je převzata z publikace Společný svět – příručka globálního
rozvojového vzdělávání (Varianty, Člověk v tísni – společnost při
ČT, Praha 2004).
Zdroj: Chára, P. Společný svět – příručka globálního rozvojového
vzdělávání, Praha: Varianty, 2004.
http://www.varianty.cz/index.php?id=17&item=164
A9 Globální vesnice
Stručná anotace: studenti uvažují o světě jako celku a o tom, co v něm
považují za problematické
Potřebný čas: 30–45 min.
Velikost skupiny: třídní kolektiv
Potřeby, pomůcky: kopie dotazníků k vyplnění, údaje o globální
vesnici, která má 100 lidí.
Cíle: Kognitivní – studenti získávají názornou představu a uvažují
o tom, jaké charakteristiky má současný svět. Studenti si uvědomují,
že existují různé představy o tom, jak by měl svět vypadat, a že je to
dáno různými hodnotami a prioritami lidí.
Komunikativní/kooperativní: Studenti vyjádří své postoje ke stavu
současného světa a konfrontují svůj názor v diskuzi s ostatními. Studenti vycházejí z rozdílných názorů a zkouší se shodnout na společném
východisku.
Postojové – studenti si utvářejí názor na to, zda existují hodnoty či cíle,
na kterých se lidstvo může shodnout.
Popis, postup:
1. Nechte studenty samostatně či ve dvojici odhadnout, jak by vypadal náš svět, kdyby byl globální vesnicí, ve které by žilo 100 lidí
tím, že vyplní dotazník o podobě globální vesnice.
124
2. Zeptejte se studentů, kde brali informace a podle čeho se jejich
odhad řídil.
3. Dejte jim k dispozici údaje, které odpovídají realitě. Je možné je
předčítat nahlas či rozdat všem kopii údajů, aby si sami své odhady
zkontrolovali.
4. Zeptejte se studentů, u kterých údajů se nejvíce zmýlili a které je
nejvíce překvapily, případně proč.
5. Řekněte studentům, aby každý za sebe označil dva údaje z druhé
části dotazníku, které by ve vesnici, která je obrazem našeho
současného světa změnil, kdyby měl možnost.
6. Rozdělte studenty do skupin a uložte jim, aby se v každé skupině
shodli na jednom údaji, který by změnili, kdyby měli možnost.
7. Každá skupina určí svého mluvčího, jenž sdělí ostatním, který údaj
skupina vybrala a proč vybrala právě ten. Je také možné se ptát,
jak probíhala diskuse, zda bylo lehké se ve skupinách shodnout, či
ne. Pokuste se v rámci celé třídy shodnout na jednom údaji, které
by studenti chtěli změnit? Je to možné?
8. Diskutujte ve třídě o tom, proč může být těžké shodnout se na tom,
co se má změnit v našem světě. Na čem takováto rozhodnutí závisí,
čím jsou ovlivněna? Zeptejte se studentů, zda je podle nich možné
dohodnout se v rámci našeho světa na některých věcech, které
by se měly změnit. Pokud ano, které to jsou?
Možná návaznost: Je možné navázat představením rozvojových cílů
tisíciletí, na nichž se shodli představitelé většiny zemí světa. Lze také
pokračovat výkladem o tom, co je to rozvoj, jaké jsou jeho definice,
případně jak jsou hodnotově podmíněny.
1. Dotazník k vyplnění
Mnozí z vás zřejmě slyšeli něco o tom, že se svět stává globální
vesnicí. Jedním z možných způsobů, jak začít uvažovat o stavu tohoto světa, je představit si, jak by vypadal, kdybychom ho zmenšili
na vesnici, která má 100 lidí.
Kdyby svět byl vesnicí, která má 100 lidí...
1. část:
žilo by v ní:
_____lidí z Asie
_____lidí z Afriky
_____lidí z Evropy
_____lidí z Jižní Ameriky
_____lidí ze Severní Ameriky
_____lidí z Tichomoří
125
Ve vesnici by lidé mluvili mimo jiné těmito mateřskými jazyky:
____čínsky
____anglicky
____hindsky/urdu
____španělsky
____rusky
____arabsky
2. část
Z těchto 100 lidí je _____ dětí a ____ osobám je nad 65 let.
Přibližně ______ lidí nemá přístup k nezávadné vodě.
Asi ______ lidí žije v absolutní chudobě (méně než s jedním dolarem
na den).
Z ____ dospělých ve vesnici _____% neumí číst a psát.
Z této skupiny 100 lidí dostává _____ osob 80 procent všech příjmů;
_____ lidí dostává pouze 2 % z těchto příjmů.
_____ lidí vlastní auto (někteří i více).
_____ lidí mají doma televizi (někteří i více).
_____ lidí nemá domov.
2. Údaje o globální vesnici (údaje o světě přepočítané na 100 lidí)
1. část
Žilo by v ní:
61 Asijců
13 Afričanů
12 Evropanů
7 obyvatel Jižní Ameriky a Karibiku
5 obyvatel Severní Ameriky
1 obyvatel Tichomoří.
Ve vesnici by lidé mluvili mimo jiné těmito jazyky:
17 mandarínskou čínštinou
9 anglicky
8 hindsky/urdu
6 španělsky
6 rusky
4 arabsky.
Seznam zahrnuje mateřské jazyky pouze poloviny vesnice. Zbývající
polovina by mluvila: bengálsky, portugalsky, indonésky, japonsky,
paňdžábsky, německy, francouzsky a dalšími jazyky.
126
2. část
Asi třetina ze 100 obyvatel světové vesnice jsou děti, pouze 6
obyvatel je starších 65 let.
Asi 20 obyvatel nemá přístup k čisté a nezávadné vodě.
Asi 20 lidí žije v absolutní chudobě (méně než s jedním dolarem
na den).
Z 67 dospělých ve vesnici je třetina negramotná.
Z této skupiny 100 lidí jich 20 dostává 80 % celkových příjmů,
dalších 20 pak jenom 2 %.
Pouze 7 z uvedené stovky vlastní automobil (někteří z těchto 7 mají
více než jeden).
20 osob má doma televizi (někteří i více).
17 lidí nemá domov.
Zdroj:
UN Fund for Population activities, The State of World Population
UNDP, Human Development Reports, 1997 a 2001
Zdroj: Ondřej Nádvorník, http://www.varianty.cz/index.php?id=17
&item=98
A10 Globální – lokální
Stručná anotace: aktivita zaměřená na soudobé problémy světa a na
fungování nejznámějších světových organizací řešící tyto problémy
Potřebný čas: 2 x 45 min. (lze i více)
Velikost skupiny: libovolná
Potřeby, pomůcky:
– kartičky s názvy mezinárodních organizací
– odborná literatura
– záznamové karty pro prezentaci
Cíle:
Student:
Vysvětlí, s jakými problémy se potýká soudobý svět a jak jsou tyto
problémy řešeny - popíše cíle a funkce nejdůležitějších mezinárodních
organizací (OSN, EU, NATO, MMF, Světová banka, Světová obchodní
organizace).
Analyzuje problém, navrhne různé způsoby řešení, vybere nejvhodnější způsob řešení problému. Navrhne, jak on sám může přispět
k řešení vybraného problému.
Popis, postup
1) volné psaní
Studenti si během dvou minut zapíší všechny myšlenky, které je v sou127
vislosti s tématem „Já a svět“ napadnou. Své texty dobrovolníci
přečtou či parafrázují ostatním.
2) kartičky
Každá dvojice obdrží kartičku s názvem jedné mezinárodní organizace
(OSN, EU, NATO, MMF, Světová banka, Světová obchodní organizace), na kartičku doplní, co o této organizaci ví.
V odborné literatuře poskytnuté učitelem (např. Společný svět str.
256–272) mají dohledat a na kartičku doplnit informace, které objasní
cíle a funkce této organizace, příklady problémů, které se snaží řešit
a jak. Kartičky se v učebně vystaví.
3) sumarizace na tabuli
Na základě práce s kartičkami studenti na tabuli společně s učitelem
vypíší, s jakými problémy se svět potýká a jak tyto problémy pomáhají
řešit mezinárodní organizace.
4) práce ve dvojici „globální – lokální“
Dvojice si vybere 1 problém ze zápisu na tabuli z minulé aktivity
a pokusí se jeho projevy nalézt na lokální úrovni, analyzuje tento
problém, najde jeho příčiny, hledá řešení, vybere nejvhodnější řešení.
5) prezentace před třídou
Výsledky práce dvojice prezentují před třídou. Posluchači mají k dispozici záznamové karty, do kterých doplňují poznámky k prezentacím.
Především však zaznamenávají k jednotlivým prezentovaným lokálním problémům způsoby, jakým mohou k řešení těchto problémů
přispět oni sami.
6) úvaha
Studenti v úvaze „Já a globální problémy“ mají vyjádřit svůj postoj
k tomuto tématu.
Zpětná vazba:
Pro ověření postojového (afektivního) cíle je vytvořena především
závěrečná aktivita, v níž učitel může posoudit, zda bylo u studentů
cíle dosaženo.
Pro ověření dílčích cílů jsou vytvořeny takové aktivity, kde může
učitel snadno studenty hodnotit.
V aktivitě „kartičky“ lze ohodnotit výstupy, tzn. vystavené kartičky
(zda byly dvojice schopny správně popsat cíle a funkce mezinárodní
organizace).
V aktivitě sumarizace lze ohodnotit jednotlivé studenty dle jejich
příspěvků při společné práci, tzn., zda student vysvětlí jak je jím vy128
braný problém řešen a zda je tento problém považován za problém
globální.
V aktivitě „práce ve dvojici“ lze ohodnotit správnost výběru lokálního
problému ve vazbě k problému globálnímu, logickou provázanost
příčin a řešení problému.
Poznámky: Aktivitu č. 4 – práce ve dvojicích, lze rozvinout v dlouhodobý projekt. Vhodné je studenty nasměrovat na řešení problémů
(třídění odpadů, šetření vodou, šetření energiemi…) v jejich nejbližším
okolí – rodina, škola, zájmová skupina a ukázat jim tak jak v konkrétním sociálním prostředí změny při řešení problémů probíhají.
Zdroj: Ondřej Nádvorník
http://www.varianty.cz/index.php?id=17&item=162
A11 Ekostopy jednotlivých zemí a globální souvislosti
Stručná anotace: Ekologická stopa státu naznačuje nový geopolitický
pohled na dělení zemí. Dostupnost ekologických zdrojů se stane čím
dál důležitějším faktorem, podmiňujícím konkurenceschopnost státu
a kvalitu života jeho obyvatel. V řadě zemí se rok od roku zvyšuje
ekologický deficit, a proto by pomalu mělo přestat platit současné
dělení na „ekonomicky rozvinuté“ a „rozvojové“. Dělítko by mělo
spíše vést mezi ekologickými dlužníky a ekologickými věřiteli.
Potřebný čas: 30–45 minut
Velikost skupiny: libovolná
Potřeby, pomůcky:
dotazník viz http://www.hraozemi.cz/ekostopa/dotaznik.shtml
interaktivní mapka viz http://www.hraozemi.cz/ekostopa/srovnani.php
Cíle:
Porovnat vlastní ekostopu s ekostopou ČR a dalšími státy. Promyslet
souvislosti mezi ekologickou stopou a hospodářským vývojem různých
států a nárůstem spotřeby.
Popis, postup
Vyplnění dotazníku na http://www.hraozemi.cz/ekostopa/dotaznik
.shtml a následné srovnávání ekologických stop prostřednictvím interaktivní mapky viz http://www.hraozemi.cz/ekostopa/srovnani.php.
Pomocí metody „názorová škála“ můžeme diskutovat na různá témata.
Navrhneme 2 protichůdná stanoviska, např.:
Česká republika – ekologický dlužník nebo věřitel?
Můžu ovlivnit svou ekologickou stopu?
Ovlivňuje velikost ekologické stopy státu kvalitu života obyvatel?
Ovlivňuje životní styl jednotlivců velikost ekostopy státu?
129
Studenti se postaví podle svého přesvědčení na tu či onu stranu na
pomyslné škále.
Vyzveme je, aby své postavení zdůvodnili a obhájili. Své místo můžou
změnit podle pádnosti argumentů druhých.
Podklady k diskusi najdete http://hraozemi.cz/ekostopa/ a v publikaci
Česká stopa – ekologické a sociální dopady domácí spotřeby za našimi
hranicemi, kterou vydal Zelený kruh – www.zelenykruh.cz (autor:
Kateřina Kociánová)
Stránky Hra o Zemi vznikly v dubnu roku 2002 jako součást stejnojmenné celorepublikové informační kampaně před Světovým summitem
o udržitelném rozvoji v Johannesburgu. Na podzim 2004 proběhla
další kampaň. Jejím tématem bylo vybídnout veřejnost k podpoře ekologických organizací a přispět tak k ochraně životního prostředí. Škála
činností ekologických organizací je široká. Podílejí se na vzdělávání
a osvětě, pečují o přírodu a vybraná území, dohlížejí na dodržování
zákonů, připomínkováním se podílejí na tvorbě nových zákonů. Řada
ekologických organizací se snaží mobilizovat zájem veřejnosti a zapojovat ji do řešení problémů životního prostředí.
Zdroj: Kateřina Kociánová
http://www.varianty.cz/index.php?id=17&action=list&theme=5&target=&orderCol=title&direction=DESC&start=20&item=167
A12 Bohoušovy džíny
Stručná anotace: studenti na populárním produktu odhalí propojenost
a závislosti ve světovém obchodě
Potřebný čas: 45 min.
Velikost skupiny: dle velikosti třídy
Potřeby, pomůcky:
kopie textu a slepé mapy světa do dvojic (viz poznámky), atlas světa,
kopie grafu (možno použít fólii)
Cíle:
Kognitivní:
Studenti vyvodí obecné závěry o propojenosti dnešního světa.
Studenti uvedou klady a zápory procesu globalizace.
Studenti dokumentují na příkladě ekonomickou globalizaci.
Komunikativní:
Studenti se efektivně zapojí do práce ve dvojicích
Studenti srozumitelně prezentují nejpodstatnější výsledky skupinové
práce.
130
Studenti se aktivně, konstruktivně zapojí do diskuse.
Popis, postup:
Evokace (5–7 min.)
Zeptejte se studentů, zda někdy nosí (nosili) džíny. Pokračujte s dotazem, zda někdy přemýšleli o tom, z čeho se džíny skládají, z čeho se
vykrájejí jednotlivé součásti.
Iniciujte brainstorming na toto téma. Návrhy zaznamenejte na tabuli.
Závěr evokační části:
Shrňte návrhy a sdělte studentům, že nyní se budou zabývat jedním
konkrétním „příběhem“ kalhot.
Uvědomění (celkem 25–30 min)
Rozdělte studenty do dvojic (jakoukoli vhodnou metodou) a rozdejte
jim kopie textu, mapy a atlasy.
Zadejte úkoly:
1. Přečtete si pozorně následující údaje (viz text v poznámkách).
2. Vypište si suroviny použité na výrobu džín.
3. Vypište si procesy použité při výrobě džín.
4. Vybarvěte v přiložené mapě různou barvou země, které dodaly
suroviny a země, ve kterých probíhal nějaký proces přímo související s výrobou džín.
5. Vyznačte v mapě šipkami cestu jednotlivých surovin či součástí.
Dejte studentům čas na vypracování (cca 12–15 min.).
Vyzvěte dobrovolníky, aby své mapy představili.
Diskuse (cca 5–7 min.)
Diskutujte se studenty:
Co jsme si na příkladu džín dokumentovali?
Proč je do jejich výroby zahrnuto tolik zemí?
Jaké to může mít důvody a výhody?
Představte studentům graf (fólie či kopie).
Možný úkol: Pokud víte, že cena džín je 1600 Kč, vypočtěte, kolik
peněz z celkové ceny putuje jednotlivým zapojeným lidem či společnostem.
Shrnující diskuse:
Vyplývají z nějaké obecnější závěry?
Znáte nějaký jiný výrobek, na kterém by se dala dokumentovat propojenost světového obchodu.
Napadají vás výhody a nevýhody (klady a zápory) takovéhoto propojení světa?
Způsobuje tento fakt naopak někomu (někde) problémy? Kde a jaké?
131
Reflexe
Nechte studenty odpovědět na otázky: Co mě nejvíce zaujalo? Co mě
nejvíce překvapilo? Použijte metodu „magického kamene“ (hovoří jen
ten, kdo má fix) nebo „nedokončené věty“ (písemná reflexe – čtou
pouze dobrovolníci).
Poznámky
Text pro studenty
Bohoušovy džíny
Bohouš dostal k narozeninám od rodičů vysněné džiny. Podívejme
se nyní na to, co se všechno muselo odehrát, než se džíny dostaly k Bohoušovi.
Víte, že…
… džínovina byla poprvé vyrobena v 18. století jako látka pro pracovní
oděvy.
Džíny byly navrženy v USA (střih, design) americkou firmou.
Džínovina byla vyrobena z bavlny vypěstované v Beninu, tkané a barvené v Itálii barvou, která byla vyrobena v Německu.
Džínovina byla poslána lodí do Tunisu, kde se džíny ušily.
K drhnutí džínoviny se použili kousky pemzy z vyhaslého vulkánu
v Turecku.
Zip byl vyroben japonskou společností ve Francii.
Na výrobu zipu byl použit mosazný drát vyrobený v Japonsku.
Knoflíky byly vyrobeny z mosazi (slitina mědi a zinku) který byl vyroben v Německu.
Měď byla z Namibie a zinek byl z Austrálie.
Měkčí bavlna do kapes byla vypěstována a utkána v Pákistánu.
Byly použity různé druhy nití na zapošití džínsů, které byly vyrobeny
v Anglii, Maďarsku a tkány ve Španělsku.
Polyesterová vlákna pro nitě byly vyrobeny v Japonsku, z ropy
dovezené z Kuvajtu.
Džíny byly usušeny a poslány přes moře do Francie a poté kamióny
do ČR do Prahy, kde je Bohoušovi rodiče koupili.
Autor: Petr Chára
Vytvořeno na základě údajů a námětu z učebnice: Gallagher, R.,
Parish, R.: Geog.3. Oxford University Press, Oxford 2002.
Zdroj: Martina Hurdová
http://www.varianty.cz/index.php?id=17&action=list&theme=5&target=&orderCol=titl
e&direction=DESC&start=40&item=163
132
3.8 Případové studie pro výuku
Pro náročnější výuku je možné využít výukové případové studie
zpracované kolektivem autorů Vysoké školy ekonomické v Praze:
Šauer, P., Lisa, A. (ed.). Environmentální ekonomie a politika. Praha:
Univerzita Karlova, Centrum pro otázky životního prostředí, 2007. 447
s. ISBN 978-80-87076-08-8.
Výukové případové studie představují jednu z metod moderního
vzdělávání. Podporují aktivní přístup ke studovaným problémům,
podněcují hledání mezioborových souvislostí a tvůrčí využívání
studovaných metod, konceptů a teorií k řešení praktických problémů.
Interaktivní způsob výuky klade vysoké nároky na přípravu studentů
i vyučujících. Nabízí však myšlení stimulující, netradiční a zajímavou
formu výuky, která může vhodně doplnit tradiční vzdělávání.
Výukové případové studie obsažené v publikaci jsou určeny
v první řadě pro výuku standardních kurzů environmentální ekonomie,
politiky a managementu. Mohou ale být využity i pro kurzy řešení
environmentálních konfliktů a pro další kurzy dotýkající se problematiky životního prostředí.
Kniha obsahuje sedmnáct výukových případových studií z oblasti
ochrany vody, ovzduší, problematiky nakládání s odpady a ochrany
přírody. Dále přináší případové studie vybraných problémů přírodních
zdrojů a zdrojů energií v České republice:
Případové studie ve výuce
Eutrofizace vod a dobrovolné dohody v ochraně životního prostředí
Ochrana vodních zdrojů před znečištěním
„Velké“ povodně v České republice
Záplavy v Deštné
Klimatická změna – problémy a cesty řešení
Uhelno nad Labem
Rekonstrukce a renovace podniku InUtil
Problém obce Kotěhůlky s komunálními odpady
Nebezpečné odpady v Rájově
Parkování na Žižkově v Praze
Výstavba rychlostní silnice R35 v koridoru Vysoké Mýto – Staré Město
Labe – plavební stupeň Děčín
Ptačí oblast a ochrana přírody na Kaprovsku
Rekultivace a revitalizace Podkrušnohorské pánve
Výstavba nových zdrojů energie v České republice
Těžit či netěžit černé „zlato“ pod Beskydami?
133
Optimalizace energetické náročnosti rodinného domu na vytápění
přípravu teplé vody
K ukotvení práce s uvedenými inspirativními příklady v průřezovém tématu Člověk a životní prostředí ve výuce na školách je možné
využít metodiku při realizaci tématu ve školním vzdělávacím programu:
Metodika práce s průřezovým tématem Člověk a životní prostředí. In
Kašparová, J. a kol. Metodika tvorby školních vzdělávacích programů
SOŠ a SOU, s. 56–58. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání,
2008. 90 s. ISBN 978-80-85118-12-4.
134
Závěr
Globalizace je komplikovaným fenoménem současného světa. Je
každodenní součástí života člověka kdekoliv na světě – ve více nebo
méně manifestované podobě. Komplikovanost globalizovaného světa
tkví v mnohovrstevnatosti souvislostí, kterými je tvořen. Je-li Země
vnímána jako dynamicky žijící organismus, je také důležité mít na
zřeteli, různorodost prvků jejího života (v rovině biologické i sociální), jejich proměnlivost a vývojové možnosti i ohrožení. V běžném
životě se zmíněné skutečnosti odrážejí a člověk je nucen je akceptovat
a vzhledem k akceleraci životního tempa na tyto situace pružně reagovat, aby obstál na trhu práce, aby se orientoval v souvislostech
globálního světa.
Na orientaci v globálních souvislostech a problémech je orientovaná i globální výchova, která výše zmíněné požadavky na člověka
reflektuje a hledá formy a metody zprostředkovávání světa tak, aby
utvářela osobnost žáka - člověka žádoucím způsobem.
Globální výchova je přístup preferující holistické vnímání člověka,
jako součást světa v nejširších souvislostech. Vycházejíc z předpokladu, že svět je mnohovrstevnatý prostor, složitý biosociální organismus, usiluje o to, aby žák do takového světa vrůstal způsobem
přirozeným. Aby žák dovedl vybudovat své znalosti a postoje ke světu
na bázi hlubšího pochopení složitosti reality, ve které žije, aby dovedl
budovat kvality své osobnosti v souladu s požadavky na osobní rozvoj a pohodu, a zároveň reagoval na aktuální výzvy vyplývající ze
současné situace globalizovaného světa.
Rámcové vzdělávací programy vykazují trend uplatnění prvků
globální výchovy prostřednictvím průřezových témat, otázkou však
zůstává, jestli stereotypy zažité v českém školství umožňují účinnou
implementaci nových forem a metod pedagogické práce do běžného
výukového prostředí českých škol. Pro kreativní učitele může být
globální výchova významným zdrojem inspirace.
Významnou součástí výchovy v pojetí globálním, je výchova
environmentální a multikulturní. Environmentální výchova pěstuje
vztah k prostředí přírodnímu i kulturnímu a multikulturní výchova
vede pochopení a aplikaci principů tolerance a porozumění odlišnostem, jejich přijetí v souladu s ideou biosociální diverzity a plurality.
Prostředkem hojně využívaným je zkušenost zprostředkovaná v pedagogicky usměrněných situacích zážitkové hry. Stručný přehled
globálních souvislostí a globálních problémů, který si nečiní nároky
135
na úplnost vzhledem k šíři problematiky, kterou globalizovaný svět
v sobě skrývá ve spojení s herní ochutnávkou nabídnutou v závěru
studijního textu, může posloužit jako inspirace pro vlastní pedagogickou práci.
136
Seznam zdrojů
Knižní zdroje
BELZ, H., SIEGRIST, M. Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Praha:
Portál, 2001. 375 s. ISBN 80-7178-479-6.
BRANIŠ, M. Globální problémy životního prostředí. In Dlouhá, J.,
Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed) Globalizace a globální problémy. Sborník
textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální problémy“
2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního prostředí, 2006.
s. 207–220. ISBN 80-87076-01-X.
BURTON, G., JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister&Principal, 2001, 392 s. ISBN 80-85947-67-6.
CANGELOSI, J., S. Strategie řízení třídy. Praha: Portál, 1994, 289 s.
ISBN 80-7178-083-9.
CIKÁNEK, M. Kreativní průmysly příležitost pro novou ekonomiku.
Praha: Institut umění – Divadelní ústav, 2009, s. 79. ISBN 978-807008-231-7.
CÍLEK, V. Archeus fragment radostné vědy o trpaslících a příbuzné
eseje. Praha: Dokořán, 2010. 279 s. ISBN 978-80-7363-290-8.
Danics, Š., Bezpečnostní politika ve veřejné správě. České Budějovice:
VŠERS, 2007. 99 s. ISBN 978-80-86708-38-6.
DEMJANČUK, N., DROTÁROVÁ, L. Vzdělání a extremismus. Plzeň:
Epocha, 2005, s. 136. ISBN 80-86328-83-X.
DLOUHÁ, J., DLOUHÝ, J., MEZŘICKÝ, V. (ed.). Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace
a globální problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky
životního prostředí, 2006. s. 312. ISBN 80-87076-01-X.
DUŠEK, J. Faktory regionálního růstu a rozvoje (se zaměřením na
spolupráci měst a obcí v Jihočeském kraji). 1. vydání. České Budějovice: VŠERS, 2010. s. 148. ISBN 978-80-86708-94-2.
DUŠEK, J. Nedostatek potravin a potravinová krize ve světě. In Sborník z VI. vedecké konferencie doktorandov a mladých vedeckých pracovníkov INTERPOLIS ´09 29.10.2009. Banská Bystrica: Fakulta
Politických vied a medzinárodných vzťahov UMB v Banskej Bystrici,
Právnická fakulta UMB v Banskej Bystrici, Uniwersytet Humanistyczno-Przyrodniczy Jana Kochanowskiego v Kielcach, 2009. s. 363.
ISBN 978-80-8083-939-0.
DUŠEK, J. Potravinová bezpečnost ve světě. In Sborník z mezinárodní
vědecké konference Sociální a ekonomická nouze - bezpečnost jedince
137
a společnosti v Bratislavě 22.–23.5.2009. Bratislava: Vysoká škola
zdravotníctva a sociálnej práce Sv. Alžbety, n. o. Bratislavě, Soukromá
vysoká škola ekonomických studií s. r. o. v Praze a Spoločnosť pre
sociálnu integráciu v SR, 2009. s. 495. ISBN 978-80-89271-63-4.
DUŠEK, J. Problémy chudoby a sociální exkluze v Evropě. In BÁLINTOVÁ, H., PÁLKOVÁ, J. Sborník z mezinárodní vědecké konference
Koren(i)e kultúry 3.6.2010. Banská Bystrica: Katedra európskych
kultúrnych štúdií Fakulty humanitných vied UMB, 2010. s. 47–51.
ISBN 978-80-8083-982-6.
DUŠEK, J. Základy ekonomie. České Budějovice: VŠERS, 2007.
s. 227. ISBN 978-80-86708-58-4.
DUŠEK, J., PÁNA, L. Zdravá města a místní Agenda 21. České
Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2011.
134 s. ISBN 978-80-87472-07-1.
DUŠEK, J., PÁNA, L. a kol. Udržitelný rozvoj v evropských regionech.
České Budějovice: VŠERS, 2010, s. 400. ISBN 978-80-86708-90-4.
FISHER, R. Učíme děti myslet a učit se: praktický průvodce strategiemi vyučování. Praha: Portál, 2004, s. 172. ISBN 80-7178-966-6.
GURA, R., ROSPUTINSKÝ, P. Vybrané pramene k studiu medzinárodných organizácií. Banská Bystrica: Fakulta politických vied
a medzinárodných vzťahov Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici,
2010, s. 291. ISBN 978-80-557-0113-4.
HANUŠ, R., CHYTILOVÁ, L. Zážitkově pedagogické učení. Praha:
Grada Publishing, 2009, s. 192. ISBN 978-80-247-2816-2.
HAVLÍK, R., KOŤA, J. Sociologie výchovy a školy. Praha: Portál,
2002. 174 s. ISBN 80-7178-635-7
HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada, 2007.
280 s. ISBN 978-80-247-1168-3.
HERMOCHOVÁ, S. Teambuilding. Praha: Grada Publishing, 2006,
s. 116. ISBN 80-247-1155-9.
HIRTLOVÁ, P., SRB, V. (ed.). Lidská práva a svobody v demokratické společnosti. Sborník vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum
pro studium politiky, Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských věd, 2006, s. 288. ISBN 80-86879-06-2.
HIRTLOVÁ, P., SRB, V. (ed.). Menšiny a integrující se Evropa. Sborník vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro studium politiky,
Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských
věd, 2009, s. 447. ISBN 978-80-86879-23-9.
HIRTLOVÁ, P., SRB, V. (ed.). Radikalismus a jeho projevy v současném světě. Sborník vědeckých studií. Kolín: Nezávislé centrum pro
138
studium politiky, Academia Rerum Civilium – Vysoká škola politických a společenských věd, 2007, s. 288. ISBN 80-86879-08-9.
HORKÁ, H. Výchova pro 21. století. Koncepce globální výchovy
v podmínkách české školy. Brno: Paido, 2000, s. 127. ISBN 80-8593185-0.
HYBÁŠKOVÁ, J. Politika ČR a globalizace. In Dlouhá, J., Dlouhý, J.,
Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální problémy. Sborník textů
k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální problémy“ 2005
až 2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního prostředí, 2006.
312 s. ISBN 80-87076-01-X.
CHMELÍK, J. Extremismus a jeho právní a sociologické aspekty.
Praha: Linde, 2001, s. 172. ISBN 80-7201-265-7.
CHMELÍK, J. Globalizace a organizovaný zločin. In Dlouhá, J.,
Dlouhý, J., Mezřický, V. (ed.). Globalizace a globální problémy.
Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu „Globalizace a globální
problémy“ 2005–2007. Praha: UK, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2006. 312 s. ISBN 80-87076-01-X.
JANEČEK, M. a kol. Ochrana zemědělské půdy před erozí. Praha:
ISV, 2005. 195 s. ISBN 80-86642-38-0.
JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Praha: Portál, 2003.
s. 207. ISBN 80-7178-687-7.
KELLER, J. Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk, 1998, s. 128.
ISBN 80-85765-97-7.
KELLER, J. Tři sociální světy. Praha: Slon, 2010. s. 211. ISBN 978-807419-031-5.
KLÁPŠTĚ, P., HOŘAVOVÁ, K., BEČKA, M. Svět okolo nás. Metodika ke skautské stezce. Praha: Junák, 2008, s. 112. ISBN 978-80-8682531-1.
KLAUS, V. Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima nebo
svoboda? Praha: Dokořán, 2007. s. 164. ISBN 978-80-7363-152-9.
KOSCHIN, F. Demografie poprvé. Praha: Oeconomica, 2005. s. 122.
ISBN 80-245-0859-1.
KOSCHIN, F. Kapitoly z ekonomické demografie. Praha: Oeconomica, 2005. s. 52. ISBN 80-245-0959-8.
KUČEROVÁ, M. (ed.). Pojďme na to od lesa. Příručka ekologické
výchovy a lesní pedagogiky. Vimperk: Správa NP a CHKO Šumava,
2003, 639 s.
LECHTA, V. (ed.). Základy inkluzivní pedagogiky. Praha: Portál, 2010.
s. 440. ISBN 978-80-7367-679-7.
LIESSMANN, K., P. Teorie nevzdělanosti: omyly společnosti vědění.
139
(XXI. století; sv. 4). Přeložila Zoubková, J. Praha: Academia, 2008.
127 s. ISBN 978-80-200-1677-5.
LISA, A. Řešení environmentálních konfliktů jednáním i jinak. Praha:
Univerzita Karlova, Centrum pro otázky životního prostředí, 2007.
135 s. ISBN 978-80-87076-07-1.
LISA, A., PÁNA, L. Environmentální politika. České Budějovice:
Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2011.
LIŠKOVÁ, E. (ed.). Minimální všeobecný základ znalostí a dovedností
studentů učitelství o životním prostředí, udržitelném rozvoji a environmentální výchově. Praha: Univerzita Karlova, 2003. s. 139. ISBN 807290-123-0.
MAŘÍKOVÁ, H. a kol. Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum,
1996. 747 s. ISBN 80-7184-311-3.
Metodika práce s průřezovým tématem Člověk a životní prostředí. In
KAŠPAROVÁ, J. a kol. Metodika tvorby školních vzdělávacích programů SOŠ a SOU. Praha: Národní ústav odborného vzdělávání, 2008.
90 s. ISBN 978-80-85118-12-4.
MEZŘICKÝ, V. (ed.). Globalizace. Praha: Portál, 2003. s. 152. ISBN
80-7178-748-5.
MEZŘICKÝ, V. (ed.). Environmentální politika a udržitelný rozvoj.
Praha: Portál, 2005. 207 s. ISBN 80-7367-003-8.
MIČIENKA, M., JIRÁK, J. Základy mediální výchovy. Praha: Portál,
2007. 296 s. ISBN 978-80-7367-315-4.
MIZERA, R. Vzťah vedy a výskumu a potrieb hospodárskej praxe.
In Medzinárodné vzťahy 2008: aktuálne otázky svetovej ekonomiky
a politiky, Bratislava: Vydavateľstvo EKONÓM, 2009. s. 525–531.
ISBN 978-80-225-2823-8.
MOLDAN, B. (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. Praha:
Karolinum, 2003. 141 s. ISBN 80-246-0769-7.
MOLDAN, B. Ekologické dimenze udržitelného rozvoje. Praha: Karolinum, 2001. 102 s. ISBN 80-246-0246-6.
MOLDAN, B. Ekonomické aspekty ochrany životního prostředí. Praha:
Karolinum, 1997. 307 s. ISBN 80-7184-434-9.
NAKONEČNÝ, M. Lexikon psychologie. Praha: Vodnář, 1995. 397 s.
ISBN 80-85255-74-X.
NOVOTNÝ, P. Kdo s námi manipuluje. Liberec: Dialog, 2005. 118 s.
ISBN 80-86761-30-4.
PÁNA, L. Úvod do studia. České Budějovice: VŠERS, 2008. 91 s.
ISBN 978-80-86708-64-5.
PÁNA, L. Vztah české majority a národnostních menšin v Jihočeském
140
kraji. České Budějovice: VŠERS, 2007. 195 s. ISBN 978-80-8670853-9.
PAPOUŠEK, J. Hovory o ekologii. Praha: Portál, 2000. 179 s. ISBN
80-7178-483-4.
PECKA, E. Pozitivizmus v české sociologii. České Budějovice:
VŠERS, 2005, 199 s. ISBN 80-86708-03-9.
PETRŽÍLEK, P. Udržitelný rozvoj. Doktrína sociálně demokratického
hnutí v 21. století. Praha: AK Petržílek, 2011. 196 s.
PIKE, G., SELBY, D. Globální výchova. Praha: Grada, 1994. 328 s.
ISBN 80-85623-98-6.
PRŮCHA, J. Interkulturní komunikace. Praha: Grada Publishing, 2010.
200 s. ISBN 978-80-247-3069-1.
PRŮCHA, J. Interkulturní psychologie. Praha: Portál, 2007. 224 s.
ISBN 978-80-7367-280-5.
PRŮCHA, J. Multikulturní výchova. Praha: Triton, 2006. s. 263. ISBN
80-7254-866-2.
REITMAYEROVÁ, E., BROUMOVÁ, V. Cílená zpětná vazba. Praha:
Portál. 2007, s. 176. ISBN 978-80-7367-317-8.
ROMANCOV, M. Region Evropa – Evropa regionů. Disertační práce,
Praha: Univerzita Karlova, 2002.
SARTORI, G. Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci. Praha:
Dokořán, 2005. 134 s. ISBN 80-7363-022-2.
SITARZ, D. (ed.) Agenda 21. The Earth Summit Strategy to Save Our
Planet. Earth Press, 1994. 315 s. ISBN 9780935755114.
SMÉKAL, V., MACEK, P. (ed.). Utváření a vývoj osobnosti. Psychologické, sociální a pedagogické aspekty. Brno: Barrister&Principal.
2002. 264 s. ISBN 80-85947-83-8.
SOUKUP, V. Dějiny antropologie. Praha: Karolinum. 2004. 667 s.
ISBN 80-246-0337-3.
SOUKUP, V. Přehled antropologických teorií kultury. Praha: Portál,
2004. s. 229. ISBN 80-7178-929-1.
STEINGART, G. Globální válka o blahobyt. Nové rozdělení světových
finančních trhů. Praha: Euromedia Group. 2006. ISBN 978-80-2422301-8. s. 345.
Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky. Praha:
Ministerstvo životního prostředí: 2005. 265 s. ISBN 80-7212-380
-7.
Strategie udržitelného rozvoje České republiky. Praha: Úřad vlády
České republiky, 2005. 136 s. ISBN 80-86734-42-0.
STRNAD, Š. Ekonomický a hospodářský význam zámořských území
141
EU. In Auspicia, č. 2, ročník VI., České Budějovice: VŠERS, 2009.
s. 76–82. ISSN 1214-4967.
SVATOŠ, R. Kriminologie ve světle nového trestního zákoníku. České
Budějovice: VŠERS, 2010, 174 s. ISBN 978-80-86708-21-8.
ŠAUER, P., LISA, A. (ed.). Environmentální ekonomie a politika.
Praha: Univerzita Karlova, Centrum pro otázky životního prostředí,
2007. 447 s. ISBN 978-80-87076-08-8.
ŠAUER, P. Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky i pro
neekonomy. Praha: Univerzita Karlova, Centrum pro otázky životního
prostředí, 2007. 163 s. ISBN 978-80-87076-06-4.
ŠIŠKOVÁ, T. Menšiny a migranti v České republice: my a oni v multikulturní společnosti 21. století. Praha: Portál, 2001. 200 s. ISBN
80-7178-648-9.
ŠVECOVÁ, M., SMRŽ, J., PETR, J. Biodiverzita a udržitelný rozvoj.
Praha: Klub ekologické výchovy, 2008. s. 69. ISBN 978-80-2543363-8.
VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie. Praha: Technická univerzita,
2002. 113 s. ISBN 80-7083-593-1.
VÁŽANSKÝ, M. Základy pedagogiky volného času. Brno: Print-Typia, 2001. 175 s. ISBN 80-86384-00-4.
ZEDEK, V. (ed.). Zpráva o naplňování Cíle 2010 v ochraně biodiverzity v ČR. Praha: Ministerstvo životního prostředí. 2010. 75 s. ISBN
978-80-7212-554-8.
142
Elektronické zdroje
ŘÍHOVÁ, K. Události vzniku Brettonwoodských dohod a následných
institucí [online].
E-polis.cz, 22. květen 2006. [cit. 2011-02-19]. Dostupné z WWW:
<http://www. e-polis.cz/svetova-ekonomie/151-udalosti-vzniku-brettonwoodskych-dohod-a-naslednych-instituci.html>. ISSN 18011438).
MEZŘICKÝ, V. Brettonwoodské dohody [online]. Enviwiki, [citováno
19. 2.2011]. On-line získáno z: http://www.enviwiki.cz/w/index.php?
title=Brettonwoodsk%C3%A9_dohody&oldid=2292).
www.varianty.cz
http://www.tretikariera.cz
globalizace.ecn.cz/texty/sylabus.rtf
http://www.hraozemi.cz
http://www.akcepriroda.cz
http://www.vuppraha.cz/ramcove-vzdelavaci-programy/
Agenda 21 [on- line] citováno 2011-2-15, dostupné z
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/obsah.html
ČÁST I. SOCIÁLNÍ A EKONOMICKÉ ROZMĚRY
Mezinárodní spolupráce při urychlování udržitelného rozvoje v rozvojových zemích a související domácí politika
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/2.htm
Boj proti chudobě dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/3.htm
Změna vzorů spotřeby
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/4.htm
Dynamika demografického růstu a udržitelnost
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/5.htm
Ochrana a podpora lidského zdraví
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/6.htm
Podpora udržitelného rozvoje lidských sídel
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/7.htm
143
Integrace životního prostředí a rozvoje do rozhodování
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/8.htm
ČÁST II. UCHOVÁVÁNÍ A ŠETRNÉ VYUŽÍVÁNÍ ZDROJŮ
A HOSPODAŘENÍ S NIMI VE PROSPĚCH ROZVOJE
Ochrana atmosféry
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/9.htm
Integrovaný přístup k plánování a hospodaření s územními zdroji
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/10.htm
Boj proti odlesňování
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/11.htm
Péče o křehké ekosystémy: boj proti desertifikaci a suchu
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/12.htm
Péče o křehké ekosystémy: udržitelný rozvoj horských oblastí
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/13.htm
Podpora udržitelného rozvoje zemědělství a venkova
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/14.htm
Uchování biodiverzity
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/15.htm
Environmentálně šetrnější využívání biotechnologií
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/16.htm
Ochrana oceánů, všech druhů moří, včetně uzavřených a částečně
uzavřených moří a pobřežních oblastí a ochrana, racionální využívání
a rozvoj živých zdrojů v nich dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/17.htm
Ochrana kvality a zásob sladkovodních zdrojů: aplikace integrovaných
přístupů k rozvoji, využívání zdrojů vody a hospodaření s nimi dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/18.htm
144
Environmentálně šetrnější nakládání s toxickými chemickými látkami,
včetně prevence nezákonné mezinárodní přepravy toxických a nebezpečných produktů dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/19.htm
Environmentálně šetrnější nakládání s nebezpečnými odpady, včetně
prevence jejich nezákonné mezinárodní přepravy dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/20.htm
Environmentálně šetrnější nakládání s pevnými odpady a otázky související s tekutými odpady dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/21.htm
Bezpečné a environmentálně šetrnější nakládání s radioaktivními
odpady dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/22.htm
ČÁST III. POSILOVÁNÍ ÚLOHY DŮLEŽITÝCH SKUPIN
Celosvětová opatření pro zapojení žen do udržitelného a spravedlivého
rozvoje dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/24.htm
Děti a mládež v udržitelném rozvoji dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/25.htm
Uznání a posilování úlohy domorodých obyvatel a jejich komunit
dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/26.htm
Posilování úlohy nevládních organizací: partnerů pro udržitelný rozvoj
dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/27.htm
Iniciativy místních úřadů na podporu Agendy 21 dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/28.htm
Posilování úlohy pracujících a jejich odborových organizací dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/29.htm
145
Posilování úlohy podnikání, obchodu a průmyslu dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/30.htm
Vědecká a technická obec dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/31.htm
Posilování úlohy zemědělců dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/32.htm
ČÁST IV. PROSTŘEDKY IMPLEMENTACE
Finanční zdroje a mechanizmy dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/33.htm
Transfer environmentálně šetrnějších technologií, spolupráce a vytváření potenciálu dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/34.htm
Úloha vědy v udržitelném rozvoji dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/35.htm
Podpora vzdělávání, veřejného povědomí a odborného školení
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/36.htm
Národní mechanizmy a mezinárodní spolupráce při vytváření potenciálu v rozvojových zemích dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/37.htm
Mezinárodní institucionální uspořádání dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/38.htm
Mezinárodní právní nástroje a mechanizmy dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/39.htm
Informace pro rozhodování dostupné z:
http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/B56F757C1507C286C12570500034
BA62/$file/40.htm
146
Autor:
Název:
Rozsah:
Náklad:
Účel:
Rok vydání:
Garanti projektu:
Vydavatel:
Tisk:
doc. Dr. Mgr. Lubomír Pána, Ph.D.,
Mgr. Klaudia Pospíšilová
GLOBÁLNÍ SOUVISLOSTI, PROBLÉMY
A VÝCHOVA
148 stran
100 ks
STUDIJNÍ TEXT
2012
doc. Ing. Marie Hesková, CSc.
doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc.
Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s.
Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, www.vsers.cz
Tiskárna JIE s.r.o., Dobrá Voda u Českých Budějovic
ISBN 978-80-87472-17-0
Download

Globální souvislosti, problémy a výchova