SBOROVÝ DOPIS
prosinec 2012 (Advent, Vánoce)
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v
Opatovicích
2
ÚVAHA ADVENTNÍ
18
Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od
otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, 19nýbrž
převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny 20byl k
tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci
časů. 21Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu,
takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu. 22Když jste nyní v poslušnosti
přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z
upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte. 23Vždyť jste se znovu
narodili, nikoli z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé
a věčné slovo Boží. 24Neboť ‚všichni lidé jako tráva a všechna jejich krása
jako květ trávy. Uschne tráva, květ opadne, ale slovo Hospodinovo zůstává
na věky‘ – 25to je to slovo, které vám bylo zvěstováno v evangeliu.
(První list Petrův, 1,18-25)
Jako dítě z nevěřící rodiny jsem se s předvánočním časem setkával jako
se svátkem různých milých, nevšedních věcí a nálad: smrková větvička,
adventní svícen, jmelí, mísa s jablíčky a ořechy. Prosinec se pro mě stával
obdobím barev, vůní, tajemna. Vzpomínám: Často jsem jako malý i
v červenci pocítil nutkání načmárat pastelkami tyto vánoční náměty a
protože jsem se chtěl vyhnout dotěrným otázkám dospělých, tropil jsem
to spíše potají. Až překvapivě brzy, snad už v devíti letech, jsem pak
objevil pastorální hudbu českých mistrů osmnáctého století, Ryby, Brixiho,
Stamice - a teprve jejím prostřednictvím jsem se postupně a přibližně
dozvídal, jaká napínavá story za všemi těmi půvabnými cetkami stojí. O
narození dítěte, které nebylo tak úplně obyčejné a které svolili zahřívat
svým dechem vůl i oslík. O pastýřích, kteří nesou do Betléma Jezulátku
3
spoustu zajímavých dárků (obětin) a mají z nějakých důvodů radost, že to
nahaté mimino ve stáji na seně leží. A ještě později se mé stydlivé
přibližování ke kouzlu Vánoc završilo poznáním a přijetím zvěsti o
příchodu Spasitele do světa, o přítomnosti Boha v lidskosti a lidském
ponížení i ve vítězství Boha nad strachem i nad smrtí.
Jen v otevřenosti pohádkové vánoční naivity tomuto velkému a vážnému
poselství o Boží lásce k lidstvu, a zvláště k těm utrápeným, kteří ujištění o
Boží blízkosti nejvíce potřebují, se kouzlo adventní i vánoční poetiky
naplňuje, je skutečně „pokřtěno“. Bez ní se stává jalovým kýčem
vánočních pohlednic nebo zneužitou obětí cynismu trhů a supermarketů.
Mě samotného, jak se odvažuji doufat, dovedla tato někdy snad i marnivá
idyla vánočních obyčejů právě tam, kam měla.
Se zadostiučiněním jsem se kdysi dozvěděl, jak básník Václav Hrabě,
odvedený v roce 1962 na vojnu do Litoměřic unikal tíži své situace tím, že
si sestavoval pro vlastní potěchu zátiší – živé obrazy, souzvuky věcí, které
měly vnést do vojenské buzerace nějaký přesah k řádu, jaký žádná
sprostota neponičí. Toto vyprávění se zdálo potvrzovat mou dětskou
intuici, že akord krásných, byť i jednoduchých předmětů dovede nejednou
říci cosi podstatného a zachránit lidskou důstojnost. Stalo-li se Slovo tělem
(J 1,14), přiznalo se jistě i k naší potřebě krásy a k potřebě nacházet a
vytvářet krásu i z maličkostí, i z naivit. Přimlouvám se za to, aby
protestantská přísnost a vážnost shlédla milosrdně a s nadhledem i na
tuto dimenzi vánočního tajemství – hravou, pohádkovou, sentimentální.
Svědčím o tom, že nejednou se může stát právě tato titěrná hra oknem do
hlubiny evangelia. „Mlékem jsem vás živil, ne tuhou stravou,“ vzpomíná
apoštol na doby, kdy Korintským zvěstoval Krista poprvé – snad až příliš
poplatně jejich prvotnímu, nezkušenému vnímání těchto velkých dějů
4
(Srov. 1K 3,2.) Proč si však i v dospělosti občas neloknout této sladké
mléčné kašičky, proč si jí sem tam znovu nelíznout a nevzpomenout
přitom, jak moc rádi jsme jí kdysi mlsali?
Marek Feigl
5
Inkvizitor M. F. vyslýchá nového faráře M. F.
Inkvizitor M. F.: Jaký vítr tě do Opatovic vlastně přivál?
Farář M. F.: Sotva můj vikariát začal, dostal jsem ještě na podzim krásný
dopis podepsaný kurátorem zdejšího sboru. Pozvání k vedení bohoslužeb
se sdělením, že zdejší sbor hledá faráře. Jednalo se o úplně první z řady
„zvacích dopisů“, které mi během vikariátu české i moravské evangelické
sbory poslaly. Opatovický dopis na mě i na mého mentora br. Pavla
Klineckého působil nevšedně sympaticky. Bylo zřejmé, že za ním stojí
zajímavý, semknutý, náročný a obětavý sbor. Připadalo mi inspirativní stát
se farářem sboru, který je poněkud jiný než sbory, s jakými jsem se
prozatím obvykle setkával: neznal jsem zatím blíže žádný venkovský
toleranční sbor z východní části Čech… Upřednostnil jsem pozvání do
Opatovic před nejméně dalšími osmi možnostmi farářského místa a
hluboce věřím, že nebudu litovat.
Inkvizitor M. F.: Opatovický sbor je tvým prvním sborem. Teprve
nedávno jsi dokončil vikariát a byl ordinován k duchovenské službě.
Myslíš, že to zvládneš?
Farář M. F.: Zvládnu, s Boží pomocí. Někde se začít musí. Dost jsem na
sobě pracoval a teď je potřeba nejen pracovat na sobě dál, ale také se o
cosi rozdělit s druhými. Nejsem úplný zelenáč. Od mého studia teologie
uplynul už nějaký pátek a já stihl i leccos, co snad může pomoci také
mému (prvnímu) sboru. Léta jsem pracoval v pečovatelských a
pomáhajících profesích; staral jsem se o seniory v domově důchodců, ale
zejména o kluky s těžkým mentálním postižením. Nejsem žádný
intelektuál-sušinka: Vím, co to je mít na sobě bílé zdravotnické kalhoty a
tričko, vím, co to je převlékat pozvracené a pokálené, viděl jsem lidi trpět
bolestí a umírat. Vím, jak život dovede být složitý a bolavý a v žádném
případě na to nechci zapomenout ani jako farář.
Inkvizitor M. F.: Jak rád vzpomínáš na studium teologické fakulty?
6
Farář M. F.: Inkvizitorovi se nelže… Tak tedy, nijak rád se ke studiu ve
vzpomínkách nevracím. Bylo mi už hezky přes dvacet, když jsem začal
studovat. Byl jsem starší než větší část mých spolužáků a studoval jsem
dálkově. Vedle toho jsem pracoval s v ústavu sociální péče, viz
předcházející otázka. Lehké to nebylo a hlavně nutnost zvládnout
starozákonní hebrejštinu pro mě byla drastická. Snažil jsem se ale být
pilným a seriózním studentem a měl jsem slušný prospěch. Kéž je
všechno, co mě studium bohosloví naučilo, k prospěchu mému sboru!
Inkvizitor M. F.: A jakýpak jsi byl církevník, evangelík?
Farář M. F.: Členem sboru jsem byl v Liberci, po přestěhování do
sousedního města pak v Jablonci nad Nisou. Evangelíkem jsem se stal ale
až v 21-22 letech, pokřtěn jsem byl římskokatolicky jako dítě. Velmi
zřetelně se cítím být ovlivněn libereckým bratrem farářem Janem Čapkem
(*1935): brilantní řečník, teolog, vzdělanec, i v pokročilém věku šarmantní
chlap. – Zejména jsem během svého studia teologie vědomě odmítal
jakékoli úvazky v církevní práci, trpělo by tím studium. Byl jsem
evangelíkem, který chodí na bohoslužby a biblické hodiny, ale nikdy nebyl
členem staršovstva ani seniorátních struktur. Vedl jsem občas biblické
hodiny i posloužil službou Slova, ale nějaké celocírkevní podniky mě
naprosto minuly. Mnoho jsem tedy až donedávna nevěděl o církevním
životě mimo liberecký region.
Inkvizitor M. F.: Máš oblíbený biblický motiv, nebo nějakou pasáž?
Farář M. F.: Hodně mě v poslední době fascinují novozákonní epištoly;
jakýsi vztah spiklenecké důvěrnosti pociťuji k Jakubově epištole. Ta se
ovšem nečte snadno. Už mnoho let velmi často myslím na slova „A Bůh
setře každou slzu z očí“, která se několikrát objevují ve Zjevení
Janově.
Inkvizitor: Jakých kolegů farářů si obzvláště vážíš?
Farář M. F.: Faráři jsou velmi, velmi různí. Lidsky, názorově i teologicky
nejblíže mám kupodivu k těm kolegům, kterým už je dnes okolo
7
osmdesáti let. Ti ještě měli, na rozdíl od naší generace, pořádné vzdělání.
Bratři Jan Čapek, Jiří Doležal, Jiří J. Otter. Z mladších mi je alespoň jako
kazatel hodně blízký Zvonimír Šorm (Praha-Modřany).
Inkvizitor: A tvé politické názory?
Farář M. F.: Některé věci se neříkají ani inkvizitorům. V církvi se mají
bratrsky a laskavě setkávat lidé různých postojů, různého společenského
zázemí i různých ideologií. Mají tu na společném díle pracovat pravičáci,
levičáci i lidé, kteří se o politiku nezajímají, k volbám nechodí… A věřím, že
nejinak je tomu i na mém novém sboru. V obecné rovině oceňuji takovou
politiku, která ví, co je soucit a milosrdenství. Těžko tomu může být jinak u
člověka, který tolik let pracoval v sociální sféře.
Inkvizitor M. F.: Tak. A co ještě rád děláš, kromě toho, že jsi farář? Pokud
připustíme, že farář má něco jako volný čas – co děláš ve svém volném
čase?
Farář M. F.: Pro práci potřebuji číst hodně odborných knih, často
cizojazyčných, ale rád čtu také pro sebe. Miluji romány a poezii, také knihy
o filosofii. Nedovedl bych si život představit bez vážné hudby. Často si
vzpomenu, že když místní evangelíci zakládali v roce 1783 sbor, žil právě
v té době ve Vídni jistý pan Mozart a psal své skladby. Potom ještě mám
rád: přírodu, muzea, některé filmy.
Inkvizitor M. F.: Kterou knihu by sis vzal na pustý ostrov?
Farář M. F.: Pokud pomineme Bibli, která je pro mě ještě něčím jiným než
pouze „knihou“, tedy Nevolnost Jean-Paula Sartra, Zapomenuté světlo
Jakuba Demla nebo Kouzelný vrch Thomase Manna.
Inkvizitor M. F.: Sportuješ?
Farář M. F.: Uf… Lepší otázka by nebyla, bratře inkvizitore?
Inkvizitor M. F.: A vůbec, máš nějaké neřesti?
Farář M. F.: Bez mučení přiznávám závislost na kávě. Tomu mě naučila
dávná práce v ústavu sociální péče. Jinak snad ani ne… Jako teolog ale
podotýkám, že hříšnost lidské přirozenosti je něco jiného a hlubšího než
to, kolik máme podobných malých milých neřestí.
8
Inkvizitor M. F.: Na co se ve sborové práci těšíš nejvíce?
Farář M. F.: Úplně na všechno, milý inkvizitore.
Inkvizitor M. F.:Těš se na mou příští návštěvu, faráři!
9
Postřehy z příprav na Advent a Vánoce v
pěveckých sborech
Milé sestry a milí bratři,
Advent a Vánoce jsou jediné období, které dokáže svým příběhem a
částečně i smyslem, spojit věřící křesťany s nevěřícími. Možná namítnete,
že to samé dokážou i Velikonoce. Přesto Velikonoce za Vánocemi poněkud
pokulhávají. Nevěřící lidé vnímají Velikonoce spíše jako svátky jara s
pomlázkou, než jako svátky vykoupení z moci hříchu. V případě Adventu a
Vánoc je to jiné. Lidé kolem nás, ve sboru, na našich pracovištích, v
místech, kde se pohybujeme, znají příběh narození Pána Ježíše Krista v
Betlémě. (Ani Děda Mráz ani Santa Klaus nedokázali Pána Ježíše
nahradit.). Zároveň křesťané i nekřesťané vnímají období Adventu a
Vánoc, jako čas lásky, naděje, radosti, humanity. Pro křesťany mají ale
Advent a Vánoce daleko hlubší smysl.
Dárky, které si lidé dávají o Štědrém dnu, připomínají obdarovanému, že
existuje někdo, kdo na něj myslí, má ho rád, že není druhému lhostejný.
Pro věřícího člověka jsou dárky připomenutím nejenom lásky k druhému,
k bližnímu, ale především připomenutím si toho, že každý člověk na této
zemi dostal od Pána Boha velmi vzácný dar, ten ze všech nejcennější.
Dostali jsme ujištění o Boží lásce k nám. Hospodin se k nám přiznal. Skrze
Krista jsme o Vánocích dostali vykoupení, osvobození, naději pro každý
den, pro celý život.
Radostná zvěst o narození Pána Ježíše Krista patří všem bez rozdílu
vyznání, víry, nevíry. Patří všem křesťanům na naši zeměkouli, ať už žijí
kdekoliv v Evropě nebo na jiném kontinentě, patří protestantům, stejně
jako katolíkům, pravoslavným, patří těm, kteří chodí pravidelně do kostela
i těm, kteří přijdou jen někdy, nebo vůbec do kostela nechodí. Pán Ježíš
10
Kristus se narodil pro věřící i nevěřící, narodil se pro lidi, kteří jsou také ze
společnosti jakkoliv vyřazováni. Evangelium – dobrá zpráva o narození
Spasitele, je pro všechny. Nikoho nevyčleňuje, nikoho nevyzdvihuje.
Každý člověk se v Adventu připravuje na Vánoce. S napětím a očekáváním
vyhlížíme všichni zapálení první svíčky na Adventním věnci, pak druhé,
třetí, čtvrté, vyhlížíme Štědrý den, Boží hod.
Pěvecké sbory, které vedu (Seniorátní pěvecký sbor Chrudimského
seniorátu, Pěvecký sbor Popelka při ZUŠ v Praze 5 – dvě oddělení) se
připravují na čas Adventu a Vánoc celý podzim. Už od září zní při
pravidelných zkouškách adventní a vánoční písně z kancionálů, lidové
koledy, latinské kánony, spirituály. Adventní a vánoční písně zpívají
členové pěveckých sborů, ať už jsou nebo nejsou křesťané. V seniorátním
pěveckém sboru našeho seniorátu, kde je většina bratří a sester
evangelíků, potkáte několik křesťanů jiného vyznání, potkáte lidi bez
vyznání. Ve školních sborech sice převažují žáci bez vyznání, ale čím dál
více se objevují děti, které ví o Pánu Bohu, chodí do kostela, ať už proto,
že byli pokřtěni nebo proto, že v kostele je dobrá parta.
S každou pěveckou zkouškou vzrůstá napětí z očekávaného adventního
koncertu, který je vyvrcholením podzimní přípravy pěveckých sborů.
Každá skladba, která zazní při adventním koncertu Seniorátního
pěveckého sboru nebo při adventním koncertu Pěveckého sboru Popelka
je jedinečná. Nejenom interpretací, kterou pro své posluchače zpěváci
připravili, ale především svým obsahem.
11
viděli, přidají se k andělskému zpívání hrou na šalmaje, v Nazaretu začnou
vyhrávat žestě. Nakonec se také dozvíme, že máme nechat svůj dům, svůj
hrad, svůj spěch, nemáme zůstat sami a máme se vydat i my za hvězdou,
která každého člověka dovede tím správným směrem – tedy do Betléma,
kde se narodil Mesiáš.
Možná se někomu může zdát, že je to málo, zpívat písně s Adventní a
Vánoční tematikou, že tak se lidé k té pravé Adventní a Vánoční zvěsti
nedostanou. Ale možná právě tady to začíná. Mít Advent a Vánoce celý
podzim a pak si i třeba v lednu jen tak pro radost zazpívat nějaký Vánoční
spirituál, kánon… Možná právě tady začíná poznání, že když jdu životem s
Pánem Ježíšem Kristem, když zpívám o tom malém děťátku, jakým byl,
mám v duši pokoj, je mi prostě dobře, nejenom mně, ale i lidem kolem
mě. Vánoce přece nezačínají ozdobením stromečku a nekončí opadáním
jehličí.
Sestry a bratři, přijměte ode mě pozvání k adventním koncertům
Seniorátního pěveckého sboru, při kterých si můžete nejenom
vyslechnout adventní a vánoční písně, ale budete si moci také zazpívat:
V sobotu 8. prosince 2012 v 16 hodin v evangelický kostel v Hradišti u
Nasavrk;
v neděle 9. prosince 2012 v 16 hodin v evangelickém kostele ve Vysokém
Mýtě.
Vaše
A tak slyšíme o tom, že právě narozený Ježíš se narodil ve stáji, kryté
slámou, že neměl ani pořádnou postýlku. Dovídáme se, že Ježíš byl jedním
z lidí a jako každé dítě se on počurával a pokakával. Slyšíme o Josefovi,
který vyrobil Ježíšovi hračku z cedrového dřeva, o Marii, která drala peří
na peřinky pro Ježíše. V jiné písni zní zpráva o tom, jak mocně se do širého
světa ozývá andělské aleluja z Betléma, jak pastýři nelení a po té, co Krista
Monika Drdová – ordinovaná presbyterka
12
Sborový program – prosinec 2012
So 1. 12., 15 h, Číhošť – dětská biblická hodina (zkouška vánočního
divadla)
Ne 2. 12., 9 h, Opatovice – bohoslužby (První neděle adventní – s Večeří
Páně)
Ne 2. 12., 11 h, Číhošť – bohoslužby (První neděle adventní – s Večeří
Páně)
Po 3. 12., 17.30 h, Opatovice – biblická hodina (četba Epištoly Filipským,
od verše 1,9)
So 8. 12., 14.30 h, Opatovice – setkání konfirmandů
Ne 9. 12., 9 h, Opatovice – bohoslužby (Druhá neděle adventní)
Út 11. 12., 18 h, Číhošť – biblická hodina (Téma: Boží Trojice)
So 15. 12., 15 h, Opatovice – dětská biblická hodina (generální zkouška
vánočního divadla)
Ne 16. 12., 9 h, Opatovice – bohoslužby (Třetí neděle adventní): vánoční
divadlo, kázání přednesené mládeží – zasedání staršovstva
Po 17. 12., 17 h, Sázavka – biblická hodina (První epištola Petrova, 1.
kapitola) - !!! přesunutí pravidelného termínu kvůli svátkům !!!
Pá 21.12., 19 h – ne 23.12. do bohoslužeb, Opatovice – setkání
konfirmandů (s pobytem na faře)
Ne 23. 12., 9 h, Opatovice – bohoslužby (Čtvrtá neděle adventní); kazatel
br. senior Chrudimského seniorátu Miloš Hübner
Ne 23. 12., po bohoslužbách, Opatovice (fara)
Út 25. 12., 9 h, Opatovice – bohoslužby (Narození Páně - s Večeří Páně)
Druhý svátek vánoční – Štěpán Mučedník, s Večeří Páně)
St 26. 12., 9 h, Číhošť – bohoslužby (Štěpán Mučedník, s Večeří Páně)
St 26. 12., 11 h, Sázavka – bohoslužby (Štěpán Mučedník, s Večeří Páně)
Ne 30. 12., 9 h, Opatovice – bohoslužby (První neděle po Narození Páně)
Út 1. 1. 2013, 9 h, Opatovice – bohoslužby na Nový rok (s Večeří Páně)
13
Kdo jsme?
Evangelický sbor v Opatovicích je součástí Českobratrské církve.
Vznikl roku 1783. Řadu desetiletí předtím se místní nekatolíci, ctitelé
odkazu staré Jednoty bratrské, scházeli v přísné ilegalitě – v
domácnostech, stodolách či v odlehlých lesních roklích. Po vyhlášení
Tolerančního patentu císařem Josefem II. se rozhodli nabízeného
zákonného rámce využít a registrovali své společenství jako součást
evangelické církve (tzv. augsburského vyznání) s vlastním farářem.
Základem evangelické tradice je inspirace Biblí. Poselství Bible – která je
sama spíše knihovnou, sbírkou různorodých spisů než pouhou tlustou
knihou – bývalo už od čtvrtého století často vyjadřováno krátkým textem
Apoštolského vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího,
stvořitele nebe i země.
I v Ježíše Krista,
Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Pontským Pilátem,
byl ukřižován, umřel a byl pohřben,
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých,
vstoupil do nebe,
sedí na pravici Boha Otce všemohoucího,
odkud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
14
svatých obcování,
hříchů odpuštění,
těla z mrtvých vzkříšení
a život věčný.
Amen.
Apoštolské vyznání víry sloužilo už od konce starověku jako pokus o
vystižení základních pravd Bible a jako souhrn církevních dogmat. Pro
evangelíka bylo souznění s touto formulí až do počátku 20. století vlastně
povinné. Dnes však máme za to, že inspirace evangeliem je čímsi
složitějším a zároveň zajímavějším než pouhým poslušným „věřením v
dogmata“. Ostatně už církevní učitel Řehoř Veliký napsal roku 378 s jistou
ironií: „K povaze Řeků patří náklonnost k formulování dogmat.“
Marek Feigl
15
Název sboru: Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Opatovicích
Adresa fary: Opatovice 5, 286 01 ČÁSLAV
E-mail: [email protected]
Kazatelské stanice: Sázavka, Číhošť
Farář: ThDr. Marek Feigl
Kurátor: Jaromír Drda
Členové staršovstva: Mgr. Marie Barešová (Nezdín), Ladislav Bárta ml.
(Leština u Světlé), ing. Vladimír Bárta (Tunochody), Daniel Dlouhý
(Šebestěnice), Jaromír Drda (Čáslav), MUDr. Marie Drdová (Čáslav),
Mgr. Monika Drdová (Praha; presbyterka ordinovaná pro kazatelskou
službu), ing. Petr Vavřička (Číhošť), Václav Vavřička (Újezdec), Věra
Vonšovská (Damírov), Libuše Zachová (Opatovice)
Náhradníci: Ladislav Bárta (Dobrnice), Hana Vavřičková (Zbýšov)
Počet členů: 307
Bohoslužby: každou neděli v Opatovicích od 9 hodin (květen – říjen
v kostele, od podzimu do jara v modlitebně naproti faře, 150 m od kostela
na druhé straně hlavní silnice); Číhošť – první neděle v měsíci; Sázavka –
třetí neděli v měsíci od 11 hodin
Číslo účtu, na který nám můžete zasílat své dary:
000000/0442025379/0800 (z těchto prostředků je hrazen veškerý provoz
sboru s výjimkou mzdy faráře). Všem dárcům a podporovatelům
děkujeme!
Sborový dopis připravil Marek Feigl, farář sboru Českobratrské církve
evangelické v Opatovicích
Autor grafik: Bohuslav Reynek (1892-1971)
Download

SBOROVÝ DOPIS - Opatovice