Projekt disertační práce
Autorka: Ludmila Svobodová
Vedoucí práce: Doc. Tuček
Pracovní název:
Obraz genderových rolí ve vtipech a jeho proměna v průběhu
posledních desetiletí (cca 1970 – 2010)
•
věcné vymezení tématu či výzkumného záměru
Ve svém výzkumu se chci zabývat změnami tematizace role "muže" a "ženy",
ve společnosti (dále „genderové rozdělení rolí“ – v projektu níže
označuji tímto výrazem také generový aspekt distribuce sociálních rolí)
ve vtipech z období před a po roce 1989. Budu se soustředit na období
zhruba (některé druhy vtipů není snadné časově zařadit) čtyřiceti let,
tedy budu sbírat vtipy vyskytující se v českých tiskovinách, na
internetu a v soukromých sbírkách od roku 1970 dodnes. Předmětem mého
zájmu budou vtipy kreslené, ale také psané (ev. mluvené), které jsou
výsledkem lidové tvořivosti a oproti těm kresleným nemají konkrétního
autora.
Zaměřím se na generové rozdělení rolí ve společnosti projevující se ve
vtipech a na proměny tohoto rozdělení v průběhu posledních 40 let. Bude
mě zajímat charakteristika generových rolí a charakteristiky těchto rolí
– konkrétně stereotypy pojetí mužské a ženské role. Stereotypním
vnímáním generového rozložení rolí ve společnosti myslím především apriori přijímané předsudky týkající se dělby práce, intelektuálních
schopností, péče o potomky, zájmů, trávení volného času, vizáže,
pracovního zařazení, rozdělení moci, strategií.
Předpokládám, že se tak zásadní změna jako „sametová revoluce“, která
byla počátkem pozvolné proměny společensko-politického klimatu a
zásadních institucionálních transformací v Československu (později
v Česku), ovlivnila i vnímání generového rozdělení rolí ve společnosti.
Zajímá mě, do jaké míry (a zda), se tento fakt odrazil právě v oblasti
humoru, konkrétně ve vtipech.
Vtipy mohou vypovídat o jakési „mentalitě“ společnosti, což dokládá
Shletzer (2002)., který vtipy řadí mezi "speech play". Jels Sherzer píše
ve své antropologické studii „Speech Play and Word Art“ o spontánních
projevech jazyka (speech play), mezi něž patří vtipy, rčení, říkadla
etc. poukazující na určité problémy ve společnosti, na tabuizované
oblasti, aktuálně zajímavé věci.
Sherzer považuje humor „praktikovaný“ v rámci určité společnosti /kmene/
za typický znak související se zažitým způsobem myšlení a vnímání členů
a členek této společnosti. Proto mohou mít například lidé, kteří nejsou
rodilými mluvčími, problém porozumět určitému vtipu – nemusí jim
připadat vtipný, protože jejich myšlení je úzce spojeno s jinými
jazykovými strukturami, respektive s jinými významy. Z tohoto aspektu
1
bych chtěla vycházet a na jeho základě se pokusit sledovat souvislost
mezi obsahem vtipů a zásadními změnami ve společnosti v období 1970 –
2010.
Také dle Murraye Davise humor dekonstruuje sociální význam a to tak, že
umožňuje pohlédnout na jinak neviditelné struktury: „Humor separates the
joints of the seemingly seamless social structure, making them visible“
(Davis, 1993:313). Více o teoretickém a metodologickém přístupu ke
vtipům viz další kapitola.
•
současný stav poznání
Teorie humoru
Humorem obecně se zabývá mnoho současných výzkumů. Již Bergson
upozorňoval na nutnou souvislost mezi humorem a prostředím, v němž tento
humor vznikl a kde je mu rozuměno: „Chceme-li pochopit smích, musíme ho
umístit do jeho přirozeného prostředí, jímž je
společnost“(Bergson,1993).
Christie Davies, který je nestorem výzkumu humoru v různých kontextech
sociálních věd, uvádí, že ve vtipech se v dobách míru i války zrcadlí
morální hodnoty, křehkost sociálních hranic a síť mocenských vztahů dané
společnosti (Davies, 1982).
Freud ve svých úvahách rozlišuje humor – což by se dnes dalo vysvětlit
jako způsob zvládání stresu – a komiku – což jsou třeba klaunské kousky.
Vtip a humor - a zčásti i komično - jsou tak triky, které v bdělém stavu
používáme, abychom udrželi své Já koherentní a dočasně dokázali přijmout
vývojem potlačené obsahy nevědomí, které občas „vyplouvají na povrch“
(Freud, 1990). Pro ilustraci výše zmíněného humoru jako způsobu zvládání
stresu Freud uvádí tento vtip:
Delikvent, kterého vedou v pondělí na šibenici si říká:
„No, to ten týden dobře začíná!“
Borecký (2000) hovoří o třech kategoriích teorií komiky:
-
teorie superiority – nadřazenosti; např. rasistické nebo
genderově nekorektní vtipy – viz příklady:
Černoch s papouškem na rameni vejde do obchodu a prodavačka praví: "Jé, ten
je krásný, odkud ho máte?" "Z Afriky, tam je jich plno." odpoví papoušek.
LaFave (1973)dodává, že lidé oceňují vtipy,
příslušníci a příslušnice skupin, ke kterým
předpokládat, že např. muži vytváří vtipy o
příslušníci většiny o menšinách atd. Uveďme
v nichž jsou zesměšňování
oni sami nenáleží. Lze
ženách, ženy o mužích,
jako příklad vtip o ženách:
Baví se dva kamarádi a samozřejmě přijde řeč na ženy:
"Tak ta tvoje dala 500,- za bahenní masku?!"
"A pomohla ji alespoň?"
"No dva dny to bylo dobré, ale pak to z ní slezlo!"
2
Nebo vtip o mužích (i když zde bychom mohli diskutovat o tématu vtipu):
Bohatý muž si píše do deníčku: „Když mě žena pošle, abych koupil Čínu, myslí tím
jídlo!“
Nebo podobně:
U preparátorské dílny někdo zvoní. Otevře pracovník a ptá se muže, co si přeje.
Muž říká: "Posílá mě k vám manželka. Mám se prý nechat vycpat!"
(Zde nyní nechávám ohled skutečného autorství vtipů stranou – zda vtip o ženách
vymyslel muž a naopak, protože zjišťování autorství i zjišťování způsobů percepce
vtipů je mimo ambice této práce. Oba vtipy výše slouží pouze jako ilustrační
příklady.)
-
teorie inkongruence – humor založený na nesourodosti prvků,
jejich překvapivém uspořádání, na údivu např.:
Václav Havel, Dopisy Olze:
..s Dášou končím, vracím se k tobě..
-
teorie relaxace - psychoanalytická interpretace (Borecký,
2000). Jako příklad může posloužit další z rasisticky laděných
vtipů:
Víte co vznikne, když přejedete cigána parním válcem?
CD-ROM
Lze zjednodušeně říci, že všechny teorie humoru jakožto formy ventilace
jistého přetlaku či agrese, vychází z psychoanalýzy.
Dílčí výzkumy – sociologické přístupy
Porteous například poznamenává, že vtipy – a humor obecně – hrají
důležitou roli v procesu vzniku pocitu vzájemnosti v rámci mezilidské
interakce (Porteous, 1989). Výzkum zabývající se využitím humoru jako
záměrné techniky sociálního vlivu – například při prezentaci určité
problematiky – zmiňuje také, že v tomto kontextu je humor a smích
přirozeně více užíván ženami, než muži (Karen O'Quin and Joel
AronoffSource, 1981).
Některé výzkumy humoru předpokládají, že „žertování“ je nástrojem
odrážejícím a vytvářejícím diferenciaci statusů mezi interagujícími
osobami. V tomto smyslu je často humor nazýván „sociálně akceptovanou“
formou agrese. Dle výzkumu provedeného Coserem bylo například mezi
pracovníky a pracovnicemi psychiatrické kliniky užíváno „výsměchu“
jakožto formy sociálního trestu (1960). V tomto smyslu však nehovoříme
jen o vtipech, ale o humoru jako součásti konverzace, rozhovoru, běžných
sociálních situací. Naopak Vinton (1989) tvrdí, že humor je užíván spíše
jako ekvalizér a harmonizér, než jako mechanismus dominance. Výše
uvedené výzkumy jsou příklady konfliktualistického a konsenzuálního
přístupu.
3
Sociologové častěji definují humor na základě interakce, nikoli obsahu,
tedy dle záměru autora vtipu nebo reakce posluchačů a posluchaček (David
1979, 1993; Fine 1984). Zde jmenujme například McGhee (1979), který
tvrdí, že muži říkají více vtipů, než ženy a více také vtipům rozumí. Je
ovšem možné, že tyto výzkumy mohou být ovlivněny právě genderovou
příslušností autorů a autorek, nebo nesprávným uchopením diskursu. Na
fakt, že předmětem podobných výzkumů bývají často vtipy založené na
„mužském“ humoru (např. sexuální tematika, drsný humor), upozorňuje
Crawford (1995). McGhee je tedy ilustrací interakcionistického přístupu
ke zkoumání humoru.
Nad rozličnými rolemi – danými mimo jiné kontextem a způsobem vyprávění
– etnicky laděných vtipů, se zamýšlí studie věnovaná přítomnosti
stereotypů v anglických vtipech o Irech. Bylo například dokázáno, že
obsah etnických vtipů je různý v různém sociálním prostředí. Specifické
sociální situace dané prostředím, ale také typem skupiny, vzděláním atd.
vykazují odlišnou míru agrese přítomné v etnickém humoru (Kravitz,
1974). Výzkumy výše jsou kombinací antropologického a historicko
srovnávacího přístupu.
Humor (pokud tedy můžeme vtipy automaticky zařadit do této oblasti) je
považován jednoznačně za sociální fenomén, každý vtip má svého autora či
autorku i své publikum - čtenáře a čtenářky (Robinson; Smith-Lovin,
2001), jde tedy o interaktivní, živý jev.
Níže pro přehlednost uvádím jedno z možných metodologických rozčlenění
sociologických přístupů k výzkumu humoru (Kuipers, 2008):
-
funkcionalistický přístup (popisuje, jak humor jako sociální
fenomén podporuje a upevňuje sociální řád)
-
konfliktualistický přístup (popisuje humor naopak – oproti
funkcionalistickému přístupu – jako výraz nebo korelaci
sociálního konfliktu: humor jako zbraň, formu útoku, způsobu
obrany)
-
symbolicko-interakcionistický přístup (sociální vztahy a
významy – „ a také humor jako součást sociální reality“ –
nejsou viděny jako něco daného, ale jsou vyjednávány
v interakcích)
-
fenomenologický přístup (humor je zde pojímán jako specifický
způsob pohledu na svět – přijímání a konstrukce sociálního
světa; dává humorný pohled na svět do kontrastu k vážnému –
Berger, 1997))
-
historicko-srovnávací přístup (snaží se porozumět sociální roli
humoru prostřednictvím místního a časového srovnání)
Mně je osobně blízký přístup vycházející z interakcionismu nebo
fenomenologický přístup, kdy myslím, že humor obecně, respektive co je
humorné, je vyjednáváno v interakcích. V interakci mezi lidmi humor vzniká,
mění se a stává se součástí oné sociální reality, která zpětně ovlivňuje
veškeré dění. Při tomto výzkumu ovšem nutně použiji také historický
přístup, protože mi jde o zkoumání proměn obsahu vtipů v čase, tedy
konkrétně o vývoj tematizace genderových rolí ve vtipech.
Zde je potřeba připomenout, že kreslené vtipy mají oproti těm verbálním
vždy autora (což trochu problematizuje přístup ke vtipům jako ke „speech
play“, který avizuji v úvodu projektu) a přestože také vypovídají o
postojích společnosti a jsou v nich nutně použity genderové role tak, jak
4
to většině cílové skupiny konvenuje a jak je to pro tuto většinu
srozumitelné. K práci s kreslenými vtipy více Hempelmann a Samson (2008).
•
cíle a výzkumné otázky
hlavní cíle:
-
zjištění typického/netypického použití (rozložení) genderových
rolí ve vtipech
-
zjištění charakteristik těchto genderových rolí
-
proměny charakteristik genderových rolí ve vtipech v průběhu
daného období
-
odhalení stereotypů, které se váží k charakteristikám
genderových rolí
vedlejší cíle:
-
rozvinutí metodologie práce s vtipy
-
přispění k výzkumu českého humoru
-
vytvoření modelů zobrazujících typické charakteristiky
genderových rolí ve vtipech
hlavní výzkumné otázky:
Jak jsou tematizovány genderové role ve vtipech v daném časovém
období?
Dochází k proměně charakteristik genderových rolí vyskytujících se
ve vtipech v průběhu posledních 40 let?
Jaké stereotypy jsou obsaženy v charakteristikách genderových rolí
ve vtipech?
Přispívá používání stereotypních charakteristik genderových rolí ve
vtipech k jejich vtipnosti? V čem vtipnost spočívá?
Další otázky:
Jsou vtipy po 20 letech ještě vtipné? Proč ano? Proč ne?
O čem vypovídá genderové rozdělení rolí ve vtipech?
Vypovídá dané genderové rozdělení rolí o míře genderové
rovnosti/nerovnosti ve společnosti?
5
•
předpokládaný časový rozvrh řešení projektu
Časový rozvrh:
1. rok: přesnější vymezení tématu, shromažďování empirického materiálu
2. rok: analýza empirického materiálu, prezentace předběžných výsledků
na fakultní, případně jiné konferenci
3. rok: stáž na zahraniční univerzitě, studium teoretických materiálů,
publikace článků
4. rok: syntéza výstupů analýzy empirických materiálů s teoretickými
závěry a koncepcemi
•
způsob řešení projektu
finanční zajištění: Pokusím se získat grant od GAUK případně z jiných
zdrojů. Když nedostanu GAUK, budu výzkum samozřejmě financovat ze svého
stipendia a ze svého platu.
technické zajištění: FSV UK, knihovny UK, AVČR, městské knihovny,
elektronické časopisy UK, Internet, MO MindManager, případně další
software.
1. Sběr materiálu:
Sběr kreslených a psaných (ev. mluvených, které si přepíši) vtipů.
Kreslené vtipy: www stránky jednotlivých autorů, jejich publikace, www
stránky periodik a jejich tištěné verze.
Psané (mluvené) vtipy: internet – stránky věnunící se vtipům, facebook a
jiné komunikační servery, soukromí sběratelé vtipů (hlavně těch
starších)
V prvním roce budu sbírat veškeré vtipy, které by se mi k výzkumu mohli
hodit, tzn. budu vyřazovat ty, které jsou tematicky i obsahově
irelevantní a rozdělení genderových rolí se vůbec netýkají. Jsou to
například vtipy typu „kameňák“, některé politické vtipy, rasistické
vtipy – viz víše (např. Rom - CD ROM, viz výše), vtipy založené na hře
se slovy – komolení jmen atd. Kupříkladu tento vtip je z hlediska
rozložení generových rolí nepoužitelný:
Co se stane z komára, když sní viagru?
Šicí stroj
I když se nebudou vtipy věnovat rozdělení genderových rolí primárně,
budou mě zajímat pouze v případě, že se tam muž nebo žena vyskytuje
v některých rolích často a typicky. Např. prodavačka ve vtipu o
Afričanovi s papouškem na zádech (ženy prodavačky, muži ředitelé, ženy
sekretářky, muži rybáři).
6
Zdroj: < http://www.blisty.cz/marcak>; autor: Michael Marčák
2. kategorizace dat
Rozdělení vtipů do kategorií, například:
1. Ženy v obvyklých rolích (prodavačka, sekretářka)
2. Ženy v neobvyklých rolích (politička, ředitelka firmy, pilotka,
rybářka)
3. Vtipy útočné – kritizující obsah rolí (blondýny, tchýně),
4. Vtipy vyjadřující typický postoj (pozitivní nebo negativní) k nějaké
roli (milenka, manžel, manželka)
5. Vtipy postihující typickou charakteristiku určité role (manželky vaří
stále to samé, manželky doma vládnou, ženy chtějí být krásné a štíhlé,
muži neumí naslouchat atd.).
6. Vtipy postihující netypickou charakteristiku určité role
Uvedené kategorie jsou samozřejmě jen předběžné, předpokládám, že po
důkladnějším rozboru vtipů vznikne kategorií více. Při zařazování vtipů
do kategorií budu také brát v potaz dobu jejich vzniku a budu sledovat,
zda dochází k nějakým proměnám uchopení genderových rolí ve vtipech v
čase – konkrétně v uvedených 4 desetiletích, které mě zajímají.
3. Teoretické uchopení kategorizovaných dat
Poslední částí výzkumu bude generování závěrů plynoucích z předchozích
zkoumání. Zjištěné závěry týkající se proměn genderových rolí ve vtipech
dám do širších teoretických souvislostí, srovnám s podobnými výzkumy
v zahraničí.
Součástí této poslední fáze bude vytvoření ilustrativních
grafických modelů-schemat s charakteristikami typických genderových rolí
vyskytujících se ve vtipech v ČR za posledních 40 let (například pomocí
MindManageru či jiného programu). Výsledky pak zhodnotím z hlediska
tematizace genderové rovnosti/nerovnosti a její aplikace v naší
společnosti v posledních letech.
7
•
předpokládané výsledky výzkumu
Výsledky zkoumání vtipů budou přínosem v oblasti výzkumu genderové
rovnosti, a také přispějí k výzkumu českého humoru na nejobecnější rovině.
Konkrétně bych chtěla zjistit, jakým způsobem vtipy tematizují genderové
role s ohledem na generovou rovnost a jak se tato tematizace proměňuje
v čase.
Předpokládám, že se ukáže, co je typicky spojováno s některými generovými
rolemi a co například v tomto kontextu vzniklo jako téma nové až po
revoluci – například nějaké nové charakteristiky vztahující se k té které
genderové roli. Také předpokládám, že charakteristiky genderových rolí
odrážejí nějakým způsobem stereotypy (zde genderové stereotypy), které jsou
přítomny v „myšlení společnosti“. Jak říká Christie Davies, vtipy jsou vždy
zrcadlem společnosti (Davies, 1982) a mohou tedy o ní leccos vypovědět.
Tyto stereotypy budou pojmenovány, popsány a zanalyzovány. Také se pokusím
o vysvětlení důvodu, proč je užití stereotypních genderových charakteristik
ve vtipech používáno – v čem tkví ta jeho vtipnost. To ovšem jen na
teoretické úrovni. Výzkum si neklade za cíl zkoumat, kdo a kde říká vtipy
ani proč a kdo se jim směje.
Dílčím výsledkem výzkumu budou modely (grafická znázornění), přehledně
mapující obsahy genderových rolí, očekávání a vlastnosti typicky ve vtipech
spojované s těmito rolemi.
•
shrnutí v angličtině
I would like to analyze jokes in drowen, written and oral form on male
and female roles in society(gender-based distribution of roles). To specify
it more i will try to find out what kind of gener stereotypes (male and
female family roles) are present at these jokes. I suppose there is a
correlation between distribution of social roles at jokes and social and
political changes od Czech sociaty between 1970 and 2010. I will
concentrate on jokes created during the period mentioned.
Using jokes as en evidence of processes present at given society is
theoretically based on the concept by Joels Sherzer (2002). According to
this concept jokes, sayings, rhymes etc. are a part of “speech play” which
8
is kind of spontaneous creative voice of particular society. He also
demonstrates that speech play explores and indeed flirts with the
boundaries of the socially, culturally, and linguistically possible and
appropriate criticism.
By Davis (1979) jokes deconstruct a social meaning making some social
structures – usually invisible – visible. He points: „Humor separates the
joints of the seemingly seamless social structure, making them visible“
(Davis, 1993:313)
I would like to use magazines and newspapers from libreries as an empirical
evidence source. I will collect also jokes present at Internet and those
which „live“ only in oral form.
Jokes are definitely a social phenomenon because they represent some
existing relation between the autor and audience. In accordance with the
majority of sociologists jokes are defined in connection with speakers
(authors of jokes) or with audience. To define it better sociologists are
analyzing for instance reactions of audience to some kind of jokes or the
motivation of joke tellers. Some theories say humor in general is a mean
creating and supporting status diferentiation among interacting
individuals. By this concept humor is used as a form of socially accepted
aggression, see Coser (1960).
In opposite I will concentrate on the content of jokes analyzed.
•
použitá literatura
Berger, Peter; Luckmann, Thomas. Sociální konstrukce reality. Brno:
Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999.
Bergson, Henry, Smích. Praha: Naše vojsko, 1993.
Bourdieu, Pierre. Nadvláda mužů. Praha: Karolinum, 2000.
Borecký, Vladimír. Teorie komiky. Praha: Hynek, 2000.
Cameron, D., Kulick, D. Language and Sexuality. Cambridge: Cambridge
University Press, 2003.
Cohen, Ted, Jokes: Philosophical Thoughts on Joking
Matters. Chicago, IL, USA: University of Chicago Press,
2008.
Coser, Rose. Laughter among Colleagues: A Study of the Social
Functions of Humor Among the Staff of a Mental Hospital. Psychiatry,
9
1960, 23.
Crawford, Mary. Talking Difference: On Gender and Language. London:
Sage, 1995.
Davies, Christie. Ethnic Jokes, Moral Values and Social Boundaries.
The British Journal of Sociology, 1982, Vol.33, No.3, 383 – 403.
Davis, Murray S. Sociology through Humor.Symbolic Interaction, 1979.
Fine, Gary Alan. Humorous Interaction and Social Construction of
Meaning: Making Sense in a Jocular Vein. Studies in Symbolic
Interaction, 1984, 5.
Freud, Sigmund, Vtip a jeho vztah k nevědomí. Praha: Psychoanalytické
nakladatelství, 2005.
Hempelman, Christian; Samson, Andrea, Cartoons: Drawn Jokes? In:
Raskin, Victor, Primer of Humor Research. Berlin: DEU Mouton de
Gruyer, 2008.
Kravitz, Seth. London Jokes and Ethnic Stereotypes. Western Folklore,
1977, Vol.45, No. 4, 275 – 301.
Kuipers, Giselinde, The Sociology of Humor. In: Raskin, Victor,
Primer of Humor Research. Berlin: DEU Mouton de Gruyer, 2008.
LaFave, Lawrence, Jay Haddad, and Nancy Marshall. Humour Judgements
as a Function of Identification Classes. Sociology and Social
Research, 1973, 53.
McGhee, Paul E., Humor, Its Origin and Development, San Francisco: W.
H. Freeman, 1979.
O’Quin, Karen, Aronoff, Joel. Humor as a Technique of Social
Influence. Social Psychology Quartely, 1981, Vol. 44, No. 4, 349 –
357.
Porteous, J. Philosophy and Humor. Philosophy East and West, 1989,
Vol. 39, No. 3, 279 – 288.
Raskin, Victor,
Gruyer, 2008.
Primer
of
Humor
Research.
Berlin:
DEU
Mouton
de
Robinson; Smith-Lovin. Getting a Laugh: Gender, Status, and Humor in
Task Discussions. Social Forces, 2001, Vol. 80, No. 1.
Sherzer, Joels. Speech Play
Press, 2002. ISBN 0292777698.
and
Verbal
Art.
University
of
Texas
Vinton, K. L. Humour in the Workplace: It Is More Than Telling Jokes,
Small Group Behavior, 1989, Vol. 20.
10
11
Download

Projekt disertační práce