Èeská zemìdìlská univerzita v Praze
Fakulta agrobiologie, potravinových a pøírodních zdrojù
Katedra rostlinné výroby
za podpory Programu rozvoje venkova ÈR
na období 2007 - 2013
IntenziĮkace rostlinné výroby a trendy pĢsƟtelských technologií
2013
ISBN 978-80-213-2351-3
Agricultura - Scientia - Prosperitas
Intenzifikace rostlinné výroby
a trendy pìstitelských technologií
SBORNÍK ZE SEMINÁØÙ
17. 1. 2013 ÈESKÉ BUDÌJOVICE
18. 1. 2013 KRALOVICE
21. 1. 2013 DOKSY
22. 1. 2013 KOÈÍ
23. 1. 2013 VELKÉ HOŠTICE
24. 1. 2013 SKALKA
25. 1. 2013 JAROMÌØICE NAD ROKYTNOU
Evropský zemìdìlský fond pro rozvoj venkova
Evropa investuje do venkovských oblastí
Katedra rostlinné výroby na ČZU v Praze
za podpory Programu rozvoje venkova ČR
na období 2007-2013
Intenzifikace rostlinné výroby
a trendy pěstitelských technologií
SBORNÍK ZE SEMINÁŘŮ
17.1.2013
Motorest Eden, České Budějovice
18.1.2013
Lidový dům, Kralovice (okres Plzeň-sever)
21.1.2013
Hotel Kamýk, Doksy (okres Česká Lípa)
22.1.2013
Restaurace Bartoni, Kočí (okres Chrudim)
23.1.2013
Zámecká restaurace Kastelán, Velké Hoštice (Opava)
24.1.2013
Restaurace U Pramene, Skalka (okres Prostějov)
25.1.2013
Restaurace Viola, Jaroměřice nad Rokytnou (Třebíč)
Seminář
Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií
je realizován v rámci projektu č. 12/015/1310a/110/000161
(Zvyšování efektivnosti rostlinné produkce a konkurenceschopnosti zemědělských podniků)
z opatření I.3.1 Další odborné vzdělávání a informační činnost Programu rozvoje venkova ČR
na období 2007 - 2013
Lektoři:
Prof. Ing. Josef Pulkrábek, CSc., Prof. Ing. Vladimír Švachula, DrSc.,
Ing. Jaroslav Urban, Ph.D.
© ČZU v Praze, Katedra rostlinné výroby FAPPZ
165 21 Praha 6 - Suchdol
tel.: 22438 2535, fax: 22438 2535
mail: [email protected]
http://krv.agrobiologie.cz/
http://konference.agrobiologie.cz/
ISBN 978-80-213-2351-3
OBSAH
Společná zemědělská politika a aktuální trendy rostlinné výroby v ČR a EU ..................................... 1
JOSEF PULKRÁBEK
Světové zemědělství a český pohled .................................................................................................... 9
JAN VAŠÁK
Reakce odrůd ozimé pšenice na různé intenzity agrotechnických vstupů ......................................... 18
RADEK VAVERA, PAVEL RŮŽEK, HELENA KUSÁ
Praktické zkušenosti s pěstitelskou technologií kukuřice .................................................................. 21
RADOMÍR KVAPIL
Intenzifikační prvky při pěstování sladovnického ječmene ............................................................... 23
LADISLAV ČERNÝ
Jarní agrotechnika řepky ozimé – výsledky pokusů........................................................................... 27
DAVID BEČKA, JAN VAŠÁK, JIŘÍ ŠIMKA
Jak zlepšit efektivitu pěstování máku................................................................................................. 33
PAVEL CIHLÁŘ, PETR VLAŽNÝ, JAN VAŠÁK
Perspektiva pěstování cukrovky v ČR a EU ...................................................................................... 37
JAN KŘOVÁČEK
Vybrané intenzifikační faktory v pěstitelské technologii cukrovky................................................... 43
JAROSLAV URBAN, JOSEF PULKRÁBEK, LUCIE BEČKOVÁ
Situace a trendy v pěstování brambor v České republice................................................................... 49
KAREL HAMOUZ
Ověřený postup v ochraně půdy a porostů brambor .......................................................................... 55
PETR DVOŘÁK, JAROSLAV TOMÁŠEK, KAREL HAMOUZ, JIŘÍ CIMR
Zakládání porostů sóji ........................................................................................................................ 61
PŘEMYSL ŠTRANC, JAROSLAV ŠTRANC, DANIEL ŠTRANC
Nároky chmele na vodu a progresivní způsob jeho závlahy .............................................................. 64
PŘEMYSL ŠTRANC, JAROSLAV ŠTRANC, DANIEL ŠTRANC
Půdoochranné technologie při pěstování kukuřice............................................................................. 68
JAROSLAV TOMÁŠEK
Čirok cukrový jako alternativa za silážní kukuřici v podmínkách ČR .............................................. 72
JAN HODOVAL, JOSEF PULKRÁBEK
Konvenční versus ekologické zemědělství? Intenzifikace technologie ekologicky
pěstovaných olejnin? .......................................................................................................................... 76
PERLA KUCHTOVÁ, JOSEF ŠKEŘÍK, JAN KAZDA, PETR DVOŘÁK, JAROSLAV TOMÁŠEK,
LUDĚK MÍČA
SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA A AKTUÁLNÍ TRENDY
ROSTLINNÉ VÝROBY V ČR A EU
JOSEF PULKRÁBEK
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: Současné zemědělství ČR vychází ze společné zemědělské politiky EU. Jsou charakterizovány hlavní úkoly a
cíle rostlinné produkce včetně změn a moderních trendů posilujících její postavení. Nastiňuje základní principy dotační
politiky a kontroly podmíněnosti. Uvádí některé konkrétní údaje o produkci vybraných komodit v ČR.
Klíčová slova: Společná zemědělská politika, dotace, rostlinná produkce, kontroly podmíněnosti
Hlavní charakteristiky zemědělství ČR a EU
Současné zemědělství je rozvíjeno na principech
udržitelného – setrvalého zemědělství. „Jde o takový
vývoj zemědělství, který uspokojuje potřeby současnosti
a neomezuje potřeby budoucích generací.“ Přitom nemusí jít o fixovaný stav harmonie, ale spíš o proces změn,
ve kterých exploatace zdrojů, řízení investic, orientace
technologického vývoje i institucionálních změn jsou
vedeny tak, aby neomezovaly budoucí existenci lidstva a
nenarušovaly obyvatelnost životního prostředí. Cílem je,
aby setrvalé zemědělské a potravinářské systémy byly
ekonomicky životaschopné, uspokojovaly potřeby společnosti v zabezpečení potravy, přičemž uchovávaly a
zlepšovaly přírodní zdroje a kvalitu prostředí pro budoucí generace.
Naše současné zemědělství vychází ze společné
zemědělské politiky EU (SZP), která je postavena na
společném trhu se zemědělskými výrobky. Je jednou
z nejstarších politických aktivit Evropského společenství
či Evropské unie. Je zatím také jedinou skutečnou společnou politikou. Pomáhá udržovat 40 mil. pracovních
míst a to především ve venkovských oblastech. Je třeba
si uvědomit, že bez ní by bylo v EU 27 svérázných zemědělských přístupů k regulaci produkce, výroby a obchodu s potravinami. Je dobře, že si Evropa uvědomuje
více než kdy jindy přednosti a potřebnost SZP.
Nezbytnost potravinové bezpečnosti a konkurenceschopnosti produkce jsou nejvýznamnějšími nástroji
při rozhodování o jejím financování a dalším rozvoji.
V této souvislosti si uvědomuje i potřebnost boje proti
změnám klimatu a nezbytnost změn v rostlinné produkci.
Výdaje na SZP představují méně než 1 % veřejných
výdajů EU. SZP je spojena i s růstem celosvětové spotřeby potravin, ale i s nejistotou nabídky a volatilitou
trhu s nimi.
Společná zemědělská politika spočívá v ochraně
domácích zemědělců, v základních principech vychází
z množstevních kvót, intervenčních opatření a tržních
řádů. Využívá vyplácení dotací (v minulosti svázané
s produkcí) k podpoře rozvoje tohoto odvětví. Společná
zemědělská politika postupně procházela a nadále prochází řadou reforem. K financování společné zemědělské
politiky v současnosti využívá Evropský zemědělský
garanční fond (EAGF) a od roku 2007 i Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD). Společná
zemědělská politika se postupně na základě tlaku řady
států a institucí liberalizuje. Česká republika, tedy i české zemědělství je rovnoprávným partnerem a proto se na
tvorbě této politiky snaží podílet a následně vhodně
využívat prostředky, vyčleněné na podporu rozvoje zemědělství a venkova.
Na počátku prosince roku 2012 probíhala jednání
o víceletém finančním rámci EU na roky 2014 – 2020.
Ani tato jednání nepřinesla dohodu o podobě Víceletého
finančního rámce EU 2014-2020. Dohoda se dá očekávat
až během února 2013. Z něho se odvine i výše podpor
pro zemědělství a rozvoj venkova. Tedy výše dotací pro
zemědělství a z toho i pro rostlinnou výrobu. Klíčová je
proto otázka, kolik z toho získá ČR, je snaha o navýšení
této částky. Naší základní snahou je sjednocení hlavních
systémů dotací, tedy přímých plateb a dalších dotací či
podpor na základě historických principů. Vedle tohoto
sjednocení je naším dalším cílem omezit či minimalizovat národní podpory (v jednotlivých státech EU), které
v poslední době trh se zemědělskými komoditami nejvýrazněji narušují.
Dalším závažným problémem je zastropování
přímých plateb. Dopady tohoto zásahu se podařilo částečně řešit systémem zohlednění zaměstnanosti na velkých farmách. Ale tento návrh musí schválit rada EU.
V souvislosti se zastropováním padají názory, že velcí
farmáři a podniky dělají byznys a ten, kdo ho dělá, je
prostě orientovaný na trh a ne na dotace. Dotace jsou tu
proto, aby byly jakýmsi existenčním základem a jistotou
příjmů farmáře a ne pro podporu investičního podnikání
v zemědělství.
Pro řadu podnikatelů je velmi diskutabilní ponechat sedm procent zemědělské půdy ladem. Toto opatření vychází z principu udělat něco pro ochranu životního
prostředí a péči o půdu. V návrhu je opatření, aby
v podniku bylo 7 % ekologicky zohledněných ploch.
S tím je spojeno pěstování minimálně třech plodin (pokud máme zornění přes 70 %, třetí plodina musí minimálně zaujímat 5 % orné půdy).
Diskutovanou otázkou je i ozelenění v rámci SZP,
jež by mělo být součástí přímé platby. Česká agrární
diplomacie dlouhodobě prosazuje, aby toto opatření bylo
dobrovolné. Mělo by být na rozhodnutí zemědělce, zda
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
-1-
má zájem tyto prostředky využívat a tyto podmínky
plnit.
Samostatnou kapitolu představují v rámci společné zemědělské politiky tzv. citlivé komodity a jejich
podpora. Je třeba si uvědomit, že v rámci světové globalizace a liberalizace trhů je EU pod výrazným tlakem
WTO. Systém podpory těchto komodit bude trvale kritizován a je z dlouhodobého a celosvětového hlediska
obtížně udržitelný.
V rámci reformy SZP je důležité udržet nebo zvýšit zemědělskou produkci v EU. Nesmí se ale dopustit
zvyšování negativních dopadů zemědělství na životní
prostředí. Musíme si uvědomit, že evropské zemědělství
je obhospodařování půdy v hustě osídlené krajině. Zemědělec musí provozovat činnost v největší možné míře
co nejšetrněji vůči přírodě a v souladu s přírodou. Každý
zásah v krajině je nutno posuzovat již před provedením
z pohledu jeho důsledků pro krajinu, přírodní složky,
podzemní vody apod. Toto zdůrazňuje i systém tzv.
integrované rostlinné produkce.
Úkoly, cíle zemědělství a spotřeba potravin
V poslední době snad nejdiskutovanější otázkou
v zemědělství ČR je rozsah živočišné výroby a z něho
odvíjející se vazba na rostlinnou produkci. Rozvoj těchto
odvětví se vzájemně silně podmiňuje a vytváří uzavřený
koloběh látek a energie, který byl v poslední době silně
narušen. Toto se nepříznivě odráží v hrubé zemědělské
produkci a v poklesu přidané hodnoty. Jednou z mnoha
významných příčin, které vedly k porušení této bilance,
je i uplatňovaný systém jednotné platby na plochu. Je to
systém preferující komodity jednodušší a s dobrým odbytem, nepodporující rozšiřování zaměstnanosti na venkově, růst přidané hodnoty. Náročnější a méně efektivní
komodity z našich polí mizí (len, žito, luskoviny, brambory, některé ovoce a zelenina, léčivé rostliny atd.).
V EU je více kladen důraz na mimoprodukční funkce
zemědělství než na růst produkce. Současné úkoly či cíle
odvětví při uplatnění principů setrvalého zemědělství lze
charakterizovat následovně:
 Dosáhnout potravinové jistoty a vysoké kvality zemědělské produkce a potravin.
 Zamezit další degradaci půdy a udržet dlouhodobě
její úrodnost. Omezit ztráty úrodné půdy urbanizací.
 Nadbytek produkce či půdy využívat k produkci
obnovitelné energie v zemědělství (omezit závislost
na neobnovitelných zdrojích energie).
 Používat dosažitelné a úspěšně diverzifikovatelné
genetické zdroje tak, aby mohly být efektivně využívány a zachovány pro budoucnost.
 Uchovávat přírodní ekosystém v zemědělsko-lesní
krajině a pečovat o zvěř.
Základním charakteristickým rysem rostlinné
produkce je její vázanost na půdu, která je, na rozdíl od
většiny jiných odvětví zároveň základním výrobním
prostředkem a zároveň pracovním předmětem. Dalším
charakteristickým rysem zemědělství je jeho biologický
charakter produkčních procesů. To přináší další zvláštnost zemědělství, a to je sezónnost, např. pěstování rostlin, což přináší nerovnoměrnost rozložení práce, kolísání
výnosů a prolínání přírodního produkčního procesu
s procesem ekonomickým. Meziroční výkyvy sklizní
působené vnějšími vlivy, které jsou člověkem neovladatelné, se promítají i do živočišné produkce. Tyto meziroční výkyvy vyžadují vytváření nezbytných peněžních a
naturálních rezerv. Toto kolísání produkce se může promítnout i do zpracovatelského průmyslu, jednou
v nadbytku, podruhé v nedostatku suroviny.
V minulosti byl rozsah produkce spojován
s potřebou
zajištění
potravinové
soběstačnosti.
V současné době rozsah produkce většinou nesouvisí se
spotřebou základních potravin. Řada surovin a potravinářských komodit je vyvážena a naopak i dovážena.
Soběstačnost ČR v základních potravinářských komoditách je uvedena v tabulce 1. V ČR byla v roce 2011
průměrná spotřeba u chleba 42,4 kg a 57,2 kg pšeničného pečiva. Mírně narostla spotřeba žitné a pšeničné
mouky stejně jako rýže. Průměrná spotřeba masa klesla
na 78,6 kg na osobu a rok. Zatím co spotřeba drůbežího
a vepřového mírně rostla u všech ostatních druhů se
snižovala. Mléka lidé vypili meziročně stejně, zhruba 58
litrů na hlavu, spotřeba sýrů byla 13 kg. Spotřeba ovoce
klesla na 79,4 kg, lidé méně kupovali jižní ovoce. Naopak narostla spotřeba zeleniny na 85,4 kg, nejvíce u zelí
(o 25%). Průměrná spotřeba lihu stagnovala kolem 9,8 l.
Klesá spotřeba piva i cigaret. Průměrný Čech utratil za
potraviny 22 500 Kč, což představuje 22 % spotřebních
výdajů.
 Zamezit znečištění povrchové a podzemní vody.
Udržet vodu v krajině.
Tabulka 1. Soběstačnost ČR ve výrobě hlavních zemědělských komodit za rok 2011 (%)
Komodita
Pšenice
Řepka
Cukrovka
Brambory
Ovoce mírného pásma
Zelenina
-2-
Procento soběstačnosti
produkce
161,5
118,9
124,2
85,5
77,9
36,9
Komodita
Vepřové maso
Drůbeží maso
Hovězí maso
Skopové a kozí maso
Mléko
Vejce
Procento soběstačnosti
produkce
60,8
77,8
121,7
90,2
124,3
87,6
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Se vstupem ČR do EU se zemědělství výrazně
změnilo a řada změn se ještě postupně realizuje. Toto
odvětví se podílelo v roce 2010 na celkové tvorbě
hrubého domácího produktu 1,76 %. V případě potravinářského průmyslu to představuje podíl 2,65 %. Podíl
zemědělství na výdajích státního rozpočtu se postupně
snižuje, v roce 2010 byl 4,1 %.
Některé dopady společné zemědělské politiky lze
souhrnně hodnotit následovně:
 Podpory se významně podílejí na podnikatelském
důchodu sektoru zemědělství. V přepočtu na jeden ha
zemědělské půdy (podle evidence LPIS) dosahovaly
podpory zemědělským podnikům v ČR v roce 2010
zhruba 9 600 Kč a v přepočtu na jednoho přepočteného pracovníka téměř 260 tis. Kč. Je zřejmé, že
prakticky žádná kategorie zemědělských podniků by
nebyla bez podpor dlouhodoběji životaschopná.
 Distribuce podpor přispívá k vyrovnávání regionálních rozdílů v podmínkách hospodaření zemědělských podniků.
 Distribuce podpor na druhou stranu přispívá k zachování duální struktury zemědělských podniků s převahou velkých podniků.
 Zaměření a podmínky poskytování podpor vedou k
zachovávání dosavadního stavu ve vztazích zemědělství k životnímu prostředí, kde z mnoha aspektů nedochází k potřebným změnám. Proti tomu působí pozitivně na zachovávání či vytváření pracovních příležitosti na venkově a na rostoucí diverzifikaci činností
v zemědělských podnicích.
Tabulka 2. Některé charakteristické údaje zemědělství vybraných států Evropské unie
Země
Litva
Slovinsko
Bulharsko
Slovensko
Maďarsko
Rumunsko
Česká republika
Irsko
Portugalsko
Řecko
Dánsko
Rakousko
Belgie
Polsko
Nizozemsko
Španělsko
Itálie
Francie
Německo
EU - 27
Podíl zemědělství na hrubém
domácím produktu (%) 2010
1,5
0,9
1,9
0,4
1,4
2,7
0,5
1,1
1,0
2,3
1,4
1,1
0,9
1,3
1,7
1,9
1,5
1,6
0,6
1,2
Bilance agrárního a zahraničního obchodu (mil.EUR) 2010
457
-771
734
-1058
2060
-765
-1508
7080
-3075
-1862
5386
-724
3472
2313
26025
5781
-5241
11399
-10181
-
Výměra zemědělské půdy
na farmu (ha) 2007
11,5
6,5
6,2
28,1
6,8
3,5
89,3
32,6
12,6
4,7
59,7
19,3
28,6
6,5
24,9
23,8
7,6
52,1
45,7
12,6
Podpora zemědělství a rozvoje venkova - dotace - dodržováním podmínek dobrého
zemědělského a environmentálního stavu (GAEC) a zákonných požadavků na hospodaření (SMR)
Celkové transfery veřejných zdrojů do zemědělství (včetně rybářství) zaujímají významnou roli v ekonomice sektoru. Zemědělská politika ČR po vstupu do
EU je prostřednictvím prvního pilíře (přímé platby)
nadále orientovaná více na podporu příjmů zemědělských podniků, než na podpory směřující k potřebné
restrukturalizaci zemědělství. Na druhou stranu tato
podpora pomáhá zmírňovat negativní dopady podmínek
na agrárním trhu a do ekonomiky sektoru zemědělství.
Přímé platby patří k nejvýznamnější kategorii
podpor, které jsou poskytovány českému zemědělství po
vstupu ČR do EU. Přímé platby jsou poskytovány na
hektar obhospodařované zemědělské půdy evidované v
rámci LPIS (evidence půdy dle uživatelů) a jsou vypláceny ze zdrojů EU v systému SAPS (zjednodušený systém plateb plně oddělených od produkce). Přiznání a
vyplacení přímých plateb, některých podpor z Programu
rozvoje venkova je podmíněno dodržováním podmínek
Dobrého zemědělského a environmentálního stavu
(GAEC) a zákonných požadavků na hospodaření (SMR).
Největší podíl podpor připadá dlouhodoběji na přímé
platby: 49 % v roce 2009 a zhruba 46 % v roce 2010.
Podíl zdrojů EU na celkových podporách do českého
agrárního sektoru byl 66 % (v roce 2010).
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
-3-
Postupně roste míra žádoucího oddělení podpor
od produkce (decouplingu), tj. podíl decouplovaných a
ostatních nekomoditních podpor na celkových podporách. Dlouhodobě největší podíl podpor připadá na podpory příjmů podniků (52-56 %). Druhý největší objem
podpor se týká zlepšování vztahu zemědělství k životnímu prostředí a venkovu. Jejich podíl na celkovém objemu podpor se v posledních letech stabilizoval na úrovni
20 %. Značná část podpor se však týká plateb LFA, které
vedle svých environmentálních účinků přímo napomáhají ke zvyšování příjmů zemědělských podniků v těchto
oblastech.
je zavedeni standardů Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC – Geod Agricultural and
Environmental Conditions) a zákonných požadavků na
hospodaření (SMR – Statutory Management Requirements), které přispívají k řešení negativních dopadů
zemědělství na krajinu a životní prostředí. O roku 2014
bude dále nezbytné uplatňovat i principy integrované
ochrany rostlin.
V 10 členských státech EU je využíván systém
jednotné platby na plochu (SAPS). Od roku 2014 má být
využíván systém založený na platebních nárocích, který
je využíván v členských státech EU 15. Jak dlouho bude
systém SAPS využíván, zda s počátkem nového období
dojde ke změně na platební nárok záleží na tempu přípravy nové SZP na léta 2014-2020.
Podmínky jsou zaměřeny na omezení eroze půdy
(GAEC 1, GAEC 2), na udržování organické složky
půdy (GAEC 3, GAEC 4), její strukturu (GAEC 5) na
minimální úroveň péče o porosty (GAEC 6, GAEC 7,
GAEC 8 a GAEC 9) a ochranu vody a hospodaření s ní
(GAEC 10, GAEC 11).
Dalším diskutovaným bodem SZP je „Greening“,
zaměření na šetrnější přístup k životnímu prostředí. Zaměření na zdůraznění environmentálního veřejného
přínosu, který zemědělci zajišťují. Snahou je omezit
pěstování monokultur, podpořit udržování a využívání
trvalých travních porostů, napomáhat biologické rozmanitosti, jež nejsou na trhu hodnoceny. Je třeba si uvědomit, že společná zemědělská politika není jen pro zemědělce, ale pro všechny občany Evropské unie.
Významným nástrojem SZP je podpora znevýhodněných oblastí (LFA). Na základě kritérií daných
nařízením Rady (ES) č. 1698/2005 a jejich následných
úprav a doplnění a s přihlédnutím k přírodním, ekonomickým a demografickým podmínkám u nás byly stanoveny a následně vymezeny méně příznivé oblastí ČR
(LFA, Less-favoured areas). LFA oblasti jsou vymezeny
za účelem podpory extenzivního hospodaření v přírodně
znevýhodněných oblastech. Jako LFA oblasti (méně
příznivé oblasti pro hospodaření v ČR) jsou vymezeny
horské oblasti, méně příznivé oblasti a oblasti se specifickými omezeními. Celková výměra zemědělské půdy v
LFA evidované v LPIS k 31. 12. 2010 je 1 782 tis. ha,
(50,4 % zemědělské půdy), v tom orná půda zaujímá 945
tis. ha (53 % ze zemědělské půdy v LFA) a porosty travin 830 tis. ha (46,5 %).
Stanovení oprávněné plochy pro platby LFA je
v jednotlivých členských zemích EU rozdílné. U nás se
podpora vyplácí na plochu trvalých travních porostů (s
nízkým zastoupením VDJ). V řadě zemí jsou dotace
vypláceny na plochy pěstovaných krmiv (Lotyšsko,
Skotsko, Francie, Irsko, Anglie aj.). U dalších států je
podpora vyplácena na hektary obhospodařované zemědělské půdy (Slovensko, Malta, Estonsko, Dánsko, Rakousko, Řecko, Polsko, Maďarsko, Litva, Slovinsko,
Rumunsko, Bulharsko). V Německu, Španělsku atd. jsou
pravidla rozmanitější, liší se podle zemí, v některých
jsou např. některé vybrané plodiny z podpory vyloučeny.
Se systémem většiny podpor (dotací) je těsně spojen systém kontrol podmíněnosti, který byl v České
republice zaveden v roce 2009. Hlavním cílem systému
-4-
Podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu (platné od 1.1.2010 poslední od 1.1.2012)
1. Žadatel na půdním bloku, popřípadě jeho dílu s druhem zemědělské kultury orná půda, jehož průměrná
sklonitost přesahuje 7o, zajistí po sklizni plodiny založení porostu následné plodiny, nebo uplatní alespoň jedno z níže uvedených opatření: a) strniště
sklizené plodiny je ponecháno na půdním bloku, popřípadě jeho dílu minimálně do 30. listopadu, jestliže
to není v rozporu s bodem 2, nebo b) půda zůstane
zorána, popřípadě podmítnuta za účelem zasakování
vody minimálně do 30. listopadu, jestliže operace
není v rozporu s bodem 2.
2. Žadatel na ploše půdního bloku, popřípadě jeho
dílu, označené v evidenci půdy: a) jako silně erozně ohrožená, zajistí, že se nebudou pěstovat širokořádkové plodiny kukuřice, brambory, řepa, bob setý,
sója a slunečnice. Porosty obilnin a řepky olejné na
takto označené ploše budou zakládány s využitím
půdoochranných technologií, zejména setí do mulče
nebo bezorebné setí. V případě obilnin nemusí být
dodržena podmínka půdoochranných technologií při
zakládání porostů pouze v případě, že budou pěstovány s podsevem jetelovin. b) mírně erozně ohrožena, zajistí, že širokořádkové plodiny kukuřice,
brambory, řepa, bob, soja a slunečnice budou zakládány pouze s využitím půdoochranných technologii.
3. Žadatel na minimálně 20 % jím užívané výměry
půdních bloků, popřípadě jejich dílů s druhem zemědělské kultury orná půda, vztažené k celkové výměře
tohoto druhu kultury užívané žadatelem k 31. květnu
příslušného kalendářního roku v evidenci půdy, zajistí každoročně: a) aplikování tuhých statkových
hnojiv nebo tuhých organických hnojiv v minimální
dávce 25 tun na hektar, s výjimkou tuhých statkových hnojiv z chovu drůbeže, kde je minimální dávka
stanovena na 4 tuny na hektar; při plnění podmínky
zapravením ponechaných produktů při pěstování
rostlin (například slámy) podle jiného právního předpisu není stanovena minimální dávka, nebo b) pokrytí tohoto procenta výměry, popřípadě jeho odpovídající části v termínu minimálně od 31. května do 31.
července příslušného kalendářního roku porostem
jedné z následujících plodin, popřípadě jejich směsí:
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
jeteloviny, vikev huňatá, vikev panonská, vikev setá,
bob, lupina modrá, hrách. Porosty výše uvedených
plodin lze zakládat i jako podsev do krycí plodiny,
popřípadě jako směsi s travami v případě, že zastoupení trav v porostu nepřesáhne 50 %.
4. Žadatel nebude na jím užívaném půdním bloku,
popřípadě jeho dílu pálit bylinné zbytky.
5. Žadatel nebude na jím užívaném půdním bloku,
popřípadě jeho dílu provádět agrotechnické zásahy,
pokud je půda zaplavená nebo přesycená vodou, s
výjimkou vlastní sklizně plodiny a plnění podmínky
bodu 7.
6. Žadatel nezruší, popřípadě nepoškodí krajinné
prvky a druh zemědělské kultury rybník. Za rušení,
popřípadě poškození krajinného prvku se nepovažuje, dojde-li k zásahu vůči němu se souhlasem příslušného orgánu.
7. Žadatel zajistí na jím užívaném půdním bloku,
popřípadě jeho dílu regulaci rostlin netýkavky
žláznaté tak, aby se na něm v průběhu příslušného
kalendářního roku nevyskytovaly kvetoucí nebo odkvetlé rostliny tohoto druhu. Zároveň zajistí regulaci
rostlin bolševníku velkolepého tak, aby výška těchto rostlin nepřesáhla 70 cm v průběhu příslušného kalendářního roku.
8. Žadatel nezmění na jím užívaném půdním bloku,
popřípadě jeho dílu druh zemědělské kultury travní
porost na druh zemědělské kultury orná půda.
9. Žadatel zajistí, aby se po 31. říjnu kalendářního roku
na půdním bloku, popřípadě jeho dílu s kulturou
travní porost nenacházel porost vyšší než 30 cm, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak.
10. Žadatel, který využívá zavlažování a je zároveň
vlastníkem nebo provozovatelem zavlažovací soustavy, předloží pro tento účel platné povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami v
souladu s jiným právním předpisem.
11. Žadatel na jím užívaném půdním bloku, popřípadě
jeho dílu sousedícím s útvarem povrchových vod zachová ochranný pás nehnojené půdy o šířce
nejméně 3 m od břehové čáry, pokud jiný právní
předpis nestanoví jinak (platí od roku 2012.)
Zásady integrované ochrany rostlin, obecné zásady
Integrovaná ochrana rostlin (IOR) je systém hospodaření, který upřednostňuje přirozenější alternativy
ochrany rostlin a zároveň snižuje závislost na pesticidech. Jde o jakýsi přechod mezi konvenčním a ekologickým systémem hospodaření. V souvislosti s tímto přístupem byla v roce 2009 přijata členskými státy Evropské
unie Směrnice 2009/128/ES stanovující rámec pro činnost Společenství za účelem dosažení udržitelného používání pesticidů (dále jen Směrnice), která je v současné
době implementována do národní legislativy – včetně
novelizace rostlinolékařského zákona č. 326/2004 Sb.
Uvedená směrnice definuje „Integrovanou ochranu rostlin” (IOR) jako: „Pečlivé zvažování veškerých
dostupných metod ochrany rostlin a následná integrace
vhodných opatření, která potlačují rozvoj populací škodlivých organismů a udržují používání přípravků na
ochranu rostlin a jiných forem zásahu na úrovních, které
lze z hospodářského a ekologického hlediska odůvodnit a
které snižují či minimalizují ohrožení lidského zdraví
nebo životního prostředí. IOR klade důraz na růst zdravých plodin při co nejmenším narušení zemědělských
ekosystémů a podporuje přirozené mechanismy ochrany
před škodlivými organismy“.
Ze směrnice rovněž vyplývá 8 obecných zásad
IOR, jejichž dodržování bude od 1.1.2014 pro všechny
profesionální uživatele povinné. Jde v podstatě o postupy
správné zemědělské praxe, které by měly přispívat k
zamezení výskytu škodlivých organismů. Jsou definovány následující obecné Zásady integrované ochrany rostlin.
1. Opatření pro prevenci a nebo potlačení škodlivých organismů
K zamezení výskytu škodlivých organismů nebo
jejich potlačení by měla napomáhat nebo přispívat
zejména tato opatření: střídání plodin, používání vhodných pěstitelských postupů (například postup využívající
úhorované půdy připravené k setí, doba a hustota výsevu, podsev, šetrné postupy obdělávání půdy, jednocení a
přímý výsev), případné používání odolných/tolerantních
kultivarů a standardního/certifikovaného osiva a sadby,
vyvážené hnojení, vápnění, zavlažování a odvodňování,
zamezení šíření škodlivých organismů pomocí hygienických opatření (například pravidelným čištěním strojů a
zařízení), ochrana a podpora důležitých užitečných organismů, například prostřednictvím vhodných opatření na
ochranu rostlin nebo využívání ekologických infrastruktur na produkčních plochách i mimo ně.
2. Monitorování výskytu škodlivých organismů,
včetně využívání systémů předpovědi (prognóz) a
systémů varování a včasné diagnostiky.
Škodlivé organismy je třeba sledovat pomocí
vhodných postupů a nástrojů, pokud jsou dostupné. Tyto
vhodné nástroje by měly pokud možno zahrnovat pozorování na místě a vědecky podložené systémy varování,
předpovědi a včasné diagnózy, pokud je to možné, jakož
i využívání poradenství odborně kvalifikovaných poradců.
3. Rozhodování o provedení ošetření podle objektivizace rizik výskytu a prahů škodlivosti (kritického počtu) ve srovnání s výskytem škodlivého organismu na poli.
Na základě výsledků sledování se musí profesionální uživatel rozhodnout, zda a kdy použije opatření na
ochranu rostlin. Základním předpokladem rozhodování
jsou pevně stanovené a vědecky podložené prahové
hodnoty. Pokud jde o škodlivé organismy, je třeba před
ošetřením vzít pokud možno v úvahu prahové hodnoty
stanovené pro danou oblast, konkrétní území, plodiny a
zvláštní klimatické podmínky.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
-5-
4. Preference všech nechemických prostředků a
metod před chemickými přípravky, pokud uspokojivě zajistí ochranu před škodlivými organismy.
Před chemickými metodami je nutné dát přednost
udržitelným biologickým, fyzikálním a jiným nechemickým metodám, pokud uspokojivě zajistí ochranu před
škodlivými organismy.
5. Výběr přípravků selektivních k přirozeným nepřátelům, s co nejmenšími škodlivými účinky na
lidské zdraví, necílové organismy a životní prostředí.
Používané pesticidy musí být co nejvíce specifické k danému škodlivému organismu a musí mít co nejmenší vedlejší účinky na lidské zdraví, necílové organismy a životní prostředí.
6. Používání pesticidů a dalších způsobů ochrany
pouze v nezbytně nutném rozsahu.
Profesionální uživatel by měl používat pesticidy a
další způsoby ošetření pouze v nezbytném rozsahu, na-
příklad by měl snižovat dávky, omezovat četnost ošetření nebo provádět částečné ošetření, a současně brát ohled
na to, aby míra rizika pro vegetaci byla přijatelná a aby
pesticidy nezvyšovaly riziko, že se populace škodlivých
organismů stanou rezistentními.
7. Uplatňování antirezistentní strategie
Pokud je riziko rezistence vůči určitému opatření
na ochranu rostlin známo a pokud množství škodlivých
organismů vyžaduje opakované ošetření plodin pesticidy, měly by být použity dostupné antirezistentní strategie, aby byla zachována účinnost přípravků. To se může
týkat i současného použití několika druhů pesticidů s
odlišným způsobem účinku.
8. Ověřování úspěšnosti provedených ochranných
opatření.
Profesionální uživatel by měl na základě záznamů
o používání pesticidů a sledování škodlivých organismů
ověřovat úspěšnost používaných opatření na ochranu
rostlin.
Rostlinná produkce, zemědělský půdní fond a jeho obhospodařování
Zastoupení a rozsah pěstování jednotlivých plodin se postupně mění tak jak, jsou člověkem využívány,
a jak se mění jejich produkční potenciál. Dříve nejpěstovanější pšenice je nahrazována dnes jednou
z nejintenzivnějších plodin a mnohostranně využitelnou
kukuřicí.
Světová produkce obilí v sezoně 2012 – 2013
klesne o 2,7 % na 2,284 miliardy tun (dle FAO). Pokles
produkce pšenice vlivem sucha ve východní Evropě a
Střední Asii bude asi 5,5 % na úroveň 661 tis. tun.
Z uvedeného je patrné, že relace mezi nabídkou a poptávkou bude napjatější, než byla v předcházejícím roce
2011/2012. Potvrzuje se trend klesajících zásob obilí.
Dříve bylo ve světě na zásobách před sklizní obilí cca na
110 dnů a dnes se zásoby odhadují na 74 dnů. Globální
spotřeba obilí zůstane i nadále nad objemem produkce.
Rozsah produkce jednotlivých rostlinných komodit je v ČR jednoznačně dán rozsahem a strukturou půdního fondu, který trvale intenzivně klesá. Zemědělský
půdní fond představoval k 31. 12. 2010 podle evidence
katastru nemovitosti celkem 4 234 tis. ha, tj. 53,7 % z
rozlohy státu. Na jednoho obyvatele připadá 0,40 ha
zemědělské půdy a 0,29 ha orné půdy.
Tabulka 3. Zemědělský půdní fond ČR
Druh pozemku
Orná půda
Chmelnice
Vinice
Trvalé travní porosty
Zemědělská půda
(zemědělsky obhospodařovaná půda)
Výměra v hektarech
dle ČÚZK
k 31. 12. 2010
3 008 090
10 552
19434
985 859
Výměra dle evidence
LPIS
v roce 2010
2 530 412
5 763
13 757
957 954
Podíl výměry dle evidence v LPIS
v%
71,53
0,16
0,39
27,08
4 233 501
3 532 219
99,85
Pro území České republiky je charakteristická
značná rozmanitost terénních podmínek, ale také půdních a klimatických a následně i ekonomických.
Z hlediska hospodaření na půdě a požadavků pěstování
polních plodin je zpracována rajonizace zemědělské
výroby. Dále jsou především na základě ekonomické
náročnosti výroby vyčleněny LFA oblasti. Jsou vyčleněna specifická území z hlediska náročnosti na obdělávání
půdy a péče o krajinu a vodu v ní tzv. Zranitelné vlasti.
Postupně se také snižuje zornění zemědělské půdy, přičemž výměra orné půdy klesá hlavně v LFA.
-6-
Zatímco v okresech mimo LFA se výměra orné půdy za
10 let snížila jen o necelá 4 %, v okresech s převahou
horských LFA poklesla o 30 %, v okresech reprezentujících specifická omezení o 25 %, v „Ostatních“ LFA o 13
%.
Pokud jde o strukturu pěstovaných obilovin, pak
v okresech reprezentujících LFA se po vstupu ČR do EU
postupně zvyšoval podíl ovsa na výměře obilovin celkem. V ostatních regionech je v rámci obilnin nárůst
podílu ozimé pšenice. V rámci celé ČR významně narůstaly plochy pěstování ozimé řepky. Osevní plochy řepky
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
se v ČR za dekádu 1990-2000 ztrojnásobily. Během
dalšího desetiletí růst pokračoval již pomaleji (+23 %).
Podíl řepky na orné půdě v roce 2010 již dosáhl v průměru ČR téměř 15 %. Nejvyšší byl v okresech reprezentujících „Ostatní“ LFA (16,1 %), následovali reprezentanti horských LFA (14,2 %), oblastí mimo LFA (13,8
%) a oblastí se specifickými omezeními (13 %).
Pokud jde o brambory, od roku 2000 do roku
2010 jejich plochy v ČR poklesly o 30 %. Z toho nejvíce
poklesly plochy brambor v okresech, reprezentujících
horské LFA a v oblastech se specifickými omezeními
(pokles o 60 %). Podíl brambor na orné půdě pokles k
roku 2010 na 1 %.
kvalitu zemědělské půdy v ČR. Ve všech oblastech se
výrazně snížila výměra víceletých pícnin na orné půdě, v
horské oblasti o více než 70 %. Naopak stoupaly plochy
kukuřice, nejvíce v horské oblasti (do roku 2010 na více
než 150 % stavu z roku 2000). V rámci celé ČR plochy
kukuřice v poslední době narůstají. Daný vývoj je velice
nepříznivý z hlediska péče o půdu a její ochrany proti
erozi. Pokud by se měla v budoucnu rozšířit oprávněná
plocha pro platby na veškerou zemědělskou půdu, měla
by se zároveň přijmout taková opatření, aby se širokořádkové kultury nerozšiřovaly na erozí ohrožené svahy.
Což vyvolává snahy o zpřísnění standardů „Dobrého
zemědělského a environmentálního stavu“ především
standardu GAEC 2.
Ve využití orné půdy v oblastech LFA byly zjištěny skutečnosti, které mohou mít negativní dopad na
Tabulka 4. Sklizeň zemědělských plodin v ČR v letech 2010 a 2011
Plodina
Roky
Pšenice ozimá
Pšenice jarní
Žito
Ječmen ozimý
Ječmen jarní
Oves
Kukuřice na zrno
Ostatní obiloviny
Obiloviny celkem
Hrách setý
Brambory rané
Brambory ostatní (bez sadbových)
Cukrovka technická
Řepka na semeno
Mák
Ostatní olejniny
Len - stonky
Kukuřice na zeleno a siláž
Víceleté pícniny na o.p. celkem
Trvalé travní porosty (pastviny)
Chmel (chmelnice plodící)
Vinné hrozny (vinice plodné)
Sklizňová plocha ha
2010
2011
785 491
805 779
48 086
57 353
30 249
24 985
110 207
100 809
278 718
271 972
52 278
45 236
103 276
121 006
54 531
52 345
1 462 836
1 479 484
24 391
17 189
1 341
1 575
22 124
21 332
56 388
58 328
368 824
373 386
51 103
31 495
70 493
59 524
13
178 608
186 224
181 299
179 849
919 120
979 874
5 210
4 632
15 991
16 006
Růst rostlinné produkce je dán růstem výnosů, tedy uplatňováním nových genotypů a technologií. Struktura pěstovaných plodin se plně odvine od tržních podmínek. Zemědělci budou pěstovat to, o co bude zájem.
V současné době lze předpokládat, že to bude nadále
ozimá řepka, jarní sladovnický ječmen a pokud budeme
schopni exportovat, tak to bude i krmné obilí. Svůj roz-
Výnos t/ha
2010
5,08
3,51
3,91
4,50
3,91
2,64
6,71
3,35
4,70
1,98
19,01
25,19
54,36
2,83
0,46
1,33
2,50
33,04
6,42
3,45
1,49
2,87
2011
5,78
4,41
4,74
4,64
4,95
3,63
8,79
4,04
5,60
3,05
17,26
32,52
66,84
2,80
0,85
1,86
41,79
6,88
3,48
1,31
5,70
sah produkce si zachovají i komodity zajištěné dlouhodobými smlouvami (suroviny na produkci bioplynu,
cukrovka, chmel atd.). Své uplatnění si najdou i národní
specifika jako je mák, kmín aj. Rozhodující pro odbyt
budou ale cenové nástroje, tedy rozsah dotací mající
příznivý dopad do ceny těchto komodit (v minulosti
jednotná platba na plochu – SAPS).
Závěr
Cílem SZP je udržet nebo zvýšit zemědělskou
produkci v rámci EU a přitom využívat principy udržitelného rozvoje. Musíme umět vyrábět potraviny a při
tom stále více zohledňovat přírodní zdroje, vodu a půdu.
Do rozvoje odvětví více zapojit a využívat uplatnitelný
výzkum. Podporovat a rozvíjet farmářské organizace,
které budou mít silnější pozici na trhu a farmářům zůsta-
ne z konečné prodejní ceny potravin větší podíl. Mít více
místních a regionálních potravin a produktů a mít větší
podíl uplatnitelných kvalitních potravin mimo EU. Musíme nalézt pro dražšší, ale kvalitnější evropské potraviny zahraniční trhy a na nich je uplatnit. Bude třeba kombinovat produkci potravin s produkcí veřejných statků,
tedy přírody kolem nás.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
-7-
V rámci rostlinné produkce musíme více využívat
principů integrované produkce. Dbát na strukturu plodin
v osevních sledech, věnovat péči trvalé půdní úrodnosti a
najít cesty k omezování nepříznivých dopadů počasí na
tvorbu výnosu pěstovaných plodin.
Použitá literatura
Kolektiv. 2011. Zpráva o stavu zemědělství ČR v roce 2010, Mze ČR, p. 210.
Kolektiv. 2012. Zemědělství 2011, Lze ČR, p. 125.
Nátr, L. 2002. Fotosyntetická produkce a výživa lidstva. ISV nakladatelství Praha, p. 423
Prugar, J. a kol. 2008. Kvalita rostlinných produktů na prahu 3. tisíciletí. Výzkumný ústav pivovarský a sladařský. ISBN 978-8086576-28-2, Praha, p. 327.
Šnobl. J., Pulkrábek, J. a kol. 2005. Základy rostlinné produkce. ČZU v Praze, p. 172.
Kontaktní adresa
Prof. Ing. Josef Pulkrábek, CSc.
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
-8-
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
SVĚTOVÉ ZEMĚDĚLSTVÍ A ČESKÝ POHLED
JAN VAŠÁK
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: Svět bohatne hlavně zásluhou řady zemí Asie a jižní Ameriky a výrazně se zvyšuje konzumace potravin. Roste
výměra orné půdy, ale pomaleji než počet obyvatel, tj. výměra půdy na jednoho obyvatele soustavně klesá. Chybí velké
objevy srovnatelné s dřívějším pokrokem v zemědělství (hnojení, ochrana, šlechtění apod.). Současně rostou ceny a
dochází k velkému poklesu světových zásob obilí a olejnin. To vše jsou argumenty, proč by zemědělství mělo
v nadcházejících letech prosperovat.
Klíčová slova: světové zemědělství, produkce, ceny, zásoby, potraviny
Úvod
Svět je velký, různorodý a neodpovídá pojmu
„globální vesnice“. Zemědělství je závislé na přírodních
a sociálních podmínkách. Proto bude v každém regionu
různé a neplatí pro něj jednotná statistika, politika, měřítko. V tropickém pásmu, pokud je dostatek vody, jsou
běžné tři sklizně např. rýže za rok. V mírném pásu to ale
bude jen jedna sklizeň ať pšenice, či rýže. Zásadní změny do tvářnosti zemědělství ale přináší nové objevy (viz
dále).
Co se ale nemění, je biologická podstata člověka.
Velmi konzervativní jsou i jeho vlastnosti, schopnosti,
emoce. Nemění se ani podstata lidské stravy, která po
tisíciletí závisí na travách – obilovinách. V tom s „globální vesnicí“ souzníme a v ní i o potraviny soutěžíme.
To proto, že žádný jiný systém dosud nedokázal účelně
nahradit princip získávání energie ze slunce:
6 CO2+6H2O+☼ = C6H12O6 + 6O2 , tedy asimilaci a současně ukládání energeticky bohatých organických látek do těla rostlin.
Vývoj zemědělství
Zemědělství – historicky jen záměrné pěstování
rostlin - se vyvíjelo více než 10 tisíc let v rámci tzv.
„neolitické revoluce“, která zestonásobila počet lidí na
zemi. Proti tomu prvá průmyslová revoluce (následovala
druhá s pásovou výrobou a dnes se již hovoří o třetí
průmyslové – digitalizační – revoluci) v 19. století tento
počet „jen“ zdesateronásobila. Vyjímaje domestikace
zvířat a posléze i získání tažné síly před asi 5 tisíci lety,
nemělo zemědělství žádný zásadní objev a bylo vázáno
na přirozenou obnovu půdní úrodnosti. Výnosy obilovin
činily cca 4-5 q/ha (tab.1). Vývoj nastartoval až začínající novověk zhruba od XVII. století: ustájení skotu a
vznik hnoje, objev jetelovin, brambor, cukrovky, osevního postupu. Toto období biologizace (tab.2) se vyznačovalo výnosy obilovin kolem 20 q/ha a bylo spojeno
s významným vzestupem venkova a rozvojem zpracovatelského průmyslu: cukrovary, lihovary, škrobárny, tírny,
pivovary, řeznictví, mlékárny.......včetně přímé vazby na
prodejní síť. Daný systém se uplatňoval i v počátcích
následujícího období. V další fázi od počátku XX. století
nastoupilo období průmyslové (tab.3): objev průmyslových hnojiv, minerální teorie výživy a Liebigův zákon
minima, objev pesticidů, vítězství mechanizace a zánik
významu tažné síly zvířat.
Z plodin plošně nastoupily kukuřice – nyní hlavní
plodina lidstva, sója – hlavní zdroj bílkovin lidstva,
slunečnice, řepka, cukrová třtina, maniok a hlavní olejnina lidstva palma olejná. Dále se rozšířila rýže, dnes
hlavní potravina světa, někde i fazol. Naopak význam
ztratily málo produktivní luskoviny typu vikev, hrách,
bob, ve střední, severní a východní Evropě i oves, žito,
brambory. Výnosy obilovin vzrostly na 40-80 q/ha,
v případě kukuřice i nad 100 q/ha.
Zpracovatelský průmysl, malo i velkoobchod,
většina služeb, šlechtění apod. se až na výjimky oddělily
od prvovýroby. Vznikla síť potravinářských supermarketů a dodavatelů vstupů – agrochemikálie, stroje, osiva,
technologie – do zemědělské prvovýroby. Zaměstnanost
v zemědělství dramaticky poklesla: V Česku roku 1930 v
zemědělství trvale pracovalo 2316 tis. osob, 1950 pak
1093 tis., 1960 již 848 tis., 1989 více než 500 tis., 2012
odhadem 120 tis. Současně významně klesl rozsah orné
půdy jako odraz poklesu objemu ŽV po roce 1989. Proto
se dramaticky změnila i struktura plodin na orné půdě
(tab.18 – viz dále). Nešlo jen o vazbu plodin na živočišnou výrobu (ŽV), ale i o ztrátu tzv. východních trhů, do
období vstupu do EU. Škody způsobil i omezený a nerovnoprávný přístup na trhy Evropská unie do našeho
vstupu do EU v roce 2004. Po roce 1995-2000 zaniklo
mnoho zpracovatelských a potravinářských podniků a
vznikla supermarketová potravinářská sít. Ta se většinově orientovala na prodej zboží hlavně z NSR, zčásti
z Polska. Proto v současnosti ČR vyváží stále více nezpracovaných produktů RV (rostlinné výroby) a dováží
především masné a mléčné výrobky, které cílí do supermarketové sítě většinou ve vlastnictví německých skupin
(Billa, Penny, Lidl, Kaufland, Albert). Zde se již realizuje většina potravinářského obchodu ČR.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
-9-
Tab. 1: Rozhodující objevy v zemědělství – historie.
* Objev záměrného pěstování rostlin a jejich zkulturnění (neolitická revoluce cca 10 tis. let před Kr. je uváděna jako
objev ženy): tzv. motyková kultura
* Objev tažných a chovných zvířat (cca 5-6 tis. let před Kr.)
* V neolitu využívání přirozených zdrojů půdní úrodnosti včetně žďáření (výnosy obilí až 1,5-2 t/ha)
* Přílohové hospodaření ve středověku (výnosy obilí jen 5-6 q/ha) – bez hnoje, jetelovin, osevních postupů
Tab. 2: Rozhodující objevy v zemědělství – minulost až přítomnost. Fáze biologizace v XVIII. a XIX. století.
* Nástup nových plodin (jeteloviny, brambory, cukrovka, kukuřice, slunečnice, řepka apod.)
* Stájový chov skotu a „vznik“ hnoje, norfolkský osevní postup, humusová a později i minerální teorie výživy rostlin.
* Výnosy obilí cca 2 t/ha
Tab. 3: Rozhodující objevy v zemědělství – minulost až přítomnost.
Fáze industrializace od poloviny XX. století dosud.
* Objev agrochemikálií (v ČSSR průmyslová hnojiva plně po roce 1965, pesticidy naplno po roce 1970)
* Mechanizace (v ČSSR naplno po roce cca 1960)
* Průmyslové skladování zemědělské produkce (v ČSSR naplno po roce cca 1970)
* Výnosy obilovin kolem 5 t/ha, s možnostmi na 8 – 12 t/ha
Tab. 4: Rezervy pro agrární vědu.
* Naplno se využívá jen část biomasy
* Nelze ovlivnit kritická období (počasí)
* Svět obdělává (orná a intenzivní půda typu sadů apod.) jen 10% souše. Cca 50% souše je devastováno hlavně nedostatkem vody
* Z roku se produkčně využije jen asi polovina měsíců (zbytek jsou technologické mezery, zima či kryptovegetace) –
toto je OK v tropickém pásmu
* Výrazně chybí voda (tab.5)
* Je diktát politiky levných potravin (chybí využití zón nejvyšší vhodnosti pro produkci a volného, svobodného trhu)
Tab. 5: Fáze exploatace – voda a fakta pro ČR. Využití fyziologie rostlin a šlechtění.
* Za rok naprší cca 600 mm vody (6000 t/ha), za vegetaci cca 400 mm (4000 t/ha)
* Požadujeme cca 15 t/ha vyprodukované sušiny, abychom sklidili cca 9-10 zrna obilovin, 5 t/ha semene řepky, 3,5 t/ha
semene máku či 60-70 t/ha brambor.
* Podle transpiračního koeficientu ale pšenice ozimá pro tyto výnosy potřebuje 7500 t/ha vody, totéž řepka ozimá,
brambory potřebují 9000 t/ha a mák jarní dokonce 12000 t/ha vody.
* Podle transpiračního koeficientu vychází jen kukuřice (požaduje cca 4500 t/ha vody) jako plodina vhodná v ČR a SR
pro výnosy zrna 10 t/ha. Ostatní plodiny požadavek vysokých výnosů nemohou bez závlah splnit.
* Z pohledu optimálního průběhu asimilace (škodí tropické dny s teplotami nad 30°C a zvláště noci s teplotami nad
20°C) by bylo potřebné snížit teploty za vegetaci na cca +10°až +25°C
* Je potřebné snížit nežádoucí UV složku světla – tj. zamračené dny
* Naplno využívat biomasu a odpady pro produkci bioenergie a ve spolupráci se samosprávami daleko více využívat
tzv. odpadní teplo.
* Pomocí GMO vyšlechtit rostliny, které budou poutat vzdušný dusík, budou asimilovat obdobně jako např. smrk i při 5°C a budou více využívat sluneční energii. Některé tyto požadavky mohou podpořit i nové regulátory růstu, které budou daleko více zasahovat do fyziologie rostlin.
Následovat může období exploatace. (tab.4, 5).
Jde o to, že ze zemské souše se pro ornou a intenzivní
půdu (sady, vinice, plantáže ap.) využívá jen asi 10%
rozlohy, to je cca 1,45 mld. ha. Ostatní plochu zaujímá
z více než poloviny neplodná půda: pouště, zasolení,
trvalé zamokření či zalednění ap. V tomto období sice
- 10 -
nepřichází nové plodiny, ale objevují se další formy
využití agrárního prostoru a produkce:
 využití celé biomasy, tj. zrna i slámy, v rámci fytoenergetiky
 využití prostoru pro těžbu některých surovin, skládky, parkoviště ap.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
 využití prostoru a vlastní produkce v „průmyslu“
masové zábavy typu agrosafari, gastro a kántryfestů,
super trhů atd.
 využití internetových objednávek od zákazníků a své,
či různě seřetězené regionální kvalitní produkce při
vyloučení supermarketů jako prostředníků – úžerníků
– pro přímé dodávky řady zboží k trvalým zákazníkům. Pro to je potřeba vytvořit distribuční a manipulační síť – úložny, domácí potravinové boxy
s klimatizací na kód, systém trhů atd.
 využití možností, které dává potenciál svobodného
trhu. To znamená pěstování rostlin v zónách, kde dají
největší výkon a kde jsou i náklady na produkci nej-
nižší. Tento systém, by do značné míry podpořil tropické oblasti, zvláště pak Afriku a Jižní Ameriku.
Skutečnou exploataci by ale představily nové
formy hospodaření:

plošné závlahy systémem otočení toků řek, kanálů a
přehrad pro využití plochy pouští a polopouští
 možností řízení – alespoň částečného – počasí, respektive odstranění či zmírnění extrémů
 zvládnutí fyziologie rostlin. Ta ze zářivé energie
slunce využívá jen několik procent. Jde i o možnost
využít rostlin, nebo jejich částí, pro rozklad vody na
kyslík a vodík s kladnou energetickou bilancí.
Přítomnost
Donedávna (asi 1920 rozpad britské říše, po r.
1960 rozpad koloniální soustavy, po r. 1990 rozpad evropského socialismu) vládl bipolární, v principu bělošský svět. Téměř jsme nebrali v úvahu tzv. třetí svět.
Přitom ten se někdy kolem roku 1960 dostal
z koloniálního podřízení, aby ještě cca 15 let dodával
stále dominující Euroamerice velmi levné suroviny.
Signálem masivních změn byly energetické krize, ale i
růst produktivity práce a přebytkový trh nejen
s potravinami. To nezvládl evropský socialismus. Naopak se zdálo, že sociálně orientovaný tržní kapitalismus,
závislý na sekundárním (zpracovatelském) a především
terciálním (obchod, banky, služby ap.) sektoru vyřešil
vše. Rozpor mezi společenským charakterem práce a
masivním privátním vlastnictví. Rozpor mezi daňovými
příjmy od všech a rozdělování zakázek do soukromé
sféry. Rozpor mezi parlamentní demokracií a globalizovanými, centralizovaně (nedemokraticky) řízenými společnostmi. Zavedl tzv. sociální stát, který je ale se zdůvodněním řešení dluhové krize rychle demontován.
Současný svět ale přestává být Euroamerikou
ovládán. Ohromující je vzestup Číny, jižní Ameriky
v čele s Brazilií. Ta má dnes na světě největší kladné
saldo z agrárního obchodu. USA, kdysi agrárně dominující stát, je již dvojkou, v r. 2012 možná už trojkou), dost
těsně před Argentinou, případně Holandskem. Např.
v roce 2012 Brazilie poprvé v historii překonala
v produkci sóje USA, dosud nejvýznamnějšího producenta nejdůležitějšího zdroje bílkovin ve světě. Na vzestupu (státy BRICS) je Rusko, s otazníky Indie a některé
země Afriky. Euroamerika téměř zcela odevzdala do
Asie produkci textilu, elektroniky, hraček, zčásti bot,
řady služeb, brzy i segmentů strojírenství, automobilního
průmyslu, možná i chemického a farmaceutického průmyslu. Euroamerika vojensky neuspěla v Iráku, Afgánistánu, nezvládá severní Koreu a Írán, v jižní Americe i
v Africe má mnoho kritiků. Vytváří stále více zákonů,
předpisů včetně „zelených“, dotačních podmínek, kontrol. Většinou bezcenných, ale obtížných.
Ohrožený je sociální systém i smír – viz Řecko,
Španělsko, brzy Itálie.... Roste zadluženost. Nedaří se
začleňovat do práce nezaměstnané. Tu pak získávají
imigranté. Agrární bilance obchodu je již řadu let záporná: v Británii cca 33 miliardami, v SRN 12 mld., Itálii 8
mld., Švédsku skoro 6 mld., Řecku 4 mld. ČeskoSlovensku skoro 3,3 mld. ročně (údaje 2008). V Euroamerice
došlo k výraznému poklesu porodnosti. Její podíl na
populaci světa se snížil z asi 27% v roce 1960 na 16%
(2004) s výhledem 12% pro rok 2050: viz pokles porodnosti (tab.6). Svět se urbanizuje (tab.7), klesá počet zemědělské populace (tab.8) a současně i výměra orné a
intenzivní půdy na osobu. Absolutně ale na všech kontinentech (mimo Evropy) orná půda přibývá a to zhruba
tempem 2-3 mil ha ročně (orientačně výměra orné půdy
v ČR). Roste spotřeba masa (tab.9) a také příjem kalorií
– svět se lépe nají (tab.10). Klesá podíl lidstva ohroženého hladomory, i když se jeho počet odhaduje na cca 800
milionů. To je ale stejné číslo, jako zhruba před 20 lety,
kdy nás bylo o 1,7 miliardy méně.
Tab.6: Průměrná porodnost ve vybraných oblastech světa: počet dětí na jednu ženu. Podle Eurostat 2010.
Území
Svět
Evropa včetně Ruska a Ukrajiny
Afrika
Asie
Latinská Amerika a Karibik
USA
Čína
Indie
Ruská federace
Období 1960-65
4,9
2,6
6,8
5,6
6,0
3,3
5,6
5,8
2,6
Období 2000-05
2,7
1,4
4,9
2,5
2,5
2,0
1,8
3,1
1,3
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 11 -
Tab. 7: Městské obyvatelstvo ve světě v %. Dle J.R.Short 1992
% městského obyvatelstva
3
30
43
60
Rok
1880
1950
1990
2025
Tab. 8: Trend světové a zemědělské populace. Podle FAO a dalších zdrojů.
Celkem miliard lidí
2,50
5,28
7,00
8,70
9,20
Rok
1950
1990
2010
2030
2050
% zemědělské populace
64
49
38
34
30
Tab. 9: Spotřeba masa na 1 obyvatele světa. Upraveno z PotashCrop Q2 z 27.7.2007, FAO, OilWorld.
Rok
1980
2005
2010
Kg/obyvatele/rok
30
41
44
Tab. 10: Průměrná energetická spotřeba na obyvatele (kcal/osobu a den). Podle FAO.
Území a období
Svět
ČSSR (ČR a SR)
USA (max. na světě)
Eritrea (min. na světě)
1979-81
2550
3360
3180
1860 (část Etiopie)
Vyjímaje Ruska nevládne Euroamerika významnou surovinovou základnou (nově břidlicový plyn
v USA). Také věda, výzkum (kvarterní sektor)
s výjimkou IT technologií – dnes ale již celosvětovými nepřináší ty objevy jako průmyslová revoluce XIX. století, doba vzestupu Euroameriky. Čína v roce 2012 asi o
20% předstihla USA v počtu vynálezů. Pozitivním prvkem je integrace Evropy v rámci EU a její stále těsnější
spolupráce – v budoucnu asi i integrace – s exSSSR. Tím
by se spojily zdroje lidské, surovinové, územní a výrazně
zlepšily ekonomické, motivační i bezpečnostní předpoklady života. Vlastní zemědělství se skoro určitě bude
pozitivně rozvíjet a bohatnout (tab.11), neboť argumentů
2005-07
2778
3317 ČR, 2885 SR
3770
1587
proti jeho rozvoji je méně a jsou méně pravděpodobné
(tab.12).
Výše uvedené názory upozorňují na provázanost
celospolečenského vývoje a ekonomiky, tedy i zemědělství. Je faktem, že vývoj a rozvoj ekonomiky je určující,
ale v praxi ji usměrňuje hospodářská a sociální politika.
Ta má vedle oficiálního parlamentárního směru řadu
modifikací. Ty známe jako dopady Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, EU, Římského klubu,
Bilderbergu, Rockefelerovy nadace atd., včetně (a současně) řady spikleneckých teorií. Ty ale vlivově dopadají
jen na Euroameriku.
Tab. 11: Hlavní argumenty pro rozvoj (proti bohatnutí) zemědělství.
* Ohromující růst HDP a spotřeby v „třetím svět“, včetně obecného růstu populace světa.
* Rozvoj ekobyznysu a prosazení „zelených chyb“ v praktickém životě (úbytek půdy, bioenergie, ekozemědělství, environmentalismus atd.)
* Stagnace poznání – padesát let bez objevů srovnatelných s průmyslovými hnojivy, pesticidy, novými plodinami typu
kukuřice atd.
* Peněžní hazard, nestabilita měn, dluhy Euroameriky (USD za 12,5 i za 39 Kč, podobně i €)
* Ztráta schopnosti vlastní výroby, omezování primárního sektoru (prvovýrobou). Preference služeb a virtuality (terciální sektor) před realitou.
* Vyčerpání potenciálu náhražek (např. živočišných kalorií za rostlinné), ochucovadel a doplňků do potravin
* Boj kultur a systémů včetně využití uzavření trhů, cel, kvót, „udržitelné produkce“ apod.
- 12 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Tab. 12: Hlavní argumenty proti rozvoji (pro chudnutí) zemědělství.
* Síla dezinformací systémem zpráv kde se mnoho urodilo, údaji „není problém vyrobit, ale prodat“ atd. Přitom zemědělství se téměř zcela opírá o vlastní produkci (soběstačnost-autarkii). Např. u obilí se obchoduje jen s 12% produkce.
* Současné zemědělství je kapitálově slabé, početně (voličsky) minoritní, není jednotné a je pomocí dotací (náhrada za
velmi nízké nákupní ceny) velmi silně regulované.
* Mohou plošně nastoupit, respektive se dále rozšířit, velmi výkonné plodiny, především pak v tropické oblasti (kukuřice, rýže, sója, palma olejná, cukrová třtina, maniok atd.).
* Mohou se začít ve velkém (otočení řek) zavlažovat polopouště.
* Uvolní se světový trh s agrárním zbožím: plodiny se budou pěstovat jen v nejpříhodnějších oblastech. Dodávky zboží
budou za stabilní ceny.
Příštích 20 let
K tomu, aby se euroamerická společnost vyvíjela
dosavadním způsobem, musela by k tomu vytvořit i
možnosti rozvoje. Zásadní změny by představily nové
formy hospodaření a svobodný trh. K tomu by ale musela být společnost nějak dotlačena, zřejmě centralizovaně.
To ale pravděpodobně v příštím dvacetiletí nenastane.
Pouze dojde během jednotek let k velmi výraznému –
proti počátku roku 2012 možná dvoj (až trojnásobnému)
- zdražení potravin. Ty budou představovat ve struktuře
výdajů světového i evropského obyvatelstva cca 40 %,
proti současným méně než 20 % v EU. Ve struktuře
výdajů poklesnou náklady spojené s bydlením, možná i
energiemi. Zemědělství – vlastnictví půdy a prostoru –
bude velmi lukrativní.
Naroste význam a agrární bohatství zemí
s velkým půdním fondem – Ruská federace a ex SSSR,
Jižní Amerika, Kanada, Austrálie. Může dojít
k hospodářskému vzniku Euroameriky, která v podstatě
ovládá úrodný půdní fond světa. Tyto oblasti se stanou
dodavateli potravinářského zboží do stále více bohatnoucí Asie. Zvýší se význam Afriky. Ta se stane (asi) pod
asijským vlivem soběstačná, možná i exportní,
s pozitivní agrární bilancí. V tomto směru se bude nadále
rozvíjet jižní Amerika, která je již nyní nejsilnějším
agrárním exportérem světa. V budoucnu svoji pozici
posílí a může se vedle Číny stát druhým nosným ekonomickým a politickým centrem světa. Alternativou – asi
očekávanou - je vznik integrované Euroameriky s
exSSSR.
Je mnoho vlivů, které tyto předpoklady mohou
zvrátit. Například pokud růst cen potravin i jiných nákladů způsobí revoluční změny v EU, případně USA.
Reakcí budou konflikty a centralizovaný fašizující společenský systém. Začátkem mohou být cenové limity na
agrární komodity a potraviny, soustava ochrany vnitřního trhu atd. Velký vliv mohou mít potravinové a cenové
problémy v arabském světě.
Přesto předpokládám, že nic skutečně zásadního
se nestane. Počítám s těmito dopady:
 Zemědělství se bude významně koncentrovat. Farmy
o současné velikosti (v EU kolem 20 ha) budou představovat jen vítaný doplněk k systému velkých hospodářství. Výrazně poklesne (ČR a SR) počet podniků s velikostí cca 1-3 tis. ha.
 Velká hospodářství s rozlohou desítek tisíc hektarů
ovládnou venkovský prostor, včetně samospráv a
velmi pravděpodobně převezmou část zaměstnanosti,
sociálních a společenských (festy a poutě) služeb.
Tyto trendy se nejdříve prosadí v bývalých soc. dem.
zemích.
 Znovu se obnoví systém domácího potravinového
zásobitelství, když ale jeho význam na celkovém
agrárním trhu s komoditami bude malý: ovlivní to ale
potravinářství.
 Pravděpodobně se překoná „kuchyňská krize“ tj.
velký útlum domácího vaření. Dojde zřejmě k rozvoji
nějakých domácích automatů s vlastními proměnlivými algoritmy pro „dobrou kuchyňskou praxi“.
 Dále naroste význam bioplynu, možná i jiného energetického využití prostoru.
 Významně narostou ceny agrárních produktů a kapitálová síla zemědělců.
 Společensky budou dotovaná pracovní místa.
 Dojde zřejmě k vazbě dotací a minimálního objemu
produkce (varianta dodávek).
 Internet a systém doplňkových služeb od agrárních
producentů a zpracovatelů výrazně potlačí rozvoj supermarketů.
 Nadále zůstane zachován systém náhrady živočišných kalorií za rostlinné, uplatňování náhražek a
ochucovadel.
 Výrazně naroste význam agrárních exportů do Asie,
hlavně do Číny, včetně vzniku různých evropských
řetězců a rozvoje exportního potravinářství do Asie.
 Dočasně poklesne rozsah živočišné výroby orientované na maso, opačně u mléka.
 Budou vznikat iniciativy pro integraci EU a exSSSR.
Mimo jiné jako nástupiště a produkční oblast pro
průnik do Asie a arabských zemí.
 Struktura plodin se zásadně nezmění (viz tab. 18)
s tím, že po roce 2020 bude vážně ohrožena produkce
řepky díky „domaštění“ světa. Bude dominovat palmový olej, kterého se získává z hektaru více než 4
tuny, zatímco u řepky jen cca 1,2 tuny. Naroste význam a rozsah kukuřice, nejproduktivnější obiloviny.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 13 -
Doba je příležitostí pro zemědělství
Tvrzení opírám o tyto jistoty:
 Svět hlavně zásluhou řady zemí Asie a jižní Ameriky
bohatne a výrazně zvyšuje konzum potravin. Jíst se
musí.
 Výměra orné a intenzivní půdy (sady, trvalé plantáže
apod.) světa roste (neplatí pro EU – zde pokles):
1995 měl svět 1,526 miliard hektarů, 2011 odhad
1,563 mld.ha, ale růst předhání početnost lidstva
(1950 2,5 mld., 1999 6 mld, říjen 2011 už 7 mld světoobčanů). Proto se výměra vztažená na 1 obyvatele
rozplývá v přírůstku lidstva: v roce 1960 připadlo na
člověka 44 arů, 1980 cca 32 arů, 1995 asi 25 arů,
2011 přibližně 22 arů, odhad pro rok 2025 je 17 arů.
 Plocha orné a intenzivní půdy (nyní cca 10% ze zemské souše) se bude i nadále rozšiřovat jen pomalu,
protože není k dispozici dostatek sladké vody pro závlahu pouští a zasolených půd. Daleko snazší je mýcení Amazonie a jiných ekosystémů tropické oblasti.
Roční přírůstek této intenzivní půdy už nyní činí ko-
lem 2,2 mil. ha ročně Tedy jen o něco méně, než je
výměra orné půdy v ČR.
 Chybí velké objevy srovnatelné s dřívějším pokrokem v nových plodinách.
 Zahraniční obchod – tedy využití zemí s dostatkem
vhodné až nejvhodnější zóny pro produkci dané plodiny – není velký. U všech obilovin světa 2012 (2,24
mld.tun dle USDA) činí jen 12,8%.
Je ještě více menších důvodů, které mluví ve prospěch zemědělství. Tedy i pro růst cen. Například velký
pokles světových zásob obilí a olejnin (tab.13). K tomu
dochází za situace, kdy objem produkce hlavních komodit světa byl v roce 2012 druhý nejvyšší (prvý byl v roce
2011) v historii lidstva (tab.14). Takže zemědělství se
má mít skvěle. To víme, že dlouho nenastalo. Třeba
burzovní cena potravinářské US pšenice se pohybovala
mezi roky 2001-2006 přibližně mezi 110-150 USD/t.
Teprve po roce 2006 atakovala 200 USD/t. V roce 2012
překročila 300 USD/t (13.12.2012 fob Gulf 327 USD).
Tab. 13: Vývoj světových zásob u vybraných komodit rostlinné výroby.
Zaokrouhleno. Dle USDA – údaje za listopad 2012.
Komodita
2009
30%
18%
26%
22%
17%
13%
29%
4%
9%
Pšenice
Kukuřice
Ječmen
Rýže nahá
Olejnatá semena
Řepka
Sója
Slunečnice
Rostlinné tuky
Zásoby proti spotřebě v %
2010
2011
28%
28%
15%
16%
18%
16%
22%
23%
17%
14%
9%
7%
32%
25%
5%
6%
9%
8%
2012
26%
14%
15%
22%
15%
4%
26%
2%
10%
Tab. 14: Produkce obilovin a olejnin ve světě a v EU. Údaje v mil. tun. dle USDA 12.12.2012-zaokrouhleno.
Komodita
Pšenice
Kukuřice ječmen
a jiné
Rýže loupaná
Obilí celkem
Olejnatá semena
Řepka
Slunečnice
- 14 -
Území/rok
2010/11
2011/12
Svět
EU
Svět
EU
Svět
EU
Svět
EU
Svět
EU
Svět
EU
Svět
EU
652
136
1098
141
449
2
2200
279
456
29
61
20,8
33
6,9
696
137
1153
147
465
2
2314
287
443
29
62
19,1
41
8,3
Odhad říjen
2012/13
651
132
1111
140
464
2
2227
274
462
27
59
18,9
35
6,9
Odhad listopad
2012/13
655
132
1120
140
465
2
2239
274
463
27
59
18,8
36
7,0
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Tomuto stavu odpovídaly i téměř stabilní spotřebitelské ceny v celé EU. Náklady na bydlení převýšily
náklady na potraviny a nealkoholické nápoje. To se v ČR
dříve nikdy nestalo (v SR jsou stále potraviny hlavně
zásluhou 19% DPH – v ČR 2013 ale již 15% - největším
výdajem. Také proto jsou proti SR v ČR zahrady bez
užitkových plodin, o hospodářských zvířatech, včetně
slepic, ani nemluvě). Podobné je to v EU. Ve světě ceny
potravin výrazně rostou (tab.15). Proto i EU, která není
potravinově soběstačná, nutně nastoupí – a v roce 2012
již nastoupila – na trajektorii rostoucích cen potravin a
společenské nestability.
Tab. 15: FAO cenový potravinový index pro svět dle AMIS č.4, prosinec 2012 – zaokrouhleno.
Období
Cenový index potravin
Průměr let 2002-2004 = 100
Prosinec 2011
211
Březen 2012
216
Červen 2012
200
Září 2012
216
Listopad 2012
211
Maso
Mléko
Obilí
Oleje a tuky
Cukr
179
178
170
175
175
202
197
173
188
195
218
228
222
263
256
228
245
211
225
200
327
342
290
284
274
Hlavní příčiny toho, že se již dříve zemědělství
nestalo prosperujícím odvětvím, vidím dvě:
 Systém dotací kryje ztrátu z výroby, aby udržel produkci potravin a sociální smír: 96% obyvatelstva jsou
v EU nezemědělci, v původní EU15 97-98%. Nezemědělci chtějí levné potraviny, tedy i nevyceněné
agrární komodity – paradoxně žádají i omezení podpor pro agrární sektor.
 Ještě za významnější považuji systém náhražek. Ty
nahrazují produkci živočišných bílkovin a tuků. Náhražky jsou vesměs rostlinného původu: modifikované škroby, odtučněné rostlinné moučky, rostlinné tuky, izoglukóza ap. Jedna kilokalorie z živočišné výroby je totiž nejméně 4-5x nákladnější, než
z rostlinné produkce. Navíc přimíchané rostlinné
produkty do masných výrobků jsou kaloricky vydatnější: tloustneme. K tomu přispívají různá ochucovadla, barviva, konzervanty a pochopitelně voda, obaly,
systém
lákavého
supermarketového
prodeje
s reklamním ohlupováním.
„velcí ekonomičtí hráči“ orientují na komoditní jistoty
s garancí odbytu. A potravinářské komodity stojí na
startu celé řady spolehlivě rostoucích přidaných hodnot:
nákup a skladování → zpracování → prodej do spotřebitelské sítě → supermarketový prodej. A toto se dá posílit
o povinnou produkci obnovitelné energie v EU. Kromě
logistických center a satelitů zabírají pole fotovoltaika a
větrníky či daleko slušnější produkce energetické řepky
a kukuřice. Logickým výsledkem musí být úspěch supermarketů, energetických podnikatelů. Brzy i zemědělců, hlavně a skoro výlučně opřených o rostlinnou produkci. Nutně to vede k vyšším farmářským i spotřebitelským cenám, dalšímu propadu ekonomiky Euroameriky,
sociálním nepokojům a .....?
Problém Euroameriky je i v tom, že výnosy obilovin (ale i dalších plodin) u něj rostou pomaleji, než
v příkladně rostoucí Číně (tab.16). Bohužel se i
v objemu intenzity a produkce obilovin, kde ještě donedávna dominovala Euroamerika, hlavně USA (nyní je
hlavním producentem potravin ČLR) stále více prosazují
jiné země (tab.17).
Tento systém faktického falšování se ale již naplnil a zdá se, že mu chybí další rozvoj. Navíc nespolehlivost měn, uložených peněz, akcií atd. vede k tomu, že se
Tab. 16: Výnosy obilovin (bez rýže) v regionech světa celkem (t/ha). Podle USDA z 10.8. 2012.
Území a rok
Svět
EU27
USA
exSSSR 12
Čína
*údaj za rok 2008, ** údaj za rok 2002
Obiloviny celkem
1999
2012
2,8
3,3
4,6
5,0
6,6*
5,9
2,0**
2,0
4,3
5,3
z toho pšenice
1999
2012
2,7
3,0
5,0
5,3
2,9*
3,0
2,0**
1,8
3,9
4,9
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 15 -
Tab. 17: Hlavní producenti obilovin v roce 2012. Výpočet z údajů USDA z 10.8.2012.
Plodina
světová produkce (tis.tun) z toho % podíl EU
Kukuřice
849
7,2
Pšenice
663
20,1
Rýže nahá
463
0,4
Ječmen
131
40,4*
Čirok
59*
1,0
Oves
23
34,5
Žito
14
56,7*
* velmi výrazný pokles během dvou let, respektive ** růst
% podíl dalších velkých producentů
USA 33*, Čína 24**, Brazílie 8%
Čína 18, Indie 14, USA 9%
Čína 31, Indie 21, Indonésie 8%
Rusko 11**, Ukrajina 7, Kanada 7, Austrálie 6%
Nigérie 11*, Mexiko 11*,USA 11*, Indie 11%
Rusko 22, Kanada 13, Austrálie 7%
Rusko 20, Bělorusko 11, Ukrajina 5%
Česká a slovenská rostlinná výroba v EU
Zemědělské podniky ČR a SR jsou v celé EU
jednoznačně – proti průměru EU asi desetkrát - největší.
Další zvláštností je, že náš hospodář obvykle není dělníkem, ale je z přímé výroby vyčleněn do řídící a znalostní
sféry. Také další pracovníci mají užší specializaci. Proto
se mohou naše podniky orientovat na více produktů a
nezávisí např. jen na produkci mléka, květin, masa ap.
Jsou z tohoto hlediska odolnější k tržní nestabilitě.
V živočišné výrobě, která vyžaduje individuální a
citlivou péči, bývá ale zaměstnanecký vztah nevýhodou.
Proto má i horší výsledky. To při nestejné výši dotací
vedlo a vede k mimořádnému propadu živočišné výroby
v „kolektizovaných“ zemích. Ještě více na Slovensku
než v Česku. Na uvolněnou půdu, nepotřebnou pro výrobu krmiv – jednoleté a víceleté pícniny (tab.18) – se
zcela zřetelně dostaly olejniny, především řepka (graf).
- 16 -
Od roku 2009 dochází speciálně v ČR k výrazné obnově
růstu ploch kukuřice. Je to odraz – stejně jako u řepky,
kde jde v ČR i SR o produkci bionafty – energetického
uplatnění kukuřice (v SR zatím ne) pro výrobu bioplynu.
Také ale jde o docenění kukuřice jako nejvýkonnější
obiloviny na zrno. Obecně platí, že Intenzita výroby
pšenice a řepky již 20 let stagnuje (tab.19).
Je správné, že alespoň mírně roste význam jarního ječmene – speciálně v ČR. Ten má díky přeměně na
slad charakter tržní plodiny s vysokým stupněm zhodnocení. To jinak běžně zajistí jen živočišná (zpracovatelská
a obchodní) výroba, nyní značně potlačená. U zrnové
kukuřice SR zcela správně stále více využívá své podmínky. Výměry této královny obilovin rychle a výrazně
rostou. Nově se na Slovensku zvyšuje i výměra tvrdé
pšenice.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Tab. 18: Změny v zastoupení hlavních plodin na orné půdě ČR a SR.
Dle FSÚ, ČSÚ, SŠÚ. Vlastní výpočty. Údaje v %.
1930
1990
ČR
SR
ČR
SR
Obiloviny
58,6
64,1
50,5
50,3
pšenice
10,7
20,0
25,2
27,0
žito
21,7
11,5
3,8
3,0
oves
16,0
10,5
2,4
0,9
ječmen jarní
9,8
17,0
10,3
10,8
kukuřice - zrno
0,3
5,1
1,4
6,7
Olejniny
0,2
0,2
4,0
4,6
řepka
0,0
0,0
3,3
2,1
hořčice
0,0
0,0
0,3
0,1
mák
0,2
0,2
0,3
0,3
slunečnice
0,0
0,0
0,2
1,9
Luskoviny
1,9
1,8
1,7
0,8
Brambory
11,5
10,4
3,4
3,6
Cukrovka
4,7
2,5
3,6
3,3
Jednoleté pícniny
1,5
2,1
18,2
18,0
Víceleté pícniny
22,4
10,3
15,4
12,3
Sklizňová plocha v %
100%
100%
85%
88%
(tis. ha)
(3836)
(1757)
(3271)
(1543)
* výrazný růst ploch (o min. 2% od roku 2010), respektive** pokles o min. 1%
Plodina a rok
2012
ČR
58,3
32,9
1,2
2,0
11,5
4,4
19,0
16,2*
0,7
0,7**
1,0
1,3
1,0
2,5
10,6*
7,0
65%
(2480)
SR
59,5
29,0*
1,2
1,2
9,7
15,8*
16,8**
8,1**
0,2
0,1
6,8
0,6
0,7
1,5
7,3
12,6
76%
(1338)
Tab. 19: Výnosy hlavních plodin ČR a SR (pšenice a řepky celkem) v t/ha (%). Dle ČSÚ, FSÚ, SŠÚ.
Pšenice celkem
Řepka celkem
ČR
SR
ČR
SR
1958-60
2,33 (100%)
1,85 (100%)
1,43 (100%)
1,28 (100%)
1988-90
5,20 (223%)
5,45 (295%)
2,98 (208%)
2,52 (197%)
2008-10
5,34 (229%)
4,06 (219%)
2,97 (208%)
2,28 (178%)
2011-12
5,15 (221%)
3,95 (214%)
2,85 (199%)
2,20 (172%)
* rok 2012 odhad autora: pšenice ČR 4,6, SR 3,4 t/ha, řepka ČR 2,90, SR 2,1 t/ha
Plodina a období
Celkově už není možno jako před několika lety
konstatovat, že ČR lépe využívá svá specifika – přírodní,
velkovýrobní, vzdělanostní. Například díky rozvinutému
semenářství, produkci sladovnického ječmene a sladu,
máku, hořčice, kmínu. Agrární předností ČR je nyní jen
výstavba bioplynových stanic spojená se silážní kukuřicí
a kejdou. Naopak SR se skvěle orientuje na nejvýnosnější obilovinu – zrnovou kukuřici (ovšem bez vazby na
ŽV). Rozhodně se kukuřice znovu stala v ČR i SR významnou plodinou. Slovensko zřejmě ještě rozvine produkci bioplynu. K tomu ale bude muset posílit živočišnou výrobu – produkci kejdy.
Může ale dojít k tak razantnímu růstu cen agrárních komodit, že se nevyplatí do bioplynek investovat,
respektive dojde k omezení bioenergie v EU. Každopádně platí, že výhodnost produkce bioenergie záleží jen na
pokřivení cen na EU trhu a vlivu silných kapitálových
skupin. Paradoxem EU jsou velmi nízké ceny agrárních
komodit a nesmyslně vysoké ceny energie, bydlení,
finančního sektoru, telekomunikací ap. Výstupem tohoto
„novodobého inženýrství“ je metylester, bioplyn, solární
a větrné elektrárny, finanční a stavební „bubliny“,
lichvářské úroky, průmysl zábavy a volného času atd.,
stejně jako exekuce, bezdomovci, gigantické dluhy států
i občanů EU atd. A také nutný růst cen agrárních komodit a potravin. Jejich hodnota morální, cenová i specificky vnitřní byla velmi hluboce devastována, stejně jako
význam zemědělství a venkova - práce, umu, majetku.
To se nutně změní.
Kontaktní adresa
Prof. Ing. Jan Vašák, CSc.,
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 17 -
REAKCE ODRŮD OZIMÉ PŠENICE NA RŮZNÉ INTENZITY
AGROTECHNICKÝCH VSTUPŮ
RADEK VAVERA, PAVEL RŮŽEK, HELENA KUSÁ
Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i.
Souhrn: V letech 2011 a 2012 na sušším stanovišti v Praze-Ruzyni jsme zjišťovali vliv různého zpracování půdy po
řepce ozimé (2010), hrachu setém (2011) a různé intenzity výživy a ochrany rostlin na výnos zrna 14 odrůd ozimé pšenice. Vyšší intenzita výživy a ochrany rostlin se projevila zvýšením výnosů odrůd u minimalizace v průměru o 6 %
(v roce 2011 o 9 %) a u orby pouze o 1 % (v roce 2011 o 4 %). V roce 2011 byly zjištěny nejvyšší výnosy u odrůd
kompenzačního typu Cubus, Elan, JB Asano a Manager, v roce 2012 u odrůd Cubus, JB Asano, Kerubino a Jindra.
Klíčová slova: ozimá pšenice, odrůda, výnos
Úvod
Tvorbu výnosu zrna ozimé pšenice a jeho kvalitu
ovlivňují vedle stanoviště, ročníku, předplodiny a odrůdy
také agrotechnické zásahy včetně zpracování půdy a
hnojení dusíkem (Agoston, Pepó, 2005). Z víceletých
výsledků polních pokusů s různými způsoby zpracování
půdy vyplývá, že při tradičním zpracování s orbou jsou
většinou dosahovány vyšší výnosy zrna při pěstování
ozimé pšenice po dobrých předplodinách a při dostatku
srážek během vegetace rostlin. Naopak při setí do neorané půdy jsou dosahovány vyšší výnosy zrna ozimé pšenice v sušších ročnících a po horších předplodinách, kdy
sláma ponechaná na povrchu půdy omezuje ztráty vody
výparem a spotřebu vody a dusíku nutných na její rozklad při zapravení do půdy. Při nižší intenzitě výživy a
ochrany rostlin jsou zpravidla vyšší výnosy po orbě,
zatímco při vyšší intenzitě po minimalizaci.
Materiál a metody
V polních pokusech s ozimou pšenicí po řepce
ozimé (2010) a po hrachu (2011) byl srovnáván vliv
různých způsobů zpracování půdy (O = orba do 0,22 m,
M = minimální do 0,1 m ) a různé intenzity výživy a
ochrany rostlin na výnos zrna 14 odrůd ozimé pšenice.
Pokusy byly provedeny na stanovišti v Ruzyni (řepařská
výrobní oblast, nadmořská výška: 340 m, roční úhrn
srážek: 472 mm, průměrná roční teplota vzduchu: 7,8 oC,
hnědozem na spraši, hlinitá). Po sklizni předplodiny byla
provedena u obou způsobů zpracování půdy podmítka
radličkou (2010 – 23.8., 2011 – 12.8.), po níž následovala u konvenčního zpracování orba (2010 – 7.9., 2011 –
2.9.) a u minimálního zpracování mělká podmítka radličkou (2011 – 5.9., v roce 2010 byl vzhledem k suchu
místo podmítky zvolen postřik Roundup rapid – 24.9.,
3 l.ha-1). Předseťová příprava byla provedena rotačními
branami a setí přesným maloparcelkovým secím strojem
Őyjord v roce 2010 – 11.10. (4 MKS), 2011 – 4.10.
(4 MKS). Hrubá velikost parcel byla 18 m2 a sklizňová
velikost parcel 12 m2. Sklizeň byla provedena maloparcelkovým kombajnem Wintersteiger 29.7. 2011,
25.7. 2012.
Intenzity pěstování:
OI a MI: nižší dávky hnojení N (80 – 100 kg N/ha
ve 2 – 3 dávkách), bez fungicidů, bez morforegulátoru
růstu.
OII a M II: vyšší dávky hnojení N (130 – 150 kg
N/ha ve 2 – 3 dávkách), 2 fungicidy (Duett Top 0,6 l.ha-1
na začátku sloupkování – BBCH 30 – 31 a Horizon
1 l.ha-1 ve fázi metání – BBCH 59), morforegulátor růstu
Cycocel 1,5 l.ha-1 ve fázi BBCH 30 – 31.
Postřiky herbicidy a insekticidy byly prováděny
na základě výskytů plevelů a škůdců.
Výsledky a diskuze
Vysoké výnosy v roce 2011
Ze získaných výsledků (viz tab. 1) z polních odrůdových agrotechnických pokusů na sušším stanovišti
v Ruzyni vyplývá, že v roce 2011 byly zjištěny u většiny
odrůd vyšší výnosy (v průměru o 6 - 11,5 %) u orby než
u minimalizace, což potvrzuje z víceletých výsledků Jug
a kol. (2006). Přitom v minulých letech byly při vyšší
intenzitě agrotechniky (2 fungicidy, morforegulátor
růstu, o 50 kg N.ha-1 více) u většiny odrůd dosaženy
vyšší výnosy u minimalizace. Jak uvádí Vavera a kol.
(2006) vyšší intenzita výživy a ochrany rostlin se projevila zvýšením výnosů zrna odrůd ozimé pšenice ve vlh- 18 -
čích letech 2004 a 2005 v průměru o 11 - 20 % u orby a
u minimalizace o 15 - 26 %. Na zvýšenou intenzitu agrotechniky v roce 2011 nejlépe reagovala zvýšením výnosu
zrna odrůda Bohemia u minimalizace o 20 % (u orby o
9 %) ve srovnání s nižší intenzitou (bez fungicidů a morforegulátoru růstu), což bylo dáno vyšším počtem klasů
na m2 (o 30 - 40) a počtem zrn v klasu (o 5 - 10). Obdobně jako v roce 2010 měla vyšší intenzita výživy a ochrany rostlin pozitivní vliv na zvýšení výnosu zrna
(o 12 - 13 % u minimalizace, o 7 – 8 % u orby) u odrůd
Bakfis a Baletka. U většiny ostatních odrůd po minimalizaci a u všech po orbě se vyšší intenzita agrotechniky
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
projevila zvýšením výnosu zrna nižším než 10 %. Na
aplikaci fungicidů, morforegulátoru růstu a vyšší dávku
N nejméně reagovala odrůda Elan (zvýšení výnosu zrna
jen o 1 – 2 %). Nejvyšší výnosy (přes 10 t.ha-1) zrna
ozimé pšenice byly zjištěny u odrůd kompenzačního
typu Cubus, Elan, JB Asano a Manager (viz tab.1). Přestože jsou do oblastí s jarními přísušky doporučovány
ranější odrůdy s rychlým jarním startem, v roce 2011
(obdobně jako v roce 2007) v důsledku suchého a teplé-
ho měsíce dubna a května byly výnosnější pozdější odrůdy kompenzačního typu, které dokázaly využít pozdní
srážky. Na základě víceletých výsledků z odrůdových
pokusů s ozimou pšenicí lze do oblastí s častými jarními
přísušky doporučit odrůdy kompenzačního typu se střední odnožovací schopností, vyšším počtem zrn v klasu
v kombinaci se střední HTZ a s vyšší objemovou hmotností zrna.
Tab. 1 Výnos zrna (t.ha-1) odrůd ozimé pšenice na stanovišti Ruzyně ve sklizňovém roce 2011 a 2012
Odrůda
Výnos zrna (86%; t.ha-1)
2011
Orba
Minimalizace
Výnos zrna (86%; t.ha-1)
2012
Orba
Minimalizace
% rozdíl
2012 vs. 2011
Orba
Minimalizace
Bakfis
9,53
8,79
8,00
7,85
-16,04
-10,74
Baletka
9,58
8,90
8,53
8,63
-10,91
-3,03
Bohemia
8,74
7,98
8,09
8,17
-7,36
2,42
Cubus
10,26
9,46
8,61
8,75
-16,12
-7,47
Federer
9,37
8,16
7,29
7,05
-22,16
-13,60
Kerubino
9,93
8,88
8,70
8,88
-12,31
0,00
Manager
10,03
9,62
8,19
8,30
-18,30
-13,65
Mulan
9,94
9,07
8,02
8,09
-19,24
-10,84
Potenzial
9,61
9,30
8,05
8,12
-16,23
-12,68
Sultan
9,57
8,66
8,28
8,50
-13,40
-1,90
JB Asano
10,44
9,59
9,02
9,15
-13,65
-4,62
Elan
10,09
9,47
8,57
8,40
-15,06
-11,25
Elly
8,95
8,50
8,51
8,62
-4,89
1,47
Jindra
9,25
8,37
8,60
8,73
-6,93
4,26
Průměr
9,66
8,91
8,32
8,37
-13,76
- 5,83
Rok 2012 - mrazivá zima a suché jaro
Ve srovnání s rokem 2011 bylo v roce 2012 dosaženo nižších výnosů zrna ozimé pšenice, což bylo dáno
průběhem zimy a nadprůměrně teplým a suchým květnem (-41 mm srážek oproti dlouhodobému normálu).
Počet rostlin po přezimování byl u většiny odrůd
v rozmezí 290 až 320 rostlin na m2 (v roce 2011 330 360). Teplejší měsíc květen (+2,5 °C a -41 mm srážek
oproti dlouhodobému normálu) vedl k redukci počtu
odnoží, což se projevilo u většiny odrůd v konečném
počtu klasů na m2 (oproti roku 2011 o 30 až 60 klasů na
m2 méně). Ve srovnání s rokem 2011 byla zjištěna nižší
hmotnost tisíce semen (HTS) u většiny odrůd (o 5 až
8 g) a počtu zrn v klasu (o 5 až 10 méně), což bylo dáno
nedostatkem srážek v průběhu měsíce května a června
spolu s nadprůměrnou teplotou (červen +1,6 °C a
-15,3 mm srážek oproti dlouhodobému normálu). Obdobně jako ve většině předcházejících ročníků byly při
nižší intenzitě agrotechniky dosaženy vyšší výnosy zrna
po orbě, zatímco při vyšší intenzitě spojené s aplikací 2
fungicidů a morforegulátoru růstu a s vyšší dávkou dusíku byly vyšší výnosy u minimalizace, což potvrzuje
z víceletých výsledků Šíp a kol. (2009). Nejvyšší výnosy
zrna ozimé pšenice (přes 8,5 t.ha-1) byly v roce 2012
zjištěny u odrůd kompenzačního typu Cubus, JB Asano,
Kerubino a osinaté odrůdy Jindra. Vzhledem k suchému
počasí neměla na dosažené výnosy zrna významnější
vliv vyšší intenzita hnojení dusíkem, ošetření fungicidy a
aplikace morforegulátoru růstu, což potvrzují Užík a kol.
(2008), Bertic a kol. (2007). Na stanovišti v Ruzyni byly
u vyšší intenzity agrotechniky výnosy zrna u minimalizace vyšší v průměru o 6 % a u orby pouze o 1 %. Kneževic a kol. (2008) uvádí, že za nepříznivých povětrnostních podmínek v průběhu vegetace byly zjištěny u vyšší
intenzity agrotechniky výnosy zrna u minimalizace vyšší
v průměru o 5 % a u orby o 3 %.
Ve srovnání s loňským rokem 2011 byly výnosy
odrůd ozimé pšenice v průměru u orby nižší o 14 % a u
minimalizace o 6 %. Největší snížení výnosů zrna bylo
zjištěno u odrůd Federer, Manager a Mulan (viz tab.1).
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 19 -
Závěr
Ze získaných výsledků z polních odrůdových agrotechnických pokusů na sušším stanovišti v Ruzyni
vyplývá, že v roce 2011 byly zjištěny nejvyšší výnosy u
odrůd kompenzačního typu Cubus, Elan, JB Asano a
Manager, v roce 2012 u odrůd Cubus, JB Asano, Kerubino a Jindra.
Při vyšší intenzitě agrotechniky (2 fungicidy,
morforegulátor růstu, o 50 kg N.ha-1 více) byly výnosy
zrna u minimalizace vyšší v průměru o 6 % (v roce 2011
o 9 %) a u orby pouze o 1 % (v roce 2011 o 4 %) než u
nižší intenzity agrotechniky bez fungicidů a morforegulátorů růstu a s nižší celkovou dávkou dusíku (80 až
100 kg N.ha-1)
Použitá literatura
Agoston T., Pepó P., 2005: Effects of genetic and ecological factors yield formation in winter wheat production. Cereal Res. Comuns., Vol.33, No.1, pp 37-40.
Bertic, B., Loncaric, Z., Vukadinovic, V., Vukobratovic, Z., 2007: Winter wheat yield response to mineral fertilization. In: Cer. Res.
Com. , vol. 36, 2, pp. 245-248.
Jug, D., Stipeševic, B., Žugec, I., Horvat, D., Josipovič. M., 2006: Reduced soil tillage systéme for crop rotations improving nutritional value of grain crops. Cereal Res. Commun. 34:1, pp 521-524.
Kneževic, M., Ranogajec, L., Šamota, D., 2008: Effects of soil tillage and herbicides on weeds and winter wheat yields. In: Cer. Res.
Com. , vol. 36, 2, 1403-1406.
Šíp, V., Růžek, P., Chrpová, J., Vavera, R., Kusá, H., 2009: The effect of tillage practice, input level and environment on the grain
yield of winter wheat in the Czech Republic. Field Crops Research, 113 (2009) 131–137
Užík, M., Žofajová, A., Rückschloss, L., 2008: Effect of climatic conditions and fertilization on grain quality of winter wheat (Tritium aestivum L.) Agrochemistry, Vol. XII. (48): 14-20.
Vavera R., Růžek P., Kusá H. (2006): The effect of different ways of treatment of soil and different fertilization of nitrogen and plant
protection on the yield and quality of winter wheat grain. In: ISTRO - 17th Triennial Conference-Sustainability-its Impact on
soil Management and Environment. Kiel,Germany, August 28-3 September 2006, pp. 1392-1397.
Poděkování
Výsledky byly získány za finanční podpory MZe ČR, projektu č. 0002700604.
Kontaktní adresa
Ing. Radek Vavera, Ph.D., Ing. Pavel Růžek, CSc.,
VÚRV, v.v.i., Drnovská 507, 16106 Praha 6 – Ruzyně;
e-mail: [email protected], [email protected]
- 20 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI S PĚSTITELSKOU TECHNOLOGIÍ
KUKUŘICE
RADOMÍR KVAPIL
Agro Slatiny, a.s.
Souhrn: Význam kukuřice v posledních letech narůstá. Kukuřice se stala nenahraditelnou plodinou pro živočišnou
výrobu i pro energetické účely, proto hledání inovačních prvků v pěstitelské technologii je důležité. V zemědělské praxi
se zkouší setí kukuřice do dvojřádků se středem 0,75 m. Tento způsob založení porostů patří prokazatelně
k intenzifikačním postupům pěstování kukuřice. Předností tohoto systému pěstování je, že pěstitel zvýší počet jedinců
na hektar (o 10-15 %) u daného hybridu, aniž by porost byl vystaven přehuštění. Rostliny mají více prostoru, rychle
zaplní celou plochu pozemku, aniž by si konkurovaly. Při výnosovém hodnocení dochází k navýšení výnosu až o 15 %.
Klíčová slova: kukuřice, pěstitelská technologie, setí, dvojřádek
Úvod
Trh Evropské unie významně ovlivňuje podmínky našeho zemědělství. V ČR dochází ke snižování různorodosti osevních postupů a zvyšování podílu obilovin
a olejnin. Pšenice ozimá má v ČR dlouholetou tradici
pěstování a je to nejrozšířenější obilnina ČR, nedosahuje
však takové kvality jako např. v Maďarsku, Německu a
Francii. Tyto země dosahují vyšší výnosy (nad 7 t/ha) i
vyšší pekařskou kvalitu. Druhá nejvýznamnější obilnina
je kukuřice. Na trhu je dnes široká škála hybridů kukuřice do různých klimatických podmínek s konkrétním
cílem pěstování a vysokým výnosovým potenciálem.
Kukuřice se stala nenahraditelnou plodinou ve výživě
skotu a posledních letech stoupá její využití jako energetické plodiny.
a suma efektivních teplot významně ovlivňuje celkový
výnos. Brzký nástup jara zapříčinil bezproblémové setí
jařin i kukuřice. Bohužel v průběhu května přišly silné
přízemní mrazíky až -10 stupňů. Na některých lokalitách
došlo ke zmrznutí cukrové řepy, která byla vyseta
v termínech před 25. dubnem, některé kukuřice také
pomrzly, nebo byly zbržděny. Později založené porosty
byly téměř bez následků. Poté následovaly abnormální
srážky v červnu a červenci a srpen byl poměrně suchý a
srážky byly pod normálem. Tento výkyv postihl část
Moravy, kde silážní kukuřice předčasně začala dozrávat
a některé porosty musely být sklizeny už v polovině
srpna. Silážní kukuřice vykazovala vyšší podíl nestravitelné vlákniny.
Rok 2012 byl pro kukuřici na většině území ČR
příznivý. Kukuřice jako jařina má kratší vegetační dobu
Agrotechnické požadavky kukuřice
Pro dosažení výnosu i silážní kvality kukuřice je
důležité dodržovat správnou pěstitelskou technologii. Na
prvém místě je výběr stanoviště, technologie založení
porostu, výživa a zvolená chemická ochrana.
Kukuřice patří mezi rostliny typu C4. V porovnání s jinými plodinami vykazuje specifické nároky na
pěstování a výživu. Kukuřice má vyšší nároky na teplotu
vzduchu i půdy pro efektivní využití živin. Rostliny
vytvářejí mohutný kořenový systém, ten umožní rostlinám čerpat živiny z hlubších vrstev. Začátek vegetace je
velmi pomalý a také se projevuje relativně nízký odběr
živin. V prvních fázích růstu odebere 3-5,5 kg N/ha.
Porost při výšce 40-50 cm odebere 130 kg N, 15 kg P,
184 kg K, 17,6 kg Ca a 10 kg Mg. V období před objevením laty přijme až 75 % všech živin. Aplikace kapalného dusíkatého hnojiva DAMu v blízkosti kořenů lze
aplikovat v průběhu vegetace do výšky porostu 40 cm.
Kultivátor s aplikací kapalného hnojiva vhodně doplňuje
přihnojení kukuřice pod patu. Dávku hnojiva lze nastavit
v rozmezí 70 až 150 litrů na hektar.
Principy založení porostu
Do osevního postupu by kukuřice, vzhledem k
velkým požadavkům na dusík, měla být zařazována po
zlepšujících plodinách, zvláště luskovinách. Také zařazení po okopaninách hnojených organickými hnojivy je
vhodné. V klimaticky vhodných polohách je její pěstování výhodné po krmných plodinách zaoraných (po
1. seči) nebo po ozimé meziplodině. Nejčastěji se kukuřice zařazuje po hustě setých obilovinách. Podíl kukuřice
v osevním postupu by neměl překročit 10 %. Po kukuřici
pak následují nejčastěji obiloviny. Ozimé jen tehdy, je-li
čas na přípravu půdy a dodržení agrotechnického termínu setí. Kukuřici je možné pěstovat i v monokultuře.
Na podzim se zpracování půdy řídí podle předplodiny a může mít více variant. Po obilovině je to zpravidla podmítka a orba, kterou se zapraví chlévský hnůj a
P K hnojiva. Podle půdy a podmínek je možné zvážit
minimalizaci zpracování nebo variantu bez orby. Jarní
příprava půdy pak spočívá především v urovnání pozemku, omezení ztráty vody a ve snížení zaplevelenosti
pozemku. Kypření před setím se provádí jen do hloubky
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 21 -
výsevu. Nevýhodou je přitom přílišné rozdrobení půdy,
zvýšení náchylnosti k erozi a tvorbě půdního škraloupu a
poškození půdní struktury, to platí zejména na půdách
jílovitějších.
Na hektar se vysévá přesný počet klíčivých zrn,
který se v závislosti na hybridu pohybuje od 60 do
110 tisíc jedinců na 1 ha. Průměrná redukce počtu rostlin
od setí do sklizně je 15-20 %. S tím je potřebné u výsevku počítat. Obvykle se volí vzdálenost řádků
0,70 - 0,75 m. Při pěstování na siláž je možné volit i
vzdálenost řádku 0,50 m. Hloubka výsevu se pohybuje
od 50 - 80 mm, a to podle půdy a velikosti kalibrovaného
zrna. Proti vyhrabávání a vyzobávání ptáky se doporučuje hloubka setí 6 - 9 cm.
Pro pěstování kukuřice jsou vhodná téměř všechna stanoviště, kromě zamokřené půdy se zhutnělým
orničním a podorničním profilem. Snáší i půdy slabě
kyselé a slabě zásadité. Růst kukuřice je v počátečních
fázích pomalý. U setí kukuřice je rozhodující teplota
půdy, kdy v hloubce seťového lůžka by měla být 6-8°C.
Správné založení porostu a s ním související počet rostlin na m2 významně ovlivňuje výnos.
Setí do dvojřádků
Společnost P&L uvedla jako první do zemědělské
praxe setí kukuřice do dvojřádků (řádky v dvouřádku
0,20 m od sebe) se vzdáleností mezi dvouřádky 0,75 m.
Tento Twin-Row způsob založení porostů beze sporu
patří prokazatelně k intenzifikačním faktorům pěstování
kukuřice. Předností tohoto systému pěstování je, že pěstitel zvýší počet jedinců na hektar (o 10 - 15 %) u daného
hybridu aniž by porost byl vystaven přehuštění. Rostliny
mají více prostoru, rychle zaplní celou plochu pozemku,
aniž by si konkurovaly. Porost lépe odolává nepříznivým
vlivům (suchu a vodní erozi). Takto založený porost
vykazuje v době sklizně vyšší výnos.
Poloprovozní pokus probíhal na pozemcích Agro
Slatiny a.s, v řepařské výrobní oblasti. Příprava půdy
byla provedena půdním kypřičem Vario od firmy Kőc-
kerling a následovalo urovnání povrchu kompaktorem a
setí přesným secím strojem Kinze 20.4. 2012.
Do pokusu byl zařazen hybrid DKC 2960. Hnojení: na podzim 20 m3 digestátu, před setím 0,2 t/ha močovina, 0,1 t/ha Amofos. Chemická ochrana 11.5. 2012
Adengo 0,44 l/ha. Pokus byl založen na dvou výsevcích
85 a 90 tisíc jedinců v porovnání s klasickým jednořádkem na odrůdě DKC 2960. Rostliny byly zasety do
dvouřádku samostatnou botkou s odstupem 20 cm. Tento
způsob zasetí poskytuje rostlinám kukuřice mnohem více
prostoru a při výnosovém hodnocení dochází k navýšení
výnosu až o 15 % oproti klasickým jednořádkům.
K tomuto výsledku jsme došli i v našem poloprovozním
pokusu, který byl sklizen 17.9. 2012 při vyšší sušině
43,8 %.
Tab.1.
Technologie
Výsevek
Výnos zelené hmoty (t.ha-1)
sušina (%)
výnos sušiny (t.ha-1)
Dvojřádky
90 tis.
53,91
43,8
23,61
Dvojřádky
85 tis.
51,35
43,8
22,49
Jednořádky
85 tis.
42,1
43,8
18,45
Kontaktní adresa
Ing. Radomír Kvapil, Ph.D.
Agro Slatiny, a.s., Slatiny 68, 506 01 Jičín
e-mail: [email protected]
- 22 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
INTENZIFIKAČNÍ PRVKY PŘI PĚSTOVÁNÍ SLADOVNICKÉHO
JEČMENE
LADISLAV ČERNÝ
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: Sladovnický ječmen je tradiční plodinou pro ČR. Jeho pěstování je ohroženo používáním izoglukozy při výrobě piva, pěstováním lukrativnější pšenice ozimé. Při optimální agrotechnice a zachování současných cen je jarní sladovnický ječmen stabilizující jarní plodinou. Ucelený soubor agrotechnických opatření přináší vysoký výnos zrna (nad
6 t/ha) a optimální sladovnickou kvalitu.
Klíčová slova: jarní ječmen, sladovnická kvalita, hnojiva, termín setí, pěstitelská technologie
Fakta
Ceny sladovnického ječmene atakují na hranici
6000 Kč/t (září – prosinec 2012). Jsou to historicky druhé nejvyšší ceny, což je pro nás pěstitele pozitivní. Jen o
málo vyšší ceny byly v roce 2007 – dosáhly přes
6200 Kč/t. To mělo za následek zdražení sladu nad
11 000 Kč/t a důvod hledat lacinější náhražky sladu. A
byly nalezeny. Izoglukoza vyráběná z rýže a kuřice je
výrazně lacinější (cca do 4500 Kč/t). Tyto náhražky jsou
dodávány při výrobě piva (zatím ne v ČR).
Další faktor, který může ovlivnit pěstování ječmene, je snížená spotřeba piva v Evropě. Silná konkurence v laciném víně. Víno dle daňové legislativy EU
není alkohol (zásah Francie) - nižší spotřební daně. Pivo
alkohol je, proto při reálném nákupu je kvalitní litr piva
cenově srovnatelný se středně kvalitním litrem vína.
Kdyby se srovnávala cena alkoholu ve víně a pivě, je
pivo 2x dražší než víno. Tato ekonomika neovlivňuje jen
země třetího světa, ale přímo i mistry v pití piva jako
jsou Češi a Němci. Spotřeba piva v roce 2007 byla 162 l/
hlavu, odhad pro rok 2012 klesá na hranici 142 l/hlavu.
Českou spotřebu piva ovlivňují následující věci: nižší
návštěva cizinců vlivem globální krize, nová generace
mladých má ve větší oblibě i jiné alkoholické nápoje než
pivo, u skalních příznivců působí cena piva a asi i více
strach ze zbytkového alkoholu při řízení motorového
vozidla druhý den.
ČR a část SR má optimální podmínky pro pěstování sladovnického ječmene. Výhodné jsou velké zemědělské celky, pro západního „malozemědělce“ představuje pěstování sladovnického ječmene značné finanční
riziko. Odborná vyspělost našich agronomů dává možnost uspět v celosvětové konkurenci při pěstování nejkvalitnějších sladovnických ječmenů, výrobě sladu a
v koncovce nejlepšího piva na světě. To jsou hodnoty,
které jsme měli a do jisté míry pořád máme. Díky klimatickým podmínkám se zatím nemusíme bát konkurence z
východních států, kde se nedaří dosáhnout optimální
kvality sklízeného zrna. Zásoby sladu (2011/2012) a
sladovnického ječmene jsou historicky na nejnižší úrovni
za posledních 10 let. Plocha pro jarní ječmen bude chybět nejen v západní Evropě ale i v ČR, kde bylo vyseto
více ozimé pšenice a ozimé řepky. Z toho plyne dobrá
realizační cena a snadnost prodeje kvalitního zboží ze
sklizně 2013. První nabízené ceny 12/2012 pro sklizeň
2013 jsou 5500 Kč/t.
Všeobecné cesty jak uspět při produkci kvalitních sladovnických ječmenů jsou tyto:
 Rajonizace pěstování. Pěstovat v optimálních podmínkách se stabilitou optimální kvality sladovnického ječmene. Bohužel v méně příznivých lokalitách,
kde kvalitu i výnos z větší části ovlivňuje průběh počasí, bude pěstování sladovnického ječmene ekonomicky rizikové (ekonomický rozdíl mezi sladovnickým a krmným ječmenem). To se již projevuje na
jižní Moravě, ve srážkovém stínu Žatecka, Lounska a
přibudou další oblasti.
 Ucelené velké partie kvalitního homogenního
zboží. Výběr jedné nebo více odrůd, pokud je možnost odděleného skladovaní – odrůdové směsky jsou
nežádoucí. Výběr odrůdy by měl být na základě její
dobré obchodovatelnosti na tuzemských i zahraničních trzích. V současné době (rok 2011) to jsou odrůdy Malz, Sebastian a Bojos. Tyto odrůdy se bezproblémově zobchodují při optimální kvalitě.
 Optimální agrotechnika v dané oblasti s přesnou
agrotechnickou prací.
Návod na optimální agrotechniku je v následující
části. Výsledky jsou z dlouholetých pokusů. Jednotlivé
intenzifikační prvky jsou vyzkoušeny a ověřeny. Výběr a
přizpůsobení těchto intenzifikačních prvků je nutné na
každém zemědělském podniku, přesto všeobecné zásady
platí všude.
Příprava a zpracování půdy
Kladně vychází příprava půdy pro jarní ječmen
při orebném zpracování půdy již na podzim. Technologie
je převzata z pěstování máku a cukrovky. Jako optimální
se jeví střední orba s pěchem, nebo jedním přejezdem
kompaktorem. Účelem je šetření jarní vláhy. Kromě
roku 2010 je nejsušší měsíc duben. Z dlouholetých pokusů vyšla podzimní příprava kladně. Úskalím je o 1-2
dny pozdější vstup do pole. Při vyšších výměrách je
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 23 -
vhodná kombinace klasické přípravy půdy s podzimní –
rozložení pracovní špičky. Vzcházení rostlin vůči klasické přípravě půdy je o 7-10 dní časnější a vyrovnanější.
Podzimní příprava půdy je nevhodná na těžkých a slévavých půdách, zde vychází negativně.
zrna při intenzivním pěstování sladovnického ječmene.
Pokud je pěstování extenzivní (nízká dávka dusíku, absence regulátorů růstu, bez fungicidní ochrany …) jsou
výnosy vyšší u orebného zpracování půdy a to v průměru
cca o 1 t/ha, než u mělkého zpracování půdy.
Porovnání orebného a minimalizačního zpracování půdy nejsou rozdíly ve výnosech a kvalitě sklízeného
Moření a úprava osiva
Kvalitní osivo vybraných odrůd je základem agrotechniky. K tomu patří fungicidní moření, rozdíly mezi
současnými mořidly jsou malé (zkoušeno Raxil TNT,
Maxim Star a Vitavax 2000). Přínosem a do budoucna se
snad stane standardem přimoření k „standardnímu“ mořidlu 1,5 l/t Sunagreenu. Tato aplikace, která stojí cca
100 Kč/ha, v průměru zvyšuje výnos o 0,57 t/ha. Tyto
výsledky jsou potvrzeny i u ozimé pšenice. Navýšení
výnosu není u pšenice tak vysoké (+ 0,32 t/ha) jako u
jarního ječmene. U ozimé pšenice působí mnoho dalších
vlivů při dlouhé vegetační době. Vytváří se mohutnější
kořenový systém, vyšší mrazuvzdornost atd.
Setí a přihnojení NP hnojivy
U setí platí základní zásady. Hloubka dle aktuálního počasí od 2 cm do 5 cm. Termín co nejdříve to jde
s ohledem na zamazání osiva. Výsevek dle lokality (nejúrodnější – Haná, Polabí) 400-450 zrn/m2 ostatní lokality
450 – 500 zrn/m2. U odrůd Sebastian a Xanadu snížit
výsevek o 50-100 zrn/m2. Optimální pro obilniny celkově je setí na široko. Při porovnání řádků 12,5 cm a řádků
6,3 cm byl vyšší výnos o 0,35 t/ha u řádků 6,3 cm. To
znamená při výběru nové sečky požadovat úzké řádky
nebo setí na široko.
Rychlý rozvoj kořenového systému při krátké vegetační době (110-116 dní) je základem dobrého výnosu.
Vodorozpustný fosfor dodaný při setí pod patu, nebo
před setím a zapraven sečkou, je správná cesta jak zvětšit
kořenový systém. Dodáním hnojiva 100 kg/ha Amofosu
(N 12 %, P2O5 52%) /ha na povrch půdy před setím se
v průměru (pětileté výsledky) zvýšil výnos o 0,36 t/ha.
Ekonomika tohoto opatření je závislá na ceně hnojiva.
Při současných cenách Amofosu kolem 12 000 Kč/t bude
tato aplikace na hranici rentability. Stejně tak jsou vhodná hnojiva Eurofertil, NPK atd.
Hnojení dusíkem
Dle předplodiny, doby setí, zásoby Nmin v půdě,
průběhu počasí a lokalitě se N-hnojení pohybuje od 20 120 kg N/ha. Průběh zimy je pokaždé jiný. Letošní zima
začala v druhé polovině listopadu, napadl sníh na nezamrzlou půdu. Při sledování Nmin v půdě v zimním a
jarním období v minulých letech byly výsledky velmi
rozporuplné dle lokality a typu půdy. Obsah Nmin
v půdě je jen jedním ukazatelem, podle kterého se řídí
hnojení jarního ječmene.
Všeobecné zásady:
 Předplodiny:
Cukrovka, brambory, mák, řepka – dávka dusíku dle
dalších ukazatelů kolem 60 kg N/ha. Dávka v LAD
27 nebo v DAM 390 před setím nebo na povrch půdy
po zasetí.
Nejčastější předplodiny pro jarní ječmen jsou obilniny a kukuřice. Zde stoupá dávka N/ha na 80 – 120 kg
N/ha. Zde jsou vhodné dělené dávky a to před setím
nebo hned po zasetí cca 2/3 dodaného N/ha v hnojivu
LAD 27 nebo DAM 390. Přihnojení od dvou listů do
začátku odnožování maximálně do 30 kg N/ha
v hnojivu LAD 27. Použití jiných hnojiv je možné
jen s vysokým rizikem zvýšených N-látek
v sklizeném zrnu.
by řídí fotoperiodou. Z agronomického pohledu máme krátkou nebo dlouhou dobu na odnožování.
Ostatní růstové fáze rostliny jsou v každém roce přibližně stejně dlouhé.
Krátká vegetační doba (110-115 dní). Obecně to
znamená setí v dubnu, zde je ekonomické aplikovat
nižší dávky dusíku (obilniny a kukuřice cca 60 kg
N/ha, „dobré „ předplodiny cca 40 kg N/ha). Následuje zvýšená fungicidní ochrana. Rostliny mají řidší
pletiva a náchylnost k houbovým chorobám je vyšší.
Dlouhá vegetační doba (nad 120 dní). Zde můžeme
aplikovat jednorázové nebo dělené dávky N na horní
hranici a to 80-120 kg N/ha.
 Dle průběhu zimy:
Při srážkově bohaté zimě s pozvolným vsakováním,
jako je to zatím zima 2010/2011, dochází
k neustálému vyplavování N, proto je vhodné aplikovat N hnojení jednorázově před setím nebo po zasetí
na povrch půdy.
Při suchém průběhu zimy je vhodné dát nižší dávku
N s ohledem na rozbor N min v půdě. Při vylepšení
srážkové bilance od začátku odnožování dohnojíme
20-30 kg N/ha v LAD 27. Pokud sucho pokračuje
další dávku nedávat.
 Délka vegetační doby:
Stejně jako u ostatních plodin se délka vegetační do-
- 24 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Hnojení sírou- Vigor S
Pozitivní vliv hnojení sírou byl u hnojiva Vigor S
(90 % elementární síry + 10 % bentonit). Při základním
hnojení N na hladině 60 kg N/ha se standardní agrotechnikou se výnos při dodání 40 kg S/ha zvýšil o 1,1 t/ha a
při hnojení 60 kg S/ha o 0,7 t/ha. Dávka síry kolem
40 kg S/ha se jeví jako optimální – podobné výsledky
máme i u řepky. Důležitá je aplikace před setím a zapravení hnojiva do půdy. Při aplikaci na povrch půdy je
hnojivo v tomto roce neúčinné – nerozpouští se vodou,
ale je degradováno půdní mikroflórou. Potom je účinné
až u následné plodiny. Zatím dvouleté pozitivní výsledky
s Vigorem S.
Regulace porostu
Regulaci porostu lze rozdělit na optimalizaci porostu (redukci nadbytečných odnoží) a omezení poléhání. Rostlina jarního ječmene by měla mít hlavní stéblo a
dvě plodné odnože. Ostatní odnože jsou pro rostlinu
zatěžující a v ročnících s nedostatkem srážek tvoří zadinovité zrno. K redukci nadbytečných odnoží lze použít
Sunnagreen v dávce 0,5 l/ha ve fázi plného odnožování.
Tuto aplikaci lze vypustit v suchých oblastech nebo
v suchém roce při nedostatečném odnožování. Použití
přípravků na bázi CCC, které jsou neregistrované do
jarního ječmene, dosahuje o 1,5 % nižší výnos než po
aplikaci Sunagreenu. Cena těchto aplikací je na stejné
úrovni.
Kvalitní zrno při sklizni lze získat jen u nepolehlých porostů. K omezení poléhání máme k dispozici tři
registrované přípravky a jeden před registrací. Rychlost
růstu jarního ječmene při sloupkování nám dává možnost
postupně reagovat jednotlivými přípravky: počátek
sloupkování (BBCH 31) TM Moddus 0,3 l/ha + Archer
Top 0,8 l/ha (nutno dodržet TM – synergické účinky
přípravků), polovina odnožování (BBCH 33-37) Terpal
C (CCC+cerone) 0,7 l/ha -1,5 l/ha dle průběhu počasí,
konec sloupkování až objevení špiček osin (BBCH 3747) Cerone 480 SL 0,3 -0,75 l/ha. Použití regulátorů
růstu Terpal C a Cerone 480 SL snižuje výnos, ale i
zajišťuje nepolehavost. Aplikace TM Moddusu + Archer
Top (nově Archer Turbo) působí na výnos pozitivně, ale
odolnost vůči poléhání je nižší. Moddus optimálně působí u pšenice a žita, kde je již nedílnou součástí pěstitelských technologií.
Fungicidní ochrana
Fungicidní ochrana jarního ječmene je nedílnou
součástí pěstitelských technologií jarního sladovnického
ječmene. Z dlouholetých zkušeností vychází zvyšování
výnosu se stoupající intenzitou fungicidní ochrany. Bez
fungicidní ochrany = 100 % výnos, 1x fungicid = 108 %
výnosu, 2x fungicidní ošetření 114 % výnosu, 3x fungicidní ošetření 118 % výnosu.
Při vyhodnocení ekonomické efektivnosti fungicidní ochrany vychází v suších oblastech jedno fungicidní ošetření ve fázi druhého kolénka. Nejvhodnější fungicidy jsou s obsahem morfolinu (Archer Turbo, Tango
Super, Cerelux plus), po zaregistrování Amistaru Xtra
(roky 2009 a 2010) ošetření tímto fungicidem v dávce
0,75 l/ha ve druhém kolénku bylo nejziskovější. Jedno
fungicidní ošetření platí u odrůd s genem Mlo, odrůdy
bez genu mlo je nutné hlídat již do začátku odnožování
padlí travní a pak následuje druhé ošetření ve fázi sloupkování proti rhynchosporiové a hnědé skvrnitosti. Jarní
ječmen v nejúrodnějších oblastech (Polabí, Haná atd.) je
díky hustějším porostům a předpokladu vyšších výnosů
ekonomické aplikovat dva fungicidní sledy (viz výsledy
Ditana Velké Bystřice).
Ekonomika fungicidní ochrany je závislá i na intenzitě N – hnojení. Fungicidní ochranu ovlivňuje průběh ročníku, rozdělení srážek během zimy atd. (viz Nhnojení). Pokud se rozhodneme na základě předchozích
ukazatelů k vyšší dávce N-hnojení nad 80 kg N/ha má
dávka N – hnojení dominantní vliv nad fungicidní
ochranou – ekonomické je jedno fungicidní ošetření u
odrůd s genem Mlo (suší oblasti). Při dávkách pod
60 kg N/ha se ekonomika posune na dvě fungicidní ošetření.
Při porovnávání jednotlivých fungicidních sledů
na nejpěstovanějších odrůdách vychází jako nejziskovější každý rok jiný fungicidní sled. Při průměrném hodnocení posledních ročníků je dlouhodobě ekonomicky
nejstabilnější ošetření jen jedním fungicidem.
K fungicidní ochraně patří také smáčedla. Nejefektivněji z našich pokusů vyšlo použití Silwetu L 77
v dávce 0,1 l/ha TM s fungicidy. Navýšení výnosu po
aplikaci TM Silwetu L 77 s fungicidní ochranou bylo
v průměru + 7 % vůči sólo fungicidní ochraně.
Posklizňová úprava
K jarnímu ječmeni přistupujeme při skladování
jako k osivu. Klíčivost nad 98 % je základním požadavkem při výkupu, proto je nutné skladovat ječmen
v nižších vrstvách a provzdušňovat.
Další možností jak ovlivnit kvalitativní prvky je
čištění. Snížení příměsí a nečistot je jen základním prvkem. Čištěním lze ovlivnit přepad zrna a tím i obsah Nlátek v zrnu. Největší zrna jsou uprostřed klasu. Zároveň
platí, že hlavní stéblo má zrno větší než odnože.
S každou další odnoží nad dvě se zvyšuje podíl zadiny,
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 25 -
proto je naší snahou mít u rostliny hlavní stéblo a dvě
vyrovnané odnože. Pokud nastane rok, jako byl rok
2008, s bujným odnožováním a následným přísuškem
před sklizní, máme problém s přepadem zrna. U některých odrůd v naší oblasti klesal i pod 50 %. Předčištěním
a čištěním sklizně dokážeme přepad zrna dostat do požadované normy (90 %), ale výrazně se snižuje ekonomika
pěstování.
Velikost zrna souvisí i s obsahem N-látek v zrnu.
Malá zrna mají vyšší obsah N-látek než velká zrna. Snižování N-látek ve vzorku po vyčištění je v závislosti na
přepadu zrna. Zrna nad sítem 2,2 mm, mají nejvyšší
obsah N-látek v zrnu, zrna nad sítem 2,5 mm mají
v průměru obsah N-látek o 0,9 % nižší a zrna nad sítem
2,8 mm o další 0,3 % nižší obsah N-látek.
Závěr
Jarní ječmen patří na česká pole. Dokážeme vyprodukovat ucelené partie kvalitního sladovnického
ječmene a do budoucna snad bude o kvalitní produkty
zájem. České pivovary snad nezačnou přidávat místo
sladu do piva izoglukozu z rýže nebo kukuřice a pivo
zůstane jedním z dobrých vývozních produktů České
republiky.
pole. Tyto poznatky mohou přispět při rozhodování
v daném ročníku, na daném poli a zároveň mohou pomoci zvýšit výnos jarního sladovnického ječmene. Je
nutné vzít v potaz, že pokusy mají dobrou vypovídací
hodnotu a následné výsledky nemusí na všech lokalitách
vycházet stejně jako nám v Červeném Újezdě. Přesto
zjištěné trendy platí většinou všude.
My předkládáme soubor poznatků při pěstování
sladovnického ječmene, které se dají aplikovat na Vaše
Kontaktní adresa
Ing. Ladislav Černý, Ph.D.,
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
- 26 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
JARNÍ AGROTECHNIKA ŘEPKY OZIMÉ – VÝSLEDKY POKUSŮ
DAVID BEČKA, JAN VAŠÁK, JIŘÍ ŠIMKA
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: Osevní plocha řepky ozimé v roce 2012/13 bude opět rekordní. Porosty jsou ve velmi dobrém stavu a cenové
výhledy optimistické. Úspěšná je ale pouze výnosná řepka. Pro dosažení maximálního výnosu je nutné do řepky na jaře
investovat (každý týden do řepky). Včas hnojit dusíkem s celkovou dávkou 190 - 220 kg N/ha. Regulovat jen silné a
nestresované řepky. Časnější aplikací regulátorů podpoříme větvení, pozdnější zkrátíme porost. Odpovídajícího výnosu
nelze dosáhnout bez 3 - 4 insekticidů, jednoho fungicidu a regulací dozrávání včetně lepení.
Klíčová slova: řepka ozimá, agrotechnika, hnojení dusíkem, regulátory, fungicidy, insekticidy, výnos
Úvod
Plocha osetá řepkou ozimou bude v sezóně
2012/13 opět rekordní. Odhadujeme, že bylo zaseto asi
420 - 430 tis. ha ozimé řepky. Po výsevu se dostavily
koncem srpna a v polovině září srážky a porosty většinou bez problému vzešly. Zapršelo, i když se zpožděním, také na Slovensku, kde jsou řepky v dobrém stavu.
Někde řepky vzcházely na etapy, ale to vše se do zimy
srovnalo. Také průběh podzimu byl pro řepku optimální.
Tak jako na podzim 2011, i letos řepka v některých oblastech s listy delšími jak 30 – 40 cm přerůstala. Poučeni
z roku minulého, jsme aplikovali regulátory včas. Hustota porostů je v optimu, vzrostný vrchol se neprodlužuje a
srdéčko sedí u země. Také více se řepky na podzim hnojily dusíkem, což zpětně vidíme jako velmi dobré rozhodnutí. Půda do Vánoc dlouhodobě nezamrzla, a kořeny tedy stále rostou a sílí i kořenový krček. Některé
porosty začaly „hladovět“ a listy změnily barvu do žluta,
purpurova či jiných barev.
Z našich dlouholetých pozorování vychází, že
stav řepek před zimou je jeden z nejlepších za poslední
roky (tab. 1). Velmi dobré jsou především kořeny (ještě
lepší než na podzim 2011) ale i procentický obsah sušiny
v biomase, jako ukazatel připravenosti porostů na zimu.
Prognóza přezimování je proto velmi dobrá a očekávané
výnosy mají být nadprůměrné, v SR až rekordní. V ČR
po roce 2004 druhé nejvyšší, tedy kolem 3,5 t/ha.
K propadu výnosové prognózy na běžné průměry – ČR
cca 2,8 - 3,0 t/ha, SR 2,1 - 2,3 t/ha – dojde, pokud se
dostaví jarní a časné letní sucho. Vážným rizikem (roky
2011 a 2012) jsou i pozdní (květnové) mrazy, které mohou značně snížit výnos.
Tab. 1: Stav řepek před zimou za posledních 11 let, Výzkumná stanice ČZU Praha v Červeném Újezdě
(o. Praha - západ, 405 m n. mořem, řepařská oblast).
Roky hodnocení
Podíl kořenů na
celkové sušině
(%)
v listech
Hmotnost
celkové sušiny
(g/1 rostl.)
Délka kořenů
v cm
v kořenech
desetiletý průměr
(2002/03 - 2011/12)
18,8
20,3
14,1
3,8
15,0
2012/13
20,4
(4. nejlepší)
23,0
(3. nejlepší)
15,2
(3. nejlepší)
8,0
(2. nejlepší)
21,5
(1. nejlepší)
Index 2012/13 k 10-letému průměru
(desetiletý průměr = 100 %)
109
113
108
211
143
Obsah sušiny (%)
Výsledky
Předpoklady pro dobré přezimování jsou stejné
jako v roce 2011/12, kdy nám řepka přežila i holomrazy
blížící se k -25°C. Loni v tuto dobu jsme předpovídali
rekordní výnosy až 3,5 t/ha za průměr ČR. Naše naděje
byly však deklasovány jednak zimními holomrazy, ale
pak především jarním suchem a pozdními mrazy (Velikonoce a opoždění Ledoví muži). Zvláště poslední vlna
mrazů kolem 17. - 18. 5. způsobila největší škody. I letos
takové riziko hrozí, obrana proti němu však není. Pro
řepku musíme udělat maximum a zbytek je již v rukou
Sv. Petra.
Jak tedy k letošním nadějným řepkám přistupovat? Základem úspěchu jsou tyto hlavní agrotechnické
zásahy:
 hnojení N (co nejdříve, vyzkoušet stabilizované močoviny),
 regulace (ne na slabé řepky, za sucha a mrazů),
 insekticidy (3 - 4 krát, s orientací na nové přípravky –
Plenum, Proteus aj.),
 fungicidy (zvyšují výnos vždy),
 regulace zrání a lepení (vychází vždy).
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 27 -
Výživa a hnojení řepky na jaře
Z podzimu silné rostliny budou potřebovat hodně
dusíku. Zvláště ty porosty, které nebyly na podzim dusíkem hnojené a již před zimou se u nich deficit živin
(především dusíku) projevil barevnými změnami. Lze
předpokládat, že obsahy Nmin budou po letošní zimě
velmi malé. U porostů s optimálním počtem 20 – 40
rostlin na 1 m2 je nutné aplikovat na jaře sumárně
190 - 220 kg N/ha. Husté porosty nad 50 rostlin na 1 m2
hnojit maximálně 150 kg N/ha. U takovýchto řepek jsou
vyšší dávky dusíku již neefektivní, někdy i ztrátové.
Hnojení dusíkem je podle nástupu jara účelné rozdělit na
čtyři někdy tři poddávky.
Pokud se jaro otevře včas, tj. do poloviny března,
aplikujeme dusík čtyřikrát: 1a. dávka 40 – 60 kg N/ha,
1b. dávka 60 kg N/ha, 2. dávka 50 – 60 kg N/ha, 3. dávka 30 – 40 kg N/ha (1a. = bílé kořínky, 1b. = zelené
srdéčko, 2. = plná zeleň až začátek prodlužování,
3. = žluté poupě). Dávky N po sobě následují za 10 - 15
dnů.
Po polovině března již dávky slučujeme na tři:
1. dávka 100 kg N/ha, 2. dávka 50 - 60 kg N/ha, 3. dávka
30 - 40 kg N/ha.
Rozhodující je prvá dávka N v pevných hnojivech
LAV, LAD (DASA), při časném jaru i granulovaný síran
amonný či močovina. Nejrychleji účinkující formou
dusíku je nitrát (NO3-), který je v půdě nejpohyblivější.
Od plného obnovení zeleně je vhodné použít DAM (či
SAM) v kombinaci s insekticidy (např. Nurelle D).
Ve fázi žlutého poupěte opět volíme pevná hnojiva (nejčastěji LAV či LAD). Pokud se jaro otevře pozdě, vybereme hnojiva s vyšším podílem nitrátového dusíku nejlépe ledek vápenatý, častěji však levnější LAV nebo
LAD. Hnojiva s vyšším podílem amonného dusíku (síran
amonný či močovina, ale i DASA) jsou vhodná při brzkém otevření jara. Zpoždění první dávky dusíku vede
k propadu výnosů. Stejně tak pokud u LAV sloučíme tři
poddávky do dvou (tab. 2).
Tab. 2: Výnosy řepky podle různých termínů aplikace dusíkatých hnojiv,
Výzkumná stanice ČZU Praha v Červeném Újezdě, 2010/11.
Varianta
LAV
(3 dávky)
LAV
(dvě dávky)
DAM
(dvě dávky, první
opožděná)
Regenerační hnojení
(2.3.2011)
LAV
(75 kg N/ha)
Produkční hnojení I.
(31.3.2011)
LAV
(50 kg N/ha)
Produkční hnojení II.
Výnos (t/ha) Výnos (%)
(20.4.2011)
LAV
4,24
100
(30 kg N/ha)
LAV
(75 kg N/ha)
LAV
(80 kg N/ha)
-
4,09
96
DAM 390 (15.3.2011)
(75 kg N/ha)
DAM 390
(80 kg N/ha)
-
3,50
82
Tab. 3: Výnosy a kvalita řepky po aplikaci dusíkatých hnojiv (LAV, Alzon a UREAstabil),
Výzkumná stanice ČZU Praha v Červeném Újezdě, 2009/10-2011/12.
Varianta
Výnos
(kg N/ha podzim + kg N/ha jaro)
v t/ha (%)
bez hnojení dusíkem
(0+0)
2,60
hnojení jen na jaře (celkem 155 kg N/ha)
0 +155 (LAV)
3,60 (100 %)
0 + 155 (US)
3,55 (99 %)
0 + 155 (AL)
3,46 (96 %)
hnojení podzim + jaro (celkem 200 kg N/ha) – UREAstabil
45 (US) + 155 (LAV)
3,70 (100 %)
45 (US) + 155 (US)
3,76 (102 %)
hnojení podzim + jaro (celkem 200 kg N/ha) – Alzon
45 (AL) + 155 (LAV)
3,65 (100 %)
45 (AL) + 155 (AL)
3,77 (103 %)
Pozn. AL – Alzon (na jaře 2 aplikace), LAV – ledek amonný s vápencem
2 aplikace).
Naopak sloučení dávek velmi dobře vychází u
stabilizovaných močovin (Alzon a UREAstabil) (tab. 3).
Alzon je močovina s inhibitorem nitrifikace. Nitrifikací
- 28 -
Olejnatost
v % (rel.%)
HTS
v g (%)
46,0
5,619
43,6 (100 %)
43,6 (100 %)
43,9 (101 %)
5,394 (100 %)
5,416 (100 %)
5,485 (102 %)
43,0 (100 %)
43,3 (101 %)
5,503 (100 %)
5,523 (100 %)
43,3 (100 %)
5,516 (100 %)
43,6 (101 %)
5,446 (99 %)
(na jaře 4 aplikace), US – UREAstabil (na jaře
se mění amonný dusík na pohyblivější dusík nitrátový.
Alzon s inhibitorem nitrifikace časově prodlouží přeměnu stabilního amonného dusíku na ztrátami ohrožený
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
dusík nitrátový. U hnojiva UREAstabil se jedná o močovinu s inhibitorem ureázy (Stabiluren). Ureáza štěpí močovinu na oxid uhličitý a amoniak, který pak uniká do
ovzduší. U běžné močoviny, aby nedošlo ke ztrátám
dusíku, musí asi do 3 dnů spadnout min. 5 mm srážek.
V případě UREYstabil se tato doba díky Stabilurenu prodlužuje na asi 14 dnů. Stabilizované močoviny se aplikují ve sloučených dávkách (jednou max. dvakrát), tím
ušetříme za počet aplikací. Výnosy rostou především u
porostů s celkově vyšší dávkou dusíku (200 kg N/ha)
včetně podzimního hnojení, kde se přírůstek výnosu
pohybuje kolem 2 – 3 %. Tam kde řepka na podzim
nebyla hnojena, jsme zaznamenali i pokles výnosů
(1 - 4 %). To však při úspoře dvou jarních aplikací nemusí být finančně ztrátové. Další výhodou těchto hnojiv
je i mírné zvýšení olejnatosti. Velmi dobré výsledky
máme také s hnojivy od firmy Timac. Hnojiva Sulfammo 23 nebo 30 obsahují vedle dusíku, síry a hořčíku
ještě navíc Mesactyl N PRO. Komplex Mesactyl N PRO
pozitivně ovlivňuje využitelnost dusíku rostlinou, a tím i
efektivitu hnojení. Jedná se zejména o speciální nosič
živin pod názvem Mescal 975, což je upravený, velice
jemně mletý vápenec pro urychlené rozpouštění jednotlivých granulí, s pozitivním vlivem na přijatelnost živin
ze samotného hnojiva.
Síry bychom na jaře měli hnojit asi 20 – 30 kg
S/ha. Největší deficity jsou ve vyšších polohách a na
lehčích, promyvnějších půdách. Vhodnými hnojivy jsou
síran amonný, DASA, Sulfammo, SAM aj.
Během jarního období bychom měli 1 až 2-krát
aplikovat listová hnojiva. Nejlépe, pokud odebereme
rostliny na listové analýzy a na základě jejich výsledků
hnojíme. Řadu let jsme na devíti místech porovnávali
výsledky listových analýz. Každý rok nám vyšel většinou jiný deficitní prvek. Pokud bylo příliš sucho (granule se nerozpustily) či naopak deštivo (N se proplavil) byl
deficitním prvkem dusík. Velmi často jsme se také setkali s deficitem bóru, ve vyšších polohách i síry, ale také
velmi často chyběl draslík. Paušální aplikací listových
hnojiv s obsahem bóru popř. síry nic nezkazíme, ale
vždy je lepší variantou cílená aplikace hnojiv dle výsledků listových analýz.
Jarní regulace růstu
Azolové regulátory považujeme za významný a
pozitivní vstup do pěstitelské technologie řepky ozimé.
Ve velkém se, po počátcích kolem roku 1995, rozšířily
až po roce 2005. Jejich použití se stalo běžným zásahem.
Snad všechny propagační materiály hovoří pouze o jejich pozitivním působení, hlavně pro přezimování,
s výrazně kladným výnosotvorným efektem.
Právě pro svoji účinnost ale nemůže být jejich
uplatnění paušální. Pokud je použijeme na podzim za
sucha, tedy vlastně na retardované řepky, nemají kladný
efekt. Obdobně na jaře (tab. 4) by se neměly používat u
slabých porostů. Empiricky platí, že retardant se nemá
používat v době, kdy vnější podmínky růst sami retardují. Jejich použití by mělo být v nestresovém období a na
silné, rostoucí porosty. To platí i pro stimulátory (Atonik, Trisoly, Humáty, Hergit, Albit ap.). Ošetřujeme
s nimi v době růstu, na svěží a rostoucí listy. Jejich aplikace tedy nemůže být paušální, protože dokáží výnos
semen i snižovat.
Jarní aplikaci růstových regulátorů můžeme realizovat ve dvou termínech. Časnější aplikace při výšce
10 – 15 cm na podporu větvení, ale pouze u řídkých
porostů (20 rostlin na 1 m2) se silnými rostlinami. Nebo
pozdější aplikace při výšce 30 – 40 cm s cílem porost
zkrátit. V případě slabých řepek (špatné kořeny apod.)
nebo při déletrvajícím suchu regulaci růstu zcela vynechat. Jak nás přesvědčil rok 2010/11, slabé řepky na jarní
regulaci reagují zpravidla negativně (tab. 4). Vše to ještě
umocňuje stresové období jako je např. sucho. Pokud
jsou však rostliny silné (2011/12), aplikace regulátorů
výnos zvýší (o 8 – 9 %). V obou letech však dvakrát
aplikovaný azol vychází nejhůře – porosty byly „přeregulovány“.
Letošní rok lze očekávat bujné a vysoké řepky.
Z podzimu vše vzešlo, porosty jsou optimálně husté a
rostliny silné. Řepky většinou nebude nutné podpořit ve
větvení, ale naopak zkrátit jejich výšku. Proto hlavní
období regulace by mělo být zaměřeno na výšku
30 - 40 cm. Použijeme azoly v regulačních (tj. nižších)
dávkách. Dosáhneme tím zkrácení výšky o 5 – 15 cm.
Toto zkrácení sice není velké, ale často zachrání porost
před polehnutím.
Neměli bychom také opomenout stimulátory. Na
zimou oslabené řepky je nejlepší Atonik. Chceme-li
podpořit kořeny, pak aplikujeme Lignohumáty, Trisoly
apod. Ve žlutém poupěti nám velmi dobře vychází auxinové stimulátory (Sunagreen, Hergit aj.).
Tab. 4: Vliv různých termínů jarní aplikace azolů na slabé a silné řepky, Výzkumná stanice ČZU Praha
v Červeném Újezdě.
Termín aplikace
Výnos t/ha (%)
časnější
pozdnější
2010/11
2011/12
(11.4.2011, 3.4.2012) (21.4.2011, 19.4.2012)
(slabé řepky)
(silné řepky)
3,74 (100 %)
3,34 (100 %)
1
azol
3,32 (89 %)
3,59 (108 %)
2
azol
3,59 (96 %)
3,64 (109 %)
3
azol
azol
3,30 (88 %)
3,05 (91 %)
4
pozn. rok 2010/11 – slabé řepky (krček cca 6 mm), rok 2011/12 – silné řepky (krček cca 12 mm), porosty s průměrnou
hustotou 40 r/m2.
Varianta
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 29 -
nativu můžeme použít Proteus 110 OD či Biscayu 240
OD. Tyto přípravky svým delším účinkem (až 2 týdny)
výborně ochrání porost. Termín aplikace je v době
2. dávky N, plná zeleň až počátek prodlužování, vždy do
3 dnů po teplotách nad +8 až +10°C, zhruba v době
květu „zlatého deště“ Forsythie. Práh škodlivosti je,
pokud za 3 dny najdeme ve žluté Mörickeho misce 10
brouků krytonosce řepkového nebo 20 brouků krytonosce čtyřzubého. V případě rozvleklého jara s nejistým
startem a stále se vracející zimou, je nejlepším řešením
zprvu volba levného pyretroidu (např. Cyperkill 25 EC)
a razantnější Nurelle (nebo Proteus, Biscaya) si necháme
až pro postřik na jistotu. Při náletu blýskáčka (3-5 brouků na již větvící se rostlinu) volíme Proteus, Biscayu či
Mospilan (s pyretroidem) s delším účinkem, nebo variantu pyretroidů a jim podobných přípravků. Vhodná je
orientace na přípravky s novými účinnými látkami
(Avaunt 15 EC, Plenum, Reldan 22, Sumi Alpha 5 EW
aj.). Ochrana proti šešulovým škůdcům je vysoce efektivní a má podle let přínos 4 – 12 % na výnos semene,
v letech s poškozenou řepkou i více. Proti šešulovým
škůdcům je nejlepší termín těsně před květem, kdy můžeme současně dát tank mix strobilurinů (Acanto, Amistar, Pictor) se silnými insekticidy (Nurelle, Proteus aj.)
účinnými i za vyšších teplot. Vhodné jsou i mixy systemických přípravků (Biscaya 240 OD, Calypso 480 SC,
Mospilan 20 SP) spolu s pyretroidy. V době květu řepky
pak volíme pro včely bezpečné přípravky (Alfametrin,
Biscaya, Calypso, Decis, Fury, Karate Zeon, Markate,
Mospilan, Nexide, Proteus, Rapid a Vaztak). Většina
insekticidů ale ztrácí účinky za slunečního svitu a při
teplotách nad + 20°C. Delší dobu účinku si zachovávají Avaunt, Biscaya, Calypso, Mavrik a Proteus.
Ochrana proti škůdcům
Z jarních škůdců umíme řešit stonkové krytonosce a i přes avizovanou rezistenci i blýskáčka řepkového.
Nezvládáme však šešulové škůdce. Tito škůdci mají stále
rostoucí tendenci. Kromě bejlomorky kapustové se poslední dva roky ve velkém rozšířil i krytonosec šešulový.
Základem je důsledná chemická ochrana před květem a
ke včelám šetrná v době květu.
V boji proti škůdcům máme k dispozici novější
přípravky - Plenum a Proteus 110 OD. Z dalších novinek
můžeme vyzkoušet - Avaunt 15 EC (indoxacarb) a Sumi
Alpha 5 EW (esfenvalerate) na rezistentní populace
blýskáčků.
Zcela nový insekticid Plenum obsahuje účinnou
látku ze skupiny pyridine-azomethin a momentálně se
jedná o jedinou látku z této skupiny. Plenum působí na
chorodontální smyslové ústrojí a způsobuje ochrnutí
zadních končetin hmyzu. Přípravek působí translaminárně a systémově, v rostlině se šíří xylémem a má i kontaktní účinek. Plenum vykazuje vynikající účinek i na
rezistentní populace blýskáčka.
Insekticid Proteus s účinnými látkami thiacloprid
+ deltamethrin, byl dříve registrován jen na stonkové
krytonosce. Jeho registrace byla nově rozšířena i na
blýskáčka a šešulové škůdce. Vzhledem k omezenému
počtu použitelných přípravků a stále narůstajícímu problému s populacemi šešulových škůdců je Proteus velkou nadějí. Proteus má kontaktní a požerové účinky
(deltamethrin), současně ale působí dlouhodobě a systémově (thiacloprid).
Začínáme ošetřením na stonkové krytonosce, kde
je nejlepším řešením Nurelle D. Jako srovnatelnou alter-
Tab. 5: Výnosy a poškození ozimé řepky po vybraných pesticidních aplikacích,
Výzkumná stanice ČZU Praha v Červeném Újezdě, 2009.
Ošetření
Délka požerového kanálku od stonkových
krytonosců v % (100 %
= 4,1 cm na stonek)
Od chorob suché
strniště v %
(100 % = 58 %
stonků suchých)
Výnos semen v %
(100 % = 5,13 t/ha)
Kontrola (bez insekticidů i fungicidů)
100
100
100
52
105
83
107
31
104
4x insekticidy (Nurelle a 3x po sobě Karate
10
Zeon) od 4.4. do 3.5.
3x insekticidy (Nurelle 4.4., pak Mavrik 2F
7
14. a 19.4.)
4x insekticidy (vždy Karate Zeon) od 4.4. do
10
3.5., ve žlutém poupěti + Amistar Xtra
pozn. Počátek jarního růstu řepky od 4. 3., počátek kvetení od 19. 4. 2009.
Ochrana proti chorobám
Výskyt houbových chorob byl poslední dva roky
v důsledku sucha velmi malý. Bylo to také dáno nízkými
řepkami. Jak ukazuje víceleté sledování, platí, že: vysoké
řepky = více chorob a naopak nízké řepky = méně chorob. O tom jak vysoké řepky budou, rozhoduje průběh
počasí (srážek) na jaře. Loni (2011/12) byly řepky z
podzimu silné a dobře zakořeněné, přesto vlivem sucha,
- 30 -
ale i mrazových stresů jsme měli nejnižší řepky (130 cm)
za posledních 5 let (průměr 150 cm). O rozvoji houbových chorob rozhodnou srážky od poloviny dubna do
poloviny května. Pokud se sejdou vysoké řepky a deštivé
počasí na přelomu dubna a května, výskyt chorob bude
mimořádný (tak jako v roce 2007/08).
Aplikace fungicidů se stala již běžným opatřením,
kde vždy dosahujeme pozitivních výnosových výsledků
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
(tab. 6). Nejlepší jsou strobiluriny (Acanto, Amistar či
Amistar Xtra, Pictor), které doporučujeme použít před
kvetením. Ostatní přípravky (Alert S, Apel, Bumper
Super aj.) aplikujeme v plném květu. Aplikace jakéhokoliv fungicidu v době odkvétání (většinou po 15.5.) je
neúčelná a jsou to vyhozené investice. Listová pokryvnost a plocha stonků je v době ošetření velmi vysoká. Proto základem dobré účinnosti fungicidů je:
 vyšší dávka vody min. 300 - 400 l/ha,
 tank mix aplikace s Lignohumáty (v roce 2009/10
navýšení výnosu o 0,62 t/ha).
Fungicidy společně s insekticidy patří u řepky
ozimé k nejefektivnějším zásahům ze všech pesticidů. Po
aplikaci fungicidů výnosy průměrně narostou o 5 - 10 %,
často i více (17 %). Dokonce i v letech s minimálním
výskytem houbových chorob je jejich účinek patrný
(tab. 7).
 použití smáčedel (Silwet Star, Break Superb aj.), pak
lze snížit dávku vody na cca 150 - 200 l/ha,
Tab. 6: Účinek fungicidů na výnos řepky, Výzkumná stanice ČZU Praha v Červeném Újezdě,
roky 2008/09 – 2010/11.
Výnos (v % ke kontrole)
Varianta
100
1-kontrola
2-Amistar Xtra (1 l/ha) - azoxystrobin + cyproconazole
97-117
3-Pictor (0,5 l/ha) - dimoxystrobin + boscalid
96-112
4-Prosaro 250EC (0,75 l/ha) - prothioconazole + tebuconazole
105-109
5-Bumper Super (1 l/ha) - propiconazole + prochloraz
103-115
6-Alert S (1,5 l/ha) – carbendazim + flusilazole
92-115
7-Polyversum (0,1 kg) - Pythium oligandrum
97-112
pozn. kontrola (100 %) 2008/09 – 4,55 t/ha, 2009/10 – 4,34 t/ha, 2010/11 – 2,85 t/ha, aplikace fungicidů
v doporučovaných termínech.
Tab. 7: Účinek fungicidů na výnos řepky ozimé v roce 2011/12 s minimálním výskytem chorob,
Výzkumná stanice ČZU Praha v Červeném Újezdě.
Termín aplikace
prodlužování
zač. květu
-
-
Toprex 0,5 l/ha
BBCH 31
Toprex 0,5 l/ha
BBCH 39 (25 cm)
Výnos t/ha (%)
Napadené stonky
Hlízenka (%)
Verticilium (%)
3,64 (100 %)
1
11
Amistar Xtra 1 l/ha
3,79 (104 %)
0
6
Amistar Xtra 1 l/ha
3,93 (112 %)
0
9
Regulace zrání a lepení
Posledním opatřením před sklizní je regulace zrání (desikace) a lepení. Toto ošetření je vždy efektivní.
Projeví se zvýšením výnosu (resp. snížením sklizňových
ztrát) a poklesem sklizňové vlhkosti. Sklizeň můžeme
zahájit dříve a sušší porost se i rychleji sklízí. Lepení
řepky by mělo být standardním opatřením, které je účelné u zaplevelených a zmlazených porostů kombinovat
ještě s glyfosáty.
Při výběru přípravků je třeba zohlednit: zaplevelení (zvláště vytrvalými plevely), zmlazení porostu,
stupeň polehlosti a cenu použitého přípravku. Nejlépe
vycházejí glyfosáty, které dokáží dlouhodobě likvidovat
vytrvalé plevele (pýr, pcháč aj.) a jsou cenově přijatelné.
Zmíněné přípravky se dávají s dosti velkým odstupem od
sklizně řepky a proto je možná i pozemní aplikace za
předpokladu vysokých postřikovačů. Desikanty Reglone
(Quad – Glob) jsou velmi razantní přípravky, které 3 - 5
dnů před sklizní spolehlivě vyřeší problémy se silným
zaplevelením, nestejným zráním a nevyrovnaným porostem. Mezi glyfosáty a Reglonem je z pohledu aplikace
ještě Basta, kterou ošetřujeme asi 10 dnů před sklizní.
K omezení ztrát vypadáváním se používají lepidla
šešulí. Na trhu je k dispozici řada přípravků srovnatelné
účinnosti (Agrovital, Elastiq, Flexi, Pe-Dagral a Spodnam DC). Lepidla šešulí je účelné aplikovat 3 až 4 týdny
před sklizní. Ztráty v tomto termínu i při pozemní aplikaci jsou malé a účinek velmi spolehlivý. Lepidla prodlužují vegetaci řepky, zatímco desikanty a regulátory
dozrávání porost vysuší a sklizeň urychlí. Proto se často
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 31 -
doporučuje použít kombinaci lepidla (zpravidla
v poloviční dávce) s desikantem. Zachová se tím výhoda
sušícího efektu, urychlí zrání, zalepí se šešule poškozené
šešulovými škůdci a dále se omezí ztráty před a při
sklizni (tab. 8). V Roce 2011/12 jsme zkoušeli i vylepše-
ný Elasiq Ultra obsahující barvivo pro přesnější aplikaci.
Lepidla vytvořením semipermeabilní membrány na povrchu šešulí také zvyšují pronikání účinných látek z
jiných přípravků do pletiv a proto se používají i jako
smáčedla.
Tab. 8: Vliv předsklizňové regulace a lepení na výnos a sklizňové ztráty řepky ozimé,
Výzkumná stanice ČZU Praha v Červeném Újezdě, 2011/12.
Varianta
Výnos v t/ha (%)
Ztráty v g/m2
Kontrola
3,60 (100 %)
16,4
Elastiq (1 l/ha)
3,83 (106 %)
14,6
Elastiq Ultra (1 l/ha)
3,83 (106 %)
12,1
Elastiq Ultra (0,6 l/ha) + Clinic (5 l/ha)
3,99 (111 %)
14,6
Závěr
Řepky pro sklizeň 2013 vypadají velmi nadějně a
i cenové vyhlídky jsou optimistické. Úrody se však nedočkáme, pokud se řepce nebudeme věnovat a investovat
do ní. Základem je včasná výživa dusíkem s možností
použití stabilizovaných močovin. Vysoce efektivní je
použití fungicidů, které vycházejí i v letech s nízkým
výskytem chorob. Také se neobejdeme bez sledu 3 spíše
4 insekticidů, kdy bychom se měli orientovat na nové
přípravky. Naopak aplikaci regulátorů na jaře je nutné
přizpůsobit stavu řepek a počasí. Fungují jen na silné a
nestresované řepky. Posledním opatřením je předsklizňová regulace a lepení, které jsou vždy efektivní.
Poděkování
Řešeno za finanční podpory grantu NAZV QH 81147 „Střet plodin v globální soutěži a řešení rizik pro ozimou řepku“.
Kontaktní adresa
Ing. David Bečka, Ph.D.,
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
- 32 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
JAK ZLEPŠIT EFEKTIVITU PĚSTOVÁNÍ MÁKU
PAVEL CIHLÁŘ, PETR VLAŽNÝ, JAN VAŠÁK
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: V článku jsou uvedeny výsledky mnohaletých pokusů se zakládáním porostů máku, výživou a hnojením, regulací zaplevelení, ochranou proti chorobám a škůdcům.
Klíčová slova: mák setý, efektivita, založení porostu, setí, ochrana, hnojení, výnos
Úvod
V roce 2012 jsme zaznamenali po roce 2011 další
propad ploch máku na něco málo přes 18 tis. ha. Rok
2012 byl přesto pro pěstitele máku většinou příznivý.
Sucho postihlo část středních Čech a zejména jižní Moravu. V květnu a červnu nepřišly většinou žádné významné prudké bouře a větrné smršti. V roce 2012 bylo
dosaženo v ČR průměrného výnosu 0,75 t/ha
(www.czso.cz), což je propad oproti roku 2011
o 100 kg/ha. Celková produkce makového semene pak
činila pouhých 13,7 tis. t. Toto se příznivě odrazilo i
v ceně za makové semeno, která se podzim 2012 pohybovala okolo 50 Kč za 1 kg.
Tab. 1: Sklizňová plocha, průměrný hektarový výnos semen máku v letech 2002 - 2011
Období
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
Sklizňová plocha
(tis. ha)
29,6
38,1
27,6
44,6
57
57
69,7
52,5
51,1
31,5
18,4
Výnos semen
(t/ha)
0,57
0,51
0,90
0,82
0,55
0,59
0,75
0,63
0,5
0,85
0,75
19,5
24,8
36,4
31,6
33,8
52,1
33,7
25,5
26,9
13,7
Produkce semen
16,9
(tis. t)
Zdroj: www.czso.cz
Pěstování
Mák se dá úspěšně pěstovat ve všech produkčních
oblastech ČR. Omezení je pouze na velmi těžkých slévavých půdách s častou tvorbou škraloupu. Zde mák
těžko vzchází a bývá také častěji napadán komplexem
houbových chorob tzv. spálou. Je vhodné se vyvarovat
lokalit s jarními přísušky. Mák je na vodu v počátečních
vývojových fázích velmi náročný. Půdy jsou nejlepší
strukturní drobtovité.
Založení porostu
Založení porostu a následné vzejití je kritickým
bodem agrotechniky máku. I při dodržení všech známých pravidel, tj. podzimní urovnání povrchu při orebném zpracování, při bezorebném hlubokém kypření
kombinovanými kypřiči, za nimiž zůstává také rovný
povrch. Na jaře pak pouhé provzdušnění půdy mělkou
přípravou (kompaktor, brány, aktivní nebo pasivní pracovní orgány secích kombinací). Setí pokud možno tzv.
na vodu při teplém a suchém počasí je vhodné mák zasít
i hlouběji okolo 2 cm. Vlhkost půdy při setí by měla být
taková, že se půda na pracovní orgány secího stroje nelepí, netvoří se hrudky, ale po přejezdu secího stroje je
patrná „vlhká stopa“. Setí máku by se nemělo uspěchat.
Z dlouholetých pokusů vyplývá, že průměrný výnos z
březnových výsevů je nižší než z dubnových. I přes
dodržení všech výše uvedených zásad sklízíme porosty
s průměrným počtem okolo 55 rostlin na 1 m2. Přitom
při výsevku 1,5 kg a HTS 0,5 g vysejeme na 1 m2 300
semen máku. To znamená, že výsledný výnos porostu
tvoří něco okolo 20 % zasetých rostlin. K tomuto úbytku
dochází zejména napadením houbovými patogeny, likvidací krytonoscem kořenovým a v neposlední řadě prostým nevzejitím osiva v důsledku sucha.
Hnojení
Mák je plodina náročná na živiny. V půdě by jich
proto měla být dostatečná zásoba. Pokud je nedostatek P
můžeme aplikovat hnojivo Amofos před předseťovou
přípravou (zpravidla 100 – 150 kg/ha). Při preemergent-
ním postřiku herbicidem Callisto 480 SC je možné jej
aplikovat formou tank mix s DAM 390. Dávka 200 l buď
s vodou, nebo čistý přípravek. Pokud preemergentní
aplikaci herbicidu neprovádíme, aplikujeme 70 kg N po
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 33 -
setí do plného vzejití v pevném hnojivu (LAV, LAD).
Od dávky N v pevném nebo DAM odpočítáme N
v případném Amofosu. Poté dohnojíme ve fázi cca 6
listů dalších cca 40 kg N. Tuto aplikaci lze provést jak
pevnými hnojivy nebo DAM 390. Vhodné je použití tzv.
„damových“ trysek.
Výživa dusíkem
Jedním ze základních opatření v agrotechnice
máku je výživa. Na výnos 1t a odpovídajícímu množství
alkaloidů odčerpá 70 kg N (Kolektiv, 2010). Při nedostatku dusíku v půdním prostředí se jeho obsah v rostlině
silně snižuje. Mák se omezeně vyvíjí a špatně roste.
Rostliny jsou na pohled nevyrovnané, s omezeným počtem světlých a malých listů. Podle stupně nedostatku N
se mění barva listů od bledě zelené po žlutou. Při nedostatku dusíku je snížen počet semen v tobolce a HTS.
Snižuje se také obsah morfinu v makovině (Kolektiv,
2010).
Z výsledků 3 let pokusů s aplikací stabilizovaných močovin vyplývá, že nejlepší variantou je aplikace
82,5 kg N v Urea stabil popř. Alzon před setím se zapravením sečkou a následná aplikace LAD v dávce 27,5 kg
N na list v BBCH 27.
Velmi efektivní je také využití hnojiva Eurofertil
NP 35 před setím, popř. při setí. Toto hnojivo vykázalo
positivní výnosovou odezvu ve všech třech letech pokusů.
Mikroprvky
Mikroprvky jako B pak aplikujeme ve fázi 4 – 8
plně vyvinutých listů (mák cca 7 cm) v hnojivu Campofort special B popř. Wuxal SUS boron aj. Tuto aplikaci
doporučujeme aplikovat cca 7 – 10 dní po případné apli-
kaci postemergentních herbicidů spolu s přípravkem
Atonik Pro, vhodné je tuto směs aplikovat v 5% roztoku
močoviny.
Regulace zaplevelení
Úspěšná a šetrná regulace plevelů v máku je
vedle založení porostů základem intenzivního pěstování
máku. Mák má velmi pomalý počáteční růst a z toho
vyplývající nízkou konkurenční schopnost. Výsledkem
jsou závažné výnosové ztráty již při relativně nízké
úrovni zaplevelení. Semena plevelů se ze sklizené produkce obtížně čistí a snižuje se jakost máku.
Před aplikací herbicidů je nezbytné vyhodnotit
případné riziko poškození herbicidy. U stresovaných
rostlin máku mohou být projevy fytotoxicity i u dávek a
herbicidů k máku jinak bez problémů selektivních. Na
jaře 2011 se takto projevila silná fytotoxicita u aplikací
2 - 7 dnů po mrazech u celého spektra registrovaných i
neregistrovaných herbicidů. To platí i u porostů poškozených chorobami a škůdci.
V máku nelze plevele úspěšně regulovat zpravidla
pouze jedním herbicidním zásahem, ale musí být prováděn systém zpravidla 2 - 3 ošetření. K tomu se přidávají
ošetření proti trávovitým plevelům.
Pro preemergentní aplikace jsou registrovány
herbicid Merlin, přípravky na bázi chlorotoluronu (např.
Lentipur), přípravek Command 36 SC a herbicid Callisto
480.
Herbicid Callisto 480 je pro preemergentní aplikace registrován v dávce 0,25 l/ha. Zajišťuje široké spektrum účinnosti se slabší účinností proti svízeli a ježatce.
V případě nepříznivých podmínek (především sucho po
aplikaci, hrudovitý povrch) ale při této dávce dochází
k rychlému poklesu účinnosti proti méně citlivým druhům – hlavně proti pohance svlačcovité, výdrolu řepky,
heřmánkovitým druhům a někdy i merlíku bílému.
V dávce 0,25 l/ha je proto vhodné Callisto 480 kombinovat například s přípravkem Command 36 SC v dávce
- 34 -
0,15 l/ha nebo s herbicidem Lentipur v dávce 1 l/ha.
V pokusech na ČZU se po dva roky jako nejlepší preemergentní aplikace jevila zatím neregistrovaná kombinace Callisto 480 SC 0,2 l/ha + Brasan 1,3 l/ha. Na nezaplevelených pozemcích může v optimálním případě
udržet pozemek bez plevelů až do sklizně. Na pozemcích
zaplevelených výdrolem řepky a jinými brukvovitými
plevely pak zpravidla musíme provádět ještě aplikaci na
list.
Pokud je účinnost preemergentních aplikací nízká, například v důsledku suchého počasí a spektrum
plevelů je širší, je vhodnější použít postemergentně přípravek Callisto 480 (dávka 0,15 - 0,2 l/ha). Tato aplikace
navíc řeší výskyt pcháče, proti kterému jsou preemergentní aplikace neúčinné, nebo také výdrolu řepky, kde
preemergentní aplikace nemusí poskytovat vždy spolehlivý účinek. Častým problémem řešeným po preemergentních aplikacích je výskyt svízele, pohanky svlačcovité a rdesen. Problém lze řešit použitím účinné látky
fluroxypyr (Starane 250 EC, Tomigan) do dávky až 0,6
l/ha. V případě aplikace od 4. listu máku je možné použít
dávku 0,3 l/ha, při aplikaci od 6. listu máku dávku 0,4 0,5 l/ha. Aplikace fluroxypyru se často používají
v kombinacích.
Velmi
dobré
zkušenosti
jsou
s kombinacemi Trophy 2 l/ha + fluroxypyr 0,4 l/ha nebo
Callisto 480 0,15 l + fluroxypyr 0,3 - 0,4 l/ha. Při rychlém počátečním růstu plevelů na pozemcích bez preemergentní aplikace lze úspěšně regulovat zaplevelení
třeba dělenými dávkami herbicidu Callisto 480 SC. První
dávku pak volíme podle velikosti máku i pod 0,1 l/ha
Callisto solo při dvou – čtyřech pravých listech. Dále
pak aplikaci opakujeme za cca 2 – 3 týdny. Při druhé
aplikaci dávku navýšíme na 0,15 l/ha a doplníme o Starane 250 EC.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Při postemergentních aplikacích je pro zajištění
vysoké selektivity herbicidních aplikací často využívána
vytvořená vosková vrstvička máku. Proto se doporučuje
provádět herbicidní ošetření nejdříve za 3 dny po dešti,
který narušuje voskovou vrstvičku. Současně vosková
vrstva vytváří bariéru pro příjem herbicidů některými
plevely. Pokud trvá suché a teplé počasí více jak 10 dnů,
zhoršuje se zásadně účinnost například proti merlíku
bílému, který patří k druhům vytvářejícím silnou voskovou vrstvičku.
Problém pozdního zaplevelení můžeme vyřešit
herbicidem Trophy. Tento herbicid je typický velmi
dobrým půdním účinkem proti laskavcům, merlíkům,
lebedám, ježatce a bérům s výborným efektem na vzcházející plevele až do růstové fáze děložních listů. Na druhou stranu Trophy nezajistí nápravu proti plevelům, kde
byly předchozí aplikace málo účinné. Herbicid Trophy je
obvykle používán v plné dávce 2 l/ha. Můžeme použít se
Starane 250 EC či Tomiganem 250 EC (do dávky 0,4
l/ha). Používají se k řešení svízele, pohanky svlačcovité
a rdesen. Mixy s účinnou látkou pyridate Lentagran WP
se vyznačují vysokou účinností proti řadě plevelných
druhů a současně byl pozorován synergický účinek obou
přípravků na účinnost bez negativních projevů fytotoxicity.
durman obecný, heřmánkovité plevele, chrpa modrák,
laskavce, výdrol řepky, pcháč oset, konopice, svízel
přítula, výdrol slunečnice, merlíky, lebedy, hluchavky,
rdesno blešník, rdesno červivec, hořčice bílá, ředkev
ohnice, lilek černý, ptačinec žabinec, penízek rolní, šťovík kadeřavý, dvouzubec trojdílný, pěťour maloúborný,
mléč zelinný, drchnička rolní, konopí seté, ibišek trojdílný a čistec roční. Mezi středně citlivé plevele patří oves
hluchý (po odnožení odolný), lipnice roční, čirok halepský (ze semene), výdrol obilnin (po odnožení odolný),
rdesno ptačí, violka rolní, rozrazil perský, starček obecný, šrucha zelná, kokoška pastuší tobolka, řepeň trnitá a
řepeň durkoman.
Optimální termín pro aplikaci herbicidu Laudis je
ve fázi 6-8 listů máku. Na základě zkušeností je Laudis
dobře snášen mákem o velikosti 4-10 listů. Použití je
velmi flexibilní a selektivní pokud se řídíme známými
zásadami pro použití postemergentních herbicidů
v máku. Proti běžnému spektru plevelů postačuje dávka
2 l/ha, kterou lze použít při sólo aplikaci. Pokud se
v porostu vyskytují ve větší míře středně citlivé nebo
přerostlé plevele je nutné použít plnou dávku 2,25 l/ha.
Snížená dávka 1,7 l/ha je vhodná jako následné postemergentní ošetření nebo do kombinace s herbicidem
Starane 250 EC.
Novinkou na poli herbicidů do máku je pak přípravek Laudis OD. OD formulace zajišťuje lepší přilnutí
a rozprostření postřikové kapaliny na listech, které vede
k rychlejšímu příjmu účinné látky. Pro praxi je také
velmi důležitá rychlá odolnost k dešťovým srážkám.
Pokud postřiková kapalina zaschne na listech plevelů, je
nutné počítat s odstupem srážek alespoň 1 hodinu. Toto
platí pro zachování účinnosti, ale z hlediska bezpečnosti
pro mák je třeba, aby bezprostředně po aplikaci nepršelo.
Po dešťových srážkách je nutné počkat s aplikací v máku
2-3 teplé slunečné dny na obnovení voskové vrstvičky.
Kombinace s herbicidem Starane 250 EC řeší široké spektrum plevelů včetně přerostlého svízele přítuly,
merlíků, laskavců, blínu, rdesen a pohanky svlačcovité a
zároveň zvyšuje účinnost proti některým méně citlivým
plevelům, jako jsou rozrazil perský a violka rolní.
Doporučit lze kombinaci 1,7 l/ha Laudis + 0,2-0,4 l/ha
Starane 250 EC. Jako optimální z hlediska účinnosti je
dávka 0,3 l/ha Starane 250 EC. Optimální termín pro
aplikaci této kombinace se jeví fáze 4-6 listů máku, kdy
je výdrol řepky v listové růžici a merlíky do velikosti 10
cm.
Přípravek spolehlivě účinkuje proti jednoletým
travám a dvouděložným plevelům včetně pcháče osetu,
výdrolu řepky a invazních plevelů. Mezi citlivé plevele
patří ježatka kuří noha, bér zelený, bér sivý, bér přeslenitý, rosička krvavá, proso seté, proso vláskovité, ambrózie peřenolistá, bažanka roční, mračňák Theophrastův,
Pokud jsou porosty nevyrovnané, lze i u herbicidu
Laudis využít tzv. dělených dávek. U rostliny ve fázi
dvou pravých listů „snesou“ dávku 1 l/ha + 0,15 l/ha
Starane. Za cca 10 dní podle stavu porostu další 1 l/ha +
0,2 – 0,3 l/ha Starane.
Regulace výskytu chorob a škůdců
Základem ochrany proti houbovým chorobám je
moření Cruiserem OSR. Na list doporučujeme aplikovat
registrované fungicidy, a to Caramba 0,8 l/ha, když má
mák cca 30 cm a začíná se ukazovat poupě. Tuto aplikaci doporučujeme provádět sólo bez dalších účinných
látek. Aplikace nám zpevní a mírně zkrátí stonek. Tím
omezíme polehnutí. Poté na počátku květu aplikujeme
Discus v dávce 0,2 kg /ha spolu se smáčedlem (vhodný
Silwet, Break Thru aj.)
Ochrana proti plísni
Původcem choroby je Peronospora arborescens
(Berk.) de Bary 1855. Patogen přežívá období vegetačního klidu v endospermu semen ve formě perenujícího
mycelia, popř. ve stadiu oospór. Ty se vytvářejí i v na-
padeném pletivu, jehož zbytky zůstávají na pozemku.
K napadení rostlin dochází přímo buď ze semene – primární infekce, nebo později, při přenosu spor
z napadených rostlin na zdravé – sekundární infekce.
Symptomy odpovídající primární infekci jsou především
chlorózy a duření tkání děložních listů, listů, stonků,
poupat a makovic, na kterých se tvoří šedofialový povlak
silně sporulujícího mycelia. Sekundární infekce se projevuje především na listech, kde se tvoří drobné nekrotické skvrny, někdy s drobným myceliem. Inkubační
doba patogena je v závislosti na teplotě a vlhkosti 4–6
dní. Vytvořená krátkověká a křehká sporangia se pak
mohou pomocí větru šířit porostem. Jako ostatní zástupci
„pravých plísní“ potřebují ke svému klíčení volnou vodu, či alespoň vysokou relativní vzdušnou vlhkost. Při
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 35 -
splnění této hlavní podmínky může dojít ke vzniku
sekundární infekce.
K napadení dochází po celou dobu vegetace.
Symptomy choroby a její škodlivost jsou odvislé od
vývojové fáze, v níž byla rostlina napadena. Na prořídnutí porostu má největší vliv napadení ve fázích klíčení a
listové růžice. Od rozpuknutí osemení až do počátku
stonkování dochází v případě napadení téměř vždy k
odumírání rostliny. Klíčící rostliny hynou záhy, ve fázi
listové růžice můžeme symptomy infekce pozorovat
delší dobu. Ojediněle se stane, že rostliny pokračují
v dlouživém růstu, ale i v této fázi později hynou. Ve
fázi stonkování dochází k napadení růstového vrcholu a
ke zničení celé rostliny nebo reprodukčních orgánů.
S tím je spojena i samotná ochrana proti plísni makové.
Na patogena jsou účinné všechny tzv. bramborové fungicidy (tedy registrované primárně na plíseň bramborovou). Velmi účelná je jejich aplikace v raných růstových
fázích (2. pravé listy), ale možná je jejich aplikace až do
fáze počátku květu. Na rozvoj infekce má stav i celkový
stav rostliny. Proto je vhodné podporovat jejich růst
stimulátory a dalšími pomocnými látkami. Samozřej-
mostí by mělo být vysévat zdravé a nejlépe fungicidně
mořené osivo máku.
Ochrana proti krytonosci kořenovému
Brouk z čeledi nosatcovitých škodí jak úživným
žírem dospělců, tak požerky na kořenech způsobených
jeho larvami. Na makové porosty nalétávají dospělci ze
zimovišť zpravidla v druhé polovině měsíce dubna, kdy
teploty min. tři dny po sobě překročí hranici 15°C. Současnou ochranu dělíme na předseťové ošetření osiva
mořidly, nejčastěji s neonikotinoidní složkou (Thiametoxam), či v kombinaci neonikotinoidní a pyretroidní složky (imidacloprid + beta-cyfluthrin, clothianidin + betacyfluthrin). Tento způsob ochrany se stal v současné
době nezbytným, ovšem kvůli časově omezenému účinku je vhodné dle výskytu doplnit i insekticidním foliárním ošetřením. Přítomnost brouků v porostu můžeme
zjistit např. na signalizačních rostlinách ozimých či
předpěstovaných máků v zemních pastech. Ošetření pak
provádíme cca týden po zjištění 3 a více brouků v zemní
pasti, tak abychom zamezili kladení vajíček samicemi
krytonosce. Larvy na kořenech již chemická ochrana
nehubí.
Závěr
Ve výše uvedeném příspěvku jsme se snažili nastínit, jak lze na základě celé řady výsledků z pokusů
zefektivnit pěstování máku. Věříme, že i přes velmi
tvrdou konkurenci ostatních plodin si mák najde na Vašich polích místo.
Kontaktní adresa
Ing. Pavel Cihlář, Ph.D.
Výzkumná stanice FAPPZ ČZU, Červený Újezd, Červený Újezd 215, 273 51 Unhošť,
e-mail: [email protected]
- 36 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
PERSPEKTIVA PĚSTOVÁNÍ CUKROVKY V ČR A EU
JAN KŘOVÁČEK
Svaz pěstitelů cukrovky Čech; Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: Příspěvek hodnotí složitou aktuální situaci a pozici cukrovky v rámci vyjednávání scénářů společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2013. Uvedena je řada argumentů, ukazující na zlepšující se řepařství v ČR v průběhu posledních 10 let, kdy každoroční nárůst výnosů činí 2,85 t při standardní jakosti 16 %. Zhodnocena je i ekonomika produkce, vč. podpor ve formě oddělené platby za cukr (SSP) a nutnost jejího zachování i v novém rozpočtovém období.
Výsledkem by mělo být zachování systému SOT – C a kvót na cukr minimálně do roku 2020.
Klíčová slova: cukrovka, ekonomika, dotace, oddělená platba za cukr, kvóty
Úvod
Současná situace v odvětví cukrovka – cukr je
velmi složitá, protože se vyjednává budoucí podoba
Společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2013, nové
rozpočtové období na roky 2014 – 2020 a cukrovky se
toto velmi dotýká z pohledu setrvání či zrušení národních kvót cukru a z pohledu setrvání či zrušení důležité
podpory ve formě kompenzační platby (SSP – oddělená
platba na cukr). Současný stav je takový, že prozatím
posledním rokem s jistotou podpory cukrovky (SSP) je
rok 2013 a čekáme, že i v tomto roce by měla být oddělená platba vyplacena v plné výši na kvótu cukrovky A
z roku 2005/2006. Kvótový systém oproti tomu by měl
končit v polovině roku 2015, tudíž poslední možný osev
cukrovky pod kvótou je rok 2014, ovšem prozatím bez
jistoty podpory ve formě oddělené platby. Doposud se
všechny významné nevládní organizace pokouší ovlivnit
kroky MZe ČR, aby hájilo pro pěstitele a cukrovarníky
tu nejvýhodnější variantu, to je prodloužení SOT (Společná organizace trhů s cukrem) do roku 2020 vč. všech
dosavadních nástrojů a připojilo se tak k názoru gigantů
v cukrovarnickém průmyslu v Evropě, a to k Francii a
Německu. Následující argumenty dokladují význam
cukrovarnictví a řepařství pro ČR a snad pomohou při
rozhodování našich vrcholných zástupců a neskončíme
nakonec výrokem jako v kultovním filmu: „Na zimu
sklidím, kravku prodám a na jaře už nezaseju“.
Dříve než uvedu některé důležité argumenty, proč
nadále věnovat pozornost cukrovce, zmiňuji výňatek
z prozatím oficielní pozice ČR k reformě SZP
k cukrovce: „Cukr je strategická a citlivá komodita EU,
trh po tvrdé reformě je nestabilní, došlo ke ztrátě
soběstačnosti EU snížením kvóty a zejména nedochází k
odstraňování bariér světového obchodu s cukrem. Takovéto jednorázové a úplné ukončení společné organizace
trhu s cukrem by bylo ve světle situace na světovém cukerním trhu rizikovým krokem. Od roku 2014 v rámci
systému přímých plateb zanikne oddělená platba za cukr
vyplácená pěstitelům cukrovky v objemu pro ČR ve výši
44,245 mil. EUR ročně. Zánik oddělené platby za cukr
by znamenal prakticky okamžitý odchod pěstitelů řepy na
jiné komodity a tím i zánik cukrovarů. Pokud bude skutečně zrušena oddělená platba za cukr, bude nezbytně
nutné od roku 2014 najít jiný způsob podpory pěstitelů
cukrovky, kteří jsou v rámci společné organizace trhu
limitováni stanovenou minimální cenou cukrovky. Právě
oddělená platba za cukr měla za cíl minimální cenu
doplnit pro nezbytně nutnou rentabilitu pěstování cukrovky. Nevidíme řešení tuto komoditu zařadit do citlivých
sektorů a podpořit ji v současné výši, protože by tato
platba čerpala téměř 50% částky, kterou by ČR mohla
vyčlenit na citlivé sektory. Pokud bude trvat společná
organizace pro cukr, požadujeme, aby zůstala oddělená
platba za cukr jako samostatná decouplovaná platba (při
vzniku nových referencí z roku 2013) tak, jak je nedílnou
součástí doposud realizované společné organizace trhu
s cukrem minimálně do doby ukončení společné organizace trhu. Jinak je reálná možnost, že některé státy by
mohly své pěstitele podporovat výrazněji přes systém
platebních nároků a citlivých sektorů. Český pěstitel by
se stal nekonkurenceschopným, což by mohlo vést k
uzavření cukrovarů, protože přes 80 % národní kvóty je
v držení zahraničního kapitálu, který může dát přednost
vlastním lépe saturovaným pěstitelům.“
Řepařství v ČR a EU se stále zlepšuje
Na rekordní řepařský ročník 2011, resp. kampaň
2011/12 zřejmě dlouho nezapomeneme. Sešlo se hned
několik faktorů, které způsobily po několika letech zaslouženou spokojenost s pěstováním cukrovky, jak po
stránce finanční – ekonomické, tak po stránce výnosové
– agronomické. Zejména vysoké výnosy jsou chloubou
agronoma, dobré finanční ohodnocení produkce je zase
zásluhou úspěšných jednání pěstitelů s odběratelem
cukrovky a dobrých prodejních cen cukru, to vše se
sešlo.
Rekordní výnosy byly způsobeny zejména rovnoměrným rozložením srážek v průběhu celé vegetace,
precizní agrotechnikou a včasným založením porostu,
což protáhlo délku vegetační doby a cukrovka mohla
lépe využít výnosový potenciál. Dlouhá vegetační doba
nám přinesla minimálně + 5 až 10 t/ha na výnosu. Nutné
je zmínit i kvalitní poradenskou činnost agronomů cukrovarů a zástupců osivářských a chemických firem, na
které se pěstitelé během vegetace obraceli.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 37 -
Velmi dobré podmínky pro pěstování byly bohužel v celé Evropě, proto se ČR nestala sama rekordmanem ve výnosu cukrovky a tím cukru na ha, ale většina
států zaznamenala doposud nepřekonané rekordy. Kampaň 2012/13 ještě není u konce, ale cukrovka z osevu
2012 by měla zaznamenat opět velmi dobré výsledky
z pohledu ČR i celé EU. V ČR se bude jednat zřejmě
hned o druhý nejlepší ročník po tom předchozím. V roce
2012 však byly výrazné rozdíly mezi evropskými státy,
způsobené průběhem počasí v jednotlivých oblastech
Evropy.
Graf č. 1 – Vývoj výnosů bílého cukru (t/ha) v Evropě
(trend je neustále rostoucí, ukazuje vysoký výnosový potenciál cukrovky)
12
11
10
EU-27
9
EU-15
8
7
6
2000/01
2001/02
2002/03
2003/04
2004/05
2005/06
2006/07
2007/08
2008/09
Tabulka č. 1 – Vývoj výnosů (t/ha při standardní jakosti 16 %) cukrovky v ČR a ve Francii
v posledním desetiletí (dle statistiky CIBE)
Kampaň/ výnos
2001/02 2002/03 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 2007/08 2008/09 2009/10 2010/11 2011/12
(t/ha)
CZ
49,40
53,16
51,49
58,47
63,48
61,72
56,32
65,74
64,18
61,67
77,94
FR
61,52
73,76
71,13
78,96
82,03
Ukazatel
Nárůst výnosů od r. 2001 do r.2011
CZ
FR
+ 57,8 %
+ 39,7 %
Tabulka č. 1 ukazuje na skvělé výsledky v ČR
v řepařství v průběhu posledních 10 kampaní. Výnosové
zlepšení o téměř 58 % za 10 let nevykáže žádná jiná
- 38 -
77,38
81,22
84,25
90,64
81,79
85,97
Průměrný nárůst výnosů během 1 roku v posledním
desetiletí
+ 2,85 t/ha při dig. 16 %
+ 2,45 t/ha při dig. 16 %
plodina v ČR, ani v EU, docílit tohoto se daří jen u cukrovky.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Výnosové výsledky 2011/2012 v Evropě
V celé Evropě bylo dostatečné množství řepy pro
výrobu kvótového množství cukru 13,1 mil. t, navíc
výroba nad 5 mil. t nadkvótového cukru opravdu ukázala
na rekordní sklizeň, celkem tedy bylo v Evropě vyrobeno nad 18,2 mil. t cukru. Výsledky výnosů, digesce
2011/2012 a intenzitu osevu 2012 ukazují následující
tabulky. Současné podmínky pro pěstování znovu oživují chuť do cukrovky a její plocha v Evropě rok od roku
stoupá.
Tabulka č. 2 – 4 – Výsledky kampaně 2011/2012 v Evropě
Zdroj: statistika CIBE
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 39 -
Ekonomické výsledky cukrovky z osevu 2011 (ukončená kampaň 2011/12)
Z pohledu ekonomiky byla ukončená kampaň
2011/12 pro řepaře zajímavá a cukrovce se dostalo zaslouženého, spravedlivého a adekvátního finančního
ohodnocení. Díky dobré spolupráci mezi pěstiteli a společností Tereos TTD se podařilo vyjednat povýšené
minimální ceny cukrovky A a B v CZK pro dodávky
řepy v kampani 2011/12. Do poloviny dubna 2012 byla
cukrovka doplacena na ceny 840,-/t A a 740,- /t B. Pěstitelé to pocítili zejména při odběru osiva pro setí v roce
2012, nemuseli za osivo doplácet, mohli i navyšovat
plochy a doplatek šel ze strany TTD k pěstitelům, tomu
tak vždy nebylo, zejména v letech, kdy se doplatky
k minimální ceně pohybovaly jen kolem 50,- až 100,-/t.
Navíc v průběhu podzimu 2012 jsme se dozvěděli doplatek k povýšené minimální ceně cukrovky A, který se
pohyboval na úrovni dalších 10 EUR/t. Celkový doplatek k minimální ceně cukrovky A tak činil více než
17 EUR/t. Cena cukrovky biolihové byla pevně daná
(740,-/t) a nebylo možné počítat s dalšími doplatky.
Finální cena cukrovky nadsmluvní se pohybovala na
úrovni 780,-/t, bylo možné tedy počítat s obdobným
doplatkem jako u cukrovky A pro výrobu kvótového
cukru.
Ekonomiku se podařilo zlepšit i dojednáním vyšších příplatků za pozdní dodávky po 1.12., které stouply
na 2,50,-/t a den a od 1.1. byla ještě veškerá dodaná
cukrovka ohodnocena dalším bonusem 10,-/t za velmi
pozdní dodávku a jako kompenzace vícenákladů a ztrát
při lednových odvozech cukrovky.
Zhoršení v ekonomice, ale až od kampaně
2012/13 přináší náklady na logistiku a manipulaci se
zeminou, která se v cukrovarech hromadí. Byl vytvořen
fond „hlína“, do kterého pěstitel přispěje 2 Kč z dodané
1t cukrovky, stejnou částku věnuje cukrovar a za získaných 10 mil. se zemina vyveze zpět k pěstitelům, prioritně do vzdáleností kratších do 25 km a nakládka v TTD
půjde k tíži cukrovaru, manipulace na pozemku zase
k tíži pěstitele. Tento problém bylo třeba řešit
s dlouhodobější vizí, která by za takto nastavených podmínek mohla fungovat.
Ekonomika osevu 2012 a 2013 (kampaň 2012/13 a 2013/14)
Pro rok 2012 (kampaň 2012/2013) byly dané opět
minimální ceny 800,-/t A a 700,-/t B, což zejména u
biolihové řepy je cena nízká a pod hranicí rentability při
průměrných výnosech. V průběhu roku se ale podařilo
cenu 700,-/t povýšit na 740,-/t a zajistit garantovanou
minimální cenu biolihové cukrovky i pro osev 2013 ve
výši 750,-/t. Zároveň se i navýšila cena řízků z 20,-/t na
30,-/t (platné již v kampani 2012/13) a zároveň klesla
cena za lisování řízků z 25,-/t na 15,-/t, to vše při standardní sušině.
Důležité z pohledu ekonomiky je, aby pokud
možno veškerá cukrovka v průměru z osevu 2013 měla
cenu 800,-/t, aby byla zajištěna alespoň minimální ziskovost i při průměrném výnosu kolem 65 t/ha. Musíme
doufat, že také vydrží vysoké ceny cukru v Evropě (nyní
kolem 700 - 715 EUR/t), které pěstitelům řepy velmi
pomáhají.
Ekonomika po roce 2013 bez podpor není udržitelná!
Musíme zmínit také fakt, že cukrovka je vysokonákladová a vysoce riziková plodina s náklady na 1 ha
v rozmezí 45 až 50 tis. ve srovnání s obilninami a řepkou, kde jsou celkové náklady méně než poloviční
(20 tis.). Je proto naprosto oprávněné požadovat od cukrovky dosažení hrubých marží a ziskovosti minimálně na
stejné úrovni jako u ostatních plodin a při ekonomických
kalkulacích vycházet z průměrných ročníků a víceletých
průměrů. Orientačně lze vycházet z následujících výnosů
a cen za produkci, které by měly spíše dle názoru evropské komise (EK) stagnovat, případně se zvyšovat, nedojde určitě k výraznému poklesu cen za komodity.
V kalkulaci je nutné uvažovat u komodit vyšší výnosy
než průměrné republikové, protože se jedná zejména
o úrodnější ŘVO.
Tabulka č.5 – Ziskovost pěstování cukrovky bez podpor a s podporami
plodina
náklady/ha
výnos ŘVO t/ha
cena (Kč/t)
tržba (Kč/ha)
pšenice
20 000,6,5
4 200,27 300,řepka**
20 000,3,5
10 000,35 000,j.ječmen
20 000,5,5
5 000,27 500,kompozice příjmů z cukrovky:
cukrovka A
50 000,65
650,42 250,SSP (dotace)
65
340,22 100,celkem se SSP
50 000,65
990,64 350,bonus cukr-dobrý prodej*
65
0,- až 350,0,- až 22 750,cukrovka B-líh
50 000,65
700,45 500,* velmi variabilní příjmová položka dle úspěšnosti prodeje cukru zpracovatelem cukrovky
**cena je neustále rostoucí, nabídky odkupu nad 11 tis./t
- dotace SAPS a Top-up nekalkulovány, protože jsou stejné pro všechny plodiny
- 40 -
zisk/ha
7 300,15 000,7 500,-7 750,14 350,-4 500,-
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Z tabulky č.5 je zřejmé, že za více než dvojnásobný risk vložených financí může být u cukrovky bez
oddělené kompenzační platby (SSP) dosahováno ziskovosti pouze ve výjimečných ročnících s vysokou realizační cenou cukru, biolihová řepa je ztrátová stále. Bez
oddělené kompenzační platby je do budoucna pěstování cukrovky zcela nemožné a nejisté a minimální
ziskovost z pěstování musí ležet vždy na úrovni nejkonkurenčnější plodiny (nyní řepky). Pokud tomu tak nebude, pěstitelé se budou chovat tržně a pole zaplaví konkurenční řepka nebo stoupne plocha obilnin, utrpí osevní
postupy a sledy a následně pak budou stagnovat výnosy
díky úbytku zlepšující předplodiny cukrovky a zemědělství utrpí jako celek. Pěstitelé cukrovky v ČR proto několikrát žádali pana ministra o to, aby byly učiněny na
MZe takové kroky, aby byla tato podpora u cukrovky
zachována i od 1.1.2014. Potřebnost oddělené platby za
cukr dokládá i studie ÚZEI zadaná jako úkol z Gremia
na MZe. Podrobné ekonomické zhodnocení ÚZEI je
uvedeno níže. Rozhodující je, že nákladová rentabilita
bez oddělené platby činí likvidačních – 7,3 % v průměru
všech podniků.
Tabulka č. 6 – Ekonomická studie ÚZEI
Průměrné náklady a výnosy cukrovky za období 2008_2010
v závislosti na vlastních nákladech na 1 t výrobku
Ukazatel
Osiva (sadba) - nakupovaná
Osiva (sadba) - vlastní
Hnojiva - nakupovaná
Hnojiva - vlastní
Prostředky ochrany rostlin
Ostatní přímý materiál
Přímé materiálové náklady celkem
Ostatní přímé náklady a služby
Mzdové a osobní náklady
- přímé
- pomocných činností a režijní
Mzdové a osobní náklady celkem
Odpisy DNHM - přímé
Náklady pomocných činností
Výrobní režie
Správní režie
Vlastní náklady celkem
Podíl hlavního výrobku
Náklady hlavního výrobku
Hektarový výnos
Vlastní náklady výrobku
Tržby za výrobky
Prodané množství
Realizační cena
Počet podniků
Podpory celkem
- oddělená platba za cukr
Nákladová rentabilita
Souhrnná rentabilita
Měrná
jednotka
Kč/ha
Kč/ha
Kč/ha
Kč/ha
Kč/ha
Kč/ha
Kč/ha
Kč/ha
Náklady
Skupina podniků
a výnosy
1/3
1/3
1/3
za šetření
nejlepších průměrných nejhorších
celkem
5 734
5 698
5 378
5 626
29
31
0
22
3 283
2 786
5 325
3 682
672
1 034
515
742
7 358
7 643
7 480
7 479
433
1 276
1 656
1 025
17 509
18 468
20 353
18 575
9 446
8 427
8 771
8 949
Kč/ha
369
1 100
708
687
Kč/ha
Kč/ha
Kč/ha
Kč/ha
Kč/ha
Kč/ha
Kč/ha
%
Kč/ha
t/ha
Kč/t
Kč/ha
t/ha
Kč/t
počet
Kč/t
Kč/t
%
%
7 128
7 497
42
4 354
2 589
2 372
43 810
100
43 810
62,29
703
44 720
60,68
737
14
399
321
4,8
61,5
6 304
7 404
194
5 115
5 535
1 944
47 087
100
47 087
57,93
813
43 721
57,94
755
13
399
321
-7,2
42,0
8 396
9 103
207
5 436
6 027
4 530
54 428
100
54 428
50,23
1 084
42 182
50,39
837
14
399
321
-22,7
14,1
7 216
7 903
134
4 882
4 431
2 823
47 697
100
47 697
57,68
827
43 724
57,05
766
41
399
321
-7,3
41,0
Pramen:
Výběrové šetření o nákladech a výnosech zemědělských výrobků za rok 2080-2010
Podpory - Model RENT-4, I. Foltýn a kol.
Zpracoval: J. Poláčková (ÚZEI)
Základní důvody, proč podporovat cukrovku i nadále a zachovat kvótový systém
vč. všech nástrojů minimálně do roku 2020, a tím zachovat udržitelné řepařství
Následující argumenty vycházejí ze společného
jednání pěstitelů a cukrovarníků v Čechách, na Moravě i
ve Slezsku a byly zpracovány společně ZS ČR, ČMCS a
SPC Čech a na základě podkladů z CIBE a CEFS.
Od vstupu České republiky do Evropské unie byly realizovány zásadní reformy odvětví cukrové řepy a
výroby cukru spojené s výrazným snížením ploch pěstované cukrovky a počtem cukrovarů. Zvláště negativní
dopad byl na pěstitele a zpracovatele v nově přistupujících zemích, a proto je třeba delšího období ke stabilizaci odvětví. Z nově přistupujících států se pěstování cukrovky zrušilo v Bulharsku, Estonsku, na Kypru, na Maltě, z původní EU-15 jen v Lucembursku. Evropská unie
se stala nesoběstačná v produkci cukru. Stávající cukrovary musely zaplatit za další existenci kvóty. V ČR bylo
zaplaceno 4,421 mld. Kč.
1. Po reformách cukru se největšími pěstiteli stali zemědělci Francie a Německa, kteří drží 44,3 % cukerní kvóty Evropské unie a v posledním roce vyrobily
nad kvótu 66,9 % celkové nadprodukce v Evropské
unii. Většinovým vlastníkem cukrovarů jsou zemědělci těchto států. V České republice zahraniční
vlastníci po reformě z roku 2006 ovládají cukrovary
z 80 % národní kvóty cukru.
2. Třetím největším producentem je Polsko s podílem
kvóty 10,5% a podílem na nadprodukci 5,6 %. Rozhodujícím vlastníkem cukrovarů je stát. Česká republika v současné době má přidělenu kvótu ve výši
2,8 % celkové kvóty Evropské unie, na úrovni
soběstačnosti. Sektor cukrovarnictví postupně zvyšuje svoji konkurenceschopnost a jeho výsledky jsou
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 41 -
nad průměrem producentů Evropské unie, ale stále
ještě není dokončena připravenost na liberalizaci.
3. Rozhodující země v pěstování cukrovky Francie,
Německo a Polsko a další významné pěstitelské země
Maďarsko, Lotyšsko, Rakousko, Rumunsko, Finsko,
Španělsko, Slovensko, Belgie, Portugalsko, představující 74,5% cukerní kvóty, požadují pokračování
SOT-C do konce roku 2020. Požadují prodloužení
období pro vytvoření konkurenceschopnosti řepného
cukru proti třtinovému, který je vyráběn zatím bez
nároků na ekologii. Evropská unie je nadpolovičním
producentem řepného cukru na světě (např.: 4x větším než USA, 5x větším než Rusko, 9x větším než
Ukrajina, Turecko).
4. Zrušení SOT-C požaduje 9 zemí, převážně s dlouhodobě liberálními požadavky – přispívající do rozpočtu Evropské unie více, než mají příjem- Velká
Británie, Švédsko, Dánsko mající 16,7 % kvóty cukru a několik zemí, co cukrovku nepěstují, jako Malta,
Estonsko, Slovinsko, Irsko.
5. Stanoviska České republiky, jediné pěstitelské země
cukrovky, která má větší příjmy než platby do rozpočtu Evropské unie spolu s Kyprem a Lucemburskem je bez názoru a může rozhodnout o nepřijetí
pokračování SOT-C v celé Evropské unii ke škodě
pěstitelů cukrovky největších zemí produkující rozhodující produkci cukru.
6. Hlasy států, nepěstujících cukrovku, mohou
s podporou hlasů za Českou republiku vytvořit blo-
kační většinu a tím zamezit pokračování SOT-C proti
vůli rozhodujících pěstitelských států, proti jednotnému stanovisku CIBE – organizace zpracovatelů
cukrovky EU-27 a CEFS, ale i COPA/COGECA, organizace prvovýrobců EU-27, proti požadavkům
Agrární komory a Zemědělského svazu, představujícím nesilnější nevládní organizace v České republice.
V současnosti stanovisko ČR považujeme za klíčové
pro rozhodnutí za celou Evropskou unii.
7. Přiklonění České republiky k zamítnutí pokračování
SOT-C může znamenat zamítnutí pro pěstitele a
zpracovatele v celé Evropské unii, tedy i např.: pro
zemědělce ve Francii, kteří vlastní cukrovar Tereos
TTD Dobrovice a České Meziříčí. Zrušení kvót cukru umožní výrazné omezení výroby cukru v České
republice a její převedení mimo naše území. Zkušenost máme z roku 2006, kdy společnost EASTERN
SUGAR zrušila zde svoje 3 cukrovary a vrátila do
EU kvótu České republiky 102.000 tun cukru, tím
omezila pěstování cukrovky v ČR na cca 11.000 hektarech. Česká republika tak může ztratit svoje historické postavení v další významné komoditě. Před 20ti lety jsme pěstovali cukrovku na 120.000 hektarech,
v současnosti na 60.000 hektarech. Ztrácíme tak významnou zúrodňující plodinu.
8. Cukrovka je plodina nejlépe využívající sluneční
energii a její rozšíření může podpořit výrobu biolihu.
Pro biolíh z cukrovky hovoří i následující tabulka
č.7.
Tabulka č. 7 – Průměrná výtěžnost bioetanolu u nejčastěji využívaných plodin
Výtěžnost bioetanolu
Obsah cukru či škrobu
Výnos biomasy
[% čerstvé hmoty]
[t.ha-1]
[l.t-1]
[l.ha-1]
Řepa cukrová
17,5
65
100
6 500
Kukuřice (zrno)
60
8
400
3 200
Pšenice (zrno)
62
6
420
2 520
Brambory (průmyslové)
20
32
110
3 520
Zdroj: ČZU, FAPPZ, KRV, v kalkulaci nepoužity žádné extrémní hodnoty, ale průměrná reálná čísla, která neznevýhodňují žádnou plodinu oproti jiné
Plodina
Závěr
Ze všech výše uvedených argumentů, které jsou
objektivním obrazem kvalitního řepařství v EU,
v Čechách, na Moravě i ve Slezsku si každý sám vytvoří
obrázek o tom, jak důležité je zachovat pěstování cukrovky pro generace budoucí a při důležitých rozhodnutích na vládní úrovni v roce 2013 na tyto argumenty
myslet. Řepařství a cukrovarnictví je také značným přispěvatelem do státní pokladny, což v současné době
úspor a hledání finančních zdrojů je velmi důležité. Budeme věřit, že v roce 2013 se podaří najít budoucnost a
dlouhodobější pozitivní vizi řepařství a cukrovarnictví
v ČR i EU.
Kontaktní adresa
Ing. Jan Křováček, Ph.D.
Svaz pěstitelů cukrovky Čech, 294 46 Semčice 69
tel./fax 326 388 186, tel.ředitel +420 723 067 728
e-mail: [email protected], [email protected], webové stránky- www.spcc.cz
- 42 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
VYBRANÉ INTENZIFIKAČNÍ FAKTORY V PĚSTITELSKÉ
TECHNOLOGII CUKROVKY
JAROSLAV URBAN, JOSEF PULKRÁBEK, LUCIE BEČKOVÁ
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: Pěstování cukrové řepy a cukrovarnický průmysl má na území České republiky dlouholetou tradici. Vedle
tradiční produkce cukru se v současné době cukrová řepa významně využívá i k energetickým účelům a to především
na produkci palivového lihu (bioetanolu) a v posledních letech i bioplynu. V předloženém příspěvku jsme se snažili
poukázat na některé dílčí výsledky dlouholetých pokusů, které mohou přispět ke zlepšení výnosů a kvality při pěstování
cukrové řepy. Je hodnocen vliv odrůdy, hnojení močovinou, stabilizovanou močovinou, LAV, využití draselného listového hnojiva v pozdních fázích vegetace a hnojení digestátem na produkční ukazatele sklizených bulev cukrové řepy.
Klíčová slova: cukrová řepa, odrůdy, výživa – dusík, draslík, digestát
Úvod
Když
významný
ruský
agrobiochemik
K. A. Timirjazev koncem 19. století definoval zemědělství
jako organickou racionální výrobu, při které dochází
k přeměně sluneční (kinetické) energie v energii potenciální (utajenou), zdůraznil, že rostlinou, která zemědělství nejlépe reprezentuje, je cukrová řepa. Přes své
kulturní mládí má nejvyšší produkční potenciál a nejvíce
„zaměstnává“ slunce. Cukrovka, jako výkonná „sluneční
elektrárna“, má současně z ekologického hlediska dominující podíl na zlepšení klimatu, tvorbě a ochraně krajiny. Vědecky bylo prokázáno, že kyslíkem vyprodukovaným jedním hektarem cukrovky (15,3 milionu litrů kyslíku) může dýchat 62 lidí celý rok. Vezmeme-li produkci
kyslíku cukrovkou za 100 %, pak u pšenice je to 70 %,
brambor 57 %, travního porostu 43 % a lesa 28 %.
Cukrová řepa je díky současným výkonným geneticky jednoklíčkovým odrůdám a při výrazném podílu
intenzivních pěstitelských technologií bezpochyby nej-
produktivnější plodinou mírného zeměpisného pásma.
Dosahuje dnes více než desetinásobku výnosu cukru
oproti počátku svého pěstování před více než 170 lety.
Cukrovka dnes již běžně dosahuje výnosu bílého cukru
kolem 10 tun z hektaru. Potenciální výnos je však až
dvojnásobný.
Graf 1 poukazuje na nárůst výnosu bílého cukru
od roku 1980 do současnosti. Nárůst výnosu cukru během 30 let je velice výrazný a představuje navýšení ze
3,1 t.ha-1 na 11,3 t.ha-1 (rok 2011). V současné době tedy
ve výnosu cukru dosahujeme více než 3,5 násobku
v porovnání s rokem 1980. Graf rovněž ukazuje na rozdíly ve výnosech, které jsou dosahovány v pokusech
ÚKZÚZ a na provozních pěstitelských plochách. Ze
srovnání je patrné, že na provozních plochách je výnosový potenciál v porovnání s ÚKZÚZ využíván zhruba
ze 70 %.
Graf 1 – Výnos bílého cukru (1980 – 2012) v pokusech ÚKZÚZ a na provozních plochách ČR
Pozn.: rok 2012 – na provozních plochách ČR se jedná o odhad
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 43 -
Na zvyšování výnosů cukrovky a její technologické jakosti se kromě půdních a klimatických podmínek
(tedy podmínek prostředí) podílejí prakticky všechna
agrotechnická a agrochemická opatření (od osevního
postupu, výběru odrůdy, kvalitní jarní a podzimní přípravy půdy s minimálním počtem operací, řízené výživy,
ochrany rostlin až po vlastní sklizeň).
Požadavky na určitou úroveň faktorů prostředí má
cukrovka fylogeneticky zakódovanou. Působí-li faktory
prostředí nedostatečně či nadměrně, vzniká zátěž, na
kterou reaguje cukrovka specifickými reakcemi, jež mají
zpravidla za následek depresi výnosu a zhoršení kvality
produktu (Švachula a kol., 1997).
Agrotechnická a agrochemická opatření (tj. pěstební systémy – množství a kvalita pěstitelských vkladů)
tak umožňují určitou eliminaci nedostatků v produkční
schopnosti prostředí a zároveň představují určitou možnost eliminace rizikových a stresových faktorů (Pulkrábek, Hosnedl, 2002).
Tvorba výnosu a kvality cukrovky je tedy ovlivňována celou řadou faktorů. V předloženém příspěvku se
zaměříme na některé z nich – a to na vliv odrůdy, výživy
a hnojení.
Vliv odrůdy (šlechtění) na produkci cukrovky
Mezi agronomickou veřejností se nenajde nikdo,
kdo by pochyboval o vlivu odrůdy na konečný výsledek
pěstování cukrovky. Z biotechnického hlediska je odrůda
charakterizována jako soubor jedinců majících společné
a jednotné biologické a hospodářské vlastnosti a převážně i jednotné znaky morfologické. Pro pěstitele však
hraje rozhodující hledisko hospodářský efekt (tj. výnos a
kvalita) odrůdy, který následně rozhoduje o možnostech
jejího zpeněžení. Odrůda je tedy velice významným
intenzifikačním faktorem.
V sortimentu nabízených odrůd cukrové řepy již
několik let nenajdete odrůdu bez tolerance či rezistence
k významným chorobám či škůdcům (háďátko). Veškeré
odrůdy jsou dnes rizotolerantní. Řada odrůd však disponuje vícenásobnou tolerancí (např. rizománie + Cercospora beticola nebo rizománie + Cercospora beticola
+ Rhizoctonia solani). Na lokalitách zamořených háďátkem řepným je nezbytné využít odrůd s tolerancí
k nematodům.
Tab. 1 – Výsledky odrůdových pokusů (rok 2012)
Odrůda
Firma
Tolerance Registrace Typ
Výnos Pořadí ve
Cukernatost
bulev
výnosu
(%)
-1
(t.ha )
bulev
Strube
RiCe
2005
NV 105,3
Caruso
17,75
4
KWS
Ri
2010
NV 105,3
Danka
17,90
4
SESVanderHave
RiCe
2010
NC 95,9
Debut
16
19,70
SESVanderHave
Ri
2009
C
Expert
89,3
21
18,95
Maribo Seed
RiCe
2012
NV 101,8
Gallant
10
18,10
Maribo Seed
RiCe
2013
NC 104
Harley
17,60
6
Maribo Seed
RiCe
2005
NV 97,3
Imperial
15
19,20
KWS
Ri
2009
C 101,1
Katka
12
19,10
Strube
RiCeRk
2007
N
Kevin
80,7
22
18,05
KWS
Ri
2009
N
Kiringa
108
19,00
2
KWS
Ri
2011
NV 116
Labonita
16,65
1
Syngenta
Ri
2007
N
Lucata
102
8
17,65
Strube
Ri
2003
N 100,6
Merak
14
18,60
Syngenta
RiCe
2012
NV 104,6
Monsun
17,75
5
Ri
2006
N 100,7
Pohoda SESVanderHave
13
18,35
Maribo
RiCeRk
2010
N 100,7
Poseidon
13
17,05
SESVanderHave
Ri
2011
NC 101,8
Raptor
10
18,85
Ri
2003
N 106,4
Scorpion SESVanderHave
17,70
3
Maribo Seed
RiCe
2011
NC
SY Apel
92
19
17,30
Syngenta
RiCe
2010
NC 101,6
SY Belana
11
17,35
Syngenta
Ri
2011
NV 101,9
SY Marvin
9
18,25
KWS
Ri
2012
N 103,6
Talenta
7
17,90
Strube
RiNem
2011
NV 91,5
Vaclav
20
18,05
Strube
RiCe
2006
N
Viktor
95,2
17
19,10
KWS
RiNem
2012
N
Vitalina
94,8
18
18,85
Maribo Seed
RiCeNem
2010
N
Xanadu
94,8
18
16,15
Pozn.: Ri – rizománie, Ce – cerkospóra, Rk – rizoktónie, Nem – nematody
- 44 -
Pořadí v
cukernatosti
13
12
1
5
10
16
2
3
11
4
20
15
7
13
8
19
6
14
18
17
9
12
11
3
6
21
Výnos Pořadí ve
PC
výnosu
(t.ha-1)
PC
18,69
18,85
18,89
16,92
18,43
18,30
18,68
19,31
14,57
20,52
19,31
18,00
18,71
18,57
18,48
17,17
19,19
18,83
15,92
17,63
18,60
18,54
16,52
18,18
17,87
15,31
8
5
4
21
14
15
9
2
25
1
2
17
7
11
13
20
3
6
23
19
10
12
22
16
18
24
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Šlechtění odrůd s různými tolerancemi či rezistencemi je vysoce aktuální již řadu let, neboť na tom
závisí rentabilita pěstování cukrovky.
Šlechtitelé pracují i na dalších velmi významných
šlechtitelských cílech, jako je šlechtění odrůd, které by
byly odolné vůči abiotickým stresovým faktorům (např.
teplo, zima, sucho, intenzita slunečního záření atd.).
Významné úsilí je věnováno šlechtění ozimé cukrovky, neboť prodloužením vegetační doby by se výrazně navýšil výnosový potenciál (zhruba o 25 %) a zlepšilo
vytížení cukrovarů (kampaň by bylo možné zahájit cca
o 2 měsíce dříve). Letální teplota pro současnou řepu je
– 6 až – 7 °C a je nutno překonat vybíhání přezimující
řepy. To jsou dvě velké výzvy pro šlechtění a výzkum.
V současné době se jeví jako velmi nepravděpodobné, že
by se k řešení těchto problémů dalo využít genetických
modifikací, avšak zájem velkých výzkumných a šlechtitelských institucí o ozimou řepu svědčí o tom, že bude
možné v delším časovém horizontu vyšlechtit ozimou
řepu pro Evropu i klasickými metodami (Chochola,
Pulkrábek, 2012).
V pěstitelské technologii cukrovky jsou zásadním
problémem plevele, resp. herbicidní ochrana. Velice
významné by proto bylo vyšlechtění odrůd rezistentních
k neselektivním (totálním) herbicidům. Takové odrůdy
již byly vyšlechtěny avšak s využitím genetických modifikací, které se zatím ukazují pro evropskou veřejnost
jako neakceptovatelné. Pravděpodobně však bude nalezeno jiné řešení v podobě konvenčně vyšlechtěné cukrové řepy tolerantní k herbicidním látkám ze skupiny sulfonylmočovin (Chochola, Pulkrábek, 2012).
V tabulce 1 předkládáme výsledky odrůdových
pokusu realizovaných v zemědělské společnosti AGRO
Slatiny, a.s. v roce 2012. Společnost hospodaří na východě Čech v jižní části okresu Jičín a v oblasti Smidarska v okrese Hradec Králové. Uvedené výsledky jsou
platné pro dané podmínky. Tučně je vyznačeno prvních
6 odrůd ve výnosu polarizačního cukru.
V následující tabulce 2 je uveden přehled dvaceti
nejprodávanějších odrůd cukrové řepy v ČR za poslední
čtyři roky.
Tab. 2 – Nejprodávanější odrůdy cukrové řepy v letech 2009, 2010, 2011 a 2012
Podíl odrůdy v r. 2012
Podíl odrůdy v r. 2011 Podíl odrůdy v r. 2010 Podíl odrůdy v r. 2009
(%)
(%)
(%)
(%)
1 Pohoda
10,5 Pohoda
11,6 Pohoda
12,4 Antilla
14,9
Pořadí odrůdy
2 SY Apel
8,1 Imperial
9,0 Lucata
11,5 Lucata
13,0
3 Kiringa KWS
7,5 Lucata
8,5 Esperanza
10,0 Pohoda
12,5
4 Expert
6,7 Esperanza
7,3 Imperial
9,0 Caruso
8,0
5 Victor
6,3 Victor
6,7 Antilla
8,2 Esperanza
7,4
6 Lucata
6,0 Antilla
6,6 Victor
6,1 Nancy
6,4
7 Imperial
5,9 SY Belana
5,0 Caruso
5,0 Canyon
4,6
8 Gallan
4,3 Expert
5,0 Nancy
4,8 Scorpion
3,8
9 Katka KWS
4,2 Kiringa KWS
4,3 SY Belana
3,5 Merak
3,7
10 SY Marvin
4,2 Merak
3,3 Expert
3,2 Britannia
3,4
11 Labonita KWS
4,1 Katka KWS
3,1 Britannia
3,2 Marietta
3,1
12 Monsun
3,8 SY Apel
2,7 Merak
3,0 Monza
2,7
13 Caruso
3,6 Caruso
2,6 Marietta
2,7 Imperial
2,5
14 Scorpion
3,0 Britannia
2,4 Scorpion
2,1 Victor
2,4
15 Esperanza
2,6 SY Marvin
2,4 Katka KWS
1,8 Limonica
2,0
16 Pavla KWS
2,2 Pavla KWS
2,3 Python
1,7 Expert
1,6
17 Danka KWS
2,1 Nancy
2,3 Pavla KWS
1,7 Julietta
1,3
18 Vitalina KWS
1,9 Python
2,1 Canyon
1,5 Bering
1,2
19 Charly
1,9 Halina KWS
2,1 Bering
1,3 Felicita
1,2
20 Halina KWS
1,3 Scorpion
1,8 Danka KWS
1,1 Python
0,9
Celkem prodáno VJ
80 485
68 528
67 547
62 675
Podíl prvních 10 odrůd
63,7 %
67,2 %
73,8 %
77,7 %
Podíl 20 odrůd
90,3 %
91,0 %
Zdroj: Svaz pěstitelů cukrovky Čech (SPCČ)
93,9 %
96,6 %
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 45 -
Vliv vybraných hnojiv na výnos a kvalitu řepy cukrové
Výživa a hnojení cukrové řepy patří
k nejvýznamnějším
intenzifikačním
faktorům
v pěstování
cukrovky.
Cukrovka
je
jednou
z nejnáročnějších plodin na živiny. Z makroelementů má
cukrovka nejvyšší nároky na dusík a draslík. Spotřeba
živin se dle různých autorů částečně liší, avšak
v průměru lze uvést, že na 1 tunu bulev cukrovky (včetně 0,6 tuny chrástu) je třeba 3,9 kg dusíku a 4,8 kg draslíku (tabulka 3).
V letech 2011 a 2012 jsme se na Výzkumné stanici FAPPZ ČZU v Červeném Újezdě zabývali vlivem
hnojení cukrové řepy především na bázi amidického
dusíku. Do pokusu jsme zařadili močovinu, stabilizovanou močovinu (UREAstabil), kombinaci močoviny a stabilizované močoviny s LAV a jednu variantu jsme ještě
posílili o gelové draselné listové hnojivo (K-gel 175),
které jsme aplikovali začátkem srpna (v období aplikace
fungicidu). Varianty hnojení znázorňuje tabulka 4.
Tab. 3 – Odběr hlavních živin 1 tunou bulev cukrové řepy (včetně 0,6 tuny chrástu)
N
P
K
3,9
0,5
4,8
Zdroj: Vaňek, V. a kol., 2002
Makroelementy (kg)
Ca
Mg
2,0
0,8
Na
0,9
S
0,5
Cl
0,4
Tab. 4 – Varianty hnojení
Varianta
UREAstabil
UREAstabil + LAV +
K-gel 175
Dávka
260 kg (120 kg N)
200 kg (92 kg N) + 100 kg (28 kg N) +
5,0 l (875 g K2O)
3.
UREAstabil + LAV
200 kg (92 kg N) + 100 kg (28 kg N)
4.
Močovina + LAV
200 kg (92 kg N) + 100 kg (28 kg N)
1.
2.
Předností stabilizované močoviny je kombinace
rychle rozpustného, dobře přijatelného dusíku
s inhibitorem ureázy (NBPT). Inhibitor ureázy, kterým je
granule na povrchu obalena, zpomaluje aktivitu enzymu
ureasy, a tím hydrolytické štěpení močoviny na amoniak
a zvyšuje tak především při povrchové aplikaci přímou
účinnost aplikovaného dusíku. K vlastní hydrolýze dochází až po zasáknutí roztoku hnojiva, kdy dojde vlivem
rozředění k poklesu koncentrace inhibitoru. Je zabezpečen rychlý pohyb do kořenové zóny a je omezena nežádoucí fixace NH4+ na povrchu půdy mimo dosah rostlin.
Výhodou stabilizované močoviny v porovnání
např. s ledkovou formou hnojiv je velmi dobrá rozpustnost a transport ke kořenům rostlin již při nižších srážkách a rovněž využití N rostlinami i při nízkých teplotách půdy, kdy je NH4+ nejlépe přijímanou formou N.
Termín aplikace
před setím se zapravením sečkou
před setím se zapravením sečkou + koncem
května + začátek srpna
před setím se zapravením sečkou + koncem
května
před setím se zapravením sečkou + koncem
května
porovnáme dělené dávky v podobě UREAstabil + LAV a
močovina + LAV zjistíme, že lepších výsledků bylo
dosaženo se stabilizovanou močovinou (výnos bulev při
16 % cukernatosti byl vyšší o 2,5 t.ha-1).
Gelové draselné hnojivo (K-gel 175) jsme přiřadili k jedné z výše uvedených variant dusíkatého hnojení
z důvodu stabilně pozitivních výsledků s tímto listovým
hnojivem v předchozích pokusných letech (graf 2). Draslík vystupuje jako aktivátor enzymů glycidového metabolismu. Svou biochemickou funkcí ovlivňuje příznivě
cukernatost sklizených bulev a výnos cukru. Navíc také
výrazně ovlivňuje osmotický tlak v buňkách, tím i turgor
buněk, což má význam z hlediska hospodaření rostlin
s vodou. Draslík podporuje příjem vody kořeny a současně snižuje transpiraci.
Z výsledků dvouletých pokusů (tabulka 5 a 6) je
patrné, že nejlepších výnosů a cukernatosti bylo dosaženo u varianty hnojení, kde bylo před setím aplikováno
92 kg N v UREAstabil, koncem května dohnojeno 28 kg N
v LAV a začátkem srpna aplikováno listové hnojivo Kgel 175 (5 l.ha-1). Navýšení výnosu bulev při 16 % cukernatosti představovalo 2,9 až 13,2 t.ha-1 (rel. 7,9 až
13,3 %) v porovnání s ostatními pokusnými variantami.
Baierová (2003) uvádí, že rychlost příjmu aplikovaných živin v postřiku na list je různá, maxima je dosahováno po 1 – 2 hodinách, po zhruba 5 hodinách je příjem stabilizován (asi 1 % za 1 hodinu). Nejdéle je přijímáno železo (10 dní) a síra (7 – 8 dní). Až 5 dnů je přijímán fosfor, 4 dny vápník, až 3 dny draslík, do 2 dnů
mangan a 1 den zinek. Naopak nejrychleji je přijímán
dusík ve formě močoviny (1 – 4 hodiny), hořčík, sodík a
bór (za 5 hodin).
Všechny varianty byly shodně hnojeny dávkou
120 kg N.ha-1. U varianty 1 byla celá dávka aplikována
jednorázově v podobě UREAstabil před setím, což nepřineslo takové výsledky jako rozdělení této dávky na dvě,
a to 92 kg N před setím a 28 kg N koncem května. Pokud
K-gel 175 je listové hnojivo určené pro podporu
procesů fotosyntézy především v pozdních fázích vegetace (výhodná je aplikace s fungicidem), kdy je plně
vyvinut listový asimilační aparát. Gelová složka omezuje
negativní vliv povětrnostních podmínek. Vzhledem
- 46 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
k výkyvům vlhkosti vzduchu dochází u běžné postřikové
jíchy k rychlému vysychání, krystalizaci živin, které
ulpěly na listech, a tím jejich znepřístupnění. Pokud je
vítr, který pohybuje listy, živiny nenávratně spadají na
půdu a listová aplikace ztrácí účinnost.
Tab. 5 - Vliv hnojení na výnos a kvalitu cukrové řepy (průměr let 2011-2012)
Cukernatost
UREAstabil
Výnos
bulev
t.ha-1
83,9 a
%
18,40 a
Výnos
polar. cukru
t.ha-1
15,4 a
Výnos
bílého cukru
t.ha-1
14,0 a
Výnos bulev přepočtený
na 16 % cukernatost
t.ha-1
99,1 a
UREAstabil + LAV + K-gel 175
94,4 b
18,51 a
17,5 b
15,9 b
112,3 b
+ LAV
93,0 b
18,36 a
17,1 b
15,5 b
109,4 b
Močovina + LAV
91,3 ab
18,27 a
16,7 ab
15,1 ab
106,9 ab
Varianta
stabil
UREA
Pozn.: Průměry označené odlišnými písmeny vyjadřují průkazné rozdíly na hladině významnosti P ≥ 95 %.
Tab. 6 - Vliv hnojení na výnos a kvalitu cukrové řepy (průměr let 2011-2012, uvedeno relativně v % kontroly)
Výnos
Varianta
bulev
stabil
UREA
Výnos
Výnos
Výnos bulev přepočtený
polar. cukru
bílého cukru
na 16 % cukernatost
Cukernatost
100
100
100
100
100
UREAstabil + LAV + K-gel 175
112,5
100,63
113,2
113,5
113,3
UREAstabil + LAV
110,7
99,78
110,5
110,7
110,5
Močovina + LAV
108,8
99,32
108,0
108,0
107,9
Gelotvorná složka zajišťuje lepší přilnavost jíchy
na povrchu listů a zároveň zpomaluje vysychání a ztrátu
vody. Tím je omezena krystalizace a následné riziko
spadu živin ve formě krystalů z povrchu listů na zem. Při
zvýšené vlhkosti vzduchu za ranní rosy gel jímá vodu ve
své struktuře a dochází k opětovnému rozpuštění krysta-
lů a zpřístupnění živin. To obnovuje vlhkostní stav postřikové jíchy a prodlužuje efektivní účinnost postřiku.
Vyššího výnosu dosahovala varianta s aplikací Kgelu 175 ve všech sledovaných letech. V průměru sledovaných let představovalo navýšení výnosu 5,5 t.ha-1 (rel.
6,5 %).
Graf 2 – Vliv listového hnojiva K-gel 175 na výnos bulev při 16 % cukernatosti (2006-2012)
140,0
127,6
123,4
130,0
120,0
110,0
101,5
(t.ha -1)
100,0
90,4
89,1
87,6
90,0
97,7
96,1
93,6
84,9
80,0
70,0
60,0
60,5
58,8
63,4
53,0
50,0
40,0
2006
2007
2008
2010
Kontrola
2011
2012
Průměr
K-gel 175
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 47 -
Využití digestátu v technologii pěstování cukrovky
Digestát je zbytek po fermentačním procesu,
vznikající anaerobní fermentací při výrobě bioplynu v
bioplynových stanicích. Je to stabilizovaný materiál,
který lze použít buď jako hnojivo nebo jako surovinu pro
výrobu kompostu, popř. jako rekultivační materiál (Kolář, Vaňěk, 2012). Digestát může být také upraven na
tzv. fugát (oddělená kapalná část z digestátu) a separát
(oddělená tuhá část z digestátu).
Základním využitím digestátu je jeho aplikace na
zemědělskou půdu jako hnojiva a to jak v tekuté, tak v
separované formě.
Pro ověření vlivu digestátu na výnosové a kvalitativní ukazatele cukrové řepy jsme v letech 2008-2010
zakládali maloparcelkové pokusy. Do pokusu jsme vyu-
žili digestát z prasečí kejdy, který jsme aplikovali
v počátečních fázích vegetace cukrové řepy. Průměrná
sušina digestátu byla 5,2 %, obsah dusíku 0,2 % (tj. 2 kg
N na 1 m3 digestátu), obsah fosforu 0,031 % (tj. 0,31 kg
P na 1 m3) a obsah draslíku 0,13 % (tj. 1,3 kg K na
1 m3).
Vytvořili jsme dvě pokusné varianty (aplikace digestátu 1x v dávce 30 t.ha-1; aplikace digestátu 2x
v celkové dávce 60 t.ha-1) a variantu kontrolní (bez aplikace digestátu). U varianty s dávkou 30 tun digestátu
jsme tedy dodali na 1 ha 60 kg dusíku, 9,3 kg fosforu a
39 kg draslíku. U varianty s dvojnásobnou dávkou
(60 tun) digestátu jsme dodali na 1 ha 120 kg dusíku,
18,6 kg fosforu a 78 kg draslíku.
Tab. 7 – Varianty hnojení digestátem (2008-2010)
Dávka (t.ha-1)
Kontrola
------Digestát (1x)
30
Digestát (2x)
30 + 30
Pozn.: BBCH 16 – šest pravých listů, BBCH 19 – devět a více listů rozvinuto
Varianta
Růstová fáze (BBCH)
------16
16 + 19
Tabulka 8 – Vliv hnojení digestátem na výnos a kvalitu cukrové řepy (2008-2010)
Varianta
Kontrola
Digestát (1x)
Digestát (2x)
Výnos
bulev
t.ha-1
70,3
75,0
79,2
Cukernatost
%
18,94
18,86
19,01
Alfa amino-N
mmol.100g-1
2,56
2,87
2,86
Výsledky pokusu jednoznačně poukazují na velice pozitivní působení digestátu při pěstování cukrovky.
V porovnání s kontrolou dosahovali varianty s aplikací
digestátu výrazně vyšších výnosových ukazatelů. Aplikace digestátu v dávce 30 t.ha-1 přinesla navýšení výnosu
bulev při 16 % cukernatosti o 5,3 t.ha-1 (rel. 6,13 %) a
Výnos
Výnos
polar. cukru bílého cukru
t.ha-1
t.ha-1
13,3
11,65
14,2
12,36
15,1
13,27
Výnos bulev přepočtený
na 16 % cukernatost
t.ha-1
85,9
91,2
97,2
dvojnásobná dávka digestátu (60 t.ha-1) dokonce o
11,3 t.ha-1 (rel. 13,15 %). Významné je i zjištění, že ani
vyšší dávka digestátu (60 t.ha-1) neměla negativní vliv na
cukernatost (ve tříletém období byla cukernatost u této
varianty dokonce nejvyšší).
Použitá literatura
Baierová, V. (2003): Listová výživa pomáhá zemědělcům. Farmář, 9 (5): 20 – 21.
Chochola, J. – Pulkrábek, J. (2012): Výzkum cukrové řepy ve světě. Listy cukrovarnické a řepařské, 128 (5/6): 177 – 179.
Kolář, L. – Vaňěk, V. (2012): Použití digestátu jako hnojiva – vlastnosti a působení na půdu. Sborník „Racionální použití hnojiv“,
ČZU v Praze, 47 – 52.
Pulkrábek, J. – Hosnedl, V. (2002): Stabilizující a omezující faktory tvorby výnosu a jakosti rostlinné produkce. Sborník
z konference Setrvalý rozvoj rostlinné a živočišné produkce – cesta k rozvoji českého venkova. AF ČZU Praha, 144 – 145.
Švachula, V. a kol. (1997): Vliv stresových faktorů na výnosy a kvalitu cukrovky. Listy cukrovarnické a řepařské, 113 (4): 101 –
105.
Kontaktní adresa
Ing. Jaroslav Urban, Ph.D.
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
- 48 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
SITUACE A TRENDY V PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR V ČESKÉ
REPUBLICE
KAREL HAMOUZ
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: V posledních dvaceti letech v České republice klesala s menšími výkyvy výměra a produkce brambor. Trend
hektarových výnosů je vzestupný, ale dosahuje pouze asi 55% výnosové úrovně zemí EU-5 a hektarové výnosy jsou i
méně stabilní. Důsledkem jsou vyšší náklady na jednu tunu produkce v ČR a nižší konkurenceschopnost. Cestu k jejímu
zvýšení lze spatřovat ve zvyšování výnosů a jejich stability při dosahování vysoké kvality produkce, ale konkurenční
výhodu v dodavatelskoodběratelských vztazích by mohlo přinést i pěstování brambor v systému „integrované produkce“. V článku jsou uvedeny významné trendy v pěstitelských technologiích brambor z pohledu intenzifikace a kvality
produkce.
Klíčová slova: brambory; výnos; farmářská cena; pěstitelská technologie; odrůda; záhonové odkameňování; hnojení;
choroby
Současná situace u komodity brambory
Produkce brambor ve světě a v EU
Brambory patří celosvětově k nejrozšířenějším
kulturním plodinám. S plochou kolem 19 mil. ha se řadí
po kukuřici, pšenici a rýži na čtvrté místo. Jsou významnou potravinou, slouží jako surovina pro škrobárenský a
lihovarnický průmysl a v mnoha zemích i jako krmivo
pro hospodářská zvířata. Jejich zařazení do osevních
sledů přispívá ke zvýšení úrodnosti půdy. V posledním
období sice stagnuje jejich produkce v ekonomicky rozvinutých zemích v Evropě a v Severní Americe, ale
zvyšuje se jejich produkce i spotřeba v rozvojových
zemích, zejména v Africe a v Asii. Roční světová produkce brambor dosahuje přibližně 320 mil. tun. Největší
podíl z celkové produkce brambor zaujímá z kontinentů
Asie (42,8 %), následovaná Evropou (38,3 %) a Severní
Amerikou (7,4 %), průměrná výnosová úroveň se celo-
světově pohybovala v letech 2006 až 2010 od 15,9 do
17,2 t/ha, a je tedy poměrně nízká.
Největším světovým producentem brambor
(Tab. 1) je Čína (kolem 23 %). Velkým producentem
jsou i země EU–27 s 17,5 % světové produkce brambor,
i zde však dochází k postupnému poklesu produkce.
Druhým a třetím největším světovým producentem
brambor jsou Rusko a Indie (kolem 10 %), dále USA a
Ukrajina. V EU jsou největšími producenty brambor
Německo, Polsko (v Polsku dochází v v posledním období k velkému poklesu produkce), Holandsko a Francie.
Nejvyššího hektarového výnosu ostatních konzumních
brambor v EU dosahovaly v průměru let 2005-2012
Holandsko (49,9 t/ha), Velká Británie (45,4 t/ha), Německo (45,2 t/ha), Belgie (44,9 t/ha) a Francie
(42,9 t/ha).
Tab. 1 Produkce brambor u největších světových producentů (2005 – 2010, tis. t)
Země
2005
2006
2007
2008
2009
2010
Čína
70 906,7
54 075,6
72 040,0
57 059,6
69 059,7
74 799,0
Indie
28 787,7
29 174,6
26 280,0
34 462,5
34 391,0
36 577,3
Rusko
37 279,8
38 572,6
36 784,2
28 874,2
31 134,0
21 140,5
Ukrajina
19 462,4
19 467,1
19 102,3
19 545,4
19 666,1
18 705,0
USA
19 222,7
19 989,7
20 373,3
18 721,7
19 569,1
18 016,2
Německo
11 624,2
10 030,6
11 643,8
11 369,0
11 617,5
10 201,9
Polsko
10 369,3
8 982,0
11 791,1
10 462,1
9 702,8
8 766,0
Bělorusko
8 185,0
8 329,4
8 744,0
8 748,6
7 125,0
7 831,1
Holandsko
6 777,0
6 239,6
7 200,0
6 922,7
7 181,0
6 843,5
Francie
6 604,6
6 362,8
6 271,0
6 808,2
7 164,2
6 582,2
EU - 27
62 469,4
56 986,4
63 800,0
61 654,0
62 803,5
56 840,8
Zdroj: Faostat
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 49 -
Trendy a perspektivy v produkci brambor v České
republice
Plocha brambor v ČR od roku 1993 do roku 2012
výrazně poklesla (Obr. 1). Průměrný hektarový výnos
v ČR s drobnými výkyvy roste, ale výnosy nedosahují
úrovně v bramborářsky vyspělých zemích EU a jsou
nestabilní (Tab. 2). Zatímco průměrný výnos v EU-5
(Německo, Francie, Holandsko, Velká Británie, Belgie)
byl v období let 2005-2010 45,5 t/ha, v ČR (dle ČSÚ)
jen 24,7 t/ha, tj. 54,3% EU-5. V uvedených letech výnos
v ČR výrazně kolísal, a to v rozmezí 21,7 až 28,1 t/ha
(rozdíl více než 29%). Hlavní příčinou kolísání výnosů
je kolísající úhrn využitelných srážek v průběhu vegetace. Podíl zavlažovaných ploch, na kterých je dosahováno
vysokých a stabilních výnosů, je malý.
Obr. 1 Vývoj sklizňových ploch, produkce a výnosů brambor v ČR; zdroj ČSÚ
240 000
32
30
220 000
28
200 000
26
180 000
24
22
160 000
20
140 000
18
120 000
16
14
100 000
12
80 000
10
60 000
8
6
40 000
4
20 000
2
0
0
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Sklizňové plochy (ha)
Produkce celkem (10tis.t)
Průměrný výnos (t/ha)
Tab. 2 Průměrné výnosy ostatních konzumních brambor bez sadby (t/ha)
Země
2005/06
2006/07
2007/08
Nizozemsko
50,0
45,0
49,8
Francie
42,5
42,0
44,0
Belgie
43,6
39,1
47,8
Německo
47,9
41,4
46,9
Velká Británie
45,7
45,2
41,4
EU-5
46,0
42,6
45,6
ČR
28,1
21,7
24,8
Pramen: North-Western European Potato Growers 15.2.2011
Přesto nelze značné kolísání výnosu přičítat pouze vlivu počasí, neboť v sousedním Německu při podstatně vyšších výnosech kolísal výnos v rozmezí 41,4 až
47,9 t/ha (rozdíl necelých 16%). Kolísání výnosů způsobuje problémy ve vztahu k odběratelům, zvyšuje objem
dovozů, ovlivňuje úroveň farmářských cen a vyvolává
problémy s využitím případné nadprodukce.
V době vzniku samostatné České republiky v roce
1993 bylo v ČR osázeno bramborami 102,8 tis. ha. Od té
- 50 -
2008/09
52,4
41,1
46,8
45,5
45,7
46,3
25,0
2009/10
52,7
44,9
46,1
46,8
47,5
47,3
25,3
2010/11
49,4
42,8
45,7
42,7
46,8
44,9
23,5
doby došlo k velmi výraznému poklesu ploch (Obr. 1) a
v rámci EU jsme dnes s cca 1,5% produkce zemí EU-27
pouze okrajovým producentem brambor, který nemá
ekonomickou sílu cokoliv na evropském trhu ovlivnit.
Vývoj farmářských cen brambor v ČR (Obr. 2)
v jednotlivých hospodářských letech je silně rozkolísaný
a je také závislý na vývoji v EU, zejména pak
v Německu. Zatímco v období hospodářských let
2001/02 až 2006/07 byla farmářská cena brambor v ČR
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
vyšší než v Německu, ale i v EU–5, v posledních letech
je zřejmé sbližování farmářských cen a orientace obchodníků v ČR podle vývoje cen v Německu.
Velmi důležitá pro další vývoj bramborářství
v ČR je bilance dovozu a vývozu brambor. Vývoj
v posledních letech (Tab. 3) je pro ČR nepříznivý a stáváme se zemí závislou na dovozu. Dovoz syrových
brambor ročně silně kolísá v závislosti na dosaženém
výnosu. Dovoz výrobků z brambor má narůstající tendenci a je přibližně třikrát větší než vývoz.
Obr. 2 Vývoj farmářských cen brambor (cen zemědělských výrobců; eur/100 kg)
25
20
15
10
5
0
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Česká republika
Německo
EU-5
Zdroj: Eurostat
Tab. 3 - Bilance dovozu a vývozu brambor (t)
Název položky
2008/09
dovoz
vývoz
5 380
3 906
15 619
8 282
72 639
88 231
93 638
100 418
96 899
28 165
15 618
14 338
50 619
9 577
163 135
52 080
256 773
84 662
Brambory sadbové
Brambory konzumní rané
Brambory konzumní ostatní
Celkem ve slupce
Bramborové hranolky
Bramborové lupínky
Ostatní výrobky
Celkem výrobky
CELKEM
Zdroj: ČSÚ (výrobky přepočteny na brambory ve slupce)
Důsledkem poklesu ploch, stagnace produkce a
nižší výnosové úrovně v porovnání s bramborářsky vyspělými zeměmi EU je malá konkurenceschopnost naší
produkce a obava pěstitelů ze ztráty rentability v období
nízkých farmářských cen. Cestu ke zvýšení konkurenceschopnosti lze spatřovat ve zvyšování výnosů a jejich
stability při dosahování vysoké kvality produkce, ale
2009/10
dovoz
vývoz
4 067
5 582
10 419
6 452
114 871
36 010
129 356
48 044
84 059
31 628
13 939
15 801
52 850
7 132
150 847
54 561
280 203
102 605
2010/11
dovoz
vývoz
6 766
5 332
14 886
3 223
154 788
36 295
176 440
44 850
83 367
32 171
11 953
20 531
61 047
6 821
156 367
59 523
332 807
104 374
konkurenční výhodu v dodavatelskoodběratelských vztazích by mohlo přinést i pěstování brambor v systému
„integrované produkce“ přinášející ekonomickou výhodnost danou vyšší „bezpečností“ potravin a získáním
patřičného certifikátu, kterým by tyto produkty byly při
prodeji označeny.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 51 -
Systémy pěstování
U brambor jsou dnes u nás uplatňovány dva
systémy hospodaření:
totiž deficit živin v půdě, silný tlak plevelů, chorob a
škůdců.
- konvenční, který má velké množství modifikací,
a to především s ohledem na podmínky jednotlivých
pěstitelů. Tento systém, který musí dodržovat „zásady
správné zemědělské praxe“, má předpoklady pro uplatnění intenzifikačních postupů, vysoké výnosy, konkurenceschopnost a rentabilitu výroby. Při nedodržování
stanovených postupů však existují rizika negativního
ovlivnění půdního prostředí a problémů s vnější a vnitřní
kvalitou hlíz
U některých plodin (vinná réva, ovoce, zelenina)
je v ČR podporován systém „integrované produkce“.
Jedná se o systém, který dává přednost ekologicky přijatelným metodám a minimalizuje nežádoucí vedlejší
účinky agrochemikálií při jejich používání. Klade důraz
na zvýšení ochrany životního prostředí a lidského zdraví.
Jde o součást udržitelného rozvoje zemědělství a venkova. V ČR byl zpracován (2006) návrh „Národní směrnice
integrované produkce konzumních brambor“. Tu však
MZe ČR nepřijalo a, na rozdíl od vinné révy, ovoce a
zeleniny, pěstitele hlásící se k zásadám „integrované
produkce konzumních brambor“ (IPKB) nepodpořilo.
Nová iniciativa v tomto směru byla zahájena v roce 2012
a je podporována Ústředním bramborářským svazem
ČR, Výzkumným ústavem bramborářským, pěstiteli,
zpracovateli i obchodníky. Autorský kolektiv pod vedením VÚB Havlíčkův Brod vytvořil pravidla pro systém
integrované produkce konzumních brambor, která jsou
nyní dále upřesňována. Cílem IPKB je zavést takový
systém technologie pěstování, kde díky uplatnění rozhodovacích procesů dojde ke snížení spotřeby hnojiv a
přípravků na ochranu rostlin, vyšší kvalitě produkce a
zachování ekonomické efektivnosti pěstování a dohledatelnosti prodávaných brambor až k samotnému pěstiteli.
- ekologický, který upravuje Zákon č. 242/2000
Sb. ve znění pozdějších předpisů a Vyhláška MZe ČR č.
16/2006 Sb. Jedná se o zvláštní druh hospodaření, který
dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů,
které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí
nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce a
který zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a
pohodu chovaných zvířat. Předností tohoto systému je
hospodaření s ohledem na životní prostředí a biologickou rozmanitost a předpoklad produkce zdravých a kvalitních potravin. U brambor je uplatnění tohoto systému
velmi náročné a pěstování vyžaduje mimořádnou péči.
Rizikem je snížení výnosu a kvality hlíz. Projevuje se
Významné trendy v pěstitelských technologiích brambor z pohledu intenzifikace a
kvality produkce
Odrůdová skladba. Jedním z nejvýznamnějších
intenzifikačních faktorů v systému pěstování brambor je
odrůda, jejíž kvalitu zaručuje registrace. V ČR registraci
zajišťuje ÚKZÚZ. Ve všech členských státech může být
pěstována sadba odrůd zapsaných ve Společném katalogu odrůd zemědělských plodin. Množství odrůd
(u brambor v r. 2011 to bylo 1400) však neumožňuje
pěstitelům, zpracovatelům a obchodníkům na základě
informací ze Společného katalogu korektně rozhodnout o
odrůdové skladbě, neboť katalog je pouze úředním seznamem bez jakýchkoliv praktických hospodářských
informací. Jako zdroje informací o hospodářských vlastnostech odrůd lze využít národní registr odrůd, neboť
odrůdy v něm zapsané byly u nás zkoušeny a informace
o jejich vlastnostech v našich přírodních podmínkách
jsou k dispozici. Dále i v ČR existuje systém dalšího
hodnocení odrůd po registraci, kterým je tzv. doporučování odrůd. ÚKZÚZ na základě pověření MZe ČR provádí pokusy a vydává Seznam doporučených odrůd
(SDO). Nevýhodou současného SDO je, že nezahrnuje
všechny pěstované a obchodované odrůdy, protože
v SDO mohou být zkoušeny pouze odrůdy registrované
v ČR. Protože se v pěstitelské praxi zvyšuje podíl u nás
neregistrovaných odrůd, chybějí pěstitelům o řadě odrůd
objektivní a kvalitní informace o jejich vlastnostech.
Informace o neregistrovaných odrůdách brambor, které
tvoří velmi významný podíl pěstitelských ploch, získávají pěstitelé, zpracovatelé i obchodníci převážně z firemních zdrojů. Nezávislých poznatků o vlastnostech těchto
odrůd a jejich chování v ekologických podmínkách ČR
- 52 -
není mnoho. Určitým vodítkem může být vývoj množitelských ploch, ze kterého je zřejmé, kterým odrůdám
množitelé a odběratelé sadby dávají přednost.
Pro bramborářství ČR je v současné době
z nabízeného sortimentu přibližně dvou set odrůd rozhodujících 15 – 20 z nich; mezi nimi převažují odrůdy
varného typu B.
Při volbě odrůdy je třeba respektovat požadavky
odběratelů, specifické požadavky mají především zpracovatelé na potravinářské výrobky a polotovary.
Zpracování půdy. Brambory jako okopanina mají
výrazné nároky na provzdušnění půdy v oblasti celé
kořenové soustavy. Proto se při jejich pěstování využívá
technologie s orbou a tradiční operací na jaře před sázením je kypření půdy do hloubky 180-200 mm, které
vytváří podmínky pro kvalitní práci sázečů, odplevelení
pozemků, zdárný růst a vývoj brambor. V současné době
se využívá pro kypření pasivní i aktivní nářadí. Kypřiče
s pasivními pracovními orgány mají větší pracovní záběr
a vyšší plošnou výkonnost, kvalita a hloubka kypření je
však při jejich použití zpravidla nižší než při kypření
rotačními kypřiči. Rotační kypřiče mají nižší plošnou
výkonnost a vyšší spotřebu nafty. Hloubka a kvalita
kypření zásadně ovlivňují výnos hlíz a množství hrud
v profilu hrůbků.
Nejdokonalejší prokypření půdy zajišťují separátory při použití technologie záhonového odkamenění
před sázením brambor. Tento způsob přípravy půdy
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
umožňuje na kamenitých půdách podstatné snížení obsahu kamenů v záhonu (až o 90%). Současně s kameny
jsou ze záhonu odseparovány i hroudy. Při sklizni se
výrazně snižuje mechanické poškození hlíz, zvyšuje
výtěžnost tržních hlíz a snižují následné skladovací ztráty; prokázáno bylo též zvýšení výnosu v souvislosti
s kvalitnějším prokypřením a rozdrobením půdy. Do
vytvořených záhonů jsou vysázeny dva řádky brambor.
Po výsadbě již není možné provádět žádnou mechanickou kultivaci z důvodu nestejných vzdáleností mezi
jednotlivými vytvořenými záhony a vrstvy uložených
kamenů a hrud pod povrchem brázd mezi záhony. Regulace plevelů se provádí pouze za pomoci herbicidů.
Ve srovnání s klasickou přípravou půdy pasivním
kypřícím ústrojím má odkameňovací linka vyšší pořizovací náklady, nižší plošnou výkonnost a vyšší náklady na
náhradní díly. Přesto se v současné době stala standardem pěstební technologie u větších pěstitelů brambor
v bramborářské výrobní oblasti.
Brambory jsou především v bramborářské výrobní oblasti pěstovány na pozemcích zařazených do kategorie erozně ohrožených a patří zde mezi plodiny rizikové z hlediska erozního ohrožení půd. Není však u nich
použitelná většina půdoochranných technologií využívaných u jiných plodin (mělké zpracování půdy, zakládání
porostů do mulče, pásové střídání plodin apod.). Proto se
v současné době výzkumně vyvíjejí a ověřují prakticky
využitelné technologie zpracování půdy, které budou u
brambor snižovat riziko vodní eroze. Jedná se především
o různé úpravy tvaru hrůbků a brázd v rámci technologie
odkameňování, aby se omezil odtok srážkové vody
z pozemku.
Dusíkatá hnojiva s inhibitory nitrifikace a ureázy.
Brambory jsou v ČR pěstovány především na lehkých
hlinitopísčitých půdách s promyvným vodním režimem,
kde existuje značné riziko ztrát dusíku dodávaného
v hnojivech vyplavením a denitrifikací. Ke snížení uvedených ztrát a ke zvýšení efektivnosti využití dusíku
přispěje využití dusíkatých hnojiv s inhibitory nitrifikace
a ureázy, u nichž je díky pozvolnějšímu uvolňování
předpoklad lepšího využití dusíku rostlinami. Tato hnojiva jsou v poledních letech dostupná na trhu a při použití u brambor jsou vhodná pro plošnou i lokální aplikaci.
Z inhibitorů nitrifikace se dříve používal přípravek
N-serve, který se přidával do statkových hnojiv, zejména
kejdy. V současné době má podobné použití přípravek
PIADIN. Z průmyslových hnojiv, která již v granulích
obsahují zabudovaný inhibitor, je v ČR registrováno
hnojivo ALZON. Inhibitory ureázy zpomalují přeměnu
amidické formy dusíku na amonnou formu (ta by dále
oxidovala na nitrátovou formu). Močovina obohacená
tímto inhibitorem je prodávána pod názvem UREAstabil.
Lokální aplikace minerálních hnojiv. V rámci
technologie odkamenění je neúčelné aplikovat dusíkatá
hnojiva plošně, protože následným rýhováním a separací
by byla zapravena do celého orničního profilu
(200 - 250 mm) a velká část dávky dusíku se stává pro
rostliny bramboru nedostupnou. Proto je trendem v technologii odkameňování využití lokální aplikace minerálních hnojiv při sázení za pomoci adaptérů umisťovaných
do přední hydrauliky traktoru nebo mezi traktor a sazeč.
Hlavními důvody používání je možnost snížení dávky
hnojiva při zachování úrovně výnosu a snížení vyplavování nitrátů z orniční vrstvy do spodních vod. Při tomto
způsobu aplikace je pevné granulované hnojivo umístěno
do blízkosti hlízy (z obou stran), kde může být kořeny
využíváno již od raných fází vývoje rostliny. V kořenové
zóně je zvýšena koncentrace živin, neboť nedojde
k promísení hnojiva do celého orničního profilu. Při
odkameňování též vzniká širší meziřádek na styku dvou
sousedních záhonů a živiny v tomto prostoru umístěné
jsou obtížněji dostupné rostlinám a vznikají zde ztráty.
Vzhledem k prokypření půdy u odkamenění se projevuje
vyšší intenzita mineralizačních a nitrifikačních procesů
v půdě a je tedy žádoucí, aby rostliny mohly uvolněné
živiny plně využívat. Tímto způsobem lze aplikovat
hnojiva dusíkatá, ale i kombinovaná, a to pevná i kapalná. Z výsledků pokusů VÚB vyplývá, že lokální aplikací
je možné snížit dávku dusíku v minerálním hnojivu o
10 - 25% ve srovnání s plošnou aplikací při zachování
výnosu hlíz a byl potvrzen příznivý vliv na snížení obsahu nitrátů v půdě. V zahraničí je běžnější aplikace kapalných hnojiv.
Problematika ochrany brambor. Ochrana proti
chorobám a škůdcům bramboru snižuje ztráty na výnosech, které v některých případech při absenci účinného
opatření mohou dosahovat až desítky procent, ale také
ovlivňuje rozhodujícím způsobem kvalitu hlíz.
V souladu se směrnicemi EU se i v konvenčním
zemědělství postupně stává povinnou integrovaná ochrana, která využívá k regulaci škodlivých činitelů kombinace všech preventivních i přímých opatření (správná
agrotechnika, odolné odrůdy, mechanická, biologická a
v případě nutnosti i chemická ochrana).
Za nejvýznamnější škodlivé činitele u brambor
v současné době považujeme plíseň bramboru, virové
choroby, mandelinku bramborovou a dále choroby
ovlivňující vzhled hlíz (vločkovitost, stříbřitost slupky,
aktinobakteriální obecná strupovitost). Lokální problémy
spíše u zahrádkářů a menších pěstitelů způsobují drátovci a osenice.
Oproti minulosti je nižší výskyt skládkových chorob.
Plíseň bramboru je celosvětově nejzávažnější
chorobou a vyžaduje každoročně intenzivní, ekonomicky
i organizačně náročnou ochranu. V evropském prostoru
navíc komplikuje situaci široký sortiment odrůd, přičemž
ty nejkvalitnější a nejžádanější jsou k plísni značně náchylné.
Ve fungicidní ochraně stále způsobuje problémy
rezistence patogena, zvláště k fenylamidům, proto musí
být při jejich aplikaci dodržovány zásady antirezistentní
strategie.
Je snaha intenzivní fungicidní ochranu více přizpůsobit vlastnostem pěstovaných odrůd. Pro zahájení
ochrany je vhodné využít prognózu, jejímž základem je
nejčastěji metoda negativní prognózy vymezující období
bez nebezpečí plísně. Prognózu a signalizaci plísně vy-
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 53 -
dává Státní rostlinolékařská zpráva na stránkách
www.srs.cz. Na trhu jsou také k dispozici automatické
meteorologické stanice s programem různých metod
prognózy snímatelné přes internet. Sortiment fungicidů
proti plísni se postupně rozšiřuje o zcela nové účinné
látky a nové formulace, u nás však jsou tyto přípravky
registrovány obvykle o několik let později než v jiných
bramborářských státech.
O úspěchu ochrany rozhoduje včasné zahájení
postřiků, vhodný postřikový program zohledňující epidemiologickou situaci, průběh počasí a náchylnost odrůdy. Nedílnou součástí ochrany hlíz je ukončení vegetace
mechanicky nebo chemicky.
Virové choroby o 10-80% snižují výnosy. U nás
jsou z důvodu vyššího výskytu přenašečů větším problémem než v přímořských státech. V letech s vysokým
náletem mšic se významně zvyšuje % virových chorob a
podíl sestupněných a neuznaných sadbových porostů.
Ochrana množitelských porostů proti mšicím spočívá
kromě správné technologie pěstování ve využití insekticidů (nepřetržitá insekticidní vrstva postřiků, moření
sadby). Vážným problémem posledních let je šíření
nekrotického kmenu viru Y, který znehodnocuje hlízy.
Mandelinka bramborová způsobuje největší škody v ranobramborářských oblastech, v teplejších letech
může působit závažnější škody i v bramborářské oblasti.
Při hospodářsky významném výskytu škůdce (výskyt
100 jarních brouků, nebo 5 000 larev na 1 ha) se provádí
chemická ochrana insekticidy. Ty je nutno střídat podle
účinných látek a omezit tak vznik rezistentních populací,
které jsou u tohoto škůdce časté. Možné je použít i biologický preparát.
Vločkovitost hlíz a stříbřitost slupky jsou choroby, které nabyly na významu v souvislosti s úpravou hlíz
pro trh mytím a prodeji v průhledných obalech. Nápadné
jsou zvláště u hlíz s hladkou a jemnou slupkou.
V ochraně je nutné uplatňovat odrůdový přístup. Kromě
agrotechnických metod ochrany je třeba využívat možnost moření sadby. To však lze jen u vločkovitosti, přípravky proti stříbřitosti nejsou u nás registrovány.
Obecná aktinobakteriální strupovitost je chorobou, proti které lze využít výběr odrůd podle odolnosti
do konkrétních podmínek a některé další agrotechnické
metody. Možným a velmi účinným zásahem proti chorobě je závlaha v kritickém období, kdy dochází k infekci.
Závlahou lze ovlivnit i některé abionózy. Zavádění závlah i do bramborářské oblasti je novým a účinným
prvkem, který významně ovlivní kvalitu hlíz.
Skládkové choroby (fusariová a fomová hniloba)
jsou podstatně menším problémem, než v 70. a 80. letech
minulého století. Kromě větší možnosti výběru vhodných pozemků má podstatný vliv menší mechanické
poškození hlíz díky technologii odkamenění a šetrnější
mechanizaci pro posklizňovou úpravu.
Drátovci a osenice jsou škůdci, jejichž rozšíření
podpořily teplejší ročníky a významný vliv má také
minimalizace obdělávání půdy. Přímou ochranu insekticidy u brambor nelze v případě drátovců použít. Je proto
nutné využít agrotechnické metody a insekticidy případně u předplodin.
Karanténní choroby a škůdce lze v současné době
u brambor považovat za úspěšně kontrolované. U rakoviny bramboru a háďátka dlouhodobá karanténní opatření v kombinaci s pěstováním rezistentních odrůd vedla
k eliminaci jejich výskytu. Vzhledem k přísnějšímu
karanténnímu režimu nezpůsobuje přímé škody ani bakteriální kroužkovitost. Hnědá hniloba (Ralstonia solanacearum) je přísně sledována jako objekt vnější karantény, u nás nebyla zjištěna.
Použitá literatura
GOPAL, J.- KHURANA, P. S. M. Handbook of potato production, improvement and postharvest management. Haworth Press, USA:
2006. 605 pp. ISBN 978-1-56022-271-2.
HAMOUZ, K. - ČEPL, J. - DOMKÁŘOVÁ, J. et al. Rané brambory. České Budějovice: Kurent, 2007. 48 s. ISBN 978-80-9035229-2.
HAMOUZ, K. et al. Brambory. Inovace a trendy v pěstování, nové pohledy na kvalitu. Praha: ÚZPI, 2008. 22 s. ISBN 978-80-7271794-9.
STARK, J. C.- Love, S. L. (eds.). Potato production systems. University of Idaho. 2003. 426 pp. ISBN 1-58803-001-6.
VOKÁL, B. et al. Pěstování brambor. Praha: Agrospoj, 2004. 261 s. ISBN 80-239-4235-2.
WALE, S.- PLATT, H. W.- CATTLIN, N. Diseases pest and disorders of potatoes. Manson Publishing: London, 2008. 176 pp. ISBN
978-1-84076-021-07.
Kontaktní adresa
prof. Ing. Karel Hamouz, CSc.,
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
- 54 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
OVĚŘENÝ POSTUP V OCHRANĚ PŮDY A POROSTŮ BRAMBOR
PETR DVOŘÁK, JAROSLAV TOMÁŠEK, KAREL HAMOUZ, JIŘÍ CIMR
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: Z pohledu ochrany plodin trochu zapomínáme chránit to nejcennější a to je půda. Ekonomický trend nás často
tlačí si plně neuvědomovat souvislosti, které naši předci znali a ctili. Máme na mysli především péči a ochranu půdy
jako základního výrobního prostředku (řečeno v ekonomickém slangu). Tento příspěvek se snaží představit další efektivní postupy, které nadnárodní chemické koncerny nenabízí. Pro brambory a další širokořádkové plodiny z pohledu
ochrany půdy je jejich pěstování upraveno např. standardem Dobrého zemědělského a environmentálního stavu GAEC 2. V návaznosti na to uvádíme možnosti úpravy pěstitelské technologie a to využití hrázkování či mulčování.
Právě aplikací vhodných mulčovacích materiálů jsme se zabývali posledních pět let a souhrnné výsledky jsou
k dispozici pro vás pěstitele v tomto článku. Závěrem jsou zmíněny i zkušenosti s použitím několika pomocných půdních látek (např. Lignohumátu, PRP-SOL, Vermesfluid) či podpůrných a stimulačních přípravků (PRP-EBV, MicoSin
VIN, NeemAzal T/S) založených spíše na přírodní bázi. A proto charakter těchto přípravků umožňuje jejich plné využití i v systému ekologického zemědělství.
Klíčová slova: brambory, eroze, mulčování, ochrana
Úvod
V současné době je pěstování brambor čím dál
častěji okrajovou záležitostí u řady podniků (a to i na
Vysočině). Přesto se snažíme nacházet, ověřovat a prezentovat postupy, které by tuto komoditu upevnily. Hledáme alternativy, neboť současný stav vede ke snižování
ploch, produkce a soběstačnosti u této komodity (míra
soběstačnosti dle zdroje VÚB je 74,8 % a bezpečná
hranice je 80 %). Nesmíme také zapomenout, že naši
sousedé (Německo a Polsko) patří k silným hráčům
v této oblasti a našim pěstitelům brambor to moc neulehčuje (jejich míra soběstačnosti je dle zdroje Eurostat
137 % a 101 %).
Jsou tu zde ale i další překážky, které mohou produkci brambor ztěžovat. Máme na mysli GAEC. Konkrétně standart GAEC 2 jehož snahou je omezit negativní působení vodní eroze. Na pozemcích v LPIS označe-
ných jako mírně erozně ohrožené (MEO zastoupení
10,2 % na orné půdě v ČR) pro zemědělce vyplývá povinnost širokořádkové plodiny (jako jsou kukuřice,
brambory, řepa, bob, sója či slunečnice) pěstovat
s využitím půdoochranných technologií.
Tento článek se bude dále zabývat možnostmi
ochrany půdy a porostů brambor. Bude podrobně diskutovat otázky o možném využití tzv. povrchového mulčování při pěstování brambor (a současně o možné ochraně
proti chorobám a škůdcům, kde bude nejvíce pozornosti
věnováno plísni bramboru, mandelince bramborové a u
sadbových brambor také výskytu mšic). V této souvislosti budou prezentovány i alternativní postupy a přípravky jako alternativa k dnešním běžně uplatňovaným
postupům.
Půdoochranné technologie
Ochrana půdy před erozí by měla být chápána jako komplexní přístup zemědělce k situaci na daném
konkrétním pozemku. Z finančního hlediska to vždy
přináší nárůst nákladů a jde tedy o to prioritně využívat
ty realizačně jednodušší a finančně méně nákladné.
K těm méně nákladným patří opatření organizačního charakteru. Máme tím namysli především výběr
pozemku (parcely – upravit její velikost či tvar). Zvážení
možnosti uplatnit ochranné plodiny (na souvratích či
zatravnění) a pásové pěstování plodin.
Další skupinou agrotechnických opatření lze projevy půdní eroze také snížit. Jsou to již postupy, které
podporují infiltraci srážkové vody do půdy a snižují tak
povrchový odtok. Základem je např. sázení po vrstevnicích. V řadě podniků se lze setkat s bezorebným setím,
setím do mělké podmítky. K méně častým a u nás stále
málo využívaným patří sázení do ochranné plodiny či do
mulče.
Dalšími již zapomenutými postupy, které výrazně
snižují povrchový odtok a podporují zadržení vody přímo na pozemku, jsou důlkování a hrázkování. Oba postupy jsou efektivně využitelné právě u brambor bez
větších finančních nákladů. Zakázkovou výrobou či
samovýrobou lze sazeč a plečky dovybavit důlkovacími
tělesy (viz Obr. 1).
Principem je vytvořit v meziřadí důlky (minirezervoáry, které při vzdálenosti 30 – 40 cm představují
cca 28 tis. důlků na ha s možností zachytit až 56 m3 vody
na ha) (MZe, 2011).
Složitějšími a zároveň i nákladnějšími jsou opatření typu terénních úprav, tvorby protierozních mezí či
příkopů, zatravněných pásů k soustředěnému odtoku až
po budování protierozních nádrží či teras.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 55 -
Obr. 1 Schéma důlkovací jednotky, kterou lze namontovat za sazeč a posléze za plečku
http://www.loganfarmequipment.com/parts-and-service
Povrchové mulčování u brambor
Zakrývání či mulčování povrchu půdy je však
i častým preventivním opatřením z hlediska zaplevelení
půdy (neboť reguluje klíčení a vzcházení plevelů), nástrojem regulace teploty půdy a vypařování srážkové či
závlahové vody.
Mulčování může mít několik podob: živý rostlinný podrost (podsev), aplikace organické či anorganické
hmoty na povrch půdy, využití posklizňových zbytků
předplodiny nebo použití různých plastických materiálů
položených podél pěstovaných rostlin.
S těmito postupy při pěstování polních plodin se
lze častěji setkat v systému ekologického pěstování, kde
je využíváno zejména u zeleniny. Ale také u brambor se
nabízí možnost využití rostlinného mulče nebo jiných
mulčovacích materiálů jako mulčovací folie či černé
netkané textilie. Případné použití biodegradabilních folií
by navíc řešilo problém s odstraněním folií z porostu.
Z organických a dobře dostupných materiálů se
často využívá aplikace řezané slámy na povrch půdy a
z plastických materiálů polyethylenová folie. Z výsledků
uvedených v literatuře sláma (jako povrchový mulč)
aplikovaná po výsadbě potlačovala plevele, kdežto aplikace slámy po kultivaci (po 4 týdnech od výsadby) měla
menší účinek na plevele. Časnou aplikací slámy se tak
může do jisté míry předejít snížení výnosu, kdy prvních
4 až 6 týdnů od vzejití je označováno za kritické období
pro redukci výnosu v důsledku zaplevelení (Gregorio,
1990; Peet, 2001).
Mulč reguluje teplotu a obsah vody v půdě
Příznivých výsledků je dosahováno také v oblastech s nedostatkem srážek či při jejich nepříznivém rozdělení během vegetace. Mulč pomáhá k udržení a ke
zvýšení půdní vlhkosti. Zároveň tak lze nepřímo regulovat i výskyt obecné strupovitosti na hlízách brambor
(zejména tam, kde je zavedení doplňkové závlahy velmi
nákladné či nemožné a kde potřebujeme zajistit nestrupaté hlízy pro mytí). Pro náročnější plodiny či v oblastech s nezbytností závlahy je možné kombinovat mulč a
závlahu (při současné úspoře závlahové vody).
Vlhkost půdy je také závislá na druhu použitého
mulčovacího materiálu (sláma, travní řezanka, mulčovací textilie či folie) a na jeho množství (respektive vrstvě)
či dalších vlastnostech (jako v případě folie nepropustnost pro srážkovou vodu). Např. příliš silná vrstva slámy
(obvykle je uváděna vrstva nad 10 cm) může v období
s chladnějším počasím vést k výraznému snížení teploty
půdy, způsobit zpomalení mikrobiální aktivity půdy,
mineralizace a v důsledku toho ke zhoršené výživě dusíkem a ke zpomalení růstu rostlin.
Mulč jako prostředek regulace plevelů, plísně bramboru či výskytu mandelinky a
mšic
Na mulč a tím i na teplotu a vlhkost půdy reagují
také plevele (Obr.2). Jejich přítomnost v porostu a druhové zastoupení tak ovlivňuje mikroklima porostu.
V souvislosti s tím dochází např. ke změnám ve vlhkosti
vzduchu a rychlosti osychání listů a následně pak k
ovlivnění výskytu plísně bramboru. Větší spon či záhonové pěstování brambor může zvýšit proudění vzduchu
- 56 -
v porostu, a tím i rychlost osychání listů, což má vliv na
pomalejší rozvoj plísně na nati. Právě záhonový způsob
pěstování brambor s výrazně větším sponem se často
používá na ekologických farmách v Rakousku, kdy u
záhonového způsobu je také často využívána mulčovací
folie.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Obr. 2 Vliv mulčovacích materiálů a termínu jejich aplikace na výskyt plevelů v porostech brambor
Plevele 2008-2012
Biomasa plevelů (g) na parcelku
1800
1600
1400
1200
1000
800
1507
600
400
832
794
200
300
0
Kontrola bez mulče
(s mechanickou
kultivací)
Rostlinný mulč
aplikovaný po
výsadbě
Ke snížení výskytu plísně bramboru na hlízách je
také možno doporučit opatření či postupy, kterými zajistíme minimální splavení spor z nadzemních částí
k hlízám. V praxi zejména odstranění natě (mechanickou
či chemickou cestou). I zde mulč nachází své uplatnění
Rostlinný mulč před
vzejitím
Mulčovací textilie
neboť mulčovacím materiálům je často připisována jakási úloha filtru či zábrany pro splavení spor z natě ke
hlízám, čímž se může částečně zamezit infekci hlíz.
Tento popisovaný účinek jsme ověřovali v našich pokusech a výsledky nejsou jednoznačné (Tabulka 1).
Tabulka 1 Vliv povrchového mulčování na výskyt plísně bramboru na hlízách
Varianta s mulčem
% hmotnosti napadených hlíz
Počet napadených hlíz (%)
1,79 a*
2,76 a
1,17 a
1,94 a
1,47 a
2,32 a
1,03 a
1,74 a
Bez mulče (K)
Rostlinný mulč od výsadby (RM1)
Rostlinný mulč před vzejitím (RM2)
Mulčovací textilie (MT)
Sláma (SL) *jen v roce 2010-2011
1,35
*Pozn.: průměry se stejnými písmeny jsou statisticky neprůkazné na hladině P≥95%
Použití a výběr vhodného mulčovacího materiálu
se může příznivě projevit i nižším náletem mandelinky
bramborové a následně nižším poškozením porostů žírem. Rostlinný (či obecně organický) mulč totiž podporuje výskyt přirozených nepřátel mandelinky. Pokusy
prokázaly, že výskyt jarních (přezimujících) brouků na
zamulčovaných porostech byl sice většinou statisticky
neprůkazný, přesto na parcelkách s mulčem bylo zaznamenáno statisticky průkazně méně larev (Obr. 3). Také
požerky (úbytky listové plochy) byly průkazně větší na
parcelkách bez mulče v porovnání s mulčovanými variantami (Brust, 1996). Tento výsledek je vysvětlován
1,39
právě vyšším počtem přirozených predátorů, které byly
zachyceny na mulčovaných parcelkách (Gregorio, 1990).
Rostlinný mulč má své opodstatnění také při pěstování sadbových brambor, kdy podle výsledků
z literatury má příznivý vliv na snížení infekce viru PVY
(pouze ve třech ze sedmnácti parcelek statisticky průkazně a v dalších sedmi statisticky neprůkazně). Autoři
též uvádí, že k výraznějšímu snížení infekce PVY došlo
díky mulči v letech se silným infekčním tlakem. Naopak
malý efekt byl zaznamenán v letech s nízkou infekcí
(Döring a kol., 2006).
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 57 -
Obr. 3 Výskyt brouků, počty hnízd s vajíčky a larev mandelinky bramborové na porostech brambor při současném použití mulče
50
Průměr let 2008-2012
45
Počet na 10 trsů
40
35
30
25
20
15
10
5
0
K
RM1
RM2
Brouci
MT
Hnízda
SL *jen 20102011
Larvy
Ovlivnění výnosů použitými mulčovacími materiály
Systém povrchového mulčování (např. směsí trávy a jetele) se nabízí i na farmách, kde je omezena možnost použití chlévského hnoje.
Použití slámy jako mulče v dávce 3,3 – 4,5 t/ha
zkrátilo vegetaci brambor o 5 – 9 dní a zvýšilo výnos o
11 – 51 % (Döring a kol., 2006).
Z našich pětiletých pokusů a výsledků
s povrchovým mulčováním brambor se ukazuje důležitá
volba správného materiálu pro mulčování pro dané podmínky. Ověřovali jsme použití travního mulče, mulčovací textilie a slámy při pěstování brambor. I v našich pokusech mulč ovlivnil výnos hlíz (Obr. 4).
Obr. 4 Druh mulčovacího materiálu, termín aplikace a volba stanoviště měla vliv na výnos hlíz brambor
Průměr let 2008-2012
35,0
Výnos konzumních hlíz (t/ha)
31,2
30,0
31,8
29,0
27,8
26,8
26,1
26,7
26,4
24,3
25,0
20,9
25,7
19,6
20,0
15,0
10,0
5,0
0,0
Leškovice
Uhříněves
K
- 58 -
RM1
RM2
Průměr let a stanovišť
MT
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Pomocné a podpůrné prostředky využitelné při pěstování brambor
V posledních letech jsme se zaměřili na ověření
dostupných a nově přicházejících přípravků, které většinou nejsou novinkami žádných zvučných firem a tak o
jejich existenci často pěstitelé ani neví. Jsou to často
i přípravky na „přírodní či nechemické“ bázi a proto
jsme je ověřovali v systému ekologického zemědělství.
V tomto případě naštěstí není jejich použití nikterak
omezeno v konvenčním zemědělství (jako tomu je u
většiny konvenčních přípravků v ekologickém zeměděl-
ství). Další oblast, kde bude možné tyto přípravky plně
využít je integrovaná ochrana (produkce).
Aplikace Lignohumátu B na list 3x během vegetace v dávce 1 l/ha. Při moření hlíz byl použit 0,02 %
roztok Lignohumátu B aplikovaný na hlízy při výsadbě.
Aplikace přípravku PRP-EBV na list 4x během vegetace
od počátku tvorby hlíz až po kvetení v dávce 2 l/ha.
PRP-SOL byl aplikovaný při výsadbě (pod „patu“)
v dávce 300 kg/ha.
Obr. 5 Aplikace podpůrných přípravků do půdy (Lignohumát B, PRP-SOL) a na list (Lignohumát B, PRP-EBV)
u odrůdy Red Anna na stanovišti Leškovice (2011)
33
31
Výos hlíz (t/ha)
29
27
25
23
21
30,6
28,3
32,1
27,4
26,6
19
17
15
Lignohumát Lignohumát
na list
mořené hlízy
Pouze jednoleté výsledky z podmínek BVO naznačují, že zvolený způsob a termín moření hlíz neměl
pozitivní vliv na konečný výnos hlíz. U ostatních variant
byl také dosažen přírůstek výnosu: o 3,2 % u Lignohumátu na list, o 11,7 % u PRP-EBV aplikací na list a
o 17,2 % při použití PRB-SOL (Obr. 5).
Také další výsledky z již tříletých pokusů (založených pro změnu v úrodné oblasti spadající do ŘVO)
na širší základně přípravků doplněné o mulčovací textilii
poskytly zajímavé zhodnocení (Obr. 6). Zde byl navíc
požit přípravek Vermesfluid (Vermi) - „žížalí čaj“ neboli
kapalné výměšky z kompostu kalifornských žížal (postřik na list, 3x během vegetace v dávkách 8 – 12 l/ha).
Přípravek MycoSin VIN (2x během vegetace podle aktuálního tlaku plísně bramboru v koncentraci 1% roztoku). Aplikace přírodního insekticidu Neem Azal T/S
(účinná látka 1 % azadirachtin) 2x během vegetace
PRP-EBV
PRP-SOL
Kontrola
(v době hromadného líhnutí larev, druhá aplikace 14-21
dní od první). Výnosové výsledky jsou doplněné o sledování míry napadení natě plísní bramboru a to i
v případě insekticidního přípravku, který kromě výnosového efektu a účinku na mandelinku vykazoval nejnižší
napadení plísní bramboru (vysvětlujeme si to tím, že
snížení poškození listové plochy požerky eliminovalo
vznik vstupních bran pro plíseň). I přes vyšší napadení
plísní bramboru byl druhý nejlepší výnosový výsledek
zaznamenán při použití mulče, konkrétně černé mulčovací textilie (natažením na povrch hrůbků ještě před
výsadbou s následnou výsadbou do již vytvarovaných a
zakrytých hrůbků). Třetí nejlepší výnos (se zároveň
nízkým napadením plísně bramboru na nati) byl
v průměru let zaznamenán po použití přípravku PRPEBV. Také použití dalších přípravků (Lignohumátu,
Vermičaje a MycoSinu) navýšilo výnos hlíz o více než
15 % oproti neošetřené kontrole (Obr. 6).
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 59 -
Obr. 6 Výsledky s mulčovací textilií a aplikací podpůrných přípravků na stanovišti Uhříněves (2009-2011)
50
45
40
35
30
25
20
15
39.6
32.7
28.1
10
26.1
26.7
22.7
43.1
41.0
39.0
38.4
37.9
24.4
22.5
17.7
5
0
Kontrola bez Mulčovací MycoSin VIN
Vermi
Lignohumát
PRP-EBV
Neem Azal
mulče a bez
textilie bez
B
T/S
ošetření proti ošetření proti
Výnos (t/ha) % napadené listové plochy plísní bramboru
plísni
plísni
Poděkování
Tento výzkum byl podporován MZe ČR v rámci projektu č. QH 82149, MŠMT ČR "S" projektu a výzkumného záměru
MSM 6046070901, CIGA 20112004.
Použitá literatura
Brust G.E. (1994). Natural enemies in straw-mulch reduce Colorado potato beetle populations and damage in potato. Biological
Control, 4: 163-169
Döring T., Heimbach U., Thierne T., Saucke H. (2006). Aspect of straw mulching in organic potatoes – II. Effect on Potato Virus Y,
Leptinotarsa decemlineata (Say) and tuber yield. Nachrichtenbl. Deut. Pflanzenschutzd, 58: 93-97
Gregorio De R. (1990). Colorado Potato Beetle Management. New Alchemy Quarterly, No. 39 : (on-line 23.5.07)
http://www.vsb.cape.com/~nature/greencenter/q39/beetle.htm
MZe (2011). Příručku ochrany proti vodní erozi: 58 s. ISBN 978-80-7084-996-5 http://www.vumop.cz/sites/File/prirucka_eroze.pdf
Peet, M. (on line 4.10.2001). Potato. Sustainable Practices for Vegetable Production in the South, NC State University
http://www.ncsu.edu/sustainable/profiles/c15potat.html
Kontaktní adresa
Ing. Petr Dvořák, Ph.D.,
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
- 60 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
ZAKLÁDÁNÍ POROSTŮ SÓJI
PŘEMYSL ŠTRANC, JAROSLAV ŠTRANC, DANIEL ŠTRANC
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: Sója se vyznačuje menší autoregulační schopností, a tím nižší kompenzací jednotlivých výnosových prvků.
Větší citlivost sóji na kvalitu založení porostu je velmi úzce provázána s jejími biologickými zvláštnostmi. Ty je nutné
nejen plně respektovat, ale je třeba z nich vycházet při koncipování celé agrotechniky sóji, zejména při výběru vhodných pozemků a při zakládání jejích porostů. Musíme si uvědomit, že sója jakožto luskovina, je velmi náročná na způsob a kvalitu založení porostu, neboť toto opatření je jedno z klíčových pro dosažení dobrého výnosu.
Klíčová slova: sója, zakládání porostu, výsevek, hustota porostu, hloubka výsevu, termín výsevu, teplota, půdní vlhkost
Úvod
V našich agroekologických podmínkách, resp.
v Čechách a na Moravě, sója nikdy nezaujímala významnější postavení. Nebyla proto ani pevnou součástí
osevních postupů. Jako značně teplomilná plodina byla
vždy více pěstována na Slovensku (Šimon 1999, Štranc
et al. 2011).
Sója není náročná na předplodinu. Ideální by bylo
zařadit ji po hnojené okopanině, avšak lze ji dobře pěstovat i po obilninách, což je se zřetelem na současnou
osevní strukturu plodin velmi výhodné. Sóju je možné
s úspěchem pěstovat i dva až tři roky po sobě. Této skutečnosti široce využívají v USA a v Kanadě, kde sóju
běžně pěstují ve dvouletém cyklu. Ve druhém roce,
v důsledku většího rozvoje hlízkových bakterií, je zpravidla dosahováno vyšších výnosů semene. Problémy při
opakovaném pěstování sóji mohou způsobovat vytrvalé
plevele, příp. některé choroby (např. hlízenka obecná)
nebo škůdci (sviluška chmelová aj. Štranc et al. 2010).
S ohledem na svůj původ, jímž je monzunová oblast jihovýchodní Asie, je sója charakterizována jako
krátkodenní, teplomilná rostlina se značnými nároky na
vláhu. Největší nároky sóji na vláhu jsou dědičně zakotveny a připadají na období květu a nalévání semen, kdy
se v její pravlasti vyskytuje monzunové počasí (oblačno,
deštivo, slabší sluneční svit). Šlechtěním pro její využití
ve vyšších zeměpisných šířkách (sever USA, jižní části
Kanady, střední Evropa) se však daří postupně modifikovat nejen její fotoperiodickou citlivost, ale i její nároky na teplotu a zčásti i na vláhu (Minkevič, Borkovskij
1953, Štranc et al. 2002a,b, 2005a).
Výsledky našich pokusů i poznatky praxe posledních téměř 15 let nasvědčují tomu, že teplomilnost sóji,
zejména pokud se týká její počáteční růstové fáze, je
poněkud přeceňována a naopak její nároky na vláhu jsou
někdy podceňovány. Rovněž tak je málo brán zřetel na
fotoperiodickou citlivost sóji, resp. na její nároky na
délku dne (Štranc et al. 2005b, 2011).
Ukazuje se, že sóju, resp. její chladuvzdornější
odrůdy, pocházející z oblastí s vyšší zeměpisnou šířkou,
lze v našich teplejších a ne příliš suchých regionech
poměrně úspěšné pěstovat. Na základě výsledků průzkumu vhodnosti pěstování sóji v ČR lze konstatovat, že
pro výši a stabilitu výnosů sóji mají největší význam
následující agrotechnická opatření:
 výběr vhodné odrůdy (z hlediska fotoperiodicity,
ranosti, suchovzdornosti, chladuvzdornosti, výkonnosti a plasticity),
 volba pozemku (půdní typ a druh, příznivý vodní
režim) a jeho odplevelení,
 kvalitní předseťová příprava půdy, spočívající v
dokonalém urovnání jejího povrchu, ochraně půdní
vláhy nahromaděné v průběhu zimy, ničení vzcházejících plevelů a jejich klíčících semen a úpravě
její povrchové vrstvy, zabezpečující optimální
podmínky pro klíčení a růst sóji,
 správné založení porostu (inokulace osiva, stanovení optimálního výsevku, včasný výsev, vhodné
plošné rozmístění semen – spon, hloubka setí a její
rovnoměrnost),
 zvolení vhodné herbicidní kombinace (a její dávky)
s ohledem na plevelné spektrum a nebezpečí fytotoxicity.
Velikost výsevku a hustota rostlin
Zjistili jsme, že výnos semen u sóji pěstované
v půdně-klimatických podmínkách ČR nejvíce ovlivňuje
stanovení optimální velikosti výsevku, a tím i hustoty
porostu. Tato skutečnost souvisí s malou autoregulační
schopností luskovin (tzn. i sóji) a v důsledku toho
i s malou vzájemnou kompenzací jednotlivých výnosotvorných prvků.
Vyšší výsevek než optimální znamená → větší
počet rostlin na jednotce plochy → větší vzájemnou
konkurenci → nižší počet lusků na rostlině (celkový
počet lusků na plochu však zůstává více či méně zachován) → menší počet plně vyvinutých lusků a semen →
menší vyrovnanost semen. Hustota porostu pochopitelně
ovlivňuje i větvení rostlin.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 61 -
Vyšší hustota porostu znamená rovněž větší nebezpečí jeho polehnutí se všemi negativními dopady,
jako jsou obtížnost sklizně, menší výnos, nižší kvalita
produkce apod. Skutečností však je, že zejména
v případě sóji, u níž dochází v období dozrávání k opadu
listů, a tím k prosvětlení porostu je vhodnější, jestliže je
vzešlý porost spíše hustší než řidší (větší výška nasazení
prvních lusků – menší sklizňové ztráty apod.). Hustší
porost lze v případě potřeby prosvětlit příčným vláčením
na přiměřenou hustotu.
Dosavadní poznatky nasvědčují, že optimální počet rostlin sóji se pohybuje v rozmezí 450 - 800 tis./ha,
v závislosti na termínu setí, úrodnosti stanoviště a dále
pak na zvolené odrůdě. Je samozřejmé, že při stanovení
optimálního výsevku je třeba vycházet nejen z klíčivosti
a HTS jednotlivých odrůd, ale i z jejich biologické hodnoty, kterou dokumentuje např. polní vzcházivost.
Rozteč řádků a spon rostlin
V nedávné minulosti se sója vysévala do řádků
s velkou roztečí, až 70 cm, někdy i větší a zásadně se
plečkovala (dosud se provádí u některých ekofarem).
S ohledem na možnost použití herbicidů se sója
začala vysévat do užších řádků (rovnoměrnější rozmístění rostlin). V současné době je doporučována vzdálenost
řádků 25 - 40 cm, avšak v řadě případů jsme sóju vysévali i do řádků s roztečí 12,5 cm s pozitivními výsledky
(vzniká ideální čtvercový spon).
Na základě výsledků našich několikaletých pokusů a zkušeností lze konstatovat, že velmi dobře se osvědčuje výsev s roztečí řádků 12,5 - 25 cm (v závislosti na
technických možnostech používaných secích strojů). Při
výsevu sóji do užších řádků v geografické poloze ČR,
zejména v severněji umístěných pěstitelských oblastech,
se výrazněji mění radiační režim v jejím porostu ve prospěch paprsků delších vlnových délek. Tato skutečnost
působí na rostliny sóji fotoperiodicky aktivně, ve smyslu
určitého zkrácení resp. modifikace fotoperiody a urychluje tak její ontogenezi – sója dříve kvete. Pokud jde
o dobu kvetení sóji, zjistili jsme rovněž, že nástup této
fáze znatelně urychlují i vyšší průměrné denní teploty,
nad 15°C, zejména při jejich malé denní a noční amplitudě (tyto teploty mají výrazně vyšší stimulační efekt než
vlhkost prostředí).
Hloubka setí
V první řadě je třeba dodržet stejnoměrnou
hloubku výsevu. Setí proto musí předcházet kvalitní
předseťová příprava, tj. dokonalé urovnání povrchu půdy
s mělkým kypřením na hloubku výsevu (7 cm) tak, aby
semena byla po výsevu v dostatečném kontaktu s půdou.
Tím docílíme rovnoměrného vzcházení a rychlejšího
zapojení porostu, které je právě v případě sóji velmi
významné především z hlediska výšky nasazení prvních
lusků. V rovnoměrně zapojeném a poněkud hustším
porostu se v důsledku menšího pronikání světla prodlužuje nejen hypokotyl, ale i epikotyl rostlin, a tím dochází
k nasazení prvních lusků ve větší vzdálenosti od povrchu
půdy. Rychlé a rovnoměrné zapojení porostu mimoto
omezuje růst plevelů a snižuje větvení rostlin sóji.
vším teplota a vlhkost půdy, neboť tyto parametry jsou
rozhodující pro rychlé nabobtnání, klíčení a vysoké procento vzešlosti porostu sóji.
Při časném výsevu sóji do vlhčí půdy doporučujeme menší hloubku uložení semen. V závislosti na druhu půdy 2,5 - 4 cm. Mělká povrchová vrstva půdy se
v průběhu jara, při postupném vzestupu teploty vzduchu
rychleji prohřívá, takže sója při dostatečné vlhkosti půdy
rychle nabobtná, vyklíčí a rovnoměrně vzchází. Při
pozdnějších termínech setí, kdy je povrch půdy již zpravidla sušší, sóju vyséváme hlouběji (do vlhčí vrstvy
půdy). Nikdy však nepřekračujeme hloubku 6 - 7 cm
(sója jako epigeicky vzcházející rostlina se při hlubokém
výsevu příliš „vysiluje“).
Při stanovení vhodné hloubky setí sóji musíme
vycházet z epigeického charakteru vzcházení mladých
rostlin, velikosti semen, teploty a vlhkosti půdy, dále pak
z aktuální doby výsevu, ze zrnitosti půdy a
z předpokládaného herbicidního programu.
V případě, že zamýšlíme použít herbicidy na bázi
linuronu nebo metribuzinu vyséváme sóju hlouběji
(4 - 5 cm), aby v případě následných větších srážek nedošlo v důsledku toxicity zmíněných přípravků
k poškození mladých rostlin.
S ohledem na epigeický charakter vzcházení vyséváme sóju mělčeji než stejně velká semena luskovin
vzcházejících hypogeicky. Lze říci, že hloubku výsevu
2,5 - 5 cm, výjimečně do 7 cm v podstatě určují přede-
K výsevu, zejména v kritických ročnících (z hlediska kvality přípravy půdy), se osvědčily diskové secí
stroje, se kterými dosáhneme rovnoměrnější hloubku
výsevu.
Termín setí
Pokud se jedná o časnost termínu setí sóji, uvádíme, že počátek výsevu je v podstatě dán minimální
teplotou půdy v hloubce zapravení semen, zabezpečující
v první fázi, při dostatečné vlhkosti půdy (20 - 30 %
hm.), rychlé nabobtnání semen (při 6 - 7°C) a následně,
- 62 -
adekvátně k plynulému vzestupu teploty, jejich relativně
rychlé vyklíčení (9 - 11°C) a rovnoměrné vzcházení
porostu. V této souvislosti poznamenáváme, že počáteční
fáze klíčení, resp. bobtnání semen sóji, což je v podstatě
fyzikální proces (imbibice), probíhá již při relativně
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
nízkých teplotách (5 - 6°C), přičemž dostatečná zásoba
vláhy v půdě dobu bobtnání výrazně zkracuje (na
3 - 5 dnů) a snižuje tak teplotní minimum pro vlastní
klíčení. Tím se období klíčení a vzcházení zkracuje. To
je proto i jeden z důvodů hovořící ve prospěch vhodnosti
časného setí, kdy je lépe využito zásoby tzv. zimní zásoby vláhy v půdě.
Z našich sledování vyplývá, že při více méně trvale vzestupném trendu teploty vzduchu a půdy (v důsledku tzv. globálního oteplování) lze sóju vysévat již při
teplotě půdy 7 - 8,5°C. Na lehčích a strukturních půdách
a v celkově záhřevnějších polohách doporučujeme sóju
vysévat při spodní hranici uvedeného teplotního rozpětí
a naopak na těžších, vaznějších a méně strukturních
půdách, vyznačujících se větší vodivostí tepla a
v celkově chladnějších polohách, je vhodné zahájit výsev
později, při vyšší teplotě (8,5 - 9,5°C).
Při nestabilním a chladném počasí, úměrně
k teplotě a zejména pak k vlhkosti půdy, termín setí
odsouváme na mírně pozdější dobu. Při nadměrné vlhkosti (nad 25 - 35 % hm.) se půda nejen špatně prohřívá,
ale i špatně ošetřuje. Půdní částice se lepí, mažou, eventuelně kašovatí a rozbředají. Výsev za těchto podmínek
by byl nejen obtížný, ale i velmi nekvalitní (příliš mělký,
nestejnoměrný apod.), se všemi negativními dopady na
vývin porostu a jeho produkci.
Při opožděném výsevu, v důsledku pozdního příchodu jara (pokud to půdní podmínky umožní), můžeme
sóju vyset i při nižší teplotě půdy (6 - 7°C), neboť lze
s vysokou pravděpodobností předpokládat, že v krátké
době dojde k potřebnému (normálnímu) oteplení.
Orientační termíny výsevu sóji podle výrobních oblastí ČR
Tab. 1.
Kukuřičná oblast (nadm. výška do 250 m)
vhodné lokality v podoblastech K1, K2, K3 ................................................................................ 10.4. - 17.4.
Řepařská oblast (nadm. výška 250 – 350 m)
vhodné lokality v podoblastech Ř1, Ř2, méně již v podoblastech Ř3 a Ř4 ................................ 15.4. - 25.4.
Obilnářská oblast (nadm. výška do 390 m event. do 430 m*)
vhodné lokality jsou prakticky jen v podoblasti O1 (ne však mrazové polohy!) ......................... 25.4. - 10.5.
* - u nových, fotoperiodicky méně vyhraněných a extrémně raných odrůd je možné přistoupit ještě k pozdnějšímu termínu setí a v poněkud ještě
vyšších nadmořských polohách
Závěr
Závěrem zdůrazňujeme, že jedním z klíčových
předpokladů dosažení alespoň uspokojivého výnosu sóji
je kvalitní založení jejího porostu, neboť sója, obdobně
jako ostatní luskoviny, se vyznačuje menší autoregulační
schopností, a tím nižší kompenzací jednotlivých výnosových prvků. Větší citlivost sóji na kvalitu založení poros-
tu je velmi úzce provázána s jejími biologickými zvláštnostmi. Výše uvedené skutečnosti je proto nutné nejen
plně respektovat, ale je třeba z nich vycházet při koncipování celé agrotechniky sóji, zejména při výběru vhodných pozemků a při vlastním zakládání jejích porostů.
Použitá literatura
Minkevič, I. A., Borkovskij V. J. (1953): Olejniny. Vydání první. Praha, SZN, 394 s.
Šimon, J. (1999): Pěstování sóji u nás si zasluhuje pozornost. Informace pro zahradnictví, č. 10, s. 8-9.
Štranc, D., Štranc, J., Štranc, P. (2002a): Agroekologické nároky sóji. Úroda - tématická příloha sója, roč. 50, č. 4, s. 4-5.
Štranc, D., Štranc, J., Štranc, P. (2002b): Zakládání porostů sóji. Úroda, roč. 50, č. 4, s. 6-7.
Štranc, P., Štranc, J., Štranc, D. (2005a): K problematice termínu setí sóji, In:Perspektivy sóji v ČR, ČZU v Praze, s. 35-37.
Štranc, J., Štranc, P., Štranc, D. (2005b): Nároky sóji na vodu, In:Perspektivy sóji v ČR, ČZU v Praze, s. 48-49.
Štranc, P., Štranc, J., Štranc, D., Zelený, V., Markytán, P. (2010): Sója luštinatá, s. 137-157. In: Baranyk, P. a kol. (2010). Olejniny.
Praha, Profi Press s. r. o., 206 s.
Štranc, P., Štranc, J., Štranc, D. (2011): Stručná technologie pěstování sóji. Úroda, roč. 59, č 11, s. 26-28.
Kontaktní adresa
Ing. Přemysl Štranc, Ph.D.,
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 63 -
NÁROKY CHMELE NA VODU A PROGRESIVNÍ ZPŮSOB JEHO
ZÁVLAHY
PŘEMYSL ŠTRANC, JAROSLAV ŠTRANC, DANIEL ŠTRANC
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: Z agroekologických podmínek původních stanovišť a anatomicko-morfologické stavby chmele je zřejmé, že
se jedná o vlhkomilnou rostlinu. Největší nároky na vláhu má v období maximální tvorby nadzemní biomasy, přibližně
od poloviny července do poloviny srpna. V příspěvku je charakterizováno působení jak nadbytku, tak i nedostatku
vláhy na chmel. Značná pozornost je věnována tvorbě a růstově-regulačnímu vlivu kyseliny abcisové na chmelové
rostliny při jejich vodním stresu. Jsou zhodnoceny přínosy a nedostatky kapkové závlahy chmele a výsledky ze sledování vodního potenciálu chmelových rostlin i půdy.
Klíčová slova: chmel, nároky na vodu, vodní stres, abscisová kyselina, kapková závlaha, vodní potenciál
Vláhová potřeba chmele
Již z agroekologických podmínek původních přirozených stanovišť a anatomicko-morfologické stavby
chmele je zřejmé, že se jedná o vlhkomilnou rostlinu.
Největší nároky na vláhu má v období maximální tvorby
nadzemní biomasy, přibližně od poloviny července do
poloviny srpna. V českých chmelařských oblastech,
vyznačujících se semiaridním klimatem (zejména Žatecko), jsou pro pěstování chmele proto důležité strukturní,
hluboké půdy s dobrou vodní jímavostí, s relativně stabilní zásobou hlouběji uložené podzemní vody a polohy
s větší četností a poměrně rovnoměrným rozdělením
srážek od počátku června do poloviny srpna (ŠTRANC et
al. 2012). Z toho nejvíce, cca 100 mm, by podle
ČVANČARY (1962) mělo spadnout od počátku květu
chmele do uzavření hlávek. Spotřeba vody chmelem za
vegetační období uváděná DUCHONĚM (1962, in
ČVANČARA 1962) dosahuje 600 mm. Podle KAVINY
(1962, in ČVANČARA 1962) dosahuje výpar vody ze
chmelnice za 4 měsíce vegetačního období 500-700 mm.
LJAŠENKO et al. (2004) uvádějí, že transpirační
koeficient chmele dosahuje hodnoty 400. Ze zjištění
GARBUZOVÉ (1963, in LJAŠENKO et al. 2004) vyplývá,
že k dosažení vysokého výnosu a dobré kvality hlávek
by v době jejich růstu měla být relativní vlhkost vzduchu
70-80 %. Ukazuje se jako optimální, aby vlhkost půdy
v uvedeném období činila (v závislosti na půdněklimatických podmínkách) 65-75 % polní vodní kapacity
(PVK).
Chmel při nadbytku vláhy
Dostatek až mírný nadbytek vody v půdě (cca 6080 % VVK – využitelné vodní kapacity půdy) v první
polovině vegetační doby (při vhodné teplotě vzduchu)
působí intenzivní dlouživý růst chmelových rév (tvorba
dlouhých internodií) s velkou listovou plochou, řidší
nasazení a tvorbu dlouhých pazochů. Celkově velmi
mohutný habitus rostlin potom výrazně zhoršuje přístup
světla hlavně do jejich vnitřních a spodních částí a narušuje tím tvorbu a kvalitu generativních orgánů.
Větší „zavodnění“ pletiv snižuje odolnost rostlin
jak k mechanickému a fyzikálnímu poškození (kroupy,
vítr, silná insolace), tak i k napadení chorobami (peronospora) a škůdci (mšice). Příliš mohutný habitus chme-
lových rostlin podstatně zhoršuje i kvalitu ochranných
zásahů. Při velkém nadbytku vody se vytvářejí buňky se
slabými blánami, pletiva jsou měkká, rozšiřují se houbové choroby a fyziologické poruchy. Později dochází
k tzv. vymáčení rostlin (obsah vody v půdě je víceméně
na úrovni PVK, nedostatek O2 působí anoxii kořenů,
jejich postupné odumírání a následně úhyn celých rostlin). U chmele se s tímto jevem setkáváme hlavně na
půdách s vysokou hladinou podzemní vody, nebo s nepropustnou spodinou. Dochází k němu i po četných a
intenzivních srážkách, zejména na těžkých půdách,
v interakci s jejich silným zhutněním v důsledku pojezdu
pěstební a sklizňovou technikou (ŠTRANC et al. 2012).
Chmel při nedostatku vláhy
Při nedostatku vody v půdě, kdy evapotranspirace
(výpar z půdy a transpirace) převyšuje její příjem (srážky, vzlínání vody z podzemní zásoby, rosa apod.) dochází k narušení vodní bilance chmelových rostlin. Vzniklý
vodní deficit, neboli rozdíl mezi aktuálním obsahem
vody v rostlinách a obsahem vody při plném zavodnění
jejich pletiv může být krátkodobý (přechodný), anebo
dlouhodobý. Jeho velikost lze vyjádřit vodním sytostním
deficitem (VSD), který procenticky vyjadřuje množství
- 64 -
vody nedostávající se do plného nasycení pletiv rostlin.
VSD pak může být buď kritický – po dodání vody dojde
k plnému nasycení pletiv rostliny (nedochází k jejímu
poškození – hodnota rychlosti fotosyntézy se rovná hodnotě rychlosti dýchání – je dosaženo kompenzačního
bodu), nebo subletální – objevují se první příznaky poškození, příp. letální – rostlina není schopná plně obnovit
turgor pletiv a dochází k jejímu silnému nevratnému
poškození, příp. úhynu.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17.-25.1. 2013
Při vodním deficitu klesá turgor pletiv, chmelové
rostliny vadnou – vzniká stres z nedostatku vody. Ke
krátkodobému (přechodnému) vadnutí chmele často
dochází v letních poledních a odpoledních hodinách, při
vysoké teplotě a insolaci, kdy ještě nebyla přerušena
schopnost kořenů přijímat vodu, přičemž turgor rostliny
se obnoví po uzavření průduchů, po prudkém poklesu
intenzity transpirace. Dlouhodobé (trvalé) vadnutí chmele je způsobeno dlouhodobým deficitem vody v půdě
(často v interakci s atmosférickým suchem), pozastavuje
příjem vody a živin kořeny a výrazně tak narušuje fyziologické procesy chmelových rostlin.
Větší vodní deficit v první polovině vegetační
doby podstatně retarduje nejen počet rašících výhonů a
jejich růst (modifikuje jejich ovíjivou schopnost, výhony
mají kratší internodia, jsou slabší, s vyšším zastoupením
mechanických pletiv a často i s vyšší přítomností antokyanů), ale i tvorbu a velikost listů. Rovněž brzdí zakládání a růst pazochů (v důsledku zvýrazněné apikální
dominance vegetačních vrcholů) a následně i tvorbu
nových kořenů. Dlouživý růst, resp. pronikání již existu-
jících kořenů do hlubších a vlhčích vrstev půdy je však
intenzivnější.
Výrazný stres ze sucha působí rychlejší stárnutí
listů, zejména spodních, jejich žloutnutí, event. i nekrotizaci a opad (následkem zvýšené produkce etylénu).
V souladu s údaji KOSTREJE a kol. (1998) lze uvést, že
změnou disipace (ztrátou) termální energie listů se na
nich vytváří více trichomů a listy se zkrucují.
Výsledky našeho sledování opětovně potvrzují, že
při vodním stresu v první polovině vegetace chmel nejprve omezuje až zastavuje dlouživý růst výhonů, potom
tvorbu a velikost listů a ještě později intenzitu fotosyntézy. Nejpozději dochází k útlumu až zastavení aktivity
dlouhých skeletových – kosterních kořenů (do nich
nejdéle pokračuje translokace asimilátů), které prorůstají
do hlubších (vlhčích) vrstev půdy a vytvářejí tak jeden
z obranných mechanizmů chmele proti suchu. V dané
době (cca v polovině června) a za daného silně retardovaného stavu jsou chmelové rostliny schopny, po eliminaci deficitu vody, ještě dostatečně zregenerovat a uspokojivě zrealizovat svůj výnosový potenciál.
Stres chmele z nedostatku vláhy a působení kyseliny abscisové
Ve druhé polovině vegetační doby (zhruba po nástupu letního slunovratu), kdy se fakticky začíná tvořit
hospodářská produkce (rozhoduje se o sklizňovém indexu), vodní deficit výrazně retarduje nejen vegetativní
růst chmele, ale i tvorbu a kvalitu generativních orgánů.
Podstatou uvedeného silného útlumu aktivity rostlin je
nepochybně intenzivní syntéza kyseliny abscisové
(ABA), hlavně v jejich kořenech, jako reakce na vodní
deficit. ABA zřejmě funguje jako korelační signál mezi
kořenem a stonkem (BANO et al. 1993 aj., in
PROCHÁZKA, ŠEBÁNEK a kol. 1997; podle některých
autorů je ABA syntetizována především v dospělých
listech – např. HAITUNG, DAVIS 1991, in PROCHÁZKA,
ŠEBÁNEK a kol. 1997). Zmíněná kyselina je translokována xylémem, floémem i parenchymatickými buňkami a
dostává se tak do celé rostliny.
Je obecně známé, že ABA při vodním stresu uzavírá průduchy a brzdí intenzitu a délku aktivity fotosyntetizujících orgánů, čímž inhibuje růst a limituje produkční potenciál rostlin. Na základě výsledků našeho
sledování předpokládáme, že intenzivní syntéza ABA při
silném stresu chmelových rostlin může navozovat dormanci pupenů v úžlabí listů hlavních (zavedených) rév, a
tím bránit zakládání a růstu pazochů. Domníváme se též,
že nelze rovněž vyloučit vliv zvýšené hladiny ABA ve
chmelových rostlinách na jejich fotoperiodickou citlivost, ani její určitý podíl na senescenci (stárnutí), a tím
abscisi (opad) listů spodních částí rév, čímž posiluje
účinky etylénu. ABA nepochybně ovlivňuje celý proces
tvorby hlávek, tj. jak jejich množství, velikost a obsah
účinných látek, tak rychlost jejich vývinu, zrání a dobu
sklizně.
Z našich poznatků dále vyplývá, že dlouhodobější
vodní stres chmelových rostlin v průběhu 2. poloviny
vegetace, zřejmě v důsledku narušeného statusu fytohormonů, resp. při vysoké syntéze a hladině ABA, výrazně snižuje jejich výnosový potenciál (viz např. nízké
výnosy hlávek v roce 2012). V případě výskytu silného
stresu, a tím zřejmě vytvořením vysoké hladiny ABA
koncem vegetační doby chmele, v době zrání hlávek, se
pak snižuje nejen velikost hlávek, ale i obsah α – hořkých kyselin, ne však polyfenolů (viz např. rok 1994).
Naopak pouze při mírném stresu (způsobeném suchem
nebo dalšími faktory) a adekvátním zvýšení hladiny
ABA lze očekávat pomalejší zrání hlávek a zvýšenou
tvorbu α – hořkých kyselin. Lze tedy konstatovat, že
vodního deficitu chmele v první polovině vegetace je
účelné využít k cílené retardaci růstu chmele
v optimálních a supraoptimálních stanovištních podmínkách, u porostů ve velmi dobré kondici, při vyšší zásobě
N-min (zejména NO3-) v půdě a rovněž u normálních
(vzrůstných) odrůd pěstovaných v nízké konstrukci. Ve
druhé polovině vegetační doby, v období květu a tvorby
hlávek, by však chmelové rostlin neměly být stresovány
výraznějším deficitem vláhy. Naopak zásobení rostlin
vodou by mělo být optimální, tzn. ve výši cca 70 %
PVK.
Přechodný (krátkodobý) vodní deficit je možné
připustit, resp. je dokonce prospěšný, v období tvorby
hlávek (na počátku jejich maximálního nárůstu), kdy
může stimulovat tvorbu hořkých látek, ale naopak limituje jejich velikost. Řízením obsahu vody v půdě lze
ovlivnit průběh organogeneze chmelových rostlin, ve
druhé polovině vegetace pak hlavně délku hlávkování,
zrání i dobu sklizně.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17.-25.1. 2013
- 65 -
Metody stanovení vláhové potřeby chmele
Donedávna nejčastěji využívané metody ke stanovení potřeby závlahy chmele spočívaly ve zjišťování
vlhkosti půdy, nebo meteorologických prvků. Tyto metody v podstatě nerespektují ekofyziologické parametry
chmelových rostlin, jejich fenofázi, morfologické znaky,
fyziologické ukazatele vodního režimu atd. Poznatky
z konce minulého století prokazují, že podstatně objektivnější a citlivější jsou metody fyziologické. Ty jsou
založené na zjišťování fyziologických parametrů charakterizujících stav vody v rostlině, a to v době ještě před
vznikem škodlivého působení vodního stresu, resp. před
poškozením rostliny. Umožňují stanovit reálnou potřebu
vody rostlinou, resp. deficit vody od plně turgescentního
stavu rostliny. Jejich uplatněním lze optimalizovat nejen
vodní režim rostlin a celého porostu, ale i výrazně zvýšit
efektivnost využití vody k tvorbě výnosu. V rámci těchto
metod jsou zjišťovány jak vodní potenciál rostlin, nebo
vodní sytostní deficit listů, tak osmotický potenciál apod.
Značně rozšířeným ukazatelem hospodaření rostliny s vodou se stává vodní potenciál (VP), dříve označovaný jako savá síla, savé napětí apod., který vyjadřuje
stupeň hydratace buněk a pletiv, a je určen potenciálem
osmotickým, tlakovým a matričním.
Vzhledem k tomu, že VP není často ve všech částech rostliny stejný, vzniká mezi těmito místy gradient,
v jehož důsledku se voda pohybuje v rostlině. Gradient
VP je tedy hnací silou transportu vody. V běžných podmínkách se voda vždy pohybuje z místa s vyšším VP
k místu s nižším VP. Pro příjem vody rostlinou
v přirozených podmínkách je proto důležité, aby rostlina
měla vždy nižší VP než půda.
Kapková závlaha chmele
Podobně jako u porostů jiných zemědělských
plodin a kultur i v případě chmele se jedná o doplňkovou
závlahu. Ta doplňuje (kompenzuje) nedostatek vody
v půdě (vzniklý hlavně nedostatečnými srážkami), na
stav odpovídající biologickým potřebám chmele v určité
fázi jeho ontogeneze.
Z šetření vyplývá, že velmi vhodným a progresivním způsobem závlahy chmelnic, podobně jako
v sadech a vinicích, jsou mikrozávlahy. Především jde o
kapkovou závlahu, která se vyznačuje pomalým dávkováním vody k rostlinám. Její použití je prospěšné právě u
chmelnic, a to jak z hlediska značně velké vzdálenosti
mezi jednotlivými rostlinami porostu, tak i z hlediska
umístění chmelnic převážně v regionech s nižšími srážkami a v lokalitách s celkově nedostatečnými zdroji
vody.
Dalšími přednostmi kapkové závlahy jsou (upraveno podle SPITZE et al.1998):

úspora vody, např. oproti klasickému postřiku se
snižuje potřeba vody o 30-50 %, přičemž lze dosáhnout přesného dávkování vody v souladu
s potřebami rostlin a tak výhodně regulovat tvorbu
výnosových prvků chmele

výrazná úspora energie, trubního materiálu, armatur
a tvarovek oproti postřiku

nízká intenzita závlahy prakticky eliminuje vznik
vodní eroze půdy

zamokření půdy v meziřadí je podstatně sníženo,
čímž je usnadněno ošetřování porostu chmele krátce
po aplikaci závlahové dávky

současně s vodou lze dodávat i potřebné živiny
(hnojivá závlaha), příp. i další látky

možnost plné automatizace provozu
Vliv zrnitosti půdy při aplikaci kapkové závlahy (podle JACKSONA 2008)
- 66 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17.-25.1. 2013
Předností kapkové závlahy je i podstatně větší
možnost uplatnění podplodin ve chmelnici, vč. rostlin
vzrůstově mohutnějších a náročnějších na vláhu, či setrvávajících na stanovišti delší dobu (dlouhodobější „ozelenění“ meziřadí).
Pro lepší využití závlahové vody (a samozřejmě i
srážkové) doporučujeme při přiorávce chmelových řadů
hrůbky formovat s dvojitým zaobleným hřebenem a
podélnou rýhou (žlábkem) uprostřed. Takto tvarované
hrůbky mimoto usnadňují i přístup vzduchu
k podzemním orgánům chmelových rostlin a pozitivně
tím ovlivňují jejich vitalitu.
Hlavními nedostatky kapkové závlahy jsou relativně vysoké pořizovací náklady a nároky na kvalitu
závlahové vody. Je rovněž třeba poznamenat, že nevhodná exploatace kapkové závlahy (velmi časná, nebo
příliš častá s malými dávkami vody apod.) má zpravidla
na růst a vývoj chmele negativní dopady. Časná závlaha
urychluje dlouživý růst rév, což je zejména u porostů
v dobré kondici a na produktivnějších stanovištích nežá-
doucí. Často se opakující závlaha s malými dávkami
vody zase působí negativně tím, že působí provlhčení
pouze horního horizontu půdy s následnou modifikací
kořenového systému rostlin. Zejména fyziologicky aktivní kořání se rozkládá v mělké povrchové vrstvě půdy
a rostliny jsou potom podstatně více zatěžovány nejen
případným vodním deficitem, ale i dalšími stresy.
Naše předběžné výsledky ze sledování kapkové
závlahy chmele v nízké konstrukci naznačují, že jednou
závlahovou dávkou, resp. v jednom závlahovém termínu,
v závislosti na VP (vodní potenciál) půdy a VP chmelových rostlin, by mělo být dodáno až 18 (20) l vody na
jednu rostlinu. V tradiční (vysoké) konstrukci předpokládáme dodat (jednorázově) jedné rostlině chmele alespoň 30 l vody. Tím dochází k hlubokému provlhčení
půdy, resp. značně velkému objemu rizosféry chmele.
V hlavním závlahovém období, v období butonizace až
zrání chmele, předpokládáme u chmele v tradiční konstrukci přibližně tři závlahové dávky s odstupem 10-14
dnů mezi jednotlivými termíny.
Výsledky ze sledování vodního potenciálu chmele a půdy
Vodní potenciál (VP) chmele a půdy jsme sledovali ve spolupráci s PF UP Olomouc u rostlin pěstovaných v těžší jílovitohlinité půdě počátkem června,
v období jejich dlouživého růstu, při rozdílném vodním
režimu půdy. Průměrné teploty vzduchu byly pro dlouživý růst révy příznivé a pohybovaly se v rozmezí 16,9 –
18,4°C. Zjistili jsme, že při VP půdy cca -0,70 MPa
(výrazný deficit vody v půdě) a hodnotách VP chmelových rostlin (listů) -0,70 až -0,80 MPa (silný vodní stres
rostlin) se denní přírůstek révy pohyboval od 57 do 73
mm. Po závlaze, při dávce vody 15 mm, jsme zaznamenali hodnoty VP půdy ve výši -0,40 až -0,50 MPa (mírný
deficit vody v půdě), VP rostlin cca -0,60 MPa (mírný
vodní stres rostlin) a denní přírůstek révy 91 – 112 mm.
Při závlaze dávkou 40 mm se pohybovaly hodnoty VP
půdy většinou kolem -0,10 MPa (obsah vody v půdě byl
mírně pod úrovní PVK), hodnoty VP listů chmele
v rozmezí -0,20 až -0,30 MPa a denní přírůstek révy
dosahoval 132 – 159 mm.
Dosažené výsledky dokumentují velmi výrazné
retardační působení silného vodního stresu na dlouživý
růst chmele. Rostliny zavlažené dávkou 40 mm byly
vizuálně v dobrém fyziologickém stavu, plně turgescentní a vykazovaly oproti rostlinám bez závlahy více jak 2
násobný denní přírůstek révy. U rostlin zavlažených
dávkou 15 mm, které byly v mírném vodním stresu (došlo u nich k výraznějšímu poklesu turgoru, zejména
v poledních a časně odpoledních hodinách) jsme zaznamenali denní přírůstek révy zhruba o 50 % větší než u
rostlin bez závlahy. Rozdíly mezi rostlinami uvedených
variant byly i ve velikosti listové plochy, v anatomickomorfologické stavbě a v biochemickém složení listů
(např. větší obsah polyfenolických látek u stresovaných
rostlin).
Použitá literatura
ČVANČARA, F. (1962): Zemědělská výroba v číslech (1.). SZN, Praha, 1172 s.
JACKSON, R. S. (2008): Wine Science. Principles and Applications. Academic Press Elsevier. 751 p.
KOSTREJ, A. a kol. (1998): Ekofyziológia produkčného procesu porastu a plodín. SPÚ, Nitra, 187 s.
LJAŠENKO, N. I., MICHAJLOV, N. G., RUDYK, R. I. (2004): Fyziologija i biochimija chmelja. Žitomir „Polissja“, 405 s.
PROCHÁZKA, S., ŠEBÁNEK, J. a kol. (1997): Regulátory rostlinného růstu. Academia, Praha, 395 s.
SPITZ, P., SLAVÍK, L., ZAVADIL, J. (1998): Progresivní úsporná závlahová zařízení a jejich využívání. VÚMOP, Praha 5 - Zbraslav,
61 s.
ŠTRANC, P., ŠTRANC, J., HOLÝ, K., ŠTRANC, D., SKLENIČKA, P. (2012): Pěstování vzrůstných odrůd chmele v nízké konstrukci. První
vydání, Kurent s.r.o., České Budějovice, 96 s.
Kontaktní adresa
Ing. Přemysl Štranc, Ph.D.,
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17.-25.1. 2013
- 67 -
PŮDOOCHRANNÉ TECHNOLOGIE PŘI PĚSTOVÁNÍ KUKUŘICE
JAROSLAV TOMÁŠEK
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: S rostoucím využitím kukuřice, roste i riziko spojené s erozí půdy. Pro pěstování kukuřice a dodržení standardů Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (GAEC) požadavků je možné uplatnit půdoochranné technologie
zpracování půdy, které snižují riziko eroze. Jedná se o orebné systémy s využitím strniskových meziplodin, mulče, setí
do nezpracované půdy, řádkové zpracování půdy, podsevy a pěstování kukuřice v hrůbcích. Půdní erozí je v současnosti
ohroženo více jak 40 % zemědělských půd v ČR, což je významný podíl a bude potřeba věnovat pozornost technologiím, které tento negativní efekt eliminují či zastaví.
Klíčová slova: kukuřice, půda, eroze, technologie
Úvod
Kukuřice (Zea mays L.) patří mezi nejvýznamnější obiloviny, je důležitou plodinou pro výživu lidstva,
krmení zvířat a stává se velmi významnou vstupní surovinou pro bioplynové stanice. Kukuřice patří mezi nejproduktivnější rostliny a zároveň poskytuje nejlepší
předpoklady pro další růst svých výnosů vzhledem k
úrovni prošlechtění a využití GMO (Marin et al., 2012).
V současnosti dochází k nižšímu zastoupení plodin v osevním postupu, což má za důsledek stále větší
specializaci prvovýrobců na konkrétní plodiny.
V důsledku toho jsou některé plodiny na ústupu a jiné
posilují, k nimž bezesporu kukuřice patří. S rostoucí
specializací plodin, roste riziko větrné a půdní eroze.
10 nejvýznamnějších producentů kukuřice v EU
dokládá graf 1, kde je zřejmé, že čtvrtina produkce kukuřice pochází z Francie a významnou část produkce tvoří
Rumunsko, Itálie a Maďarsko.
Sklizňovou plochu kukuřice vybraných států EU
dokládá graf 2, kde je patrný mírný nárůst sklizňové
plochy, kromě Řecka a Portugalska.
Zvýšení osevní plochy kukuřice v České Republice je způsobeno tím, že díky šlechtitelské práci se kukuřice pěstuje i v oblastech pro ni nepříliš typických (vyšší
nadmořské výšky) a také tím, že kukuřice je plodina
širokého využití, s možností energetického (Zimolka et
al., 2008). Dle MZe ČR (2010) je zvýšení osevních
ploch způsobeno tím, že část kukuřice na siláž je ponechána na zrno. U kukuřice pěstované na siláž byl od roku
1993 do roku 2010 zaznamenán výrazný pokles osevních
ploch o 60 %, což je především způsobeno také poklesem stavu hovězího dobytka (tab. 1). Vývoj růstu sklizňové plochy kukuřice v letech 1985 – 2010 ukazuje
graf 2.
graf 1: Podíl produkce kukuřice v nejvýznamnějších státech EU v roce 2010 (zdroj: komoditní studie)
Bulgaria
4%
Austria
4%
Produkce kukuřice v Evropě 2010
Poland
3%
France
25%
Greece
4%
France
Spain
6%
Romania
Italy
Hungary
Germany
Germany
8%
Spain
Greece
Austria
Bulgaria
Romania
17%
Hungary
13%
Poland
Italy
16%
- 68 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Graf 2: Vývoj sklizňové plochy kukuřice od r. 1995-2010 u vybraných států Evropy (zdroj:komoditní studie)
300000
sklizňová plocha (ha)
250000
Řecko
200000
Rakousko
Slovensko
150000
Česká Republika
Portugalsko
100000
Belgie
50000
0
1995
1998
2001
2004
2007
2010
roky
tab.1: Vývoj osevních ploch kukuřice v ČR 1993 -2010
Plodina
osetá plocha (ha)
1993
1998
2003
2008
2010
Kukuřice na zrno
32 217
32 907
85 426
113 777
103 276
Kukuřice na zeleno a na siláž
300 610
240 436
207 197
173 899
178 608
Půda
Moderní zemědělské a lesnické vědy uznávají jako indikátory kvality půd nejen agrochemické a produkční vlastnosti, ale také vlastnosti důležité z ekologického hlediska, protože půda již zdaleka neplní pouze
funkci produkční. Z obecného hlediska je funkce půd
definována mnoha autory:
1. růst rostlin, produkce potravin
2. zásobárna vody, filtrační funkce
3. stavební činnost, stavební materiály, rekreace
4. koloběh látek, pufrační funkce
5. genetická banka mikroorganismů
Nebereme-li v úvahu specifické požadavky na
kvalitu půdy z hlediska jejího využití jako stavebních
materiálů, je možné pojem kvality půdy vyjádřit třemi
základními aspekty (Parr et al., 1992; Granatstein et
Bezdicek, 1992):
1. trvale udržitelná produkce zemědělských plodin
2. kvalita životního prostředí
3. zdraví člověka a živočichů
Lze konstatovat, že obecné funkce půd lze přiřadit i půdám zemědělským a lesním.
Půdní eroze
Lidská činnost, tedy i zemědělství, může zrychlovat přirozeně pozvolně probíhající proces eroze, který je
za normálních podmínek kompenzován zvětráváním
substrátu a tvorbou nové půdy. Eroze je ovlivňována
spolupůsobením faktorů, jako je sklon a délka svahu,
charakter klimatu, využití půdy, vegetační kryt a půdní
vlastnosti (struktura, textura, mocnost organických horizontů, obsah organické hmoty).
Eroze způsobuje snížení mocnosti ornice, v extrémních případech může být zcela zlikvidována orniční
vrstva i podorničí. Dochází k omezení ekologických
funkcí půdy. Poškozování povrchových a podzemních
vod je rychlejší. Snižuje se retence vody a regulační
funkce půdy v hydrosféře. Omezuje se produkční schopnost půdy (produkce biomasy) (Sáňka et Materna, 2004).
Přibližný rozsah poškození půdy erozí v ČR znázorňuje graf 3. V ČR je potenciálně ohroženo přes 40 %
rozlohy ZPF vodní erozí. Aktuální vodní erozí je postiženo 40 % orných půd. Větrná eroze poškozuje téměř
10 % orných půd. Ztráty materiálu humusového horizontu vlivem vodní nebo větrné eroze jsou na značné rozloze zemědělského půdního fondu nejvýznamnějším negativním činitelem.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 69 -
Graf 3. Statistika faktoru erodovatelnosti půdy na ZPF
(výpočet je vztažen k databázi LPIS ze dne 15.4.2010, VUMOP, 2010.)
10,71%
13,37%
extrémně náchylné půdy
18,51%
silně náchylné půdy
středně náchylné půdy
29,37%
slabě náchylné půdy
půdy bez ohrožení
28,04%
Půdoochranné technologie
Na životní prostředí a na půdu má výrazný vliv
používání různých technologií zpracování půdy a zakládání porostů polních plodin. Půdoochrannými technologiemi je možné regulovat antigravitační a inflitrační
pohyb vody v půdě a tím regulovat hospodaření s vodou
v krajině.
Ve světovém měřítku je tento způsob zpracování
půdy dobře znám a využíván, v podmínkách ČR našel
uplatnění koncem 20. století. Vychází z metodických
postupů, kdy je půda mělce zpracována, setí se provádí
do nezpracované půdy, ve svrchní vrstvě nebo na povrchu půdy jsou ponechány rostlinné zbytky. Za půdoochranné postupy se považuje, je-li více než 30% povrchu půdy pokryto posklizňovými zbytky (Dumbrovský
et al., 2011).
Při hospodaření na půdě by měl být trvale
v popředí zájem o zachování úrodnosti půdy a jejich
ekologických funkcí (Hůla, 1997). Vodní erozí je
v současnosti ohrožena víc než polovina orné půdy a
větrnou erozí přibližně 10 % (Janeček et al., 2002).
Jednou z možností eliminace erozního ohrožení
porostů kukuřice je uplatnění půdoochranných technologií zpracování půdy. Při stávajících půdoochranných
technologiích vhodných pro širokořádkové plodiny lze
pro pěstování kukuřice využít podle Branta et al. (2011):
1. orební systémy s využitím strniskových meziplodin s
následným setím do jejich mulče
2. zpracování půdy bez jejího obracení s využitím mulče předplodiny nebo v kombinaci s výsevy strniskových meziplodin
4. systémy pěstování kukuřice v hrůbcích
5. řádkové zpracování půdy (strip-tillage), zakládání
podsevů meziplodin do porostů kukuřice
Strip tillage (řádkové zpracování půdy) je vnímáno jako zpracování půdy, jehož výsledkem je nižší
půdní teplota, vlhčí půdní podmínky a větší retenční
schopnost půdy ve srovnání s konvenčními systémy
hospodaření. Podle studie Licht et Al-Kaisi (2005) došlo
v pokusech ke zvýšení půdní teploty v řádkovém zpracování půdy o 1,2-1,4°C, což mělo efekt pro zlepšení
vzcházení rostlin ve srovnání s neobdělávanou půdou.
Řádkové nebo zonální zpracování půdy má potenciál
vytvořit vhodné půdní podmínky, tím že kombinuje
výhody konvenční a bezorebného zpracování půdy kypřením půdy v řádku a ponecháním rostlinných zbytků v
meziřádkách (Vyn et Raimbault, 1993). Stejně jako při
použití mulče, je možné konstatovat, že setí plodiny do
řádku s ponecháním mulče může zkracovat termín setí.
Využití mulče pro pěstování kukuřice může být
z hlediska půdních teplot výhodné. Kaspar et al., 1990)
uvádí, že i 1°C by mohl ovlivňovat růst a vývoj kukuřice. Ve svých pokusech zjistili, že pod mulčem nedocházelo k tak velkému kolísání půdních teplot (do 5 cm
hloubky) na jaře.
Setí do nezpracované půdy řeší otázku půdní
vlhkosti, její teploty a zhutnění půdy. Bezorebné setí je
výzvou na půdách ohrožených vodní erozí. Efektivní
systémy zpracování půdy vytvářejí ideální podmínky
v secí vrstvě půdy (vlhkost půdy, pro lepší vzcházení a
vývoj rostlin a rychlý růst kořenů (Vyn et Raimbault,
1993).
3. setí do nezpracované půdy
- 70 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Zpracování půdy s vytvořením hrůbků (ridgetillage) je jednou z hlavních skupin technologií ochranného zpracování půdy (podle klasifikace Soil Science
Society of America). Hrůbkování se využívá u širokořádkových plodin a je využitelné u plodin jako jsou kukuřice, sója, brambory, čirok, slunečnice, bavlník, na
evropském kontinentě ale také mrkev, chřest a cukrová
řepa (Krause et al., 2009). Jedná se o poměrně účinné
opatření, které je zahrnováno pod termínem „conservation tillage“ (Jurik, 2006). Tato forma zpracování půdy
bývá využívána jako účinná ochrana před větrnou i vodní erozí (Krause et al., 2009), stejně tak významně přispívá k efektivnímu využití vody rostlinou a retenční
kapacitě půdy (Hatfield et al., 1998). Její velkou výhodou je snížení ztráty živin vyplavováním do spodních
půdních horizontů (Krause et al., 2009) a v neposlední
řadě bývá uplatňováno jako opatření regulace plevelů
(Jurik, 2006). V podmínkách České republiky se hrůbkování uplatňuje ojediněle při pěstování kukuřice a
brambor. V sousedním Německu se tato technologie již
od druhé poloviny devadesátých let rozšiřuje i v systémech pěstování cukrové řepy.
V rámci těchto pokusů bylo rovněž vypozorováno, že používání hrůbků urychluje uvolňování dusíku
dostupného pro rostliny a dochází ke zvýšení jeho množství v půdě. Hrůbkování dále přispívá k delšímu kořenovému systému rostlin. Jednou z možností, jak zvýšit
výnosy kukuřice je prodloužení vegetační doby. K tomu
může hrůbkování rovněž dobře posloužit, protože půda v
hrůbkách se dříve prohřívá a umožňuje tak její časnější
setí.
V pokusech Kavaříčka et al. (2010) autoři uvádějí, že vytváření hrůbků při podzimním zpracování půdy
významně snižuje v jarním období vlhkost půdy v hrůbku, zvyšuje pórovitost a zlepšuje tak prohřívání povrchové vrstvy půdy. Hrůbkování tedy umožní až o 14 dnů
dřívější setí do hrůbků bez jakéhokoli předchozího zásahu, v porovnání s plochami zpracovanými standardním
plošným kypřením.
Použitá literatura
Brant, V., Kroulík, M. Pivec, J., Fuksa, P. Holec, J. (2011). Vliv půdoochranného zpracování půdy na produkci biomasy silážní
kukuřice. (on-line) from: http://biom.cz/cz/odborne-clanky/vliv-pudoochranneho-zpracovani-pudy-na-produkci-biomasysilazni-kukurice
Granatstein D., Bezdicek, D. F. (1992): The need for a soil quality index. Local and regional perspectives. Am. J. Alt. Agric., 17,
1992, pp. 12–16.
Hatfield J. L. et al. (1998). Ridge Tillage for Corn and Soybean Production: Environmental Quality Impacts. Soil & Tillage Research, 48. s. 145–154.
Hůla, J. Abrham, Z. Bauer, F. (1997) Zpracování půdy. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Brázda, s.r.o. 144 ISBN 80-2090265-1
Janeček, M. et al. (2002). The soil protection from the Erosion. Praha. ISV.
Dumbrovský, M., Kameníčková, I., Podhrázská, J., Muchová, Z. (2011). Zhodnocení půdoochranných technologií z hlediska vybraných hydrofyzikálních charakteristik. Acta horticulturae et regiotecturae (online), roč. 14, 2011, č. 1
Jurik T. W. (2006) Microtopography, Microenvironments, and Weed Populations in Ridge-Tilled Soybean. Weed Technol., 20, s.
593–604.
Kavoříček, P., Marešová, K., Hůla, J. Kroulík, M. (2010). Využití hrůbkování při pěstování širokořádkových plodin. LCaŘ 126, č. 3.
s. 91-96
Krause U., Koch H. J., Maerlaender B.(2009). Soil properties effecting yield formation in sugar beet under ridge and flat cultivation.
Europ. J. Agronomy 31, s. 20–28
Licht, M.A., Kaisi, M.A. (2005). Strip-tillage effect on seedbed soil temperature and other soil physical properties. Soil and Tillage
Research. v°80, issue 1–2, p. 233–249
Marin E, Sorica C, Manea D. (2012). THE ESTABLISHING OF CORN WITH THE EQUIPMENT FOR SOIL TILLAGE AND
SOWING IN NARROW STRIPS. Actual Tasks on Agricultural Engineering-Zagreb v° 40, pp. 231-241
MZe - Situační a výhledová zpráva obiloviny. [online]. 2010. [cit. 15. 1. 2012.]. z: http:
//eagri.cz/public/web/file/93956/OBILOVINY_12_2010.pdf
Parr, J. F., Papendick, R. I., Hornick, S. B., Meyer, R. E. (1992): Soil quality: Atributes and relationship to alternative and sustainable agriculture. Am. J. Altern. Agric., 7, 1992, pp. 5 – 11.
Sáňka, M., Materna, J. (2004). Indikátory kvality zemědělských a lesních půd ČR. Ročník XII, číslo 11/2004. ISSN 1213-3393
VUMOP. (2010). SOWAC GIS. Vodní a větrná eroze půd ČR. [on line]
http://ms.vumop.cz/mapserv/dhtml_eroze/index.php?project=dhtml_eroze&
Vyn, T.J., Raimbault, B.A. (1993).Long-term effect of five tillage systems on corn response and soil structure. Agron. J., 85 (1993),
pp. 1074–1079
Zimolka, J.: Kukuřice. Profi Press. Praha. 2008. ISBN 9788086726311
Kontaktní adresa
Ing. Jaroslav Tomášek, Ph.D.,
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 71 -
ČIROK CUKROVÝ JAKO ALTERNATIVA ZA SILÁŽNÍ KUKUŘICI
V PODMÍNKÁCH ČR
JAN HODOVAL, JOSEF PULKRÁBEK
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby
Souhrn: Článek předkládá tříleté výsledky pokusů s čirokem cukrovým pěstovaným pro produkci biomasy určené pro
bioplynové stanice. Maloparcelkové pokusy byly založeny na stanovišti Červený Újezd v letech 2010, 2011 a 2012 s
pěti odrůdami čiroku cukrového (Bovital, Goliath, Sucrosorgho 506, Maja a Zerberus) a jednou odrůdou bioplynové
kukuřice odrůdy Atletico. Nejvyšší produkce biomasy bylo dosaženo u odrůdy Goliath (81,45 t.ha-1) a nejvyššího obsahu sušiny u odrůdy Goliath (33,1 %).
Klíčová slova: čirok cukrový, kukuřice, výnos biomasy
Úvod
Hlavní cíleně pěstovanou plodinou pro produkci
biomasy je kukuřice. V rámci dodržování podmínek
v systému Kontroly podmíněnosti (Cross Complience)
v České republice se řada podniků potýká s problémem
zákazu či omezení jejího pěstování na některých půdních
blocích. Kukuřice se vyznačuje svojí náročností na živiny a v posledních letech i velkým tlakem chorob, škůdců
z řádů hmyzu i divoké zvěře. Najít alternativu za kukuřici, jenž by dosahovala minimálně srovnatelného výnosu
biomasy, dala se pěstovat v úzkých řádcích a byla vhodná, jako zdroj biomasy pro energetické zpracování je
v současné době velmi náročné. Kukuřice jako C4 rostlina je proti ostatním u nás původním rostlinným druhům
velice výnosná, v některých oblastech má často ten nejvyšší výnosový potenciál (Amon et al., 2006).
Pokusně se jako jedno z řešení ověřuje pěstování
čiroku cukrového, který má řadu podobných vlastností a
možností uplatnění jako kukuřice. Čiroky se vyznačují
svojí nenáročností a plasticitou. Nesnáší však teploty
nižší jak 10°C. Nízké teploty vyvolávají žloutnutí listů a
zhoršují opylení květů. Pro pěstování v mírném pásmu je
proto třeba vybírat odrůdy s kratší vegetační dobou (Petr
et al., 1997). Na půdu jsou čiroky poměrně nenáročné,
přesto vysoké výnosy poskytují jen na strukturních půdách. Čirok je velmi odolný vůči suchu, vyniká svými
schopnostmi značně šetřit s vodou. Je také mnohem
odolnější k zasolení půd než kukuřice (Esechie, 1994).
Petříková (2006) uvádí koeficient transpirace (čirok 200
kg na 1 kg sušiny, kukuřice 300 kg). K jeho pěstování se
hodí půdy písčito-hlinité a hlinito-písčité, které vykazují
neutrální půdní kyselost. Kyselou reakci půdy čirok
nesnáší. Toleruje půdy, které mají pH 5,5 až 8,5 (Stuchlík, 1951). Těžké a mokré půdy ohrožují rostliny čiroku
především vzrůstem plevelů, zabraňující rychlému vyklíčení semene a tím zbrzdí či dokonce omezí růst
v dalších fázích růstu. K optimálnímu vývoji se hodí
půdy sušší a propustné, s určitou vlhkostí, potřebnou k
počátečnímu vývoji rostliny.
Čirok v osevním postupu
Čirok můžeme řadit do osevního postupu podobně jako kukuřici. Čirok lze zařadit po obilninách, zejména po ozimé pšenici, jako hlavní plodinu také po okopanině. Jako druhou plodinu po ozimé luskoobilné směsce.
Nejvhodnější předplodinou pro čirok je ozimé žito nebo
tritikale pěstované na siláž. V posledních letech se
osvědčilo zařazení čiroku v osevním postupu po ozimém
žitě sklizeném na senáž. Po sklizni ozimého žita je
vhodné provést mělké kypření a následný výsev. Tato
kombinace (pěstování silážního žita nebo ozimé směsky
a následného výsevu čiroku) je výhodná z důvodů využití pozemku, ale také dojde k zamezení rozvoje a šíření
plevelů, šetření půdní vláhou, či vhodnému načasování
setí do optimálního termínu. Výrazně také přispívá
k omezení vodní eroze v meziporostním období. Při
intenzivnějším hnojení a používání herbicidů může následovat čirok i více let po sobě. Při používání herbicidů
s dlouhou dobou působení je třeba brát v úvahu možné
reziduální zbytky, které by měly negativní vliv na růst
rostliny (Petříková et al., 2006).
Hnojení čiroku
Čirok cukrový má vysoký potencionál produkce
zelené hmoty, 120 – 150 t.ha-1. Na jeho dosažení je třeba
mu zajistit i potřebné živiny. Fosforem a draslíkem hnojíme zpravidla na podzim dle AZP. Hnojení dusíkem je
nejvhodnější před setím v dávce 80 až 100 kg N.ha-1
v pomalu působící formě (LAV nebo močovina). Během
vegetace se zpravidla minerálními hnojivy nepřihnoju-
- 72 -
jeme. Organická hnojiva je možné aplikovat na podzim
ve formě hnoje či kejdy se zaorávkou slámy. Během
vegetace čirok velmi dobře reaguje na hnojení do řádku
digestátem se zapravením do půdy. Odběr živin sklizní
při produkci 1 tuny sušiny (kg): 7 - 10,2 (N), 2,3 (P), 6,2
(K), 4,3 (Ca) a 1,5 (Mg).
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Příprava půdy a setí
Setí čiroků se doporučuje od druhé poloviny
května, kdy teplota půdy dosahuje 12 – 15 ºC, ale nejsou
výjimkou i pozdější výsevy. Čirok klíčí při vyšší teplotě
než kukuřice a není nutná vyšší vlhkost půdy. Hloubka
setí je 2 – 3 cm. Hlubší setí se nedoporučuje, protože
čirok má nižší energii vzcházení než kukuřice. Po setí
není vhodné půdu válet a to především na těžších půdách, kde dochází k tvorbě půdního škraloupu. Co se
týče osivového lůžka, příprava půdy by měla být podobná jako pro setí obilovin první skupiny. Hustota porostu
je 180 – 220 tis. rostlin na ha, průměrně 200 tis. rostlin
na ha (7 kg.ha-1). Hustším porostem docílíme tenčího
stébla a tím také vyšší podíl listů v silážní hmotě. Při
stejném výsevku (rovnoměrnější rozmístění rostlin na
1 m2) je výška rostlin v užších řádcích nižší o 15 – 20 %,
průměr stébla je 10 až 12 % vyšší a porost je méně ná-
chylný na poléhání. Silážní hmota z hustšího porostu
obsahuje méně vlákniny, je kvalitnější a lépe stravitelná.
Čiroku se daří na lehkých písčitých půdách, kde dosahuje nadprůměrného výnosu oproti kukuřici. Během vegetace není náročný na ošetření. Preemergentně je doporučován Gardoprim plus Gold 500 SC v doporučené dávce
pro kukuřici. Nedoporučuje se aplikovat přípravky s
účinnou látkou acetochlor (ošetřené osivo nevzchází).
Z pokusů vegetace v roce 2010 vyplývá, že pozdější
výsevy začátkem června mají vliv na lepší konkurenceschopnost proti plevelům a to i vytrvalým, k nejčastěji se
vyskytujícím patří pýr plazivý a pcháč oset. Na řadě
pozemků není nutné porost ošetřovat postemergentně,
jelikož rostliny rychle zaplní meziřádkový prostor a
během vegetace velmi dobře konkurují plevelům.
Choroby a škůdci
V současné době, s ohledem na malý rozsah pěstování je výskyt chorob a škůdců v porostech čiroků
relativně malý. Květenství čiroků jsou často napadána
houbovou chorobou sněť semenná (Ustilago sorghi).
Jedná se o nebezpečnou chorobu a jedinou ochranou je
preventivní moření osiva před výsevem. Dále se na listech vyskytuje často Pucinia purpurea, která vytváří na
listech červené tečky, později skvrny, které hnědnou a
nekrotizují. Na stéblech, listech a kořenech se často
vyskytuje Bacilus Sorghii. V místech infekce se vytváří
skvrny, přičemž napadené rostliny se vyznačují intenzivnějším anthokyanovým zabarvením. Z houbových
chorob se na čirocích ještě vyskytuje v menší míře Helmintosporium turcicum. Ze živočišných škůdců napadá
čirok celá řada hmyzu i vyšších živočichů. Mladé rostliny jsou často napadány larvami kovaříka – drátovci nebo
larvami chrousta obecného či mšicemi. Ošetření během
vegetace se neprovádí, jelikož zmínění škůdci se pohybují pod prahem škodlivosti. Nečastějším ošetřením je
moření osiva.
Materiál a metodika
Na Výzkumné stanici FAPPZ ČZU v Červeném
Újezdě v nadmořské výšce 504 m n. m. byl založen
v letech 2010 až 2012 tříletý pokus pěstování hybridů
čiroku cukrového a kukuřice. Termín setí byl v druhé
polovině května z důvodu výskytu přízemních mrazíků.
Hloubka setí čiroků byla 2 cm, s meziřádkovými vzdálenostmi 25, 50 a 75 cm. Výsevek byl 220 tis. semen na
1 ha. Pokusné parcelky měly výměru 12 m2. Sklizeň
probíhala ve třech termínech 20. září, 4. října, a 18. října,
kde se sledoval nárůst sušiny a celkový výnos. Na parcelky byl aplikován preemergentní herbicid Mustang
Forte v dávce 1L na ha proti jednoděložným plevelům a
během vegetace byl aplikován herbicid proti dvouděložným plevelům. Hnojení dusíkem bylo provedeno před
setím v dávce 370kg ve formě LAV (100kg N). Při každé sklizni bylo vybráno z každé odrůdy deset reprezentativních rostlin, u kterých se měřila výška, průměr stonku,
počet kolének a obsah sušiny.
Pokusy kukuřice byly založeny na Výzkumné
stanici v Červeném Újezdě v druhé polovině dubna. Byla
zvolena meziřádková vzdálenost 75 cm, hloubka setí
8 cm a byla vyseta 1,5 VJ (95 000 zrn na ha). Během
vegetace byl aplikován jeden postemergentní herbicid.
Hnojení dusíkem bylo provedeno před setím v dávce
550kg ve formě LAV (150kg N). Sklizeň byla v termínu
20. září. Byl sledován celkový výnos biomasy z hektaru
a obsah sušiny.
Výsledky a diskuze
Jednotlivé ročníky se lišily množstvím srážek, jež
měly vliv především na výnos biomasy kukuřice. Hybridy čiroku prokázaly svojí vysokou odolnost proti přísuškům a dlouho trvajícímu suchu v letech 2011 a 2012 i
nenáročností na potřebu živin. Odrůda Goliath za tříleté
období vykázala nejvyšší průměrný výnos biomasy
81,45 t.ha-1 a odrůda Bovital tvořila nejméně kolének (8
až 9 na rostlinu) ze všech odrůd a jsou nežádoucí jelikož
kolénka obsahují nejvíce ligninu ze všech částí rostliny
(Graf. 1).
Vybrané odrůdy čiroku reagovaly rozdílným obsahem sušiny v jednotlivých termínech sklizně a meziřádkové vzdálenosti. Goliath vynikal svojí raností a ve
všech třech termínech sklizně dosáhl nejvyššího obsahu
sušiny oproti pozdnější odrůdě Sucrosorgo. Sucrosorgo
reagovalo velkou variabilitou v rámci termínu sklizně a
hustoty řádku. V prvních dvou termínech sklizně dosáhlo
nejvyššího obsahu sušiny v meziřádkové vzdálenosti
25 cm, ale ve třetím termínu v meziřádkové vzdálenosti
75 cm. Odrůda Goliath dosáhla nejvyššího obsahu sušiny
ve všech třech termínech v šířce řádků 75 cm (Graf. 2).
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 73 -
Graf 1. Výnos biomasy odrůd čiroku cukrového v t.ha-1 (průměr let 2010, 2011 a 2012).
Graf 2. Obsah sušiny odrůd čiroku cukrového (Červený Újezd 2011)
Kukuřice Atletico, jež byla vybrána do pokusu
pro vysoký výnos suché hmoty dosahovala nižších výnosů (Graf. 3). Pouze odrůda Bovital dosáhla nižšího výno- 74 -
su suché hmoty oproti kukuřici. Goliath a Sucrosorgo
v pokuse dosáhly rozdílného maximálního výnosu suché
hmoty. Nejvyšší výnos suché hmoty u odrůdy Goliath
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
byl sklizen v šířce řádku 25 cm, naopak u Sucrosorga
v šířce řádku 75 cm. Minimálních rozdílů ve výnosu
suché hmoty bylo dosaženo u Bovitalu, Goliathu a Su-
crosorga v meziřádkové vzdálenosti 25 a 50 cm. V šířce
řádku 25 cm byly stébla rostlin o 10 až 15 % silnější a
výška rostlin o 7 až 10% nižší než při rozteči 75 cm.
Graf 3. Průměrný výnos suché hmoty čiroku v rozdílných meziřádkových vzdálenostech (Červený Újezd 2012)
Závěr
Naše dosavadní výsledky ukazují, že čirok lze
s úspěchem pěstovat na produkci biomasy vhodné pro
produkci bioenergie a lze s ním nahradit především
v sušších lokalitách částečně hybridy bioplynové kukuřice. Otevřenou, ale velmi důležitou otázkou zůstává zařazení čiroku na svahy při jeho pěstování s výsevem do
řádku 25 cm. Domníváme se, že kombinace ozimého žita
sklizeného na jaře na siláž a následné mělké kypření a
výsev čiroku do úzkých řádků, by měla splňovat přísné
podmínky pro zařazení této technologie mezi vyjmenované půdoochranné technologie na erozně ohrožených
plochách. Čirok je možné s úspěchem pěstovat jak na
lehkých písčitých půdách, tak i na těžkých jílovito hlinitých.
Použitá literatura
Amon, Th., Kryvoruchko, V., Hopfner-Sixt, K., Amon, B., Bodiroza, V., Ramusch, M., Hrbek, R., Friedel, J. K., Zollitsch, W.,
Boxberger, J. (2006): Biogaserzeugung aus Energiepflanzen. Dostupné z: http://landlicherraum. at/article/archive/14125.
Petr, J., Húska, J.: Rostlinná výroba I. JH+C. Kralupy nad Vltavou, 1997, 197 s. ISBN 802130152X.
Esechie, H. A. 1994. Interaction of salinity and temperature on the germination of sorghum, Journal of Agronomy and Crop Science
– Zeitschrift für Acker und Pflanzenbau. s. 194 – 199.
Petříková, V., Sladký, V., Strašil, Z., Šafařík, M., Usťak, S., Váňa, J.: Energetické plodiny. Profi Press, Praha, 2006. 127 s. ISBN:
8086726134.
Stuchlík, V.(1951): O čiroku cukrovém a jeho využití v průmyslové výrobě. Brázda, nakladatelství Jednotného svazu českých zemědělců. Praha, 74 s.
Poděkování
Tento článek vznikl za finanční podpory grantu MSM 6046070901.
Kontaktní adresa
Ing. Jan Hodoval
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 75 -
KONVENČNÍ VERSUS EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ?
INTENZIFIKACE TECHNOLOGIE EKOLOGICKY PĚSTOVANÝCH
OLEJNIN?
PERLA KUCHTOVÁ, JOSEF ŠKEŘÍK, JAN KAZDA, PETR DVOŘÁK, JAROSLAV TOMÁŠEK, LUDĚK MÍČA
Česká zemědělská univerzita v Praze, FAPPZ, Katedra rostlinné výroby, Katedra ochrany rostlin
Souhrn: Ekologické zemědělství bývá spojováno spíše s extenzivním pojetím hospodaření na půdě, toto přesvědčení
ovšem neodpovídá skutečnosti. Jde o snahu vnímat komponenty systému v rámci jednoho celku, v jejich souvislostech
a interakcích mezi jednotlivými aktéry, nikoliv o snahu řešit disturbance agroekosystému v jednotlivostech. Nápravou
dílčích vyvstalých problémů bez ohledu na celek. V českém ekologickém zemědělství se na orné půdě nejvíce pěstují
obilniny, olejniny představují pouhá 4 % plochy, z nich pak největší plochu zaujímá hořčice. Výsledky maloparcelkových i poloprovozních pokusů v letech 2001-2012 vedou k závěru, že v ekologickém zemědělství je možné pěstovat
tržně zajímavé plodiny, jakými jsou řepka a mák, a dosahovat přijatelných výnosů. Podmínkou je otevřenost pěstitele
novým poznatkům, zkoušení, nalézání a aplikování nových postupů v pěstitelské technologii, přizpůsobení pěstování
místním podmínkám. Jednoduché modifikace intenzivních produkčních technologií vedou do slepé uličky, protože
ekologická pěstitelská technologie není konvenční pěstitelskou technologií bez chemosyntetických vstupů, jde v ní o
víc.
Klíčová slova: ekologické, konvenční, zemědělství, problémy, pěstování, technologie, mák, řepka
Úvod
Ekologický zemědělec se při své práci dobrovolně zříká využití syntetických hnojiv a většiny syntetických prostředků ochrany zdraví rostlin či zvířat, které
bývají vnímány a označovány jako intenzifikační vstupy.
Otázkou ovšem je, co přesně tyto vstupy intenzifikují.
Konvenční zemědělství je charakterizováno rostoucím tlakem na finanční efektivitu produkce (van Bruggen, 2005). Cílem veškerého snažení v současném
socio-ekonomickém prostoru průmyslového pojetí produkce potravin je maximalizace zisku a ruka trhu není
ani tak neviditelná jako neosobní, egoistická a nemravná,
jak můžeme konstatovat, přihlížíme-li důsledkům soudobých forem aplikací výrobních postupů, s nimiž se
shledáváme v našem bezprostředním okolí. Chceme-li
ovšem tyto důsledky vidět a připustit jejich existenci.
Podle Latouche (2012) zpřetrhala ekonomie v 80.
letech 19. stol. poslední spojení s přírodou a posléze
přestaly být vnímány souvislosti s biofyzikálním podkladem ekonomické činnosti. Dle neoklasických teoretiků,
jak týž dále uvádí, neexistují pro ekonomickou produkci
ekologické hranice, čehož důsledkem je nevědomé plýtvání vzácnými zpracovatelnými zdroji provázené nedostatečným využíváním toku sluneční energie. Cochet
(2005, in Latouche, 2012) tvrdí, že „současná neoklasická ekonomická teorie skrývá za matematickou elegancí
sobě vlastní nezájem o základní biologické, chemické a
fyzikální zákony, zejména o zákony termodynamické“,
z ekologického hlediska jde o teorii nesmyslnou (Latouche, 2012).
Nelze zastírat, že „produkce“ potravin v rámci
zemědělské činnosti neprobíhá mimo aplikace neoklasicistního ekonomického přístupu. Situace je o to pikantnější, že v industriálním zemědělství jde o přímé mechanisticky pojaté nakládání s přírodními zdroji a procesy,
které jsou vnímány jako vratné, a jejichž aktuální využívání se tudíž blíží nebo rovná zneužívání. Je ignorována
skutečnost, že ekonomický proces není čistě mechanický
a vratný, že má entropickou povahu a že se odehrává
v biosféře, fungující v čase plynoucím daným směrem
(Latouche, 2012).
Ekologické a environmentální problémy industriálního pojetí zemědělství
Z vědeckého hlediska je zemědělství ekologickým procesem (Carrol et. al, 1990 in Weiner,2003).
Z tohoto pohledu nejsou populací pouze plodiny, ale
jsou jimi i škůdci a choroby, s nimiž populace plodiny
interaguje. Toto ekologické společenství podle Weinera
(2003) navíc zahrnuje i přirozené regulátory škůdců
včetně dalších organismů, vstupujících do přímých či
nepřímých vztahů s pěstovanou kulturou (bakterie fixující dusík, symbionty, destruenty). Zemědělské pole může
být vnímáno jako součást ekosystému krajiny (Weiner,
2003).
- 76 -
Zemědělství se podílí zejména na degradaci půdy
(Mannion, 1998, citován van Bruggen, 2005). Celosvětově přicházíme o produktivní půdu díky erozi, ztrátě
struktury, snížení obsahu organické hmoty a přirozené
úrodnosti půdy (van Bruggen, 2005). Půda je nejdražším
bohatstvím lidské společnosti, zajištění dostatečného
množství potravin bezprostředně souvisí s komplexní
péčí o půdu a její úrodnost (Hlušek, 2007, in Nátr, 2011).
Na půdu jsou vázány ekosystémové služby (Nátr, 2011):
(1) zásobovací – potraviny a suroviny, (2) podpůrné –
dostupnost vody a živin, jejich koloběh, (3) regulační –
regulace klimatu i bilance (a čištění) vody a (4) kulturní.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Nátr (2011) konstatuje, že „Dlouhodobý vývoj intenzívního zemědělství k monokulturám znamenal vysoký růst výnosů a produktivity práce, ale současně také
zvýšil zranitelnost porostů při náhlých negativních vlivech počasí nebo objevení se nových patogenů.“ Úsilí o
zachování druhů na Zemi je vnímáno jako etický, či
morální imperativ, nicméně význam každého druhu pro
zachování konkrétních ekosystémových služeb je zatím
mimo dosah vnímání široké veřejnosti (Nátr, 2011).
Problémy spojené s moderní zemědělskou produkcí lze
rozdělit do 4 kategorií (tab. 1).
Tab. 1: Problémy industriálního pojetí zemědělství
Ekologické
(problém biodiverzity)
Narušení komplexity obhospodařovaných ploch (lesy, pole, louky a pastviny), ztráta druhů
Změněné chemické prostředí vedlo k vyšším hospodářským výnosům. Mnohé organismy
byly z polí vytlačeny, některé lokálně vymizely. Potlačení regulačních funkcí (přehnojování,
znečištění vzduchu a vody, biocidy, odpadní látky)
Fyzikální infrastruktura (úroveň spodní vody, budovy, cesty i orba) byla přizpůsobena mechanizaci, produkce se stala uniformní. Mnoho druhů organismů bylo vytlačeno ze zemědělFyzikální
ské a průmyslově lesní krajiny (i když by, pokud jde o chemické prostředí, mohly na svém
(problém destrukce)
místě ještě přežít) a někdy lokálně vymizelo. Byla potlačena ekologická/fyzikální funkce
přirozených regulátorů (mechanizace, eroze, sedimentace, vysušení, vyplavování, infiltrace)
Selekce genotypů plodin a zvířat prostřednictvím šlechtění, včetně genetických manipulací,
Genetické
nabyla na intenzitě. Do ekosystému jsou zavedeny nepůvodní odrůdy a plemena, měnící in(genetická eroze)
terakce s ostatními druhy, včetně vytlačení místních odrůd a plemen ze zemědělské krajiny.
Zdroj: van Bruggen, 2005, upraveno
Chemické
(problém nadužívání)
Porovnání interakcí ve dvou rozdílných ekosystémech (obr. 1) vyjadřuje mimořádnou nestabilitu umělého agroekosystému zatíženého intenzivní produkcí,
kdy za výnosy platíme neúměrně vysokou cenu v podobě
mimořádné závislosti na vstupech. Nenadálý výpadek
vstupů stabilizujících zemědělskou produkci by znamenal ohrožení prostřednictvím prudkého poklesu produkce, podobnou té znázorněné na obr. 2. V ekologickém
zemědělství je snaha přiblížit se, jak jen to dovolují
podmínky, co nejvíce přirozenému ekosystému i za cenu
nižší hospodářsky využitelné produkce. Bonusem je
udržení, případně zvyšování půdní úrodnosti, které (bohužel) nemá aktuálně vyčíslitelnou tržní hodnotu včetně
vyšší stability agroekosystému, v němž není cílem maximalizace produkce.
Míru nestability intenzivně využívaného agroekosystému lze vyjádřit počtem let, které musí po konverzi
na ekologické zemědělství uplynout, než dojde k nárůstu
a obnovení stability agroekosystému, kterou lze vyjádřit
stabilizací průměrných výnosů (po počátečním prudkém
poklesu o 40-50% a následném vzestupu na 80-90%
původního výnosu, obr. 2). Ze zákona trvá konverze na
orné půdě dva roky, reálně pak pět a více let (průměrně
cca 7 let) v závislosti na přírodních podmínkách, úrovni
hospodaření a přijatých opatřeních.
Obrázek 1: Porovnání stability ekosystémů.
Zdroj: Nátr, 2002, upraveno
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 77 -
Obrázek 2: Důsledky konverze na ekologické zemědělství.
Zdroj: Petr, Dlouhý, 1992
Ekologické zemědělství bývá v očích veřejnosti
znevažováno kritiky z řad zastánců konvenčních modelů
hospodaření a ekologickým zemědělcům bývají vyčítány
dotace, jejichž výše se (v součtu s dotačním titulem,
který pobírají i jejich konvenční kolegové) zdá být nepřiměřeně vysoká. Zastánci průmyslového zemědělství
přitom rádi zapomínají, že i oni se, ve své těžké závislosti na produktech strojírenského a chemického průmyslu,
neobejdou bez dotací, jejichž značnou část přesměrují
výše zmíněným složkám agro-průmyslové vertikály. Za
současného stavu věcí, kdy výkupní ceny zemědělské
produkce a cena potravin neodpovídá vynaloženým
nákladům, by se neuživili jedni ani druzí. Humorným
aspektem kořenícím vzájemné vztahy (existují-li) je
skutečnost, že obě strany, ke své škodě, zaujímají nesmiřitelná stanoviska odmítajíce a priori jeden druhého
přístup k hospodaření s půdou a na půdě. Vzájemné
interakce však existují a pro objektivního pozorovatele
není obtížné konstatovat, že ekologické zemědělství
sehrálo a sehrává svou roli při stanovování limitů pro
intenzívní zemědělskou produkci, čistě z toho důvodu,
že ekologické praktiky skutečně méně zatěžují životní
prostředí a zemědělskou produkci, obojí z krátkodobého
i dlouhodobého úhlu pohledu.
Zkušenosti s pěstováním řepky a máku v ekologickém zemědělství
V letech 2001-2011 byly na výzkumné stanici
KRV FAPPZ ČZU v Praze v Uhříněvsi každoročně
realizovány pokusy s ekologickým pěstováním řepky.
Pokusy se od počátku průřezově týkaly celé pěstitelské
technologie, v jednotlivostech pak zahrnovaly kombinace: (1) výběr modelové odrůdy (hybridní, liniová), (2)
velikost výsevku, (3) setí do úzkých a širokých řádků,
(4) mechanickou regulaci plevelů. Posléze přibyly další
kombinace a byly opuštěny nefunkční modely pěstitelské
technologie, zejména pěstování v úzkých řádcích, neumožňující efektivní regulaci plevelů. Široké řádky se
osvědčily, stejně jako dvojnásobný výsevek (ve srovnání
s konvencí) a výběr stabilní liniové odrůdy. Rozdíl ve
výši výnosu mezi hybridní odrůdou a linií nebyl natolik
vysoký (cca 2-5 %, tab. 2), aby kompenzoval limity dané
vyššími nároky hybridu, jimž neodpovídala výkonnost
prostředí, především co do kontinuální saturace dusíkem
v kritických fázích růstu.
Jak vidno z obrázku 3, liniová odrůda reaguje
mnohem citlivěji na pro řepku příznivý ročník 2004/05.
Rozdíly ve výnosech nejsou tak vysoké, u vyšších dávek
výsevku (180 respektive 120) převýší hybrid na obou
šířkách řádků.
Tab. 2: Rozdíly mezi průměrnými výnosy ekologicky pěstované řepky.
Srovnání s průměrem konvenčních variant, VS Uhříněves, 2006.
Celkový průměr odrůd
Průměr všech výnosů odrůd konvenční řepky = 100%
Výnos ekologické řepky (t/ha,)
Uhříněves 2006 (%)
hybridy + linie
3,62
70,44
hybridy
3,70
72,06
linie
3,63
70,48
- 78 -
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Obrázek 3: Výnos ozimé řepky v ekologickém pěstování (t/ha). VS Uhříněves 2003/04 a 2004/05.
Vysvětlivky: Výnos variant (t/ha) odrůd Aviso (A - liniová) a Baldur (B - hybridní) v závislosti na velikosti výsevku
(číslo 180, 120, 80, 60 a 40 uvádí počet semen na m 2)a šířce řádku (u – 12,5 cm, š – 25 cm). VS Uhříněves
2003/04 a 2004/05.
Tab. 3 Závěry z pokusů s ekologickým pěstováním řepky a máku.
Osevní postup
Řepka
zlepšující předplodina – odstup po
brukvovitých
Příprava půdy
orba (plevele)
Výběr odrůd
liniové (cena)
Setí
výsevek minimálně dvojnásobný,
včasné setí
Regulace plevelů
široké řádky - plečkování
Škůdci a choroby
přirozená a aplik. biologická ochrana, výhledově – šetrné přípravky
(botanické insekticidy apod.)
Sklizeň
seřízení kombajnu
Ošetření po sklizni
co nejdříve přečistit
Mák
po organicky hnojených okopaninách, jetelovinách (po
obilnině organické hnojení)
podzimní orba, jarní uvláčení, smykování, kvalitní předosevní příprava
podle SDO, starší odrůdy jsou odolnější
 jarní výsev, mák mrazuvzdorný, ale raději později
(choroby)
 ošetření osiva (Polyversum, Gliorex)
 výše výsevku shodná nebo nižší než v konvenci
 přizpůsobit setí do širokých řádků (snížením výsevku)
prutové brány, široké řádky (30-45 cm), plečkování
škůdci - Azadirachtin - fáze 1. páru pravých listů (krytonosec kořenový)
choroby – Polyversum, povolené přípravky (kasein, lecitin)
na malých plochách ruční, možno kombajn (nižší výnos)
vyklepávání ruční, u mechanizované sklizně nutné včasné
a důkladné čištění a šetrné vysušení (plevele, vlhkost, mák
citlivý na zahřátí)
Pozn. SDO: seznam doporučených odrůd
Počínaje 2006/07, 2007/08 byly do pěstitelské
technologie ekologické řepky zařazovány „intenzifikační
vstupy“, látky povolené k užití v ekologickém zemědělství u nás nebo v EU: (1) přírodní insekticidy, (2) látky
s fungicidním účinkem a (3) látky zlepšující výživný
stav rostlin v citlivých fázích růstu a vývoje. V těchto
pokusech se (s ohledem výši výnosu) nejlépe osvědčila
kombinace guána a přípravku na bázi přírodního Pyre-
thra, druhou nejlepší byla varianta s ošetřením. Procentický rozdíl mezi výnosy konvenční ekologické řepky
v letech s intenzifikačními vstupy činil v průměru více
než 30 %. Nejčastějšími problémy v provozních podmínkách byly: (1) volba předplodiny, (2) výsev do širokých řádků, (3) plecí technika, (4) aplikace povolených
přípravků (postřikovač, byť s povoleným přípravkem
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 79 -
sousedovi „chemikovi“ nevysvětlíte a (5) posklizňová
úprava.
Standardizovaná „ekologická“ technologie byla
aplikována v odrůdových pokusech, sloužících k výběru
odrůd vhodných pro pěstování v podmínkách ekologického zemědělství. Již v průběhu druhé fáze byly získané
poznatky aplikovány v praxi, jednak v poloprovozních
pokusech, ale i na polích ekologicky hospodařících zemědělců (Sasov u Jihlavy).
Pokusy s ekologickým pěstováním máku byly
poprvé realizovány ve spolupráci s ekologickým zemědělcem v Budyni nad Ohří v roce 2006. Budyně nad
Ohří se nachází v teplé a suché oblasti, kde je vysoký
tlak chorob a škůdců, který tuto lokalitu činí pro pěstování máku zajímavou pouze z pokusnického hlediska.
V prvním roce byly zaznamenány škody (cca 5% poškozených z celkového počtu sklízených makovic) způsobené krytonoscem makovicovým, který se do té doby vyskytoval především na Jižní Moravě. Následující rok
(2007) byl z hlediska výskytu krytonosce makovicového
kalamitní (pěstitelská plocha ze tří stran ohraničená
remízkem a pásy křovin) a z pokusu bylo sklizeno
v přepočtu pouze necelých 100 kg semen máku/ha (ruční
sklizeň a vyklepávání).
V pokusech s mákem se nejlépe osvědčily povolené přípravky s fungicidním účinkem – Polyversum a
Supresivit, užité k postřiku či zálivce, ale i k ošetření
osiva. Neosvědčil se přípravek Spruzit, přírodní insekticid (Pyrethrum). Byla zjištěna vynikající účinnost přípravku Neem Azal (Azadirachtin) při postřiku ke kořenovým krčkům ve dvou pravých listech. Takto ošetřené
rostliny se rovněž vyznačovaly nižším napadením makovic krytonoscem makovicovým
V ochraně proti krytonosci makovicovému se pokusně osvědčil kvetoucí porost ozimého máku
z pozdního výsevu (první dekáda října), který v roce
2010 zachytil 99 % náletu samic krytonosce makovicového. Podobně by mohla posloužit ranější odrůda máku,
případně ozimý mák z jarního výsevu (kvete dříve).
Proč pěstovat mák a řepku ekologicky?
Z čistě ekonomických důvodů je ekologické pěstování řepky jistě zajímavé (tab. 4), ale ani důvody ekologické nejsou zanedbatelné (tamtéž). Argumenty pro
pěstování a produkci ekologického máku jsou obdobné.
Již skutečnost, že kg semen ekologicky vypěstovaného
máku se prodává za 100 kg/Kč, zatímco u konvenční
produkce cena značně kolísá nejen díky nadprodukci, ale
i spekulantům, je dosti přesvědčivá. V ekozemědělství se
aktuálně mák pěstuje na malých plochách a produkce
pokrývá potřeby rodiny, případně okruhu známých,
zatímco do ČR je dovážen ekologický mák z Turecka, za
který v obchodě s biopotravinami zájemce zaplatí
v přepočtu více než 300 Kč/kg, ke škodě spotřebitele i
ekologických zemědělců.
Tab. 4 Porovnání ekonomiky a ekologie pěstování ekologické a konvenční řepky.
Ekonomie
2008/09
Konvenční
Ekologická
Ekologie
Konvenční
Ekologická
Podzim:
Podzim:
Mořené osivo
Mořené osivo Contans WG, Polyversum, Gliorex,
Výnos
3,16
1,84
1-2 x herbicid
1-2 x plečkování
1 x insekticid
1 x Azadirachtin
Náklady / t
7 544
12 955
1x regulátor růstu
Jaro:
Jaro:
Tržby
20 801
20 801
2-3 x hnojení N
1 x přihnojení N (kompost)
SAPS 2009
3 710
3 710
2–3 x insekticid
1 x Azadirachtin
listová výživa,
1 – 2 x Polyversum
Cena min.
7 700
7 700
stimulátory
1
–
2 x fungicid + Díky nižšímu příjmu N nebude nutno desikovat, řepka
EZ dotace
0
3 798
Desikace před dozraje dříve než konvenční (podle množství dodanéZisk (ztráta)
673
4 471
sklizní?
ho dusíku)
Zdroj: Škeřík, 2006, Kuchtová, 2011, Upraveno
Náklady/ha
23 838
23 838
Za daného stavu věcí (trvalá poptávka a minimální produkce olejnatých semen) je ekologická produkce
řepky i máku zajímavá. Obtíží je, že v ekologické produkci hraje ročník hlavní roli, výběr odrůdy je důležitý a
modifikace agrotechniky, která nemůže slepě kopírovat
konvenční postupy, je (v závislosti na přírodních podmínkách) prostorem ke zkoušení a zavádění nových
postupů
- 80 -
Vzhledem k tomu, že i v ekologickém zemědělství se již začíná objevovat slovo intenzifikace, otevírají
se v této oblasti možnosti pro zkoušení nových postupů a
látek povolených pro ekologické zemědělství, které
koneckonců, jak je dnes praktikováno, imituje spíše
integrované přístupy, než aby fundamentalisticky zachovávalo přísliby a přístupy otců zakladatelů.
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
Závěr
Výnosy ekologické řepky v přírodních podmínkách výzkumné stanice KRV v Uhříněvsi dosahovaly
v dlouhodobém průměru (2003-2010) všech variant
86 % výnosu konvenční řepky pěstované ve shodných
přírodních podmínkách, což koresponduje s uváděnými
90 % ekologické produkce ve srovnání s výnosy konvenční produkce. Průměrný výnos ekologické řepky
v provozních podmínkách (2009) dosáhl pouze 58 %
průměrného výnosu konvenční řepky. Rozdíl 28 % je
současně vyjádřením aktuálního stavu aplikované ekologické pěstitelské technologie a dosažitelného potenciálu.
Pokud jde o průměrné výnosy máku, údaje získané v pokusných i provozních podmínkách jsou o
70 - 100 % vyšší ve srovnání s průměrně dosahovanými
výnosy konvenčního máku. Údaje však srovnávat nelze,
protože ekologický mák je sklízen a vyklepáván ručně.
Jakékoli porovnávání přepočítaných výnosů by bylo
spekulativní.
V průběhu pokusů se podařilo prokázat, že ekologické pěstování a produkce řepky i máku možné jsou
(a to i v blízkosti konvenčních provozních ploch),
nicméně i přes technologický pokrok a možnostem mechanické regulace při vhodně zvolené struktuře porostu
není pěstitelský úspěch vždy jistý. V obilnářských oblastech nemusí být dostatečná výživa N a obtíže může působit zvládnutí škůdců a některých chorob. Právě
z hledisek zdravotních jsou v obou případech vhodnějšími pěstitelskými oblastmi ty chladnější a vlhčí, ve
vyšších nadmořských výškách. Další z důležitých podmínek úspěchu je předem zajištěný odbyt produkce.
Použitá literatura
Dvorský, J., Urban, J. 2011 Základy ekologického zemědělství. Zera, Náměšť nad Oslavou, ÚKZÚZ, Brno, 109 s. ISBN 978-807401-051-4
Baranyk, P. a kol. Olejniny. Profi Press s.r.o. Praha, 2010. ISBN 978-80-86726-38-0
Latouche, S. 2012 Malé pojednání o poklidném nerůstu. Překlad. Vydavatel Tomáš Weiss – Za tratí, České Budějovice, 112 s. ISBN
978-80-904335-7-1
Nátr, L. 2002 Fotosyntetická produkce a výživa lidstva. Karolinum. Praha. 423 s. ISBN 8085866927
Nátr, L. 2011 Příroda, nebo člověk. Služby ekosystémů. Karolinum. Praha. 349 s. ISBN 978-80-246-1888-3
Neuerburg, W., Padel, S. 1994 Ekologické zemědělství v praxi. Nadace pro organické zemědělství FOA, MZe ČR, Agrospoj Praha.
476 s.
Petr,J., Dlouhý,J.1992 Ekologické zemědělství. Zemědělské nakladatelství Brázda, Praha 1992, 312 s. ISBN 80-209-0233-3
Šarapatka, B., Urban, J. a kol. 2006. Ekologické zemědělství v praxi. PRO-BIO Šumperk, 502 s. ISBN 978-80-903583-0-0
Šarapatka, Nigli a kol. Zemědělství a krajina. UP, Olomouc. 2008
Vašák, J., Cihlář, P., Zukalová, H., Doležalová, J., Kuchtová, P., Pšenička, P. 2010. Mák, Powerprint, Praha, 352 s. ISBN 978-80904011-8-1
Vergner, I., Barták, R., J. 1991 Základy alternativního zemědělství. MZe. Praha. 101 s.
Weiner, J. 2003 Ecology – the science of the agriculture in the 21 st century. Journal of Agricultural Science (2003) 141, Cambridge
University Press, UK, 374-377
Willer, H. and Kilcher, L. (Eds.), 2011. The World of Organic Agriculture. Statistic and Emerging Trends 2011, FIBL, IFOAM
ISBN IFOAM 978-3-940946-83-6, ISBN FIBL 97-3-03736-192-4
Kontaktní adresa
Ing. Perla Kuchtová, Ph.D.,
Katedra rostlinné výroby, FAPPZ, ČZU v Praze, Kamýcká 957, 165 21 Praha 6 – Suchdol,
e-mail: [email protected]
Sborník ze seminářů „Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií“, 17. - 25.1. 2013
- 81 -
Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií
Vydal:
ČZU v Praze
Kamýcká 129
165 21 Praha 6 – Suchdol
Vydáno u příležitosti seminářů
Intenzifikace rostlinné výroby a trendy pěstitelských technologií pořádaných
Českou zemědělskou univerzitou v Praze
Podpora: Publikace vznikla za podpory projektu č. 12/015/1310a/110/000161 (Zvyšování
efektivnosti rostlinné produkce a konkurenceschopnosti zemědělských podniků) z opatření
I.3.1 Další odborné vzdělávání a informační činnost Programu rozvoje venkova ČR na
období 2007–2013
Druh publikace: Sborník referátů
Sborník v elektronické podobě: http://krv.agrobiologie.cz
http://konference.agrobiologie.cz
Autor: kolektiv autorů
Lektoři: Prof. Ing. Josef Pulkrábek, CSc., Prof. Ing. Vladimír Švachula, DrSc.,
Ing. Jaroslav Urban, Ph.D.
Do tisku připravila:
Tisk:
Vydání:
Datum vydání:
Náklad:
Počet stran:
Ing. Lucie Bečková, Ph.D.
Powerprint s.r.o., 165 00 Praha - Suchdol
první, 2013
17. 1. 2013
500 ks
81
Tato publikace neprošla jazykovou úpravou.
ISBN 978-80-213-2351-3
Download

SBORNÍK - Katedra rostlinné výroby FAPPZ ČZU v Praze