Za zodpovědnost a transparentnost v obchodu s vojenským materiálem
MEMORANDUM
V tomto memorandu, které se zasazuje za zodpovědnost a transparentnost obchodu s vojenským
materiálem, předkládá Amnesty International Česká republika na základě výzkumu v této problematice
doporučení vůči české vládě. První část je věnovaná politice ČR v této oblasti a faktickým vývozům
zbraní, ke kterým došlo v posledních letech, ve druhé části pak shrnujeme doporučení vůči jednotlivým
resortům a orgánům státní správy.
SHRNUTÍ
Podpora demokracie a úcta k lidským právům jsou hodnoty, jejichž význam je v české společnosti i
vzhledem k historickým zkušenostem základním prvkem státnosti. Tato normativní východiska se
odrážejí v koncepčních dokumentech, strategiích a plánech vlády ČR, jakož i v pozicích ČR na půdě
mezinárodních organizací.
Amnesty International se domnívá, že principy a zásady, ke kterým se Česká republika hlásí ve svých
národních strategiích, jakož i na půdě mezinárodních organizací, by měly být dále podepřeny praxí
transparentního a zodpovědného vývozu zbraní.
V rámci jednání o Smlouvě o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty, ATT), která proběhla na půdě
Organizace spojených národů, podpořila Česká republika, tak jako i další evropské státy, princip, podle
něhož by státy měly být zavázány odmítnout, pozastavit nebo odejmout licenci na mezinárodní transfer
zbraní v případech, ve kterých lze na základě všech dostupných informací identifikovat závažné riziko,
že by tyto zbraně přispěly k vážnému porušování lidských práv nebo mezinárodního humanitárního
práva. Amnesty International tento princip nazývá „golden rule“, tedy „zlatým pravidlem“ a považuje jej
za klíč k zodpovědnému obchodu se zbraněmi.
Dle dostupných informací se domníváme, že dosavadní jednání České republiky v oblasti obchodu
s vojenským materiálem se v praxi odklání od deklarovaných principů zahraniční politiky. Podle údajů
výroční zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu vyvezla Česká republika v roce 2011 vojenský materiál
do zemí, které jsou dlouhodobě nedemokratické a kde podle výzkumů Amnesty International dochází
k vážnému porušování lidských práv. V řadě případů se jedná o státy s represivními či autoritářskými
režimy, ve kterých neexistuje demokratická kontrola ozbrojených složek, nezávislé soudnictví a vládní
elity zodpovědné vůči občanům. Alarmující je především skutečnost, že právě do takových zemí
směřovalo v roce 2011 34,47 % vojenského materiálu vyvezeného z České republiky, což při celkovém
objemu obchodu (4 509,1 mil. Kč nebo 183,4 mil. €) představuje částku zhruba ve výši 1,5 miliard
korun.
Amnesty International proto apeluje na Ministerstvo zahraničních věcí, aby dostálo závazkům, které byly
stanoveny v rámci resortních koncepcí: Koncepce zahraniční politiky, Koncepce zahraniční rozvojové
spolupráce a Koncepce transformační politiky. Zodpovědnost má v tomto přístupu strategický význam,
který dle našeho názoru není možno obcházet poukazováním na ekonomické zájmy. Právě proto
považujeme za zásadní, aby v budoucnosti nedocházelo k nezodpovědným transferům, jen stěží
slučitelným s podporou demokracie a ochranou lidských práv.
Amnesty International vyzývá Ministerstvo zahraničních věcí, aby ve spolupráci s Poslaneckou
sněmovnou a Senátem ČR připravilo reálná opatření pro to, aby se zlepšil dohled nad schvalovacím
procesem licencí do zemí, ve kterých hrozí riziko použití zbraní a vojenského materiálu k potlačování
lidských práv. Tato opatření by měla směřovat k tzv. limitované transparentnosti, která by dostatečně
zabezpečila dohled nad schvalovacím procesem a současně neohrožovala ekonomické zájmy České
republiky.
1
I.
Český rozpor v obchodě se zbraněmi: Závazky versus Zájmy
Významná část světového obchodu se zbraněmi zahrnuje transfery, jejichž charakter narušuje
bezpečnostní prostředí v lokálním, regionálním, ale i globálním měřítku, a vytváří tak
podmínky pro eskalaci násilí a vznik konfliktů. Tento vojenský materiál je v případě zneužití
reálným nástrojem porušování lidských práv a přispívá k tzv. degradaci společností, jejichž
obnova se tak stává v dlouhodobém horizontu komplikovanou.1 To platí tím více, čím slabší je
demokratický potenciál země.
Z podobných premis vycházela i skupina vládních expertů na půdě OSN, na základě jejichž
zprávy byla v roce 2008 Valným shromážděním přijata rezoluce č. 63/240, s názvem „Na
cestě ke smlouvě o obchodu se zbraněmi: ustanovení společných mezinárodních standardů
pro import, export a transfer konvenčních zbraní“. V expertní zprávě se klade důraz na potřebu
kontroly dodávek zbraní do regionů a na trhy, které představují hrozbu pro bezpečnost
a stabilitu v lokálním, regionálním i globálním měřítku. O rok později skupina expertů
předložila Valnému shromáždění dokument, který zdůraznil vážnost negativních dopadů
obchodu se zbraněmi a jeho vazby na eskalaci konfliktů, terorismus a organizovaný zločin.2,3
Vyvrcholením byla rezoluce Valného shromáždění č. 64/48 s názvem „Smlouva o obchodu se
zbraněmi“, na jejímž základě byla v loňském roce svolána konference s cílem vytvořit globální
standardy upravující obchod s konvenčními zbraněmi, tedy tzv. Arms Trade Treaty. Na letošní
konferenci OSN byl pak vytvořen finální text smlouvy a schválením rezoluce Valného
shromáždění OSN byla 2. dubna 2012 většinou 155 států smlouva přijata.
Česká republika na mezinárodní úrovni podporuje globální regulaci obchodu s konvenčními
zbraněmi, a to jak prostřednictvím svých zástupců na půdě OSN, tak ve vládní koncepci
kontroly vývozu zbraní, která je formulovaná mimo jiné ve výročních zprávách o vývozu
vojenského materiálu. 4 Cíle podpory demokracie, míru, stability, bezpečnosti a ochrany
lidských práv jsou pevně ukotveny i v koncepčních dokumentech české zahraniční politiky.5,6,7
Tyto koncepční závazky jsou však nezřídka v rozporu s praktickými kroky českých institucí,
jejichž přístup k exportu vojenského materiálu si zasluhuje zvláštní pozornost.
Prostředníkem mezi zahraničně-politickými koncepcemi a závazky ČR a systémem kontroly
vývozu zbraní je Ministerstvo zahraničních věcí (dále Ministerstvo). Jeho pozice je v této věci
vymezená zákonem číslo 38/1994 Sb., který kromě jiného v licenčním systému stanovuje
kompetence jednotlivých státních institucí. Ministerstvo vydává v případě zahraničního
obchodu závazné stanovisko týkající se možnosti vývozu vojenského materiálu do cílové země,
ve kterém přihlíží k zájmům České republiky na mezinárodní úrovni. Rozhodnutí týkající se
1
Da Silva, Clare (2009): Creating a human rights standard for the Arms Trade Treaty,
(http://www.unidir.org/pdf/articles/pdf-art2861.pdf), s. 31.
2
OSN (2009): Towards an arms trade treaty: establishing common international standards for the import, export
and
transfer
of
conventional
arms
(A/RES/63/240),
(http://daccessods.un.org/access.nsf/Get?OpenAgent&DS=A/RES/ 63/240&Lang=E).
3
PrepCom (2009): Report of the Open-ended Working Group towards an Arms Trade Treaty: establishing common
international standards for the import, export and transfer of conventional arms (A/AC.277/2009/1),
(http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp? symbol=A/AC.277/2009/1&Lang=E).
4
MPO (2012): Výroční zpráva o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních zbraní pro civilní použití a zboží
a technologií dvojího užití v České republice za rok 2011, (http://download.mpo.cz/get/35863/52477/591018/
priloha001.pdf), s. 27-29.
5
MZV (2010a): Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období 2010 – 2017,
(http://www.mzv.cz/file/517290/NOVA_KONCEPCE_TP_final.doc).
6
MZV
(2010b):
Koncepce
transformační
politiky,
(http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/koncepce_publikace/koncepce_zrs_cr_2010_20
17.html).
7
MZV
(2011):
Koncepce
zahraniční
politiky
České
republiky,
(http://www.mzv.cz/file/675937/koncepce_zahranicni_politiky_2011_cz.pdf).
2
exportu vojenského materiálu tak tvoří integrální součást zahraniční politiky, která je vymezená
cíli a prioritami na stanovené období a je možné jej těmito prioritami zastřešit.8,9
II.
Je přístup České republiky skutečně zodpovědný?
Ve světle výše uvedených skutečností je na místě se ptát, jakým způsobem jsou případné
rozpory v exportu vojenského materiálu z pohledu podpory demokracie a lidských práv v České
republice reflektovány. Na základě dostupných informací se pak lze domnívat, že v současné
době v českém systému kontroly exportu zbraní neexistuje dostatečný prostor pro kritickou
reflexi problematických případů, kterých je nemalá řada. Během roku 2011 byl podle výroční
zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu z České republiky vyvezen vojenský materiál
v hodnotě přibližně 4,509 miliard korun, což je zhruba 183,4 milionů Eur.10
Kromě stabilních odběratelů v rámci Evropské unie (Rakousko, Polsko, Slovenská republika
nebo Německo) či zámořských trhů (USA, Indie), směřovaly tyto dodávky rovněž do zemí s
výrazným demokratickým deficitem či do zemí, v nichž dochází k závažnému porušování
lidských práv. Při bližším pohledu na uskutečněné transfery je podíl vyvezeného materiálu do
těchto zemí (až na případ Alžírska) zanedbatelný. Považujeme nicméně za problematický
způsob podání těchto informací, neboť problematická data v mnohých ohledech zkresluje.11
Materiál, který do těchto zemí směřoval, je totiž z velké části zařazen do kategorií, jejichž
obsah není možné kvůli nízké transparentnosti analyzovat do detailů. Vzhledem k jejich
vymezení lze však o stabilizačním efektu tohoto vojenského materiálu polemizovat.12
Níže shrnujeme přehled 27 zemí, do kterých byl v roce 2011 vojenský materiál vyvezen i
přesto, že se často jedná o represivní režimy, které nedosahují základních demokratických
standardů (viz Tab. 1). Tyto státy zpravidla nedisponují demokratickou kontrolou ozbrojených
složek, nezávislým soudnictvím a policií a zodpovědnými elitami, a jejich charakter je
z podstaty vládnutí autoritářský. To vše jsou významné faktory, které zvyšují možnost zneužití
zbraní a vojenského materiálu.
Jako technický ukazatel pro zařazení země do seznamu „nedemokratických“ a tedy
„problematických“ zemí je použit Freedom House Index. Právě na něj se ve své koncepci
odvolává i Ministerstvo zahraničních věcí. 13 Samotná hranice (kritický práh) je vymezena
hodnotou indexu 4, kdy je o způsobu vlády možné mluvit jako o tzv. volebním autoritarismu.
Rozdělení širšího a užšího pojetí podpory demokracie odkazuje na reálný stav v České republice, kde je samotný
koncept součástí transformační a rozvojové politiky (užší pojetí). Širší pojetí odkazuje na celkovou koncepci politiky
podpory demokracie, která prostupuje zahraniční politiku jako takovou a plyne z její hodnotového založení (srov.
MZV 2011; MZV 2010a; MZV 2010b).
9
Tato situace nastala například v rámci zasedání Podvýboru pro kontrolu akvizic Ministerstva obrany a obchodu s
vojenským materiálem 6. září 2012, kde zástupci Amnesty International ČR iniciovali diskuzi o udělení licence na
protiletadlové kanóny ZU-23-2 do Jemenu. Přes represivní charakter režimu, nízké standardy demokratických
ukazatelů a přítomné násilí byly licence ze strany MZV ČR obhajovány ve smyslu podpory legitimního boje
jemenské vlády proti terorismu a posilňování stability a bezpečnosti v zemi. Rozpor byl tedy chápán jako podpora
lidských práv (v dikci koncepčních dokumentů neoddělitelná součást demokracie) versus podpora bezpečnosti
a stability (srov. Amnesty International ČR 2012). Ekonomická dimenze vývozu tedy netvořila hlavní argumentační
proud, který by definoval jádro rozporu.
10
MPO (2012): Výroční zpráva o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních zbraní pro civilní použití a zboží
a technologií
dvojího
užití
v České
republice
za
rok
2011,
(http://download.mpo.cz/get/35863/52477/591018/priloha001.pdf), s. 7.
11
Ibid.: (příloha 3).
12
Jedná se například o zbraně s hladkým vývrtem ráže 20 mm, s drážkovanou hlavní ráže 12,7 mm a menší; dále
zbraně s hladkým vývrtem a ráží nad 20 mm, zbraně s ráží nad 12,7 mm, střelivo, zařízení k zážehu rozněcovačů a
součásti pro zbraně ze skupiny SVM 1, 2 a 12, miny, bomby, torpéda, rakety, raketové střely, výbušná zařízení,
nálože a součásti (viz pozn. pod Tab. 1).
13
MZV (2010a): Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období 2010 – 2017,
(http://www.mzv.cz/file/517290/ NOVA_KONCEPCE_TP_final.doc), s. 12.
8
3
Ten je definován jako stav, kdy v systému sice existuje institut voleb, ale zároveň jsou
standardy demokracie trvale nízké.14,15 Toto vymezení nezahrnuje státy, které sice nevykazují
úplně dokonalé standardy demokracie, ale výkonnost režimu a jeho institucí je hodnocena více
pozitivně než negativně. Tím se do seznamu dostaly skutečně jen země, jejichž demokratický
potenciál je v současnosti minimální a diskuze o jejich charakteru nebudí tolik kontroverze.
Tab 1.: Export zbraní do zemí s nízkou mírou demokracie v roce 2011 (podíl položek SVM na využitých
vývozních licencích za rok 2011).
Stát
Alžírsko
Thajsko
SAE
Saúdská
Arábie
Egypt
Vietnam
Pákistán
Afghánistán
Ázerbájdžán
Jemen
Ruská
federace
Kamerun
Jordánsko
Gabon
Čína
Etiopie
Uzbekistán
Nigérie
Kazachstán
Kuvajt
Rovníková
Guinea
Srí Lanka
Nikaragua
Uganda
Mauretánie
Malajsie
Omán
Celkem
%
10.98
5.32
2.63
2.53
SVM 10 – 54
SVM 1 – 75
SVM 6 – 93
SVM 3 – 76
SVM 6 – 45
SVM 10 – 16
SVM 3 – 5
SVM 4 – 12
2.45
2.24
2.19
1.50
1.39
0.96
0.66
SVM 3 – 63
SVM 11 – 41
SVM 10 – 85
SVM 10 – 49
SVM 10 – 93
SVM 6 – 100
SVM 10 – 98
SVM 6 – 27
SVM 10 – 28
SVM 18 – 11
SVM 2 – 24
SVM 17 – 7
SVM 11 – 6
SVM 1 – 26
0.35
0.26
0.24
0.21
0.11
0.11
0.10
0.05
0.05
0.04
SVM 3 – 100
SVM 3 – 64
SVM 3 – 100
SVM 10 – 82
SVM 10 – 100
SVM 10 – 100
SVM 10 – 100
SVM 7 – 77
SVM 8 – 100
SVM 6 – 100
SVM 1 – 23
SVM 6 – 13
0.04
0.02
0.01
0.01
0.01
0.01
34.47
SVM 10 – 52
SVM 1 – 100
SVM 10 – 100
SVM 3 – 100
SVM 1 – 100
SVM 8 – 100
SVM 18 – 18
SVM 4 – 23
SVM 6 – 48
SVM 3 – 9
SVM 8 – 9
SVM 3 – 23
FH 2012
C5 P6 = 5,5
C4 P4 = 4
C6 P6 = 6
C7 P7 = 7
C5 P6 = 5,5
C5 P7 = 6
C5 P4 = 4,5
C6 P6 = 6
C5 P6 = 5,5
C6 P6 = 6
C5 P6 = 5,5
C6 P6 = 6
C5 P6 = 5,5
C5 P6 = 5,5
C6 P7 = 6,5
C6 P6 = 6
C7 P7 = 7
C4 P4 = 4
C5 P6 = 5,5
C5 P4 = 4,5
C7 P7 = 7
C4 P5 = 4,5
C4 P5 = 4,5
C4 P5 = 4,5
C5 P6 = 5,5
C4 P4 = 4
C5 P6 = 5,5
C5,2 P5,6 =
5,4
Pozn.: Značka % odkazuje na procentuální podíl z celkového objemu vyvezeného vojenského materiálu
za rok 2011; SVM x představuje jednotlivé vyvezené položky, které odkazují na kategorizaci vojenského
materiálu v systému licenční správy podle vyhlášky č. 332/2009 Sb. Číslo za pomlčkou označuje
procentuální podíl z vyvezeného materiálu do dané země: SVM 1 uvádí zbraně s hladkým vývrtem r. 20
mm, s drážkovanou hlavní r. 12,7 mm a menší; SVM 2 zbraně s hladkým vývrtem a ráži nad 20 mm,
další zbraně s ráží nad 12,7 mm; SVM 3 střelivo, zařízení k zážehu rozněcovačů a součásti pro zbraně
ze skupiny SVM 1, 2 a 12; SVM 4 miny, bomby, torpéda, rakety, raketové střely, výbušná zařízení,
nálože a součásti; SVM 6 pozemní vozidla a jejich speciálně konstruované součásti; SVM 7 chemické a
Schedler, Andreas (2010): Transitions from Electoral Authoritarianism. Mexico-Toluca: CIDE, s. 11.
Volební autoritarizmy jsou charakterizované přítomností multistranických voleb, které jsou v systému přítomny
a jejichž prostřednictvím jsou vybíráni zástupci pro výkonné a legislativní orgány země. Tento druh voleb se
vyznačuje porušováním základních principů liberální demokracie (volby nejsou spravedlivé a svobodné), a to do té
míry a tak systematicky, že institut voleb vystupuje jako autoritativní nástroj. Powell, Bingham G. (2000): Elections
as Instruments of Democracy: Majoritarian and Proportional Visions. New Haven, CT: Yale University Press.
14
15
4
biologické toxické látky, radioaktivní materiály a související vybavení; SVM 8 energetické materiály
(výbušné látky a související pohonné hmoty); SVM 10 letadla, vzdušné dopravní prostředky lehčí než
vzduch, bezpilotní prostředky; SVM 11 elektronické zařízení speciálně konstruované pro vojenské
použití a jejich součásti; SVM 17 zařízení, materiály a "knihovny" technické dokumentace a SVM 18
výrobní zařízení pro výrobu výrobků uvedených v tomto seznamu. Zkratka FH 2012 představuje údaje
indexů Freedom House za loňský rok; označení C pro index občanských svobod a označení P pro index
politických práv. Zdroj: MPO (2012): Výroční zpráva o kontrole vývozu vojenského materiálu, ručních
zbraní pro civilní použití a zboží a technologií dvojího užití v České republice za rok 2011; Freedom
House
(2012b):
Freedom
in
the
World.
Dostupný
z
http://www.freedomhouse.org/sites/default/files/FIW%202012%20Booklet_0.pdf, cit. 2013 03 04.
V tabulce je identifikováno 27 „problémových“ zemí, do kterých Česká republika v roce 2011
vyvezla vojenský materiál, přičemž průměrný index míry jejich demokratičnosti se pohybuje na
úrovni 5,2 v případě indexu občanských svobod a 5,6 v případě politických svobod dle škály
FH. Do zmíněných zemí směrovalo v roce 2011 34,47 % vojenského materiálu vyvezeného
z ČR. Při celkovém objemu obchodu 4,509 miliard korun, což je 183,4 milionů Eur, činí tato
částka zhruba 1,5 miliard korun.
Výzkumy Amnesty International přitom dokládají, že v mnoha zemích uvedených v Tab. 1
dochází k závažnému porušování lidských práv ze strany vládnoucí moci. V průběhu roku
2012 vedla česká kancelář Amnesty International s MZV rozhovory o autorizaci transferů
protiletadlového kanonu ZU-23-2 do Jemenu, který je podle dostupných informací vysoce
nestabilní zemí, kde probíhá vnitřní ozbrojený konflikt. 16 Oběťmi střetů mezi rebely,
teroristickými skupinami a vládou jsou často civilisté. Centrální vláda v Saná vede boj proti
terorismu a zasahuje také proti pokojným demonstrantům. To vše způsobuje rozsáhle škody na
majetku a lidských životech. Řada zpráv poukazuje na nepřiměřené použití donucovacích
prostředků, útoky na civilisty se smrtelnými následky, nebo popravy vězňů bez řádného soudu.
Kupříkladu 11. února 2013 došlo ke střelbě do davu demonstrantů a dva lidé zemřeli. Dva
dny předtím byla vládními jednotkami na ulici zastřelena těhotná žena. Jen v roce 2012 bylo
ozbrojenými silami nebo podporovateli režimu prezidenta al-Hadího zabito minimálně 12 lidí a
další desítky byly zraněny.17 Situace se stále více vyostřuje, což dokazuje i nedávný průběh
protestů při příležitosti výročí voleb po pádu režimu prezidenta Sáleha 21. února 2013. Na
jihu země došlo ke střetu mezi demonstranty a ozbrojenými složkami, které na dav spustily
palbu. Zemřeli 4 lidé a několik desítek lidí bylo zraněno.18
Podobná situace panovala i před revoluční vlnou v dalších zemích Blízkého východu a severní
Afriky v roce 2011. Přinejmenším od roku 2005 vyvážela Česká republika vojenský materiál
do Egypta či Libye, a to navzdory skutečnosti, že zdejší režimy byly nedemokratické a
v mnohých směrech represivní. Ministerstvo zahraničních věcí v těchto případech vyhodnotilo
situaci jako stabilní, a proto povolilo udělení licence na vývoz vojenského materiálu, který
vzhledem k výše uvedenému mohl být zneužit při potlačování protivládních protestů a
následných občanských nepokojů. Egyptské ozbrojené síly používaly k potlačení protestů slzný
plyn, střílely do davu, bily účastníky demonstrací a v některých případech používaly těžkou
Amnesty International ČR (2012): AI ČR řeší s českou vládou vývoz zbraní do Jemenu,
(http://www.amnesty.cz/z723/ai-cr-resi-s-ceskou-vladou-vyvoz-zbrani-do-jemenu).
17
Amnesty International (2012a): Yemeni security forces must not violently repress anniversary protests,
(http://www.amnesty.org/en/for-media/press-releases/yemeni-security-forces-must-not-violently-repress-anniversaryprotests-2013).
18
Amnesty International (2012b): Yemeni authorities unleash deadly force on protesters,
(http://www.amnesty.org/en/for-media/press-releases/yemeni-authorities-unleash-deadly-force-protesters-2013-0221).
16
5
vojenskou techniku. V zemi tak zemřelo přes 840 lidí, více než 6000 bylo zraněno.19 Podobná
situace nastala i v Libyi, kde vládní jednotky použily nepřiměřené násilí proti protestujícím i
přihlížejícím civilistům, bez ohledu na následky, které daná opatření mohla mít. Objevily se
tak tragické incidenty jako střelba do davu bez varování nebo otevřený boj, který v určitých
chvílích vykazoval charakter občanské války. Výsledkem byly stovky mrtvých a tisíce
zraněných.20
Z výše uvedeného je patrné, že do zemí, v nichž hrozí reálné riziko zneužití zbraní za účelem
potlačování lidských práv, by k vývozu zbraní nemělo docházet, a to nejen s ohledem na
platná kritéria pro udělení licence na vývoz zbraní, ale také s odkazem na politiky podpory
demokracie v rámci transformační a rozvojové spolupráce, která staví své priority na ochraně
lidských práv, místním rozvoji a demokratických hodnotách. Namísto toho zde však stále
panuje rozpor. Na jedné straně je deklarován zájem o univerzální podporu demokracie
a lidských práv, na straně druhé je podporován export vojenského materiálu režimům, které
skrze monopol na násilí nedemokratické zřízení brání.21
V současné době navíc v procesu udělování licencí na vývoz zbraní neexistují dostatečné
mechanismy, jak reflektovat podobně problematické případy vývozu zbraní, jak na úrovni
schvalování udělení licence nebo kontroly udělování licencí. Takové dodávky sice přinášejí
finanční zisky v krátkodobém horizontu, kupříkladu v podobě daní nebo přímých příjmů do
rozpočtu, zároveň však přispívají k nestabilitě v zemi a porušování lidských práv.
III.
Návrhy na zlepšení
Amnesty International vyzývá Ministerstvo zahraničních věcí k tomu, aby v plné šíři dostálo
závazkům podpory demokracie a lidských práv stanoveným v resortních koncepcích. Rozpor,
který v případě exportu vojenského materiálu existuje, by mělo odstranit tak, aby platil princip
tzv. „golden rule“, neboli „zlatého pravidla“, které říká, že export zbraní, munice, komponentů
nebo náhradních dílů nesmí za žádných okolností přispívat k porušování lidských práv nebo
mezinárodního humanitárního práva. S přihlédnutím ke stávajícímu fungování kontroly exportu
vojenského materiálu v ČR proto Amnesty International navrhuje čtyři okruhy změn, které by
přispěly k účinné a transparentní kontrole vývozu.
1) Důkladné hodnocení rizik vývozu zbraní
Pro realizaci „zlatého pravidla“ je stěžejní, aby Ministerstvo zahraničních věcí ČR
vyhodnocovalo rizika spojena s vývozem dle transparentních kritérií a postupů, které by
umožňovaly stanoviska Ministerstva zpětně kontrolovat a tomuto resortu by umožnily zpětně
hájit přijaté stanovisko v případě námitek stran licenčního řízení.
Amnesty International (2011): Arms Transfers To The Middle East And North Africa: Lessons For An Effective
Arms Trade Treaty, (http://www.amnesty.org/en/library/asset/ACT30/117/2011/en/049fdeee-66fe-4b13-a90e6d7773d6a546/act301172011en.pdf), s. 25-36.
20
Ibid.: s. 37-53
21
Zajímavý ukazatel je celková výše oficiální rozvojové pomoci za rok 2011, která dosáhla částky 4,426 mld. Kč.
V komparativním pohledu na ni připadá přibližně 1,5 mld. Kč z vývozu vojenského materiálu do zemí, které
nedosahují ani minimálních demokratických standardů a způsob jejich vlády je možné označit za autoritářský.
V kontextu protichůdných tendencí se jedná o poměr 1:3; viz MZV (2012): Informace o zahraniční rozvojové
spolupráci
ČR
v
roce
2011,
(http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/koncepce_publikace/vyrocni_prehledy/informace_
o_zahranicni_rozvojove_2.htm.
19
6
2) Transparentnost jako podmínka efektivní kontroly – aktuální a podrobné zprávy o
vývozu vojenského materiálu
Licenční správa Ministerstva průmyslu a obchodu by ve spolupráci s Ministerstvem
zahraničních věcí měla připravovat výroční zprávy, které by kromě výčtu legislativních norem
týkajících se exportu vojenského materiálu obsahovaly více detailů o uskutečněných vývozech,
zejména:
a) informace o počtech udělených licencí podle jednotlivých kategorií SVM (pro účinnou zpětnou
kontrolu je důležité vědět, jaký objem vojenského materiálu je vyvážen v jednotlivých
kategoriích do jednotlivých zemí);
b) informace o zemi koncového užití, a, v případě, že cílová země vývozu není zároveň zemí koncového
užití, měly by být uvedeny obě (jelikož jde v hodnocení rizik vývozu o rizika způsobena použitím
zbraní, je informace o zemi koncového užití nezbytná pro zpětnou kontrolu rozhodnutí o vydání
licence);
c) informace o koncovém uživateli vojenského materiálu, nikoliv pouze o zemi, do které má být
materiál vyvezen nebo zemi koncového užití (pro zpětnou kontrolu rozhodnutí je důležité
vědět, zda vojenský materiál využijí státní ozbrojené síly, policie nebo soukromé osoby);
d) datum rozhodnutí o udělení licence (správnost rozhodnutí může být posuzována ve světle toho,
jaké informace o stavu v zemi koncového užití byly v dané době dostupné; z hlediska možnosti
přesného zdůvodnění udělení /neudělení licence je proto nezbytné vědět, kdy bylo o udělení
licence rozhodnuto).
Zprávy by zároveň měly být vydávány s co nejmenší prodlevou, aby nedocházelo k situaci, kdy
kupříkladu některé informace v nich obsažené jsou staré téměř osmnáct měsíců.
3) Efektivní kontrola a dohled nad transfery
Zároveň je nutné, aby nad samotným procesem udělování licencí existoval efektivní dohled.
Možností, jak tento dohled implementovat, je několik, ale vzhledem k ročnímu objemu
obchodu s vojenským materiálem, který v České republice probíhá, se jeví jako nejschůdnější
varianta parlamentní kontroly. Ta by v případě kontroverzních transferů přinejmenším vytvořila
prostor pro širší posouzení, který v dnešní podobě procesu prakticky neexistuje.
4) Koncepce a priority
Praktické kroky pro zlepšení dohledu nad transfery vojenského materiálu se mohou inspirovat i
z nastavení koncepčních dokumentů, které by v případě vzniklých rozporů normativně
stanovovaly, jakým směrem se má česká zahraniční politika ubírat (podpora demokracie;
ochrana lidských práv; ekonomická spolupráce; strategické zájmy apod.). Samotný nedostatek,
který není výlučně součástí diskuze o exportu vojenského materiálu, souvisí s takzvanými
konfliktními cíli, které se v zahraniční politice mohou objevit. Současná podoba koncepčních
dokumentů kontradikční potenciál vymezených cílů nijak nereflektuje, čímž v případě
konfliktních situací otevírá prostor pro nekoncepční rozhodnutí ad hoc.
7
Download

zde - amnesty.cz - Amnesty International