Přehledné práce
STANOVENÍ PROPUSTNOSTI PERITONEA
– KLINICKÉ DOPORUČENÍ PRACOVNÍ
SKUPINY ERBP
EVALUATION OF MEMBRANE CHARACTERISTICS –
CLINICAL ADVICE BY THE ERBP WORKING GROUP
VLADIMÍRA BEDNÁŘOVÁ1, ALENA PAŘÍKOVÁ2
1
Klinika nefrologie VFN a 1. LF UK Praha
Klinika nefrologie, transplantační centrum, IKEM Praha
2
ABSTRAKT
Pracovní skupina ERBP (European Renal Best Practice) vypracovala postup stanovení propustnosti peritonea u pacientù léèených
peritoneální dialýzou. Podle propustnosti peritonea, která se urèuje podílem koncentrace kreatininu v dialyzátu po 4 hodinové
prodlevì a koncentrace kreatininu v plasmì se rozdìlují pacienti do 4 skupin (s vysokou, støednì vysokou, støednì nízkou a nízkou
propustností). Novì se doporuèuje dìlit pacienty do 3 skupin: s rychlou (Fast), støední (average) a pomalou (slow) propustností
peritonea. Pacienti s rychlou propustností peritonea jsou indikování k léèbì s krátkými prodlevami, nejlépe automatizovanou
peritoneální dialýzou, pacienti s pomalou propustností mají mít prodlevu delší než 240 minut. K urèení propustnosti peritonea
se používá klasický PETest podle Twardowského, nebo modifikovaný PETest s použitím koncentrovaného roztoku glukózy (3,86%,
4,25%). PETest se provádí za 6 týdnu od zahájení léèby peritoneální dialýzou a dále se opakuje u pacienta bez komplikací jednou
roènì. K objasnìní pøíèin poruch ultrafiltrace se používá Mini PETest a Double mini PETest. Mini PETtest se provádí samostatnì nebo
je souèástí modifikovaného PETestu. Umožòuje posoudit funkci aquaporinù a velikost vodního transportu. Pomocí Double mini
PETestu lze posoudit funkci aquaporinù, velikost vodního transportu a velikost osmotické vodivosti glukózy, která se snižuje pøi fibróze
peritonea. Mìøení rychlosti vypouštìní a urèení bodu zpomalení je indikováno pøedevším u pacientù léèených automatizovanou
dialýzou. Vypuštìný objem v bodì zpomalení je objem mìnìného roztoku pøi TPD (tidal- pøílivová peritoneální dialýza).
Klíèová slova: propustnost peritonea, PETest, Mini PETest, Double mini PETest, peritoneální dialýza, automatizovaná peritoneální
dialýza, porucha ultrafiltrace
ABSTRACT
The ERBP (European Renal Best Practice) working group has proposed the principles of the assessment of peritoneal membrane
function in peritoneal dialysis patients. According to peritoneal membrane permeability, assessed by concentration ratio of creatinine
between dialysate and plasma at the end of the PET lasting 4 hours, patients may be classified into 4 categories: high, high – average,
low-average and low transporters. For clinical use, splitting into 3 categories is recommended: fast, average and slow membrane
permeability. The characteristics of peritoneal transport suggest treating fast ( high) transporters with automated peritoneal dialysis
(APD) with short exchanges in combination with a daytime long dwell with icodextrin solution. In slow( low) transporters the dwell
should last more than 240 minutes. The peritoneal equilibration test (PET) proposed by Twardowski or modified PET performed with
a 3,86%/4,25% glucose solution is used to evaluate the capacity of the peritoneal membrane to transport solutes and its ability to
generate ultrafiltration in PD patients. The first (baseline) PETest should be performed 6 weeks after initiation of PD treatment and
repeated once yearly. Information of the genesis of ultrafiltration, moreover causes of ultrafiltration failure, provide mini PET and
double mini PET. The mini PET gives information on aquaporin function and make possible to quantify the water transport pathways.
The double mini PET allows, except the parameters assessed using mini PET, to calculate the so-called osmotic conductance to
glucose important for detection of sclerosis and fibrosis of peritoneal membrane. In APD patients is useful to measure the outflow rate
and set the ´breakpoint´. The dialysate volume drained till the breakpoint should be used for the tidel mode to start refill immediately
after the outflow rate decreases rather than awaiting complete drainage.
Key words: evaluation of membrane characteristic, PET test, mini PET test, Double mini PETtest, peritoneal dialysis, automated
peritoneal dialysis, ultrafiltration failure
AKTUALITY V NEFROLOGII
• ROČNÍK 17 • 2011 • ČÍSLO 2
57
Přehledné práce
ÚVOD
Pracovní skupina EBPG (European Best Practice Guidelines) sestavila aktualizovaný postup, jak vyšetøovat
propustnost peritonea a jak získané výsledky interpretovat a aplikovat v praxi. V plném znìní je text uveøejnìn v èasopise Nephrology Dialysis and Transplantation
(Van Biesen, 2010). Nejedná se o doporuèený postup na
principu exaktních pravidel (rozbor evidence-based dat),
ale zejména o praktický pøístup, založený na expertních
zkušenostech této pracovní skupiny. Z hlediska klinické
denní praxe a kvality léèby je porozumìní principùm testování peritonea velmi dùležité. Proto uveøejòujeme hlavní body tohoto dokumentu.
DŮVODY, PROČ TESTOVAT FUNKCI PERITONEA
Hlavním dùvodem testování funkcí peritonea je sestavení optimálního (individuálního) rozvrhu výmìn dialyzaèního roztoku, a to z hlediska eliminace toxinù a dosažení ultrafiltrace. Vstupní vyšetøení je vhodné provést až
4–6 týdnù po zahájení dialyzaèní léèby. Bezprostøednì
po iniciaci je transport, zvláštì ve vyšších transportních
skupinách, nadhodnocen lokálním uvolnìním vazodilataèních pùsobkù jako reakce na iritaci peritonea dialyzaèními roztoky (Lo, 1994). Vyšetøení je vhodné v èase
opakovat, neboś propustnost peritonea se u téhož pacienta v èase mìní. Testy funkcí peritonea se provádí jedenkrát roènì. Peritoneální testy se dále provádí pøi
komplikacích peritoneální dialýzy (pøi pøevodnìní, malnutrici, vysokých hodnotách uremických parametrù). Tabulka 1 uvádí principy sestavení rozvrhu výmìn podle výsledku testu. Pokud je pøevodnìní zpùsobeno zmìnami funkce peritonea, lze použitím speciálních testù získat detailní
pøedstavu o pøíèinì poruch ultrafiltrace (porucha aquaporinù; zvýšená lymfatická absorpce apod.)
Testy používané pøi sestavení optimálního rozvrhu léèby:
Pro sestavení optimálního rozvrhu léèby je zapotøebí
znát propustnost peritonea. Základním principem testu
je stanovení pomìru koncentrace látky (kreatininu) ve
vypouštìném dialyzátu a koncentrace v krvi; doplòující údaj se získá pomocí pomìru koncentrace glukózy
ve vypouštìném dialyzátu a koncentrace glukózy v napouštìném roztoku.
Originální PETest (originální peritoneální ekvilibraèní test) sestavil v roce 1987 Twardowski (Twardowski,
1987). Pøi tomto testu se napouští do dutiny peritoneální 2000 ml s 2,27% (2,3%) koncentrací glukózy
(127 mmol/l); v èase 0, 120 a 240 minut se odebírají
vzorky dialyzátu a ve 120. minutì se navíc odebírá vzorek krve. V dialyzátu a v séru se mìøí koncentrace urey,
kreatininu, glukózy. Podle hodnoty pomìru koncentrace kreatininu v dialyzátu po 240. minutì a koncentrace
kreatininu v séru (D/P kreatinin) se pacienti rozdìlují do
ètyø skupin. Pacienti s vysokou propustností peritonea H
(High) se støednì vysokou HA (High average), se støednì
58
nízkou propustností LA (low average) a s nízkou propustností peritonea L (low).
Modifikovaný PETest se provádí s použitím koncentrovaného roztoku glukózy (3,86 %, 4,25 %) (La Milia,
2006). Zpùsob provedení tohoto testu se pøíliš neliší
od originálního PETestu. Navíc je odebírán vzorek dialyzátu v 60. minutì testu. Ve vzorcích dialyzátu (0, 60 minut) se kromì kreatininu, glukózy a pøípadnì bílkoviny,
stanoví koncentrace sodíku, která se mìøí i v krvi. Použití koncentrované glukózy nemìní pomìr D/P pro
kreatinin. Rozdìlení pacientù do ètyø skupin (H, HA,
LA, L) se neliší od originálního PETestu. Rozdíl koncentrace sodíku v èase 0 a v 60. minutì slouží k urèení funkce aquaporinù.
Pøi sestavování rozvrhu na podkladì výsledku testu je
tøeba vycházet ze základního pravidla: èím vyšší je propustnost peritonea pro kreatinin (tj. pro katabolity), tím
nižší je ultrafiltraèní kapacita. Vysvìtlení je zøejmé: peritoneum, které soluty dobøe propouští z krve do dialyzaèního roztoku, je propustné i pro glukózu, která se z dialyzaèního roztoku rychle vstøebává do organizmu. Snižuje se osmotická aktivita dialyzátu a tím i možnost ultrafiltrace. Ultrafiltraèní a dialyzaèní schopnost peritonea
jsou tedy dva protichùdné jevy. Naopak pøi nízké propustnosti peritonea je zachována ultrafiltrace a pomalu
se zvyšuje koncentrace solutù v dialyzátu. Pøestup solutù
do dialyzátu je pomalý, nikoliv nízký, a proto se dnes doporuèuje používat oznaèení Fast (rychlý) transportér místo High, a termín Slow místo Low (pomalý transportér).
Vzhledem k tomu, že sestavení dialyzaèního režimu pro
støednì rychlé a støednì pomalé transportéry se neliší, je
doporuèeno dìlit pacienty podle propustnosti peritonea
do tøí skupin – rychlá propustnost (fast), støední propustnost (average), pomalá propustnost (slow) peritonea.
Pøi provádìní peritoneálního ekvilibraèního testu je zapotøebí dodržet urèitá pravidla k minimalizaci nepøesností, stanovit koncentraci kreatininu enzymaticky a použít
korekci na koncentraci glukózy v dialyzátu. Vak s dialyzaèním roztokem má být vážen pøed napuštìním i po
vypuštìní z dutiny peritoneální. Vaky obsahují obvykle
více dialyzaèního roztoku, což mùže nadhodnotit velikost
ultrafiltrace, pakliže nezvážíme vak pøed napouštìním.
Podle výsledkù peritoneálního ekvilibraèního testu se
sestavuje definitivní rozvrh peritoneální dialýzy. Volba
metody, CAPD (kontinuální peritoneální dialýza) nebo
APD (automatizovaná peritoneální dialýza), se øídí pøedevším preferencí pacienta a závisí na jeho životním stylu (Covic, 2010). Pro pacienty s pomalým transportem
je výhodnìjší CAPD nebo APD s dlouhými prodlevami.
Stanovení režimu podle transportní charakteristiky pacienta je uvedeno v tabulce 1.
Rychlá (fast) propustnost peritonea je spojena se zvýšením mortality a morbidity. Mùže být zpùsobena vìtším povrchem (surface area) nebo zánìtlivým stavem.
K rozlišení tìchto dvou stavù slouží stanovení koncentrace bílkovin v dialyzátu, která je u pacientù se zánìtem
zvýšena. Tento stav je spojen èasto s malnutricí. Pøevedení tìchto pacientù na hemodialýzu však nesnižuje
AKTUALITY V NEFROLOGII
• ROČNÍK 17 • 2011 • ČÍSLO 2
Přehledné práce
Tab. 1: Stanovení režimu podle transportní charakteristiky peritonea
Charakteristika
Doporuèení
Fast transporter D/P kreatinin > 0,8
krátké výmìny – ménì než 180 minut, icodextrin k dlouhé
prodlevì u oligurických nebo anurických pacientù, vìtší objem
Average transporter D/P kreatinin 0,6–0,8
prodleva 120–300 min., s výjimkou 1 dlouhé prodlevy
Slow transporter D/P kreatinin < 0,55–0,6, delta D sodíku
> 5 mmol, maximální pokles koncentrace sodíku v dialyzátu
mùže být vzhledem k pomalému transportu posunut do rozmezí
od 60. minuty do 180. minuty prodlevy
prodleva nad 240 min., není zapotøebí používat icodextrin,
pøi krátkých výmìnách hrozí retence sodíku, hypertenze
a hyperhydratace
Delta D sodíku – rozdíl mezi koncentrací sodíku v dialyzátu na zaèátku prodlevy a v 60. minutì
Tab 2: Porucha ultrafiltrace a jejich léèba
Pøíèina hyperhydratace
Doporuèená opatøení
zvýšený pøíjem vody a sodíku
dietní opatøení
pokles reziduální diurézy
24 hodinový sbìr moèi – reziduální glomerulární filtrace se stanoví
jako prùmìr clearance kreatininu + clearance urey, prevence
poklesu reziduální diurézy
porucha vypouštìní, únik dialyzátu do tkání
prùchodnost katétru, úprava polohy katétru, peritoneografie –
pøerušení PD
sestavení rozvrhu
zkrácení prodlevy u Fast transportérù, použití icodextrinu
zvýšení lymfatické resorpce
snížení intraperitoneálního tlaku a snížení intraperitoneálního
objemu
average a slow transporter, nízká koncentrace Na v dialyzátu
(delta D sodíku) – retence sodíku
prodloužení prodlevy
porucha aquaporinù
doèasné èi trvalé pøevedení na HD
snížení osmotické konduktance glukózy pøi fibróze, skleróze
peritonea
glukózový polymer, pøi známkách ultrafiltraèního selhání pøevedení
na HD
mortalitu. Správné stanovení dialyzaèního rozvrhu mùže
naopak snížit hyperhydrataci a tím snížit mortalitu na kardiovaskulární onemocnìní. Pacienti s pomalou (slow)
propustností peritonea spojenou s poruchou aquaporinù jsou indikováni k léèbì hemodialýzou.
Mìøení rychlosti vypouštìní a stanovení bodu zpomalení (breakpoint)
Pøi sestavení programu u pacientù léèených metodou
APD je vhodné vzít v úvahu další parametr, který mùže
ovlivnit výslednou adekvátnost dialyzaèní léèby, a tím je
zmìna rychlosti vypouštìní roztoku. V úvodní èásti vypouštìní dialyzaèního roztoku je rychlost vìtší, ke konci
vypouštìní se rychlost sníží. Nìkteré pøístroje pro APD
mohou již samy mìøit rychlost vypouštìní a v okamžiku, kdy se rychlost sníží, pøístroj pøestane roztok vypouštìt a zahájí napouštìní. Tak se zkrátí doba, po
kterou není pøítomen dialyzaèní roztok v dutinì peritoneální a zvýší se doba dialýzy a tím i její úèinnost.
Mìøení rychlosti vypouštìní roztoku a sestavení køivky rychlosti vypouštìní je vhodné provádìt u pacientù pøed zahájením APD. Mìøíme objem vypuštìného
roztoku v èasovém bodì, ve kterém se rychlost prùtoku sníží – nazývejme jej bod zpomalení (v anglické literatuøe je nazýván transition point nebo také breakpoint).
Vypuštìný objem v bodì zpomalení pak pøedstavuje objem mìnìného roztoku.
AKTUALITY V NEFROLOGII
• ROČNÍK 17 • 2011 • ČÍSLO 2
Pøíklad: sestavíme køivku vypouštìní u pacienta, zjistíme, že vypustí 1700 ml za 7 minut a dalších 300 ml
bude vypouštìt 13 minut. U tohoto pacienta použijeme
režim TPD (tidal – pøílivová peritoneální dialýza), kdy budeme mìnit pouze 1700 ml roztoku. Tím prodloužíme
dobu, kdy je peritoneum v kontaktu s dialyzaèní tekutinou, a tím i délku dialyzaèní doby.
Testy používané u poruch ultrafiltrace
Porucha ultrafiltrace je definována jako ultrafiltrace
menší než 100 ml po ètyøhodinové dobì prodlevy pøi
použití 2,27% (2,3%) roztoku glukózy nebo ultrafiltrace
menší než 400 ml pøi použití 3,86% (4,25%) roztoku glukózy (Muchais, 2000). Klinicky se projevuje pøevodnìním. Vždy je tøeba rozlišit, zda se jedná o skuteènou poruchu transportu vody peritoneem, èi zda má jiný dùvod
a vhodná dialyzaèní a režimová strategie ho mùže odstranit. Stav hydratace je totiž vždy ovlivnìn nejen funkcí peritonea a aplikovaným zpùsobem léèby, ale i reziduální diurézou a pøíjmem soli. Pøíèiny pøevodnìní jsou
uvedeny v tabulce 2.
Detailní analýza pøíèin, proè dochází ke snížení ultrafiltrace, je možná pomocí dalších testù, miniPETest,
double miniPETest a další složitìjší testy (SPA test, PDC
test) (Kim, 2009). Vyšetøení lymfatické resorpce pomocí znaèeného dextranu není zatím u nás v klinické praxi dostupné.
59
Přehledné práce
Tab. 3: Indikace použití testù
Test
Použití
Originální PET s 2,27% glukózou (doba 4 hod.)
Sestavení programu
Modifikovaný PET s 3,86% glukózou (4 hod.)
Sestavení programu, velikost ultrafiltrace, delta D sodíku
MiniPETest s 3,86% glukózou (1 hod.)
Delta D sodíku, FWT
Double mini PETest (2 hod.)
FWT, OCG, delta D sodíku
test se znaèeným dextranem
Velikost lymfatické resorpce
Tab. 4: Vzorce pro výpoèet FWT a OCG
Vzorec
Vysvìtlivky
FWT ml = UFT - UFSP
FWT – free water transport (ml)
UFT – ultrafiltrace po 1 hod. s glukózou 3,86% (4,25%) (ml)
UFSP – ultrafiltrace malými póry (ml)
UFSP ml = NaR 1000/Na P
NaR odpad sodíku do dialyzátu po 1 hod. s glukózou 3,86% (4,25%) (mmol)
Na P koncentrace sodíku v plasmì (mmol/l)
NaRmmol = (NaD60 *V60 ) – (NaD0 *V0 )
NaD60 Koncentrace sodíku v dialyzátu po 1 hod. s glukózou 3,86% (4,25%) (mmol/l)
NaD0 Koncentrace sodíku v èerstvém dialyzátu glukózou 3,86% (4,25%) (mmol/l)
V60 objem dialyzátu po 1 hod. s glukózou 3,86% (4,25%) (ml)
V0 objem dialyzátu s glukózou 3,86%, (4,25%) pøed napuštìním (ml)
OCG(ml/min/mmHg) =
=((V3,86 – V1.36)/ (19,3(G3,86 - G1.36 )60))1,7
V 1.36. objem dialyzátu po 1 hod. s glukózou 1,36% 1,5% (ml)
V3,86 objem dialyzátu po 1 hod. s glukózou 3,86% 4,25% (ml)
19.3 produkt absolutní teploty a plynové konstanty (mmHg/mmol/l)
G molová koncentrace roztokù glukózy (1,36%, 3,86%) mmol/l
1,7 korekèní faktor
Pøíklad výpoètu FWT: ultrafiltrace je 200 ml po 1 hodinì, objem dialyzátu V0 je 2000 ml, objem dialyzátu V602100 ml, koncentrace Na
v napouštìném dialyzátu je 134 mmol/l, koncentrace Na ve vypouštìném dialyzátu je 129 mmol/l, Na v plazmì je 140 mmol/l
FWT = 200 ml – NaR 1000/140
FWT = 200-1100/140 = 200-7,1 = 192 NaR = 2,1*129- 2*134 = 270,9- 268 =1,1
FWT je 192 ml.
Mini PETest se provádí buï samostatnì nebo jako
souèást modifikovaného PETestu. Používá se roztok glukózy 3,86 % (4,25 %) o objemu 2000 ml. Hodinu po napuštìní se roztok vypustí. Koncentrace sodíku se vyšetøí v plazmì a v dialyzátu v èase 0 a po vypuštìní. Podíl
koncentrace sodíku v dialyzátu a plazmì D/P po jedné
hodinì, pøi použití koncentrované glukózy má být menší než 0,92 (La Milia, 2005). Pøi vyšší hodnotì, to je pøi
vyšší koncentraci sodíku v dialyzátu, je porušen transport vody ultramalými póry (aquaporiny). Pokles koncentrace sodíku závisí i na pøestupu sodíku malými póry.
U pomalých transportérù mùže dojít k nejvìtšímu poklesu sodíku v dialyzátu až v pozdìjší fázi prodlevy. Delta D sodíku je rozdíl mezi koncentrací sodíku v èerstvém
dialyzaèním roztoku a koncentrací sodíku v dialyzátu vypuštìném po hodinové prodlevì. Hodnota delta D sodíku má být vìtší než 5 mmol. Pokud tomu tak je, dá se
pøedpokládat dostateèná funkce aquaporinù. V první
èásti výmìny je až 60 % èisté ultrafiltrace tvoøeno transportem vody bez asociovaného pøestupu solutù pøes ultramalé póry – aquaporiny (free water transport), tím dochází ke snížení koncentrace sodíku v dialyzátu (Parikova,
2008). V další fázi prodlevy se zvìtšuje rozdíl koncentrací sodíku mezi krví a dialyzátem a dochází k pøechodu
sodíku do dialyzátu malými póry. Koncentrace sodíku
v dialyzátu se zvyšuje. Èím vyšší koncentrace glukózy
je použita, tím patrnìjší je pokles sodíku v první fázi prodlevy. Nepøítomnost poklesu koncentrace sodíku mùže
60
být zpùsobena buï poškozením aquaporinù, nebo rychlou difuzí malými póry. Poruchu v klinické praxi odlišíme
podle velikosti ultrafiltrace pøi použití icodextrinu na šestihodinovou prodlevu. Pokud je ultrafiltrace nízká, jedná se
o poruchu aquaporinù. Pomocí MiniPETestu je možno mìøit D/P kreat, D/D0 glu, UF po první hodinì, sieving sodíku, FWT a transport pøes malé póry. Výpoèet FWT
je uveden v tabulce 4. Hodnota D/P kreatininu po jedné hodinì neúplnì koreluje s D/P kreatininu po 4hodinové prodlevì. D/P kreatininu po 60 minutách lze použít ke klasifikaci peritoneální membrány do transportní
skupiny. Nicménì, vzhledem k tomu, že korelace není
úplná a nelze použít absolutní korekèní faktor, k získání všech parametrù nyní používaných v klinické praxi je
možné provést modifikovaný PETest s MiniPETestem.
Double mini PETest umožòuje kromì parametrù vyšetøovaných v mini PET testu stanovení osmotické konduktance glukózy (vodivosti) OCG. OCG podá informaci
o schopnosti glukózy vytvoøit osmotický gradient a tím
vyvolat transparietální ultrafiltraci. U pacientù s fibrózou nebo sklerózou peritonea je OCG snížena. Pacienti
s hodnotou OCG nad 2 μl/min/mmHg nemají poruchu
UF. Snížení OCG je èastìjší pøíèinou snížení ultrafiltrace
než porucha aquaporinù. Výpoèet OCG je uveden v tabulce 4. Double mini PETest se provádí obdobnì jako
mini test, nejprve se použije roztok s 1,36% (1,5%) koncentrací glukózy, po hodinì se vypustí a napouští se
AKTUALITY V NEFROLOGII
• ROČNÍK 17 • 2011 • ČÍSLO 2
Přehledné práce
glukózový roztok 3,86% (4,25%) opìt na jednu hodinu.
Celková doba testu je 2 hodiny. Vak s dialyzaèním roztokem se váží pøed napuštìním a po vypuštìní. V dialyzátu se stanoví koncentrace glukózy, kreatininu, sodíku,
stejnì jako v krvi. Indikace použití jednotlivých testù je
uvedena v tabulce 3.
ZÁVĚR
Originální a modifikovaný PETest slouží k rozdìlení
pacientù pùvodnì do ètyø kategorií (H, HA, LA, L transportérù, novì do tøí kategorií fast, average a slow. Pro
pacienty s rychlou propustností peritonea jsou vhodné
krátké výmìny, pacienti s pomalou propustností peritonea profitují z dlouhých výmìn. Mini PETest a double
mini PETest se používají k diagnostice poruch ultrafiltrace. Mini PETest je souèástí modifikovaného PETestu,
slouží k urèení delta D sodíku a tím k posouzení funkce aquaporinù hlavnì u pacientù se støední nebo pomalou
propustností. Pacient s nízkým delta D a s pomalou propustností peritonea by mìl být pøeveden na hemodialýzu.
Double mini PETest kromì urèení propustnosti peritonea
pro vodu- FWT, èímž poskytuje informaci o stavu aquaporinù, umožòuje odhad osmotické vodivosti pro glukózu OCG. Pøíèinou snížení OCG mùže být fibróza peritonea. Zvýšená koncentrace bílkovin v dialyzátu vypovídá
o pøítomnosti aktivovaného zánìtlivého stavu. Je èasto
spojená s malnutricí. Urèení køivky rychlosti vypouštìní
dialyzaèního roztoku je nezbytné k sestavení režimu APD.
2. Kim YL. Update of ultrafiltration on mechanism of UF failure. Perit Dial Int 2009; 29 Suppl 2: S123-7.
3. La Milia V, Di Filippo S, Crepaldi M et al. Mini/peritoneal
equilibration test: a simple and fast method to asses free water transport and small solute transport across the peritoneal
membrane. Kidney Int 2005; 68:840-846.
4. La Milia V, Pozzoni P, Virga G et al. Peritoneal transport assessment by peritoneal equilibration test with 3,86% glucose: a long –term prospective evaluation. Kidney Int 2006; 69:
927-933.
5. Lo WK, Brendolan A, Prowant BF et al. Changes in the peritoneal equilibration test in selected chronic peritoneal dialysis patients. J Am Soc Nephrol 1994; 4: 1466- 1474.
6. Muchais S, Nolph K, Gokal R et al. Evaluation and management of ultrafiltration problem in peritoneal dialysis ISPD ad
Hoc Committee on Ultrafiltration Management in Peritoneal
Dialysis. Perit Dial Int 2000; 20: S5-21.
7. Parikova A, Smit W, Zweers MM et al. Free water transport, small pore transport and the osmotic pressure and
the osmotic gradient. Nephrol Dial Transplant 2008; 23(7):
2350-5.
8. Twardowski Z, Noph K, Khanna R. Peritoneal equilibration
test. Perit Dial Bull 1987; 7.
9. Van Biesen W, Heimburger O, Krediet R et al. Evaluation
of peritoneal membrane characteristics: a clinical advice for
prescription management by the ERBP working group. Nephrol Dial Transplant 2010; 25: 2052-2062.
LITERATURA
1. Covic A, Bammens B, Lobbedez T et al. Educating end-stage renal disease patients on dialysis modality selection: a clinical advice from the European Renal Best Practice. Nephrol
Dial Transplant 2010; 25: 1757-1759.
62
MUDr. Vladimíra Bednáøová, CSc.
Klinika nefrologie, VFN a 1. LF UK Praha
U nemocnice 2
120 00 Praha 2
AKTUALITY V NEFROLOGII
• ROČNÍK 17 • 2011 • ČÍSLO 2
Download

stanovení propustnosti peritonea