Kapitoly z historie
15
Kasárna Tomáše Garrigue Masaryka na Jičínské ulici
V letech 1942-1945 sídlila v budově kasáren policejní škola
Na konci 90. let 19. století nová budova tehdejší c. k. zeměbrany
Mezi nejvýznamnější architektonické dominanty
Mladé Boleslavi patří bezesporu budova bývalých
kasáren na Jičínské ulici, postavená v romantizujícím historickém slohu anglické gotiky. Většina obyvatel města má dnes kasárny spojeny pouze s pobytem
sovětských vojsk a často vůbec netuší, že byly svědkem všech nejdůležitějších milníků v moderních dějinách našeho národa. Kolik z nás budovu kasáren
denně míjí a kolik z nás si uvědomí, co vše se za jejími
zdmi odehrávalo.
Komplex kasárenských budov tehdejší zeměbrany
byl postaven nákladem města celkem ve třech etapách
v letech 1882 – 1897. Místnímu pluku č. 36 byly nově přiděleny polabské okresy a dříve z poloviny německý útvar
se tak stal ryze českým, což se pozitivně promítlo nejen
v každodenním životě města, ale i později po vypuknutí
1. světové války. Mladoboleslavský 36. pluk byl nasazen
na ruské frontě a odpor k válce a nechuť vojáků bojovat
se brzy projevily tím, že se nechávali zajmout Rusy nejprve po desítkách, později po stovkách, až bylo rakouské
velení přinuceno jednotku jako takovou zrušit. Většina příslušníků boleslavského pluku se později hromadně hlásila
do tvořících se čs. legií v Rusku a do vlasti se vraceli až
v letech 1919 – 1920. V komplexu kasáren samotných byli
ke konci války vězněni italští zajatci, kteří byli spontánně
osvobozeni občany města po vyhlášení samostatného
státu dne 28. října 1918. Rakouský velitel kasáren tehdy
realisticky zhodnotil situaci a italské zajatce hromadně
propustil. Tím bylo zabráněno krveprolití mezi posádkou
a občany, ke kterému se tehdy schylovalo.
Během tzv. 1. republiky zastávala Mladá Boleslav roli
významného posádkového města. Vedle nižších útvarů
zde sídlilo velitelství 5. pěší brigády a především pěší pluk
Kasárny byly za 1. republiky sídlem pěšího pluku 47
47. Pro potřeby vojska byly využívány tzv. Boleslavovy kasárny adaptované v letech 1752 – 1783 z ruin bývalého
hradu, kasárny Jana Žižky z Trocnova přestavěné v letech
1923 – 1925 z objektů bývalé vojenské nemocnice (dnes
DPS Olbrachtova) a již několikrát zmiňovaný kasárenský
komplex na Jičínské ulici, slavnostně pojmenovaný po
prezidentu Tomáši Garrigue Masarykovi.
Po okupaci zbytku Čech a Moravy německým vojskem v březnu 1939 kasárny TGM obsadila německá
armáda a budovy sloužily v průběhu války k rozmanitým
účelům, mimo jiné též jako vazební věznice mladoboleslavského gestapa. Za zdmi kasáren čekaly stovky osob,
které se znepřátelily nacistickému režimu, na svůj nejistý
osud. Odcházely odsud do dalších věznic v Německu či
do koncentračních táborů a mnoho z nich se konce války
již nedočkalo. Svobody se nedočkal ani mjr. Josef Fryml,
vedoucí představitel mladoboleslavské odbojové organizace Obrana národa, který byl v jedné ze zdejších cel
dne 20. června 1940 utýrán k smrti. Jemu i ostatním vězněným vlastencům, kteří později skončili na německých
popravištích, byla po válce odhalena na budově kasáren
pamětní deska.
Po 2. světové válce se do kasáren na Jičínské ulici
(nově pojmenovaných jako Kasárny 9. května) opět vrátila
čs. armáda a setrvala zde do roku 1968. Dne 21. srpna
1968 bylo Československo okupováno „spřátelenými“
vojsky Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem.
Okupační armáda dorazila i do Mladé Boleslavi a dožadovala se vpuštění do kasáren. V situaci, kdy byla Sověty
internována čs. vláda a mladoboleslavská posádka neměla spojení s ostatními útvary ani velitelstvím, se tehdejší
velící důstojník mjr. Rudolf Kalista rozhodl v případě potřeby kasárny bránit. Vyjednávání mezi oběma stranami
byla neúspěšná a situaci nevyřešil ani ruský tank, který
najetím pobořil vrata hlavní brány a chtěl pokračovat dál
do dvora. Odpovědí mu bylo duchapřítomné namíření
hlavně čs. obrněného transportéru, načež ruský tank opět
rychle vycouval. Jak situace v srpnu 1968 v zemi dopadla,
je všeobecně známo. Mnoho posádek zabrala sovětská
vojska, což byl i případ našeho města. Čs. útvar byl „za
trest“ převelen do Bratislavy a mjr. Rudolf Kalista z armády propuštěn. „Dočasný“ pobyt sovětských vojsk se prodloužil na více jak 20 let a doplatila na to i Mladá Boleslav.
Když v dubnu 1991 opouštěl naše město poslední ruský
voják, nacházel se komplex kasárenských budov v dezo-
látním stavu. Následovalo další mnohaleté chátrání, než
byl majetek od státu převeden na město. Velká část areálu
ustoupila novodobé zástavbě a pro další využití zůstala
zachována pouze nejmladší budova, která však s nejasnou budoucností chátrá dodnes.
Na závěr je nutné připomenout, že zvláště za minulého režimu v Mladé Boleslavi, mnohdy zcela nesmyslně,
zmizela celá řada významných či historických budov. Psalo se tehdy o „chirurgických řezech, kterými byly odstraňovány vředy minulosti“. Ty památky, které se do dnešních
dnů dochovaly, by měly být předmětem veřejného zájmu
a ochrany. Patří mezi ně i poslední dochovaná část kasáren Tomáše Garrigue Masaryka na Jičínské ulici. Pro tyto
stavby by společnost měla hledat nové uplatnění, vtisknout jim nový život a nedopustit tak novodobé ukvapené
„chirurgické řezy“. Příkladem nám mohou být řady úspěšných rekonstrukcí podobných objektů z mnoha jiných
měst v republice.
Jako každým rokem organizuje Československá
obec legionářská vzpomínku na příslušníky odbojových skupin i ostatní spoluobčany, které byly v době
nesvobody vězněny v místnostech kasáren. Letošní
vzpomínka se uskuteční v neděli 13. března 2011 od 14
hodin před budovou kasáren na Jičínské ulici.
Jan Juřena, Československá obec legionářská,
Jednota Mladá Boleslav, www.csol-mb.net
(foto: archiv ČsOL MB)
U pamětní desky vězněným a umučeným důstojníkům z odbojové
organizace Obrana národa mladoboleslavští legionáři každoročně
organizují pietní vzpomínku
Download

Kasárna Tomáše Garrigue Masaryka na Jíčinské ulici, In.