Časopis pro starosty měst a obcí – srpen 2013; www.postovnikuryr.cz
POŠTOVNÍ
KURÝR
NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK V PRAXI
I-PŘEDPISY A I-ZAKÁZKY POMÁHAJÍ
TANKUJTE LEVNĚJI
STAROSTO, NATOČ VIDEO
HAZARD ZAKÁZAT ČI POVOLIT
O STARÉM VÍNĚ
A NOVÝCH ZÁKONECH
...
...
...
...
...
2
Editorial
Obsah
Nebojme se změn
Oblíbené hospodské rčení je, že změny jsou jen k horšímu.
Vyjadřuje naši věčnou touhu po stálosti, po světě, ve kterém
se vyznáme. Bát se změn je ale zbytečné. Stejně tak se nebojíme nového dne, těšíme se na nového hráče ve fotbalovém
týmu nebo novou módní kolekci.
V druhém čísle Poštovního kurýra najdete několik textů
o významných změnách. Jedná se především o nový občanský zákoník, který je novinkou více než zásadní, složitou
a náročnou. Proto mu věnujeme velký prostor, protože
se týká nejen práce zastupitelstva, ale také občanských
a neziskových aktivit. Nestačí seznámit se s novými
paragrafy, důležité je pochopit podstatu přístupu nového
zákoníku k řešení sporů.
Mění se i způsob, jak se obce prezentují, jak oslovují potenciální návštěvníky. Spoléhat se na vývěsky a zvědavost
turistů nestačí. Všechna ta YouTube, Facebooky a Twittery
nejsou od ďábla, ale od marketingového boha. Jak se nová
média dají využít k propagaci obce a zvýšení její turistické
přitažlivosti, to se dozvíte ve dvou zajímavých článcích.
I pošťáci se musí měnit. Nové služby s využitím nových
médií a zárukou tradiční spolehlivosti, i o tom si můžete
přečíst v novém Poštovním kurýru.
Není pravda, že každá změna je k horšímu. Naopak zůstat
stát a dělat, že svět kolem není v pohybu, to je začátek konce. V životě každé společnosti i firmy. Toto číslo se věnuje
především změnám. Velmi nás zajímají vaše názory na
problémy, o kterých píšeme. I na problémy, které vás trápí.
Máme redakční mail i facebookový profil.
Přeji vám krásný závěr léta.
Ivo Mravinac
ředitel odboru komunikace České pošty
4
Nový občanský zákoník
6
Konec občanských sdružení v Česku
10
Rozhovor s advokátem Jiřím Kučerou
14
Do komunitního centra se vejde zumba i modeláři
16
Turistický ruch od nuly
22
Rozhovor s grafikem a rytcem Milošem Ondráčkem
27
Pošťáci na kánoi
28
Nepropásněte Zemskou výstavu
30
Osmdesátiblok prvních novinových známek světa
32
Merkury paní Léblové aneb Světový unikát v rukou lupičů
34
Rozhovor s Pavlem Roušarem, starostou Újezda nad Lesy
39
I-předpisy a i-zakázky zjednodušují život podnikatelům
40
Rodinná vinařství a firmy v obcích
45
Hazard – zakázat, či povolit střední cestu?
46
Tankujme levněji
50
Starosto, natoč video
52
Rozhovor s Adamem Hrnčířem, reprezentantem v karate
54
Poštovní kurýr na internetu
Poštovní kurýr, vydavatel Česká pošta, s.p., Politických vězňů 909/4, 225 99 Praha 1, ev. č. MK ČR E 21199. Šéfredaktor Mgr. Ivo Mravinac,
Tel.: 221 132 120, mail: [email protected], www.postovnikuryr.cz, zpracování MouseHouse.
3
4
Nový občanský zákoník
Nový občanský zákoník
5
Téma
Nový Občanský
zákoník
V únoru loňského roku byl parlamentem schválen dlouho očekávaný nový
občanský zákoník jako zákon č. 89/2012 Sb. Jedná se o zcela zásadní
změnu v českém právním řádu, která by měla přinést moderní a komplexní
právní úpravu v podstatě veškerých anebo alespoň většiny právních
pravidel vztahujících se k soukromým právním záležitostem společným
všem osobám.
Jaroslav Marek
§
§
i
Občanský zákoník je tematicky
Štěpán Adámek
rozdělen do pěti částí – Obecná
část, Rodinné právo, Absolutní
majetková práva, Relativní ma-
Právo lze dělit nejrůznějšími způsoby
a podle různých hledisek. Jedním ze základních dělení je dělení na právo veřejné
a právo soukromé. Veřejné právo upravuje tu část právních vztahů, kdy zpravidla
jeden z účastníků je vykonavatelem veřejné moci. To je např. stát, obecní úřad,
Policie České republiky. Mezi vykonavatelem veřejné moci a ostatními účastníky
anebo účastníkem není vztah rovnosti,
ale vykonavatel veřejné moci využívá
svého mocenského postavení k prosazení
právních norem a vystupuje vůči osobám
ve formě příkazů, zákazů, donucování.
Jedná se např. o předpisy stavebního práva, kdy občan pokud chce postavit dům,
musí požádat stavební úřad o stavební
povolení. Stavební úřad bude postupovat
podle jedné z typických norem veřejného
práva – podle stavebního zákona, a pokud
občan splní veškeré podmínky v tomto
zákoně uvedené, tak stavební povolení
získá a bude moci stavět. Naproti tomu
hlavním rysem norem soukromého práva
je rovné postavení účastníků právních
vztahů, zejména v tom směru, že žádný
z nich není oprávněn rozhodovat o právech či povinnostech druhého. Typicky se
jedná o vztahy vyplývající ze smluv, při
jejich uzavírání apod.
Co se týká historie vzniku tohoto nového
občanského zákoníku, tak soukromé právo u nás dlouho nebylo uzákoněno
v jednom zákoně jako celek.
Za trvání první Československé republiky
platil na území bývalého Českého království
rakouský občanský zákoník (ABGB), který
takovým celkem byl, ale jednalo se o normu
Rakouského císařství, na Slovensku neplatil.
Za první Československé republiky byly
snahy zákoník vytvořit a v roce 1937 byl
skutečně hotov vládní návrh občanského zákoníku, který se však v nestabilní době před
2. světovou válkou nepodařilo schválit.
Po válce se schválit tento vládní návrh také
nestihlo a po roce 1948 už nebyla vůle tehdejšího režimu takový zákoník schvalovat,
jelikož byl výsledkem činnosti předválečných vlád, a tedy ideově nevyhovující (jako
měšťácké právo).
V době Československé socialistické republiky byla tendence opačná, a to jednotlivé
předměty oblasti soukromého práva rozdělit
a upravit samostatnými zákony (jako první
došlo k oddělení rodinného práva do samostatného zákona o rodině).
Samostatné občanské zákoníky vznikly
dva – jeden v roce 1950 a druhý, který
je platný dodnes v roce 1964. Po roce
1989 bylo zřejmé, že je nevyhovující.
Tato situace nebyla řešena vytvořením
nového uceleného zákona, ale pouhým
provizoriem, čímž byly rozsáhlé novelizace. Současně začaly práce na vytvoření
nového obchodního zákoníku, který
zavedl pro obchodní vztahy mezi podnikateli samostatný režim ve sféře soukromoprávní, a to zejména v oblasti závazků,
tedy smluv. Z tohoto důvodu jsou některé
smlouvy upraveny odlišně pro vztahy
mezi podnikateli a mezi nepodnikateli.
Jedná se například o smlouvu kupní,
smlouvu o dílo atd. Je zřejmé, že dvojakost takové úpravy je zbytečně složitá,
přináší velké množství komplikací a pro
běžné občany je obtížné se v této situaci
orientovat. Samotný občanský zákoník
byl od devadesátých let více než padesátkrát novelizován. V devadesátých letech
byly uskutečněny dva pokusy o vytvoření
nového občanského zákoníku, jeden pod
vedením profesorů V. Knappa a K. Planka
a druhý pod vedením profesora Zoulíka.
Ani jeden z nich nebyl dokončen.
jetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná.
V obecné části jsou především vymezeny jednotlivé pojmy, se kterými následně text občanského zákoníku pracuje,
a další významnou oblastí této části je
úprava právnických osob, a to jednak
obecná a dále i úprava zcela nových
typů neziskových organizací.
Část druhá Rodinné právo v sobě
zahrnuje dnešní zákon o rodině. Dotýká
se jak institutu manželství, tak vztahů
mezi příbuznými, zejména pak vztahů
mezi rodiči a dětmi.
Část třetí Absolutní majetková práva
v sobě skrývá definici vlastnictví, práva
k cizím věcem a problematiku dědění.
Čtvrtá část nazvaná Relativní majetková práva je nejobsáhlejší. Zahrnuje
v sobě různé druhy smluv, stejně tak
jako závazky z deliktního jednání (tedy
i odpovědnost za škodu).
Poslední část se zabývá především
legislativně technickou problematikou,
Z rozhodnutí tehdejšího ministra spravedlnosti O. Motejla z ledna 2000 byly
práce na přípravě nového občanského
zákoníku obnoveny, resp. zahájeny jako
nové, bez přímé vazby na předchozí dva
pokusy. Výsledkem těchto prací je právě
tento nový občanský zákoník – zákon
č. 89/2012 Sb.
mimo jiné tím, které dosavadní zákony
budou novým zákonem zrušeny.
Nový občanský zákoník bude tzv. kodexem soukromého práva, což znamená, že
v tomto zákoně bude soustředěna většina
pravidel týkajících se běžného života
občanů. Vrací se původní úprava, která
je tradiční ve většině zemí kontinentální
Evropy. V praxi to bude znamenat, že
nový občanský zákoník bude upravovat
oblast, kterou dříve upravovalo velké
množství zákonů, např. obchodní zákoník, zákon o rodině, zákon o nadacích
a nadačních fondech, zákon o sdružování
občanů, zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor, zákon o vlastnictví bytů,
zákon o cenných papírech apod. (zákonů,
částí zákonů a vyhlášek je ve zrušovacích
ustanoveních nového občanského zákoníku uvedeno 238). Zrušený obchodní
zákoník bude nahrazen novou samostatnou právní úpravou, a to zákonem
o obchodních korporacích, který obsahuje veškeré záležitosti ohledně obchodních
společností dosud upravené v obchodním
zákoníku. Závazkové vztahy dříve upra-
vené v obchodním zákoníku jsou zahrnuty do nového občanského zákoníku.
Asi poslední zásadní změnou je nová
právní terminologie, kterou nový občanský zákoník zavádí. Výsledkem by měla
být jednoznačnost používaných pojmů,
která byla současnému občanskému
zákoníku často vyčítána, dále pak snaha
vyhnout se co možná nejvíce používání
cizích slov (např. „zapsaný“ místo „registrovaný“, „nakládat“ místo „disponovat“,
„umístění“ místo „instalace“) a také
snaha o terminologickou jednotnost,
když se snaží užívat co možná nejčastěji
pro stejné pojmy stejná slova a pro různé
pojmy slova různá.
Změna terminologie se bude týkat
i dosavadní úpravy právnických osob,
zejména neziskového typu. Namísto
sdružení budou spolky, namísto obecně
prospěšných společností ústavy. Toto se
zcela jistě dotkne mnoha obcí, ve kterých
funguje velké množství sdružení (hasiči,
zahrádkáři, myslivci apod.). Vzhledem
k tomu, že změna terminologie navazuje
na terminologii prvorepublikovou, navrátí se tak do našich obcí znovu tradice
spolků. Podrobněji se budeme úpravě
neziskových organizací věnovat dále.
66| Konec
Témaobčanských sdružení v Česku
Konec občanských sdružení vTéma
Česku
Téma
Konec občanských
sdružení v Česku
Nový občanský zákoník z dílny profesora Eliáše vznikal dlouhá léta.
Práce byly zahájeny v roce 2000. V roce 2001 byl schválen věcný záměr
zákona a paragrafové znění bylo v první verzi předloženo k veřejnému
připomínkování v roce 2005.
Perex
Perex
Jan Kroupa
Štěpán Adámek
Mezitím už dávno neměl politického nositele. Přesto v roce 2012 převládl názor,
že bude dobré sjednotit dílčím způsobem
novelizované zákonné úpravy do jednoho
kodexu, který jednotně upraví celou oblast soukromého práva a bude postaven
na principech bližších soukromoprávním
kodexům moderních demokracií, a to
znamená stavět na zcela jiných principech, než dalo do vínku současnému
občanskému zákoníku komunistické
právo v šedesátých letech: od úpravy
osob přes právnické osoby všeho druhu
sdružení se může do dvou let proměnit
třeba na nadaci.
Sdružení občanů
Nový občanský zákoník s právní formou
občanského sdružení již nepočítá. Zákon
o sdružování občanů z roku 1990 je
k 1. 1. 2014 zrušen, nová občanská
sdružení už po 1. 1. 2014 nemohou
vznikat. Místo nich počítá nový občanský
zákoník se vznikem spolků, které jsou do
jisté míry obdobou dnešních sdružení.
Zajímavou otázkou ovšem je, co se stane
|7
§
3 080 §
1/1/2014
§
30
1/1
NABÝV
NABÝVÁ ÚČINNOSTI
Zvýrazněná
větase- vejde
pokud se vej
Zvýrazněná
věta - pokud
Ať už se nám nový občanský zákoník jako celek líbí nebo ne, změny,
které přináší je možné vnímat jako velikou příležitost, aby si neziskové
organizace znovu rozmyslely, co vlastně chtějí do budoucna dělat,
a z čeho budou žít.
a zastupování až po rodinné právo a samostatně vyčleněný zákon o obchodních
korporacích (dnešní obchodní zákoník).
3080 paragrafů nového občanského zákoníku vstoupilo v roce 2012 v platnost
a 1. 1. 2014 nabývá účinnosti. Změny se
dotknou úplně všech, včetně starostů
a obcí. Zásadní změny přináší pro všechna místní sdružení a pro obcemi a městy
zřízené obecně prospěšné společnosti,
tedy pro právní formy z občanského nebo
někdy „neziskového“ sektoru. Na ty se
zde podíváme pečlivěji.
Většina sdružení a „ópéesek“ dnes ví
nebo aspoň tuší, že se něco chystá,
málokdo má ale jasno v tom, co by bylo
dobré rozmyslet a udělat ještě teď – do
konce roku 2013, protože po 1. 1. 2014
už to nebude možné. Ať už se nám nový
občanský zákoník jako celek líbí nebo ne,
změny, které přináší, je možné vnímat
jako velikou příležitost, aby si neziskové
organizace znovu rozmyslely, co vlastně chtějí do budoucna dělat, jak chtějí
upravit a strukturovat svůj vnitřní život
(včetně členství) a z čeho budou žít. Podle toho by měly zvolit odpovídající právní
formu. A pokud začnou jednat včas, mají
dnes všechny cesty otevřené a občanské
s dnešními sdruženími? Nejčastěji se
objevují hlasy, které tvrdí, že sdružení
od 1. 1. 2014 neexistují, protože se podle
nového zákoníku stávají spolky. Jenže to
zdaleka není tak jednoduché a jednoznačné. Přechodová ustanovení nového
občanského zákoníku praví, že s účinností nového zákoníku se „(1) sdružení podle
zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování
občanů … považují za spolky podle tohoto zákona. Sdružení má právo změnit
svoji právní formu na ústav nebo sociální
družstvo podle jiného zákona“ a že „(2)
organizační jednotky sdružení způsobilé
jednat svým jménem … se považují za
pobočné spolky podle tohoto zákona...“
(§ 3045).
Vyplývá z toho, že občanská sdružení
přestávají existovat? Sotva. Záleží, jak
rozumíme slovům „se považují“. Znamenají, že zákon se na sdružení dívá, jako
by to byly spolky? Nebo má znamenat, že
i sdružení samotná se mají považovat za
spolky? Ať tak nebo tak, těžko si představit, že by z toho vyplývalo, že se sdružení
skutečně spolky stávají. Tomu nasvědčuje i druhá část citovaného paragrafu
– „sdružení má právo změnit svou právní
formu na ústav nebo sociální družstvo“.
Je bezesporu, že spolek, který vznikne
podle nového občanského zákoníku, toto
právo nemá. Sdružení (i když „se považuje“ za spolek) ho má, a dokonce bez
časového omezení. Dovedete si představit, že něco neexistuje, a přitom to může
změnit svou právní formu? Na první judikaturu si budeme muset počkat, nicméně
formulaci „se považují“ je třeba v dikci
nového občanského zákoníku rozumět
jako vyvratitelné domněnce.
Občanská sdružení tedy s účinností nového zákoníku dále existují jako sdružení
vzniklá podle zákona o sdružování občanů, ovšem v praxi jim to jaksi k ničemu
není. Kromě možnosti změny právní
formy na ústav nebo sociální družstvo se
na ně bude vztahovat nová právní úprava
pro spolky. A tak ať už se budou sama
považovat za cokoliv, mají dva roky nato,
aby uvedla své stanovy do souladu s donucovacími ustanoveními nového občanského zákoníku, která se týkají spolků. To
není složité, pokud ovšem budou schopné
dikci nové úpravy vyhovět. Nejzásadnější
rozdíl oproti úpravě dnešních sdružení
je v tom, že nový zákoník jednoznačně
zapovídá možnost, aby součástí hlavní
činnosti spolku bylo cokoliv výdělečného
8 | Téma
Téma |
občanských sdružení v Česku
8|
8 Téma
|Konec
Téma
8 | Téma
(nyní je omezeno jen nakládání s případným ziskem). Co se rozumí hlavní činností, sice zákon přesně nedefinuje, lze
však předpokládat, že se jedná o činnosti,
kterými právnická osoba naplňuje deklarovaný společný zájem podle stanov:
Od 1/1/2014
OS SE POVAŽUJE
ZA SPOLEK POKUD
VYHOVUJE DIKCI § 217
Od
Od1/1/2014
1/1/2014
Od 1/1/2014
OS SE
OS POVAŽUJE
SE POVAŽUJE
SE POVAŽUJE
ZA SPOLEK
ZAOSSPOLEK
POKUD
POKUD
§ 217
ZA SPOLEK
VYHOVUJE
VYHOVUJE
DIKCI
DIKCI
§POKUD
217
§ 217
(1) Hlavní činností
spolku
VYHOVUJE
DIKCI může
§ 217
být jen
uspokojování a ochrana těch zájmů,
k jejichž naplňování je spolek založen.
Podnikání nebo jiná výdělečná činnost
hlavní činností spolku být nemůže.
(2) Vedle hlavní činnosti může spolek
vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost
spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné
činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku.
(3) Zisk z činnosti spolku lze použít pouze
pro spolkovou činnost včetně správy spolku.
Otázkou pro dnešní sdružení tedy je, zda
jim jejich charakter a struktura jejich
9
| 9|99
Konec občanských sdruženíTéma
v Česku
Téma
Téma |
100
500
100
činností umožňuje jednoznačně oddělit
hlavní a vedlejší činnost tak, aby hlavní
činnost byla podporována pouze z darů,
dotací a grantů, aby však negenerovala
žádné příjmy, a to ani takové, které se
spotřebují v rámci vykonávání takové
hlavní činnosti. Například pro poskytovatele registrovaných sociálních služeb, které jsou ze své povahy a zpravidla i z registrace součástí hlavní činnosti, jenž pobírá
od klientů úhrady za službu, je to velmi
obtížně představitelné a bude nezbytné
zvážit změnu na jinou právní formu. Pro
řadu a snad i pro většinu sdružení by to
neměl být zásadní problém.
Pokud se rozhodnete, že zůstanete „sdružením, které se považuje za spolek“, není
ovšem důvod čekat a upravit si stanovy
podle nové zákonné úpravy za rok nebo
za dva. Další významnou novinkou,
kterou nový zákoník konečně přináší, je
totiž veřejný rejstřík spolků. To je jistě
dobrý krok. Za prvé to znamená, že
agenda sdružení a spolků přejde z gesce
Ministerstva vnitra, které ji tradičně
vedlo ještě od dob Bachova absolutismu,
do kompetence rejstříkových soudů,
a tedy do gesce Ministerstva spravedlnosti. A především bude standardními
způsoby možné ověřit, kdo za sdružení
a spolky oprávněně jedná a zodpovídá,
což dnes spolehlivě zjistit nelze. Každopádně je jisté, že pokud si sdružení
upraví stanovy tak, aby vyhovovaly nové
úpravě pro spolky, ještě letos, pak změny
pouze více méně formálně nahlásí na
úsek sdružování na odboru všeobecné
správy Ministerstva vnitra místo toho,
aby upravené stanovy registroval rejstříkový soud. Po zavedení veřejného rejstříku sdružení volala léta, ale Ministerstvo
vnitra o něm nechtělo ani slyšet. Snad
jeho vznik nebude dlouho zdržovat.
Obecně prospěšné společnosti
Sdružení, která situaci vyhodnotí tak,
že struktura jejich činností a představy
Kč
100
100
500
500
100
100
100
500
100
KčKč
Kč
§ 217
§§
217
§217
217
PODNIKÁNÍ
NEBO JINÁ VÝDĚLEČNÁ
ČINNOST HLAVNÍ
ČINNOSTÍ SPOLKU BÝT
NEMŮŽE
PODNIKÁNÍ
PODNIKÁNÍ
NEBO
NEBO
JINÁPODNIKÁNÍ
JINÁ
VÝDĚLEČNÁ
VÝDĚLEČNÁ
NEBO
JINÁ
VÝDĚLEČNÁ
ČINNOST
ČINNOST
HLAVNÍ
HLAVNÍ
ČINNOST
HLAVNÍ
ČINNOSTÍ
ČINNOSTÍ
SPOLKU
SPOLKU
BÝTBÝT
ČINNOSTÍ
SPOLKU BÝT
NEMŮŽE
NEMŮŽE
NEMŮŽE
o budoucím směřování, financování
a fungování se do nové spolkové úpravy
nevejdou, mají dvě možnosti. Buď do
konce tohoto roku změní svou právní
formu na obecně prospěšnou společnost (podle speciálního zákona 89/2013
účinného od 1. 4. 2013 do 31. 12. 2013),
nebo se po 1. 1. 2014 transformují na
tzv. „ústav“, což je pro změnu jakási
obdoba obecně prospěšné společnosti
podle nového občanského zákoníku.
Změna právní formy na o. p. s. vyžaduje
písemný souhlas všech členů občanského
sdružení.
A co čeká „ópéesky“? Ty se na rozdíl
od sdružení za nic nepovažují a podle
§ 3050 dál existují podle stávajícího, byť
účinností nového občanského zákoníku
zrušeného zákona o obecně prospěšných
společnostech (248/1995 Sb., který byl
zásadně novelizován zákonem 231/2010
s účinností od 1. 1. 2011): „Práva a povinnosti obecně prospěšných společností
se i nadále řídí dosavadními právními
předpisy. Obecně prospěšná společnost
má právo změnit svoji právní formu na
ústav, nadaci nebo nadační fond podle
tohoto zákona...“
Zvýrazněná věta - pokud se vejde
Například pro poskytovatele registrovaných sociálních služeb, které
Zvýrazněná
Zvýrazněná
věta
věta
---pokud
pokud
sese
vejde
pobírají
od klientů úhrady
za službu,
bude nezbytné
zvážit
změnu
Zvýrazněná
věta
pokud
sevejde
vejde
na jinou právní formu.
Těžko se dohadovat, co to bude do
budoucna znamenat v praxi. Zaznívají
hlasy, které říkají, že vzhledem k tomu,
že nový občanský zákoník s o. p. s. nepočítá, a tedy žádné nové obecně prospěšné
společnosti už od 1. 1. 2014 nevzniknou,
budou se postupně dostávat na druhou
kolej a časem se může stát, že se na ně
zapomene například v novele nějakého jiného zákona nebo ve vyhlášení subjektů,
které se kvalifikují pro získání nějakého
typu veřejné podpory. Na druhé straně
se objevují hlasy, že dokud budou mezi
o. p. s. existovat silní hráči (především
krajské, městské a obecní o. p. s., které
poskytují sociální služby, nebo i velké
neziskovky, jako je třeba Člověk v tísni),
není potřeba se něčeho takového obávat
a že skutečnost, že o. p. s. bude existovat
podle zrušeného zákona, který prakticky
nelze novelizovat, znamená v místní legislativní praxi především největší právní
jistotu, protože těžko předpovídat, kam
se budou ubírat novely a další úpravy pro
právní formyWpodle nového občanského
NE
zákona. To se ukáže.
WEW
NEN
NEW
VEŘEJNÝ
REJTŘÍK SPOLKŮ
VÝZNAMNÁ NOVINKA
VEŘEJNÝ
VEŘEJNÝ
NOVÉHO
ZÁKONÍKU
VEŘEJNÝ
REJTŘÍK
REJTŘÍK
SPOLKŮ
SPOLKŮ
REJTŘÍK SPOLKŮ
VÝZNAMNÁ
VÝZNAMNÁ
NOVINKA
NOVINKA
VÝZNAMNÁ
NOVINKA
NOVÉHO
NOVÉHO
ZÁKONÍKU
ZÁKONÍKU
NOVÉHO ZÁKONÍKU
V tuto chvíli je nesporné jen to, v čem
se vlastní zákonná úprava ústavů liší od
úpravy o. p. s. Změnu pojetí naznačuje
sama dikce zákona. U ústavu se na rozdíl
od o. p. s. vůbec nemluví o poslání, ale
pouze a jedině o provozování činností.
Doslova praví:
§ 402
Ústav je právnická osoba ustavená za
účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své
osobní a majetkové složky. Ústav provo-
zuje činnost, jejíž výsledky jsou každému
rovnocenně dostupné za podmínek předem
stanovených.
§ 403
Provozuje-li ústav obchodní závod nebo
jinou vedlejší činnost, nesmí být provoz na
újmu jakosti, rozsahu a dostupnosti služeb
poskytovaných v rámci hlavní činnosti ústavu. Zisk může ústav použít jen k podpoře
činnosti, pro niž byl založen, a k úhradě
nákladů na vlastní správu.
Ústav je tedy pojímán velmi úzce jako realizátor široké škály ovšem předem jasně
definovaných činností, včetně například
poskytování služeb, a tím to hasne. Nic
jiného dělat nesmí, od toho tu není. Na
rozdíl od o. p. s. se však zase „zapsaný
ústav“ může podílet na podnikání třetích osob, nesmí být pouze neomezeně
ručícím společníkem – například může
částečně nebo 100% vlastnit s. r. o. nebo
akciovku. To „ópéeska“ nemůže.
Obecně prospěšná společnost má ještě
jednu výhodu. Může – opět bez časového
omezení – změnit svou právní formu na
ústav, nadaci nebo nadační fond. Ve srovnání s tím „z ústavu nevede cesta ven“
a kdo se jednou stane ústavem, už žádné
další možnosti volit z jiných variant v budoucnu nemá. Změna právní formy s plným právním nástupnictvím (zůstane IČ,
smlouvy, závazky, povinná udržitelnost
vyplývající z projektů atd.) je totiž možná
jen tam, kde to zákon výslovně umožňuje. V jiných případech možná není.
Jak je vidět, možností je celá řada a zorientovat se v nich není jednoduché. Nota
bene, když každý říká každou chvíli něco
jiného. Už nyní se ale dá s jistotou říci, že
kdo se v nových možnostech zorientuje,
má možnost je využít ve svůj prospěch,
ujasnit si, co chce dělat a jak, a podle
toho si nastavit co nejlépe svou právní
formu. Organizace, které se ve změnách
nezorientují, se vystavují tomu, že se
budou dostávat do vleku a že nestihnou
využít možnosti, které jsou časově omezené a značně aktuální, konkrétně:
změna právní formy občanského sdružení
na o. p. s. do konce roku 2013 (stačí do
konce roku podat na rejstříkový soud, změna
9
OS
OS
OS
OS
OPS NEBO ÚSTAV
POKUD OS NESPLŇUJE § 217
MÁ DVĚ MOŽNOSTI:
OPS
OPS
ÚSTAV
DONEBO
31.NEBO
12. 2013ÚSTAV
ZMĚNIT
OPS NEBO ÚSTAV
PRAVNÍ FORMU NA OPS NEBO
SEPOKUD
PO 1.
2014
TRANSFORMOPOKUD
OS1. NESPLŇUJE
OS
NESPLŇUJE
§ 217
§ 217
VAT
NA
ÚSTAV § 217
POKUD
OS
NESPLŇUJE
MÁ MÁ
DVĚ
DVĚ
MOŽNOSTI:
MOŽNOSTI:
MOŽNOSTI:
DO DO
31.MÁ
12.
31.DVĚ
2013
12. 2013
ZMĚNIT
ZMĚNIT
DO
31.
12.NA
2013
PRAVNÍ
PRAVNÍ
FORMU
FORMU
NA
OPSZMĚNIT
OPS
NEBO
NEBO
PRAVNÍ
NA OPS NEBO
SE PO
SE
PO
1. 1. 1.2014
1.FORMU
2014
TRANSFORMOTRANSFORMOSE PO
1. VAT
1.NA2014
TRANSFORMOVAT
NA
ÚSTAV
ÚSTAV
VAT NA ÚSTAV
právní formy nemusí být do konce roku
vyřízena),
uvedení stanov do souladu s donucovacími
ustanoveními spolkového nového občanského zákoníku ještě před vznikem veřejného
rejstříku spolků a přechodem spolkové agendy do gesce Ministerstva spravedlnosti.
Zároveň je třeba říci, že pokud celá
řada běžných malých neprofesionálních
sdružení neudělají vůbec nic, patrně se
až tak moc nestane. Úprava stanov, které
budou odpovídat nárokům nové spolkové úpravy, časem jistě bude na webu ke
stažení v mnoha variantách. Jenže už
takové malé alternativní divadlo, které
má formu občanského sdružení a běžně
prodává vstupné na svá představení,
bude asi těžko tvrdit, že „hrát divadlo“
není hlavní činností divadla a že to patří
mezi jeho vedlejší hospodářské činnosti.
A větší, profesionálnější nebo profesionální organizace, které mají složitější
strukturu – organizační i financování
– a široké spektrum činností, a také
střešní organizace s pobočkami se samostatnou právní subjektivitou či občanská
sdružení s odvozenou právní subjektivitou, která už se dávno za „odvozená“
nepovažují, opravdu nemají času nazbyt.
10
Rozhovor: Jiří Kučera
Rozhovor: Jiří Kučera
Rozhovor
Jiří kučera
„Je to první občanský
zákoník, který výrazně
definuje svoje východiska,
tedy hodnoty,
na kterých stojí.“
Rozhovor s Jiřím Kučerou, partnerem advokátní kanceláře
Kučera and Associates.
Jan Kroupa
Archiv autora
Hodně se mluví o tom, že nový občanský zákoník od ledna nového roku
účinnosti nenabude, protože na něj
nejsme připraveni a není dokončena
návazná legislativa. Co si o tom myslíte?
To je zajímavá otázka. Dostali jsme se do
situace, kdy je v Poslanecké sněmovně několik důležitých zákonů, které mají provést změny obsažené v NOZ, např. status
veřejné prospěšnosti, daňová regulace veřejně prospěšných osob, nová úprava veřejných rejstříků apod. V tomto okamžiku
padla vláda a parlament nemá kdo popohánět, aby zákony schválil do konce roku.
Proto si designovaný premiér Rusnok vzal
za úkol najít v Poslanecké sněmovně dostatečnou většinu, která by byla zárukou
prosazení návazné legislativy včas, jinak
bude požadovat odklad účinnosti. Těžko
soudit, do jaké míry je to upřímně míněná
snaha, ale já jsem příznivcem presumpce dobré víry a slušnosti jednání. Je to
opačný princip než ten, který praktikoval
totalitní stát, jenž se na každého díval
jako na potenciálního lumpa. V souladu
s tímto přesvědčením si myslím, že se premiér Rusnok pokusí související legislativu
„protlačit“ parlamentem tak, aby nebylo
nutné účinnost odkládat. Justiční systém
by měl být připraven, všechny jeho složky
věděly včas, co se stane, a nastavily si na
to proces školení, takže nevidím důvod,
proč bychom měli být nepřipraveni. Společnost je na tuto změnu nastavena podle
mého už dvacet let.
Co je na novém občanském zákoníku
nového z pohledu právníka?
Co se týká hodnot, v podstatě všechno. Je
to první občanský zákoník, který výrazně
definuje svoje východiska, tedy hodnoty,
na kterých stojí, což u komunistického
občanského zákoníku nebylo řečeno výslovně. Starý občanský zákoník, jelikož
šlo o novelizace komunistického právního předpisu, kde komunistická strana
předpokládala zánik práva jako takového
v horizontu několika generací, byl suchým, technokratickým předpisem, do
kterého se podařilo při porevolučních
novelizacích včlenit určité hodnotové
prvky, jako například že přispívá k ochraně občanských práv a svobod, zejména
k ochraně vlastnictví. Nový občanský zákoník je pečlivější a stanovuje mnohem
bohatší rámec účelu a způsobu užití svých
11
Jiří Kučera
norem. Stanovuje interpretační pravidla,
kde prim hraje výklad souladný s ústavou, vyslovuje zcela přesně zásady, jako
je ochrana života, zdraví, svobody, cti
a důstojnosti lidí, ochranu vlastnictví, rodiny, manželství a rodičovství, ochranu
slabších, presumpci dobré víry v jednání
lidí, povinnost jednat poctivě, zákaz zneužívání práva a např. zásadu legitimního
očekávání. To jsou hodnoty, ke kterým je
radost se hlásit.
Znamená to de facto zavedení precedenčního práva?
Neznamená. Precedenty jsou v anglosaském systému prameny práva a mají váhu
a účel právních norem. U nás se jedná
o zavedení principu legitimního očekávání, tedy povinnosti soudů rozhodovat
v obdobných případech stejně a při odchylce v rozhodování takovou odchylku
řádně odůvodnit, resp. přesvědčivě vysvětlit. Jsem velmi zvědavý, v kladném
slova smyslu, jak si s tím soudy poradí.
Jak dlouho bude vznikat nová judikatura?
To je těžko odhadnutelné. Podívejte se,
k velké porevoluční novele občanského
zákoníku vznikala judikatura dvacet let.
Přínos judikatury ve smyslu skutečného
výkladu právních norem, tedy výkladu
12
Rozhovor: Jiří Kučera
s řádným odůvodněním, proč soud dospěl
k takovému nebo makovému výkladu práva, stoupl po přelomu století, kdy se projevila skvělá práce Ústavního soudu, který
cepoval obecné soudy z hlediska toho, jak
má vypadat spravedlivý proces. Soudy se
začaly snažit právo skutečně vykládat,
přišli noví soudci, judikatura se stala díky
internetu a informačním technologiím
dostupná a význam judikatury tím podstatně stoupl. Stále však není „dojudikováno“ a zřejmě nikdy nebude. Naznačené
trendy v podmínkách pro další vývoj judikatury se zřejmě nezmění a soudy budou
dále aktivně právo vykládat. Jak dlouho
bude trvat, než vnesou do nových a třeba
i nejasných pojmů jasno, podle mne nelze
odhadnout, jen doufejme, že to nebude
dalších dvacet let. Nebyla by to však chyba
NOZ, ale soudců.
Bude nový občanský zákoník znamenat víc práce pro právníky?
Jistě, alespoň ze začátku. Poté, co se termíny a struktura zažijí, mu budou podle
mého názoru lidé lépe rozumět. Bude
také záležet na tom, jak kvalitní budou
novelizace, aby z nového kodexu neudělaly bramborovou polévku, jak je v kraji
obecně zvykem. Věřím, že převládne úcta
ke kodexu a jeho hodnotám a novelizace
budou ohleduplné.
Co nového přináší pro obce – o čem by
určitě měli vědět starostové?
Nový občanský zákoník je zákonem pro
občany, a nikoliv pro obce. I přesto však
pro obce přináší jisté změny. Například
poměrně dost zahýbe s neziskovými organizacemi, resp. jejich strukturou. Některá
občanská sdružení například z mnoha důvodů nebudou moci přijmout transformaci na spolek, zvláště poskytovatelé služeb
u obcí či krajů, a zároveň se nebudou chtít
transformovat na spolek či ústav a rychle
se změní na o. p. s. Zajímavá bude také situace u větších organizací, které mají formu občanského sdružení a zároveň mají
další občanská sdružení jako svoje organizace se samostatnou právní subjektivitou,
která je odvozená od těchto centrál. Tam
může docházet i k rozpadům etc. Obce
to budou samozřejmě všechno sledovat
a při žádostech o podporu s tím budou
přicházet do styku. Dále budou moci obce
nově účelově vyčlenit část svého majetku
za určitým účelem a statutem pak upravit
Rozhovor: Jiří Kučera
podmínky zacházení s tímto majetkem.
Správcem takového svěřenského fondu
pak mohou pověřit kohokoliv, např. nadaci, zabývající se podporou shodného účelu. Je možné, že nějaký nový zákon určí,
kdo může být správcem svěřenského fondu. Správce pak bude zajišťovat vyplácení
prostředků z fondu obmyšleným (beneficientům) po splnění podmínek. Obec jako
zakladatel beneficienty může určit sama,
nebo to může ponechat na vůli správce.
Obec si může založit i vlastní neziskové
organizace, které budou bezplatně poskytovat služby či majetek, a to spolky
a ústavy.
Jiří kučera
Jiří Kučera je advokát s patnáctiletou praxí v oboru se zaměřením na
občanské právo, obchodní právo, právo
korporací, investice v ČR a nemovitosti,
veřejní zakázky a spornou agendu.
V neziskovém sektoru připravuje semináře na téma dědického práva a závětního
Co je to statut veřejné prospěšnosti
a k čemu je dobrý?
Statut veřejné prospěšnost je oprávnění, které vznikne právnickým osobám
při splnění podmínek zákona. Statut ve
skutečnosti rozdělí příjemce darů, pozor,
nemyslím zde dotace, na dvě skupiny, tj.
na ty, kteří získali zapsaný statut veřejné
prospěšnosti, a ostatní. Držitelé zapsaného statutu pak budou patrně zproštěni
daně darovací a daně dědické (jako tomu
je dnes u všech neziskových organizací)
a jejich dárci si jako dnes budou moci odečíst dary do určité výše z daňového základu. V tuto chvíli se zdá, že organizace bez
zapsaného statutu veřejné prospěšnosti
tyto výhody mít nebudou. Upozorňuji, že
jak zákon o statutu veřejné prospěšnosti,
tak i novela zákona o dani z příjmu jsou
oba případy zákonů, které navrhla vláda,
jež právě odstupuje, a jsou teď v parlamentu. Jejich konečná podoba tedy není
jasná, nicméně koncepce se zřejmě měnit
nebude. Stav projednávání zákonů s kolegy sledujeme a zveřejňujeme na stránkách
www.transformace-neziskového-sektoru.
cz. Statut veřejné prospěšnosti je de facto
nástroj, jak sjednotit definici beneficientů zákonné daňové podpory v oblasti neziskového sektoru. Je to však také nástroj
kontroly, neboť např. při neplnění podmínek zákona je možné o statut přijít.
Co bude znamenat v praxi? Vyplývá
z něj něco pro obce?
Ze skutečnosti existence jednotící úpravy
pro právnické osoby, které budou podporovány prostřednictvím úlev na daních
a potenciální podpory všech jejich dárců,
pro obce přímo nic neplyne. Ovšem mohou se například rozhodnout, že budou
darování v ČR, podílí se na přípravě
manuálů k práci se závětními dárci, jako
lektor přednášel na I. Slovensko-české
konferenci o fundrasingu a na pro bono
bázi spolupracoval s různými neziskovými organizacemi na individuálních
projektech.
podporovat pouze organizace se zapsaným statusem nebo že budou nakupovat
veřejné služby jen od takových organizací.
A příspěvkové organizace si také musí
požádat o statut veřejné prospěšnosti?
Nemusí ani nemohou. Stávající podoba
zákona o statutu veřejné prospěšnosti
určuje v prvním článku, odstavci druhém,
že „Status nelze zapsat právnické osobě
veřejného práva". Naše právní teorie považuje příspěvkové organizace za osoby
veřejného práva, protože jsou zřizovány
na základě veřejnoprávního předpisu.
Centrum veřejných zakázek:
Jděte najisto
Centrum veřejných zakázek vám ukáže cestu, jak výrazně zjednodušit zadávání
a vyhodnocování vašich zakázek. Díky jednoduché aplikaci snížíte riziko chyb.
Najdete to, co potřebujete, rychle, pohodlně a za nejnižší cenu.
Zaregistrujte se zdarma na www.centrumvz.cz.
www.centumvz.cz
13
14
Do komunitního centra se vejde zumba i modeláři
Do komunitního centra se vejde zumba i modeláři
15
Jak na to
Do komunitního centra
se vejde zumba
i modeláři
Bez nezištné práce mnoha lidí by centrum nefungovalo, protože by se v něm
nic neodehrávalo. Tak komentuje vznik komunitního centra Archa Martin
Kupka (ODS), starosta středočeské obce Líbeznice.
Ludmila Hamplová
Ani v malé obci nemusí být po společenské stránce „mrtvo“. Právě naopak.
Dokazuje to i příklad středočeské obce
Líbeznice, kde před třemi lety vyrostlo
komunitní centrum Archa. Zde se úspěšně podařilo propojit plány radnice
s představami občanů o tom, jaké vyžití
ve svém volném čase budou mít přímo
v obci. Archa je tak jedním z prvních
uskutečněných kroků tehdy nově zvoleného vedení radnice, které chtělo podpořit spolkový život a různé volnočasové
programy pro občany. „Reagovali jsme na
potřeby hned několika místních spolků,
jimž scházel prostor pro setkávání a další
veřejné aktivity,“ vysvětluje starosta
a vyjmenovává spolky, které v novém komunitním centru našly své místo a díky
lepšímu zázemí se mohou i více rozvíjet.
Jsou mezi nimi baráčníci, zahrádkáři,
sokolové i skauti.
Štěpán Adámek
Dobrovolníci pomohli
i při stavbě
„Provoz komunitního centra financuje
obec. Spolky přispívají na nezbytný úklid
a správu centra. Otop a údržba je tak jen
na bedrech obce," přibližuje fungování
Archy Martin Kupka. Pro obecní rozpočet
znamenal vznik centra investici ve výši
půl milionu korun, plus další prostředky
na vnitřní vybavení. Přitom zajištění
financí překvapivě nebylo při plánování
projektu tím nejtěžším úkolem. „Obec
měla k dispozici vlastně jen jediný
prostor, kde mohlo komunitní centrum
vzniknout. Bohužel bylo v té době využíváno na základě platné nájemní smlouvy
docela jinak. Prvním úkolem bylo tedy
najít cestu, jak se s nájemníkem dohodnout a smlouvu vypovědět,“ dodává
Kupka. Teprve po vyřešení situace bylo
možné realizovat další kroky. „Po všech
neúspěšných snahách získat dotaci na
tento záměr musela nakonec obec najít
finance ve svém vlastním rozpočtu.
Naštěstí se nám podařilo snížit náklady
díky zapojení dobrovolníků. Například
bourací práce obec nestály prakticky nic,“
vysvětluje starosta. Obyvatelé Líbeznice
ale nepomáhali jen při samotné stavbě,
obec třeba pro komunitní centrum dokázala získat sponzorský dar v podobě nové
kuchyňské linky od místního truhlářství
Chum.
Dnes v nabídce komunitního centra
nechybí tvůrčí dílny, modelářský kroužek
a další volnočasové aktivity, které pořádá
občanské sdružení Stonožka, schází se
tu všechny oddíly skautského střediska
Willy Líbeznice a své klubové a vzdělávací programy tu nabízí Obecní knihovna
Líbeznice. Prostor zde dostala i místní
organizace Svazu tělesně postižených,
mimochodem právě Archa se stala první
zcela bezbariérovou stavbou v obci,
a také tu probíhají nedělní setkání farní-
třeba o mateřské centrum, které vzniklo
díky veřejné výzvě radnice a ochotě rodičů žijících v obci. Radnice tak zafungovala jako prostředník, jenž nabídl zázemí.
„Archa je tak trochu naše zlatá kaplička.
Vznikala pod heslem Líbeznice sobě,“
dodává s nadsázkou M. Kupka. Podle něj
právě místní lidé vdechli centru život.
Po všech neúspěšných snahách získat dotaci musela nakonec obec
najít finance ve svém vlastním rozpočtu. Naštěstí se nám podařilo snížit
náklady díky zapojení dobrovolníků.
ků a setkání křesťanské mládeže. Zázemí
tu má i hudební škola Yamaha nebo cvičení pro seniory, jóga a zumba. Nabídka
centra se oproti době vzniku rozrostla
Samotný vznik mateřského centra byl už
ale na rodičích. „Veškerý program vychází
ze zájmu a zapojení místních lidí,“ shrnuje starosta.
Díky jejich nezištné práci a chuti „něco
dělat“ je Archa na světě.
16
Turistický ruch od nuly
Turistický ruch od nuly
17
Poznejte nás
Turistický ruch
od nuly
Tuzemský turistický ruch zažívá období rozkvětu. Ještě nikdy tu nebyla
tak příhodná doba pro česká, moravská a slezská městečka a obce
profitovat z turistického ruchu. Jenže nejtěžší je vždy začít. Dá se to
i na zelené louce. Vlastně to vůbec není složité.
Leoš Kyša
V turistickém ruchu se v posledních
letech dějí nevídané věci. Setkaly se zde
totiž dva velmi příhodné faktory. Tím
prvním je mezinárodní faktor. V zavedených zahraničních turistických destinacích se píší politické dějiny, které jsou
jistě zajímavé pro novináře a diplomaty,
ale ekonomická nestabilita a stávky
v Řecku, Španělsku, Portugalsku či na
Kypru, stejně jako přetrvávající pouliční
boje a násilí v Egyptě či Tunisu, nejsou
nic přitažlivého pro evropské turisty. Ba
právě naopak. Druhým faktorem je trend
evropských turistů poznávat víc svůj
vlastní starý kontinent. Jeden faktor ten
druhý posiluje. Navíc v kombinaci s nejistou ekonomickou budoucností hledají
mnozí turisté cesty k levnější dovolené,
tedy dovolené nedaleko jejich vlastních
domovů. Česká republika ve světle těchto
dvou faktorů vychází jako neuvěřitelně přitažlivý kandidát. Země východní
Evropy mají to, co turisty z evropských
zemí láká – jsou jimi nepoznané, mnohdy
stále ještě tajemné, ale zároveň velmi
Štěpán Adámek
V poutní turistice se pochopitelně angažují i české církve a Federace židovských
obcí. Zvlášť v souvislosti s navracením
církevního majetku teď bude hlavně
katolická církev hledat cesty investic
a angažování se v poutní turistice. V této
oblasti se skutečně rozevírá obrovské
pole možností pro malá městečka i obce,
které se mohou napojit na různé poutní
stezky. Není potřeba žádná významná
katedrála, žádné archeologické naleziště
spojené se slovanskými věrozvěsty. Stačí
najít jen správný příběh, správný záchytný bod pro napojení na některou
z poutních tras.
blízko jejich vlastních domovů a s velkou
bezpečnostní stabilitou a srovnatelnou
úrovní služeb, na kterou jsou zvyklí ze
své domoviny.
A to ještě není všechno, v kurzu jsou teď
nové trendy cestovního průmyslu,
v nichž jsme nejen srovnatelní s blízkou
konkurencí, ale v mnoha ohledech můžeme být na špičce celosvětového zájmu
i takových turistických velmocí, jako jsou
USA, Japonsko, Rusko a dokonce Čína.
Dovolím si teď nejdříve představit nové
turistické trendy, které nahrávají potenciálnímu rozvoji turistického ruchu
i v takových místech naší země, která si
dřív o tom, že by snad měla nějaký turistický potenciál, nemohla ani zdát,
a zároveň s tím nabídnu pár postřehů, jak
se pokusit tento potenciál v souvislosti
s aktuálními trendy v turistickém průmyslu vytěžit. Zvlášť s ohledem na léto
a podzim, které následujícím trendům
velmi přejí.
s židovskými památkami nebo jako teď
v Třebíči nedávno otevřená naučná stezka „Po stopách opatů a rabínů“. V rámci
letošních výročních cyrilometodějských
oslav se Zlínský kraj pustil do masivní
propagace církevní turistiky na svém
území a jako první region ze střední
a východní Evropy se zapojil do evropské
organizace Cammini d´Europa, která se
angažuje v poutní turistice a často určuje,
kam každoročně zamíří šest milionů evropských poutníků. Ty chce Zlínský kraj
nalákat na vytvoření Cyrilometodějské
evropské stezky vedoucí ze Soluně přes
Českou republiku do Říma.
KOSTELY...
Každý společenský trend s sebou přináší
i nějakou protireakci. Pozoruhodné je, že
postupná ateizace Evropy, tedy alespoň
jejích původních obyvatel, přináší v posledních letech svůj protitrend
v neuvěřitelném rozvoji poutní, nebo
chceme-li církevní turistiky. Na propagaci českých církevních památek se u nás
zaměřuje třeba projekt Magni – Cesty
s příběhem. V rámci projektu se vytváří
různé tematické okruhy, třeba po různých regionálních objektech spojených
s počátky křesťanství, s českou reformací,
V podstatě každé místo v Česku je nějak
spojeno s církevními dějinami nebo čes-
kým židovstvím, každé, i to nejzapadlejší
místo může turistům představit příběh
z této oblasti, za kterým by se mohli
poutníci vydat.
turistiky. Turistický potenciál tohoto
odvětví turistického ruchu je o to
zajímavější, že láká třeba studenty technických univerzit, kteří se zajímají
o kořeny svých oborů.
Poměrně schůdný model u technických
památek spočívá v tom, že se v rekonstrukci, ochraně a propagaci technické
památky angažují firmy, které s ní byly
v minulosti spojené, města či obce a právě technické univerzity. Polozapomenuté
lomy, rozpadající se hutě, továrny, mlýny
a další podobné objekty, které jsou dnes
pro starosty jen starou zátěží, se díky
trendu industriální turistiky mohou proměnit v úspěšné cíle turistického ruchu.
...TOvárny...
Podobně jako poutní turistika, i turistický trend zaměřování se na technické
památky je projevem jakési reakce na
dnešní technologicky vyspělou dobu.
Lidé z nejvyspělejších zemí světa, jako je
Japonsko, Spojené státy či třeba Německo, touží zažít na chvíli časy, kdy základem techniky byla pára a ozubené kolo.
Industriální turistika zažívá svůj boom
v oblastech, které byly jádrem technické
revoluce – v Británii a německém Porúří.
Už i v Rakousku se vytváří trasy po památkách spojených s textilním průmyslem, zpracováním železa či těžbou uhlí.
V polské části Slezska se plánuje několik
velkých projektů na rozvoj industriální
...i pole
Posledním trendem pozitivním pro naši
zemi je venkovská turistika. Jak už sám
V kurzu jsou teď nové trendy cestovního průmyslu, v nichž jsme nejen
srovnatelní s blízkou konkurencí, ale v mnoha ohledech můžeme být
na špičce celosvětového zájmu i takových turistických velmocí,
jako jsou USA, Japonsko, Rusko a dokonce Čína.
18
Turistický ruch od nuly
Turistický ruch od nuly
název napovídá, turisté, kteří tomuto
druhu cestování propadli, vůbec nehledají dech-beroucí přírodní scenérie ani
historické památky nebo, jak se v turistické branži pohrdavě říká, ABC (Another
Boring Castle), tedy Zase další nudný
hrad, ale hledají skutečný odpočinek na
venkově. A rozhodně při tom nepotřebují
žádné roubené jihočeské domečky ani
vlastnoruční dojení mléka do ranní kávy
na biofarmě, i když samozřejmě návštěvy
farem jsou součástí tohoto trendu.
Venkovská turistika je trend ideální
pro místa, kde je prostě klid a jen pole,
louky, rybníky a lesy. Které z českých,
moravských či slezských vesnic toto
nemají?
i
destinační agentury.
Navzdory odborné pomoci, která je
v Česku pro každého na dosah, však
stejně nejvíc práce musí odvést místní
aktivisté, kteří by se ideálně měli
rekrutovat shodně z podnikatelů, politiků, úředníků a zástupců neziskovek,
Jednou z mnoha podob tohoto turistického odvětví je vinařská turistika, která
zaznamenala rozkvět na jižní Moravě.
Projekt, jehož úspěšnou realizaci má na
svědomí Nadace Partnerství, začal v roce
1999 a dnes propojuje 280 vinařských
obcí a měst. Každá z deseti vinařských
oblastí má svou vlastní stezku, které
dohromady propojuje hlavní Moravská
vinná stezka, jež je dlouhá 242 kilometrů a vede ze Znojma až do Uherského
Hradiště.
jež případně v obci působí.
V počátku nemá nikdy smysl pokoušet
se o velké investiční akce. Představy
o tom, že nový hotel, sjezdovka, bazén
či koupaliště něco vyřeší, vedou
zpravidla jenom k obrovským dluhům.
Při budování cestovního ruchu v obci
či městě je nejlepší postupovat od
malých akcí k větším. Protože na těch
malých si nejdřív ověříte vlastní schopnosti, energii a případné konflikty,
nebo naopak synergii, kterou dokáže
vytvořit spolupráce mezi různými
subjekty v obci.
V souvislosti s cykloturistikou vznikl
i projekt Cyklisté vítáni, což je síť
zařízení, která splňují řadu kritérií pro
potřeby cyklistů jako možnost úschovy
kol či poskytnutí nářadí na jejich opravu.
Takto certifikovaná zařízení znamenají
přínos pro rozvoj cykloturistiky, protože
v mnoha ohledech odbourávají strach nezkušených cyklistů z vydávání se na delší
a neznámé trasy. Tím pomáhají zapojovat do cykloturistických projektů nové
klienty na straně turistů, ale zároveň
pomáhají takto certifikovaným zařízením
získat klienty.
takový, komu by turisté mohli přinést
ani v dlouhodobém horizontu finanční
prospěch včetně obce samotné, nemá
smysl se do něj pouštět. Ideální pro rozvoj turistického potenciálu je totiž podíl
soukromníků na něm.
pro koho?
Nové trendy, které jsem tu nastínil, skutečně ukazují turistický ruch v naprosto
jiném světle, než jsme se jej naučili
v posledních letech vnímat. Turistický
ruch se rozbil na desítky trendů, které
jsou natolik variabilní, že umožňují profitovat v tomto rozvíjejícím se průmyslu
doslova každému. Situace je skutečně
taková, že každá vesnice i městečko
v Česku v sobě skrývají potenciál, který
se dá přetavit v ekonomický prospěch.
Otázkou tak vlastně už není, zda je možné z turistického ruchu profitovat, ale jen
a pouze to, zda a jakým způsobem se do
turistického ruchu pustit.
Základem rozhodování o tom, zda tedy
do podpory cestovního ruchu jít, by měla
být ekonomická přínosnost. Pro město
či vesnici je sice příjemné, když se stane
středem zájmu turistů, ale to podstatné
je ekonomický profit. U větších celků se
dá ekonomický přínos z turistického ruchu poměrně snadno spočítat podle počtů turistů, ale u malých sídel v podstatě
stačí prostá úvaha, zda je v obci dost
subjektů, které jsou schopny turistický
zájem přetavit ve finanční zisk.
Řeč je primárně o ubytovacích kapacitách či restauracích, ať už v soukromých
nebo obecních rukou, ale i obchodech,
farmářích či o místních obyvatelích, kteří
jsou případně schopni pronajímat své
nemovitosti. Pokud v obci není nikdo
jak na to?
Už v úvodu jsme nastínili, že v České
republice je poměrně rozsáhlá síť turistické infrastruktury různého charakteru.
Nejsnazší cestou pro každého začátečníka
v turistickém ruchu je napojení se na ni.
Každou takovouto síť zastřešuje profesionální organizace, která je většinou vděčná za každého dalšího účastníka. V případě poutní turistiky je to třeba už zmíněný
projekt Magni – cesty s příběhem. Své
zdroje v této oblasti začíná otevírat
i římskokatolická církev, která v rámci
restitucí může získat objekty vhodné pro
rozvoj turistického ruchu. Každou část
České republiky také zpravidla pokrývá
několik destinačních agentur, které mají
rozvoj turistického ruchu v náplni práce.
Ani ta nejmenší obec tak už dnes nemusí
začínat na zelené louce, ale vždy má po
ruce někoho, kdo jí předá know-how, pomůže s propagací či dokonce poradí s tím,
jak obstarat externí financování. Problém
mnoha destinačních agentur ovšem spočívá v tom, že často vznikají na základě
jednorázových dotačních titulů, a proto
často po určitém čase ztrácejí finanční
zdroje, a s tím i náplň práce a energii do
dlouhodobějšího fungování. Každopádně
je jich už tolik, že není problém jednu
nefunkční organizaci vyměnit za jinou
– fungující. Většina i okrajových oblastí
turistického ruchu má nějakou souhrnnou databázi či zastřešující organizaci,
do které se dá přidat a využít ji k vlastní
propagaci.
tak třeba česnek
Ideální pro odhad turistického potenciálu je pořádání místních akcí, slavností
města či obce nebo různých posvícení.
Užitečným trendem je snaha obnovovat
již dávno zapomenuté slavnosti, které
se na daném území dřív pořádaly.
V oblastech Sudet se dají podobné akce
využít třeba k navázání kontaktů s bývalými obyvateli a jejich potomky, kteří se
mohou stát tradičními návštěvníky. Není
ale ani třeba se bát vytvářet nové tradice.
V Česku se například velmi slušně rozjely
akce spojené s nějakou místní surovinou
– slavnosti česneku, chřestu, piva, vína,
okurek, ale třeba i brambor dokážou
nalákat stovky i tisíce návštěvníků
z dalekého okolí. Navíc podobné akce
přejí místním podnikatelům, ať už jde
o drobné pěstitele, pekaře nebo restauratéry. Právě na nich je třeba takové akce
stavět. Jak už jsme konstatovali výše,
19
obec sice může zaplatit zábavu a organizaci podobné akce, ale pokud na ní nemá
kdo prodávat a kdo na ní profitovat, je
vlastně zbytečná. Nejlepší je, když je akce
šitá na míru právě místním podnikatelům. Nemá smysl dělat slavnosti česneku
v oblasti, kde se česnek nepěstuje
a nakupuje se v hypermarketu bývalého
okresního města. Stejně jako je hloupost
dělat slavnosti spojené s vínem někde na
severní Moravě…
Úspěšné akce tohoto charakteru se mohou stát základem rozvoje turistického
ruchu, protože se dají modifikovat podle
vývoje služeb a zájmu v dané oblasti.
U malých obcí je ideální zvolit si základnu, kolem které se bude turistický
ruch rozvíjet. Může se jednat o obecní
restauraci, trosky hradu, starý mlýn,
bývalý lom, největší zemědělskou farmu
v okolí, faru, zkrátka místo, s nímž se
mohou návštěvníci i místní identifikovat
a které má dostatečnou kapacitu zájem
turistů ustát a přetavit ve finanční profit.
(U financí je potřeba si vždy určit, kolik
peněz ze zisku půjde na nové akce, na
rozvoj turistické infrastruktury a také na
propagaci. Je třeba už od začátku nastavit pravidla tak, aby soukromníci, kteří
z turistického ruchu profitují, do jeho
rozvoje také investovali prostředky.)
Okolo již zmíněného centra se pak
mohou budovat další produkty cestovního ruchu, další ubytovací či restaurační
kapacity. Vždy ale myslete na to, aby byl
vývoj postupný a zajištěný. To, že jeden
rok ze zvědavosti přijede na nějakou akci
tři sta turistů, neznamená, že příští rok
jich bude pět set. Podstatou rozvoje turistického potenciálu je pochopitelně
i marketing a postupné budování turistické báze pro svou destinaci. O tom už ale
víc v naší infografice.
20
Turistický ruch od nuly
Turistický ruch od nuly
NA
NA ČEM
ČEM STAVĚT
STAVĚT ROZVOJ
ROZVOJ TURISTICKÉHO
TURISTICKÉHO
POTENCIÁLU
POTENCIÁLU OBCE?
OBCE?
ZAPOMENUTÉ
ZAPOMENUTÉ
PŘÍRODNÍ PAMÁTKY
PŘÍRODNÍ PAMÁTKY
SLAVNOSTI
SLAVNOSTI
JÍDLA A PITÍ
JÍDLA A PITÍ
PROPAGACE
PROPAGACE OBCE
OBCE A
A BUDOVÁNÍ
BUDOVÁNÍ MÍSTNÍ
MÍSTNÍ BÁZE
BÁZE
OBYVATELÉ
OBYVATELÉ
MAILING
MAILING
Základem turistického rozvoje jsou místní obyvatelé. Oni jsou
Základem turistického rozvoje jsou místní obyvatelé. Oni jsou
jednak ti, kdo finančně drží instituce jinak těžící z cestovního
jednak ti, kdo finančně drží instituce jinak těžící z cestovního
ruchu mimo sezónu, ale mohou sloužit jako propagátoři různých
ruchu mimo sezónu, ale mohou sloužit jako propagátoři různých
akcí. Mají mnoho známých a příbuzných, které mohou pozvat.
akcí. Mají mnoho známých a příbuzných, které mohou pozvat.
Osobní pozvání obyvatel je efektivnější než televizní reklama.
Osobní pozvání obyvatel je efektivnější než televizní reklama.
Každého návštěvníka je třeba podchytit. Přijel jednou, může přijet
Každého návštěvníka je třeba podchytit. Přijel jednou, může přijet
znovu. Na každé akci vždy oslovujte turisty, aby vám na sebe
znovu. Na každé akci vždy oslovujte turisty, aby vám na sebe
předali kontakty, ideálně e-mailové. Můžete jim posílat informace
předali kontakty, ideálně e-mailové. Můžete jim posílat informace
o novinkách z vaší vesnice nebo města a samozřejmě pozvánky na
o novinkách z vaší vesnice nebo města a samozřejmě pozvánky na
další akce. Navíc mohou takto dát cennou zpětnou vazbu.
další akce. Navíc mohou takto dát cennou zpětnou vazbu.
MÍSTNÍ ZPRAVODAJ
MÍSTNÍ ZPRAVODAJ
SÍŤOVÁNÍ
SÍŤOVÁNÍ
Ideální kanál pro propagaci turistického rozkvětu místa skrze
Ideální kanál pro propagaci turistického rozkvětu místa skrze
místní obyvatele. Měl by sloužit k jejich aktivizaci,
místní obyvatele. Měl by sloužit k jejich aktivizaci,
dát jim informace, které je třeba šířit dál.
dát jim informace, které je třeba šířit dál.
Já na bráchu, brácha na mě platí i v turistickém ruchu. Sousední
Já na bráchu, brácha na mě platí i v turistickém ruchu. Sousední
vesnice je sice konkurent, ale na jejich slavnostech se dají
vesnice je sice konkurent, ale na jejich slavnostech se dají
verbovat návštěvníci pro vaši akci a naopak.
verbovat návštěvníci pro vaši akci a naopak.
FACEBOOK
FACEBOOK
VYUŽITÍ STÁVAJÍCÍCH AKCÍ
VYUŽITÍ STÁVAJÍCÍCH AKCÍ
Největší sociální síť už dávno není jen nástrojem mladých lidí,
Největší sociální síť už dávno není jen nástrojem mladých lidí,
ale jsou na ní v podstatě všichni. Každá vesnice s ambicemi
ale jsou na ní v podstatě všichni. Každá vesnice s ambicemi
v turistickém průmyslu by jej měla využívat. Dají se tu vytvářet
v turistickém průmyslu by jej měla využívat. Dají se tu vytvářet
skupiny fanoušků i stránky událostí, na které lze pozvat
skupiny fanoušků i stránky událostí, na které lze pozvat
kohokoliv.
kohokoliv.
Fotbal se hraje snad na každé vesnici. Kdo je připraven se k vám
Fotbal se hraje snad na každé vesnici. Kdo je připraven se k vám
trmácet za amatérskými fotbalovými výkony, ten určitě přijde
trmácet za amatérskými fotbalovými výkony, ten určitě přijde
i za zábavou. Podobné je to s amatérskými hasičskými soutěžemi
i za zábavou. Podobné je to s amatérskými hasičskými soutěžemi
nebo zápasy různých sportů. Oslovte ty, kdo se k vám už
nebo zápasy různých sportů. Oslovte ty, kdo se k vám už
z nějakých důvodů vypravili.
z nějakých důvodů vypravili.
REGIONÁLNÍ TISK
REGIONÁLNÍ TISK
NÁRODNÍ DATABÁZE
NÁRODNÍ DATABÁZE
Regionální Deníky, 5plus2 či samostatné regionální týdeníky
Regionální Deníky, 5plus2 či samostatné regionální týdeníky
zpravidla nemají moc o čem psát. Informace o regionálních
zpravidla nemají moc o čem psát. Informace o regionálních
akcích nebo rozvoji turistického potenciálu ve své oblasti
akcích nebo rozvoji turistického potenciálu ve své oblasti
zpravidla ocení a otisknou.
zpravidla ocení a otisknou.
Dejte o sobě vědět do národních turistických databází. Turisté je
Dejte o sobě vědět do národních turistických databází. Turisté je
hojně využívají, ať už jde o plánovače výletů nebo databáze
hojně využívají, ať už jde o plánovače výletů nebo databáze
organizací zastřešujících konkrétní turistické oblasti
organizací zastřešujících konkrétní turistické oblasti
(kudyznudy.cz, cyklistevitani.cz, agroturistika.nafarmu.cz,
(kudyznudy.cz, cyklistevitani.cz, agroturistika.nafarmu.cz,
magni.cz, vyletnik.cz, kampocesku.cz atd.).
magni.cz, vyletnik.cz, kampocesku.cz atd.).
CYKLOTURISTIKA
CYKLOTURISTIKA
CÍRKEV
CÍRKEV
MÍSTNÍ
MÍSTNÍ
PODNIKATELÉ
PODNIKATELÉ
TECHNICKÉ
TECHNICKÉ
PAMÁTKY
PAMÁTKY
○ Farmáři, restauratéři, pekaři, majitelé
○
Farmáři,
restauratéři,
pekaři, majitelé
obchodů
a ubytovacích
kapacit
obchodů a ubytovacích kapacit
○ Poutní turistika má obrovský potenciál,
○
Poutní
turistika
obrovský
potenciál,
který
si málokdo
ve má
světě
uvědomuje
který si málokdo ve světě uvědomuje
○ Industriální turistika láká technické
○
Industriální
turistikatechnických
láká technické
nadšence,
ale i studenty
oborů
nadšence, ale i studenty technických oborů
FARMY
FARMY
ZEMĚDĚLSKÉ USEDLOSTI
ZEMĚDĚLSKÉ USEDLOSTI
VENKOVSKÁ TURISTIKA
VENKOVSKÁ TURISTIKA
○ České suroviny a nápoje zažívají obnovený
○
České
a nápoje zažívají
zájem
ze suroviny
strany tuzemských
turistů,obnovený
i kdyby
zájem
ze
strany
tuzemských
i kdyby
šlo jenom o brambory a z nichturistů,
vyrobené
placky
šlo jenom o brambory a z nich vyrobené placky
○ Cyklisté rádi objevují nové trasy a nová
○
Cyklisté
objevují
nové trasy a nová
místa,
kterárádi
dosud
nenavštívili
místa, která dosud nenavštívili
○ Návrat k přírodě a jejím produktům s sebou
○
Návrat
k přírodě
a jejím
produktůmnas sebou
přináší
i zájem
o trávení
volnéhočasu
přináší
i zájemobjektech
o trávení volnéhočasu na
zemědělských
zemědělských objektech
○ Ministerstvo životního prostředí rozjelo
○ Ministerstvo
prostředí
rozjelo
akci
na propagaciživotního
neznámých
přírodních
akci
na propagaci
neznámých
přírodních
památek,
z níž se dá
dlouhodobě
těžit
památek, z níž se dá dlouhodobě těžit
21
22
Rozhovor: Miloš Ondráček
Rozhovor: Miloš Ondráček
Rozhovor
Miloš ondráček:
„Vidět Závišův kříž byl pro
mě úžasný zážitek,“
říká grafik a rytec Miloš Ondráček, který měl výjimečnou
možnost prohlédnout si památku zblízka a pořídit řadu fotografií
z různých úhlů, celkově i v detailu, zadní i přední stranu,
aby měl dostatek podkladových materiálů.
Jan Řiháček
Archiv České pošty
23
24
Rozhovor: Miloš Ondráček
Rozhovor: Miloš Ondráček
i
25
vu o jejich podobách, začal spolupracovat
s antropologem a nedochované podoby vladařů společně odvozovali od tvarů
lebek. Tak získal základní korpus podobizny, do kterého ještě vložil svůj pohled
a invenci.
Závišův kříž – jeho duchovní
význam
Závišův kříž, který je po staletí uctíván
a obdivován ve Vyšebrodském klášteře,
uchvátí každého svojí nádherou, jež je
Závišův kříž bude pro veřejnost vystaven na Zemské výstavě. Chystáte se ji
navštívit?
Společně s odborem známkové tvorby
a s pracovníky z Poštovního muzea navštívíme výstavu na začátku června. Konkrétně v sobotu druhého budeme v knihovně
kláštera křtít známku a grafický list Závišova kříže.
vyjádřena nejen zlatými filigrány,
perlami a byzantskými medailonky,
ale i dokonalým zlatnickým zpracováním.
To vše kvůli nejdražší relikvii, uložené
uprostřed korpusu – dřevu pocházejícímu z Kristova kříže.
Od té doby totiž, co trpěl Ježíš Kristus
na kříži, se kříž stal kotvou naší Víry,
odůvodněním naší Naděje a zřídlem naší
Lásky. Všechna naše radost i bolest se
Jako autor jste podepsán i pod několika prezidentskými známkami, včetně
té aktuálně poslední. Známky s hlavou státu patří ve společnosti mezi ty
nejsledovanější, je jejich tvorba pro
vás něčím specifická?
Máte pravdu, že tyto známky vybočují
z řady pro svou společenskou váhu. I pro
mě jako autora jsou samostatnou kapitolou. Oproti ostatním, u kterých se mohu
v návrhu výrazněji umělecky realizovat,
mají ty prezidentské přesně stanovené
zadání. Kresbu tvořím podle zaslané oficiální fotografie, tvůrčí prostor mám tedy
velmi omezený. Navíc se jedná o zpodobňování živé osoby, která reprezentuje
stát. Musím si tak návrh kresby důkladně
rozmyslet. Samotné rytí je pak otázkou
technické zručnosti, ale i při tvorbě tak
významné známky nemám o nic menší
jistotu v ruce. Člověk se musí soustředit,
být trpělivý a opatrný. Nepříjemné je,
když se zlomí při práci rydlo nebo když se
ztupí. Má pak tendenci ujet jinam, než je
potřeba.
stává pohledem na kříž duchovnější
a vznešenější; naše smrt počíná být
u paty kříže životem. Nádhera Závišova
kříže ukazuje na to, že rozjímání o utrpení Krista je manou, která pro všechny
stavy naší duše přináší něco lahodného,
vždy to, co právě potřebujeme, co nás
může zcela nasytit a přinést do srdce
pokoj. Kříž je kniha, ve které můžeme
bez ustání listovat a vždycky se dozvíme
něco nového, úžasného a dojemného...
P. Justin Jan Berka
převor–administrátor cisterciáckého
opatství Vyšší Brod
Opat Justin se Závišovým křížem
Historická a kulturní hodnota Závišova kříže je podle odborníků srovnatelná s českými korunovačními klenoty.
Jedná se o úžasnou zlatnickou práci
plnou detailů. Bylo pro vás obtížné
zpracovat toto téma do podoby poštovní známky?
Složité bylo spíš první rozmyšlení, jak
dané téma uchopit, jak ho rozkreslit. Jak
to všechno na známku dostat ve stručné, ale přitom charakteristické podobě.
Skutečnost se na známce musí odehrávat
v náznacích, je příliš malá na to, aby se na
ni vešly všechny detaily. Formáty známek
jsou víceméně dané. Věděl jsem proto, že
musím zvolit podlouhlý formát, aby se na
ni kříž vešel celý. Nakonec jsem se rozhodl vyobrazit přední, důležitější část kříže, kde je umístěna relikvie. Použil jsem
písmo, které jsem vytvořil před 40 lety
na známky s motivem bratislavských gobelínů, ke známce Závišův kříž ladilo. Pochopitelně jsem si nejprve své představy
a návrhy postupně ověřoval ve skicách na
papíře.
Závišův kříž spatří veřejnost po téměř 40 letech. Jinak je uschován na
bezpečném místě ve vyšebrodském
klášteře. Podle jakých podkladů jste
známku tvořil?
V minulém roce jsem měl výjimečnou
možnost prohlédnout si památku zblízka.
A byl to úžasný zážitek. Při návštěvě jsme
pořídili řadu fotografií z různých úhlů,
celkově i v detailu, zadní i přední stranu. Podkladové materiály jsem měl tedy
dostatečné. Ale vždycky tomu tak není.
Vzpomínám si na vyprávění Oldřicha Kulhánka, kterému při kreslení dynastie Přemyslovců a Lucemburků chyběly reálné
podklady. Aby získal přibližnou předsta-
A můžete začít nanovo…
To naštěstí ne. Přece jen už mám za ty
roky určitý cit v ruce. Pokud se tak někdy
stane, nenadělá to neopravitelnou paseku. V krajním případě se dá menší chyba
opravit i později v tiskárně cenin při přenášení na moletu.
Jak se člověku dostane pocty, aby pracoval na prezidentské známce?
Není to žádná složitá věda. Osloví vás
Česká pošta, abyste se ujal práce. Historicky největší entuziasmus jsem zažil
při tvorbě známky vyobrazující Václava
Návštěva kláštera před vlastní přípravou známky.
Na obrázku Opat Justin, rytec Miloš Ondráček a ředitel odboru známkové tvorby ČP Břetislav Janík
Havla. Doba a události okolo ovlivnily
asi každého, i můj zápal pro práci. Ten
nezměnila ani skutečnost, že jsem vlastně Václava Havla nikdy předtím neviděl
a k dispozici jsem měl jen jednu jeho starší
fotografii. U známky s Václavem Klausem
to bylo horší. Fotografie nebyly pro práci příliš zdařilé. Můj první návrh známky
bývalý pan prezident neschválil, následně
ani ten od Oldřicha Kulhánka. Uspěl teprve jeho druhý návrh včetně mé rytiny.
Po nedávném skonu Oldřicha Kulhánka
jsem byl pověřen tvorbou současné prezidentské známky a po anabázi s předchozí
známkou jsem byl poněkud nervózní. Fotografické podklady byly však tentokrát
vynikající. Proces schvalování návrhu, již
ve formě rytecké rozkresby, se odehrál
v kanceláři pana prezidenta, který nás
vlídně přijal, s výsledkem byl velice spokojen a já jsem mohl začít s vlastním rytím.
Kolik času vám zabere vytvoření takové známky?
Je to asi týden na kresbu a týden na rytí
v případě, že práci věnuji většinu dne.
Může se nechat autor prezidentské
známky ovlivnit politickým děním?
Jsem pravidelným voličem, ale mou práci
jakýkoliv výsledek prezidentské volby nemůže ovlivnit. Samotná důležitost výsledku a profesionální stránka mé práce mi to
nedovolí.
Po jaké cestě jste se musel vydat, aby
se z vás stal autor známek?
Člověk musí mít nadání už od narození.
Základy techniky jsem se naučil na střední škole se zaměřením na šperkařství
v Turnově a už tehdy jsem se ve volných
chvílích věnoval rytině pro grafické účely. Věděl jsem, že se výsledek nedostaví
sám. Člověk musí získat jistotu v ruce,
a to nějaký čas trvá. Po absolvování školy a dvouleté praxi v běžném ryteckém
průmyslovém provozu jsem nastoupil
jako elév do tiskárny bankovek. Tam jsem
postupně poznával technické zázemí spojené s tímto oborovým zaměřením. Věnoval jsem se volné grafice a postupem času
jsem začal na tehdejší ministerstvo spojů
předkládat své práce. Po určité době mě
pak přizvali ke spolupráci.
26
Rozhovor: Miloš Ondráček
Pamatujete si na svou první známku?
Jaká to byla?
Byl to svatý Jeroným vydaný v roce 1969
v emisi umění. Byl to po několika letech
už můj třetí pokus uplatnit se ve známkové tvorbě. O dva roky později se realizoval v pořadí i ten první, vytvořený v roce
1967. Jednalo se o šestibarevnou rytinu
Zmrtvýchvstání z dílny Mistra Vyšebrodského.
Pošťáci na kánoi
začal skicovat a s výsledkem jsem byl nakonec víc než spokojen.
Mluvil jste o spolupráci s Oldřichem
Kulhánkem. Všichni známe důvěrně
jeho tvorbu, pokud ne ze známek, tak
určitě z našich bankovek. Jaký to byl
člověk? A jak se s ním spolupracovalo?
Na toho pochopitelně nelze zapomenout. Byl přátelský, dalo se s ním povídat
o čemkoliv. Rád na něj vzpomínám. Znali
mi připadají slabší i po výtvarné stránce. Jsem moc rád, že přes ekonomickou
a technickou náročnost tohoto procesu se
u nás rytina udržela na vysoké úrovni.
Máte zkušenosti i s tvorbou zahraničních známek?
Kromě Slovenska, to nepovažuji za zahraničí, jsem vytvořil jen jednu známku, a to
pro Spojené státy americké. Zakázku jsem
získal přes prostředníka, který ovšem ne-
„Známek, ke kterým mám určitý vztah, je víc. Většinou jsou ze série
umění. Cením si i aršíku vytvořeného s Oldřichem Kulhánkem
k Masarykovu výročí. V paměti mi utkvěla i známka s autoportrétem
Ludvíka Kuby – asi jedna z nejnáročnějších na zpracování. Impresionistická
malba, nad kterou jsem musel dlouho přemýšlet. Nevěděl jsem, jak ji
uchopit, a tak jsem zakázku nejdřív odmítl. Pak jsem to ale vzal jako výzvu,
začal skicovat a s výsledkem jsem byl nakonec víc než spokojen.“
Pošťáci na kánoi
Ať doručíš balík, kdy chceš, vždycky je to pozdě. Nebo brzo.
Nebo zrovna ve chvíli, kdy se to nehodí. Takový je už pošťákův osud.
Leoš Kyša
Kolik známek jste za svůj život vytvořil? A řadíte se mezi jejich sběratele?
Všechny si je nepamatuji, ani je pořádně
nepočítám. Jsem zastáncem toho, že minulosti není třeba se příliš věnovat. Ale
jsou jich stovky, odhadem jich bude přibližně 460. Pamatuju si známky, které mě
nějak oslovily, ale i je pár těch, nad kterými bych váhal, zda jsem je vůbec tvořil
já. Dohledat by se samozřejmě daly. Každý
rytec si otisky svých známek archivuje, je
to taková vizitka mé práce. Že bych byl ale
filatelistou, to v žádném případě.
A máte mezi nimi nějakou oblíbenou?
Vyloženého favorita nemám. Známek, ke
kterým mám určitý vztah, je ale víc. Většinou jsou ze série umění. Cením si i aršíku vytvořeného s Oldřichem Kulhánkem
k Masarykovu výročí. V paměti mi utkvěla
i známka s autoportrétem Ludvíka Kuby –
asi jedna z nejnáročnějších na zpracování.
Impresionistická malba, nad kterou jsem
musel dlouho přemýšlet. Nevěděl jsem,
jak ji uchopit, a tak jsem zakázku nejdřív
odmítl. Pak jsem to ale vzal jako výzvu,
jsme se od roku 1990, kdy jsme spolu dělali první společnou známku. Zřejmě jsem
ho zaujal svou starší tvorbou a on si mě
postupem času vybral jako výhradního
rytce svých známek. Nakonec naše spolupráce trvala 22 let a kromě jediného jsem
za tu dobu rytecky zpracoval všechny jeho
návrhy. Pracovně jsme si velice rozuměli,
věděl, co ode mne může očekávat, a znal
také technologické záludnosti produkčního tisku. Po profesní stránce nechával věci
na mně a já měl zase tolik odpovědnosti,
abych zachoval jeho pojetí i rukopis. Panovala mezi námi vzájemná důvěra, dokázali jsme si navzájem vyjít vstříc.
Česká známková tvorba zůstává u tradiční ocelotiskové tvorby, svět jde cestou ofsetu. Který směr je podle vás ten
správný?
Ve světě spíše vítězí ekonomická stránka
věci nad tou kulturní. Já, nejen proto,
že je to moje profese, považuji rytinu za
tradiční součást výrazu známky. Nemám
dobrý pocit ze známek zhotovených pouhým fotoreprodukčním procesem, často
27
věděl, na co všechno se má zeptat. Tato
velice komplikovaná cesta k získání podkladových informací měla za následek,
že jsem například velikost známky musel
odměřit od filatelisty, který sbíral známky
z USA. Nakonec známka vyšla a já se s ní
poprvé setkal až u sběratele, který ji chtěl
podepsat.
Co dalšího chystáte? A máte ještě
v oblasti známkové tvorby nějaký nesplněný sen?
Nemám. Rád spolupracuji na každé známce, jejíž návrh je kvalitně zpracovaný, má
zajímavé téma a poskytne i volnost pro
mé vyjádření. Pro mne je tím splněným
snem už jen to, že na rozdíl od dřívějších
dob si mohu svobodně tvořit a netrápí
mě žádná omezení. Nedávno jsem odevzdal poslední Kulhánkovu práci, známku
k výročí narození Otty Wichterleho, a teď
jsem dokončil i práci na známce Mariny
Richterové, která je věnovaná Franzi Kafkovi. Do budoucna se pak těším na další
podobné projekty.
Zkušený doručovatel je takový, co si zvykl
na zlobu lidí, kterým „to zase doručil
blbě“, a nechává ji vyšumět do prázdna.
Jinak by se zbláznil. Zvlášť v takových situacích, kdy doručuje zásilky s barevnými
pruhy, zvláště červeným a zeleným. Ty by
v mnoha případech, dle mínění adresátů,
neměl raději doručovat vůbec. Jenže co
naplat, pošťák musí. Je to jeho práce.
Nejčastěji se zloba adresátů objevuje
v případech skutečného zpoždění zásilky.
To se v drtivé většině případů odehrává
v okamžicích, kdy do poštovního systému
vstoupí nějaká katastrofa. Kupodivu pád
vlády tok zásilek nijak neohrožuje, musí jít
o katastrofu dopravní nebo přírodní. Tyto
katastrofy se naštěstí neodehrávají plošně
po celém území, jenže pošta je trochu jako
pavoučí síť. Její nitky se sbíhají ze všech
koutů republiky a celého světa. A stačí,
že se v jakékoliv části sítě objeví nějaká
trhlina, a hladký chod zásilek se zasekne.
Logicky se to stalo i při letošních povodních. Jenže z pohledu míst, kam velká
Štěpán Adámek
voda nepřišla, vypadá případný výpadek
zásilek jako šlendrián. „Tady je přece klid
a pohoda, tak proč mi dopis od tetičky
z Ústí nad Labem nepřišel včas?“ slyšeli
občas poštovní doručovatelé.
jednoduše. V plánu je nákup devadesáti
devíti kajaků z Kanady, dále tří rakouských parníků, patnácti polských vrtulníků
a dvou ruských jaderných ponorek. Zatím
sice nejsou peníze ani na ty kajaky, ale
třeba nějakou korunu pustí Evropská unie.
Což o to, výtky lidí z míst, kde voda nebyla
vidět, se dají pochopit, i když k nějakým
zpožděním došlo výjimečně a v délce
jednoho dne, horší je, když se do pošťáků
pouštěli přímo lidé ze zatopených oblastí.
Pošta k nim chodila stále, ale přeci jen
o něco později. Na jednu stranu je pěkné,
že lidé považují pošťáky za něco jako hasiče, policisty a vojáky, vycvičené na nejobtížnější mise v horách plných zakopaných
talibanců a patřičně vyzbrojené nejmodernější technikou a bezpilotními letouny pro
cílené bombardování, ale pošťáci navzdory
veškeré snaze a slušivé uniformě prostě
hasiči, policisté ani vojáci nejsou.
Samozřejmě si dělám legraci. Pošta se
jen těžko může vybavit technikou pro
zvládání velké vody a jiných přírodních
katastrof. Motorový člun ukrytý na půdě
každé vesnické poštovní budovy je sice
zábavná představa, ale finančně je to
naprostý nesmysl. I tak dokonalý systém,
jako je u nás tradičně pošta, se prostě
musí s pokorou sklonit před přírodní
katastrofou. I když pošťáci dělají, co mohou, vodu ani vítr prostě neporazí a na ty
vrtulníky vážně nejsou peníze. A nějakou
tu nadávku na zpoždění holt umí zkušený
pošťák skousnout. Je to jeho práce.
Po každé velké vodě se lidé ptají, jak se
pošťáci připraví na další povodeň, aby
tentokrát chodily zásilky včas. No, jak,
Každopádně, kdybyste náhodou věděli, jak
dostat z Kanady zadarmo ty kajaky, dejte
vědět.
28
Zemská výstava
Zemská výstava
Poštovní zajímavosti
Nepropásněte Zemskou
výstavu
Už jste navštívili Poštovní muzeum ve Vyšším Brodě? Pokud ne, máte
jedinečnou příležitost. Letošní léto je totiž ve znamení Zemské výstavy jižní
Čechy – Horní Rakousko 2013. A prostřednictvím Poštovního muzea
událost podporuje také Česká pošta.
Petra Králová
Poštovní muzeum, jehož pobočku
najdete v areálu cisterciáckého kláštera
ve Vyšším Brodě, rozhodně stojí za
to navštívit. V oficiálním průvodci se
dočtete, že na téměř dvou tisících metrech čtverečních představuje historii
a vývoj poštovních služeb, že obdivovat
můžete poštovní stejnokroje, vývěsní
štíty, poštovní schránky, pokladny,
telekomunikační přístroje i unikátní
sbírku kočárů a saní, prostě vše, co
souvisí s poštovním životem. Expozice
je to vskutku rozsáhlá a každý si dozajista najde to „svoje“. Prázdninovou
návštěvu posledních pár let navíc zpříjemňovala i Letní poštovní detektivka,
oblíbená atrakce pro děti i dospělé.
Letošní rok má pauzu, budou tady jiná
silná lákadla. Od konce dubna do konce
října 2013 se nejen zde, tedy ve Vyšším
Brodě, ale i v dalších třech městech
koná česko-rakouská Zemská výstava.
Pokud se tedy rozhodnete Vyšší Brod
navštívit, nudit se nebudete.
Čtyři zastavení zemské výstavy
Český Krumlov, Vyšší Brod, Bad Leonfelden a Freistadt – čtyři města, která
Archiv České Pošty
svými mimořádnými expozicemi
i doprovodným programem zvou
k návštěvě Zemské výstavy. Největším
lákadlem Vyššího Brodu je bezesporu
Závišův kříž, výjimečná památka,
která vedle českých korunovačních
klenotů a relikviáře sv. Maura patří
k nejcennějším historickým klenotům
v českých zemích. K vidění je v Rožmberské oratoři cisterciáckého kláštera.
Veřejnost si Závišův kříž mohla naposledy prohlédnout v 70. letech
20. století na Pražském hradě. Vyšebrodský klášter se na rozsáhlou
akci pečlivě připravoval, proto si jako
jedni z prvních můžete prohlédnout
i zrenovovaný interiér chrámu, jehož
rekonstrukce trvala bezmála dva roky.
A dostanete se i do veřejnosti dosud
nepřístupných prostor, například do
gotické kapitulní síně, kde je pochován
Záviš z Falkenštejna. Areál kláštera
láká i na další památky – v klášterním
muzeu jsou vystaveny deskové obrazy
Madony Vyšebrodské či Madony
Zlatokorunské a další gotické malby
a plastiky. Obrazová galerie představuje umělecká díla Petra J. Brandla, Jana
i
Zemskou výstavu mohou zájemci
postupně nAVŠTÍVIT OD 26. DUBNA
DO 3. LISTOPADU LETOŠNÍHO ROKU.
Je otevřena sedm dní v týdnu. Více
informací včetně připraveného doprovodného programu najdete na
www.zemskavystava.cz.
Akce Poštovního muzea jsou k dispozici na www.postovnimuzeum.cz.
Zemské výstavy mají v Rakousku dlouholetou tradici, se kterou se začalo již
v 60. letech minulého století.
V letech 70. se mezi pořadateli objevilo i Horní Rakousko, postupem času
začali pořadatelé přibírat partnery ze
sousedství.
29
Kupeckého a dalších barokních mistrů,
v Rožmberské galerii jsou k vidění
vyobrazení některých členů mocného
jihočeského rodu Rožmberků. Prohlédnout si můžete jednu z největších
a nejkrásnějších klášterních knihoven
České republiky, a pokud patříte mezi
milovníky flóry, v obnovené rajské
zahradě na vás čekají historické odrůdy
růží a lilií. Dalším zastavením Zemské
výstavy je Český Krumlov.
V nově zpřístupněné židovské synagoze najdete expozici „4 fotografové,
2 země, 1 region“. Expozice místního
regionálního muzea „Co by, kdyby“
představuje plány a projekty regionu,
které z nejrůznějších důvodů nebyly
realizovány. Rakouský Bad Leonfelden
se v prostorách bývalého měšťanského
špitálu věnuje dějinám lékařství a sociální oblasti, ve Freistadtu se aktivity
koncentrují do budovy místního pivovaru. Tématem je měšťanský život
a rozvoj obchodu. Pokud se rozhodnete
město navštívit, rozhodně si nenechte
ujít prohlídku samotného pivovaru –
seznámí vás zde s procesem výroby
piva a ochutnat můžete i gastronomické speciality obou oblastí.
Unikát v muzeu, jízda kočárem
i let balonem
„Závišův kříž – Vyšší Brod“ se jmenuje
poštovní známka, kterou Česká pošta
vydává 29. května. Od 1. června do
31. října představí vyšebrodské Poštovní muzeum návrhy známky s motivem
slavného relikviáře, které vytvořil
významný český grafik a rytec Miloš
Ondráček a jehož nedávným počinem byla i tvorba nové prezidentské
známky. Součástí expozice budou také
návrhy obálky prvního dne s motivem
sv. Petra z rubové strany vyšebrodského kříže. „Zemská výstava je velkou
kulturní událostí, proto jsme na konci
června pro návštěvníky muzea zcela
výjimečně připravili opravdovou
raritu. Mohli totiž spatřit jeden
z nejcennějších sbírkových předmětů
našeho muzea, unikátní osmdesátiblok
Modrých Merkurů, prvních novinových známek světa z roku 1851,“ říká
Jan Galuška, ředitel Poštovního muzea. Protože jde o unikát světový, jeho
cena se dá stěží odhadnout. I proto
jsou Modré Merkury vystavovány zcela
Klášter ve Vyšším Brodě.
výjimečně. Další lahůdkou byla podle
jeho slov slavnostní jízda žamberského poštovního dostavníku z Vyššího
Brodu do Bad Leonfeldenu a zpět, která
proběhla za velkého mediální zájmu
v sobotu 27. července. Jako památku
na nevšední zážitek si náv štěvníci
mohli odnést příležitostnou dopisnici,
v Poštovním muzeu byla stejného dne
zřízena poštovní přepážka s příležitostným poštovním razítkem. Není
však třeba popisovat pouze zážitky
`v čase minulém. Poštovní muzeum se
stálou expozicí nabízí nevšední pohled
na historii pošty po celou sezónu.
Let poštovního balónu
Kromě mimořádné sbírky kočárů tak
návštěvníky překvapí stovky exponátů
od středověku po současnost.
Je však třeba ještě připomenout, že závěrečnou akcí muzea k Zemské výstavě
bude slavnostní let horkovzdušným
balónem České pošty s balónovou (leteckou) poštou. „Let se uskuteční
v průběhu srpna, přesný termín určíme
podle aktuálního počasí a zveřejníme
ho na webových stránkách Poštovního
muzea,“ dodává Galuška. I k této akci
Pošta vydá příležitostnou poštovní
dopisnici s přítiskem, její prodej byl
zahájen už 1. června.
30
Modrý Merkur
Modrý Merkur
31
Poštovní historie
Osmdesátiblok prvních
novinových známek světa
Unikátní exemplář – osmdesátiblok prvních novinových
známek světa, tzv. Modrých Merkurů z roku 1851 – se do
Poštovního muzea dostal krátce po druhé světové válce
spolu s dalšími filatelistickými materiály, které pocházely
z konfiskátů spravovaných Fondem národní obnovy.
Poštovní muzeum
i
osud jménem kamila
Téma volně zpracoval Vítězslav
Houška v knize Merkur nese smrt,
vydané v roce 1972 nakladatelstvím
Naše vojsko. Režisér Petr Schulhoff
v roce 1974 natočil podle scénáře, který napsal s Libuší Váňovou, film Osud
jménem Kamila. V kriminálním thrilleru, inspirovaném naší událostí, se
objevila řada známých herců, napří-
Zdaleka nejcennější byl právě osmdesátiblok prvních novinových známek
světa, který se stal součástí nové
známkové expozice Poštovního muzea,
otevřené 22. prosince 1953 v bývalém
klášteře beuronských benediktinek
Zvěstování Panny Marie u kostela sv.
Gabriela v Praze na Smíchově. Tam
zůstal až do 17. března 1970, kdy došlo
v jednom z výstavních sálů k loupežnému přepadení, při němž byl z nástěnného panelu odcizen.
klad Jiří Klem, Renata Doležalová, Marie Drahokoupilová a Zdeněk Ornest.
Pan Vítězslav Houška byl spisovatel,
novinář, překladatel a karikaturista.
V letech 1966 až 1991 šéfredaktor
časopisu Filatelie. Jeho kniha inspirovaná případem vyšla opět v roce 2006
Rozsáhlé policejní vyšetřování, které
se vzápětí rozběhlo, skončilo naštěstí
úspěšně. Pachatelé byli dopadeni
a cenný sbírkový předmět se nepoškozený vrátil již 24. července téhož roku
do muzejního depozitáře.
jako prémie pro členy Klubu Filatelie.
Do jaké míry obě umělecká ztvárnění
odpovídají skutečné události, nechávám na divácích a čtenářích.
Poštovnímu muzeu se díky této neblahé události dostalo dosud nebývalé
publicity. O případu podrobně refero-
vala téměř všechna média, například
Svět v obrazech z 12. května 1970 vyšel
s titulním listem Loupež v Poštovním
muzeu.
Osmdesátiblok Modrých Merkurů byl
poté na dlouhá léta uložen do trezoru
a vystaven až na Světové výstavě poštovních známek Praga 1978.
Také jeho další prezentace byla oproti
minulosti velmi omezená a docházelo
k ní většinou jen při světových nebo
mezinárodních výstavách poštovních
známek v Praze a Brně. Výjimku tvořilo jen jeho představení na prestižní
výstavě světových filatelistických rarit
MonacoPhil 2004, která se koná jednou
za dva roky v Monackém knížectví.
32
Modrý Merkur
Modrý Merkur
Poštovní historie
Merkury paní Léblové
aneb Světový unikát
v rukou lupičů
Kariéra řeckého boha Herma, jinak též římského Mercuria, nezačala
zrovna vzorně. Tento syn vládce Olympu Dia a bohyně Maie, dcery
Atlantovy, ukradl svému bratrovi Apollonovi stádo padesáti krav.
Jan Galuška
Věštec Apollon ho však odhalil a Hermes
musel krávy vrátit. Cestou k ukradenému
stádu jej však okouzlil hrou na lyru, kterou mu výměnou za stádo daroval,
a ještě mu přidal zlatou berlu přinášející štěstí. Hermes neboli Merkur se stal
jako nejobratnější z bohů jejich poslem,
ale také ochráncem cest, pocestných,
obchodu a ovšem také zlodějů a křivopřísežníků. Přirozeně nikoliv ti posledně
jmenovaní, nýbrž právě cesty a pocestní
přivedli tohoto jinocha s okřídleným kloboukem a topánky k ochraně poslů
a pošty, jejímž symbolem a jednou z ikon
se stal. Lupiči v Poštovním muzeu onoho
neblaze památného dne v roce 1970 však
tuze doplatili na neznalost antické mytologie, Merkur nakonec dal přednost tomu
lepšímu ze svého božského pověření.
Zobrazení boha Merkura vybrala rakouská poštovní správa v průběhu roku 1850
pro novinové známky, které vznikly podle
návrhu proslulého rytce a grafika Josefa
Axmana, brněnského rodáka. Platit začaly 1. ledna 1851. Nenesly označení hodnoty, neboť se prodávaly pouze vydavatelům novin, a to po celých přepážkových
listech o sto kusech. Hodnoty se odlišovaly barvou, Modré Merkury sloužily pro
zasílání jednoho výtisku, proto se lepily
zpravidla přímo na noviny, pro svazek
Tomáš Vosolsobě, 1977
10 výtisků sloužily známky v barvě žluté
a pro 50 v barvě růžové. Lepily se na
pásku s adresou odběratele. Je třeba připomenout, že v té době neexistovala žádná ústřední distribuce tisku či podobný
podnik. Všichni vydavatelé zasílali svým
abonentům, ať již jednotlivcům či třeba
trafikantům, noviny sami. Pošta měla ze
zákona pro přepravu a doručování tisku
monopol, na druhé straně byla novinová
sazba pro vydavatele cenově výhodná.
Periodik vycházelo u nás v porovnání
s dneškem málo, pouhých pár desítek,
a také náklad byl v porovnání s dneškem
téměř mizivý, například Pražské noviny
měly v roce 1855 náklad 1300 výtisků
a 1256 předplatitelů.
Nejvíce se celkem přirozeně dochovalo Merkurů modrých na jednotlivých
výtiscích novin, neboť papírové pásky
na svazcích novin a časopisů s Merkury
ostatních barev adresáti zpravidla zahodili. Sběratelsky cenné jsou však modré
známky v celcích – páskách a blocích či
částech tiskových listů. Osmdesátiblok
Modrých Merkurů, hrdina našeho příběhu, je světový unikát a je chloubou sbírek
našeho muzea. Je to poštovně neupotřebená dolní část přepážkového archu
(který byl čtvrtinou archu tiskového),
znalecky odhadnutá na 80 tisíc eur. Celý
přepážkový arch o 100 kusech by měl být
ve vídeňském archivu poštovních cenin,
ale nikdo jej nikdy neviděl a rozhodně
nikdy nebyl nikde vystavován.
V osudné úterý 17. března 1970 přišli
do muzea v Holečkově ulici 10 na pražském Smíchově dva mladíci. Nebyli zde
poprvé, neboť již den předtím navštívili expozici, umístěnou v bývalé
kapitulní síni, a se zájmem si prohlíželi
první známku světa, slavnou anglickou „Black penny“. Takový zájem byl
vskutku nevšední, z původních rozsáhlých výstavních prostor z roku 1933
totiž v té době zbývalo ubohé torzo,
vlastně jen jeden výstavní sál s expozicí poštovních známek a s ukázkou
sbírkových předmětů z historie pošty,
otevřený ke Světové výstavě poštovních známek Praga 1968. Návštěvníci
se spíše trousili, než chodili, do roka
jich bylo sotva pár stovek. Opět se
jich ujala kurátorka paní Věra Léblová
a doprovodila je do výstavního sálu.
Asi po hodině se v šoku a s pláčem
připotácela do knihovny, která v té
době sloužila jako pracoviště všem
zaměstnancům muzea. Teprve po chvíli
byla schopná vypovědět, co se vlastně
stalo. Z mládenců, vydávajících se za
filatelistický dorost, se vyklubali otrlí
loupežníci. Starší z nich se jí snažil
zabavit a zaujmout zdánlivě odbornými dotazy a ten druhý pomocí předem
připraveného háčku – česky se tomu
říká odborně „forichtung“ – tahal
onen skvost – osmdesátiblok Modrých
Merkurů – z jednoho ze skleněných
panelů uprostřed výstavního sálu. Ke
vší smůle byly Merkury nainstalovány
právě tam, většina ostatních známek
se nacházela v relativně bezpečných
výstavních skříních. Paní Léblová si
toho samozřejmě všimla, protestovala,
snažila se je přesvědčit, aby nekradli,
ale bylo to málo platné. Naopak, starší
začal být agresivní, fyzicky jí napadl
a přikázal jí sedět a mlčet. Pohrozil,
že ji zabije, pokud bude odporovat
a vyhlásí poplach. Mladšímu se podařilo Merkury úspěšně vytáhnout a dal
se s nimi na útěk. Starší ho následoval,
ale za chvilku se vrátil, aby se přesvědčil, že paní kurátorka je na místě
a nevolá o pomoc.
Vedoucí Poštovního muzea pan Karel
Adler ihned, jak se vzpamatoval
z utrpěného šoku, volal kriminálku
a své nadřízené. Za pár minut již bylo
muzeum plné příslušníků v uniformách
i v civilu a rozjelo se vyšetřování, které
svým rozsahem v případě podobných
trestných činů nemělo obdoby. Ujala
se jej federální kriminální ústředna
a ruku k dílu přiložil i proslulý pražský
Maigret, major Kalivoda z Bartolomějské ulice. Ihned byly zvýšeny již tak
přísné kontroly na hranicích.
Kdo byli ti lupiči a jaké měl celý příběh
pozadí? Za vším stál nejstarší bratr
oněch dvou pachatelů, osmadvacetiletý
pražský taxikář Josef Winter. Rozhodl
se emigrovat za svou přítelkyní, která
v té době již žila v Itálii. Taková proslulá filatelistická rarita by se jistě pro
začátek hodila, neboť by se velmi dobře
prodala kdekoliv na filatelistickém
trhu. Krádeží pověřil své bratry, devatenáctiletého mechanika výpočetních
strojů Viktora a o dva roky mladšího
učně Ladislava. Za lup jim vyplatil sto
korun. Iniciátor loupeže byl koncem
března dopaden při pokusu vycestovat
v kufru automobilu jednoho řeckého
diplomata na hraničním přechodu
v Nové Bystřici. Za cestu měl zaplatit
33
Paní Věra Léblová pořádá sbírku
příležitostných poštovních razítek.
tisíc dolarů. Bylo to asi na udání
a v souvislosti s vyšetřováním pašování starožitností, do kterého byli všichni zapleteni. Výslechy a otisky prstů
jednoho z mladších bratrů, zanechané
na místě činu, přivedly kriminalisty
na stopu a nakonec i ke šťastnému
objevu neporušeného osmdesátibloku.
Skryli jej za obrazem v bytě taxikářovy
přítelkyně a čekali na vhodnou příležitost, jak jej prostřednictvím komplice
vyvézt.
Příběh je to ve skutečnosti velmi smutný, poznamenaný dobou, začínající
„normalizací“, nezřízenou žádostivostí
po penězích, snadném životě, krutostí,
bezohledností, ale možná také touhou
po svobodě. Ve své době byl, jak se dnes
říká, velice „medializován“. Resort spojů a Svaz československých filatelistů
dokonce vypsaly na dopadení pachatelů
odměnu ve výši několik desítek tisíc
korun, což byla věc nebývalá.
Jaký byl další osud protagonistů
našeho příběhu? Pachatelé stanuli již
v září roku 1970 před soudem. Josef
dostal deset, Ladislav osm a nejmladší
Viktor tři roky. Pochopitelně všichni
nepodmíněně. Vedoucí pan Karel Adler
byl přinucen odejít do předčasného
důchodu. Poštovní muzeum mělo
namále, ostatně nikoliv poprvé ve své
historii. Uvažovalo se o jeho zrušení
a převedení sbírek do některého
z velkých muzeí. Expozice v Holečkově
ulici byla uzavřena na dlouhých 8 let až
do Světové výstavy poštovních známek
PRAGA 1978. Osmdesátiblok Modrých
Merkurů se má dobře, odpočívá, je
v bezpečí a Poštovní muzeum jej vystavuje pouze při výjimečných příležitostech, jako jsou právě světové výstavy
nebo na mezinárodní výstavě Klubu
světové filatelistické elity MonacoPhil
2004. Tam všude je ve společnosti těch
nejslavnějších světových filatelistických rarit, třeba Mauritiů z britské
královské sbírky. A paní Věra Léblová?
V Poštovním muzeu pracovala jako
kurátorka od 1. července 1961 do
31. prosince 1978 a pak ještě, již na
penzi, jako uklízečka a výpomocná síla
až do konce roku 1993. Byla to zlatá,
obětavá a ochotná paní. Poznal jsem ji
hned první den svého příchodu do muzea v únoru roku 1977. Nám, mladším
kolegům, byla vždy ochotna vypomoci
v tísni, což se, vzhledem k našemu tehdejšímu mládí, stávalo poměrně často.
Jen jedno neměla ráda, a to když ji někdo požádal: „Paní Léblová, vyprávějte,
jak to tenkrát bylo.“
34
Rozhovor: Pavel Roušar
Rozhovor: Pavel Roušar
Rozhovor
pavel roušar:
„Lidé musí vystoupit
ze svých bublin.“
Rozhovor se starostou Újezda nad Lesy, který se ke starostování
dostal díky mediálně známé kauze kolem devíti-jamkového golfového
hřiště v Klánovicích.
Petr Králík
35
36
Rozhovor: Pavel Roušar
Co se vám vybaví, když se řekne Újezd
nad Lesy?
V minulosti převážně turistický cíl –
Klánovický les. V současnosti obec, kde
již dlouho žiju a kde mám práci, rodinu
a přátele.
Jako kluk jste si určitě s ostatními
dětmi hrával na policajty a zloděje. Co
jste býval častěji – policajt, nebo zloděj?
To jste mě zaskočil, ale pokud si dobře
vzpomínám, tak policajt. Dětství jsem
Rozhovor: Pavel Roušar
co dál. Jako jediná možnost se ukázalo
vstoupit do lokální politiky a téma zviditelnit touto cestou – a tak vznikla platforma Otevřený Újezd.
A ta vyhrála volby?
Nejvíce hlasů dostali občanští demokraté, nám se však podařilo sestavit koalici
s TOP 09 a ČSSD a já byl zvolen starostou.
Letos na jaře se nám společnými silami podařilo dotáhnout kauzu klánovického golfu do zdárného konce – magistrátní úředníci posvětili definitivní změnu územního
Nemáte obavy, že po příštích volbách
bude všechna vaše práce smetena ze
stolu a věci se vrátí do starých kolejí?
Tuto hrozbu si samozřejmě uvědomuji.
Může přijít nové vedení, nový starosta,
a všechno obrátí vzhůru nohama. Že to
není planá představa, dokazuje již teď
opozice třeba právě co se týče Agendy 21
– jednak jde o naprosté nepochopení věci,
jednak nejspíše někteří považují udržitelný rozvoj za sprostá slova. Na druhou
stranu se domnívám, že současná transparentnost vedení obce a elektronizace
pravomoci a zodpovědnost na jednotlivce
k tomu povolané a delegovat do systému
celou strukturu agendy.
Opozice kritizuje to, že ze strukturálních fondů tečou peníze pod záminkou zvýšení transparentnosti do
elektronických nástrojů a mobilních
aplikací, zatímco výmoly na silnicích
se prohlubují.
Součástí naší volební kampaně bylo, že
přejdeme na vícezdrojové financování,
protože do té doby měl Újezd peníze jen
z pražského magistrátu. Když jsme přišli
na radnici, začali jsme zjišťovat, na jaké
jiné zdroje bychom se mohli orientovat.
Naší strategií je využívat obecní prostředky pouze jako povinnou spoluúčast ve větších projektech – například z Evropských
strukturálních fondů nebo jiných veřejných dotačních programů. To znamená,
že z našeho rozpočtu přispíváme třeba
sedm nebo deset procent a 90 procent je
z jiných zdrojů.
Náš v tuto chvíli největší program, o který
se ucházíme, se jmenuje eÚjezd. Postavili jsme ho ve spolupráci s InStrategy,
protože považujeme transparentnost
i systematičnost za důležitou. Děje se to
i v jiných obcích. Smyslem je umožnit
nebo zlepšit elektronickou komunikaci
mezi úřadem a občany. Je načase, aby lidi
nemuseli na úřad tak často osobně docházet a mohli si své záležitosti vyřizovat jednoduše z domova.
„Za naprosto nejdůležitější považuji slušnost a odhodlání dělat svou
práci na maximum, časově i psychicky. I když se vyskytnou překážky,
je důležité držet „svůj směr“.“
prožil na vesnici, máma byla učitelka, táta
pracoval jako vedoucí na Státním statku
a pak krátce na úřadě, takže já byl spíše
takový slušňák.
plánu a výstavba golfového hřiště tak je
s konečnou platností znemožněna. Jednoduše řečeno, jediné, co zde může „vyrůst“, jsou další stromy.
Co vás přivedlo ke starostování?
Cesta ke starostování byla trochu delší.
V době, kdy jsem se do Újezda přistěhoval, se zrovna rozbíhala mediálně známá
kauza „klánovického golfu“ (viz box Kácet, či nekácet?). Nebylo mi lhostejné, co
se dělo. Společně s Újezdskými jsme založili občanské sdružení Újezdský STROM,
které se snažilo kácení klánovického lesa
kvůli soukromému golfovému hřišti zabránit. O slovo se začala hlásit občanská
společnost.
Jak dlouho se tedy kauza táhla?
Celkově okolo osmi let.
Jak silně byl její hlas slyšet?
Náš boj bych přirovnal k boji Davida
s Goliášem, v tomto případě v podobě
pražského magistrátu v čele s Pavlem Bémem. Došlo to tak daleko, že politici zkoušeli hlas veřejnosti různými právními kličkami zlomit a obejít, a to i přesto, že naši
petici podepsalo na 23 tisíců lidí, včetně
významných osobností veřejného života,
například Medy Mládkové či Jiřiny Šiklové. Magistrátní úředníci byli hluší. V roce
2010 jsme všechny možnosti občanského
„vzdoru“ vyčerpali. Rozhodovali jsme se,
Boj o les jste vyhráli. Jaké další cíle si
jako starosta kladete?
Systémové pojetí veřejné správy. Přistoupili jsme k Agendě 21, což je program snažící se zajišťovat principy udržitelného
rozvoje na regionální úrovni. To je pro nás
aktuálně nejdůležitější – dosáhnout ve
veřejné správě pomocí digitalizace transparentnosti, ve výsledku dostupnosti pro
každého občana. Podle mého je to jediný
způsob, jak umožnit lidem, aby skutečně
spolurozhodovali o své obci. To souvisí
s transparentností financí, s veřejnými
projednáváními, kdy lidi vtahujete do veřejného prostoru a nasloucháte jejich názorům.
Když je pětadvacet lidí z třiceti lidí proti, a přesto se s projektem pokračuje, je
evidentně něco v nepořádku. Politika
by občany neměla znechucovat. Daří se
nám to možná také proto, že upřednostňujeme témata obce před politikařením
a pletichařením.
vytvářejí určitě standardy, které se už
těžko budou vracet zpět – nejde zrušit audionahrávky ze zasedání, videopřenosy či
interpelace, to vše již nějakým způsobem
zakořenilo, lidé si na to zvykli. Navíc jsou
tu aktivní lidi – „občanská společnost“,
která má zkušenost, že její úsilí může být
nakonec úspěšné a že si nemusí nechat
všechno líbit.
Co se nedaří?
Přál bych si, aby vše šlo mnohem rychleji,
ale nedaří se mi to. Narážím na staré způsoby řešení problémů. Vydáme spoustu
energie na komunikaci s opozicí a zkratkovitě to vede k tomu, že se vytrácí ochota
debatovat. A to je špatně. Opozice neunesla,
že ač vyhrála volby, nedokáže s nikým najít
společnou řeč, respektive principiálně odmítá vše, ačkoli by se v bodech strategického plánu našla témata, která jsou jí blízká.
Problémem je také to, že jsme „křehká“ koalice a k hlasování potřebujeme i nezávislé
kandidáty, tudíž, jak se říká, „nejste tak zcela šéfem ve své firmě“.
RndR. Pavel Roušar
RNDr. Pavel Roušar je starostou MČ
Praha 21 – Újezd nad Lesy.
Absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu
Univerzity Karlovy.
Po roce 1989 založil firmu na distribuci
letáků.
V roce 2001 firmu odprodal společnosti
Agentura pro distribuci a marketing
s.r.o., kde poté pracoval jako výkonný
ředitel do roku 2005.
V oblasti veřejné činnosti působil jako
předseda občanského sdružení Újezdský
STROM, po zvolení do funkce starosty
Jakým způsobem vedete radnici?
Jsem vystudovaný matfyzák a založením
spíše technokrat, takže pro mě je důležitá systematizace. V podstatě jsme začali
na „zelené louce“. Snažím se delegovat
MČ Praha 21 v roce 2010 své členství ve
sdružení pozastavil.
Funkci starosty zastává jako nestraník
za sdružení Otevřený Újezd.
Je ženatý.
A občan Újezda nad Lesy po tom touží?
Možná že v první fázi po tom netouží,
protože o tom nepřemýšlí. Podle mého je
ale důležité i pro vnitřní fungování radnice, aby byla progresívní, měla směr a vývoj
a snažila se zlepšovat svou práci. A to je
o postupných, drobných, dílčích krocích.
Dám příklad: v roce 2010 jsme oskenovali všechny smlouvy a jednu po druhé je
dali na web. To je v pořádku, ale jsou to
pořád jen papíry, které musí někdo vzít
a oskenovat. Ideální by bylo mít smlouvu
rovnou v digitální podobě – text i podpis.
K tomu fulltextové vyhledávání a filtraci
podle data, zadaných témat nebo dalších
parametrů. A v tu chvíli si každý občan
může úplně jednoduše podle svého zájmu
sledovat, co ho zajímá. Tudy podle mého
vede cesta vpřed. My jsme někde v polovině a od skenování máme zatím jen nakročeno dál.
37
A projekt eújezd je tedy o těch dalších
krocích?
Ano. Jako občanské sdružení jsme chodili v roce 2010 s našimi členy na veřejná zasedání zastupitelstva a ani jsme si je
nesměli nahrát. Projekt eÚjezd směřuje
k tomu, aby občan mohl na dálku a pohodlně komunikovat se zastupitelským
úřadem pomocí internetu a mobilních
aplikací, zapojovat se, vyjadřovat svoje
názory, sledovat, co se děje, být u všeho,
co ho zajímá.
Konkrétně bude moci sledovat zasedání
zastupitelstva on-line (premiérově jsme
to vyzkoušeli v září 2011), bude si moci
kdykoli elektronicky vyžádat jeho přesný
průběh, podklady k budoucím jednáním,
bude se moci sám k tématům jednání vyjadřovat, bude moci sledovat, co se děje
nebo chystá v okolí jeho domu, posílat
podněty a náměty k opravám, údržbě,
úklidu atd. Projekt počítá s umístěním
dvou počítačových terminálů do veřejného prostoru. Mobilní aplikace umožní
občanům hlasovat a zapojit se do spolurozhodování v městské části.
Co aktuálního v současné době obec
řeší?
Momentálně děláme pořádek v agendách.
V nejbližší době chceme přejít na dokument management systém, kdy od klasického sdílení dokumentu na síťovém
disku přejde k systémovému úložišti, aby
tak každý referent měl definovaný přístup
k základním agendám, pro které pracuje,
nebo ke své práci potřebuje. Je to revoluční myšlenka nejen ze samosprávního, ale
i celorepublikového hlediska.
V čem spatřujete budoucnost obce?
Újezd by se měl stát klidným místem
vhodným pro život vícegenaračních rodin
s dětmi. To je dáno i zdejšími přírodními
podmínkami.
Problémem je frekventovaná centrální výpadovka na Kolín, i když historicky vzato
nebýt této komunikace, osada „Oujezd“
by nikdy nevznikla. Je možné, že někdy
v budoucnu vznikne obchvat, ale zatím
je v nedohlednu. Újezd se sice nemůže
prezentovat nějakým „byznysem“, nejsou
tady větší podniky, což na jednu stranu
škodí rozvoji obce, na druhou stranu ale
za poslední dekádu zaznamenáváme demografický růst, počet dětí ve škole vzrostl o třicet procent.
38
Rozhovor: Pavel Roušar
i-předpisy a i-zakázky
39
Poštovní servis
i-předpisy a i-zakázky
zjednodušují život
podnikatelům
Projekty pro malé a střední podnikatele nově doplňují portfolio moderních
služeb České pošty, jimiž se podle evropských vzorů podnik vyrovnává
s trvalým úbytkem výnosů z klasických poštovních služeb a zároveň
přináší veřejnosti službu, která je jednoduše – užitečná.
Marta Selicharová
i
Štěpán Adámek
i
Kácet, či nekácet?.
Co jsou to i–zakázky?
Kolem devíti–jamkového golfového
hřiště v Klánovicích se vedl několikale-
Újezd nad Černými lesy
I-zakázky představují unikátní systém,
tý spor. O zbudování usiloval soukromý
který dovede sofistikovaně sledovat za-
investor Forest Golf Resort Praha, po-
kázky již od 20 tisíc korun a v průměrné
kud by se projekt realizoval, zaujímal
hodnotě 80 tisíc korun.
§§
by plochu zhruba 13 hektarů v Klánovickém lese. Proti stála občanská
sdružení, obyvatelé Klánovic a širokého okolí, klánovická radnice, odborná
veřejnost i osobnosti veřejného života
– poukazovali především na to, že
vybudování golfového areálu by zničilo
přirozený les a ohrozilo zachovalý
ekosystém chráněné oblasti přírodního
parku Klánovice – Čihadla. Letos na
jaře došlo k průlomu – pražští zastupitelé schválili změnu územního plánu,
Co znamená váš projekt Desatero
správného Újezďáka?
Jde o projekt určený pro školáky, kdy
obsahem „desatera“ jsou pro děti důležitá hodnotová témata – například že je
nutné dodržovat pravidla, mít rád rodiče
a pomáhat jim, pomáhat starším lidem,
plnit dané sliby, nemluvit sprostě, mluvit
pravdu, nebrat a neničit cizí věci, mít rád
a chránit přírodu kolem nás, snažit se žít
zdravě atp.
podle kterého zůstane v Klánovicích
zachován les.
Původně již v 90. letech získali golfisté
v Klánovicích povolení na vybudování
osmnáctijamkového hřiště. Ke stavbě
z důvodu nedostatku financí nikdy nedošlo. Rozhodnutím magistrátu nebude
vybudováno ani devítijamkové hřiště
a celá kauza se tím uzavírá.
Byl jste již někdy odvoláván z funkce?
Několikrát, a musím říct, že pro politika
(ač to slovo nemám rád, protože ve zdejší
společnosti evokuje někoho neprůhledného, prospěchářského, špatného) je to zkušenost k nezaplacení – uvědomíte si při
tom, že je třeba mít ke své funkci pokoru.
Podobnou zkušenost bych přál každému
starostovi.
Co je podle vás pro starostování klíčové?
Za naprosto nejdůležitější považuji slušnost. Já osobně dělám svou práci na maximum, časově i psychicky. I když se vyskytnou překážky, je důležité držet „svůj
směr“. Hodně lidí mě považuje za teoretického snílka, a je pravda, že shánění potřebných peněz na kanalizaci či silnice je
pro mě dřina. Ale v takové situaci je každý
starosta – na všecko prostě není. Důležité
je, že tady žijeme spolu a musíme se nějak
společně domluvit. Místní lidi musí rozumět problémům, které tu máme a které se
snažíme řešit. O těch se musíme naučit
společně mluvit a přemýšlet, co dál.
Co jsou to i–předpisy?
jako i-zakázky. Jejím cílem je zvýšit
právní povědomí, a to především
v případech, kdy podnikatelé nezaměstnávají svého „podnikového“ právníka,
a přesto potřebují mít přehled o legislativním dění.
jak se nejrychleji dostanete
k aplikaci
Obě služby si zákazníci mohou pořídit
na jejich internetových stránkách, tedy
www.i-verejnezakazky.cz a www.i-predpisy.cz a samozřejmě také na poštách.
V případě i-zakázek si podnikatelé
mohou vybrat ze tří různých kontraktů,
K tomu směřuje vaše cesta za transparentností?
Přesně tak. Lidé musí vystoupit ze svých
bublin. Já jsem z té své také vystoupil.
§§
Služba funguje na podobném principu
první je určen na měsíční užití aplikace,
Službu i-zakázky Česká pošta zprovoznila
v dubnu letošního roku a jen za první dva
měsíce ji začalo využívat více než 1500
českých podnikatelů. S touto odezvou
podnikatelů je spokojený i vrchní ředitel
divize ICTG České pošty Tomáš Ječný.
Podle něj prospěšnost služby dokládají
i první úspěšní žadatelé, kteří se stali
vítězi ve veřejných zakázkách.
druhý je čtvrtletní a poslední pak na
rok. Pořízení služby na jeden měsíc
přijde zákazníka na 199 korun.
Od 1. července se k i-zakázkám připojila
také služba i-předpisy, která přinesla sou-
hrn nejdůležitějších právních novinek tý
kajících se podnikání a každodenní praxe.
„I-předpisy přináší souhrn všech nejdůležitějších novinek i s právním výkladem
odborníků. Informace chceme poskytovat
tak, aby byly srozumitelné i pro laickou
veřejnost. Ve většině případů se věnujeme
českému právu, nezapomeneme ale ani
na právo evropské a mezinárodní. Jsme
přesvědčeni, že nová služba bude stejně
kvalitní jako i-zakázky a že o ni bude
zájem,“ dodal T. Ječný.
40
Rodinná vinařství a firmy v obcích
Rodinná vinařství a firmy v obcích
41
Luděk Košut
Podnikání v obcích
rodinná vinařství
a firmy v obcích
Východně od města Břeclav, na moravském Slovácku po levém břehu
hraniční řeky Moravy, se rozprostírá malebná krajina, jež se nazývá
Podluží. Krajina, ve které obyvatelstvo v minulosti střídavě po dobách
kulturního rozkvětu zažívalo hluboké pády do dob temných.
Petr Králík
Zatímco se z Břeclavi pomalu blížím
lokálkou k mému prvnímu cíli v Moravské
Nové Vsi, formuluji si otázky, které budu
pokládat místnímu nedůvěřivému lidu
a to zejména majitelům malých rodinných
živností – a jak má destinace napovídá,
půjde zejména o vinaře.
Z neznalosti místních poměrů si idylicky
maluji obrázek lokálního vesnického vinaře s malou firmou, kterého v obci všichni
znají, starosta udělá, co jim na očích vidí,
a kulturní život ve všeobecné pospolitosti
radostně bují. Nad krajinou protkanou
viničními tratěmi a ovocnými sady se
vznáší duch harmonie, který odráží bohatý komunitní život v malebných vesničkách, rozsetých po kraji.
Na nádraží mě čeká první dáma zdejšího
veřejného života, ředitelka Jihomoravské
komunitní nadace Zlata Maděřičová, která
moje naivní městské představy brzy uvede
na pravou míru. Hlubokým hlasem mě
přivítá, zajiskří očima a už mě v nesnesitelném vedru táhne přes Moravskou
Novou Ves na první návštěvu za Luďkem
Košutem, který s bratrem Jaroslavem řídí
rodinnou vinařskou firmu, jejíž existence
je písemně doložená již z roku 1862.
Luděk Košut ve vkusně zařízené společenské místnosti hovoří o fenoménu vína jako
záruce zachování kontinuity bohatého
spolkového života v oblasti, kde komunistický režim chtěl násilnou kolektivizací
právě tuto kulturu zničit, protože se cítil
jí být ohrožen. Zdejší situace po druhé
světové válce byla v lecčems podobná
situaci v Sudetech, ale na rozdíl třeba od
Liberecka nebo Krušnohoří zde neměl
odsun německého obyvatelstva tak vážné
důsledky, protože na jižní Moravě byly
vinice a ty nutí lidi pracovat celoročně.
Vyžadují stálou péči od jara do zimy, a to
znamená dřinu. Proto se na jižní Moravu
nehrnuli dosídlenci s vidinou snadného
a rychlého zisku.
V průběhu 90. let 20. stol. bratři Košutové
dostudovali a postupně převzali v restitucích vrácené hospodářství po otci. „Je
to prostě kulturní dědictví a my máme
zemědělství v krvi. Neděláme to snad ani
kvůli seberealizaci. Poděděné statky nevnímáme jako hmotné, ale jako duchovní,“
říká Luděk Košut.
Po studiích šel pracovat do velké vinařské
firmy v Hodoníně, ale spíše na zkušenou
než z nutnosti. Rozdílů mezi městským
provozem velkého podniku a menší rodinnou firmou vidí hned několik. „V továrně
jste kolečko v hodinách, podřizujete se
nějakému záměru a realizovat se můžete
pouze ve vymezeném úseku, kdežto v rodinné firmě utváříte svou vlastní budoucnost. Kromě toho zaměstnáváte rodinné
příslušníky a jeden člověk zvládne víc
věcí, a to i profesně. Nemáme problém
s dodržováním pracovní doby, protože
žádná neexistuje. Když budu mít v podnikové vinotéce zaměstnanou prodavačku
42
Rodinná vinařství a firmy v obcích
Rodinná vinařství a firmy v obcích
Ivana Tomanová
Hrnčířství u Jaromíra Šorše
žena v roli vinaře je stále anomálie, která se na jižní Moravě dotýká
mužské ješitnosti. „Když jsem jako holka začínala, byla jsem jen terčem
posměchu, ale teď, když je po jedenácti letech jasné, že se mně daří
a že jsem i dobrá vinařka, posměch se změnil v zášť.“
pouze na prodávání, je to pro mě strašně
drahé. V rodině můžu mít za jedny peníze
člověka na víc činností, a to je ideál.“
„Rodinná firma je jak neziskovka,“ komentuje to Zlata Maděřičová a dodává: „Komunitní nadace spojuje lidi, stejně jako
víno spojuje lidi“. Místní život se na jižní
Moravě nepodařilo paralyzovat ani za komunistů. Ve vinném sklepě šlo například
těžko uplatňovat zákon o nepovoleném
shromažďování. Co se týče Jihomoravské
komunitní nadace, která podporuje místní
rozvoj na Podluží, jsou rodinná vinařství
43
jejich strategickými dárci. „Víno je nápojem filantropů,“ chlubí se Zlata.
Lidé, kteří chtějí víc peněz a pohodlí,
odcházejí do měst. Ti, co zůstanou
a podnikají zde, jsou časem postaveni před
otázku, čím obohacují místní život. Luděk
Košut nenabízí jednostranný pohled.
„Každý řekne, že pro Zlín byl větší přínos
Baťa než malý švec.“ Velký podnik v soukromých rukou se bude chtít v kraji prezentovat a bude to dělat ve velkém stylu.
On sám by ale preferoval malá soukromá
družstva, která by se zaměřovala třeba na
distribuci produktů drobných místních
firem. „Když řeknu, že jsem pro oblast
přínosem, budu považován za nafoukance,
ale když řeknu, že nejsem, taky to nebude
pravda, něco tady po nás zůstává.“
Od Košutů se přesouváme napříč obcí
k dalšímu sídlu rodinného podniku
Vinařství Tomanovi. Cestou mě Zlatka
vysvětluje, jak významný vliv mají vinaři
na občanský život na rozdíl od často skoro
neznámých místních úředníků. Nenápadně tak naráží na místní poměry. „Nejvíc
kvete místní život v obcích, kde záro-
veň funguje dobrá místní firma – u nás
většinou vinařství, spolehlivá neziskovka
a radnice s osvíceným vedením. Tam se
udržuje a rozvíjí místní kultura a život.
Tyhle tři složky od sebe nelze oddělit a ani
bez jedné se místní život neobejde.“
U Tomanů nás vítá usměvavá ing. Ivana
Tomanová, která už od svých 19 let sama
řídí rodinnou firmu za podpory svých
rodičů. Obhospodařuje 1,5 ha vinic
a zaměřuje se na výrobu vysoce kvalitních přívlastkových vín, která vzhledem
k malým šaržím označuje jako Moravská
zemská vína. Kromě toho provozuje také
pension „Domeček“, kde je možné pořádat
různé firemní i osvětové akce a dva vinné
sklípky určené pro návštěvníky, kteří se
můžou v průběhu roku i aktivně účastnit
prací na vinohradech. Hlavní klientelou nejsou místní, takže je v podstatě
nezávislá na místním odbytu. „Lidi hledají
něco bližšího na dotek, příjemnějšího, kdy
se dostanou do kontaktu s vinařem. Ne
jako u velké firmy, kde mají podnikovou
prodejnu a ta nemusí být zrovna otevřená,
a když je, tak se vám blíže nemohou věnovat, protože nemají třeba čas,“ vysvětluje
strategii svého podnikání.„Je to pro mě
velký přínos, protože se potkávám se
spoustou zajímavých lidí,“ a jako příklad
ukazuje fotografii z návštěvy kanadské
velvyslankyně u ní ve sklípku. Svůj přesah
do obce už tak moc dobře nevnímá, protože radnice není slečně Tomanové příliš
pozitivně nakloněna.
Její nelehký úděl podtrhuje fakt, že žena
v roli vinaře je stále anomálie, která se
na jižní Moravě dotýká mužské ješitnosti. „A je to čím dál tím horší. Když jsem
jako holka začínala, byla jsem jen terčem
posměchu, ale teď, když je po jedenácti letech jasné, že se mně daří a že jsem i dobrá
vinařka, posměch se změnil v zášť.“
A Zlatka si hned přisadí: „No prostě
někteří starostové ještě nepochopili, jak
se počítají jejich výplaty. Na vsi podnikatel odvádí daně a ty určují výši dotace
ze státního rozpočtu. Ale například teď
pojedem do Moravského Žižkova a tam
mají starostu osvíceného a ten se vůbec
netají, že podporují i podnikatele, protože
je to jejich chleba.“
Po cestě do sousedního Moravského
Žižkova jsme se stavili v obci Krumvíř za
místním hrnčířem Jaromírem Šoršem,
který má dílnu v plechové boudě kousek
za humny. Ve vstupní hale vás překvapí
armáda podivných skřetů a jiných roztodivných motivů z hrnčířské hlíny. Pan Šorš
ale vysvětluje, že tyto jeho „umělecké“
kreace jsou nutností, aby uživil sebe
a svou rodinu, která je, jak jinak, součástí
firmy. Na to nestačí produkovat klasické
květináče, jejichž výroba měla v Krumvíři
dlouholetou tradici. „Ty už dneska nikdo
nechce, všichni chtějí umělé. A místní
jsem stejně moc nepřijdou. Zaměřuji se
na projíždějící návštěvníky našim krajem.“
44
Rodinná vinařství a firmy v obcích
Hazard v obcích
45
Téma
hazard – zakázat,
či povolit střední cestu?
Hazard a s ním spojené povolování heren je téma zajímající veřejnost,
samosprávu i média. Obce dostaly veliké pravomoce, co se týká povolování
a zakazování heren, a Poštovní kurýr zjišťoval u jejich představitelů,
jak tyto pravomoce využívají.
Jakub Večerka
„Mám pocit, že se vrací prvorepubliková morálka. Platí slovo a ten,
kdo ředí víno vodou, je brzy rozpoznán.“
Firmu má pět let a veškerá výroba probíhá
od začátku do konce zde v této boudě.
Kromě rodinných příslušníků zaměstnává
i několik lidí z okolí. Jeho práce ho ale evidentně naplňuje. „Nechci vydělávat peníze
prací, která mě nebaví,“ říká. „Kdyby to
tak bylo, dostalo by se to do těch šklebících se figurek a neměly by ducha.“
V Moravském Žižkově už nás čeká klan
Maděřičů a starosta Josef Osička. Vinařství Maděřič vzniklo v roce 1993. Zaměstnává asi třicet lidí a obhospodařuje 30 ha
vinic. Před pár lety zrekonstruovali bývalou socialistickou Jednotu v centru vsi na
slušně vyhlížející penzion, který pojme
i autobusové zájezdy. Je architektonicky
propojen se sousedícím obecním kultur-
ním domem. Pro spolupráci soukromého
a veřejného sektoru v této obci je to symbolické. Penzion láká i cyklisty z nedaleké
podlužské vinařské stezky. Maděřičové
jsou jedni z prvních dárců Jihomoravské
komunitní nadace a těší se podpoře obce.
„Podporujeme jakékoli aktivity, které do
obce přitáhnou lidi. Jsme jedna z nejmladších obcí v kraji a nemáme historické
památky. Kdyby se tady nic nedělo, bylo
by tu úplně mrtvo,“ říká starosta Osička.
Maděřič junior mě bere na prohlídku
vinných sklepů plných nerezových tanků
a také prvotřídního vína. Cestou nahlas
uvažuje, jak se mu jeví současný vývoj
v kraji z pohledu soukromého vinaře
z malé obce na jižní Moravě. „Mám pocit,
že se vrací prvorepubliková morálka. Platí
slovo a ten, kdo ředí víno vodou, je brzy
rozpoznán. Lidi dneska už spíš ocení normální poctivé vinaře než žoviální tlučhuby.“ Přál bych si, aby se nemýlil.
I poslední z vinařů, kteří nám věnovali
čas, takřka legendární Radek Baloun
z Velkých Pavlovic je dlouholetým dárcem
místní nadace a má v ni důvěru. „Zlatka
si jede svou – prostě dáš, nedáš, nic se
neděje. Jsou nezávislí a nemusí se doprošovat na úřadech, které ještě smysl místní
nadace nepochopily.“ O svých vlastních
vizích pro svou rodinnou firmu promlouvá
s neokázalou pokorou. „Můj úkol bude splněn, když předám majetky v pořádku
a bez dluhů další generaci.“
Díky novému systému přerozdělování
peněz z hazardu získávají nejenom obce
veliké peníze – ty, které dříve herny
musely odvádět na dobročinné účely
(a které velmi často končily u občanských
sdružení spřízněných s majiteli), nyní
plynou do veřejných rozpočtů. Snad každá
radnice vyhlásila boj proti hernám a jejich
negativním vlivům – zvýšená kriminalita,
drogy, závislost na automatech, ohrožování výchovy mládeže. Nyní ale nastává pro
představitele obcí dilema – zakázat úplně
herny a mít „klid“, nebo povolit herny
a připravit se na zmíněné negativní vlivy
za cenu vylepšení rozpočtu v řádech
milionů?
Při zjišťování situace Poštovní kurýr dospěl k výsledku, že převážná většina obcí
se vydává střední cestou, a to je regulace
heren ať už počtem, nebo místy, kde se
herny smějí či nesmějí nacházet. Místostarosta ostravského obvodu Ostrava – Mariánské Hory a Hulváky Ing. Jiří Jezerský
(TOP 09) vysvětluje: „Městské odvody
nejsou ty, které vydávají obecní vyhlášku,
která následně problematiku hazardu řeší,
to může pouze obec, tj. statutární město
Ostrava.“ Místostarosta dále informuje,
že zastupitelstvo rozhodlo o omezení
hazardu tak, že určilo lokality a ulice, na
kterých se hazard nesmí provozovat. Toto
stanovisko bylo následně posláno Statutárnímu městu Ostrava. Opačnou cestou
se vydali v Karviné – nevydávají seznam
lokalit, kde je hazard zakázán, ale přesně
definují čísla popisná, kde se mohou
provozovat hazardní hry. Podle náměstka primátora Karviné Mgr. Petra Bičeje
(ČSSD) není plošný zákaz heren správné
řešení, neboť vznikají nelegální herny
a obce přicházejí o peníze. Kromě zmíněných ulic, kde je hazard povolen, náměs-
AA
A
A
AA
Maděřič junior a zrající šampus, původní receptura, kvasná fáze
Štěpán Adámek
tek Mgr. Petr Bičej upřesňuje další kroky
v omezení hazardu, které Karviná prosadila: „Ukládáme provozovatelům plnění
povinností, které spočívají v zákazu zobrazování herních symbolů na poutačích
a výlohách a dále ve stažení světelných
jackpotů z venkovních prostor.“ Jedním ze
zastánců co největšího omezení hazardu
je místostarosta Dačic Ing. Jan Bartošek
(KDU-ČSL), který dlouhodobě analyzuje
etickou rovinu hazardu (negativní vlivy
spojené s hazardem – drogy, kriminalita,
násilí) s pragmatickou rovinou (finanční
hledisko). Místostarosta Ing. Jan Bartošek
tvrdí: „Strana, jejímž jsem místopředsedou je dlouhodobě konsekventní ve
stanovisku k hazardu. Máme spočítáno, že
hazard se státu ani obcím v dlouhodobém
hledisku nevyplatí. Je to stejné jako
s kouřením – stát pobírá ohromné zisky ze
zdanění cigaret, ale vyplatí mnohonásobně víc na preparáty na léčbu rakoviny.“
Jak je tedy vidět, v České republice až na
ojedinělé výjimky nenajdeme obce
s úplným zákazem hazardu, stejně jako
nenajdeme obce, které by nechaly hazardu
úplně volnou ruku. Vidina lehce získaných
peněz z hazardu v době škrtání rozpočtů
je příliš lákavá na to, než aby se úplně
zakázal. Zase na druhou stranu ve většině
případů jde nadpoloviční část výtěžku
z těchto „hazardních“ peněz do sportů
a neziskových organizací. Co se týká budoucnosti, v té blízké zřejmě k razantním
změnám nedojde a jde jen o to, aby byla
nalezena optimální míra regulace, kde
obce budou získávat peníze z hazardu, ale
na druhou stranu dojde k co největšímu
potlačení negativních jevů spojených
s provozováním heren.
46
Tankujme levněji
Tankujme levněji
POČET ČS V ČR
TITULEK
Pro a proti
tankujme levněji
Pryč jsou doby, kdy stál litr benzinu pár korun. Pryč jsou i doby, kdy se
dal koupit pod dvacet či třicet korun. Dnes se cena za litr naturalu
a motorové nafty leckde blíží čtyřicetikorunové hranici. Ostrá
konkurence jednotlivých společností s sebou ale přináší pozitiva, kterými
jsou rozdílné ceny lišící se v řádech i několika korun. Při natankování
plné nádrže tak může každý z nás ušetřit až stokorunu. Neutrácejme
svoje peníze zbytečně v případech, kdy to není potřeba, jednoduše
Tankujme levněji.
Perex
Kateřina Koubová, Jan Řiháček
Štěpán Adámek
Natural 95
34,90
Nafta
34,20
Nafta
34,20
Česká pošta spustila v polovině dubna
letošního roku internetový portál tankujlevneji.cz, který řidiče informuje
o cenách benzinu a nafty. Od července pak
ve spolupráci s Českou obchodní inspekcí
ČR nově přináší data i o kvalitě pohonných hmot. Česká republika se tak zařadila
po bok ostatních evropských států, ve
kterých informační systém pro řidiče již
několik let úspěšně funguje.
prospěšnost na prvním místě
První státní databázi cen pohonných
hmot, aktualizovanou každých 24 hodin,
Natural 95
34,90
Nafta
34,20
čerpacích stanic, na které cestou narazí.
Aplikace dokáže filtrovat i jednotlivé společnosti, proto když má někdo svou oblíbenou petrolejářskou firmu, není problém
si vyhledat pouze ji. Pro časté uživatele
je aplikace dostupná také na mobilních
telefonech a tabletech.
pokračujeme v rozšiřování
V současné době obsahuje databáze přibližně 1300 čerpacích stanic, včetně těch
dálničních. Postupně se monitoring bude
rozšiřovat na 2200 pump z celkového počtu 3700 veřejných stanic. Česká pošta má
ven veřejnosti, stránky navštívilo přes
50 tisíc unikátních návštěvníků. O projektu informovala všechna hlavní média,
vedly se diskuze na internetových portáPOČET ČS V DATA
lech. Část veřejnosti se zpočátku mylně
domnívala, že monitoring budou provádět
pěší doručovatelé, listonoši. Těžko si ale
představit doručovatelku s vozíkem se
zásilkami třeba na dálnici D1.
FINÁLNÍ POČET
Tvrzení, že projekt výrazně zatíží provoz,
V DATABÁZI
vyvracejí zkušenosti z pilotu. Ten se
uskutečnil na pražském a ústeckém depu.
„Když jsme se o nové službě dozvěděli,
tak jsme samozřejmě moc nadšení nebyli,
1 300
2 200
Zvýrazněná věta
Internetová aplikace umožní uživatelům získat přehled o cenách pohonných
hmot v dané lokalitě a při delších cestách je k dispozici i plánovač trasy
včetně vyznačených čerpacích stanic, na které cestou narazí.
zaštítila Česká pošta. „Projekt, který
partnersky realizujeme s Ministerstvem
průmyslu a obchodu, není výdělečný.
Při zanedbatelných nákladech ale Pošta
může ukázat, že dokáže být společnosti
prospěšná i v oblasti, která pro ni není
typická. Nepochybuji o tom, že během
času bude aplikace populární, a to jménu
České pošty jistě prospěje. Musíme o něj
pečovat, aby si s ním zákazníci spojovali
všechno, co je pro ně dobré a užitečné,“
řekl při představení projektu generální
ředitel Petr Zatloukal. Prioritou projektu
je, aby zákazníci – občané i firmy – dostávali na čerpacích stanicích kvalitní palivo
za přiměřenou cenu.
Natural 95
34,90
347 700
źádné složitosti
Internetová aplikace, dostupná na adrese
www.tankujlevneji.cz, umožní uživatelům
získat přehled o cenách pohonných hmot
v lokalitě, kde se aktuálně nacházejí, popř.
ve které si je chtějí vyhledat. Její ovládání
je navíc zcela intuitivní, funguje na bázi
interaktivní mapy. Stačí pouze kliknout na
kraj, ve kterém si spotřebitel přeje zjistit
údaje, a ihned se dozví, kde se vyplatí Natural 95 či motorovou naftu natankovat.
Při delších cestách je řidičům k dispozici
i plánovač trasy včetně vyznačených
na starosti technické řešení, tedy tvorbu
a správu portálu, i samotný sběr dat.
Každodenní monitoring bude ve výsledku
zajišťovat na čtyři tisíce motorizovaných
doručovatelů. Ti při své jízdě na pumpě
zastaví a prostřednictvím SMS zprávy
ze svého služebního telefonu odešlou
aktuální data do systému. K dispozici
mají jednoduchou šablonu, do které mají
ceny standardních pohonných hmot
vyplnit. Garantem obsahové části webu je
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Na
projektu dále spolupracuje Česká obchodní inspekce, která do systému dodává
informace o provedených kontrolách
jednotlivých čerpacích stanic
a výsledky laboratorních testů s označením „Pečeť kvality“. Odborné komentáře
přidá další spolupracovník, společnost
ČAPPO (Česká asociace petrolejářského
průmyslu a obchodu). Inspirací k projektu
se stal rakouský systém, který dříve fungoval v rámci spolupráce autoklubu
a rakouské pošty. Nyní ho zajišťuje tamní
státní správa a pumpaři sami musejí ze
zákona denně hlásit své ceny.
lidem podobná služba chyběla
Novinka vzbudila velký ohlas veřejnosti.
Jen za první den, kdy byl projekt předsta-
nevěděli jsme, co máme čekat. Ale ukázalo
se, že žádné zásadní zdržení to opravdu
není. V rajónu mám jen jednu čerpací
stanici, kolegové jsou na tom v podstatě
stejně, také mají jednu, maximálně dvě
pumpy na trase. Není ani třeba vystupovat
z auta, stačí jen zastavit a poslat SMS.
Její formát je přednastaven, jde o interní
označení pořadového čísla čerpačky na
trase a pak je třeba doplnit dvě ceny,
jednu u označení „N“ jako natural
a druhou u „D“ jako diesel. Po odeslání
vám přijde potvrzující SMS, že je buď vše
v pořádku, anebo že jste zprávu odeslali
ve špatném formátu. V tom případě
musíte napsání zprávy zopakovat. Ceny
posíláme vždy, tedy i v případě, že se od
minulého dne cena nezměnila. Beru to
jako zpestření, mám pak sám větší přehled
o cenách pohonných hmot,“ popisuje
novou službu v praxi řidič Luděk Fišer
z Depa Praha 702.
Logo
Tankuj Levněji +
www.tankujlevneji.cz
48
48 |Tankujme
Tankujlevněji
levněji
reklama
Téma
|
Pro
Proti
HLAS LIDU HLAS BOŽÍ
zprávy
é
v
s
e
t
j
e
Uchováv
vněji
le
ě
n
z
a
r
ý
v
Z diskuze pod články zveřejněných v médiích.
Řeči pumpařů jsou ze stejného soudku jako vzdychání
mobilních operátorů, proč nešlo volat levněji, jako výmluvy
Novy, proč roky blokovala digitalizaci, jako úpění bank
kolem případného zrušení nesmyslných poplatků. Prostě
chtějí vydělávat na tom, že máme míň informací než oni,
a očůrávají nás. Takže potlesk české poště.
Pošta by se hlavně měla naučit dělat pořádně to, co dělat
má... ze 4 balíků za poslední týden, kde pošta garantovala
doručení do druhého dne, dorazil v termínu jen jeden,
ostatní tři až druhý nebo třetí den. Cena je samozřejmě
expresní...
Tyto nápady naprosto vítám. Ještě by tam mohli uživatelé
dávat třeba hodnocení daných pump, protože moc dobře
vím, kde v mém okolí benzínky šmelí a benzín je tam
nekvalitní. Pak ale vyjedu mimo okres a sem... Takhle bych
se podíval do aplikace, srovnal kvalita/cena a hotovo ;-)
Jednou se dočkám doby, kdy budou takto hodnoceny
a zmapovány všechny veřejné podniky jako hospody,
obchody atd.
Hmm, pumpařům se to nelíbí, ale mně se to LÍBÍ!
Vydělají zákazníci a vydělá stát, protože na podezdřele
levné benzínky si může došlápnout. S čím máte problém?
REKLAMA
NEBO
HAZARD
To už je akt čirého zoufalství. Co všechno budou ještě
pošťáci dělat? Pojišťovací agenty, rozvoz léků z lékáren,
opisování cen benzínu? Nad tím vším jejich manažeři
spekulují. A přitom by stačilo, aby pořádně rozváželi
balíky, nosili babičkám důchod a vrátili se k roznášce
novin a časopisů – čehož se krátce po roce 1989 moudře"
"
zbavili.
Česká pošta dělá kde co. Jenom doručování pošty jí nejde
moc dobře :D
Hmm, a budou ještě mezi tím vším roznášením letáku,
prodejem pojištění a opisováním cen na pumpách ještě
i stíhat roznášet poštu?
Nechcete hledat důležité dokumenty?
Aktivujte si Datový trezor.
Víte, že veškeré zprávy jsou v datové schránce uloženy pouze 90 dnů?
Aktivujte si Datový trezor na www.datovy-trezor.cz a vaše zprávy automaticky zůstanou
v datové schránce tak dlouho, jak budete potřebovat. Usnadněte si práci s dokumenty
a zároveň prodlužte jejich platnost.
49
49
50
Starosto, natoč video
Starosto, natoč video
51
Podnikání v obcích
Starosto, Natoč video
Natocvideo.cz je pro obce příležitostí, jak získat autentický obsah, zapojit
veřejnost a dát o sobě vědět zajímavým a účinným způsobem.
Jan Kroupa
V roce 2004 se stalo něco, co navždy
změnilo internet a způsob, jakým jsme
byli zvyklí pracovat s informacemi.
Vznikly první weby typu 2.0. Do té doby
statická prezentace se změnila v interaktivní prostředí. Uživatel internetu přestal
být pouhým příjemcem informací a stal
se jejich tvůrcem. Internet tak získal
nový rozměr. Začal vznikat uživatelsky
garantovaný obsah a zcela nové platformy
typu wiki (např. wikipedia), blogu a byl
to také zárodek, který odstartoval evoluci
sociálních sítí, éru Facebooku či YouTube.
Ukázalo se, že tato změna má dalekosáhlé
důsledky pro komunikaci firem, jednotlivců a samozřejmě i pro komunikaci měst
a obcí.
Bylo jen otázkou času, kdy princip 2.0
opustí prostředí internetu a začne se
zabydlovat v dalších technologiích.
V České republice tak vznikl projekt, který
se rozhodl nabídnout veřejnosti možnost
podílet se na tvorbě televizního a internetového vysílání. Projekt se jmenuje Natoč
video. Města a obce tak mají příležitost
nechat své obyvatele vyprávět příběhy
o místě, kde žijí, jejich vlastníma očima –
a posunout svoji prezentaci zcela novým
směrem.
Nahrávám
Štěpán Adámek
Podle experta na nová média Marka Jehličky ze společnosti BIOPORT Neomarketing Labs začíná hrát video v moderní
komunikaci zásadní roli. „Toky informací
se neustále zrychlují. Lidi už nebaví si na
internetu číst. Chtějí se zároveň bavit.
Video je jedinečné v tom, že do něj kromě
informací vměstnáte i atmosféru, hloubku
nebo vtip, a to celé podtrhnete hudbou.
Během pár vteřin řeknete víc než na
celé stránce textu. To je důvodem, kvůli
kterému video začíná ovládat moderní komunikaci. Obce by neměly zůstat pozadu.
Udržet v tomto směru krok s dobou se jim
bezpochyby vyplatí,“ říká Jehlička.
Projekt Natoč video funguje na jednoduchém principu. Využívá aplikaci pro chytré
telefony, kterou lze (pod názvem Natoč
video) zdarma stáhnout v App store pro
iPhony a v Google play pro telefony Android. Lidé pak natáčejí videa na svůj mobilní telefon a prostřednictvím aplikace je
mohou rovnou z ulice odeslat do redakce.
Pokud je telefon připojen k wifi, je odeslání zdarma. V opačném případě je odeslání
zpoplatněno operátorem podle datového
tarifu. Uživatel může samozřejmě také počkat a video odeslat až ve chvíli, kdy bude
připojen k wifi nebo k počítači.
Po odeslání se video zobrazí na stránkách
www.natocvideo.cz a zároveň také na
YouTube. „Videa se samozřejmě mohou zároveň zobrazovat i na webových stránkách
města či obce,“ vysvětluje Jakub Liška,
jeden z autorů projektu.
Podle něj je nejlepší do tvorby videí vtáhnout samotné obyvatele. „Všude žijí lidé,
kteří rádi točí – ať už na digitální foťák,
kameru nebo na mobilní telefon. Leží zde
velký potenciál. Stačí lidem říci, že o jejich
videa stojíme, a dát jim na výběr nějaká
témata. Je snadné tento potenciál využít
a je škoda nechat ho ladem,“ konstatuje
Liška.
Možnosti využití takto získaného materiálu jsou pro obce téměř neomezené. V první řadě jde o atraktivní obsah pro webové
stránky a sociální sítě. Z natočených bálů,
trhů, slavností a významnějších akcí může
časem vznikat velmi zajímavá videokronika mapující život obce a její vývoj. Natáčet
lze i pozvánky, profily zajímavých osobností či projektů, věci, které si lidé přejí
v obci zlepšit, nebo ty, které se povedly.
Zajímavé záběry lze poslat do médií,
např. do lokálních televizních stanic či na
internetové servery, kde video mohou po-
užít jako doplnění článku. Videa lze také
sestříhat do dokumentu, který například
turistům představí památky, přírodní
krásy nebo jiné zajímavosti lákající
k návštěvě.
natočit krátká videa, která umožní široké
veřejnosti nahlédnout do jejich obce, seznámit se s jejími obyvateli, projekty a zároveň s její neopakovatelnou atmosférou.
Videa budeme promítat během prezentací
tvorby televizního vysílání mají zkušenosti z televizí Metropol a Pětka. „Ukázalo
se, že lidé mají o natáčení a publikování
svých videí velký zájem. Každý týden jsme
jich v televizi odvysílali kolem stovky.
V České republice vznikl projekt Natoč video, který se rozhodl nabídnout
veřejnosti možnost podílet se na tvorbě televizního a internetového
vysílání. Města a obce tak mají příležitost nechat své obyvatele vyprávět
příběhy o místě, kde žijí, jejich vlastníma očima – a posunout svoji
prezentaci zcela novým směrem.
Specifické vlastnosti videa a široké možnosti jeho využití v komunikaci měst
a obcí vedly Ministerstvo pro místní
rozvoj (MMR) k tomu, že projekt Natoč
video začlenilo do soutěže Vesnice roku.
„Tradiční soutěž jsme letos obohatili
o novou, dobrovolnou kategorii Video Vesnice roku. Všechny přihlášené obce mohou
a vyhlašování vítězů. Nabídneme je také
médiím. Podrobnější informace jsou uvedeny na stránkách www.vesniceroku.cz,“
uvedla ředitelka odboru komunikace
a tisková mluvčí MMR Jana Jabůrková.
Autoři Natoč video svůj projekt nestaví na
zelené louce. Se zapojováním veřejnosti do
A právě zájem veřejnosti nás vedl k tomu,
že jsme se rozhodli v projektu pokračovat
i po skončení vysílání televize Pětka.
Pokud obce projeví o Natoč video zájem,
rádi se s nimi o své zkušenosti podělíme
a pomůžeme jim se zavedením projektu
do praxe,“ dodal ředitel Natoč video Jakub
Liška.
52
Rozhovor: Adam Hrnčíř
Rozhovor: Adam Hrnčíř
53
Rozhovor
adam hrnčíř:
„celý můj život
je Doprovázen sportem.“
Aleš Uher
Adame, jste aktivní i ve volnočasových aktivitách v Ostravě. Mohl byste
vyjmenovat tři věci, kterým se dobrovolně věnujete a které vás naplňují
nejvíce?
Celý můj život je doprovázen sportem. Byl
jsem veden ke sportu od dětství, vystudoval jsem sportovní gymnázium Dany
a Emila Zátopkových v Ostravě a kromě
karate miluju kolo MTB, cestování spojené s turistikou a horolezectvím a nově
jsem objevil longboarding, který mě hrozně baví. Longboard vypadá podobně jako
běžný skateboard, má větší a měkčí kola,
přejede lépe nerovnost a urazíte na něm
velké vzdálenosti bez potřeby pohybu.
Má na vaše aktivity (například návštěvy dětského domova) vliv to, že
jste velmi úspěšný sportovec, nebo
byste se jim věnoval i v případě, kdybyste nebyl známá osobnost?
V dětském domově působím jako asistent
pedagoga. Dříve jsem o této práci a situaci kolem dětských domovů moc nevěděl,
ale poslední půlrok mi docela otevřel oči.
Myslím, že každý, kdo pochází z funkční
rodiny, si ani neuvědomuje, jaké má štěstí. Výhodu mám v tom, že můžu působit
na kluky z domova jako vzor a dodat jim
další motivaci do budoucna.
Setkal jste se někdy s určitými reakcemi na to, co děláte mimo sport? Například že lidé vaši práci oceňují, nebo
s reakcemi negativními, kdy vám vy-
Archiv autora
týkají, že si pouze děláte větší jméno?
Setkal jsem se zatím jenom s pozitivními
reakcemi. Rodina a kamarádi mě podporují i reakce cizích lidí jsou skvělé. Například při nákupu ohňostroje na závěr letní
táborové hry mi paní prodavačka, když se
dozvěděla, že je to pro děti z domova, dala
slevu a ještě navíc přidala další rachejtle.
nejde živit. Práce v dětském domově mě
baví a možná můžu i říct, že mě naplňuje.
Myslím, že tamním dětem teď můžu něco
ze sebe nabídnout. Tak proč být sobec?
Přemýšlel jste například o tom, že
byste se více zapojil do veřejného života, například ve formě kandidatury do zastupitelstva, kde byste mohl
začít vyjednávat třeba větší podporu
dětských domovů či jiných zařízení
pro děti?
Ne, tak o tom jsem vůbec nepřemýšlel.
Výčet vašich činností, když vezmeme
v úvahu i povinnosti, jako jsou škola, profesionální sport nebo práce, je
opravdu velký. Zbývá vám pro sebe tolik času, kolik si představujete?
Ale ano, nemůžu říct, že po celý čas dělám
všechny tyto činnosti na 100 procent, ale
dá se to kočírovat. Samozřejmě s pomocí
rodiny a přátel.
Adam hrnčíř
Na červnovém mistrovství světa
v karate v australském Melbourne
získal stříbrnou medaili a zároveň titul
Po skončení vysoké školy se chcete věnovat více sportu, nebo se ho pokusíte
skloubit s prací? A plánujete zůstat i nadále u svých společensko-prospěšných
aktivit?
Sport je pro mě jako droga. Když se nehýbu, tak jsem nesvůj, takže určitě to
skloubím s prací, protože karate se v ČR
mistra světa v týmovém karate.
Šestadvacetiletý student VŠB Ostrava
Adam Hrnčíř je osminásobným mistrem
České republiky ve všech kategoriích,
studuje Vysokou školu Báňskou v Ostravě, pracuje v poradenské firmě a ve volném čase se věnuje dětem v Dětském
domově v Ostravě-Kunčicích.
54
Co bude příště
Poštovní kurýr na internetu
Téma
Poštovní kurýr
na internetu
Dotazy, připomínky či doplnění k jednotlivým tématům můžete
s redakcí sdílet několika způsoby. Můžete nám poslat mail
na [email protected] Diskuzi s ostatními čtenáři je ideální vést
na našem facebookovém profilu Facebook.com/postovnikuryr, kde
můžete tvořit sami obsah Poštovního kurýra nejen tím, že budete
komentovat to, co jsme napsali, ale také přidávat vlastní témata na zeď.
Facebookový profil je ideální pro vaše dotazy. V různých anketách si
můžete porovnat své názory s ostatními. Stejně jako vše na sociálních
sítích záleží jeho obsah a atraktivita na počtu fanoušků, a především
aktivitě účastníků diskuzí.
Karel Křivan
Štěpán Adámek
MAIL
MAIL
NÁZORY
NÁZORY
FACEBOOK
FACEBOOK
PRO
PROSDÍLENÍ
SDÍLENÍZKUŠENOSTÍ
ZKUŠENOSTÍ
Můžete
Můžetenám
námposlat
poslatmail
mail
na
[email protected]
[email protected]
VVrůzných
různýchanketách
anketáchsisipak
pakporovnáte
porovnáte
své
svénázory
názorys sostatními.
ostatními.
Diskuzi
Diskuzimůžete
můžetevést
véstna
nanašem
našem
facebookovém
facebookovémprofilu
profilu
Facebook.com/postovnikuryr.
Facebook.com/postovnikuryr.
55
Svatý Konstantin (Cyril) a svatý Metoděj jsou nazýváni jako „Apoštolové Slovanů“ či „Slovanští věrozvěstové“. Jsme jim vděčni
za písmo a učení, které s sebou před 1150 lety přinesli na území tehdejší Velkomoravské říše. Jako připomenutí této významné
události Česká pošta vydala příležitostnou známku a aršík. Autorem ceniny je známý slovenský výtvarník Dušan Kállay, autor
nejkrásnější známky světa 2010, který ji připravil ve spolupráci s naším výborným rytcem Milošem Ondráčkem, autorem mimo jiné
současné prezidentské známky či známky Závišův kříž. Výjimečnost události dokresluje společné vydání této známky se Slovenskou
poštou, ke které se připojilo Bulharsko a Vatikán.
Download

Poštovní kurýr - srpen/2013 (PDF