10 2012 Informační příloha MO ČR a AČR
10 2201
10
012
01
2012
Připraveno redakcí
Šest perných měsíců v Lógaru
78
Od prvního zářijového dne střeží vzdušný prostor nad Pobaltím kontingent Armády České republiky
Vzlet do patnácti minut!
Ze vzletové a přistávací dráhy letiště litevského Šiauliai postupně
startují hotovostní letouny zařazené do aliančního systému integrované
protivzdušné obrany (NATINADS). Nejprve dva polské MiG-29, poté
dvě české stíhačky JAS-39 Gripen. O pár minut později, již semknuty
v efektní formaci, prolétají nad hlavami čestných hostů slavnostního
převzetí operačního úkolu v misi Baltic Air Policing.
Se vstupem sedmi nových členských
zemí do NATO v roce 2004 bylo schváleno dočasné řešení k zabezpečení střežení
vzdušného prostoru (air policing) v zemích,
které nevlastní odpovídající prostředky
k jeho zajištění. V současné době je air policing poskytován ze strany spojeneckých
zemí dlouhodobým (více)národním příspěvkem Slovinsku a Albánii, na rotační bázi pak
Islandu a pobaltským zemím.
Střežení nad územím a teritoriálními
vodami tří pobaltských států, Estonska, Lotyšska a Litvy, začalo v březnu 2004 a doposud se na něm podílelo čtrnáct zemí
v celkovém počtu jedenatřiceti rotací. Jako
první plnili tento úkol Belgičané s letouny
F-16AM Fighting Falcon. Česká republika se do této mise již zapojila, a to v roce
2009 s Gripeny JAS-39C. Zájmový prostor
tak chránily různé typy letecké techniky provozované ve vojenských letectvech Severoatlantické aliance. Mimo již vzpomínaných
„efšestnáctek“ z Belgie, Dánska, Norska,
Nizozemska, Spojených států amerických,
Turecka a Portugalska také například F-4F
Phantom a Eurofighter Typhoon německého
Luftwaffe, francouzské Mirage 2000C, rumunské MiG-21, polské MiG-29 nebo americké F-15C Eagle.
Air policing v Pobaltí má v současné době vypsány termíny rotací
do konce roku 2014. Po čáslavských stíhačích z 211. taktické letky (září až prosinec 2012) to budou kontingenty z Dánska,
Francie, Belgie a Spojených států amerických. O dalším konkrétním nasazení rotací se bude jednat na globální konferenci
ke generování sil, která proběhne v listopadu letošního roku. Důležité je však říct,
že je schváleno působení mise Baltic Air
Policing do roku 2018 s možností dalšího
prodloužení. Avšak současně s prodloužením mise se spojenci shodli, že do roku
2014 musí být rozpracován koncept sdílení střežení vzdušného prostoru také
ze strany pobaltských zemí.
Pro zajímavost – například litevské letectvo nedisponuje stíhacími stroji a má pouze minimální počet dopravních letounů a vrtulníků. Konkrétně se jedná o tři letouny L-39
Albatros (vloni byla při srážce s francouzskou
stíhačkou Mirage 2000C zničena jedna litevská „devětatřicítka“), sedm dopravních letounů (mimo jiné C-27J Spartan) a osm vrtulníků
Mi-8. Do organizační struktury ozbrojených
sil Litvy jsou začleněny tři letecké základny,
a právě Šiauliai vyhovuje normám NATO.
10 2012
Dlouhodobá příprava
na misi
Příklad alianční
solidarity
Letecký přesun do tisíc kilometrů
vzdáleného místa nasazení byl zahájen
21. srpna 2012. Z čáslavské základny taktického letectva na litevské letiště Šiauliai
přepravil skupinu přípravného týmu dopravní letoun CASA C-295M vzdušných sil
Armády ČR. Další transfery se uskutečnily
23. a 30. srpna. Na přepravě se kromě letounů 24. základny dopravního letectva
Kbely podílel i litevský transportní stroj
C-27J Spartan. Potřebný materiál a technické vybavení, čítající také dvanáct kontejnerů, záložní elektrocentrály a tahače
letounů, byly přepraveny pozemní kolonou.
Tuto přepravu zabezpečovala ve dnech
20. až 25. srpna svými silami a prostředky
14. brigáda logistické podpory s velitelstvím v Pardubicích. Předposlední srpnový
den provedly přelet čtyři víceúčelové nadzvukové bojové letouny JAS-39C. Z domovské základny jim to netrvalo více než
jednu hodinu.
Před odletem první skupiny 2. kontingentu Armády České republiky v misi
Baltic Air Policing se přijel s jejími příslušníky rozloučit zástupce ředitele Společného operačního centra Ministerstva obrany
brigádní generál Jaroslav Kankia. „Tři roky
od prvního nasazení českého kontingentu
v Pobaltí považujeme za optimální rotační
cyklus,“ konstatoval a upřesnil, že příprava
na misi byla dlouhodobějšího rázu a v maximální možné míře se při ní využily zkušenosti prvního kontingentu AČR.
Pátek 31. srpna. V hangáru Quick
Reaction Alert (QRA) neboli ostré hotovosti na letecké základně v Šiauliai stojí
nastoupené dvě vojenské jednotky, polská
z 22. základny taktického letectva Malbork
a česká z 21. základny taktického letectva
Čáslav. Naproti nim zaujali místa vrcholní
představitelé Estonska, Lotyšska a Litvy
v čele s litevským ministrem zahraničí Audroniusem Ažubalisem a ministryní národní
obrany Litevské republiky Rasou Juknevičienéovou. Přítomni jsou rovněž členové
diplomatického sboru, generalita ozbrojených sil a politická reprezentace. Delegaci
Ministerstva obrany České republiky vede
ministr obrany Alexandr Vondra a jejími
členy jsou jak senátoři Parlamentu České
republiky, tak zástupci sekce obranné politiky a strategie, sekce vyzbrojování a Společného operačního centra MO. Na úvod
si přítomní vyslechnou slavnostní projevy.
„Zapojení České republiky do mise Baltic
Air Policing považuji za velice pozitivní.
Nejenže se jedná o projev spojenecké solidarity a nedělitelnosti alianční bezpečnosti,
ale čeští stíhači si tímto nasazením zvyšují
svoji profesní připravenost v reálných situacích,“ říká A. Vondra a poukazuje na to,
s jakým vysokým kreditem jsou čeští profesionálové v Pobaltí spojováni. „Před třemi
roky zde splnili svoji misi na výtečnou a já
jsem zcela přesvědčený o tom, že tomu tak
bude i tentokrát,“ zdůraznil ministr obrany
České republiky.
Realitou je, že nadcházející čtyřměsíční mise v Pobaltí znamená dvojí nasazení
čáslavských pilotů v rámci NATINADS. Velitel 211. taktické letky podplukovník Jaroslav Míka je však přesvědčený, že profesní
připravenost příslušníků jeho jednotky je
na tak vysoké úrovni, že i tento zdvojený
úkol zdárně splní. „Jsme nuceni omezit plánovaný letecký výcvik. Klíčová bude provozuschopnost letecké techniky,“ říká stroze,
ale naprosto výstižně.
Součástí slavnostní ceremonie je i symbolické předání dřevěného klíče od vzdušného
prostoru tří pobaltských států. Z rukou polského lídra podplukovníka Leszka Blacha jej
přijal velitel českého úkolového uskupení plukovník gšt. Petr Lanči. Od soboty 1. září 2012
devíti hodin místního času do 3. ledna 2013
mají zodpovědnost za ostrahu prostoru odpovědnosti. Ve skutečnosti to pro ně znamená
patnáctiminutovou časovou normu ke vzletu
hotovostní dvojice Gripenů k narušiteli.
Pro úplnost zbývá upřesnit, že 2. kontingent Armády ČR je tvořen čtyřiašedesáti
příslušníky ze čtyř vojenských útvarů –
21. základny taktického letectva Čáslav, Velitelství Vojenské policie Olomouc, spádového
vojenského zdravotnického zařízení Vyškov
a sekce rozvoje druhů sil – operační sekce
Ministerstva obrany Praha. Jádro úkolového
uskupení je postaveno na létajícím a pozemním personálu čáslavské 211. taktické
letky. Rotace většiny příslušníků kontingentu se uskuteční na přelomu října a listopadu 2012. Velitelem kontingentu je velitel
21. základny taktického letectva v Čáslavi
plukovník gšt. Petr Lanči.
České Gripeny
nad Pobaltím
Reminiscence za nasazením příslušníků Armády České republiky v Pobaltí je
následující: 1. kontingent AČR v misi Baltic
Air Policing střežil vzdušný prostor a teritoriální vody pobaltských států, Estonska,
Lotyšska a Litvy, v rámci aliančního systému integrované protivzdušné obrany
(NATINADS – NATO Integrated Air Defence
System) od 1. května do 31. srpna 2009.
Pětasedmdesátičlenné uskupení profesionálů AČR z pěti vojenských útvarů, z většiny
postavené na létajícím a pozemním personálu čáslavské 211. taktické letky, plnilo
úkol z litevského letiště Šiauliai. Místem
působení byla také Karmelava u Kaunasu,
kde na tamním středisku řízení a uvědomování (CRC – Controlling and Reporting
Centre) sloužili dva čeští specialisté. Pro
plnění operačního úkolu byl kontingent
AČR vyzbrojen čtyřmi víceúčelovými nadzvukovými bojovými letouny JAS-39 Gripen.
Během čtyřměsíční mise nalétali hotovostní
piloti (QRA – Quick Reaction Alert) celkem
404 letových hodin při 336 vzletech, přičemž provedli osm takzvaně ostrých startů
(Alfa Scramble), při nichž zasahovali proti
civilním i vojenským letounům v prostoru
odpovědnosti, které nedodržovaly pravidla
letů po tratích civilních letových služeb.
Velitelem prvního kontingentu AČR v Pobaltí byl velitel 211. taktické letky major
Jaroslav Míka.
Pavel Lang „
79
80
Šest perných
měsíců v Lógaru
Dne 14. srpna 2012, na den přesně po šesti měsících operačního
nasazení, mohl velitel 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu
Lógar plukovník Antonín Genser nahlásit do Prahy, že „devítka“
úspěšně ukončila svou činnost v Afghánistánu a předala plnění
operačního úkolu 10. jednotce. V žádném případě to nebylo
snadných šest měsíců…
Nahlédneme-li do suchých statistik,
zjistíme, že příslušníci 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar za tu
dobu zrealizovali více než 330 pěších, vozidlových, aeromobilních a kombinovaných
patrol. V součinnosti s koaličními silami
a afghánskými bezpečnostními složkami
se čeští vojáci v Lógaru podíleli také na osmi
bezpečnostních operacích a v mnoha dalších
případech byl nasazován český pyrotechnický odřad (EOD). Za tím vším však musíme
hledat mnohem víc než jen suchá čísla uvedená v přehledových tabulkách – především
vysokou profesionalitu, odhodlání, odvahu
a um našich vojáků. To jim spolu s „vojenským sˇtěstím“ umožnilo úspěšně projít všemi náročnými zkouškami.
Je pochopitelné, že takto intenzivní
operační činnost českých vojáků se nemohla obejít bez kontaktů a střetů s opozičními
bojovníky. Ostatně provincie Lógar spolu
se sousedními provinciemi Wardak a Ghazni
nyní patří co do intenzity ozbrojených střetů
a povstaleckých aktivit k jedněm z nejrizikovějších v celém Afghánistánu. Míra nebezpečí navíc letos v Lógaru postupně gradovala od tradičně klidnějších zimních a jarních
měsíců, kdy činnost povstalců a zejména
jejich zahraničních bojovníků blokuje tuhá
zima a neprůchodné, sněhem zaváté horské
hřbety a údolí, až po ze všech úhlů pohledu
žhavé letní měsíce. Čeští vojáci z 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar
se tak střetli se všemi zde obvyklými typy
útoků a bezpečnostních incidentů. K nejzávažnějším situacím, kterým museli čelit, bezesporu patřila obrana předsunuté koaliční
základny v hlavním městě provincie Lógar,
v Puli Alam, na niž byl podniknut komplexní
útok povstaleckých skupin 15. dubna 2012
v rámci takzvaného zahájení letošní jarní
ofenzivy Tálibánu. Česká jednotka, která
měla na starost ochranu a obranu této základny, se ocitla zejména v prvních okamžicích širšího koordinovaného útoku povstalců pod intenzivní palbou z ručních zbraní
a RPG, vedenou z nedaleké rozestavěné
výškové budovy a z několika dalších směrů. Zvrat přineslo až zasazení zbraňových
systémů kolového obrněného transportéru
Pandur a následná podpora letectva. Boje
příslušníků afghánských bezpečnostních sil
a jejich koaličních partnerů
však pokračovaly v těsném
okolí základny až do ranních
hodin dalšího dne, kdy byla
hrozba všech sebevražedných
útočníků definitivně zažehnána.
S nastřelením ručními zbraněmi, kulomety, útoky RPG, střelbou odstřelovačů i improvizovanými výbušnými
zařízeními (IED – Iprovised Explosive Device) se museli příslušníci „devítky“ úspěšně
vyrovnat také při některých ze svých četných
výjezdů mimo základny Shank a Puli Alam,
zejména během účasti v koaličních bezpečnostních patrolách a při výjezdech českého
EOD na společné patroly určené k vyhledání
výbušných hrozeb a nástrah na komunikacích a v jejich okolí (RCP – Route Clearance
Patrol). Nejkomplikovanější bylo působení
v distriktu Baraki Barak, kde se jednou četou 9. jednotka Provinčního rekonstrukčního
týmu Lógar zúčastnila prohledávací operace Welcome Home, a v distriktu Kherwar,
kde působila menší česká úkolová uskupení ve třech operacích v součtu prakticky
po celý jeden měsíc.
Úspěchy v operační činnosti, na níž
se čeští vojáci za uplynulého půl roku v Lógaru podíleli, byly značné. Například po operaci
Welcome Home mohl Tálibán po úspěšném
zásahu skupiny s českými vojáky odepsat své
výcvikové středisko s kompletním vybavením
sloužícím k instruktážím o způsobech pokládání v Afghánistánu velmi nebezpečných
a zákeřných IED. Při dalších operacích s českou účastí se podařilo odhalit a zničit tři skrýše zbraní a munice užívané povstalci. Čeští
pyrotechnici zlikvidovali na 40 IED, která byla
na komunikacích nastražena na projíždějící
vozidla nebo byla namířena proti pěším patrolám a z vozidel sesedlým vojákům. Velmi
úspěšná byla jejich činnost i při takzvaných
povýbuchových analýzách na místech incidentů. Našimi experty získané informace
a důkazy vedly v několika případech k úspěšnému rozkrytí povstaleckých buněk a jejich
následnému pozatýkání bezpečnostními
silami.
To vše výše uvedené nejenže významně přispělo k posílení bezpečnostní situace v provincii Lógar, ale zároveň i českým
vojákům přineslo velmi cenné a pro další
profesní růst a rozvoj vojenských dovedností a taktiky nenahraditelné přímé praktické
zkušenosti, které budou spolu s ostatními
získanými poznatky po komplexním vyhodnocení účelně přeneseny do dalšího výcviku
a přípravy jednotek nejen k působení v zahraničních operacích.
Stěžejním úkolem vojenské části provinčního rekonstrukčního týmu je však zajištění bezpečnosti pro české civilní experty
podílející se v Lógaru na rekonstrukčním
procesu. K jejich projektům proto mířilo
z výše uvedených patrol téměř 200 výjezdů. Ke zlepšování podmínek v provincii
a pozitivnímu vnímání koaličních sil ISAF
místními obyvateli však nepřispívají jen aktivity civilní části. Velmi účinným nástrojem
10 2012
velitele vojenské části PRT v této oblasti je
také skupina civilně-vojenské spolupráce
CIMIC/PSYOPS. Její příslušníci jen za uplynulých šest měsíců v Lógaru realizovali celkem
21 projektů rychlého dopadu, zaměřených
především na oblast vzdělávání a zdravotnictví. Při nich bylo rozděleno a distribuováno řádově 1,5 tuny různých školních
pomůcek, hraček a sportovních potřeb místním dětem a školám a také zhruba 2,5 tuny
pomoci ve formě zdravotnického materiálu
mířícího od českých vojáků do lógarských
nemocnic a k příslušníkům afghánských
bezpečnostních sil.
Při této závěrečné sumarizaci činnosti 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního
týmu Lógar nelze opomenout ani příslušníky
výcvikové skupiny Vojenské policie, kteří
v často nelehkých bezpečnostních podmínkách mentorovali tři základní kurzy pro více
než 150 nových policejních rekrutů, příslušníků uniformované složky Afghánské národní policie v areálu policejního výukového
střediska přiléhajícího k základně Shank.
Ani po návratu z prostoru na domovskou základnu Shank nemohli příslušníci
9. jednotky Provinčního rekonstrukčního
týmu Lógar zcela polevit v pozornosti. Základna Shank patří totiž dlouhodobě k povstalci nepřímou střelbou nejvíce napadaným základnám srovnatelné velikosti a typu
v celém Afghánistánu. Dochází zde k útokům raketami ráží 107 mm a 122 mm, střelami z minometů či bezzákluzových kanonů
ráže 82 mm. Následky ostřelování jsou však
s ohledem na sofistikované výstražné systémy a husté rozmístnění úkrytů a jiných
ženijních opevnění na základně obvykle
zanedbatelné. Na Shanku zažili příslušníci
„devítky“ i sebevražedný útok nákladním vozidlem naplněným výbušninami,
ke kterému došlo 7. srpna 2012 v dopoledních hodinách. Z českých vojáků při něm
nasˇtěstí nebyl nikdo zraněn.
Po tomto ohlédnutí za šestiměsíčním
působením 9. jednotky Provinčního rekonstrukčního týmu Lógar, jehož jádro tvořili
příslušníci táborského 42. mechanizovaného
praporu, je jistě možné konstatovat, že čeští
vojáci v této náročné zkoušce znovu se ctí
obstáli. Byli na svůj úkol dobře připraveni,
odvedli po všech stránkách dobrou práci
a upevnili tak oprávněný respekt a důvěru
v naše jednotky vkládanou nejen ostatními
koaličními vojáky, ale i místními obyvateli.
V mnoha okamžicích při nich stál i pořádný kus sˇtěstí, které je v Afghánistánu také
nezbytné.
major Jan Šulc
– tiskový a informační důstojník
9. jednotky Provinčního
rekonstrukčního týmu Lógar „
Foto: archiv 9. PRT Lógar
81
82
Představujeme trenčínské Centre of Excellece specializující se na oblast EOD, na jehož činnosti se podílí
i naše armáda
TŘI PÍSMENA
mezi životem a smrtí
Afghánští povstalci nečekaně zaútočili na malou spojeneckou základnu
Nathan Smith rozkládající se uprostřed městské aglomerace Kandahár.
Vojáci NATO se ale okamžitě postavili na tuhý odpor. Útočníci se stáhli,
vypadalo to, že tentokrát dostali za vyučenou. Před vchodem však
zůstalo opuštěné vozidlo, které tu jakoby v panice nechali v okamžiku,
kdy pod palbou ustupovali.
Na této základně již delší dobu působí jako součást mnohonárodního praporu
Paladin slovenský tým Explosive Ordnance Disposal (EOD). A právě jeho příslušníci
začali okamžitě zkoumat podezřelé vozidlo.
Nejdříve vyslali dálkově ovládaného robota,
který vnitřek auta prozkoumal. Potvrdilo se,
že je v něm uloženo velké množství výbušnin.
Jejich odpálení bylo navíc několikanásobně
jištěno. Nakonec slovenským pyrotechnikům nezbylo nic jiného, než se vydat k automobilu a na místě celý nástražný systém
nevýbušným způsobem zneškodnit. Za svůj
nesporný hrdinský čin obdrželi od velitele
brigádního uskupení CJTF Paladin ocenění
Hrdinové bojiště Regionálního velitelství
Jih a medaili Bronzová hvězda. Zabránili
totiž likvidaci velké části základny a značným ztrátám na životech koaličních vojáků.
Slovenští pyrotechnici neboli EOD operátoři
začínají mít ve světě mimořádný zvuk.
„Kořeny toho, proč se naše armáda rozhodla specializovat právě na oblast
EOD, sahají do devadesátých let minulého
století. Tehdy mělo Československo v misi
UNPROFOR na Balkáně ženijní prapor.
Po rozdělení republiky pokračovalo Slovensko v nasazování ženijních jednotek na Balkáně, v Africe, Iráku a Afghánistánu. Balkán
byl v té době známý velkým množstvím minového materiálu. A právě na něm se naši
vojáci takříkajíc vyučili,“ vysvětluje současný ředitel Centre of Excellece zaměřeného
na oblast EOD se sídlem v Trenčíně plukovník Jaroslav Bieleny. „Později jsme v tomto
trendu pokračovali. V roce 2004 převzala
Slovenská republika v rámci NATO úlohu
vedoucí země v oblasti likvidace výbušnin.
V říjnu 2007 vzniklo v Novákách národní
centrum zaměřené na oblast EOD. Z toho
se v dalším období začalo budovat alianční
Centrum of Exellence zaměřené na oblast
EOD. V dubnu 2011 jsme získali akreditaci
a statut alianční mezinárodní organizace.“
Zapojilo se již šest zemí
V současné době se na práci trenčínského centra podílí šest zemí. Kromě
domovského Slovenska se jedná o Francii,
Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Českou republiku. Celkem by centrum mělo mít 43 odborníků. Naplněnost je ale zatím kolem
padesáti procent. V současné době se o případném připojení jedná s Estonskem, Německem, Itálií a Španělskem. Pro začlenění
amerických specialistů na EOD a postupně
i dalších zemí Aliance je nezbytné podepsání
dodatkové smlouvy mezi Velitelstvím spojeneckých jednotek v Evropě a Slovenskou republikou. Ta by měla pomoci dořešit některé
legislativní problémy.
„Věřím, že i tuto překážku brzy překonáme. Zaměřujeme se na několik oblastí,
první z nich je výcvik. Odborné kurzy organizujeme nejen v našich prostorách s významnou podporou národního centra EOD, ale
v případě požadavku jsou k dispozici i mobilní týmy. V minulosti jsme takto proškolovali
odborníky například v Bosně a Hercegovině.
Pro danou zemi to může být jak ekonomicky,
tak i organizačně výhodné. Může si tak nechat vyškolit více lidí, než kdyby je byla nucena někam posílat,“ argumentuje plukovník
Bielený. „Věnujeme se rovněž shromažďování potřebných informací. Vytvořili jsme
nástroje, s využitím kterých může alianční
EOD komunita všechny tyto údaje včetně
našich analýz sdílet na síti. Třetí oblastí je
tvorba konceptů doktrín a podpora standardizace. V tomto směru mimo jiné pomáháme obdobnému německému centru, jako je
to naše, sídlícímu v Ingolstadtu, v tvorbě několika koncepcí a ženijní doktríny. V mnoha
zemích aliance je EOD přímo součástí ženijní
podpory. Poslední oblastí, na kterou se zaměřujeme, je sledování vývoje technologií
a testování parametrů produktů, jež v naší
oblasti vyvíjejí komerční subjekty. Z tohoto
důvodu jsme také v září 2010 zorganizovali
na výstavišti EXPO Center v Trenčíně NATO
EOD Demonstrations and Trials zaměřené
na ukázky a testování technologií a zařízení pro EOD a letos na něj navážeme již
druhým ročníkem. Snažíme se takto dostat
pod jednu střechu vědce, odborníky na EOD
a zástupce průmyslu a umožnit jim výměnu
těch nejnovějších informací.“
Budou školit školitele
Armádu České republiky zastupuje
v trenčínském centru kapitán Petr Tomiczek.
Po tříletém působení svého předchůdce sem
nastoupil počátkem srpna letošního roku.
Trenčín jako posádkové město se mu líbí. Co
se týká mimopracovních záležitostí, je to prý
10 2012
na Slovensku jednodušší než v aliančních
strukturách v jiných zemích. Předně neexistuje jazyková bariéra. Navíc je tady kulturní příbuznost, většina věcí je hodně podobná jako
u nás. A to je samozřejmě pro Čecha výhoda.
„Po skončení Univerzity obrany jsem
nastoupil k 151. ženijnímu praporu v Bechyni, kde jsem se věnoval EOD problematice.
Nejvíce jsem ale pronikl do této sféry během
tří afghánských misí. V roce 2006 jsem sloužil na kábulském letišti, kde jsme se podíleli
především na likvidaci nevybuchlé munice.
Výjezdů mimo základnu k výbušným nástražným systémům bylo tehdy poměrně
málo. Když jsem byl v letech 2008 až 2009
a potom ještě 2012 v Lógaru, převládaly již
výrazně výjezdy k improvizovaným výbušným systémům nad likvidací nevybuchlé
munice. Na tom je vidět, jak se bezpečnostní
situace v Afghánistánu posunuje,“ říká kapitán Tomiczek. „Také spolupráce s Američany
je mnohem intenzivnější, což nám samozřejmě výrazně pomáhá. Jde nejen o to, že nám
poskytují techniku a vybavení, které zatím
ještě nemáme, ale především jsme se dostali k informacím a k výměně zkušeností.
V poslední misi jsme s nimi dokonce bydleli
v jedné části základny. Sdíleli jsme s nimi
prostor čtyřiadvacet hodin denně. Měli jsme
možnost vidět, jak ta druhá strana pracuje.
A právě to nás posunulo výrazně dál.“
Od působení v Trenčíně si kapitán Tomiczek slibuje další odborný růst. Byl zařazen na místo zástupce náčelníka oddělení,
které má na starosti přípravu lidí a organizování nejrůznějších kurzů. A právě to
je podle něho oblast, ze které může naše
armáda bezprostředně čerpat. Skutečnost,
že podobné pracoviště vzniklo právě na Slovensku, navíc v bezprostřední blízkosti hranic s Českou republikou, může být i pro nás
výhodou. V současné době připravuje centrum výcvik EOD instruktorů, kteří by pak
školili vojáky odcházející do misí. Pokud by
se v této záležitosti šest zemí spojilo, bylo
by to mnohem efektivnější, a tím pádem
i ekonomičtější.
Musí to být i koníček
„Zatím jsem zde stále ještě ve fázi
seznamování. Za tak krátkou dobu jsem
neměl prostor skutečně seriózně porovnat
slovenské EOD s naším. Z toho, co vím, tak
je to ale velmi podobné. Na Slovenku je vyčleněné mimo ženijní vojsko, kdežto u nás
je jeho součástí. Slovenská armáda má tu
praktickou část EOD soustředěnou v Novákách v podobě samostatné jednotky EOD,“
říká Petr Tomiczek. „Mým hlavním úkolem
bude podílet se na přípravě a vedení kurzů.
Nepůjde přitom jen o odborné, ale i o organizační a administrativní záležitosti. V minulosti jsem se pedagogické práci rozhodně
nevěnoval pravidelně. Občas jsem udělal
někde nějakou přednášku, ale to bylo také
všechno. Budu tedy muset věnovat pozornost i této oblasti. Pyrotechnik se neustále
učí. Kromě toho, že by to měl být rozvážný
člověk, kliďas, musí se pro něho tato práce
stát koníčkem. Rozhodně nezačíná v půl
osmé ráno a nekončí ve čtyři odpoledne. Tím
nemyslím, že dotyčný má pracovat doma
po nocích. Měl by se ale o danou problematiku zajímat i ve svém volnu. V této branži
se prolíná řada oborů, ať již se jedná například o konstrukci munice, minový materiál,
taktiku atd. Je to hluboké spektrum, které
se navíc dynamicky vyvíjí. Když srovnám například rok 2006 se současností, posunula
se tato oblast neuvěřitelným způsobem dopředu. Aby na to člověk dokázal reagovat, je
potřeba se tomu věnovat víc, než má předepsáno v náplni práce.“
Zaměřeno na detekci
Podle plukovníka Bieleného se dynamický vývoj v oblasti EOD, který zažíváme
v posledních letech, samozřejmě nezastaví.
Nejvíce zřetelný bude nejspíš v oblasti detekce. Hlavní incidenty tohoto charakteru
se totiž odehrávají v prostorách masového
shromažďování lidí. Právě na ně se budoucí
vývoj zaměří a bude se snažit najít prostředky, které zjistí, zda se zde nachází podezřelé
systémy. Právě tato detekce je ze všeho nejdůležitější. Ze všeho nejvíce jde totiž o to,
předejít teroristickým činům. V současnosti
je detekce při vstupu do všech důležitých
objektů, musí se ale zdokonalit dálková detekce. A to ať již na bázi zjišťování chemických prvků indikujících použití výbušných
látek, či jakýchkoli anomálií.
„Ne náhodou se právě této problematice budeme věnovat i na naší letošní akci
NATO EOD Demonstrations and Trials, která
se koná ve dnech 18. až 20. září. Je mimořádná již tím, že je přístupná všem zemím,
jež se zapojují do nejrůznějších forem partnerství s NATO. Na konci tohoto zaměstnání
organizujeme na bázi Rady NATO–Rusko
seminář zaměřený na oblast EOD po roce
2014. Právě tento rok totiž představuje významný mezník v Alianci. Přitom jeden z nejdůležitějších vědeckých projektů na této ose
je zaměřen na dálkovou detekci výbušnin.
Vystoupí zde významné vědecké osobnosti
specializující se na oblast detekce, profesor
Kuzntsov a doktor Groshkov,“ dodává plukovník Bielený. „Jedině spojení operačních,
výzbrojních a technologických subjektů z oblasti EOD ze zemí NATO, případně PfP může
poskytnout odpovídající základnu, kterou
Aliance potřebuje v boji proti terorismu.“
V souvislosti s rozvojem výpočetní
techniky, IT technologií a nekontrolovanou
komunikací na internetu může dojít rovněž
k tomu, že v budoucnu budou k teroristickým útokům v daleko větší míře využívány
nekonvenční prostředky. Návody na domácí
výrobu výbušných látek a chemických zbraní v menších objemech jsou dostupné a prý
poměrně jednoduché.
„V této souvislosti jsme zjistili,
že máme nedostatek EOD specialistů, kteří by byli schopni identifikovat a následně
neutralizovat nástražné výbušné systémy,
které obsahují chemické látky, aby nedošlo
k ohrožení životů civilního obyvatelstva.
V tomto směru plánujeme v budoucnu
navázání užší spolupráce s vaším Centre
of Exellence ve Vyškově zaměřeným právě
na oblast zbraní hromadného ničení (CBRN
EOD). Do roku 2015 bychom chtěli připravit
výcvik takovýchto specialistů,“ upozorňuje
plukovník Bielený.
V toto směru by mohl určitou roli sehrát i náš zástupce v trenčínském centru
kapitán Tomiczek. „Vím, že tyto otázky
se řešily na národní úrovni již před několika
lety. Jednalo se tehdy s příslušníky 31. brigády radiační, chemické a biologické ochrany.
Po několika sezeních se ale zjistilo, že je to
velice komplexní oblast náročná nejen doktrinálně, ale i na vybavení. Dovedu si však
představit, že pokud o tom bude rozhodnuto na národní úrovni, mohl bych sehrát
roli určitého prostředníka, podobně jako
slovenský zástupce v JCBRN Defence Centre
of Exellece ve Vyškově.“
Vladimír Marek „
Foto: autor a archiv CoE EOD Trečín
83
84
Řádově v několika hodinách zvládají příslušníci inženýrsko-letecké služby 241. dopravní letky přestavit interiér
letounu Airbus A-319CJ do jakékoliv zdravotní verze
Připravte MEDEVAC!
Pár minut před úterním polednem zazvoní v kanceláři zástupce velitele
241. dopravní letky telefon. Z velitelského stanoviště kbelské základny
přichází pokyn: „Připravte MEDEVAC, verze dvě jednotky pro přepravu
raněného PTU a dvě lehátka. Předpokládaný čas vzletu je sedmnáct
hodin třicet minut.“ Záhy se začíná na palubě dopravního letounu
Airbus A-319CJ provádět přestavba interiéru do požadované zdravotní
verze. O pět hodin později již „medevakové“ letadlo vzlétá z ranveje
letiště ve Kbelích s úkolem přepravit těžce a lehce zraněné osoby
z chorvatského Zadaru.
Provedení vzdušného zdravotnického odsunu zraněných zabezpečuje několik
organizačních složek, a to nejen z resortu
Ministerstva obrany. Jejich vzájemná součinnost, s přesně stanovenými kompetencemi a časovými limity v pracovní i v mimopracovní době, směřuje k jedinému cíli: v co
možná nejkratším termínu přepravit zraněné do tuzemských zdravotnických zařízení.
MEDEVAC není určen jen profesionálům
Armády ČR. V případě akutní potřeby, a to
po dohovoru s Ministerstvem zahraničních
věcí ČR, lze de facto tímto způsobem transportovat kteréhokoliv občana České republiky bezprostředně ohroženého na životě
a zdraví.
Svým dílem přispívají do vzdušné repatriace také příslušníci inženýrsko-letecké
služby (ILS) z 241. dopravní letky na letecké
základně Praha-Kbely. Jakým způsobem?
Zástavbou požadované zdravotní verze
do letounu Airbus A-319CJ. „Provozujeme
dva stroje A-319CJ, ale přestavba interiéru
na různé verze zdravotní zástavby je možná pouze u letounu s trupovým číslem 3085
neboli u ‚třistadevatenáctky‘ nesoucí historický název Generál J. Ocelka DFC,“ říká zástupce velitele ILS z 241. dopravní letky major Josef Karbulka a dodává, že druhý Airbus
není pro zdravotnický odsun (tzv. MEDEVAC)
technicky upravený. „Součástí jednotky
pro přepravu ležícího pacienta připojeného na lékařské přístroje (PTU – Passenger
Transport Unit) je kyslíkový systém, jenž
se skládá ze čtyř kyslíkových lahví. V případě
zvýšení tlaku v lahvích nad povolenou mez
dochází k proražení disku a obsah lahve je
samostatným vedením vypuštěn skrz trup
letounu do okolního ovzduší. Tuto speciální
únikovou průchodku má však pouze jeden
Airbus, a to 3085. Druhou specifikou tohoto
letounu je účelový samostatný rozvod elektrické energie pro napájení PTU a následně
pak zdravotnických přístrojů. Jinými slovy,
na MEDEVAC lze využít pouze tento stroj,“
vysvětluje mjr. Josef Karbulka a upřesňuje,
že identické PTU lze instalovat také do dopravních letounů CASA C-295M, které jsou
ve výzbroji 24. základny dopravního letectva
Praha-Kbely.
Představa o tom, že na palubu Airbusu
umístíte libovolný počet zařízení k letecké
přepravě raněných, je mylná. „Výrobcem
letounu jsou v těchto případech certifikovány pouze čtyři varianty interiéru. Jedná
se o zdravotní zástavbu jedné jednotky PTU
(levá), dvou PTU (levá a pravá), dále dvou
PTU a dvou lehátek nebo čtyř lehátek,“
říká kapitán Zdeněk Špaček, velitel technického roje 241. dopravní letky, a dodává,
že přestavbu na MEDEVAC lze konfigurovat
v závislosti na počtu sedaček pro cestující
(40–79 kusů) do šesti možných verzí.
U letky jsou skladována dvě „pétéúčka“, a to jedno levé a jedno pravé. V gesci
specialistů ILS je zabezpečení jejich funkčnosti. Z toho důvodu jsou na nich pravidelně prováděny předepsané práce a testy jako
na každém jiném letadlovém celku.
Jednotka pro přepravu pacienta připojeného na lékařské přístroje se instaluje
do zadní části kabiny cestujících. Pacient je
během letu ošetřován identickým způsobem
jako v nemocnici. PTU se skládá ze tří samostatných částí. „Ve spodní části je instalován
kyslíkový systém. Nad ním jsou umístěny
ovládací a především elektrické obvody pro
zajištění napájení lékařských přístrojů požadovaným napětím, jakožto i prostory pro
uložení lékařského vybavení. Nahoře jsou
přichycena nosítka pro uložení zraněného,“
popisuje stroze, ale výstižně kpt. Z. Špaček.
Pro lepší představu lze dodat, že celková
hmotnost této speciální „trojkombinace“
činí 190 kilogramů, její výška je 0,68 m, délka
2,01 m a šířka 0,68 metru.
Samozřejmě že je na palubě letounu i potřebné množství zdravotnického
a nezdravotnického vybavení a materiál
10 2012
odpovídající typu požadované léčby, jakožto
i počtu repatriovaných zraněných. Zkrátka,
vše je podřízeno tomu, aby se pacientovi
na palubě Airbusu dostalo toho nejlepšího
ošetření.
Devětkrát zdravotní
zástavba do Airbusu
Jednotku pro ležícího pacienta připojeného na lékařské přístroje a kyslík smí do Airbusu instalovat pouze proškolený technický
personál podle manuálu pro přestavbu interiéru letounu. „K přestavbě na MEDEVAC
nemáme vyčleněný žádný speciální tým.
Možné verze zdravotní zástavby do letounu
A-319CJ je schopno provést pětadevadesát
procent technického personálu 241. dopravní letky, tedy v podstatě všichni, kteří byli
přeškoleni na tento typ letecké techniky.
O postupu prací jsme byli nejprve informováni v rámci přeškolení na tento typ u výrobce letounu, včetně praktických ukázek.
V praxi se tato činnost odvíjí podle odborného manuálu, kde je vše zevrubně popsáno.
Postupem času jsme získali potřebné profesní zkušenosti a úkol přestavby na MEDEVAC
dokážeme v časových normách vždy splnit,“
konstatuje major Josef Karbulka.
O jakých časových normách zástupce velitele ILS 241. dopravní letky hovoří?
„Samozřejmě že záleží na konkrétní verzi
zdravotní zástavby do letounu a částečně
i na tom, zda přichází rozkaz k přestavbě
v pracovní nebo mimopracovní době,“ vysvětluje a uvádí příklady z nedávné doby.
„Nejčastěji se jedná o zástavbu dvou PTU
a dvou lehátek. V pěti šesti lidech to zvládáme zhruba za pět hodin od vydání pokynu z velitelského stanoviště. Angažovanost
většího počtu personálu by byla na palubě
Airbusu neefektivní. Jednotka pro přepravu raněného se však nemontuje pokaždé.
Při instalaci čtyř lehátek pro lehce zraněné
je časová norma poněkud kratší.“
Rozhodně to není jenom o tom,
že se demontuje potřebné množství sedadel cestujících. Vedle interiérové úpravy to
vyžaduje i daleko sofistikovanější postupy,
které zaberou jistý čas. „Letadlo se musí
i takzvaně softwarově předělat. Každá sedačka má svoji konkrétní adresu. Po její demontáži zůstává na místě elektronický blok.
Ten je třeba náležitě upravit. Následují další
úkony související nejen s funkčností PTU, ale
také s programovým vybavením kabiny cestujících. Instalace je zakončena kontrolou
a testováním příslušných systémů Airbusu,“
říká kapitán Zdeněk Špaček.
Od roku 2007, kdy jsou dopravní letouny Airbus A-319CJ ve výzbroji 24. základny
dopravního letectva Kbely, provedl personál
inženýrsko-letecké služby 241. dopravní
letky devětkrát přestavbu na MEDEVAC.
Přestože je to pro ně víceméně technická
záležitost, připouštějí i lidský rozměr svého
profesního nasazení. „Samozřejmě že jsou
v tom i jisté osobní emoce. Na začátku
MEDEVAC bylo to vnímání mnohem silnější. Ani dnes se z toho nestala úplná rutina.
Máte v povědomí, že jste součástí systému,
který dělá maximum možného, aby pomohl
zraněnému člověkovi. Svým dílem přispíváte
k jeho záchraně. Když se to podaří, je to tak
trochu i vaší zásluhou. Bonusem navíc, který
nepochybně potěší, je, když nám při ranním brífinku velitel základny poděkuje
za MEDEVAC. Je to příjemná zpětná vazba,“
říká major Josef Karbulka.
Pavel Lang „
Foto: Jan Kouba
Připravila redakce časopisu A report – měsíčník Ministerstva obrany ČR „ Adresa: Rooseveltova 23, 160 01 Praha 6 „ Kontakt: Jan Procházka (šéfredaktor) 973 215 553,
724 033 407, e-mail: [email protected], www.army.cz „ Grafická úprava a zlom přílohy atm+: Andrea Bělohlávková (A report) 973 215 786 „ Titulní foto: Jan Kouba
85
Download

10 2012 Informační příloha MO ČR a AČR Šest