číslo 17
léto 2011
JIHOČESKÝ OBČASNÍK O ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ
DOPORUČENÁ CENA 25 Kč
Portrét
Dana a Pavel
KINDLMANNOVI
Juraj Vysoký
PRALESY SLOVENSKA
Marie Pacovská
INVAZNÍ ŠELMY
Toto číslo vzniklo za finanční podpory
SFŽP, MŽP, Magistrátu města ČB,
Jihočeského kraje a Lesů ČR.
Téma: LES
PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC PORADNY SÍTĚ KRASEC
CALLA, České Budějovice
(tel. 384 971 930, [email protected], www.calla.cz)
Specializované poradenství v oblastech: energetika, ochrana přírody a ekologická obnova po těžbě
surovin.
CEGV CASSIOPEIA, České Budějovice
(tel. 385 520 951, [email protected], www.cegv-cassiopeia.cz)
Poradna: úterý a čtvrtek 12:00 – 15:00 h.
Specializované poradenství v oblastech: environmentální výchova dětí a mládeže, pro pedagogické
pracovníky tvorba a realizace školních vzdělávacích programů, budování školních přírodních zahrad.
ČESKÝ NADAČNÍ FOND PRO VYDRU, Třeboň
(tel. 384 722 088 , [email protected], www.vydry.org)
Poradna: středa a čtvrtek 14:00 – 18:00 h.
Specializované poradenství v oblastech: ochrana přírody a volně žijících živočichů, problematika
náhrad škod způsobených chráněnými druhy, handicapovaná divoká zvířata, odpady.
DAPHNE ČR – Institut aplikované ekologie, České Budějovice
(tel. 774 650 592, [email protected], www.daphne.cz)
Poradna: ve všední dny po předchozí domluvě.
Specializované poradenství: hospodaření šetrné k přírodě a krajině, dotační možnosti pro péči o přírodu a krajinu, zákonné povinnosti zemědělců vzhledem k životnímu prostředí, ochrana přírody.
Za podporu děkujeme
Kavárně Měsíc ve dne,
Nová ulice 3, České Budějovice,
která poskytuje prostory pro konání akcí sítě
KRASEC a pomáhá s distribucí časopisu.
MĚSÍC
VE DNE
Kavárna na půl cesty,
Fair-Trade obchůdek,
Galerie, Literární kavárna
www.mesicvedne.cz
EKOCENTRUM – Elektrárna královského města Písku, o.p.s.
(tel. 737 605 605, [email protected], www.elektrarna.info)
Poradna: úterý a středa 9:00 – 11:00 h.
Specializované poradenství: obnovitelné zdroje energie, vzdělávání a environmentální výchova dětí
a mládeže.
EKOWATT, České Budějovice
(tel. 389 608 211, [email protected], www.ekowatt.cz)
Poradna: pondělí a středa – 13:00 – 17:00 h.
Specializované poradenství: energetické úspory a obnovitelné zdroje energie.
HNUTÍ DUHA ČB, Kaplice
(tel. 380 311 459, [email protected], www.hnutiduha.cz)
Poradna: pouze po předchozí telefonické či emailové domluvě.
Poskytujeme všeobecné poradenství a specializace na bio zemědělství, odpady, účast ve správních
řízeních.
JIHOČESKÉ MATKY, České Budějovice
(tel. 387 312 650, [email protected], www.jihoceskematky.cz)
Poradna: středa – 10:00 – 16:00 h.
Specializované poradenství: metodická pomoc pro účast ve správních řízeních týkajících se ochrany
přírody a krajiny, pomoc při zapojování veřejnosti do procesů EIA, metodická pomoc při zakládání
občanských sdružení.
OCHRANA FAUNY ČR
(tel. 731 738 225, [email protected], www.ochranafauny.cz)
Poradna Votice: pondělí – čtvrtek 8:00 – 16:00 h.
Poradna Tábor: pondělí – čtvrtek 8:00 – 16:00 h., pátek 8:00 – 12:00 h.
Poradna Příbram: středa 10:00 – 15:00 h.
Specializované poradenství v oblasti výuka průřezových témat na školách.
ROSA, České Budějovice
(tel. 387 432 030, [email protected], www.rosacb.cz)
Poradna: pondělí 13:00 – 17:00 h., úterý 9:00 – 14:00 h., čtvrtek 8:00 – 12:00 h.
Specializované poradenství: odpovědná spotřeba, přírodní zahrady a permakultura, místní produkty,
ekodítě, (ekologické pleny a dámské hygienické potřeby, hračky atd.), voda.
ZO ČSOP Šípek, Český Krumlov
(tel. 721 179 755, [email protected], www.ekocentrumsipek.cz)
Poradna: pondělí a středa – 13:00 – 16:00 h.,
úterý 9:00 – 12:00 h. a 13:00 – 16:00 h.
čtvrtek 9:00 – 12:00 h. (po domluvě i mimo tyto hodiny)
Všeobecná ekoporadna
ZO ČSOP Šumava, Vimperk, 1. Máje 144
(tel. 777 812 835, [email protected], www.csopsumava.cz)
Poradna: úterý 8:00 – 13:00 h. a 14:30 – 17:00 h.
pátek 8:00 – 12:00 h.
Specializované poradenství: ochrana přírody a krajiny ve vztahu k regionu Vimperska (vč. oblasti NP
a CHKO Šumava),druhová ochrana rostlin a živočichů, životní prostředí, ekologické zemědělství, trvale
udržitelný způsob hospodaření.
Zoo Ohrada, Hluboká nad Vltavou
(tel. 387 002 211, [email protected], www.zoo-ohrada.cz)
Poradna: prostřednictvím internetového formuláře na www.zoo-ohrada.cz, odkaz „ochrana přírody“
Specializované poradenství: ochrana volně žijících živočišných druhů, welfare zvířat v zájmových
chovech.
Jihočeský občasník o životním prostředí
Název časopisu je odvozen od názvu
Krajské sítě environmentálních center
v jižních Čechách.
Zveřejněné články obsahují názory autorů,
nevyjadřují (pokud není výslovně uvedeno)
ani stanovisko sítě KRASEC,
ani redakční rady.
V y d á v á:
Krasec, o.s., jako časopis Krajské sítě
environmentálních center KRASEC
A d r e s a r e d a k c e:
KRASEC, o.s.,
Senovážné nám. 9, 370 01 České Budějovice
e-mail: [email protected]
O d p ov ě d n á r e d a k t o r k a:
Zdenka Jelenová
R e d a k č n í r a d a:
Libuše Jozková, Jiří Guth, Ivana Jonová
Marie Pacovská, Josef Kadubec, Jan Juráš
V e l k é f o t o n a o b á l c e:
© Foto Václav Bartuška
S a z b a, g r a f i k a a t i s k:
Tiskárna ŠUMAVA, Český Krumlov
E v i d o v á n o:
Ministerstvo kultury ČR, reg. č. E 16312
TIŠTĚNO NA RECYKLOVANÉM PAPÍŘE
Co je KRASEC?
Občanské sdružení Krasec (KRAjská Síť Environmentálních Center) vzniklo v roce
2007 jako pokračování projektu podpořeného Evropským sociálním fondem.
V současné době sdružuje Krasec 16 organizací. Původní činnost sítě center
spočívala v koordinaci a podpoře ekologického poradenství v Jihočeském kraji.
V roce 2008 došlo ke změně stanov a činnost občanského sdružení byla
rozšířena o podporu a koordinaci ekovýchovných center v regionu. Vznikla tak
platforma ekoporaden a ekovýchovných organizací Jihočeského kraje, otevřená i novým zájemcům o spolupráci a poskytující komplexní služby veřejnosti
v oblasti environmentální výchovy, vzdělávání, osvěty a poradenství. Nad tímto
textem vidíte kontakty na provozované oficiální poradny sítě KRASEC.
Informace o všech členech Krasce a další kontakty najdete na webových stránkách: www.krasec.cz
Toto číslo vzniklo za finanční podpory
SFŽP, MŽP, Magistrátu města ČB,
Jihočeského kraje a Lesů ČR.
© KRASEC 2011
ISSN 1802-1441
EDITORIAL
Z OBSAHU
AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC
Zprávy od partnerských
organizací
4-5
Vážené čtenářky a čtenáři,
dostalo se Vám do rukou další
číslo občasníku jihočeských
„zelených“ organizací sdružených v síti Krasec. Tentokrát
jeho stránky propojuje téma
LES. A můžete se na něj (i do
něj) podívat skutečně z mnoha
úhlů a na různých místech.
Pokud jde o ten místopis, tak například s Matoušem Šimkem porovnáme dvě jihočeské národní přírodní rezervace – Žofín a Žofinku, s naším slovenským kolegou poodkrýváme některé
problémy, s nimiž se potýkají pralesy na Slovensku, a s Danou a Pavlem Kindlmannovými se
podíváme ještě mnohem dál – až na ostrov Papua-Nová Guinea.
PORTRÉT
Dana a Pavel KINDLMANNOVI:
Jak se plní životní sny
6-8
INVAZNÍ DRUHY ŠELEM
str. 9
Invazní druhy významně ohrožují druhovou rozmanitost. Všežravý mýval má hustou šedou srst a jeho
hlavní charakteristikou je výrazná černobílá obličejová
maska. Díky své přizpůsobivosti dnes zcela běžně
obývá i města...
MARIE PACOVSKÁ
NA NÁVŠTĚVĚ
Josef KADUBEC
EKOWATT
Úplně suše, s wikipedií řečeno: „Les je porost
dřevin, v němž je vyvinuto stromové patro. Chápeme ho jako velmi složitý lesní ekosystém, tvořený složkou rostlinnou (fytocenózou), živočišnou (zoocenózou) a abiotickým prostředím
(biotopem). Dle obecně přijímané lesnické definice se za les považuje porost, v němž stromy
dosahují výšky alespoň pět metrů a zápoje
korun alespoň 25 procent.“
České ani evropské lesy, na rozdíl od tropických
pralesů, obecně neohrožuje nadměrná těžba –
ačkoliv poslední zbytky původních evropských
(pra)lesů jsou neuváženými lidskými zásahy
bohužel poškozovány poměrně často. Lesy u nás
každopádně obecně považujeme za národní
bohatství a od 30. let 20. století dochází ke
zvyšování jejich rozlohy. Koncem 18. století byl
jejich podíl na celkové rozloze České republiky 23
procent – dnes dosahuje až 34 procent a předpokládá se jeho další růst.
To jsou všechno dost strohé statistiky. Co ale les
znamená pro lidskou duši? Jaké pocity měli
v lese naši předci třeba v předminulém století?
Proč je nám v lese (většinou) příjemně? A jak na
člověka působí, když les padá k zemi za řevu
motorových pil? Jak bychom se asi obešli bez
spousty dřevěných výrobků a jak bychom se cítili
bez možnosti volně se projít v zeleném svěžím
příšeří voňavého a nepřebernými formami života kypícího lesního ekosystému? I o tom všem
bude řeč na následujících stránkách.
ZDENKA JELENOVÁ
16
PŘÍLOHA PRO RODINU
Chcete získat plaketu
přírodní zahrady?
I
Jak topit dřevem, peletkami
a jinou biomasou
II
Budky, kdo ve vás přebývá? III
Výlety bez aut
IV
LESU ZDAR!
str. 18
„...Ze mne je dřevo tvé kolébky i tvojí rakve. Jsem tím,
čím pro blahobyt je chléb a pro krásu kvítko. Slyš mojí
prosbu: Nenič mne!“…
JAN KUKRÁL
UPÍŘI JIHOČESKÝCH LESŮ
str. 22-23
Neublíží jim kříže ani stříbrné kulky, nemají ani ostré
špičáky k sání krve, přesto představují pro obyvatele a
návštěvníky větší nebezpečí než příbuzní legendárního hraběte Drákuly...
VÁCLAV HÖNIG
POHLEDEM
JANA JURÁŠE
Na miskách vah
Každý člověk, který se začne zabývat ochranou
něčeho nebo bojem za něco, co podle něj má
smysl, bude si dříve nebo později pokládat otázky. Touha po jejich
zodpovězení však paradoxně přináší otázky další a další. Lhostejno,
jakou cestou jsme se ocitli na tenkém ostří protiproudí, neboli ve
strakatější menšině stejnobarevné vládnoucí masy. Získáme podezřelé přesvědčení, že nejenom předmět našeho zájmu, ale hlavně
způsob, kterým se snažíme ovlivnit trajektorii vržené bowlingové
koule, je ten správný. Sami jsme se už mohli mnohokrát přesvědčit,
že jakkoli jsou náš čas a energie, které dokážeme věnovat smysluplným aktivitám, z globálního pohledu nicotné a omezené, vždy záleží
pouze na způsobu jejich využití, zda přijdou vniveč, nebo budou
přetvořeny na skutečnou hodnotu.
TÉMA
Matouš ŠIMEK
Žofín a Žofinka
Jan NOVÁK
Jak správně pečovat
o hospodářský les
Alena HRDLIČKOVÁ
Les a člověk
Václav HÖNIG
Upíři jihočeských lesů
Ivana JONOVÁ
Nejen o lese
s Fr. Langmajerem
Jana NOVÁKOVÁ
Ráj na zemi
17
18-19
20-21
22-23
24-25
26
ODJINUD
Juraj VYSOKÝ
Pralesy Slovenska
27
Dana MAGERSTEINOVÁ
Změni havárie ve Fukušimě
pohled občanů na jádro?
28
3
PANORAMA
Tipy na webové stránky,
nové knihy, recenze…
29
FEJETON
Irena VACKOVÁ
Těžaři
30
Pokud nemá být odbíháno od tématu několika následujících listů:
není asi v našich silách posoudit, jestli náš čas zasvěcený záchraně
několika stromů v naší ulici – a tudíž naše nepřítomnost někde jinde
– náhodou nepřispěl k nějakému nerozvážnému (čti promyšlenému
a prospěchářskému) rozhodnutí některého z politiků, jemuž mohou
padnout za oběť stromů celé hektary.
Ale co s tím? Co je v našich silách? Jsme odkázáni pouze na sbírání
střepů, nebo jsme schopni zabránit rozbití? Dalo by se říci, že
spotřební chování nás všech tvoří podobu tohoto světa. Nevede
cesta ke změně tudy? Další otazníky...
Vždy budeme mít v rukou pouze několik málo zrnek a na výběr
z mnoha a mnoha různě velkých a různě barevných misek pomyslných vah. A vždy budeme žít s pocitem, že nám přísluší jen a pouze
ty menší z nich a větší jsou zneužívány neinformovanou většinou,
přihazující celé hroudy a hýbající rafičkou všeobecného štěstí a
pokroku. Jak moc budeme v této nepřehledné mozaice tápat
a dopředu vzdávat bitvy, které by mohly skončit v náš prospěch, záleží asi jen na nás samotných. Nezbývá než přemýšlet a tvořit, tvořit
a přemýšlet.
Autor pracuje v ekoporadně při Šmidingerově knihovně ve Strakonicích.
Jihočeský občasník o životním prostředí
Přeji Vám příjemné počtení.
Z REGIONU
Marie PACOVSKÁ
Invazní šelmy v našich lesích 9
Kamil BJAČEK
Lesní pedagogika
v jižních Čechách
10
Jan KUKRÁL
Zavítejte do kolébky
lesnického školství
11
Jan JURÁŠ
Rozhlédnout se?
Ano, ale z jiného kopce!
12
AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC
Ekotrh
v Českých Budějovicích 2011
Ve čtvrtek 22. září bude probíhat světový
den bez aut, v rámci něhož se na českobudějovickém náměstí uskuteční třetí ročník
akce s názvem Ekotrh. V několika desítkách
stánků představí lidé, organizace i firmy
ekologicky šetrné a místní výrobky. K vidění budou tradiční řemesla – předení ovčí
vlny, kovářství, keramika. Prodejní nabídka bude i potravinová v principech jídla
z blízka, bio-zelenina, domácí sýry, med,
nápoje a další. Svoji činnost představí
českobudějovické ekologické organizace,
u kterých může veřejnost najít odpovědi
k tématům ekologické domácnosti, úspor
energie, ochrany přírody a další. Nebudou
chybět ani výrobky z chráněných dílen,
zdravá výživa, prodej látkových plen nebo
přírodní kosmetiky. Ekotrh se bude konat
na náměstí Přemysla Otakara II. v časovém
rozmezí 8 až 18 hodin za podpory Magistrátu města České Budějovice a MŽP.
JOSEF KADUBEC
Ekocentrum
Ekocentrum
Šípek
Šípek
Radka KUBIZŇÁKOVÁ, [email protected]
V letošním roce Ekocentrum veřejnosti nabídlo a ještě nabídne spoustu zajímavých a poučných akcí a nově i výstav uznávaných českých fotografů. Mezi nejpovedenější besedy
v tomto roce musíme zařadit "Netopýří vycházku", která nás mile překvapila velkou účastí
dospělých i dětí. Tereza Březinová netopýry patřičně představila, ukázala dva živé handicapované jedince a po setmění se s účastníky vydala do térénu vystopovat netopýry
pomocí echolokace.
V dubnu nás navštívila novinářka Olga Šilhová se snímkem "Slzy Konga" a povyprávěla nám,
jaká je ve válečném Kongu těžká situace, zvláště pro ženy. V prvních měsících roku 2011
proběhla rovněž přednáška "Plazi a obojživelníci ČR" a beseda o včelaření.
V letošním roce Ekocentrum vůbec poprvé pořádá příměstské tábory pro děti. Již proběhl
jarní ekotábor a čekají nás dva ekotábory o letních prázninách. Místa máme ještě volná
a přijímáme přihlášky.
Jednou měsíčně se účastníme s Fair Trade produkty Farmářských trhů v Českém Krumlově.
Samozřejmě po celý školní rok probíhají výukové programy ve školách na Krumlovsku.Již
jsem zmínila probíhající výstavy známých fotografů. V březnu a v dubnu jsme se mohli
pokochat fotografiemi Rostislava Stacha, nyní nás ohromuje makrofotografie hmyzu od
Pavla Krásenského, a těšíme se na výstavu Václava Šilhy. V červnu se v pivovarských zahradách konal školní festival.
A co nás ještě čeká? V blízké době ornitologické vycházky akreditované MŠMT. V září nás
znovu navštíví Tereza Březinová se svými netopýry. Zúčastníme se všech městských akcí se
svým informačním stánkem a žáci z krumlovských i okolních škol předají pomocí divadelních
představení veřejnosti vzkaz, jak se k přírodě chovat šetrněji. Záštitu nad akcí převzala
místostarostka Krumlova Jitka Zikmundová a celým dnem nás budou provádět moderátoři
z rádia Kiss.
Pátý Týden
pátý
Týdenplen
plen
opravdových
Adéla CHADIMOVÁ
Foto Rosa
Jihočeská ratolest
Jihočeský občasník o životním prostředí
4
O.S. Krasec vyhlásil 1. ročník soutěže projektů „Jihočeská ratolest“, určené obcím,
školám i neziskovým organizacím, které od
1. ledna 2010 do 30. června 2011 uskutečnili na území Jihočeského kraje zajímavý projekt s přínosem pro životní prostředí.
Nad soutěží převzali záštitu radní Jana
Krejsová a Karel Vlasák. Uzávěrka přihlášek
je 10. října, vyhlášení vítězů v rámci Jihočeských dnů EVVO 4. listopadu. Více na
www.krasec.cz.
MARIE PACOVSKÁ
Šumavské ekocentrum
Od poloviny května lze Šumavské ekocentrum a ekoporadnu ZO ČSOP Šumava
navštívit takto: v úterý 8-13 a 14,30-17 h.
Kromě poradenství nabízíme propagační a
informační materiály týkající se ochrany
přírody, praktické výrobky pro ochranu přírody (ptačí budky, krmítka aj.) a Fair Trade
výrobky. Z novinek: plakáty a určovací klíče vydané Správou NPŠ a NP BW a květinové truhlíky z netkané textilie. Kontakty:
Vimperk, ul. 1. Máje 144,
www.csopsumava.cz.
JAKUB HROMAS
Osvětová kampaň zaměřená na dětské pleny s názvem Týden opravdových plen byla letos
opět úspěšná. Už popáté jsme se připojili ke světové akci Real Nappy Week a v týdnu od
16. do 22. května nabízeli veřejnosti možnost dozvědět se něco nového ze světa pratelných plen. Do kampaně se zapojilo přes 70 organizací a náš kalendář akcí zaplnilo na 90
nabídek. Především se jednalo o besedy a přednášky, spojené s výstavou či prezentací
plen. Také se soutěžilo o nejoblíbenější Plenu roku 2011 a o nejoriginálnější design pleny.
Maminky si mohly plenky samy ušít
v rámci šicí dílny, v Brně jste mohli narazit na happening Plenkový pochod. Prodejci plen zase připravili různé akční
slevy. Rodiče malých dětí, včetně těch
nastávajících, se tak mohli dozvědět
o přednostech moderních látkových
plen a bezplenkové metody, o výhodách
oproti jednorázovým plenám – pro děti,
životní prostředí i rodinný rozpočet.
Kampaň opět ukázala mýty, které okolo
látkových plen stále panují. Přetrvává
povědomí o tom, že je s nimi spousta
práce. Každým rokem jsou však stovky
Foto autorka
rodičů ohromeny tím, jak jsou moderní
pleny barevné, jaké mají tvary, že kromě bavlny už jsou vyráběny i z bambusu, konopí či
tencelu, a že jejich používání je skoro tak jednoduché jako u jednorázovek. Rodiče (především maminky), kteří však přišli pratelným plenám na chuť”, jsou právě těmi, kteří se do
“
kampaně zapojují. Předávají dál nejen své bohaté zkušenosti, ale také přesvědčení, že prát je
normální, a že by nám mělo záležet na tom, v jakém stavu svým dětem Zemi zanecháme.
Pokud někomu TOP unikl, ať nevěší hlavu. Plenky si k nám můžete přijít prohlédnout a osahat, případně vám ukázkové sady či výstavu plen zašleme poštou. V nabídce máme i informační letáky a plakáty – sledujte naše stránky www.ekodite.rosacb.cz.
AKTUÁLNĚ ZE SÍTĚ KRASEC
Stromy a lidé:
oslava Dne Země
oslava
Dne výchovou
Země
ekologickou
Michal RUMAN, [email protected]
Při příležitosti oslav Dne Země nabídla Slavonická renesanční o. p. s. základním a středním školám nový ekologický výukový program nazvaný Energie, co nás spojuje: STROMY.
Vedle vědomostí o stromech se program soustředí především na prožitek s cílem posílit
vztah dětí k lesu a vést je k pochopení významu přírody pro naší životní pohodu.
Program je dalším ze série připravované v rámci projektu „Znám, mám rád a pečuji o místo,
kde žiji“. „Stejně jako v minulém roce, kdy jsme ke Dni Země nabízeli program Voda – zázrak
za humny, jsme zvolili ekologickou farmu Penikov. Ta nabízí atraktivní prostředí – děti se tu
dostanou do přímého kontaktu jak s rozmanitou a autentickou přírodou, tak se způsoby,
jakými člověk přírodní zdroje odpradávna využívá,“ říká ředitelka organizace Olga Žampová.
Pilotní výuky se ve třech dnech zúčastnily děti 6., 7. a 8. tříd jindřichohradeckých škol.
V programu zasazeném do keltských dob dostali příležitost procítit stromy a les, srovnat
různé způsoby hospodaření v lesích a zamyslet se nad dopady těžby dřeva. Prakticky si
vyzkoušely, že les není jen zásoba dřeva na topení nebo nábytek, ale živoucí organismus, se
kterým nás pojí silné pouto. Keltové jsou dodnes známí svou úctou ke stromům, i proto je
program opředen keltskou mytologií.
Jedním z vrcholů programu byla návštěva místní truhlářské dílny. Děti si s pomocí truhlářů
prošly cestu stromu z lesa po hotový výrobek, podle vlastností zkoušely poznat druhy dřeva,
a nakonec si vyzkoušely práci s hoblíkem. Na dřevo a jeho vlastnosti se soustředila také
prohlídka dřevěné vodní pily, technické památky ze 17. století, která je přístupná veřejnosti.
Na závěr si mohly zkusit, jak se dá čerpat energie ze stromů, s pokorou, prostým objetím
a procítěním stromů.
Další informace o aktivitách Slavonické renesanční o. p. s.: www.zdrojslavonice.cz.
Adoptujte
adoptujte
břehuli!
Mezinárodní rok lesů
Rok 2011 byl vyhlášen Organizací spojených národů Mezinárodním rokem lesů. Při
této příležitosti připravilo občanské sdružení Krasec společně s členskými organizacemi řadu akcí v jižních Čechách, určených
pro širokou i odbornou veřejnost. Také semináře, přednášky a konference na tradičních listopadových „Jihočeských dnech
s Krascem“ budou tematicky zaměřeny na
les. Chceme lidem ukázat, jak je důležité
hospodařit v lesích trvale udržitelným způsobem, a dovolit tak lesnímu ekosystému
plnit všechny funkce. Někteří z členů
Krasce – CEGV Cassiopeia, Český nadační
fond pro vydru, Ochrana fauny ČR, Vespolek, ZO ČSOP Šípek a Zoologická zahrada
Ohrada – během celého roku nabízejí
různé výukové programy k tématu lesa,
které si mohou objednat mateřské, základní i střední školy. Informace o akcích jsou
průběžně doplňovány na www.krasec.cz.
Více informací o Mezinárodním roku lesů
najdete na webových stránkách OSN:
http://www.un.org/en/events/iyof2011/
nebo v českém jazyce na www.krasec.cz a
www.lesnipedagogika.cz.
MARIE PACOVSKÁ
břehuli
Jiří ŘEHOUNEK, [email protected]
Ovčácké slavnosti
Projekty Cally na ochranu břehulí
přinášejí také nové vědecké poznatky o
jejich životě. Jen v posledním roce
publikoval náš stálý spolupracovník a
expert na břehule Petr Heneberg dva
články v prestižních odborných časopisech, které vycházejí z poznatků
zjištěných na jihočeských hnízdištích.
Týkaly se nových poznatků v péči
o mláďata a prvního nálezu motolice
Collyriclum faba z pískovny Záblatí na
Břehule, foto Wikimedia Commons
Třeboňsku.
Stále také doplňujeme poznatky o druzích, kterým přítomnost břehulí a péče o jejich
kolonie také vyhovují. Ve starých hnízdních norách mohou hnízdit jiné druhy ptáků a skrývá
se v nich i celá řada bezobratlých živočichů, samozřejmě včetně břehulích cizopasníků.
Samostatnou kapitolou jsou pak samotářské včely a další druhy blanokřídlého hmyzu,
z nichž mnohé hrabou nory do stejných hnízdních stěn jako břehule. Břehule je z tohoto
pohledu tzv. vlajkový druh. To znamená, že její ochrana v konečném důsledku pomůže i řadě
dalších druhů, o nichž toho sice víme velmi málo, ale mohou být ještě ohroženější.
Pokud chcete břehule podpořit i vy, můžete se podívat na nový web Cally „Adoptujte
břehuli“, který najdete na www.calla.cz/brehule. Pokud nemáte přístup na internet, zavolejte
nám na břehulí mobil 736 424 325. Rádi vám vysvětlíme, v čem symbolická adopce břehulí
spočívá.
Pátý ročník Ovčáckých slavností – tradiční
letní akce ekoporadny Rosa – proběhne
v letošním roce v neděli 7. srpna. Místo i
čas zůstávají nezměněny – zahrada Podzámčí v Borovanech od 9 do 16 hodin. Již
zaběhnutým zpestřením Ovčáckých slavností je soutěž Vlnění, kdy se čerstvě ostříhaná vlna skrze šikovné ruce přadlen a pletařek mění v šálu. Stejně tak tradiční jsou
ukázky pasení ovcí pomocí psa, ukázka
dojení ovcí, střih vlny. Program tentokrát
doplní více stylové hudby a návštěvníci se
mohou těšit i na další novinky. Pro chovatele bude připravena poradna a nejen
pro ně také výstava plemen, které se
chovají v novohradském regionu. Samozřejmě nebude chybět nabídka ovčích sýrů, masných pokrmů, možnost vyzkoušet si
předení a práci s vlnou a aktivity pro rodiny s dětmi. Více informací sledujte na
www.rosacb.cz.
JOSEF KADUBEC
5
Jihočeský občasník o životním prostředí
Také v letošním roce Calla obnovila hnízdní stěny pro ohrožené břehule říční v jižních
Čechách. Tentokrát se dostalo na kolonie v pískovnách Třebeč, Nakolice a Lžín. Úpravy
stěn jsou nezbytné pro dlouhodobé přežití stabilní populace břehulí, které ztratily svá
přirozená hnízdiště při regulacích řek. Stojí určitě za zmínku, že jihočeská populace břehulí
klesla mezi lety 1999 a 2009 z téměř pěti tisíc párů na zhruba dvě tisícovky.
PORTRÉT
Dana a Pavel KINDLMANNOVI:
Jak se plní
životnísnysny
životní
Zdenka JELENOVÁ, [email protected]
Prof. Pavel Kindlmann vyučuje v Praze na Karlově univerzitě a zároveň pracuje v Centru výzkumu globální změny na AV ČR České Budějovice, dále pak
vede Centrum pro výzkum biodiverzity. Jeho manželka Dana dnes vede jejich
společnou farmu; předtím byla zahradnicí na pedagogické fakultě – pečovala
především o tropický skleník s orchidejemi. Dlouhodobě, v rámci ČSOP a v občanském sdružení Modron, se věnuje projektům na záchranu a rozšiřování
původních, tradičně pěstovaných odrůd ovocných stromů v jižních Čechách.
Manželé Kindlmannovi, foto Jan Voběrek
Manželé Kindlmannovi měli a mají velmi pestrý, až dobrodružný život;
Pavel má za sebou mnohé cesty po celém světě a vědeckou kariéru
doložitelnou mnohými publikacemi a citacemi. Zároveň si ale – dlužno
dodat, že s velkou pomocí své věčně optimistické manželky Dany –
stihl splnit téměř všechny životní sny, včetně farmy obklopené zelení
a koňmi, na níž dnes ve vesničce Prostřední Svince u Velešína trvale
žijí. A tady jsme si, ve třech, dlouze povídali. Témat na přetřes bylo
požehnaně... Tihle dva se potkali v Českém svazu ochránců přírody, při
mapování ovocných stromů. Zjistili, že mají podobné názory i sny,
dalšími společnými životními tématy se kromě ochrany přírody staly
například orchideje a jejich ochrana.
O FARMAŘENÍ A KONÍCH
Kdy a jak jste s farmařením začínali?
Pavel Kindlmann: Vždycky jsem měl sen mít koňskou farmu, jsem starý
koňák, jezdil jsem léta na Hluboké i v Chuchli. Můj život prostě jsou, kromě
matematiky a biologie, koně. Když přišel rok 1989 a pak restituce, tak tady
moje rodina měla dostat zpátky 25 hektarů, a já jsem tehdy přesvědčil
otce, že si pozemky necháme vyčlenit a začnu tady svůj sen uskutečňovat... Před těmi devatenácti lety jsme sem ale přišli bez jediného stroje
a začátky byly dost krušné...
Jihočeský občasník o životním prostředí
6
Paralelně s obnovou farmy jste pořád pokračoval ve vědecké práci
a výuce na Karlově univerzitě?
PK: Ano, to jsem samozřejmě nemohl přerušit. Dana tady tehdy byla skoro
pořád, já přijížděl hlavně na víkendy. Bydleli jsme na stodole na seně, měli
pár brigádníků... Hlavně jsme ale dělali sami dva. Peněz bylo málo a
všechno, co jsme měli našetřeno, šlo do farmy.
Dana Kindlmannová: Farma se rozkládá na ploše 25 hektarů. Získali
jsme ji tehdy od družstva v naprosto dezolátním stavu. Teď tu máme tři
české teplokrevníky, třináct poníků, tři kozy, asi 45 ovcí, z nichž máme
ročně kolem 70 jehňat. A travní porosty, pastviny, které v podstatě stačí
zvířata uživit.
Farmu obhospodařujete sami?
DK: Práce na farmě jsou většinou na mně, já jsem praktik, Pavel pracuje
v Praze a taky umí jednat a psát projekty. Na těžké práce ale máme jednoho zaměstnance, který tady na farmě i bydlí.
Myslíte, že po vás jednou farmu převezmou vaše děti?
DK: Dcera vystudovala práva a dělá právničku v Praze, ale má to tu ráda
a možná se sem někdy v budoucnu vrátí... Syn k farmaření není, je studentem historie v Budějovicích. Aspoň tu ale získal pěkný vztah k zvířatům, i když rozhodně netouží ani po farmě, ani po koních či přírodě...
O PAMĚTI KRAJINY A LIDÍ
Přesun z města na vesnici byl v 90. letech poměrně oblíbené
téma...
PK: Po revoluci spousta městských lidí odešla na venkov s ideály a představami, ale neměli ani šajn, co to vlastně obnáší. A po pěti, deseti letech
často byli zpátky ve městě.
Velké téma profesorky Hany Librové v knize Pestří a zelení, nebo
třeba českobudějovické Venkovské idyly...
PK: Lidi z města jsou odtrženi od přírodní reality, často žijí v přesvědčení,
že „příroda je tu pro nás“... To se vlastně týká i těch současných diskusí
o Národním parku Šumava. Přesvědčení, že si přírodu vytvoříme tak, aby
nám vyhovovala. To je globální problém – a pak najednou přijdou události kolem Fukušimy, nebo si odfoukne sopka na Islandu, a ono to
najednou nefunguje, ta představa člověka jakožto pána nad přírodou...
To je jako když napíšeme, že horolezci „pokořili horu“ - houby, ona je ta
hora milostivě nechala na sebe vylézt!
DK: Z druhé strany, když se vrátím k Venkovské idyle, tak dnes opět mnoho
rodin odchází na venkov, doba přeje víc farmářským trhům, ekofarmám
a podobně. Ale lidé jsou už většinou mnohem poučenější, než po roce 89.
Docházejí k tomu, že musí převzít zodpovědnost i za své zdraví, a s tím
souvisí i vztah k potravinám, k zemědělcům... Vracíme se k tomu, jak to
chápali třeba ti rolníci někdy před sedmdesáti lety – že nejde o rychlý zisk,
ale o dlouhodobou udržitelnost místa, kde se svou rodinou žiju.
PK: Mně připadá, že v postkomunistické Evropě jsme dnes ještě v přechodné době, kdy je většina lidí ohromená možnostmi konzumu a jen
těžce se obnovují tradiční hodnoty, hrdost na místní výrobky a podobně –
to známe zatím spíš ze Švýcarska, Francie... A zákazníci jsou tam už
ochotní si za regionální produkty z místních zdrojů připlatit.
DK: Ale kdybys víc cestoval po Čechách, tak už bys to také začal nacházet...
PK: Jenže je toho zatím málo, a místní lidi o to často vůbec zájem nemají
– tak mi to aspoň například na Šumavě připadá. Také nabídka je zatím
příliš malá. Chtělo by to ten přirozený vývoj nějak urychlit...
Jakým způsobem by to podle vás bylo možné?
DK: Myslím, že nejdůležitější je všemožně podporovat hrdost lidí na místo,
kde žijí, a na to, co umí. Zájem o farmářské trhy stoupá, ale není prakticky
co tam prodávat, nejsou dodavatelé a pěstitelé – a přitom si tolik lidí stěžuje na nezaměstnanost, ze zahrádek zmizela zelenina, nikdo nechová
slepice... Není následek bez příčiny a je třeba začít hlavně u sebe.
Foto Jan Voběrek
PORTRÉT
PK: No jo, ale vždyť sama děláš osvětu a aktivně tyhle myšlenky rozšiřuješ
– a to právě je velmi důležité!
DK: Jde také o to, že v minulosti sedláci většinou pracovali tam, kde tvořil
už jejich praděda... A věděli, že tam budou žít i jejich děti a vnuci. Tvořili
krajinu tak, aby jim vyhovovala a aby se tam cítili příjemně. A proto pak
byli v tom „svém“ prostředí v pohodě.
A tahle paměť byla v minulosti dost brutálně přerušena...
DK: Je to tak, i když ne úplně všude. Ale dnes se spousta lidí k tomuhle
pohledu na farmaření a údržbu krajiny vrací. Pro mne osobně je to strašně
důležité, vždyť mohu srovnávat s dobou, kdy jsme žili ve městě, v paneláku
– byla jsem nervózní, uchvátaná, všechno mne stresovalo. Zatímco na
venkově člověk pochopí, že mnohé změnit nemůže, že pánem je vždy
příroda a té se prostě musíte podřídit. Když je sucho, horko, tak co s tím
můžu udělat? Nemůžu si naplánovat, že to bude jinak... Dřív jsem si myslela, že za vše odpovídám, že všechno musím vyřešit a stihnout – a takhle to
má nastaveno spousta lidí, hlavně ve městech.
O ZÁCHRANĚ STARÝCH ODRŮD
Při mapování starých ovocných druhů jste se vlastně poznali
– pokračujete v tom i dnes?
DK: Když jsme farmu zrekonstruovali a přestěhovali se sem, začala jsem
na to mít zase konečně čas. Nyní mapuju ovocné dřeviny v Boleticích,
odebíráme rouby, na farmě je pěstuju, a nakonec znovu vracím do krajiny.
Vytvářím tak biokoridory kolem naší farmy, v intenzivně využívané krajině,
ze které dřeviny v podstatě úplně vymizely...
toho vědci racionálně vstupovali a vysvětlovali, že uvažovat a rozhodovat
se musí pragmaticky a podle jasných faktů. To není kácet – nekácet, ale
otázka lesních stupňů a nutnosti zachovat bezzásahové jádrové oblasti –
tedy skutečně původní klimaxové smrčiny v nejvyšších partiích Šumavy.
Tam prostě člověk, notabene politik s jeho představou řízení přírody nemá
co dělat. V nižších, okrajových částech parku se samozřejmě proti kůrovci
zasahovat musí – a velmi razantně! Ale to nejsou původní horské smrčiny.
DK: Mně na tom připadá zajímavé, že my Evropané často moudře
mluvíme do toho, jak se mají chránit pralesy po celém světě – tak když
máme tady v Čechách zbytky původních vlastních lesů, musíme se přece
snažit o jejich ochranu o to víc! Tohle jsou jediné zbytky původních lesů ve
střední Evropě a mají stejnou hodnotu jako prales na druhém konci světa,
jehož osud bohužel příliš ovlivnit nemůžeme. Tím víc se ale musíme
soustředit na to, co máme tady u nás.
PK: Třeba na Papui, kde jsme spolu v létě byli, je přes 90 procent území
skutečně původní les, zatímco u nás je to možná jedno jediné procento...
A tyhle poslední zbytečky je třeba chránit, a to samozřejmě bez kácení a
aktivních zásahů člověka!
O ORCHIDEJÍCH A PRALESE
Tím jsme se dostali k dalšímu tématu – váš projekt na Papui - Nové
Guineji... Jak jste se vlastně dostali k orchidejím?
PK: Po mnoho let jsme s Danou prováděli management několika našich
orchidejových luk, je to další téma, které nás dva od počátku spojuje...
Vysazujete jen na vašich pozemcích?
DK: Snažím se je nabízet i dalším zájemcům z okolí, takže staré ovocné
odrůdy byly nedávno vysazeny i v okolí Křemže, kolem Kamenného
Újezdu, Doubravic, Sedlce... Záleží na vlastnících pozemků – když projeví
zájem, je možné na výsadbu získat i dotaci od Nadace Partnerství. Celá
myšlenka vychází z faktu, že tyhle stromy vysazovali kdysi rolníci a sedláci
ne pro sebe, ale pro své potomky, pro další generace.
PK: Z hlediska přírodovědeckého je to důležité proto, že při roubování se
vytváří přesná genetické kopie matečného stromu. Množíme-li tak jen
několik komerčně významných odrůd, snižuje se genetická variabilita
daného druhu. Pomáháme-li přežití starých odrůd, které by jinak byly
odsouzeny k zániku, pomáháme tak naopak genetickou variabilitu
v rámci druhu zvyšovat.
Spolupráce s LČR probíhá dobře?
DK: Jistě, letos dokonce z popudu LČR Český Krumlov v tom novém sadu
vybudovali ochranáři z ČSOP ve Velešíně loggery, neboli broukoviště pro
saprofytické brouky (pozn.: žijící na rozkládajícím se dřevě).
A zkušenosti s vojáky při mapování v Boleticích?
DK: Musím je jen chválit – mají velký zájem, bez problémů nás do prostoru
pouštěli, a vloni dokonce Vojenské lesy zažádaly o dotace na vysázení
nového ovocného sadu, a skutečně tam vysázeli asi stovku stromů.
O LESE A ŠUMAVĚ
Téma tohohle čísla je les – co pro vás znamená?
PK: Poslední stádium sukcese (smích)... Samozřejmě mne napadá především Šumava. Teď, když se rozpoutaly takové prudké spory kolem
národního parku, tak mi to nedá a docela aktivně jsem se do toho zapojil...
Jak jste se k Šumavě vlastně dostal? Vím, že vystupujete ve hnutí
ŠumavaPro, na demonstracích a podobně...
PK: Okrajově jsem se dříve zajímal o populační dynamiku kůrovce, ale
nějak aktivně jsem se Šumavou nezabýval – to až v poslední době, když
vidím, jaké nesmysly se kolem toho vyvíjejí a povídají. A že je třeba, aby do
Foto Jan Voběrek
A jak jste se tedy dostali na Papuu – Novou Guineu?
PK: Profesor Novotný z českobudějovického Entomologického ústavu AV
ČR je už dlouhá léta ředitelem mezinárodní výzkumné stanice na Papui –
Nové Guinei, kam jezdí čeští studenti i vědci z celého světa. Jeho tématem
je výzkum biodiverzity tropického hmyzu. V současné době tam zahájili
projekt, kdy budou při kácení dvou hektarů lesa dělat podrobné sběry
a inventarizaci hmyzu žijícího v korunách stromů. Nutno vysvětlit, že ke
kácení a vypalování pralesa tam dochází při tradičním stěhovavém způsobu zemědělství na relativně malých ploškách pralesa. Vědci v rámci
toho zaplatí domorodcům za pomalejší postup kácení a okamžitý sběr,
měření, vážení a další pomocné práce. No a přitom je možné velmi dobře
prozkoumat epifyty (pozn: rostliny, které nekoření v půdě, rostou většinou
na stromech; nepatří mezi parazity, svého hostitele využívají jen jako opěru) – tedy co roste v pěti rozlišovaných výškách, neboli stromových
patrech. Bude se tu navíc srovnávat hektar sekundárního, přibližně 30 let
starého, a hektar původního lesa. Projekt by měl významně přispět k výzkumu biodiverzity tropického lesa, takhle komplexně to zatím nikdo na
světě nedělal. Stanice je v naprosto odlehlém místě, kam se musí doletět
malým letadlem, a pak ještě den jít pěšky přes hřeben. Tam je domorodá
vesnička a ve vedlejším údolí pozemek, kde probíhá kácení a výzkum.
Je domorodý způsob hospodaření udržitelný bez zničení přírody?
DK: Pokud nebudou mít peníze a budou hospodařit původními nástroji
a způsoby, tak přírodě neublíží. Problém vznikne, jakmile se tam dostanou
motorové pily a další technika.
Touží tamní domorodci po našich civilizačních „výdobytcích“?
PK: Většina území ostrova je ovládána domorodými kmeny, které mezi
sebou neustále válčí, jsou poměrně divocí, hovoří mnoha různými jazyky...
7
Jihočeský občasník o životním prostředí
Je o ně mezi lidmi zájem?
DK: Letos v podstatě už žádné stromky k výsadbě nemáme a noví zájemci
se zapisují do pořadníku... Je to asi i tím, že se snažíme různými způsoby
vzbudit zájem. Na podzim ve Velešíně pravidelně připravujeme výstavu
jablek a hrušek, ukazujeme, jak je využívat a zpracovávat. Moštujeme,
vyhlašujeme soutěže o nejlepší koláče a záviny... Pan místostarosta Růžička mne v tomhle hodně podporuje. Na okraji Velešína jsme ve spolupráci s městem a Lesy ČR obnovili starý sad a nyní zde pořádáme různé
akce pro celé rodiny. Cílem je, aby si lidi zase začali stromů vážit.
PORTRÉT
DK: Vesničané nepotřebují k životu prakticky nic, pokud někam jdou, tak
jediné, co si s sebou vezmou, je pár uhlíků. V chýších nemají skoro žádné
vybavení... Nádoby mají z tykví a podobně, všechno jim dá okolní příroda.
Jenže civilizace přichází. Oni vlastně netouží po větším bohatství, ale
jakmile se dostanou do města, tak už se tam uživit nedokážou, nemají ani
čistou vodu, a sociální zabezpečení tam samozřejmě chybí...
PK: V největších městech prudce stoupá kriminalita. Dokud nevěděli, že
civilizace existuje, tak bylo všechno v pořádku, žili si po svém. Jenže
jakmile jim začneme platit za práci, tak přinášíme něco úplně jiného...
Když naši kolegové půjčil vesničanům na zapisování výzkumných dat
laptop, poháněný sluneční baterií, tak jejich největší zážitek byl, měli domodorci největší zájem o to, pouštět si na něm americké krváky.
kteří se zajímají o ochranu orchidejí – po Austrálii, Floridě a Kostarice jsme
se letos sešli na Hluboké.... A právě i o dosavadních výsledcích našeho
projektu se tam hodně hovořilo.
DK: Já se ještě vrátím ke Guinei. Chci říct, že hlavní smysl vidím v tom, naučit domorodce, aby se o orchideje začali zajímat, aby pochopili, že je
důležité je zachovat a ochraňovat, že jsou cenné. Naučili se už i vracet je
zpátky do pralesa, napomáhat jejich šíření.
Nehrozí ale, že se tam začne s orchidejemi obchodovat, a že se pak
budou ještě víc ničit?
PK: Papua – Nová Guinea má velmi přísné zákony pro případný vývoz,
myslím, že tohle nebezpečí nehrozí. Nevím samozřejmě, do jaké míry je
kontrolováno letiště, ale oficiální vývoz ve velkém nehrozí.
DK: Důležité je jednak obecné povědomí mezi sběrateli orchidejí na celém
světě, že botanické druhy – tedy sběry z volné přírody – jsou prostě nepřípustné... A pak jde pochopitelně o to, jak se k téhle věci postaví místní lidé.
I v pralese se ukázalo, že nejdůležitější – pro budoucnost – je zaujmout
a získat ty nejmladší. Domorodé děti chodily všude se mnou, napodobovaly mne a pořád se na něco vyptávaly... Myslím, že v nejmladší generaci
je budoucnost – na Nové Guineji i u nás.
Foto Jan Voběrek
To je asi už neřešitelné, jakmile ke kontaktu došlo, už to asi nejde
vrátit zpět...
PK: Jasně, děti začnou toužit po americkém životě, po městském životě,
jakmile už to viděli, tak to nejde změnit. Ve městě nenajdou práci, zpátky
už nechtějí, je to smutné. Budoucnost Papuy možná vidím v současnosti
Nepálu, který je dnes relativně civilizovaný, populace roste, ale už si uvědomují, že pro ně jsou dobří turisté, kteří přivážejí peníze, ale že k tomu
musí mít zachovalou přírodu. A každá vesnice se o okolní prostředí docela
dobře stará... Možná to je i cesta pro Papuánce, i když tam vidím určitý
podstatný rozdíl v náboženství a v mentalitě – divokosti těch domorodých
kmenů...
8
Jihočeský občasník o životním prostředí
Foto Jan Voběrek
O SPLNĚNÝCH SNECH
Vlastně se dá říct, že svým současným způsobem života, farmařením a koňmi, ale i tím cestováním jste si splnili všechny své sny...
PK: Ano, my jsme si spolu, kdysi za mlada, vysnili domek v zeleni, s velkým
francouzským oknem a zimní zahradou, obklopený pastvinami a koňmi...
No – a rozhlédněte se kolem!
DK: Myslím, že jsme od života dostali maximum. Teď už je to o tom, že
když člověk něco získá, tak musí potom předávat dál, vracet to svému
okolí. Aby to celé mělo smysl, pokračování. Proto jsem taky loni založila
místní občanské sdružení Modron (pozn.: keltský název pro jabloň), které
se zabývá tím, jak učit ostatní.
Foto Jan Voběrek
Vraťme se k projektu – jak konkrétně probíhá?
PK: Během naší návštěvy jsme místní naučili, jak se k sebraným rostlinám
chovat, jak je sbírat a uchovávat. Máme samozřejmě mezi orchidejáři další
spolupracovníky, kteří pomáhají s určováním druhů. Mimochodem, právě
teď jsem na Hluboké pořádal Mezinárodní kongres o ochraně orchidejí,
kam se sjeli odborníci z 25 zemí světa.
To je pravidelná akce?
PK: Šlo již o 4. mezinárodní kongres skupiny asi osmdesáti specialistů,
S tím asi souvisí skoro všechny vaše aktivity... Pane profesore,
vydal jste teď knížku Úvod do biologie ochrany přírody – co je
jejím hlavním cílem?
PK: Je to populárně naučná knížka pro nejširší veřejnost, která vysvětluje,
co vlastně ochrana přírody znamená, proč je důležitá biodiverzita, jak ji
udržet... Kulturní povědomí společnosti o ochraně přírody je u nás velmi
nízké – teď samozřejmě nemluvím o čtenářích Krasce, to je specifická skupina. Potřebujeme zvyšovat povědomí lidí o těchto tématech. Jinak se nic
nezmění ani v politickém rozhodování. Moc bych si přál, aby společnost
jednou dospěla k tomu, že ničit přírodu je prostě nekulturní a neslušné, že
je to faux pas, prohřešek proti etiketě.
Z REGIONU
Lesní pedagogika
v jižních
v jižníchČechách
Čechách
Kamil BJAČEK, [email protected]
Lesní pedagogika doplňuje znalosti o lese a přírodě zábavnou
formou, skupinovou prací, nebo netradičním pohledem na svět
a věci kolem nás se zapojením všech smyslů účastníků programů
lesní pedagogiky. Lesní pedagogika vysvětluje význam lesnického hospodaření, umožňuje poznat náplň práce lesníků a zvýšit
zájem o dřevo jako obnovitelnou surovinu. V praxi se jedná o realizaci lesních vzdělávacích programů, a to především v terénu.
Lesní pedagogika, foto autor
Proškolený odborník seznamuje účastníky aktivit (což bývají celé
školní třídy, přírodovědné kroužky, apod.) s lesním prostředím přednostně v nejbližším okolí bydliště účastníků. Lesní pedagogové
předávají informace o lese a hospodaření v něm zábavnou formou.
Důraz kladou na tzv. zážitkové poznávání lesa, kdy se účastníci učí
vnímat les všemi smysly. Za zmínku rozhodně stojí fakt, že část programů je díky nadšení lesních pedagogů prováděna v jejich soukromém čase.
Vychováváme pro budoucnost
Funkce lesní pedagogiky je velmi významná i pro budoucnost – jak
lesa, tak celé přírody. Energie a prostředky vynaložené dnes do tohoto
druhu společenské aktivity se budou zákonitě vracet, neboť nynější
děti budou za pár let rozhodovat o osudu lesů.
V současné době převyšují požadavky jednotlivých základních a mateřských škol možnosti lesnických organizací, které programy lesní pedagogiky nabízejí. Důvodem je malý počet lesních pedagogů v rámci
Jihočeského kraje. Jejich počet se však každoročně mírně navyšuje.
Významné aktivit lesní pedagogiky
v Jihočeském kraji:
Rok 2011 byl Organizací spojených národů vyhlášen Mezinárodním
rokem lesů. K této události se váží akce lesní pedagogiky po celý rok.
Jihočeský občasník o životním prostředí
10
VLS: Co děláme
veřejnost
pro veřejnost…
Petra ČUNÁTOVÁ, [email protected]
Vojenské lesy a statky ČR, s.p. divize Horní Planá lesnicky hospodaří na území Vojenského výcvikového prostoru Boletice, jehož
území je velmi ceněné z hlediska ochrany přírody. Mezi další
činnosti podniku patří myslivost, zemědělství, rybářství a strážní
služba pro Armádu ČR. Nemalá pozornost je věnována výuce
lesní pedagogiky a pořádání různých akcí pro veřejnost.
V letošním roce se uskutečnilo již několik tématických výukových
programů, které byly uspořádány v rámci Mezinárodního roku
lesů. Místní školy jsou velmi rády, že jejich žákům můžeme nabídnout pobyt na čerstvém vzduchu, při kterém se navíc ještě dozvědí užitečné informace o lese a hospodaření.
Velkou událostí je každoročně organizovaný Den dětí na Olšině,
letos se konal již 3. ročník a účast byla veliká – přibližně 600 dětí.
Tuto akci pořádáme společně s dalšími organizacemi působícími
ve vojenském újezdu (Újezdním úřadem vojenského újezdu Boletice a Střediskem obsluhy výcvikových zařízení Boletice). Dále se
A co nás například ještě čeká?
Výtvarná soutěž k Mezinárodnímu roku lesů, pořádaná LČR a Jihočeskou vědeckou knihovnou v Českých Budějovicích ve spolupráci se
Zoologickou zahradou Ohrada. Více podrobností najdete na webových
stránkách LČR (http://www.lesycr.cz).
Dny s LČR, s.p.: Uskutečňují se každoročně na jednotlivých lesních
správách – někde v rámci jiných akcí; např. LS Vodňany pořádá Den
s LČR, s.p. v rámci Permonických slavností obce Ražice.
Lesníkův učeň – lesnická zábavně vzdělávací počítačová hra je určena především dětem ve věku 7-15 let, ale zkusit si jí může opravdu
každý. Hra se skládá z pěti kvízů, ve kterých hráč například poznává
různé objekty v lese, správně řadí cestu od semínka po výrobek, vybírá, jaké chování v lese je dovoleno a jaké činnosti a nástroje používá
lesník, dřevorubec a pracovník ve školce. Na konci celé hry si může
vytisknout diplom s dosaženou úrovní. Hru vytvořil vytvořil Ústav pro
hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) u příležitosti Mezinárodního roku
lesů 2011 a naleznete jí na adrese
http://www.uhul.cz/ovvap/lesnikuv_ucen.php.
Program pro děti v rámci veletrhu Vzdělání a řemeslo v Českých
Budějovicích se uskuteční ve dnech 23.-25. listopadu.
Kontakty a více podrobností o lesní pedagogice najdete na internetu:
www.lesnipedagogika.cz, www.mezistromy.cz, www.lesycr.cz,
www.uhul.cz, www.vls.cz
Autor je pracovníkem LČR.
snažíme o zpříjemnění poznávání zpřístupněných částí vojenského prostoru Boletice. U turistických cest jsme zbudovali kryté
přístřešky a odpočívadla jak pro pěší, tak pro cyklisty. V budoucnu
je v plánu výstavba rozhledny a umístění naučné stezky.
Velkým počinem bylo otevření muzejní expozice na Olšině v roce
2009. Expozice je umístěna do rybářské bašty postavené v polovině 15. století na hrázi rybníku Olšina. Tato historická budova byla
rekonstruována a je kulturní památkou zapsanou v Ústředním
seznamu kulturních památek ČR. Výstava je věnována rybářství,
myslivosti, fauně a flóře Boleticka, historii obce Olšina a Hodňova.
Dále se zde mohou návštěvníci seznámit s historií samostatného rybníku Olšina, který je nejvýše položeným chovným rybníkem
v Čechách.
Letos proběhla renovace prostor a přibyly dvě nové expozice.
První je zaměřena na historii a současnost VLS a druhá je věnovaná zaniklým činnostem na Šumavě, které souvisely s dopravou
a zpracováním dřeva. Výstava je otevřena po celé prázdniny.
Veřejnosti můžeme dále nabídnout nově zrekonstruované rekreační zařízení Olšina, které nabízí ubytování v nádherné přírodě
u stejnojmenného rybníka. Je to vhodný výchozí bod pro poznávací výlety do zpřístupněných částí vojenského prostoru Boletice
a ideální místo pro rodinnou dovolenou.
Zájem o námi pořádané akce nás těší a doufáme, že bude i nadále
tak vysoký. Více na www.vls.cz.
Autorka pracuje ve státním podniku Vojenské lesy a statky ČR, Divize Horní Planá.
Z REGIONU
Zavítejte do kolébky
školství
lesnického
školství
Jan KUKRÁL, [email protected]
Výstavu uspořádanou k Mezinárodnímu roku lesů v Národním
zemědělském muzeu v Praze zahájili 28. dubna 2011 trubači
z Vyšší odborné školy lesnické a Střední lesnické školy Bedřicha
Schwarzenberga Písek. „Co pamatuje strom a lidé zapomněli?“ –
to si návštěvníci výstavy mohou připomenout do 30. října 2011.
A pokud mají vztah k lesu a lesnictví, jistě se někdy podívají i do
Písku, který je považován za kolébku českého lesnického školství
- první lesnická škola zde vznikla již v roce 1885.
Strom roku a Rok lesů
Stromem roku 2011 je jilm vaz (Ulmus laevis). Následující slova dokazují jeho vzácnost v české krajině: „Jak jsem hledal jilm? Dlouho.
Nakonec jsem volal o pomoc hajnému z Unhoště, do jehož revíru spadá
ohromný kus lesní země ve středních Čechách. Dal mi pár tipů. Nachodil
jsem potom hezkých pár kilometrů, nakonec jsem to vzdal, znovu zavolal
a byl jsem k jilmům přiveden. Kvůli fotografování. Nikdy jsem jilm neviděl
ani porážet a dřevo jsem získal na pile, v podstatě náhodou.“ – zdroj
Martin Patřičný: Dřevo krásných stromů.
Mezinárodní rok lesů 2011 je lesníky chápán jako šance poukázat na
Frotáž kůry, foto autor
význam lesnictví a lesního hospodářství v celé jeho šíři. Cílem a smyslem všech akcí je přiblížení přínosu lesa pro společnost. Veřejnost se
seznámí se základním úkolem lesnictví – zachováním lesů pro příští
generace. Hospodaření, ochrana lesa, využití dřeva jako obnovitelné
suroviny a další témata zazní na výstavách, seminářích, přednáškách
a osvětových akcích. Mezinárodní rok lesů 2011 je ideální příležitostí
navštívit les společně s lesníky a porozumět lépe hospodaření v lese,
zvýšit povědomí veřejnosti o trvale udržitelném hospodaření v lesích
a sloužit k jeho propagaci, je oslavou lesů a jejich důležitosti v každodenním životě. To naplňuje a zdůrazňuje také motto: „Lesy pro lidi“.
Čas na změnu v postojích a myšlení lidí se kriticky zkracuje. Nepromarněme proto tuto vzácnou příležitost. Na toto téma jsem dne
20. 4. vedl besedu v aule školy pro žáky 1.-3. ročníku Střední lesnické
školy.
Autor je koordinátorem EVVO na Vyšší odborné škole lesnické
a Střední lesnické škole Bedřicha Schwarzenberga v Písku.
Strakonický ochranář
Ing. Miroslav Treybal
převzal cenu Křesadlo
Miroslav Treybal
Alena HRDLIČKOVÁ, [email protected]
12. dubna bylo při předávání cen pro dobrovolníky roku
Jihočeského kraje oceněno devět jednotlivců a pět týmů. Mezi
nimi byl i dlouholetý člen strakonické ZO ČSOP Ing. Miroslav
Treybal, který je lesním inženýrem a po celý život se zabývá
ochranou přírody.
Vedl a vede k této činnosti i veřejnost, a to jednak v místní
strakonické organizaci Junáka a v jeho Střediskové radě, jednak
v Českém svazu ochránců přírody. Zde pracoval řadu let jako
tajemník OV ČSOP a kromě toho až donedávna i jako jednatel
ZO ČSOP. Řada strakonických občanů ho pamatuje například
jako instruktora oddílu Černí vlci, jako organizátora ochranářských brigád a zájezdů, jako přednášejícího v osvětové činnosti
atd. atd. Všem, kdo se s ním kdy setkali, se zapsal do povědomí
jako vynikající odborník a hlavně jako spolehlivý, férový člověk,
skutečný „prototyp“ dobrého skauta i ochranáře, z něhož si lze
brát příklad. Rozhovor s p. Treybalem lze nalézt v 7. čísle
Krasce.
11
Jihočeský občasník o životním prostředí
Ve dnech 17.-19. května zahájil tým pedagogů naší školy výuku pro
pedagogy základních škol v rámci podpořeného projektu DVPP –
Environmentální výchova v praxi – reg.č. CZ.1.07/1.3.06/02.0002
(OPVK). Projekt bude průběžně realizován v prostorách moderně
zařízené učebny ve výukovém středisku a převážně také přímo v porostech Školního polesí Hůrky. Zpětná vazba nám ukáže, o jaké
výukové materiály a programy bude největší zájem. Nově zařízená
učebna EVVO v budově výukového střediska Školního polesí Hůrky
obsahuje moderní technické vybavení a splňuje výborně podmínky
moderní výuky akreditovaných vzdělávacích programů EVVO. Některá
zařízení jsou přímo určena k pozorování a průzkumu přírody a přírodnin – digitální kamera, digitální fotoaparát, vizualizér, dalekohledy.
Učebna je ozvučena, obsahuje datový projektor, plátno, zesilovač, bílou tabuli, flipchart, notebook aj. Doposud se těšíme zájmu ze strany
učitelů základních škol Jihočeského kraje a věříme, že dlouho poslouží
zkvalitňování další výuky v oblasti EVVO.
Odkaz na projekt: http://www.lespi.cz/cs/dalsi-vzdelavanipedagogickych-pracovniku.php
Úspěchy zaznamenáváme i v oblasti zavádění nových moderních
technologií do výuky odborných předmětů v podmínkách středních
škol. Z příspěvku poskytnutého Jihočeským krajem a částečně LČR
bylo možné pořídit moderní elektronické přístroje a vybavení pro
zjišťování porostních zásob, i toto vybavení přispěje k prosazování
trvale udržitelných principů hospodaření v lesích.
Také tradičně pořádaná Soutěž odborných lesnických dovedností
(SOLD) přivítá v dalším ročníku řadu soutěžících, lesníků, studentů,
sponzorů, veřejnosti, absolventů a přátel školy. EVVO na škole bude
prezentována řadou materiálů a soutěží pro děti a soutěžní disciplinou
– poznávání přírodnin. Soutěž bude probíhat 20. září na Výstavišti u
zimního stadionu v Písku.
V pořadí pátá obnovená tradice Dne stromů proběhne v arboretu
školy dne 20. října. Akce nabídne pro stovky dětí základních škol okolí
Písku připravené aktivity lesní pedagogiky. Při jejich organizaci se v rolích „lesních pedagogů“ představí žáci písecké Střední lesnické školy.
Přejme si jenom vydařené počasí a můžeme se plně ponořit do podzimní atmosféry a nádherné palety nepřeberného množství barev
podzimního působivého šatu arboreta – významné kulturní památky.
Po dohodě na sekretariátu školy je možné arboretum navštívit i v individuálních termínech, což se týká i Školního polesí Hůrky nedaleko
Písku.
Z REGIONU
Rozhlédnout se?
z jiného
kopce
Ano,
ale z jiného
kopce!
Jan JURÁŠ, [email protected]
O záměru strakonické radnice vystavět železo-dřevěnou rozhlednu na vrcholu kopce
Kuřidlo, jenž je součástí stejnojmenné přírodní rezervace, se mluví už dlouho. Příliš se ale
nehovoří o negativních dopadech, které by se tomuto ostrůvku jihočeské přírody
nevyhnuly, pokud by opět zvítězil „veřejný zájem“ nad zájmem ochrany přírody.
Město Strakonice začalo projekt rozhledny připravovat v roce 2008
vypracováním studie, o rok později pak byly zahájeny práce na projektové dokumentaci. V lednu 2010 bylo zahájeno územní řízení, které
však bylo v březnu téhož roku přerušeno. Bylo totiž nutno podat
žádost o udělení výjimky z ochrany zvláště chráněných druhů rostlin
(lilie zlatohlávek, kruštík tmavočervený, okrotice bílá a okrotice
červená), jejichž výskyt v území byl ostatně jedním z hlavních důvodů
vyhlášení rezervace. Výjimka byla nejprve 22.2.2010 krajským úřadem
povolena, ale na základě odvolání jednoho z účastníků řízení
(sdružení Jihočeské matky) putovala celá záležitost na MŽP, které
stavbu rozhledny nepovolilo. Do správního řízení se vložila i Calla,
která navrhla několik podmínek, při jejichž dodržení by bylo možné
stavbu realizovat.
A co je jablkem sváru? Hlavním důvodem nesouhlasu s rozhlednou byl
nešetrný proces plánované výstavby. K vrcholu kopce vede pouze
úzká pěší cesta, kterou by bylo nutné v případě výstavby rozšířit pro
těžkou mechanizaci. Došlo by tak k obnažení okolního terénu, likvidaci mnoha jedinců ohrožených rostlin, vyskytujících se nejvíce právě
v okolí pěšiny, a rozšiřování ruderálních a invazních druhů rostlin –
především netýkavky malokvěté, se kterou každoročně svádějí boj
dobrovolníci z ČSOP (viz článek níže).
Problémy by hrozily i v souvislosti s deponováním zeminy a zvýšenou
návštěvností při provozu rozhledny. Znamenalo by to zásah do
křehkého společenstva bazifilní teplomilné doubravy, které je v rámci
jižních Čech velmi vzácné a vyskytuje se už pouze v několika fragmentech na Strakonicku a Českokrumlovsku. Ke stavbě rozhledny
v dané lokalitě by mohlo dojít pouze při využití jiného způsobu do-
Jihočeský občasník o životním prostředí
12
Co najdete
Kuřidlo
v rezervaci
Kuřidlo
Vilém HRDLIČKA, [email protected]
Přírodní rezervace Kuřidlo u Strakonic o rozloze 8,74 ha byla
vyhlášena v roce 1985. Předmětem ochrany je zbytek smíšeného
lesního porostu umístěného na jižním svahu kopce s podmínkami
blížícími se teplomilné doubravě nebo vápnomilné bučině.
Na svazích stejnojmenného kopce se střídají plochy zalesněné
smrkem ztepilým, borovicí lesní, dubem letním, dubem zimním,
bukem lesním a lípou srdčitou. Jako perlička je na jeho vrcholu
ukryt jeden z ojedinělých exemplářů jeřábu břeku.
V blízkosti přístupových cest na samotný vrchol je možno najít lilii
zlatohlavou, okrotici bílou, okrotici červenou, žindavu evropskou,
kokořík vonný, kozinec sladkolistý, bažanku lesní, zvonek
broskvoňolistý, černýš hajní nebo sasanku pryskyřníkovitou.
Vrcholová partie hostí několik exemplářů náprstníku žlutého.
Z broučí fauny je přítomen chrobák lesní, střevlík fialový, střevlík
zahradní a střevlík vrásčitý. Nad mýtinami je možno zastihnout
babočku admirála, babočku síťkovanou, babočku paví oko a babočku kopřivovou, žluťáska řešetlákového, běláska řeřichového,
pravy materiálu na
místo stavby (např.
vrtulníkem). Město
Strakonice vyšlo některým požadavkům
vstříc, navrhlo i kompenzační opatření
Vysílač na Šibeničním vrchu, foto autor
v podobě postupné
přeměny smrkových porostů na porosty přirozeného složení, stěžejním požadavkům však z větší části nevyhovělo.
Jedním z argumentů obhájců záměru byl dle nich převažující veřejný
zájem z důvodu napojení lokality na Švandovu stezku, absence
rozhledny v okolí a rozvoj pěšího turistického ruchu. Tyto důvody by
mohly být brán v potaz, ale jen v případě, že by neexistovala srovnatelná, ba lepší alternativa. Jedním z míst, které k této myšlence přímo
vybízejí, je Šibeniční vrch severně od Strakonic nedaleko Kuřidla. Toto
místo je součástí Švandovy stezky a je napojeno na zpevněnou příjezdovou cestu. Stojí tu již dlouho vysílač mobilního operátora, který
by se po vzoru vzdálenějších „kolegů“ (Kbíl, Hoslovice, Velké Nepodřice) mohl stát také rozhlednou.
Škoda, že o této variantě nikdo neuvažoval už v době výstavby vysílače – mohli jsme se výhledem do našeho údolí kochat už pěknou
řádku let. Vše teď závisí na probíhajícím jednání města s mobilním
operátorem. Doufejme, že bude úspěšné a že k výstavbě (v tomto případě spíše dostavbě) rozhledny bude využito varianty levnější, logičtější, rychlejší, a hlavně k tomu nejcennějšímu, co máme, nejšetrnější.
Autor pracuje v Ekoporadně při Šmidingerově knihovně ve Strakonicích.
malého soumračníka jahodníkového, nebo dokonce i batolce
duhového.
Ptačí fauna je kromě výskytu sýkor koňadry a modřinky zastoupena králíčkem obecným, červenkou obecnou, budníčkem menším,
budníčkem lesním, kosem černým, drozdem zpěvným, drozdem
kvíčalou, strakapoudem velkým a datlem černým. Z větších savců
je možno spatřit veverku obecnou, zajíce polního a srnce obecného.
Jako nežádoucí se tu rozšiřuje invazní netýkavka malokvětá, která
pokrývá převážně vrcholovou severní část kopce Kuřidlo. Její semena mohou být přenášena hmyzem, většími zvířaty i lidmi, a bez
našeho zásahu může postupně vytlačit chráněné druhy. Netýkavka
malokvětá je dosud redukována mechanickým lidským zásahem
na jižním svahu PR. Od měsíce května takřka do prvních podzimních dní je také možno přiložit znalou ruku k dílu. Znamená to ale
umět rostlinu dobře odlišit např. od neškodné netýkavky nedůtklivé. Vytrhávání rostlin není obtížné, protože koření jen mělce. Práce
se podobá ručnímu pletí obrovitého záhonu o rozloze více než
hektar. I přes péči ochranářů se však netýkavka v tomto území
stále znovu objevuje. Má tato rostlina přirozeného “ spásače?”
Zřejmě ano. V posledních letech na ní byl tu a tam zaznamenán
výskyt mšic. To je příznivá změna, protože donedávna tu žádného
přirozeného nepřítele neměla.
Tento článek samozřejmě nezahrnuje všechny objevené druhy
rostlin a živočichů.
Autor je amatérský přírodovědec, člen ČSOP a ČSO.
Z REGIONU
JIHOČESKÉ
ekoškolky
EKOŠKOLY
Dvacet devět škol z celé republiky převzalo v červnu v Praze
mezinárodní titul Ekoškola – mezi nimi i čtyři školy z jihu Čech:
opakovaně uspěly školy z Prachatic (ZŠ Zlatá stezka), Kunžaku
(ZŠ Sira Nicholase Wintona) a Písku (ZŠ T. G. Masaryka). Poprvé
přebrala titul škola českobudějovická: Základní škola a ZUŠ Bezdrevská.
Novinky z Ekoškoly písecké
Jiří KOTHÁNEK a Marta BAKALOVÁ
líková. V dopoledních hodinách společně absolvovali odbornou dílnu
zaměřenou na dopravu do školy s názvem Udržitelná mobilita ve
výuce ZŠ a SŠ a sbírali inspiraci v prezentacích jiných škol. Odpoledne
proběhlo slavnostní vyhodnocení, kterého se zúčastnili zástupci MŽP,
pořádající organizace Sdružení TEREZA a sponzoři.
Prachatičtí přivezli do Prahy svůj poster, na kterém představili svou
činnost v projektu. Domů si odváželi diplom, knihy, drobné dárky, ale
především nápady, které získali od žáků jiných škol. Za tento úspěch
patří poděkování celému Ekotýmu školy, žákům i učitelům. Přejeme
jim, aby se jim práce i nadále dařila a za dva roky svůj titul v duchu
hesla „ Pokud dokážeme změnit svou školu, dokážeme ovlivnit i svět
kolem sebe“ znovu obhájili.
První budějovická Ekoškola
Petr VOGELTANZ
V dubnu 2011 proběhl na škole oficiální audit programu Ekoškola,
který měl prověřit, jak „eko“ to na škole opravdu funguje a zda škola
splňuje potřebná kritéria pro udělení titulu. Žákovský Ekotým provedl
auditory školou a představil jim svou činnost i aktivity, které na škole
dělá spolu s ostatními žáky i učiteli. Auditoři nebyli zklamáni.
Programem Ekoškola žije celá škola. Žáci se snaží snížit ekologické
dopady provozu školy i vlastní činnosti, hlídají si spotřebu energií
a vody, usilují o důkladné třídění odpadů, starají se o prostředí své
školy i okolí. Starší žáci se také podílejí na přípravě osvětových výukových aktivit pro své spolužáky a nižší ročníky. V každé třídě můžeme
zahlédnout vyvěšený „Ekokodex“, soubor vlastních ekopravidel, který si
vytvořili sami žáci a kterým se snaží řídit. Proto tu také všichni vědí, o
čem je řeč, když se řekne Ekoškola.
Mezinárodní program Ekoškola:
l
celosvětově
l
v České
zapojeno více jak 50 zemí
republice dosud zapojeno 234 škol
Koordinátorem pro ČR je sdružení Tereza (Praha). Regionálním koordinátorem pro jižní Čechy je CEGV Cassiopeia (České Budějovice).
Kontakty: www.cegv-cassiopeia.cz, www.ekoskola.cz.
AUTOŘI: Jiří Kothánek je ředitel ZŠ T.G. Masaryka v Písku, Marta Bakalová je
koordinátorka projektu a EVVO na téže škole, Petr Vogeltanz pracuje v CEGV Cassiopeia
a Marie Peřinková je vedoucí odboru ŽP Měú Prachatice.
Z projektového vyučování, foto archiv
Projektové dny žáků na jaře 2011 byly zaměřené na výběr rostlinných
druhů pro ozelenění plochy zahrady. V průběhu letních prázdnin by
měly být provedeny stavební úpravy pozemku se zásadními terénními
změnami. V rámci udržitelnosti projektu se zaměříme na dobudování
školní zahrady především samotnými žáky a její využívání. A dál
budeme rozvíjet i další započaté aktivity.
Prachatičtí mění školu i svět
Marie PEŘINKOVÁ
Prachatický tým ve složení Dominika Jurčová, Tomáš Malý a Luboš
Syrový doprovodila na slavnostní vyhlášení v Praze paní učitelka Smo-
Vzkaz pro zájemce o program Ekoškola:
Program Ekoškola je velmi náročný (jako nakonec každá práce s dětmi),
ale smysluplný a připravuje děti do života. Pro ty, kteří se zapojí, je to činnost zajímavá, naváže se mezi dětmi a učiteli jiný vztah než při běžných
hodinách a učitel může mít docela dobrý pocit ze své práce, což v dnešní
době je spíše vzácnost. Hlavně musí člověk občas překousnout, že vše
nejde tak, jak by chtěl. Někdy méně znamená více! Přeji hodně úspěchů ve
vaší práci. Pokud vám budou naše zkušenosti nějak užitečné a budete mít
dotazy, můžete je na mě vznést prostřednictvím emailové adresy
[email protected] Pokusím se i ve své časové tísni odpovědět a případně se nechám ráda inspirovat od vás.
Marta Bakalová, koordinátor EVVO ZŠ TGM Písek.
13
Jihočeský občasník o životním prostředí
Titul Ekoškola v rámci ČR jsme získali poprvé v roce 2005. V dalších letech jsme se zapojili do mezinárodního programu, mezinárodní verzi
titulu jsme získali v roce 2007 a v roce 2009 obhájili. Pracovali jsme na
sedmi povinných krocích projektu, ale zároveň probíhala řada akcí
rozvíjejících vztah žáků k přírodě a prohlubujících ekologickou gramotnost. Na aktivity v oblasti ekologické výchovy i na ŠVP „Chceme a
dokážeme“ jsme od prosince 2009 vhodně navázali projektem „Zkvalitňování EVVO na ZŠ T.G. Masaryka Písek“ financovaného z evropských
fondů.
V rámci projektu se snažíme rozvíjet znalosti, schopnosti a dovednosti
žáků s důrazem na environmentální oblast.
Žáci například monitorovali „Současný stav zahrady“a následně své
poznatky zakreslili do projektových studií, které posloužily jako podklad pro řešení nové zahrady v pokračování projektu „Budujeme školní zahradu“. Žáci pro soutěž vyhotovili vlastní návrhy, kde nesměli
zapomenout na provozní, technické, vegetační prvky a současně
respektovat vzrostlé stromy. Vítězné návrhy se staly jedním z podkladů pro odbornou architektonickou studii školní multifunkční zahrady
EVVO.
Další aktivitou jsou exkurze zaměřené do přírodně, kulturně i historicky zajímavých lokalit. Dokumentace z exkurzí byla pro další využití
zpracována do metodického manuálu „Náměty exkurzí zaměřených na
EVVO I“ na našich internetových stránkách.
Vybavili jsme školu moderní ICT technikou, kterou žáci využívají k vyhledávání dat na internetu při zpracovávání projektových prací apod.
Byla pořízena interaktivní tabule, mikroskopy a stereomikroskopy.
Učitelé školy absolvovali víkendový seminář Moderní metody práce ve
výuce se zaměřením na EV.
Z aktivit ZŠ TGM v Písku, foto archiv
Z REGIONU
Krajský program Rozvoj venkova a krajiny
Rozvoj venkova a krajiny
Libuše JOZKOVÁ, [email protected]
Jihočeský kraj podporuje formou grantů oblast EVVO od roku 2004. Finance na tuto oblast jsou od roku 2009 zařazeny v GP Rozvoj
venkova a krajiny. V roce 2010 byla tato oblast podpory rozšířena o vzdělávání a osvětu v oblasti zemědělství a myslivosti.
Podopatření III se týká Podpory stanic pro handicapované živočichy. A jak loňské žádosti o granty dopadly?
Uzávěrka příjmů žádostí o grant byla 31. ledna 2011. V podopatření II
bylo přijato celkem 50 žádostí. Nejvíce žádostí (16) bylo podáno
z Českobudějovicka, následovalo Písecko (9), Jindřichohradecko (8),
Strakonicko (6), pět žadatelů bylo z Prachaticka, z Táborska čtyři,
z Českokrumlovska jediná žádost. Mezi žadateli převládaly neziskové
organizace včetně zájmových svazů (27 žádostí), za nimi následovaly
školy (15) a obce a jejich svazky (6). Hodnotící komise doporučila
k podpoře 29 projektů, u všech navrhla snížení požadované výše.
Poskytnutí grantů v navrhované výši schválila rada kraje a poté krajské
zastupitelstvo. Jde celkem o 915 000,- Kč. Všechny podpořené projekty
jsou podmíněny povinnou finanční spoluúčastí příjemce (min. 25% z
celkových nákladů).
Činnost stanic, které na území kraje pečují o handicapované volně
žijící živočichy, podporuje Jihočeský kraj také od roku 2004. Při splnění podmínek získávají podporu opakovaně i stanice, které sice sídlí za
hranicí kraje, ale své služby poskytují i na části jeho území (Ochrana
fauny ČR ve Voticích a záchranná stanice v Telči). V roce 2011 podalo
žádost o grant celkem pět záchranných stanic. Hodnotící komise doporučila podpořit čtyři z nich (jedna nesplnila formální podmínky) a
všem navrhla určité snížení požadované výše. Mezi stanice bylo
rozděleno 490 tisíc korun.
Jihočeský občasník o životním prostředí
14
V rámci Opatření 1: Tvorba krajiny a podpora biodiverzity, podopatření
II - Kofinancování projektů bylo poskytnuto 100 000,- Kč sdružení
Krasec jako finanční podpora realizace projektu "Pod korunou stromů". Současně získal Krasec 250.000,- Kč na kofinancování navazujícího projektu. Oba projekty byly podpořeny ze SFŽP. Částkou 250.000,Kč Jihočeský kraj podporuje zpracování projektové dokumentace
k rekonstrukci a výstavbě Záchranné stanice pro handicapované živočichy Třeboň, 230.000,- Kč získalo sdružení Vespolek z Jindřichova
Hradce na 2. fázi projektu obnovy vysokokmenných ovocných alejí
starých odrůd podél historických cest Mikuláše Rutharda v Lutové
s naučnou ovocnou (cyklo)stezkou a 90.000,- Kč CEGV Cassiopeia
České Budějovice jako podporu projektu "Přírodní zahrada ve městě krajina uprostřed betonu".
Podpora EVVO včetně oblasti zemědělství a myslivosti:
Za přírodou jinak / Základní škola Alešova Vodňany
40.000
10.000
11. Když neživé ožívá, 8. ročník / Svazek obcí Blatenska
35.000
12. Rok na vsi 2011 / Obec Bušanovice (okr. PT)
10 000
13. Prácheňský muzejní vševěd aneb Přírodovědná
detektivka pro každého Prácheňské muzeum v Písku
30.000
14. Modernizace výuky lektorů pro myslivecké vzdělávání
Jihočeská společnost pro ochranu přírody
a myslivost, o.p.s. České Budějovice
40.000
15. Obnovitelné zdroje energie v Jihočeském kraji
- od teorie k praxi
Calla - Sdružení pro záchranu prostředí Č. Budějovice
35.000
16. Rozvoj lovecké hudby a mysliveckých tradic
Jihočeští trubači, o.s. České Budějovice
40.000
17. Planktonní organismy a kvalita životního prostředí
na Kovářovsku / Základní škola Kovářov (okr. PÍ)
15.000
18. Informační systém botanické zahrady v Táboře
VOŠ a Střední zemědělská škola v Táboře
20.000
19. Katalog místních malovýrobců a producentů na Třeboňsku
- podpora místní ekonomiky a lokálních potravin + ukázková
pilotní realizace regionálního produktu Lutovský mošt
Občanské sdružení Vespolek Jindřichův Hradec
65.000
20. Místní produkty místním lidem / Rosa - společnost pro
ekologické informace a aktivity, o.p.s. České Budějovice
40.000
21. Podpora environmentální výchovy
v Mateřské škole Katovice / Městys Katovice
35.000
22. Vyzkoušej to také / Kamínky, o.s. Bohouškovice (okr. ČK)
35.000
23. Fíkova školka aneb pěstování alejových stromků / Junák - svaz
skautů a skautek ČR, středisko Vavéha Č. Budějovice
30.000
24. Včelařská osvěta a vzdělávání nejen pro včelaře / Pracovní
společnost nástavkových včelařů CZ, o.s. Č. Budějovice
10.000
25. VII. Jihočeská krajská výstava drobného zvířectva s expozicí ovcí
a koz / Český svaz chovatelů, Krajské sdružení Jihočeského
kraje Dražice (okr. TÁ)
70.000
Č.
Název projektu/Příjemce grantu:
1.
Včelařství jako součást environmentální výchovy dětí,
mládeže a široká veřejnost
Apicentrum vzdělávání Václava Jakše, o.s. Protivín
40.000
Kompetence k environmentálnímu vzdělávání hledáme
v příhraničních oblastech / Mateřská škola Slavonice
28. Soutěž "Nejkrásnější jihočeská louka" 2011 / Daphne ČR
- Institut aplikované ekologie, o.s. České Budějovice
50.000
40.000
Přírody se nebojíme, my se do ní naučíme nejen
co nám může dát, také o ni pečovat
Mateřská škola Pluhův Žďár (okr. JH)
29. Environmentální výchova v přírodní zahradě
ZČ HB Forest, Centrum ekologické a globální výchovy
Cassiopeia České Budějovice
30.000
20.000
Pokud chci přírodu chránit, musím ji poznat
Základní škola a Mateřská škola Plavsko (okr. JH)
20.000
2.
3.
4.
5.
Výše grantu (v Kč):
9.
10. Naučná tabule "Krčínův dub" / Město Třeboň
26. Dzierzon 1876 / Základní škola a ZUŠ Zliv
15.000
27. Až se zima zeptá / Český nadační fond pro vydru Třeboň 30.000
Podpora stanic pro handicapované živočichy:
Č.
Název projektu/Příjemce grantu:
Výše grantu (v Kč):
1.
Provoz záchranné stanice živočichů Makov v roce 2011
ZO 18/02 ČSOP Makov Nová Ves u Písku
Středisko environmentální a ekologické výchovy
SOŠ veterinární, mechanizační a zahradnická
a JŠ s právem SJZ České Budějovice
50.000
2.
6.
Včelařský kroužek ČSOP a ČSV Třeboň 2011
Český svaz ochránců přírody ZO 16/01 Třeboň
Celoroční činnost stanice pro zraněné živočichy v roce 2011
Ochrana fauny České republiky o.s. Votice
175.000
15.000
3.
7.
EVVO pro širokou veřejnost na Jindřichohradecku
Hamerský potok, o.s. Jindřichův Hradec
25.000
Provozování stanice pro handicapované živočichy v Doudlebech
SULIMO - občanské sdružení pro záchranu dravců a sov
Doudleby (okr. ČB)
40.000
8.
Život v korunách a pod korunami stromů kolem nás
Základní škola Chyšky (okr. PÍ)
4.
20.000
Záchranná stanice Třeboň
Český nadační fond pro vydru Třeboň
175.000
100.000
Z REGIONU
Jindrovy žabičky zamířily do školek
žabičky zamířily do školek
Jana DVOŘÁKOVÁ, [email protected]
Občanské sdružení Hamerský potok z Jindřichova Hradce se již několik let věnuje environmentální výchově a osvětě. Dosud jsme se
však zaměřovali hlavně na širokou veřejnost a na základní a střední školy. Ve svých programech se obvykle věnujeme vodě v krajině,
čistotě vod a podobně. K našim oblíbeným zástupcům živočišné říše patří bezesporu obojživelníci.
Prvotním počinem, kterým jsme se v roce 2005 otevřeli veřejnosti,
bylo vybudování Jindrovy naučné stezky podél Hamerského potoka
u Jindřichova Hradce. Pro tuto naučnou stezku je charakteristická dětská část každého panelu s maskotem – postavou žabáka Jindry, který
děti doprovází na trase. Tady začíná také historie našich pravidelných
každoročních akcí pro rodiny s dětmi. Původně jsme je pojímali jako
procházky po stezce s environmentálně poučnými hrami v přírodě bez
bližšího zaměření.
Časem se však zrodila myšlenka věnovat každý rok na stezce jednomu
zvířecímu druhu. Myslíme si, že u dětí lze vzbudit pozornost skrze
druhy nejběžnější a pro děti relativně snadno dosažitelné. I naprosto
banální zvíře, jakým je šnek nebo mravenec, v sobě ukrývá mnoho
zajímavého. Například právě šneci se dobře pozorují a u dětí budí
odjakživa úžas. Účastníky se snažíme nalákat i přiléhavými názvy. Po
prvotinách „S Jindrou po mravenčích stezkách“ a „Když už nesněží,
jdeme za plži“ jsme se letos v květnu vrátili ke svému oblíbenému tématu akcí „Jindrovy hadičky a ještěřičky“.
Každá dětská akce probíhá formou několika zastavení na Jindrově
naučné stezce. Děti s rodiči si vždy nejdříve pročtou krátký text, například o tom, jak vidí mravenec, jak leze šnek, o vývoji žáby, atd. Text
je psaný velkým písmem v krátkých a jednoduchých větách, bez po-
Voda živá
z –laboratoře
z laboratoře
do
terénu
do terénu
Yveta SMÍŠKOVÁ, [email protected]
S Arnikou spolupracujeme již několik let a zkoumání vody je součástí studijního plánu. Tentokrát se nejednalo ale jen o práci v laboratoři. Úkolem bylo důkladně prostudovat ekosystém potoka či
říčky. V každé ze šesti etap byly zadány praktické úkoly a teoretické otázky.
Vybrali jsme si potoky Dobrá voda a Kyselá voda, aby bylo možné
výsledky porovnávat. Potok Dobrá voda pramení SV od Rudolfova,
protéká Libníčí (tam je to moc hezké) a ústí do Kyselé vody kousek
od Borku, nad Úsilným. Kyselá voda pramení východně od Lhotic,
protéká Úsilným, kde do něj ústí známá Eliášova štola, pak teče
přes Hrdějovickou náves a ústí do Vltavy u Opatovic.
Bahnem i kopřivami
Přestože byl do soutěže přihlášen pětičlenný tým dívek, do plnění
některých úkolů se zapojili i jejich spolužáci. Od dubna do října
jsme uspořádali několik terénních výprav. Během nich jsme mapovali terén, sledovali a fotografovali faunu a floru, měřili teplotu,
vodivost a pH vody, odebírali vzorky pro laboratorní zpracování
a lovili a určovali bezobratlé živočichy ze dna potoků. Jarní výpra-
Autorka je členkou sdružení Hamerský potok.
vy se vyznačovaly mokrem v botách, s postupujícím jarem vody na
okolních loukách ubývalo, ale přibývalo vegetace a přístup k vodě
byl neméně náročný. Na podzim nám ve studené vodě mrzly ruce
a nohy. Například během odběru sedimentů ze dna potoka Kyselá
voda, který proběhl ve spolupráci s Arnikou a za asistence novinářů, byla teplota vody i vzduchu 6°C.
Pohodlnější byla práce ve školních laboratořích. U vzorků jsme
zjišťovali senzorické vlastnosti, pH, vodivost, tvrdost, CHSKMn
a obsah Fe, P, NO2-, NH3/NH4+, Cl-, Ca, Mg a přítomnost mikroorganismů.
Do historie i za starosty
V zimních měsících jsme se věnovali studiu dávné i nedávné historie okolí potoků. Zajímalo nás například, zda se potoky rozvodňují,
zda jsou obce vybaveny kanalizací a ČOV, jestli se v okolí nacházejí
potenciální znečišťovatelé. Informace jsme hledali v knihovně, na
internetu a několikrát jsme oslovili starosty obcí. Všichni na naše
dotazy ochotně odpověděli.
Řešení teoretických otázek jsme hledali nejen v literatuře, ale i
v praxi. Navštívili jsme Podolskou vodárnu a ČOV Hrdějovice, udělali jsme mezi spolužáky anketu na téma „Využití pracích a mycích
prostředků v domácnostech“ a „Je lepší balená nebo z vodovodu?“.
Při porovnání výsledků jsme zjistili, že potok Dobrá voda má přírodnější charakter. Jeho voda obsahuje méně prvků souvisejících
s lidskou činností, má vyšší biotický index, fauna a flóra jeho okolí
je pestřejší, nacházejí se zde i chráněné rostliny. Voda potoků se
výrazně neliší v senzorických vlastnostech a pH, které se pohybuje
v rozmezí 6,7 – 7,8. Ve většině parametrů ji lze hodnotit jako velmi
čistou. Potok Kyselá voda je ovlivněn především zemědělstvím.
Potoky nepředstavují významné povodňové nebezpečí, ale nemají
ani velký hospodářský význam. Vytvářejí ale cenný prvek v krajině.
Protékají územím vhodným pro turistiku a aktivní odpočinek.
V jejich okolí se nalézají značené turistické i cyklistické trasy
a velké množství historických i přírodních zajímavostí.
Autorka je odbornou konzultantkou týmu.
15
Jihočeský občasník o životním prostředí
V polovině března si studentky 3. ročníku Analýzy potravin ze SŠ
OSaP a VOŠ Kněžskodvorská z Českých Budějovic přivezly z Prahy 2. místo v soutěži „VODA ŽIVÁ“. Na jejím začátku v dubnu
2010 bylo 80 týmů z celé republiky. Soutěž vyhlásilo sdružení
Arnika, takže s přihlášením jsme vůbec neváhali.
užití cizích slov. Účelem je zaujmout a nezahltit. Pochopit by mělo
dítě předškolního věku, ale předkládané informace často překvapí
i rodiče. Poté děti absolvují na stanovišti nějaký úkol vztahující se
k informacím v textu.
Loňské „Jindrovy žabičky“ nám bylo líto dát do šuplíku, jako se to stalo
se šneky a mravenci. Navíc nás oslovila Mateřská škola Slavonice se
žádostí o předvedení programu v terénu. Autobus plný malých dětí
nás zpočátku sice trochu zarazil, ale ukázalo se, že tyhle děti jsou na
podobné vycházky zvyklé. Odhodlaně s námi absolvovali 4 km stezky
a byly báječné, stejně jako paní učitelky. Další žádost o program přišla
z mateřské školy letos, v rámci Dne Země. A tak naše žabičky dostaly
opět novou podobu. Tentokrát bylo třeba program uzpůsobit tak, aby
bylo možné ho předvést buď ve třídě, nebo na zahradě školky.
Dočkali jsme se pozitivního ohlasu. Proto jsme se rozhodli, že v následujícím roce postupně vytáhneme ze šuplíku a přepracujeme i mravence a šneky. Doufáme, že zájem projeví i další školky. Akce „Jindrovy žabičky“, „Jindrovy hadičky a ještěřičky“ i program „Žáby“ pro
mateřské školy probíhají v rámci projektu OPAL, který je financován
z rozpočtu SFŽP a MŽP.
NA NÁVŠTĚVĚ
EKOWATT ČESKÉ BUDĚJOVICE
Josef KADUBEC, [email protected]
EKOWATT
Sdružení EkoWATT, člen sítě Krasec, slaví letos 20 let své činnosti. Ona dvacítka není v tomto roce ojedinělá, stejný počet let slaví např. i Calla, Rosa nebo Národní park Šumava. Nicméně na návštěvu se
v tomto čísle vydáme právě do EkoWATTu, tedy do jeho českobudějovické pobočky.
Sdružení EkoWATT má svou českobudějovickou pobočku na Žižkově
třídě č. 1. Ve skutečnosti musí člověk trochu mimo „Žižkovku“, do budovy PVT, a pak pěkně po svých do pátého patra (protože výtah ekologicky šetrný člověk používá jen v nutných případech). Otevírací doba je v pondělí a ve středu od 13 do 17 hodin a za dveřmi se nachází
celkem útulná kancelář a energetičtí poradci Karel Srdečný a Karel
Murtinger. A jelikož druhý jmenovaný právě odchází pracovat do terénu, na otázky odpovídá pouze první z Karlů.
Již název sdružení naznačuje, že se zabývá ekologickou energií,
čemu konkrétně se věnujete?
Od samého počátku jsme se profilovali jako energetická poradna, naším
hlavním tématem byly obnovitelné zdroje energie a úspory energií, čemuž
se věnujeme dodnes. Od počátku jsme měli i protiatomovou sekci, vydala
několik zajímavých publikací, nicméně po několika letech se osamostatnila a dnes už dávno neexistuje. Naše poradenství nabízíme veřejnosti, tedy
prostě lidem, kteří se chystají zateplit dům, instalovat solárko a podobně.
Sami také vydáváme letáky, myslím, že mezi ekoporadnami po celé
republice jsou celkem známé. Připravujeme i knihy, které pak vycházejí
v různých vydavatelstvích (nejčastěji ERA). Máme myslím celkem dobrý
web, občas zjišťujeme, že se z něj dost opisuje do bakalářských a diplomových prací, a hlavně do jiných webů.
Jak je tahle celkem obsáhlá činnost vlastně financovaná?
Konkrétně ty semináře jsme realizovali díky objednávce z MŽP. Jinak je
naše činnost nezisková a aktivity jsou placeny z dotací v rámci různých
projektů. Máme ještě dceřinou komerční organizaci – EkoWATT CZ s.r.o.,
kterou jsme založili pro oddělení neziskové a ziskové činnosti. Bez ní by
bylo velmi těžké kofinancovat granty.
Co EkoWATT a síť Krasec?
Myslíme si, že Krasec je užitečná regionální platforma, tak jako třeba Síť
ekologických poraden STEP na národní úrovni. Je dobrá pro výměnu informací mezi členy, pro ovlivňování životního prostředí, respektive podmínek
ekoporadenství na regionální úrovni. My neděláme EVVO, ale pouze ekoporadenství. V Krasci mi trochu chybí snaha o větší profesionalizaci poradců tak, jak to známe právě ze STEPi.
16
Jihočeský občasník o životním prostředí
se účastníme různých výstav a veletrhů,
kde máme poradenské stánky. Je to
hlavně v Praze, během jednoho veletrhu
takto „odbavíme“ tak dvě stě lidí. PráKarel Srdečný, foto archiv
vě při těchto příležitostech se také rozdá
nejvíce našich tiskovin. Navíc, když chceme odvést dobrou práci, musíme
přímo ke klientům na konkrétní budovu. Jsme zároveň energetičtí auditoři,
navrhujeme a porovnáváme nejlepší varianty úspor, a to bez prohlídky
budovy nelze. Co ale z naší práce už vidět není, to je třeba připomínkování
„energetické“ legislativy. Dále jsou to různé studie, pro neziskové organizace – třeba pro Duhu nebo Greenpeace atd. – i pro státní správu, ministerstva a podobně. Snažíme se tím vytvořit lepší podmínky pro využívání
obnovitelných zdrojů a samozřejmě i pro úspory energie. Kromě poradenství pro veřejnost šíříme informace například i mezi úředníky. V letech
2009 a 2010 jsme uspořádali asi 130 seminářů po celé republice o fungování a povolování obnovitelných zdrojů energie, právě pro úředníky a
veřejnou správu. Oslovili jsme tak na 1300 lidí, kterým se hezky česky říká
„decision makers“, tedy ti kdo rozhodují.
Myslím, že vedení Krasce má poslední dva roky snahu to změnit.
To ano, sle snaha o předávání informací a vzdělávání krasčích ekoporadců
jde tak trochu shora, z rady a od dvou jihočeských členů STEPi, kteří jsou
také v Krasci. Nevím, jaký je o toto zájem zdola, to se ukáže časem na
konkrétních akcích a při každoročním zhodnocení práce. Což se zase musí
na Krasci pochválit. Společně vykázaná činnost je silnější vůči potenciálním partnerům a donorům.
Jak je to s návštěvností ekoporadny
EkoWATTUu?
A dostanete se mezi lidi?
Lidé již dávno nechodí osobně, tak jednou
týdně si s někým doEKOWATT, foto aurchiv
mluvíme setkání třeba nad výkresy jeho domu. Zájem o poradenství stále stoupá, ale drtivá
většina dotazů chodí už několik let emailem. Nicméně mezi lidi chodíme,
nejraději přednášet na semináře, kam nás někdo pozve. Několikrát za rok
Pojďme se na závěr podívat na výročí sdružení Ekowatt.
Jaké chystáte oslavy?
Popravdě na to vůbec není čas. Již 15. výročí jsme se chystali slavit. Pak
kdosi navrhl, že bychom mohli oslavit sladkých 16... V podstatě se neustále chystáme slavit, ale zatím nic většího neproběhlo. Moc práce :-).
A něco nového na další „pětiletku“?
Chceme se víc věnovat certifikování „zelených“ budov. Také probíhá projekt hodnotící, nakolik jsou v ČR pasivní domy opravdu pasivní a nakolik je
to jen reklama. Delší čas se věnujeme i myšlence energetické soběstačnosti
na úrovni obce i domu, čekáme, že zájem bude stoupat. Pětiletkový plán
ale nemáme – okolní situace se mění poměrně rychle. Ať už se ale situace
v energetice vyvine jakkoli, jsme přesvědčeni, že vždycky bude výhodné
potřebovat pro dům, továrnu, obec raději méně energie než více. A to, co
je opravdu nezbytné, je získat ji z obnovitelných zdrojů, které nejsou v rukou velkých společností.
Autor pracuje v ekoporadně Rosy.
TÉMA
Žofín a Žofinka
pralesy
– jihočeské
pralesy
Matouš ŠIMEK, [email protected]
Podle jmen bychom mohli soudit, že k sobě mají hodně blízko, ale
jde o zcela odlišné „pralesy“. V případě Žofinky se jedná o přirozený blatkový porost v konečné fázi přirozeného vývoje rašeliniště, kdežto Žofínský prales představuje pralesovitý zbytek
horského smíšeného lesa. Jsou od sebe vzdáleny vzdušnou čarou
jen 21 km, přesto je jeden ukázkovým biotopem jižní části třeboňské pánve a druhý leží v centru Novohradských hor. Spojuje je
však narušení (disturbance) z nedávné minulosti a nynější vcelku
úspěšná regenerace, umožněná i díky vhodným zásahům ochrany
přírody. Obě území jsou Národní přírodní rezervace (NPR).
Žofínský prales, foto Václav Dolanský
ŽOFINKA
NPR Žofínský prales má dnes výměru 103 ha. Již roku 1838 se hrabě
Jiří František August Buquoy rozhodl na 38 ha „…zachovat zmíněnou
lesní část jako památník dávno minulých dob názornému požitku
přátel přírody a vzdáti se v ní veškerého hospodářského těžení". Zřídil
tak vlastně nejstarší přírodní rezervaci v kontinentální Evropě. Je příznačné, že biotop, který jako první u nás inspiroval k vyhlášení rezervace, je právě pralesovitý les, který se již v 19. století stával velkou
vzácností. Nicméně v pralese byly po zřízení těženy souše a vývraty.
Až roku 1882 byl vydán zákaz zasahovat.
Již v polovině 19. století zde byly uváděny stromy staré 200 až 450 let.
Oproti dnešku zde však převažovala jedle následovaná smrkem a bukem. Tzv. Žofínská královna jedlí padla ve větru v lednu 1975 ve stáří
425 let a měla výšku 51 m a obvod kmene 553 cm. Jedli postupně
vystřídal smrk jako dočasná pralesní dřevina, dnes zde převažuje buk.
Prales kontrastující s okolními hospodářskými lesy se stal velmi
atraktivní pro zvěř a začal trpět intenzivním okusem mladých stromků
(zejména jedlí), proto zde byl v roce 1962 povolen odstřel jelení zvěře.
Toto opatření se však ukázalo jako nedostatečné, a proto byl v roce
1991 postaven kolem 80 % rezervace žerďový plot, který byl v letech
2005-2008 rekonstruován.
Prales byl několikrát postihnut větrnými kalamitami. Vichřici v listopadu 1984 padla za oběť velká část stromů. Podobně pustošivý byl
orkán Kyril v lednu 2007 a několik velikánů porazila i vichřice Emma
v březnu 2008. V bezzásahovém území pralesa se následně vyskytly
problémy v podobě kůrovcového oka v části, kde převažovaly smrky.
Také zmlazování jedlí neprobíhá dle nejlepších představ. Jak mi však
potvrdila Mgr. Kateřina Burianová ze Správy CHKO Blanský les (NPR je
v jejím správním obvodu), která se nedávno přímo na místě zúčastnila
semináře o vývoji Žofínského pralesa, situace je spíše pozitivní.
Ve smíšeném porostu se kůrovec plošně nešíří, většina stromů v pralese je stále vitální a mnohé dobře zmlazují – zejména buky. Prales,
který je jedinečným modelovým územím pro rekonstrukci původních
lesních společenstev Novohradských hor, má dobré vyhlídky.
I v budoucnu bychom zde v podrostu měli najít 195 taxonů mechorostů, 430 taxonů makromycetů (včetně super vzácného korálovce
jedlového, který připomíná živou zmenšeninu krápníkové výzdoby nejhezčích jeskyní),
české těžiště výskytu řeřišnice trojlisté, 2
druhy kyčelnic, dřípatky horské a další
byliny. Nadále by zde mělo žít mnoho
taxonů bezobratlých včetně 25 druhů
stonožek a mnohonožek nebo brouka
roháčka, z ptáků pak třeba čáp černý a
datlík tříprstý. Je to možné i díky kvalitnímu
plánu péče, jenž byl pro období 2004 –
Gyromitra Infula,
2013 zpracován Ing. Petrem Šiškou.
foto Gerhard Koller
NPR Žofinka zaujímá plochu 132 ha a byla vyhlášena v roce 1975
k ochraně přirozeně se zde vyvíjejících blatkových borů, zřejmě nejzachovalejších a plošně nejvýznamnějších na Třeboňsku. Rašeliniště se
nachází v plochém území mezi osadami Žofina Huť a Trpnouze a je
drenováno k severu do povodí Lužnice. Území však bylo postiženo
v 80. letech několika větrnými kalamitami, které byly následovány
zvýšeným žírem různých druhů dřevokazného hmyzu a aby toho
nebylo málo - více než 10 ha padlo v 90. letech za oběť požárům.
Přestože v centrální části rezervace zahynuly v podstatě všechny
borovice blatky vysoké 10 – 20 m a vzniklo zde vlastně bezlesí, území
se nechalo téměř bez zásahu. V zapadlém území rašeliniště, kde má
rašelina v centrální části mocnost kolem 4 metrů, to nechalo politiky
i veřejnost v klidu. Žádné strašení, netrpělivost a petice se nekonaly.
Jak mi vylíčil Mgr. Ladislav Rektoris ze Správy CHKO Třeboňsko, Správa
se zde snažila zejména o vylepšení vodního režimu území, a to díky
podpoře z programu Revitalizací říčních systémů či projektů AOPK.
Bylo prováděno hrazení či zaslepování odvodňovacích stok, které zde
byly vykopány již v letech 1804 – 1811. Díky tomu se mohla zvýšit
úroveň hladiny vody v rašeliništi, které je při snížené hladině pohlcováno okolním lesem a blatky jsou nahrazovány borovicí lesní. Pro obnovu rašelinotvorných procesů zde bylo Správou vybudováno i několik menších jezírek.
Nastolení vhodných
podmínek a spolehnutí se na přírodní
procesy slaví úspěch.
V centrální části dnes
rostou mladé borovice blatky vysoké 3 –
5 m. Pouze na územích postihnutých
požáry se vyskytuje
více ruderální vegetace a náletové dřeviny a obnova blatkových porostů zde
Čáp černý, foto archiv
bude zřejmě komplikovanější. V centru rostou blatky, pod nimi hojně rojovníku, vlochyně
či klikvy, území obývá řada vzácných střevlíků a pavouků, ještěrka
živorodá, jestřáb nebo datel. Žofinka tedy je i bude velmi cennou
lokalitou.
Autor pracuje v ČNF pro vydru.
Zdroje: rozhovor s Mgr. L. Rektorisem a Mgr. K.Burianovou,
http://webportal.nature.cz/wps/portal/cs/trebonsko
http://webportal.nature.cz/wps/portal/cs/blansky-les
http://www.rodinaonline.cz/ARCHIV/2003/34/prales.htm
http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPR_zofinka_cz
17
Jihočeský občasník o životním prostředí
ŽOFÍN
TÉMA
LESU ZDAR!
Les je v naší republice podle lesního zákona považován za národní bohatství. Je nenahraditelnou složkou životního prostředí, zajišťující celospolečensky důležité funkce: půdoochrannou, vodohospodářskou, krajinotvornou a estetickou, ekostabilizační, rekreační, zdravotní a léčebnou a další.
Oceníme-li tyto užitky, které zdravý les poskytuje, naprosto jejich hodnota převýší jen pouhou funkci produkční. Tyto užitky poskytuje les
obhospodařovaný trvale udržitelnými přírodě blízkými postupy. To dobrý lesní hospodář opomíjet nesmí. Také návštěvník lesa se musí chovat
odpovídajícím způsobem. Tyto hodnoty si to jistě plně zasluhují. Což dokládají i krásná slova na portálu lesní studánky v arboretu v Řícmanicích –
Školní lesní podnik MZLU Brno, Masarykův les Křtiny: „Milý člověče! Jsem dárcem tepla v tvém krbu za chladných nocí v zimě a dárcem přívětivého
chládku v žáru letního slunce. Já jsem dal trámoví tvému obydlí a desku tvému stolu. Ze mne je lože, na kterém spáváš, a kleč tvého rádla. Já jsem
dodal topůrko do tvé sekery a branku do tvého plotu. Ze mne je dřevo tvé kolébky i tvojí rakve. Jsem tím, čím pro blahobyt je chléb a pro krásu
kvítko. Slyš mojí prosbu: Nenič mne!“
JAN KUKRÁL
Jak správně pečovat o hospodářský les
Petr NOVÁK, [email protected]
jak správně pečovat
Je třeba si uvědomit, že les, pokud má splňovat svou funkčnost, která samozřejmě není jen hospodářská, ale i rekreační, půdoochranná atd., musí mít dostatečnou péči vlastníka, aby byl odolný vůči okolním negativním faktorům. Proto bych zde rád alespoň velice
rámcově ujasnil základní pravidla péče o les pro vlastníky lesů menších výměr.
Při častých pochůzkách lesem, ať služebních či v mém osobním volnu,
zjišťuji, že stav soukromých lesů vlastníků menších výměr není chvályhodný. Porosty jsou často velice zanedbané, nevychovávané, kultury
bojují s nevyžnutou buření, maliním či ostružiním, z převážné části
nejsou vykonány žádné výchovné zásahy u skupin do 40ti let, porosty
jsou přeštíhlené, a tím ohrožené abiotickými činiteli (vítr, sníh), stejně
tak nejsou činěny probírky u porostů předmýtních, tedy porostů do
80ti let.
Nejdřív získej osnovu...
Jihočeský občasník o životním prostředí
18
První věcí, kterou by měl vlastník lesa o rozloze do 50 ha učinit, je vyzvednout si lesní hospodářské osnovy u obce s rozšířenou působností,
která má správu nad jeho lesním majetkem. Lesní hospodářská osnova
je vlastní popis jeho majetku s vyznačením v hospodářské mapě, který
se obnovuje jednou za deset let. Je to vlastně takové vodítko, které za
vlastníka vytvoří stát a které nám říká, co máme za majetek a co by
bylo pro onen majetek nejlepší. Vyzvednutí takové osnovy je bezplatné, a pokud by vlastník něčemu v daném předpisu nerozuměl, má
možnost poradit se se svým odborným lesním hospodářem, tedy hajným, který vykonává nad jeho lesem státní dozor.
Až pak začni obnovu...
A nyní les samotný. Začněme od počátku, tedy od obnovy porostu.
Prvním krokem pro les je les vysázet či nechat přirozeně zmladit
náletem z okolních stromů či ponechaných výstavků. Ač se to zdá
zvláštní, je plno vlastníků, kteří si tuto skutečnost neuvědomují a mají
pocit, že les si pomůže sám. Zde bych upozornil, že holina, tedy
vykácená část lesa, musí být dle zákona 289/1995 Sb, zákona o lesích a
o změně a doplnění některých zákonů, zalesněna vhodnými dřevinami
do dvou let od jejího vzniku a lesní porosty na ní zajištěny do sedmi
let od jejího vzniku. Pokud ji vlastník nezalesní či nepřipraví pro přirozenou obnovu, může se stát, že mu nejen nenaroste nový les, ale že
přijde i sankce od státní správy lesů.
Porosty je třeba, jak jsem již podotkl, obnovovat vhodnými dřevinami.
Vhodnost dřevin se váže k hospodářským souborům, které jsou určeny
lesním vegetačním stupněm, ekologickou řadou (podložím) a hlavní
dřevinou (porostní typ). Hospodářský soubor je tedy trojmístné číslo,
které nám první číslicí prozrazuje v jaké nadmořské výšce (nadmořská
výška je zde spíše obrazné vyjádření, jelikož lesní vegetační stupeň je
určován i jinými kritérii a jeho výškové rozpětí není přesně ohraničeno) se daná skupina vyskytuje, jaké je zde na převážné části podloží
(exponované, chudé, kyselé, bohaté či jakkoli ovlivněné vodou) a dře-
vinou, která se buď na stanovišti již vyskytuje či u holin vhodnou pro
zalesnění. Toto číslo je možné najít u každé skupiny v již výše zmiňované hospodářské osnově. Toto číslo se přesně váže na vyhlášku
83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a vymezení
hospodářských souborů. Zde je tedy možné nalézt, která dřevina je
pro dané stanoviště nejvhodnější.
Další možností zalesnění holiny je nechat ji přirozeně zmladit. K tomuto je třeba připsat, že zmlazení není možné na všech stanovištích. Například příliš bohatá stanoviště zabuřeňují a přirozené zmlazení je zde
velice obtížné. Obecně není možné přirozenou obnovu využívat v porostech nekvalitních, stanovištně nevhodných dřevin s pravděpodobně nízkou hodnotou následného porostu. Naopak velký význam má
přirozená obnova při reprodukci a záchraně genofondu cenných populací lesních dřevin.
Velkou radost vlastníkům jistě učiním, když uvedu, že jak na umělé
zalesnění, tak i na přirozenou obnovu jsou příspěvky od Jihočeského
kraje (v lesích hospodářských na meliorační a zpevňující dřeviny, v lesích v ostatních kategorií na přirozenou obnovu i na dřeviny základní).
Informace o poskytování finančních příspěvků na hospodaření v lesích
je možné nalézt na adrese: http://www.kraj-jihocesky.cz, informace –
Pravidla, směrnice a zásady.
Tuto problematiku je třeba konzultovat s odborným lesním hospodářem, jelikož on místní podmínky jistě zná a náležitě poradí, jakým
způsobem je vhodné porosty obnovovat.
Nezapomeň na péči...
O obnovený les, tedy mladou kulturu či přirozený nárost je třeba se
starat, a to zvláště dokud není odrostlá buřeni a hrozí okus zvěří. Proti
buřeni je třeba stromky ožínat či použít vhodné chemické postřiky,
proti okusu je vhodné kultury buď oplocovat (listnaté dřeviny, jedle) či
hlavní terminál natírat nebo obalovat např. vlnou. Po zajištění kultury,
tzn. že jí již nemůže ohrozit jak buřeň, tak okus, je třeba nechat kulturu odrůst do stádia mlaziny a učinit první výchovný zásah, abychom
předešli přeštíhlení jedinců.
Nyní uvedu základní pravidla pro výchovy jednotlivých hlavních dřevin pěstovaných v našich lesích. U smrku na úrodnějších a dostatečně
vodou ovlivněných stanovištích jsou důležité úrovňové probírky, tzn.
již ve stádiu prořezávek provádět jednolitou úroveň. Porosty na
chudších a sušších stanovištích je nejlépe vychovávat probírkami podúrovňovými, které nejlépe plní nároky na objemovou produkci při
velkém podílu tlustého dříví.
Cílem výchovy porostů borovice je proto především zvýšení jejich kvality. Borovice je slunná dřevina s rychlým výškovým vývojem v mládí.
TÉMA
Pro borovice je nejdůležitější výchova porostů ve stádiu prořezávek a
prvních probírek – tedy výchova do cca 30ti let. Důležité jsou silnější
zásahy v mladých věkových skupinách a při poklesu produkce přejít
na mírnou probírkovou úroveň. Podporují se ve vzrůstu všechny
úrovňové stromy, které by měly představovat nejkvalitnější jedince.
Jak u listnáčů?
Buk je typická stinná dřevina s pozdějším vyvrcholením přírůstu.
Hlavním cílem výchovy je zvyšování jeho kvality (odstranění hospodářsky nevhodné složky – geneticky nevhodní jedinci, předrostky,
netvární jedince atd.), důležitá je podpora nejkvalitnějších jedinců
v porostu. Výchovu je nejlépe započít negativním výběrem (tedy vyřezat nekvalitní jedince) asi při výšce porostu 5 m. Je třeba provést zásah dostatečně silný, aby zlepšil jakostní složení hlavního porostu. Je
třeba vybírat jedince rozvětvené, které mají sklon vytvářet košaté
koruny nevhodné pro kvalitní sortimenty.
Dub je naopak dřevinnou slunnou s poměrně rychlým výškovým
vývojem v mládí, který kulminuje asi cca po 15 roce. Nežádoucím
účinkem u dubu je právě jeho náročnost na světlost, která může
zapříčinit křivost kmenů a deformaci korun. Proto se dub vychovává
v rovnoměrné hustotě. Důležité je u dubu vychovávat tloušťkově silné
jedince, a to především pro budoucí cennost sortimentů této dřeviny.
Při výchově je důležité udržovat v mládí poměrně hustý zápoj, aby se
kmeny samovolně čistily od větví. Nesmí být však narušena stabilita
porostu (uplatňuje se tedy bohatší skladba dřevin a větší vertikální
členitost). V prořezávkách proto odstraňujeme tvarově špatné stromy
z úrovně a stromy, které by mohly porost zeštíhlovat.
Proč vychovávat lesní porosty? Je několik velice důležitých důvodů,
proč se věnovat výchově mladých porostů do 40ti let. Nebudu je zde
zdlouhavě rozebírat, pouze je vypíši, jelikož si myslím, že základní
principy jsou z uvedených názvů patrné: 1. Zvyšování odolnosti
porostů vůči abiotickým činitelům, 2. Posilování pozitivních účinků
lesů ve vodohospodářsky důležitých oblastech, 3. Zvyšování variability
porostní struktury, 4. Zajišťování trvalé a vyrovnané produkce dříví.
Až nakonec sklízej...
A v této velice zeštíhlené formě péče o les je poslední složkou jeho
včasné smýcení. Porost je třeba nechat řádně dozrát. Smýcení probíhá
Zdenka PIRGLOVÁ, [email protected]
Lesnické dotace jsou stále tématem pro vlastníky lesů nebo jejich
nájemce či správce. Jsou důležitým nástrojem lesnické politiky,
podporují činnosti žádoucí z celospolečenského hlediska a kompenzují vlastníkům lesů přísné požadavky vyplývající z lesnické
legislativy. Zároveň pozitivně motivují vlastníky a správce lesa
k činnostem, které jsou ve veřejném zájmu, ale nejsou ekonomicky výhodné.
Jihočeská společnost pro ochranu přírody a myslivost ve spolupráci se Správou lesů města Tábora organizovala v květnu pro
ministerstvo zemědělství v rámci krajských aktivit Celostátní sítě
pro venkov seminář „Lesnicko-environmentální opatření“. Přednášející prezentovali evropské a národní dotace i krajské příspěvky,
o které je možné zažádat na příslušných pracovištích Státního zemědělského intervenčního fondu, Agentury pro zemědělství
Učit se, učit se, učit se...
Tímto jsem toliko ve velice hrubé kostce dal návod na pěstování lesů.
O lese, výchově a péče o porosty bylo již mnoho napsáno a proto by
bylo dobré, kdyby se vlastník sám pídil po oněch materiálech. Poradenstvím v lesích se také zabývá organizační složka státu s názvem
hospodářská úprava lesů – bližší informace na www.uhul.cz. A dalším
poradním článkem, jak jsem již uvedl, je odborný lesní hospodář.
Les je majetek a majetek jsou peníze, a zejména v dnešní době, tolik
převyšované penězi, si je třeba uvědomit, že v něm leží bohatství, které není tak daleko. Ať celý výše uvedený návod vypadá sebepracněji,
přeci jen to není v praxi tak složité a náročné.
Závěrem bych chtěl dodat, že toto je velice obecný pohled na les, ale
věřte mi, nejen vlastníci lesů menších výměr, že budete-li se o les
starat alespoň tímto nenáročným způsobem, nejen že vám les dá dnes
stále dražší dřevo, ať kupříkladu na palivo, pro vlastní potřebu či k prodeji, ale vaše děti vás budou chválit, kudy chodit budou!
Autor je zaměstnancem Krajského úřadu Jihočeského kraje.
a venkov a KÚ. Tyto dotace se poskytují např. na zlepšení druhové
skladby lesních porostů, zlepšení konkurenceschopnosti lesnictví –
obnova lesnické techniky a infrastruktury, podporu společenských
funkcí lesa, zalesnění zemědělské půdy, obnovu lesů poškozených
imisemi, ekologické a k přírodě šetrné technologie, podporu
ohrožených druhů zvěře a vybraných činností mysliveckého
hospodaření.
Podpora v druhém případě směřuje na pořízení strojů, zařízení pro
budování a údržbu lesních cest, stezek, chodníků, meliorací, hrazení bystřin, retenčních nádrží, strojů a zařízení sloužící pro obnovu a výchovu lesních porostů a prvotní zpracování dříví ekologickými technologiemi. V třetím zmiňovaném případě se jedná o posílení rekreační funkce lesa (značení, výstavba stezek, odpočinkových stanovišť, zřizování herních a naučných prvků).
Společenské funkce lesa během odpolední exkurze názorně představil Ing. Jan Kalafut ze Správy lesů města Tábora. Místní lesopark
Pintovka v zátočině nad řekou Lužnicí nabízí návštěvníkům rozsáhlou oázu nedaleko centra města. Její zaměření je přírodovědné,
lesnické, myslivecké i historické. Seznamuje návštěvníky s dřevinami a dalšími rostlinami, které se v lesoparku vyskytují, upozorňuje i na živočichy, kteří zde žijí. Pintovku lze projít třemi okruhy
s celkem 11 zastaveními, uprostřed se nachází tzv. lesokoutek,
ve kterém žije mufloní zvěř a jelen sika. Dřevěné prolézačky, houpačky a další dětské prvky potěší hlavně nejmenší návštěvníky.
Krásný výhled na poutní místo Klokoty dokreslují ztepilé douglasky, královny místních lesů.
19
Jihočeský občasník o životním prostředí
Lesnický
seminář
seminář
Táboře
vvTáboře
v několika fázích, v zásadě daných několika faktory, a to především
druhem dřeviny, stanovištními podmínkami a velikostí porostu. U smrku se v závislosti na stanovišti pohybuje doba mýtní zralosti od 100 do
120 let, u borovice 100 – 160 let, u buku 120 – 140 let, u dubu 120 –
240 let.
Dalším kritériem je velikost porostu. Zde je třeba si uvědomit, že nám
lesní zákon dovoluje holinu o velikosti maximálně jeden hektar, přičemž její šíře na exponovaných (ohrožených) hospodářských souborech jednonásobek a na ostatních stanovištích dvojnásobek průměrné
výšky těženého porostu. V odůvodněných případech může orgán
státní správy lesů povolit výjimku, a to na hospodářském souboru
přirozených borových stanovišť na písčitých půdách a na hospodářském souboru přirozených lužních stanovišť do velikosti 2 ha holé
seče bez omezení šíře, stejně tak na dopravně nepřístupných horských
svazích delších než 250 m, nejedná-li se o exponované hospodářské
soubory, do velikosti 2 ha holé seče. Tedy pokud by byl porost větší,
než je povolená mez holiny, je třeba obnovu rozfázovat do několika
dekád dle výměry. Přiřazovat další holinu je možné až po zajištění
okolní kultury do vzdálenosti výšky těženého porostu. Přiřazovat seče
k nezajištěným kulturám či holinám je protizákonné.
TÉMA
LES A ČLOVĚK
prožito
a zaznamenáno
– jakjak
prožito
a zaznamenáno
bylo
za časů našich předků...
Podívejme se společně na zažloutlé stránky starých vydání knih, jejichž autoři moudře a zajímavě vyprávějí o lese a o lidech k němu
patřících, o tom, jaký vztah ke stromům i k sobě navzájem měli, jakým způsobem se chovali a cítili v prostředí, které jim vždy v historii
nabízelo obživu. Klopotnou a leckdy bídnou, ale většinou také stabilní a celoživotní...
1. Úcta
Pašeráci, smolaři, pytláci, uhlíři, skláři, kolomazníci, láterníci, myslivci,
šindeláři, košikáři i košťatáři, ptáčníci i houbaři, dřeváčníci i škatulkáři,
popeláři i kořínkáři, fajfkáři i hůlkaři, špankaři i vřetenáři, ti všichni
tajně i veřejně, ve dne v noci procházejí les a hledají v něm svůj chudý
„dřevěný chléb“.
Baar, Jindřich Šimon: Osmačtyřicátníci (1924)
V neděli odpoledne chaloupka dřevorubcova celá záhy se vyprázdní.
Jen matky s kojenci zůstávají doma a posedávají, laskajíce se navzájem
všelijak, na sluníčku na záspích. Těmto dvojím jest jenom tato chvíle
jednou za týden celá jejich. Ostatní všechen dřevorubců rod pospíchá
– nevěřili byste, s jakou touhou – do lesa. Zas do lesa, kde se lopotí
celý týden. „V neděli aspoň vidím“, vysvětlil mi tu touhu jeden z nich,
„všecku tu krásu a to boží požehnání! Ve všídni není ani kdy dobře se
podívat!“...
Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci
(z kapitoly napsané r. 1897 pro časopis Světozor)
2. Zakládání lesních kultur
Jihočeský občasník o životním prostředí
20
Dobří lezáci mezi dřevorubci pomohou si k nahodilému výdělku svým
uměním, šplhajíce jako veverky po nebetyčných smrčinách až do
vrcholků za „krákorkami“, jichž třeba na nové semeno. Ta práce se
konává záhy k jaru, než ještě hřející slunéčko šuty na stromě otevře.
Smrčiny bývají v ten čas mokré nebo i omrzlé, klouzá to, šat i kůže na
rukou i na tváři se dere, noha nejistě stojí, ale dřevorubec nedbá
a nesmí dbáti. Pro život zas život!
...Až se osadí paseky prázdné, koná celé množství pracujících podrobnou prohlídku kultur loňských a starších; kde jaká uschlá sazenice,
nahradí se novou. Současně bedlivě ve školkách lesních se ryje a seje
a „přeškoluje“, plevel se pleje, a tak vše v čas kultur činností jen se
chvěje. Ale staří dřevorubci kroutívají hlavou nade vším tím „pipláním
se smrčinkou“. Za stara prý jich nepřeškolovali ani nevysazovali podle
šňůr, nýbrž jen semene se naselo do vykopaných řádek a co se ujalo,
ujalo se a rostlo a bránilo se, a byly lesy jaké pak!
Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci
(z kapitoly napsané r. 1897 pro časopis Světozor)
Nebožtík dědeček Taračka říkávali: Chlapci, pamatujte si, že každému
gruntu přidali lesní blánu, měřící pětinu lánu... Les sám se zalesňuje náletem. Má jediný zázračné semeno, které samo bez našeho potu a
přičinění klíčí. Nikdo nikdy u nás nesázel les.
Baar, Jindřich Šimon: Lůsy (1922)
3. Od semenáčku k pařezu
Druh druha přerůstá, snaží se ho zastíniti a potlačiti. Ale již tu je lesník,
který vybere méně zdatné stromky, čímž uvolní ostatní...
Ale pravda světitá, že všechen ten zisk je placen hrubnutím dřevního
vlákna. V těch dávných lesích, které pěstoval sám Pánbůh, rostly smrky
široké při spodku a úzké při špici. Jejich kmeny nebyly krásně
válcovité, nýbrž kuželovitě spádné, protože na nich zůstávaly zelené
větve od pařezu až k vrcholku, ale jejich dřevo bylo husté se stejnoměrnými letokruhy, takže jen zpívalo, když se do něho kleplo. Z každého takového stromu bylo možno vyloupnouti desku na housle. Toho
ovšem není u smrků vypěstovaných, jejichž dřevo už nezpívá...
Vrba, Jan: Myslivcův rok (1942)
Podivuhodná jest jistota, s jakou dřevorubci dávají dřevu padnouti,
kam chtějí... Podle vzrůstu dřeva a podle volného místa zaměří
dřevorubci zářez a dle zářezu v protivnou stranu dřevo jim jistě padne.
Jest-li nějaká nejistota, na př. křivý vzrůst nebo odpor větru, „ženou“
dřevo ještě klínem. Větší starost a nebezpečnou práci připraví při
kácení, zůstane-li dřevo na druhém „viseti“. Tu potom musí se
podřezati i toto, jež pod vahou prvního padává dřív, než lze se nadáti,
a tu jde často o krk...
Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci
(z kapitoly napsané r. 1921 pro časopis Zlatá Praha)
4. Kypící život
Ať jsem se hnul polem nebo lesem kamkoli, všude jen kypěl život
a po díle smrti nebylo ani potuchy... Stačilo však rýpnouti do půdy
v poli nebo v lese, a nebylo třeba dalšího hloubání nad tou záhadou.
Všude byly zbytky broučích krovek, všude drobné i hrubší kosti, ale na
všech hlodal čas – a život... Ze skutečné minerální hmoty země přijímá
život na této zemi ke svému udržení velmi málo – tak málo, že by
stačilo sotva k vytváření lišejníků, nejprimitivnějších rostlin nebo
nesložitých živočichů.
Vrba, Jan: Myslivcův rok (1942)
...Leč budeme-li tak pokračovati, jako si počínáme nyní, budeme míti
v Praze a okolí jakožto reprezentanty říše živočišné za nějakou řadu
roků hlavně vrabce, holuby, myši a potkany a z říše bylinné nám zbudou hlavně pícní rostliny. Jest ovšem s pravdou, že tisícům Pražanů
jest tento stav přírody úplně lhostejný a že jim jde párek a pivo nad
zpěv slavičí a květ liliový: Nicméně myslím, že se najde dosti lidí, kteří
upozorněni byvše na stav v řádcích takto naznačený, počnou přemítati o nápravě...
Thomayer, Josef: Ubohá příroda (1922)
5. Od rána k noci
...První zvuky z lesa zazní. Sladkobolné šveholení linduščino nejdříve,
ještě do šera proniká. Svatá chvíle! Lemy hor se jasní a zvou mocí neodolatelnou k sobě do lesa velebné svatyně, již stavěl a krášlil a posvětil Tvůrce sám... Jdete a jdete a je vám volno, blaze.
Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci
(z kapitoly napsané r. 1921 pro časopis Zlatá Praha)
Na každém kroku zříš tu v lese klíčení a rašení, vývoj, vzrůst i rozpad,
tlení a, zanikání, a máš-li vznětlivou fantasii, probíhají ti duší dojmy
a vjemy, jimiž po tisíciletí působila chmurná velebnost hvozdů a borů
na mysl lidskou, chápeš vznik bájí a temných baladických zkazek
i všech těch strachů, pověr a bázní, jež dávným prapředkům vnukaly
mlčenlivé samoty lesů, příšerná třasaviska s nočními bludičkami a
nebezpečné a zrádné močály a bažiny, a myslíš na tuto dobu lidské
pověrčivosti s vlkodlaky, duchy a přírodními bohy jako na ztracený čas
svého útlého mládí, kdy i tebe opájelo čarovné kouzlo pohádek
a báchorek...
Hofmeister, Rudolf Richard: Ostrov racků
6. Živlů řádění
Když začátkem září osudné deště na pět, šest dní se zařídily, jako by
věčně trvati měly, Bůh sám ví, co vod vytrysklo z útrob zlatonosné
hory. Proud vedle proudu hrčel, hučel, šuměl, v bezkonečných slapech
se hnal dál; pěšiny podobaly se potokům, cesty divým řekám...
Klostermann, Karel: Šumavské Podlesí a typy z něho (1890)
TÉMA
Brodíme se zvolna sněhem, maním, zapadáme co krok po pás... V takových a ještě větších spoustách sněhu musejí dřevaři ještě tlačiti
saně, prázdné i plné, po takových spoustách sněhových musejí oni
jednotlivé hranice dříví po lese sháněti a s úsilím nadlidským na hlavní
cestu vytláčeti. Jaké při takové jízdě je utrpení, napověděti může
obnažené rámě dřevařovo: místo nahoře, kde se opírá, když tlačí nebo
zvedá, je skoro u každého po celý čas svážení krví zalito, často i bolestně zjitřeno.
Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci
vedlo výborně a nereptali: peněz se vydělalo tolik, že ubožákům se
zdálo, jako by bohatství celé země se k nim hrnulo. To byly pak veselé
neděle, svátky a poutě! Mohlo se vyhazovat plnými rukami a také se
vyhazovalo! Muzikanti, šenkýři, obchodníci všeho druhu, všecko to žilo
s sebou, všecko to vydělávalo, tylo a se radovalo... A tento nevídaný,
neslýchaný blahobyt, tento život plný práce, ale také plný rozkoše,
přinesl jim drobný brouček, pravý zlatohlávek, požehnané zvířátko,
které podvrátilo starou Šumavu a jemuž učenci dali jméno kůrovec!
(z kapitoly napsané r. 1897 pro časopis Světozor)
Klostermann, Karel: V ráji šumavském (1893)
Kopali dlouhé, hluboké příkopy, káceli malé i velké stromy, proti nimž
postupovaly zuřivé plameny. Bylo vše marné. Desetkrát se postavili
dorážejícímu se všech stran živlu, rvaly se s ním urputně, zoufale, až
i jejich oděv chytal, až je dusil hustý kouř, až obličej jim opuchal v nesnesitelném žáru sálající ohromné peci, – desetkrát jim bylo ustoupiti,
spasiti se útěkem...
Klostermann, Karel: V ráji šumavském (1893)
7. Vichřice a Zlatý brouček
...Ty stará Šumavo, ty má kolébko! Tvé hvozdy lehly, nikdy již v staré
slávě nevstanou. Jen močály klečí porostlé jsou, jak bývaly, a v podzimních nocích záhadná světla v nich laškují, modravé plameny, duše
zemřelých lidí. A duše miliónů zemřelých velikánů lesních, kam ty se
děly?
Klostermann, Karel: Ze světa lesních samot (1894)
Dřeli se sice do krve, těžká, úmorná byla práce; v zimě mrzli, rvali se
s děsnými vánicemi, které čím více prořídly lesy, tím hrůzněji zuřily na
vysokých, odevšad otevřených planinách; pražili se v letě na vedru
slunečním; hnaly se přes hlavy jejich hrozné bouřky šumavské, řádil
blesk, rachotil hrom, lily se s nebe nekonečné proudy, jež měnily jedva
upravené silničky a cesty v bezedné černé bahno... A přece se jim
8. Od kolébky k hrobu
Kromě těch, kdož chovají, mohou dřevorubčata dobře do školy a teprve po ní vyskočí do lesa za tatíkem s obědem nebo na chrastí nebo na
„šuty“. Hůř je těm, jež chovají, a nejhůře chůvám-chlapcům. Bývá dost
často, že není v rodině děvčete a chlapci pak tahávají ubohého
maličkého a plakává maličký a plakává taková chlapčí chůva s ním...
Stůl je prostý, přeprostičký: brambor, trochu mouky, krapet mléka a
„zajist“ chleba – to jest celý základ dřevorubecké kuchyně, ale hladu
nebývá! Zato jiný kříž ty děti souží – v hojném bití. Matky vyplácejí
každý křivý krok a bušívají do svých miláčků, až se ohláchá...
Chudi všichni jsou, ale žebráka není jediného mezi nimi. Dokud se údy
hýbají, musejí chleba vydělávati, nemohou-li, vypomůže na čas druhu
druh – o tom se nemluví. Není-li naděje, doufá a prosí náš člověk, „aby
Pán Bůh udělal prostředek...“ A Pán Bůh se smilovává, nestonávají
dlouho. Snad že v pořadovném přirozeném životě nemohou dlouhé,
drahé nemoci ani si koupiti...
Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci
(z kapitoly napsané r. 1921 pro časopis Zlatá Praha)
9. Dny sváteční
Chování dřevorubcovo v kostele je všecko prosté, opravdové, zbožnost jeho nestrojená, nepřeháněná, živá. Po kostele jde se ihned hromadně rovnou domů.
O svátcích je všechno jako o nedělích, jen se na stolech přilepší a tu
zas o hlavních svátcích libuje si dřevař v hojnosti egyptské. Bývá maso
a bývají i koláče, šišky, calty, mazance, všecko podle doby. „Svěť čas,
Pán Bůh tě dá zas!“ zamítají v ty dni obvyklou jindy prostotu a šetrnost...
Nejvášnivější muziky bývají v masopustě, kdy tři dni a tři noci a o posvícení dva dni se tančívá, a nebývá kdy na jídlo ani na spánek...
Podobně nešetřívá se u „drvoštěpů“ našich o svátku rodinném –
o svatbě. Na svatby nazvou si příbuzných a známých z blízka i z daleka
a navaří se pro ně a napeče...
10. Smutek i vděk
Maminka těžko snášela otcovy slabosti. Jednou, bylo to po třídenním
otcově řádění, se vrátila domů a usedavě plakala. Dlouho jsme ji
nemohli utišit. Nevídali jsme ji plakat a rozplakali jsme se s ní. Večer,
když nás ukládala do postele, začala potichoučku vyprávět. Když jí
bývalo nejhůř, když byla celá rozbolavělá, odcházela z domu kamsi
podél trati do hor. Říkávala “do mého lesa”. A chodívala do toho svého
lesa jako do chrámu. Tam našla svůj klid v božím tichu, tam nahlas
vyžalovala svoje bolesti. V ten den si šla zarmoucená pro svůj klid,
a našla svůj les vykácený. Sedla si na prvý čerstvý kmen a padl na ni
takový žal, že jí to srdce mohlo roztrhnout. Dlouho pak naříkala na
hrobě svého lesa. - A tak už nemám svůj les - končila a dusila se
pláčem...
Kroner, Jozef: Herec nejen na udici (překlad M.Horníček, 1982)
Nedíval se nikdy na žádný les jako na pouhou hromadu dříví – ale
hleděl na každý s úctou jako na valné shromáždění živých tvorů –
z nichž každý žije svůj dlouholetý život – volně a svobodně – kde
svorně druha v bouři a větru podpírá, chrání a zaclání, s ním poctivě a
bratrsky dělí se o déšť, vzduch, světlo i půdu...
Baar, Jindřich Šimon: Jan Cimbura (1908)
Prales Mionší, foto Jan Byrtus
Ukázky z knih vybrala ALENA HRDLIČKOVÁ, Šmidingerova knihovna Strakonice.
21
Jihočeský občasník o životním prostředí
Hruška, Jan František: Mezi chodskými dřevorubci
(z kapitoly napsané r. 1897 pro časopis Světozor)
TÉMA
Upíři
jihočeských
lesů
jihočeských lesů
Václav HÖNIG
Jihočeští upíři nespí přes den v temných kobkách, nelétají,
neublíží jim kříže ani stříbrné kulky, dokonce nemají ani ostré
špičáky uzpůsobené k sání krve, přesto představují pro obyvatele a návštěvníky kraje rybníků větší nebezpečí než příbuzní
legendárního hraběte Drákuly. Ano, hádáte správně řeč bude
o klíšťatech.
Klíšťata jsou krev-sající členovci patřící mezi roztoče. Jejich blízkými
příbuznými jsou pavouci, se kterými jsou řazena do skupiny klepítkatci (Chelicerata) – nejedná se tedy o hmyz. Ve světě bylo dosud popsáno přes 800 druhů klíšťat. Najdeme mezi nimi zástupce morfologicky takřka nerozeznatelné od našeho nejběžnějšího klíštěte
obecného (Ixodes ricinus), barevnými kresbami vyzdobená klíšťata
rodů Amblyomma nebo Dermacentor, pytlovité klíšťáky rodů Argas
nebo Ornithodoros či vysoce specializované klíšťáky rodu Otobius,
osidlující uši obratlovců.
Jihočeská klíšťata
Jak je to tedy s klíšťaty na jihu Čech? V celé České republice se jen
v rámci rodu Ixodes vyskytuje přibližně 11 druhů klíšťat. Z pohledu
člověka je u nás nejdůležitějším klíštětem klíště obecné (Ixodes
ricinus), protože člověka napadá zdaleka nejčastěji a je přenašečem
řady významných onemocnění včetně Lymeské boreliózy a klíšťové
encefalitidy. Další klíšťata, která mohou infikovat člověka, jsou klíšťáci
a pijáci vyskytující se u nás na jižní Moravě.
Jihočeský občasník o životním prostředí
22
Kde se tedy schovávají všechna ostatní klíšťata a proč člověka nenapadají? V převážné většině se jedná o druhy tzv. nidikolní – tedy úzce
spojené s hostiteli a jejich hnízdy. Tato klíšťata zůstávají po nasátí
v norách a doupatech hostitelů, kde metamorfují do dalšího stádia
a následně znovu sají na stejném hostiteli případně jeho potomcích.
Příkladem mohou být klíšťata Ixodes trianguliceps, specializovaná na
hlodavce, nebo Ixodes hexagonus, častí parazité ježků, případně
šelem. S těmito klíšťaty se člověk, pokud je tedy nehledá v hnízdech
a norách, nesetká. Zajímavé je, že podle zjištění našich slovenských
kolegů, se výše zmíněné klíště ježčí (I. hexagonus) často vyskytuje na
psech, na které se pravděpodobně dostává při prozkoumávání nor
a doupat hostitelů těchto klíšťat.
Jak již bylo zmíněno, obyvatelé či návštěvníci jihu Čech jsou napadáni
výhradně klíštětem obecným. A co jsou tedy ta druhá velká klíšťata, co
je na sobě člověk také někdy najde? Pravděpodobně jsou to dospělci
téhož klíštěte obecného. Vše se komplikuje životním cyklem tohoto
klíštěte, který zahrnuje tři vývojová stádia, která se morfologicky liší.
Upíří životní cyklus
Z vajíček se vylíhnou drobné (ca 0,5 mm velké) šestinohé, takřka
průhledné larvy, které si hledají hostitele. Preferovanými hostiteli jsou
vzhledem k velikosti larev spíše drobní savci (hlodavci, hmyzožravci),
po zemi se pohybující ptáci, nebo ještěrky. Larvy dokončí sání cca
během 2-4 dnů a následně se ukryjí v opadu, kde proběhne metamorfóza v nymfy. Nymfy jsou již větší (ca 1,5 mm) osminohá stádia, která
opět vyhledávají dalšího hostitele, kterým bývají středně velcí a velcí
savci (zajíci, srnci, daňci apod.). Následuje opět metamorfóza v lesním
opadu. Po metamorfóze se objeví dospělci, u kterých již je možné odlišit pohlaví.
Samci, kteří dále již krev nesají, mají na zadní straně těla tmavý štítek
Samička klíštěte obecného (Ixodes ricinus), foto archiv
pokrývající celou zádovou část. Samice mají zádovou část těla krytu
pouze krátkým štítkem, který je v nenasátém stavu lemován červeným
zadečkem. Právě volný zadeček umožňuje dospělým samičkám nasát
dostatek krve pro budoucí snůšku vajíček. Oblíbenými hostiteli
samiček jsou velcí obratlovci. K páření dochází často přímo na hostiteli, takže i samečky lze na hostitelích najít, přestože krev nesají. Po
kopulaci a nasátí se samička opět ukrývá do opadu, kde klade až několik ticíc vajíček. Celý životní cyklus klíšťat trvá v podmínkách střední
Evropy přibližně 4-7 let.
Klíšťata jsou obecně velmi citlivá k podmínkám prostředí. Hlavními
limitujícícmi faktory jsou teplota (zejména v jarních a podzimních měsících) a vlhkost (zejména v letních suchých měsících). Klíšťata z jara
aktivují v březnu až dubnu, když teploty začnou dosahovat ca 7-9 °C.
Na podzim v říjnu až listopadu začínají hybernovat. Během dne hladová klíšťata vylézají na vrcholky vegetace (ca do maximální výšky
50 cm), kde s roztaženým prvním párem končetin číhají na hostitele.
Tato fáze je poměrně náročná na ztráty vody, proto se klíšťata během
hledání hostitele vracejí do opadu k rehydrataci.
Klíšťová encefalitida
Hlavním nebezpečím, které pro člověka klíšťata v našich podmínkách
představují, je přenos původců řady onemocnění. Mezi nejznámější
patří Lymeská borelióza a klíšťová encefalitida. Klíště obecné však
může přenášet i patogeny způsobující lidskou granulocytární anaplazmózu nebo babeziózu.
Jihočeský kraj je zejména v ohledu výskytu klíšťové encefalitidy (KE)
vysoce rizikový. Z údajů Státního zdravotního ústavu vyplývá, že
v České republice je evidováno průměrně 640 případů KE ročně.
Z toho téměř čtvrtina pochází právě z jižních Čech. Klíšťová encefalitida je způsobena virem příbuzným například viru žluté zimnice nebo
viru západního Nilu. Vyvolává různě závažné onemocnění centrálního
nervového systému od bezpříznakových infekcí až po těžké meningoencefalitidy s dlouhodobými následky v podobě ochrnutí apod.
Proti KE existuje účinné očkování. Pokud však již nemoc vypukne,
neexistuje kauzální terapie - podávají se jen podpůrné léky na zmírnění příznaků. Důležitým faktem je, že pravděpodobnost vzniku závažnějších forem onemocnění s věkem roste. Rodiče, kteří nechávají
očkovat své děti, by tedy měli myslet i na ochranu vlastního zdraví.
V přírodě cirkuluje virus klíš'tové encefalitidy mezi klíšťaty a jejich
hostiteli. Klíště které je jednou infikované, zůstává infikované po celý
život. Pokud se tedy nakazí jako larva přenáší pak virus při dalších
TÉMA
sáních jako nymfa a samice. Virem se dokonce mohou nakazit i vajíčka
od infikované samice.
Virus se typicky vyskytuje v určitých geograficky ohraničených
oblastech - tzv. ohniscích infekce. V těchto ohniscích bývá infikováno
ca 0,5 až 5 % klíšťat. Přirodovědecká fakulta Jihočeské univerzity
provedla v rámci projektu Klíšťata a jimi přenášená infekční onemocnění podmínkách Jihočeského kraje a Bavorska mapování výskytu viru
KE v klíšťatech a potvrdila přítomnost viru prakticky na celém území
kraje.
Lymeská borelióza
Druhým významným onemocněním přenášeným klíštaty je Lymeská
borelióza (LB). Celkově je v ČR hlášeno přibližně 3750 případů LB
ročně, na Jihočeský kraj připadají pouze asi 4 % těchto případů. LB je
způsobena zvláštní spirálovitou bakterií z komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato. Bakterie tohoto komplexu jsou přenášené mezi klíšťaty
a jejich obratlovčími hostiteli a pouze některé z nich jsou patogenní
pro člověka. Proti onemocnění Lymeskou boreliózou dosud neexistuje
účinné očkování, ale při včasné diagnostice většinou dobře reaguje na
antibiotickou léčbu.
Onemocnění je co do průběhu velmi variabilní. Většinou má fázi
nespecifických příznaků, v určitém procentu případů doprovázenou
vznikem typické vyrážky okolo místa sání klíštěte. U části pacientů pak
onemocnění přechází do druhé fáze, kdy mohou být postiženy, různé
orgány a orgánové soustavy jako kůže, klouby, srdce, centrální
nervová soustava... U některých pacientů přetrvávají problémy
dlouhodobě ve formě tzv. post-lyme syndromu. Na těchto obtížích se
pravděpodobě podílejí autoimunitní reakce těla (imunitní reakce
namířená proti molekulám vlastních tkání) případně přežívající borelie
ukryté v místech nepřístupných pro antibiotika a imunitní systém.
V přírodě bývá boreliemi infikováno přibližně 10 % klíšťat nymfálního
stádia a až 30 % dospělců. I borelie přežívají v klíštěti ze stádia do
stádia a mohou se přenášet i ze samice na vajíčka.
Jak se upíra zbavit?
Tím se dostáváme k další populární otázce: Jak vyndat klíště? Všichni
jsme slyšeli řadu mnohdy protichůdných doporučení: vytáčet, nevytáčet, vytáčet po směru či proti směru hodinových ručiček, mazat
olejem, mazat mýdlem, nemazat ničím... Osobně se přikláním k názoru
slovenských kolegů, že klíště je hlavně třeba vyndat rychle a bez zbytečného dráždění a vymačkávání jeho obsahu do rány. Toho docílíme
u nymf několika kývavými pohyby a vytažením. U dospělých samic je
dobré klíště několikrát otočit, protože tvoří v místě sání větší vrstu
tzv. cementu (hmoty, která umožňuje klíštěti se v ráně fixovat).
Samozřejmě je jedno zda tak provádíme po směru či proti směru
hodinových ručiček. Ránu je dobré před vytažením i po něm ošetřit
iodovou dezinfekcí.
A proč jsou vlastně klíšťata tak efektivními přenašeči onemocnění?
Jedním důvodem je to, že klíšťata, jako všichni ostatní krev-sající
členovci se musejí během sání zbavovat vody. Ta tvoří největší objem
krve a je z hlediska získávání živin bezcenná. Klíšťata čeledi Ixodidae
se vody zbavují přes slinné žlázy, ze kterých během tohoto procesu
„vyplachují“ i patogeny. Druhým důvodem je to, že klíšťata, na rozdíl
například od komárů, sají poměrně dlouhou dobu, a proto se musí
bránit reakci imunitního systému i dalším obranným mechanizmům
hostitele. Pro tyto účely si vyvinula řadu molekul s účinky na tlumení
mechanického dráždění v místě sání, tlumení aktivity imunitního
systému či přirozených mechanizmů srážlivosti krve. Všechny tyto
účinky jaksi mimochodem napomáhají také patogenům, které se do
hostitele dostávají spolu se slinami.
Přes veškeré své nepříjemné stránky jsou klíštata přirozenou součástí
ekosystémů a ve své podstatě jedinečným způsobem přizpůsobená ke
svému specifickému způsobu života a jako taková nám mohou přinést
nejednu užitečnou informaci. V současné době například roste zájem
o výzkum výše zmiňovaných farmakologicky aktivních látek, jejichž
pomocí klíšťata neutralizují obranné mechanizmy hostitele. Regulátory
srážlivosti či imunitních reakcí mají totiž obrovský potenciál využití
v medicíně.
Autor je mikrobiolog.
23
Jihočeský občasník o životním prostředí
V rámci výše zmíněného projektu Přírodovědecké fakulty byla prokázána velká prostorová variabilita v prevalenci borelií - na určitých
místech v kraji bylo nakažené každé páté klíště nymfálního stádia, na
jiných jen každé padesáté. Frekvence výskytu nakažených klíšťat je
závislá zejména na zastoupení různých hostitelů. Některé
druhy obratlovců (pravděpodobně velcí savci, či bažanti)
totiž nejsou schopné borelie přenášet, či dokonce zabijí
borelie v klíštěti původně přítomné.
ně i dříve. Samozřejmě platí, že čím delší je styk s patogenním agens,
tím pravděpodobnější je nákaza. Je tedy jistě dobré objevit a odstranit
klíště ce nejdříve.
Celkové riziko onemocnění člověka je však ovlivněno i celkovou hustotou klíštěcích populací a nejen prevalencí patogenů. V oblastech, kde je nízká frekvence výskytu patogenu
v klíšťatech, ale extrémně vysoká populační hustota klíšťat,
je výsledné riziko vysoké.
Způsob přenosu
V případě klíšťové encefalitidy i Lymeské boreliózy platí, že
samotný výskyt patogenu v klíštěti neznamená, že při sání
klíštěte dojde k infekci hostitele. Celý proces je ovlivňován
řadou faktorů jako je množství a stav patogenů v klíštěti,
délka sání klíštěte, imunitní stav hostitele apod.
Obecně však platí, že virus klíšťové encefalitidy je přenášen
téměř okamžitě po začátku sání. V případě borelií je celý
proces přenosu poměrně složitě regulován a vázán na
změny povrchových molekul borelií. V případě amerického
klíštěte Ixodes scapularis byla prokázána potřeba minimálně 24 hodinového sání pro přenos borelií, ovšem u I. ricinus dochází k přenosu již po 14 hodinách a pravděpodobMapka
TÉMA
Nejen o lese
s Františkem
s Františkem
Langmajerem
Langmajerem
Ivana JONOVÁ
Na stránkách časopisu Krasec jste se už několikrát setkali s literární tvorbou a fotografiemi Františka Langmajera z Katovic
u Strakonic. Jelikož tématem tohoto čísla je les, v kterém František nejen pracuje, ale vůbec v něm inspirativně i jinak rád občas
setrvává, vybrala jsem si ho pro tento rozhovor.
Jak ses dostal k práci v lese?
Před několika léty jsem pracoval v závodě ČZ řetězy. Byla to těžká práce u
lisů. Fyzická práce mi nikdy nevadila, ale zde v tovární hale, kde jsem celý
den neviděl oblohu, jen světlo zářivek, chvěla se mi pod nohama zem
a byl ohlušující hluk, jsem najednou začal ztrácet sám sebe. Začalo mě
zlobit zdraví a ztrácel jsem veškerou energii. Upřímně řečeno, se stroji,
a zvláště tak obrovskými jako zdejší lisy, jsem si nikdy moc nerozuměl
a ony se mnou pochopitelně taky ne... Dal jsem proto výpověď. Neměl
jsem připravené žádné další místo, ale cítil jsem, že to už dál takhle nejde.
Asi týden poté jsem seděl v čajovně Inspirace a říkal jsem svému
kamarádovi čajovníkovi, že bych rád šel dělat něco se zemí, aby to mělo
kořeny, rostlo a měl jsem nebe nad hlavou. V tu chvíli procházel za mnou
člověk, kterého jsem vůbec neznal. Zastavil se a povídá mi: „Tak ty bys
chtěl něco dělat, aby to rostlo a byl jsi venku? Tak tady máš telefonní číslo,
zavolej tam, kamarád shání lidi na sázení do lesa.“ No a bylo rozhodnuto.
Opět se mi potvrdilo, že člověk musí napřed opustit to, co nefunguje, aby
mohlo přijít něco lepšího. Dokud to neudělá, není na nic lepšího místo.
A taky je důležité nenechat se ovládnout strachem, ten člověka zbaví
schopnosti cítit, vnímat okolí. Jsem přesvědčen, že příležitost si taky vybírá
a k někomu, kdo je ovládnut strachem, se nepohrne.
Jihočeský občasník o životním prostředí
24
V čem tvá práce v lese spočívá? Co vše obnáší, jak se mění během
roku?
Oficiální název toho, co v lese dělám, je „lesní pěstební činnost“. V podstatě je to vše, co se týká vývoje lesa do těžební zralosti. Trochu lidsky řečeno: Když se pokácí les, musím veškeré větve a zbytky sklidit na hromady
a spálit. Někdy se i někdo najde a seštěpkuje to, takových je ale málo. Poté
na jaře vysázím stromky. Výsadby listnáčů a jedlí se musí oplotit, aby si
z nich neudělaly srnky svačinku. Během léta se všechny vysázené porosty
musí po tři roky ožínat, aby tráva a ostatní buřeň stromky nezadusila.
Na podzim dosazuji stromky, které se v jarní výsadbě neujaly. Natírám je
proti okusu tam, kde není výsadba chráněna oplocenkou. Vyřezávám
z porostů nežádoucí dřeviny, kterých je někdy tolik, že by vysázené
stromky neměly šanci. Kontroluji a opravuji oplocenky, což se vlastně děje
průběžně celý rok. No a přichází zima. Mrzne, padá sníh a já zase pálím
po těžbě větve na pasekách. Buď pospíchám, aby mi to nezapadalo, nebo
se modlím, aby už ten sníh slezl a já mohl dělat...
Jak vidno, v lese se člověk nenudí...
To tedy ne! V zimě na něj sněží a dopřává si u ohníčku, přičemž zvyšuje
svou fyzičku popotahováním a skládáním větví na ohně. Po jaru se několik týdnů ohání motykou. Pak staví ploty. Během léta cvičí zase s kosou
nebo křovinořezem při ožínání. To ale už pěkně pálí sluníčko, a tak ušetří
za Mallorku a každý mu závidí krásný bronzový odstín. Na podzim se
proběhne kolem oplocenek a s kyblíkem mazání proti okusu. Pak si ještě
zacvičí s motykou a už se těší na první sníh a na to, že na pár neděl zaleze
za kamna a nabere síly na další rok.
Čím tě tato práce oslovila, jak tě naplňuje?
Víš, vyrostl jsem na samotě u lesa. Dřív než s kluky ve vesnici, vzdálené
kilometr a půl, jsem si rozuměl se stromy. Dědeček se vyznal v bylinkách.
František Langmajer, foto autorka
Když musel porazit strom, tak se mu on i můj otec dokázali omluvit.
Za chalupou byl velký sad a moje maminka vášnivě ráda zahradničila.
Pamatuji si na jeden rok, kdy se u kamarádky na kompostu vysemenila
rajčata z odhozené loňské úrody. Vozil jsem od ní snad stovky rajčatových
sazenic a maminka je vysazovala. Jaké to je takovou plantáž ošetřovat a
pak během jednoho dne sklidit, když hrozily mrazy, nebudu ani popisovat.
U chalupy byla také záhumenka, kde jsem ještě zažil, jaké to je, když se
obdělává s koňmi. Prostě od malinka jsem měl velice úzký vztah ke všemu, co roste, co má kořeny, k půdě. Mám za to, že jako lidé nic jiného než
ty kořeny a zakořenění nehledáme... No, a najednou mi přišla příležitost
dělat něco, v čem vidím tenhle smysl. Něco, co tu po mně zůstane. Vždyť
strom, a vlastně vše, co roste, je propojením země a nebe, hmoty a ducha.
Les je kouzelné pohádkové místo, kde se v každém okamžiku dějí miliony
zázraků. Kde může člověk zažít setkání ve hmotě, ale i v myšlence, a nakonec i v rovině duchovní. Není proto divu, že jsem neváhal a nemýlil se.
Sám se v tématice starosti o les dovzděláváš - nedávno jsi absolvoval seminář u Jaroslava Svobody Jedlý les. Jaké to bylo, co ti to
dalo?
Myslím si, že je povinností každého dělat svoji práci tak, jak nejlépe umí,
a neustále hledat nové a lepší přístupy. Jistě mnoha lidem připadají
permakultura a lesní hospodaření tak odlišná témata, že je nic nepojí. Je
to však zdání. Pojí je to základní, přístup k přírodním zákonitostem. Obojí,
chceme-li, aby to prospívalo, musí fungovat na principech přirozené
sukcese. To jsem si uvědomil po přečtení knihy „Přeměněný les“ od Chrise
Masera. Tento odborník ve své knize nachází zcela nový pohled na problematiku lesního hospodářství. Nestaví se fanaticky ani na jednu stranu
a hledá nové, trvale udržitelné přístupy k hospodaření v lesích. Právě trvalá udržitelnost je to, co ho spojuje s Jaroslavem Svobodou. Pak už vážně
nezáleží na tom, zda je les složen ze stromů tzv. lesních, nebo těch, co
plodí jedlé plody.
A co ti tedy dal kurz „Jedlý les“?
Především zjištění a úžas. Úžas nad tím, jak je možné, že naše planeta
ještě funguje, nad tím, jak člověk, Homo sapiens, dokáže plýtvat a ničit
jediné místo, které k žití má. A to všechno proto, že se odklonil od pravidel, která platí pro všechny: ber si jen kolik potřebuješ, a zabírej jen tolik,
kolik musíš, abys mohl prosperovat. Chybí nám pokora a láska. To se projevuje nejen ve vztahu k planetě, nerostným zdrojům, ale i k přírodě, z které si děláme smetiště a krutě ji drancujeme. Není pak divu, že tyto
vlastnosti neprojevujeme jeden k druhému, ani k svým nejbližším, natož ke
generacím, které přijdou. Taky mi seminář dal ale zjištění, že je cesta
z této situace ven. Že docela jednoduchým způsobem lze uspokojit
potřeby člověka bez použití chemie a těžkých strojů na několikrát menší
TÉMA
ploše, než se děje dnes. Díky tomu, co jsem se naučil v kurzu, už dnes
nedaleko Bavorova zakládám první jedlý les.
Máš něco na srdci, co bys rád čtenářům Krasce sdělil?
Snad jen to, že les není jen dřevo, ale i domov. A nejen ten domov, co si
z něj postavíme my lidé, ale i domov milionů dalších forem života, co
v něm existují. Že je to místo duševní očisty a setkávání s tím, co je na
hranici lidského vnímání. Bez lesa bych asi nenapsal nic z toho, co jsem
napsal. A tak přeji lesu méně stromových plantáží a více plnohodnotných
porostů. Méně vyrytých kolejí od harvestorů a jiných těžkých mechanismů
a více koní, kteří projdou a nezanechají za sebou spoušť. Více laskavých
a moudrých hospodářů a méně těžařů, kteří přepočítávají les jen na kubíky dřeva. Pak v něm zbude i místo na víly a na pohádky. Pro všechny…
František Langmajer: Setkání
Kráčel jsem slunnou, polední pasekou. Prohřáté jehličí vydechovalo
omamnou vůni mísící se s vůní čerstvé jarní země a vůní pryskyřice.
Pomalu jsem stoupal hradištěm do svahu Katovické hory. V duchu
zatoulán kdesi v hlubinách sebe.
Náhle jakoby se před mým vnitřním zrakem zablesklo a já ho uviděl, jak
kráčí vedle mne. Muž vysoké postavy, ve splývavém, dlouhém plášti
z hrubé tkaniny. Z něj ven vykukovala jen ruka třímající dlouhou hůl,
o kterou se při každém kroku rozvážně opíral jako poutník, nohy obuté
v opánkách vázaných řemínky a hlava, z níž bylo vidět jen dlouhý vlas,
který mu zcela halil tvář.
Neotočil se ke mně. Ani já nemusel obrátit hlavu k němu, abych ho viděl.
Kráčeli jsme na dva metry od sebe. Bok po boku, stejnou nohou, stejným
směrem. Necítil jsem žádný úlek. Vše mi připadalo naprosto normální.
Naplnil mě pocit, jako bych kráčel s někým blízkým. Netřeba slov.
Naplněni vzájemnou sounáležitostí, láskou a bezpečím.
V tom se zablesklo podruhé a postava zmizela. Jen ten pocit blízkosti ve
mně přetrval.
Naplněn pokojem a mírem, bez vyrušení, jsem došel na konec paseky.
Usednul na pařez a pomalu přejel zrakem, stále jakoby obráceným do
sebe, po celé šíři prostranství. Po valech hradiště, po celé té posvátné zemi,
na které se generace předků rodily, žily a mnohdy i krutě umíraly.
Z hrudi se mi vydral povzdech a ze rtů mi splynulo zašeptání: „Bratře.“
Autorka je knihovnice a ekoporadkyně ze Šmidingerovy knihovny,
t.č. na mateřské dovolené se synem Vítkem.
Lesk a bída
píseckých
píseckých
lesních
stezek
lesních stezek
Radomír DOHNAL, [email protected]
25
Les, foto Krasec
Společným rysem téměř všech stezek v okolí Písku je jejich velmi
chatrný stav, nepřílišná aktuálnost poskytovaných informací, absence
údržby – ať už samotných informačních panelů, nebo prostého tělesa
cesty. Prodírání se podrostem mě upřímně baví, ale v rámci naučné
stezky bych si tuto kratochvíli rád odpustil. A ještě jeden rys je společný stezkám píseckým. Ačkoliv je nebohý turista v jednom úseku
cesty zaplaven cedulemi a panely prolínajících se stezek, najednou
často zmizí značení, a druhý kus etapy musí urazit napříč křižovatkami lesních pěšin tak nějak na vlastní pěst.
Tak jako si dnes archeologové kladou otázky, jaký význam mají
podivné kamenné linie na planině Nazca v Peru, viditelné pouze ze
vzduchu, i já si kladu otázku podobného ražení. Jaký význam má ta
obrovská spousta cest, pěšin a stezek? Je to pozůstatek nějaké dávné
turistické civilizace, která již zcela zmizela ze světa, aniž by stačila
předat poselství o významu těch neudržovaných, zarostlých a poničených tras do přecedulované přírody? A jaký obraz mi ve vzpomínkách zůstane po torzech lesního sportovního náčiní, klamných
informací některých cedulí a po bloudění v místech s nedostatečným
značením?
Snad, že méně je někdy více.
Autor pracuje v CEGV Cassiopeia.
Jihočeský občasník o životním prostředí
Kryštof Kolumbus a jeho následovníci objevili to, co už bylo víceméně šesti milionům Indiánům známé, a představili světu zbrusu nový
kontinent, aniž by se místních obyvatel prohánějících se po prériích
někdo zeptal na podrobnosti. Zrovna tak já, přitáhnuv za prací na
slunný jih Čech, rozhodl jsem se pro sebe objevit poklady zdejší
přírody a krásy zvlněné krajiny, aniž bych konzultoval s domorodci,
kteří jsou se zdejšími záludnostmi již obeznámeni. Dilema objevitelů
už dávno známých věcí tedy zůstalo nenarušeno, a já se udržuji v neustálém údivu.
Cestujte pěšky, když vaše turistická mapa připomíná soudržností
obsah žaludku – nedá se. Svěřil jsem tedy kroky své naučným stezkám
v okolí Písku, kterých je zde opravdu požehnaně. V průběhu dvou
jarních týdnů jsem prošel většinu z nich, a dospěl jsem k jistým
závěrům. Zdejší Klub českých turistů zakládal hnízdo přírodymilovných nadšenců už v roce 1901, a tak se zakládání nejrůznějších stezek
a pěšin stalo zřejmě tradicí. Po prvních pár výletech jsem se ale cítil
rozpačitý. Úroveň jednotlivých stezek, počínaje průchodností a značením konče, mě nenaplnila optimismem.
Nízká kvalita provedení je v okolí Písecka jakoby nahrazena kvantitou.
Hustota jednotlivých naučných stezek – a je celkem lhostejno, zda
jsou turistické, lesnické, geologické, nebo sportovní – je taková, že se
v lese člověk cítí neustále sledován. Zprava či zleva se na něj doslova
sypou cedule s čísly, a mně nezbývá, než na desátém zastavení třetí
stezky začít pozvolna ignorovat všechny ty informace. Přicházím do
zelených katedrál lesů hledat klid a odpočinutí, a místo toho se cítím
jako zvěř štvaná environmentální reklamou.
Namísto billboardů nabízejících štěstí či nové auto je mi tu předkládána zpráva o historické důlní aktivitě, za pár kroků pak o přirozené
obnově lesa, a než se nadechnu, stojím na palouku porostlém olšinou,
o čemž jsem hned pohotově zpraven deskou informující mě o zdejších
modřínech v lesnické praxi. Jako sladký bonus mohu udělat pár shybů
na ulomené větvi, jak mě nabádá oprýskaná cedule, ale osobně bych
se chtěl nejspíše oběsit na řetězu kruhů jakéhosi posilujícího zařízení,
dnes již neznámé funkce. Jsem totiž zcela přesycen.
TÉMA
Ráj na zemi
ráj neboli
na zemi
jedlý neboli
les
jedlý les
Jana NOVÁKOVÁ, [email protected]
V každém lese najdeme něco jedlého – maliny, borůvky, různé houby, lístky šťavelu... Ale „opravdový“ les s jedlemi, buky a dalšími
lesními stromy si na zahradě nechá vyrůst asi jen málokdo. Naopak to, čemu zastánci přírodních zahrad, resp. permakultury vůbec,
říkají „jedlý les“, je porost na zahradě všestranně užitečný a smysluplný. Je založený na ekologických principech, které na zemi fungují
od počátku věků. I když knihu se jménem Forest Gardening napsal Robert Hart mnohem později – poprvé vyšla v roce 1991.
Co je tedy jedlý les? Společenstvo, které má s lesem do určité míry
společnou vertikální strukturu, tedy to, jak je rozvrstveno do výše –
stromy, keře, liány, různé druhy bylin. Tedy všechny životní formy, jež
pro ekologii popsal Christen C. Raunkiaer. Snad jen těch „terofytů“ –
jednoletých rostlin – je poněkud méně. Ale naopak v něm najdeme
různé druhy hub a mnoho druhů živočichů.
Rozmístění organismů na ploše je také jiné než třeba v dubovém lese
– stromy se sázejí mnohem řidčeji, aby byl pod nimi dostatek prostoru
(a světla, vláhy) a bylo možné je podsazovat dalšími druhy keřů a bylin. V zahradě přitom nemusíme používat nutně jen naše původní
stromy a keře, i když je jich celá řada. Dají se však použít i nepůvodní
druhy s výbornými jedlými plody, kterým naše podmínky bez dalších
úprav dobře vyhovují.
Z rostlin se pak vytvářejí společenstva – tzv. guildy – plošky vhodně
zkombinovaných keřů a bylin vázané na jednotlivé stromové druhy
pro konkrétní podmínky místa, která napodobují nejen vzhled, ale i
běh času v přírodě – rozdíl mezi jarním a letním aspektem vegetace.
Guildy jsou tedy tvořeny:
- stromy domácími i cizokrajnými jako dominantami (naše běžné ovocné druhy, nejlépe v původních krajových odrůdách, ale třeba i kaštanovník, ořechovec pekan, javor cukrový, muďoul a další třeba exotické
dřeviny) ,
- keři, také těmi, které kromě ovoce poskytují potravu a úkryt pro ptáky a další skupiny živočichů (kaliny, svídy, růže, hlohy, střemcha) a těmi, které vážou do půdy vzdušný dusík (hlošiny, žanovec, čilimníky...),
Jihočeský občasník o životním prostředí
26
- liánami, které se pnou po kmenech stromů za světlem a dávají zahradě další rozměr, třeba i u nás dobře rostoucí druhy rodu Actinidia (tzv.
minikiwi), klanopraška (Schisandra), ale také chmel a jednoleté zeleniny (dýně, ačokča, fazole, hrachor...),
- druhy bylinnými – jedlými vytrvalými druhy, které lze v kuchyni
použít jako zeleninu (merlík všedobr, bršlici, kopřivu, pampelišku,
slézy...), druhy, které krásně kvetou a lákají hmyz, zpevňují a zúrodňují
půdu, jarními cibulovinami (také třeba stále oblíbenější česnek
medvědí), půdopokryvnými rostlinami, mezi stromy mohou být i „políčka“ jednoho druhu – třeba topinamburu,
- zejména na dřeviny vázanými druhy hub, které mají v přírodních
cyklech nezastupitelnou roli – recyklují živiny, navracejí je zpět do
půdy,
- na rostliny vázanými živočichy v celém jejich spektru – hmyz, ptáci,
obojživelníci, zejména žáby, hadi, ale i drobné šelmy, které mohou
redukovat počty hlodavců, někdy nevítaných. Velmi důležití jsou také
ti členové společenstva, které při zběžném kouknutí nevidíme – žijí
totiž v půdě a jsou moc důležití, protože ji pomáhají oživovat a zúrodňovat.
Naším cílem je tuto druhovou rozmanitost co nejvíce podporovat.
Vzorem mohou být různé plochy v přírodě, které postupně spontánně
zarůstají a vytvářejí krásné zajímavé barevné mozaiky druhů, oživené
všemi skupinami organismů. A právě tak může vypadat i „jedlý les“ –
je to společenstvo ve střední fázi sukcese, tedy něco mezi čerstvě
zarůstající plochou a pralesem. Je z ekologického pohledu stabilní –
odolává běžně silným vlivům z okolí a při narušení se díky své druho-
vé bohatosti poměrně rychle obnovuje. Fungují v něm přirozené
vztahy mezi rostlinami, zvířaty a mikroorganismy, vztahy, kterými lze
nahradit běžnou zahradní „péči“. Místo hnojení a chemické ochrany
rostlin se totiž dává přednost vytváření a podporování vztahů rostlin
a hmyzu, ptáků, ježků, obojživelníků... A pokud je systém dosti stabilní
a panuje v něm rovnováha, obvykle nedochází k přemnožení
organismu běžně považovaného za škůdce (hlodavci, mandelinka
bramborová, mšice, padlí...). Pokud přece jen ano, je možné využít
například bylinné preparáty nebo podpořit přirozené nepřátele.
Zkrátka nesnažit se s přírodou bojovat, ale pochopit jí a přijmout její
zákonitosti.
Proč přeměňovat zahradu na „jedlý les“?
Kromě toho, že péče o něj je snadná a radostná, poskytuje mnoho
jedlých zdrojů pro člověka, ale i další živočichy. A také další suroviny –
dřevo, barviva, aj. Příjemně upravuje mikroklima v místě. Je krásný,
dává nám inspiraci a místo k odpočinku. Také vytváří životní prostor/azyl pro mnoho dalších organismů, pro něž v současné krajině přechemizovaných polí, velkoplošných betonových parkovišť, hypermarketů a satelitních městeček s anglickými
trávníky ubývá místo.
Jak se k jedlému lesu dopracovat? Je-li výchozím stavem
stará zahrada, získali jsme nenahraditelnou hodnotu – čas,
po který zde stromy rostly do
dnešní velikosti. A i když
půda běžných zahrad bývá
vyčerpaná a chudá na humus,
dá se hned začít, podsazovat
stromy keři, doplňovat ty,
které váží vzdušný dusík,
podsévat rostlinami na zelené
hnojení, doplňovat další druhy do barevného a pestré-ho
společenstva, které pak přivábí živočichy žijící nad i pod zemí.
Muchovník, foto autorka
Pokud máme zahradu novou, je třeba začít od začátku, výsadbami,
a promýšlet, jak bude sukcese probíhat, kdy bude možné začít vysazovat stínomilné druhy a které se dají vysadit hned, aby stín vytvořily.
V tomto případě je výhodou možnost promyslet si design a vyladit ho
přesně podle svých vizí.
Máme tedy k dispozici krásnou vidinu ráje a hojnosti pro všechny
a možnost jí pro sebe i pro přírodu vytvořit. A nemusíme mít hned
několikahektarový pozemek, protože hezké a promyšlené společenstvo stromu se dá vytvořit i v malé zahradě. Ovšem čím více prostoru
k dispozici, tím barevnější, stabilnější a rozmanitější může „náš jedlý
les“ být.
Více informací: www.janinyzahrady.cz.
ODJINUD
Pralesy Slovenska
Juraj VYSOKÝ
pralesy
Pralesy vo svete, ale aj na Slovensku predstavujú najcennejšie,
ale zároveň aj najohrozenejšie lesné ekosystémy a zaslúžia si
primeranú ochranu. Rok 2011 je Medzinárodným rokom lesov,
bolo by viac ako symbolické, ak by sa nám v tomto roku konečne
podarilo presadiť kroky, ktoré by pomohli zvrátiť negatívne
trendy štatistík o výskyte pralesov.
Trocha štatistiky zo sveta
Podľa posledných oficiálnych štatistík publikovaných organizáciou FAO
lesy v súčasnosti pokrývajú 31% povrchu pevniny.Rýchlosť odlesňovania v poslednom desaťročí sa síce spomalila, ale stále je alarmujúco
vysoká. Približne 13 mil. ha lesov je každoročne vyťažených a konvertovaných na iné využitie alebo zničených v dôsledku prírodných
katastrof, čo zodpovedá približne rozlohe celého územia bývalého
Česko-Slovenska. Najviac lesov mizne v Južnej Amerike, Afrike a v juhovýchodnej Ázii a Oceánii.
Relatívne pozitívne vyzerajú čísla z Európy, kde priemerne ročne
pribudne 694 tis. ha lesov, alebo z Číny, kde prebieha rozsiahly
zalesňovací program. Každoročne sa tam zalesní viac ako 2,5 mil. ha,
čo je viac ako výmera všetkých lesov na Slovensku. Ak by sme to
zobrali do úvahy, tak by bol priemerný ročný úbytok lesov vo svete na
úrovni 5,2 mil. ha. Milióny hektárov umelo založených plantáži a
lesných monokultúr však nemôžeme dávať na misku váh oproti
úbytku pôvodných lesov.
Podľa definície FAO sa za pôvodné lesy (primary forests) považujú
lesné ekosystémy zložené z pôvodných druhov drevín, v ktorých
nie sú priamo viditeľné znaky po ľudskej činnosti a ekologické
procesy v nich neboli významnejšie narušené. Uvedenej definícii
dobre zodpovedá slovenský termín prales.
Výmera pralesov vo svete dramaticky klesá, od roku 2000 bolo
zničených viac ako 40 mil. ha. Pritom je dôležité uvedomiť si, že
pralesy sú vo všeobecnosti najviac diferencované a druhovo najbohatšie terestrické ekosystémy a ich úbytok nedokážeme ničím lentak
nahradiť. Podľa údajov FAO tvoria pôvodné lesy stále približne 36%
lesov vo svete. Najviac sa ich zachovalo v Latinskej a Južnej Amerike,
najhoršie je na tom Európa (bez Ruska), kde má menej ako 3% lesov
charakter pralesa. Z tohto pohľadu možno považovať pralesy v Európe
za najvzácnejšie a najohrozenejšie na svete.
Podľa oficiálnych štatistík výmera lesov na Slovensku mierne narastá
už niekoľko desaťročí, v roku 2009 pokrývali lesné porasty výmeru
1 938 tis. ha, čo je oproti roku 2000 nárast približne o 17 tis. ha. Oveľa
horšie to však vyzerá s pralesmi. Ešte v roku1989 prof. Štefan Korpeľ
(nestor výskumu pralesov na Slovensku) odhadoval výmeru pralesov
na Slovensku v rozsahu 18 000 – 20 000 ha. V Národnom lesníckom
programe z roku 2007 sa nachádza údaj, že na Slovensku je 24 000 ha
pralesov. Na základe terénneho mapovania v rokoch 2009 - 2010 bolo
identifikovaných 122 pralesových lokalít o celkovej výmere 10 104 ha,
čo predstavuje len 0,47 % lesov Slovenska, čo je podstatne menej
pralesov ako sa pôvodne predpokladalo.
Pralesy Slovenska
Mapovanie pralesov uskutočnila nezisková organizácia FSC Slovensko
v rámci projektu „Ochrana pralesov Slovenska“. Popri identifikácii
a mapovaní pralesov sa v rámci projektu realizovali aj aktivity zamerané na zvyšovanie verejného povedomia o pralesoch, ochranu pralesov
a hľadali sa tiež možnosti na rozumné využívanie pralesov prostredníctvom realizácie zážitkového a vedeckého turizmu.
Ochrana a ohrozenie pralesov
Počas realizácie projektu sa bohužiaľ tiež potvrdilo, že pralesy na Slovensku sú aj dnes veľmi ohrozené. Deje sa to najmä v súvislosti s lesníckymi činnosťami, ktoré sa v súčasnosti plánujú aj v doteraz
nesprístupnených a neobhospodarovaných ochranných lesoch. Veľké
riziko predstavujú opatrenia zamerané na takzvanú „záchranu smrečín“, v rámci ktorých sa realizuje sprístupnenie doposiaľ nesprístupnených oblastí a následne realizujú lesohospodárske zásahy (ťažba,
chemické postreky proti premnoženiu podkôrneho hmyzu, protipožiarne opatrenia a podobne), čo spôsobuje aj poškodzovanie alebo až
ničenie pralesov.
Prevažná väčšina lokalít pralesov sa nachádza v chránených územiach
(68 lokalít leží v národných parkoch, 2 v ich ochranných pásmach, 24
v chránených krajinných oblastiach a až 118 lokalít je zároveň zaradených medzi územia NATURA 2000). Úroveň ochrany však nepostačuje
na zabezpečenie zachovania pralesov, lebo umožňuje realizáciu ťažby
a iných lesohospodárskych zásahov.
Pre zachovanie pralesa je nevyhnutné zabezpečiť bez zásahový status,
čo je v zmysle platnej legislatívy možné len v rámci 5. stupňa ochrany.
Z celkovej výmery pralesov SR je v súčasnosti v prísne chránených
6 925 ha, t.j. 68,5 %. Bohužiaľ ani tieto pralesy nemajú zaručené, že sa
budú aj naďalej prirodzene vyvíjať. Stále častejšie zaznievajú požiadavkami od subjektov hospodáriacich v lesoch na povolenie výnimiek na ťažbu dreva napr. z dôvodu obrany proti premnoženiu
podkôrneho hmyzu. Výslovne zarážajúce je, že ani pralesy v lokalitách
zaradených do svetového prírodného dedičstva UNESCO nemajú
zabezpečenú ochranu a dochádza v nich k ťažbe a znižovaniu ich
výmery, čo sa potvrdilo aj počas mapovania v pohorí Vihorlat.
Podrobnejšie informácie o projekte a jeho výsledkoch: www.pralesy.sk. Autor je členem
FSC Slovensko – občanského sdružení, které podporuje zodpovědné hospodaření v lesích a propaguje FSC certifikace. www.fsclovakia.sk.
27
Jihočeský občasník o životním prostředí
Trocha štatistiky zo Slovenska
Prales, foto autor
Najväčší prales na Slovensku ma výmeru 630 ha a nachádza sa na
lokalite Stužica v Bukovských vrchoch. Medzi ďalšie väčšie lokality
patria pralesy: Poľana – 477ha, Pilsko – 433ha, Padva – 427ha, Sokol –
397ha. Najväčšia plocha pralesových lokalít (1 520 ha) sa nachádza
v pohorí Veľká Fatra.
Hoci v prípade slovenských pralesov ide o relatívne malé a izolované
lokality (priemerná výmera je len 83 ha), v rámci lesov Európy sú však
veľmi cenné a ich hodnota vynikne najmä pri porovnaní s výskytom
pralesov v krajinách na západ od Slovenska. Ich výnimočnosť bola
potvrdená aj tým, že štyri z nich (Stužica, Rožok, Havešová, Vihorlat) sú
súčasťou série lokalít pod názvom „Karpatské bukové pralesy“, ktoré
boli v roku 2007 zaradené do zoznamu svetového prírodného
dedičstva UNESCO.
ZAMYŠLENÍ
GLOSÁŘ
Změní
havárie
Fukušimě
havárie veve
Fukušimě
pohled občanů
pohled na
jádro
na jádro?
Daniela MAGERSTEINOVÁ, [email protected]
V otázkách života je odborníkem každý z nás. Úvahu na toto téma napsal a publikoval
v Lidových novinách 10. 8. 2001 filozof Miroslav Petříček. Naši všeobecně lidskou
odbornost zdůvodňuje tím, že „právo mluvit odborníkům do experimentů má každý
z nás nikoli proto, že by věděl, co je či není správné, nýbrž proto, že hranice všech
experimentů, jež se nějak týkají života, jsou vždy znovu vymezovány strachem a nadějí žijících.“
Veřejné mínění v České republice je dlouhodobě většinově nakloněno výrobě elektřiny
z jádra. Od roku 2000 zde postupně stoupá počet jejích zastánců a podle posledních
průzkumu, před havárií v jaderné elektrárně Fukušima 1, má podporu zhruba sedmdesáti procent občanů.
V Evropské unii zaujímáme v tomto směru první příčku. Občanské iniciativy, které upozorňují na rizika spojená s jadernou energetikou, jsou často zesměšňovány na všech
úrovních a označovány za nekompetentní laiky, šiřitele poplašných zpráv, případně za
prodlouženou ruku něčích jiných zájmů. Přitom v České republice chybí seriózní kritická
debata, která by zahrnovala názory obhájců jádra i jaderných skeptiků. Otázkou je, komu
by tato debata prospěla, respektive neprospěla. Jaderné lobby vyhovuje stávající stav –
dominantní postavení na poli informací, které je odrazem jejích finančních možností.
Společnost ČEZ investuje do přesvědčovacích kampaní obrovské peníze, ať už formou
sponzoringu sportovních a kulturních akcí v obcích a městech v okolí jaderných elektráren, příspěvkem do obecních pokladen na investiční akce, zahraničními exkurzemi pro
zastupitele, najímáním PR agentur (agentury, které vytvářejí příznivý obraz společnosti
ČEZ a obhajují a prosazují její zájmy u veřejnosti) či strategií VIP inzerenta v médiích, což
může mít vliv na to, jaké reportáže a články jejich redaktoři produkují.
Jihočeský občasník o životním prostředí
28
Proč má jaderná lobby u nás ustláno na růžích? Důvodů je vícero a jedním z důležitých
je jistě i mentalita obyvatel. Víra v odborníky u nás nahradila víru v Boha a technokratický přístup je v nás hluboko zakořeněný ještě z doby totality, kdy kritické myšlení bylo
zapovídáno a žádoucí bylo spoléhat se na rozhodování shora.
POZNÁMKA
K DISKUSÍM
O UBÝVÁNÍ PRALESŮ
Jiří GUTH, [email protected]
Pokusil jsem se vybrat z publikovaných
statistik několik zajímavých údajů...
2005: V Brazílii se prý zpomaluje ubývání
tropických pralesů. Tamní vláda oznámila, že
se odlesňování Amazonie, ve které leží největší světové pralesy, ve srovnání s předchozími roky snížilo o polovinu. (ČTK)
2008: Odlesňování deštných pralesů v Brazílii
pokračuje stále vyšším tempem, uvedla na
středeční tiskové konferenci tamní vláda.
(Reuters)
2010: Kácení Amazonského pralesa na území Brazílie sice nadále pokračuje, ale prý
o něco pomaleji. (…) Tyto hodnoty jsou
zároveň nejnižší za posledních více než
dvacet let, uvedla to ve středu podle
agentury DPA brazilská vláda. (ČTK)
2011: Čerstvé údaje o odlesňování amazonských pralesů šokovaly brazilskou vládu.
Zjistilo se, že počet vykácených stromů
v březnu a dubnu stoupl oproti loňsku
pětinásobně. Ukázaly to satelitní snímky brazilského vědeckého institutu INPE. (iDNES.cz)
Krasec dodává: Institut INPE má několik
vědeckých programů na sledování odlesňování Amazonie, které používají různé metody
Odborníci ale nejsou neomylní. Oni sami to o sobě snad ani netvrdí, ale mnohdy se tak
prezentují. V této souvislosti stojí za to citovat úryvek z webových stránek Světové nukleární organizace, kde ještě v tuto chvíli visí zpráva z ledna 2011 o bezpečnosti japonských jaderných elektráren: „V jaderné elektrárně umístěné na pobřeží je reaktor chráněn
před poškozením jaderné části tsunami robustní konstrukcí kontejnmentu, i když jiné části
mohou být poškozeny. Ani v takovém případě by pravděpodobně nedošlo k radioaktivnímu
úniku.“
programů a nebývá obvykle uvedeno, ze
Asi nikdo, odborníky nevyjímaje, si do této doby nedokázal představit, jaké okolnosti
mohou vést k havárii, která se stala ve Fukušimě.
kromě jiného souhrnný graf odlesňování
Věřím, že lidé teď budou vnímavější k informacím, týkajícím se využívání jádra. Budou se
o ně zajímat, zvažovat je a podle nich se, třeba i v průzkumech veřejného mínění,
rozhodovat. Myslím si, že většina těch, kteří nemají pevný názor a jsou spíše pro využívání jaderné energie, si okamžitě vybaví našimi mnohými politiky a odborníky donekonečna omílanou větičku, že budeme bez jaderných elektráren svítit loučemi. Co k tomu
dodat? Že svítit loučemi jsme podle nich měli již dvacet let. Místo toho ale vyvážíme
tolik elektřiny, kolik jí za rok vyrobí např. jaderná elektrárna v Temelíně. Její rozšíření,
stejně jako prodloužení životnosti jaderné elektrárny v Dukovanech, má vývozní charakter naší energetiky udržovat. Opravdu chceme podstupovat další, zbytečné riziko pro
obchodní zájmy polostátního podniku ČEZ?
Autorka je členkou občanského sdružení Jihočeské matky.
a hlavně vyhodnocují různě dlouhá období.
Mají zkratky PRODES, DETER a DEGRAD
a všechny jsou založené na družicovém
snímkování. Výše uvedené zprávy jsou založené na dílčích výstupech z jednotlivých
kterých. Ve webové vitríně institutu INPE je
v brazilské Amazonii – přetiskujeme.
Autor textu, grafika: Jana Dvořáková; Ilustrace: Petra Šulcová
© Hamerský potok o. s., 2010; www.hamerskypotok.cz
Tato akce byla podpořena v rámci grantového programu
Jihočeského kraje pro rok 2010.
Činnost Hamerského potoka o. s. podpořilo v roce 2010
Město Jindřichův Hradec.
Jihočeský občasník o životním prostředí
FEJETON Ireny Vackové
30 Těžaři
Když slyším tohle slovo, skoro mně zamrazí. Představím si chlapy s pilami
a velkými stroji, takovými, které když projedou lesem, nechají v něm rýhy
na dalších 10 let. Když zaslechnu to slovo, slyším i zvuky motorových pil a
zvuky aut, které se míchají v neskutečný ohlušující řev, který pročesává
uzdravující ticho lesa. A v neposlední řadě vidím les, ne, to už vlastně není
les, to už je mýtina, prázdný vytěžený prostor. Díra po ekosystému. A zvonící zlaťáky v něčí kapse. Těžaři. Někteří legální, ale už jsem se mnohokrát
setkala i s těmi, co přijeli vytěžit les na černo. Někteří tak vlastně kradli
z cizího, když se majitel dostal za pár dní na místo, zbyly mu jen oči pro
pláč. Jiní těžili ze svého, ale bez povolení, tedy okrádali přírodu o něco, co
jim nebylo dovoleno. Někteří káceli i se všemi povoleními, ale holina po
nich zůstala stejná.
Není dnes problém koupit levně les. Našla jsem hned několik takových
inzerátů. Když je pročtete pozorně, zjistíte, že někdo vytěžil několikahektarovou plochu, na zemi zůstaly jen odřezané větve a zbytky kůry, a lhostejně se zbavuje této pusté země, protože už mu není a 100 let nemůže
být ničím k užitku. Pokud takový pozemek koupíte (nemohu tomu říkat les,
les je ekosystém plný rostlin, zvířat a vazeb), zbude vám jen povinnost
celou plochu zrekultivovat a zasázet stromky. A ožínat je a pečovat o ně
prvních několik let. Kdo to někdy dělal, ví jaká je to práce. Ten, kdo se se
svým lesem takhle vypiplá, nikdy nemůže dovolit, aby byl jednoho dne
skácen naráz a doslova vypleněn. Nikdo z nás není takovým necitou. A věřím, že ani většina populace ne. Lidé mají přece les rádi.
Většina lidí chodí do lesa na houby nebo na borůvky. Na maliny, ostružiny,
lesní jahody a brusinky také. Jiní si chodí do lesa odpočinout, nadýchat se
čerstvého vzduchu (víte, že díky silicím z jehličnatých stromů, které mají
dezinfekční a antiseptické vlastnosti, je vzduch v lese obzvlášť zdravý?),
sportovci si chodí do lesa zaběhat, zajezdit na kole. Obchodníci spěchají
do lesa na vrcholky stromů dobývat jmelí. Ženy a dívky se ubírají do lesa
před adventem pro větvičky a chvojí. Zapomnětlivci běží do lesa ještě
24. prosince ráno pro vánoční stromeček (hlavně nenápadně). Lidé, co topí
dřevem, chodí do lesa pro dřevo. Lesní správa jezdí do lesa těžit. Myslivci
střílet a v zimě dávat něco pro zvěř do krmelce.
Ačkoli škála lidí, kteří do lesa zavítají, je různá, vychází mi z toho následovné: všichni chodíme do lesa něco získávat, všichni chodíme do lesa
„těžit“. Když bereme, měli bychom něco dávat. Takový je zákon rovnováhy.
Co tedy dáváme? Majitel lesa jednou za čas nějaké stromky vysází. Ale co
dáváme my, cyklisté, houbaři a sběrači? Můžeme se nějak lesu odvděčit za
jeho štědrost? Myslím, že mu něco dlužíme. Dávám tedy každému domácí
úkol. Za každou návštěvu lesa jeden malý skutek pro les- třeba sebraný
odpadek po někom jiném, nebo za 10 návštěv lesa jednu ptačí budku přidělanou na strom, nebo třeba svůj podpis pod výzvu, aby české lesy nebyly zprivatizovány.
Nechci být jako Hujer, ale já už na svém úkolu pracuji a hlásím se –
napadlo mne, že budu do lesa vodit děti ze škol a školek, aby mohly
získávat k lesu dobrý vztah, aby pochopily, že jej potřebujeme. Připravuji
pro ně ekologický výukový program, ne jen strohé povídání, ale plno her a
zážitků (kdo by jej chtěl se mnou vyzkoušet, ať mne kontaktuje: [email protected]), věřím, že přijdete na mnoho jiného. A nezapomeňte,
domácí úkoly vybírám a kdo neodevzdá včas, má černý puntík!
Autorka pracuje v ekoporadně Rosa.
Dvacet let
Národního parku Šumava
MARTINA KUČEROVÁ, MIROSLAVA MICHNOVÁ, STANISLAV ČTVRTNÍK
Letos slaví Národní park Šumava 20 let. Také střediska environmentální výchovy Správy NP
a CHKO Šumava ve Vimperku, v Kašperských Horách a ve Stožci se připojují k oslavě tohoto jedinečného území s novými didaktickými materiály, které vám dnes představíme.
Poznávejme krásy NP Šumava
V rámci česko-německého projektu „Nová koncepce St.Oswald“, podporovaného z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj
přeshraniční spolupráce, vznikly nové praktické pomůcky na poznání
fauny a flóry NP Šumava a Bavorský les. Díky nim nahlédnete do
druhové rozmanitosti lesů, rašelinišť, vod, ale i bezlesí. Určovací klíče
Les – živočichové, Les – rostliny, Voda – živočichové a rostliny, Bezlesí
– živočichové a rostliny, Rašeliniště – živočichové a rostliny, NP
Šumava a NP Bavorský les – příroda, historie jsou zpracovány tak, že
s nimi mohou pracovat všichni, od mateřských škol po dospělé zájemce. Při jejich tvorbě bylo velice složité rozhodnout, které živočišné a rostlinné druhy zařadit, jednotlivé seznamy byly konzultovány odborníky z NPŠ i NP BW – tohle přeshraniční území je zkrátka
tak pestré na živočichy a rostliny, že není možné je všechny pojmout
ani do pěti rozsáhlých materiálů o 436 stranách.
Jedinečné ilustrace Pavla Procházky vás zavedou do šumavské přírody i v pohodlí vašich domovů, u každého
živočicha a rostliny je uvedena velikost,
stupeň ochrany a základní popis. Informace jsou v češtině i němčině. Určovací
klíče můžete zakoupit ve střediscích
Správy NP a CHKO Šumava, popř. je
možné zaslat poštou. Cena: 55,- a 45,- Kč.
Náhlédněte do světa skřítků a víl
Další novinkou jsou omalovánky „Skřítkové šumavské přírody“. Díky
tomuto materiálu se naučí i nejmenší děti rozeznávat stromy, seznámí se se základními biotopy NP Šumava a
vzhledem k trojjazyčným textům se mohou
děti naučit anglické i německé názvy stromů.
Ve dvou dílech, které jsou doprovázeny kresbami Aleny Fraitové, se můžete vydat do tajemného světa skřítků a víl, s nimiž se děti potkávají i na našich výukových programech. Omalovánky obsahují základní informace o stromech
či biotopech Šumavy. Koho osloví, může se
těšit na pokračování ve formě ucelené publikace o životě skřítků a víl.
Sbírejte kartičky živočichů a rostlin
K letošnímu výročí jsme připravili novinku i pro malé čtenáře časopisu Šumava. Kromě již tradičního plakátu, který je letošním rokem
zaměřen především na bližší poznání jednotlivých druhů živočichů,
jsou přílohou časopisu i sběratelské kartičky živočichů a rostlin. Jistě
mnozí z vás vzpomenou na doby, kdy podobné kartičky vycházely
v časopise ABC. Díky ilustracím Pavla Procházky získáte jedinečnou
sbírku šumavské fauny a flóry.
Zážitková Stezka lesních her
Před informačním střediskem Kašperské Hory vás zveme do nově
zrekonstruovaného přírodního areálu se zážitkovou stezkou lesních
her. Abychom nenarušili jedinečnost přírodního prostředí v areálu,
který je domovem mnoha druhů ptáků i jiných živočichů, nezasahovali jsme do jeho přirozené struktury a pouze ji doplnili o novou
zážitkovou stezku. Na 12 zastaveních najdete základní informace o
fauně a flóře Šumavy a zároveň si zahrajete množství her. Díky krásným obrázkům pana Procházky a zručnosti zaměstnanců truhlářské
dílny NPŠ nahlédnete do rozmanitosti a tajů života v šumavské přírodě. Stezka je určena pro všechny cílové skupiny: najdete zde
jednoduché úkoly pro malé děti, pohybové pro ty větší, přemýšlivé
pro moudré hlavičky i těžší zadání pro ty, kteří již o šumavské přírodě
leccos vědí.
Do areálu jsme použili pouze přírodní
materiály – dřevo na panely a na různé
didaktické prvky, a jako doplněk přírodniny. Odpočinkovou částí je prostor
v dolní části areálu u altánu, kde můžete buď relaxovat, nebo probádat nový
vrbový tunel, vyzkoušet své smysly na
hmatové stezce, „poklábosit“ s pestrokrovečníkem nebo navštívit „sestřenice
veverky“. Že je ještě neznáte? Nevadí.
V červnu a září máme otevřeno každý
den kromě neděle od 8.30 do 16.00 hodin, o prázdninách denně do 17.00 hod.
Vstup je zdarma.
Samoobslužné pracovní listy
Součástí výukových programů Správy NP a CHKO Šumava jsou barevné osmistránkové pracovní listy, které získávají účastníci výukových programů. Listy slouží k opakování probraného učiva, ale
zároveň jsou i odměnou. Kromě toho informují rodiče, co se děti
naučily nového.
Samoobslužné pracovní listy vám zprostředkují dobrodružnou výpravu za živočichy Šumavy, plnou hádání,
doplňovaček a obrázků. Tyto didaktické materiály si můžete volně stáhnout na internetových stránkách NPŠ. Jsou rozdělené do kategorií dle věku dětí – od školy mateřské po
střední. Každý list je věnován jednomu živočichovi – můžete se seznámit s tetřevem, rysem, ještěrkou živorodou, jelenem, žluťáskem
nebo vlkem. K dispozici jsou i správná řešení a
německé verze. Postupně budou zpracovány
listy pro základní druhy živočichů, rostlin, ale
i významných lokalit NPŠ.
Výukové programy o lese
Vzhledem k 80 % zastoupení lesů v celkovém území NPŠ a ke specifičnosti zdejší přírody jsou výukové programy na téma les stěžejní,
a proto střediska EV nabízejí řadu programů na téma les pro všechny
cílové skupiny. Tajemství stromů a lesního království mohou ti nejmladší objevit s pomocí skřítků a víl. Pro ty starší jsou výukové
programy spojené s návštěvou významných lesních lokalit, jako je
např. Boubín, Trojmezná, pralesovité porosty u Stožecké skály,
Amálino údolí aj. Výukové programy propojují prožitkové a hravé
aktivity s novými poznatky. Správa připravuje také množství dalších
programů pro veřejnost – např. vycházky do lesních porostů s odborným doprovodem.
FOTOREPORTÁŽ:
PAPUA - NOVÁ GUINEA
Jako první Evropané se do oblasti kolem ostrova Nová Guinea dostali v roce 1512 španělští a portugalští mořeplavci. Osmdesát
procent rozlohy země leží na ostrově Nová Guinea, zbylých 20 % zaujímá asi 600 dalších ostrovů. Ostrovy jsou doslova rájem pro
biology. Hostí totiž dvacetinu všech světových druhů rostlin a živočichů. Fotoreporeportáž Dany a Pavla Kindlmannových se váže
k rozhovoru, publikovanému uvnitř dnešního časopisu. Ostrov Nová Guinea navštívili v létě 2010 a řídí zde projekt na inventarizaci
a záchranu orchidejí.
Cesta do ráje
Kuchařka 21. století
Dům snů
Cesta do nebe
Páteční podvečer
Projekt
Dobytí ráje
Sen nebo realita
Papua New Guinea
Krajina zaslíbená
Rodina
Download

Téma: LES Téma: LES