Manuál ke zpracování závěrečných prací
von Jitka Doležalová & Štěpán Mikula
Verze ze dne 30. září 2013
Vážení studenti,
před tím, než začnete studovat a psát, si musíte uvědomit, že Vy jste autory Vaší závěrečné bakalářské (BP) nebo diplomové (DP) práce a její kvalita je Vaše vizitka a odpovědnost. Vedoucí Vám může
poskytnout rady ohledně struktury a obsahu práce, literatury, mohu Vám radit s metodikou práce i
s konkrétními problémy, na které jistě narazíte. Nicméně nikdy nebude zasahovat přímo do textu Vaší
práce.
Z dlouhodobé zkušenosti vyplývá, že pokud ke zpracování závěrečné práce přistoupíte poctivě a
vyhradíte si na ni dostatek času, nebudete mít problém ji řádně dokončit a obhájit. Tento text Vám
poskytne pár rad, jak při naplňování tohoto cíle postupovat. Při hledání rad a doporučení se samozřejmě
nemusíte vázat na tento text. Na internetu podobných dokumentů najdete celou řadu. Neberte je však
příliš dogmaticky – často jsou psané na základě jiných tradic a s některými postupy byste mohli v českém
prostředí narazit. Za přečtení například stojí on-line manuál Johna H. Cochrana nebo upovídanější
kniha Developing Effective Research Proposals Keitha F. Punche. Můžete se také vrátit k materiálům
z předmětu Akademické psaní.
Vaši milovaní vedoucí
1
Požadavky kladené na závěrečné práce
Práce má mít zřejmý (vědecký) přínos.
Přínosná práce zkoumá nový problém, přináší nová data (poznatky) ke známému problému nebo
studuje známý problém z nového pohledu. Speciální kategorii představují práce, které jsou rešerší
připravující základ pro následný výzkum. To se týká zejména BP předcházejících DP.
Jako příklad Vám mohou posloužit tyto práce:
– nový problém: „Proč a které restaurace si účtují couvertÿ (Zuzana Kalmárová, 321155);
– nová data (poznatky) ke známému problému: „Frikce finančního trhu v období ekonomické
krize: DSGE model české ekonomikyÿ (Stanislav Tvrz, 207212);
– známý problém z nového pohledu:
– rešerše pro následující výzkum: „Vlastnická práva v komunistickém Československuÿ (Jan Demela, 348573).
Práce má mít jasně specifikovaný cíl a konkretizovanou výzkumnou otázku.
Cíl práce představuje obecnější vymezení zkoumaného problému. Z cíle práce musíte odvodit konkrétní výzkumné otázky, kterými se budete v práci zabývat. Nezbytným předpokladem pro správné
stanovení cíle i výzkumných otázek je nastudování relevantní literatury (viz kapitola 2.1). Cíl práce
by neměl být přehnaně ambiciózní a stejně tak výzkumné otázky by měly být položeny tak, abyste
na ně byli schopni odpovědět. (Jsou dostupná dostatečná data? Je ve mých silách je analyzovat?)
V závislosti na výzkumné otázce a použité metodice může být vhodné formulovat testovatelné hypotézy. Hypotézy jsou teorií podložené dohady (předpoklady) o stavu skutečnosti. Bez formulace
hypotéz se neobejdete zejména u empirických prací. Podrobnější výklad k metodice můžete najít
například v Punch (2000).
Cílem práce může být definován například takto: „Zjistit, jakou roli hraje štěstí v mezinárodní
migraciÿ. V konkrétní rovině může být z tohoto obecného cíle odvozena výzkumná otázka „Je úroveň štěstí v určité zemi významným determinantem pravděpodobnosti, že si ji migranti zvolí jako
svoji cílovou destinaci?ÿ. V tomto případě by hypotéza mohla být formulována jednoduše: „Vyšší
pociťované štěstí rezidentů zvyšuje pravděpodobnost výběru cílové země.ÿ Všimněte si, že v tomto
příkladu jsme postupovali systematicky od obecného ke konkrétnímu. Tedy od vymezení oblasti výzkumu k empiricky testovatelné hypotéze.
1
Zvolená metoda výzkumu musí být vhodná k řešení stanovené výzkumné otázky.
Každá výzkumná otázka vyžaduje jiný způsob řešení. Zvolená metoda (například ekonometrická
a statistická analýza pozorovaných dat, simulace umělých světů, modelování reálných ekonomik,
ekonomické experimenty, srovnávací analýza, atp.) proto musí být adekvátní. Výběr metody by
měl být v každém případě konzultován s vedoucím práce!
Zvolenou metodu musíte korektně použít.
Výsledky nesmíte prezentovat pouze v surové podobě (jako data), ale musíte je komentovat a analyzovat. Vaše závěry přitom musí být logicky správné a přiměřené.
V závěrečné práci nestačí uvést, že β1 = 0, 5, ale musíte říct co to znamená, vyvodit z výsledků
patřičné závěry pro její cíl. Musíte dbát na to, aby Vaše interpretace byly správné po technické
i logické stránce. Vyvarujte se také přílišného zobecňování svých výsledků a příliš kategorických
soudů.
Jak by to například nemělo vypadat:
– „Odhady všech koeficientů pro štěstí spadají do intervalu (0; 2) při hladině významnosti α =
0, 1 a 5 000 pozorování. Interpretaci výsledků ponechám na laskavém čtenáři.ÿ
Data musí být interpretována a musí z nich být vyvozeny závěry pro cíl práce.
– „Na datech pro ČR jsem zjistil, že 2. důchodový pilíř nemá žádnou budoucnost. Proto by se
Brazílie neměla pouštět do jeho zavádění. A marťané už vůbec ne.ÿ
Takto vypadá velmi oblíbené přílišné zobecňování výsledků.
Struktura práce musí být co do obsahu a logiky vyvážená.
Struktura by měla být navržena tak, aby co nejlépe sloužila naplnění cíle práce. Měla by obsahovat
pouze části, které jsou z hlediska cíle podstatné. Významnost jednotlivých částí by měla také
odpovídat zamýšlenému rozsahu. (Není například dobré, aby historický úvod představoval 60 %
textu apod.) Struktura závěrečné práce by měla být koncipována tak, aby bylo čtenáři zřejmé,
proč práce obsahuje všechny své části a také proč jsou uspořádány právě tímto způsobem. To
znamená, že by autor měl vést čtenáře textem a nedovolit mu, aby se ztratil ve změti nejrůznějších
dat.
Pokud je Vaše práce rozdělena na teoretickou a praktickou část (což není vždycky vhodné), potom
tyto části musí být logicky provázané. To znamená, že není možné je koncipovat jako dvě paralelní
práce, které o sobě vzájemně „nevíÿ. Předpokládá se, že v praktické části budete používat poznatky
obsažené v teoretické části a budete se na ně také v textu odvolávat.
Žádná část Vaši práce by neměla být samoúčelná! Každá část práce musí sloužit dosažení cíle!
Závěrečná práce musí být odborným textem. Tomu musí odpovídat práce s literaturou
a úroveň použitého jazyka.
Práce musí vycházet z dostatečně širokého spektra odborných (minimálně recenzovaných) zdrojů – s důrazem na časopisecké zdroje (cizojazyčné a impaktované).
Práce s literaturou je naprosto stěžejní. Podrobně se ji věnuje kapitola 2. Nelze se opřít pouze
o jednu odbornou publikaci. Je třeba se seznámit s více pohledy na danou problematiku, různé
přístupy zohlednit, případně se vyjádřit, kterému dáváte přednost (a uvést k tomu důvody).
Použité zdroje musí být řádně citované a to jak po věcné, tak formální stránce.
Pravidla pro citování naleznete v oficiálních dokumentech fakulty (pravidla na fakultním
webu). Ty po Vás požadují vedení seznamu literatury podle normy ČSN ISO 690 a ČSN
ISO 690-2 (rozcestník elektronických zdrojů MU). Vedle splnění formálních požadavků byste
vždy měli přísně dbát na to, aby citování plnilo svůj smysl – tedy, aby bylo naprosto zřejmé,
které informace citujete a z kterého zdroje je citujete. Seznam literatury pak musí být takový,
aby umožňoval jednoznačnou identifikaci a vyhledání odkazovaného zdroje.
Názorné návody na zvládnutí citací (podle ČSN) můžete najít v elektronické publikaci na
Elportálu MU.
Odkazování z textu je pěkně vysvětleno v on-line tutorialu k velmi rozšířenému citačnímu
stylu APA.
Forma citování musí být shodná v celém textu závěrečné práce!
2
Vedoucí nemusí vyžadovat používání normy ČSN (oponent na ni ovšem trvat může). Určitě
byste však měli používali formát citací shodný s některým prestižním ekonomickým žurnálem.
Práce musí být napsána vhodným jazykem.
Nelze tedy používat hovorové výrazy a obraty. Nemá se jednat ani o písemně zachycený
ústní výklad. Doporučujeme také omezit prostředky sloužící k upoutání pozornosti čtenáře
(například obraty typu „a teď se podíváme na. . . ÿ, řečnické otázky atp.). Práce by měla
být správná i po gramatické stránce – v případě pochybností můžete navštívit Internetovou
jazykovou příručku Ústavu pro jazyk český AVČR.
Snažte se vyvarovat používání příliš dlouhých souvětí, která jsou nepřehledná a obtížně srozumitelná.
Není-li to nezbytné, nepoužívejte příliš rozsáhlé poznámky pod čarou. Pro čtenáře je nepříjemné, když musí neustále přecházet mezi textem a poznámkami. Pro práci s poznámkami
pod čarou doporučujeme Cochranův přístup.
Na pohledu, z něhož má být odborný text psán, nepanuje shoda. Doporučujeme dodržet
v češtině obvyklou pasivní nebo ich formu.
Práce by měla v ideálním případě vést k publikaci výsledků v odborném časopise nebo
na vědecké konferenci.
Vaše práce by neměla přijít vniveč. Vaše výsledky by proto bylo žádoucí publikovat v odborném
periodiku nebo jako příspěvek na konferenci.
Pokud je práce empirická, potom musí být spolu s textem práce odevzdán i kompletní
použitý dataset.
U všech proměnných musí být uveden jejich zdroj, význam a případně odvození. V případě, že
používáte odvozené proměnné, zahrňte do datasetu i proměnné, ze kterých jsou odvozeny. Data
musí být uložena ve standardním formátu, který umožňuje bezproblémové načtení dat do většiny
statistického softwaru. Vhodný je například formát csv.
Plagiátorství je nepřípustné.
Plagiátorství bude odhaleno a postihováno podle pravidel ESF MU. Nepřípustné je také prosté
složení práce z citací, které budou spojené pouze spojkami a citoslovci.
2
Práce s literaturou
Při zpracovávání závěrečné práce budete muset pracovat s odbornou literaturou. Z té se především dozvíte, jaký je současný stav poznání ve Vámi zkoumané oblasti a seznámíte se také se standardními
postupy při výzkumu. Literatura Vám rovněž poskytne vodítka pro řešení problémů, na které jistě narazíte, ale v neposlední řadě Vám ukáže, kde leží dosud neprozkoumané oblasti, na které byste se měli
vždy zaměřovat.
V současné době asi jen těžko najdete problém, kterým se alespoň v širší souvislosti někdo nezabýval.
Můžete počítat s tím, že jste obklopeni velkým množstvím zdrojů, které se Vašeho problému dotýkají.
Následující text by Vám měl dát několik tipů na jejich hledání a zpracování.
2.1
Vhodné zdroje a jejich vyhledávání
Která literatura je vhodná a základní?
Začít můžete s literaturou, kterou máte v zadání práce v ISu, a s literaturou, kterou Vám doporučí
vedoucí. Podstatné je sledovat odkazy na další literaturu a zkoušet si ji dohledat a prozkoumat i ji.
Díky této síti odkazů pravděpodobně najdete většinu zdrojů, které budete potřebovat. Další možností je
aktivní prohledávání (zejména) časopiseckých databází, které jsou popsány níže.
V zásadě můžete narazit na tři druhy literatury: knihy, časopisy a working papery. Knihy zpravidla
obsahují ucelenější výklad problematiky, ale na druhou stranu v nich zpravidla chybějí nové informace.
Ty je možné najít v jiných publikacích. Nejnovější výzkum je obyvkle publikován v tzv. working paperech.
Ty se po určitou dobu vyvíjí a nakonec jsou publikovány ve formě článků v odborných časopisech. Právě
odborné časopisy by měly tvořit základní zdroj Vašich informací.
Mějte na paměti, že při výběru zdrojů je potřeba dodržovat určité standardy. Používat byste měli
pouze recenzované zdroje nebo zdroje z renomovaných zdrojů (to platí zejména u databází).
3
Není používání recenzovaných zdrojů pouze druhem jakéhosi akademického snobismu? Věřte tomu, že
není. V recenzním řízení je každý článek podroben kontrole a kritice několika renomovaných odborníků
v dané oblasti, kteří jsou často schopni přispět k odstranění chyb nebo zpřesnění rukopisů. Články,
které prošly recenzním řízením, tak s větší pravděpodobností neobsahují základní chyby a jsou obecně
důvěryhodnější. Obecně platí, že lepší časopisy (časopisy s vyšším impakt faktorem) si mohou dovolit lepší
recenzenty a také přitahují lepší autory. Avšak i ty nejlepší zdroje nemusí být vždy naprosto spolehlivé.
Pokrok v poznání se zpravidla sestává z mnoha malých krůčků, které ne vždy vedou správným směrem.
Proto je nutné ke všem zdrojům přistupovat s kritickým odstupem.
Rozhodně Vaše práce nesmí obsahovat citace z běžného denního tisku, blogů nebo Wikipedie (jakkoli
mohou být v některých případech tyto zdroje užitečné pro základní zorientování v problematice). Vyvarovat byste se měli i používání učebnic. V těch jsou často kvůli pedagogické přístupnosti informace silně
zjednodušeny. Nepoužívejte také různé odvozené zdroje dat (např. http://www.businessinfo.cz/).
Kde shánět knihy?
Knihy je nejlepší hledat v knihovnách – začít můžete v té naší. Pro hledání v dalších knihovnách doporučuji vyzkoušet Jednotnou informační bránu. Jedná se o portál, na kterém můžete vyhledávat v mnoha
knihovnických databázích najednou. Jednotná informační brána sice umožňuje vyhledávání v českých
i zahraničních knihovnách, ale bohužel nepokrývá zdaleka všechny knihovní katalogy. Z významných
domácích zdrojů není například zahrnuta knihovna CERGE-EI.
Pokud najdete knihu v knihovně mimo Brno, můžete využít meziknihovní výpůjční službu. Její uživatelsky přítulnou verzi provozuje za rozumný peníz například knihovna FSS MU. V případě, že budete
potřebovat knihu ze zahraničí, kontaktujte vedoucího a domluvte se ním na dalším postupu.
Při shánění knih také vyzkoušejte službu Google Books. Ta Vám zobrazí alespoň části knih, což je
někdy plně dostačující.
Kde shánět časopisy?
Půjčovat si časopisy z knihovny je sice možné, ale opravdu velmi neefektivní. V podstatě všechny články
jsou dostupné v časopiseckých databázích na internetu. Přístup do databází je placený a je zakoupen
MU. (Výběr předplacených zdrojů najdete zde.) Přistupovat do nich můžete buď ze školních, nebo za
určitých podmínek ze svých vlastních počítačů. Ze svých počítačů se k nim můžete připojit, pokud jste
připojeni k Wi-fi síti Eduroam (návod), prostřednictvím VPN k síti MU (návod) nebo přes proxy server.1
Časopisecké databáze disponují svým vlastním vyhledáváním, nicméně jejich používání není příliš
efektivní – nikdy nevíte, ve které databázi článek je. Výhodnější je tedy použít některý vyhledávací
systém, který pracuje nad databázemi:
• Google Scholar – zdarma přístupný systém, který vyhledává nad ohromným množstvím zdrojů,
které se velmi liší svojí kvalitou.
• Web of Knowledge (WoK) – placený systém společnosti Thomson Reuters. WoK je zaměřen spíše
na přírodní vědy. Z oblasti ekonomie neobsahuje starší články. Na WoK jsou obecně indexovány ty
nejprestižnější (tzv. impaktované) časopisy. Kromě časopisů najdete na WoK i záznamy z různých
konferenčních sborníků atp. U nich je kvalita značně kolísavá. Pokud chcete využít citační databázi,
potom by WoK měl být Vaše první volba.
• Scopus – je vůbec největší citační databáze provozovaná společností Elsevier. Funguje podobně
jako WoK, ale obsahuje i méně prestižní časopisy. (Snad každý časopis indexovaný ve WoK nejdete
i ve Scopusu. Naopak to pochopitelně neplatí.)
Prohledávat můžete i jednotlivé databáze – ty jsou bez výjimky placené:
• JSTOR – databáze obsahující obrovské množství článků a nově i knih. V podstatě bezkonkurenční
zdroj starších textů.
• EconPapers – články, working papery i knihy.
• ScienceDirect – databáze společnosti Elsevier.
• Wiley Online Library – databáze společnosti John Wiley & Sons.
1 Všechny
možnosti jsou popsány na webu fakulty.
4
• SpringerLink – databáze společnosti Springer.
Tento výběr zdrojů samozřejmě není ani zdaleka konečný. Liší se vždy podle tématu závěrečné práce.
V poslední době se začínají objevovat i kvalitní (tj. indexované v databázích Scopus i WoK) tzv. „open
accessÿ časopisy. Ty umožňují stahování článků zdarma.2 Některé časopisy nabízejí v režimu open access
pouze vybrané články. V ekonomii zatím není tato politika příliš obvyklá.
Kde shánět working papery?
Working papery najdete i v některých výše odkázaných databázích. Nicméně právě na working papery
se specializuje databáze NBER a SSRN.
Ať už budete hledat cokoliv, seznamte se se systémy SFX a EBSCO Discovery Service.3 Ty Vám umožní
vyhledávat najednou ve zdrojích přístupných na MU.
Kde shánět data?
Některé statistické programy umožňují přímý přístup do významných databází (například R). Data však
můžete zpravidla stahovat přímo přes webová rozhraní.
• Penn World Table – nejúplnější databáze základních makroekonomických údajů.
• Maddison Project – základní historická data. Údaje z nedávné minulosti a současnosti raději čerpejte jinde.
• World Bank – staré a velmi univerzální rozhraní databáze. Obsahuje celou řadu indikátorů (bohužel
pouze jako roční data).
• OECD – kvalitní údaje pro země OECD.
• IMF – kvalitní databáze s unikátními údaji. Ty nejzajímavější (např. čtvrtletní data o HDP) jsou
bohužel v placené sekci.
• Eurostat – data z evropských zemí získaná podle jednotné metodiky.
• EBRD – řada ukazatelů (mj. strukturálních a institucionálních) o zemích divokého východu (od
roku 2007 už ne o ČR!).
• OSN/UN – velké množství indikátorů, které jsou roztříštěny do mnoha dílčích databází. Každá
část OSN má svoji vlastní. Nezbývá než hledat.
• Laborsta – statistiky pro trhy práce. Při jejím použití si dejte pozor na možné odlišnosti v použitých
metodikách u jednotlivých zemí!
• MacroDataGuide – sbírka odkazů na nejrůznější databáze.
• Democracy Barometer – Willkommen auf der Seite des Democracy Barometer! Metadatabáze pro
institucionální data. A to všechno v angličtině!
Vždy si dávejte pozor na odlišnosti v metodice! Pokud jsou data získána jinou metodikou, nelze je
volně kombinovat. (To je například častý případ u databáze Eurostatu a OECD.)
Jak pracovat (nejen) s elektronickými zdroji zhruba v sedmi krocích
1. Pokud přesně víte, co hledáte (tj. znáte autora, název článku i časopisu/knihy), můžete použít
službu SFX, která Vás odkáže na konkrétní databázi. Nebo si článek můžete vygooglit na Google
Scholar nebo použít Web of Knowledge.
2 Příkladem ekonomického open access časopisu indexovaného v databázi Scopus je například Národhospodářský obzor
vydávaný na ESF MU.
3 Na zobrazené stránce musíte ještě kliknout na „EBSCO Discovery Serviceÿ. Tato služba nahrazující původní Metalib
se na MU teprve zavádí. Uvedení do plného provozu se očekává v průběhu října 2013.
5
2. Pokud přesně nevíte, co hledáte, je zpravidla nejlepší začít od Web of Knowledge. Vyhledávejte
různá hesla, která odkazují na Vaše téma. Není například moudré hledat pouze „fiscal policyÿ, ale i
„state budgetÿ, „public debtÿ, „public revenuesÿ, „fiscal expansion,ÿ atp. Nalezená články můžete
s pomocí WoK dále filtrovat dle mnoha parametrů (autorů, výzkumné oblasti, typu dokumentů,
geograficky, atp.). WoK současně nabízí zobrazení citačních map a vyhledání článků, které používají stejné zdroje. (WoK sám o sobě texty článků neobsahuje. Ve finále vás nejčastěji odkáže na
konkrétní databázi, a to prostřednictvím služby SFX.)
Pokud nebudete slavit úspěch s WoK, aplikujte podobný postup ve Scholaru, popřípadě v jiných
vyhledávačích.
3. U nalezených článků se soustřeďte na jejich abstrakt. Podle něj poznáte (pokud je správně napsaný),
zda je pro Vás článek relevantní.
4. Podle literatury citované v relevantních článcích hledejte další zdroje.
5. Pokud se rozhodnete článek použít v textu závěrečné práce, hned ho ocitujte – i když se jedná
třeba jen o koncept závěrečné práce. Zpětně už nic nedohledáte!
6. Při použití článku si ho také hned zapište do seznamu literatury. Ušetříte si tím spoustu práce.
3
Vybrané části závěrečné práce
Ve struktuře závěrečných prací dělá často studentům problém sepsání úvodu a závěru. Proto uvádíme
několik rad, co by měly obsahovat.
Úvod
Není žádným překvapením, že úvod píšeme na závěr. Úvod by měl obsahovat:
Vymezení předmětu zkoumání – tj. co vlastně práce zkoumá. Do toho spadá jak vymezení cíle,
tak výzkumné otázky.
Vysvětlení, proč se práce zaměřila zrovna na tento cíl. Téma by mělo být stručně zasazeno
do kontextu existujícího výzkumu a měla by být vysvětlena jeho důležitost.
Lidskými slovy popsána metodika výzkumu. Tedy vysvětlení toho co se v práci vlastně děje
(např.: „udělal jsem model bla bla blaÿ) a to včetně přesného vymezení oblasti výzkumu (např.
které země a v kterém období jsou zkoumány, proč právě tyhle země a toto období, atp.).
Věty typu „V mé práci jsou použity metody deskripce, komparace, analýza a syntéza.ÿ nejsou
učeným popisem metodiky a jejich používání opravdu není dobrý nápad.
Vymezení přínosu práce.
Popis struktury práce – v tomto bodě se názory rozcházejí. Popis struktury v úvodu může
a nemusí být. Pokud ovšem nejste slohově superschopní, tak zařazení takového cestovního plánu
doporučujeme.
Závěr
Zhodnocení úspěšnosti dosažení cíle práce.
Napište, k čemu jste v práci dospěli – prezentujte výsledek. Nepopisujte obsah práce a
postup výzkumu. Závěr je o Vašich výsledcích!
Nesmíte se bát toho, že Vaše výsledky nebudou neprůstřelné (každý výsledek lze zpochybnit), ale ani
nesmíte jejich slabiny maskovat. Je dobrým zvykem, že sám autor v diskusi poukáže na omezení svých
výsledků a na jejich možné zkreslení.
6
4
Vzájemná výměna dokumentů
Konzultace Vaší závěrečné práce bude vyžadovat, aby si vedoucí nastudoval Váš text. Proto je potřeba,
aby ho měl vždy k dispozici s dostatečným předstihem. Práci můžete vedoucímu dát buď v tištěné,
nebo elektronické podobě. Oba způsoby mají svoje výhody. V tištěném textu se lze lépe orientovat a
lépe se v něm dá ohlídat posloupnost a organizace jednotlivých částí textu. Na druhou stranu není
nutné práci tisknout kvůli každé menší změně nebo kvůli konzultaci izolovanějších problémů. V takovém
případě bude vedoucímu obvykle stačit text v elektronické podobě. Text v elektronické podobě můžete
vedoucímu posílat dvěma způsoby:
• Odevzdávání verzí ve formátu PDF (export do PDF umožňuje v nějaké podobě v podstatě každý
software – někdy je potřeba mít nainstalovanou virtuální tiskárnu). Nevýhoda: komentáře a poznámky jsou ne vždy zcela komfortně čitelné.
• Posílání souborů ve formátech podporovaných standardními WYSIWYG editory4 (rtf, ods, doc,
docx, . . . ). Nevýhoda: nikdy nevíte, zda to, co vidí vedoucí, je opravdu to stejné, co jste poslali.
Po dohodě jsou samozřejmě možné i jiné způsoby. V odevzdávaných verzích vždy zřetelně odlište
upravené a nové části textu!
5
Obhajoba závěrečné práce
Při obhajobě závěrečné práce (v případě DP i tezí závěrečné práce) budete muset svoji práci prezentovat.
S tím už máte jistě zkušenosti. Přesto Vám vřele doporučujeme řídit se podle rad z blogu Adama Herouta.
Blog je psán trochu „z druhé stranyÿ a možná s příliš velkým důrazem na využití obrázků, ale v zásadě
by se měl tesat do kamene nebo dát defendentům asi tak tisíckrát opsat.
Dbejte na to, aby Vaše prezentace splňovala požadavky, které jsou na ni na ESF kladeny!
Chyby (gramatiku, nefunkční odkazy, . . . ) a nápady na zlepšení prosím reportujte na [email protected]
Děkujeme!
4 např.
MS Word, OO Writer, AbiWord,. . .
7
A
A.1
Další rady technického charakteru
Software pro psaní textu závěrečné práce
Uvážlivě si zvolte program, ve kterém budete práci psát. Osobně Vám doporučuji systém LATEX,5 ale
ten vyžaduje trochu učení. Psaní v LATEXu bych přirovnal k psaní kódu v html. LATEX navíc podporuje
systémy pro citace a správu literatury. Další výhodou LATEXu je spolehlivost, estetická kvalita výstupu
a v neposlední řadě komfort při práci s odrážkami, vloženými obrázky, křížovými odkazy a seznamy
(obsahy), který je neporovnatelný s WYSIWYG6 editory. Tento dokument je například také napsán
v LATEXu.
Pokud se rozhodnete používat WYSIWYG editor, používejte ho správně – používejte styly, zalamování stran, křížové odkazy, atd. Ušetříte si tím část infarktových situací při dokončování práce.
Grafy vkládejte jako vektorovou grafiku. Při používání vektorové grafiky se Vám nestane, že byste měli
„rozostřenéÿ obrázky jak se to stává při používání bitmap (souborů bmp, jpg, png,. . . ). (Grafické objekty
musí být pro tento účel vytvořeny jako vektorová grafika. Bitmapu nelze konvertovat na vektorovou
grafiku. Opačným směrem to naopak možné je.)
A.2
Software pro práci s literaturou
Vzhledem k tomu, že budete používat velké množství literatury můžete narazit na problém s její správou.
Proto bych Vám rád doporučil (alespoň na vyzkoušení) volně šiřitelný multiplatformní program Mendeley. Mendeley umožňuje správu literatury, generování bibliografie, čtení a komentování souborů pdf a
má i některé další užitečné on-line funkce – například synchronizace nebo sdílení dokumentů. Mendeley
funguje i na mobilních zařízeních s iOS.
A.3
Software pro práci s daty a statistické výpočty
Pro práci s daty existuje celá řada komerčních i volně šiřitelných programů, které se velmi odlišují svým
zaměřením, zpracováním i ovládáním, je proto nemožné jednoznačně doporučit některý z nich. Následující
text se proto bude až na výjimky týkat pouze (vybraných) volně šiřitelných programů a programů, na
které vlastní univerzita licence a které si můžete stáhnout a nainstalovat z Inetu MU.
V zásadě se volba vhodného softwaru odvíjí od charakteru použitých dat a potřebné analýzy.
Pokud chcete analyzovat datasety malého rozsahu (maximálně několik stovek pozorování a podobně
omezený počet proměnných) u kterých nebudete potřebovat data výrazněji modifikovat, potom je možné
použít pro přípravu dat některý tabulkový procesor – Vám jistě známý MS Excel nebo jeho alternativy
z Open/Libre Office.7 Takto připravená data můžete analyzovat ve Vám důvěrně známém Gretlu.
Pokud pracujete s daty většího rozsahu a/nebo Vám možnosti Gretlu nedostačují, potom je čas pro
poněkud sofistikovanější řešení. Sofistikovanější řešení můžeme v zásadě rozlišit podle uživatelského rozhraní. Některé programy spoléhají čistě na klikání (Statistica). Další nabízejí na srovnatelné úrovni, jak
klikání, tak zadávání příkazů prostřednictvím terminálu (SPSS). Samostatnou skupinou jsou programy,
které klikací rozhraní používají spíše okrajově a jsou schopny fungovat úplně bez grafického rozhraní
(Matlab, R).
Programy spoléhající na ovládání z příkazové řádky obecně nabízejí širší škálu funkcí a hlavně možnost
přinutit program provádět i nestandardní operace, popřípadě provádět v cyklech různé varianty analýz
atp. Tyto programy představují podstatně mocnější nástroj, ale vyžadují jistý čas na zvládnutí základní
syntaxe, datových typů atd.
Statisticu, SPSS a Matlab si můžete stáhnout z Inetu. (Instalace Matlabu je poněkud komplikovanější
a spouštění Matlabu vyžaduje stálé připojení k internetu.) Gretl je ke stažení na adrese http://gretl.
sourceforge.net/ a R na adrese http://cran.r-project.org/. R je pro Windows dodáváno s velmi
jednoduchým grafickým uživatelským rozhraním, které můžete snadno nahradit8 například mnohem
propracovanějším a uživatelsky přítulnějším RStudiem. Gretl, R i RStudio jsou volně šiřitelné.
A doporučení na závěr – pokud Vám nebude stačit Gretl, zkuste R. V knihovně máme spoustu knih,
které Vám pomohou, a to včetně praktických příkladů. Zvláště povedená je kniha Roberta Kabacoffa
5L
AT X je tvořen ekosystémem maker pro uživatelsky méně přítulný systém T X. Pro používání L
AT Xu je potřeba mít
E
E
E
nainstalovaný jak TEX tak LATEX. Oba si můžete zadarmo najednou stáhnout a nainstalovat například v distribuci TEXlive.
Pěknou on-line příručku k LATEXu najdete na Wikibooks.
6 Například MS Word a jemu podobné programy.
7 Zvláště šikovný je program Gnumeric, který je ovšem primárně vyvíjen pro Linux. S jeho provozováním pod Windows
nemám žádné zkušenosti.
8 Prostě si ho naistalujete a začnete používat – nic dalšího není potřeba.
8
„R in action : data analysis and graphics with Rÿ z roku 2011. Nakladatelství Springer vydává celou
řadu zaměřenou právě na R. Mnohé tituly z této (převážně pokročilejší) řady máme v knihovně. Nikoliv
nepodstatnou výhodou R je kvalita a variabilita grafických výstupů, která je mezi podobně zaměřenými
programy pravděpodobně bezkonkurenční. (R umožňuje mimo jiné i vykreslování tématických map.) S R
se můžete seznámit i v předmětu „Výpočetní systémy ve statisticeÿ.
9
Download

Manuál ke zpracování závěrečných prací