Monarchistický
zpravodaj
Zpravodaj Koruny České
(monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska)
Číslo 57/2013
DEUS * REX * PATRIA
Z obsahu volebního čísla: 2: HLÍDKA / Aby se nekradlo (zamyšlení
k volbám)
3-5: Parlamentní volby, výsledky a
OZNÁMENÍ A DĚNÍ V KČ / XXII.
6-8:
Generální
sněm KČ
9-12:
AKCE / manifestace Za návrat králů na Hrad, Pochod za monarchii
13: MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ
14: VÉVODSTVÍ SLEZSKÉ
15-18:
CÍRKEV A MONARCHIE / pastýřský list arcibiskupa, církevní restituce
19-28: MONARCHISTÉ V UNIFOR MÁCH Sdružení Radecký
Rok 1914 na frontách světové války
Vysloužilci
a KVH
ohlasy
Isonzo 1917 v Třemošné – foto
29-31:
LITERATURA / kniha Jiřího Raka, kniha o císařovně Zitě a další
33 - 39: NÁZORY / články a úvahy:
32: KONTAKTY
Petr Nohel – o šlechtických restitucích
Jan Drnek – o poddanství a občanství
Václav Srb – o prezidentech
Lucie Amálie Sulovská – Je mi líto učitelů
40: příloha k článku Petra Nohla
Krále dostává národ z Boží milosti, prezidenta z Božího dopuštění. HLÍDKA – prosinec 2013
Aby se nekradlo a aby něco platilo Je to zvláštní, jak málo vypovídají volby o vládě a o
moci a jak moc vypovídají o nás samých, o voličích. Jak bychom také mohli volit, kdo nám má vládnout, když se
neshodneme ani na tom, co je vláda a co je moc, co je
svoboda a co spravedlnost? Jak se v tom vyznat? Velká část voličů si přeje cosi na způsob nové spole‐
čenské smlouvy: My vás zvolíme a legitimujeme tím vaši moc, včetně
moci nad námi. Vy nám za to zajistíte život v dostatku, nějakou tu zábavu a hlavně jistoty. Aby se nic nemě‐
nilo. Aby stále platila tatáž pravidla, na která si zvyk‐
neme. Vy řeknete, jak to má být a už to nebudete měnit.
Řeknete, jak se máme chovat, abychom byli v pohodě a
nedostávali se do konfliktu s mocí, my se to naučíme a
budeme takové zvyky a zásady sami podporovat. Jestli
kvůli stabilitě musíme udávat a odsuzovat ty jiné, od‐
lišně se chovající, budeme to dělat. Jen řekněte, co bude
odměňováno a co trestáno. Řekněte, v čem smíme sou‐
těžit mezi sebou a v čem už ne. Řekněte nám, co máme
vzývat, před čím se klanět, jaké rituály donekonečna
opakovat, jak jásat a jak truchlit. Jiná část voličů si společenskou smlouvu představuje nápadně odlišně: My vás zvolíme a necháme vás krást, pokud vaše kra‐
dení nezačne omezovat náš život v dostatku. Vy ale
budete repektovat naši co možno největší nezávislost,
abychom si mohli dlěat, co se nám líbí a co se nám
zrovna chce, abychom vlastně ani neměli pocit, že nám
někdo vládne. Nebudete nás buzerovat a omezovat s
ideologií, s vyššími principy, s osobní odpovědností ani
s morálkou. Při tom udržíte stroj světa v chodu, aby to
celé tak nějak jelo dál, lhostejno kam a k čemu. To jsou samozřejmě extrémy. Mezi totalitou a anarchií
existuje celá škála poloh a možností. Oba tyto extrémy jsou ale způsobem, jak se vyhnout zodpovědnosti za své činy, za svou volbu a její následky. Volič totality
přenáší svou zodpovědnost na autoritu, volič anarchie si zodpovědnost odmítá připouštět. Mnozí další si ještě myslí, že se zodpověednosti vy‐
hnou, když k volbám nepůjdou, když nebudou činit a
volit. Mohou pak nadávat na ty ostatní, kteří volili, že
jim to zvolili špatně, že oni mají zodpovědnost. Ale i jim už pomalu dochází, že zvolit nečinnost je také volbou a
zodpovědnosti se tím nikdo nezbaví. Všechny tyto přístupy zkoumají povahu kandidátů
před volbami spíše jen instinktivně. Na programech
zde nezáleží a voliči je neberou vážně, tuší, že jsou to pouze návnady, že je nikdo realizovat nebude. Kandi‐
dáti jsou voliči těchto typů posuzováni jen jednostran‐
ně z hlediska zájmu a způsobu jak se vyhnout vlastní
spoluzodpovědnosti za svět a za život, jak tuto zodpo‐
vědnost přehrát na jiné, na vládu, na politiky, na ty ostatní, co volili. A nejde jen o zodpovědnost za svět.
Tito voliči požadují, aby zvolení převzali zodpovědnost
i za jejich vlastní jednání, za jejich úkol a poslání ve
světě, v životě. 2
Kromě zmíněného existuje ještě menšinový svět vo‐
ličů, kteří spoluzodpovědnost přijímají, uvědomují si, že na světě nežijí sami, ale s ostatními, že se s ostatními odlišnými tvory mají nějak doplňovat, že to celé musí spět k naplnění vyššího cíle, musí to mít smysl, má to přinášet uspokojení a pocit užitečného života. Tito vo‐
liči mají obvykle svědomí a mají i odvahu přijímat spo‐
luzodpovědnost za následky vlastní volby. Zde teprve vstupuje do hry rozum a rozvažování, zkoumání idejí, systémů moci, zkoumámí politických programů a zkoumání toho, do jaké míry jsou navržení kandidátu ochotni se pak navrženým programem řídit. Zde teprve se volič zajímá o mravní úroveň kandidátů a zkoumá, oč kandidátovi vlastně doopravdy jde, že se hrne do voleb a usiluje o moc. Volby, které právě proběhly, svědčí o sílící podpoře jednoznačného požadavku: ABY UŽ SE NEKRADLO, nebo alespoň ne tolik. Jeden tábor voličů volil kandi‐
dáty levice, od nichž očekává autoritativní vládu, která kradení utne a zajistí pořádek. Druhý velký tábor volil pragmatiky a podnikatele, kteří to budou řídit jako fir‐
mu, tedy ziskově a ne k bankrotu. Oba tábory voličů chtějí pořádek a pevná pravidla, oba chtějí, aby zodpovědnost převzali ti, kdo budou vlád‐
nout a nám dole jen řekli, co se smí a co se nesmí, aby to pak byli schopni prosadit a zjistit. Z toho plyne ma‐
sová podpora druhému výraznému požadavku: ABY NĚCO PLATILO pro všechny stejně, což je chápáno jako spravedlnost. Anarchistické tendence zůstaly v těchto volbách v dr‐
tivé menšině. Zaznemanáváme výrazný posun k auto‐
ritě na úkor nezávislosti. Jedni přehrávají občanskou svou spoluzodpovědnost na autoritu, druzí na podnika‐
telský systém. Volíme je, ABY TO ZAŘÍDILI ZA NÁS. Hlasy získali ti, kdo hlásali: Není třeba být velkým ekonomem, k nápravě poměrů pro začátek úplně stačí, když se přestane krást ve velkém. V podtextu je řečeno, že přikrádání si v malém, zatím tak úplně nevadí. V podtextu je také řečeno, že s morálnou a mravností to všechno nemá co dělat. Nevadí, když byl někdo kon‐
fidentem StB. Nevadí, když nebude vráceno, co bylo ukradeno. Hlavně aby firma fungovala a vykazovala zisk. Nejde o spravedlnost, jde o to, aby to fungovalo. V TV nám správně a tématicky vhodně zařadili pro‐
slulou sérii Stars wars, v níž sithský Lord Sidius v roli kancléře Palpatina nejprve zařídí, aby to nefungovalo, a pak nabídne, že zajistí, aby to fungovalo, když mu dají všechnu moc. Schopnost dobře volit je dána svobodomyslností a vnitřní silou jedince, jeho mravní úrovní a jeho ochotou zajímat se, promýšlet své činy, přijímat spoluzodpo‐
vědnost za ně i za běh světa, za osudy bližních. Dobrý volič je bojovníkem proti marnosti. Hledá vyšší smysl své volby, je schopen služby a sebeobětování, aby na‐
plnil to, k čemu se na světě ocitl. Koruna Česká v těchto volbách uspěla jen nepatrně lépe, než jindy. Čakal snad někdo něco jiného? Pak je ve špatné straně, protože tahle strana tu není, aby vyhrála a postavila vládu. Je tu proto, ABY TO OBČAS NĚKDO VYSLOVIL. JD 24 Parlamentní VOLBY – prosinec 2013
Informace a ohlasy v médiích: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/monarc
histe‐z‐koruny‐ceske‐zakryji‐benese‐hadrem/ http://wiki.aktualne.centrum.cz/koruna‐ceska‐volby‐
do‐poslanecke‐snemovny‐2013/
informace o podobě volebních lístků: http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/hlavu‐
vzhuru‐podal‐ostrou‐stiznost‐kvuli‐hlasovacim‐
listkum/
Zdravím ! Jarmila Štogrová Začala fungovat facebooková stránka Ústeckého kraje: https://www.facebook.com/korunaceska.usteckykraj
Na kandidátkách KČ se voleb zúčastnili i naši přátelé z Monarchistického sdružení v Brně. 3
Výsledky voleb pro Korunu Českou podle počtu v počtu hlasů i v %.
Kraj
Praha
Středočeský
Jihočeský
Plzeňský
Karlovarský
Ústecký
Liberecký
Hradecký
Pardubický
Vysočina
Jihomoravský
Olomoucký
Zlínský
Moravskoslezský
Celkem
hlasy
1.205
1.466
485
691
298
766
%
0,20
0,23
0,15
0,26
0,24
0,22
407
0,15
1.045
950
634
985
8.932
0,18
0,31
0,21
0,17
0,17
Pořadí krajů dle %
podle hlasů
Olomoucký
Středočeský
Plzeňský
Praha
Karlovarský
Jihomoravský
Středočeský
Moravsko-slezský
Ústecký
Olomoucký
Zlínský
Ústecký
Praha
Plzeňský
Jihomoravský
Zlínský
Moravsko-slezský
Jihočeský
Pardubický a Jihočeský Pardubický
Karlovarský
Sestavil J. Pejřimovský
Spoty z různých minulých voleb http://www.youtube.com/watch?v=5KSDzo_9aAU http://www.youtube.com/watch?v=p8qISmg6HSc http://www.youtube.com/watch?v=SD73IxezGN0 http://www.youtube.com/watch?v=nyM9j24ccYE http://www.youtube.com/watch?v=KDydDa68ILg&feature=endscreen http://www.youtube.com/watch?v=tiCI2YaP9PQ Značku s jménem Hlinné ozdobila korunka, monarchisté dostali 16 procent 27. října 2013 Královská obec. Takový titul zdobí vesnici Hlinnou na Litoměřicku obrazně i fakticky. Při volbách do Sně‐
movny byla místem, kde nejvýrazněji v celém Česku uspěla monarchistická strana Koruna Česká. Získala téměř 16 procent. foto: archiv Jarmily Štogrové Monarchisti v sobotu umístili na značku s názvem Hlinné cedulku s označením Královská obec. (Krajská lídryně Jarmila Štogrová s šátkem). Aby nikdo nebyl na pochybách, kam přijel, monarchisté v sobotu na znač‐
ku s názvem obce umístili také tabulku s korunkou. Místem, kde byla tato strana v Česku nejsilnější, se Hlinná nestala náhodou. Z vesnice pocházejí hned tři čle‐
nové krajské kandidátky z rodiny Štogrových. Jarmila Štogrová byla na listině jako lídr. Navíc měla Koruna Česká v celé vesnici nejvýraznější předvolební kampaň. Jako jediná strana jsme měli svůj leták ve vývěsce obec­
ního úřadu, směje se Jarmila Štogrová. Hlavní část stranické propagandy ve vsi prováděli příznivci monarchie osobně. Mluvili jsme s lidmi, setkávali se s nimi na ulici i v hospodě. Peníze na nějakou kampaň totiž nemáme, podotkla Štogrová. Do Hlinné navíc s voličskými průkazy přijeli volit i další příznivci strany z Litoměřicka a Roudnicka. Kdybychom ale hlasovali jen my a lidé na voličské průkazy, nemělo by to velký smysl. Důležité je, že hlasy nám dali i místní lidé. Že oni tady chodili s našimi plackami a pomáhali nám, zdůraznil manžel Štogrové Josef. Kampaň podle něj nebyla o jednot‐
livých tématech, ale o celkovém vedení politiky v Česku. Monarchisté v Hlinné však kvůli nedostatku členů omezili prezentaci jen na svou vesnici, přestože pod míst‐
ní obecní úřad spadají ještě další tři části. Možná proto skončila Koruna Česká s 24 voliči v Hlinné nakonec až jako třetí ‐ o jeden hlas víc dostali komunisté, o osm víc hnutí ANO. Chceme do politiky vrátit noblesu V celém Česku získala Koruna Česká jen 0,17 procent. Vstup do Poslanecké sněmovny však sami monarchis‐
té nepovažovali za reálný. Samotná účast ve volbách ale představuje naši myšlenku. Chceme ukázat, že politika se dá dělat i jinak. Chceme do politiky vrátit noblesu, zdůraznila Štogrová. Podle ní i dalších členů a příznivců monarchistické strany by konstituční monarchie v čele s králem pomohla celému Česku. Dál by nám vládli volení poslanci. Senát by ale vedle volených členů tvořili i ti, které by jmenoval král. A on sám je přece celý život vychováván a připravován k tomu, aby spravoval zemi, upozornila Štogrová. Vedení země by tak podle monarchistů bylo zodpovědnější a správa veřejných věcí nepodléhala aktuálním touhám politických stran či jejich některých zástupců. Příkladem může být Lichtenštejsnké knížectví, kde má panovník velkou důvěru všech lidí. Českým králem by podle monarchistů z Hlinné měl být Karel Habsbursko‐
Lotrinský, vnuk posledního rakouského císaře a českého krále Karla I. Velkým přáním Štogrových je, aby podnikl přednáškové turné po českých univerzitách. A když by jel na přednášku do Ústí nad Labem, mohl by se stavit také tady u nás, zasnila se Jarmila Štogrová z Královské obce Hlinná. Autor: Tomáš Kassal Zdroj: http://usti.idnes.cz/monarchisticka‐strana‐volby‐2013‐dme‐/usti‐zpravy.aspx?c=A131027_151724_usti‐zpravy_alh
Vážené kolegyně, vážení kolegové, všem Vám děkuji za spolupráci v letošní volební kampani Koruny České. Výsledek našeho společného snažení považuji za adekvátní vloženému úsilí a ak‐
tuálním možnostem strany. S těmi, kdo mají zájem ve straně pokračovat, se uvi‐
díme na generálním sněmu (budu pro něj připravo‐
vat analýzu voleb z pohledu celostátního koordináto‐
ra), ostatním přeji mnoho úspěchů v osobním, pra‐
covním i politickém životě. S pozdravem Petr Krátký [email protected] Zdravím ze Slovácka, Jak jsem se díval, nemám ještě vše prohlédnuté, tak okr. Hodonín nám dal 0,26 %, JM kraj byl jen sla‐
bounce nad průměr – 0,18 %. Vnorovy – 0,55 %, Strážnice – 0,61 %, nejlépe snad dopadl Tasov, od‐
kud jsme měli 2 kandidáty –
4,08 %, Kněždub 1,66 % (tam byla 1 kandidátka), Hroznová Lhota ‐ 0,99 %. Příští rok, pokud se nemýlím, jsou volby do EP. Chvilinku si odpočiňme a začněme už nyní pracovat na volebním programu! A znovu bych prosil zvážit, zda by nebylo dobré vytvořit volební tým, který by sjezdil země Koruny české a byl ochotný diskutovat s přítomnými zájemci. Na to bychom měli vyčlenit pe‐
níze na cestovné (benzin, nafta), na ubytování a stra‐
vování týmu. Vivat rex Carolus, Jirka Č. Dobrý den, co se mi podařilo zaznamenat, tak ve Středočeském kraji jsme získali 1 466 hlasů, což je o více jak třetinu více (!) než v předchozích volbách do PS PČR, neb tehdy jich bylo tuším něco přes 900. To považuji za nebývalý úspěch. Na procenta jsme získali 0,23, což jde. V okrese Praha‐východ 0,25 % a v našem městě Čelákovice 0,40 %! To jde na město o počtu obyvatel přes 10 000. V sousední Lysé, kde jsem osobně vedl také jakousi předvolební kampaň a rozdával letáky, to bylo 0,37 % a v Chrástu, kde bydlí moji přátelé 2,45 % (!), ale to je malá vesnička. Konkrétně opět v Čelákovicích jsme získali o 9 hlasů více než v r. 2010 a to i přes fakt, že má nej kamarádka si po zralé úva‐
ze zařídila voličský průkaz a volila v Praze knížete. Nechtěla totiž volit TOPku, ale přímo jeho. Její muž je samozřejmě "náš"... Chtěl jsem ještě dodat, že jsem zejména v Čelákovi‐
cích a okolních obcích, ale i v Lysé a moje žena ve Staré Boleslavi (což mne velmi překvapila) roznosil všech 5 000 ks letáků, které jsem odebral! Dík patří i mým, byť nezletilým dětem (a jak jsem již řekl i že‐
ně), neb bez jejich pomoci a podpory bych to nezvlá‐
dl. Mrzí mne, že ostatní kandidáti (snad s vyjímkou p. Novotného, o jehož aktivitách však nemám absolutně žádné informace) prakticky neprojevili zájem o ja‐
koukoli možnost volební presentace, ani o fysicky vytištěné letáky k roznášce (až na vyjímky, kdy po‐
ptávali pár kusů), nic, volební kampaň KČ v našem Kraji (nějaká koordinovanější a dlouhodobější) byla prakticky na bedrech dvou lidí, tj. mé a právě p. No‐
votného. O ničem jiném nemám zpráv. Škoda. I tak myslím, jako skromný člověk, super výsledek (při uvá‐
žení blokace médii...). S pozdravem. Jaroslav Konečný PS: Nyní jsem zaznamenal ještě e‐mail p. Martínka z Kostelní Lhoty, kde zaznamenali ještě vyšší volební výsledek KČ, a to dosahující téměř 5 %. Výborně! Gra‐
tuluji a děkuji. JK Jarmila Štogrová Vážení, gratuluji kolegovi Andršovi a mám radost z jeho úspěchu! Ale musím podotknout, že v Ústeckém kraji, kde byla druhá nejnižší volební účast, se naše obec Hlinná umístila na 3. místě a máme 15,78 %. Tak‐
že kde že se bude konat generální sněm? Máme tu krásný hospodský sál, případně nedaleké královské město Litoměřice oplývá krásným renesančním hote‐
lem, několika vlídnými pensiony, sály..." Nebo se snad mýlím a některá obec v Zemích Koruny české má lepší výsledek? Pokud ano, prosím, napište mi to. Díky! Vivat Rex! JŠ Ta špatná zpráva je, že BoboKlausovci nejsou jediní, kdo se nám naboural do kampaně. Teď, v den voleb, nám TOP 09 ukradla celý jeden zásadní motiv naší kampaně, symbol srdce, dokonce i motto "Volím srd‐
cem". Ovšem zatímco Klausovo nešikovné využití slova koruna a reakce na něj nám snad i mohly přinést něja‐
kou žádoucí pozornost, tak krok TOP 09 znamená prostě vytunelování celkem úspěšné a nápadité části naší kampaně. A samozřejmě marketéři TOP 09 můžou být v klidu, protože o KČ se v novinách nepíše, nakže to "nikomu" vadit nebude. Topku jsem vždycky považoval za relativně přijatelnou stranu, ale tohle je hanebnost, to mě po ránu opravdu dopálilo! Posuďte sami... https://www.facebook.com/top09cz
Druhá zpráva je nadějná. Komentář na Facebooku přímo od jednoho z autorů volební kalkulačky Kohovo‐
lit.eu potvrdil to, v co jsem doufal. Cituji: "A k volební kalkulačce, jsme rádi, že se podařilo shromáždit názory takřka všech kandidujících stran. Mnoho uživatelů pak ale bylo velmi překvapeno, že mají největší shodu s Korunou českou nebo Změnou. Tedy stranami, které zná naprostý zlomek populace." Snad se podle výsledků kalkulačky také někteří zařídili. Matěj Vážení přátelé monarchisti, Dnes 11. 10. 2013 v 07:15 hod. hlásilo rádio Frekven‐
ce 1, že Koruna Česká blahopřeje české princezně k narozeninám, Reportér přečetl celý Text inzerátu. Mo‐
derátor rádia se k blahopřání připojil. Josef Trlica Podle údajů statistického úřadu využilo svého voleb‐
ního práva 59,48 % voličů, tzn. 40,52 % voličů zůstalo doma – ten, kdo by byl dokázal oslovit polovinu z nich, mohl sestavovat vládu, takže "normáln" by bylo zjistit, co to je za lidi a jak je dostat k volbám. Oznámení a dění v KČ – prosinec 2013
3
6
Město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav Předsednictvo KČ zasedalo dne 15. 11. 2013 v příjemném prostředí Baráčnické rychty nedaleko Malostranského náměstí.
v rámci partnerství s městem Gödölló, Členové
Maďarsko - zhodnotili
průběh Pochodu za monarchii,
vzali na vědomí rezignaci českého zemského hejtmana ZUŠ Brandýs nad Labem/ Matice sta‐
- s lítostí
Jaroslava
Konečného a pana Bohumíra Frelicha na členství v Předroboleslavská / Kruh přátel hudby sednictvu
- kooptovali
do této funkce MVDr. Jiřího Čížka z Jihomoravského
srdečně zvou na kraje, - přijali nové členy a příznivce,
- zabývali
se výsledky předčasných voleb do Poslanecké sněmov ny. z díla Josefa Haydna Celkově
si strana polepšila cca o 5 000 hlasů na konečných 9 000,
procentuelně
bylo
nejlepších
výsledků
dosaženo
v
Olomouckém
kraji. Tři adventní písně Generální
sněm byl naplánován tradičně v Praze 30. listopadu
Symfonie d‐moll „Lamentatione“ 2013. Symfonie B‐dur *
Symfonický orchestr města Gödöllő, Moravský
zemský
sněm
se
konal
21.
9.
2013
v
Tlumočově.
Slezský
Maďarsko zemský sněm se konal 17. 11. 2013 v Sedlištích.
Oba zemské sněmy byly zastoupeny početně slabě, ale splnily
svůj hlavní
úkol, zvolily zemské hejtmany a zahájily přípravy na
ÉvaBodrogi, soprán volby v roce 2014.
dirigent János Bali *
Audience
u císaře Karla v Brandýse nad Labem 2014 se bude
Chrám Nanebevzetí Panny Marie konat v termínu 2. - 4. května, hlavní část se samozřejmě bude
ve Staré Boleslavi odehrávat
v sobotu 3. 5. 2014.
sobota 23. listopadu 2013 v 17.00 hodin vstupné dobrovolné Kalendář
na rok 2014 nebyl realizován, protože svůj finanční po- tenciál vehla Koruna Česká plně na zajištění voleb v roce 2013.
2014 čekají stranu dokonce dvoje volby, a to v květnu do Živé partnerství Brandýsa nad Labem – V roce
parlamentu
EU a na podzim volby do obecních zastupitelstev. Fi- Staré Boleslavi s maďarským Gödölló se nanční situace bude tedy i nadále nejistá a záleží na včasných plat- opírá o slavné tradice obou měst, na je‐
bách stranických příspěvků, popřípadě na sponzorech a dárcích.
jichž zámcích pobývali císaři akrálové Redakce
Monarchistického Zpravodaje se přesto zamýšlí nad středoevropské monarchie. Královský zá‐
vydání kompletního tištěného sborníku doposud vyšlých
možností
a to v barvě, neboť vydávání MZ dokumentuje činnost KČ mek v Gödölló stejně jako zámek v Bran‐
čísel MZ,
2008.
dýse nad Labem ještě do nedávna navště‐
od roku
Dále se pracuje na redakčních přípravách kompletní historie Koru- voval také JKCV Dr. Otto Habsburský, ny České
od založení iniciativy Českých dětí a manifestu v roce čestný občan města Brandýsa nad Labem – 1988 dodnes.
Staré Boleslavi. Narodil se před 101 roky, Pokud by se i přes tyto finančně náročné projekty podařilo v roce
20. listopadu 1912, jako korunní princ 2014 sestavit kalendář KČ na rok 2015, bude toto včas oznámeno.
český a maďarský, prvorozený syn blaho‐
slaveného krále Karla I. Chvíle s hudbou Josefa „Papá“ Haydna, která zazní v pout‐
Podzimní koncert Veřejný dluh České republiky
K aktuálnímu datu a hodině najdete na:
www.verejnydluh.cz
ním chrámu Palladia země české v prove‐
dení hudebníků města Gödölló, tak je tou nejlepší příležitostí pro malou vzpomínku. XXII. GENERÁLNÍ SNĚM
Se konal dne 30. 11. 2013 od 10:00 V hotelu THEATRINO, Bořivojova 53, Praha 3 Podle schváleného rogramu:
• presence účastníků od 8:30 • zahájení sněmu, volba pracovních orgánů sněmu • zpráva předsedy Dohledací komise o hospodaření strany za rok 2012 a čin‐
nosti dohledací komise • zpráva volebního kooradinátora, výsledky voleb do PSP 2013 • zprávy zemských hejtmanů • zpráva předsedy strany • diskuze k předchozím bodům, přihlášené příspěvky • potvrzení kooptovaných členů předsednictva, volba nových členů předsed‐
nictva Protože sál na Novotného lávce byl standardně poměrně drahý a KČ byla finančně vyčerpána po proběhlých volbách, podařilo se předsedovi strany panu Srbovi zajistit jednací sál ZDARMA. Jednalo se o divadelní, taneční a společenský sál bývalého Ná‐
rodního domu na Žižkově, z něhož je dnes zrekonstruovaný secesní hotel Theatrino. Podařilo se přesvědčit pana ing. Jiřího Drbohlava, majitele a jednatele firmy AVE, a. s., aby prostory straně poskytl (Před pár lety p. Drbohlav poskytl, rovněž zdarma, prostory jiného svého hotelu (Mucha, Karlín, dva roky po sobě, k jednání I. a II. Čes‐
kého zemského sněmu KČ). Po celou dobu jednání byl sněmu k disposici bar s obslu‐
hou. Byla dohodnouta speciální sleva na kávu, vodu a pivo a hotel poskytl přímo na místě také oběd, což uspořilo čas k jednání. Sněmu předcházela od 9 hodin Mše svatá v nedalekém kostele sv. Rocha, Rozálie a Šebestiána na Olšanském náměstí, který byla již tradičně obtována za naše zesnué panovníky Marii Terezii, Karla IV. a ke cti bl. Karla I. Mši svatou, která byla zakonče‐
na Císařskou hymnou, celebroval P. ThLic. Jaroslav Brož, S. S. L.,ThD., proděkan Kato‐
lické Teologické fakulty Univerzity Karlovy. Kancelář současného držitele klíčů Pražského hradu (na rozdíl od minulých let) nevyhověla žádosti předse‐
dy o možnost poklonit se opět památce našich panovníků v kryptě katedrály svatých Víta, Václava a Vojtěcha, v kapli sv. Václava a v basilice sv. Jiří v předvečer Sněmu, tedy v pátek. Letos poprvé po 8 letech doprovodný program v pátek nebyl. Na místo toho se konal přípravný večer po 18. hodině ve vinárně U Posledního soudu. Nedělní program, tedy mimořádná prohlídka kaple sv. Kříže na Karlštejně, zůstal v platnosti. XXII. Generální sněm proběhl v poklidu za účasti asi 50 zástupců vedení KČ a místních společností KČ. Vol‐
bou byli potvrzeni nově kooptovaní členové předsednictva, jehož aktuální složení je nyní následující: Václav Srb předseda RNDr. Radim Špaček místopředseda Svatopluk Novotný český zemský hejtman MUDr. Pavel Andrš moravský zemský hejtman Ing. Vítězslav Oram slezský zemský hejtman MVDr. Jiří Čížek člen předsednictva Ing. Mgr. Josef Pejřimovský člen předsednictva Mgr. Josef Petr člen předsednictva Pokus o odvolání 4 členů předsednictva iniciovaný paní Rathouskou se nesetkal s kladnou odezvou a byl podpořen jen 2 hlasy. Předseda Koruny České Václav Srb s politologem Tomášem Lebedou byli hosty pořadu PRO a PROTI na téma obnovení monarchie v našich zemích, který moderovala Renata Kalenská. Odkaz na pořad naleznete zde: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2941712
Akce – prosinec 2013
9
Monarchisté u Masaryka – Vojtěch Stádník Výzva monarchistů: skoncujme s adorováním Edvarda Beneše Příznivci obnovení Království českého blahé paměti
začali svůj čtvrteční pochod rázně – zahalením sochy
československého prezidenta Edvarda Beneše na Lore‐
tánském náměstí v Praze. Tento člověk si naši úctu ne‐
zaslouží, protože opakovaně v kritických chvílích čes‐
kého respektive československého státu tragicky selhal.
Předseda Koruny české – Monarchistické strany Čech,
Moravy a Slezska Václav Srb požaduje zrušení zákona o
zásluhách prezidenta Beneše. Pro tento radikální krok
ovšem existují pádné důvody. Beneš patří k tragickým
postavám českých dějin a dvakrát v osudových okamži‐
cích svůj národ nepodržel. V roce 1938 nařídil dobře
ozbrojené a vycvičené československé armádě vydat
hitlerovskému Německu bez boje československé po‐
hraničí a o deset let později zase kapituloval před ru‐
dou tyranii. Svoji nerozhodností tak umožnil vydat čes‐
ké země do rukou dvou brutálních totalit, nacistické a
komunistické. Ovšem to nejsou jediné důvody, proč nelze Beneše
považovat za osobnost českých dějin. Vyznačoval se
výraznou odpudivou vlastností, osobní mstivostí. To na
něm bylo krajně nesympatické a jeho obětí se stal též
zlínský podnikatel Jan Antonín Baťa, který přesto, že
penězi výrazně podporoval londýnskou exilovou vládu,
byl po válce v roce 1947 Národním soudem odsouzen
za kolaboraci, také proto, že patřil k Benešovým názo‐
rovým oponentům. Tento nespravedlivý rozsudek byl
už naštěstí před několika lety zrušen. Po II. světové válce umožnil de facto nástup komunis‐
tické diktatury, když kývl na zákaz Agrární strany,
údajně kvůli spolupráci jejich představitelů s nacistic‐
kými okupanty, což nebyla pravda, protože významná
část agrárníků se zapojila do protinacistického odboje,
mezi nimi například ministr financí londýnské exilové
vlády Ladislav Feierabend. Koneckonců, kdyby nesměly
být po válce obnoveny všechny kolaborantské strany,
muselo by se to týkat i KSČ. Byli to přece komunisté,
kteří se až do útoku Německa na Sovětský svaz nijak výrazně protinacisticky neprojevovali, a jejich ilegální Rudé právo dokonce kritizovalo českou buržoazii a vů‐
bec celý Západ za to, že štvou Angličany do boje proti dělníkům v německých uniformách. Beneš po válce ni‐
jak nezbránil odstavení svých blízkých londýnských spolupracovníků generálů Františka Moravce, šéfa zpravodajské služby a Sergěje Ingra, ministra národní obrany londýnské exilové vlády, do podřadných funkcí. Odepsal je jenom proto, že si to přáli komunisté. Beneš nebyl osobnost formátu Masaryka, což také při‐
pomněl Petr Placák u sochy prvního československého prezidenta na hradčanském náměstí, kam monarchisté dorazili. Masaryka ocenil, podle něj zachoval to dobré z Rakouska‐Uherska, a nebál se prosazovat pravdu i proti vůli většiny. To se týkalo jeho bojů proti pravosti Rukopisů královedvorského a zelenohorského a za tzv. Hilsneriády, kdy velmi razantně potíral pověru, že Židé páchají rituální vraždy. Kdysi se také jeden novinář zeptal Jana Masaryka, jak by se jeho otec zachoval v září 1938, a odpověď byla jasná. „Táta by řekl, tož budeme sedlat.“ Prostě Masaryk uměl být rázný v situacích, kdy šlo o hodně, kdežto Be‐
neš v nich selhával. I proto si myslím, že zabalení jeho sochy do červenobílého plátna, tradičních to českých barev, bylo na místě. Zdroj: http://ziegler.blog.idnes.cz/c/366873/Vyzva‐
monarchistu‐skoncujme‐s‐adorovanim‐Edvarda‐
Benese.html#t2 Ohlasy: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/218043‐
hrad‐oblehli‐zemanovci‐a‐monarchiste‐zadajici‐navrat‐
panovnika/
Setkání proběhlo jako společná akce Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska) a spiso‐
vatele, disidenta a zakladatele Českých dětí Petra Placáka a jeho přátel. Po úvodním proslovu předsedy Koru‐
ny České Václava Srba na Loretánském náměstí došlo k zahalení pomníku Edvarda Beneše a následoval po‐
chod na Hradčanské náměstí k pomníku T. G. Masaryka. Zde provedl Petr Placák komplexní zhodnocení osobnosti prezidenta Miloše Zemana. Za místy již vydatného deště následoval přesun do Literární kavárny na čočkovou polévku, dobré pivo a prodebatování všech aspektů naší společenské situace. Po chod proběhl s přibližně stejnou účastí jako v minulých létech. Citelně chyběla dechová hudba Pralinky (oproti
loňsku) a chyběly i některé známé tváře, ať již měly k neúčasti jakýkoliv důvod. Své zřejmě způsobil prodloužený
víkend, který odlákal mnohé tradiční účastníky k jiným aktivitám a mimo Prahu. Zato se objevily mnohé úplně
nové tváře. Plzeň vyslala 5 členů. Oficiálně byl pochod zahájen ve 14,00 u sochy sv. Václava a jako loni směřoval přes Staroměstské náměstí a Kar‐
lův most na Malostranské náměstí, kde byl ukončen na místě odstraněné sochy maršála Radeckého. Poměrně
legračně působilo zanícené vykřikování m
onarchistických hesel v oblasti Karlova mostu, kde nám nadšeně aplau‐
doval dav ve všech světových jazycích kromě češtiny. Oproti jiným létům se znatelně změnila atmosféra a naladění obyvatel Prahy. Zatímco jindy přijímali pochod
mnohdy jako turistickou atrakci s úsměvem, pobavením či pochopením, tentokrát reagovalo okolí živě. Ať již ne‐
gativně či vstřícně, rozhodně nikoliv lhostejně. Hladina občanského vnímání je zřetelně rozjitřena a obyvatelstvo reaguje na jakoukoliv výzvu s mnohem větší vážností, lidé se cítí osloveni a cítí potřebu se k výzvě vyjádřit. Po svém, ale vyjádřit. Pochod byl zakončen veselicí na Staré Rychtě na Malé straně. J. Drnek Knihovna kardinála Berana o. s. ve spolupráci s Filozofickou fakultou Západočeské univerzity v Plzni pořádá v sále bývalého kláštera františkánů, Františkánská 11, Plzeň v pátek 6. prosince 2013 konferenci Od Josefa Floriana k Rio Preisnerovi inspirativní katolické osobnosti mimo hlavní proud 9.00‐9.15 registrace, káva 9.15‐9.30 Miroslav Svoboda: Přivítání hostů MUDr. Jiřina Křížková: Vzpomínka na kardinála Berana 9.30‐10.00 Josef Štogr: Úvod do tématu – „nemainstreamové“ katolické osobnosti 10.00‐10.30 Jaroslav Šebek: Vliv sociálních encyklik Rerum No‐
varum a Quadragesimo Anno na katolické intelektuály 30. let 20. století 10.30‐11.00 Josef Štogr: Stavovská myšlenka 11.00‐11.30 Ivo Budil: Pojetí totalitarismu v díle Rio Preisnera 11.30‐12.00 diskuse k dopolednímu bloku 12.00‐13.30 přestávka na oběd 13.30‐14.00 Josef Mlejnek: Iniciace Josefem Florianem 14.00‐14.30 Jarmila Štogrová: Jan Hertl a revue Řád 14.30‐14.50 Mlada Filípková‐Hertlová: Vzpomínka na J. Hertla 14.50‐15.00 Michal Semín: Spor Jan Hertl – Karel Schulz – Alfréd Fuchs (1936) v revue Řád a jeho reflexe v revue Te Deum (2013) 15.00‐15.30 J. Mlejnek: Rudolf Voříšek: Filosofie českých dějin 15.30‐16.00 Jan Cholínský: Sarkasmus jako politická a filosofická zbroj ‐ Simeon Ghelfand a Ladislav Jehlička ve studené válce 16.00‐16.30 diskuse k odpolednímu bloku 16.30‐17.00 závěr konference, shrnutí O přednášejících: Prof. RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc. – politolog, antropolog, profe‐
sor katedry historických věd Filozofické fakulty Záp
adočeské univerzity v Plzni Mgr. Jan Cholínský – historik, publicista, vydavatel Josef Mlejnek – filosof, básník, překladatel Mgr. Miroslav Svoboda – ředitel Knihovny kardinála Berana, teo‐
log, sociální pracovník Doc. Mgr. Jaroslav Šebek Ph.D. – vědecký p
racovník oddělení dě‐
jin 20. století Historického ústavu Akademie věd Josef Štogr – filosof, publicista, konzultant Jarmila Štogrová – historička umění, knihovnice, editorka Místo konání: Konference se koná v centru města u hlavního náměstí, v býva‐
lém klášteře františkánů (u "kamenných" františkánů), kde je zá‐
roveň diecézní muzeum, kostel Nanebevzetí Panny Marie a knihkupectví Karmelitánského nakladatelství, v blízkosti Zápa‐
dočeského muzea. VSTUP VOLNÝ Konference se koná za podpory odboru círk
ví Ministerstva kultury ČR Zaregistrujte se prosím na
konferenci na email: [email protected] nebo písemně na adrese: Miroslav Svoboda‐Exodus, U Zvonu 51, 330 11 Třemošná Usnesení XXII. GS k vyrovnání státu s církvemi Koruna Česká důrazně odmítá současné snahy o revizi dohody o vyrovnání s církvemi za státem zabraný majetek. KČ konstatuje, že zákon o vyrovnání s církvemi byl přijat v návaznosti na výrok Ústavního soudu o protizákonné nečin‐
nosti Parlamentu ČR a protiprávním za‐
držování vydání církevního majetku po dobu 20 let. Výnos z nevydaného majetku jen za 20 let nečinnosti Parlamentu představoval dvojnásobek toho, co za toto období stát na církve vynaložil, tedy cca 40 miliard Kč. Náhrada 59 miliard za nevydaný ma‐
jetek je vzhledem ke ztrátě výnosu jen za 20 let ve výši 40 miliard ve skutečnosti velmi nízká a diskuse o ní projevem zlé vůle, ne touhy po spravedlnosti. O právu se nedá hlasovat a smlouvy jednostranně měnit. Taková situace vy‐
volává právní nejistotu pro kteroukoli fy‐
zickou nebo právnickou osobu. Usnesení XXII. GS k lustračnímu zákonu Koruna Česká důrazně odmítá soudobé snahy o zrušení tzv. lustračního zákona. V návaznosti na platný a účinný zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu KČ konstatuje, že představitelé totalitního režimu doby minulé by s ohledem na historickou spravedlnost ani nadále neměli ovlivňo‐
vat veřejné dění našeho státu. MARKRABSTVÍ MORAVSKÉ – prosinec 2013
13
V Brně – Tuřanech se 11. Listopadu uskutečnil JIŽ PÁTÁ BRNĚNSKÁ tradiční Remembrance Day
Pořadateli byli: STATUTÁRNÍ MĚSTO BRNO, MĚSTSKÁ ČÁST BRNO­TUŘANY Bc. Aleš Jakubec, starosta Michal Krátký, místostarosta k připomenutí a OBČANSKÉ SDRUŽENÍ ODKAZ LEGIONÁŘŮ A uctění památky ODBOJE V NAŠÍ VLASTI CÍRKEV ŘÍMSKO­KATOLICKÁ v TUŘANECH ZÁKLADNÍ ŠKOLA MĚŠŤANSKÁ – TUŘANY JCKV blahoslaveného Karla I. KLUBY VOJENSKÉ HISTORIE Habsbursko­Lotrinského NAKLADATELSTVÍ ŠIMON RYŠAVÝ (1887–1922), posledního císaře rako
uského, krále českého, Sraz účastníků byl stanoven u rodného domku markraběte moravského etc. pana generála Ludvíka Krejčího a na Tuřanském náměstí před radnicí. Poté proběhl naplánovaný program: byla sloužena v diecézní katedrále sv. Petra a Pavla 16.15: Průlet bitevních vrtulníků v Brně ve č
tvrtek 24. 10. 2013 v 17. 30 hodin.
16.30: Pocta armádnímu generálovi Ludvíku Krej‐
Celebroval katedrální farář čímu před jeho rodným domem Mgr. Ing. Pavel Konzbul, Dr. 16.50: Slavnostní pochod vojáků v historických uniformách směrem ke Kapli padlých, lampionový Sdružení monarchistů, o. s. průvod dětí s rodiči 17.00: Kaple padlých, uctění památky padlých vo‐
Brno jáků v 1. světové válce, obětem 2. světové války z řad tuřanských občanů, přímluva duchovního za v součinnosti padlé vojáky, čestná salva, malý ohňostroj, pro‐
s římsko‐katolickým farním úřadem v Brně na hlídka Kaple Petrově 17.30: Malý kulturní pořad na radnici, předání Čestných uznání, krátká diskuze, občerstvení pro vojáky a hlavní aktéry akce.
MS KČ v Brně se sešla 20. listopadu 2013 v ordinaci MUDr. Marcely Suché v
Obořanech. Zúč astnili se kromě MZH MUDr. Pavla Andrše i další hosté jako Ing. Otakar Nečas a MgA. Patrik Vlček. Na programu zasedání, trvajícího hodinu, bylo probráno pět bodů: 1) Úvod – přednesení programu a prezentace účastníků 2) Zhodnocení uplynulých voleb: počet hlasů Místní společnosti 1 045 celkem, včetně kandidátů strany a bez‐
partijních. Zhodnocení mediálních klipů a ohlasů ve společnosti na činnost strany ve dnech konání voleb. 3) Příprava na GS KČ v Praze ve dne 30. 11. 2013 a krátká porada ohledně náboru nových členů. 4) Volba nového předsedy. Na návrh odstupujícího předsedy Ivo Buličiče byl zvolen jednomyslně Martin Ber‐
náth (3‐0‐0) 5) Závěr ‐ ohlédnutí za uplynulým rokem 2013, návrh konání mikulášské besídky v letošním roce a výhledy do MŠE SVATÁ
příštího roku 2014 Den veteránů
VÉVODSTVÍ SLEZSKÉ – prosinec 2013
Výstava Metamorfózy politiky. Pražské pomníky 19. století. Úterý, 26 Listopad 2013 V rámci volné řady výstavních projektů v Clam­Gallasově paláci, věnovaných kulturní historii Prahy, se pořadatelé – Archiv hl. m.
Prahy a Národní galerie Praha – rozhodli před­
stavit dosud zcela nezmapované téma: praž­
ské pomníky, upomínající na významné osobnosti i události českých dějin, které na
pražských veřejných prostranstvích začaly vzni‐
kat od poloviny 19. století a měly pro český ná‐
rodní život prvořadý význam jak umělecký, tak
i kulturně‐historický. 14
CÍRKEV A MONARCHIE – prosinec 2013
15
Pastýřský list pražského arcibiskupa Dominika kardinála Duky k volbám (Přečtěte, prosím, při všech bohoslužbách 29. neděle v mezidobí, dne 20. října 2013) Milí diecézáni, sestry a bratři v Kristu, V těchto předvolebních týdnech uvědomuji si ještě na‐
léhavěji svou biskupskou i občanskou odpovědnost. Je
mi jasné, že za to, kudy se ubírá naše společnost, v čem a
jak žijeme, jsme odpovědni všichni, tj. každý z nás k to‐
mu přispívá. Chci vás proto tímto listem oslovit všechny, věřící i nevěřící občany, a vyzvat vás k tomu, abyste šli k
volbám a vyjádřili svůj názor. Uvědomte si, že člověk,
který nejde volit, se dobrovolně stává nesvobodným.
Ponechá rozhodování na druhých, kteří mu po volbách
určí, jak bude žít, a nařídí, co bude dělat. Letošní volby jsou zvláště závažné, protože jsou to vol‐
by předčasné a konají se v době společenského napětí a ekonomického útlumu. Zvažoval jsem, proč taková situ‐
ace nastala. V naší společnosti žijí vedle sebe lidé, kteří
podle svého stáří mají velmi odlišné životní zkušenosti.
Nejmladší vyrostli po listopadové sametové revoluci. Starší si pamatují Husákovu normalizaci, ještě starší
prožili brutální padesátá léta a srpnový šok v r. 1968.
Nejstarší si pamatují i válku a nacistickou totalitu. Na
dějinných křižovatkách potřebujeme mít jak zájem o
budoucí, tak i poučení z minulosti. Opravdu odpovědný
volič by měl mít zásadní zájem o budoucnost, ve které
budou žít naše děti a vnoučata, a měl by si vzpomenout,
jak se nám vymstily chyby minulosti. Komunistickou nadvládu jsme tehdy mírnou většinou
svobodně zvolili. Pak jsme dvě generace žili v diktatuře, která se dopustila zločinů, způsobila vyčerpání a de‐
vastaci země a rozvrátila morálku společnosti. Je třeba
vědět a připomínat, že komunismus je ideologie založe‐
ná na lživých slibech, závisti a nesmiřitelné nenávisti. Její mírné formy nikdy nezůstanou mírnými, když do‐
sáhne moci. Otevřeně říkám, že v této otázce mě zavazu‐
jí osudy mých předchůdců, životy kněží, řeholnic, věří‐
cích a všech demokratických lidí, jejichž utrpením byla
zaplacena nová svoboda. V roce 1989 jsme tuto svobodu takřka zázračně získali jakoby bez boje. Sametová revoluce nebyla krvavá. Ved‐
lo to k tomu, že si mnozí svobody neváží a hlavně v ní
nedovedou žít. Totalita z nás neudělala odpovědné a
mravné občany. Když byl odstraněn strach z vševládné
policie, v nepochopené svobodě se otevřela cesta ke
svévoli. Svoboda a demokracie nejsou špatné, ale mohou
být zneužity nemravnými a nezodpovědnými lidmi, kte‐
ří nakonec demokracii v očích lidí zpochybní. Naše budoucnost, o níž jdeme rozhodovat k volbám, je
otázkou mravní. Nejde v nich o žádné dílčí drobnosti a výhody pro různé skupiny a skupinky lidí. Nejde o to,
jak se upraví daně nebo poplatky. Nelze přehlédnout
osud lidí, kteří se ocitli v nouzi a potřebují pomoci. Jde o
to, zda se pohodlně a rychle vrátíme k podivně ubohým jistotám doby totality a pak se budeme divit, že se vrace‐
jí i tehdejší metody, nebo si přiznáme mnoho přehmatů i
nepravostí, ale půjdeme obtížně dál demokratickou ces‐
tou. Uvědomte si, že každé politické volby jsou momen‐
tem, kdy se jednotliví lidé přiznávají ke svému život‐
nímu postoji. Volební lístek má v podstatě charakter
občanského kréda: V toto věřím, pevně v tom stojím a
věrně za tím jdu ve svém každodenním životě. I když se právě teď staly církve terčem útoků, které
mají přilákat voliče, a bylo by legitimní, aby některá
politická strana postavila svůj program na obraně vě‐
řících, nebudu nabádat k volbě určité strany. Naopak
právě kvůli těmto útokům, které lživě a křivě staví
problém zákona o majetkovém vyrovnání a odstranění
některých křivd jako otázku přesunů majetku a zaml‐
čují, že podstatnou a jedinou pravou otázkou je, zda
církvím bude předána odpovědnost za jejich ekono‐
mický život, že kněží nebudou státními zaměstnanci,
kterým je možno nařídit, co nesmí říkat a co musí říkat
– řečníci si neuvědomují, že mluví proti demokracii a
zákonnosti, když se hledají kličky, jak platný, parla‐
mentem přijatý, ústavním soudem potvrzený zákon
obcházet –, musím vyzvat k tomu, abychom volili de‐
mokracii a především mravnost. Zásadním kritériem
však je ochrana demokracie, zdravého rozumu a mo‐
rálních hodnot. Pro nás, věřící křesťany jde o to, aby‐
chom vyjádřili, že duchovní hodnoty a lidskou čest
stavíme výš než pozemské výhody. Zdůrazňuji, že bu‐
de‐li zvolena „vláda mravního obrození“ jakkoli slože‐
ná, bude to mít těžké a nesmíme ji v tom nechat. Uká‐
že‐li se nová vláda být „vládou dalšího prohloubení
mravní krize“, museli bychom se pokusit jí v tom za‐
bránit. Zůstaňme věrni svému křestnímu slibu: Zříkám
se ducha zla, všeho, co působí a čím se pyšní. S pozdravem a přáním všeho dobrého Vám žehná kar­
dinál Dominik Duka arcibiskup pražský. Max Kašparů je spisovatel, premonstrátský diákon,
psychiatr, esperantista a autor dvaceti esejistických
knih přeložených i do polštiny, italštiny a francouzšti‐
ny. Co se stalo s naší dobou? Zažíváme vážnou krizi? Proč mají najednou lidé pocit,
že se něco zlomilo, a cítí se zklamaní? Co nás v bu‐
doucnosti čeká? Dnes pohledem autora, který zná českou duši přímo
zevnitř. Každý student lékařství je už od prvního ročníku stu‐
dia veden svými profesory k tomu, aby si u každého
pacienta položil dvě zásadní otázky – proč a jak. Proč
má nemocný potíže? Otázka diagnostická, která vede k
určení choroby. Jak ji léčit? Otázka terapeutická, hle‐
dání cesty k uzdravení. Je‐li naše společnost nemocná, a ona bezesporu ne‐
mocná je, klademe si obě otázky všichni. Až na několik
vrcholných politiků, kteří mají většinou jiné starosti,
než jaké musí řešit lid obecný. Ovšem co hlava, to názor. Jedni ze současného stavu obviňují komunis‐
mus, jiní konzumismus, další neoliberalismus nebo
hédonismus. Z mého pohledu nepůsobí v této zemi
tajemné abstraktní ismy, ale hlavně tři silně zhoubné choroby. Ztráta studu, rozvoj společnosti bez respek‐
tování přirozených společenských norem a z obou předchozích plynoucí pocit tíživé bezmoci. Diagnóza "Žijete v zemi, kde nic není hanba!" Těmito slovy
zhodnotil student z Asie svůj roční pobyt v České re‐
publice. Čím kratší, tím výstižnější bylo jeho hodnoce‐
ní klimatu v naší zemi. Měl pravdu. Z české kotliny se kamsi vytratil stud. Pojem hanba je dnes už srozumi‐
telný málokomu. Dítě se nestydí zesměšnit učitele,
muž se nestydí opustit ženu a děti kvůli milence, po‐
tomci se nestydí zvednout ruku na své rodiče, není žádnou hanbou žít jako parazit nebo veřejně propago‐
vat zlo. Proč by se tedy měli politici ve službách
mafií stydět lhát, krást a podvádět? Svoji velikou vinu na tomto stavu mají také ty sdělo‐
vací prostředky, které z banality dělají tragédii a z
tragédie banalitu. Žijeme v době, která propaguje nosit
všechno naruby. Normy chování nám prezentují svým nenormálním
chováním duchaprázdné celebrity všeho druhu. Ony
totiž zaujaly místo jako vzory po moudrých básnících a osvícených autoritách, do kterých by „moderní český sjednocený Evropan“ už ani nekopl. Z pořadů někte‐
rých televizních stanic, které by měly kultivovat lid‐
skou duši a zjemňovat smysl pro krásu, pravdu a dob‐
ro, teče většinou krev, adrenalin, testosteron... Z této
skutečnosti chápu, proč se užívá termín televizní ka‐
nály. Kdykoli stojím jako soudní znalec z oboru psychiatrie
u soudu, který projednává činy mladého delikventa,
mám skoro pokaždé tendenci na lavici obžalovaných
posadit systém, který vládne v této zemi a jehož jsou
mladí lidé obětí. Ale koho to zajímá? Politiky v žádném
případě! Ti mají jiné starosti. Stávající garnituře jde o
to, aby se ve službách různých mafií udržela u moci co
nejdéle jakoukoli strategií, a ti, kteří mlsně hledí na jejich místa, hledají taktiku, jak by je mohli vystřídat.
Bez onoho přežitku, kterému se říkávalo stud. Obyčejní smrtelníci v této zemi trpí oprávněnými
pocity nespravedlnosti a křivdy, ale parní válec politi‐
ky a byznysu si vesele jede dál. A proč by ne! Sliby, fráze a široké úsměvy těch (všeho)schopných z před‐
volebních plakátů tak snadno a rychle shoří pod jeho
kotlem. A nikdo se opět za nic nestydí. Navrhoval bych celospolečenskou infuzi studu a vy‐
braným jedincům implantovat svědomí. Obojí bude obtížné, protože v prvním případě už těžko nahmatá‐
me zlozvykem zkolabované žíly a ve druhém už ne‐
rozřízneme politikařením zkamenělou hroší kůži. Místo domu barabizna Pokud chtěl kdysi zedník postavit pevné a rovné sta‐
vení, potřeboval k tomu kromě kamenů a cihel ještě
maltu a olovnici. Maltu, aby držela pohromadě jednot‐
livé kameny a cihly; olovnici, aby stěny byly rovné. Stavitelé moderní polistopadové společnosti začali sice
ke stavbě používat ekonomické kameny a právní cihly,
tedy stále nové a nové zákony a předpisy, ale absolutně
odmítli používat pojivo a ctít svislou rovnou stěnu. Kla‐
dou cihlu na cihlu bez malty, která se míchá z pokory,
štědrosti, přejícnosti, mírumilovnosti, cudnosti, stříd‐
mosti a činorodosti. Dřív se této pojivové směsi říkávalo
sedm hlavních ctností. Z olovnice, která se řídí přírod‐
ním zákonem gravitace, si udělali kyvadlo. Co bylo kdysi
jednoznačným tabu, pyšně rozkmitali moderním relati‐
vismem. Mimo jiné je u staveb běžné, že se kameny dá‐
vají do základů a cihly na ně. Tedy zákony jsou nad
trhem, ale u českého projektu je tomu naopak. Trh jako
by byl nadřazený zákonům. Oč má u nás trh silnější zu‐
by, o to bezzubějšími se stávají zákony. Bez malty a s
kyvadlem v ruce se dá postavit leda tak barabizna. Tolik
k diagnóze. Terapie Co s terapií? Jsou dvě řešení. Buď to nepovedené sta­
vení zbourat, nebo z něho zavčas utéct. V prvním pří‐
padě by šlo o revoluci, ve druhém o emigraci. Pokud
bych jako léčebnou metodu navrhl revoluci, mohl bych
být zažalován za trestný čin poškozování cizí věci. Sku‐
tečně cizí věci. Obávám se totiž, že už nám v této zemi
nepatří ani ta vratká barabizna. Pokud bych navrhl te‐
rapii emigrací, může mi být položena otázka, kam utéct.
Do některého evropského státu určitě ne, protože ev‐
ropský dům opravují ti samí architekti, kteří nám po‐
máhali s projektem stavby oné vratké chatrče. Staví také
bez mravnosti a s kyvadlem v ruce. Možná by se vyplati‐
lo prchnout za asijským studentem do té země, kde ještě
nevyhynul stud. Třetí chorobou je epidemicky se šířící pocit bezmo­
ci. Nějak se v něm začínáme postupně utápět všichni. Jed‐
nou za několik let je nám sice hozen záchranný člun v
podobě voleb, ale brzy se ukáže, že i on je děravý.
Frustrace vystřídá depresi, zklamání vystřídá bezmoc.
A právě ona bezmoc spojená s pocitem bezvýchodnosti
je silně nebezpečná. Trvá‐li dlouho, začne se měnit v
agresi. A ta tady již je. Dokonce i mezi školními dětmi lze
zachytit její silný nárůst. Buďme ovšem upřímní a ne‐
stěžujme si jen na ty nahoře. Zavinili jsme si to i my sami, když jsme přijali převrá‐
cený životní styl, který nám našeptává: "Žij bohatě na‐
venek a chudě uvnitř!" Pokud neprovede náš národ
proměnu a nezačneme žít bohatě uvnitř a chudě nave‐
nek, nemáme šanci... Potom i mně samotnému nezbude nic jiného, než
abych zamkl ordinaci, přestal diagnostikovat, navrhovat
terapie a utekl se schovat. Rovnou mezi šílence. Nebude
v tom ani trochu zbabělosti a nebudu tam sám. Bez
vnitřní proměny a bez pokání tam skončíme brzy
V Š I C H N I ! Ne revizi tzv. církevních restitucí! Konzervativní strana s velkými obavami sleduje sna‐
hy ČSSD, KSČM a některých dalších politických usku‐
pení o nepřátelskou revizi Zákona č. 428/2012 Sb. o
majetkovém vyrovnání státu s církvemi a nábožen‐
skými společnostmi. V plné nahotě se ukazuje neo‐
komunistický programový potenciál ČSSD, aktuálně
nejsilnější politické strany v České republice, která si
v mnohém nezadá s KSČM. Komunisté a s nimi i soci‐
ální demokraté více než dvacet let brání spravedlivé
restituci majetku církví. Tak dlouhou dobu zneužívají
jakékoliv skryté i otevřené obstrukce, aby mohl být
církevní majetek protiprávně bezostyšně zneužíván,
devastován a pleněn. Proto i po listopadu 1989 byly
mnohé nemovitosti zničeny, mnohé převedeny do soukromých rukou, a ještě i v těchto dnech jsou lou‐
pežně vytěžovány lesy, o které církve požádaly. Právě
nepochopitelné postoje a skutky levicových fanatiků
či jimi ideologicky zpracované netečné společnosti
v nedávné historii způsobily na majetku, ukradeném
komunisty, tak ohromné škody. Přijaté finanční vy­
rovnání považujeme pouze za symbolické gesto státu a velkorysý ústupek církví. Období 30 let, po
které má být finanční náhrada za nevydaný majetek
vyplácena, je zbytečně dlouhé – a nyní je tohoto faktu
zneužito k otevírání debat o „inflační doložce“. Přitom
pokud by tato doba byla podstatně kratší, což by bylo
žádoucí, jednalo by se nominálně o nižší částku. Jsme pobouřeni úrovní komentářů vedoucích před‐
stavitelů ČSSD k této věci, ve kterých populisticky
vsadili na nejhorší lidské povahové vlastnosti: závist a
nenávist. Projevy Bohuslava Sobotky, Lubomíra Zao‐
rálka a Jana Mládka, plné vědomých lží, obsahují do‐
konce i otevřené vyhrůžky protiústavními adminis‐
trativními kroky, za které by se nemusel stydět ani
Klement Gottwald. Svědčí to nejen o jejich lidské ma‐
losti, ale i o nebezpečnosti těchto lidí pro demokratic‐
ký vývoj naší země – tito lidé pravděpodobně budou
zanedlouho naší zemi vládnout. Konzervativní strana je přesvědčena, že tzv. pracovní
skupina k posouzení církevních restitucí, která bude
zřízena na žádost ČSSD, v plné nahotě ukáže lživost a nestoudnost argumentů, kterými ČSSD veřejností
manipuluje. Bohužel i mnohá média, která jsou důležitým tvůr‐
cem názorů a nálad ve společnosti, tuto arogantní
eskalaci zla nepranýřují, naopak jí dávají velký
prostor a tím toto štvaní proti církvím živí. Důvodně se obáváme, že v současném Parlamentu
sedí drtivá převaha poslanců nepřátelsky naladěných
proti církvím, nebo těch, kteří si jejich důležitost pro
zdravý vývoj společnosti neuvědomují. Konzervativní
strana doufá, že představitelé církví nepřistoupí
k revizím uzavřených dohod pro vydávání nemovité‐
ho a movitého majetku, který jim byl ukraden totalit‐
ním režimem a který jim právem patří. Konzervativní strana vyzývá KDU‐ČSL, aby jako nej‐
důležitější podmínku své účasti v nastávající vládě jednoznačně stanovila respektování přijatého zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi a nábožen‐
skými společnostmi všemi vládními stranami a oka‐
mžité zastavení nechutné kampaně ČSSD v této věci. Součástí této podmínky musí být také dohoda na po‐
stupu, který účinně zabrání uplatňování jakýchkoli administrativních obstrukcí při plnění smluv uzavře‐
ných mezi církvemi a státem. Za Konzervativní stranu Josef Bílek, předseda 27. listopadu 2013 Vážení přátelé, obdržel jsem od přátel v Konzervativní straně níže uvedené adresy, na nichž lze najít informa­
ce o některých projednávaných bodech v Bruselu. Což mne natolik nadzvedlo, že jsem napsal dopis pani dok­
torce Zuzaně Roithové, který Vám posílám v příloze. Pokud to uznáte za vhodné, zašlete jí také svůj názor, příp. jen připodepište ten můj text. Myslím, že na pokra­
ji Adventu je právě ta správná příležitost. FACTA NON VERBA Jan E. Bárta Co se dnes projednava v Evropskem parlamentu: http://www.prolife.cz/?a=72 <http://www.prolife.cz/?a=72&b=2&id=2225> &b=2&id=2225 http://www.citizengo.org/en/895‐estrela‐report‐
back‐table‐stop‐it
Vážená paní MUDr. Zuzana Roithová Poslankyně Evropského parlamentu, zasláno e‐mailem. Vážená paní doktorko, dobrý den. Kdysi mne Vám představil můj bratr Zdeněk Bárta, když byl senátorem, a tak si dovoluji Vás oslovit se svým názorem takto přímo. Zprávy o činnosti evrop‐
ského parlamentu, které nám jsou předkládány naším tiskem, nebo je získáváme jinak, znějí už vyloženě jako zprávy poplašné. Mám na mysli mimo jiné šílen‐
ství dámy jménem Estrelová a podobné iniciativy. Dnes až chorobná hypertrofie tzv. práv na úkor lid‐
ských povinností, i v Česku státem ekonomicky pod‐
porovaný rozklad normální rodiny podporou tzv. ne‐
úplných rodin, absolutní liberalizace potratů a další a další nápady až děsí (prý nemůže být v Bruselu ani Vánoční strom!?). Takovou Evropu nechceme, skutečně nikdo, až na snad pár vyšinutých jedinců. Jste křesťanka, a tak Vás prosím, vážená paní doktorko, i jménem mnoha stejně smýšlejících lidí a jménem svých dětí a vnoučat, abys‐
te nás v evropském parlamentu nezaprodávali a za‐
stavili ono pomalé, ale snad i cílevědomé směřování ke konečnému rozkladu základních tradic evropské civilizace. Nezastavíte‐li to vy, naši zvolení zástupci, jednoho dne dojde ke vzpouře té části občanů, která si to už nedá líbit. Nemýlím‐li se, je demokracie vládou většiny; liberálové a levičáci ale před volbami tyto své plány na likvidaci naší civilizace neohlašovali, a proto mají teď většinu; jak to, že je během volebního období beztrestně realizují? Je na ně nutno poukazovat, ale veřejně, abychom i my, Vaši voliči, o tom také věděli! Co tedy opozice v EP, proč Vás není slyšet a pořádně
hlasitě? Vím, že obava z napadení z politické neko‐
rektnosti je silná; ale jednou ten neblahý vývoj nějak
musíme ukončit! Přeji Vám, vážená paní doktorko, hodně zdraví a síly
a odhodlání, klidný Advent a požehnané Vánoce. Se srdečným pozdravem v úctě ing. arch. Jan E. Bárta
V Praze dne 26. listopadu 2013 Jeho Eminence Dominik kardinál Duka, arcibis­
kup pražský metropolita a primas český Vaše Eminence, Koruna Česká – monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska vyslovuje rozhořčení nad vypnutím mikro‐
fonu v Českém rozhlase při Vašem proslovu dne 21.
10. 2013 a zároveň Vám vyslovuje plnou solidaritu a
podporu. Děkujeme za Váš pastýřský list k předčasným volbám
a s radostí zjišťujeme, že náš program není v rozporu
s Vaším pastýřským listem, naopak je s ním v souladu.
Koruna Česká monarchistická strana Čech, Moravy a
Slezska Václav Srb v. r. předseda KČ Dobrý den, děkuji Vám za Vaši podporu pana kardinála Duky po
pondělním rozhlasovém rozhovoru. Ujišťuji Vás, že si
pan kardinál této podpory velmi váží. Dovoluji si Vám
poslat text uveřejněný k tomuto na stránkách arcibis‐
kupství: Posluchači, kteří vyslechli rozhovor kardinála Duky
poskytnutý Radiožurnálu po jeho schůzce s premié‐
rem Rusnokem, píší, že kardinál Duka vyslovil také
jejich obavy o vyváženost veřejnoprávních médií.
Shodují se v tom, že kardinál Duka evidentně k pod‐
poře žádné strany nevyzýval. Jen varoval před návra‐
tem nedemokratických sil. ,,Kardinál Duka," píše se v
jednom z dopisů, ,,neudělal nic jiného, než že připo‐
mněl temnou dobu naší historie, která byla odsouzena
i formou zákona". Na pražské arcibiskupství jsou doručovány samo‐
zřejmě také negativní reakce. Ty se však dotýkají spí‐
še tématu majetkového narovnání obecně nebo emo‐
cí, které rozhovor provázely, a nikoli samotné otázky
svobody slova a pravidel Českého rozhlasu. Z dopisů posluchačů Českého rozhlasu je Arcibis‐
kupství pražskému známo, že byly odeslány stížnosti
na Radu Českého rozhlasu, která se touto věcí bude zabývat. Pražské arcibiskupství samo žádný podnět
dávat nebude. Jedná se totiž o obecnou otázku, jak
kudržet ve veřejnoprávních médiích prostor pro sku‐
tečně svobodnou diskuzi. S poděkováním a přáním všeho dobrého Michal Bre‐
za sekretariát arcibiskupa Arcibiskupství pražské. Ještě tento článek. http://fragmenty.cz/index.php/kultura/cirkev‐a‐
moralka‐naroda/item/596‐cesky ‐rozhlas‐ma‐informovat‐nikoli‐cenzurovat.html Záznam rozhlasového pořadu ZDE. Zajímavá pasáž začíná před 25. minutou (http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2990853). http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2990853 http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Hlas
ity‐vybuch‐kardinala‐Duky‐ Poslechnete‐si‐jak‐kricel‐kvuli‐restitucim‐290467
Blahoslavený Karel v Praze, Brandýse nad Labem a na Madeiře Ing. arch. Jan Bárta, PhDr. Milan Novák pondělí 21. 10. 2013 od 18 hod. Národní technické muzeum (kinosál) Ve středu 4. 12. 18,00 hodin byl ve velkém sále Měst‐
ské knihovny v Praze promítán film o Mariánském sloupu. FACTA NON VERBA! J. B. MONARCHISTÉ V UNIFORMÁCH – prosinec 2013
Radecký 1766 - 2016,
občanské sdružení
Cílem je obnova pomníku Jana Václava Josefa, hraběte Radeckého z Radče na Malostranském náměstí v Praze u příležitosti 250. výročí jeho narození. Naším webmasterem je Matěj Čadil, adresa pro emaily je [email protected] Za Radu o. s. Radecký 1766 – 2016 Jan Bárta, Jarmila Štogrová www.radecky.org Naše sdružení na výstavě Památky 2013 Naše občanské sdružení Radecký 1766‐2016, o. s., se podobně jako v loňském roce bude ve dnech 3. až 5. října prezentovat samostatným stánkem na ve‐
letrhu Památky 2013. Náš stánek budete moci navštívit ve čtvrtek a v pá‐
tek od 9 do 17 hodin a v sobotu od 9 do 15 hodin. Na stánku si budete moci prohlédnout naše výstavní panely a nové materiály se studií umístění obnove‐
ného pomníku na Malostranském náměstí, případně podpořit činnost sdružením zakoupením pamětní pohlednice s motivem pomníku. V pátek od 15:00 se rovněž v rámci výstavy usku‐
teční přednáška přdsedy našeho sdružení, Ing. arch. Jana Bárty o pomníku maršála Radeckého. Tradiční setkání u maršála Radeckého v Lapidáriu Letos již počtvrté, z toho podruhé v režii našeho sdružení, proběhlo ve středu 13. listopadu 2013 za hojné účasti odborné i laické veřejnosti včetně mno‐
ha členů vojenských historických jednotek v Lapi‐
dáriu Národního muzea tradiční setkání u maršála Radeckého, připomínající osobnost tohoto velkého Čecha i osudy jeho krásného pomníku. Na programu byly proslovy Ing. arch. Jana Bárty, PhDr. Jiřího Raka a PhDr. Dany Stehlíkové a pro zájemce také promí‐
tání filmu z letošní Audience u císaře Karla I. v Bran‐
dýse nad Labem. Jan Bárta O. s. Radecký se ujalo pořadatelství poté, kdy se ho zřeklo Česko‐Rakouské kulturní fórum, letos tedy setkání všech obdivovatelů tohoto českého šlechtice pořádá podruhé. Organizace se letos laskavě ujal pan místopředseda Jaromír Drvota. Národní muze‐
um žádá za pronájem sálů 4 500,‐Kč; připravuje se smlouva, bude tedy zapotřebí nějaké formy "dobro‐
volného vstupného". 19
Konec podzimu 1914 na frontách světové války Na zimu, bláto, mráz, deště či vítr nenadávají ti, kdo padli, ale ti, kdo přežili. Umírání je umírání a je stejné v létě i v zimě. Do podzimu roku 1914 bylo zřejmé, že válka neskončí do švestek. Ty už byly tou dobou sněde‐
ny nebo naloženy na slivovici a válka teprve nabírala dech. Bylo to pro všechny zúčastněné ošklivé překvape‐
ní. Všechny pokusy o rychlá blesková tažení s cílem změnit rovnováhu sil a vyvolat mírový kongres za výhod‐
ných podmínek byly utopeny v krvi a blátě. Nic nekončilo, natož rychle. Na konci srpna ztroskotal ruský pokus (po vítězné bitvě u Guseva) o rychlý průnik do Východního Pruska a v bitvě u Tanenbergu byla celá 2. ruská armáda obklíčena a zničena. Do konce září byl definitivně zlikvidován vítězný německý pochod na Francii a bitva na Marně vrhla Němce zpět od Paříže. 23. srpna se rakouské ar‐
mády generála Potiorka vrátily ze Srbska na původní pozice. Všude se kopaly zákopy a zásoby nahromaděné pro rachlá tažení kvapem docházely. Pokračovat ve válce znamenalo přebudovat celé státní ekonomiky na válečné. V Haliči začala 26. srpna bitva u Komarówa. Obě křídla 4. rakouské armády zatlačily Plehveho 5. ruskou armádu. Na levém křídle zahnal II. sbor Rusy od Zamošče. VI. sbor na pravém křídle neuspěl a záhy se ocitl na pokraji ka‐
tastrofy, ale příchod plzeňské 19. divize XVII. sboru postup obnovil. Na rozkaz AOK byla vytvořena sk. arcivé‐
vody Josefa Ferdinanda, která také úderem k severu podpořila pravé křídlo postupu na Wasylów do boku 5. armády. 19. PD zahnala Rusy od Jarczówa, ale její jednotky utrpěly velké ztráty. Byla zastavena kulomety u Wierscicé a dělostřelectvem od Grodku. V Jarczowě došlo k incidentu, kdy obyvatelé povraždili několik zra‐
něných vojáků. Vojáci 35. a 88. pluku postříleli stejné množství sedláků a větší část městečka vypálili. 4.A Evert
Počáteční operace v Haliči 7. ­ 11. září 1914 1.A Dankl
5.A Plehve
Sk. Ferdinand
4.A Auffenberg
3.A Dimitrijev
3.A Boroevič
2.A Ermölli
Sk. Kövess
8.A Brusilov
48
Postup středu 4. armády probíhal jen velmi pomalu a odrážel protiútoky, jejichž cílem bylo rozdělit rakous‐
kou Auffenbergovu 4. armádu na dvě části. IX. sbor ve středu sestavy byl téměř rozbit. Krize trvala i 29. srpna a jednotky IX. sboru měly 9 % mrtvých, 15 % raněných a 35 % zajatých či pohřešovaných. Bitvu rozhodl na pravém křídle úder skupiny arcivévody Josefa Ferdinanda, zejména jeho XIV. sboru. Levé křídlo Rakušanů, jehož větší část tvořily české jednotky, se stočilo k jihu a začalo Plehveho 5. armádu obkličovat. 31. srpna na‐
řídil generál Plehve ústup. 1. září obsadili Rakušané Komarów, ale zpomalením postupu na křídlech jim unik‐
la šance Plehveho armádu obklíčit a úplně zničit. Rusové zaznamenali 30 000 mrtvých a raněných a 10 000 zajatých vojáků. Rakušané zaplatili za své vítězství 40 000 mrtvými a raněnými a 20 000 zajatými vojáky. Šlo o drahé vítězství, ale zároveň o jediné čistě rakouské vítězství v této válce. Naproti tomu se 3. armádě generála Brudermanna (na pravém rakouském křídle) nepodařilo v první bitvě u Lvova udržet linii a 27. srpna byla nucena zahájit ústup před 3. a 8. ruskou armádou na novou linii západně u Lvova. Tím se pornikající ruská 3. A dostala téměř do týlu rakouské 4. A postupující u Komarówa příliš na sever. Z Balkánu pomalu dojížděly kontingenty 2. A a rozvinuly se na horním Dněstru. Velení 3. A převzal ge‐
nerál Boroevič de Bojna. Auffenberg nechal za ustupující Plehveho 5. A pouze skupinu arcivévody Josefa Fer‐
dinanda a provedl složitý, ale udivující manévr, když během 2. – 3. září otočil celou 4. A k jihu, k levému křídlu Boroevičovy 3. A, čímž zacelil nebezpečnou mezeru v linii. Ovšem za cenu zastavení slibně se rozvíjející ra‐
kouské ofenzívy. Jak skupina arcivévody Josefa Ferdinanda, tak i Danklova 1. A musely začít pomalu ustupo‐
vat k jihu. Na bojiště přijel osobně arcivévoda Karel. Rakušané se pokusili zvrátit situaci novým nástupem na Lvov. 4. A táhla na levém křídle ofenzívy třemi sbo‐
ry ve třech pochodových proudech, přičemž XVII. sbor tvořil levé křídlo. 7. září narazil útok na odpor Rusů. Zejména jednotky IX. sboru utrpěly velké ztráty. Rusové na severu využili přesunu 4. A na jih a jejího útoku na východ a pronikli do mezery, přičemž obchvacovali pravé křídlo Danklovy 1. armády. Ta musela ustoupit až na řeku San. Ustupoval i arcivévoda Ferdinand a nebezpečí začalo brzy hrozit levému křídlu Auffenbergovy 4. A (XVII sboru). Ta se musela otočit k severu. 11. září byla po ztrátě 300 000 mužů přerušena bitva o Lvov a opuštěna východní Halič. Byla vytvořena nová linie na Sanu. Rakouská armáda, zejména důstojnický sbor, utrpěly již v této úvodní fázi války šokující ztráty na životech a otřes z nečekaných masakrů, které přinášel nový způsob války a použití nových zbraní. Ruská přesila však byla zadržována a rakouský odpor uvolnil Němcům ruce k odvážné operaci na severu u Tanenbergu. Rakouská armáda musela brzy vyklidit i střední Halič a opustit postavení na Sanu. V týlu ruských vojsk zů‐
stala obklíčená pevnost Přemyšl se 120 000 muži. Ke konci září pronikly ruské přední oddíly přes Karpaty až k Mukačevu. Na říjen až listopad připravil německo‐rakouský štáb společnou ofenzívu s cílem zvrátit situaci. Na nějaké bleskové tažení zakončené obkličovací bitvou jako u Tanenbergu však již nebylo ani pomyšlení. Na rozdíl od Rakušanů a Němců doplňovali Rusové snadno své ztráty a jejich početní převaha v Haliči a v Polsku stále na‐
růstala bez ohledu na ztráty. Hindenburgova 9. armáda měla tlačit směrem na Varšavu a odčerpat ruské síly z jihu, kde měli Rakušané vyrazit na Přemyšl a Lvov, osvobodit pevnost z obklíčení a zatlačit ruský parní vá‐
lec. Hindenburg zaútočil 3. října a Rusové se začali stahovat ze střední Haliče na San. 9. října byla osvobozena obklíčená posádka Přemyšlu a do 12. října obsadili Rakušané západní břeh Sanu až po jeho ústí do Visly u Sandoměře. Pak se útok vyčerpal a zastavil. 4. A stála ve středu útočné sestavy. Její velení převzal arcivévoda Ferdinand. 14. října, ve studeném bahnu s nedostatečnou dělostřeleckou podporou, ztroskotal pokus 4. divize o přechod Sanu a vytvoření předmostí u Sieniawy. 15. října přišla řada na XVII. sbor a 19. divizi. 15. října se u Jaroslawi vylodily tři prapory na východním břehu a v noci je posílilo dalších více než 5 praporů, mezi nimi i dva prapory 35. pluku. Další posily se však přes řeku nedostaly a 18. října byly pokusy o rozšíření předmostí zastaveny. Plzeňští Pětatřicátníci, jejichž prapory byly již beztak na polovičních počtech, v tomto boji o před‐
mostí zaznamenali značné ztráty. Na jihu na pravém křídle nedokázala 2. A zastavit protiútoky Brusilovovy 8. A a v centrálním Polsku přešli Rusové do protiofenzívy proti Hindenburgovi a Danklovi, který 26. října zahájil ústup na Nidu. V rámci vyrovnávání frontové linie zahájily 3. listopadu všechny rakouské armády ústup do zá‐
padní Haliče a do Karpat. Pevnost Přemyšl znovu zůstala v obklíčení. Rusové pronikli na východní Slovensko k Mukačevu a k Humennému. Podle nového uspořádání sil na východní frontě po 1. listopadu stála 4. A u Krakova. Její levé křídlo chránila 2. A a pravé křídlo 3. A. Mezi 4. A a oslabenou 3. A u Humenného a na Užockém průsmyku se vytvořila stoki‐
lometrová mezera, která vylákala ruské síly k pokusu postoupit částí 8. A a přesunem 3. A do Slezska a do Čech. Právě 4. rakouské A připadl úkol tento pokus zachytit a likvidovat. 1. prosince začala bitva u Lima­
nowe­Lapanówa. Boj zahájil elitní rakouský XIV. sbor Edelweiss postupem na Dolní Mszany a Tarnów. Za ním šla budapešťská jezdecká divize a německá 47. záložní divize. V této době měly rakouské divize již prů‐
měrně jen po 5 000 mužích, kdežto německá záloha tvořila čerstvou sílu 12 000 mužů. Útočná skupina zatla‐
čila 4. prosince Rusy na sever k Lapanówu. 3. A však neměla dost sil, aby útok podpořila a 10. prosince vypuk‐
la krize. Zvýšil se tlak ruské 8. A na pravé křídlo rakouské 4. A a Rusové postupovali. Na levém křídle sestavy 4. armády statečně odolával XVII. sbor s 19. divizí přímo na železniční trati před Krakovem, nalevo opřen o tok Visly. Proti němu postupovaly vlny ruského XI. sboru. Sbory 3. A však včas dorazily k Novému Saczu a ohrozily Ruskou sestavu na levém křídle. 39. honvédská divize provedla obchvat a IX. sbor pronikl ke Gorlici. Po 15. prosinci zahájili Rusové ústup a byli pronásledováni až k Tarnówu a Sanoku. V této bitvě bojovalo 90 000 vojáků Centrálních mocností proti 120 000 Rusů v zimní, lesnaté hornaté krajině předhůří Karpat. Vpád do nitra monarchie byl odvrácen a lze bez nadsázky říci, že Plzeňáci, včetně I., II. a IV. praporu 35. pluku, zachránili mezi 10. a 12. prosincem Krakov. 49
5.A Plehve
9.A Hindenburg
4.A Evert
9.A
1.A Dankl
Přemyšl
4.A Ferdinand
3.A Dimitiriev
3.A Boroevič
8.A Brusilov
2.A Ermölli
Protiofenzíva k Přemyšlu 3. 10. – 3. 11. 1914 Sk. Hoffmann
Vojska jevila známky psychického i fyzického vyčerpání a chybělo mnoho důstojníků i poddůstojníků. Z domovských posádek přijížděly na frontu první doplňující marschkompanie složené ze záložníků. Poklesly zásoby dělostřelecké munice. V těchto bojích byla zničena podstatná část vycvičené rakouské kádrové armá‐
dy a stále větší procento jednotek na frontě tvořily nadále útvary povolané a složené ze záložníků. Zatímco Rakousko o svoji kádrovou armádu téměř přišlo, Rusové ji ještě ani nenasadili celou. Ruské možnosti mobili‐
zovat zálohy byly oproti Rakousku a Německu téměř nevyčerpatelné. K půl miliónu ztracených mužů rakous‐
ké armády bylo zapotřebí ještě připočíst 120 000 vojáků obklíčených v Přemyšlu, kteří museli později kapitu‐
lovat. Do čela IX. sboru se postavil český polní maršálek Rudolf Králíček, což okamžitě pozvedlo morálku převažu‐
jících českých pluků, z nichž některým poklesl stav mužstva na počet pouhé jedné roty. 28. pražskému pluku zbývalo 230 mužů a 21. pluku dokonce jen 36 mužů. Po dalších ruských úderech se fronta ustálila na čáře řek Pilica – Nida – ústí Dunajce – Gorlice a nabyla cha‐
rakteru zákopové války. Pokus o útok na Gorlici se nezdařil a pražská divize ztratila 6 000 mužů. 28. pluk byl přemístěn k Regetówu, kde setrval zcela vyčerpaný, s minimem jídla a munice, za stálého odrážení útoků Ru‐
sů do 3. dubna 1915, kdy byly obklíčeny a zajaty dva jeho prapory. Událost se stala záminkou pro osočování českých vojáků z přeběhlictví a záminkou v zápase vojáků s civilní správou v říši. 28. pluk byl s ostudou roz‐
puštěn. Pozdější vyšetřování ukázalo, že před útokem byla záměrně stažena záloha a pluk opuštěn v bezvý‐
chodném postavení. Někteří jeho vojáci byli tak vysílení, že se nedokázali zvednout a uniknout zajetí. II. pra‐
por pluku svým hrdinstvím na italské frontě vydobyl znovuzřízení a očištění pražského pluku. Pro 35. pluk měla podobná situace nastat o dva roky později. Na srbské frontě dokázal do konce srpna generál Potiorek pohřbít 600 mrtvých a raněných důstojníků a 23 000 mrtvých a raněných vojáků. Srbové ztratili 16 000 mužů, přičemž se musel s ostudou vrátit na původní pozice. Rakouské jednotky měly velké ztráty již při přechodu pohraničních řek a dostaly se nejdále k Cerské planině, jen pár desítek kilometrů do hloubky srbského území. Srbové nemuseli ani nasazovat všechny své síly k odražení této zpackané trestné expedice. Její hlavní nápor vedly od západu jednotky 5. rakouské armády, zatímco 6. A jistila na jihu hranici s Černou Horou a demonstrovala svoji přítomnost krátkými výpady přes hranici v horách. Potiorek vydal celé 5. armádě rozkaz k ústupu zpět za Drinu, který probíhal do 26. srpna. V této chvíli začaly do vagónů nastupovat jednotky 2. armády (která měla původně útočit ze severu) přesouvané do Haliče. 21. srpna zahájila 1. srbská armáda protiútok na Šabac, který byl odražen. 23. srpna večer byl také pro severní jednotky 2. armády u Šabace doručen rozkaz k ústupu za Sávu. Konečně byl Potiorek nucen vrátit do výcho‐
zích postavení i 6. armádu. 45
2. A.
IV. sb.
5. A. VIII.
sb.
3. A.
XIII.
sb.
2. A.
6. A.
XV.
sb.
1. A.
Sk. Užice
XVI. sb.
ČH. A.
Potiorek přeskupil síly tak, že obě armády soustředil na dolní Drině blíže u sebe mezi 29. divizi na levém křídle severně od Sávy a XVI. sbor na pravém křídle proti Valjevu. Srbové tentokrát bránili všechny brody přes Drinu úporně. Na severu se 6. září dala do pohybu 1. srbská Timocká divize a pokusila se proniknout na rakouské území. Byla však rozbita 29. rakouskou divizí. Protiútok Srbů narušil Potiorkův plán a vyloučil ob‐
chvat severním křídlem. 8. září se dal do pohybu pražský VIII. sbor 5. armády, ale stejně jako u jiných sborů se mu nepodařilo překo‐
nat řeku. 6. rakouská armáda řeku přešla a zvolna postupovala, což Srby přinutilo stáhnout síly k jihu. 14. září překonala řeku 21. zeměbranecká divize a druhý den přešla i 9. divize. 17. září zaútočil na severu u Jaraku kombinovaný sbor podmaršálka Krause do týlu 2. srbské armády. Boje na celé frontě se ustálily do forem zá‐
kopové války, a když se 25. září pokusil VIII. sbor o čelní útok, utrpěl hrozivé ztráty. Až do konce října boje téměř ustaly. Rakousko – uherská armáda zde opět měla co do činění s nepřátelsky naladěným obyvatel‐
stvem, množstvím sabotáží a guerillových přepadů. Jednotky byly lákány do léček například využíváním bí‐
lých praporů jakoby se vzdávajících nepřátel. Vojáci srbské fronty se proto naučili nevěřit ničemu a nikomu. Ten, kdo pravidla zneužívá, nemůže čekat, že s ním bude podle pravidel jednáno. Sám císař musel 17. září zasáhnout a zamezit násilí na obyvatelstvu, aby bylo možno rozlišit loajální elementy. Srbové zacházeli krutě se zajatci, zvláště s Maďary. V jejich očích měli nárok na soucit pouze Češi nazývaní Zlatopraganci. Potiorek reorganizoval 5. armádu do VIII. a do kombinovaného sboru, XIII. sbor převedl 6. armádě. 24. října nařídil obnovení ofenzívy a již 30. října musela 2. srbská armáda vyklidit Mačvu. 6. armáda na jihu zahájila postup na Valjevo. Srbové přesunuli 1. armádu k jihu a zkrátili frontu, ale i přesto museli ustupovat. Rakušané se za cenu desetitisíců obětí opět začínali učit válčit. 1. listopadu padl podruhé Šabac. Srbské velení se přesu‐
nulo do Kragujevace a 11. listopadu ustoupily všechny srbské armády do připravených pozic u Valjeva. To ovšem padlo již 15. listopadu do rukou 6. rakouské armády a Srbové museli na jih přesunout záložní 1. armá‐
du. Rakouské armády trpěly podzimními ledovými dešti, únavou a vázl i přísun potravin, takže u jednotek byl hlad a klesala jejich výkonnost. V setninách bylo v průměru již pouze po 30 mužích. Potiorek hnal armády vpřed přes Kolubaru, namísto aby se na řece zakopal, reorganizoval a doplnil jednotky. 2. prosince padl (po‐
čtvrté v historii rakouských bojů na Balkánu) Bělehrad a rakouské armády obsadily téměř polovinu severního Srbska. Na rakouské straně nikdo netušil, že Srbové právě dostali významné kontingenty zbraní a munice od západních spojenců. 3. prosince zaútočilo 200 000 Srbů na vyčerpané zbytky Potiorkových armád, nyní čítajících asi jen 80 000 mužů. V bitvě na Kolumbaře byl rozbit pochodový 15. Pluk. Ústupové boje trvaly dva týdny a Rakušané bojo‐
vali jen ze sebezáchovného pudu. 16. prosince stáli Rakušané opět za hranicí Srbska. Od začátku války ztratili Rakušané 273 000 mužů, Srbové jen 110 000 mužů. V prosinci 1914 nevypadala válečná situace Centrálních mocností nikterak růžově. V Srbsku nebyl získán ani metr území, v Haliči bylo mnoho území ztraceno a zmrzlé jednotky se krčily v zákopech v Karpatech. Na zá‐
padě vznikla souvislá fronta ve Flandrech a začínalo být jasné, že Rakousku co nevidět vpadne do zad prorad‐
ná hyena Evropy – Itálie, aby si ukousla svůj díl z toho, co se již pověžovalo za dodělávající mršinu. Srbsko bylo poraženo a obsazeno teprve v listopadu roku 1915, a to s významnou pomocí Němců a Bulharů. 23. 5. 1915 se ovšem pro Rakousko otevřela další, mnohem důležitější fronta na Soši proti Itálii. V květnu 1915 byla odražena Ruská armáda v Karpatech a Rakousko – Německá ofenzíva u Gorice byla v červnu zavr‐
šena znovudobytím Přemyšlu. Vzhledem ke stavu z konce roku 1914 se zdá být neuvěřitelné, že začátkem roku 1918 bojovala rakouská vojska již hluboko v území Ukrajiny, Němci znovu útočili na Paříž a italská vojska byla vržena o 200 km zpět na Piavu, že koncem tohoto roku rakouské i německé armády kapitulovaly daleko na cizích územích, zatímco na jejich územích se nenacházela noha nepřítele. Za této situace se také rozhodoval o svém dalším směřování vídeňský a český politik Tomáš Garigue Masa‐
ryk. Doposud zastával Palackého ideu reformované a federalizované rakouské monarchie, která by ochránile malé národy před velkými. V září a v říjnu roku 1914 podnikl dvě cesty do neutrálního Holandska, což svědčí o tom, že měl důvěru rakouských státních institucí. Zde nejspíše navázal styky s britskou špionážní službou. Protože situace v Karpatech nasvědčovala tomu, že ruské armády co nevidět překročí Karpaty a vítězně vtáh‐
nou na Moravu a do Čech, začali se Britové obávat českého Panslavismu, který by mohl ve spojení s ruským imperiálním myšlením natrvalo usadit Rusy ve středu Evropy. Zde Masaryk postřehl svoji šanci a vypracoval studii, v níž nabídl Britům alternativní řešení, totiž obrátit Čechy a Slováky k myšlence vlastního státu. Do této doby by žádná administrativa západních mocností ani na okamžik nepřistoupila na myšlenku rozbití Rakouska – Uherska a vzniku malého samostatného Československa. Nyní se to zdálo být řešením, které se konec konců nemusí naplnit a realizovat, ale může zbloudilé Čechy odvrátit od myšlenky na šťastný život ve slovan‐
ském ráji pod ochrannými křídly Romanovců. Masaryk dostal zelenou. V Prosinci odjel do Itálie a pak do Švý‐
carska, kde již zůstal. SETKÁNÍ ČLENŮ SVAZU VOJENSKÝCH VYSLOUŽILCŮ ZEMÍ KORUNY ČESKÉ Dne 9. 11. 2013 od 11:00 hod. proběhlo ve šluknovské restauraci "Na Hrázi" setkání členů Svazu c. k. vojen‐
ských vysloužilců zemí Koruny české a jejich sympatizantů. Věnovalo se zhodnocení činnosti Svazu v roce 2013 a také naplánovalo nejdůležitěší akce pro rok 2014. Následující rok pro nás bude neobyčejný tím, že oslavíme 100. výročí vypuknutí první světové války a proto předpokládáme zvýšený počet akcí, kterých se budeme účastnit. Součástí setkání bylo i odhalení pomníku Theodora Körnera v nedalekém parku, který se členům Svazu po‐
dařilo zrekonstruovat v rekordně krátkém čase. Na setkání byly probrány detaily nejbližší akce v roce 2014 – odhalení pamětní desky varnsdorfským turnerům padlým během první světové války, která bude první ze série akcí připomínající 100. výročí vypuknutí první světové války. HD ITÍ SVÁTEČNÍCH DNŮ VYSLOUŽILCI VÁM PŘEJÍ KLIDNÉ PROŽ
Vysloužilci přejí všem kamarádům klidné prožití vánočních svátků a také šťasný nový rok 2014. Na začátku roku 2011 jsme založili náš Svaz, který se nám podařilo za dobu téměř tří let pře‐
transformovat ve fungující občanské sdružení. Tento rok pro nás znamenal velmi významnou dobu, kdy se nám povedlo uskutečnit několik úspěšných akcí, a naplánovali jsme další projekty pro rok následující. Také se nám poda‐
řilo významným způsobem rozšířit členskou základnu o řádné členy i sympatizanty Svazu. Celkově nám uplynulý rok přinesl mnoho krásných zážitků při spolkové činnosti, objevování zapomenuté historie i nepřeberné množství sběratelských úspěchů. Doufáme, že i rok následující bude pro náš Svaz i jednotlivé čle‐
ny a sympatizanty, stejně přínosný. Fotografie ze setkání vojenskohistorických jednotek na zámku v Niměřicích u Ml. Boleslavi dne 16. 11. 2013. V Niměřicích, obci sedm kilometrů ležící jihozápadně od Mladé Boleslavi, leží zámek, který byl v restituci navrácen rodině Františka Herese. Ta v zámeckém parku před osmi lety zřídila pomník JV císaři Františkovi Josefovi I. a každoročně, u příležitosti výročí úmrtí tohoto našeho císaře, pořádá setkání historických vojen‐
ských spolků a spřízněných duší. Setkání bylo zahájeno v sobotu o 14,oo, zádušní Mší svatou v zámecké kapli Nanebevzetí Panny Marie. Poté byly kladeny zástupci jednotlivých historických pluků věnce u pomníku císaře Františka Josefa I. Následoval tradiční pochod jednotek obcí a pietní akt u pomníku padlých v 1. světové válce. Po rozchodu před zámkem, po ukončení oficielní části, následoval neorganizovaný přesun do stodoly sousedícího poplužního dvora, kde při velmi příjemné kapele, v dobré náladě i zábavě, ke které nemalou měrou letos přispěla tři prasata a 12 sudů velkopopovického kozla, trávili přítomní čas od cca 16té do časných nedělních hodin. Na stránkách 28ho pluku (www.ir28.cz) naleznete příslušnou dokumentaci z minulých let. Letošní ročník rozšířil pan Fr. Heres po dohodě s Dr. Jiřím Rakem o komorní kolokvium, které bylo zaměře‐
no k blížícímu se výročí počátku Velké války. Debata byla věnována posledním rokům před katastrofou. Počí‐
tá se v dalších letech s pořádáním každoročních setkání k jednotlivým aspektům dějin tohoto světového kon‐
fliktu a dá‐li Bůh, v roce 2019 s vydáním všech příspěvků tiskem. Kolokvium se uskutečnilo den před tradič‐
ním setkáním v Niměřicích, tedy v pátek 15. listopadu v 15.oo hodin za účasti asi 20ti osob. Do večeře v 19,00 hodin bylo předneseno šest příspěvků. Jiří Rak ‐ česká společnost 1913 Vít Vlnas ‐ česká kultura 1913 Milan Novák ‐ osobnost císaře Karla I Ivan Šedivý ‐ stav RU armády 1913 Zdeněk Munzar ‐ organizace RU zdravotnictví v armádě 1913 Magda Elsnicová ‐ červený kříž 1913 Po večeři pokračovala zajímavá diskuze. Na 1. fotce c. k. vysloužilci z Rakovníka, zleva v námořnické uniformě RU kronikář Filip Celba (rovněž člen KVH Rakovník). Společné foto, které poslal M. Zemín st. od 8. LIR Praha. K. und k. Infanterie Regiment No. 35 - 2. kompanie • ČS 35. pluk střelecký
25. protiletadlová raketová brigáda Strakonice • KVV Plzeň • Město Třemošná
Isonzo 1917 aneb 35. pěší pluk za světové války 12. října 2013 Moc jsme si to užili. Nahoře závěry z útoku vojsk Centrálních mocností na pozice Italů. Dole záběry z noční bitvy. Vážení zdravím, je opravdu nejvyšší čas se vzájemně informovat o prvoválečných akcích na příští rok. Bohužel ke mně Libo‐
rův mail nedorazil přímo, takže nevím, kdo jej všechno obdržel. Základním problémem je nedostatek vzájem‐
né informovanosti a tím pádem i malé koordinovanosti chystaných akcí v daném roce. To bychom měli pokud možno v příštím roce eliminovat. Příčinou překrývání akcí je vzájemná neinformovanost, ale také místní, fi‐
nanční, organizační a "politické" podmínky, které ale většinou nejsme schopni ovlivnit. Skutečně lze toto řešit všem přístupným kalendářem akcí a tak pomoci těm, kteří se teprve rozhodují o termínu. Ano, příští rok bude určitě naplněn spoustou aktivit připomínajících 100 let od vzniku VV. Je právem každé‐
ho organizátora rozhodnout se sám o termínu, charakteru akce a účasti (omezené, nebo volné) konkrétních jednotek. Proto jsem zásadně proti, a v tomto dávám zapravdu názoru v Danově níže uvedených řádcích, aby se dělala nějaká selekce akcí. Je třeba naopak informovat všechny, kteří se touto dobou zabývají a mají zájem se něčeho účastnit, a to bez rozdílu příslušnosti k té které uniformě, či "předpokládané" kvalitě akce. Myslím, že si každý dokáže vybrat sám akci, které se bude chtít zúčastnit a která bude pro něj přínosná či zajímavá, než někým doporučovat, čeho by se měl zúčastnit. Kalendář musí obsahovat datum, místo akce, informaci o charakteru, oznámení o uzavřené (na pozvání), nebo volné účasti pro přihlášené, případně plnění pořadatele, ale hlavně kontakt na pořadatele, či odpověd‐
nou osobu. První vlaštovkou v termínech by mohla být porada velení jednotek 1866 na Hradeckém bojišti 27. 10. 2013, kde se bude dělat kalendář pro toto hnutí. Tam bude také část zástupců jednotek VV z celé republi‐
ky a zde se vždy koordinují i akce 1866 s akcemi VV. Podávám také touto cestou předběžnou informaci o akcích 28. a 29. 6. 2014 v Brně: Mám na starosti v rámci projektu "Velká válka" (jedná se o společný projekt šesti muzejních institucí z republiky ‐ Technické muzeum v Brně, Muzeum města Brna, Morav‐
ské zemské muzeum, Vojenský historický ústav, Národní technické muzeum a Zámek Konopiště ‐ všechny tyto instituce chystají ke zmíněnému výročí výstavy a doprovodné programy výstav) organizací této akce a zajištění účasti vojenskohistorických jednotek. Pokud jde o sobotu 28. 6., mělo by v Brně v odpoledních hodinách dojít k rekonstrukci atentátu na FF a následné společné vernisáži výstav na Špilberku za účasti VIP z Prahy i Brna. K tomu by se měly konat další doprovodné akce včetně neděle 29. 6., kdy bude odhalen pomník na hrobu řidiče FF Herberta Lojky. Zatím tolik ve stručnosti. Ještě drobnost ­ v rámci tohoto projektu se chystá i kalendář doprovodných akcí muzeí, mož­
ná by šlo do něj vložit i akce na­
še, měl by být volně přístupný a vás by mohl oslovit i termíny odborných přednášek či akcí v rámci celé republiky. Zkusím to projednat. Zdravím všechny Radim Dufek, německý generální štáb LITERATURA – prosinec 2013
7
29
Kamarádi, přátelé, 26. 11. mě po dvouleté přípravě vychází v nakladatelství Naše Vojsko kniha Čeští lvi pod Hindukůšem, kterou jsem napsal na základě svých několika cest do Afghánistánu coby válečný zpravodaj, ale v neposlední řadě také po důkladném studiu tisíců stran rešerší, diplomových prací ex‐
pertů na problematiku Středního Východu a rozhovorů s desítkami lidí, kteří zde žili, pracovali a bojovali. Tato kniha byla napsána, aby na rozdíl od oficiálně zaměřených děl, prav‐
divě ukázala život a podrobnosti nasazení českých vojáků na dnes asi nej‐
nebezpečnějším místě planety. Popsal jsem v ní to, co jsem sám viděl a na vlastní kůži zažil během 21 bojových misí, které jsem absolvoval s českými, ale i americkými vojáky. Ukazuji v ní přípravu našich krajanů na boj i to, jak tráví – daleko od svých blízkých – ten drobet volného času, co mají, i to, jak na své blízké vzpomínají a co si o svých úkolech myslí, stejně tak jako zdejší pobyt prožívají američtí vojáci. Přibližuji v ní také setkání s místními lidmi, prostými Afghánci i afghánskými politiky, proti nimž jsou čeští zástupci lidu i přes všechny své korupční aféry panensky čistí. Významnou částí knihy je i rozbor taktiky povstaleckých skupin ‐ nikoliv jen Tálibánu nebo Al‐Káidy ‐ jejichž kořeny často sahají až do dob mudžahedínské války proti Sovětům a současných metod obrany spojeneckých sil ISAF. Kniha ovšem nepojednává jen o vojácích. V další kapitole jsou mimo jiné vysvětleny základní rozdíly mezi islámem a křesťanstvím, historie Afghánistánu a popis života prostých Afghánců, kteří mají po dvou gene‐
racích mordování dnes už jen jedno přání: žít jako lidé, v klidu a míru. V takové šíři se všech těchto témat do‐
hromady ještě nikdo nechopil, a proto pevně věřím, že kniha bude dobrým pomocníkem nejen pro milovníky militárií, ale také pro zájemce o tento region, jeho historii a tamní kulturu, pro toho, kdo se třeba chystá psát na toto téma diplomovou práci apod. Může se tak stát nyní, v předvánočním čase, i dobrým dárkem pod strome‐
ček. Problém je v tom, že nemám takové časové, finanční ani logistické možnosti, abych pro knihu připravil ně‐
jaké marketingové akce, tak abych jí více dostal do podvědomí lidí a oni se tak mohli dozvědět, že něco takové‐
ho vychází a koupit si ji. Což je problém, v současnosti u nás vychází spousta titulů a tak možnost, že tato kniha bez náležité propagace nebo alespoň informací mezi lidmi zapadne, je velká. Proto se na vás obracím s laskavou žádostí, abyste si našli aspoň pár minut a tuto informaci o vydání knihy Čeští lvi pod Hindukůšem ve svém okolí dle svých možností rozšířili. Nejsem totiž třeba ani na Facebooku, takže nemohu ani sám vstoupit do jeho dis‐
kusních vláken a skupin. Soudím však, že právě ve vašem okolí je dost lidí z výše uvedené množiny cílových zá‐
jemců, pro které tato kniha‐ a věřte mi, že těžce ‐ vznikla. Vizuální stránka obálky knížky, kterou tvoří skoro 200 stran textu s černobílými fotografiemi a dalších 200 stran přílohy jen s barevnými fotkami, je k vidění na: www.klubcestovatelu.cz (http://www.klubcestovatelu.cz/), sekce Praha, podsekce Program, čímž jste zároveň srdečně zváni na jejíkřest. (A třeba těch křtů bude nakonec více). Petr P. Blahuš Vážené dámy, Vážení pánové, u příležitosti výročí blížícího se roku 2014 ‐ a sice 100 let od sarajevského atentátu a vypuknutí Velké války v roce 1914 ‐ vydalo naše občanské sdružení jubilejní 16ti‐stránkový nástěnný kalendář O ŽIVOT, O LÁSKU, O TRŮN, zobrazující na desítkách unikátních dobových fotografií osobu následníka trůnu Františka Ferdinanda a také místa, která jsou s jeho osobou spjata (mj. Konopiště, Benešov, Zákupy, Velké Březno, jeho rakouské statky, Sarajevo atd.). Naše občanské sdružení by si vzalo za čest, pokud by jej kdokoli podpořil nákupem uvedeného kalendáře, který je co do svého obsahu jedinečný (prodejní cena při nákup jednoho výtisku činí Kč 119,‐ případná Vaše pořizovací cena při větším počtu může být dohodnuta následně). Po Benešově a blízkém okolí dodám přímo do Vašich rukou. S přátelským pozdravem, ing. Petr Mareš Spolek přátel Konopiště o.s. [email protected] tel. 602 296 515 Zita – důvěrný portrét Císařovny Pod tímto názvem se od 23. do 25. října 2013 uskutečnila série přednášek v Opavě, Ostravě a Praze. Jejich smyslem bylo před‐
stavit české veřejnosti stejnojmennou kni‐
hu, kterou napsal P. Prof. Cyrill Debris, Ph.D., Th.D., a která podává cenné infor‐
mace o duchovním životě naší poslední císařovny a královny. Vzhledem k tomu, že její autor je zároveň postulátorem procesu Zitina blahořečení, jedná se o publikaci vskutku ojedinělou. Autor se zde poprvé věnuje materiálům, které dosud nebyly publikovány, ať se již jedná o archiválie nebo soukromou korespondenci císařov‐
ny. Stranou nezůstala ani svědectví pa‐
mětníků, přičemž nejcennějším pokladem celé knihy zůstává právě ono poodhalení císařovnina osobního světa, ve kterém se snažila žít víru a naději po smrti svého milovaného manžela. Právě tímto zaměře‐
ním je kniha mezi jinými životopisnými pracemi o císařovně naprosto ojedinělá a jistě by neměla chybět v knihovně žádného věřícího monarchisty. Petr Nohel KONTAKTY – prosinec 2013
Specifické symboly pro platby v KČ
Ke zpřehlednění plateb přicházejících na účet KČ bylo zavedeno rozlišení pomocí
specifických symbolů. Prosíme, používejte je, pomůžete tak identifikovat účel
vašich plateb a správné použití prostředků, které KČ posíláte. Děkujeme!
Platby ve prospěch KČ:
účel
specifikace
specifický symbol
chod strany
členský příspěvek
1112014*
chod strany
dary a příspěvky příznivců
2222014*
ML
vydávání ML
333
ML
inzerce v ML
322
ML
příjmy z prodeje ML
300
ML
předplatné ML
311
reklamní předměty
odznaky KČ
444
Jako variabilní symbol užívejte své členské, nebo rodné číslo.
*Poslední čtyřčíslí označuje rok, ke kterému se příspěvek vztahuje.
VÝBĚR ZAJÍMAVÝCH ODKAZŮ
Stránky plukovní historie (se zaměřením na napoleonskou éru):
32
DŮLEŽITÉ KONTAKTY
Koruna Česká
(monarchistická strana Čech, Moravy a
Adresa:
Senovážné nám. 24, 110 00, Praha
e–mail [email protected]
internet www.korunaceska.cz
IČ 44266740
č. účtu: 1928428359/0800 (CZK)
IBAN: CZ2808000000001721719263
předseda
Václav Srb
+420 603 412 671
[email protected]
generální sekretář
zastupující Svatopluk Novotný
http://www.primaplana.net/
Monarchistický zpravodaj KČ
Periocidita: Měsíčník
http://erzsebet-kiralyne.blog.cz/rubrika/cisar-franz-josef-i
Redakční rada:
Internetové muzeum JCKV Františka Josefa: I.:
Jan Drnek (šéfredaktor)
http://www.franz-josef.cz/
[email protected]
Stránky František Ferdinand d´Este:
Mgr. Petr Nohel (redakce a grafika)
http://www.franzferdinand.cz/cz/Frantisek-Ferdinand/II./
[email protected]
Stránky Habsburkové a jejich země:
Monarchistický zpravodaj je stranickým
http://arcidumhabsbursky.blog.cz/rubrika/citaty-a-rozhovory
periodikem založeným za účelem propagace a šíření monarchistických
Stránky ostrostřeleckého sboru Stříbro: http://ostrostrelci.stribro.net/
myšlenek a informací pro členy a příznivce
Stránky K. u K. 35 IR (2. Kompanie):
http://www.petatricatnici.cz/index.php?option=com_frontpage&Itemi strany. V žádném případě není prostorem
pro spory a polemiku.
d=1
O zveřejnění příspěvků rozhoduje předPetici – Zrušte prezidenty podepisujte na adrese:
sednictvo Koruny České.
www.zrusmeprezidenty.cz
Stránky císařovny Sisi a její rodiny:
Dar politické straně si můžete odečíst od základu daně dle ustanovení § 20, odst. 8. zákona č. 586/92 Sb. o daních
z příjmů. Pokud např. přispějete 10 tisíc, zaplatíte na daních jako fyzická osoba o 1500,- méně, jako právnická o
2000,- méně.
Všechny dary použije Koruna Česká (monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska) na propagaci strany. Provozní
výdaje jsou hrazeny z členských příspěvků a z příspěvků příznivců.
Chcete-li podpořit naši stranu darem, vyplňte a vytiskněte si návrh darovací smlouvy na webu Koruny České.
Darovací smlouva pro právnické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Darovací smlouva pro fyzické osoby: Formát PDF; Formát DOC
Dar poukažte na bankovní konto Koruny České: 1928428359/0800
Pokud proti obsahu darovací smlouvy nemáte námitek, doplňte do ní identifikaci dárce a darovanou částku, vytiskněte
dvě vyhotovení, podepište a zašlete obratem na adresu: Koruna Česká, Senovážné náměstí 24, 110 00, Praha 1.
Obratem Vám zašleme námi potvrzený výtisk zpět.
Nahlédněte do publikačních počinů Josefa Štogra: http://revuetrivium.cz/ (srovnávací studie a úvahy na křesťanská témata) http://www.moznost.wz.cz/cisla.html (filosofie všedního dne, hravost, radost z prožívání světa) NÁZORY
Články a příspěvky v této rubrice nemusí být v souladu s oficiální linií KČ.
33
Vážení a milí čtenáři Zpravodaje, jak je již obecně známo, republikánsky a nacionálně smýšlející kruhy chystají na roky 2014 – 2018 mohutnou a státem dotovanou kampaň věnovanou legiím a stoletému vý‐
ročí jejich založení i působení. Můžeme tuto kampaň vnímat jako agónii toho, co odchází a amo se rozpadá před očima, jako zoufalství, jímž vrcholí krize české identity, historické kontinuity a české otázky vůbec, nebo jen jako dobrý kšeft (pro někoho) za peníze daňo‐
vých poplatníků. Nemusíme však trpně čekat a pouze se dívat. Radakce zpravodaje vyzývá ke spolupráci historiky i zástupce tradičních vojensko‐
historických jednotek. Jde o to, abychom alespoň zde ve Zpravodaji podrobně zdoku‐
mentovali období první světové války, prozatím alespoň rok 1914. Budeme shromažďo‐
vat články a úvahy na toto téma. Budeme uveřejňovat vzpomínky a zápisky bývalých cí‐
sařských vojáků a důstojníků. Rádi bychom získali představu o tom, jak mobilizaci a za‐
čátek války procházely jednotlivé historické pluky a jednotky, jejichž historie již jsou zpracovány. Pokud se najde dost materiálu ještě do září tohoto roku, mohl by být sesta‐
ven Kalendář na rok 2014 s touto přílohou. Redakce Malé ohlédnutí za restitučním procesem Mercedes Dietrichsteinové 3. října 2013 zamítl brněnský krajský soud restituční nároky princezny Olgy Marie de las Mercedes von Mensdorff­Pouilly­Dietrichstein. Na tom by samo o sobě nebylo nic zvláštního, neboť současný stát je pověstný svým „vřelým vztahem“ ke spolutvůrkyni našich historických památek, hodnot a tradic, kterou naše šlechta beze sporu je. Tento proces ale krásně ukazuje, jak krátkozraké a nespravedlivé jsou principy paušálního přístupu k určité skupině obyvatel, zvláště je‐li paušálnost jako kritérium důvodem pro hromadné rozhodování ve věcech soudních. Mercedes Dietrichsteinová spor prohrála, přestože ani obhajoba ani obžaloba nebyly spokojeny s argumenty druhé strany a považovaly je za nedostatečné. To ale není na celé věci to podstatné. Vše se opět točí kolem Benešových dekretů. V zásadě šlo o prokázání nebo vyvrácení toto, zda otec Mercedes (kníže Alexandr) byl či nebyl členem Sudetoněmecké strany. Sama dcera tvrdí, že otec nebyl ani zrádce ani německý kolaborant. Naopak se objeví někdo, kdo tvrdí, že na vlastní oči průkazku knížete viděl, ale dnes není pro vysoký věk schopen vypovídat… Zkrátka žádný hmatatelný důkaz ani na jedné straně sporu. Nakonec možná princezna Mercedes prohrála jen proto, že se domáhala majetku určovací žalobou, což bylo již několikrát judikováno jako obcházení restitucí. Mercedes se ve vztahu k národnostem obhajovala naprosto logicky, když uvedla: „Mému otci byl zkonfiskován majetek proto, že byl Němec, ale ne proto, že byl zrádce. Nebyl to ale žádný čistokrevný Němec, měl českou babičku, ruskou prababičku, tatínek byl napůl Francouz, ve skutečnosti měl tak pětinu německé krve v sobě. V dokumentech jsem neviděla žádnou zmínku o tom, že by byl otec člen SdP, má rodina sloužila zájmům této země po pět set let, ale to asi nemá žádný vliv na to, co se stalo. Dělení na Němce a Čechy mě znepokojuje, vždyť jsme lidé, bratři“. Samozřejmě bylo jasné, že s tím argumentem u českého soudu obstát nemůže, nicméně pro cizince je tato argumentace typická. Člověk, který prožil většinu svého života v zahraničí, totiž nemůže uvěřit, že by důvodem k zabavení majetku mohla být jen národnost bez prokázání skutkové podstaty trestného činu. Jen stěží tak může číst řádky Dekretu č. 12/1945, kde se v § 1 (1) praví: „S okamžitou platností a bez náhrady se konfiskuje (…) majetek, jenž je ve vlastnictví: a) všech osob německé a maďarské národnosti bez ohledu na státní příslušnost, b) zrádců a nepřátel republiky jakékoliv národnosti a státní příslušnosti (…)“. Rozumný člověk totiž chápe jako univerzální část b), ovšem část a) jasně říká, že se konfiskuje nad rámec „zrady a nepřátelství“ bez ohledu na prokázání viny. Z tohoto pohledu je ovšem všem „Čechům“ jasné, že ani princezna Mercedes se majetku patrně nedočká. Zde se pletou i mnozí odborníci, když tvrdí, že „zrádci“ nemuseli říšskou národnost podepisovat a nestali by se tak později zrádci i v očích zákona. Faktem totiž je, že se neposuzovalo jen podle říšské národnosti. Pro určení národnosti obecně se bral totiž jako kritérium i tzv. obcovací jazyk, který si lidé uváděli ve sčítání lidu v roce 1931, což je vyložená nespravedlnost. Díky ní došlo např. k odsouzeníhodným případům, kdy byli při tzv. odsunu vyhnáni spolu s „Němci“ i někteří Židé, kteří přežili hrůzy koncentračních táborů a to právě kvůli někdejšímu uvedení obcovacího jazyka Německého! Osobně mi ovšem na celé kauze bez pádných důkazů přišlo kouzelné svědectví jistého pana Jana Sochora z Mikulova, který princeznu poznal ještě v dětských letech, ale je dnes zásadně proti tomu, aby se jí cokoliv vracelo. Sám totiž ke kauze poskytl rozhovor, ve kterém paní Mercedes mimo jiné doporučuje, aby se se svými nároky obrátila na Německo. Rada je to samozřejmě nelogická, ale zajímavé je, jak ji pan Sochor zdůvodňuje. Vrací se ve vzpomínkách k noci z 20. na 21. 4. 1945, kdy došlo k zapálení zámku Mikulov a k této politováníhodné události poznamenává: „Zámek v Mikulově zapálili Němci – ne my (…) Potvrdil mi to i profesor Jütner z německého gymnázia v Mikulově (…)“. Zvláštní – že by sami Němci zapálili zámek svého přítele, straníka a soukmenovce? Za co ho asi tímto činem „odměnili“? Přesně to samozřejmě dnes již těžko zjistíme, ale určitě to nemohla být odměna za věrnost německé říši… Petr Nohel Mercedes Dietrichsteinová pochází ze sekundogenitury rodu Mensdorff‐Pouilly, která zdědila tituly po vymřelém rodu Dietrichstein, na který genealogicky navazuje, když si pradědeček princezny Mercedes kníže Alexandr (1813‐1871) vzal za ženu Alexandrinu (1824‐1906), dědičku rodu Dietrichstein. Původ paní Mercedes je i díky tomuto spojení velmi pestrý. Princezna je mimo jiné i potomkem českých králů, jelikož část rodu Dietrichstein, ze kterého pochází, má v žilách přemyslovskou krev a to díky spojení Dietrichstein – Thun – Hohenzollern – Öttingen – Hohenzollern – Wredenberg – Württenberg – Hohenzollern – Lucemburg, jak ukazuje zjednodušený rodokmen Mercedes von Mensdorff‐Pouilly‐Dietrichstein v příloze tohoto čísla.
Čemu (komu) jsou poddaní občané Když říkáme slovo král, musíme říci také slovo poddaný. Jinak bychom nebyli poctiví monarchisté. Rovnostářský národ nám to jistě bude mít za zlé. Budou nám to mít za zlé i někteří naši kolegové, kteří tak intenzívně zkoumají nejrůznější taktiky jak se už dostat do funkcí a konečně mít úspěch, protože je to přece netaktické, takhle šokovat plebs. Jenže to prostě a jednoduše nejde jinak. Když zatajíme lidem, že chceme být poddaní, je to stejné, jako bychom jim tajili, že chceme krále. Jedno bez druhého je nemyslitelné, jedno bez druhého je předstírání. Nemůžeme předstírat, že mezi námi a panovníkem je nějaká rovnost. Pojem poddaný ale zaznamenal během dějin jistý vývoj a i když principiálně znamená stále totéž, nabyl docela jiných forem. Rovnost existovala v původním českém kmeni. Samozřejmě šlo o rovnost ve smyslu postavení a hierarchie. Všichni mužové čeští si byli rovní. Myslí se tím svobodní mužové, kteří ovšem měli své otroky. Byli to dědici, neboť znakem svobodného muže bylo právo vlastnit majetek, dědit ho, zastá‐
vat funkce, mluvit a hlasovat ve sněmu kmene. To se samozřejmě týkalo pouze mužů. Žena nezna‐
menala nic. Byla zbožím a majetkem, kromě jediného druhu žen, a tím byly bogyně, bosory, věštky‐
ně a vědmy. Ty měly naopak značnou autoritu a moc. Nerovnost se prosazovala nenápadně. Nejprve se vydělovali stařešinové s přirozenou autoritou a organizačními schopnostmi, kteří měli o druhé starost a starali se o část kmene. Postupně se z nich stávali vladykové, kteří již něčemu vládli a někoho ovládali, ačkoliv na to podle zvyklostí neměli právo. Za jejich starost a ochranu se jim svobodníci dobrovolně a rádi poddávali. Po roce 806, po opakovaném franském vpádu, zničení úrody a hladomoru, když musel kmen při‐
stoupit na platbu tributu a shromažďoval stáda či předměty pro tuto platbu, projevila se majetková nerovnost naplno. Chyběl klíč pro platbu, protože mužové si již majetkově nebyli rovni. Měli přispí‐
vat rovným dílem, nebo v poměru ke svému majetku? Rozkol a spory byly tak velké, že sněm kmene ztratil kontrolu a pravděpodobně nedokázal situaci zvládnout. Musela být přijata autorita s nadřa‐
zenou mocí. První formálně uznaná autorita. Autorita poprvé pojmenovaná autoritou, moc poprvé pojmenovaná mocí, nerovnost pojmenovaná nerovností. Aby ji kmen byl schopen přijmout, muselo se jednat o syntézu soudce (přemýšlejícího – Přemysla) a náboženského zaříkávače (oborávače po‐
svátné brázdy – Oráče). Syntéza světské a náboženské autority položila základ budoucímu vládnou‐
címu rodu. Přemyslovská funkce se ihned nebo brzy stala dědičnou a i když byl Přemysl formálně roven svobodným mužům českým, byl označován za prvního z nich. Přemyslové si brzy vytvořili mocenské nástroje k prosazování svých verdiktů a vůle. Formální rovnost vydržela u většiny kmene až zhruba do vraždy sv. Václava v roce 935. Dávno již ale nebyla skutečností. Kníže disponující stovkami profesionálních ozbrojenců často najímaných z ciziny (Varjagové) již o rovnosti asi příliš nediskutoval. Nevybíral poplatky, respektoval soukromé vlastnictví jiných, ale přikazoval a vymáhal. V Čechách byla formální rovnost poprvé ukončena asi již Bořivojem po roce 885. Bořivoj měl za sebou státní strukturu Velkomoravské říše a Svatoplukovým jménem pravděpodobně zpoplatnil a znevolnil celé Čechy. Po smrti Svatopluka a odtržení se od Moravy se rovnost na pár let vrátila, ale nikoliv do Pražska. V přemyslovské enklávě v Pražsku se již udrželo státní zřízení. Formální nerovnost přicházela s křesťanstvím. Již Ježíš Kristus a svatý Pavel nabádali první křes‐
ťany, aby se nebouřili, pokud se narodili jako otroci, neboť je tak Bůh chtěl mít a jejich vzpoura by byla vzpourou proti Boží vůli. Nejde přece o život na tomto světě, ale o život věčný a k tomu lze dojít snadněji z pozice otroka, než z pozice vládce a privilegovaného. I vládce může ovšem dojít spasení, pokud své privilegium pojme jako břemeno a starost o ostatní, o celek společnosti, pokud svou moc využije k ochraně a správnému vedení ostatních. To bylo podstatou vztahu mezi poddaným a vlád‐
cem, jakkoliv tomu v praxi bylo často jinak. Boleslav I. Ukrutný učinil rovnosti definitivní konec pro všechny Čechy. Vyvraždil v krátké době veškerou kmenovou aristokracii, všude dosadil úředníky a důstojníky svého vojska a začal vybírat daň z Miru (Mir – Mithra – udržování řádu světa). Vznikl vztah panovník‐poddaný. Vznikl jako spo‐
lečenská smlouva. Vnucená, ale fungující. Panovníkovou povinností bylo starat se o poddané, jejich povinností bylo platit na vojsko a státní výdaje, někdy formou práce. Poddaný směl vlastnit sou‐
kromý majetek, ale ten přestal být majetkem v tom smyslu, neboť vše patřilo knížeti. Jednalo se o majetek propůjčený k držbě a k užívání. Všimněme si, že tento princip se s republikou nikterak nevytratil. Kdykoliv bude stát potřebovat můj majetek, může mi ho vyvlastnit a jsou i jiné metody. Můj majetek není tak docela můj, není ne‐
dotknutelný a v současné době jsem veden státem k tomu, abych jej ani nebránil. Když z něho ne‐
budu platit, vezmou mi ho. Když ho nebudu spravovat podle pokynů, vezmou mi ho. Ani poplatek z Miru se nevytratil. Naopak se v dobách návratu rovnosti rozmnožil do celé škály daní. Vše, co ku‐
puji je mnohokrát zdaněné, jakýkoliv můj příjem je zdaněný a narozdíl od středověkého nevolníka musím pro vrchnost pracovat půlku každého roku. Jen málo mne utěšuje, že jsem formálně svobod‐
ný. Fakticky nejsem. Poplatky, vlastnění a nevolnictví, tedy poddanost prošly během staletí různými formami a podo‐
bami. Poddanost panovníkovi byla časem nahrazena přímou poddaností pozemkové vrchnosti v rámci panství a panovníkovi jen nepřímo skrze vrchnost. Měšťané nebo řemeslníci byli také pod‐
daní. Platili přímou daň králi a nepřímou daň městu‐vrchnosti. Berně nahrazovala robotu stejně, jako je tomu dnes. Málokdo si dokáže uvědomit, že nevolník v rámci panství nebyl otrokem. Byl poddaný a v tomto pojmu byla od počátku obsažena ochrana. V rámci roboty odpracoval svůj díl pro vrchnost, ale vše, co sám vyráběl, prodával a směňoval, nebylo zdaněno. Zdaněna byla pouze vrchnost. V dávných do‐
bách tím, že byla povinna vydrřovat ozbrojence a poskytovat je panovníkovi, později přímými od‐
vody. Také vrchnost byla v tom smyslu poddána panovníkovi, musela ho poslouchat a platit, i když její svobody a možnosti byly pochopitelně větší. Člověk, podle postavení sloužil panovníkovi, pa‐
novník sloužil všem, celku. Hospodářští poradci Josefa II. si uvědomili, jak obrovský objem obchodu uniká státu v rámci pan‐
ství, kde se obchoduje bez zdanění, aniž by z toho stát cokoliv měl. Josefinskými patenty bylo tak‐
zvané tuhé poddanství uvolněno, poddaní se stěhovali k manufakturám za prací, kde pobírali již zdaněnou mzdu. Další části poddaných byla nabídnuta takzvaná arabizace (podle ministra Raaba), totiž možnost nahradit robotu peněžní dávkou. Když došlo v roce 1848 k faktickému zrušené roboty, došlo tím i ke zrušení vztahu mezi poddaným a vrchností. Být občanem znamenalo, že jsem nyní ve vztahu ke státu bez zprostřednovíní vrchností a také bez ochrany panství. Mou činnost i mé zisky nyní zdaňoval stát reprezentovaný panovníkem. Na místo na vrchnost dělal poddaný na stát a všechny jeho výměny či koupě a prodeje se rázem sta‐
ly transakcí, kontraktem, který podléhal zdanění. Toto zdanění se postupně zvyšovalo a nabývalo na rafinovanosti, až dosáhlo dnešního stavu srovnatelného s rozsahem roboty v nejtěžší době po třicetileté válce. Avšak ve vztahu panovníka k obyvatelstvu (dnešní terminologií rovina ústavně právní) byl poddanský vztah i nadále zachován, jak o tom svědčí mj. i text právních předpisů z doby po r. 1848, kde se mluví o občanech jako o poddaných, srv. např. Císařský patent, ze dne 5. listopadu 1855 čl. II. viz http://spcp.prf.cuni.cz/lex/195­1855.htm (JUDr. Petr Krátký). Je samozřejmě věcí společenské smlouvy mezi občanem a státem, do jaké míry bude soukromé vlastnictví skutečně soukromým a jak velké zatížení bude tvořit moderní berně ve prospěch státu. V principu se však nezměnilo nic. Všechny atributy poddanství zůstaly zachovány i v republice, kde se pouze vrchností stal stát namísto panovníka. Občan podle postavení slouží státu, stát slouží cel‐
ku, společnosti. Být svobodným občanem neznamená fakticky žádnou výhodu oproti postavení poddaného. Ano, mohu se stát politikem a funkcionářem, mohu užívat většího množství majetku shromážděného státem, ale stále jsem služebníkem tohoto státu a sám mu platím. Jsem mu poddán, pokud neuteču, neodstěhuji se, nestanu se služebníkem a občanem poddaným jinému státu. Mohu samozřejmě svobodně volit vládní funkcionáře, ale to mne nezbavuje podřízenosti státu. Kdyby byl poddaný mohl volit vrchnost, stále by byl poddaným té vrchnosti. Kdyby mohl sám kandidovat na vrchnost a být zvolen vrchností, stále by byl poddán státu nebo osobně panovníkovi. Pouze sám pa‐
novník nebyl nikomu poddán, dokonce ani státu, nebyl nikým zdaněn. A v tomto ohledu vidím jedi‐
ný rozdíl. Ve druhé polovině 19. století, za časů Rakouska‐Uherska byl model poddanství v podstatě stejný jako dnes. Zmizela vrchnost a šlechtická nadřazenost plebejcům byla formálního charakteru. Rozdíl byl jen v majetku a v přístupu k funkcím. Dnes ovšem také nemám přístup k funkcím, když nejsem členem té správné skupiny‐strany. I tehdy mohl být občan povýšen do šlechtického stavu za záslu‐
hy, jako ho dnes zásluhy vynesou na kandidátku velké strany. I v oněch časech byli všichni občané i šlechtici poddáni formálně panovníkovi, fakticky státu. To, co dnešní monarchisty zlobí, je ono lživé utajování skutečnosti poddanství, které je ukryto v takzvaném občanství. Je utajován fakt roboty ukrytý v extrémním zdanění a zpoplatnění všeho. To, co chceme a oč usilujeme, je institut formálního, otevřeně přiznaného civilního poddanství, jaké je běžné v moderních evropských monarchiích. Chceme, aby šlechtictví označovalo ušlechtilost a aby poddanství demonstrovalo nerovnost mezi občanem a panovníkem, který jediný není nikomu poddán. Být poddaným státu je stejné, jako být poddaným nějakého stroje, v případě republiky ří‐
zeného rychle se střídajícími šílenci. Poddanství, které máme na mysli, neomezuje občanské svobody dané ústavou. Jen vyjadřuje po‐
měr k autoritě, o které věříme, že je lidu dávána od Boha. Jsem poddaným proto, že jsem se v takové pozici narodil, že mne tak Bůh a Stvořitel chtěl mít. Stejně tak chtěl někoho jiného mít králem a ne‐
chal ho narodit se v té správné dynastii. Přiznat poddanství znamená výraz pokory, s níž toto Boží rozhodnutí přijímám. Čeho jiného bych také mohl dosáhnout? Mohl bych se stát diktátorem, ale ni‐
kdy ne králem, protože to by byla lež. Ve vzpouře vůči Bohu a svému Stvořiteli být nechci. Na závěr opět citát z emailu JUDr. Petra Krátkého: Pokud se mne někdo ptá, proč chci jako monar­
chista dobrovolně opustit "svobodu krvavě vydřenou našimi předky" s chutí a rád odpovídám, že kdyby to šlo, okamžitě bych "svobodu" občana současného státu, ovládaného politickou lůzou, vyměnil za "nesvobodu" občana např. Lichtenštejnského knížectví. Vy ne? Víte, jaký je rozdíl, mezi Gustavem Adolfem a Napoleonem Bonapartem? Gustav Adolf byl král, kte‐
rý se zajímal o dělostřelectvo. Napoleon byl dělostřelec, který se zajímal o kralování. (dobová anekdota z napoleonských válek) Jan Drnek Presidenti? Od špatného k horšímu. Naše země potřebují krále! Prvního presidenta ponechávám stranou. Ne, nepovažuji ani zdaleka poslance Říšské rady ve Vídni, profeso‐
ra vídeňské university a zakladatele Československa TGM za nedotknutelnou modlu nepodléhající žádné kri‐
tice. A naštěstí v tom nejsem sám, kritické a objektivní analýzy jeho díla i střízlivý, věcný a nikoli jednostranně adorační postoj k První republice už naštěstí přestávají být všeobecným tabu. Nemohu však Masarykovi upřít značnou dávku noblesy, tak tragicky chybějící jeho nástupcům. Veliký skluz v kvalitách presidentů začíná pro mně Edvardem Benešem, jenž si mou úctu nezaslouží, protože opakovaně v kritických chvílích českého respektive československého státu tragicky selhal a své národy ne‐
ochránil: v roce 1938 nařídil dobře vyzbrojené a vycvičené československé armádě vydat nacistickému Ně‐
mecku bez boje československé pohraničí a o deset let později pro změnu dokořán otevřel dveře k totálnímu ovládnutí země komunistům. Prakticky bez odporu, natož pak boje, vydal země Koruny české dvěma nejbru‐
tálnějším režimům lidské historie. Následky je druhého selhání se ukázaly být tragičtějšími, než v případě prvním – jednoduše proto, že komunistický režim, k jehož instalaci Beneš vydatně přispěl, trval několik dese‐
tiletí. A toto druhé selhání nezačíná osudnou „únorovou krizí“, začíná nejpozději v londýnském exilu, zbyteč‐
ným a nepochopitelným nadbíháním Stalinovi, odstavováním skutečně prozápadních, prodemokratických a antikomunistických spolupracovníků. Tam se totiž také začínají vyjevovat v plné nahotě i nepříjemné, až od‐
pudivé osobní vlastnosti E. B.: malost, zbabělost, intrikánství a až překvapující míra osobní mstivosti. A druhé selhání pokračuje podpisem Košického vládního programu, psaného evidentně pod taktovkou Stalinovou. Po válce nikým nezvolený občan Beneš jako prezident dělá vše pro konečné odříznutí se od „zrádného“ Západu a pro postupnou, za to však důslednou sovětizaci země: vydává ruskou protibolševickou emigraci (v té době již většinou čsl. státní občany!) orgánům NKVD ihned v prvních dnech po osvobození, souhlasí se zákazem agrární strany, prý kvůli spolupráci jejich představitelů s nacistickými okupanty, (což je naprostá lež, neboť mnoho agrárníků se zapojilo do protinacistického odboje ‐ mimo jiné ministr financí londýnské exilové vlády Ladislav Feierabend), nepodniká naprosto nic proti postupné degradaci a odsunování na druhou kolej svých spolupracovníků z exilu, podepisuje zcela prokomunistické znárodňovací dekrety, akceptuje stalinský kon‐
cept „kolektivní viny“ vůči národnostním menšinám, nestaví se ani nejmenší zmínkou – on, tak velký huma‐
nista! – proti zločinným excesům, vraždám, znásilňování a olupování, jež vyhánění těchto menšin provázejí. Vyzývá dokonce otevřeně k jejich „vylikvidování“ a praví, že jim „nemá zbýt ani kapesník pro pláč“. V období zbytkové parlamentní demokracie pod kuratelou KSČ a Stalina v letech 1945‐1948 dochází již k politickým vraždám a mučení (pravda, zatím jen „výjimečně“), prozápadní jednání i myšlení je čím dále tím častěji nazý‐
váno vlastizradou, československé pasy přestávají být dostačujícím dokumentem pro překročení hranice již 2 dny před definitivním převzetím moci komunisty, atd.. Po tomto převzetí (jemuž pokusit se zabránit chvíli zvažoval, ale pak tyto úvahy „směle“ zavrhl), zůstává ještě řadu měsíců presidentem, prý „aby zabránil nej‐
horšímu“. Nebrání, ale vůbec ničemu, krvavá komunistická hydra začíná požírat i jeho loajální demokratické spojence a obdivovatele a on jen zbytečně dodává nastoupivšímu bezpráví zdání legitimity. O presidentech zcela komunistických zde nebudu psát, mimo jiné proto, že zastánci republiky a president‐
ství jako takového argumentují, že vlastně o skutečné presidenty a presidentství nešlo a nemohlo, v podmín‐
kách komunistické diktatury, jít. Budiž. Zaměřím se tedy na období „posametové“. Václav Havel se jaksi vymyká. Zejména první měsíce, ba i roky jeho úřadování budou navždy spojovány s výbuchem spontánní touhy po svobodě, idealismu mravního i politického a značné dávky naivního, porevo‐
lučního romantismu, a to bez ohledu na to, „jak to vše dopadlo“. Výjimečnost tohoto období seznávají i Havlo‐
vi nekritičtí obdivovatelé, i jeho nesmlouvaví odpůrci. Na závěr bych se rád zaměřil na poslední 2 presidenty, úřadující již za nepochybně „standardních podmí‐
nek“. Oba dva, ve vzácné, ale konec konců logické shodě, nejen, že národ nespojují, nejsou jeho nadstranic‐
kým, nepolitickým a jednotícím symbolem, živou vlajkou, na kterou by mohli být hrdi všichni, napříč celým politickým spektrem, ale naopak mezi jednotlivými částmi národa kopou hluboký a těžko překonatelný pří‐
kop rozdělení. Nedosti na tom. Toto své jednání vášnivě a sebestředně obhajují a své zhoubné dílo konají s pocitem dobře vykonané práce, s narcistním a rozkošnickým sebeuspokojením, očekávajíce adoraci, potlesk, uznání a záplavu mezinárodních cen, zajisté včetně té Nobelovy. To, že výše uvedeného se jim občas dostává, je ovšem nemůže uchránit před zdrcujícím soudem dějin, který nad nimi bude, obzvláště s určitým časovým odstupem, vynesen. Předposlední president ve svém zhoubném, totiž občany a národ rozdělujícím a roze‐
štvávajícím „díle“ intenzívně a systematicky pokračuje i po odchodu z nejvyššího úřadu, president současný zase přivádí k absolutní „dokonalosti“ nepřípustnou politizaci hlavy státu, tak nepředstavitelnou a absurdní ve všech evropských parlamentních monarchiích, ale, po pravdě řečeno i některých spořádaných republikách. Současný president dokonce usiluje o morální a jistě i právní legitimizaci a kodifikaci stavu, kdy hlava státu je hlavou jen části (a to nikoli velké) jeho občanů a proti většině ostatních se výrazně, až zuřivě vyděluje. To je ovšem naprosté selhání a nepochopení něčeho, co je i v těch nejmodernějších a nejdemokratičtějších monar‐
chiích nad Slunce jasnější, totiž sjednocující úlohy hlavy státu. Další vývoj nastartovaného stavu může být jen vývojem k horšímu. Nedovolme to. Braňme se a žádejme návrat panovníka, který jediný může dostát vzneše‐
ného a pro všechny velmi potřebného poslání skutečně nadstranického, sjednocujícího symbolu a nezpo‐
chybnitelné autority. Václav Srb, předseda Koruny České (monarchistické strany Čech, Moravy a Slezska). Lucie Amálie Sulovská
lucieamaliesulovska.blog.iDNES.cz
Je mi líto učitelů Přiznám se, že článek o tom, kterak si učitelé stěžují, že školství upadá, mne skutečně zaujal. Je to totiž nádherný příklad toho, jak se chodí okolo horké kaše a okecává to, co si nikdo nedovolí říct nahlas. Nejsem peda‐
gog, a tudíž nemám právo hodnotit z učitelské perspektivy, avšak coby student před maturitou, který ještě stále sedí za školními škamny, mohu poskytnout pár svých poznatků. „Jo, to když pan učitel přišel, to přišel zákon,“ vzpomínala moje prababička, ročník 1920. Bydlela na vesnici, kde v té době učitel byl nejváženější osobou společně se starostou a farářem. „Takže jste byli hodný?“, ptala jsem se tehdy coby x‐letá žákyňka ZŠ. „Pan učitel nosíval pravítko, a když někdo zlobil, nastavil prsty a pořádně ho přes ně majznul! A pan farář na náboženství, ten nás nechával klečet na ostrém polenu. To si nikdo nic nedovolil.“ Pak se prabábi usmála a jako kdyby se vráti‐
la do těch časů před osmdesáti a více lety. „A to si jako vaši rodiče ani nestěžovali?“, opáčila jsem. „A na co vlastně?“, zeptala se babička nechápavě. „No prostě na to, že oni vás takhle týrají!“. „Kdepak! Když Tonda Vejvara tenkrát zmlátil našeho Rudlu tak, že z něj crčela krev, to byl teprve skandál. Musel klečet celý den a odpoledne ho pan učitel dovedl domů. Sedlák Vej‐
vara se tak naštval, že ho honil se sukovicí po návsi, dokud ho nechytil. To byl potom od Vejvarů křik.“ Byl rok 2008, mně bylo právě dvanáct a na babiččina slova jsem vzpomínala s nostalgií, když do naší třídy po nástupu na druhý stupeň propadlo několik žáků z vyšších ročníků, kteří se spojili s dosavadní „silnou strán‐
kou“ naší třídy. V praxi to vypadalo tak, že ze zadních lavic se ozýval jekot ve stylu „chcípni, pičo!“, kterou byla myšlena nej‐
spíše učitelka, ta podivná osoba, která předstírala, že se jí to netýká. Její jedinou reakcí bylo zoufalé zvolání v polovině výkladu „rozdejte papíry, od okna A, B, A, B“. Jediní žáci, kteří na toto doplatili, byli ti snaživí a po‐
slušní, kteří zbytečně dostávali špatné známky. Zbytku třídy to bylo jedno. A proč by jim to nemělo být jedno? Vždyť se čtyřkami a dvojkou z chování byli nakonec také bez příjimaček přijati na obor s maturitou. Nároky slabé, výuka slabá, učitelka slabá. Proti tomu mladí tyrani vybaveni haldou práv, argumentů a rodiči v zádech. Nějaký zájem o to skutečně se vzdělávat? A k čemu jako pičo? Ptát se „proč“? To jedině v případě, že se po nich něco chce. Dnešní společnost si zakládá na tom, že vše je relativní. Morálka je relativní a je společenskou dohodou, vzdělání je relativní a musí být uzpůsobeno potřebám žáků, respekt je relativní a proč by vlastně dítě nemělo přistupovat k učitelům či rodičům jako sobě rovným? Vytrácí se rozdělení na „dobro“ a „zlo“. Chybí právě zdravý selský rozum, který měli naši předci spolu se vštípenými křesťanskými hodnotami, o kterých se prostě nediskutovalo. Další věcí, která mne skutečně fascinuje a zároveň umí neuvěřitelně rozzuřit, je takzvaná integrace za kaž‐
dou cenu. Snad nikdo nenamítá nic proti tomu, aby chlapec na vozíku chodil do normální školy a byl zařazen mezi ostatní děti. Naopak, prospěje to jemu i celému třídnímu kolektivu. Avšak to, že s ostatními dětmi chodí do třídy „spoluobčané“, kteří dvakrát propadli, dodnes neumí pořádně číst a psát, o školu nejeví nejmenší zá‐
jem, jejich rodiče absolutně nefungují (zkrátka jim to je jedno), šikanují učitelky i ostatní žáky, a ti se jim PŘI‐
ZPŮSOBUJÍ, to je skutečně mimo moje chápání. Nenaučila jsem se na ZŠ nic podstatného. Učit se nedalo, já a pár spolužáků, kteří měli jakous takous zájem cosi pochytit, sedělo okolo kantorčiny lavice na židlích a snažilo se poslouchat výklad. V kolektivu plném lí‐
ných a uječených „jámámsvojepráva!“ nebylo vůbec těžké být dobrou žákyní. A tak jsem se nikdy nenaučila to podstatné – učit se. Proplouvala jsem tak, jak mi systém dovoloval a pokračuji v tom dodnes. Jinak to neumím, bohužel. Většina mých znalostí nepochází ze školy. Základní školu považuji za totální ztrátu času, spoustu zbytečných nervů a vážně uvažuji, že své potomky budu jednou učit doma (nejen z výše uvede‐
ných důvodů, ale také z nich). Za výchovu dítěte je zodpovědná primárně rodina. Čeho jsem si během těch let ve školním kolektivu všimla u mnohých svých vrstevníků a koneckonců i u sebe a v čem se nejspíš mnohé dnešní děti liší od svých vrstevní‐
ků v roce 1930: •
Jako kdyby se rodiče domnívali, že etika, svědomí nebo vlastní úsudek se v dětech jen tak vyskytnou, pokud bude dítě vychováváno ve stylu „chléb a hry“. Že dítě přirozeně dospěje, přirozeně bude zodpovědné, přirozeně bude morální. •
Děti jsou zvyklé, že se vše podřídí jejich pocitům. Že chuť a touha jsou nad vším, nad svědomím, nad mo‐
rálkou. A že jejich pocitům musí každý vyhovět a jejich potřeby uspokojit, a když to nepůjde bez toho, použijí citový nátlak. •
Otec buď absentuje, nebo je žalostně slabý. Asi těžko by dnes mohl sedlák Vejvara běžně nahánět svého syna po vsi, když snad v téměř polovině rodin otec absentuje (buď není vůbec, nebo je takzvaným víkendo‐
vým tatíkem), občas je nahrazován jakýmisi strejdy, kteří se co měsíc mění. •
Děti nepociťují nejmenší respekt ke svým rodičům a vlastně k nikomu. Rodiče mají nebo nemají rády, to je všechno. Respekt, stud, bázeň, to všechno jsou cizí slova. •
Nejsou zvyklí na žádné nepohodlí, bolest, nejsou schopní zatnout zuby. Vyhovuje se jim, mohou se vyhý‐
bat jakýmkoliv povinnostem, dohodám, slibům, tak nějak automaticky se jim vše odpouští. •
Ačkoliv jsou vychováváni maximálně liberálně a demokraticky, jsou téměř neschopní vytvořit si svůj vlastní názor, podepřít jej argumenty a stát si za ním. Rozhodují se na základě jakýchsi módních vln a vágních dojmů (všichni volíme Karla. Proč? Páč je dobrej!) •
Pokud už je dítě alespoň trochu solidní a ví, že se musí snažit alespoň proplout systémem, aby bylo úspěšné, je strašně materialisticky zaměřeno. Zkrátka, domnívá se, že se učí jen proto, aby mělo „dobrou práci a hodně peněz.“ O žádný duševní přínos se nezajímá. Tohle všechno jsou jen moje názory a dojmy, samozřejmě se mohu mýlit a nerada bych někomu ublížila. Svým učitelům ze ZŠ nic nevyčítám, byli mezi nimi i dobří kantoři, a to, že jsou proti systému se svými okleš‐
těnými právy bezmocní, není jejich vina. Neměli se jak bránit. Připomíná mi to citát Thomase Jeffersona, který se netýká školství, ale vlastnictví palných zbraní, avšak ce‐
lou situaci dobře shrnuje. Vyznívá zhruba takto: jestliže odzbrojíme počestné občany, vystavíme je napospas občanům nepočestným a uděláme situaci těžší pro napadeného, než pro útočníka. PS: Z Tondy Vejvary nevyrostl psychopat, vrah ani psychická troska. Bojoval ve II. světové válce, byl šedesát let ženatý s jednou ženou a měl pět dětí. Čest jeho památce. http://lucieamaliesulovska.blog.idnes.cz/c/362203/Je‐mi‐lito‐ucitelu.html
Mercedes Dietrichstein jako potomek Přemyslovců
Mensdorf-Pouilly
Deitrichstein
Thun
Öttingen
Wredenberg
Württenberg
Hohenzollern
Lucemburg
Přemyslovci
Bořivoj I.
Vratislav I.
Boleslav I.
Boleslav II.
Oldřich
Břetislav I.
Vratislav II./I.
Vladislav I.
Vladislav II./I.
Přemysl Otakar I.
Václav I.
Přemysl Otakar II.
Václav II.
Jan
Eliška
Karel IV.
Jan III.
Eberhard III.
Jan II.
Agnes
Markéta
Alžběta
Alžběta
Jost Nikolaus
Eitel Fridrich II.
Eitel Fridrich III.
Karel I.
Vilém II.
Johanna
Vilém III.
Johann Albrecht
Johann Franz
Franz Albert
Josefa
J. J. Fr. Alkb.
Karel
Heřman Fridrich
Marie Christina
Marie Christina
František
Josef
Alexandr
Alexandra
Hugo
Alexandr
Mercedes
Mensdorff-Pouilly
Dietrichstein
Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein
Download

MZ 57 - Koruna Česká