OV KSČM DOMAŽLICE
Chodsko za a po Mnichovu
Václav Volfík (člen OR KČP Domažlice)
Když Německo na konci první světové války podepsalo příměří, oddechl si český národ,
že na dlouhý čas může žít beze strachu před sousedem, který po tisíciletí číhal za pohraničními
horami, aby v příhodnou chvíli si ho podrobil.
Dlouho však Češi v klidu nežili. S nástupem Hitlera k moci v lednu 1933 se začala situace
měnit. Vztahy mezi sudetskými Němci a tamními Čechy se zhoršovaly, otevřeně se vyhrotily v roce
1938. Tehdy 24. dubna vyhlásil vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein v Karlových Varech
program, žádající autonomii Sudet. Postupně docházelo k provokacím a soustřeďování říšského
vojska k našim hranicím. Znepokojený lid při celé hranici německé říše začal volat po opatřeních,
jimiž by byla zaručena jeho bezpečnost. Proto ministerstvo národní obrany vyhlásilo 20. května 1938
částečnou mobilizaci.
3. června 1938 se na Hrádku u Kozinova pomníku konala velká manifestace k podpoře
československé armády. Kromě okresních funkcionářů se jí účastnil i předseda vlády Hodža a ministr
národní obrany Machník. Účastníci prohlašovali, že vojsko a lid naši zem společně ubrání. Spolu
s dospělými přišli i žáci okolních škol, takže s postřekovskou školou jsem byl přítomen i já.
29. září 1938 byl v Mnichově přijat zrádný německý diktát proti ČSR. Představitelé Velké
Británie, Francie, Itálie a Německa podepsali tzv. mnichovskou dohodu a tím připravili půdu
k likvidaci samostatné Československé republiky a k rozpoutání 2. světové války. Falešně zněla jejich
slova: Zachránili jsme mír pro naši generaci. Když se prezident E. Beneš seznámil s celým obsahem
diktátu, prohlásil: Jsme opuštěni a zrazeni. Jsou to zbabělci a nejhnusnější je, že nám řekli,
že můžeme mobilizovat. Stav západních demokracií je dezolátní. Nedá se na ně spoléhati. Byla to
od nich komedie.
Od října pak docházelo podle této dohody k připojení pohraničních území Československa,
obývaných převážně německým obyvatelstvem, k nacistickému Německu.
12. října 1938 byla včleněna do Říše německá obec Mlýnec, která byla od Postřekova oddělena
pouze potokem. Most přes tento potok se stal mostem mezi dvěma státy. Hned za ním umístili Němci
černobílou závoru, u které stáli jejich vojáci v plné zbroji. Naše pohraniční stráž měla stanoviště
v hostinci U Hadamů, odkud docházela k naší hranici.
Počátkem listopadu se rozletěla na Domažlicku zpráva, že několik ryze českých vesnic horního
Chodska má být dodatečně přivtěleno k Říši. Chodové vyslali do Prahy deputaci, aby se utvrdili,
že jde o nepravdivou zprávu. Skupina byla ihned po příjezdu do hlavního města pod kontrolou policie
a držena v košířské sokolovně. Bylo vybráno několik mluvčích, ti pak byli odvezeni k tehdejšímu
předsedovi vlády, kterým byl již po Hodžovi generál Syrový. Ten jim zapřel, že by Chodům hrozilo
nějaké nebezpečí. Sotva se však deputace vrátila z Prahy, vyhlásil hejtman v Domažlicích, že obce
horního Chodska - Postřekov, Díly, Klenčí, Trhanov, Chodov, Babylon, Pec a Česká Kubice - budou
1
postoupeny hitlerovskému Německu. Asi 1500 Chodů vytáhlo do Domažlic, aby rozhodně
protestovali. Dožadovali se na místní posádce zbraní, aby se bránili tomuto bezpráví.
V té době byl již na Domažlicku přítomen styčný důstojník čsl. armády, podplukovník Sucharda,
který varoval před jakýmikoliv provokacemi a prohlašoval, že odtržení několika vesnic nebude trvat
věčně. Bohužel, tento zločin nebyl nikým zdůvodněn. Všeobecně se usuzovalo, že na tom měla podíl
hraběnka Schönbornová, která se přestěhovala z Kouta na Šumavě do Herzegu v Bavorsku
a žádala, aby její bývalé panství Trhanov bylo přičleněno k Německu. Také henleinovci
z Horšovského Týna se dožadovali, aby byla zabrána železniční trať vedoucí z bavorského Furthu
přes české vesnice do Poběžovic a dále do Sudet.
Zábor Postřekova a postupně dalších vesnic se uskutečnil 25. listopadu 1938 v 9.00 hodin, kdy
do obce přijela obrněná vozidla plná ozbrojených německých vojáků.
Naši vojáci ještě v noci Postřekov opustili. Zde Němce čekala prázdná náves. Jen několik
Němců z Mlýnce rozpačitě volalo: Heil Hitler! Starosta obce a dva členové zastupitelstva očekávali
příchod Němců v úřední místnosti u Kodrnáčů, aby předali úřad. Po deváté hodině se dostavil
německý důstojník vedený mlýneckými občany a starostovi oznámil, že je obec zabrána.
Nás, žáky obecné školy, poslal řídící učitel Boudech domů. Když jsme se sestrou přicházeli
k domovu, spatřili jsme před naším domkem černé auto. Doma skupina gestapáků vyšetřovala otce,
který byl funkcionářem KSČ v obci. Postupně tak navštívila ostatní aktivní členy této strany
s upozorněním, že jakýkoli odpor proti Němcům bude mít pro ně a jejich rodiny nepříjemné následky.
Němci se začali zařizovat s jejich důkladností. Všechny české nápisy musely zmizet. V prodejně
ZKD zřídili tzv. Ausgabestelle, kde vydávali balíčky s potravinami a šatstvem. Podle německé
propagandy byla u nás bída a hlad, a proto zřídili i pojízdnou kuchyni. Výsledek byl pro Němce
žalostný, neboť žádný z občanů Postřekova jejich nabídek nevyužil. Nepomohlo ani volání tlampačů:
Na namesti gulas .
Na 4. prosince 1938 byly vyhlášeny volby. Volební místnost byla zřízena v obecní škole.
Hlasovací lístek měl dva kroužky. Na jednom bylo ANO, na druhém NE. Výsledkem bylo 98% NE.
Poté byli členové komise z řad občanů vykázáni z volební místnosti a po správném sečtení hlasů
německými komisaři bylo oznámeno, že 99 % voličů dalo svůj hlas ve prospěch Hitlera. Tím byla
obec přičleněna k Velkoněmecké říši a naším okresním městem se stal Lesní Mnichov /Wald
München/.
Změny proběhly i ve škole. Od školního roku 1939 začala výuka němčiny. První témata, která
se začala vyučovat, byl Hitlerův životopis a německá hymna. Úřady postupně české učitele
propouštěly a dosazovaly německé. Učitel Jan Čáp v Postřekově zůstal, pro styky se zajatci byl
zatčen a při pokusu o útěk německým četníkem smrtelně postřelen. Od školního roku 1942 se pak
vyučovalo pouze v jazyce německém.
Šest a půl roku trvala okupace horního Chodska. Řada občanů odešla do zahraničí bojovat proti
okupantům na východní i západní frontu, další se zapojili do boje v ilegalitě.
2
Proč tato neslavná výročí připomínat? Historie se nedá zrušit ani vrátit zpět. Může se jen různě
vykládat, různě hodnotit. Není toho uchráněna ani historie československo-německého soužití.
Na problémy, jako je řešení národnostní otázky v předválečném Československu, platnost
mnichovské dohody, okupaci, odsun, platnost Benešových dekretů, se stanoviska mohou různit nejen
mezi námi a Němci, ale i uvnitř obou národů. Proto je nutná co nejobjektivnější rekapitulace našeho
soužití. Dominantou by pak měla být snaha zabránit do budoucna opakování katastrofální situace
z let 1938-1945. Bohužel, stále stoupající aktivity tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu a mlčení naší
vlády k jeho požadavkům velkou naději na dobré soužití obou národů nedávají.
3
Download

OV KSČM DOMAŽLICE Chodsko za a po Mnichovu